| dasa T |
 |
(20.12.2006 19:29:40)
Myslím, že to je právě to umění, řešit konflikty v klidu a bez těch scén. Taky mě v dětství a v dospívání k tomu moc doma nevedli. Buď jsem byla zticha a nebo jsem se vzbouřila a udělala scénku. A v tom to není. Člověk se to potom musí učit v dospělosti a sám a chvilku to trvá než se s tím sžije a než k tomu začně vést i svoje děti. První krok pro samouka je, že si nenechá už všechno líbit a ozve se, většinou to není moc konstruktivní a je to ta scéna, ale i to je pro něho malé vítězství. Dalším krokem je to, aby se to obešlo bez těch emocí a uměl si prosadit svůj názor v klidu a bez výčitek svědomí.
A proto si myslím, že vést děti k poslušnosti je dobré jen do určité míry. Spíš bych to viděla na určitou slušnost a zdravé sebevědomí.
|
| Jája | •
|
(20.12.2006 20:46:57)
Díky za tu hromadu názorů, zda cosi říct nebo neříct učitelce. Já to přešla, protože učitelka byla jinak moc fajn a dětem se věnovala, ale tehdy měla asi špatný den. Navíc jsem ji nechtěla shazovat nebo přesvědčovat, člověk by asi měl umět přejít věci, kdy vpodstatě o nic nejde. O co tady šlo? O jednu pětku a jednu křivdu? Proboha, to je toho, zažila jsem v životě horší. My to s dcerou tak dobře udělaly proto, že já měla být původně taky učitelka, ale život chtěl něco jiného, i když jsem nějaký čas ve školství působila. Já tu "strašlivou křivdu" pohárem spláchla naprosto dokonale, protože dcera v ten okamžik, kdy jsem řekla, že jsme to udělaly tak dobře, že to ani paní učitelka nepozná, ve své psychice dokonale vyrostla s tím, že my jsme lepší než básník a mohly bychom to taky nechat otisknout v knížce a asi by to vyšlo (i když by nám v nakladatelství taky nemuseli věřit, že jsme autorky).
PS: je to už nějakých 14 let, ale tu básničku mám stále schovanou. Dala jsem sem ten příběh jen proto, že ne vždycky má smysl se hádat. I pravda má občas více stran, a ten, do svůj názor prosazuje za každou cenu i v situaci, kdy jde o úplně kulový, může působit jako totální namyšlenec a egoista, se kterým nechce nikdo kamarádit, protože jen a jen on má pravdu, i když ji třeba vůbec nemá.
|
| Bob the Ghost | 
|
(20.12.2006 21:04:23)
Jájo,
jistěže jsou situace, kdy je zbytečné se hádat.
Ta příhoda s tou básničkou to ale rozhodně není.
Podle tebe jde o "kulový"? To se pleteš.
Nejde o nic menšího než o důvěru tvého dítěte v to, že se o tebe může opřít, pokud se mu děje křivda.
A ty jsi svoje dítě hrozným způsobem zradila. A nebagatelizuj to - tys prostě sama měla strach se ozvat.
Pak ale počítej s tím, že tvoje dcera bude mít v životě úplně stejný problém.
|
|
| Lenelka | 
|
(20.12.2006 21:26:36)
Jajo, promin, ale tady nejde o "kulovy". Tva dcera byla narcena z kradeze. Kdyby to bylo moje dite, branila bych ho.
A pokud jde o "spatne" dny, nechapu, jak se tim muze omlouvat neurvalost nebo nevsimavost lekaru, ucitelu atd. I kdyby mela ucitelka nebo doktorka PMT, tak se takhle proste nemuze chovat. Chapu, ze maji take sve problemy, ale nemuzou se vybijet na pacientech nebo zacich!
|
| Ivana Procházková | 
|
(20.12.2006 21:32:36)
Jsem ráda, že jsi tu krádež zmínila. Napadlo mě totéž, ale pod úvahou, abych tu nebyla nařčená z extrémismu :)), jsem to tak nenazvala. Ale obvynění z krádeže to opravdu je.
|
| Jája | •
|
(21.12.2006 9:04:58)
Ale dámy, Vy jste se rozjely!
Víte, kolik je dneska literatury pro děti, časopisů a dalších? Copak má učitelka na hlavě tři zlaté vlasy, aby poznala, jestli byla básnička opsaná nebo ne? A to dneska ještě existuje internet, takže pokud dítko zvládne práci s počítačem a CTRL+C a CTRL+V, nemá učitel šanci cokoli poznat, a to bohužel ani na vysoké škole (problém dnešních bakalářek a jiných prací).
Proč bych měla cokoli tmavit učitelce? Žiju na kraji města a máme, tedy dcera tehdy měla, školu fantastickou. Přidám další drobnou příhodu: když tehdy děti nastupovaly do první třídy, její spolužák si pár dní před začátkem školního roku dost nešťastně zlomil nohu. Byl doma, ale nepohyblivý. Na první den ho do školy táta přinesl v náručí a malý Radek musel sedět na dvou židličkách. Do školy nemohl chodit ještě další dva měsíce. Škola to vyřešila takto: na dva měsíce končili prvňáci v pátek s výukou v 10.00 dopoledne. Vychovatelka přišla dřív a převzala děti, paní učitelka se sebrala a šla k Radkovi domů, aby zkontrolovala úkoly, co měl v týdnu udělat, doučila ho, co bylo třeba a zadala nové úkoly. Radkova maminka byla vychovatelka ve školce, takže Radek ani moc nezmeškal. Ptali jsme se, proč to dělá. Řekla nám, že v první třídě by ty dva zameškané měsíce hned na počátku znamenaly, že to Radek nemá šanci dohnat a že by mohl opakovat ročník, což pro normální dítě v první třídě nesmysl, že by to mohlo poškodit jeho psychiku a on jako prvňák se přece do školy těšil, tak proč by mu měla kazit radost a nadšení? Po dvou měsících přišel Radek do školy, byl na stejné úrovni jako ostatní a pokračoval se spolužáky dál. Proč bych měla cokoli "vytmavovat" učitelce, které si vážím a se kterou se dodneška potkáváme a známe se?
A ještě jeden postřeh: moje sousedka chodila učitelkám do školy při sebemenším problému cosi "vytmavovat". Došlo to tak daleko, že se s dítkem nebavily děti, protože maminka jim pak zasahovala do jejich dětských vztahů, a nakonec ani učitelky, protože podle maminky to byly samé neschopné husy nebo krávy. Dítě mělo problémy se zařazením do kolektivu i s učiteli, nikdo si ho nevšímal, nikdo s ním nechtěl komunikovat, aby neměl následně problém s maminkou. To si fakt myslíte, že učitelka má na starosti jen to vaše dítě? I dítě se musí naučit zvládat problémy, dospělý mu má jen pomoci a ne řešit problémy za dítě.
|
| Líza | 
|
(21.12.2006 9:28:40)
Nečetla jsem všechno, proto teď koukám trochu překvapeně, on tam psal někdo něco o vytmavování? Taky máme skvělou učitelku, ale právě proto vím, že kdyby Verču podezírala z něčeho podobného a já bych jí jen řekla, že to není, jak si myslí, a holka to skutečně udělala sama, vezme to v pohodě a ne jako nějaké vytmavování.
P.S.: v souladu s čím je postup vaší paní učitelky, která soustavně krátí dobu vyučování o dvě hodiny týdně pro celou třídu? Proč se s ní rodiče nedomluvili, aby k nim třeba zašla soukromě odpoledne? Nepřeceňuješ maličko ty dvě hodiny týdně a jejich "zásadní" úlohu v tom, zda dítě propadne či nepropadne?
(Sama jsem v první třídě strávila dva měsíce nemocná doma v kuse, nepropadla jsem... asi jsem divná.)
|
| Jája | •
|
(21.12.2006 10:30:24)
Omlouvám se, zapomněla jsem dodat, že po ty dva měsíce měly děti příslušné hodiny v jiný den, prostě tak, aby mohla učitelka jít v Pá dopoledne za Radkem. Rodiče to odsouhlasili, dětem to taky nevadilo, šlo přece jen o přechodné řešení.
A dotaz: udělala by to jiná škola? Jiná učitelka? Zažila jsem i učitelky prvňáčků, které dětem po celý školní rok nedávaly domácí úkoly (musely by je pak opravovat a to zabere čas. Jejich čas). Jak se dítě naučí číst a psát? Pouze drilem. Je mi líto, ale znalost čtení a psaní je pouze dril a nic víc. Jak a kde se to mají děti naučit, když nedostanou ani sebemenší domácí úkol?
|
| Líza |
|
(21.12.2006 10:35:47)
Jo, tak to OK, myslela jsem, že jim zkrouhla rozvrh, to by mi přišlo divný.
Určitě je to nadstandard, to máš pravdu.
Taky znám kluka, kterej celou první třídu neměl DÚ, ale vzhledem k nízkému počtu dětí ve třídě měl ze školy tak procvičeno, že nebyly domácí úkoly třeba - jen čtení;-), - i tohle je individuální.
|
|
| Sylvie | 
|
(21.12.2006 10:36:36)
Jájo, já teda prvňáčka doma ještě nemám, ale NESOUHLASÍM s tím, že se dítě naučí číst POUZE DRILEM. Starší holka se číst naučila a rozhodně ne drilem a rozhodně k tomu nepotřebovala domácí úkoly (jak taky, když ještě nechodí do školky :o) ).
|
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(21.12.2006 10:47:05)
Jájo, přidávám se k Sylvii, není pravda, že by se všechny děti naučily číst a psát pouze drilem. Můj třetí syn četl plynně v necelých třech letech, v té době by samozřejmě nikoho ani nenapadlo s ním čtení jakkoli procvičovat. Prostě jednoho dne najednou začal číst - předtím se jen ptal, co je kde napsáno.
|
| Jája | •
|
(21.12.2006 11:22:53)
Lído, já mám na mysli děti normální. Moje dítě taky umělo číst i počítat ještě než šlo do první třídy, po absolvování druhé mu sama škola navrhla přeskočit jeden rok, ale předtím ho poslali k psycholožce. Ta usoudila, že to stejně nic neřeší, takže dítko přetrpělo ještě jeden rok a pak šlo do školy s rozšířenou výukou cizích jazyků, která byla tehdy až od 3. třídy. Dokonce jsme jako rodiče za tu školu bojovali, protože tu byly tlaky, aby se ta škola zrušila (!), protože děti, co na ni nebyly přijaty, jsou prý diskriminovány. Taky jsem předškolní dítko nic neučila, protože to považuju za kontraproduktivní. Zeptáš se, já ti odpovím. Ale učit tě nebudu, to je úkol školy. Taky je fakt, že před nástupem do školy umělo dítě číst a počítat, ale neumělo psát, psaní ho taky nebavilo a až někdy do páté třídy psalo jako prase kopytem. Když jsem já chodila do školy (je mi dneska 49 let), měli jsme cosi jako krasopis. Dneska je to jedno, píše se na počítačích. Jen jí říkám, aby si uměla přečíst to, co si napíše, aby pak neluštila svoje vlastní poznámky.
|
| Lída,3 kluci a holka |
|
(21.12.2006 11:28:01)
Jájo, ale z ostatních mých dětí před nástupem do školy nečetl jen nejstarší kluk, který je dyslektik. A taky je to doma nikdo neučil...
|
|
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(21.12.2006 9:41:06)
Jájo,
nemá cenu se rozčilovat, je to věc názoru, jak se ti zdá pochybení učitelky závažné a jak se k tomu postavíš. Osobně se přikláním k názoru, že to maličkost nebyla. Píšeš, že učitelka "neměla šanci poznat, zda básnička je opsaná". Tím spíš od ní bylo velmi nepedagogické a nešťastné dceru obvinit z podvodu.
Synovi (16) se tohle nedávno stalo ve škole a nesl to velmi, velmi těžce. Byla bych zasáhla, ale on je už velký, tak si to dokázal vyřídit sám. Došel za třídním a požádal ho, aby s dotyčným profesorem promluvil a ujistil ho, že syn má opravdu nadprůměrné znalosti z historie a taky že dobře píše (profesor je Američan, tak asi nevěřil, že české děti mohou být tak dobré v dějepisu a ve slohu :-)). Profesor se synovi nakonec omluvil.
A ještě k tomu opisování z internetu. To je naivní si myslet, že se to nedá poznat. Učitelé nejsou blbí (a vyhledávače fungují) :-). Na školách, kde studují moje děti, se opisování z internetu velmi přísně trestá. Loni měl jeden synův spolužák podmínečné vyloučení a zkoušky před komisí, a to šlo jen o pouhý čtenářský deník (samozřejmě nebyl kluk takhle tvrdě potrestán na základě nějaké domněnky, ale důkazu). Připadalo mi to až trochu přehnané, ale asi je to v době internetu nutné.
J.
|
|
| Petru | •
|
(21.12.2006 9:52:26)
Jájo, já vůbec netuším o co šlo na začátku této diskuse. Ale je to úplně jedno, protože, jak jsi popsala, jakou máte paní učitelku, tak můžu jen závidět. Ale závidím i Tobě, jak dokážeš ocenit lidi a postavit se k problémům nebo problémkům. Jistě jsi vyrovnaná osobnost s velkým přehledem a silnou schopností vcítit se do druchých. GRATULUJI
Každý to vidíme jinak, tak se nedivím, že každý k tomu má svou připomínku. A to je dobře jinak by ten svět zůstal pěkně jednobarevný, a to určitě nidko z nás nechce. Ten překlep neopravuji schválné, protože se nedá říct že nikdo. Pár se nás jistě najde, co by chtěli pro všechny stejnou spravedlnost.
|
|
| Bob the Ghost |
|
(21.12.2006 11:35:53)
Jájo,
nejde o to, být na učitelku agresívní.
Jde o to, aby ses svého dítěte asertivně zastala.
A tys to neudělala.
A víš co? Takovéhle křivdy si děti pamatují až do konce života.
|
| Damila | 
|
(21.12.2006 11:41:16)
Výjimečně musím s Bobem souhlasit.
Ikdyž to tu rozmazáváme víc, než je asi potřeba, tento případ je prototyp toho, jak nenápadně na sebe nabalujeme křivdy a domnělé viny, a jak sami od problémů utíkáme, a děti to přejímají...
Nejsem v tomhle jiná. Ale vím o tom. Štve mě to.
|
|
| Jája | •
|
(21.12.2006 12:35:52)
Bobe, nezapomeňta na to, že ta příhoda se stala někdy před 15 léty.
To se tu o asertivitě nevědělo nic a demokracie byla v plenkách.
Nicméně se domnívám, že jsem jednala správně a kdyby se to stalo znovu, udělala bych to stejně.
Ano, dítěte se klidně zastanu, když mu bude ubližováno. Teda, dneska už nemusím, dítko se o sebe dovede velice dobře postarat samo. Ale já to tehdy opravdu vzala tak, že učitelka nám svým postojem vlastně ukázala, že to, co jsme spolu sesmolily, bylo na stejné úrovni jako od profesionála. Tedy já a moje dítko tedy umíme totéž, co profesionál! Jeji kritika byla pro nás vlastně pochvalou. Takže pohár jsme si užily v naprosté pohodě, protože učitelka se cosi domnívala, zatímco MY JSME S NAPROSTOU JISTOTOU VĚDĚLY, že náš výtvor je dobrý.
|
|
|
| Hanka | •
|
(21.12.2006 17:26:35)
Jájo taky si myslím, žes to vyřešila dobře. Ono je to možná i o individualitě dítěte. Tvoje holčička byla v pohodě s takovýmto řešením a určitě jí to i hodně dalo. A zvlášť jestli je učitelka výborná a ochotná není na místě jí prudit. Jiné dítě, třeba nějaké hloubavé (tím nechci říct, že tvoje holčička je povrchní), uzavřené, nemilující dobroty... by spíše ocenilo a potřebovalo, aby se za paní učitelkou zašlo a promluvilo s ní. Aby od paní učitelko slyšelo, že si to nemyslí, měla špatný den a že básnička byla opravdu tak podařená, že si myslela, že je od nějakého spisovatele. Jestli je pí učitelka dobrá, tak by to pro malé dítě také určitě udělala. Ale u vás to třeba nebylo. Takže možná, že některé přispěvatelky si představjí trochu jiné dítě a možná i jinou učitelku. Ono to jaký vztah máte s ucitelkou, tj. hezký, takže i dítě ví, že to nebyl neschvál, křivda z nedbalosti apod., napovídá jak to řešit. Nevím co bych dělala, kdyby to byla učitelka o níž toho moc pěkného říct nemůžu a opakovalo by se to. Nechci ale rozviřovat zbytečnou diskusi. Tvoje řešení se mi v kontextu situace líbilo.
|
|
| cizinka1 |
|
(22.12.2006 11:33:09)
Jajo, pises:
"I dítě se musí naučit zvládat problémy, dospělý mu má jen pomoci a ne řešit problémy za dítě."
Musim souhlasit, ale myslim, ze v popsane prihode jsi jen naucila svoje dite dat si zmrzlinu kdyz ma problem s autoritou a prekousnout to. A to podle meho nazoru neni zadne dobre pouceni. Konstruktivni slusne reseni jsi nepredvedla. Tvoje dcera v tehle situaci potrebovala svedka sama by nic nevyjednala. Ja bych napsala do jak to bylo zakovky, a poucila dite jak slusne upozornit p. ucitelku.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)