| Kačabka01 | 
 |
(25.1.2007 20:49:21)
Tak u našeho ročního chlapečka je asi všechno špatně, tuším to celou dobu, ale nedokázala jsem tomu zabránit. Vždycky nesnášel pobyt na bříšku, lézt ani plazit se vůbec nezačal, na bříško se dostane jen když se pro něco natahuje ze sedu, do sedu se dostává z lehu "sklapovačkou". Teď miluje chůzi, ale bohužel jen s oporou za cizí ruce. Když sedí, je hrozně ohnutý do kyfozy. Takže máme založeno - na co? VDT? Neohrabanost? Lucko, co nám hrozí a co se dá ještě dělat? Od mala se ho snažím držet na bříšku, ale hrozně to nesnášel, stimuluju ho, seč můžu, aby se natahoval a popolézal za vzdálenými předměty, ale ztratí o ně zájem radši, než aby se snažil k nim dostat. Neposazovala jsem ho, dokud neseděl sám, přesto sedí tak ohnutě. Je taky odmala takový mělkký, vláčný (hypotonie?), když držím v náruči cizí děti, jsou pevnější. Kdo tomu rozumíte, poraďte. Dík, Darina
|
| Markéta, syn 5 l. | •
|
(25.1.2007 21:00:38)
Darino, a co na to váš pediatr? Mluvila jste s ním o tom, jak se vám vaše dítě jeví (to pro případ, že by se neptal?) Takhle po netu to asi nevyřešíte.
|
| Kačabka01 |
|
(25.1.2007 21:34:27)
pediatričku na to všechno upozorňuju, vždycky řekne, že se máme snažit - stimulovat vzdálenými předměty, zvedat na všechny čtyři a tak. Jako an potvoru zrovna když ona to s ním zkouší, tak on není tak špatný - třeba se udržel na všch čtyřech, přitom doma ne. Tak si u ní vždycky připadám, že do toho moc šťourám, jsem totiž taky zdravotník. Sama mám taky dojem, že se u nás v Čechách to vojtění a cvičení trochu přehání, že cvičí každý, koho fyzioterapeutky dostanou do svých spárů :-), čekala jsem, že si na to všechno syn přijde sám, později. Teď jak ale tak nadšeně chodí, k lezení se asi nevrátí. Vím, že se musím na nějaké vyšetření už s ním vypravit.
|
| Markéta, syn 5 l. | •
|
(25.1.2007 21:59:34)
To se vypravte, a třeba je všechno OK. Pamatuju si, jak jsem zbuzerovala naší pediatričku, když se malý v sedmi týdnech sám obrátil z bříška na záda a já jsem si v chytré knize přečetla, že je to moc brzy a že to určitě dělá prohnutý (nevím, jestli byl prohnutý,asi ne, ale celkem se mi to povedlo vsugerovat). Napsala mi doporučení na rehabilitace, tam se malý trochu prolétal vzduchem, pak ho dr. plácla na břicho na stůl, řekla "všechno v pořádku" a šli jsme. Vojtově metodě jsme se stejně nevyhnuli, cvičil ale až ve dvou letech, poté co bezdůvodně vlastně přestal používat levou ruku. Bylo to hrozné, bojoval jako lev, ale moc mu cvičení pomohlo.
|
|
| soňa /dětká neuroložka/ | •
|
(5.2.2007 15:02:31)
určitě kontaktujte dobrého dětského neurologa nebo DOBROU dětskou rehabilitaci, čím dřív, tím lépe! Hodně štěstí
|
|
|
|
| Pavla | •
|
(25.1.2007 21:27:42)
Pediatr si přece musel všimnout svalového tonusu a vývoje vašeho chlapečka. U nás to tak bylo. Od 8 týdnů jsme 2 měsíce cvičili Vojtovu metodu (hypotonie, predilekce doprava). Syn se srovnal, ale hypotonie se úplně nezbavil. Prý ho máme vést ke sportu, ale sportovec prý z něho stejně nebude. Teď ve 3 letech jsme byli na kontrole, vše ok, ale hypotonie je prý stále lehce patrná. Musím říct, že pohybově náročných aktivit se bojí, je opatrný. Jezdí na kole s postranními kolečky, zkoušíme i lyže, ale vidím, že to není ono. Je pro mne těžké se s tím smířit, ale nedám mu pokoj, sportovat bude. Zajděte určitě na dětskou neurologii či rehabilitaci. Na cvičení nikdy není pozdě. Vše se dá napravit. Lékaři nám tvrdili, že do 3 let. Pak už je pozdě, tělo je "hotové". Držím Vám oběma palce, věřte, že vše zvládnete!
|
| GABKA | •
|
(28.1.2007 22:41:01)
Přízpěvek dobrý,trochu chaoz v cizích slovech,jsem laik.Naštěstí jsem v těhotenství hodně hledala na netu informace,a později také.Abych náhodou něco neudělala špatně.Moje matka syna podkládala(ačkoli jsem byla proti),když začal sedět s oporou(5,5měs),ovšem do sedu vlastní pomocí se dostal až jak lezl(cca v 7měs.),asi kolem 8měs.Nejprve se plazil,asi měsíc a to stále dozadu a pak najednou šup a byl na 4.Párkrát se zahoupal a pak už to šlo.Ovšem než se naučil dokonale lézt,tak dřív se sám vzpřimoval.A samozřejmě jak to rodiče zjistili,tak ho všichni vodili za ruce,místo aby ho podporovali v lezení.Ač jsem byla proti,tak to dělali.(NOsila jsem ho také v šátku-super věc).Zpočátku když se postavil tak byl na špičkách,ale po měsíci lození a stavění se,obcházení stolu,se začal stavět na plosky.Snad nebude mít to vodění žádné následky na jeho budoucí chůzi.
|
|
|
| Pavla | •
|
(25.1.2007 21:29:48)
Pediatr si přece musel všimnout svalového tonusu a vývoje vašeho chlapečka. U nás to tak bylo. Od 8 týdnů jsme 2 měsíce cvičili Vojtovu metodu (hypotonie, predilekce doprava). Syn se srovnal, ale hypotonie se úplně nezbavil. Prý ho máme vést ke sportu, ale sportovec prý z něho stejně nebude. Teď ve 3 letech jsme byli na kontrole, vše ok, ale hypotonie je prý stále lehce patrná. Musím říct, že pohybově náročných aktivit se bojí, je opatrný. Jezdí na kole s postranními kolečky, zkoušíme i lyže, ale vidím, že to není ono. Je pro mne těžké se s tím smířit, ale nedám mu pokoj, sportovat bude. Zajděte určitě na dětskou neurologii či rehabilitaci. Na cvičení nikdy není pozdě. Vše se dá napravit. Lékaři nám tvrdili, že do 3 let. Pak už je pozdě, tělo je "hotové". Držím Vám oběma palce, věřte, že vše zvládnete!
|
| Pavlína + Matyáš (skoro 13.m) | •
|
(25.1.2007 22:35:53)
Děkuji za zajímavý článek. A prosím o radu.
Bohužel až od ukončeného 10.měsíce cvičíme Vojtovu metodu.Do té doby se všude dokutálel,oběma směry - jiný pohyb nepotřeboval. Posazený seděl - vím, že se to nemá :-(.
Až na mojí žádost mě doktorka poslala na Neuroloii.
Cvičení nám pomáhá ,ale asi neděláme až tak rychlé pokroky, jak jsem očekála. Začal se plazit, sice nesymetricky a nohy tahal za sebou, teď už zapojuje i kolínka. Až v roce si sám sedl. Od té doby si nadšeně všude sedá, kleká si u nábytku a ručičkama se natahuje nahoru a je pomalu snaha i o nákrok k postavení, jenže v nohou není síla. Byla bych ráda,kdyby lezení nepřeskočil, jenže neleze asi proto, jak píše autorka, objevil plazení a to mu stačí a navíc mu to asi klouže. Načtyři se dostane, ale uděla tzv. 2-3 kroky a dál se plazí. Prosím poraďte, jste na tom někdo obdobně? Je strašné těžké nesrovnávat a nepanikařit, když většina dětí už dávno chodí. Navíc je Matyáše kousek chlapa, váha v roce 12 kg a délka 79,5 cm.... má co zvedat...
|
| Boďka | 
|
(26.1.2007 8:40:15)
Pavlínka a aké máte podlahy v byte-ak parkety al. linoleum, či niečo podobné, asi sa mu lepšie plazí ako lozí, nemá na lozenie dosť opory. Možno by pomohol koberec do izieb, bosé nôžky pri lezení.
A to len tak dedukujem, možno tie koberce máte.
|
| pavlína+matyáš 13 měsíců | •
|
(26.1.2007 12:24:42)
Ahoj , v polovině bytu máme dlažbu + plovoucí podlahu. V obýváku má Matyáš hrací koberec a ve svém pokojíčku koberec po celé podlaze... Cvičím s ním 3 měsíce 3x denně, jenže stejně neleze...Je mu 13měs. neleze a nestojí... Na neurolofii a rehabilitaci chodíme 1x za měsíc...Nevím co s tím...
|
| Luckaaa | 
|
(26.1.2007 23:19:52)
ahoj Pavlo,já myslím že to přijde. dva tři kroky udělá, jak píšeš, takže pak jen přidá čtvrtý,pátý...cvičíte a děláte co můžete. pokud bych šáhla po tabulkách tak v širší normě je na chůzi čas do 18měs., tak to máte ještě 5 měs. čas :-)
|
|
|
| Duslik | 
|
(28.1.2007 22:59:13)
Pokud se dítě chce plazit nepomůže nic. Náš dvouletý syn se také plazil(říkali jsme mu Meresjef). Narodil se v prosinci, takže když začal lézt bylo teplo a tak byl jen v plínce a vůbec mu nevadilo že šoupe holým bříškem o koberec. Plazil se rychle a čekali jsme že si udělá kobercový lišej, ale kupodivu k tomu nedošlo. Na to, že lezení po čtyřech je praktičtější přišel až po prvním roce(to už dávno chodil sám).
|
| Lucka | •
|
(24.2.2007 17:25:58)
Ráda bych povzbudila všechny, kdo mají nějaké zkušenosti s Vojtovou metodou.
Mám půlročního syna Filípka, se kterým cvičíme od tří měsíců z toho důvodu, že upřednostňoval pravou stranu (nejsem odborník, a tak to napíšu zjednodušené). Měli jsme začít cvičit chvilku poté, co jsem si přečetla na těchto stránkách původní článek. Byla jsem z toho psychicky na dně a na první rehabilitaci jsem šla se synem s obrovským strachem, co nás tam vlastně čeká.
Nevím, jestli je to takhle všude, ale my chodíme do berounské nemocnice a musím napsat, že tam máme opravdu skvělé rehabilitační sestry, kterým bych chtěla i touto cestou poděkovat za citlivý přístup a za velké pokroky, kterých jsme díky nim dosáhli. Cvičíme Vojtovu metodu tři měsíce a vypadá to, že už nás čeká cvičení jen do konce dubna. V půlce dubna máme jít na kontrolu k neurologovi, který byl při naší poslední návštěvě velice spokojen.
Při cvičení téměř nikdy nebrečíme a když brečíme, tak je to proto, že syn dostane hlad, protože se snažíme cvičit před jídlem a ne proto, že by ho cvičení bolelo. Naopak se nám často stává, že se u něj směje. Snažíme se cvičit poctivě třikrát až čtyřikrát denně. Snažím se, aby to syn vnímal jako zábavu (takže mu u toho zpívám, povídám různá říkadla, směju se na něj). Cvičíme nejn cviky na preferování obou stran stejně, ale i na zpevnění ručiček, velice nám pomohlo cvičení na přetáčení se na bříško (během týdne cvičení se syn začal na bříško přetáčet jako hadimrška :-)
Rehabilitační sestra mi řekla, že pokud ze cvičení bude zničená maminka a bude ho brát jako utrpení, tak dítě vždy její obavy a nejistotu vycítí a bude trpět taky. Myslím si, že něco na tom bude.
Přeji všem, kteří "musí" cvičit, aby vytrvali a aby jim cvičení přineslo úspěch.
|
|
|
|
| dominika | •
|
(30.1.2007 20:04:04)
..náš kluk bude mít za pár dnů 11.měsíců a už chodí,mrška, sám, upozorňuji že jsme jej vůbec nevodili a nevodíme..sám si sedl přes zkřížený sed,poté co asi 14dní tulenil, cca po půl roce se zvedl na kolínka dva-tři dny se jen pohupoval a pak se rozlezl, zhruba po měsíci se začal stavět, to jsme mu pomohli pocí "rytíře",neb to flinkal, museli mu dát papuče-stavěl se na špičky, po měsíci a půl začal obcházet a ani ne po měsíci se rozešel sám..proč to píšu, chápu, že jste trošku nesvá, já se zase to naše mrně snažím udržet na čtyřech..je fajn že cvičíte, asi se mu to líbí..my cvičili v 5.,6.m polohu ramen a protože se mu to vůbec nelíbilo,tak myslím že proto se tak rychle rozlezl, zjistil totiž že nám může utéct..nezoufejte,ono to přijde ani si nevšimnete jak..držím palce..
|
|
| Lenka, Davidek (3r.) a Nelinka (2m.) | •
|
(31.1.2007 16:33:04)
Pavlíno, je moc dobře, že cvičíte a chodíte na rehabilitaci!! Jen mi přijde, že cvičení jednou za měsíc pod dohledem je celkem málo (vím z vlastní zkušenosti, cvičili jsme od 4 měsíců), asi by bylo rozumnější jednou za 2-3 týdny, byť je to časově náročnější. Náš syn se také dost dlouho plazil, hlavně proto, že jsme v obýváku měli parkety a líbilo se mu, jak to krásně ¨klouže. K lezení na čtyřech pomohlo až léto a tráva, která ho šimrala na bříšku a jelikož se mu to při plazení nelíbilo, začal rejdit raději po čtyřech. Takže doporučuji něčím "nepříjemným" dráždit na holém bříšku na nekluzkém povrchu (teď v zimě to je ale horší).
|
|
|
|
| Líza | 
|
(26.1.2007 5:36:38)
Darino, něco málo můžeš udělat hned, a to je - nic z těch věcí mu neusnadňovat. A chodit jen s oporou za cizí ruce nebude moci, pokud mu tu oporu nikdo nedá. Pak se bude muset znova rozhodovat, jak se někam dostane - přestaň ho vodit a zakaž to všem. Hned.
|
| cizinka1 |
|
(26.1.2007 9:48:15)
Lizo, predevsim se priznavam, ze o tematu nic nevim a muj komentar prameni spise z materskeho instinktu nez ze sectelosti, ale lekla jsem se toho, co radis.
Muj synek delal a dela nejvetsi pokroky v samostatnost tehdy, kdyz jsem na nej UPRIMNE nemela cas. Rocni dite uz je zrale na kontrolu jen uchem. Treba ve necelych 2. predvedl, ze velmi dobre se orientuje v komode s obleckami a umi se oblect, kdyz jsem musela dopsat jeden projekt: prisel obleceny ze pry jdeme ven. Ale vazne nevim, co by se stalo, jestli v roce vsichni dospeli dusledne a najednou prestali diteti pomahat i ve pripadech, kdyz dite o pomoc prosi. K hrube motorice mozno by pomohlo, ale co by to udelalo s jeho socialni inteligenci?
Mimochodem, moje dite zacalo chodit samostatne v 15 mesici. Bylo to normalni, nevim, proc by rocne dite melo by chodit bez pomoci. Vsimla jsem si take, ze nektera batolata jsou vycviceni svalnatci a nekteri takovi plysaci. Nekteri radi a dlouho lezou a nekteri hned chodi. Ale zeby to se odrazelo na jejich dovednostech? Nevim, asi jsou nejake korelacni souvislosti, ale nerekla bych ze jsou tvrde, spise to ma neco spolecneho s dedicnosti a se strukturou tela jejich rodicu. Nevim samozrejme, co Darina mysli tou melkosti a vlacnosti. Ale bez videni ditete tezko je soudit, ja bych vyhledala odbornika s dobrou reputaci, jestli by mi neco vazne nezdalo.
|
| Kačabka01 |
|
(26.1.2007 10:22:11)
"mělkost" byl můj překlep, chtěla jsem napsat "měkkost". Tuším, že má Líza pravdu, potřebovala bych ujistit, že vodění opravdu nepovede k samostatné chůzi - opravdu se jinak chodit nenaučí, než že přestaneme vodit? Správně chodit asi ne, že? Ach jo. Dnes jsem mu tedy odmítla pomoci, dvacet minut se rozčilovat a teď už půl hodiny řve.
|
| cizinka1 |
|
(26.1.2007 10:33:12)
Darino, ja nevim. Ale myslim ze dite velmi dobre tusi, jestli matka mu nepomaha naschval, a proto breci, anebo nema cas uprimne a s nim to nema nic spolecneho. Ja jsem mela sice lozici dite, ale nic naschval nedelala. Vodila jsem tak dlouho, kolik chtel, kam potreboval samostatne, tam lezl. Jednou uvidel tatinka, jak se vratil z konference po nekolika dnu, a tak k nemu sel:-).
|
| cizinka1 |
|
(26.1.2007 10:44:03)
Darino, jak jsem psala, pokud se ti neco nezda, jen pro svuj klid vem ho na konsultaci. Ale neni nahodou nekdo spise mekky nez tvrdy ve vasim pribuzenstvu? To tak casto byva. Ne zebych chtela zhazovat praci pediatru a fyzioterapeutu, ale jako kazda teorie i tato muze byt nebezpecna, kdyz dohnana do extremu. Kdyz si rekneme, kdy kazde dite ma se sednout, kdy a jak dlouho lezt, bude z toho to stresujici tabulkovani jako s vahou a vyskou. Takze, moje rada zni, jdi na poradnu, muze tam byt problem ale nemusi. Pri dohaneni tabulek se zpusobuji horsi ujmy k zdravemu vyvoji.
|
|
|
| Boďka |
|
(26.1.2007 10:44:03)
Darina, naša prvá dcérka s tým nemala problém, mala síce fyzické obmedzenia súvisiace s jej menším zdr. handikepom, ale bola ctižiadostivá a nebojácna. Stačilo ju lákať do priestoru a napriek určitým pádom skúšala samostatnú chôdzu.
Druhá dcérka bola zdravotne v poriadku, ale oproti prvej mala zvýšený pud sebazáchovy ;-), skrátka bála sa pádu a takisto vyžadovala vodenie za ruky. Chvíľku sme jej vyhoveli, ale videli sme, že to nie je dobré, ani jej to nepomáhalo k nácviku samostatnej chôdze.
Tak sme na ňu skúsili menšiu fintu. Obliekli sme jej tepláčky s trakmi (kšandami), chytili sme ju za rúčky, chvíľu sme ju tak vodili a keď sa pozabudla, pomaly sme ju chytili len za jednu ruku a prichytávali ju zozadu za traky, neskôr sme pustili aj druhú rúčku a chytili len za traky. Ak s ňou trochu zakolísalo, zachytili sme ju trakmi. Pomaly získavala sebavedomie, zistila, že ak keď ju nik nedrží za ruky, tak nespadne.
Za pár dní sme ju zo zadu držali len naoko, keď padala, snažila som ju chytro zachytiť. Za dva týždne už chodila sama. Keď aj padala, reflexne dala ruky dopredu a zachytila sa. Zistila, že padanie nie je nič strašné.
Možno to pomôže aj u vás na odbúranie zlozvyku. Trochu mu pri chodzi pomôct, ale nie za rúčky.
U nás ten zlozvyk nastal aj s toho dôvodu, že v čase keď sa učila chodiť, bola jeseň a vonku blato, v kočíku nechcela sedieť a vonku, keď nemala oporu v ruke, tak mala tendenciu ísť do kľaku a loziť v tej špine a blate. A potom, aj keď sme boli doma v byte, tú ruku vyžadovala.
|
|
| Boďka |
|
(26.1.2007 10:59:04)
Ešte som chcela dodať, že toto fakt neodporúčam robiť u detí, ktoré chodiť absolútne nevedia, ktorým sa napríklad pri tom podlamujú nôžky, nakláňajú sa do neprirodzených polôh, pri chodzi za jednu ruku sa "krútia" okolo osi a prepadávajú do jednej strany.
Na našej dcérke bolo vidno, že má tú chôdzu v podstate zmáknutú, pri držaní za ruky bola pevná a doslova bežala. Len proste odmietala to robiť samostatne.
|
|
| Norinka | 
|
(28.1.2007 14:31:13)
My jedeme na neurologii příští týden, kontrola ve 2 letech. JOny je nedonošený (32 tt.), takže jsme absolvovali hodně cvičení, ale Vojtu ne, tak zlé to nebylo. Do 7 měsíce nedokázal v podstatě nic. Na břichu být nechtěl. Pak se v 8. najednou dostal do kleku, za 14 dní se postavil (s oporou). A zase dlouho nic. V 9. začal lozit a stal se v tom tak obratným, že se skoro vznášel ve vzduchu, tak rychle lezl, že jsme nestíhali pozorovat jeho končetiny ve styku s kobercem :).... Sedět začal až v 11 měsících, chodit skoro v 15 měsících. Podle doktorky vývoj naprosto v normě.
Od doktorů jsme celý rok a půl neslyšeli nic jiného než: NEPOSAZOVAT, NEPOSTAVOVAT, NEPOMÁHAT. Týká se to i zmiňované chůze za pomoci dospělého - neuroložka nás upozornila, že dítě má pak tendenci ruce automaticky držet nahoře a hůř se mu chodí samotnému. NEPOSAZOVAT znamenalo - žádné sezení v kočárku, žádné sezení v křesle oblož. polštářky, žádný nočník atd.... Všichni v okolí námi samozřejmě pohrdali, nejhorší rady byly od rodičů - to ty jsi na nočníku seděla už v 8 měsících atd atd atd atd.... Ano, a teď mám záda v háji.
Trpěli jsme.... Cvičili.... Brečeli....
ALE - VYPLATILO SE TO!!! Měli jsme také zmiňovaná kulatá záda a teď kluk běhá, skáče, sedí rovně, alespoň podle našeho pozorování. Neurologové vidí všechno vždycky hůře než my, ale uvědomme si, že vybavujeme dítě páteří a končetinami na celý jeho život, tak pro to udělejme MAXIMUM!!!
|
|
|
| Líza |
|
(27.1.2007 5:28:39)
cizinko, nechápu, co je ti na tom tak divného. Nebo je problém tentokrát fakt s češtinou a s porozuměním? Říkám Darině, aby svoje dítě přestala vodit za ruce, zvláště pokud je hypotonické, a nečekala s tím, až jí to někdo poradí. Jestli dítě není svalově zralé na chůzi, vodění za ruce ho poškozuje; jestliže si Darina stěžuje, že dítě prakticky neleze, pak vodění za ruce ho demotivuje - takže nevodit, vůbec. Nechat ho dolézt (nejdříve tedy asi doplazit, ale dítě skutečně bude-li mít motivaci může začít používat i ty kolínka) pro co potřebuje.
Nevidím na nevodění za ruce žádné týrání dětí, a odstranění možných opor pro vzpřímenou chůzi například z prostředka pokoje (stěny a nábytek po stranách těžko někdo dá pryč) může být motivačním prvkem, když v tom prostředku bude něco, co to dítě opravdu chce.
Je sice krásné dělat potom vymakané rehabilitační vymyšlenosti, ale ještě lepší je, upravit běžné prostředí a chování k dítěti tak, aby potřeba rehabilitačního cvičení nebyla vyšší než je nutné.
A že dítě o něco někoho prosí - cizinko, mám dvě nefrustrované děti, které věděly, že se umějí pro věci dostat samy a po pravdě jim bylo dost putna, jestli si tam dojdou nebo dolezou. Pokud už ale člověk začne dělat tu nedoporučovanou věc, a svalově slabé dítě, které nemá na samostatnou chůzi, vodí za ruce, a pak si teprv všimne, že něco není v pořádku a je překvapen, proč se to dítě vůbec nepokouší lézt, nezbývá než přestat prostě vodit, co je na tom tak šíleného? Nebo ty vždycky děláš, co dítě chce? I když mu to škodí? Moje dcera v 5 měsících chtěla, abychom ji zvedali a "posazovali", měli jsme to podle tvé teorie dělat? Protože to chtěla?
|
| cizinka1 |
|
(27.1.2007 10:19:45)
Lizo,
Ja jsem ti take napsala v tve materstine, ale jsi to neprecetla nebo nebyla jsi ochotna pochopit . Ja nestala jsem diteti stale za zady ale nechavala obcas sameho pro sebe tak dlouho, pokud byl v pohode. A on skutecne nefrustrovane se poradil:-). Jen jsem se obavala, ze kdyz Darina realizuje tvoji radu doslova a dukladne, stane se to co se stalo: dite bude frustrovane z najednou odmitnute pomoci a bude brecet.
Ja nevim co se pise ted (prave ty fyzioterapeuticke rady velice rychle se meni, a tak muzu mit same info zastarale, kterymi navic do hloubky jsem se nezabyvala. Ale za mych dob se prisne zakazovalo nacvicovat dite k sedu nebo k chuzi kvuli patere. No, ale pokud dite nevidi a breci v kocarku (coz u nas zasadne delal), neni problem ho vzit do satku nebo do nositka. Pokud dite uz tapa samo kvuli zdi, tak neni problem mu podat ruku kdyz chce vyrazit nekam jinam, ze?
Ti dalsi rady, opravit prostredi a nechat ho chodit s vlastni oporou jsou dobre, jen v prvnim prispevku nebyly:-).
|
| cizinka1 |
|
(27.1.2007 11:34:17)
Lizo,
Mimochodem chyba nas obou je, ze jsme se nezeptali, jestli darinino dite k vzprimene poloze a k tapani prislo samo. Ja jsem jen predpokladala ze ano, totiz, pokud Darinu trapi jeho nelezeni, tak neco zasadniho o standardnim vyvoji ditete ona vi. Ja jsem se predstavovala, ze jeji dite zada o pomoc uz v situaci, kdy je v tapani docela zbehle, a mi se nezda, aby mu obcas pomoct neni dobry, ani nenormalni, ze jeji dite nechodi v roce bez opory. Jelikoz mam par kamaradek, ktere meli hned chodici dite a druha trochu pomalejsi, kterym ovsem nic nebylo, muzu se predstavit darinino znepokojeni. Ale prilis radikalnim resenim nefandim - dusledne odmitani pomoci (coz jsi doslova radila, ale nikdo z nas nevi jak jsi to doopravdy myslela) mne by se zdalo jako reseni prilis radikalni.
|
|
|
|
| Jarka, Vašík 02/06 | 
|
(27.1.2007 23:56:41)
Cizinko,
nejde o to dítěti nepomáhat, ale jde o to nevodit ho za ruce. Pomocí a oporou pro něj může být nábytek nebo jištění maminky za ramínka. Vláčení za ruce je nepřípustné. Dítě chodí s hlavou v předklonu a s rukama dopředu a nahoru nataženýma. Takto nikdo z dospěláku přeci nechodí, toto není zdravá vzpřímená poloha, dítě má posunuté těžiště. Rozhodně nevodit.
Jinak my jsme se začali plazit, houpeme se na kolínkách, ale ne a ne se rozlézt. Začal si už stoupat u nábytku - bohužel na špičky - nevím jak ho namotivovat do lezu. Když mu něco ukážu, jde do plazu. Stavění zcela nazakazuji, ale záměrně nepodporuji. Naopak ho motivuji k postoji na čtyřech, ale jak ho rozlézt?
|
| cizinka1 |
|
(28.1.2007 10:37:50)
Jarko,
Na tu tvoji druhou otazku nemuzu ti odpovedet, ja jsem prave ten typ poradkyne, ktera mela v tomhle zcela bezproblemove a spontanne rozvijejici se dite, a navic vubec se v tom nevyznam:-). Bych nezasahovala do diskusi jestli bych nahodou v komentarich neprecetla radu, ktera se mi zdala drsna a pak jsem precetla na jaky pribeh tahle reakce byla.
Co se tyka toho vodeni, nevim odkud jste s Lizou vycucly, ze Darina svoje dite vlaci s rukou na horu. Totiz myslim netahat dite, ktera chodit pouze zacina, nenacvicoval chuzi se zadnou pomuckou patri do zakladnich rad, kterou snad Darina jako zdravotnice cetla. Podat ruku jako oporu v jeho urovni (ale nevlect) je prece neco jineho. Darina zformulovala problem zcela jasne: jeji dite nikdy nelezlo, a ted uz skoro chodi. Musi nutne lezt? Nejsem odbornice, ale znam zdrave deti, kteri v zivote nelezli. Konsultace s odbornikem se hodi uz jen pro klid matky ( a aby nekoukala na sveho potomka zklamana a znepokojena a nenasledovala kazdou pitomou radu na internetu:-)), ale prece clovek musi to dite a tu matku videt, aby vedel jak to s nima vypada:-)!
|
|
|
|
| Jarka, Vašík 02/06 |
|
(28.1.2007 0:19:05)
Cizinko,
nejde o to dítěti nepomáhat, ale jde o to nevodit ho za ruce. Pomocí a oporou pro něj může být nábytek nebo jištění maminky za ramínka. Vláčení za ruce je nepřípustné. Dítě chodí s hlavou v předklonu a s rukama dopředu a nahoru nataženýma. Takto nikdo z dospěláku přeci nechodí, toto není zdravá vzpřímená poloha, dítě má posunuté těžiště. Rozhodně nevodit.
Jinak my jsme se začali plazit, houpeme se na kolínkách, ale ne a ne se rozlézt. Začal si už stoupat u nábytku - bohužel na špičky - nevím jak ho namotivovat do lezu. Když mu něco ukážu, jde do plazu. Stavění zcela nazakazuji, ale záměrně nepodporuji. Naopak ho motivuji k postoji na čtyřech, ale jak ho rozlézt?
|
| Kačabka01 |
|
(28.1.2007 21:00:28)
Děkuji vám všem o zájem, pravda je taková, že jak nikdy nelezl ani se nikam neumí jinak přemístit, tak jak jednou stál a udělal první krůček,byla jsem nadšená, že aspoň nějaký vývoj, tak jsem ho s rukama nahoru vodila. Už se zdokonalil a stačí mu jedna ruka - ale má ji nad sebou, druhou volně nebo se zachytává o nábytek, který míjíme. Sám jen o nábytek ale nechodí, sám se totiž ani nepostaví. Že se tohle nemá, jsem netušila, věděla jsem jen "neposazovat". Zítra s ním jdu k doktorce, ať nás někam pošle. Jinak tento víkend jsme všichni odmítali dát mu ruku, lákali ho na vzdálené hračky, ale jen se vztekal a zadek nezvedl.
|
|
| Kačabka01 |
|
(28.1.2007 21:01:37)
Děkuji vám všem o zájem, pravda je taková, že jak nikdy nelezl ani se nikam neumí jinak přemístit, tak jak jednou stál a udělal první krůček,byla jsem nadšená, že aspoň nějaký vývoj, tak jsem ho s rukama nahoru vodila. Už se zdokonalil a stačí mu jedna ruka - ale má ji nad sebou, druhou volně nebo se zachytává o nábytek, který míjíme. Sám jen o nábytek ale nechodí, sám se totiž ani nepostaví. Že se tohle nemá, jsem netušila, věděla jsem jen "neposazovat". Zítra s ním jdu k doktorce, ať nás někam pošle. Jinak tento víkend jsme všichni odmítali dát mu ruku, lákali ho na vzdálené hračky, ale jen se vztekal a zadek nezvedl.
|
|
|
|
|
| Kamca | •
|
(26.1.2007 10:08:18)
Nevíte náhodou, jak stimulovat hrubou motoriku u čtyřletého dítěte? Nechce jezdit na kole, tříkolce a ani koloběžce. Musíme to nacvičit, protože je v tomhle pozadu.
|
| Luckaaa |
|
(26.1.2007 23:19:40)
a chodit a běhat umí? není to proto,že ono samo jen nechce,třeba se bojí....já nechápu v čem je jako pozadu
kdysi tříkolky,kola ani koloběžky nabyli a děti v tom pozadu asi ani být nemohli a troufám si říci,že lokomočně byli v pořádku
|
| Kamca | •
|
(29.1.2007 7:42:02)
Samozřejmě, že běhat a chodit umí. Ale celkově hrubá motorika nic moc a s tím je spojená i jemná motorika a motorika mluvidel. Má ještě tzv. patlavost řeči, tzn. že ještě není motorika stoprocentní. Dle logopedky musíme zlepšit hrubou motoriku, tzn. kolo, kloběžka aopd.
|
| Luckaaa |
|
(1.2.2007 23:26:16)
Kamčo,promiň,to jistě chápu. omlouvám se, já si hned předsatvila mamku dítka, které se na kolo jen ještě necítí, ale mamka si postavila hlavu.
co takhle ten šlapací kolotoč někde na hřišťátku nemáte? a dopřát pohybu zatím jinou formou (balón,prolezky) aby nabyl jistoty ? a rotoped? je to asi nezvyklý využít fitka pro prtě,ale v lázních jsme taková pohybovadla měli pro všechny děti. nejde o nějaké trénování vytrvalosti a síly, ale o to, že navedou dítě pravidlelně střídat nožku za nožkou....
|
|
|
|
|
| Katka | •
|
(26.1.2007 11:45:41)
Ohledně toho lezení ti neporadím, ale s tou chůzí ti chci napsat moji zkušenost. Naše malá si všechno zvládla sama, dost brzo začala chodit, v době, kdy mě ani nenapadlo to s ní zkoušet. Měla asi devět měsíců, když se začala zvedat u nábytku a chodit okolo, asi v deseti a půl měsících už chodila úplně sama. Myslím, že když se má čeho chytit, nábytku, stolu, je si jistější, protože je to pevná opora a může si to samo ovládat. Když ho držíte za ruku, možná si není tak jistý. Je to jen můj názor a pokus ti trochu poradit, zkuste mu umožnit chození okolo něčeho pevného, co stojí na místě. není to žádná odborná rada, ale za zkoušku nic nedáš. naše malá nikdy za ruku nechodila, ani neví, co to je.
|
| Dana | •
|
(26.1.2007 20:44:26)
Hodinu?! Tak to Vám závidím!:-) U nás se to počítá na minuty.
|
|
| kamcula+david 08/05+Verca 11/0 | 
|
(28.1.2007 21:10:43)
Ahoj,
chodila jsem se synem na nepovinné cvičení vedené terapeutkou a ohledně vodění jsme dostali následující rady (možná si je nepamatuju už úplně přesně, ale snad je to ono):
1. rozhodně nevodit za ručičky. Posilují se nesprávné svalové skupiny a dítě se nenaučí dobře držet rovnováhu. To neznamená, že se nenaučí chodit samo. Jen mu to bude nakonec pravděpodobně trvat dýl a není to dobré pro jeho záda.
2. když už podporovat, tak držením v oblasti kyčlí. Musí pak zapojit
záda tak, jak má, a přitom udělá pár kroků a je spokojené.
pro podporu lezení a vůbec pohybů při zemi:
1. rodiče si musí k němu sedat na zem a hrát si tam s ním. Ne být třeba u něj v pokoji a sedět na židli. Tím ho motivují ke stoupání.
2. občas ho posadit do vzpřímeného kleku místo "normálního" sedu, tj. sama si sednout do vzpřímeného kleku a dítě zády k sobě mezi svoje nohy "posadit" na kolínka. Nevím, jak bych to jinak popsala. Nemusí to být na dlouho a dítě si přitom samozřejmě může hrát, ale pomáhá mu to líp posilovat záda než v sedu s nohama před sebou.
3. z této polohy vyjít a dát dítě "na všechny čtyři" a třeba pohoupat nebo prostě jen chvíli držet
4. stejná poloha jako 3., ale s malým míčkem (overballem) pod bříškem a pohoupat
5. vyjít z 4. a posunout dítě dál tak, aby byl overball pod dolním bříškem. Přitom tlačit na zadeček, aby se neprohýbaly záda.
6. vyjít z 5. a naklonit postupně na jednu a na druhou stranu. Na "volné" straně nabídnout hračku, aby dítě zvedlo jednu ruku.
7. jestli máte doma plovoucí podlahy nebo podobný kluzký povrch, tak koupit něco neklouzavého. My jsme pořídili dvě dělší podložky "před vanu" - taková pěnová hmota, je to i docela teplé.
Všechno je to vesměs posilování na záda. Cvičili jsme cca jednou za bdění, tj. asi 3x denně a syn se relativně rychle rozlezl. Bez vodění začal v 11. měsíci sám chodit a byl od začátku relativně stabilní.
Ad Koch - přišlo mi to moc krásný, ale potom, co jsme začli chodit na cvičení jsem se dozvěděla, že hodně cviků je "out of date". Bohužel i nákresy, třeba už pokládání na bříško nejmenšího miminka a styl obracení je teď jiný a všechny cviky podporující sedání a stoupání jsou škodlivé (např. tažení za ručičky z lehu do sedu a. podporuje záklon, b. nacvičuje nepřirozenou techniku sedání).
přeju hodně úspěchů a zdravá miminka
Kamčula
|
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)