....?? | •
|
(29.3.2007 11:55:21) já nechápu, proč tam tak houfně necháváte děti samotné, i všechny kamarádky jejichž dětem to dělaly je tam nechaly... já bych se vzepřela a šla bych taky, na zákrok samotný se dívat nemusím, ale můžu na něj mluvit, nebo mu hladit vlásky... byla jsem s ním všude, kde mě nechtěli pustit a jsem za to ráda, šla bych i sem.
|
Janca | •
|
(29.3.2007 12:02:50) Taky me to napadlo a nechapu to. Mozna ze jako stado ovci poslouchaji co rekne doktor a to je svate. Ja bych svoje mimi nikde nenechala samotne, a uz vubec ne ze svych sobeckych duvodu, ze to nechci videt co mu delaji. Vzdyt je to pro mimi mnohem lepsi, kdyz ma svou mamu nebo nekoho blizkeho u sebe. Janca
|
Dana | •
|
(30.3.2007 12:39:04) No já si myslím, že obojí je hrůza. Signál pro dítě je jasný - máma tu hrůzu dovolila. Všem zákrokům tohoto typu své děti urputně bráním. Pokud není vyhnutí, mám z toho trauma.
|
|
|
Míša | •
|
(29.3.2007 12:06:53) Tam ale nejsi nic platná, já tam taky chtěla s malým zůstat, byl tam i manžel, ale dítě vzala sestra, defacto ho zalehla vlastním tělem a nás poslali sedět na židle přes celou ordinaci, když viděl muž jak malého ta sestra "surově" drží, těžko se udržoval v klidu. Takže hladit nemůžeš, to by ses jim pletla a mluvit na mimčo, přes ten křik není slyšet. Toť má zkušenost.
|
Monča, 2 děti | •
|
(29.3.2007 12:35:40) Souhlasím s Mončou, zákrok není dlouhý, ale je nezbytné, aby po tu dobu bylo miminko zcela znehybněné. V našem případě děti vždy držel manžel a jedna sestra a doktor to provedl. Já už bych se tam ani nevešla, tak jsem raději odešla, abych se na to nemusela koukat. Dělá se mi u doktorů špatně i bez pohledu na krev a tohle by na mě bylo moc. A dceři potom z nosíku krev tekla, i očka měla silně zarudlá a oteklá. Takže si myslím, že není fér soudit, pokud tuto zkušenost nemáte za sebou.
|
Monča, 2 děti | •
|
(29.3.2007 12:38:04) Oprava: Souhlasím s Míšou... Už mi asi kape na maják :o)
|
Lucka,dva kluci 7 let a 13 m | •
|
(1.4.2007 23:27:33) Také souhlasím, zaprvé bych tam nebyla nic platná a za druhé ty mamči vyhánějí hlavně proto, že jich při tomto zákroky, hlavně těch slabších, přišlo o mléko, většinou se to dělá velmi malým miminkům a pro mě je tedy důležitější delší kojení, než nechat miminko pár minutek v péči lékařů. Mě osobně by nevadilo vidět zákrok, bylo pro mě horší nechat Matýska o samotě a poslouchat jekot za dveřma, ale byli jsme za dveřma tak dvě minuty a hned nás zavolali zpátky a Matýsek se také hned uklidnil, když jsem ho měla v náručí. Holky držte se a taky bych to už déle neprotahovala, protože čím déle se s tím miminko trápí, tím hůř pro něj i pro maminku.
|
Líza |
|
(2.4.2007 5:49:32) Přijít o mlíko kvůli přítomnosti u zákroku? No to je hodně velkej nesmysl, jedna paní povídala, žejo. Oni zdravotníci (taky jsem jeden) si někdy navymýšlejí neuvěřitelný lži, aby dostali matky od dětí při zákroku. U svého dítěte jsem při těch dvou výplaších kanálků byla; nevěř tomu, že necítí, jestli jsi tam nebo jestli jsi odešla. A dvě minuty můžou být naprostá věčnost.
|
|
|
|
|
|
Insula |
|
(29.3.2007 12:57:15) Nemám špatné svědomí, že jsem tam syna nechala, neboť jde opravdu o chvilku. A lékaři asi vědí, proč to dělají (všude ne). Není to totiž moc hezký pohled, takže proč ještě matku stresovat.
|
|
Irena | •
|
(29.3.2007 13:26:48) Na proplachování jsme byli se synem 2x, jednou jsem byla u zákroku a jenom jsem se tam pletla. Malý brečel a stejně mě neslyšel, držely ho 3 sestry a doktorka proplachovala, tak už tam nebylo místo. Trvalo to tak 3 minuty i se zabalením do prostěradla a byly tak sehrané, že bych to jenom prodlužovala a malému vůbec neprospěla. A to měl malý 10 měsíců a byl velký a silný. Mimochodem staršímu synovi stačilo masírovat kanálek několikrát denné asi 3 týdny a od 5 měsíců měl se slzením pokoj. Náš oční doktor říkal, že nekdy je to jenom slepené a tím masírováním se to uvolní. Ještě dodávám, že jinak je nikde nenechávám samotné, všude se snažím je aspoň držet za ruku, ale tady to fakt nešlo.
|
Verera |
|
(29.3.2007 13:50:40) Taky jsem byli na proplachování, na Bulovce. Holčičce byly necelé dva roky. Vysvětlila jsem jí, co se bude dít, takže krásně spolupracovala, nevadilo jí, že byla zabalená, ale taky při tom pak řvala jako tur. Nevím, jak je to s tím místním umrtvením, ale pokud to nejsou nějaké kapky, které učinkují okamžitě, nevím, jak by to dělali. Za 3 minuty bylo po všem a to jí proplachovali obě oči. Když si představím, co se vlastně děje, tak, i kdyby to nebolelo, nepříjemné je to určitě, když někdo strká něco do koutku oka.
Doktor nám říkal, že na žádnou překážku nenarazili, ale určitě tam něco být muselo, protože do té doby hnisalo oko holčičce tak týden v měsíci a od té doby nic.
|
Markéta,3kluci | •
|
(29.3.2007 22:00:27) Já jsem s malým proplachování absolvovala dvakrát.Problémy s očičkem měl od narození a po dvojích antibiotikách se zánět pořád vracel. Při proplachování jsem spolupracovala,držela jsem malého za kolínka a sestra za hlavičku.Doktorka mě upozornila, ať se nedívám,ovšem zvědavost mi nedala a podívala jsem se. Nebyl to opravdu moc pěkný pohled,když mu jakoby propichovala koutek oka,ale krev mu po zákroku netekla. Doktorka mi vysvětlovala,že tak jako dítě brečí mi používání nosní odsávačky,tak se mu nelíbí toto. Je fakt že brečel jen během zákroku,jakmile doktorka přestala okamžitě byl ticho. Ale nikomu bych nedoporučovala,aby se na to koukal, zvláště slabším povahám.Doktorka se divila,že jsem vydržela ten hrozný pohled,ale vysvětlila jsem jí,že už jsem viděla horší věci,např. malého syna pod vlivem narkozy se všemi přístroji nebo kolikrát jsem s ním od byla na odběru krve...a asistovala u toho. Ale jsem ráda,že jsem viděla,co s ním dělají,asi by pro mě bylo horší nevidět,co se děje a jen slyšet ten hrozný řev.
|
|
|
|
sarmi |
|
(30.3.2007 10:54:42) ja zase nechapu, proc se nepodepises... ty jsi zrejme tezce nad veci, ale u zakroku trimesicniho mimina, ktere rve a nevnima tebe, ale jen to, ze ho nekdo svazal do prosteradla a neco mu rve do oci, nejsi stejne nic platna. zakrok trva nastesti jen chvili, ale jsem si temer jista, ze kdyby tvoje dite zaclo takhle vyvadet a ty si vedela, ze pro nej nic nemuzes udelat, urcite v ordinaci nezustanes.... ale mozna si odolnejsi, nez my ostatni!
|
misapoho |
|
(31.3.2007 9:34:54) na pruplachu jsme byli zrovna vcera, trvalo to asi minutu a pul. Sice jsem u toho byla, ale nevidela jsem na to. Nad lehatkem u zdi Kubika drzely dve sestricky a doktor provadel zakrok. Takze ja stala za nima, ke Kubikovi bych uz se nevesla, tak jsem na nej alespon mluvila. Trvalo to chvilinku, Kubik rval jako tur a me taky ukapla slzicka, jak mi ho bylo lito, ale ihned, jak jsem ho dostala do naruci, prestal plakat a byl v pohode, zacal znova, az kdyz jsem ho dala do autosedacky, evidentne se chtel jeste po tom soku tulit. Tak jsem ho hned ve vestibulu poliklinky nakojila a pak uz byl zase jak slunicko a o nicem (snad) nevedel. Je mu 6,5 tydnu, ocko mel fakt hodne zalepene. Ted to vypada dobre, zatim vypada ocko uplne zdrave, ale pak doktor rikal, ze ve vetsine pripadu je potreba jit jeste jednou. Takze mam masirovat dal a kdyby neco, tak mam pristi tyden prijit znova. Je potreba to dite drzet tak, aby se nehnulo a ja bych nikdy nedokazala drzet Kubika tak pevne.
|
|
|
Sedanka, 2 děti | •
|
(24.5.2009 16:45:55) Absolvovala jsem to pred 5 dny s 2. dcerou (4 měs.).1)nečekala jsem, že jí to budou dělat hned při první návštěvě, 2)když jsem řekla, že chci být s ní, sestra řekla jen "ne" a zabouchla mi dveře před nosem. Pak se min.10 minut(které se mi ale zdály jako hodina)ozýval zevnitř srdcervoucí křik a když mi malou vrátili, nemohla se ani v mém náručí víc než půl hodiny uklidnit - vždycky, když mna chvilku přestala, propukla vzápětí snad v ještě větší nebo aspoň stejně silný křik. Vím, že zákrok byl nutný, ale mělo to být za mé účasti a hrozně si vyčítám, že jsem nějak nezabojovala, abych s ní mohla být a aspoň na ni mluvit. Příště už ji nikde samotnou nenechám! Tohle bylo poprvé a naposledy. Ještě teď občas ze spaní pofňukává.
|
|
|