| Mesalinda | 
 |
(5.9.2006 10:22:48)
Nikterak neodsuzuji pracující matky. V tomto případě si myslím, že to odnesla chudák babička - v případě, že se dítěti intenzivně věnovala tak, jak to potřebuje. Nebo to odneslo dítě, které si hrálo vedle spící babičky :-) Myslím, že jesle jsou v tomto případě, lepší varianta než unavená babaička. Pokud je ale babička jiná a dokáže i ve svém věku dítěti dát to, co potřebuje k rozvoji, tak to je jiná. Další věc je, že vás možná vaše dítě bude brát jako sestru a babička bude mít větší autoritu než vlastní matka. Pokud pohromadě žije více generací, stává se velmi často, že si nakonec pravá matka neumí se svým dítětem poradit a nechává to na mamince, která už děti vychovala a tak to umí. S tím druhým zůstaňte doma a vychutnejte si mateřství se vší odpovědností, nejen se zábavou na plavču :-) A babičce dopřejte zasloužený odpočinek.
|
| Dada | •
|
(5.9.2006 10:32:22)
Tak to musím reagovat, že by babička měla větší autoritu než matka? To mi přijde poněkud přehnané. Jak by pak na tom byla většina otců, kteří jsou zaměstnaní leckdy opravdu velmi hodně a doma tráví víkendy a večery? Že by je děti brali prostě jenom tak jako kámoše či bratry ale rozhodně ne jako autoritu..... No nevím... A taky to vychutnej si druhé dítě se vší zodpovědností... připadá mi to spíš jako "Počkej, s druhým doma teprve uvidíš, zač je toho loket"... ale možná jsem jen za každou cenu na straně krkavčích matek :-)
|
| Alice | •
|
(5.9.2006 23:03:10)
Nezdá se mi, že jsi "za každou cenu na straně pracujících matek" :-). Přesně tyto pocity jsem měla, když jsem dočetla. JEN POČKEJ! DOČKÁŠ SE, CO JSI ZASELA A NIC HEZKÉHO TO NEBUDE. Přesně tak se Reberka nebo jak se nazývá vyjádřila. Jinak všechny ostatní jedy byly už vyplivnuty v minulé diskusi. Jde hlavně o to, vybrat si, co každému vyhovuje a na podobné psychologické rozbory se vykašlat. Člověk by čekal, že tu najde rady, zkušenosti, povzbuzení, zážitky z podobných situací a zatím zde spíše čpí výčitky, závist, lítost, že ujel vlak a někomu jinému by nemusel....apod. Krkavec na n-tou.
|
|
| eva | •
|
(9.9.2006 0:17:27)
Jenže babička není partner, ale matka. Její dcera je pro ni pořád dcera, i když už velká a tak samostatná, že dokáže chodit do práce :o) A to dítě jí babička taky půjčí - můžou si jít holky zacvičit nebo zaplavat, vsšak babička se jim o domácnost postará. Já bych teda tohle nechtěla ani za nic. Navíc jen vyjímečná babička je ochotná změnit svoje názory a postoje k výchově a respektovat názory "mladých". Natož je sama uplatňovat.
Obdivuji ženy, které se dokáží postarat o své malé dítě, zajistit si fungování domácnosti - třeba sehnat uklízecí službu a ještě dělat kariéru. Ale zůstat závislá na své matce - ne to nikdy, ani za cenu super kariéry.
|
|
|
| jak | 
|
(5.9.2006 10:39:35)
Taky nechapu vychutnej si dite se vsi odpovednosti?Copak pisatelka neni zodpovedna? me prijde ze je, mysli na budoucnost a decko bylo s babickou. Takze v cem je problem?
|
| Mesalinda |
|
(5.9.2006 10:53:54)
Tou zodpovědností myslím to, že za ní nebude máma vychovávat ´její dítě, chodit s ním k lékaři, ošetřovat, když je nemocné, rozhodovat, co bude jíst a pít, co si vezme na sebe apod. Sama vím, jak se mi uleví, když s dětmi přijedu k mámě a ona celý víkend "vychovává" a já nemusím nic :-)
|
| Veronika | •
|
(5.9.2006 11:04:52)
Souhlasím s Rebekou. Vychovala mě i moje sourozence babička a máma je pro mě nezodpovědná osoba co si neměla dělat děti, když nechtěla obětovat nic ze svýho života. Žila s námi pod jednou střechou ale babička byla ta co je pro jiný máma. Myslím že 3 roky života věnované dětem neznamená že bude žena v kariéře neúspěšná. Jen je to s dětmi asi nuda je to pohodlnější hodit na babičku.
|
| jak |
|
(5.9.2006 11:10:45)
S detmi neni nuda. ale taky je treba z neceho zit. A kdyz chci , aby s deckem nebyla nuda, chci mu poridit kolo, brusle atd. Chci mu hodne ukazat a doprat.
Vse neco stoji . Chapu, ze mama co dite odlozi uplne je krkavci, ale kdyz babicka obcas pohlida, tak je to o.k. ne?
Spousta mych kamaradek zvolila cestu byt doma s minimem penez, deti maji jen pocitac na hrani. Nejedou k mori, nejedou na vylet a doma se asi nudi, ale kamosky se zuby nechty brani praci, neb by to decka bez nuch nezvladla. Ta decka maji mamu za zadkem stale a ve svych treba 10 a 12 letech sedi cele leto doma, protoze tabor, more atd, jsou drahe.
|
| Dada | •
|
(5.9.2006 11:21:10)
Naprostý souhlas!!!! Znám mnoho dětí s nimiž jsou matky doma a zodpovědně je samy vychovávají, ale když se jich zeptám, zda s námi nepůjdou v neděli do cirkusu nebo do dětského koutku odpovídají: no to ne, to je pro nás moc peněz. Takže moje dcera sice neměla mamku pořád za zadkem, ale cestování, zážitky, sport, kolo, brusle, moře, letadlo, zámek, restaurace atd jsou pro ni běžné věci. Její svět je barevný, krásný, zábavný. Ona je šťastná a ví, že svět je krásné bezpečné místo, kde je víc opěrných bodů, než jen matka a taky že ona sama je dost schopná a silná na to, aby zvládla jiné přístupy a vedení než jenom maminčino.
|
| Adriana, dcera 1rok | •
|
(5.9.2006 13:00:04)
Nadhera! Moc krasne vystihnuto!
Presne i nas pripad.
|
|
| MirkaEyrová | 
|
(5.9.2006 16:21:47)
V tomhle přístupu hrozí jedno riziko. Že vaše dítě nevystačí s pouhou zábavností a barevností světa. Že narazí na problém, který nebude umět samo vyřešit (byť by bylo stokrát samostatné). A svět, ten nádherný, zábavný a pestrý svět plný lidí, se k němu otočí zády. A pak bude hledat bezpečí u mámy. Jenže máma bude mít úplně jiné starosti. Co bys chtěl? Vždyť jsem s tebou byla v cirkusu, u moře, na Mont Everestu - to ti musí stačit. A dítě v tom krásném barevném světě zůstane samo.
Neříkám, že to tak MUSÍ být. Ale moc a moc záleží na tom, jestli máma (potažmo rodič) je schopna odhadnout opravdu reálně potřeby svého dítěte, a nepřehlédne něco, co se ve spěchu pracovního týdne a v euforii rozkošných zábav může přehlédnout.
Abych se vrátila k babičkám.
Rovněž se mi nezdá úplně fér hodit výchovu dítěte (notabene ještě s péčí o domácnost, viz autorka článku) na babičku. Naši stárnoucí rodiče už svůj úkol splnili - vychovali nás. A teď je řada na naší generaci, abychom zase my se starali a vychovávali své děti.
Čímž neodsuzuji nikoho, kdo se domluví s prarodiči na větším podílu jejich péče o vnoučata. A už vůbec nenabádám k tomu, aby se ve výchově rodiče pěkně vymáchali a bránili dítěti ve styku s babičkami. Jen tím naznačuji, že NENÍ POVINNOST prarodičů vychovávat a pečovat o vnoučata: odpovědnost za děti VŽDY NESOU RODIČE. Tím méně je pak babička "povinna" nám dělat zadarmo služku. V tomhle ohledu jsem naprosto nekompromisní: když už se nechci s nepořádkem v bytě mazat sama, tak ale si musím zaplatit úklid. V péči o dítě hraje roli to, že krev není voda - milující fajn babička bude dost pravděpodobně lepší vychovatelkou než sice fajn, ale citově nezainteresovaná "cizí paní". Ale nechat si babičkou uklízet byt se mi zdá už opravdu příliš.
Druhá poznámka - spíše osobní postřeh. Nikdy bych nechtěla, aby MOJE MATKA měla v téměř plné výchovné péči mé dítě. Nesouhlasím s jejími výchovnými postupy - používá příliš autoritativní výchovu a některé dost neférové prostředky jako zesměšňování či vydírání. Nemám tudíž důvěru v její výchovu, a nepřeji si, aby měla příliš velký vliv na mé dítě. Manželova matka by zase naopak dítě více rozmazlovala, asi by nemělo skoro žádný řád. Tady je ale jakékoliv uvažování zbytečné - ačkoliv je to fajn tchyně, matka i babička, tak má svůj život a dává nám najevo, že nás sice má ráda a pomůže nám, ale od hlavní péče o děti jsme tu my. Čili - nepovažuji za férové vůči dítěti, jestliže nám jakožto rodičům bude srdečně jedno, JAK bude dítě vychováváno a CO mu předá "hlavní vychovatel".
|
| MirkaEyrová |
|
(5.9.2006 16:26:06)
Omlouvám se pomyslně své tchýni. Řád by dítě samozřejmě nějaký mělo, takový základní. Ale některé věci tchýně vůbec neřeší. Z pozice babičky to jednou za čas nevadí. Ale bylo by špatně, kdyby to bylo denně.
|
|
| MirkaEyrová |
|
(5.9.2006 16:26:50)
Omlouvám se pomyslně své tchýni. Řád by dítě samozřejmě nějaký mělo, takový základní. Ale některé věci tchýně vůbec neřeší. Z pozice babičky to jednou za čas nevadí. Ale bylo by špatně, kdyby to bylo denně.
|
| petra | •
|
(6.9.2006 11:19:42)
Mirko nevím o jaké euforii a radovánkách mluvíš.
Babička mně hlídá dcerku jen když jsem v práci. Za celý rok a půl jsme s manželem jenom jednou byly na lední revue, jinak nic - žádné kino, žádné divadlo. Prostě se ve volný čas věnuji dcerce, protože si jí chci užít.
Jinak babička nevaří, neuklízí, nic - "jenom" hlídá. A co se výchovných metod týká, tak ty jsme spolu probraly předem, aby jedna z nás nezakazovala něco co druhá dovolí a podobně. Stejně však každá vychováváme trovchu jinak a myslím si, že zatím to malou jen obohacuje - větší slovní zásoba, znalost více věcí...
|
|
|
| jak |
|
(5.9.2006 16:32:03)
Mirko, ja osobne chci diteti doprat jak barevny svet tak i podporu a pomoc, kdyz bude potrebovat. To je pro me samozrejme. Asi nejsem uplne krkavci, neb krome prace jsem se synem porad. Nebo nevim , jak to rict, ale beru ho i na ty dobrodruzne dovolene a tak. Proste radsi obetuju kus sebe, nez ho nekde nechat.
Nevim, asi mu chci nahradit tatu, ktery s nami neni.
A porad mam, pocit, ze se to nevylucuje - prace a male dite.
Jen jsem nikdy moc nechapala mamy, co breci, ze nemaji penize, ale nic neudelaji ( kdyz nepocitam tezce nemocna decka a tak.)Na MD jsem nemela na dost cinnosti penize, pak odesel muz, tak jsem nejak do te prace musela.
|
|
| Dada | •
|
(5.9.2006 23:07:51)
Obávám se, že toto riziko, že dítě nebude umět nějakou situaci vyřešit hrozí i dětem matek na MD.... A že by se pracující matky otáčely k dětem zády nebo si něčeho nestačily všimnout? No nevím. Spousta věcí se dá přehlédnout i mezi vařením, úklidem atd. A co se týče babiček - myslím že nikdo tady nepsal o tom, že by své dítě nechával babičkám pořád - tedy 7 dní v týdnu 24 hodin denně, ev. si je půjčoval jen na víkendy..... Ono to kloubení je náročné, to ano, ale nemyslím, že by všem pracujícím matkám vyrůstali frustrovaní citově strádající jedinci ve značkovém oblečení a s procestovaným světem, zatímco všem "pravým a správným" matkám děti schopné vše vyřešit, stoprocentně úspěšné a milující. Obávám se, že toto vše je velmi individuální a myslím, že většina krkavčic, které sem píší jsou nejméně tak milující matky schopné vycítit potřeby dítěte jako vy.
|
|
| žinča | 
|
(7.9.2006 13:41:44)
Mirko, měla bys se svými názory jít někam na veřejnost. Strašně tě obdivuji,jak všechno víš a všemu rozumíš. Samozřejmě , že nikdo není vhodný pro výchovu tvého dítěte. Jen ty ty a ty jsi nej.jen ty mu předáš to, co potřebuje. Přála bych si mít tvé neomylné přesvědčení. Já bohužel pořád tápu. Pořád přemýšlím nad věcmi, jestli je dělám dobře, pořád přemýšlím nad svým synem, jestli ho správně vychovávám, pořád mám pochybnosti,jestli jsem dobrá matka a jestli nemůžu být ještě lepší. Pořád se trápím nad tím, jestli je svět, který pro něj vytvářím dost hezký, dost láskyplný a zda to naopak není moc, zda mu některé cestičky moc neuhlazuji. Vždycky mě potěší lidé, kteří mají vždy ten SPRÁVNÝ názor. Dávají mému životu alespoň jednu pevně stanovenou cestu. Nikdy nechci být jako vy. Dík za to , že někdo tak hloupý existuje. Fakt dík.
|
| MirkaEyrová |
|
(12.9.2006 9:10:34)
Žinčo, omlouvám se, že reaguju tak pozdě, nemám mnoho času.
Problém je v tom, že jsem nepsala, že jen já vím, co je pro mé dítě nejlepší. To, co jsem psala, mělo znamenat, že já (Ty, kdokoliv) jako rodič nesu odpovědnost za výchovu dítěte - ať ji dělám dobře nebo špatně.
Netvrdím, že v každém ohledu výchovy mám jediný správný názor. Tvrdím jen, že si za svůj způsob výchovy nesu odpovědnost, a i když nechám dítě z velké části na výchovu někomu jinému, stejně nesu odpovědnost za to, jak ta druhá osoba dítě vychovává. - Z tohoto hlediska já cítím odpovědnost za to, jakým způsobem je vychováván můj syn. A ačkoliv sama mám některé chyby, které se projevují i ve výchově, přesto mám právo a povinnost rozhodovat, v jaké míře kdo bude na mé dítě působit (samozřejmě to platí jen do určité míry). Jestliže pak soudím, že moje matka není optimální vychovatel, i když má svoje "výchovné přednosti", mohu se snažit zprostředkovávat její styk s mým synem (ježiš, to zní teda blbě. Prostě jsem klidná, když se u ní syn octne párkrát do roka na víkend nebo na dva týdny o prázdninách.), ale zároveň se snažím, aby jeho výchova plně nespadla na ni. Kromě výše uvedeného důvodu je tu pochopitelně i důvod, který jsem uváděla v prvním příspěvku - že si myslím, že není její povinností se starat o moje dítě - pokud bychom se na tom dohodly, byla by to jen její dobrá vůle.
Jinak vůbec netuším, jak jsi mezi řádky mého příspěvku mohla vyčíst takový nesmysl jako že všechno vím a všemu rozumím. To jsem nikdy nikde netvrdila, a kdo mě zná, tak ví, jak kolikrát tápu a nejsem si jistá, a každou chvíli se ptám, kam jdu a proč vlastně, a jak jít dopředu a líp.
PS - ten člověk, který má "jediný správný názor", nejsem já, ale právě moje matka - a je to jeden z důvodů, proč právě nechci, aby u ní syn byl v příliš velké míře.
|
| žinča |
|
(12.9.2006 13:01:01)
Mirko,
možná i když to nechceš, máš v sobě něco ze své matky, protože pronášíš své názory dost rezolutním tónem :-))
Napsala jsi , ne doslovně, ale já to tak pochopila, že každá máma , které babička pomůže s domácností si dělá ze své matky služku. Reagovala jsem na to, protože moje máma mi kromě hlídání syna, ještě sem tam vyžehlí, vypere, umyje nádobí. Nikdy jsem to po ní nežádala pokud by to nedělala, nemám s tím problém a nebudu to po ní chtít. Pokud jsi ale nezažila, jaké to je , když se vracíš ze čtrnáctihodinové směny večer domů, nemůžeš se k tomu vyjadřovat. Někdy se málem rozbrečím vděčností, když vidím, že mám doma uklizeno a můžu se věnovat jenom synovi. Že to pro mě mamka udělá, za to jsem jí opravdu velmi vděčná. Není to ale přece pomoc bez oplátky. Až máma nebude moct, myslíš , že jí to nevrátím? Myslíš, že jí to nevrátí pisatelka článku? Myslíš si o pracujících maminkách, že se chtějí věnovat jen svému světu rozošných zábav, jak jsi to nazvala a úmyslně zneužívají své blízké? Moje máma není žádná vetchá zneužívaná stařenka. Ještě jí není ani 60 let a vypadá mnohem mladší. S tím, že mi bude hlídat dítě začala už když jsem byla těhotná a malovala si, že budu s mimi celé čtyři roky doma.Často se spolu bavíme o tom, jak je šťastná, že Honzu má, že má i v důchodu smysl života. MMCh moje babička (matka matky) se pomáhala mé mámě a její sestře hlídat čtyři děti!
Pro mě je nepředstavitelné říct, že moje máma není pro mé dítě dost dobrý vzor. Vždyť přece vychovala mě (snad dobře:-)), kdybych jí nechtěla svěřit syna, přišlo by mi to absurdní.
Víš , ani to snad není tvoje chyba, ale mám v práci momentálně kolegyni, která taky dělá strašně rychle úsudky- spíš odsudky, a pokud se někdo neshoduje s jejím názorem, okamžitě arogantně prohlásí - No to já bych teda nemohla. Tvůj příspěvek mi ji připomněl a proto jsem možná reagovala drsněji než jindy.Autorka článku napsala, jak je hezké pracovat a mít zároveň někoho komu věří , a kdo jí pomůže. Chtěla podpořit mámy , co pracují, ne odsoudit mámy, co jsou s dětmi doma. Já holkám, co mají nerušenou, finančně zajištěnou mateřskou spíš závidím a nemyslím si o nich, že jsou domácí puťky a omezenci. Myslím si to jen o těch, které nikdy nebyly na druhé straně, nikdy to nezažily a kritizují, odsuzují.
|
| MirkaEyrová |
|
(12.9.2006 23:51:48)
No jo, jenže autorka píše: "Od toho jsem byla prakticky osvobozena díky pomoci babičky a odpoledne jsem se mohla věnovat hlavně dceři. Chodili jsme na plavání, cvičení pro prťátka, navštěvovat kamarády a tak." Tím, že nenapsala pár slov o tom, jak je mamince vděčná, nebo že to po ní nežádala, ale maminka byla tak hodná... a píše to způsobem, ze kterého vyplývá, že se tak děje často, holt ve mně autorka vzbudila pocit, že babičku poněkud nadužívá. Jasně, v šestinedělí mi mamka taky pomáhala žehlit plíny:o). Když maminka pomůže jen tak mimochodem, a dcera jí dá najevo, jak si toho váží, je to OK. Ale autorka formulacemi vytváří dojem, že si toho ani zas tak neváží a bere to jako samozřejmost.
Čert vem uklízení, mně beztak víc šlo o tu výchovu. Je fakt, že jsem byla asi taky kapku ostřejší než bylo nezbytně nutné... A je taky pravda, že víc než autorka mě poněkud nadzvedla Dada a její vyjádření "její svět je barevný, krásný, zábavný. Ona je šťastná a ví, že svět je krásné bezpečné místo...". Jako by svět dítěte s mámou na MD (a joj, ta tragédie - bez moře!) nemohl být barevný, krásný, bezpečný.
Tož tak.
|
| žinča |
|
(13.9.2006 6:49:24)
Tož to jo. My jsme taky ještě u moře nebyli a to mám práci a ještě pomáhám manželovi s podnikáním. No prostě je náš svět beznadějná šeď:-))
MMCH: já myslím, že to Dada tak nemyslela. Jenom se moc vžila do obhajoby pracujících maminek. Včera večer jsem o sobě upřímně přemýšlela (no snažila jsem se) a došla k názoru, že pokud bych teď dlela na mateřské, taky bych asi taky vůči pracujícím maminám použila nějakou tu lehkou výtku, že dítěti mámu nic nenahradí apod. Řekněme si to upřímně - obě strany si navzájem lehce závidí , protože to co má jedna, chybí druhé a naopak.
|
| Pavlína | •
|
(13.9.2006 8:31:34)
Teď jsi mi promluvila z duše. Já například do práce chodím, od osmi do dvanácti. Od malého 16ti měsíců. A zatraceně hodně závidím kamarádkám, které se po náměstí dopoledne prochází s kočárky, navštěvují se, chodí na pískoviště. Protože já dorazím domů, malej se naobědvá, uspím ho, pak uklízím, navařím, vyžehlím, pak nám přijde z práce táta a na kamarádky mi nezbývá moc čas. Nicméně, všechen čas, který mi vedle práce zbyde věnuju rodině. Holt, ty pravý kamarádky se za mnou zastaví v práci, nebo prostě chápou, že pokud se chceme vidět, musí se to podřídit víceméně mému časovému rozvrhu - protože oni mají času víc. Je to náročný, a je mi to občas docela dost líto. Do práce jsem šla, protože jsme žili z ruky do huby. Manžel nemá dobře placenou práci, při práci studuje vysokou školu, abychom se "jednou" měli líp. A je mi ukrutně líto, když pak někdo odsuzuje pracující matky, protože nikdo nikdy neví, co ty ženský k tomu vede... Já to říkám na rovinu. A svým kamarádkám, které jsou celé dny se svými dětmi, závidím naprosto upřímně. Ale nikdy by mě nenapadlo pomlouvat nebo urážet jednu či druhou stranu. Každá máme to své... Holky mi třeba říkají: "No jo, můj chlap sice vydělává tolik, že do práce nemusím, ale zas přijede domů jen na víkend...". Každá máme něco co nás těší a něco co nás trápí. Myslím, že si nikdo neumí představit, jak je mi mizerně, když musím jednou v týdnu dát mrně tchýni, on k ní nechce, pláče, já pláču... a pak se o sobě dozvím, že jsem kariéristka, která upřednostnila práci před dítětem. To by člověk vyletěl z kůže. Ale prostě jsem si zvykla. Neřeším ostatní, všem přeju, aby se měli tak jak potřebují a chtějí, a musíme si na těch "svých údělech" najít ta pozitiva. Aspoň tak to vidím já.
|
| žinča |
|
(20.9.2006 13:40:17)
Jsem na tom stejně Pavli,
taky se mi do práce nechtělo a musela jsem kvůli tomu, že manžel o práci přišel.Teď už sice zase máme práci oba a nad hlavu, ale bojím se odejít, že se zas něco pokazí a já se pak nebudu mít kam vrátit, protože šéf je sice hodný, ale na věčné návraty nehraje. Někdy si říkám, jak je to fajn, že jsem teď na malého více odpočatá (jakkoli to zní jako protimluv), na druhou stranu je mi zas mizerně, když vidím jak se mu po mě stýská a jak je pak na mě přilepený jako klíšťátko, jen aby mu maminka zas neodešla. A kino jednou za rok nebo sraz s kamarádkama? večeře s manželem? Na to můžu už úplně zapomenout, protože máma nemá chuť mi hlídat ,když mám volno (ani bych neměla odvahu ji požádat) a já zas nemám to srdce Honzu opustit, když už chodím do práce a nejsem s ním.
|
|
|
|
|
|
|
|
| babka | •
|
(8.9.2006 19:25:14)
a znáte ,,teorii babiček,,?
žena má menopauzu / na rozdíl od vetšiny samiček v přírodě/protože rezignací na vlastní rozmnožování v době relativní síly je schopna pomoci své dceři s náročnou péčí o dítě.takže péče babiček / matek matky/ je přirozenější než péče otců, také matka matky je obvykle mnohem bližší osoba než matka otce.být babičkou a pomoci své dceři je vlastně vrcholem ženského života, jistota, že život pokračuje dál a že člověk nežil nadarmo.
|
| Zuzka s dcerou | •
|
(11.9.2006 10:06:05)
6iji s dcerou sama, mám pracující babičku a o víkendu chce mít klid se svým druhem. Má jediné vnouče.Kdo mí poradí, jak vyřešit tuto situaci? Na placené hlídání nemám peníze.
|
|
| Zuzka s dcerou | •
|
(11.9.2006 10:09:17)
Žiji s dcerou sama, mám pracující babičku a o víkendu chce mít klid se svým druhem. Má jediné vnouče.Kdo mí poradí, jak vyřešit tuto situaci? Na placené hlídání nemám peníze.
|
| Marika | •
|
(11.9.2006 13:20:50)
Žijete tedy sama nebo s druhem? A co to znamená "mít klid"?
|
| Janka | •
|
(12.9.2006 5:41:32)
Chapu to tak, ze babicka zije s druhem a chce mit klid a ne matka.
|
| Marika | •
|
(12.9.2006 9:33:03)
No jo, překoukla jsem se.dík.
|
|
|
|
|
|
|
| Marika, Kačenka 2 měs. | •
|
(6.9.2006 11:50:09)
Předem upozorňuji, že nejsem na ničí straně, jelikož každému vyhovuje něco jiného a každý má svým způsobem pravdu.
Myslím, že moře, zámky, restaurace, drahé dovolené a oblečení, popř. výlet na měsíc nenahradí mámu. Pravda, děti se mají čím pochlubit a určitě jim to svým způsobem rozšiřuje obzor - nicméně mámu to nenahradí.
Se svými rodiči mám velmi komplikované vztahy, vůbec se s nimi nevídám-ale máma mi chybí pořád a to je mi 30.
Asi nebudu doma 4 roky, ale vzala jsem si ponaučení z toho, co mi řeklo opravdu dost mamin:"Užij si to, jelikož tohle období strašně rychle uteče a jednou ti bude líto, že sis to nevychutnala víc a neustále se někam hnala."
Jinak naše babička není ležící, spící-naopak je velmi fit, v zimě běžkuje, lyžuje, v létě "koluje", až se stydím, jaká jsem lemra.Kačenka má velké štěstí, že má takovou aktivní, milující babičku a určitě mi nebude dělat problém jí malou svěřovat.
Našim dětem zdar!
|
| rania | •
|
(6.9.2006 12:11:49)
Mariko, a rpčo si myslíš, že pracující matky lpí na materialismu a značkovém oblečení. Troufnu si provokativně říct, že leckterá matka na MD, která má bohatého manžela, si na značkové oblečení potrpí více, aby se na pískovišti "ukázala". Pracující matky, alespoň soudím podle sebe, mají většinou jiné zájmy než značkové oblečení, a navíc vědí, že každá vydělaná koruna něco stojí narozdíl od někoho, komu peníze padají do klína...To jen na okraj.
Zjednodušování diskuse, pracující matka=snobka, která jede po penězích a je jí ukradený osud dítěte, nepodá mu pomocnou ruku a nenamaže chleba, jak psala MirkaEyprová, je trošku mimo...Není to o tom, zda matka pracuje či nikoliv ale o přístupu v dané rodině a vztazích, které tam panují.
|
| Marika, Kačenka 2 měsíce | •
|
(6.9.2006 12:22:05)
To byl příklad. Problém těhle diskuzí je, že člověk musí pečlivě vážit slova, aby se někoho nedotknul.Ne, nemyslím, že pracující matka je snobka. Naopak - pracující matky obdivuji a nejvíce ty, které jsou na všechno samy - smekám. A dokonce věřím, že ze čtyř stěn se blbne a že spokojená matka = spokojené dítě. Nesmíš si to tak brát.
Ale na rovinu - vážně ses nesetkala s nikým kdo řekl, že být to dnes, užil by si prcka víc? Jen se tím snažím řídit, ať půjdu pracovat za rok nebo za 4.
|
| Rania | •
|
(6.9.2006 12:29:47)
No, Mariko, jasně. Můžeš mi prosím vysvětlit, co se myslí tím "užít" si prcka??? Ptala se mne na to jedna známá a když jsme jí opáčila, co myslí tím " užit si MD", nevěděla odpovědět...:)
|
| Marika, Kačenka | •
|
(6.9.2006 12:56:44)
Dobře, jen to začíná zavánět nějakou hádkou a to bych nerada - některé "bitky" na rodině nikam nevedou a hlavně musí ostatní dost nudit.
Když jsem dělala Au-Pair, řekl mi táta dětí, že ho mrzí, že jeho děti znám líp než on. Věděla jsem, jaké je jejich oblíbené tričko, jídlo, jak strávily den ve školce, s kým se nepohodly, byla jsem u toho, když si odřely koleno a mohla je pochovat...to jsou detaily. Vím, že tohle můžou i pracující matky - a jak říkám - i já můžu za rok pracovat, vše vyplyne dle situace. Líbí se mi názor "Když ty děti tak rychle rostou!!!", i když 4 roky bych doma být asi nechtěla.
Asi myslíš, že jsem ta mamina, co se ráda pochlubí těma hadříkama na pískovišti a že mi peníze padají do klína. Ale je to jinak - musela jsem se o sebe umět postarat relativně brzy, naši mi nic nedali.Jeden čas jsem pracovala jako sestra - a to bylo celkem náročné, hlavně proto, že jsem měla 1 a půl úvazku. 2 roky jsem žila v Anglii, udělala si státnici z angličtiny a kurs v Devonu na PC.Když jsme stavěli, odjela jsem na půl roku do Skotska vydělat více peněz, abychom mohli bydlet.Dokonce mě láká i další studium a neodmítám studium při dětech. Nejsem domácí puťka a baví mě poznávání nových věcí.
Mrzelo by mě(a může se stát), kdybych propásla první slova, krůčky - a vůbec. Kdybych prostě mohla o komkoli říct, že zná moje děcko líp, než já.
|
| Rania | •
|
(6.9.2006 15:34:30)
Mariko, nechci se hádat. To vůbec nebylo myšleno na Tebe, jen jsme chtěla říct, že pracující matky nejsou nutně snobky honící se za penězi a značkovým oblečením, že to můžou být taky klidně i u matky na MD, které mají bohatého manžela. Nic víc nic míň.
Asi ten tatínek, když si dělala au-pair, nebyl moc doma, že? Podle mého názoru záleží na pracovní době a na vytíženosti rodičů. U nás to bylo v pohodě, pracuju od 9-16.30, za 15 min jsem doma. Manžel chodí v půl 6 - poté, co se nám narodil syn, tak změnil své pracovní návyky, tak aby s ním mohl trávit co nejvíce času. První slova a krůčky jsme zažili, víme oba, jaké má rád knížky apod. Moje zkušenost je, že jakmile jsem přišla domů, au-pair přestala existovat a byla jen maminka a od cca 18hod tatínek:), až to myslím naší au-pair bylo líto. Navíc do roku a půl spal 2x denně 2 hodiny, tudíž s ním au-pair fakticky trávila 3 hodiny, zbytek spal a pak jsme byla už doma. je jasné, že kdybychom ho viděli hodinu před spaním, bylo by to zřejmě jiné. Záleží na situaci a možnostech a rovněž jde i o ten pocit, že část "pravomocí" k dítěti deleguji na někoho jiného. Musím říct, že první týden, kdy jsem neměla plnou kontrolu nad svým synem byl složitý, protože každá matka má pocit, že se dokáže o své dítě dobře postarat jako jediná a nikdo jiný to neumí tak dobře jako ona:)S tím se musí dříve nebo později vyrovnat každá máma...
|
|
| žinča |
|
(7.9.2006 14:05:12)
Ahojky Mariko, myslím, že chápu, co jsi chtěla říct.Mi je taky líto, když vidím, jak Honza roste. Má právě teď snad to nejmilejší období, kdy mám pocit, že už sladší být nemůže. Je mi líto, když vidím jak čas běží, on roste a za chvíli mi uteče za kamarády. Ale jako pracující maminka ti můžu říct , že nikdo nezná mé dítě líp než já. Pořád spolu máme velmi blízký vztah a když jsem doma, existuju pro něj jen já a večer ještě táta. Pořád máme svá malá tajemství, legrácky, které nás rozesmějou, pohádky a písničky, keré si zpíváme jenom spolu. Často spolu jdeme sami na procházku, já mám čas a nejsem vystresovaná, oba máme pocit, že jde o malý svátek a o to víc si to užíváme.Couráme třeba hodiny venku a obdivujeme každého šneka, lísteček nebo tramvaj. Čas, který s Honzou trávím je určitě kratší , ale o to intenzivnější. Není rozmělněný každodenními mrzutostmi, ponorkovou nemocí, všedností. Neříkám , že je to tak správně a vím, že kus dětství mého syna mi beznadějně uniká, ale prostě takhle to máme u nás doma zařízeno:-) A o to jde, můžeme si sdělovat své zkušenosti z obou stran.
|
| maceška | 
|
(8.9.2006 8:34:50)
Žinčo, pocit, že moje dítě (děti) mají to nejsladší, nejmilejší období mi vydržel hodně dlouho, i když jsou samozřejmě mezníky, kdy člověku přijde líto, jak ten čas letí. Ale to, co popisuješ, to sdílení života, tajnůstek, kamarádství, to není ohraničeno věkem. Pořád máme s dětmi svoje důvěrné chvilky, kdy si povídáme o tom, co je zajímá, o hudbě, akcích, kamarádech, prvních láskách - oni mě, a já zase jim, jaké to bylo, když jsem byla v jejich věku. Hledáme, čím by mohly být, a co by pro to měly udělat. Žádný věk našich dětí mi nepřišel nudný, na každé období máme vzpomínky. Nejstarší syn už bude mít za měsíc osmnáct...
|
|
|
|
|
| eli, kluci 14, 10 a 6 | •
|
(9.9.2006 15:33:54)
Taky ti to říkám - užij si dětí a dej jim pocítit svoji lásku a zájem i když to pro tebe někdy bude těžké. Ale neznamená to, že s nimi musíš být stále a pořád doma, jim za zadečkem. Hodně totiž záleží na tvé povaze, výkonosti, zdraví ale hlavně na povaze dítěte. Když byly mému druhému synovi, který je velmi introvertní, pro mě nepochopitelný, dva roky, měla jsem možnost (po šesti letech doma) vrátit se ke své profesi na moc zajímavé a dobré místo. Bydlíme s babičkou, která byla ochotna hlídat od rána do večera. Ale já jsem "cítila" a když jsem k sobě byla upřimná musela si přiznat, že tomuto děcku bych moc ublížila. Zústala jsem doma a dávala jsem mu pořád to co tolik potřeboval - nekonečné ubezpečování o tom, žwe mi na něm záleží a je pro mne nejdůležitější. Dalo to hodně práce, abych nezblbla, začala jsešm studovat (to jde totiž i večer, když děti spí) a rozhodně jsem s ním jen neseděla doma a pořád nekuchtila. Pak přišel i třetí syn. Ten je úplně jiný, pohodář.
Tisíckrát se mi to vyplatilo, mám skvělou práci, částečný úvazek, druhou vystudovanou VŠ a hlavně - štasného a spokojeného syna, který ví, že je pro mne nejdůležitější. Mohla jsem mít práci dřív, ale ztratila bych ho.
|
| Marika, Kačenka | •
|
(9.9.2006 18:35:22)
Pravda, taky jen nesedim doma. Zrovna se chystám na mezinár. zkoušky z Aj a konkrétně v tento okamžik řešim hlídání na přípravné lekce. Je to jen 1 x týdně a bydlíme s babičkou, která ale pracuje, tak se to teď snažíme nějak prokombinovat. S tim studiem je to určitě rozumný nápad. Pokoušim se věnovat tomu, čemu jsem nemohla, když jsem pracovala, jelikož až se vrátím do práce, už to jen tak nepůjde.
|
|
|
|
| žinča |
|
(7.9.2006 13:49:26)
Jsi ta samá Rania, která žije v Americe? Jestli jo, tak ty se mi holka fakt líbíš. Ještě jsem si od tebe nepřečetla nic, s čím bych nesouhlasila.
|
|
|
|
| Katka | •
|
(6.9.2006 15:35:14)
Ach,ten snobismus!!! To si vážně myslíte, že dítě bez cirkusu, letadla, restaurací atd. bude nešťastné, ochuzené? A co když raději jde do lesa na houby, na procházku a čvachtají se s maminkou v rybníce- to nejsou zážitky? Děti nepotřebují ke štěstí žádný peníze, to je naučíme až my dospělí.
|
| Eva | •
|
(11.9.2006 0:48:58)
Jeden drsný názor pozorovatele z venčí - některý matky na MD tu působí jako vymytý mozek a frustrace. Myslím, ať si to každý zorganizuje po svém a nikdo nikomu nic nevnucuje. A myslím, že by se ženská neměla vzdávat své práce a uplatnění a všechno vsadit jen na rodinu - děti a manžela. Kvůli svému rozvoji i kvůli manželství - muž si nemůže dlouhodobě vážit domácí puťky.
|
|
|
| Káča syn 7let + bříško | •
|
(7.9.2006 12:07:55)
proč se pořád dohadovat zda je lepší jít do práce nebo být s dítětem doma. Každá maminka má svou volbu a tu si bude obhajovat. A proč tvrdit že maminky , které jdou do práce mohou svým dětem dát více " cestu k moři, cirkus, restauraci" Vždyť i maminky na mateřské ano možná ne všechny jim rádi toto dopřejí. A když prostě nezbudou peníze tak jim to vynahradí stejně nepochopím proč se pořád hádat a jedna nebo druhá strana se musí urážet a hledat argumenti proč je správné to či ono. Já sama jsem se synem byla doma do tří let a pak nastoupil do školky a já se vrátila do práce.A když jsme byly doma chodili jsme do cirkusu, do restaurace i na dovolené jsme byli, ale třeba i do lesa na houby sáňkovat na kopec či bruslit na rybník. A s druhým budu doma zas.Ale proč bych měla odsuzovat mamimy které prostě radši půjdou do práce a děti dají do jeslí nebo na hlídání babičce. Děti potřebují šťastné mámy , rodiče a ne peníze nebo materiální hodnoty a když je máma štastná doma nebo v práci tak je to správné. Tak už toho nechte a běžte udělat svoje děti štastné.
|
| TIKYTAKY | 
|
(15.9.2006 22:35:07)
...tak tak :o) je to úplně zbytečný napadat se, vždyť ve většině diskuzí se stejně pak shodnete, a vysvětlíte si to, tak se nechytejte holky za slovíčka, vždyť neznáme osobní příběhy ani důvody, a vážně je to na každé z nás, kdy se vrátí do práce, každá podle svého svedomí a vědomí, někdo zase v těžké životní situaci...ale tak už to prostě býva... :o) Přeju pohodové září :o)
|
|
|
|
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(5.9.2006 11:48:18)
A já nesouhlasím. Mě a velkou většinu vrstevníků (začátek sedmdesátých let)z velké části vychovávaly babičky a jesle a já naprosto nemám pocit, že by moje máma byla nezodpovědná - jinak to prostě nešlo. Myslím si, že je to spíš na přístupu maminky po příchodu z práce.
|
|
| lucia1604 |
|
(5.9.2006 12:49:10)
jak já ti rozumím.... chodila jsem do jeslí i do školky, máma se plně věnovala kariéře... ona byla šťastná a já??? Skoro jako bych mámu neměla... můj vztah k ní je velmi chladný, bohužel... když jsem potřebovala mámu, byla jsem sama (nebo s tátou)... babičky hlídat nemohly, chodily do práce...
Věřím tomu, že když babička je s dítětem většinu času, stane se důležitější a milovanější než vlastní matka... vždyť s ní tráví nejvíc času, všechno dobré i zlé... chodit s dítětem plavat neznamená být matkou... opravdu je nástup do zaměstnání otázkou priorit... buď práce nebo dítě, obojí nejde... nejlepší řešení je práce na poloviční úvazek nebo práce z domova, ale kde ji sehnat, že?? Chápu matky, které se vrátí do práce dřív než za 4 roky, ale ne ty, co se už po půl roce nebo dokonce šestinedělí vrhnou zpět do zaměstnání...
Mám teď 4 měsíční holčičku a vím, že do práce jen tak nepůjdu... plánujeme další mimi a tak kdo ví, kdy začnu zase pracovat. Nedokážu si představit, že bych dala svoje dítě hlídat komukoli... jsem závislá :) aspoň zatím :)
|
| žinča |
|
(7.9.2006 14:29:49)
Lucie, ale to je určitě problém spíš tvé mámy a tebe ne? Nemyslím, že je to ovlivněné tím, že tě hlídala babička. Všichni tady řešíme, jak jsou naše děti chudáci, ale zapomínáme, že jsme sami z generace, kdy se našim matkám mohlo o čtyřleté mateřské jen zdát. Se mnou byla máma doma rok, se sestrou jen osm měsíců. A máma mého manžela? Dostala umístěnku (doufám, že nemusím vysvětlovat , co to je) na práci 300km daleko. Jako samoživitelka prostě pracovat jít musela, o syna se jí starali rodiče a ona od jeho půl roku odjížděla na tři týdny! v měsíci pryč. Samozřejmě, že to je extrém a chudák tchyně z toho má trauma v podstatě dodnes, ale její vztahy s manželem jsou stejně láskyplné a v pohodě, jako ty mé s mou mámou. Takže z toho zas nedělejme drama, že chudáci děti pracujících matek trpí až do dospělosti odcizením. Jedná se o vyjímečné případy zřejmě nevyzrálých a citově chladných matek.
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. | 
|
(7.9.2006 15:39:14)
Já jsem například z rodiny, kde moje mamka s náma byla doma. Místo toho, aby nás hodila do školky, dělala v brzkých ranních hodinách uklízečku a já i moje sestra jsme tak měli mamku celý den k dispozici. Vztah k sobě s mámou nemáme bůh ví jaký. I když s náma byla doma, tak hodně času trávila s kamarádkama u kafe, nebo pivka s cigeretou a my děti jsme byli tak nějak stranou. Celé prázdniny jsme trávili u babičky s dědou a řekla bych, že ta krásná léta pro mě byla hodně důležitá. Já jsem si od narození syna nedokázala představit, že bych šla vůbec do práce. Od narození jsme se o našeho chlapíka starali s mužem jen my a poprvé jsem ho dala na hlídání k babičce (a to dokonce i na noc) až když mu bylo dva roky a kousek. Teď jsem v práci, muž je doma a připadá mi to super.
|
| žinča |
|
(7.9.2006 17:24:49)
To záleží, já jsem si taky neuměla představit, že syna opustím a půjdu do práce. První měsíce jsem s ním trávila snad každou minutu. Nepřeháním, když říkám, že jsem ho s sebou brala i na záchod, když po mě plakal. Pořád jsem ho chovala, byl velký nespavec, usnul jen u mě v náručí, takže já a babyvak jsme byli nerozluční kamarádi:-) Spal se mnou společně v posteli a dodnes spí. Radši jsem se ani nedívala na televizi, pořád jsem koukala na něj. Vařila jsem s ním a vždycky čekala až když usne,abych si aspoň rychle pomyla, a to už jsem byla nervózní a šla ho kontrolovat.No prostě bláznivá matka:-)Osud to rozhodl za mě, pokud bych nemusela, byla bych ještě na mateřské, naprosto spokojená. ale tím, že jsem zažila pohled z druhé strany, neodsuzuji ani maminky , které se chtějí vrátit samy. Pokud dítě milují a ve svém volnu se mu věnují, nkdo tím netrpí, věřte mi.
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(8.9.2006 14:25:37)
Úplně se vidím. Taky jsem s malým byla jako svázaná. Chování, kojení, chování, kojení, spinkání u maminky u prsu, dokonce jsem si ho taky naučila na tu postel a spí s náma i teď. I když jsme se posunuli někam dál.Usíná u sebe v pokojíčku a až tak kolem druhé ranní se stěhuje k nám. Jenom jsme si s manželem dělali srandu, že když u nás v posteli není, tak už ani neumíme spát, prostě nám tam chybí. Akorát nevím, jak to provedem až bude další mimi. Asi budem muset koupit větší postel :) Nedokázala jsem si vůbec představit to, co dělají lidi normálně - tzn. dítě po narození "šup" do svýho pokojíčku - jen ať je dítko naučené být hezky v postýlce. Asi jsem byla úplně nemocná péčí o Ondru a kdyby mi tenkrát někdo řekl, že když mu bude něco přes dva, že budu v práci, asi bych řekla, že se zbláznil.
|
| žinča |
|
(8.9.2006 14:43:30)
Moje kamarádka mi řekla, že kdybych mohla, tak si nacpu Honzu snad zpátky do břicha, abych ho měla ještě blíž:-) My si určitě větší postel koupíme. Honza je zatím zvyklý usínat pouze s náma. Naštěstí mu nevadí večer televize, protože jinak bych neviděla TV už dva roky. Nebo si spolu zalezem do postýlky a manžel mu čte pohádky. Vždycky mě rozesměje, když vidím, jak to Honza zezačátku prožívá,šeptem opakuje slova, pak nadšení postupně upadá a někdy v půlce se zvedne a vezme knížku tátovi a dá ji mi, protože jsem asi víc akčnější:-) To pak manžel prská. Takové chvilky miluju. A taky jsem i v práci spokojená, i když to pro mě bylo dřív nepředstavitelné. Hlavně když jsou v poho ti naši kluci, že?
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(8.9.2006 15:03:21)
100%-ně. My jsme dřív bydleli v menším bytě, takže jsme televizi měli v ložnici a prckovi to vůbec nevadilo. Někdy mě to hrozně překvapovalo, že se nevzbudil ani při hokejových zápasech, který můj manžel děsně prožívá. Jinak musím říct, že spousta lidí mi říká, že jsme udělali blbě, že to nemá bejt, že je dítě k rodičům do postele nepatří. Já si myslím, že až bude mít pocit, že potřebuje spát sám, tak prostě sám spát bude. Já jsem taky přeci někdy lezla k našim do pelíšku a nikdo mě nevyhazoval a nezakazoval mi to. Jenom musím říct, že Ondra měl hroznou kliku, že byl první dítko, protože jsem se mu mohla věnovat každou minutku. Další dítě to už tak mít asi nebude, ale s tím asi nic neudělám. Ještě k tý posteli. Musím se smát, když se někdy mužskej vzbudí uprostřed v noci celej vyděšenej, kde je Ondra a já mu nahlásím, že je ještě u sebe, ale stejně netrpělivě čekám, kdy k nám přicupitá, řekne mamí, obejme mě a spí dál. Jsou tak sladcí !!!
|
| žinča |
|
(8.9.2006 19:57:20)
Malej se někdy před spaním střídavě tulí, mamča táta mamča táta, dělá úplné točky. Jo je zlatý, taky už jsme s manželem debatovali, že naše druhé dítě už nebude mít to, co Honza. Svoji lásku a pozornosti už budem muset dělit a to je mi líto. Rozhodně si nemyslím, že jsme s těma postelema udělaly blbě. My jsme se s manželem shodli, že nám to vůbec nevadí- na intimnosti máme přece i jiná místa než jen manželskou postel ne :-). Dokonce z okolí svých známých neznám mamču, co s dítětem nespí v jedné posteli. Však oni půjdou spát do těch svých až se jim bude chtít. Jenom kdyby ten můj Honza nebyl takový vztekloun. Je schopný ztropit záchvat když mu třeba nedonesu čaj ihned. To je pořád nechcíí a mi už někdy vstávají vlasy na hlavě:-))A potom večer takový andílek.
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(11.9.2006 9:47:36)
Andílek večer v posteli je i ten náš. A to nechcí, ne a nebudu jsou jeho nejoblíbenější slova. Taky jsem z něho úplně na větvi. Dneska v noci zrovna měl nějaké divoké sny a celou noc vykřikoval mamí nechcí a jdi pryč (to je jeho řešení, když mu člověk nechce v něčem vyhovět - prostě řekne jdi pryč mámo !!). Nevím, co se mu zdálo, ale já jsem se zrovna moc nevyspala. Mužskej samozřejmě spal celou noc jak poleno :)
A prvně jsem to poslala neúplné - sorry.
|
| žinča |
|
(11.9.2006 12:27:38)
Právě jsem zažila podobnou noc, Honzík nesnáší být přikrytý, neustále se odkopává a řve nechci. Teď je trošku nastydlý, takže víc protivný a v noci se neustále odkrýval. Doma máme zrovna zimu jak v psírně a on se ještě ke všemu odkope. Nohy a ruce měl jak led, takže se budil chladem a křičel necííí, tak jsem se vždycky vzbudila a přikryla ho. Jenže to on přece nesnáší, takže přikrýt taky necííí! Musela jsem vždycky počkat až tvrději zaspí a pak ho zas přikrýt. On se zas odkopal.... a kolotoč nanovo. No zhruba od jedné v noci jsem takhle vzhůru a v pět vstávám do práce. Hlavu mám jak střep. I tak se žije pracujícím maminkám...:-)
Nevím , co s tím naším necíkem dělat, všechno, co se mu nelíbí je necíí, přitom vlastně kolikrát neví co CHCE, což mě frustruje. Tak třeba má žízeň, když mu donesu džus, chce čaj, když běžím pro čaj, nechce skleničku ale hrnek a pak už se zatne, křičí necíí a brečí protože má žízeň, ale napít se nechce ani náhodou, dám před něj hrneček, ať se tedy rozhodne sám a on mi do něj praští a vylije ho.Uáááááá!!!
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(11.9.2006 17:12:55)
Tak Necíííííí !!!!! Máme taky a taky téměř na všechno. A s tím odkopáváním v noci ? Jakobych se viděla. Zamele se, řekne nechci, odkopne deku, já se vzbudím, chvíli počkám až jako usne, pak ho přikreju. Tohle se opakuje několikrát každou noc. Nejsme nějací vzdálení příbuzní ? Nebo jsou všechny děti jako podle kopíráku ? Někdy mi to připadá, že takovýhle kvítko máme jenom my. Drží mě při životě, že tomu tak není. Zdravím a přeju krásnou noc :)
|
| žinča |
|
(11.9.2006 19:09:54)
Děkuji za přání, doufám, že se trošku vyspím:-) Už mi volal manžel, že se mám připravit na protivku, no snad brzo usne. Můj chlapeček bude mít příští měsíc dva roky a ten tvůj? Třeba je to nějaké vývojové stadium, něco jako, že se všechny děti kolem půl roku posadí:-D Já jsem si někde v diskusi pod článkem Přestala jsem bít své dítě přečetla supr návod, jak nevybuchnout. Místo toho,abych plácla dítě, mám bacit třeba do stolu, že to má stejný efekt. Tak když jsem o víkendu při nějakém Honzíkově záchvatu už už chytala amok, tak jsem bouchla do polštáře a říkám. Takhle bych tě teď seřezala, a takhle buch, takhle buch a ještě jednu, aby sis to pamatoval. No Honza koukal co mamka blbne a manžel mi říká: Hele radši si ho nevšímej, jak jsi to dělala dřív, takhle vypadáš, že jsi se z toho řevu pomátla:-)
|
| žinča |
|
(11.9.2006 19:41:59)
Promiň , teď jsem si všimla, že 2,5. Tak to se mám na co těšit-ještě nejméně rok vzdoru:-/
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(12.9.2006 7:59:54)
Ondru tenhle "vzdor" chytnul taky, když mu byly cca 2 roky. Trvalo tak měsíc a potom to náhle bylo lepší. No a je mu 2,5 a už to máme asi tak měsíc zpátky. Kámoška má o 10 měsíců starší slečnu a "to" ještě pořád má. Nevím, ale drží mě při životě, že všichni tvrdí, že to tak ve 3 letech skončí. My máme dnešní fajnovou noc za sebou. Ondra za náma přišel až ve 4 ráno. Už jsem se budila, kdepak asi je ? A nezklamal dorazil (sice se spožděním, ale přece). Taky jsem přečetla skoro všechny "návody" jak na ně. Na mojeho chlapečka funguje, že ho buď odnesu do pokojíčku a řeknu mu, že až se uklidní, tak ať se vrátí. Nebo, když jsme venku, tak ho chytnu za ramena a trochu s ním zatřesu a jasně a zřetelně mu řeknu, co má, nebo nemá dělat. A zatím to funguje. Doufám, že se to bude už jenom zlepšovat. Jen jedna perlička na závěr. Jednou tak s Ondrou koukáme na pohádku, načež se na mě Ondra otočil a s úplně vážnou tvářičkou mi říká: "Mámo Óňa je muž !" Ani nevíte, co mi dalo práce, abych se nerozesmála na celé kolo. Ale to bych jeho dušičce asi ublížila.
|
|
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(12.9.2006 0:11:59)
Kocíku - a proč přikrýváš? Vždyť když se odkope, tak je mu asi horko, ne? Já holky nikdy nepřikrývala, spí v zimě - v létě při otvřeným okně a v zimě z nich koukají jen špičk nosu. V létě jsou rozpláclé na příkrývce (třeba večer, než já jdu spát) a když je jdu ráno budit, tak jsou pod dekou - protože nad ránem se ochlazuje... Jen to zkus, dokud je teplo, vydržet a uvidíš..... A pokud nevydržíš nepřikrývat, tak přikryj, ALE otevři okno dokořán ... vsadím se, že až se v pokoji ochladí, dítě se neodkope. (Teď máme okna dokořán, když je -25, tak jen na škvírku, to je jasný....)
S.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(12.9.2006 7:40:36)
No, Simčo, Kocíkův syn, má 2,5 roku, moje dcera 2 a čtvrt, tuhle metodu právě odnesla pořádně hustou rýmou (před dovolenou potěší). Potíž s ní je, že se neodkopává, ona se v noci vztyčí a přepadne náhodným směrem, obvykle na peřinu, a pokračuje v spánku.
|
|
| žinča |
|
(12.9.2006 8:00:32)
Simi, když ony se nám ty děti, když se ochladí ještě nepřikryjí, protože to neumí. A pak pláčou ze spaní, protože se budí zimou. Já nevím, jestli to někdo znáte(asi ano), ale on se mi Honza i pořád svlíká, nesnese mít ponožky nebo gatě a přitom lítá po holé dlažbě, je celý ledový, ale pokusům ho obléci se vzpírá jak ďábel. Nebyla bych zas tak starostlivá, kdyby mi každý měsíc nelehl s nějakým nachlazením.
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(12.9.2006 8:12:19)
Ondra by taky pořád lítal nahatej. Ve většině místností máme lino, takže žádné teplo od nohou a v zimě to s topením moc nepřeháníme, protože nemáme rádi moc teplo. Vždycky se nechce oblíkat po koupání a byly to pro nás hrozně proplakaný chvíle. Tak jsem mu vymyslela takový kompromis. Vždycky ho po koupání utřu, nechám ho chvíli nahatýho běhat (jak se mu líbí) a po chvilce mu řeknu ať si vleze do pelíšku a pořádně se přikreje a debata o oblíkání a neoblíkání probíhá tak, že on leží v posteli, přikrytej a sem tam mu navlíknu nějakou tu část oděvu. Jinak bychom asi pořád nudlili :) Je to kompromis a zabral. Už žádné ječáky po koupání.
|
|
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(12.9.2006 8:07:03)
Možná to beru podle sebe, protože já nemůžu spát nepřikrytá a to i když je +30. Ale Ondra má vždycky hrozně studený nohy a většinou si vykasá tričko (jak se mele) a má odhlalený záda a taky studený. Určitě bych ho nechala odkrytýho, kdyby se potil, ale nepotí se. Otevřený okno máme vždycky, jenom k ránu ho zavřu, protože je už hodně zima. S tou nudlí (jak píše taky jedna mamka) mám už taky zkušenost, tak radši přikrývku hezky na něj (jen tak k prsíčkům).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| marec | •
|
(5.9.2006 14:07:51)
A co když to pak nejsou 3 roky,ale třeba se třemi dětmi celkem 10 let...Pro děti už je matka po těch letech jen "inventář".
To je pak člověk rád,když může aspon na brigádu. Ať kvůli penězům,ale i kvůli sociálním kontaktům. Rozhodně párkrát za měsíc dítěti neublíží,když ho pohlídá babička nebo manžel nebo i hodná sousedka.
|
|
|
| jak |
|
(5.9.2006 11:06:56)
No ja nevim Rebeko, to abych se pak bala dat dite do skolky atd, tam ho take vychovavaji. A kdo jiny nez babicka, deda a nejblizsi rodina by mel vychovavat ( krome rodicu?)
|
|
| Ivana Procházková | 
|
(5.9.2006 16:02:00)
Jestli podle tebe výchova spočívá v tom, že jdeš s dítětem k lékaři, rozhoduješ co bude jíst a pít nebo co si vezme na sebe, tak to vidíš teda hodně jednoduše. Krom toho - o tom, co si dítě vezme na sebe a co bude jíst a pít může rozhodovat i maminka, která pracuje. A když je dítě nemocné, má zaměstnaná maminka nárok na paragraf a k lékaři s ním může zajít klidně sama.
A MMCH, z čeho usuzuješ, že babičky bývají unavené a nedokáží se věnovat dítěti? To si všechny babičky představuješ jako sedmdesátileté vetché stařenky? A dále nevím, proč z tvého příspěvku vyznívá, že ta babička je vlastně chudák. Moje maminka bohužel bydlí 200 km daleko, takže ji takto "zaměstnat" nemůžu, zaměstnává ji však moje sestra (resp. její dítě) a představ si, moje maminka si to UŽÍVÁ. Chudák by byla, kdyby "seděla" doma, koukala do 4 stěn a pro zpestření si mohla poklábosit se sousedkama či vyplevat záhonek na zahrádce.
|
|
|
|
| Radka, 3 vnoučata | •
|
(5.9.2006 11:01:26)
Reberko, o jakých unavených a ospalých babičkách mluvíte. Nepletete si je s prababičkami? Moje kamarádka se například stala babičkou ve čtyřiceti, ale jinak většina mých vrstevnic se stala babičkami někde mezi padesátým a šedesátým rokem. Pokud si myslíte, že je to věk na podřimování na sluníčku, případně věk nácviku skoků do rakve, tak jste kapku vedle. Možná, že se v tomto věku nepěstují adrenalinové sporty, ale jinak většina z nás žije naprosto aktivním a čilým životem (a to po všech stránkách:pracovní, sportovní, vzdělávací a konec konců i intimní). Když jsme samy měly děti, měly jsme k dispozici polovinu dnešních vymožeností. Vnoučata - pokud chceme - zvládneme levou zadní a stejně tak i spoustu dalších aktivit. Tak se mi zdá, že Vy jste v pohledu na babičky ustrnula někde u Boženy Němcové v ilustracích, tuším, od pana Kašpara. Ale i knižní babičce - počítám, bylo ve skutečnosti nějakých padesát a patrně u hlídání svých malých vnoučat nepodřimovala.
|
| Adriana, dcera 1rok | •
|
(5.9.2006 15:46:14)
Taky ziram...
Nasim babickam je 57 a 62, dedeckum o malo vic a o vnucku se temer perou. A jak pak vypada "akcni" plan co vzdycky stihnou, ani se mi nechce kolikrat verit. A to vcetne plavani v bazenu a dopravovani se vsude autem.
A neni to jen tim, ze nejsou s dcerkou kazdy den, je to proste jejich zivotnim pristupem, ze proste v 60-ce se dneska opravdu netrenuje nastup do rakve ;-)
|
|
| Dana | •
|
(5.9.2006 16:07:07)
Radko, kéž bych měla taky takovou babičku, jako jste vy! Mojí mamce bude za rok 60 a i když je čiperná a vypadá daleko mladší, tvrdí, že celodenní starání se o vnoučata (o prázdninách) ji už dost zmáhá. Prý už zdaleka nemá tolik energie, co mívala. Dost často opakuje: Počkej, až tobě bude 60, to už budeš taky chtít klid. S taťkou už mají svůj klid, jsou zvyklí chodit plavat, na večeři.. a vnouče jim jejich program totálně naruší. Když mi naposled malou hlídala, vypadala opravdu hodně unaveně, bylo mi jí až líto. Ale možná taky bude něco na tom, že když byla mamka mladá a starala se o nás, neměla prý vůbec žádné hlídání, obě babičky byly zaměstnané, tak si musela pomoct sama. No a teď si chce užívat zaslouženého klidu.
|
| lucia1604 |
|
(5.9.2006 20:46:14)
k tomu bych ještě přidala, že je rozdíl i v tom jakou profesi babička vykonává nebo vykonávala... jestli seděla v kanceláři tak určitě nebude tak strhaná a vyčerpaná jako babička, co tvrdě dřela ve fabrice na směny... to i v 60 může být "troska" :(
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(5.9.2006 21:36:04)
Ona i babička "z kanceláře" může být prací dost zničená. Co třeba účetní? Znáte ty nerváky kolem uzávěrek a víkendy strávené v práci??? Já to z pohledu "zvenku" znám, máma zrovna tohle dělala 35 let...
|
|
|
|
| Zuzana, 2 vnoučata | •
|
(12.9.2006 13:43:24)
Babičky jsou různé. Moje matka, tedy prababička, už hlídání pravnoučat ve svém věku téměř 78 let nezvládá. Jsou ovšem takové prababičky,které to zvládají - tedy ne trvale, občas - i ve věku, blížícím se osmdesátce. I když to už beru jako trochu riskantní, zvláště u malých dětí, co kdyby se prababičce něco stalo. Já hlídám děti občas, když to dcera potřebuje, protože samozřejmě chodím do práce. Dcera studovala školu a během toho porodila dvě děti, školu zdárně dokončila, snažili jsme se pomoci, občas hlídaly i její kamarádky. Článek se mi líbil, s pisatelkou souhlasím ve všem, co napsala. Já když jsem měla malé děti, bohužel nebyl nikdo blízko, kdo by mi pomáhal, nastoupila jsem tehdy do práce, když dětem byly 3 a 4 roky. Dojížděla jsem vlakem, školka končila v 16 hodin, tudíž jsem musela pracovat na zkrácenou pracovní dobu, manžel chodil domů až v 18 hodin, čili jsem děti ráno do školky odvedla a odpoledne vyzvedla. Dělala jsem stejnou práci za méně peněz. Ale jednak peníze byly potřeba a potom musím upřímně říci, že 4 roky v domácnosti na okraji Prahy, prakticky na vesnici, kde vůbec nic nebylo, byly docela úmorné. Dnes je přece jen víc možností, kam s dětmi jít, jak je zabavit atd., dřív nic takového nebylo. Neměli jsme auto, všude jsem jezdila vlakem, tahala kočár se dvěma dětmi, takže jsme často raději zůstali doma, zvlášť když bylo ošklivé podzimní počasí apod. Proto jsem byla šťastná, že se konečně po 4 letech dostanu mezi lidi. Dnes je skutečně všechno jiné, už jen ten Internet - člověk je mezi lidmi, popovídá si, my jsme tehdy neměli ani telefon! A ve vesnici byl jediný krám, pultový prodej, dva prodavači, pomalí, fronta na hodiny...
|
|
|
| ronniev | 
|
(6.9.2006 22:05:03)
A co je prosím ta zodpovědnost? Že budu dítě sebou tahat i do supermarketu a čistírny, kde se nudí? Proč by měla "zábava na plavču" být něco míň?
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)