| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
 |
(7.3.2007 9:01:34)
Krom techniky uvedene vyse, se u nas hodne uplatnila jeste veticka : Ja taky placu, ty jsi mi take ublizil, popr. neni na skodu si sednout na bobek, hlavu dat do dlani a zavzlykat ( mozna to nekomu prijde uhozeny, ale nasi kluci to brali) - fungovalo to na oba dva.
Vetsi je takovej citlivka, ale ten mensi je rodeo.. ale platilo to na neho taky :-D
|
| Marcela | •
|
(7.3.2007 9:40:54)
A není to náhodou citové vydírání?
Marcela
|
| Zuzana+Terezka | 
|
(7.3.2007 10:24:16)
Já osobně bych spíš dala přednost plakání "s" dítětem. Mluvím ale teď o malých batolatech, tak 8-18 měsíců. Slovům ještě dobře nerozumí, ale výborně rozumí řeči těla a tváře. Spíš teď mám na mysli situaci, kdy vřeští kvůli něčemu, co se netýká bezprostředně mně (např. upadnutí, když jim člověk něco sebere atd.) Pak ty mrňata brzy pochopí, že jim rozumíte, že jste v tom jejich neštěstí s nimi. A když se jakž takž uklidní, tak se teprve pustim do nějakého vysvětlování, proč jsem ty krásný červený nůžky zabavila a že tu je taky super vařečka a s tou si hrát může :-)
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(7.3.2007 13:08:15)
NO vzdyt ja taky plakal s nima :-), tedy oni rvali vzteky a ja spis polosmichem vzlykala, ze jim delam jako blbec divadlo. Dneska uz to moc nefunguje, mladsimu jsou 2 roky a starsimu 4, uz to prokoukli. Presto porad staci rict: "neublizuj mi" - dokonce , kdyz zlobi jeden, rekne mu ten druhy - ublizujes mamince, nedelej to..
jak uz jsem psala, porad lepsi nez na prdel
a u malickych to funguje lepe, jak domlouvani a vysvetlovani.
Ale je to jen ma zkusenost a muj nazor, ne obecne pravidlo.
|
| Vali222 | 
|
(7.3.2007 16:01:22)
Cairo, mne ta starší (4 r) občas donutí k pláči opravdovému a není to nic platné... :-)
|
|
| Zuzana+Terezka |
|
(7.3.2007 17:46:29)
No když já jsem to myslela ve smyslu tom, že nepláču "kvůli" dítěti, ale "s" dítětem. Nechci říct, že bych přímo jako plakala, ale zkusím se vžít do těch emocí kvílejícího mrňete a pokusim se být taky tak nešťastná třeba kvůli těm nůžkám. A Terezka se většinou uprostřed řevu zastaví a dívá se na mně a má radost, že jí rozumim, co ona říká a že to chápu. A to že s hranim si s nůžkama nesouhlasim, to je až druhá fáze, kterou si vysvětlujeme po tom, co ztichne.
Jinak jsem přemýšlela nad tou "tvojí" metodou a reakcemi ostatních mamin a nějak nevím. Myslim, že když budu plakat doopravdy, klidně budu plakat před malou, protože to prostě k životu patří autorita neautorita. Ale nejsem si jistá, že hrát to je uplně to pravé. Ale je mi jasné, že dva kluci tě často přivedli k fakt upřímnému pláči a měli by vědět, že pláčeš kvůli nim. Autoritě určitě schovávání emocí nepřispívá.
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(7.3.2007 17:51:13)
naprosto souhlasim, asi to dokazes lepe vyjadrit slovne, nez ja to myslim, ale u nas to funguje tak jak Ty pises. Dik
|
| Zuzana+Terezka |
|
(7.3.2007 18:03:39)
To mam načtený z knihy :-) Ale u nás to prostě takhle funguje. No uvidíme třeba za rok... Budu mít hlavu jak pátrací balón a je mi jasný, že se snížim k čemukoliv, jen aby to dítě bylo chvíli zticha :-) Ahojky zatim
|
|
|
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(7.3.2007 13:02:10)
Nemyslim si, mne tim zlobenim ublizuji.
Tobe snad ne?
Mne tedy jo!
A ze predstiram plac ve chvili kdy oni rvou vzteky...?? Porad lepsi nez je chytnout a serezat jim prdel (i to jsem mnohde videla jako vychovne metody)
|
|
|
| Damila | 
|
(7.3.2007 14:07:24)
Taky mám dojem, že jde skoro až o citové vydírání. Každopádně každá metoda funguje chvíli, a pak přestane fungovat. Děti si zvyknou a vytvoří si imunitu. Přestanou reagovat. Zahrávání s city je podle mě horší, než to plácnutí přes zadek. To je aspoň upřímné (to plácnutí). Kdežto pláč je předstíraný. Jakmile to dítě prokoukne (a to je jen otázka času), už nikdy nebude věřit Vašemu pláči, ale dost možná ani ženskému pláči obecně.
|
| Lassie | •
|
(7.3.2007 14:33:48)
Také bych se přiklonila spíše k vašemu názoru. Mám tedy zatím malé dítě a čert ví, co bude jednou zabírat - ale řekla bych, že pokud před dítětem uznám, že mi ubližuje, tak se tím pasuji do úlohy podřízeného jedince, autorita v tomto případě musí vzít za své...ač jsem proti tělesným trestům, také bych raději jednou plácla než půl hodiny brečela.
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(7.3.2007 17:54:13)
nikdy jsem nebrecela pul hodiny, spis tak 30 vterin, a zabiralo to , kdyby to nezabiralo, po minute maximalne by dostali na zadek . Az tak velkyho blbce ze mne prece delat nebudou.
|
| Damila |
|
(7.3.2007 18:44:15)
Ale pak tím, že se najednou obrátíš o 180 stpňů, ukážeš, že si vlastně nevíš rady. Metoda "cukr a bič" je možná ještě horší. :o(
Neznám ideální řešení.
Snad jen ta ignorance, když to aspoň trochu podmínky dovolí.
Jenže moje mladší dítě při mé ignoranci běhalo na cestu, a schválně dělalo věci, kterými si mohlo ublížit. Strašné.
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(7.3.2007 19:13:16)
No vidis, to mne nenapadlo - asi proto, ze unas tech 30 vterin opravdu stacilo (deti zas tak velky hysteriky nemam)
mozna kdyby nestacilo, psala bych sem dnes neco uplne jineho anebo radsi vubec nic.
U nas se to takhle vyresit dalo, ale mam dooost kamaradek, ktere rovnou rekli, ze vola ze sebe delat nebudou.. anebo zkusili a proste je dite tvrde ignorovalo
to je tezky, co dite - to jinej pristup
|
|
|
|
| Toranoko | •
|
(7.3.2007 21:40:31)
Podle me neni autorita spojena s tim, ze mi nikdo nemuze ublizit. Ja se priklanim k tomu, ze se ma diteti vysvetlit, ze i rodice maji emoce, jsou zranitelni...ale umi tu svoji bolest zvladnout, ne ze ji nemaji.
|
| Lassie | •
|
(11.3.2007 14:22:05)
Napsala jsem, že nejsem zastáncem tělesných trestů - ale spíše bych plácla, než aplikovat přístup Cairy. Matějček píše, že autorita "je ona přirozená převaha osobnosti vyspělejší a zralejší nad osobností teprve se tvořící - převaha, kterou dítě uznává a přijímá jako určitou oporu.Autorita rodičů představuje pro dítě pevný opěrný bod v nejistém, neznámém, nebezpečném světě....."(Po dobrém, nebo po zlém?, Portál). Nemyslím, že autoritu lze vnímat jako strach z rodiče, ale spíše jako ten opěrný bod. Pokud dítě vidí, že si s ním ani se sebou nevím rady, nemusí se se mnou cítit bezpečně, může se také velmi záhy pokusit přebrat vedení. Netvrdím, že se dítěti nemají ukazovat emoce, že před ním nesmím brečet atp.
|
|
|
|
|
| Ivana Procházková |
|
(7.3.2007 20:56:59)
Jestli ne citové vydírání, tak manipulace to je a pořádná..
Nedělám všechno ve výchově ideálně a se spoustou věcí si nevím rady, ale manipulaci se vědomě snažím vyhýbat.
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(7.3.2007 21:43:15)
to bych pak jako manipulaci musela brat treba i to, ze chci po detech uklidit hracky, anebo ze chci, aby se sli v poledne naobedvat..
to je tezky
nemyslim, ze je to citove vydirani
prece to, kdyz dam diteti najevo, ze nejen ja rozplacu slovy jeho, ale i on dokaze slovy a nebo ciny rozplakat mne (ikdyz treba naoko, protoze ja jsem dospela a ja dokazu ovladat emoce, dite ne) - to neberu jako manipulaci
mmch, kolikrat jsem fakt mela na krajicku, kluci jsou necele dva roky od sebe a je to zahul
|
| Luckaaa | 
|
(7.3.2007 22:10:04)
jako manipulaci aby se naobědvali? moje děti jedí proto aby neměli hlad
hračky si uklízejí proto, abychom o ně nezakopávali,zase je zítra snadno našli na svém místě a protože tu s dětma bydlíme také a máme právo mít tu pořádek atd...zkrátka vše co po dětech chci má nějaké logické odůvodnění a hlavně je to pravda
obávám se, že takhle dítě můžete naučit,že pokud se mu něco nebude líbit bude dělat scénu. u Vás to tak vidělo takže se to tak dělá a nemyslím si,že by nepoznalo,že je to na oko....
|
|
| Ivana Procházková |
|
(8.3.2007 0:42:21)
Ne-e.. Přeci záleží vždycky na formě..?
Kdybych řekla: "když si neuklíš hračky, tak bude maminka mooooc smutná a bude plakat.." tak to je manipulace jako vyšitá.
Narozdíl od věty "Je potřeba uklidit hračky, abychom o ně neklopýtali" (třeba).
A k tomu pláči.. Já celkem chápu, že mamině od dvou živých klučíků může být do breku, to i mně, mamině od celkem mírné holčičky.. Ale když je ten pláč používaný záměrně s cílem dítě k něčemu přimět, tak v tom tu manipulaci vidím..
|
| Vanda1 | •
|
(8.3.2007 8:52:02)
Ale tady ten "pláč matky" nemá být přece použit k tomu, aby dítě k něčemu přiměl, ale pouze k tomu, aby upoutal pozornost, aby se dítě zklidnilo a přestalo řvát a aby mu pak matka mohla v klidu a logicky vysvětlit, že si má uklidit hračky aby se o ně neklopýtalo. Matka nepláče proto, aby si dítě uklidilo, ale proto, aby ji začalo vnímat.
Mimochodem na věty typu "Je potřeba uklidit hračky, abychom o ně neklopýtali" jsem já asi v duchu odpovídala něco ve smyslu "to je sice hezké, ale mně se nechce". To, že se použije logický argument, neznamená, že dítě (a už vůbec ne dítě které je právě vzteklé) sklopí hlavu a půjde to udělat. Když je vařená mrkev hnusná, tak mne k jejímu požití opravdu nepřesvědčí logické argumentování o jejím obsahu vitamínů a zdravotní prospěšnosti. (to jen tak naokraj)
Tady myslím šlo jen o to, jak "odbourat" tu počáteční iracionální barikádu nějaké interakce rodič-dítě (když má dítko hysterák, ječí, brečí, zasekne se že něco nechce atd... ono toto samotné je přece vlastně také snahou o manipulaci rodiče dítětem...).
No myslím, že na každého funguje něco. Určitě není univerzální přístup.
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(8.3.2007 12:15:05)
Presne tak
ja naoko pul minuty fnukam (co pul minuty, pred chvili stacilo snad 5vterin, aby se mensi sklidnil a ja mu rekla, ze jdeme uklizet kostky a nakonec je uklidil sam), kluci se stisi a vnimaji moje pozadavky - to neni manipulace - pokud fnukne jeden z nich, take ocekavaji muj zajem. Jsouto deti, tezko budou vnimat moje argumenty typu Je treba to udelat, protoze... to pochopim ja, deti ne.
Tak holt na ne beru jejich taktiku: Kdyz placu, mama si mne vsimne .. kdyz place mama , vsimnu si ji ja.. to je z jejich detskeho pohledu Zcela ferovy pristup
uz jsem psala, ze to nekde vubec takhle fungovat nemusi, ale na nase kluky to platilo
|
| Marti+Maty+Niki+Teri+Vojta | 
|
(11.3.2007 5:21:03)
Přemýšlím o tom, ale taky se mi přístup Cairy nelíbí. Takhle malé děti potřebují cítit v rodičích naprostou jistotu a neochvějnou pevnost, vidí rodiče jako někoho, kdo je vždycky nad věcí a všechno zvládá. Představa, že jsem malé dítě, samo zmatené ze svých emocí, snažím se právě s nimi vypořádat, a moje máma místo aby mě pevně chytla a uklidnila, mě začne zatěžovat svými vlastními emocemi a ještě z nich obviňovat mně... no fuj, děkuju pěkně. K mému vlastnímu zmatku přibývá ještě navíc pocit viny, že ubližuju mamince a klesá důvěra v to, že mě dokáže ochránit (když nedokáže ochránit ani sama sebe přede mnou-malým dítětem).
Mimochodem, manipulace přes pocity viny "funguje" na děti naprosto dokonale - jenže pak si s sebou táhnou životem jeden z největších balvanů, jaký výchova může způsobit.
|
| Damila |
|
(11.3.2007 7:19:07)
Jo, přesně. Akorát to neumím tak srozumitelně napsat, jako Ty :oD, cítím to naprosto stejně. Děti by měly zůstat dětmi, už tak je toho na ně dost, ne tak je ještě zatěžovat vlastními emocemi.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)