| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Odvrácená tvář poslušnosti

 Celkem 77 názorů.
 Gábina 30, dvě děti 
  • 

Poslušnost v dospělosti 

(20.12.2006 9:01:09)
I já patřím mezi děti, které byly "správně vychovanou a poslušnou "chloubou svých rodičů. Dnes je mi třicet a pořád se peru s tím, že nejsem schopná se "normálně" bavit s autoritou. V porodnici nedokážu sestřičkám říct, co mi nevyhovuje, nadávám si, že jsem se v ordinaci nevyptala na všechno lékaře a nechala se zaskočit jeho tónem, třesu se, když mě zastavuje policie, i když vím, že auto nedávno prohlíželi v servisu a že je vše v pořádku. Pořád se cítím, jako bych byla POD někým, míň než všichni ti lékaři, úředníci a další, kteří často nedělají pořádně svou práci a nechovají se přiměřeně a překračují své kompetence a já si to přesto nechávám líbit, protože se cítím svázaná svou poslušností a neumím se vytáhnout ze své podřízenosti a postavit se jim tváří v tvář jako rovnocenný partner.
APELUJI na všechny rodiče, život s poslušným dítětem je možná trochu jednodušší, ale ŹIVOT POSLUŠNÉHO DÍTĚTE je pořádně těžký. A tak chcete-li svému dítěti připravit šťastnou budoucnost, myslete na to, prosím.
 Mirka 
  • 

Re: Poslušnost v dospělosti 

(20.12.2006 10:01:25)
Toto riešim dookola, som na tom podobne. Ja som tiež bola tá "poslušná". Akurát manžel ma naučil, že človek môže byť aj iný. Len neviem či sa tieto povahové rysy neprenášajú aj na deti. Dcéra je absolútne dokonalá, poslušná, vždy sa nám snaží vyhovieť, vždy pozerá na to aby sme boli spokojní. Snažím sa ju viesť k tomu aby mala vlastný názor ale nejako sa mi nedarí. Ocenila by som aj nejaké rady ako na to pri výchove "poslušného dieťaťa" lebo tie mi chýbajú. Syn je ešte miminko tak neviem aký bude. Dcéra nastúpila teraz do školy a vidím to ako sú "poslušní" diskriminovaní. S poslušnými nie je problém, poslušní sú vždy na konci lebo veď oni počkajú, poslušní sa neriešia, k poslušnému dáme sediť v škole toho neposlušného atď.. hm len neviem kto je potom vlastne potrestaný?
 Petr, Honzik 1 rok 
  • 

Respektovat a byt respektovan 

(20.12.2006 11:56:33)
Opet se na rodine vyskytl clanek, ktery velmi okrajove nakusuje tematiku vychovy deti a dochazi k nazoru, ze je dobra vychova, kdy rodice respektuji dite a dite respektuje rodice. Pokud by nekoho opravdu zajimalo, jak vychovavat svoje deti tak, aby byly "poslusne", ale zaroven sebevedome neni (dle meho nazoru) lepsi knihy nez "Respektovat a byt respektovan". Opravdu uprimne doporucuji (a nemam z toho zadny zisk). Precteni teto knihy nedokaze nahradit par kratkych clanku na internetu a ctenar zjisti, ze vychova ditete je velmi komplexni cinnost.
 Mirka 
  • 

Re: Respektovat a byt respektovan 

(20.12.2006 12:29:34)
Kde by som mohla nájsť tú knihu a kto je autor? Táto téma je u nás dosť horúca, tak to hádam ešte stihneme "napraviť".
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Respektovat a byt respektovan 

(20.12.2006 13:06:13)
Autorů je víc, koupit se dá např. tady:
http://obchod.studovna.cz/kniha.asp?Csl=13174&lk=1
 Alice 
  • 

Re: Respektovat a byt respektovan 

(20.12.2006 14:18:24)
www.studovna.cz
 Trillian 


Re: Respektovat a byt respektovan 

(21.12.2006 5:58:58)
Ano, tuhle knihu, kterou jsme s manželkou ladně přečetli, je skutečně plná mnoha moudrých myšlenek a pravd. Člověk zjistí, že téměř 100% výchovných rituálů a klišé, která se přenášejí z generace na generaci, jsou úplně špatně a způsobují, že z dítěte vyroste ne úplně sebejistý a rovný člověk. Má to ovšem jediný háček - rady a teze v knize doporučované, v nemalé míře témeř nejsou praktikovatelné (nebudu se přít s zřejmě nemalým počtem rodičů, tvrdících opak, ok, pak je chyba ve mě, asi na to nemám dostatečnou autoritu na uplatňování téhle dokonalé metodiky) Přečtete si to a hurá na výchovu - nebudu na ně řvát, natož je bít, žádné nucení, vydírání, srovnávání, srážení, lichocení atd., a za pár dní už vesele řvete, plácáte je po zadku, vyhrožujete a proklínáte se za to... Klasický konflikt lehká teorie - těžká praxe. Je to jako když se vrátíte z přednášky Dalajlámy, ctíte ho, vážíte si jeho bezpochyby úžasných názorů, ukotvených ve staletích zkušeností, ale pak se vrátíte do moderní džungle života a dřív nebo později narazíte na situaci či blbce, kdy kámen chlebem oplatit prostě lze velmi, velmi těžko... Jinak souhlasím, že poslušné dítě není ideální pro rozvoj osobnosti, než mít putinku, tichou a poslušnou, to radši grázlíka, co si tu hubu otevře a svůj názor řekne (pokud má hlavu a patu, samozřejmě)...
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: Re: Respektovat a byt respektovan 

(21.12.2006 7:32:27)
Vždycky když mám pocit, že děti nezvládám, tak si přečtu Tajemství výchovy šťatných dětí. Ne že bych byla schopna uvést rady trvale do praxe, ale knížka mě vždy nabije energií na pár dní, že jsem schopná pár dní dcerku posílat "přemýšlet o tom, co dělá špatně" bez křiku, ale tak jak to popisují v knize :-)
Držím palce všem, kteří se snaží změnit modely převzaté ze svých rodin, aby se jim to alepoň někdy dařilo a byli svými dětmi respektováni. Krásný vánoce
 Petr, Honzik 1 rok 
  • 

Respektovat a byt respektovan 

(20.12.2006 11:57:15)
Opet se na rodine vyskytl clanek, ktery velmi okrajove nakusuje tematiku vychovy deti a dochazi k nazoru, ze je dobra vychova, kdy rodice respektuji dite a dite respektuje rodice. Pokud by nekoho opravdu zajimalo, jak vychovavat svoje deti tak, aby byly "poslusne", ale zaroven sebevedome neni (dle meho nazoru) lepsi knihy nez "Respektovat a byt respektovan". Opravdu uprimne doporucuji (a nemam z toho zadny zisk). Precteni teto knihy nedokaze nahradit par kratkych clanku na internetu a ctenar zjisti, ze vychova ditete je velmi komplexni cinnost.
 lucka 
  • 

Re: Respektovat a byt respektovan 

(22.12.2006 10:34:08)
knihu mám,čtu a doufám budu moci praktikovat a vlastně něco praktikuji protože to znám od naší mamky. ale asi se nic nemá přehánět. totiž pamatuji si jak jsem bývala docela alergická na věty typu: mělo by se..... má reakce ? no tak ať se to udělá.....docela bych místo toho někdy uvítala větu :lucko prosím udělej to a to děkuji. a dát tedy čas ,výběr kdy a pod. jde tedy o pokyn či rozkaz,ale je to podle mne upřímnější něž zaobalené:mělo by se....,je třeba......vnímala jsem to spíše jako manipulaci nebo nějakou donucovací metodu. asi záleží na věku dítěte, ale nezatracovala bych zcela stručný, jasný ,příkaz nebo prosbu.když je podána bez zbytečných lamentací a pod.
 Cita 


Re: Respektovat a byt respektovan 

(25.6.2008 14:28:05)
..tak tohle taky nemám ráda..ono totiž, když se řekne: udělá se..vypere se apod..tak se tak nějak předpokládá, že to udělám já...taky mám mnohem radši, když se řekne jasně: tohle udělej ty, tohle udělám já..(co bych dala za to, kdybybch u mnoha činností nemusela přemýšlet, někdo by mi je nařídil a jak skončím, mám klid..
 Cita 


Re: Respektovat a byt respektovan 

(25.6.2008 14:28:39)
..tak tohle taky nemám ráda..ono totiž, když se řekne: udělá se..vypere se apod..tak se tak nějak předpokládá, že to udělám já...taky mám mnohem radši, když se řekne jasně: tohle udělej ty, tohle udělám já..(co bych dala za to, kdybybch u mnoha činností nemusela přemýšlet, někdo by mi je nařídil a jak skončím, mám klid..
 asmara 
  • 

ty geny.. 

(21.12.2006 13:44:09)
se syndromem "poslušného dítěte" bojuji také do dneška,i když já se částečně vzbouřila už v pubertě,dodnes mám ostych před institucemi,s lidmi
problém nemám.Manžel je podobná povaha a navíc flegmatik,takže jsem byla
velmi překvapená naším synem,který je bezprostřední,komunikativní,nezná
ostych před cizími,formuluje jasně svoje názory a za nimi si stojí/velmi
pevně/-a to je mu teprve osm.Tak Vám nevím,jak to s těmi geny je...
 Karolína 
  • 

Re: Poslušnost v dospělosti 

(20.12.2006 10:16:51)
Gábino, mluvíš mi z duše, líp bych to nenapsala, cítím se stejně jako ty. Mám dvě děti a snažím se velmi, aby nedopadly jako já, říkám jim nenechte si všechno líbit, ani od autority, pokud si myslíte, že učitel je nespravedlivý nebo, že dělá něco, co by neměl, tak se ozvěte, říkejte svůj názor pokud možno nahlas atd. Zatím co mně rodiče vychovávali v duchu co tě nepálí nehas, svůj názor neříkej nahlas, aby si někdo něco nemyslel atd., chyba, ale bylo to dáno i dobou,zaplať pánbůh, že je už pryč.
 Zuzana+Terezka 


Re: Já jsem úplně stejná 

(21.12.2006 12:32:49)
No jako kdybyste psala o mně. Já jsem taky takový "blbec". Až doma mě napadají slova, která jsem měla tomu "povýšenému volovi" říct a jsem nešťastná z toho, že jsem ani nepípla. A zatímco onen dotyčný vůl na příhodu se mnou zapoměl během tří sekund, já nad tím přemýšlím tři dny. I když už se zlepšuji. Manžel je můj pravý opak. A tak se od něj učím. I když on je hlava beraní a někdy trnu, co z něj zase vypadne. A naše holčička je takový kompromis mezi našimi povahami a snad to tak zůstane. Já jsem si myslela, že když mě všichni jako malou chválili, jaká jsem hodná, zodpovědná, dávali mně za příklad ostatním, tak to tak bude pokračovat i v normálním životě. Ale velký omyl. Těžko si vydobývám "své" místo na světě.
 Katerina, tri deti, ctvrte na ceste 
  • 

Re: Poslušnost v dospělosti 

(26.12.2006 18:35:59)
Mila Gabino, moc Ti dekuju za vystizny prispevek. Je mi stejne jako Tobe a mam dodneska podobny problem, i kdyz na nem aktivne pracuju a ucim se otevrit usta a bojovat o sva prava. Moje deti nastesti uz asi ani geneticky nejsou zadne stadni ovecky, a tak jsem nekdy totalne vyceprana z jejich vychovy, ale snazim se je vychovavat s respektem k jejich nazorum a postojum, byt jsou jeste male (7, 4 a dva roky), ale nesnasim despotickou staromodni vychovu k bezhlave poslusnosti s tuposti, kterou jsme museli snaset v komunistickych skolach my, to opravdu neni podle me cesta. Hranice musi byt jasne, to ano, ale abych svuj rodicovsky uspech merila tim, ze dite poslechne kazdy muj pokyn jako cviceny pes, tak to povazuji za ponizujici nejen pro sve deti, ale take pro sebe.
 petru 


Re: Poslušnost v dospělosti 

(28.12.2006 9:35:55)
Ano, Gábino, poslušné děti jsou pro rodiče jednodušší, ale za socialismu byly jednodušší spíš pro učitele a společnost.
Dřív jsem taky měla dojem, že je to práce mých rodičům, že jsem "poslušná". Není to tak, je to práce většiny mých soudružek učitelek. To už je jedno, horší je, že takové soužky působí na školách stále a používají obdobných metod jako dřív. Přísloví: Starého psa novým kouskům nenaučíš, je dost pravdivé.
Ale proč píši tento příspěvek, milé maminky, dejte pozor, ať v rámci odporu k jakékoli poslušnosti nevychováte ze svých dětí takové, které za jejich neomezenou drzost a neohleduplnost ke komukoli druhému než budou oni, nebude mít rád další lidé než jejich nejbližší rodina. To by byl opačný extrém, a ani ten se mi nezdá nejlepším.
 Ernka 
  • 

velmi dobrý článek 

(29.12.2006 18:28:26)
jsem také vychovaná k naprosté poslušnosti. Je pro mě těžké říkat NE. Mívám pocit provinění,když odmítám. Často je má ochota využívána a zneužívána. Neumím se bránit těm, co jsou "méně" slušní, protože nedokážu být neslušná a slušným způsobem se mnohdy ubránit nedá. Svého syna jsem také vychovávala,aby byl slušný, neubližoval nikdy dětem. Ale když ho párkrát převálcovali ti "méně poslušní", byl z toho nešťastný. A já viděla sebe,když jsem byla nešťastná z mobingu v zaměstnání,kde ani asertivní chování ani rozum nepomáhal. Vše vyřešil odchod... Nechci,aby můj syn byl také za každou cenu slušný, ale ztrápený a nešťastný z toho, že ho vždy někdo "převálcuje". Děkuji Petře za typ na knihu hned jsem si ji objednala a doufám, že to ještě stihnu napravit než nastoupí do 1. třídy.

Doufám,že pomůže i mě, naučit se říkat ne a nemít pocit, že jsem špatná.

Díky!
 Kamila 
  • 

Velmi zajímavé 

(20.12.2006 9:02:55)
Je to velmi zajímavý článek. Myslím si, že autor to vystihl správně. Ale...
Já a má rodina jsme vždy patřili k těm velmi poslušným, nikdy s námi naši rodičové neměli problémy. Zvláště má maminka je správný představitel toho velmi poslušného dítěte, které se snad nikdy nevzpříčilo uposlechnutí kohokoliv. Vždy jsme všichni zastávali stejné názory ve výchově, takže se všechny děti v rodině vychovávali stejně a všichni poslouchali. Také ale nikdo nezastávál nějaké vedoucí postavení v zaměstnání. Jenže najednou se situace obrátila a do rodiny nám přibylo jedno malé velmi neposlušné dítě. Výchova je stejná, jako v minulosti u těch hodných, ale ejhle dítě neposlouchá. Už teď je to velká individualita ve znamení lva a mnozí pozorovatelé tvrdí, že to dotáhne daleko. No, nevím, uvidíme... Já bych ale raději snad volila dítě poslušné (a hloupé). Ale asi na tom něco bude, že silná osobost je to pravé, co vedoucí typy potřebují.
 petru 


Re: Velmi zajímavé 

(28.12.2006 9:41:12)
Kamilo, tak trošku se přidávám k Tvému názoru. Na Tvou skrytou a nevyslovenou otázku mně odpověděla útlá knížečka, kterou jsem nedávno vytáhla ze své knihovny a která se jmenuje: NASLOUCHÁM SVÝM DĚTEM.
to, kde se dnes dá koupit netuším, ale jisté je, že už její titul mluví za mnohé.......
 JankaP 


Rozumný názor 

(20.12.2006 9:08:25)
Tak to považuji za velmi rozumný názor. Absolutní poslušnost je cestou k blbosti. Takže raději poslouchat, ale přitom přemýšlet, přemýšlet!
A vzpomenout si na tento článek, až nám neposlušnost dětí poleze na nervy...
 Alice  
  • 

Re: Rozumný názor 

(20.12.2006 10:46:31)
Já jsem byla spíše neposlušné dítě, vychovávaná v rodině, kde si byli všichni rovni a každý mohl mít svůj názor. Svojí pubertu mojí mamince nezávidím. Sice jsem se na vedoucí funkci dostala, ale nevím, jestli je za co děkovat. Své děti považuji za rovnoprávné nám dospělým. V tom se ale neshodnem s manželem, který by raději volil autoritativní přístup. Když nám 12letý syn vybral z kreditní karty peníze a minulý týden jsme u něj našli cigarety, říkám si, jestli manžel nemá v něčem pravdu.
 Barča, dva kluci 
  • 

Re: Re: Rozumný názor 

(20.12.2006 14:52:57)
Já měla taky takovou výchovu, být hodná a poslušná bylo to důležité. Ke svým synům se chovám jinak, respektuji jejich názory a snažím se diskutovat, když se mi něco nelíbí, nebo naopak se něco nelíbí jim, tak se snažím, aby svůj názor řekli, ale taky si nejsem jistá jestli je to úplně dobře. Můj pubertální syn (16) řekl do očí profesorovi, že je kretén (promiňte ten výraz) dokonce mu to řekl ještě jednou před ředitelkou, aby profesora utvrdil, že se za svůj "názor" dokáže postavit. Do tohoto incidentu ho dávali všude za vzor, vše si vždy vyřídil sám, třídní ho chválila, že už v jeho věku má vše v hlavě srovnané, spolužáci při tajné volbě největší osobnosti třídy zvolili právě jeho a najednou prásk. Do dnešního dne mu nevysvětlím, že i když má pravdu, tak nemůže jednat s určitými lidmi na stejné úrovni (vzhledem k jeho věku a postavení).
Druhý syn je neposeda, neposlucha a nevím co nás s ním ještě čeká je mu 7let a zatím to jde.
Proto otevřeně říkám, že opravdu nevím a nechci hodnotit jaká výchova je ta nejlepší. Snažím se jak umím a doufám, že se ve svém přístupu nemýlím.
 Vali222 


Re: Re: Re: Rozumný názor 

(20.12.2006 16:31:07)
Gratuluji synovi. Příště by nemusel použít tak silný výraz, ale stát si za svým názorem, to není jen tak. A v mém okolí je velice málo lidí, co dokážou do očí říct, co si doopravdy myslí. Syn se časem se naučí diplomatičtější postupy :-)
 Damila 


Poslušnost nemusí udupat individualitu 

(20.12.2006 10:38:25)
Můj muž byl vždy poslušné dítě. Nikdy se nepostavil natolik, aby to odporovalo velice autoritativní tchyni, která si zakládala na tom, že má "hodné dítě", a jak jinak-přece její zásluhou...:o)
Nicméně můj muž se jednoho dne probudil (sám to dnes hodnotí jako procitnutí ze dne na den!) a byl "jiný". Byl sebevědomý a prošel proměnou, že jeho máma jen zírala.
Já už jsem manžela poznala jako sebevědomého (mmch LVA), který ví co chce a dokáže to jasně říct. Dnes mám s ním spíš opačný problém, ukázat mu, že tu opravdu není jen on, ale své potřeby mají i jiní lidé (trochu přeháním, ale ne moc!). Je mi dodnes záhadou, jak se ta jeho proměna tenkrát stala. Asi spala, a pak se probudila. Musím říct, že NAŠTĚSTÍ!
Já jsem byla také vlastně poslušné dítko. A to i v pubertě. Sebevědomí jsem získávala (a stále není "hotovo") až později.
Naše děti vedeme k tomu, aby měly vlastní názor, ikdyž bohužel vidím u mého muže právě stejný autoritativní postoj, jako u jeho matky. Bojuje s tím, ví o tom. je asi běžné, že opakujeme chyby svých rodičů. Přesto si myslím, že kdo je dost silný, prosadí se i tak.
 Majda + Péťa 6 
  • 

Re: Poslušnost nemusí udupat individualitu 

(20.12.2006 11:16:15)
jo s tím docela souhlasím, myslím taky, že už to máme
někde napsané, jestli se budeme nebo nebudeme umět prosadit. Je ale určitě pravda, že pokud jsme vychovaný autoritativně a násilím donucený k poslušnosti, tak se toho probuzení dosahuje hodně těžce a dost v pozdním věku (já se tedy probírala a prokousávala až hodně po třicítce a dodnes bojuju s tím, že mám prostě z něčeho nepřiměřený respekt). Snažím se syna vychovat k tomu, aby hlavně měl na věci svoje názory a uměl je říct, aby na všechno slepě nekývl. V praxi se to zatím projevuje tak, že ve školce si ho nemůžou vynachválit - z čehož mi lezou oči z důlků - protože s námi vede občas dost prudký spory a musí mít poslední slovo, no uvidíme...
Já osobně celoživotně vedla s otcem bitvu, v puberte a i potom jsme spolu skoro nemohli normálně komunikovat, pořád jsme se kvůli něčemu hádali, pořád se mnou kvůli něčemu, co dělám jinak než se má, nemluvil (sblížili jsme se až když se odcházel a bylo nám to oběma moc líto). Výsledek ovšem dneska je, že neumím řešit konflikty tak nějak s rozumem, ale mám tendenci okamžitě vybouchnout, řvát, vztekat se, což určitě není dobré.. přeji nám všem rodičům, aby jsme svoje děti nechali dýchat a rozvíjet vlastní myšlení a názory a aby jsme byli opravdu ta zeď o kterou se můžou (ale nemusí) opřít, když bude zle....
 Damila 


Majdo 

(20.12.2006 11:29:01)
To cítím hodně podobně, vč. toho táty, mám to skoro stejné.
Určitě máš pravdu v tom, že ta individualita se při autoritativní výchově projeví mnohem později, ano taky mám přes třicet a taky se sebevědomí stále teprve probouzí. Ale je to čím dál lepší. Možná pro některé lidi by bylo vhodné s tou "autoritou" šetřit. jiným to naopak prospěje. jenže jak to zařídit, když máme několik dětí, každé jiné, a rodiče furt stejní, a se stejným modelem výchovy...? :-(
Nezbývá, než doufat, že nic se neděje náhodně, a děti se rodí do té rodiny, již pro svůj rozvoj potřebují... Ikdyž někdy mi to tak zvenčí vůbec nepřipadá. :o)
My máme dva kluky, Starší naprosto podřízený, z lásky (nebo i jen ze slušnosti) by vyhověl snad každému i proti svému přesvědčení.
Mladší naprostý samorost, při kterém jsem se naučila křičet a fyzicky trestat. :o(
 Helena (bez dětí) 
  • 

Milá Majdo 

(20.12.2006 11:42:06)
Myslím, že nejsi sama. Sama mám také problém se občas krotit při konfliktu, ale každopádně já zastávám ještě jeden "zajímavý" názor, kterým si své výbuchy - hlavně v práci omlouvám: "ze dvou stejně dobrých názorů je vždy navrch ten hlasitější"!!!, už jsem se stačila přesvědčit, že občas to tak opravdu funguje. A pak, cholerici se lépe dožádají svých práv, pokud je jejich výbušnost "v normě" nijak bych to v práci a na úřadě (tam to zvlášť funguje) neřešila. Horší je to v osobním životě, ale naštěstí právě díky tomu, že můj otec je přesně také ten cholerický typ, jsem se naučila ovládat a komunikovat úplně jinak. Věř, že dokážu být ohromně asertivní při jednání, ale zbytečně moc se ovládat je trošku jako ubíjet sama sebe.
Jinak souhlasím s příspěvkem, který tvrdil, že dobré je poslouchat s rozumem, ale také ho u toho používat.
Děti můžeme v mnohém rozvíjet a to jak v kladném tak v záporném slova smyslu, ale pokud je více "poslušné" není třeba ho nutit do "neposlušnosti", stačí rozvíjet samostatnou komunikaci a i když nebudou výrazní, budou si umět říci o cokoliv. Mohlo by to začít třeba tím, že se naučí vyjadřovat názor v rodině a my ho budeme respektovat a probírat, nikoliv jen poslouchat, ale brát to jako další opravdový názor.
 Katka 
  • 

jsem pro demokracii v rodině 

(20.12.2006 11:33:49)
Jsem pro, že děti se musí vychovávat, no to není to pravé slovo, spíš vést, ukazovat správnou cestu, vytvářet v nich ty správné hodnoty. nesnáším přístup: já jsem rodič a ty dítě, takže ty budeš poslouchat a dělat co řeknu, protože ty nesmíš mít svůj názor. Já jsem vždycky mohla říct, co si myslím a určitě nejsem zakřiknutá. Nepamatuji si, že by mi naši někdy něco přikazovali nebo zakazovali. A přesto nejsem žádný neposlušný lump, ale normální, zodpovědný člověk.
moje tchýně, kterou už dobře znáte měla dvě děti, mého muže a dceru. Vychovávala je stejně ( neříkám, že správně), ale přesto je každý jiný. Manžel je zodpovědný, pracovitý a mocmoc hodný člověk. Zato jeho sestra je nezodpovědná, kradla rodičům peníze, dělala volavku skořápkářům, měla potíže s policií. Tak nevím, čím to je. Asi i přes všechnu výchovu má člověk v sobě část povahy tak zakódovanou, že ji ani sebelepší výchova nezmění.
 Jája 
  • 

U nás to bylo tak: 

(20.12.2006 12:03:47)
U nás to bylo tak: rodiče a autority (učitel ve škole) se poslouchat musely. Přesto jsme byli vedeni k tomu, že mám-li dobrý nápad, mám ho říct a bude se o něm debatovat. K tomu jsem vedla i své dítě. Autorita učitele ve škole byla nutná, nikdy jsem před dítětem neřekla, že je učitel blbec a že já mu to vytmavím. Mohl se mýlit, a pak bylo na mně, abych to napravila. Uvedu příklad: děti se měly ve 2. nebo 3. třídě pokusit napsat básničku na téma sníh, zima... Já večer vařila a přitom jsme s dcerou blbly a vymýšlely básničku o sněhulákovi. Fakt se nám povedla. Dcera ji napsala na papír a ještě tam sněhuláka nakreslila. Druhý den se ptám, co básnička, a dítku hned tečou slzy jako hráchy. Pětka jako řemen a poznámka, že básničku opsala z knížky, že takovou paní učitelka někde četla! Jak asi, když jsme ji minulý večer sesmolily v kuchyni? Já jsem se jen rozesmála a za odměnu vzala dítě do cukrárny na pohár. Odůvodnila jsem to tím, že ta básnička byla tak dobrá, že si paní učitelka myslela, že ji napsal nějaký opravdový básník. My ale víme svoje. Dodneška je to malé rodinné tajemství, učitelce jsme to neřekly, a to už je dceři 22 let.

Ano, jsou situace, kde je poslušnost na místě. Ale i nadřízený (rodič, učitel, vedoucí) by neměli svou moc zneužívat a nechat ostatním určitou malou nebo větší samostatnost.
 Damila 


Re: U nás to bylo tak: 

(20.12.2006 12:16:05)
Já myslím, že jste udělali správně, že jste učitelku před dítětem neshodili stylem "je to kráva".
Na druhou stranu je dobré, aby děti věděly, že i učitelky se mohou mýlit, a já bych asi chtěla od učitelky vědět, odkud jsme básničku opsaly...a snažila se jí vysvětlit, že se zmýlila, asi by měla vědět, jak holce ublížila, a kdyby na to měla dost sebevědomí, i se malé omluvit. Vždyť to byla křivda. A mohla být napravena.
Já vím, křivd, a mnohem horších, se dítěti dostane za život mnoho. A právě proto, bych chtěla, aby se to, co se dá vyřešit, řešilo. A hned. Ne po letech..
 Katka 
  • 

Re: Re: U nás to bylo tak: 

(20.12.2006 12:23:17)
Já bych to s tou učitelkou teda taky chtěla probrat. Nejsem typ, co něco nechá plavat.
 Lenelka 


Re: U nás to bylo tak: 

(20.12.2006 12:31:50)
Hmmm, tak ja bych tohle taky nenechala projit jen tak! Ucitelka z holcicky udelala urcite pred celou tridou zlodejku cizich del. Coz je hodne nefer.
Me zase ucitelka ve treti tride napsala do posudku (pri stehovani a zmene skoly), ze jsem individualistka nehodici se pro socialistickou spolecnost:-))) Jsem na to docela hrda! Ale kdyby se rezim nezmenil, tak se to se mnou tahlo celou skolni dochazku a az do dospelosti.
 Líza 


Re: U nás to bylo tak: 

(20.12.2006 12:32:31)
Taky bych to učitelce řekla. Ne proto, abych nad ní "vyhrála", ale aby dítě vědělo, že i když se autorita zmýlí, je možné se bránit.
Stalo se mi kdysi něco podobného. Jako malá jsem žrala lodě a všechno co s nima souviselo. Když jsem na zeměpis přinesla perfektně zpracovanej referát o cestách objevitelů, včetně několika mapek, učitelka mi taky dala za 5, protože jsem to odněkud musela opsat.
Soucit rodičů doma mi moc nepomoh. Víc by mi pomohli, kdyby jí zavolali nebo za ní zašli a uvedli věci na pravou míru...
 Damila 


Re: Re: U nás to bylo tak: 

(20.12.2006 12:36:44)
Jak vidno, křivdy se nezapomínají. Ikdyž časem pochopíme, snad i odpustíme, zůstává to jako ranka. Jinak by sis na to nevzpomněla...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: U nás to bylo tak: 

(20.12.2006 13:19:11)
Já jsem zase často psala kamarádům slohovky a jednou za mou práci dostala pětku (že prý to musela někde opsat) kamarádka o rok starší, než jsem byla já. Tehdy jsme na učitelku nadávaly (že je blbá, když nevěřila šesťačce, že to mohla napsat a ve skutečnosti to psala páťačka), ale dneska zas z druhý strany vidim, že učitelka může mít o dětech přehled a kdybych to odevzdala za sebe, tak by mi nejspíš věřila, protože u mě by to byl obvyklej výkon.

JInak k poslušnosti - už tehdy jsme si moc dobře uvědomovala, že jiný děti ze třídy píšou slohovky nápaditější, než já, ale já psala takovou tu klasiku, kterou tehdejší učitelka očekávala a oceňovala...
 dasa T 


Re: Re: U nás to bylo tak: 

(20.12.2006 15:16:12)
Já nechápu, jak některé učitelky mohou dát pětku za referát, o kterém si MYSLÍ, že byl někde opsán. Pětku bych dala za to, že to někdo nevypracoval vůbec, to je přece nedostatečné. Vůbec se ti nedivím, jestli jsi byla naštvaná a bylo ti to líto.
Taky si myslím, že buď samo dítě, je-li na to zralé nebo jeho rodiče by mohly věc uvést na pravou míru. Myslím, že právě tyhle situace vychovávají k té poslušnosti a k tomu umět nebo neumět se asertivně bránit.
Já se moc bránit nebo prosadit, takovým tím zdravým způsobem neumím. Jsem většinou dlouho zticha a potom vybuchnu. Teprva nedávno jsem si řekla, že se taky musím probudit a změnit svoje postoje.
 Ivana Procházková 


Re: U nás to bylo tak: 

(20.12.2006 13:20:41)
Jájo, to sis fakt vůči vlastnímu dítěti dovolila??
To byla přece strašná nespravedlnost od té učitelky!!
Nikdy bych své dítě nechtěla učit, že se nemá ozvat, když je v právu. Což jsi dceři tímto ukázkově předvedla.
Jít za učitelkou a vklidu jí vše vysvětlit přeci není žádné shazování autority. Tu si paní učitelka shodila shodila už tím, že tvoji dceru takto neoprávněně nařkla.
Možná sis tím ulehčila práci sobě, ale správný příklad dítěti to nebyl.
 sharonka9 


Zastávám se Jáji 

(20.12.2006 14:52:47)
Holky, máte všechny pravdu, je fajn se vzbouřit proti nespravedlnosti, ale....taky není k zahození OBČAS i drobnou křivdu přejít s úsměvem, jak se to povedlo Jáji:-) Zvedla dceři sebevědomí, nerozhádala si učitelku (kdyby nebyla charakter, třeba by se malé "mstila" třeba jenom obtažitostí...).

Taky mám trošilinku obavu, aby děti Jájiných "kritiček" nedělaly z každé hlouposti scény...(i když chápu, že vlastní básnička není pro dítě malichernost)

Šárka
 Ivana Procházková 


Re: Zastávám se Jáji 

(20.12.2006 15:19:48)
No, Sharonko,
Jája psala, že její dcera přišla domů s pláčem.. Tak to asi jen tak nějaká drobná křivda nebyla..
Já si naopak myslím, že se děti mají učit, jak konflikty podobného typu řešit v klidu a ve slušnosti. Mě to třeba rodiče v dětství neučili. Uměla jsem se vzbouřit, ale právě jenom tak, jak píšeš ty. Tedy udělat "scénu". Řešit konflikty konstruktivně jsem se musela naučit až sama v dospělosti. Což bylo místy bolestivější, než kdybych ten příklad měla už v dětství.
 Pavla3 


Re: Re: Zastávám se Jáji 

(20.12.2006 17:26:25)
Mno já se taky zastávám Jájy, vysvětlila přece dceři, že měla pravdu a že se prostě stane, že druhý člověk nedokáže druhou stranu náležitě ocenit. Pokud tady mluvíme o určité omezené rovnoprávnosti dětí, tak taky v tom že dítěti ukážeme, že i setkání s nespravedlností patří k životu a že není třeba vždy a za každou cenu vyvolávat konflikt.
Mám zkušenost s rodičovských schůzek a vážně mě zaráži co dokáží někteří rodiče řešit za problémy. Pak taky můžou z dětí jimž rodiče dají vždy za pravdu proti autoritám vyrůst naopak nezdravě sebevědomé bytosti. A je jich v posldení době (takto moderně vychovaných) čím dál tím víc. Setkávám se s personalistikou ve firmách a není výjimkou, že se přijde o práci ucházet absolvent s tím že za míň než 30 tisíc pracovat nebude. A říkám je jich čím dál tím víc. Starší lidi si tohle nedovolí.
Jinak já jsem osobně absolutně proti bezvýhradné poslušnosti. Nikdy jsem taková nebyla a moje děti takové taky nejsou, ale všeho s mírou.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(20.12.2006 18:06:50)
Poslušnost neposlušnost, já se zase přikláním na stranu komunikace.

Postupovala bych určitě jinak. Spojila bych se s učitelkou a řekla bych jí pravdu. Trochu bych se „jakoby“ zastyděla, že jsem dceři pomáhala, že jsme si udělali takovou tvůrčí náladu a že básničku jsme vymyslely spolu. Řekla bych jí, že se mi nejedná o tu pětku – ve skutečnosti to opravdu nevymyslela dcera – ale že jenom chci, aby věděla, jak to bylo. Tento postup není proboha žádné "vyvolávání konfliktů", ale normální komunikace. Dceři bych pak řekla, že jsme si to s paní učitelkou vyjasnili a že paní učitelka ví, jak to bylo. Jájino řešení situace mi připadá úplně hrozné.

A jinak, Pavlo, nechápu, proč by si absolvent nemohl požádat o takové peníze, na jaké se cítí? Co je na tom nenormálního? Personalista ho může s úsměvem „nepřijmout“ a absolvent může jít o dům dál. To je snad princip svobodného rozhodování. Nebo né?
 dasa T 


Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(20.12.2006 19:19:42)
Souhlasím úplně s tebou, řešila bych to také tak.
Já jsem nějak neporozumněla tomu, proč to Jája učitelce neřekla. Co má na tom být pro dítě k užitku? Nějaká snaha k pokoře a moudrosti nebo aby si na ni učitelka nezasedla? Nemyslím to nijak ironicky, já tomu fakt nerozumím.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(20.12.2006 20:53:47)
Checht, k tomu srovnání sebevědomí čerstvých absolventů a lidí o generaci starší bych měla také co říct.

Shodou okolností jsme v současnosti v naší firmě potřebovali obsadit několik pozic.. Generační rozdíly jsou opravdu hodně znatelné. Přišla k nám třeba starší paní, která o sobě hned v úvodu prohlásila (dle jejího mínění upřímně), že "rozhodně o sobě nemůže říct, že by byla špičková účetní". Později se ukázalo, že nebyla výjimka. Podobné hodnocení jsme ještě slyšli od několika jejich vstevnic.
To by ovšem čerství absolventi o sobě NIKDY neprohlásili, přestože co se týče zkušeností, by se s těmi strašími nemohli ani poměřovat.

Já osobně si jako zaměstnavatel sebevědomí absolventů cením hodně a když si mám vybrat mezi dvěma stejně schopnými lidmi, dám přednost tomu, kdo se víc "cítí" a má větší ambice. Už proto, že až nastanou potíže, tak ten ambiciózní to jen tak nevzdá a pokusí se s problémem poprat.
A platové nároky s tím souvisí. Pokládám to za přirozené.

 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(20.12.2006 22:38:41)
Madelaine, to tu neříkej, že dáváte absolventům zkušební lhůtu.. (není to náhodou v rozporu se zákoníkem práce?) .. My jim ji taky dáváme, ale pravda, že si zatím nikdo nestěžoval, přestože jsme se už museli ve zkušební době s absolventem rozloučit..
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(20.12.2006 23:05:53)
Madelaine, asi jsem se spletla. Teď jsem narychlo projela fultextem zákoník práce a na nic jsem takového nenarazila. Mě tedy na moje první (a jediné) místo před lety taky přijímali se zkušební dobou, ale v té době snad platilo, že se zaměstnavatel s absolventem takto mohl dohodnout, ačkoli jinak platil nástup bez zkušební doby (pěkná "dohoda", že? :)).
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 8:47:27)
Kdysi bylo v Zákoníku práce (dnešní stav neznám), že s absolventem nelze uzavřít zkušební dobu, leda že on sám o ni požádá. Personalisti to řešili tak, že kdo nepožádal, prostě nebyl přijat.
Vlk se nažral, zákon byl splněn, koza zůstala celá. Jednoduché, že?
 Fifinkaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 9:34:20)
Holky, myslím, že je to jinak. Nejde o zkušební dobu, ale o pracovní poměr na dobu určitou. Já jako absolvent před šesti lety jsem mohla dostat dobu určitou jen při dohodě se zaměstnavatelem. Samozřejmě, že jsem musela podepsat, že souhlasím. Zkušební doba je ze zákona, tu má každý.
 Lavanda 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(22.12.2006 12:32:59)
Myslím, že máš pravdu ty. Zkušební doba opravdu byla vždycky. Lidi si to asi pletou se smlouvou na dobu neurčitou a určitou.
 Jana a Petra 


Re: Zastávám se Jáji - zkušební doba 

(22.12.2006 14:42:55)
V pracovní smlouvě si může zaměstnanec a zaměstnavatel sjednat zkušební dobu.
Před pár lety to opravdu bylo tak, že zkušební dobu s absolventem bylo možné sjednat pouze, pokud o ní písemně požádal.
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Re: Zastávám se Jáji - zkušební doba 

(5.1.2007 9:29:30)
Nene, zkušební doba má a měla pro všechny stejnou úpravu. Byl to pracovní poměr na dobu určitou. Ten se mohl absolventovi dát jen tehdy, pokud o to sám požádal (což v praxi samozřejmě vedlo k tomu, že "pokud tu chceš makat, tak jen na dobu určitou, takže si požádej").
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 17:16:25)
Jo takhle, jak píše Jája, je to správně a pak byl zákoník změněn a nyní již platí, že lze s absolventem sjednat zkušení lhůtu (nikoli pouze na jeho žádost). Považuji to za velice rozumné, protože ve svém důsledku se to stejně obcházelo a působilo to diskriminačně vůči absolventům. Chápu totiž zcela zaměstnavatele, že vzít si absolventa a nemoci ho ve zkušební době propustit je dost velké riziko, že se pak budu složitě zbavovat někoho neschopného nebo konfliktního. Sice to opatření mělo absolventy chránit, ale tak jako řada takovýchto ochranných opatření spíše vedlo k jejich diskriminaci, zaměstnavatelé logicky dávali přednost neabsolventům, u nichž takovéto omezení a ririko nebylo.
 dasa T 


Re: Re: Zastávám se Jáji 

(20.12.2006 19:29:40)
Myslím, že to je právě to umění, řešit konflikty v klidu a bez těch scén. Taky mě v dětství a v dospívání k tomu moc doma nevedli. Buď jsem byla zticha a nebo jsem se vzbouřila a udělala scénku. A v tom to není. Člověk se to potom musí učit v dospělosti a sám a chvilku to trvá než se s tím sžije a než k tomu začně vést i svoje děti. První krok pro samouka je, že si nenechá už všechno líbit a ozve se, většinou to není moc konstruktivní a je to ta scéna, ale i to je pro něho malé vítězství. Dalším krokem je to, aby se to obešlo bez těch emocí a uměl si prosadit svůj názor v klidu a bez výčitek svědomí.
A proto si myslím, že vést děti k poslušnosti je dobré jen do určité míry. Spíš bych to viděla na určitou slušnost a zdravé sebevědomí.
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(20.12.2006 20:46:57)
Díky za tu hromadu názorů, zda cosi říct nebo neříct učitelce. Já to přešla, protože učitelka byla jinak moc fajn a dětem se věnovala, ale tehdy měla asi špatný den. Navíc jsem ji nechtěla shazovat nebo přesvědčovat, člověk by asi měl umět přejít věci, kdy vpodstatě o nic nejde. O co tady šlo? O jednu pětku a jednu křivdu? Proboha, to je toho, zažila jsem v životě horší. My to s dcerou tak dobře udělaly proto, že já měla být původně taky učitelka, ale život chtěl něco jiného, i když jsem nějaký čas ve školství působila. Já tu "strašlivou křivdu" pohárem spláchla naprosto dokonale, protože dcera v ten okamžik, kdy jsem řekla, že jsme to udělaly tak dobře, že to ani paní učitelka nepozná, ve své psychice dokonale vyrostla s tím, že my jsme lepší než básník a mohly bychom to taky nechat otisknout v knížce a asi by to vyšlo (i když by nám v nakladatelství taky nemuseli věřit, že jsme autorky).

PS: je to už nějakých 14 let, ale tu básničku mám stále schovanou. Dala jsem sem ten příběh jen proto, že ne vždycky má smysl se hádat. I pravda má občas více stran, a ten, do svůj názor prosazuje za každou cenu i v situaci, kdy jde o úplně kulový, může působit jako totální namyšlenec a egoista, se kterým nechce nikdo kamarádit, protože jen a jen on má pravdu, i když ji třeba vůbec nemá.
 Bob the Ghost 


Zrada na holčičce 

(20.12.2006 21:04:23)
Jájo,
jistěže jsou situace, kdy je zbytečné se hádat.

Ta příhoda s tou básničkou to ale rozhodně není.
Podle tebe jde o "kulový"? To se pleteš.
Nejde o nic menšího než o důvěru tvého dítěte v to, že se o tebe může opřít, pokud se mu děje křivda.

A ty jsi svoje dítě hrozným způsobem zradila. A nebagatelizuj to - tys prostě sama měla strach se ozvat.

Pak ale počítej s tím, že tvoje dcera bude mít v životě úplně stejný problém.
 Lenelka 


Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(20.12.2006 21:26:36)
Jajo, promin, ale tady nejde o "kulovy". Tva dcera byla narcena z kradeze. Kdyby to bylo moje dite, branila bych ho.
A pokud jde o "spatne" dny, nechapu, jak se tim muze omlouvat neurvalost nebo nevsimavost lekaru, ucitelu atd. I kdyby mela ucitelka nebo doktorka PMT, tak se takhle proste nemuze chovat. Chapu, ze maji take sve problemy, ale nemuzou se vybijet na pacientech nebo zacich!
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(20.12.2006 21:32:36)
Jsem ráda, že jsi tu krádež zmínila. Napadlo mě totéž, ale pod úvahou, abych tu nebyla nařčená z extrémismu :)), jsem to tak nenazvala. Ale obvynění z krádeže to opravdu je.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(20.12.2006 21:34:00)
promiňte mi tu hrubku..
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 9:04:58)
Ale dámy, Vy jste se rozjely!
Víte, kolik je dneska literatury pro děti, časopisů a dalších? Copak má učitelka na hlavě tři zlaté vlasy, aby poznala, jestli byla básnička opsaná nebo ne? A to dneska ještě existuje internet, takže pokud dítko zvládne práci s počítačem a CTRL+C a CTRL+V, nemá učitel šanci cokoli poznat, a to bohužel ani na vysoké škole (problém dnešních bakalářek a jiných prací).
Proč bych měla cokoli tmavit učitelce? Žiju na kraji města a máme, tedy dcera tehdy měla, školu fantastickou. Přidám další drobnou příhodu: když tehdy děti nastupovaly do první třídy, její spolužák si pár dní před začátkem školního roku dost nešťastně zlomil nohu. Byl doma, ale nepohyblivý. Na první den ho do školy táta přinesl v náručí a malý Radek musel sedět na dvou židličkách. Do školy nemohl chodit ještě další dva měsíce. Škola to vyřešila takto: na dva měsíce končili prvňáci v pátek s výukou v 10.00 dopoledne. Vychovatelka přišla dřív a převzala děti, paní učitelka se sebrala a šla k Radkovi domů, aby zkontrolovala úkoly, co měl v týdnu udělat, doučila ho, co bylo třeba a zadala nové úkoly. Radkova maminka byla vychovatelka ve školce, takže Radek ani moc nezmeškal. Ptali jsme se, proč to dělá. Řekla nám, že v první třídě by ty dva zameškané měsíce hned na počátku znamenaly, že to Radek nemá šanci dohnat a že by mohl opakovat ročník, což pro normální dítě v první třídě nesmysl, že by to mohlo poškodit jeho psychiku a on jako prvňák se přece do školy těšil, tak proč by mu měla kazit radost a nadšení? Po dvou měsících přišel Radek do školy, byl na stejné úrovni jako ostatní a pokračoval se spolužáky dál. Proč bych měla cokoli "vytmavovat" učitelce, které si vážím a se kterou se dodneška potkáváme a známe se?

A ještě jeden postřeh: moje sousedka chodila učitelkám do školy při sebemenším problému cosi "vytmavovat". Došlo to tak daleko, že se s dítkem nebavily děti, protože maminka jim pak zasahovala do jejich dětských vztahů, a nakonec ani učitelky, protože podle maminky to byly samé neschopné husy nebo krávy. Dítě mělo problémy se zařazením do kolektivu i s učiteli, nikdo si ho nevšímal, nikdo s ním nechtěl komunikovat, aby neměl následně problém s maminkou. To si fakt myslíte, že učitelka má na starosti jen to vaše dítě? I dítě se musí naučit zvládat problémy, dospělý mu má jen pomoci a ne řešit problémy za dítě.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 9:28:40)
Nečetla jsem všechno, proto teď koukám trochu překvapeně, on tam psal někdo něco o vytmavování? Taky máme skvělou učitelku, ale právě proto vím, že kdyby Verču podezírala z něčeho podobného a já bych jí jen řekla, že to není, jak si myslí, a holka to skutečně udělala sama, vezme to v pohodě a ne jako nějaké vytmavování.

P.S.: v souladu s čím je postup vaší paní učitelky, která soustavně krátí dobu vyučování o dvě hodiny týdně pro celou třídu? Proč se s ní rodiče nedomluvili, aby k nim třeba zašla soukromě odpoledne? Nepřeceňuješ maličko ty dvě hodiny týdně a jejich "zásadní" úlohu v tom, zda dítě propadne či nepropadne?
(Sama jsem v první třídě strávila dva měsíce nemocná doma v kuse, nepropadla jsem... asi jsem divná.)
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 10:30:24)
Omlouvám se, zapomněla jsem dodat, že po ty dva měsíce měly děti příslušné hodiny v jiný den, prostě tak, aby mohla učitelka jít v Pá dopoledne za Radkem. Rodiče to odsouhlasili, dětem to taky nevadilo, šlo přece jen o přechodné řešení.

A dotaz: udělala by to jiná škola? Jiná učitelka? Zažila jsem i učitelky prvňáčků, které dětem po celý školní rok nedávaly domácí úkoly (musely by je pak opravovat a to zabere čas. Jejich čas). Jak se dítě naučí číst a psát? Pouze drilem. Je mi líto, ale znalost čtení a psaní je pouze dril a nic víc. Jak a kde se to mají děti naučit, když nedostanou ani sebemenší domácí úkol?
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 10:35:47)
Jo, tak to OK, myslela jsem, že jim zkrouhla rozvrh, to by mi přišlo divný.
Určitě je to nadstandard, to máš pravdu.

Taky znám kluka, kterej celou první třídu neměl DÚ, ale vzhledem k nízkému počtu dětí ve třídě měl ze školy tak procvičeno, že nebyly domácí úkoly třeba - jen čtení;-), - i tohle je individuální.

 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 10:36:36)
Jájo, já teda prvňáčka doma ještě nemám, ale NESOUHLASÍM s tím, že se dítě naučí číst POUZE DRILEM. Starší holka se číst naučila a rozhodně ne drilem a rozhodně k tomu nepotřebovala domácí úkoly (jak taky, když ještě nechodí do školky :o) ).
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 10:47:05)
Jájo, přidávám se k Sylvii, není pravda, že by se všechny děti naučily číst a psát pouze drilem. Můj třetí syn četl plynně v necelých třech letech, v té době by samozřejmě nikoho ani nenapadlo s ním čtení jakkoli procvičovat. Prostě jednoho dne najednou začal číst - předtím se jen ptal, co je kde napsáno.
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 11:22:53)
Lído, já mám na mysli děti normální. Moje dítě taky umělo číst i počítat ještě než šlo do první třídy, po absolvování druhé mu sama škola navrhla přeskočit jeden rok, ale předtím ho poslali k psycholožce. Ta usoudila, že to stejně nic neřeší, takže dítko přetrpělo ještě jeden rok a pak šlo do školy s rozšířenou výukou cizích jazyků, která byla tehdy až od 3. třídy. Dokonce jsme jako rodiče za tu školu bojovali, protože tu byly tlaky, aby se ta škola zrušila (!), protože děti, co na ni nebyly přijaty, jsou prý diskriminovány. Taky jsem předškolní dítko nic neučila, protože to považuju za kontraproduktivní. Zeptáš se, já ti odpovím. Ale učit tě nebudu, to je úkol školy. Taky je fakt, že před nástupem do školy umělo dítě číst a počítat, ale neumělo psát, psaní ho taky nebavilo a až někdy do páté třídy psalo jako prase kopytem. Když jsem já chodila do školy (je mi dneska 49 let), měli jsme cosi jako krasopis. Dneska je to jedno, píše se na počítačích. Jen jí říkám, aby si uměla přečíst to, co si napíše, aby pak neluštila svoje vlastní poznámky.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 11:28:01)
Jájo, ale z ostatních mých dětí před nástupem do školy nečetl jen nejstarší kluk, který je dyslektik. A taky je to doma nikdo neučil...
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 9:41:06)
Jájo,
nemá cenu se rozčilovat, je to věc názoru, jak se ti zdá pochybení učitelky závažné a jak se k tomu postavíš. Osobně se přikláním k názoru, že to maličkost nebyla. Píšeš, že učitelka "neměla šanci poznat, zda básnička je opsaná". Tím spíš od ní bylo velmi nepedagogické a nešťastné dceru obvinit z podvodu.
Synovi (16) se tohle nedávno stalo ve škole a nesl to velmi, velmi těžce. Byla bych zasáhla, ale on je už velký, tak si to dokázal vyřídit sám. Došel za třídním a požádal ho, aby s dotyčným profesorem promluvil a ujistil ho, že syn má opravdu nadprůměrné znalosti z historie a taky že dobře píše (profesor je Američan, tak asi nevěřil, že české děti mohou být tak dobré v dějepisu a ve slohu :-)). Profesor se synovi nakonec omluvil.
A ještě k tomu opisování z internetu. To je naivní si myslet, že se to nedá poznat. Učitelé nejsou blbí (a vyhledávače fungují) :-). Na školách, kde studují moje děti, se opisování z internetu velmi přísně trestá. Loni měl jeden synův spolužák podmínečné vyloučení a zkoušky před komisí, a to šlo jen o pouhý čtenářský deník (samozřejmě nebyl kluk takhle tvrdě potrestán na základě nějaké domněnky, ale důkazu). Připadalo mi to až trochu přehnané, ale asi je to v době internetu nutné.
J.
 Petru 
  • 

Re: Gratuluji Jáje 

(21.12.2006 9:52:26)
Jájo, já vůbec netuším o co šlo na začátku této diskuse. Ale je to úplně jedno, protože, jak jsi popsala, jakou máte paní učitelku, tak můžu jen závidět. Ale závidím i Tobě, jak dokážeš ocenit lidi a postavit se k problémům nebo problémkům. Jistě jsi vyrovnaná osobnost s velkým přehledem a silnou schopností vcítit se do druchých. GRATULUJI

Každý to vidíme jinak, tak se nedivím, že každý k tomu má svou připomínku. A to je dobře jinak by ten svět zůstal pěkně jednobarevný, a to určitě nidko z nás nechce. Ten překlep neopravuji schválné, protože se nedá říct že nikdo. Pár se nás jistě najde, co by chtěli pro všechny stejnou spravedlnost.
 Bob the Ghost 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 11:35:53)
Jájo,
nejde o to, být na učitelku agresívní.
Jde o to, aby ses svého dítěte asertivně zastala.
A tys to neudělala.
A víš co? Takovéhle křivdy si děti pamatují až do konce života.
 Damila 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 11:41:16)
Výjimečně musím s Bobem souhlasit.
Ikdyž to tu rozmazáváme víc, než je asi potřeba, tento případ je prototyp toho, jak nenápadně na sebe nabalujeme křivdy a domnělé viny, a jak sami od problémů utíkáme, a děti to přejímají...
Nejsem v tomhle jiná. Ale vím o tom. Štve mě to.
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 12:35:52)
Bobe, nezapomeňta na to, že ta příhoda se stala někdy před 15 léty.
To se tu o asertivitě nevědělo nic a demokracie byla v plenkách.

Nicméně se domnívám, že jsem jednala správně a kdyby se to stalo znovu, udělala bych to stejně.
Ano, dítěte se klidně zastanu, když mu bude ubližováno. Teda, dneska už nemusím, dítko se o sebe dovede velice dobře postarat samo. Ale já to tehdy opravdu vzala tak, že učitelka nám svým postojem vlastně ukázala, že to, co jsme spolu sesmolily, bylo na stejné úrovni jako od profesionála. Tedy já a moje dítko tedy umíme totéž, co profesionál! Jeji kritika byla pro nás vlastně pochvalou. Takže pohár jsme si užily v naprosté pohodě, protože učitelka se cosi domnívala, zatímco MY JSME S NAPROSTOU JISTOTOU VĚDĚLY, že náš výtvor je dobrý.
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(21.12.2006 17:26:35)
Jájo taky si myslím, žes to vyřešila dobře. Ono je to možná i o individualitě dítěte. Tvoje holčička byla v pohodě s takovýmto řešením a určitě jí to i hodně dalo. A zvlášť jestli je učitelka výborná a ochotná není na místě jí prudit. Jiné dítě, třeba nějaké hloubavé (tím nechci říct, že tvoje holčička je povrchní), uzavřené, nemilující dobroty... by spíše ocenilo a potřebovalo, aby se za paní učitelkou zašlo a promluvilo s ní. Aby od paní učitelko slyšelo, že si to nemyslí, měla špatný den a že básnička byla opravdu tak podařená, že si myslela, že je od nějakého spisovatele. Jestli je pí učitelka dobrá, tak by to pro malé dítě také určitě udělala. Ale u vás to třeba nebylo. Takže možná, že některé přispěvatelky si představjí trochu jiné dítě a možná i jinou učitelku. Ono to jaký vztah máte s ucitelkou, tj. hezký, takže i dítě ví, že to nebyl neschvál, křivda z nedbalosti apod., napovídá jak to řešit. Nevím co bych dělala, kdyby to byla učitelka o níž toho moc pěkného říct nemůžu a opakovalo by se to. Nechci ale rozviřovat zbytečnou diskusi. Tvoje řešení se mi v kontextu situace líbilo.
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zastávám se Jáji 

(22.12.2006 11:33:09)
Jajo, pises:
"I dítě se musí naučit zvládat problémy, dospělý mu má jen pomoci a ne řešit problémy za dítě."

Musim souhlasit, ale myslim, ze v popsane prihode jsi jen naucila svoje dite dat si zmrzlinu kdyz ma problem s autoritou a prekousnout to. A to podle meho nazoru neni zadne dobre pouceni. Konstruktivni slusne reseni jsi nepredvedla. Tvoje dcera v tehle situaci potrebovala svedka sama by nic nevyjednala. Ja bych napsala do jak to bylo zakovky, a poucila dite jak slusne upozornit p. ucitelku.
 Dan 
  • 

Poslušnost x kázeň 

(20.12.2006 12:50:29)
Bohužel autor píše o poslušnosti (navíc převážně o patologické poslušnosti) a částečně to směšuje s kázní.
Zkratkovitě: Ideální je když žádoucí zdravá poslušnost se u dítěte postupně mění v kázeň a nakonec v sebekázeň.
 Majda + Péťa 6 
  • 

milý dane 

(20.12.2006 14:17:23)
copak to asi je ta žádoucí zdravá poslušnost? to by mě teda fakt zajímalo, no a s tou sebekázní - to spíš čas a zkušenosti tě k ní dovedou
 Eva + kluci (02,03,06) 


Žádoucí zdravá poslušnost 

(20.12.2006 19:58:14)
Žádoucí zdravá poslušnost je, že když řeknu čtyřletému dítěti "nechoď beze mě přes ulici, mohlo by tě porazit auto", tak nepůjde. Když řeknu nesahej na sporák a dítě sáhne, tak se spálí - a některé se nenaučí nesahat, dokud se opravdu nespálí. Ale s tou silnicí to své dítě opravdu nenechám napřed vyzkoušet, aby se poučilo, jako s tím sporákem.
 Linda 
  • 

Normální dítě 

(20.12.2006 15:57:08)
Myslím, že rodiče se mají snažit o celkový rozvoj osobnosti dítěte, poslušnost je jen jednou součástí. Je jasné, že rodiče by měli dítěti také pomáhat vypěstovat si zdravé sebevědomí - jenom bych to nenazývala "neposlušnost". Třeba prostor k diskusi či rozhodování (přiměřený věku!) mi přijde normální. A taky mi přijde normální, že každé dítě občas zlobí, že se mu někdy nechce poslechnout...Přesto si ale myslím, že poslušnost dětí by měla být cílem výchovy (i když ne jediným).

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.