| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Proč si batole neumí hrát samo?

 Celkem 58 názorů.
 Šárka( Aninka,Tomášek 2roky) 
  • 

Proč? 

(10.10.2006 11:08:12)
Tak strašně neužitečný článek snad na Rodině ještě nebyl. Veškerá doporučení nejsou určena pro nikoho, snad jen pro osoby naprosto bez fantazie a vlastní invence. Všechny přece zaměstnáváme naše děti podle jejich individuálních požadavků, našich zvyklostí a momentální nálady všech zúčastněných. To je vážně článek, s prominutím, pro blbý.
 Viki 
  • 

Re: Proč? 

(10.10.2006 11:26:09)
Šárko, možná ten článek není nějak informativně bohatý, ale mně to třeba pomohlo. V čem? V tom, že jsem si myslela, že moje dítě je opravdu nesamostatné a rozmazlené, když se nezabaví samo /je mu 1 1/2 roku /. Samozřejmě se mu pořád věnuji a v podstatě dělám to, co se tam píše. Jen jsem si nebyla jistá, jestli mu té pozornosti nedávám moc. Takže mně to nijak neporadilo, ale uklidnilo :-)
 Markéta - kluci 4 + 2 
  • 

Re: Proč? 

(10.10.2006 11:34:30)
Jo, hlavně je to téměř doslova opsané z knihy Penelope Leachové "Dítě a já" (vyšla v českém překladu v roce 1994). To se to píší články do časopisů, když má někdo bohatou knihovnu...
 Zuzinda, Míša 11/05 
  • 

Re: Re: Proč? 

(12.10.2006 13:58:49)
To jsem ráda, že nejsem jediná kdo zná knížku Dítě a já nazpaměť:-)
Hodně z ní čerpám.
S Míšou taky děláme skoro všechno společně, trvá to tak 10x déle, ale pro něj je to zábava.
 Róza 
  • 

Re: Proč? 

(10.10.2006 11:35:59)
Tak to jsem asi blbá, protože mě ten článek užitečný přijde. Já osobně se u hraní s dcerkou (13měs.) moc nezabavím a musím se k tomu nutit. Vím, že musím ale ke konci některých dnů si uvědomím, že jsem dělala všechno možné, jen toho hraní bylo pomálu. Protože hledám inspiraci, nadchlo mě společné uklízení. Asi mám málo fantazie, ale tohle mne fakt nenapadlo :-))).
 xMirkax 


Re: Re: Proč? 

(10.10.2006 12:00:26)
Rózo, přesně to dělám. Mám ročního prcka a snažím se, aby mi se vším pomáhal. Nosíme spolu prádlo do pračky, podává mi kolíčky, chodíme spolu stlát postele, zametáme...A jeho to baví. Jsou to věci, které udělat musím a proč je nedělat společně. Kdybych měla vše dělat, když spí, tak se uštvu. Problém mám jen s vysáváním, neb vysavače se bojí. Jinak ke hraní mě nějak zvlášť moc nepotřebuje, knížky chce prohlížet sám, jak si k němu sednu a čtu nebo něco ukazuju, tak s ní švihne a už ho nezajímá. Má rád vkládačky a rúzné zvukové hračky-piánko, u toho tancuje, navléká kroužky na tyčku, tam mu říkám barvy.
 Róza 
  • 

Re: Re: Re: Proč? 

(10.10.2006 12:15:10)
Druhou část dělám samozřejmě taky. U té první tj. uklízení a dělání běžných věcí se do toho pustím. Jediný problém je v tom, že dcerka ještě samostatně nechodí a při lezení se nosit prádlo do pračky ap. ještě moc nedá. Dnes jsme zametaly :-))).
 xMirkax 


Re: Re: Re: Re: Proč? 

(10.10.2006 13:11:36)
Rózo, dá. Kuba taky ještě pořádně nechodí. Prostě v jedné ruce měl tričko a po ostatních lezl, akorát na to přišel sám. Třídili jsme prádlo a pak jsem vždy říkala, teď ho doneseme do pračky, prádlo jsem vzala a on lezl za mnou a pak mi pomáhal ho tam dát. No a jednou popadl tričko a lezl napřed. Teď už chodí za ruku.
 Kacka + Matyasek 5/04 
  • 

Re: Re: Proč? 

(10.10.2006 16:36:44)
me clanek teda taky dost inspiroval a nadchnul ..... jsou tam dobre tipy !! Diky
 Terka, Vojtík 2 roky 
  • 

Re: Proč? 

(10.10.2006 12:24:57)
Šárko, nemyslím, že by byl ten článek tak strašně neužitečný. Spoustu věcí asi maminky dělají stejně, jak tam uvedeno. Já taky dávám Vojtovi hadřík a o mi pomáhá utírat prach, při věšení prádla mi podává kolíčky a moc ho baví se mnou vařit. Co ale pro mě bylo zajímavé a nové a budu si na to dávat pozor, je doporučení, že když si dítě hraje samo, mám ho nechat - nevolat ho k jídlu, nemluvit na něj, nemazlit se, ale nechat ho soustředit. To mi třeba nikdy nedošlo. Taky možná každou maminku nenapadne začít si před dítětem jakoby hrát sama, aby mohl prcek něco okoukat a pak to třeba taky zkoušet. Pro Tebe to je možná úplná samozřejmost a nic nového jsi se nedozvěděla, ale pro řadu dalších je ten článek zajímavý.
 Jarka 
  • 

Jak si hrát s 9. měsíčním dítětem? 

(10.10.2006 21:46:20)
Bohužel taky nepatřím mezi hračičky a proto nevím, jak zabavit 9 měsíční dítě, které jště nesedí.
Prosím, poradíte?
 Čekatel na smazání 


Re: Jak si hrát s 9. měsíčním dítětem? 

(11.10.2006 10:06:54)
Jarko posad se na gauc, nohy na stul, prcka si hod na sebe at mu hlava lezi na tvych stehnach. Delej na nej ksichtiky, lechtej, vydavej ruzne zvuky, muzes nad nim blbnout i s hrackama na ktere reaguje v ruznych rychlostich i kdyz jeho oci jeste nestihaji tak rychle pohyby.
Na zemi kdyz se batoli treba berany buc, nebo mu ukaz zrcadlo at se v nem vidi atp. Moznosti je spoustu.
 Kája, 3 děti 
  • 

Re: Re: Jak si hrát s 9. měsíčním dítětem? 

(11.10.2006 10:15:32)
A co mu (nebo jí) půjčit na hraní (pokud už sedí) páar pytlíků s moukou nebo fazolema. Moje děti to milovaly, to pak byl všude pořádek. Pardon, to by asi mohlo vdechnout, to jsem blb. Ale dcera měla asi 11 měsíců, a mám z toho krásné fotky.
 Katka. 


Re: Re: Re: Jak si hrát s 9. měsíčním dítětem? 

(11.10.2006 11:59:26)
Jarko, syn má 8 měsíců a třeba spolu lezeme po bytě po kolenou, nebo ležíne na posteli a prohlížíme knížky (knížky jsou u nás nejoblíbenější hračky), hrajeme si na velkém míči, hrozně se baví, když vysávám nebo převlíkám peřiny.
Bohužel třeba paci paci nebo berany duc ho vůbec "nebere".
Do zrcadla vydrží koukat hrozně dlouho a nebo si taky prohlížíme fotky.
 16.5Salám&Lajka14 


A co když umí, ale nechce?  

(11.10.2006 13:53:35)
Synovi budou 4 roky a sám si hrát prostě nechce. Jediný způsob, jak ho zabavit, aby nevyžadoval spoluúčast je napustit mu vanu a nasypat mu do ní metrák "mořskejch" hraček. Nebo mu dát špunt od kuchyňskýho dřezu. Jenže to pak znamená, že má věčně rýmu, protože si buď napustí ledovou vodu nebo mu vystydne a navíc se samozřejmě celej zmáčí.
Docela mně to štve, protože jiný děti v jeho věku - aspoň co mám možnost sledovat - se v pohodě zabaví samy i celý odpoledne. Syn chce, abych všechno dělala s ním a mně to celej den nebaví, navíc nemám tolik času. Když srovnám "věnování se" dětem u nás a jinde, tak si myslím, že dělám i víc než většina matek v mém okolí, jenže synovi to prostě nestačí. Přitom první rok ve školce mi učitelka říkala, že si tam hraje většinou sám, i když je tam fůra dětí, takže to "absencí" sourozence asi nebude. Zapojuju ho do všeho, když se vaří, tak podává věci, smí něco míchat, sypat koření do hrnce apod., vyndáváme prádlo z pračky...
Nevím, v jeho věku jsem si hrála pořád sama a vyhovovalo mi to, on má jinou povahu a je to celkem problém, nechci ho nijak traumatizovat, ale prostě na to nemám, abych mu každej den od čtyř do devíti, než jde spát, vymýšlela nějaký divadýlka...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: A co když umí, ale nechce?  

(11.10.2006 13:58:53)
Ještě dotaz. :o)
Nedávno mi moje máma vyčítala, jak jsem krkavčí, když v sobotu ráno nevstávám se synem v osm (on obvykle spí do desíti, ale někdy holt v těch osm vstane a spát už nechce), ale nechám ho, aby se sám vyčural, umyl si ruce, nasnídal se a hrál si do těch deseti, než vstávám já. Prý je na to malej - jsou mu 3 a 3/4 roku. Stejně jako je údajně malej na to, aby si sám vzal večeři (jogrut z ledničky, rohlík z chlebovky a lžičku ze šuplíku). Mně to teda přijde v jeho věku normální. Jak to máte vy?
 Jana (2 děti) 
  • 

Re: Re: A co když umí, ale nechce?  

(11.10.2006 14:06:48)
Já myslím, že je to v pohodě. Když to zvládne, proč ne. Myslím, že kdyby měl nějaký problém, tak tě z té postele prostě vytáhne a spát tě nenechá. :-)))
 Janinka 
  • 

Re: Re: A co když umí, ale nechce?  

(11.10.2006 14:35:36)
Monty, my to máme se 4letou dcerou pojaté o víkendu ráno úplně stejně :o) Taky jsem si dlouho připadala jako líná kůže, která není ochotná kvůli svému zlatíčku ani vylézt z postele, ale naši holku tahle občasná samostatnost a svoboda strašně baví a děsně se na to každý týden těší, tak jsem v klidu.
 Janinka 
  • 

Re: Re: A co když umí, ale nechce?  

(11.10.2006 14:47:57)
Monty, my to máme se 4letou dcerou pojaté o víkendu ráno úplně stejně :o) Taky jsem si dlouho připadala jako líná kůže, která není ochotná kvůli svému zlatíčku ani vylézt z postele, ale naši holku tahle občasná samostatnost a svoboda strašně baví a děsně se na to každý týden těší, tak jsem v klidu.
 PajaMM 


Re: A co když umí, ale nechce?  

(11.10.2006 14:59:51)
Ahoj Monty :-)

U nas je to s temi vikendy obdobne....Klarinka nam rekne, ze uz vstava a ze se jde divat na pohadky...a je stastna, ze tam muze byt sama...je to max hodinka, ale pohoda....vsichni jsme spokojeni :-)

A s tim jidlem - nase beruska teda sama neveceri, ale kdyz neco chce, zepta se me, jestli si to muze vzit z lednicky nebo ze skrinky (vetsinou se jedna o neco sladkeho nebo tak), lzicku si taky umi vzit a najist se umi....takze v tom nevidim problem!!!
 ELZA 
  • 

Re: A co když umí, ale nechce?  

(11.10.2006 16:48:55)
Jéé, to je jako u nás :)) Malá (teď je jí 6) vyžadovala odmalička víc pozornosti, než kterékoliv jiné dítě co znám. U všeho chtěla někoho mít. U kreslení, stavění, puzzlí... k tomu další hry jako divadlo, vymýšlení různých příběhu s piráty a rytíři, na doktora si musela hrát s někým "živým" nebo aspoň plyšáci museli "mluvit"... Prostě zápřah. Naštěstí má tatínka "hračičku", ale i jeho to dost vyčerpávalo :) Ve školce se moc nekamarádila, hrála si spíš sama, nebo jen tak bloumala a pozorovala ostatní. Ale poslední dobou se to začíná lepšit. Hurá :)) Začala chodit do první třídy a je celkově samostatnější. Sama si kreslí, nebo s plyšákem hraje stolní hru a sama za něj mluví. A ikdyž si stále chce nejvíc hrát s námi, tak se dokáže zabavit i sama, což je pokrok :) Prostě každé dítě je jiné. Některé vyžaduje pozornosti hodně a jiné míň. Ale s přibývajícím věkem se i ty nesamostatné stanou samostatnými. Snad :))
 Matilda 
  • 

Re: A co když umí, ale nechce?  

(12.10.2006 7:03:05)
Monty,
muj syn si neumel sam hrat do 4,5 let.( Pak ho manzel naucil cist a vse se zmenilo.) Taky me to kolikrat nebavilo porad neco vymyslet a hrat si s nim, ale chapala jsem ho, protoze moji rodice na mne skoro nikdy nemeli cas, a stale si pamatuju, jak mne to bylo lito, jak jsem se citila odstrkovana. A pak jsem schvalne zlobila, abych si vynutila jejich pozornost a oni si se mnou uz tuplem nechteli hrat! :-))Takze ja se snazim delat opak a moje predsevzeti vzdycky byla: hrat si vic s detma, naslouchat jim, co je bavi, co je pro ne dulezite, atd. Musim ale hodne " dobijet baterky", takze kazdy den alespon na hodinu, kdyz se manzel vrati z prace, obleknu teplaky a vyrazim do fitneska:-) A taky vecer jsem kolikrat rada sama, bez mluveni, jen ja a kniha ci pocitac:-)
Ale chtela jsem hlavne napsat, ze nevidim nic neobvykleho na tom, ze Tvuj syn si v tomto obdobi nechce hrat sam...To neznamena,ze to tak bude navzdy....
 Šárka, tři děti 
  • 

Re: Jak si hrát s 9. měsíčním dítětem? 

(15.10.2006 23:42:21)
Zkus na mrňouska jukat - schovej se na moment třeba za postýlku nebo stůl, křeslo a udělej na něj KUK. U nás mělo úspěch i "berany, duc". Ale co bylo asi úplně nejlepší - vzít mrně na ruku, chodit s ním po pokoji a mluvit a ukazovat mu vše kolem a pojmenovávat, co dělají ostatní členové rodiny. Pokud mrně už sedí a běhá po čtyřech, zkus i přiměřeně velký balonek.
 kamcula+david 08/05+Verca 11/0 


Re: Re: Jak si hrát s 9. měsíčním dítětem? 

(25.10.2006 21:04:59)
My máme už dlouho velkou krabici s hračkama. Jsou tam všechny hračky od miminka. Když mám čas si s Davídkem hrát, hrabeme se v krabici a vždycky si pohrajem s tím, co vytáhnem. Někdy dýl a někdy míň, ale vždycky něco zaujme, zvlášť když to vytáhnem zespoda. A taky jsme se hodně houpali na velkém míči a prohlíželi spolu knížky, dobrá je na to ta poloha s pokrčnými koleny a miminkem opřeným o kolena. Taky jsme chodili po bytě a vyprávěli si o obrázkách, co máme v bytě a koukali se, kolik je venku stupňů nebo jak pere pračka apod. A hráli jsme na pejska, teda já jsme byla pejsek, štěkala jsem a "funěla" s vyplazeným jazykem a Davídek lezl za mnou. Teď občas chodíme na balkon koukat se na auta, to když potřebuju opravdu odvézt pozornost :o) Nejlepší hry jsou ty, kdy se koukám na Davídka, co dělá a začnu dělat něco podobnýho. Třeba mu pomůžu ve skládání kostiček, když s tím sám začne.
přeju hodně zábavy
k.
 Helča 
  • 

Re: Proč? 

(17.10.2006 12:38:31)
Ahoj Šárko.Mě tento článek nepřišel vůbec blbý.Čast si s manželem pokládáme otázku"proč si nedokáže hrát sám a zda opravdu není mnou rozmazlený, když vyžaduje neustále mou pozornost"Takže jsme se z toho článku poučila a taky ted budu v některých věcech přistupovat jinak.Děkuji za článek pomohl mi.
 Kamila, dcera 2 
  • 

Dobrá rada 

(10.10.2006 11:11:46)
Mám jedno z těch dětí, které se dokáže zabavit samo. Někdy je mi až líto, že mě nepotřebuje třeba při prohlížení knížek, ale většinou toho využiju k dodělání nějaké práce. Jsem odjakživa hračička a když malá přijde vezme mě za ruku a řekne: "Mámo, háát" Jdeme si spolu hrát a za tyto chvíle, kdy mě přizve k hraní, jsem vděčná a využívám jich na plno. Úklid a vše ostatní jde v tu chvíli stranou.
 Martina 
  • 

Re: Dobrá rada 

(10.10.2006 12:09:28)
Také mám vyzkoušeno, že se dá skoro všechno doma dělat i s malým "pomocníkem", a i když to od nás vyžaduje trochu trpělivosti, tak to určitě stojí za to. Moje děti už sice z batolecího věku vyrostly, ale zpětně na tohle období strašně ráda vzpomínám. Byli tak strašně roztomilí a bezelstní! Škoda, že jim to nadšení z uklízení nevydrží až do školního věku :-).
 Valkýra 


Přiznám se,... 

(10.10.2006 11:29:14)
..., že batolecí období dcery bylo pro mě dosud nejobtížnější. Moc dobře jsem věděla, že ji musím zapojit do běždého provozu domácnosti, ale prostě jsem to nedokázala, při batolení se dítěte po kuchyni mi tekly nervy. Tak jsem to dělala přesně "špatně" - oddělovala jsm čas na hru a čas pro domácí práce - ty jsem dělala brzy ráno nebo přes poledne, když dcera spala. Vůbec nejvíc jsme přežily tohle období venku, dlouhými procházkami, projížďkami na kole s cyklosedačkou, s krátkými zastávkami na dětských hřištích.
 bejbina 


Re: Přiznám se,... 

(10.10.2006 13:32:38)
Tak to jsme na tom stejně. Absolutně nejsem hrací typ. Co maximálně dokážu, je malovat, když potřebuju změřit teplotu. A v čekárně u dr. prohlížet knížku. Jinak jsme každé dopoledne venku. A odpoledne naštěstí chodí tatínek, který naopak vyloženě hrací je. Dneska už jsou dva, tak i malá ( 20 měsíců ) se zabaví s bráškou ( 3 roky ). Ale nehrála jsem si ani s klukem. Ale něco jsem si ráno, než jsme šli ven, uklidila i s ním.
Tak by mi zajímalo, jaký on vlastně je, protože to měl obráceně. Hraní s někým jiným vyžaduje až teď, smejčí okna ( špiní hadrem ) se mnou taky až teď. Naopak když byl malinký, nechtěl si hrát ani s tátou a že ten chtěl. Jako maličkej byl samostatná jednotka.
 Veronika T. 1 dítě 1 a 3/4 roku 
  • 

Re: Přiznám se,... 

(24.9.2007 23:26:31)
S tím uklízením jsem na to naštěstí přišla a fungujeme dobře. Ale naprosto souhlasím s těmi dlouhými vycházkami. Jsme na tom stejně. Ne že bychom zanedbávaly knížky, vkládačky, telefonování, vláček, kutálení míčkem, divadýlko, ale s tím se dá pracovat třeba hoďku či dvě. Nevěřím, že by to někoho bavilo skoro celý den. Těch zajímavých věcí, co venku vidí! Okomentujeme to, pohraje si sbíráním a přemisťováním kamínků, kaštanů,klacíků či listí, nakrmí kačeny, občas juknem do obchodu, sklouzne se a zhoupne na hřišti nebo tam zkusí navázat kontakt s dětmi zapůjčením lopatky. Taky občas tlačí kočár. Nejvíc jí baví skejťáci, odtud ji nemohu dostat. Taky sleduje potůček a hází tam kamínky. Zeptá se kde jsou veverky, když zrovna nejsou v parku. Shání kočku, která se pravidelně vystavuje za výlohou. Super je koukat na kytky a čichat k nim, trhat trávu i když poblíž není žádné zvíře k nakrmení. Tuhle jsme jeli od babičky za tmy a bylo bezva jak s námi hrál měsíc na schovku. Vždy se nám schoval za panelák a jak jsme popojely, tak se zase objevil a malá dělala pořád překvapenou. Upozorní mě, že letí letadlo, jede kolo či vlak a tudíž se budem koukat. Je toho hodně, co se dá venku dělat.
 Beebie+Honzík 09/07+Luci 06/10 


Re: Přiznám se,... 

(12.5.2011 23:11:31)
Tak to je hezky napsané:) Taky jsme nejradši venku. Syna (3,5 roku) mi do školky nevzali, ale musím říct, že si to docela užíváme. Všechno ho zajímá. Poslední dny mi říká pojď, půjdeme ven a budeme si ukazovat stromy:-)) Jen jsem mu zmínila, když se teď všechno zazelenalo, co je kaštan, lípa, bříza, javor...pampeliška, sedmikráska, kopřiva, hluchavka atd., prostě co znám, on si to okamžitě všechno zapamatoval, stejně jako značky aut, to zase když jde s tatínkem:o) Už jsem si znalosti doplnila ale jednu dobu jich uměl víc než já:))stejně jako vlajek států. Tak nevím, jeho baví buď se pořád něco učit, povídat si, ptát se jak věci fungujou (a to už delší dobu, občas už celkem záludé otázky), a nebo mi pomáhat - nejvíc ho baví mytí nádobí, vyklízení z myčky a vaření. Nechám ho dělat všechno, co zvládne, takže např. sám třídí a uklízí příbory, zvládne oškrabat mrkev (lehce dočistím), strouhat jablíčka, krájet např. žampiony (příborovým nožem), sypat a míchat ingredience...to prostě miluje:) Takže když si chce se mnou hrát, tak mi řekne pojď něco vařit/ péct :o) Samozřejmě umí zapnout myčku, pračku, zametat, vysávat. Škoda přeškoda, že se tohle nadšení jednou vytratí :-) A dcera? Ta je v 10 měsících samostatná jednotka. Vydrží celý den stát a kramařit, vyhazovat věci z poliček, všechno prozkoumat:-) Samozřejmě si i hrajeme, ale zase spíš stylem komunikace. Znakujeme, hodně na ní mluvím, všechno jí vysvětluju. Klasicky hrát si s dětmi, třeba "na něco" moc neumím:-(( jednu dobu frčelo virtuální nakupování, tak to jsem ještě zvládla:o)
Ještě k článku - kdybych děti při samostatném hraní nechala být, myslím, že by byly klidně celý den bez jídla/pití/přebalení/wc...
 Míša+Andulka /2,5/ 
  • 

Batolata a hraní 

(10.10.2006 11:31:50)
Není to přímo můj zážitek, ale ....
Byla jsem v Anglii jako au-pair a kamarádka mi vyprávěla, jak učila 2 dvouleté dítě si hrát. Hraček měla, že se přes ně člověk nemohl nikam dostat, ale nevěděla, co s nimi. Nikdo jí to neukázal. Mamá ji měla jen na to, aby ji mohla jako Barbie ukazovat kamarádkám a předvádět na ní nejnovější dětskou módu.
Já sama si s dcerou hraju od té doby, co se naučila sedět /myslím, že před tím si celkem vystačila s kousátky/. Začaly jsme s tím, že jsme chovaly medvídky. Teď už jim vaří, učí je uklízet, čte pohádky - dělá věci, které má odkoukané ode mne. Baví jí to, a většinou u toho vydrží 3/4 hodiny a někdy i déle. Tak mám čas na úklid, vaření i sebe. Samozřejmě, že jsou dny, kdy ji to nebaví doma, tak jdem ven na zahradu, kde dle svých sil "pomáha" okopávat, nosí mi zeleninu /z čehož nemá radost hlavně děda, prý nám nic nezbyde na zimu/. Hlavně se různě zabaví. Hrou se děti naučí spoustu věcí - my trénujeme /zatím teoreticky/ zapínání knoflíků.
Chce to jen trochu času a hodně trpělivosti a děti jsou spokojené.
 Jana 
  • 

Umět si hrát 

(10.10.2006 12:24:28)
Jsem z dvojčat a rodiče si s náma nikdy moc nehráli. Vlastně skoro vůbec, ono je fakt, že jsme si vyhrály dost samy (a rodiče to asi i tak brali), ale přesto jsme byly nadšené, když aspoň chvilinku se rodiče do našich her zapojili, ale těchto chvilek bylo pomálu.Já si právě i proto myslím, že to má možná i na mně vliv v dospělosti. S dětmi si hraji, opravdu, ale abych byla upřímná moc mě to nebaví. Hlavně jsou to šikulkové a umí se zabavit i samy. Kamarádka se zas dceří při hrách tak věnovala, že si dcera ani v 5letech neumí a ani nechce hrát sama. Tak nevím, asi všeho s mírou.
 Magda, kluk 16m 
  • 

Me hrani s detmi bavi... 

(10.10.2006 13:00:25)
Ahoj, clanek mi prisel uplne v pohode. Prijde mi zajimave zamyslet se nad tim, jak si deti hraji. Memu synovi je 16 mesicu, uklizime spolu, vysavame, pereme a vesime pradlo, a to vsechno formou hry. Moje predsevzeti je, ze bych ho chtela vychovat tak, aby i v daleke budoucnosti sveho dospelackeho veku byl schopny se o sebe postarat a zastat domaci prace. Ale zpatky ke hre. Snazim se kazdy den si vyhradit cas jenom na spolecnou hru a dela mi to radost. Znovu objevuju detsky svet a je to krasny. Muzu se na chvili zasnit, zastavit cas (protoze cas deti prozivaji uplne jinak nez my dospeli, kteri furt nekam pospichame.....) a rozehrat fantazijni svet pohadek. Cteme spolu knizky, Vecernicky v TV ho zatim jeste moc nebavi, strkame predmety ruzneho tvaru do kostky s otvory, schovavame kastany do krabice a zase je vyndavame....Je to uzasny, jak malo staci detem ke stesti ! A prave kvuli tomuhle pocitu me hrani s detmi bavi....P.S. Muj syn je uz nekolik tydnu velmi zaujaty prohlizenim fotek z naseho rodinneho alba. Vubec nevyzaduje moji asistenci,prohlizi si je sam a pritom ukazuje na lidi a rika (i kdyz ne vzdy se trefi spravne): MAMA, TATA, BABA, KUK = KLUK, CICI, HAF HAF.....atd, dovedete si to predstavit.....
 Martina 
  • 

Re: Me hrani s detmi bavi... 

(10.10.2006 13:09:40)
Fotky naši špunti taky milovali, u toho dokonce i docela dlouho vydrželi v klidu. Horší bylo, když se pak naučili vyndávat fotky z alba. Dodnes se mi nepovedlo je zase správně chronologicky seřadit a založit :o)
 goana 
  • 

Re: Me hrani s detmi bavi... 

(10.10.2006 13:10:21)
a proč bychom si to neměli dovést představit?????
 Jitka, Eliška a Martínek 


Re: Me hrani s detmi bavi... 

(10.10.2006 13:28:22)
Nechápu co je na článku špatného - myslím že většina z nás si uvědomila že si s dětmi hraje ikdyž zrovna věší prádlo a mimísek podává kolíčky. Já tedy ano - ani jsem si neuvědomovala že pro Macíka je to vlastně hra, ale hrozně rád se mnou věší prádlo a nebo vyndavá nádobí z myčky (co na tom že rozbil talíř). Asi před měsícem mě překvapil když viděl že utírám prach a donesl si z kuchyně houbičku a sám začal pomáhat - nechala jsem ho a jen chválila a "prosila a radila" kde ještě. Je to zlatíčko co rádo pomáhá tak proč ho vyhánět - je pravda že je to hra. Mě se článek líbil.
A fotky z fotoalba? Ty také miluje - já to vyřešila tak že jsem mu dala jeho vlastní album a vytiskla do něj fotky co má rád - přišlo to na pár korun a je spokojenej že má svého tátu ikdyž je zrovna v práci. Chodí tu pak s tátovo fotkou jako nějakou svátostí a je šťastnej a to je pro mě důležité. Hrajeme si a hrajeme si rádi protože jsme spolu....
 Lucík + Dáda 2,5 
  • 

Re: Re: Me hrani s detmi bavi... 

(10.10.2006 13:37:31)
My jsme si zase tatínkovu fotku nalepili na megnetku a máme ho na lednici. Kluk chodí taťku na fotce pusinkovat nebo si ji přenáší po bytě a zkouší, kde to bude držet. Takže s náma tatínek tímto způsobem vlastně i pere :-)), když je zrovna na pračce.
 Dana,dcera 16.měs. 
  • 

Hezký článek 

(10.10.2006 13:46:24)
Hezké a taky poučné pro matky.Moje dcera si se mnou ráda hraje (jako každé dítě s matkou),ale už od doby kdy sama seděla tak dokázala v klidu hodinu až dvě v kuse sama si hrát.Jen jsem jí chodila kontrolovat.A vydrželo jí to do dnes.Ale když třeba vařím nebo zametám,tak jí vyndám nádobí,a "vaří" se mnou.Což jí baví,jako zametat smetáčkem.Stejně tak,když jdeme ven a máme sebou psa.Tak ho drží za vodítko(samozřejmě ho držím i já,ale blíže k psovi a tak má pocit,že ho vede sama).Tak všem maminkám přeji krásné hraní s dětmi.
 lila 
  • 

dobré, nejsu blázen 

(10.10.2006 16:23:58)
: ) zrovna dneska jsem si říkala, jestli to nepřeháním, když mi holčička (14 měsíců) podává nádobí z myčky, prádlo na věšák, brambory na loupání,...vlastně když spí tak jenom žehlím, jinak všechno děláme spolu. A když spí tak mám čas pro sebe a večer manžela :)...pochopila jsem to, když jí lezly zuby a potřebovala pořád nějakou zábavu - tak mě "donutila" umýt okna - dobré divadlo. Včera jsme přesazovaly kytky. Užijeme si u toho a takové to hraní s hračkami provozuje spíš tatínek.
 Linda, roční cácorka 
  • 

Závidím... 

(10.10.2006 16:37:10)
Tak to ti vážně závidím. Nevím, jestli je moje malá ještě moc malá, ale podávat nádobí z myčky by rozhodně nezvládla (kdykoliv před ní otevřu myčku, okamžitě leze dovnitř a já trnu hrůzou, aby se nenabodla na nože). Že by mi podala brambory, to se mi taky nezdá (zatím všechno ocucává, vyhazuje, běhá po bytě). Jediné co zvládáme společně, je vyndavání prádla z pračky. Dále jí občas dělám divadlo převlíkáním postele. Vůbec si nedovedu představit, že bychom třeba přesazovaly kytky (nemáme zahrádku, takže by to v bytě brzy "pěkně" vypadalo). Ale těším se, že jednou do té fáze taky dospějem :-)
 Eva21546 


sedmý měsíc 

(13.10.2006 12:46:45)
Ahoj, moje holčička teď vůbec sama nevydrží. Dříve si dokázala hrát sama aspoň krátce, teď mám problémy navařit aspoň jí. Taky mi plakala, když jsem "půjčila kočár" kamarádovi a u lékařky. Jen se k ní sklonila a už byl řev.

Ale četla jsem, že v tomto věku je to normální a nesouvisí to s charakterem. Mezi lidi chodíme často (cvičení, plavání, návštěvy), ale moc lidí ji nechová, jen velmi vyjímečně babičky. Jaké s máte zkušenosti? Díky.

Eva
 martina, Natalka a Lucka 
  • 

Re: sedmý měsíc 

(14.10.2006 0:07:52)
Mila Evo,
vase dcerka je jeste mala a tak vyzaduje vasi neustalou pozornost. Sama mam dve male holcicky, tak vim o cem mluvim. Radim trpelivost a zase jen trpelivost. Kdyz mela mladsi sedm mesicu a potrebovala jsem varit, tak jsem si ji dala do baby-vaku, kde se zklidnila a ja mohla pracovat. Nekdy je dobre zmenit sve plany, vnitrne se zklidnit, venovat se treba par minut diteti a mozna, ze to zabere. Pokud jsem v kuchyni, tak je tam se mnou i moje dite. Jestlize uz sedi, pak je dobre ho posadit do zidlicky a dat mu nejake veci ke zkoumani - to uz necham na vas.
Uz jsem se dostala do faze, kdy dite je dulezitejsi, nez vsechno ostatni....
a prace chvilku pocka, jestlize budete v pohode vy, pak bude v pohode i vase holcicka.
hodne stesti a lasky
preje martina
 Eva K, Lucie 7m 
  • 

Re: Re: sedmý měsíc 

(14.10.2006 16:46:13)
Moc děkuji.

V kuchyni ji dávám do autosedačky a "pomáhá", dostane do ruky vařechu nebo jinou pomůcku. Mám na ni šátek, ale to by mi pomáhala až moc:-). Musím si to přeorganizovat a dělat práce večer a přes den jen to nejnutnější.

Eva
 Jana Hejlová, Janička 2,5 roku 
  • 

divokost 

(14.10.2006 17:27:47)
Článek se mi moc líbil a prakticky dělám vše stejně. Náš problém je v tom, že malá je hrozně divoká a u ničeho nevydrží. Po chvilce hraní začne vším házet, vzteká se nebo naopak se rozjiveně směje a dělá "bordel". Když ji okřiknu, tak neposlechne. Jdu na ni po dobrém, taky nic. Plesknu přes zadeček - nic. Prostě neposlouchá. Nejraději vytahuje z botníku boty a chce v nich běhat po domu. Sama si prakticky nehraje a se mnou nebo s babičkou si vydrží hrát jen chvíli. Věnuji se ji skoro celý den. Při práci mi začne pomáhat, ale vzápětí začne jakoby schválně vše rozhazovat, běhá, ... Není k uklidnění. Jinak je moc šikovná, pěkně mluví celými větami, a myslí jí to až moc. Je stále kojena. Chvílemi je hodná a vycházíme spolu a z toho ji to chytne a neví kdy má dost. Zlobí a není k zastavení. Pokud má nějaká maminka pro mně radu, budu moc ráda a předem děkuji.
 Eva K, Lucie 7m 
  • 

Re: divokost 

(15.10.2006 13:18:05)
A není hyperaktivní? Eva
 Jana Hejlová, Janička 2,5 roku 
  • 

Re: Re: divokost 

(15.10.2006 14:01:06)
Mám obavy, že ano. Jenže co s tím?
 Eva K, Lucie 7m 
  • 

Re: Re: Re: divokost 

(15.10.2006 15:02:01)
Mohu leda poskytnout knihu z Portálu, jmenuje se tuším Hyperaktivita a poruchy učení, vydávají k tomuto tématu hodně knih. Jste z Prahy?
A asi by nebylo od věci navštívit psychologa, určitě poradí s přístupem a vysvětlí vám tu poruchu důkladněji, abyste pochopili reakce vašeho dítěte. A třeba se jedná o něco jiného. Co vím, tak podobné poruchy jsou teď velmi časté. Pevné nervy. Eva
 Jana Hejlová, Janička 2,5 roku 
  • 

Re: Re: Re: Re: divokost 

(15.10.2006 16:42:12)
Ne, nejsem z Prahy. Bydlíme u Moravských Budějovic. Po knize se určitě podívám, ale s doktorama to zatím řešit nechci. Díky moc za radu. Přeju pěkný zbytek neděle.
 Eva K, Lucie 7m 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: divokost 

(16.10.2006 7:58:34)
Můžu ti ji poslat poštou, stejně jí mám 2x. Pošli mi adresu, jestli chceš.

Toho psychologa uvaž, ono to zní doktorsky, ale vlastně byste si jen popovídali a třeba stačí změnit jen málo a podchytíš to, ještě než půjde do školy. S hyperaktivitou, jestli to je ono, souvisí taky poruchy učení apod.

Eva
 Osminka 


Re: divokost 

(15.10.2006 16:45:38)
Jé, to znám, mám to doma v klučičím vydání. U nás pomáhá v takové situaci všeho nechat (teda pokud se zrovna nemíchá jíška...) a na chvilku "řádit s dítětem" - hopsat na gauči, udělat pět kotrmelců, honit se po bytě a štěkat u toho jako pes. Po chvilce řeknu synovi, že už jsme si pohráli, ať si chvilku hraje sám, nebo mi jde pomoct vařit, uklízet apod.
 Jana Hejlová, Janička 2,5 roku 
  • 

Re: Re: divokost 

(15.10.2006 16:58:12)
Zajímavá rada. Od zítřka štěkám, skáču, dělám kotrmelce,... cha cha. Jen ať už se ta moje malá vzteklinka uklidní......
 Eva K, Lucie 7m 
  • 

Re: sedmý měsíc 

(17.10.2006 21:44:23)
Tak nám vylezl první zub:-). Vztek povolil a můžu jít v klidu čůrat!!:-)))

Eva
 marie 
  • 

Re: Re: sedmý měsíc 

(18.10.2006 15:32:18)
pani Evo,
omlouvam se za styl psani ale pisi jen jednou rukou v druhe drzim malou /7m./ myslela jsem, ze problem s ditetem vyzadujicim neustalou pozornost ma jen hrstka tzv. vyvolenych. Mala mela tezkou asfyxii takze mi bylo doporucena Vojtova metoda cviceni a tak jsem poctive nekolikrat denne cvicila a hrala si s ni az si na to dokonale zvykla a nevzdrzi byt ani pri spani sama, doma nic nezvladam. Musim cekat az prijde manzel domu a prevezme stafetu, pak teprve muzu neco doma delat. marie
 Eva K, Lucie 7m 
  • 

Re: Re: Re: sedmý měsíc 

(18.10.2006 19:27:48)
Ahoj.
Může to taky být povahou dítěte, některé děti prostě chtějí být více s maminkou než sami a osamostatní se později. Pokud je to návyk, půjde to odbourat, pomalu ji učit si hrát sama, třeba být v jedné místnosti, ale nevěnovat se přímo jí, pak jít třeba vedle a zpívat si a časy bez rodičů bez spěchu prodlužovat. Lucinka sama vydrží tak 5-10 minut (můžu čůrat či pro pití apod.) a nesmí být např. před spaním. Nejdéle vydrží ráno po probuzení. Občas ji uspokojí, když mě slyší, občas taky ne.. Ale do dovršení 6 měsíců tolik společnosti nevyžadovala, takže doufám, že je to jen vývojové období.

Navíc jsem se dočetla, že v 6 - 7 měsíci je zvýšená fixace na rodiče běžná, protože dítě si více uvědomuje sebe jako samostatného jedince a více objevuje svět, takže potřebuje mít svoje jistý a to jsou samozřejmě drazí rodiče.

Chodí teď spát v sedm, takže pak hurá uklízet, vařit apod. Vše samozřejmě se sníženou hlučností... Přes den jsem ráda, že zvládnu zabezpečit sebe.

Eva
 MONIKA-HOLČIČKA 2,5 ROKU 
  • 

PRAVDA 

(6.1.2007 15:59:23)
TENTO ČLÁNEK OPRAVDU VYSTIHUJE NAŠÍ DCERU.POMÁHÁ JAK MŮŽE UTÍRÁ PRAH,LUXUJE,VYBALUJE NÁKUP.VŠE DĚLÁ PROTOŽE TO CHCE DĚLAT A JÁ JSEM RÁDA ŽE JÍ TO BAVÍ.OPRAVDU SI NEDOKÁŽE HRÁT SAMA ALE POKUD SI SNÍ SEDNU A ZAČNU NĚJAKOU HRU TAK JE VELICE TRPĚLIVÁ A BA NAOPAK JÁ TU TRPĚLIVOST ZTRÁCÍM.JE UČENLIVÁ A UMÍ UŽ NĚKOLIK PÍSMENEK A TO TAKÉ CHTĚLA SAMA OD SEBE.DOKONCE I NAPÍŠE NA POČÍTAČI SVÉ JMÉNO ANIŽ BYCH U TOHO BYLA A JEN KOUKÁME JAK JE ŠIKOVNÁ.MUSÍM ALE ŘÍCI ŽE HRAČKY CO MÁME V ZÁSOBĚ SI STEJNĚ NEHRAJE TAK DLOUHO JAK BYCH OČEKÁVALA ALE STEJNĚ SE MNOU TRÁVÍ ČAS U VAŘENÍ A JINÝCH DOMÁCÍCH PRACÍCH.
 Jiřina, Matěj 06/05 a Filip 12/06 
  • 

Re: PRAVDA 

(14.4.2007 14:39:14)
Mě teda článek taky pomohl pochopit, proč se mi starší syn pořád motá kolem nohou. Snažím se s ním hrát, co mi síly stačí, i když mě to taky moc nebaví. Ale je pravda, že mě jeho "pomáhání" při domácích pracech dost ničí, a tak ho od toho asi moc odrazuju. Teď, co se nám narodil malej, jsem totálně v koncích. Když ještě celý den prospal, tak to šlo, ale už si taky vyžaduje nějakou pozornost, takže nestíhám. Kluci jsou od sebe rok a půl a i když jsme je chtěli mít brzo po sobě, tak už skoro šílím. Vždycky jsem tvrdila, že z mých dětí nebudou televizní čumilové, ale když třeba kojím nebo uspávám Filípka, tak jediné, co Matýska alespoň na chvíli zabaví, je jeho oblíbená pohádka na DVD. Myslela jsem si, že ho bude bavit mi s malým trochu pomáhat, ale on se o něj vůbec nezajímá. Možná trochu žárlí, i když je ještě docela malej. Zkusím některé tipy z článku i diskuze. Doufám, že mi jiný přístup pomůže a hlavně vydrží.
 Simonydes 


Re: PRAVDA 

(3.10.2009 14:45:56)
Alčo,
je mi naprosto jasné, z jakého důvodu chodíš s prckem každý den do klubu. Všude je to lepší, než doma. To by bylo na zbláznení. Já chodím do klubu taky někdy 3x týdně, už kvůli tomu, abych si odpočinula a on se pobavil. Je to asi měsíc, co začal mít svoji hlavu a protestuje, jakmile není po jeho a to je poměrně dost vysilující. Odjakživa byl svéhlavý, ale šlo to trochu sestavit tak, jako že to vypadalo, že na to přišel sám, nyní ho jakýkoli zákaz vyvede z míry tal. že rezignuje na vše ostatní. Ne že by člověk dítě zavaloval informacema, ono se na ten klub atp. těší!! Pěkný den všem

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.