| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Posloucháš mě?

 Celkem 50 názorů.
 Zuzana+Terezka 


Technika "restaurací rychlého občerstvení"  

(7.3.2007 8:12:45)
Článek se mi docela líbil, ale technika zvládání vzteku a emocí u batolete je taková "nedotažená". Myslím, že mlčet nestačí. V knize Nejšťastnější batole v okolí se světoznámý pediatr věnuje tomu, jak zvládat emoce batolete (1-4 roky). Jeho techniky jsem zkoušela na mé dceři 13 měsíců a opravdu to funguje. A to je šíleně vzteklá a paličatá :-) A jeho nejdůležitější technika se jmenuje Pravidlo restaurací rychlého občerstvení. To znamená, že se snažíme "přeložit" řev a vztek našeho batolete do jednoduchých jemu známých slov a velmi nahlas a vcítěně to po něm opakovat (musíme ho jemně přeřvat - mrňata v té chcíli nevidí, neslyší). Pokud jeho emoce opakujeme v řeči, které rozumí (mámo nechci nechci nechci plínu nebo mámo dej dej hned chci...) a jsme u toho "stejně" rozrušení a nešťastní jako batole.......mrně najednou ztichne a kouká na vás a vy poznáte, že vám rozumí a vy jemu.... a je to super. Chce to přečíst si tu knihu a natrénovat. Ale na několikátý pokus to funguje i u těch nejvzteklejších a nejpaličatějších mrňousů. A přesně to já mám doma :-)
 mishulle+prcek/06 


Re: Technika "restaurací rychlého občerstvení"  

(7.3.2007 8:25:45)
ahoj zuzko, mohlůa bys napsat kdo je autorem knížky a jak přesně se jmenuje. díky. mám 13-ti měsíčního cholerika a hyperaktivce=vražedná kombinace, a potřebuju vědět jak na to.díky
 Rena a Raďulka 


Re: Technika "restaurací rychlého občerstvení"  

(7.3.2007 8:50:47)
Připojuji se, prosím napiš autora knihy. Ráda vyzkouším na našeho paličáka vzteklého něco nového a třeba to konečně zabere :) Jinak mi článek přijde pěkný, i když pro mě poněkud odtržený od reality, ale možná je jen na mě ještě moc ráno :)
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Pro Mishu a Renu 

(7.3.2007 9:05:44)
Ahoj holky, takže kniha se jmenuje Nejšťastnější batole v okolí (vyšlo ještě nejšťastnější miminko v okolí - je to o 3 měsíčních kolikách) a autor je Harvey Karp, nakladatelství Ikar, cena 219kč. Obě knihy jsou skvělé, opravdu to všechno funguje. Chce to ale poměrně dost trénovat-opakovat. Tak držím palce a zdravím i vaše vzteklounky.
 Zuzka a Anežka 
  • 

Re: Technika "restaurací rychlého občerstvení"  

(7.3.2007 22:28:46)
Na knihu jsem koukala v obchodě, pak jsem koupila jinou "Vaše dítě od 1 do 3 let" a ta mi přijde také dobrá... Naší holčičce je 20 měsíců, myslíte, že mám koupit ještě tu co radíte Vy? Taky se dost vzteká, když není po jejím - funguje docela si jí nevšímat. Ale je to někdy náročné, někdy mi ujedou nervy, pak mě to mrzí ...
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Re: Technika "restaurací rychlého občerstvení"  

(8.3.2007 8:15:07)
Určitě bych jí koupila. Já jí mám doma taky a je skvělá. Když byl syn v tom nejpaličatějším období a díky fíglům z knihy jsme to zvládli celkem fajn. Taky se u nás osvědčily vzkazy "bočními vrátky", když něco nechtěl, nechtěl někam jít (např. nechce se převlíknout do pyžama - to jsme měli často - tak jsme s manželem nechali vzteklouna být a jen mezi sebou jsme si tak říkali - no co myslíš, to pyžamko by se určitě líbilo Filípkovi od sousedů, tak mu ho dáme, aby tady jen neleželo ladem, když ho Ondra nechce - syn dělal, že nás vůbec neposlouchá a šup za pár minut přiběhl a za každou cenu chtěl to "nenáviděné" pyžamo). Určitě si koupím i nejšťastnější miminko v okolí.
 Zuzka a Anežka 
  • 

Re: Re: Re: Technika "restaurací rychlého občerstvení"  

(8.3.2007 14:55:02)
U nás zas funguje docela naše kokršpanělka. Když malá zlobí u jídla a pobíhá, tak jí řeknu, tak si pojď sundat bryndáček, když už nechceš jíst a já to dám Betynce. A nebo když se nechce jít oblékat, tak řeknu, tak tady zůstaň a já půjde ven jen s Betynkou atd. :) Ale knížku koupím - díky za radu.
 lenka410 


Re: Re: Technika "restaurací rychlého občerstvení"  

(16.3.2007 21:50:16)
Kniha Vase dite ve veku od 1 do 3 let od Anne Bacus je take velmi dobre napsana C etla jsem od stejne autorky i knihu Vase dite 0 az 3 roky A prave ted mam rozectenou knizku Nejtastnejsi batole v okoli Je tam opravdu mnoho inspirativnich rad Mam 17 ti mesicniho chlapecka a urcite na nem budu zkouset Techniku restauraci rychleho obcerstveni Uz ted vim ze penize za tuhla knizku rozhodne nebyly vyhozeny z okna
 zubejda 
  • 

Nejšťastnější btole v okolí 

(9.3.2007 21:17:38)
Teď se docela bavím, vzpomněla jsem si totiž, jak se tu asi před rokem rozpotala vášnivá diskuse o těchto knížkách. Já sama patřím k jejich zastáncům, četla jsem je obě a mám vyzkoušené, že to opravdu funguje. Když ovšem pochopíte humornou nadsázku, se kterou jsou knihy psány. Vloni tu některá ubohá maminka nepochopila tak zcela přesně, jak je to míněno a kdybych ty knížky neznala, asi bych uje donesla páteru Koniášovi na hranici. Zkusím ten článek vyhledat a dát sem odkaz, abyste se povavili...
 zubejda 
  • 

odkaz na článek 

(9.3.2007 22:26:07)
http://www.rodina.cz/scripts/detail.asp?id=4866
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Taky placu 

(7.3.2007 9:01:34)
Krom techniky uvedene vyse, se u nas hodne uplatnila jeste veticka : Ja taky placu, ty jsi mi take ublizil, popr. neni na skodu si sednout na bobek, hlavu dat do dlani a zavzlykat ( mozna to nekomu prijde uhozeny, ale nasi kluci to brali) - fungovalo to na oba dva.
Vetsi je takovej citlivka, ale ten mensi je rodeo.. ale platilo to na neho taky :-D
 Marcela 
  • 

Re: Taky placu 

(7.3.2007 9:40:54)
A není to náhodou citové vydírání?
Marcela
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 10:24:16)
Já osobně bych spíš dala přednost plakání "s" dítětem. Mluvím ale teď o malých batolatech, tak 8-18 měsíců. Slovům ještě dobře nerozumí, ale výborně rozumí řeči těla a tváře. Spíš teď mám na mysli situaci, kdy vřeští kvůli něčemu, co se netýká bezprostředně mně (např. upadnutí, když jim člověk něco sebere atd.) Pak ty mrňata brzy pochopí, že jim rozumíte, že jste v tom jejich neštěstí s nimi. A když se jakž takž uklidní, tak se teprve pustim do nějakého vysvětlování, proč jsem ty krásný červený nůžky zabavila a že tu je taky super vařečka a s tou si hrát může :-)
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 13:08:15)
NO vzdyt ja taky plakal s nima :-), tedy oni rvali vzteky a ja spis polosmichem vzlykala, ze jim delam jako blbec divadlo. Dneska uz to moc nefunguje, mladsimu jsou 2 roky a starsimu 4, uz to prokoukli. Presto porad staci rict: "neublizuj mi" - dokonce , kdyz zlobi jeden, rekne mu ten druhy - ublizujes mamince, nedelej to..
jak uz jsem psala, porad lepsi nez na prdel
a u malickych to funguje lepe, jak domlouvani a vysvetlovani.
Ale je to jen ma zkusenost a muj nazor, ne obecne pravidlo.
 Vali222 


Re: Re: Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 16:01:22)
Cairo, mne ta starší (4 r) občas donutí k pláči opravdovému a není to nic platné... :-)
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 17:46:29)
No když já jsem to myslela ve smyslu tom, že nepláču "kvůli" dítěti, ale "s" dítětem. Nechci říct, že bych přímo jako plakala, ale zkusím se vžít do těch emocí kvílejícího mrňete a pokusim se být taky tak nešťastná třeba kvůli těm nůžkám. A Terezka se většinou uprostřed řevu zastaví a dívá se na mně a má radost, že jí rozumim, co ona říká a že to chápu. A to že s hranim si s nůžkama nesouhlasim, to je až druhá fáze, kterou si vysvětlujeme po tom, co ztichne.
Jinak jsem přemýšlela nad tou "tvojí" metodou a reakcemi ostatních mamin a nějak nevím. Myslim, že když budu plakat doopravdy, klidně budu plakat před malou, protože to prostě k životu patří autorita neautorita. Ale nejsem si jistá, že hrát to je uplně to pravé. Ale je mi jasné, že dva kluci tě často přivedli k fakt upřímnému pláči a měli by vědět, že pláčeš kvůli nim. Autoritě určitě schovávání emocí nepřispívá.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 17:51:13)
naprosto souhlasim, asi to dokazes lepe vyjadrit slovne, nez ja to myslim, ale u nas to funguje tak jak Ty pises. Dik
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 18:03:39)
To mam načtený z knihy :-) Ale u nás to prostě takhle funguje. No uvidíme třeba za rok... Budu mít hlavu jak pátrací balón a je mi jasný, že se snížim k čemukoliv, jen aby to dítě bylo chvíli zticha :-) Ahojky zatim
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 13:02:10)
Nemyslim si, mne tim zlobenim ublizuji.
Tobe snad ne?
Mne tedy jo!
A ze predstiram plac ve chvili kdy oni rvou vzteky...?? Porad lepsi nez je chytnout a serezat jim prdel (i to jsem mnohde videla jako vychovne metody)
 Damila 


Re: Taky placu 

(7.3.2007 14:07:24)
Taky mám dojem, že jde skoro až o citové vydírání. Každopádně každá metoda funguje chvíli, a pak přestane fungovat. Děti si zvyknou a vytvoří si imunitu. Přestanou reagovat. Zahrávání s city je podle mě horší, než to plácnutí přes zadek. To je aspoň upřímné (to plácnutí). Kdežto pláč je předstíraný. Jakmile to dítě prokoukne (a to je jen otázka času), už nikdy nebude věřit Vašemu pláči, ale dost možná ani ženskému pláči obecně.
 Lassie 
  • 

Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 14:33:48)
Také bych se přiklonila spíše k vašemu názoru. Mám tedy zatím malé dítě a čert ví, co bude jednou zabírat - ale řekla bych, že pokud před dítětem uznám, že mi ubližuje, tak se tím pasuji do úlohy podřízeného jedince, autorita v tomto případě musí vzít za své...ač jsem proti tělesným trestům, také bych raději jednou plácla než půl hodiny brečela.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 17:54:13)
nikdy jsem nebrecela pul hodiny, spis tak 30 vterin, a zabiralo to , kdyby to nezabiralo, po minute maximalne by dostali na zadek . Az tak velkyho blbce ze mne prece delat nebudou.
 Damila 


Re: Re: Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 18:44:15)
Ale pak tím, že se najednou obrátíš o 180 stpňů, ukážeš, že si vlastně nevíš rady. Metoda "cukr a bič" je možná ještě horší. :o(
Neznám ideální řešení.
Snad jen ta ignorance, když to aspoň trochu podmínky dovolí.
Jenže moje mladší dítě při mé ignoranci běhalo na cestu, a schválně dělalo věci, kterými si mohlo ublížit. Strašné.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 19:13:16)
No vidis, to mne nenapadlo - asi proto, ze unas tech 30 vterin opravdu stacilo (deti zas tak velky hysteriky nemam)
mozna kdyby nestacilo, psala bych sem dnes neco uplne jineho anebo radsi vubec nic.
U nas se to takhle vyresit dalo, ale mam dooost kamaradek, ktere rovnou rekli, ze vola ze sebe delat nebudou.. anebo zkusili a proste je dite tvrde ignorovalo
to je tezky, co dite - to jinej pristup
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 21:40:31)
Podle me neni autorita spojena s tim, ze mi nikdo nemuze ublizit. Ja se priklanim k tomu, ze se ma diteti vysvetlit, ze i rodice maji emoce, jsou zranitelni...ale umi tu svoji bolest zvladnout, ne ze ji nemaji.
 Lassie 
  • 

Souhlas 

(11.3.2007 14:22:05)
Napsala jsem, že nejsem zastáncem tělesných trestů - ale spíše bych plácla, než aplikovat přístup Cairy. Matějček píše, že autorita "je ona přirozená převaha osobnosti vyspělejší a zralejší nad osobností teprve se tvořící - převaha, kterou dítě uznává a přijímá jako určitou oporu.Autorita rodičů představuje pro dítě pevný opěrný bod v nejistém, neznámém, nebezpečném světě....."(Po dobrém, nebo po zlém?, Portál). Nemyslím, že autoritu lze vnímat jako strach z rodiče, ale spíše jako ten opěrný bod. Pokud dítě vidí, že si s ním ani se sebou nevím rady, nemusí se se mnou cítit bezpečně, může se také velmi záhy pokusit přebrat vedení. Netvrdím, že se dítěti nemají ukazovat emoce, že před ním nesmím brečet atp.
 Ivana Procházková 


Re: Taky placu 

(7.3.2007 20:56:59)
Jestli ne citové vydírání, tak manipulace to je a pořádná..
Nedělám všechno ve výchově ideálně a se spoustou věcí si nevím rady, ale manipulaci se vědomě snažím vyhýbat.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 21:43:15)
to bych pak jako manipulaci musela brat treba i to, ze chci po detech uklidit hracky, anebo ze chci, aby se sli v poledne naobedvat..
to je tezky
nemyslim, ze je to citove vydirani
prece to, kdyz dam diteti najevo, ze nejen ja rozplacu slovy jeho, ale i on dokaze slovy a nebo ciny rozplakat mne (ikdyz treba naoko, protoze ja jsem dospela a ja dokazu ovladat emoce, dite ne) - to neberu jako manipulaci
mmch, kolikrat jsem fakt mela na krajicku, kluci jsou necele dva roky od sebe a je to zahul
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Taky placu 

(7.3.2007 22:10:04)
jako manipulaci aby se naobědvali? moje děti jedí proto aby neměli hlad
hračky si uklízejí proto, abychom o ně nezakopávali,zase je zítra snadno našli na svém místě a protože tu s dětma bydlíme také a máme právo mít tu pořádek atd...zkrátka vše co po dětech chci má nějaké logické odůvodnění a hlavně je to pravda
obávám se, že takhle dítě můžete naučit,že pokud se mu něco nebude líbit bude dělat scénu. u Vás to tak vidělo takže se to tak dělá a nemyslím si,že by nepoznalo,že je to na oko....
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Taky placu 

(8.3.2007 0:42:21)
Ne-e.. Přeci záleží vždycky na formě..?

Kdybych řekla: "když si neuklíš hračky, tak bude maminka mooooc smutná a bude plakat.." tak to je manipulace jako vyšitá.

Narozdíl od věty "Je potřeba uklidit hračky, abychom o ně neklopýtali" (třeba).

A k tomu pláči.. Já celkem chápu, že mamině od dvou živých klučíků může být do breku, to i mně, mamině od celkem mírné holčičky.. Ale když je ten pláč používaný záměrně s cílem dítě k něčemu přimět, tak v tom tu manipulaci vidím..
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Taky placu 

(8.3.2007 8:52:02)
Ale tady ten "pláč matky" nemá být přece použit k tomu, aby dítě k něčemu přiměl, ale pouze k tomu, aby upoutal pozornost, aby se dítě zklidnilo a přestalo řvát a aby mu pak matka mohla v klidu a logicky vysvětlit, že si má uklidit hračky aby se o ně neklopýtalo. Matka nepláče proto, aby si dítě uklidilo, ale proto, aby ji začalo vnímat.
Mimochodem na věty typu "Je potřeba uklidit hračky, abychom o ně neklopýtali" jsem já asi v duchu odpovídala něco ve smyslu "to je sice hezké, ale mně se nechce". To, že se použije logický argument, neznamená, že dítě (a už vůbec ne dítě které je právě vzteklé) sklopí hlavu a půjde to udělat. Když je vařená mrkev hnusná, tak mne k jejímu požití opravdu nepřesvědčí logické argumentování o jejím obsahu vitamínů a zdravotní prospěšnosti. (to jen tak naokraj)
Tady myslím šlo jen o to, jak "odbourat" tu počáteční iracionální barikádu nějaké interakce rodič-dítě (když má dítko hysterák, ječí, brečí, zasekne se že něco nechce atd... ono toto samotné je přece vlastně také snahou o manipulaci rodiče dítětem...).

No myslím, že na každého funguje něco. Určitě není univerzální přístup.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Taky placu 

(8.3.2007 12:15:05)
Presne tak
ja naoko pul minuty fnukam (co pul minuty, pred chvili stacilo snad 5vterin, aby se mensi sklidnil a ja mu rekla, ze jdeme uklizet kostky a nakonec je uklidil sam), kluci se stisi a vnimaji moje pozadavky - to neni manipulace - pokud fnukne jeden z nich, take ocekavaji muj zajem. Jsouto deti, tezko budou vnimat moje argumenty typu Je treba to udelat, protoze... to pochopim ja, deti ne.
Tak holt na ne beru jejich taktiku: Kdyz placu, mama si mne vsimne .. kdyz place mama , vsimnu si ji ja.. to je z jejich detskeho pohledu Zcela ferovy pristup
uz jsem psala, ze to nekde vubec takhle fungovat nemusi, ale na nase kluky to platilo
 Marti+Maty+Niki+Teri+Vojta 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Taky placu 

(11.3.2007 5:21:03)
Přemýšlím o tom, ale taky se mi přístup Cairy nelíbí. Takhle malé děti potřebují cítit v rodičích naprostou jistotu a neochvějnou pevnost, vidí rodiče jako někoho, kdo je vždycky nad věcí a všechno zvládá. Představa, že jsem malé dítě, samo zmatené ze svých emocí, snažím se právě s nimi vypořádat, a moje máma místo aby mě pevně chytla a uklidnila, mě začne zatěžovat svými vlastními emocemi a ještě z nich obviňovat mně... no fuj, děkuju pěkně. K mému vlastnímu zmatku přibývá ještě navíc pocit viny, že ubližuju mamince a klesá důvěra v to, že mě dokáže ochránit (když nedokáže ochránit ani sama sebe přede mnou-malým dítětem).

Mimochodem, manipulace přes pocity viny "funguje" na děti naprosto dokonale - jenže pak si s sebou táhnou životem jeden z největších balvanů, jaký výchova může způsobit.
 Damila 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Taky placu 

(11.3.2007 7:19:07)
Jo, přesně. Akorát to neumím tak srozumitelně napsat, jako Ty :oD, cítím to naprosto stejně. Děti by měly zůstat dětmi, už tak je toho na ně dost, ne tak je ještě zatěžovat vlastními emocemi.
 Luckaaa 


respektovat a být respektován 

(7.3.2007 10:14:22)
opět jako vystřižené z této knihy, na kterou nedám dopustit. musím říct, že to más své. mohu totiž trochu porovnávat.ani já nejsem dokonalá a někdy ujedu va stylu autoritativní výchovy,ale mohu objektivně říci,že manžel se s ní pere trochu víc.

(to bude naší výchovou,po mamčině rozvodu s mým autoritativním taťkou(jako člověk je bezva, ale výchova a chápání dítěte mu moc nešlo),se ona ,nevím jestli nějak poučena, řídila těmito komunikačními dovednostmi, manžel byl vychováván zcela jinak.)

výsledek je ten,že pokud chce dcerka něco řešit,jde raději za mnou,a také pokud já nějak zasahuji do toho co dělá (neplechu) nereaguje hned obranou, ale nechá si věc vysvětlit, nebojuje se mnou. když někdy zasáhne manžel už dopředu aniž by slyšela nebo věděla co on chce reaguje vztekem odmítáním atd.
 Mirča, 1 mimčo 
  • 

Re: respektovat a být respektován 

(7.3.2007 10:58:14)
chtela bych se pripojit a tuto knizku take velmi doporucit, mame ji momentalne s manzelem rozectenou. Je prave o efektivnim zpusobu komunikace a dle naseho nazoru je i velmi prakticka a konkretni a uci deti samostatnemu rozhodovani. Manzel byl vychovan jako poslusny chlapec, opravdu, tchyne si vychovala velmi poslusne syny, kazdy by mohl zavidet, ale dnes to vypada tak, ze manzel je tak hodny a poslusny, ze poslechne, i kdyz mu nekdo rekne zjevnou blbost a proste se boji odporovat ( treba doktorovi), neni take moc prubojny, kdyz nekdo naznaci ne, uz to bere jako hotove NE a znovu to nezkousi, ale takto se dnes myslim clovek tezko prosadi. Tak teprve ted se to "uci" umet se ozvat.
No a jinak o tech autorech rikam, ze snad odposlouchavali u nas doma... je to jak vystrizene od nas, ty vyroky, ponizovani, zesmesnovani, co na nas nasi uplatnovali... vim jak jsem jako dospivajici a i jako dospela dcera resila, jakym pravem se k nam rodice takto hnusne muzou chovat a jakym pravem od nas chteji abysme je my ctili??? .......... nenasla jsem na to nikdy odpoved. To sem asi ale nepatri, jen ze tahle knizka mne dost pomaha se v tom vsem nejak vyznat.
 Čekatel na smazání 


Re: Re: respektovat a být respektován 

(7.3.2007 13:27:30)
Mohu se take pridat, tuhle knizku mam rozectenou a je zatim super, jen by me zajimalo odkdy jste to zacali praktikovat? Mam pocit ze se to da aplikovat az dite uz mluvi a necha si veci vysvetlit. Mam precteno zatim par stranek tak mozna proto se mi to mozna? zda.... Diky za info
 Mirča, 1 mimčo 
  • 

Re: Re: Re: respektovat a být respektován 

(7.3.2007 14:42:01)
Tak doma to ještě moc nepraktikujeme, ale spíš se snažím různá NE a další požadavky a pokyny atd.(kterým teda malá stejně ještě nerozumí), říct jinak, tak jak by to dle knížky bylo lepší a bereme to tak, že touto cestou - právě než dcera bude více chápat, se snad naučíme různé komandování a samé příkazy a zákazy omezit na minimum. Jinak manžel je učitel, takže zkouší používat ve škole a já mám malou sedmiletou sestru, je pěkně rozmazlená... ale když se s ní jedná tímto respektujícím přístupem, je jak beránek.
 Dáša a Maruška (2005) 
  • 

Díky za tip 

(7.3.2007 15:21:47)
Ahoj, díky za tip na tu knížku, brzo si ji pořídím. Mám 15 měsíční holčičku a je to taky pěkný vztekánek a mě taky občas dochází nervy i nápady jak jí co vysvětlovat. Chci aby znala hranice, zároveň ale nechci zlomit její osobnost a vyvolat v ní nedůvěru atd... do budoucna.
Moji rodiče mě moc milují a máme dobrý vztah, ale s velkým průšvihem za nima nepůjdu. Myslím, že by mi nakonec i pomohli, ale to co bych si vyslechla kolem...ne na to nemám. I s maličkostma jsme dost často hned v sobě. Já řeknu, že mám takový a takový nápad a hned slyším, co je na tom špatně, co bych měla udělat jinak...i když to rodiče nechtějí, vyvolávají ve mě dojem, že se mnou téměř programově nesouhlasí a všechny mé názory jsou na nic. Chci aby mi dcera důvěřovala a aby v budoucnu přišla s problémem za mnou nebo za manželem.
Pěkný den.Dáša
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: Re: Re: respektovat a být respektován 

(7.3.2007 19:59:45)
já jsem knížku zdárně dočetla a teď jsem ve fázi uvádění v praxi. Spousta rad je tam pro větší děti a pro učitele je tam také dost zajímavého. Pokouším se používat fígle z knížky a zároveň se snažím naučit Káťu, aby dokázala říct, že se jí něco nelíbí. Zatím mám tento výsledek :-) Učím Kačenku, aby svého bratříčka nebila,nestrkala ale snažila se sním komunikovat o tom, co nechce aby jí dělal. Výsledek je ten, s bratříčkem se přetahujou, berou si věci a občas si nějakou lupnou, ale jakmile udělám něco, co se jí nelíbí, tak slyším asertivní hlásek "maminko, mě se nelíbí, že ..." A já musím reagovat dle knížky a stále čekám, že tuto větu začne říkat i někomu jinému :-)
V každém případě ubylo mezi mnou a dcerkou konfliktů a celá rodina se učíme si naslouchat
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: respektovat a být respektován 

(7.3.2007 21:41:13)
K té knížce jsem se dostala, když bylo dítěti něco kolem 2 let. Na to konto jsem jako jednu z prvních věcí v komunikaci s dcerou odbourala rozkazy a příkazy, přestala používat rozkazovací způsob. Kupodivu jsem zjistila, že to nebylo až tak nesnadné, začala jsem totiž pro komunikaci s ní používat stejné způsoby jako s kolegy v práci, když po nich něco chci :))). Musím říct, díky tomu odpadly některé vztekací scény, zabejčení dítěte, že toto dělat nebude a nebude.. apod.
Je těžký se vyvarovat některým vrytým způsobům v komunikaci s dítětem, i když člověk teoreticky ví, že ten způsob není správný. Mně pomáhá, když si představuju, že nejednám s (malým "hloupým") dítětem, ale třeba právě s tím kolegou v práci :)).
Jinak si myslím, že metody komunikace, kterým se věnuje knížka, mohou být používány bez ohledu na věk dítěte, u nás se je snažíme cíleně využívat od těch 2 let věku.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: respektovat a být respektován 

(7.3.2007 23:23:02)
také jsme začali kolem těch dvou let (v té době se mi dostala kniha do rukou,ale snad probíhají i semináře a v jednom z posledních pořadů Rodina škola a já na čt2 tam bylo také podle jejího duchu razeno, a také se téma točilo kolem emocí http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1128654162-rodina-skola/29368.html )
dokud děti nemluví a tak jistě je to těžší,já myslímže každý zákaz by mělmí nějaký smyluplný důvod.pak je snadno obhajitelný a není na škodu když důsledek jednání dítě opravdu pocítí. třeba když barča rozlívala pití protože třeba nedržela sklenku v obou rukou pak to také se mnou utírala...a tak.
já myslím že důležité je začít s tím,že dítěti naslucháme a bereme jeho pocity vážně. třeba když se uhodila řekla jsem že se uhodila- popsala to, a když se uklidnila ukázala kde a proč.neříkala jí "to je dobrý",protože jí to bolí a to asi není dobrý. ani že chytala zajíce,protože žádného zajíce nechytala,aby si nemyslela, že s ní hraju nějaké hry. pamatuji si jak mi tohle chytání zajíců dlouho jako dítěti vrtalo hlavou,a pak když jsem to viděla a pužívala u mlaších dětí brala to jako něco čím se mají ošálit - nebrat je vážně.
také si můžete dát pozor na hodnocení,to mi dělá velké potíže ani ne to negativní, ale pozitivní -neříkat ty jsi šikovná,ale moc se mi líbí co jsi nakreslila....děti si o sobě dělají obrázek takový jak o nich mluvíme když jsem přemýšlela nad tím co je špatného na tom říkat dcerce jak je šikovná atd, vzpoměla jsem si na případ Dajdou a její nekritický pocit o tom,jak dobře zpívá. a také si vzpomínám na slova "ty jsi buřtík" i když to třeba taťka nikdy nemyslel nijak špatně ,ale vím že jsem se jako dítě a hlavně dospívající holka za buřtíka stále považovala a když dnes vidím fotky byla jsem zcela normální holka. bohužel jsem si prošla šíleným dietářským stádiem a udržováním váhy až vlastně do období prvního těhotenství...
také musím napsat že kolikrát ale největší težkosti mám v respektující komunikaci s maželem.tam ujíždím,a on zrovna tak ,ale snažíme se. zaveďte respektující komunikaci mezi sebou a dítě to odkouká a také sami dost natrénujete dopředu. asi by toho bylo víc ale to je tak co mne zatím napadá dobrou
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: Re: Re: Re: respektovat a být respektován 

(8.3.2007 10:37:48)
Co myslíš ty?
Takto se ptám, když se mě Káťa ptá, jestli se jí povedl obrázek apod. Většinou se jí rozzáří očička a řekne - Dobrý.
Je hrozný, jak má člověk zafixovanou větu "ty jsi šikulka"
 PETRA 
  • 

Nevšímat si. 

(7.3.2007 15:16:40)
Mám dva syny 3,5 a 2 roky. Oba mají občas záchvaty vzteku a v tu chvíli na ně nefunguje vůbec nic. Vysvětlování nepomůže, dát na zadek je taky k ničemu(spíš ještě horší).Tak si jich nevšímám a řeknu jim, že se s nima budu bavit, až přestanou brečet a vztekat se, a když nepřestanou odnesu je za dveře na chodbu. Smí se vrátit, až když je to přejde. Pak jim to vysvětlim, až když se uklidní. Někdy pak stačí při takovém záchvatu říct, že jestli nepřestanou, půjdou za dveře. Tohle u nás docela funguje, ale někdy se mi to taky vymkne, když pak ječí jeden přes druhého, člověk má jen jedny nervy. to pak někdy odcházim já, abych se uklidnila. :-)
 Róza 
  • 

Re: Nevšímat si. 

(7.3.2007 17:14:22)
Zkus "restaurace rychlého občerstení". Úžasně to funguje. Nejdřív jsem tomu nevěřila.
 Toranoko 
  • 

Čtyři dohody 

(7.3.2007 22:04:13)
Viděl jste někdo Čtyři dohody s Jaroslavem Duškem? Vřele doporučuju, tam se o tom, jak se mluvi s dětmi mluvilo ... a tak úžasnou formou, že se to ani nedá sdělit
 Kopretin@ 


Re: Čtyři dohody 

(8.3.2007 8:33:35)
Toranoko,to je nejlepší "divadlo" na světě :o))
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Čtyři dohody 

(8.3.2007 10:37:56)
Jojo, ja tu knizku ani necetla, tohle mi zatim uplne staci...jeste chceme jit na Skolu maleho stromu, ale tu hrajou dost malo...a ted se tam nemuzeme dostat... tak doufam, ze jen tak neprestanou :-]
 Kopretin@ 


Re: Re: Re: Čtyři dohody 

(8.3.2007 13:58:44)
Já knížku četla a tolik mi nedala :o))
 Eliška Vondráčková 
  • 

Jmenovkyně 

(12.3.2007 11:47:46)
Můj příspěvek je trochu o něčem jiném: Jmenuji se totiž úplně stejně jako autorka článku. A protože taky občas skládám básničky, o to víc mě to zmátlo a překvapilo. Článek je dobrý, výstižný, zcela s tím souhlasím. Docela ráda bych se s autorkou zkontaktovala, pokud bude chtít, už pro tu shodu jména a příjmení... Zajímalo by mne, máme-li toho společného třeba ještě víc.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.