| Róza | •
 |
(19.10.2006 11:03:14)
Ono to vypadá, že je to jedno, ale život s kluky je úplně jiný než život s dívkami.
Holky bývají povídavější, v budoucnu více tíhnou k mamince než ke tchýni. Vidím to na sobě, tchyně je fajn, ale mamka je mamka. Kdyžto manželovi je to jedno.
Například je v tom, že kluci lépe snáší bydlení u tchyně než holky. Chlapi svou rodinu později tolik nevyhledávají a máma od kluků je pak častěji sama.
Většina mých kamarádek, a že jich teď kolem mne čeká nebo čekalo miminko hodně, chtěla raději holčičku a pokud to nevyšlo, doufají v druhý neb třetí pokus. Dost často slýchám: "Je mi to jedno, ale aspoň jednu".
|
| Adda ..... | 
|
(19.10.2006 11:18:04)
My máme 4 letou holčičku a čekáme druhé.Manžel by chtěl zas holku a já asi taky ale mám takové tušení že to bude kluk,což je taky super.Znám hodně lidí co obrečeli pohlaví,nechápu to,budu štastná za cokoli jenom když to bude zdravé.To že si tatínci zakládají na klukovi moc nesouhlasím aspon v našem případě.Malá na tatínkovi doslova visí,když je s ním mě nepotřebuje.A on by pro ni udělal první poslední.Strašně mě hřeje u srdce když je vidím si spolu hrát nebo se mazlí.Není krásnější pocit.
|
|
| žinča | 
|
(19.10.2006 11:34:19)
Jo, to jsi nakousla zajímavé téma. Ono my si teď říkáme, jak je to krásné, když máme našeho sladkého chlapečka, ale až se mi jednou zamiluje a odejde, zůstanu sama (s manželem:-)). Kluci vždy dají víc na svou manželku než matku. Máme momentálně v rodině případ, kdy moji tetu vydírá její snacha naprosto nechutným způsobem: Dej peníze na nový byt, nebo vnuka už nikdy neuvidíš. A její syn mlčí. Nebo mámina kamarádka řekla mamce, že jí vyloženě závidí dvě dcery. Protože její kluci odrostli, jeden vyletěl do světa, druhý za ní téměř nechodí, vnoučky nevidí. Zatímco máma má vnoučátka pořád u sebe, může mi kecat do výchovy, trávíme spolu spoustu času... Moje tchyně , mmch opravdu super ženská už malého a manžela neviděla rok.
|
| Jana038 | 
|
(19.10.2006 12:04:42)
Žinčo, píšeš, že kluci vždy dají víc na manželku než na matku...přijď se podívat k nám a rychle tento názor opustíš. Pro mého manžela je jeho maminka - když to přeženu - snad svatá. Ona ho rozmazlila, on to není ochotný ani slyšet natož uznat...a on v ní vidí vzor pro mně. Kdybych zkrátka byla ve všem jako ona, nebo se tak aspoň vůči němu chovala - byl by nejšťastnější muž pod Sluncem. Holt má smůlu - hodně věcí dělám jak chce on, ale stejná jako jeho maminka nikdy nebudu...
|
| Róza | •
|
(19.10.2006 12:10:30)
Jo, výjimky samozřejmě jsou. Ale myslím si že tenhle model nadělá spoustu zla. Prtostě už slovo MAMÁNEK mluví za vše.
|
|
|
| Róza | •
|
(19.10.2006 12:05:41)
Jo, tak o tohle přesně mi šlo.
Já mám 2 bratry. Oba jsou to bezvadní kluci, ale jako s ženskou si s nimi člověk nepopovídá. Je mi jasné, že až si založí své rodiny, budou ty na prvním místě. Ani bych jim vlastně nepřála, aby to bylo jinak.
Moje tchyně když chce o nás a o manželovi něco vědět, tak se ptá mě. Protože se mnou mluví častěji a hlavně se toho ode mne víc dozví. Manželova věta "Hmm, všechno dobrý" ji totiž většinou moc neuspokojuje.
|
|
| Pythia | •
|
(19.10.2006 12:33:41)
Tvoje tchyně neviděla tvého muže a tvého vnuka už rok? Tak to je pro tebe opravdu dobrá vízitka...Hlavně že je tchyně super ženská:-(
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(19.10.2006 12:51:33)
Hele, Pythie, je snad Žinča její dcera? Podle mě, ten, kdo by se měl starat o styky se svými rodiči, je jejich dítě, a ne jeho partner. A nebo budeme věčně v pozici - všechno musí zařídit a zorganizovat ženská, muž to trpně přijme? Opravdu neznám žádný pár, kde by muž prudil ženu - dlouho jsme nebyli u vašich, nepojedeme? Volala jsi mamince a zeptala ses jí, jak se cítí? Zato obráceně to funguje skoro všude. Tímhle komentem jsi mě fakt nadzvedla, a to zejména proto, že jsme zažívali něco podobného. Naše obvyklé rozpravy na téma - mluvil jsi tento týden s vašima? Ne, proč stalo se něco? Nepojedeme k vašim? Ne proč, byli jsme tam před měsícem(o velikonocích atp.)- byly fakt vyčerpávající. Opravdu jsem svého muže k jeho rodičům dovlékala, aby viděli syna, vnuka atd. A to musím říci, že s tchánem absolutně nevycházíme. Pak jsme měli s dědečkem jednu fakt drsnou roztržku (při které na mě řval, ať držím hubu atp.), babička, která je už docela vytrénovaná ve spolužití s agresorem, na mě nakydala trochu špíny, a v tu chvíli jsem si řekla - dost. Už jsem se snažila až běda, stálo mě to spoustu nervů, moji rodiče to nejsou, ať se stará muž. Takže se naše návštěvy omezily na minimum, telefon, jak jsem pochopila, fungoval jen z mojí straně (babičce a dědovi to nějak nejde) a já na to už zvysoka kašlu. A opravdu nesouhlasím s tím, že společenský život v rámci rodiny je záležitost ženské, nevím, proč by si chlap nemohl zapamatovat narozeniny a svátky svých blízkých. Pokud nezapamatuje, jeho ostuda.
|
| žinča |
|
(19.10.2006 13:24:47)
Markétko, jako bych se viděla. A dneska už konečně mamce zavoláš? Jakto že jsi ještě nevolal? Hele volala mi tvoje mamka, je na tebe pěkně naštvaná, nemohl bys...? Atd atd. tchán naštěstí takový agresor není, ale s manželem úplně idální vztahy nemají , takže i tenhle problém řeší mamka přes mne. Někdy se mi už chce zařvat: Dejte mi s tím laskavě pokoj a udělejte si v rodině pořádek sami. Díky za podporu :-)
|
| jutka | •
|
(20.10.2006 8:17:11)
Markéto, Žinčo, jsem ráda, že to tu konečně někdo vnímá jako já. Celou dobu nechápu, proč bych jako JÁ měla připomínat, že jsme dlouho nebyli u tchýně nebo pratchýně, proč mám JÁ organizovat, když mají přijet, proč jsem to JÁ, kdo má stát doma v pozoru nebo je vyzvedávat na nádraží.... Chápala jsem to, dokud jsem byla na MD, ale když oba pracujeme? Že bych šla za muže s kamarády do hospody nikdo za samozřejmost nepovažuje, že budu udržovat společenský styk s jeho matkou a babičkou ano. Proč? :OOO
|
| žinča |
|
(20.10.2006 10:25:29)
Správně, vzaly jsme si své manžely a ne jejich rodiče. Manželova bývalá žena má s teď už i mou tchyní :-) skvělý vztah. Volají si, jezdí k ní na prázdniny,když se rozváděli, volala si poplakat tchyni. Já to naprosto obdivuju, protože toho prostě nejsem schopná. Vím, že kdybych chtěla, máme stejný vztah, dokonce jsme vtipkovaly, že budu jezdit s Dášou společně, ale já to tak neumím. Mám kolem sebe spoustu kamarádů a členů své rodiny, kterým se věnuju a taky nechci od manžela, ať se o ně stará, nebo ať třeba vezme mého taťku na pivo (no on k tomu žádný popud nepotřebuje, to je pravda :-))Ale kdyby mí rodiče nebydleli s námi na baráku, ale 300 km daleko,pochybuju, že by mého muže napadlo jim pravidelně volat a nikomu by to nepřišlo divné. Tak proč bych já měla nést zodpovědnost, že se můj manžel nechová jako správný syn. Já jsem zodpovědná dcera a vstřícná snacha (aspoň doufám), ale adoptovat rodinu mého muže přece nemusím. Jinak dobrá zpráva, právě včera manžel mamce volal a přijede na dva týdny. Takže si náš bobeček užije i třetí babičku!
|
|
|
|
| Juval: Antoan 05+ Leopold 06 | 
|
(19.10.2006 17:02:51)
Marketo, tak to jsi napsala opradu trefne....u nas je to naprosto to same....a ja uz na to take zvysoka kaslu...naposledy jsem cthyni alespon poslala nova fota maleho, aby ho alespon videla a ani neodepsala...mam pred porodem a za cele tohle teho jsem videla tchyni asi 2x........natoz aby mela zajem o sve dalsi budouci vnouce ap....skoda mluvit, zatimco se svymi dcerami me doslova otravovala a bombardovala telefonaty o tom jak se jim dceruskam dari.........ja mela ze zacatku velkou snahu o dobre vztahy uz kvuli malemu, neb uz maminku nemam a tak je tchyne bohuzel jedina "baba", kt maly ani nezna...........co nadelam, zajem nema a na mou adresu uz rekla nekolik nehoraznosti navzdory tomu, ze manzel uz k nim od zacatku jezdil nechtel.......pevne doufam, ze je dlouho neuvidime a z povinnych navstev jako jsou Vanoce tentokrat diky bohu sejde diky memu sestinedeli, nikam se trmacet s klukama za nima nebudu.........uz je mi to fuk a manzel je takhle klidnejsi, navsteva u jejich agresivniho otce ho akorat vzdy rozrusila. A pro me je nedjulezitejsi, abychom byli v klidu a stastni a nikoli povinnost navstivit agresivniho tchana a jeste podivnejsi tchyni, dokonce uz i o malem tchan stihnul prohlasit nejakou tu nehoraznou blbost.....takze s nimi uz nechci mizt mnoho spolecneho.....bohuzel rodice svych partneru si nevybirame!
|
|
|
| žinča |
|
(19.10.2006 13:20:21)
Jsem pracující maminka. Pracuji 12 dní v měsíci od rána šesti hodin, do večera osmi. Manžel má hotel a restauraci, kde mu ve volné dny pomáhám ( přes obědy, kdy malý spí), mám na starosti dům - byt o rozměrech 120 čtverečních metrů, dva psy a zahradu, manžel chodí domů poslední měsíce jen přespat, jediný volný den má chudák v neděli. Nemám řidičák a tchyně bydlí 300 km daleko. Je v důchodu. Nemyslíš , že se mnou to tolik nesouvisí?Otázka je proč jsme si toho nabrali tolik, otázka je, proč si manžel neudělá čas a pro mamku nezajede. Otázka je , proč ona nesedne na vlak. Ale moje vizitka to není.
|
|
|
| Kamila, syn 4 roky | •
|
(19.10.2006 12:53:49)
Souhlasím. Je to přesně tak. Kluka matka jednou ztratí. jsem šťastná, že mám toho svého sladkého andílka, ale vím, že přijde doba, kdy už nebude můj a budu šťastná za málo chvilek, které s ním strávím. A o vnoučatech ani nemluvím. Ty budou jistě té druhé babičky. Zato já s mamkou jsme si hodně blízké a vnoučka vidí denně.
|
| Baruška1 | 
|
(19.10.2006 20:25:17)
Kami, dovolím si nesouhlasit. Tak jako ztratí máma syna, ztratí velice snadno i dceru. Prostě každá z nás se musíme smířit s tím, že naše děti mají svůj život a k nám se už vždycky budou vracet jenom na návštěvu. Asi je pravda, že máma si má s dcerou víc co říct a mají k sobě blíž, ale stejně tak blízký vztah může mít klidně i se synem. Myslím, že "jádro pudla" naší společnosti je úplně někde jinde - chlapečci jsou zkrátka ještě pořád (naštěstí ne všude) vychováváni stylem - kluci přece nikdy nepláčí, vaří, žehlí, uklízí a pere jenom maminka, musíš být silný, protože jsi chlap, chlap přece nebude pusinkovat mámu atd. a tak naši budoucí manželé a tatínci vyrůstají v jedince, kteří potlačují své city, než by dali najevo smutek, raději volí agresi a pokládají za samozřejmé, že domácí servis poskytuje manželka ráda a kdykoli.
|
|
|
|
| Jana038 |
|
(19.10.2006 11:58:22)
Já můžu mluvit za sebe a za manžela...přestože on dvakrát chtěl chlapečka, máme dvě holky. A já jsem víc než spokojená ;o) Je to přesně tak: holky budou potřebovat (jestli se to tak dá říct) mámu déle než kluk. Myslím si, že většina holek např. při narození jejich dítěte radši svěří hlídání (pokud ta možnost je) svojí matce než tchyni. Beru to podle sebe: v čem jsem byla vychovaná já, jaká pravidla já uznávám a chci svým dětem předat taková z větší části uznává i moje matka. A bude jim učit i svoje vnouče. Naopak: já mám možnost hlídání převážně od své tchyně, ona není ochotna ani schopna respektovat a plné míře dodržovat ta pravidla, o která jsem jí řekla. Moje máma ano.
Kdybych měla syna, nejspíš bych z něj taky po narození měla radost, natož když vím, jak moc by si ho manžel přál. Já si s holkama vyhraju s panenkami, mají rády pohádky o princeznách, rády si na ně hrají, strojí se do šatiček...snáz se do jejich hry zapojím, rozumím té hře. Neumím si představit, jak bych se vžila do hry chlapečka - možná ještě tak autíčka, ale kdyby si hrál na vojáky (což asi žádného kluka nemine), tak nějaké střílení apod. Nebo jen jako že pomáhá na stavbě s bagrem, náklaďákem. V tom by se vyžíval zas manžel. A když si syn přivede domů dívku/manželku - ona má jiný pohled na svět, leckdy si o tchyni myslí své a zase - jak už tady v předchozích příspěvcích bylo řečeno - má prostě blíž ke své matce.
Uzavřu to: přestože vím, že manžel touží po synovi, já bych byla ráda - pokud někdy budeme mít třetí dítě - kdyby to byla zase holčička :o))))
|
| Siddhártha | 
|
(19.10.2006 13:06:22)
Ahojte všechny maminky,které jste spokojené s pohlavím svého dítěte (dětí) a které je milujete. Já jsem z těch, co hrozně chtěli holčičku. Už dávno před těhotenstvím jsem to věděla. Manžel to nikdy moc nechápal, jemu to OPRAVDU bylo jedno a spíš se bál, jestli v případě, že to bude kluk, jestli ho budu mít stejně ráda, jak bych měla holku. Otěhotněla jsem velmi rychle (napodruhé), a tak, když mě bolelo břicho, hrozně jsem se bála, aby ve mě děťátko zůstalo (bála jsem se spontánního potratu a to proto, že jsem tak trochu nemohla uvěřit svému štěstí, že jsem otěhotněla tak rychle, když všem okolo se to podařilo až po roce snažení). Naštěstí vše bylo ok a měla jsem super těhotenství. Nechtěla jsem vědět pohlaví. Pro holčičku jsme jméno vybrali na 20 minut, pro kluka jsme ho psali před odjezdem do porodnice, tak dlouho jsme ho vybírali. Porodila jsem císařem v plné narkóze. Miminko mi pak donesli ukázat na JIPku. Bylo to krásné miminko,ale musela jsem se zeptat, co to je. Hrozně se divili, že to nevím. Když mi řekli, že je to holčička, byla jsem hrozně šťastná, že se mi splnil můj velký sen. Ještě chci druhé dítě, a u toho mi je pohlaví opravdu jedno. A TEĎ K MANŽELOVI. Celou dobu říkal, že je mu pohlaví jedno a opravdu je. Naši malou miluje,hraje si s ní, mazlí, vymýšlí blbinky aby ji rozesmál, prostě vidím, že ji upřímně miluje jako svoje DÍTĚ, ne jako svoji holčičku. PŘÍBUZNÍ. Moje rodina je z malé jako miminka nadšená, u manželových rodičů si nejsem jistá. Do porodnice nepřišli, napsali mi jen smsku o 4 slovech, do dneška ji nekoupili jedinou hračku (není to otázka peněz, mě i manželovi k narozkám dárky dali - i když mně se zdá i jiné jejich chování vůči mě - třeba předávání dárku mezi futrama při odchodu "na tady máš dárek k narozeninám"). Nevím, jak si tu změnu v chování mám vystětlit. Do výchovy by rádi kecali, moje pravidla jen okývali s tím ,že "jasně, to tě přejde..". Omezila jsem tam návštěvy, i když jsem se hrozně snažila, aby malá později nedělala mezi prarodiči rozdíly. Nevím, jak to bude dál, všechno odkývou, za týden je to při starém. Budu ráda, pokud si tu budu moci přečíst, jak jste tyto vztahy řešili Vy. Díky
|
| Aneka_ | 
|
(19.10.2006 13:23:00)
Na přání si, není nic zlého. Také jsem toužila po děvčátku. Nesmírně. Stále jsem byla přesvědčena, že kluka nechci!!! podotýkám, že jako prvorodička jsem nebyla zrovna mladá-naivní. Nevím proč, nedokáži to vysvětlit. zkrátka chtěla jsem dívenku a s jiným jsem nepočítala. Otěhotněla jsem hned a stále mlela jen o dívce. O dítě jsem přišla. Jako katolíka mne hned napadlo cosi o rouhání a pomstě a odplatě. Ale světe div se, když jsem otěhotněla opět, zase jsem mlela jen o dívce.Pamatuji si svou šílenou větu"nevadí, že to bude kluk, fiknem mu kulky" a také si pamatuji, ač každý předpovídal dívenku a dr byl skoupý, že nic není vidět(u holčiček je to prý složitější) a až mi nakonec potvrdil i Dr na UTZ ve 33tt holčičku jako lusk,že dokonce jsem tady na jedné debatě povídala, to bude určitě kluk,že on se spletl, tam byly kulky. Stejně zklamaná-ano zklamaná-jsem běžela domů a totéž povídám mamince. Ona mne ujistila, že to co jsem viděla, bylo "kávové zrno" Tehdy jsem se naprosto spokojeně uvelebila a začala jí říkat jménem. Po narození dcerky, která dnes vydá za 100kluků, jsem byla nadšená. Jistě, chlapce bych přijala, není pochyb, ale nepopírám, že bych byla asi zklamaná. A druhé? Zatím žádné, ale pokud se rozhodnem to zkusit, pak si opět přeji děvčátko. Ale tentokrát počkám do konce a když to bude chlapec, nevadí, děvčátko mám už doma.
Manžel si přál celou dobu také děvčátko a o druhém nepochybuje, že to bude opět dcera:-)
|
|
|
| Kamila, Kačka 2 roky | •
|
(19.10.2006 13:14:40)
Je to tak. Mám vysněnou holčičku a plánujeme druhé. Opět bych si přála holčičku. Byly jsem se ségrou dvě holky, tíhneme k mamce, rády jezdíme domů, ke tchýním se tolik nehrneme. Chlapi jsou většinou víc přizpůsobiví, zvyknou si na jiný režim v domácnosti, když se ožení, jinou kuchyni, že se víc navštěvuje tchýně, apod. Ženy takhle přizpůsobivé nejsou. A že chce chlap syna, to se podle mě jen tak říká. Každý chlap je po..., když se může pomazlit se svojí holčičkou, trpí na holky, holky to zase se svými tatínky pěkně umějí. Dceři jsou 2 a 1/4 roku a pěkně to s tatínkem koulí a tatínek je samozřejmě celej hotovej, staví domečky pro panenky a když mluvíme o druhém mimi, uznává, že holčička trošku přes těch 50 % přesahuje nad klukem.
|
| Berka | •
|
(19.10.2006 13:47:39)
U nás se po tři generace rodily samé holky. Moje babička, které je dnes 82 let vždy tvrdila, že holky jsou na výchovu lepší, a že ani neví, jak by se ke klukovi měla chovat a kdoví, jestli by kluka dovedla tak milovat. A ejhle! Před čtyřmi lety se narodil můj malý rošťáček! Kluk jako buk! A co se nestalo! Moje babička si ho okamžitě zamilovala a věřte mi, že větší lásku k dítěti, jakou chová ona k němu, jsem ještě nikdy neviděla. A to je opravdu kluk chováním každým coulem.
Pomalu začínám pomýšlet na druhé dítě. Vím, že s klukama jsou větší problémy, je těžší je vychovat, jednou odejdou, ale já bych chtěla asi znovu kluka. Já nevím, ale mi chlapci připadají takoví více dětští.
|
| soňa, 2 dcery | •
|
(20.10.2006 8:56:47)
No, mě zase vždycky víc jako miminka připadaly holčičky. Doufám, že mě nebudete kamenovat - ty, co mají synky, ale - řeknu to hooodně nadneseně - holčičky jako miminka bývají většinou roztomilejší. Možná je to tím, že připadají zranitelnější, křehčí, co já vím, ale opravdu jsme se na tom shodly se spoustou maminek, i když ony mají třeba i chlapečky, ale znám i moc krásné a úžasné chlapečky, ale prostě nám připadá, že to není tak časté. Je to opravdu hodně přehnaně řečeno, nemyslím to špatně, jen píšu upřímně, co si myslím.
Já si vždycky přála holčičku. U první jsem to tušila.....a vyšlo to. Druhou máme po 11 letech, teď jí jsou 4 měsíce a kousek. Syna jsem si přála hlavně kvůli manželovi, myslím, že každý chlap podvědomě chce syna a když nám podle ultrazvuku řekli, že to bude druhá holka, myslím, že byl zklamaný. Nedal to sice najevo, ale viděla jsem to na něm. Já naopak byla moc ráda. Vždycky jsem říkala, že raději 2 holky než 2 kluky. Teď je samozřejmě celý poprděný a má zvláštní lesk v očích kdykoli je s ní a je moc pyšný taťka. Ale třeba můj kolega z práce chtěl moc holčičku a je zklamaný z toho, že budou mít kluka. Takže je to individuální a stejně tak to je i s těmi miminky - pro každou maminku je to její nej, ne?
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(20.10.2006 12:28:48)
tak holky mě teda roztomilý a nádherný a krásný připadaly všechny mé děti,protože byly prostě méééééééééééééééééééééé a myslíte že vy které máte jen holky nebo jen kluky by jste na to druhé pohlaví koukaly jinak??? fakt by s evám najednou nezdál ten váš chlapeček roztomilý a krásný,protože holčičky jsou přece miminkovější??? a naopak?
to jsme z toho fakt mimo nějak:-(
|
|
|
|
| Hana, Lucka 6 Kryšek 1 | •
|
(19.10.2006 14:01:31)
Tak holky nevím. Já jsem u prvního potomka byla celou dobu přesvědčená ž eje to Matěj a a taky jsem mimískovi tak říkala. Manžel celou dobu tvrdil, že je to Lucinka, že ví co dělal.No a si v šestím měsíci jsem mimískovi začal aříkat i Matýsku i Lucinko, no a dopadlo to tak, že nakonec je to Lucinka. Radost jsem měla neuvěřitelnou, ani mě pak už nenapadlo, že jsem si myslela, žeje to kluk. No a druhého potomka, to bylo tak, že když jsem konečně po roce snažení otěhotněla, bylo mi fuk, kdo je v bříšku schovnej. Když jsem řekli dceři, že budeme mít konečně už miminko, tak vyrukovala s tím že se na brášku strašně těší. Podotýkám, že ńa téma pohlaví jsme s ní nikdy nediskutovali, pořád jsem ten rok snažení mluvili o mmiminku. No asi za týde, přišla s tím že bráška bude Kryštůfek Robin. Když nám v e12. týdnu řekli, že je to kluk jak buk, vzali jsme Lucinku za slovo a říkali prckovi Kryštůfek a teď už je Kryštůfek rok a něco na světě a je to naprosto super. Jsem strašně šťasná, že máme párek, jsme z nich nadšení a milujeme je strašně moc.
|
|
| Marika, Kačenka 07/06 | •
|
(19.10.2006 14:39:07)
Myslím, že přizpůsobivost není otázkou pohlaví. Já vypadla z domu v 18,prošla si různými zaměstnáními, cestovala a celkem se už stěhovala asi 20x(doufám, že mé současné bydliště je už trvalé :-)a nemám se změnou žádné problémy. Oproti tomu můj skoro švagr je typický mamánek, co se válí na gauči, doma zná jen trasu pokoj-tv-lednice-tv, nepřispívá ani na byt a jen tak se nehodlá hnout. Přítel byl v mládí na intru, pak žil několik měsíců v USA a dost cestoval, a rozdíl mezi ním a jeho bratrem je dost znatelný. Jak psala i Žaba - i ona se svou sestrou byly samostatné relativně brzy, takže bych tak nezevšeobecňovala.
|
|
|
| .Žaba | 
|
(19.10.2006 14:14:41)
No, Bronďa, tak s tebou takmer vo všetkom nesúhlasím.
V prvom rade s tým, že človek uznáva hodnoty a sposob výchovy, aký zažil doma. To, ako sa vychovávali deti pred 30 rokmi, by som skutočne doma zavádzať nechcela. (Málo vysvetľovania, veľa trestov, aj fyzických, hlavne, že sme boli „v roku bez plienky“...)
Že dcéra ostane s matkou dlhšie – obe so sestrou sme v 18 odišli na výšku a odvtedy sa doma ukazovali sporadicky. Zas naopak, s manželom žijeme v rodinnom dome s jeho matkou (máme samostatný byt), spolu s ňou žije manželov mladší brat, ktorý má 30 rokov a rozhodne nevyzerá, že by sa chcel odsťahovať, tobož ženiť (na to má, podľa vlastných slov, do 40 času dosť).
Napriek tomu, že sme ostali žiť s manželovou matkou k nej manžel nie je nijak viazaný, nie je to žiadny mamánek, takého by som ani nezniesla. Skor naopak, rozbroje medzi nimi dvoma tlmím z veľkej časti ja.
Myslím, že sa v týchto veciach nedá zovšeobecňovať, koho si vyberieš za muža, toho máš, ako vychováš deti, takú sú. Mimochodom, s rodičmi aj svokrou mám výborný vzťah, naše odlišné názory na výchovu a stravu detí plne rešpektujú.
PS: Mám dvoch synov a nemám žiaden problém sa hrať s vláčikom, či „na stavbu“.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)