| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Mají těžký život

 Celkem 226 názorů.
 Katka, kluci 2 a 4 r. 
  • 

"Držet děti na uzdě" 

(28.8.2006 1:13:50)
No, rozhodně je to článek k zamyšlení. Jen upozornění pro autorku - k té citaci (Pokud cestujete s dětmi do Prahy, připravte se, že to bude náročné. Očekává se od vás, že je budete držet na uzdě. Pokud ne, budete to mít těžké).
Je to, myslím, myšleno tak, že tady se na vás lidé neustále přinejmenším šklebí, pokud jsou vaše děti hlučnější, vztekají se, pobíhají apod. Mě samotnou to samozřejmě taky deptá, když tohle (a především moje děti) dělají např. v přeplněném autobuse a snažím se dělat co nejvíc proti tomu (jezdíme v MHD dopoledne se zásobou jídla, pití, hraček, knížek), ale prostě tomu nezabráním.
Jednou mě uklidnila dětská ortopedka (po té, co mě po cestě k ní v autobusu sprdla baba, že mi tam roční dítě brečí a tříleté kňourá), že buďto je malé dítě povahou kliďas a vydrží třeba 20min sedět a dívat se tiše z okýnka anebo je temperamentní (pozor - nikoliv hyperaktivní) a po více jak 10 minutách se prostě začne nudit a kdybych ho kvůli tomu mlátila/uplácela/"nevímcoještě", tak s tím nic neudělám.
Lidé jsou tady vůči tomu občas dost netolerantní. Jako "balzám na duši" doporučuji dovolenou v teplejších krajinách - byli jsme v Řecku a v Egyptě a byla jsem nadšená z toho, jak se na kluky lidé usmívají, v restauraci (kde často mají dětské stoličky) jim při čekání najídlo přinesou lízátko, aby se nenudili a nikdo se na ně nemračí za jakoukoliv pitomost.
No tenhle příspěvěk nebyl úplně k tomu, co se autorka pokusila sdělit, ale jen vysvětlivka k onomu citátu.
dobrou
 Soňka 
  • 

Výchova dítek v Čechách 

(28.8.2006 10:07:11)
Myslím, že v článku je hodně pravdy, bohužel. V Čechách se podle mého názoru opravdu děti spíše kárají než zdravě motivují. Kritika by nikdy neměla souviset se vzhledem, věkem, šikovností... atd., ale měla by se vztahovat pouze k chování, které dítě může změnit. Kárat dítě stylem "jsi hloupý, jsi nešikovný, jsi tlustý" je podle mě naprosto frustrující a sráží to sebevědomí. Spíše bych použila "proč jsi se nenaučil, proč to nedržíš oběma rukama, proč nesportuješ". Doufám, že ze svých dětí dokážu vychovat zdravě sebevědomé a samostatné dospěláky.
P.S.: Používání plurálu maminkami "my už sedíme, to jsme se krásně napapali" úplně nesnáším a ty, které to říkají, by se měly zamyslet proč své dítě nepovažují za samostatného jedince.
 Petr 
  • 

Respektovat a byt respektovan 

(6.9.2006 11:01:42)
V clanku je strasne moc pravdy, pokud by nekoho zajimal ucelenejsi pohled na to jak vychovat svoje dite tak, aby jsme ho brali jako sveho partnera a ono zase nas doporucuji knihu "Respektovat a byt respektovan". Po jejim precteni jsem si uvedomil, jak strasne spatna vychova je zazita v Cesku a i jake chyby udelali treba moje rodice v me vychove. Opravdu doporucuji.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Středomořské klima 

(28.8.2006 11:47:33)
Před týdnem jsme se vrátili z Mallorcy. Ve městečku, kde jsme byli, bylo cca 80 procent Němců a zbytek rovnoměrně rozloženo mezi Španěly a Italy. Češi žádní. Spousta dětí předškolního věku. Ani jednou jsme za ten týden neslyšeli, že by někdo z rodičů na děti zakřičel. V Čechách stačí zajet na Živohošť a jekot na dítě uslyšíte tisíckrát za den. Tak nevím - středomořské klima nebo se prostě Češi k dětem nechovají hezky?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Středomořské klima 

(28.8.2006 12:05:33)
Markéto,
tak ony se možná ty české děti taky nechovají hezky. :o)
Mně taky manžel často vyčítá, že na syna řvu. I když na něj řvu opravdu jen v situaci, kdy to nejde jinak. On totiž na normální tón hlasu nereaguje a jak jsem psala níž, argumentace nezabírá.
Možná mám poněkud svérázný přístup k výchově, ale jsou zkrátka věci, který mi VADÍ. Přiznám se, že některé rysy synovy povahy mne vyloženě dráždí. On je na jedné straně přecitlivělý, bojí se třeba jít i do mořskýho světa na Výstavišti, protože je tam "tma a zvuky", bojí se psů, je hypochondr, kterej nosí náplast po maličkým říznutí měsíc (i když má zvýšený práh bolesti a při samotném "úrazu" nebrečí, jen pak vyje kdykoli se letmo dotknu oblasti 20 čísel od "zranění"), ale na druhé straně neustále ubližuje, pere se, šlape na brouky, trhá kytky v parku. Slyšel 1000x po dobrém, že to nemá dělat, že se nikomu nepůsobí bolest, ani lidem, ani zvířátkům, ani kytičkám... a STEJNĚ to pokaždé udělá znova. No tak na něj prostě zařvu, aby mi věnoval pozornost. Aspoň krátkodobě to zabírá. Možná je to nesprávné z výchovného hlediska, ale mně to opravdu vadí. Je to věc, kterou u svého dítěte nemůžu tolerovat.
 Riki, dva 00+03 
  • 

Re: Re: Středomořské klima 

(28.8.2006 13:40:33)
No Monty, nemáš to lehký. Všechny děti testujou hranice kam až můžou zajít, akorát že některý do toho fakt šlapou. Ale myslím, že ty dokážeš instinktivně vycítit, když už je potřeba zasáhnout, aby ti malý nepřerostl přes hlavu. Držím ti palce, něco podobnýho mám v okolí (synovec - taky svoje rodiče vůbec "nešetří").
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Středomořské klima 

(28.8.2006 14:13:51)
Myslím, že české děti se chovají úplně stejně jako děti německé či italské. Mě tahle dovolená přiměla se zamyslet nad tím, proč na synka pořvávám a jestli to má nějaký efekt. Odpověď - kvůli kravinám, nemá. Důvod ke křiku je takové to stokrát nic umořilo osla, řvaním se odventiluju, u synka nic nezmůžu a jede se dál. A mě je to obvykle líto. Snažím se držet toho, že na dospělého bych taky nekřičela, tak proč křičet na dítě - ale ne vždy to vyjde.
 Bela a smečka 


Re: Re: Re: Středomořské klima 

(28.8.2006 22:57:08)
No, to je sice pravda, že na dospělé taky neřveme, ale mlátí Vám obvykle dospělí paličkou na maso do nábytku? Vypínají Vám během jednoho pracího cyklu několikrát pračku, ačkoliv jste je již mnohokrát (několik týdnů) vcelku klidně žádali, aby to nedělali, s vysvětlenám proč to nemají dělat? Bez důvodu nakopnou, praští, zlomí, lhostejno zda klacek, psa, či sestřičku? Ačkoliv je varujete a zakazujete jim to, jdou do křoví hledat injekčí stříkačku a jehlu, kterou tam zahlédla starší dcera? To jsem si jen letmo vzpomněla na některé důvody mých dnešních řevů na tříletého synka. Já to taky vidím, že v cizině neřvou, ale jak to tedy dělají v podobných situacích?? Jsou prostě furt klidní? Nakrčí jen čelo? Neustále mají ruku za děckem, aby jej zavčasu zachytili?
A ještě k tomu množnému číslu (papáme, kakáme...). Při první návštěvě poradny se mě Dr. zeptala "Tak jak spíte?" V domnění, že se mně skutečně ptá na MůJ spánek jsem odpověděla, že to je hrůza, protože mě dcera furt budí a že jsem fakt vyřízená. Divně koukala a pak upřesnila, jak prý spí malá. :).
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Středomořské klima 

(29.8.2006 9:40:46)
Hele, ještě že se doktorka nezeptala: "Tak jakpak kakáme?"
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Re: Re: Středomořské klima 

(29.8.2006 11:04:48)
Já mám dítko živé, ale vcelku poslušné. Přesto občas zařvu. Pravda, někdy je to z nervozity, ale stejně tak někdy zakřičím z nervozity na manžela, takže dítě nijak nediskriminuji :-)) Někdy zakřičím taky pro důraz, když je moc rozjívená a na normální hlas nereaguje.
K tomu používání množného čísla. Dokud jsem neměla dítě, taky mi to přišlo děsný. Pak, když byla dcera miminko, jsem to začla používat. Ono totiž často opravdu platí to množné číslo - třeba "jíme" - dcera byla na sunaru, takže když jedla, bylo to s mou asistencí. Když se někdo zavolal a ptal se, co děláme, odpověď zněla "jíme". Kdybych řekla, že dcera jí, budí to představu, že se sama krmí, což není pravda, protože jsem jí láhev musela držet. Totéž platí pro "spíme", protože jak spí mimino, tak spí i matka. Když matka někam jde, má sebou zpravidla i dítě, takže "byli jsme u doktora, pak u holiče a pak jsme nakoupili maso" také vykresluje situaci správně. Dokud měla dcera plíny, nikdy jsme nekakali a nečůrali, protože to dělala do plíny sama. Ale začla jsme to používat, kdy jsme přešli na nočník a byla potřebná moje pomoc. Ted absolvuje celé vyměšování sama, takže už je to zase, že ona kaká a čůrá. "Jíme" jsem přestala používat v situaci, kdy začla jíst sama lžičkou.
Asi mám nějaké děsně uvědomělé kamarádky, ale neznám žádnou, která by se k dítěti chovala způsobem uvedeným v článku. Žádná z nich není ani extrém "americký" ani "český". A nadávky typu idiot apod. také nikdo z mých známých vůči dětem nepoužívá.
 Magda, 1 syn 
  • 

Re: Středomořské klima 

(6.6.2009 23:33:35)
Souhlasím. Napsala jste to přesně - když dítě něco dělá s mojí pomocí, tak to ve výsledku děláme společně, takže pak o té činnosti mluvím v množném čísle. Myslím, že tady víc než o nějaké omezování osobnosti dítěte jde o specifickou logiku českého jazyka. Ono kdybychom si PŘESNĚ A DOSLOVA přeložili do češtiny, jak mluví třeba Angličani na děti, taky by nám asi připadali dost divní. (My třeba nenazýváme děti medem ("honey"; blízké cukroušek nebo slaďoušek se taky skoro nepoužívá), máme jiný způsob vyjádření, že je nám někdo drahý, a přece nám anglicky mluvící nepřipadají kvůli tomu divní.) A je něco na tom, že sice občas na děti zařveme, ale jinak jsme srdeční, mazlíme se s dětmi, jsme jim dost blízcí (aspoň kamarádky, všechny,co znám) - když jsem kdysi byla na návštěvě v anglické londýnské rodině, byli tam k dětem sice tiší, ale také odtažití - tak trochu "studení čumáci". Prostě určitou roli asi hraje "jiný kraj - jiný mrav" a naše chování bych takhle šmahem neodsuzovala.
 verca 2 deti 
  • 

Re: Re: Středomořské klima 

(29.8.2006 9:00:16)
A proč mu někdy neplácneš na zadek?Ono je to někdy účinnější než tisíce slov.
A z řevu maminky si po čase nic nedělají,líbí se jim,když Tě můžou vytočit.
 Zlatokači 
  • 

Náplast 

(29.8.2006 9:03:20)
S tou náplastí to mám taky: Když se syn kopne do palce, tak skoro nebrečí, ale když se mu večer při koupání slopne ta náplast, to je řevu. Ne, že byho to bolelo, ale je mu líto tý náplasti :-) A nejvíc obrečel tu s obrázkama.
 Lua 
  • 

pro Monty 

(3.9.2006 12:37:46)
Třeba syn není tak zcela v pořádku. Třeba má ADHD nebo Aspergerův syndrom - s těmito dětmi
je velmi těžké pořízení v některých situacích - a výchova s tím často moc nezmůže.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: pro Monty 

(3.9.2006 15:28:19)
Ne že by mne to nenapadlo, hlavně když byl menší, ale řekla bych, že spíš ne... neuroložka mu pouze opakovaně diagnostikovala hyperkinetický syndrom. Bude to spíš povahou.
 Veronika, 16 let 
  • 

Re: Re: Středomořské klima 

(2.6.2007 13:36:27)
Chápu, že na svého syna zařveš, když už nevíš, jak mu to vysvětlit. Ale já bych se snažila přijít na to, proč to dělá. Možná na sebe chce upoutat pozornost, nebo to od někoho obkoukal, třeba ve školce, možná má zkrátka takovou povahu. Nechci mluvit někomu do výchovy, vlastně jsem na to docela dost mladá, přesto jsem chtěla napsat svůj názor.
 Barbora, 4 děti 
  • 

Re: Středomořské klima 

(11.10.2006 10:13:32)
Třeba jezdí cizinci na dovolenou jen s hodnýma dětma :-)
Než se nám narodila nejmladší Eliška, myslela jsem si, jaká nejsem vzorná a úžasná máma, že po dětech křičím opravdu výjimečně. Jenže pak to přišlo - malý kudrnatý uragán byl na světě a nám nezbývá než zkoušet nové výchovné metody ... Nejradši mám, když mi manžel řekne: "JÁ po Elišce křičet nemusím, mě poslechne normálně." Že by to bylo tím, že mě má 2,5letá dcerka za celý den plné zuby?:-)
 Kája, 3 děti 
  • 

Re: Re: Středomořské klima 

(11.10.2006 10:17:50)
A není to tím, že je opravdu živější a inteligentní a naučila se, jak s Tebou mávat a tatínka nemá tolik příležitostí prohlídnout, tak zatím poslechne.
 Barbora, 4 děti 
  • 

Re: Re: Re: Středomořské klima 

(11.10.2006 10:43:44)
Určitě, je to šídlo a když na tatínka udělá ten správný kukuč ... :-)
Ale je fakt, že člověk si myslí, jaké nejsou ty ostatní maminky macechy a až teď vím, že to vůbec není tak jednoznačné. Je hrozně jednoduché odsoudit kolemjdoucí rodiče za vřískajícího raubíře nebo za zvýšený hlas na dítě.
 anjinkafreese 


Re: "Držet děti na uzdě" 

(10.12.2007 17:29:40)
jj,to znám...
 Katáková, pedagožka 
  • 

pravda 

(28.8.2006 4:36:28)
Máte pravdu. Čeští rodiče mají výchovou vštípena děsivá hesla jako "Škoda rány, která padne vedle", apod. A předávají je dál, svým dětem. Mně osobně nejvíc vadí, když rodiče dětem neodpovídají. Vídám to každodenně na veřejnosti, ratolest vznese dotaz a matka se vybavuje s kamarádkou nebo kouká do prázdna a potomkovi nezbývá, než se ptát pořád a pořád dokola!
Na druhou stranu mám výhrady i k "západnímu" stylu výchovy. Každé dítě potřebuje hlavně pevné ale laskavé mantinely a těch se mu často nedostává ...
 Iva 
  • 

Re: pravda 

(28.8.2006 8:15:10)
Mě by zajímalo, jak řešit, to když se maminka baví s kamarádkou a dítě jim skočí do řeči s nějakým dotazem.
Přerušit rozhovor a odpovědět dítěti ? Pak navázat řeč a za min být znovu vyrušena, odpovědět, nebo odpovídat, protože na otázku budou navazovat další... Jak si to autorka představuje ?
 Toranoko 
  • 

Re: Re: pravda 

(28.8.2006 10:01:40)
Taky me mrzi nekomunikace mezi detmi a rodici, ale znam spoustu lidi, co to vyresit umi. I docela male dite pochopi, pokud je k tomu vedeno, ze : ted si neco 5 minut reknu s kamaradkou, pak si o tom popovidame my. Ale samozrejme nemuzete cekat, ze prochazka s ditetem pro vas bude to same co pokecani s kamaradkou. Myslim, ze vsichni mame zkusenost z detstvi, kdy jsme se u hovoru dospelych nudili.

Me spis mrzi, kdyz vidim odpoledne zvidave dite se samotnou maminkou, ono se pta, chce vedet, a mama ho odbyva, neodpovida, pripadne ho umlcuje apod....ale ja osobne verim tomu, ze je to cim dal lepsi.
 Iva 
  • 

Pro Teranoko i Agnes 

(28.8.2006 11:10:49)
No právě, to je přece normální, že dítěti hned neodpovím-neodpovídám, proto mě zarazilo, že pí Katáková, psala, že jí to vadí.
Já mám teď 1,5 letého synovce, je to maličké dítě a samozřejmě, že když se bavím se sestrou, maličkého to nebaví a skáče nám do řeči. A co s tím-jak to správně řešit. Malému dítěti asi nemá smysl stále vysvětlovat, že dospělým se do řeči neskáče nebo jo ? Takže mu to jednou říct a pak ignorovat - nebo jak ? A po domluvení s dospělým se mu začít věnovat ?

 Agnes (2 děti) 
  • 

Re: Pro Teranoko i Agnes 

(28.8.2006 16:36:55)
No, tak nějak bych to viděla, moje dcera (dnes 3,5) to normálně pochopila. Jednou se zeptá, já jí odpovím a řeknu, ať počká, až domluvím, že se jí budu věnovat potom a taky to tak udělám. Spokojí se s tím a dál neruší. Přijde mi to tak normální a slušné pro všechny strany.
 Iva 
  • 

Re: Re: Pro Teranoko i Agnes 

(28.8.2006 17:43:39)
OK, díky. Vidíme to asi stejně.
Mě by se líbilo dostat návod, jak to dělat co nejsprávněji s 1,5 tedy velice malým dítětem.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Pro Teranoko i Agnes 

(30.8.2006 7:47:36)
Ja vidim jeste trosku problem v tom "dospelym se do reci neskace" - podle me je to jedno, jestli jsi dospely nebo ne, proste se lidem do reci neskace. proto se mi libi, ta poznamka ze "taky to udelam", protoze kdyz budete diteti rikatm, ze az si dopovidame, tak neco, a to povidani bude trvat dlouho, moc to nepochopi...podle me to pochopi tim driv, cim vic bude citit, ze neni na vedlejsi koleji, ze se opravdu venujete i jemu i kamaradce.

Jen maly priklad - vcera jsem jela busem a potkala rodinu, ktera se vracela od more - maminka, starsi dcera [15?] a mladsi [5?]. Tatinek, ktery tam s nima nebyl, si povidal jako dospelak s maminkou i starsi dcerou, a ta mala se snazila upoutat jeho pozornost / docela beznadejune, a chtela mu taky rict, co tam zazila, a tak. Vypadalo to tak, ze sestkrat rekla tati, pak mohla rict tak jednu vetu a nekdo ji prerusil. Pak rekla zase xkrat tati, a dostalo se ji odpovedi pssst..no, ja bych se asi taky necitila nejlip....a samozrejme ze potom se vyzzadovani pozornosti stupnovalo...tak je asi potreba komunikovat a vysvetlova neustale, ale hlavne nepovazovat to, co deti rikaji, za hlouposti
 Glove 
  • 

Re: Re: Pro Teranoko i Agnes 

(2.9.2006 8:13:57)
Nemám děti, jen tři mladší sourozence (dva už jsou plnoletí) a čím dál víc zjišťuji, že tady je opravdu nejlepší spojit srdce, mozek a znalosti. Jakmile jedno chybí, není to ono. Úplným základem je mít vzhled do vnímání a schopností dítěte v určitém věku (nebo spíš období vývoje)
Vidím to asi takhle: Jednoročnímu dítěti asi nemá cenu vysvětlovat, PROČ něco nemá dělat, protože to prostě nepochopí. Ale informaci, ŽE to nemá dělat bez problému pojme (i když se mu stejně musí x-krát opakovat :-).
Zatímco u čtyřletého to vysvětlování na místě určitě je.
A podle úplně nejzákladnější věc, na kterou většinou nemyslí ani ti, kteří jsou si toho obecně vědomi: Děti (zvlášť ty malé a nejmenší) jsou jako houba -- doslova nasávají chování vaše a dalších lidí.
 Agnes (2 děti) 
  • 

Re: Re: pravda 

(28.8.2006 10:04:01)
... zkus dítěti odpovědět, ale vysvětlit mu, že se do řeči neskáče, ať počká...
 Barbora, 4 děti 
  • 

Re: Re: Re: pravda 

(11.10.2006 10:31:41)
Myslím, že se to dítěti vysvětlit dá. Jelikož máme dětí víc, určili jsme jasné pravidlo, že nejdřív mluví a domluví ten, kdo začal první a také mu odpovíme. Pak až může mluvit další. Tedy mluvit si může kdo chce kdy chce, že, ale odpovídáme "podle pořadí". A děti to velmi rychle začly dodržovat i mezi sebou. Zase ale je problém u těch menších - já jsem zapoměl co jsem chtěl říct!
 Jirina, 4 deti 
  • 

Re: Re: pravda 

(28.8.2006 14:29:53)
Take je mi velice neprijemne, kdyz mluvim s kamaradkami a jejich deti stale vskakavaji do reci, takze kolikrat jednu vetu zacinam i nekolikrat. A to ty deti nejsou nejmensi a nikdy jsem nezaregistrovala, ze by matky rekly, at chvili dite pocka, ze maminka ted musi neco domluvit a ze nemuzou stale rusit. Asi jsem na to tak hakliva z toho duvodu, ze ja jako dite v nasi rodine jsem nemela v hovoru prednost za vsech okolnosti. Myslim, ze pokud se decko neuci pravidlum komunikace "od narozeni", pozdeji, jako dospivajici a dospele to bude delat, jak bylo zvykle z domu jako male. Vzdyt i mnozi dospeli (napr.v ruznych televiznich diskusich) s tim maji problem).
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Re: pravda 

(29.8.2006 11:17:38)
Hm, tak tohle řeším skoro pořád, protože mé dítě mluví doslova pořád. Za celý den nezavře pusu, když si hraje sama, pořád si pro sebe brebentí, když si hraje s jiným dítětem, neustále mluví, když je se mnou, tkaé pořád mluví. Nejhorší je, že pořád vyžaduje odpovědi. Někdy už jsem tak umluvená, že si nevybavím názvy věcí jako židle, pračka apod. Když se ptá na "rozumné" věci, tak odpovídám ráda, např. proč leju saponát do záchodu, proč nejde fixa gumovat, proč nemá chodit po bytě se skleničkou, proč stojí čáp na louce, kde je táta, co je dneska za den atd. Ale když řeknu, že musím zamést a slyším "proč?" když moc dobře ví, proč se zametá, a "proč si budem čistit zuby?"tak to se musím ovládat.
Teď ve věku 3 let se jí snažím učit, že nemá skákat do řeči, že nemá na mě mluvit, když telefonuji nebo když sleduji televizi (zprávy). To skákání už se docela naučila. Když s někým mluvím a ona nám skočí do řeči, připomenu jí, že musí počkat až domluvím, tak počká. Ale jen co to dopovím já, pak hned začne vykládat to svoje. Je mi jasné, že nemůžu chtít, aby seděla u stolu a poslouchala naše dlouhé hovory, když si potřebuju popovídat, musím jí něčím zaměstnat. Mám na mysli běžné hovory u jídla nebo v domácnosti.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: pravda 

(29.8.2006 11:26:57)
Markéto,
tohle se synem řeším tak, že mu informace poskytuji předem, takže každou činnost, u které je přítomen komentuji, např. "Teď naliju saponát do záchodu, aby byl čistý a nebyly v něm škodlivé bakterie".
Dá se to naučit. Třeba to zafunguje i u vás.
Syn se nějak moc neptá "proč", on se spíš ptá na to, jestli je nějaký jeho postřeh správně, rád si vytváří vlastní interpretace. Období věčného "proč" u nás neproběhlo. Přijímá fakta prostě jako fakta a pokud je něco za tím, rád si na to přijde sám.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: pravda 

(29.8.2006 12:16:24)
Jasně, když něco dělám a holka je u toho, tak jí i bez ptaní říkám co dělám a proč to dělám a co by bylo kdybych to neudělala. S tím záchodem to byl příklad, že ho chci umýt, ona si hraje, pak běží okolo, zastaví se a zeptá se. Točí mně ale, když už jsem jí třikrát vysvětlila, proč tam ten saponát leju a ona se mě příští týden zeptá znovu. Přitom z jiných věcí vím, že si pamatuje např. den před tím si hraje s krabičkou na záchod, sype do ní písek a říká, že ho musí umýt, aby v něm nebyly "fujtajblíci".


Mmch. minulý týden (tohle mě nerozčiluje, jen se musím cvičit v trpělivosti):
"Mami, jak kaká moucha?"
"Dělají malé bobky, vidíš ty tečky na okně?"
"A mami, jak kaká včela?"
"Stejně, taky dělá malé tečky"
"A jak kaká beruška?"
Maminka v duchu počítá do pěti a pak v klidu odpovídá:
"Stejně jako moucha a beruška, všichni brouci kakají stejně"
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: pravda 

(29.8.2006 12:17:01)
Už jsem čekala jen "A prdí taky hadi?" :-)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: pravda 

(29.8.2006 12:24:35)
Markéto,
tak mám dojem, že prdění zvířat se u nás doma už někdy probíralo. :o)
Syn je v tomhle jiný, než tvoje holčička, on položí jednu otázku a pak si odpvoěď sám analyzuje, maximálně se v průběhu zeptá, jestli to tak je. Třeba přijde a zeptá se, jestli je včela hmyz, tak mu řeknu že jo, pak si nad tím chvíli dumá a přijde s nějakým postřehem o hmyzu... když tak nad tím přemýšlím, tohle je nejspíš taky "moje" vlastnost, já se nikdy moc nikoho neptala a chtěla jsem si na všechno přijít sama. Jenže já v jeho věku už uměla číst, tak jsem si četla a doma o mně ani nevěděli. :o) Syn sice zná tak půlku abecedy, ale nebaví ho skládat slova a pokračovat v tom dál, občas ukáže na nějakou ceduli a řekne "tohle je písmenko O, tohle je písmenko M" a tím končí. Tlačit ho do ničeho nechci, ale protože miluje knížky, těším se, až s tím čtením začne. :o)))
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: pravda 

(29.8.2006 13:10:05)
Tak to s tím hmyzem, tos mi něco připomněla. Když jsme "probíraly" pavouky a mluvily jsme o tom, co jí, ptala se dcera, jestli jí taky pavouky. Řeklajsem, že ne, že pavouk pavouka nejí. Jindy se zas ptala, jestli beruška jí berušku. Zase jsem řikala, že se navzájem se nejedí. A za několik dní to přišlo. "Mami, je pavouk brouk?" "Je" "A je moucha brouk?" "Je." "Takže brouk brouka jí!"
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: pravda 

(29.8.2006 13:21:52)
Markéto,
to má logiku, ne? :o)
Já teda vzhledem k tomu, že syn o zvířátka fakt má hodně velký zájem a tím pádem je trochu na jiném "levelu" nemám problém s podobným vysvětlováním, my to doma berem podle taxonomie, takže spíš řešíme, že hmyz je souhrnnej název pro bezobratlý živočichy, ono to zní asi děsně, jenže syn prostě takovej je a nedělá mu problém začít cizím lidem na ulici vysvětlovat, že žralok má chrupavčitou kostru a mořská hvězdice žádnou... prostě je to jeho koníček a tím pádem je v tom dál než děti, co to nezajímá. Na druhý straně nechápe věci, který jsou jeho méně biologicky vzdělaným vrstevníkům dávno jasný, např. že se nesmí ubližovat dětem, brát jim hračky z rukou, házet po nich písek apod.
Mmch, pavouk je členovec. :o)
 markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: pravda 

(29.8.2006 14:37:24)
Jasně, že to logiku má. A pak se někdo ošklíbá nad "ženskou logikou" :-)
Tvůj syn je starší než moje dcera, takže jí zatím stačí ten "brouk". I když už jsem se nad "hmyzem" taky zamýšlela. Přeci jenom jsem trochu váhala, jestli mám říct, že pavouk je brouk, taky mě napadl ten hmyz. Ale upřímně řečeno, biologie nikdy nebyla mojí silnou stránkou, celý život jsem vystačila s broukem. Pokud to bude dceru víc zajímat, bude se muset rychle naučit číst, protože studovat členění hmyzu a kostru žraloků se mi nechce (byť si pamatuji, že delfín je savec a žralok paryba, ačkoliv nevím, co to ta paryba je. Možná bych se měla zeptat tvého synka :-))

Naše dcera je zas "železničářka". Vzhledem k tomu, že furt někoho vyprovázíme na nádraží a musíme čekat na vlak, ví nejen kdo je pan výpravčí, ale taky ví, co dělá, ví, kdo je posunovač, proč má oranžovou vestu, jaký je rozdíl mezi vagonem, lokomotivou a vlakem, že mašinky řídí "stojvedoucí a džív se mu žikalo mašinfía" a parkují v depu atd. :-))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: pravda 

(29.8.2006 14:44:23)
Markéto,
mne naštěstí biologie bavila, tak mám výhodu. Horší by to bylo, kdyby byl syn "ujetý" na fyziku nebo matiku, to by asi ve mně moc dobrýho spoludebatéra neměl. :o)))
 Sissi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: pravda 

(29.8.2006 14:46:26)
A to má nějaký důvod, že tomu dítěti neodpovíte jedinkrát po pravdě? Nějaký experiment, co to s dítětem udělá, když se mu záměrně podávají zcestné inforamce o světě?
 Katáková, pedagožka 
  • 

pravda 

(28.8.2006 4:39:29)
Máte pravdu. Čeští rodiče mají výchovou vštípena děsivá hesla jako "Škoda rány, která padne vedle", apod. A předávají je dál, svým dětem. Mně osobně nejvíc vadí, když rodiče dětem neodpovídají. Vídám to každodenně na veřejnosti, ratolest vznese dotaz a matka se vybavuje s kamarádkou nebo kouká do prázdna a potomkovi nezbývá, než se ptát pořád a pořád dokola!
Na druhou stranu mám výhrady i k "západnímu" stylu výchovy. Každé dítě potřebuje hlavně pevné ale laskavé mantinely a těch se mu často nedostává ...
 Pavla3 


Americké narozeniny 

(28.8.2006 9:43:26)
Tento článe jsem zkopírovala z posledního vydání časopisu týden (34/2006)
"V amerických školách a školkách se stale častěji objevují nařízení, která se sta¬rají například o to, aby žádné dítě ne¬mohlo pozvat na oslavu narozenin žádného spolužáka, pokud si nevybere celou třídu.
Myšlenka je poháněna snahou chrá¬nit děti před "nebezpečím" újmy na sebe¬vědomí. A nejde jen o oslavu. Na Valentina směly děti dát kartičku s přáním bud" všem, nebo nikomu. Detailně propracovaná výchova k věčné pohodě funguje i ve fotbalu a baseballu: u dětí pod devět let se přestává počítat skóre, protože prohrávajícímu týmu by to bylo líto.
Co však podle znalců nejvíce poškodí dětskou duši, je rodičovská střídmost. V trendu jsou totiž extremně nákladné oslavy, které za¬čínají rodičům dělat stale větší průvan v pe¬něženkách. Děti vymáhají více a více a rodiče ve snaze trumfovat ostatní začínají vymýšlet věci, které si dříve dopřávali jen skuteční boháči.
Pět set hostu na oslavě šestnáctých naroze¬nin nebo zaplacení rniniaturní zoo na oslavě pátých narozenin přestává byt něčím mimo¬řádným. Ve školách pro děti ze středních vrs¬tev nad cenou oslavy za deset tisíc dolaru ne¬věřícně zamrkají jen ti, kdo si to nemohou dovolit a jejichž děti jim to pak donekonečna vyčítají plat obou rodičů.
Problém dosel tak daleko, ze se objevilo několik knih s radami rodičům, jak podobné situace zvládat Jednu z nich napsala mediálně velmi zdatná psychiatrička Gail Saltzová. Dočteme se v ní moudra o tom, že je nezbytné stanovit a dodržet rozpočet. Paní doktorka doporučuje zhruba čtrnáctidenní plat obou rodičů. Další z rad je připravit každou oslavu o něco lepší než tu předchozí, neboť děti nic psychicky tak nezdeptá jako skutečnost, že mládí již prožily všechno a nemají se na co těšit. Ovšem oslava šestnáctých narozenin nemá dosáhnout kvality oslav svatebních."

K článku:
Nemyslím si, že situace by u nás byla tak tragická jak popisuje paní Věra, nazývat děti "kretény, idioty atp" jsem slyšela opravdu jen z těch opravdu nejnižších soc. vrstev.
 Věra S. 
  • 

Re: Americké narozeniny 

(28.8.2006 15:32:33)
Pavlo,
o tom, jak se opravdu slaví narozeniny v Americe v t.zv. průmerných rodinách jsem na Rodině psala. Článek, který jsi citovala jsem shodou okolnoctí četla a velice mě pobavil svým přeháněním a překrucováním. Ale tak se obvykle v Česku o Americe píše. Přehání se oběma směry.
Nechápu například, co je zavrženíhodného na tom, když na svátek Sv. Valentýna slaveném s celou třídou ve škole, musí přinést dítě kartičky pro všechny děti! Pro upřesnění podotýkám, že jde o děti v prvních 5 třídách, u větších se to nědělá. Dokonce se místopřísežně přiznávám, že jsem sama "dodávala" do školy kartičky pro ty děti, které "zapoměly". Těm, které by nic nedostaly by to skutečně bylo líto. Pokud děláte jakoukoliv párty doma, ať už narozeninovou či jinou, nikdo vám nemůže a také samozřejmě nemluví do toho, koho pozvete. Škola to může mít jen jako doporučení a to se projeví tím, že možná paní učitelka "odmítne" distibuovat vaše pozvánkové kartičky v pytlích s informacemi ze školy(což se tu dělá) a řekne, ať si je pošlete poštou. Narozeniny se ve škole slaví obvykle tak, že přinesete (chcete-li) nějakou malou sladkost a pitíčka pro všechny děti a při některé z přestávek všichni vašemu dítěti zazpívají, popřejí a zamlsají si.
Tu knihu o poradách jsem nečetla (ale kouknu se na ní), ale jistě jsou mnohé ty rady vytrženy z kontestu a je hlavně důležité vědět, komu byla knížka určena a co si autor článku představuje pod slovy TRENDY... Zažila jsem párty se zábavou organisovanou miniaturní zoologickou zahradou, s bláznivým vědcem výzkumníkem, s pár koniky , s klaunem a balóny a hopsadly všeho druhu a velikostí, s učitelkou hudby a s výtvarnou náplní a počtem dětí od 3 do 30 (to když někdo pozve tu celou třídu nebo početné příbuzenctvo), šlo se taky do kina a pak na pizzu, nebo na miniaturní golf. A taky jen společná přespání pro holčičky, kdy jim nalakovala nehty starší sestra a koukalo se na videa...Některé maminky umějí samy vymýšlet velmi vtipné hry, výtvarné projekty, nebo pozvou děti do bazénu, svého či obecního. A to máme ve svém okolí i rodiče, kteří jsou z hlediska českých poměrů a i ve skutečnosti "za vodou", tedy milionáři.
Rada z knihy o tom, že by párty měla být čím dál "lepší" je taky jen logická. Znám i rodiče, které párty nedělají nebo dělají velké jednou za dva roky. Ceny za takové odborné bavení jsou podle počtu bavených děti a pohybují se v různých místech od 60 dolarů za zapůjčení hopsadla tak 150 za ZOO či koně do 300-400 dolarů, ale může to být i mnohem víc samozřejmě. K zábavám 16 letých jsme ještě nedošli, ale pár jsme jich viděli v našem Kalifornském bazénu a hlavně mexických ve veřejných parcích.Mladí se baví vlastními silami. Navíc nemůžou pít, tak to přijde levně. Pro Mexičany oslava 16 let dcery je oslava dospělosti, slaví se v bílých nevěstovských šatech a s desítkami, ne-li stovkami hostů. Ale jistě rodiny neruinuje, když tak jako velká svatba u nás. A to je zaležitost "kulturní".
Tak opravdu nevím, o jakých "trendy" se jedná. Asi o těch, které popisují bulvární plátky. Já je kolem sebe nevidím a věř mi, že znám Ameriku dost dobře. Věra S.
 Pavla3 


Re: Re: Americké narozeniny 

(28.8.2006 18:09:35)
Věro,
časopis TÝDEN se u nás řadí k velmi seriózním mediím. NENÍ TO ŽÁDNÝ BULVÁR. I přes tvé vysvětlením mi to přijde dost uhozený. Oslavu narozenin si u nás nemůže spousta lidí dovolit vůbec žádnou, popřípadě tak jednu za 3-4 roky, nepočítám-li rodinná posezení v úzkém kruhu. Pokud dělám pro své dítě oslavu tak si zve tak maximálně 4-5 kamarádek a to rozhodně nepočítám každou korunu - mmch 150 dolarů je u nás 3300 Kč, celá oslava mě nepřijde víc než na 1000 Kč. 400 dolarů (tzn 8800) bych za oslavu nedala ani v nejhorším zmatení mysli.

Mám několik kamarádek, které byly v Americe jako Au-pair, nechci způsobit nějaký "mezinárodní konflikt", ale přesto to musím napsat - všechny se shodly na tom, že naprostá většina amerických dětí jsou na naše poměry rozmazlení spratci. Když si občas stěžuju, že mám zlobivý děti, dostane se mi odpovědi "jeď do Států a budou ti připadat jak andílci"
U nás jsou možná tvrdší výchovné postupy, ale zas tu nikdo nestřílí po spolužácích a učitelích (alespoň zatím).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Americké narozeniny 

(28.8.2006 18:26:45)
400 dolarů mi zas nepřijde nějak extra moc, jak velké že to mělo být dítě?
Když si spočítám, kolik mne stály synovy narozeniny, teda včetně dárků, tak to tak nějak vychází, a byly mu tři. Počítám s tím, že se bude částka zvyšovat a neshledávám na tom nic perverzního, prostě děti rostou, tak rostou i náklady... :o)
 Milly36 


Re: Re: Re: Americké narozeniny 

(28.8.2006 22:30:30)
Pavlo3,
Promin, jestli se pletu, ale z Tveho prispevku doslova cisi zavist a hloupost, coz me vzdycky dokaze nadzvednout ze zidle. Jo, z jednoho precteneho clanku je z Tebe odbornik na Americany, co?:-)

Problem je v tom, ze to prepocitavas na koruny, coz je ABSOLUTNI BLBOST! Kdybys tu zila, sama bys pochopila - v dolarech se vydelava a dolary se taky plati. Pokud bych si mela vsechno porad prepocitavat na koruny, tak tu zdechnem hlady, protoze treba chleba tu stoji $2.50 + tax7%, kdyz to chces presne(honem kalkulacku, x 22 kacek =???) a 3 ks kurecich prsek vyjdou na 6-8 USD, podle toho, kde clovek zije, ceny jsou ruzne. A meloun, pokud neni ve sleve, stoji treba $7. Ted je kurs dolaru relativne nizky, pred par lety si pamatuju, ze byl 1 dolar za 40 kacek!:-) Tak si to spocitej ted! A co bys rikala na rovnatka, ktera stoji jak kde kolem $3500 a pojistovna Ti uhradi MINIMUM! Hmmmm. To fakt nejde prepocitavat. Tecka.

Na zaver - Amerika je velka a je znamy fakt, ze se da generalizovat jen to, ze se NIC NEDA GENERALIZOVAT. A o USA to plati jeste vic. To, ze nekdo svemu diteti zaplati 400 dolacu za birthday party neni zadna smerodatna a jednoznacna pravda, ktera se vztahuje na vsechny Americany. Je to o rozdilne kulture vseobecne a zivotnim stylu a vubec.
Kdybych mohla, tak takove lidi, jako jsi Ty, bych poslala na zkusenou do sveta, pekne na rok, to je primerene dlouha doba na to, aby se clovek aspon trochu orientoval v tom, jak to chodi jinde... Neboj, trava tu zelenejsi neni.

Nic, ja jdu, je mi na nic.
Milly
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Americké narozeniny 

(28.8.2006 22:39:42)
Tráva v USA možná zelenější není, ale vládne tam taková totalita, že se to možná nedá srovnávat ani se čtyřicetiletou diktaturou proletariátu. :o)

Když jsem tam před lety přijela, že tam zůstanu pracovat, po třech nedělích jsem normálně zdrhla a v autě se skoro rozbrečela, když mi kamarád řekl, že asi nestihne letadlo. :o)

Fakt obdivuju lidi, co tam jsou ochotní žít a mají přitom zkušenosti z Evropy, kde to zaplať Pánbůh ještě není tak hrozný...
 Milly36 


Re: Re: Re: Re: Re: Americké narozeniny 

(28.8.2006 23:27:12)
Takze po trech nedelich jsi expert na USA, jo? :-)

Zalezi na oblasti, kde zijes. Ja jsem momentalne v North Carolina a nadavam, nastesti se behem 14 dnu vracime do Massachusetts.
Zustat v USA ale nechci, chybi mi rodina a pratele a to nikdo a nic na svete nenahradi. Ale beru to jako veeeelkou zkusenost, ktera nejen vzala, ale take dala.

M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Americké narozeniny 

(28.8.2006 23:34:37)
A kdo říká, že jsem expert na USA? To je čistě můj subjektivní dojem a kupodivu i dojem většiny mých přátel, kteří zde nějakou dobu pobývali.
Mně prostě tamní byrokracie a policejní režim nesedí. Navíc mám poměrně značné výhrady k zahraniční politice USA. Proto tam nežiju a nikdy žít nebudu, ale komu to nevadí nebo dokonce vyhovuje, budiž mu přáno. :o)
Ovšem na druhé straně je to sakra velký trh a z hlediska podnikatelských aktivit nelze Spojené státy opomíjet. :o)))
 Radka 
  • 

Trochu jinak, možná to sem ani nepatří 

(30.8.2006 2:04:28)
Prasádko,

já vím, že je blbost přepočítávat na koruny, už proto že to nejde třeba jako Německu pracovat a žít v ČR (v příhraničí samozřejmě :o)), ale nedávno byl v časopisu Sestra, článek přeložený z nějaké americké studie o sestrách neameričankách a amerických sestrách (bylo tam porovnáváno vzdělání, plat, úvazek, praxe a ještě x dalších věcí), vyšlo z toho, že cizinky mívají "vyšší" plat než američanky, protože většinou pracují na celý úvazek a mají i tudíž delší praxi a pracují převážně ve větších městech, no a ten plat řadové sestry byl 13 816 Dolarů ročně, tedy 1151,3 dolarů měsíčně, čož mi při přepočítání na koruny a měsíc vyjde nějakých 25000 Kč měsíčně, což mi příjde dost ubohý (já mám v ČR více než půlku toho platu) hlavně proto, že by tam musel žít a těch peněz než by přezkoumali jeho vzdělání (pokud toho vůbec jsou schopní) a různé další zkoušky a poplatky.

zrdoj:www.medscape.com/viewarticle/515432

Ad USA a zahraniční politika: jo všude se pletou, ale doma si pořádek udělat neumí (to v TV říkal jeden američan v souvislostí s hurikány).

Můj manžel se pořád diví, že když má armáda v USA takové technologie, že můžou sledovat kde co jaktože nejsou schopní jich použít ve válce s terorismem, no asi to bude tím, že technologie vymýšlí mozky z celé planety a aplikují ji do praxe američané :o(, no a taky žádná jiná armáda v NATO nedává svým vojákům drogy (zdroj americký dokument).
 Nelie 


Re: Trochu jinak, možná to sem ani nepatří 

(30.8.2006 3:03:15)
Radko, to je blbost - jsem v Kanade a tady maji sestricky $30.00/hod plus benefits. 1300/mesicne dela 300/tydne, coz je min nez 10/hodinu (pocitam hodne zhruba) - moje uklizecka bere kanadskych $20/hodinu. Za min jak $10/hod by se dal tak sehnat prodavac do McDonalds ale ne kvalifikovana sestra.
 pozitivni mysleni 


Re: Trochu jinak, možná to sem ani nepatří 

(30.8.2006 3:11:03)
Taky bych tu sestru s timhle platem chtela videt.I neanglicky mluvici uklizecka tu ma vic.
Moje kamoska dela asistentku zubare(asi je to neco jinyho nez sestra), ma $700 tydne.

Radus nemuzes mi naspat kolik tu ma kvalifikovany delnik v odborech???
 Radka 
  • 

Re: Re: Trochu jinak, možná to sem ani nepatří 

(30.8.2006 22:34:23)
Andreo, Nelie

nevím jestli je to blbost, ale zdá se mi to totiž strašně málo, bylo mi to divný.

Článek byl uveřejněn v odborném časopise pro sestry SESTRA, bohužel nemají články dané na net :o(, jmenoval se Charakteristické rysy mezinárodně vzdělaných sester v USA, autorky Ivana Picmausová, Lenka Penkalová

na konci článku je zdroj: Přeloženo z Yu Xu;Chanyeong Kwak: Characteriristic of Internationally Educated Nurses in the United States. Jannetti Publications 2005, info
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: Trochu jinak, možná to sem ani nepatří 

(30.8.2006 22:37:26)
Nějak se mi tam nezobrazila adresa na ten zdroj :o(

tak znovu: www.medscape.com/viewarticle/515432
 Milada, 2 dospele deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Trochu jinak, možná to sem ani nepatří 

(7.9.2006 7:17:16)
Pracuji jako sestra v Americe. Jelikoz mi nepocitaji praxi mimo USA, mam plat jako jine sestry s jednorocni praxi - $ 32 za hodinu. Pracuji jako vetsina Americkych sester - 3 dvanactky tydne, coz je plny uvazek. Zaplatit
$ 400 za oslavu narozenin by bylo totez jako zaplatit v Cechach jednodenni vydelek sestry.
(Za prescasovou smenu - a mohu jich vzit tolik, na kolik se citim - dostanu dvojnasobek). Skutecnou vyhodou jsou benefits - velmi levne.
 Nelie 


Re: Re: Re: Trochu jinak, možná to sem ani nepatří 

(30.8.2006 23:35:25)
Radko, prumerna hodinova mzda sestry v US je $19.00 a rocni plat sestry s 3 roky praxe je pres $60 000, mrkni sem:

http://www.allied-physicians.com/salary_surveys/nurse-salaries.htm

Bohuzel mi nejde otevrit tvuj link, ale bud je to silne vytrvene z kontextu (spousta sestricek co znam pracuje na pul uvazku neb maji doma deti, tim padem by jim rocni plat klesl, ale umerne k poctu hodin) nebo nekdo silne keca.
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Trochu jinak, možná to sem ani nepatří 

(31.8.2006 0:54:32)
Nelie,

Taky koukám, že ten link nejde :o(, no jedině, že bych zkusila napsat autorkám, článek to je na dvě stránky a dost by mě mrzelo, kdyby se v Sestře otiskovali špatné informace, protože to bych mu pak jaksi nemohla věřit a to by byla škoda, nemyslíš? Já jim snad vážně napíšu, ale teď už ne, jdu spát.

Dobrou noc :o)
 Rania 
  • 

Re: Re: Americké narozeniny 

(29.8.2006 10:39:50)
Pavlo, nejde nic přepočítávat - my jsme slavili dvoluleté narozeniny našeho syna a dcery kamarádky, pozvali jsme 25 lidí + 12 dětí. Oslava nás vyšla (v cizině) min. na 200 EUR, což je v přepočtu sice skoro 6000 Kč, avšak tady to neznamená skoro nic, pač jen velky dort pro 25 lidí stál 90 EUR - v Č R bys ho pořídila jistě levněji...Chleba tady taky nestojí jako v ČR. Pokud chceš pořádat oslavu v dětské herně, tak tam vyjde pro 15 dětí cca na 150 EUR (limonáda+dosrt + neomezený vstup do herny). V ČR by tě to jistě vyšlo levněji, neboť ceny jsou u většiny zboží, hlavně potravin, ještě někde jinde.

takže oslava za 400 USD mi přijde úplně v pohodě. nelze porovnávat neporovnatelné! Ale to je klasická česká vlastnost - hnedka přepočítat na Kč,. vyjde horentní suma a jen se závidí...Nikdo nevidí, že náklady v zahraničí, jak na bydlení i stravu jsou stále ještě mnohem mnohem vyšší.
 sarmi 


pouzivani pluralu 

(28.8.2006 10:27:38)
je to tak, chapu, ze by se plural asi pouzivat nemel, castokrat se ani ja neubranim a pouziju ho (do 11mesice jsem zvedavcum odpovidala: ne, jeste stale nemame ani jeden zoubek...a pak: hura, uz mame prvni zoubek....:-) myslim, ze zatim z toho syn trauma nema (mel nedavno rok), ale jiste ho budu odbouravat (plural, ne syna :-), aby se citil jako samostatny jedinec.
 kikina 
  • 

Re: pouzivani pluralu 

(29.8.2006 14:17:20)
to my jsme meli prvni zoubek v 5 mesicich, ale v roce jsme jeste nesedeli :-(((
 Blanimour 


zvláštní zmatení mozku 

(29.8.2006 15:35:18)
Používání množného čísla tímto způsobem mne vždycky hrozně vytáčelo. Když měla mimčo má, jinak normální sestra, čekala jsem, že se tomu vyhne. K mojí hrůze s tím ale začala taky. No - a možná už správně tušíte - když se mi narodila dcera, najednou jsme kakaly, papaly, spinkaly... (manžel mi vždycky na "...to jsme se krásně pokakaly!" odpovídal: "vážně? ty taky?"). Dnes (malé je 18 měsíců) už to nepoužívám, ale nějak si teď vůbec nedokážu uvědomit, kdy mne to přešlo. Že by to byla nějaká změna v mozku vyvolaná hormony u novopečených matek? Nebo prostě jen nevědomky napodobujeme, jak na mimča mluví většina mamin? (vzhledem k tomu, že v cizích jazycích - tedy alespoň v autorkou zmíněné angličtině - se něco takového nevyskytuje, tak by to spíš hovořilo pro druhou zmíněnou možnost. Proč to ale sakra děláme?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: zvláštní zmatení mozku 

(29.8.2006 15:41:03)
Tak možná je to věc podvědomí, ostatně dítě si taky nějaký čas po narození neuvědomuje, že je samostatná jednotka, neboť s matkou tvořilo po devět měsíců "jeden organismus".
Prostě ta matka bere dítě jako součást sebe samé.
Nevím, nikdy jsem to nedělala, tedy myslím používání plurálu, ale přijde mi to takhle docela logický.
 Jája, 1 dospělé dítě 
  • 

Co tím chtěla autorka naznačit?  

(28.8.2006 10:56:40)
Co chtěla článkem autorka naznačit? Že je jí příjemné dítě, které běhá po autobusu, otravuje všechny lidi, ječí a nedá si říct, aby proboha zklaplo? Nebo dítě, které neustále vyžaduje pozornost, když se baví dospělí? I dítě se přece musí umět zařadit do společnosti, i hyperaktivní dítě musí pochopit, že v tramvaji není na jeho neukázněnost nikdo zvědavý. Je rozdíl, jestli v tramvaji dítko žvatlá, baví se s rodičem nebo lítá jak utržené ze řetězu a řve jak pavián. Pokud Vás s neukázněncem řidič vysadí, dobře Vám tak. Jak mi kdysi řekl úplně cizí pán, když moje dítko vzteky řvalo: "paní, když si dítě nedovedete vychovat sama, nedivte se, když to za Vás udělá někdo jiný. A buďte bez obav, že na něj bude stejně ohleduplný jako Vy".
Americká výchova je až moc ohleduplná. Buďme rádi za tu naši, i když přitom padne nějaká facka. Ale naše děti aspoň v zájmu celé té slavné "americké svobody" a "proboha, jen abychom našemu nunátku neudělali psychické trauma" nenosí do školy střelné zbraně a nestřílí spolužáky, naše školy ještě nemusí hlídat ozbrojená ochranka.
 Rania 
  • 

Re: Co tím chtěla autorka naznačit?  

(28.8.2006 11:05:14)
Jájo, trošku přeháníš, ne? ty jsi nečetla, že i v ČR chtěli spolužáci zabít spolužáka, zmlátit učitele anebo že spolužáci vylákali spolužačku a pak ji ubili sekyrkou???? To se může stát v každé zemi.

Nejsem pro americkou výchovu bez limitů, ale to, co by si čeští rodiče meli vzít jako příklad, je pozitivní motivace, jak píše autorka. Potom by ČR nebyla plná uťáplých a neschopných lidí, kteří mají nulové sebevědomí a dokážou jen závidět těm, kteří jsou úspěšnější.Je to samozřejmě ještě dědictví komoušů - drž hubu a plav, ale snad se ledy pomalu začínají hýbat...

Pokud se jedná o MHD, smaozřejmě, je třeba dítě usměrnit, pokud obtěžuje ostatní, ale pokud mluví, vyptává se apod., je to normální. Pokud jde o konverzaci dospělých, záleží na věku dítěte a na tom, co se ptá.
 verca 2 deti 
  • 

Dítka z pohledu au-pair 

(29.8.2006 9:26:35)
Byla jsem jako au-pair v Rakousku a musím říct,že děti vůbec netrestají fyzicky,což by malý občas potřeboval-byl hodně energické dítě-ode mně ne,ale mamince např.nevadilo lezení po stole,při nedělním obědě.Děti vychovávají k většímu sebevědomí,rozhodně nejsou žádní utáplí.Taky jsem žasla,co si nejstarší dcera dovolovala k mámě-mění manipulace,co máma vydrží a pak když ta máma včas dítě nezarazí,má pak problém.
 sarmi 


Re: Co tím chtěla autorka naznačit?  

(28.8.2006 11:11:45)
jajo, ja clanku zda se, porozumela jinak nez ty. z vyctu tvych otazek (co tim chtela autorka rici), jsi se netrefila ani do jedne. autorka se spis pozastavovala nad podrazdenymi, okrikujicimi, otravenymi rodici...
a jeste poznamka: hyperaktivni dite opravdu nepochopi, ze nema v autobuse pobihat...to muze byt snad jen nase zbozne prani.
 Iva 
  • 

Re: Co tím chtěla autorka naznačit?  

(28.8.2006 11:19:14)
Jájo, také s tebou nesouhlasím, stejně jako přechozí dvě autorky reakcí na tvůj příspěvek.
A co se týká hyperaktivního dítěte, tak je to přesně o tom, ŽE TO SKUTEČNĚ NEPOCHOPÍ. Protože NEMŮŽE a tímpádem když si budeš myslet že MUSÍ, pak budeš trápit to dítě i jeho rodiče.
Ten pán kdysi v tramvaji nevychovával ani tak tvoje dítě jako tehdy tebe ne ? A přitom nemohl vědět jestli tvoje dítě není třeba zrovna hyperaktivní, autistické atd.
Co o tom věděl - nic. Myslím, že měl být zticha.
Já jsem kdysi měla na starosti jen psa, a soused mě celý víkend vychovával jak mám toho psa vychovávat - v nadsázce mohu říct, že pes byl hyperaktivní a sousedovi jsem se mohla omluvit, slíbit mu, že psa už nikdy hlídat nebudu nebo mu to nějak vynahradit, ale víc jsem s tím dělat nemohla. Tím, že mě pořád i psa vychovával nám zkazil víkend a možná i sobě. I když u něho je možné, že mu víkend skvěle vylepšilo vědomí, že on ví jak vychovávat a udělá maximum pro to, aby vychoval mě i psa :-)
 Aja  
  • 

Presne tak !! 

(28.8.2006 18:15:36)
Souhlasim z autorkou clanku !
Ziji v Americe a kdyz priletime do Cech tak mam bohuzel i vlastni zkuseosti s tim ze takhle mluvi moje sestra na sveho starsiho syna z jeho nevlastnim otcem. Ne ze by mu rikali ze je kreten ,idiot a tak sproste ,ale stale je u nich slyset jak rikaji : Ty jsi ale blbec ,nic z tebe nebude jsi lenoch prvni tridy atd. Moc me to jako jeho tetu boli jelikoz vim ze timhle ho dost ponizuji a tudiz on sam nema naladu nic delat jelikoz vzdy si rekne ,jsem blbec a nic ze me nebude !!!
Vyrustala jsem v Cechach od malicka a nikdy jsem tohle nepozorovala az kdyz jsem prisla sem do Ameriky 13 let nazpatek.
Kdyz jsem nekdy rekla doma tady v Americe ze je moje dcera tele jelikoz neco udelala spatne tak mi muj Americky manzel rekl ze takhle s ni mluvit nemuzu jelikoz bude vyrustat v ponizeni a nidky nebude silna dost bojovat sama ze sebou ,bude zastresovana a nic nikdy nedokaze. Od te doby mi to padlo do hlavy a rekla jsem si ze ma vlastne pravdu ,jelikoz u nas jak jsme byli jako deti nam porad rodice rikavali ,kdyz se nebudes ucit tak pujdes kravam vytirat zadky !!! V tu chvili jsem vzdy byla tak ponizena ,pamatuji si ze se mi pak nic nechtelo delat .Kdyz mi moje ucitelka rekla ze jsem velice chytra holka ale lina tak jsem si v duchu rikala ze preci jen bych to nekdy mohla nekam dotahnout .

Kdyz jsme asi tri roky nazpatek dorazily do Cech tak moje dcera sla semnou a moji sestrou synem do obchodu .Koukali jsme po kocarkach jelikoz moje sesra cekala druhe dite .Prodavacka kdyz jsme prisli do obchodu nechutne zacala nadavat na moji dceru a synovce at laskave nesahaji na ten kocarek nebo ho uspini !! V tu chvili jsem se otocila azeptala se prodavacky co je na tom spatneho ze si zkouseli jak se kocarek vozi a ze deti nejsou vubec spinavy v tu dobu jim bylo 12 let tak at si necha ty komenty .Prodavacka se ytocila a rekla ze jsou to sracove aby na to nesahali .No verte ze ve me bublalo a rekla ji ze bych si prala mluvit z majitelem obchodu .Bohuzel jsem mela smulu jelikoz ten tam zrovna nebyl.Prodavcce jsem rekla at si obcas vypere svoji spinavou hubu ze takhle mluvit z mojema detma nebude .A odesli jsme .No jo jenze co ,nic se asi nezmenilo a ona si otevira hubu do dneska asi na vsechny ,jestli tam tedy pracuje a co potom jeji deti jak asi s nima mluvi ze !
No to jsem nej tak chtela pisnout k tomu jaky maji povahy dospely lidi a jak ukazuji detem ze si jich vazi a ze je respektuji .
Me prijde ze v Cechach porad nevi lidi jak se chovat k detem a jak je vychovavat .Nerikam ze Amerika je perfektni na vychovu ,najdou se tu taky lidi co krici na sve deti ale to uz je zase z torchu jine vrstvy lidi ,s takovyma se nastesti nestykame .
Navic se mi desne libi ze tady at je to jak je to tak lidi - rodice desne moc pomahaji detem v nich vybudovat jejich pysnost a jejich chytrost .Tim padem tady ty deti jsou podekovany opravdu za vsechno ,zase nemluvim o detech z jine strany rodin .....

Jeste bych chtela jen dodat ze America ,Canada jsou staty ktere opravdu ziji a delaji jen pro deti .A delaji opravdu moc a jsem na to moc pysna i kdyz jsem vyrustala cely zivot v Cechach .
 Linda, dcera 
  • 

Vychova v Americe? 

(28.8.2006 18:48:33)
Tak souhlasim s tebou, ze ponizovani deti k nicemu nevede a jenom skodi. Na druhou stranu bych ale nijak nevelebila americkou vychovu. Prijde mi dost degradujici, dekovat diteti za kazdou ptakovinu. Taky nechapu, jak si rikaj deti s rodici "miluji te" pri kazde prilezitosti - je to tak automaticke, ze se nad tim snad ani nepremysli. A ze vyrostou z americkych deti sebevedomi dospeli? No jedna vec je zdrave sebevedomi a druha vec je sebereflexe - oboji by nemelo chybet. Ze se zije v USA jen pro deti? Spis se na nich stavi ohromny business...
 Eraser 
  • 

Re: Vychova v Americe? 

(9.1.2007 19:26:03)
No,ono to "I love you" nemá jen význam "miluju tě", ale i třeba "mám tě rád" atd. :-)
 Olina, Anička 4r. a Honzík 1r. 
  • 

Tak nějak 

(1.9.2006 0:20:59)
Samozřejmě, nemá cenu říkat "si hloupá, proto se ti to nepovedlo", ale "teď se ti to nepovedlo, zkusíme to jinak, bude to lepší...". S prodavačkami a jejich bezpředmětnými komentáři chováni malých dětí má tak asi zkušenost každý rodič.
Ale Ájo, nic ve zlém, Tvoje psaná čestina je kapku legrační! Nedokážu to tak úplně posoudit, ale píšeš, že si vyrůstala v ČR a že jsi v USA 13 let. To není tak dlouho, ne? Americký manžel s velkým A a "padlo mi to do hlavy". A často "z" misto "s". Spolu s tím patetickým, jak s hrdá, že v USA a Kanadě se žije a pracuje jen pro děti, mi to dohromady připadá jako úlet. Přece nelze takhle zobecňovat. To je jako kdyby někdo,kdo pracuje v likérce v Kentucky, napsal, že v USA se žije pro výrobu alkoholu.
 Nelie 


Re: Tak nějak 

(1.9.2006 3:24:06)
Olino, pokud nekdo zije jen v anglickem prostredi, tak bohuzel cestinu, specialne psanou, proste zacne zapominat. Ja ziji v cizine 16 let, s 4letou prestavkou, a vim, ze muj jazyk na tom neni nejlepe. Ale co s tim? Plus mam pocit, promin, ze toto neni akademicka diskuse, takze ulet v pravopisu/gramatice neni zase neco tak hrozneho.

Bydlim v Kanade, nekolikrat jsem se stehovala a muzu potvrdit, co rika Aja - tady se zije vic pro deti, nez v Cesku. Ja tu mnohem vice parku s prolezackami, muzea maji specialne oddeleni pro deti, kolem hrist jsou znacky prikazujici 30km/hod (a pokuta za prestup rychlosti je dvojnasobna), v restauracich mas specialni menu pro deti plus vzdy ti prinesou neco na hrani, obchodech se k detem chovaji uctive (velky sok pro moji dceru byl nakup v Cesku, prodavacka byla silne neprijemna, dceru ve fronte prehlidla a ani se neomluvila, proste neco uplne jineho nez tady). Ono se to musi zazit, abys vedela, co se Ti snazime rici.
 Olina, Anička 4r. a Honzík 1r. 
  • 

Re: Re: Tak nějak 

(14.9.2006 23:43:12)
Já to chápu dobře, psala jsem úplně bez ironie, že spousta věcí-obzvlášt obhroublé prodavačky-jsou v ČR trošku profláknuté. Stejně tak vím, že to není diskuse o pravopisu, ale pro mě to má význam-není možné, že nemá s kým mluvit česky, má přece děti. Ale psala jsem to fakt napůl z legrace. Nesoudím nikoho :)
 jana 
  • 

Zapomínání jazyka 

(1.9.2006 8:42:54)
Olino, já jsem strávila v USA jen asi čtyři měsíce (bez možnosti mluvit česky) a po návratu jsem si chvíli připadala, že mluvím jako strejček z Ameriky. Každý zapomíná.
 Pruhovaná 
  • 

Re: Zapomínání jazyka 

(3.9.2006 9:15:32)
Moji příbuzní žijí v USA už více než 30 let, považují se za Američany, ale česky píší i mluví perfektně (aniž by se nějak výrazně stýkali s krajany). To že někdo po čtyřech nebo třeba dvanácti měsících zapomíná rodný jazyk vězí v něčem jiném, domnívám se.
 jana 
  • 

Re: Re: Zapomínání jazyka 

(3.9.2006 10:13:25)
Milá pruhovaná, oni asi mluví česky mezi sebou, a to je něco trochu jiného než nemluvit vůbec!!!
 pruhovaná 
  • 

Re: Re: Re: Zapomínání jazyka 

(3.9.2006 20:58:57)
Že by se ani číst česky nedalo?
 Olina, Anička 4r. a Honzík 1r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Zapomínání jazyka 

(14.9.2006 23:57:37)
Pro Janu: no, když teda někdo žije pro děti, tak by mohl mluvit česky třeba s nimi.
Pro pruhovanou: taky mám dojem, že když člověk chce, tak rodný jazyk prostě nezapomene v žádné formě.
 Nelie 


Re: Re: Re: Re: Re: Zapomínání jazyka 

(15.9.2006 0:50:16)
Olino, po pul roce se jazyk nezapomene - ale ja jsem treba v cizine 16 let...jazyk se vyviji, moje slovni zasoba zacina byt "zastarala" plus se mi motaji anglicka slovicka do vet. Pracuji v lekarskem prostredi a hodne vyrazu proste cesky neznam. Na dceru cesky mluvim, ale to je tak na udrzeni zakladniho jazyka. Ctu hodne, ale zase - spis anglicky, ono za ocean dovazet ceske knizky je hodne financne narocne...
 Olina, Anička 4r. a Honzík 1r. 
  • 

Re: Zapomínání jazyka 

(14.9.2006 23:49:24)
No tak je to prostě individuální, já jsem strávila něco přes půl roku v GB a ten pocit jsem neměla.
 Damila 


Jájo 

(28.8.2006 11:29:35)
Asi nemáš hyperaktivní dítě, viď. Jinak bys pochopila, že tyhle děti se nedají "vychovat" v tom smyslu jak si představuješ...
Kdyby ses někdy setkala s tímto dítětem a jeho naprosto zničenými rodiči, jistě bys pochopil...
Hyperaktivita se prostě nedá převychovat.
 Jája 
  • 

Re: Jájo 

(28.8.2006 12:16:48)
Pracovala jsem jako vychovatelka u těžce mentálně postižených dětí, řada z nich byla i hyperaktivní. Pro ilustraci: absolvent pomocné školy, kde jsem pracovala, má ve 14 letech zvládnout všechna malá a několik velkých písmen, psát malá písmena a počítat do 20. To ale ve skutečnosti zvládli jen ti lepší. Přesto VŠECHNY děti dokázaly pochopit pravidla slušného chování, a to na vlastním příkladě. Mluvíte o vyučovací hodině na chodbě? Fajn. Takže půjdeme ještě jednou. Že jste kvůli tomu neměli čas na fotbal? Kdybyste nemluvili, bylo by ho víc. Za půl roku byly moje děti ve škole vzorně vycvičené a sloužily jako příklad pro třídy mentálně méně postižených. Mohla bych psát dál. Hyperaktivní dítě musíte utahat, ne nechat dělat, co chce. Vím, že to není jednoduché, ale jde to. Jedna věc je hyperaktivita (naši rodiče by řekli "velká bujnost"), jiná nevychovanost.
 Damila 


Re: Re: Jájo 

(28.8.2006 12:39:18)
Ano,
tvá práce je jistě záslužná. Ale zkoušela jsi ŽÍT s takovým dítětem? 24 hodin denně, několik měsíců, let...atd.? ˇ
Máš výhodu "pohledu zvenčí", to taky není k zahození. To zas my, mámy hyperaktivních dětí, nemáme. Můžeš vidět, to co my nevidíme a na druhou stranu jsi natolik zainteresované (pracuješ s některými takovými), že o tom něco víš.
Přesto musím říct, že je to pro mě ale i tak "pohled z rychlíku", protože zatímco učitelka (vychovatelka) jde po práci domů, máma takového dítka tu možnost nemá. Své dítě miluje, takže ho nedá nikomu na vychvání a trápí se s ním sama (a ráda).

Chci říct, že nechci ospravedlňovat matky nevychovaných dětí. jen je někdy těžké odlišit matky líné flegmatičky od matek vycucaných a už bez energie cokoliv dělat...
Můj ml. syn svou energii vynakládá především na mě a jestli někoho "otravuje", tak mně, a to právě hlavně na zastávkách MHD nebo uvnitř v autobuse...
Dlouho jsem se nechala takto "vysávat" a dosáhla akorát zdrav. problémů a podváhy tzv. "v zájmu dítěte". Ale v poslední roky se ve mně probujil pud sebezáchovy a dítě prostě nechám zlobit. A někdy i vypustím z pusy i to, co bych opravdu neměla. Prostě nemám sílu. Chápeš to?
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Jájo 

(28.8.2006 13:11:41)
Chápu. Nevím, kolik je dítku let, ale někdy to spraví kolektiv a zájmové kroužky.
Děti to někdy zkoušejí a je jen na nás, jestli se necháme.
Vzpomínám si na jednu spolužačku. Ta byla pro děti služka. Když byly děti malé, tak jim z velké lásky prostě všechno povolila. Když jsem s mí mluvila
po 20 letech po maturitě, v její domácnosti poroučely děti. Bylo mi jí opravdu líto.
Netvrdím, že musíme děti bít a nadávat jim, to rozumný člověk nedělá, ale jsou situace, kdy není zbytí. Navíc si to bez následku může dovolit jen někdo, aby pak nebyl považován za křováka. Ale i tehdy, kdy dítě jednu dostane, musí vědět, že je to proto, že ho má rodič rád.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Jájo 

(28.8.2006 15:59:30)
Utahat hyperaktivní dítě je myslím blbost. Hyperaktivní dítě se chová tak jak se chová proto, že je naopak parmanentně unavené (porucha pozornosti spočívá v tom, že u ničeho nevydrží, protože se rychle unaví a to dítě to řeší zvyšováním aktivity - těkáním od jedné věci k druhé). A každý unavený dítě je protivnější než obvykle. Pomáhá spíš jasnej řád (aby vědělo co ho ještě čeká) a dostatek odpočinku, ale utahání na hyperaktivní dítě těžko. Utahání pomáhá jen na děti temperamentní bez poruchy pozornosti.
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Jájo 

(30.8.2006 8:51:49)
Naopak, fyzicky ho utahat pomáhá v soustředění. Naše děti měly v pomocné škole rozvrh tak, že menší děti měly první 2 hodiny volné. Do této skupiny patřili 4 kluci, z toho 3 hyperaktivní. Já je brala na hřiště u lesa a tam jsem mezi ně hodila míč. když jeden z nich nepřišel, byla jsem tím čtvrtým já. Kluci se celé dvě hodiny nezastavili. Do školy pak přišli zdravě vyřvaní a utahaní. Učitelka si chválila, že se na učení vydrželi soustředit celé dvě další hodiny. Nemohla vědět, že kluci jsou rádi, že konečně sedí a mluvit nemůžou, protože jsou unáležitě utahaní.
Jen jsem nikomu neříkala svoje metody, byla jsou ráda, že fungovaly.

Je mi jasné, že tohle nejde dělat doma s dětmi denně, ale moje hyperaktivní děti se dokázaly na činnost soustředit taky dvě hodiny, a to je u dětí na hranicích vzdělavatelnosti co říct.
 Firstovka+Maty 19.7.06 
  • 

Re: Co tím chtěla autorka naznačit?  

(28.8.2006 13:32:59)
Jájo, také s tebou nesouhlasím.
Myslím, že příspěvek autorky nebyl o tom, zda nechat nebo nenechat děti pobíhat po tramvaji, ale jak s nimi jednat. Také mi vadí přisprostlé a hrubé napomínání dětí, které je už jenom snahou rodičů zachránit to, že nezvládli jejich výchovu doma, anebo důsledkem jejich flustrace a třeba i únavy. Jak se mají k sobě děti chovat slušně a slušně mluvit, když právě takové jednání vidí u rodičů?
Článek se mi moc líbí a mluví mi z duše. Škoda, že sám o sobě asi změně v naší společnosti o východě nepomůže. A tím nemám na mysli právě zmiňovanou americkou volnost ale výchovu byť důraznou a přísnou ale za použití slušného jednání. Jednejme s dětmi tak jako s dospělými - dospělým taky nenadáváme: "ty krávo pitomá", protože by si to dospělý nenechal líbit, ale dítě se bránit bohužel ještě neumí.
 Karel 
  • 

Re: Co tím chtěla autorka naznačit?  

(28.8.2006 13:38:56)
Soudružko to se Ti povedlo...
 Jaja 
  • 

Re: Re: Co tím chtěla autorka naznačit?  

(11.9.2006 10:59:26)
Jaká soudružka? Co to píšeš za nesmysly? Moje mentálně postižené děti jen pochopily, že když budou na chodbě řvát a dělat voloviny, že nebudou mít čas na zajímavější činnost. Takže se dokázaly rychle převléknout, nekázeň vyřešily rychle a mezi sebou, protože by pak neměly čas na běhání po lese, fotbal a další. Já byla na škole jediná, kdo jim dokázal, že něco umí a že nejsou jen ti poslední, proto si mně vážily a dodneška mně zdraví, i když ve škole už 16 let nejsem. Soudružka? pro tebe je každý, kdo měl ve škole autoritu soudružka? Tak to jsi asi fakt chudák.
 MirkaV 
  • 

Re: Co tím chtěla autorka naznačit?  

(31.8.2006 11:54:07)
Taky se ale neumi casto patricne prosadit a trpi pocitem menecenosti. Mozna prave proto , ze jim v mladi stale nekdo nadaval do kretenu nebo je osocoval. Nejsem zastancem prilisne benevolentnosti, ale urcite se da usmernovat i jinak nez to delame u nas. Autorce dekuji, prinutila me zamyslet se.
 L+2 
  • 

Re: Co tím chtěla autorka naznačit?  

(15.9.2006 17:59:35)
Mila Jajo,

myslim, ze clanek byl urceny presne takovym matkam, jako jsi ty. Bylo by dobre, kdyby jsi si ho precetla jeste jednou a pokusila se ho pochopit. Napriklad tvoje vyjadreni...... Nebo dítě, které neustále vyžaduje pozornost, když se baví dospělí?............... vystihuje Zpusob zachazeni s detmiv Cechach. Copak to znamea, "kdyz se dospeli bavi?" Pokud je s tebou dite ve skupine, a ty se s nekym bavis, dite je soucasti te skupiny, tak by melo byt do diskuse zahrnuto. Predstav si, ze by si se setkala a diskutovala ve skupine treba s dvouma chlapama a ty jedina zenska. Chlapi by zacali probirat neco a rekli by ti aby si "je neotravovala, nebo drzela hubu" protoze jsi zenska a oni jsou chlapi? Jak by si se citila? Trosku diskriminovana, ze? To same citi dite, proc by melo byt diskriminovane, vyloucene z diskuze? Je to clovek, jako kazdy jiny, jenom trochu mensi. Ale ma jiste sve nazory, myslenky a mnohdy diskuzi "dospelych" obohati.
 Monca, dve seminka 
  • 

Re: Re: Co tím chtěla autorka naznačit?  

(5.6.2007 22:20:33)
Sve deti miluju, ale to cos L napsala, je opravdu sila.
Nemuzu si pomoct, musim reagovat. Lidi, respektujme deti jako lidske bytosti, nejsou to veci, samozrejme. Nenadavejme jim, neponizujme je ani jinak nezneuzivejme, ale prosim vas, pamatujme,ze jsou to deti!!!!!!!!! Ne miniaturni dospeli. To jsou priserne blaboly. Kdyz se zastavi na ulici rodic s jinym dospelym a daji se do reci, ditko v zadnem pripade neni "soucasti diskutujici skupiny" ani omylem, pokud ho dospeli neoslovi a "nepozvou" do hovoru. Ne, dite nasi diskusi v zadnem pripade neobohati v tom smyslu jak jsi rekla, a Buh ochranuj svet, ve kterem si to snad deti budou
myslet a se podle toho zacnou chovat a myslet. Coz uz se docela deje, doma i zde. Nas ukol je deti vychovat k dospelosti, ne se s nima "kamosit". Na to prijde az budou dospeli, cti zrali. Kamaradu maji dost, taky vhodna mista k uplatneni se, nas potrebujou na neco docela jineho. Naprosto souhlas s Jajou.
 Damila 


A co když jsou české mámy jen unavené? 

(28.8.2006 11:11:27)
Já nechci obhajovat "matky", co se svým dětem nevěnují. Ale z vlastní zkušenosti vím, že člověk vyspaný a napapaný reaguje prostě jinak, než máma, která má sice své děti moc ráda, jak jen to nejvíc jde, ale prostě (a hlavně na MD nebo RD) docházejí síly. Je to totéž dokola. Tisíce stejných otázek, na které musí znovu a znovu reagovat. Pak už své dítě prostě odbydou v zájmu vlastního duševního zdraví...
Já se také počítám mezi milující mámy, ale když už náš mladší hyperaktivní syn mě podesáté zapojuje do diskuse o fatbalistech, nebo musím řešit spory mezi sourozenci poněkolikáté za den, ta trpělivost opravdu dochází. Začnu reagovat naprosto jinak, než když se mě zeptá poprvé!
Není to třeba tak, že ty americké mámy jsou víc odpočaté, resp. že se přes den zabývají jinou činností, než 24-hodinová starost o dítě (vždyť tam MD a RD není 4 roky!)??
 Rania 
  • 

Re: A co když jsou české mámy jen unavené? 

(28.8.2006 11:40:15)
No, možná to je tím, jak píšeš. taky chodím do práce a v porovnání s MD cítím, že mám na synátora silnější nervy, do práce se chodím odreagovat:) Ale nesouhlasím s tím, že bych byla více odpočatá anebo vyspaná, možná leda tak psychicky odpočatá od dítěte.

Z jiného soudku - stále mne zaráží na diskusích na rodince,že se stále píše o unavených a frustrovaných maminkách, ale co tatínci? Že by český muž ještě nepochopil, že je součástí rodiny a že má svou roli při výchově dítěte? že by sloužil jen jako peněženka?
 16.5Salám&Lajka14 


Tak nějak nevím, 

(28.8.2006 11:54:52)
co si z toho článku mám vybrat. Jako že to matky v USA dělají blbě a v ČR taky blbě. Ale jak se to dělá dobře, když každé dítě je jiné, jiná osobnost, a potřebuje něco úplně jiného než třeba chlapeček odvedle?
Synovi budou v zimě 4 roky. Zdrobnělinami na něj asi nikdy nikdo kromě "táborské" babičky nemluvil, ale tu vidí relativně zřídka. Sem tam nějaký pitomec přiletí, ale jen v opravdu vypjaté situaci. Odjakživa je vedený jako v podstatě rovnocenný partner, který není ani lepší, ani horší, je jenom menší a má míň zkušeností, takže v určitých věcech musí poslouchat rodiče, kteří mají logicky zkušeností víc. Fajn. Jenomže on má dost jinou povahu než já a co bych přivítala ve svém dětství, to on "nebere". Pozitivní motivace na něj naprosto nefunguje, protože přes svůj útlý věk je mistr argumentu a vždycky mi s neochvějnou logikou vysvětlí, že mám prostě smůlu.
("Podívej, když nebudeš chtít chodit po svých a budeš se chtít pořád nosit, nebudu tě moct vzít na dovolenou k moři, protože mám nemocný záda a nemůžu tě věčně tahat." "Nechci k moři, už jsem tam byl." apod.) Takže prostě musím nechat milého chlapce chvíli se válet po zemi nebo ječet a dělat scény, než pochopí, že OPRAVDU nebudu vláčet za krkem 16 kilo, když mám poměrně dost velké problémy s páteří. A je mi tak nějak jedno, kdo si o tom co myslí. Ti lidé mají doma zřejmě jiný typ dítěte, se kterým to skrz domlouvání a pozitivní motivaci jde. :o) U nás se zkrátka MUSÍ dát jasně najevo, že svého nedosáhne, ani kdyby se stavěl na hlavu. Skutkem. Kecy nezabírají.


 Lala 
  • 

Re: Tak nějak nevím, 

(28.8.2006 13:42:15)
Promiň Monty, ale to co jsi popsala: "Podívej, když nebudeš chtít chodit po svých a budeš se chtít pořád nosit, nebudu tě moct vzít na dovolenou k moři, protože mám nemocný záda a nemůžu tě věčně tahat." pozitivní motivace NENÍ. Pak se divíš, že pozitivní motivace nefunguje. Ona i funguje, ale musíš ji použít. To, co jsi předvedla, je typická motivace negativní.
"Když NEbudeš hodnej, tak NEdostaneš zmrzlinu, NEpůjdeme do zoo, NEbudu si s tebou hrát..." to prostě s pozitivní motivací nemá nic společného.
Pro Tvoji informaci, to, že Tvůj syn reaguje na negativní motivaci negativně, je naprosto normální, a děje se to v každém věku.
"Když si hned neuklidíš, nebudeš se moct večer dívat na televizi." Klasická odpověď dítěte: "Tak nebudu."
Když nebudeš mít samý jedničky, tak nepojedeš k moři." "No a co."
a takto bych si mohla případy z praxe vybavovat donekonečna... všechny mají jedno společné: ničeho s nimi u dítěte nedosáhneš.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Tak nějak nevím, 

(28.8.2006 13:48:44)
OK, tak je pozitivní motivace dítě chválit, když něco udělá dobře. Tak to asi bylo myšlené. Ale to mi přijde úplně samozřejmý, o tom nemá smysl psát. Popsala jsem něco, co jsem blbě pojmenovala, sorry. :o)
 Lala 
  • 

Re: Re: Re: Tak nějak nevím, 

(28.8.2006 14:10:01)
Já bych pozitivní motivaci neredukovala jenom na pochválení PO vykonané práci. Pozitivně motivovat se dá i předem, třeba právě tím, že se k dítěti chovám jako k "trošku sobě rovnější osobnosti". Protože tím, že mu jako "deus ex machina" něco prostě zatrhnu aniž by si uvědomovalo souvislosti, v něm právě vzbuzuje ten pocit podřízenosti v našem vztahu. Tím ale rozhodně nemyslím že má dítě vše dovoleno.
Třeba co mám relativně nejčerstvější postřehy u pubertální sestry, úplně jinak funguje
"Hned umyj nádobí, nebo budeš mít zaracha" a "Můžeš PROSÍM úmýt nádobí/pomoct mi? (já budu pak mít víc času a můžeme si spolu třeba číst nebo jít ven nebo bych to prostě potřebovala...)"
nebo
"No ty seš tedy naprosto nemožnej bordelář. Jestli to tu hned všechno neuklidíš, tak si mne nepřej/zakážu ti..." (tuhle větu jsem taky slýchala od rodičů, ale nikdy mne k uklizení nevyburcovala... přesto dnes nežiju v chlívě)
... myslím, že problém je v tom, že mnoho (českých?) rodičů bohužel toto považuje za tu pozitivní motivaci a používá.
Jinak k tomu nošení dítka za krkem bych mu neřekla že "Jestli budeš chtít nosit,... nepojedu s tebou k moři" ale "Nemůžu tě nosit, protože mám pak nemocná záda a nemocnou maminku určitě nechceš", spíš bych ale řekla "Chceš nosit? Bolí tě nohy? Tak si na chvilku sednem tady spolu na rantl a za chvilku půjdem zase dál, jo?". Každopádně pokud bych měla problém se zády, tak dítěti a priori možnost nošení za krkem prezentuji jako nemožnou. Z věty "Jestli budeš chtít nosit, tak Ti něco zakážu" ale syn logicky cítí, že k případnému nošení ochotna jsi, čehož využije :o)
 Lala 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tak nějak nevím, 

(28.8.2006 14:18:58)
Někdy mám pocit (to je teď mimo soutěž a nesměřuju tím na Monty), že občas rodiče mají s prominutím plnou hubu toho, jak rovnocenně ke svým dětem přistupují, ale přitom slovo "prosím", "děkuji", "promiň" (to zejména) na své dítě v životě nepoužili. Pro mne není příklad rovnocenné komunikace to, že si s pětiletým dítětem povídám o teorii relativity, ale že se i svému pětiletému dítěti umím omluvit když já něco zvržu (ani já totiž nejsem neomylná), že se k němu chovám slušně, umím poprosit a poděkovat a nepovažuji vše za samozřejmost, když je dítě "to menší, co má jenom poslouchat".
Prostě někteří lidé se k (svým) dětem chovají tak, jak by si ve slušné komunikaci s dospělým (sobě rovným) nikdy nedovolili... jako by pravidla ohleduplného chování pro vztahy s mrňaty neplatily.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Tak nějak nevím, 

(28.8.2006 14:28:07)
To opravdu nebylo směřované na mne, já na tomhle docela bazíruju, aby jsme k sobě byli doma slušní, děkovali, prosili a tak. :o) Když po synovi něco chci, tak stylem "Prosím, buď tak hodný a udělej to a to." Ani s omlouváním nemám problém. Jenom mi občas přijde neúnosný opakovat 100x denně "Prosím buď tak hodný a netrhej ty kytičky, ono je to bolí, jak by bylo tobě, kdyby ti někdo utrhl prstíček?" To už prostě nakonec jdu a předvedu mu, jak to tu kytičku asi bolí, i když je to taky nanic, když má zvýšený práh bolesti...
 Lala 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak nějak nevím, 

(28.8.2006 14:39:40)
No, ono jde taky o to, o co se prosí a za co děkuje :o)
Já bych taky neříkala
"děkuji ti, že jsi tak hodný a nepícháš mne do oka vidličkou" nebo "děkuji ti, že sis po velké utřela zadek", ale myslela jsem to v těch klasických situacích, kdy se toto říká i dospělým :o)
O to, aby dítě netrápilo kytičky (, nožičky broukům aj.), bych ale asi neprosila. To bych prezentovala tak, aby bylo jasné, že to není "buď vyhovíš nebo nevyhovíš maminčině prosbě" - ale "toto dělat nebudeme, protože..., alternativa prostě není".
 Milly36 


Re: Re: Re: Re: Re: Tak nějak nevím, 

(28.8.2006 22:37:31)
Lalo,
za oba dva prispevky Ti TLESKAM! Pod to bych se klidne podepsala i ja. Krasne jsi to vyjadrila, lip bych to nedokazala.
Milly
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tak nějak nevím, 

(29.8.2006 11:37:46)
Souhlasím, pokud se to nepřehání. Např. po jídle dceři řeknu, aby odnesla nádobí ze stolu na linku. Když je to její nádobí, pochválím ji, jak to šikovně donesla, ale neděkuju, protože jde o její nádobí. Ale když jde např. o tátův talíř, poprosím a poděkuji.KDyž se večer svlékne, řeknu jí, ať dá kalhotky a ponožky do koše (s prádlem, ne s odpadky :-)). Za to neděkuji ani neprosím, protože je to její prádlo. Ale když skládám vypravné prádlo a chci, aby uklidila tátovi ponožky do šuplíku, řeknu buď "prosím tě, běž to dát tátovi do šuplíku" nebo "chceš uklidit tyhle ponožky?".
 Damila 


Ranio, 

(28.8.2006 12:11:23)
já mám tedy pocit, že se naopak tatínci zapojují čím dál víc. Rozhodně víc než naši otcové před 30-ti lety...ne?
Vše nejde hned a ten posun je (aspoň pro mě) zjevný.
Asi to nelze paušalizovat, ale když vezmeme něco jako "průměrnou rodinu", tak tam se fakt máma stará o dítě a táta chodí večer z práce...Já nevím, jak to jínak udělat. prozatím prostě jeden plat většinou nestačí, tak se táta musí "roztrhnout" anebo musí pracovat oba...
 Kacka + Matyasek 5/04 
  • 

Re: Re: A co když jsou české mámy jen unavené? 

(28.8.2006 12:31:01)
Oni ti cesti tatinci radi utikaji s mladsimi, vic blond a neme ztahanymi slecnami..... nevim jak je to v Americe, ale vzhledem k vysokemu poctu rozvodu a nasledne opustenych deti, prisuzuji velky podil techto utrapenych a ztahanych maminek prave tomuto trendu. Jsem jednou z nich a ty nervy mam taky obcas nadranc :-)
 Damila 


Re: Re: Re: A co když jsou české mámy jen unavené? 

(28.8.2006 12:52:28)
Kačko,
neboj, však oni ti "uteknuvší" tatínci časem poznají, že to jinde lepší nebude, a že každá ženská jim nakonec zestárne, nebo uteče s mladším...Rozhodně bych se nebála, že jim to život nevrátí. Jestliže jinde spravedlnost nefunguje, tak v tomhle určitě jo.
 Kacka + Matyasek 5/04 
  • 

Re: Re: Re: Re: A co když jsou české mámy jen unavené? 

(28.8.2006 17:45:33)
dik ...v to doufam, uz jen proto, ze ja nebyla prvni , nybrz 3. !! ktere to udelal .... stale verim v bozi mlyny, ale oni melou taaaak pomalu :-) jeste jednou dik za optimismus :-)
 Glove 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: A co když jsou české mámy jen unavené? 

(2.9.2006 8:43:37)
Ehm, a to jsi vážně věřila, že když to udělal dvěma předchozím, že tobě to neudělá? No, co na říct ...
 ANDREA 
  • 

Re: Re: A co když jsou české mámy jen unavené? 

(28.8.2006 18:21:16)
Ziji uz dlouho taky v Americe, ale casto jezdim i domu. Ty rozdily vydam take. V USA bydlime v normalni cvrti, ale prakticky kazda rodina ma cleaning. Vetsinou jezdi jednou za 14 dni a uklidi cely barak. Behem tech 14 dni, rodice vetsinou poklizi jen v kuchyni - mam tim na mysli nadobi a tak. Toho ale taky neni mnoho, protoze se spousta rodin stravuje hotovymi vyrobky. Najdou se ale i rodiny, kde se vari. Vari, ale nedrhne se sporak. Proste 14 dni to vydrzi. Kdyz nekdo prijde na navstevu, prijde za onou rodinou, ne za ucelem kontroly cistoty. Chodi k nam spousta kamaradek, a zadnou nikdy ani nenapadlo zkoumat cistotu moji podlahy. Mam vsak i nekolik kamaradek Cesek. Kdykoli prijdou, prejedou prstem po skrini (velmi nenapadne), zkontroluji cistotu kuchynske linky a podivi se, ze neni ustlano.
Rozdil tedy vidim v tom, ze Americanky chodi brzo po porodu do prace - vetsinou jen na zkraceny uvazek - a vraci se domu vetsinou velice dusevne odpocate. A nedelaji hysterii kolem domactnosti - dite na hodinku usnulo, musim tedy uklizet a uklizet a uklizet.
Nedavno jsem byla v Cesku na navsteve. Samozrejme jsem taky navstivila kamaradky ze skoly. Bavili jsme se prave o tom, jak jsou unavene a znicene. Vetsinou plakaly, jak nestihaji domactnost, ale kdyz jsem jim navrhla, at si tedy poridi uklid, naprosto se zdesily. Nemohly by si ho dovolit! Nechapala jsem to, dokud jsem nezjistila, ze chteji aby uklid chodil 2x tydne na 8 hodin. A to mely vetsinou normalni domek. Co by tam proboha ta uklizecka delala? Neverily mi, kdyz jsem jim rekla, ze moji sousedi, kteri maji opravdu obrovsky dum s bazenem a tenisovym kurtem, maji uklizecku taky jen jednou za 14 dni. Jedne kamaradce, jsem potom sehnala pani, ktera za ni chodi jednou tydne a za jednu navstevu si bere 200,- Kc. Coz podle me jde. Pokud by ji mela 2X do mesice, zaplati 400,-, coz podle me neni zase az takova suma, ktera by zruinovala rozpocet.
Takze: Americanka sredni vrstvy prijde domu dusevne odpocata a nerozhodi ji neumyte nadobi. Ma na sve dite daleko vice trpelivosti.
Ceska ze stejne socialni vrstvy je frustrovana samotou domactnosti, kde ji prave dela spolecnost jen jeji dite a neustale trpi, kdyz nema vylestena okna (nadsazka). Pak je samozrejme nervozni.
Pokud se vsak v USA dostanete do ctvrti, kde ziji lide z nizzsi spolecenske vrstvy, prijdete na jedno. Matky vetsinou zustavaji doma s detmi a nikdo jim nepomaha s uklidem (ne ze tohle by jim vadilo, uklizeno se tady fakt nenosi), ale slysite odevsad "Co to delas Ty idiote?" "Jsi normalni, ..." a velice casto "ku*vo".

Takze ano, Ceske matky jsou unavene snahou o dokonalost, ktere ale nikdy nemohou dosahnout a neumeji si proste dat relax.
 anonymka 
  • 

Re: Re: Re: A co když jsou české mámy jen unavené? 

(29.8.2006 12:32:11)
Andreo,
s tím bezpodmínečně souhlasím. Děti zatím nemám, ale ani dnes se nezhroutí svět když nemám vytřeno (vytírám 1x za 14 dní-už vidím, jak se některé dámy nad tou frekvencí zhrozí!!!:-) ), nádobí nechám po párty klidně do druhého dne, radši jdu včas spát než se nervovat ještě hodinu nádobím. Chodím do práce a na VŠ dálkově. Radši si užiju tu chvilku volna s přítelem a ostatními okolo než abych strávila hodinu doma sama s hadrem(naštěstí ani on není vysazený na úklid). Za největší oříšek považuji, že přítel, odmítá naprosto myšlenku pomocné síly. Ale počítám, že až uvidí, že to nestojí tak moc peněz a času je tím pádem více, tak se nechá. První úklidy ale asi proběhnou bez jeho asistence. :-)
Moje motto: "Uklízím abych žila, nežiju abych uklízela."
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: A co když jsou české mámy jen unavené? 

(29.8.2006 18:04:26)
Hele, a to vám fakt nevadí, že 14 dní (dobrá, tak 10) nemáte uklizený barák? Moje zlatíčka za tři dny zaneřádí všechno takovým způsobem, že bych bez úklidu v tom žít nechtěla. Hodně vařím - takže jednou až dvakrát denně musím zamést kuchyni (jinak se to roztahá po domě), tak jednou - dvakrát týdně vytřu (prostě je to flekatý a koukat na to nebudu). Sporák pochopitelně myju, protože pokud to vydrhneš hned po vaření, tak to jde dolů daleko snáž, než když to necháš připékat týden, kromě toho je to ošklivé. Kluci jsou prostě kluci, takže záchod se občas umýt musí (občas se netrefí a pak se hádají, kdo to byl). Koupelna se musí umýt také minimálně jednou týdně (do špinavé vany bych nevlezla a až zjistím, kdo při čištění zubů dělá tečky od pasty na zrcadlo, tak ho přerazím). V umyvadle si přece taky stačí umýt hodně špinavé ruce a pak je to na vydrhnutí pískem. Když se nezametá chodba (zouvat se před domem se neosvědčilo), tak hlína z bot se hromadí u domovních dveří a dveře pak drhnou. Nádobí se musí uklízet do myčky a nebo umýt, na lince prostě není místo. A to neuvažuji o praní, věšení prádla, žehlení.... Úklidu a práci v domě věnuji minimálně 10-15 hodin týdně a pokud vás budu parafrázovat, tak velký dům zase nemáme. A pomáhají všichni, děti automaticky zametou když nadrobí, manžel nemá problém vzít do ruky hadr a umýt dlaždičky.
Něco jiného je byt jedna+jedna, něco jiného je barák. (a pořád jsme uvnitř domu, co zahrádka?) 400 Kč měsíčně bych klidně za úklid obětovala, ale těch pár hodin by nic neřešilo. Ale uznávám, je to moje rozhodnutí. Když chci žít v čistém voňavém domě, tak to není zadarmo.
 Ala 
  • 

Re: Re: Re: Re: A co když jsou české mámy jen unavené? 

(29.8.2006 18:21:20)
Ono taky záleží na tom, jakou podlahu člověk má :o) Chápu, že moje známá, která mermomocí chtěla sněhobílé kachličky v kuchyni a předsíni, šůruje jak divá. Já mám ale praktické "hnědé mramorování" a ta špína tam vidět není... a když na to přijde, 2 týdny to vydrží, když je něco důležitějšího na práci. Když mi něco při vaření ukápne, tak to ubrouskem utřu hned a kvůli jedné kapce nešůruju celou kuchyň dvakrát denně.
Takže je to asi každého věc. Já myslím, že původní pisatelce nevadilo, že dámy od rána do večera uklízí, ale že šůrují na úkor vlastní psychické pohody a soudnosti.
 koa 


Re: Re: Re: Re: A co když jsou české mámy jen unavené? 

(29.8.2006 19:12:15)
Jano, mám to stejné, včetně netrefování se do záchodu :-).
 ANDREA 
  • 

Re: Re: Re: Re: A co když jsou české mámy jen unavené? 

(29.8.2006 20:16:28)
A jsme prave u toho posednuti cistotou. Ja samozrejme neziji 14 dni v bordelu ale mam nejake hranice. Samozrejme, ze mam drobky v kuchyni, ale resim to jen povrchnim smetenim, ani me nenapadne, abych odnekud neco vymetala a lezla malem po 4. Nevytiram (nemam samozrejme bile kachlicky), ale pokud neco v kuchi upadne, utru to papirovym ubrouskem. To jsou nauceny i moje deti. A zvladaji to i ty nejmensi.
Sporak nemyju, zase ho pretru po vareni ubrouskem, pokud tam neco zustane, tak promin, ale neznervozni me to.
Zachod taky nemyju, i kdyz se kluci netrefi. Jsou odmalicka nauceni, ze holcicka si utira toaletakem "pipinku" a kluci okraj zachodu.
A ackoli je nas hodne a deti jsou opravdu spindiry, vanu rozhodne nemam spinavou za tyden. Ted me ale napadlo, my se sprchujeme a tak voda spinu smyje, ale mozna kdyby jsme se koupali obklopeni olejicky....
Pri umyvani spinavych rukou (manzel se casto rype v aute), si ruce proste normalne umyje a potom spinu vodou splachne. Malokdy tam neco zustane, a pokud nerozciluje me to.
Zrcadlo byva obcas pokapkane od zubni nite. Pokud je to opravdu moc, pretru jen ten kousek, rozhodne nelestim cele. Par kapek neresim vubec.
Nadobi se samozrejme uklizi do mycky a vyndava, ale o tom uz jsem psala, ze to se normalne dela, ale promin, zase tolik casu to nezabere.Zvlast, kdyz pouzite nadobi davas rovnou do mycky a ne do drezu (znam i takove, co nejdriv vsechno nadobi naskladaji do drezu a pak teprve do mycky, coz je podle me prace navic).
Prani nepovazuji za praci. Mozna jeste tak moje prababicka se pri prani nadrela, ale ja? Mam susicku, takze vyprane pradlo prehazim vedle (2 min) a zapnu program na wrinkle control. Pak jen vetsinu bez zehleni poskladam. Samozrejme, ze jsou veci, ktere se musi vyzehlit, ale zase tolik jich neni. Moje maminka se strasne kdysi zlobila - jak muzu nezehlit tricka? Jak ti kluci budou vypadat? Presvedcilo ji, az si jeden vzal od ni vyzehlene tricko a druhy jen poskladane. Po 10 min vypadali oba stejne, tedy ne stejne, ten vyzehleny mel nevkusne ryhy na rukavkach atd.
Myslim, ze sis tu litacku kolem baraku zavinila sama, ale ty jsi s tim spokojena, tak je to Tvuj problem. Otazkou je, jestli jsou spokojeni taky ostatni. Treba by Tvoje deti byli radeji s Tebou o tech deset hodin tydne dele, nez meli vysurovanej sporak.
A jeste jedno, pokud mas deti, dum Ti nikdy nebude vonet cistotou, ale mel by vonet smichem.
 Glove 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: A co když jsou české mámy jen unavené? 

(2.9.2006 8:50:47)
Naprostý souhlas. Navíc mi to přehnané uklízení často přijde jako kompenzace nedostatku jinde.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: A co když jsou české mámy jen unavené? 

(29.8.2006 20:21:04)
Jano,
bydlíme také v baráku se zahradou. Paní na úklid k nám chodí jednou týdně a stráví u nás 5 hodin úklidu + žehlení. Za tu dobu stihne vypucovat kompletně celý barák + vyžehlit kupu prádla, která se za týden nashromáždí. Některé úkony nedělá pravidelně, ale jen když je třeba (třeba stírání prachu nahoře na skříních). To, co dělá naše uklízecí paní 5 hodin, bych já dělala 8 hodin a více - ona to má jako rutinu, prostě "jede" a nekouká, kde co lítá.
Když měla naše paní na úklid občas nemocné dítě nebo z jiného důvodu nemohla chodit pravidelně, uklízela u nás jednou za 14 dní a věř, že u nás v mezidobí žádný viditelný nepořádek nebyl. Jednou za 14 dní u nás paní udělala generálku a pak opravdu stačilo, abych v mezidobí jenom mírně "doklízela" (vysát drobky, umýt špinavé umyvadlo nebo vanu, uklidit záchod.. - což jsou ovšem desetiminutovky denně, víc ne).

Tož se také se řadím k názoru, že je v Čechách kolem "domácnosti" poněkud větší hysterie, než je nutné.

 Nelie 


pro Janu 

(29.8.2006 22:08:03)
tedy predstava, ze bych mela ztravit 10-15 hodin tydne uklizenim je dost hororova.
Mam ordinaci a nemuzu si vynachvalit uklizecku. Za 2 hodiny projede vsechno a udela to perfektne, ja se s tim morduji cely den a vysledek neni srovnatelny (ja proste v rohu pavuciny nevidim, neni mi to dano, ale vim, ze jsou pacienti, co si toho vsimnou). Na doma bohuzel uklizecku nemuzu najit, jsou silne nedostatkove zbozi!!!
 Radka 
  • 

Re: pro Janu 

(30.8.2006 2:48:59)
No jo holky, vy ale bydlíte ve městě co?

Taky by mi nevadilo zaplatit 400 za úklid, jen kdybych to nemusela dělat já :o)
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Tvůj dnešní článek mně nepotěšil... 

(28.8.2006 12:24:28)
... a nejprve jsem si říkala, že trochu přeháníš - že ty výrazy, kterými podle tebe rodiče časují své děti jsou spíš vzácné vyjímky... a pak tu čtu komentáře, a došla jsem k názoru, že asi máš pravdu.... Pokud tu někdo napíše, že dítě má "sklapnout" je to velice blízko toho, co jsi uvedla ...

Někdo v diskusi se ptal tak reagovat "... když se maminka baví s kamarádkou a dítě jim skočí do řeči s nějakým dotazem...". A já odpovídám - prevencí... Mám děti větší, ale tyto věci jsem musela také řešit: Dodnes mi vadí, když vidím, jak se zastaví maminy s dětmi uprostřed chodníku - každá za ruku cca 3 letého caparta - a stojí a kecají půl hodiny. Děti nejprve stojí, poslouchají, po 5 minutách se začínají nudit, začínají kopat nožičkama do kamínků, šlapat do kaluží nebo se maminky vyptávat... A maminky je igorují, povídají dál. Po chvíli začnou dětem škubat rukou a po dalších pár minutách přeruší tok řeči, dítě seřvou, že by od nich pes kůrku nevzal, v tom "lepším" případě mu šupnou na zadek že "si okopal boty" nebo "zmáčel nohy" a povídají dál, nevšímajíc si brečícího dítěte....
Přece dvouletému či tříletému dítěti není možné nedat činnost na třeba 15 minut a očekávat, že "bude hodné".
A stejně tak si malé 1,5 roční dítě nemůže pamatovat, že nesmí na maminku promluvit, když si s někým povídá. Opakovat, opakovyt, opakovat - jiná cesta s takto malým dítětem není.... A pokud si chci popovídat s kamarádkou, tak se zastavím někde v parku, kde má dítě možnost se zabavit, a pak mohu povídat, až se stromy zelenají. Takže já vidím chybu na straně maminek....

Věta "buďme rádi za naši výchovu, i když přitom padne nějaká facka" mne dorazila.... Americká výchova se mi také nelíbí (viz příspěvek
Pavly 3, který mě vyděsil), ale ta "klasická česká - ňuňuňu ťuťuťu na malé dítě, mateřský plurál, naprostá nesvéprávnost do cca 8 až 10 let - a pak druhý extrém "sedni a sklapni" a když ne, tak dostaneš po hubě" se mi také nelíbí. Dítě je rovnoprávný člen rodiny, čím je větší, tím má více práv (ale i povinností) a při každém konání by si mělo být vědomo, že špatné chování (tudíž musí mít stanovené mantinely) bude mít špatné následky. ALE při tom všem si musí být vědomo lásky rodičů - a TO mně chybí u nás asi nejvíc. Ne takové to americké "miluji tě" při každé druhé větě, ale dát dětem ten pocit jistoty (proboha, to je jak reklama na vložku :o)))) ) a lásky. A to vůbec není jednoduché...
Tak pevné nervy a dostatek trpělivosti nám všem!!!!!!

Omlouvám se za dlouhý a asi i trochu zmatený příspěvek, je to asi tím, že se mně toto téma hodně dotýká. Mladší dcera je dost problematická a musím se hodně hlídat, abych jí přes její zlobení dokázala dávat najevo, že přes všechny ty průšviky má v nás oporu. A s tou starší... ale ne, to je na dlouhé povídání... Prostě není to jednoduché a pokud si myslít, že až budou děti větší, bude lépe.... tak si ještě chvíli žijte v blahé nevědomosti... Ahoj
Simča
 Rania 
  • 

Re: Tvůj dnešní článek mně nepotěšil... 

(28.8.2006 12:30:06)
Smičo, naprostý souhlas!
 LEPE 
  • 

Re: Re: Tvůj dnešní článek mně nepotěšil... 

(28.8.2006 12:40:05)
Děkuji za tento článek,
máš pravdu, v Čechách je záhodno děti kritizovat, /ty ostudo, ty ještě nosíš plínku, ty se ještě vozíš v kočárku, ty neumíš jezdit na kole.. tenhle tě chtít nebude, seš moc tlustá, hloupá, chudá... etc./ Mně takoví lidé a matky také rozčilují, naštěstí je „jen“ potkávám, ale nesetkávám se s nimi. Z poslední doby si například vybavuji příhodu z restaurace v pražské ZOO, kdy jistá matka /macecha ?/ veřejně pacifikovala a ztrapňovala své asi 1,5 roční dítě, které, zřejmě také z radosti nad novou dovedností, tj. chodit, odmítalo sedět na židli a papinkat... Jeho matka /macecha ?/ ho hrubě dotáhla na židličku, a celé restauraci dávala najevo, jak je to její dítě nemožné, a jak mu ještě „ukáže“... Je mi těchto dětí OPRAVDU LÍTO, protože, když je toto na veřejnosti, co se asi děje doma?
 sedamyska 


Re: Tvůj dnešní článek mně nepotěšil... 

(28.8.2006 14:10:13)
Simono, diky, mluvis mne z duse. Co ja si vzpomenu z detskych let, kazdy maly prusvih, znamenal - kdyz to tak delas, tak to te nechceme takovou, nebo priprava na zkousky na stredni, chyby v diktate znamenaly odpoved tak pudes kravam utirat zadky s takovou...
nase deti maji nasi lasku porad a ze jsme si taky zkusili s chovanim jedne, ale porad citim ze jim tu lasku musim ukazovat a jde to, i s pevnymi pravidly a mantinely a ja jsem moc rada, ze jsem se to tak naucila delat a neprevzala metody okoli, typu - tak se to delalo vzdycky
 maceška 


Re: Tvůj dnešní článek mně nepotěšil... 

(28.8.2006 15:00:57)
Jednou v zimě jsem stála na autobusové zastávce, kam přišla rodinka s malým, asi dvouletým dítětem. Sotva se dítě pohnulo nějakým směrem, bylo hned okřiknuto, ať stojí a nehýbe se. Maminka to ovšem dorazila větou: "Jestli nebudeš poslouchat, řeknu tamté paní, ať si tě odvede." A než jsem stačila údivem polknout, namítl tatínek: "Co by s ním dělala, s takovým darebákem?!"
Dítě se přesto pokusilo udělat pár kroků, zakoplo a spadlo - podotýkám, že bylo zima, sníh a led, a dítě nemělo rukavičky - načež se rozplakalo a začalo natahovat ručičky k mamince, aby ho zvedla. Ta ho nejen nezvedla, ale ještě mu sdělila: "Snad si nemyslíš, že tě budu špinavýho, mokrýho nosit?! Říkala jsem ti, ať nikam nechodíš!"
Tak to mi bylo ze všeho docela nanic. Nejhorší je, že to nejsou žádní lidé ze sociálního dna, ale celkem normálně vypadající česká rodina (bydlí kousek od nás).
 Věra S. USA 
  • 

Re: Už jsem se lekla... 

(28.8.2006 16:54:54)
...že jsem Tě Simčo našňupla. Protože vím, že když se najde v diskusích věcný, moudrý, nestranný hlas, bývá Tvůj. Tak jsem si oddechla, když jsi přesně viděla, co jsem měla ma mysli. Třeba v "nejlepším úmyslu" křičet na dítě, že je pitomé, když se zranilo. Říkat dorůstající dceři, jak je nemožná a jak děsně vypadá v těch šatech...i když v "nejlepším úmyslu". A to se tu objevilo. Maceška to popsala taky přesně a i další maminky, některé i nechtěně...Mimochodem i na tom "středomořském pojetí" něco je. Podle mých zkušeností Němci a Rakušané se chovají k dětem podobně jako my. I když i jim vycházeje z mého vlastního citátu připadá, že své děti dost nerespektujeme.
Nevolám po "americkém výchovném stylu", ale po větší lásce a respektu k dětem (srovnávám jen dva póly, které dobře znám...to je pro Monty).
A Jáje můžu říct, že děti mých amerických přátel se na filmy, o které údajně kazí české děti, nedívají, je to věc volby. Kázeň v naší škole by nám mohla závidět a moji vnuci vychovávaní na Jihu říkají svým rodičům "Sir a mam". Věra S.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Už jsem se lekla... 

(28.8.2006 17:05:55)
Věro,
snažím se dát synovi tolik lásky a respektu, kolik můžu. Sice jsem matka maximálně na půl úvazku, možná spíš na čtvrt, ale nemyslím si, že bych se k němu chovala nějak ošklivě v době, kdy se mu věnuji. To, že pro mne není tak "na prvním místě" jak to prezentuje většina holek zde je bohužel věc, se kterou se budeme muset vyrovnat oba. Já sama dítě nikdy nechtěla, věděla jsem dobře, kdo jsem a co bych mu mohla nebo nemohla dát. Neplánovala jsem děti, ale stalo se. Na potrat bych nešla, navíc manžel dítě chtěl. Miluje ho, na rozdíl ode mne se mu po něm po dvou dnech stýská. Ano, občas si říkám, že jsem neměla právo přivádět na svět dítě, kterému nemůžu být takovou matkou, jakou by si asi přálo. Ale když ho vidím, že je to zdravý, chytrý, hezký a řekla bych i docela šťastný dítě, nelituju toho. Nenechala bych ho dva dny zamčenýho doma, jako se teď nedávno stalo, "odkládám" ho do láskyplnýho a harmonickýho prostředí, k lidem, kteří ho mají rádi a který má rád on. Nevím, co bych mohla v dané situaci udělat víc.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Už jsem se lekla... 

(28.8.2006 17:15:28)
Ještě tohle - mám svého syna ráda jako člověka, jenom ho prostě neumím mít ráda jako matka. Necítím výlučnost mateřský lásky a nikdy jsem jí necítila. Nezažívala jsem žádný euforický pocity, když se narodil, ale vždycky jsem ho respektovala jako svébytnou osobnost, která mi sice někdy leze na nervy, ale je taková, jaká je a já to nemůžu změnit. Dokud byl hodně malý, dělala jsem pro něj co šlo. Rodila jsem přirozeně, kojila jsem ho devět měsíců, připlácela mu na šetrnější očkování, dostával a dostává nejkvalitnější jídlo, který je na trhu (bohužel manžel se cpe točeňákem a syn po něm tyhle nízké chutě zřejmě zdědil, takže teď už to s tou zdravou stravou není tak ideální), chodila jsem s ním po doktorech, cvičíme na plochý nohy, chodí do kroužků atd. atd. Byl vždycky zdravý a v pohodě, ATB bral poprvé na zánět středního ucha, protože neumí smrkat a hnis se mu tam ukládal. Jenže teď už NENÍ tak malý dítě a já NECHCI obětovat svůj život jenom jemu, protože to tak prostě necítím. Nenaplňuje mne to. Nemám potřebu být u všeho, co prožívá a nechci, aby byl u všeho, co prožívám já. Je součást mého života a vždycky bude, ale nikdy nemůže bejt jedinou součástí a jediným jeho hybatelem. Můžete si myslet, že jsem sobec a netvor, ale nikdo nepřekročí svůj stín. Můžu po čtyřech letech života, který mne ne zcela uspokojoval konečně říct, že jsem ŠŤASTNÁ. Aspoň "placama". Moc jsem toho štěstí v životě neužila, takže nevidím důvod, proč ho obětovat s nejistým výsledkem...
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Už jsem se lekla... 

(28.8.2006 17:29:44)
Monty,
nejsi sobec a netvor, mám to stejně, však víš. Dcera už je starší a je naprosto v pohodě. Některé mé kamarádky zažívají paniku z toho, že děti jim vyrostly z batolecího věku, už "nejsou roztomilé" a mám pocit, že už jim jen lezou na nervy. A to to byly ty nejnadšenější matky miminek. Není to nic moc, "užívat" si dítě jen do tří let a pak se litovat, že "to odrostlo a stojí už to za prd".
Já jsem nadšenější, čím je dcera starší a samostatnější a doufám, že mi to vydrží :-))
 Damila 


Re: Re: Re: Re: Už jsem se lekla... 

(28.8.2006 20:44:20)
Monty,
Tvé pojetí mateřství je pro mě naprosto nové. Donedávna bych to ještě odsuzovala. Ale Ty jsi tak upřímná, že já vlastně ani nemohu objevit na Tvém modelu mateřství nic tak negativního. Vzhledem ke Tvému naturelu jsi asi udělala to nejlepší, cos mohla.
Jsem o dost jiná, ale svým způsobem jsem schopná Tě i obdivovat, že máš vůbec dítě, a ikdyž nejsi ta "klasická máma", myslím, že svému dítěti můžeš dát hodně. Možná je i dobře, že máš kluka.
Nějak to teď musím strávit a přehodnotit své pojetí mateřské lásky...
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Už jsem se lekla... 

(28.8.2006 21:55:16)
Dagmarjano,
a Monty není jediná taková... :-)))
 Věra S. USA 
  • 

Re:Mně se líbí, jak o své výchově píšeš! 

(28.8.2006 23:46:04)
Moje poznámka k Tobě byla o tom, že se Ti nelíbí, že to "všichni dělají blbě"...jak tam, tak tady, nebo tady a tam...sakra, jak to je? Kde je vlastně to tady (doma)? Mnohé čtenářky Rodiny mě nechanáchají na pochybách, že "sem" nepatřím, že tomu nerozumím..Já si zase myslím, že právě moje vícegenerační zkušenost s "jinde" (nejen v Americe...) mi dává širší a někdy objektivnější pohled na řadu věcí.
Některé odpovědi jakoby odpovídaly na jiný článek (nevšimla jsem si, že bych dávala americkou výchovu za vzor, že bych tvrdila, že všechny české matky na své děti ječí atd.).
K Tvému přístupu k výchově cituji ve svém článku právě jednu takovou maminku, jako jsi Ty! Která dává svým dětem prostor, respektuje je...A díky tomu se necítí tou "pravou vořechovou matkou"mezi těmi přebornicemi, které tu často diskutují...Ale ona stejně jako Ty je. Právě proto, že zná své meze....ve všech smyslech toho slova...A mohu Ti říct, že právě matky jako Ty, se dočkají nejvíc lásky, vděku a obdivu od dětí, protože nic z toho nevymáhají a neočekávají. Nevyčítají, jak se obětovaly atd. Zaznělo to velmi přesně v článku a v diskusi o sobecké lásce.Ten by mohl být doplňkem k téhle diskusi o mateřství...
Ty obvykle diskutuješ velmi objektivně a věcně (až na tu "totalitu" to je pěknej "non- sence", ale to sem nepatří) a stejně tak vychováváš svého syna. Proto Tvůj přístup k výchově velmi obdivuji. Je mi líto, že jsi nabyla jiného dojmu. Věra S.
 Glove 
  • 

Re: Re: Re: Re: Už jsem se lekla... 

(2.9.2006 9:01:42)
Netvor určitě nejsi, ale dost jasně to vysvětluje chování tvého syna (v jiném příspěvku píšeš, že se ti nedaří naučit ho, že na brouky se nešlape, ostatním se neubližuje apod.) Z tebe to vyzařuje a syn to bezpečně (vy)cítí.
 Marcela, 2 děti 
  • 

Mají těžký život 

(28.8.2006 12:32:47)
Asi nežiju v Čechách, nebo já a mé okolí jsou ta "lepší vrstva společnosti", protože s tak děsivým přístupem k dětem jsem se už dlouho nepotkala, pokud nepočítám skutečné zoufalce s velmi omezeným a nereprodukovatelným slovníkem. Navíc si myslím a řídím se tím, že dítě je samostatná osobnost, která ale díky svému neustálému vývoji potřebuje občas usměrnit. Každé dítě je jiné, tak někdy stačí pokárat, někdy je nutné přidat důraz (ono zkoušet, jak dlouho tříletý brácha vydrží s hlavou přidrženou u dna bazénu už je trochu silnější kafe, nehledě na to, že někdy stojí za tu "srandu " to zopakovat, co když máma pokárání nemyslela vážně)
 Pavlína 
  • 

Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 12:37:16)
...moje dětství například bylo parádní, báječné...ale...Určitě jsem častěji dostala vynadáno,než jsem byla pochválena. Určitě jsem mohla víckrát (nebo aspoň jednou?) slyšet, že mě rodiče mají rádi, nebo dokonce milují.. Já vím, že milují, ale neříkají to. Naši rodiče, jejich generace, nebyli naučeni to říkat. Smějeme se americkým filmům, že si pořád děkují, říkají si, jak se milují...Ale proč ne? Říkám to svýmu 18ti měsíčnímu synovi každý večer před spaním a mockrát za den. A chválím ho, pořád. Vím, je snazší chválit a obdivovat miminko, ale budu se snažit, aby mi to vydrželo co nejdýl... Říkala jsem si jako těhotná, při pohledu na maminku co mydlí dítě po zadku v supermarketu protože neposlouchá a hystericky na něj řve, ať taková nejsem... A když sebou tuhle malej flákl o zem v obchodě, protože "pocebuju tole", stáli jsme s manželem opření o nákupní vozík a usmívali se na sebe, jako bychom říkali: "Co teď?". Přešlo ho to rychle, nebylo potřeba dělat scénu... Musíme se prostě snažit, být lepšími rodiči, milovat své děti bez výhrady, takové jaké jsou. Což ale nemá nic společného s výchovou - já mu samozřejmě po ruce plácnu, když dělá něco co nesmí. Nerada, ale plácnu. Vychovat z dítěte člověka se zdravým sebevědomím - to je docela náročnej úkol. Je na každým, jak se toho zhostí.
 Jája 
  • 

Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 13:01:18)
Krásně řečeno.
Jsem trošku starší generace (48). Moje děti vždycky věděly, že je mám ráda, nemusela jsem jim denně říkat, jak je miluju. Když byl nějaký pproblém, řešil se. přesto jsem svou dceru ve 13 letech seřezala násadou na koště. proč? Domnívala se, že je děsně dospělá, že si může dělat co chce a přišla domů ve dvě ráno. Když se přišla zeptat, proč násadou, dostala odpověď, že rukama to nešlo, já je potřebuju na práci. A proč že vlastne dostala? Odpověď byla: "protože tě mám ráda a bojím se, že spadneš do špatné společnosti".
Jak byste se zachovali Vy, kdyby Vám přišlo 13-leté dítě ve dvě ráno a ymslelo si, že to tak bude pořád, protože ono to tak chce? Jak čtu Vaše reakce, možná byste mu domluvili, ale pozor, nesmíte zvýšit hlas, aby z toho Vaše nunátko nemělo psychické trauma!
 Rania 
  • 

Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 13:30:40)
Jájo, fakt trošku přeháníš. Nikdo tady nepíše, že se nemůže zvýšit hlas! O tom to není, je to o slovech, které použiješ.

V Tvém případě bych teda udělala křik, ale určitě bych ji nezbila násadou na koště. Nás táta sem tam přetáhl řemenem a tím, že jsem v ohnivém znamení, dosáhl akorát tak opak! Ale každé dítě je jiné, na některé platí spíše domluva, na některé násada na koště. na mne platila domluva.
 sedamyska 


Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 14:24:13)
jajo, urcite to tvoje deti vedely, ze je mas rada a nemuselas jim to rikat? zeptala ses jich nekdy? Vis, v dospelosti to spousta lidi pochopi, ze rodice mne teda meli radi, jenom to treba neumeli dat najevo, rict. Ale troufam si tvrdit, ze prave ten fakt, ze se to detem nerika, tak oni si kolikrat mysli pravy opak, ze radi mne nemaji. Myslim si ze deti i pubertaci nejsou natolik zrali aby pochopili materskou lasku, ze je mas rada za kazdou cenu, oni to slyset potrebuji. nemusi to byt za kazdou vetou, jasne ze ne, ale minimalne 1x za den to nasim rikam, treba jenom tak, bez priciny, mala si napr. vystrihuje a ja treba jdu kolem, stisknu ji za raminka a reknu "ja te mam tak rada" a jdu dal, ona treba ani nemusi vzhlednout, ale slysi to a do mozecku se ji to zapise. a pred spanim top ujisteni, ze mama a tata vas maji radi beru jako samozrejmost a neprijde mi to nijak divne.
13 leta dcera prijde ve 2 rano? nevim, ve 13 bych cekala, ze jste meli domluvenou dobu, do ktere se mela predesly vecer vratit domu. dejme tomu do 10(?), pockala bych asi dalsich 10min a paj ji sla hledat! Vim, ze mobily, tenkrat nebyli, ale vedelas snad kde se mela zdrzovat? zbiti nasadou od kostete pokladam za unahlenou reakci, kriky by urcite byly, postihy, kapesne pryc, tv, domaci vezeni, domluva na tom a na tom, o duvere, jak to udelat priste abyste tu duveru mezi sebou mely?
na druhe strane tvou reakci ale chapu, vyrustali jste v jine dobe, o citech se nemluvilo, natozpak verejne a vztazich v rodine.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 14:35:13)
SEDAMYSKO - nějak si nepamatuji, kolik že je JAJe let - tuším, že psala 45? Takže věkově se řadím spíše do "její generace" než do generace většiny tady z vás - je mi přes 42 - ale s tím, co jsi tu napsala (ve 14:24 - pro přesnost) plně souhlasím. S tím, že sice dnes vím, že mně naši měli rádi, ale nikdy mi to třeba táta neřekl, s tím, že se to snažím dětem říct co nejčastěji (malá je hrozný prevít a tak se s ní často zlobím, ale stejně před spaním slyší, že ji mám i přes to zlobení ráda. Velká je zase těžký pube, ale dokáži ji před spaním - když jsme před tím 2 hodiny diskutovaly o jejích životních priorotách, se kterými tak úplně nesouhlasím - říct, že js sice občas na zabití, ale my ji máme rádi tak, jak je a že mně jednou vnoučata pomstí :o)))) )
A to řešení situace se 13-ti letou dcerou - taky bych to neřešila koštětem ... Takže to nebude jen o věku a době, ve které jsme vyrůstali....
 Veruš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 14:46:58)
Simčo, jsem "jiná generace", je mi 24, ale taky to znám... od svých rodičů/prarodičů jsem "mám Tě ráda" myslím nikdy neslyšela. Jasně, že dnes chápu jejich rodičovskou lásku, ale byly doby, kdy bych moc potřebovala slyšet "máme a budeme tě mít rádi takovou jaká jsi se všemi tvými vlastnostmi".
Takže se z toho snažím poučit a svým blízkým říkám od srdce jak je mám ráda a ne jenom takové to nervózní "však víš" se sklopenýma očima.
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(29.8.2006 10:31:04)
Sedamysko,
lepší, aby 13-letá dáma dostala násadou na koště než aby přišla domů těhotná. Ono takové to láskyplné přivinutí na hruď a špitání, jak se milujeme a máme rádi, nesedí v okamžiku, kdy zcela reálně hrozí, že 13-letá dívka, se kterou cloumají hormony, otěhotní. Kdo pak ponese následky? 13-letý človíček není schopen se samostatně uživit ani s dalším 14-letým puberťáckým manželem. Kdybych ji nechala, jen bych podporovala její nezodpovědnost. Otěhotněla jsi? To nevadí, to dítě vychováme. Fakt, jo? Leda tak v americkém filmu nebo šestákovém románu. V Čechách se odkládají porody na 30 let a více věku matky, pokud vím, tam v Americe taky, a já se měla usmívat nad 13-letou holkou, jak lítá po nocích a vrací se nad ránem? Ano, existuje antikoncepce. A co by to pomohlo, když puberťák neposlouchá? Tady máš antikoncepci a můžeš pokračovat, protože teď se nic nestane? Pak si vezmi drogy, z dívky může být ku*rva a pořád se jen milujeme?
Ano, moje dítě dostalo smetákem, ale jen a jen proto, ŽE JSEM HO VELMI MILOVALA!!
 Mirca, dcera 9 mes. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(29.8.2006 18:35:57)
Aj my sme parkrat dostali remenom, lebo rodicia nas milovali a chceli nas uchranit pred zlym svetom. Prostrednictvom strachu. Posluchli sme, lebo sme sa bali. Nie zleho sveta, rodicov. Ze nas zmastia znova. Nepoznam vacsie ponizenie pre dieta a vacsie zlyhanie rodica.
 Glove 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(2.9.2006 9:15:18)
Nechci si hrát na mudrce, sám děti nemám, a hned z voleje mě lepší řešení popsané situace nenapadá, ale to, že jsi se strachy neovládla a lepší řešení té situace neznáš (a zjevně tě nezajímá), neznamená, že neexistuje.
A třeba s těmi drogami mě napadá tohle: Zavést dceru někam, kde jsou umírající v posledním stádiu AIDS, seznámit ji podrobně s následky žloutenek, promítnout dokument o tom, co udělal drogy s původně normálními dětmi z normálních bezproblémových rodin. Nedalo by to dceři víc, než třísky v zadku?
 Damila 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(2.9.2006 10:38:27)
Glove,
určitě to myslíš dobře a vzásadě s tebou souhlasím.
Ale odstrašujících případů je všude kolem až moc. Děti se denně setkávají s hrůzami (ikdyž většinou zprostředkovaně, přes TV apod.), a přestože teoreticky znají co drogy mohou natropit, mají pocit, že se jich to "netýká". Tak jako každý z nás dospělých máme pocit, že "tohle se nám stát nemůže". Ale může. I sebelépe vychované dítě do toho může spadnout. Můžemě udělat něco málo pro to, aby se to nestalo, ale to je vše. Bohužel.
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(11.9.2006 11:29:49)
Moje dcera dostala v okamžiku, kdy byla asi rok v partě výrostků. Ta parta zpočátku blbla úměrně věku. V okamžiku, kdy dcera ve 13 letech začala chodit za školu a protože já bych omluvenky nepodepsala, řešila to lékařem, ten bohužel napsal omluvenku na všechno. Tahle parta výrostků nám vykradla byt (měla jsem vzít dceru do vězení, když už tam máme za krádeže jednoho dost blízkého příbuzného?). Pak se parta rozdělila na dvě skupiny, jedna kradla, vykrádala automobily, přepadala školní děcka, kradla mobily a obchodovala s nimi atd. Druhá začala fetovat. Dvě děcka skončily v pasťáku, jeden jako drogový dealer v base. To byl okamžik, kdy mi fakt přetekly nervy a dcera fyzicky dostala. Nejsm příznivec bití, ale po dobrém to už nešlo. Navíc dcera byla do té doby ve škole docela dobrá a já žiju na malém městě, jsem navíc samoživitelka. Kdybych kvůli jejímu blbnutí přišla o práci, kdo by nás asi tak živil, když otec nepovažuje za potřebné dát na dítě jedinou korunu? Myslíte, že bych jako samoživitelka mohla pořádat návštěvu na dni otevřených dveří nemocných s AIDS? To bylo před 10 léty. Kam bych asi tak mohla jet? Já jsem tehdy neviděla jiné řešení, takže jsem zvolila sice tvrdé, ale zato účinné. Tím úplně posledním by mohlo být vyhození dcery z domu (taky máme takové známé, co za nejstaršího syna už zaplatili desetitisíce na dluzích a on jde z basy do basy).
Je mi líto, že se to stalo, ale já jsem chtěla mít slušné dítě. Normální slošné dítě. Ne vymydlené a vzorné, ale taky ne zlodějku nebo feťačku.
 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(11.10.2006 11:53:13)
Tak nevím, Glove. Moje 13letá dcera by byla 100% nadšená a okamžitě by se chtěla "nakazit". Nedávno slyšela o sebevraždě strýce a včera jsem byla podepsat revers, že ji nepošlu do léčebny pro sebevrahy. Násada od koštěte asi není nejlepší řešení a domluva taky nic moc. Nejhorší je, že Vy se můžete snažit o sebelepší výchovu, jenže nikdy nejste jediní, kdo má na dítě vliv. Je tu škola, spolužáci, táta, který s námi nežije, ale kterého dcera zbožňuje - prosadila si, že bude bydlet u něj a po měsíci skončila na psychiatrii. To pak člověk přemýšlí, jestli násada nebo domluva.
 Jana, děti 2000 a 2005 
  • 

Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 14:51:26)
Pročítám tu reakce a nějak si nemůžu udělat jasno.
Občas si jako matka sahám nepochybně na dno kbelíčku s nervama, které dávno tečou. Naštěstí jen občas. A přiznám se, taky mi občas uletí něco ošklivého na adresu syna. Posledně když náš 6-tiletý přirazil silou našemu ročnímu prsty do šuplíku. Takže ve stresu mi ta věta "ty jsi snad úplně pitomej nebo co, jdi mi z očí ať tě nevidím" přišla adekvátní. Samozřejmě současně jsem nesla pořádně ješíší (právem) mimino do koupelny chladit fialovou ruku. Naštěstí jsem regovala rychle a chlazení pomohlo, byla ztoho jen pořídná modřina - na všech prstech, pěkně v řadě. Moc ráda bych věděla, jak bych na podobné situace měla reagovat, protože na běžné zlobení se snažím maximálně ovládat, tělesné tresty jsou vyloženě extrém - jejich použití je hodně hodně vyjímečné a spíš v afektu, protože nic neřeší. Ale pokud jde o zdraví obou našich dětí, při jeho ohrožení nějaké to slovo o hlouposti nepochybně padne. Ale padají i slova povzbudivá a to nepočítaně, stejně jako denní ujišťování že mám děti ráda. Samozřejmé je vysvětlování všeho, náš starší byl odjakživa vzteklejší a vše se mu muselo vysvětlit, aby byl ochotný poslouchat. Pravda, diskuse o tom proč, jak a nač je kolikrát nekonečná. Dítě neodbývám a muž se mi občas směje, že staršímu vykládám učivo střední školy. Nicméně stejně mám pocit že někde dělám chybu, protože když se něco nemá - a syn to po stopáté udělá a já se ptám jestli ví co udělal - ví. A proč to udělal? Neví. Tak zase já nevím co s ním. Obvykle to znamená odeslání do pokojíčku, aby se uklidnil a promyslel si, co a jak. Ne že by to za hodinu neudělal zase - momentálně jsem asi podesáté v řadě řekla větu "prosím tě nevšímej si brášky" - jak to vydrží dlouho, aspoň 5 minut???- byla to prosba směrem k 6-tiletému a tam bych čekala, že si to bude pamatovat....
 sedamyska 


Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 14:59:24)
Vis, Jano, ja jsem asi poznamenana svym detsvim. vim ze mne moji rodice meli radi amji dodnes, dnes uz to vim. Ale naposlouchala jsem se kritiky az po usi, i kdyz tehdy to oni minili dobre, ale ty pocity jak moc mne to mrzelo ve mne jsou a nemdokazu si predstavit ze bych i presto ze by mi starsi prirazila mladsi prsty do supliku (nebo naopak) reagovala slovy ty si nemozny, si normalni?, ty pitomce, apod. proste to ze mne nevyjde, ja bych as vykrikla "jezis, co se deje, rychle pod vodu" a pak bych se dobirala jak se to stalo, udelal to schvalne jen tak pro srandu? nebo jako nehoda - nevidel ze tam ty prsty byly?
 Jana, děti 2000 a 2005 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 15:25:30)
Sedamysko,
bylo a nebylo to schválně. Respektive, starší syn velmi často prostě vypne myšlení. Ví že se něco nemá, že je to nebezpečné, ale prostě to dělá. V prostoru, kde je na šířku asi metr místa a kde stál mladší a vytahoval hračky ze šuplíku, tam si starší vlezl na čtyři a začal se rychle točit. Nemusím snad říkat kolikrát jsem mu vštěpovala, že to nemá dělat, už proto že má brýle a špatně vidí a neví kam se může uhodit. Roztočil se a kopnul vši silou do toho šuplíku. Prostě nemyslel, asi na chvíli vypnul mozek, já nevím. Víš, kdyby to bylo občasné...před chvílí malého porazil na zem, chudák se pořádně praštil do hlavy. Ale obecně to zase nebylo až tak nebezpečné, stačilo staršího okamžitě odeslat do pokoje. Víš, mě štve že prostě neuvažuje. Já mu říkám denně - jestli se necítíš, jsi divočejší, běž radši k sobě do pokoje, tam se vyblbni a pak přijď, ale nech malého v klidu. Ale nefunguje to. Naštvou mě jen vyloženě kritické situace, na drobnmé škopení reaguju umravněním ale v klidu, že do malého starší najíždí odrážedlem (o víkendu), balí ho do deky a drží (každou chvíli), šťouchá do něj...skoro neustále. Plete si ho asi se psem (toho má babička a prý ho taky dost trápil, když tam byl na prázdninách). A mě to zlobí. Pravda je, že na tenhle divný "vypínací" rys mě upozorňují i učitelky z MŠ. Je prostě zvláštní. Jinak celkem chytrý, ale někdy má mozeček nastavený na OFF. A když jde hodně do tuhého, moje nervy z kyblíčku přetečou. Máš asi výhodu, že máš z dětství zakódováno, že ti to bylo nepříjemné - máš vnitřní brzdu. Já ji nemám a jistě jsi pochopila, že afekt je afekt, v ten okamžik se jde těžko uklidnit, ta první půlminuta je kritická. Nicméně nedávám v afektu tělesné tresty - jo občas bouchnu rukou někam do měkkého, chudák postel apod...
 Rania 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 15:31:12)
Jani, řekla bych, že Tvůj syn není vůbec zvláštní, tipla bych si, že jde o klasickou reakci na narození druhého potomka, prostě žárlí a chce na sebe upozornit. Kdyby mi máme denně říkala "jestli se necítíš, jsi divočejší, běž radši k sobě do pokoje, tam se vyblbni a pak přijď, ale nech malého v klidu", tak bych teda taky zlobila, protože bych měla pocit, že mne máma narozdíl od malého nemá ráda...

 Jana, děti 2000 a 2005 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 16:04:21)
Ranio - ono to s tím odesláním jinak nejde. Mladší totiž má specifické zdravotní potíže a nemůže se zatím pohybovat "volně" po celém bytě,, ač chodí už od 10 měsíců. Máme ohrádkovými díly ohrazený obývák a to je jediný prostor, kde může malý být. Výhledově tak do roku by se to mělo zvolnit, ale zatím je to tak. Takže staršího syna de fakto žádám aby šel kamkoli jinam z prostoru mladšího syna = ten totiž nemá kam utéct. Stejně přijde za chvíli, že už bude hodný a může sem zase - jenže je otázka jak dlouho to vždycky vydrží. Jinak je to ale jeho trest-můj výchovný zásah - odejít, uklidnit se a přijít teprve až v normálním stavu. Upozorňuju že už je to ale slabý odvárek co dřív, on je z těch dětí co se vztekle zmítaly na zemi, jo jo...

Jinak ale ty výpadky že neví co dělá a dělá něco zjevně nesmyslného a nevnímal - ty měl už před narozením našeho mladšího, takže reakce na něj to spíš nebude... Stejně jako žárlivost - nevím, neřekla bych, on si právě stejně "hrál" (trápil) i s babiččiným psem a na toho by snad nežárlil, že... Spíš bych řekla, že se ještě nezklidnil (byl 2 týdny u babičky) a řádí s mladším a plete si ho s jejím psem, babička se totiž hodně divila, že starší syn není dávno pokousaný za to, co všechno pejskovi dělal. Bohužel její výchovná tendence je nechat ho dělat skoro všechno :-( - marně něco říkat, hrozím leda tím že ho tam přístě nepustím. Jenže upřímně řečeno, když tam byl - byl tu svatý klid...
 sedamyska 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 15:45:44)
jano, chapu te, afekt je afekt, pokud to neni na dennim poradku, je to omluvitelne, ale pokud to slysi casto, tak se to v nem zapise, ze je pitomec. tipuju, jako rania, mozna na mladsiho zarli, nam se osvedcilo venovat starsi pozornosti, kterou mladsi jeste nemohla. tvuj starsi ma asi sest, co ho vzit na zmrzku a zduraznit ze to muzou jen velci kluci, maly bude muset jeste pockat, nebo do kina, co pomoc psychologa/ nemyslim to ve zlem, kdyz s tim clovek zkusenost nema, tak treba ti to nenapadne ze bys mohla to ci ono zkusit.
 Kačka, 2 děti a bříško 
  • 

Re:Janě 

(28.8.2006 15:47:45)
Jani, neber si to. Už to, že o tom víš, je fajn. Určitě to nepřeženeš. Každý máme jinou povahu, jiné děti a jinak nervy v kyblíku. Když máš babičku či tetu, která ti bezproblémově pomůže a vyrovnané děti, je to o něčem úplně jiném. Mí dva kluci jsou starší než tvé děti a občas musím říct, že se chovají jako "tataři" nebo "tatrmani". Něco podobného tomu o čem píšeš. Padesátkrát opakuji stejnou věc, padesátkrát zjistím, že se opakují stejné neposlušnosti. Když sousedka zvýšila hlas na svou stejně starou holčičku, ta se rozbrečela. U nás to nestačí. Odpočívej, jak můžeš, oni z toho vyrostou.
 Bára a Naty 


Re: Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(30.8.2006 9:46:22)
Milá Sedamysko, neber to co teď napíšu jako rýpání, je to dotaz na něco co mě skutečně zajímá. V podstatě není adresován jen Tobě, ale všem zastánkyním láskyplné výchovy k silnému sebevědomí. Nebojíte se někdy, že vaše děti až dospějí, budou mít problémy s tolerancí druhých? Nikdo nejsme dokonalý a každý se někdy dostane do stresové situace, ve které nebude reagovat zrovna adekvátně. A jesli své děti naučíme, že je neomluvitelné a nepochopitelné když mamince ujedou nervy a zakřičí nebo použije silnější výraz, jak bude mít potom pochopení pro jiné lidi. Nemyslím si, že by se děti měly bít nebo se jim mělo nadávat, ale ani nesouhlasím s výchovou v duchu svět je krásný, chápavý a nejdokonaleší tvor na něm jsi ty, mé dítě. Vstup do skutečného života může být pro takové dítě trochu šok. Nemyslíte?
 Damila 


Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 15:40:35)
Jano,
jak to tak čtu, jde asi o "normální" žárlivost.
Ale úplně věřím, že je to naprosto nesnesitelné a vysilující.
Moji kluci se taky často perou. Ale měla jsem stěstí, že ten divočejší se narodil až jako druhý. Kdyby to bylo naopak, bylo by to PEKLO!!
Ale i tak jsme se nevyhli tomu, že starší byl mnohokrát pokáraný za to, že ublížil mladšímu, a přitom jsme neviděli jak to vše začalo, a že to byla často jen reakce na provokaci mladšího...
Samozřejmě nepodezírám vašeho ročního synka, že by staršího nějak provokoval, tam to bude o něčem jiném.
Přeji hodně sil a ještě více lásky , protože jinak to snad ve zdraví zvládnout nejde!
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 15:06:47)
Dcera dostala tak po půl roce blbnutí, když domluvy, vysvětlování ani zvýšený hlas nepomáhaly a návraty byly stále pozdnější. Pak dala nějaký čas pokoj a nakonec ji přesvědčila "hra na...". Já budu zlobivá dcera a ona nerudná matka. Po deseti inutách zareagovala skoro stejně a problém pochopila hned.
Já to tu uvedla jako příklad. I mně se kdysi moc líbila americká výchova. Dítě jako dospělý. A co zo toho? Neúcta ke starším, samolibost, vměšování se do všeho (což je dáno i politikou. Kdo se nekamarádí s američanem, je na ose zla a je třeba ho vybombardovat, a je jedno, jestli je to Afghánec, Jugoslávec, Iráčan nebo Jordánec, Amerika válčí v hodně zemích světa - to má být pro mně důkaz lásky? Ke komu? K sobě samému?). Nezlobte se, ale mně je milejší, když se věci vyjasní hned - dítě třeba dostane pohlavek a je jasno. Američani se zase ujišťují, jak se děsně navzájem milují a pak v zájmu svého blaha vybombardují cizí stát. Kdyby se pobili jen vojáci, tak ať se pobijou, je to jejich řemeslo. Co ale mají ve válce dělat ženy a děti?
 Damila 


Re: Re: Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(28.8.2006 15:26:29)
Jájo,
tak to mi mluvíš doslova z duše, s těmi Američany. Sama bych to tak nedokázala říct, ale přesně tak to cítím i já!
 sedamyska 


Jaje 

(28.8.2006 15:59:19)
myslim, ze trosku odbocujes jajo, ja vubec neobhajuju tzv. americky styl vychovy. V Americe jsem nikdy nebyla, ani zadne pratele tam zijici nemam. ja to spis myslim jako celkove jiny pristup. Souhlasim s tebou, tak jak ty americke deti vidis ty, i kdyz si myslim, ze mvyjimky se urcite najdou. Ale ono to jde, i brat dite jako partnera, diskutovat, nepouzivat kriticke poznamky, netrestat fyzicky, ale pritom se drzet zasad, pravidel a mantinelu, ktera si jako rodina nastavime. nase deti vedeme k tomu, aby se chovali uctive ke starsim, ucime je pozdravit, poprosit, podekovat, byt slusni, ale taky treba umet se omluvit druhym, respektovat nazory jinych a take prizpusobit se pravidlum, ktera se nam treba nemusi vubec zamlouvat. napr., detem se nelibi, ze p.uc. nenechava sedet kamarady spolu, nebo ze jim treba rika prijmenim. Ano, mne by se vic libilo, kdyby detem rikala krestnim jmenem, ale tady je treba respektovat ucitelku. je to jeji vyuka, a musi si zvyknout na to, ze se jim bude rikat prijmenim. kdybych s tim mela problem, tak to budu resit pres ucitelku a ne pres dite, jak by to treba resil jisty zpusob americke vychovy - ona nam rika prijmenim, tak ji budem bojkotovat apod.
To jsem prosim uvadela jako priklad.
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Re: Jájo, pardon 

(28.8.2006 16:39:02)
ale kde jsi vzala ten pocit, že pokud budu s dítětem jednat ne z hlediska síly, jak navrhuješ Ty /viz. jeden pohlavek a je to/, že z toho automaticky vyplývá neúcta apod. V Americe jsem nežila, tak nevím. Ale co se mi moc líbí - je schopnost dětí diskutovat - i na školách. Tady když dítě chce diskutovat, ihned je skoro potrestáno a nedej bože, kdyby náhodou snad nechtělo souhlasit s učitelem a mít jiný názor.
Snažím se, aby děti pochopily zákon akce a reakce, tj. něco udělám a musím očekávat nějakou reakci a nést za své rozhodnutí důsledky. Ovšem reakce z mé strany jako rodiče nesmí být pohlavek. Co je na tom špatného, když dítě si dovolí chtít diskutovat. I diskuze se musí naučit, jenže co je to platné, když doma se snažíme diskutovat a ve škole prý není na diskuze místo - a to bohužel nikdy. Tak tohle se mi zrovna moc nelíbí a chtěla bych změnu.
A navíc, píšeš že tzv. americká výchova je výchova "spratků". Já jich viděla spoustu, ale žádní neprošli tzv. americkou výchovou, ale spíš výchovou tzv. tvrdé ruky - a to je lepší?
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jájo, pardon 

(28.8.2006 17:27:33)
Moje dítě občas dostalo pohlavek, jedno dostalo násadou od smetáku. Přesto si myslím, že byli vychováni dobře. Kamarádi a spolužáci jim závidí, že je rodiče berou jako dospělé (naší dámě je 23 let, studuje VŠ, umí 3 jazyky a já věřím, že po ukončení studií najde rozumnou práci). Moje dítě blblo v pubertě jak nikdo. Já vychovávala tvrdou rukou, oni ne. Nechtěla jsem dítě nechat na pospas pubertálním kamarádům a partě, dítě mělo na víc, než aby sklouzlo k drogám. Já jsem dneska na děti hrdá, protože jsou dobří a umí se poprat se životem, oni mají problém a považují děti za nesamostatné a pomalu neschopné vlastního života, a to prosím ve věku 25 let. Kdo z nás je teda lepší rodič?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jájo, pardon 

(28.8.2006 17:34:25)
Jájo,
jenže tohle máš prostě individuální, žádná výchova nic nezaručuje, maximálně vytváří předpoklady, ale na 100% to není... když to budu brát za sebe, mne doma asi do 12ti řezali jako psa, než jsem se začala bránit, od 14ti si mi nikdo nedovolil něco zakázat, protože bych se mu leda tak vysmála, prošla jsem si obdobím alkoholický i drogový závislosti a v 25 jsem založila firmu s obratem skoro milion ročně ve dvou lidech. V prvním roce fungování, podotýkám. Přes to, co jsem prožila, proto, co jsem prožila? Těžko říct, prostě mám takovou... osobnostní strukturu. :o)
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jájo, pardon 

(28.8.2006 21:31:44)
Je to, jak psala Monty. Na mě bys v pubertě smetákem sáhla jednou - a pak už nikdy - v tom jsem měla už tehdy jasno. Jasně, byla jiná doba, takže po matuře nebylo na výběr - já byla nejstarší, takže to bylo jasné - dali jsme Ti všechno, co jsme mohli, tak ahoj - končíme. A bylo. Na drogách jsem neskončila. Myslím, že se sebou mohu být spokojena - mám snad i víc, než jsem kdy doufala, ale člověk nikdy neví, co ho čeká za rohem. Mé dceři teprve bude 18 a mám i mladší děti, nevím, jaká jsem matka. Chci být pro ně ta nejlepší. Ale nedělám si iluze, je naivní si myslet, že jsem skvělá matka, těžko řít, kdo je.
Tvá otázka - tak kdo je lepší matka - mi připadá, jako když se malé dítě chlubí - já mám lepší auto, heč! Promiň, ale já to tak cítím.
Dcera i syn se učí skvěle, nevím, když budou chtít, mohou vystudovat VŠ, to ale záleží na nich. A i kdyby nevystudovali, no a co? Budou pak něco míň? Opět záleží jen na nich, jak se k životu postaví. A já jen mohu doufat, že svou výchovou jsem snad přispěla k tomu, aby mohli být šťastní. Nejde mi jen o jejich vzdělání, chtěla bych, a moc, aby byli šťastní.
A abych odpověděla - k z nás dvou je lepší matka? To vážně nevím a navíc - co je měřítkem pro toto hodnocení? To také nevím.
 Milly36 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jájo, pardon 

(28.8.2006 23:22:38)
Cau Jajo,
teda Ty jsi ale drsnacka. Nasadou od smetaku. :-)) Kdyz dojdou argumenty, prichazi na radu hruba sila, co? Hm. Pokud jsou z nich radni, poslusni obcane..., urcite jsi je vychovala spravne. :-))) Ted schvalne prehanim.
Jinak souhlasim s Xantipou o te Tve tak trochu detinske vyzve tak kdo z nas je teda lepsi rodic. Ta primo vola, ze si vlastne nejsi tak jista... Proc bys jinak mela potrebu si neco dokazovat?

Za dalsi - proc sem PROBOHA SVATEHO pletes valku v Iraku????? Nechapu. Proc ta protiamericka nalada? Nedam Ti presna cisla, ale vetsina Americanu s tou valkou nesouhlasi (ja taky ne - aby bylo jasno, nez me nekdo napadne) a budes se mozna divit, ale VETSINA z nich prave nevalci v Iraku, ale zije normalni obycejny zivot jako Ty anebo ja... Do prace, z prace, deti do skoly, ze skoly, na krouzky...
Je podle mne dost podle (carka nad e) a taky hloupe to svest na VSECHNY Americany bez rozdilu. Neznas prislovi o hazeni do jednoho pytle? Ja primo nesnasim, kdyz mi nejaky cizinec rekne, ze vsichni Cesi jsou zlodeji. Pred chvili jsem tu nekomu psala, ze kdybych mohla, tak bych nektere lidi poslala na rocni zkusenou do sveta (kamkoliv, ne jen do USA), aby zjistili, ze NIKDE NA SVETE neni vsechno jen cerne anebo jen bile. Rozsiruje to obzory. Clovek vidi na vlastni oci a porovna si s tim, co slysi ci cte v mediich...

K americke vychove - s nekterymi vecmi nesouhlasim, nektere mi naopak otevrely oci. Ja sve deti vychovavam podle sebe a je to jen moje vlastni vec. A zrovna tak respektuji vychovne prostredky ostatnich (i tu Janinu nasadu od smetaku - uprimne - je mi to sumafuk:-). Co vlastne, Jano, vis o Americe? Zila jsi tu? Jak vis, ze VSECHNY americke deti jsou nesamostatne apod.?

Myslim, ze pro zakomplexovane Cechy je tohle vecne kritizovani a kibicovani druhych (ted myslim vseobecne) typicke. Vzdycky si neco najdou. Cechum chybi JAKO SUL vzajemny respekt.
Verim, ze deti jsou taky "jenom" lidi a ze clovek nevychovava DETI, ale DOSPELAKY, jestli mi rozumite, co myslim. Na dospelaka bys asi tezko sahla. Je to o Tve vlastni vychovne chybe - nejen stanovit pravidla a hranice, ale take DUSLEDNE a to bych podtrhla, dusledne dodrzovat jejich plneni. A ty hranice znamenaji - udelas to a to, nasledky jsou takove a takove a POKAZDE to DODRZET. A to je prave na vychove deti to nejtezsi - vlastne vychovavame sebe sami - v duslednosti a TRPELIVOSTI.
A toz tak.
Milly
P.S. Sorry za dlouhy prispevek.
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jájo, pardon 

(11.9.2006 13:26:22)
Moje dcera dostala v okamžiku, kdy byla asi rok v partě výrostků. Ta parta zpočátku blbla úměrně věku. V okamžiku, kdy dcera ve 13 letech začala chodit za školu a protože já bych omluvenky nepodepsala, řešila to lékařem, ten bohužel napsal omluvenku na všechno. Tahle parta výrostků nám vykradla byt (měla jsem vzít dceru do vězení, když už tam máme za krádeže jednoho dost blízkého příbuzného?). Pak se parta rozdělila na dvě skupiny, jedna kradla, vykrádala automobily, přepadala školní děcka, kradla mobily a obchodovala s nimi atd. Druhá začala fetovat. Dvě děcka skončily v pasťáku, jeden jako drogový dealer v base. To byl okamžik, kdy mi fakt přetekly nervy a dcera fyzicky dostala. Nejsm příznivec bití, ale po dobrém to už nešlo. Navíc dcera byla do té doby ve škole docela dobrá a já žiju na malém městě, jsem navíc samoživitelka. Kdybych kvůli jejímu blbnutí přišla o práci, kdo by nás asi tak živil, když otec nepovažuje za potřebné dát na dítě jedinou korunu? Myslíte, že bych jako samoživitelka mohla pořádat návštěvu na dni otevřených dveří nemocných s AIDS? Nebo že bych mohla na sociálce vysvětlovat, že nemám vlastní příjem, protože moje dítě blbne, potřebuje teda zvýšený dohled, takže já jsem dala v práci výpověď a teď nemáme z čeho žít? Já byla ráda, že jsme nemusely prodat byt, ve kterém bydlíme a který jsme zdedily po mých rodičích (nemám je od svých 14 let, zabili se při havárce). To bylo před 10 léty. Já jsem tehdy neviděla jiné řešení, takže jsem zvolila sice tvrdé, ale zato účinné. Tím úplně posledním by mohlo být vyhození dcery z domu (taky máme takové známé, co za nejstaršího syna už zaplatili desetitisíce na dluzích a on jde z basy do basy. Vždycky se vrátí domů. Navštívit tu rodinu je problém, pokud se nebojíte, že Vám povedený synek něco ťohne, protože potřebuje peníze).
Je mi líto, že se to stalo, ale já jsem chtěla mít slušné dítě. Normální slušné dítě. Ne nějaké vymydlené a vzorné, ale taky ne zlodějku nebo feťačku.
Sorry za delší příspěvek. Jsem možná někdy drsňák, kdybych nebyla, měla bych to asi horší.
 Katka 
  • 

Re: Re: Měli bychom se učit být lepšími rodiči... 

(7.9.2006 14:14:21)
Já jenom, jak jsem tak četla tvůj příspěvek, tak jsem si vzpomněla na jednu událost, když mi bylo 15 (nyní 26). Vrátila jsem se domů z koupaliště o tři hodiny později, než jsem byla s maminkou domluvena. Potkala jsem se s ní cestou domů, jak mě už šla hledat. Nevynadala mi, ani nekřičela. Ale jak jsem ji viděla - tu hrůzu, jestli se mi něco nestalo.. No, nikdy více jsem to neudělala. Vidět její strašný strach, smutek a zklamání bylo něco hrozného.
 jutta 
  • 

bohužel 

(28.8.2006 13:21:11)
I když mě článek na jednu stranu trochu rozladil, tak musím s bohužel konstatovat, že je to pravda. Jenže nastává otázka, proč tomu tak je ? Proč lidi dříve tak pohodoví a milí jsou nyní stále vteklí ? Je to hned několika vlivy. Náme špatnou vládu, která jenom slibuje a hrabe do své kapsy a na normální lidi kašle, ba jim přidělává starosti nejapnými zákony. Lidi se bojí o práci, protože existuje spousta pochybných firem, kde slyšíte jen : když se ti to nelíbí, můžeš odejít. Bohužel i zákoník práce je k ničemu a tak se není čemu divit, že jsou lidi podrážděný a nervozní a bohužel si často vylévají vztek na svých ratolestech, neb mají pocit, že aspoň oni by jim měli trochu usnadnit život. No a v neposlední řadě si dovolím poznámku vůči Americe. Je to právě vliv Amerických filmů (hrdinů), kteří našim dětem motají hlavu. Vliv nácků, kteří si v Americe a hlavně ve filmech dělají, co se jim líbí. Jestliže naše děti mají takové idoly, pak se nemůžeme divit, že se chovají tak, jak se chovají, neb nemají žádnou úctu k rodičům a ke starším lidem. Takže najít ten kámen úrazu a pak to řešit. Do té doby tu bude spousta rodičů, kteří svým dětem nadávají, i když jim osobně je to proti srsti a stydí se za to před sebou samými. J.
 Lei 


Par myslenek :) 

(28.8.2006 16:10:27)
Co napsat driv? :)

S americkym stylem vychovy jsem se mela moznost obeznamit a prilis me nenadchl. Jak zminoval clanek z casopisu Tyden, holcicka se morila s valentynskymi pranicky, mela seznam vsech zaku, aby na nekoho nezapomnela a odskrtavala jednoho za druhym...a rodice se ji omlouvali s tim, ze ji miluji, za uplne hlouposti, ktere vubec nebyly jejich vinou (na stole byla rajcata a ona je nerada, co na tom, ze u stolu veceri dalsich deset lidi a nekdo je treba rad - bylo ji pet a byl z toho hystericky vystup.)

No a pak jsem prijela po roce v USA domu a stala jsem na autobusove zastavce a tak byl maminka s prckem, ktery neco provedl a maminka zajecela: Jestli okamzite neprestanes, tak ti tu prdel zmaluju, ze se budes divit! a ja si rikala, aha, jsem doma. A nelibilo se mi to taky.

Takze premyslim o sobe a jak na tom budu. Protoze je muj snoubenec American, treba se nam podari docilit idealniho mixu :), pak o tom natocime videokazety, budeme je prodavat po celem svete a pohadkove zbohatneme :).

Taky uz vim, ze pro mne nasi vzdy chteli jen to nejlepsi, ale omluvit se mi nedokazali hodne dlouho...a to mi vadivalo, moc. Ta nemoznost rovnocenne diskuze me ubijela.

A k slovniku rodicu - o patro vys bydli mlada rodina se dvema detmi. Ten slovnik bych vam neprala slyset. To neni jen o idiotech, ty deti citove stradaji. Kdyz je vidim a treba je pozdravim, zeptam se na neco, je na nich videt, jak by komunikovaly, ale jejich rodice se jich bohuzel nikdy nezeptaji, co jim pripominaji mraky na nebi, jestli si privonely k tehle kytce, nevysvetli, nevypravi...to me strasne mrzi. Kdyby nic, tak za tohle jsem nasim moc vdecna, ze jim nikdy nebylo zatezko si s nami povidat...

A jeste - kdyz obcas zabrousim na nejakou diskuzi na Rodine, tak jsem taky prekvapena slovnikem deti, kterym se rodice casto i chlubi (Co deti rekly - slova jako bordel, vysr.. se na neco, trileta holcicka se nad sebou podivuje:"Kozy nemam...") Takze ti ktereni v nazvu nejsou od veci...bohuzel.

Jo, a libil se mi prispevek Simcy, kdyz jsme v te konstruktivni kritice a chvaleni :)))
 Lei 


Re: Par myslenek :) 

(28.8.2006 16:16:09)
Tak si to po sobe i sama okomentuju :) Chtela bych dodat, ze ne cela Amerika je samozrejme svihla a kvilici holcicka muze byt i problem konkretni rodicovske vychovy...
 Věra S. USA 
  • 

Re: Par myslenek :) 

(28.8.2006 17:03:57)
"Éeeejmén" jak zpěvavě řeknou Jižani, když má někdo pravdu pravdoucí a není třeba nic dodávat. A když pak přece jen dodá, protože nechce plácat...je to na těch "ámenů" několik. Věra S.
 žinča 


přehánění? 

(28.8.2006 17:06:59)
Taky zásadně nesouhlasím s tím, aby se dětem nadávalo do kreténů, nebo se jim říkalo sklapni atd. Zároveň chápu, že lidem občas ujedou nervy a na své potomky zařvou. Souhlasím s Monty, že existují děti , které na dobré slovo nebo napomenutí prostě neslyší. Mám synovce, kterému je pět let a zásadně si chce vždy hrát s tím, s čím si hraje můj syn (necelé dva roky). Teda hrát, prostě okamžitě běží k autíčku, s kterým si Honza mírumilovně hraje, vyrve mu ho z ruky tak, že Honza spadne a pak ho hodí na zem.Honza je ještě v klidu a vezme si novou hračku. A zas o ni přijde. Když tohle synovec udělá třeba pětkrát po sobě, chytne Honza nerva a začne brečet. Nikdy nevím , jak se mám chovat. Moje mamka mě nedávno totiž napadla, že na synovce jenom řvu a , že ho nesnáším. Ano, pořád řvu, ale opravdu se mi nelíbí, když záměrně ubližuje druhým a dělá mu radost rozplakávat moje dítě, včetně fyzického ubližování. A kdyby šlo jen o Honzu. S oblibou trápí zvířata, trhá jim chlupy,topí kočku v záchodě, háže po nich kameny apod. Když trávím čas společně se sestrou, v podstatě neustále sleduji, jestli Honzovi nepíchá do očiček, nesnaží se ho zabít. Už když jsem byla těhotná, ukazovala jsem mu, že nosím v bříšku jeho malého synovečka a on mě vší silou do břicha praštil.Byla jsem dost překvapená, tak jsem ho chytla za ruku a vysvětlila mu, že to se nesmí, protože to miminko uvnitř to bolí a může mu moc ublížit. Chápavě přikývl a když jsem mu ruku pustila, že teď teda miminko spolu pohladíme, praštil mě oběma dvěma. To je jen ukázka,proč to nakonec vždycky skončí řevem. Nechci na něj neustále ječet, ani nechci aby se mě bál, protože s čistým srdcem můžu říct, že není pravda, že ho nesnáším. Vím, že děti jsou často kruté, můj syn taky není žádný andílek, ale ani jemu podobné chvování nemíním tolerovat a navíc si myslím, že v pěti letech už by měly mít děti alespoň nějaké hranice chování k ostatním. Vím, že tohle už patří do jiné diskuze, ale právě jsem strávila společný týden se sestrou a jsem toho plná. Celý víkend jsme se sestrou jen křičely nech ho, nedělej to, neperte se, nebij ho a od rána do večera poslouchaly jekot dětí.
My jsme se sestro taky praly a dost drsně, ale taky to ségra schytala, když mě omráčila dřevákem :-))
Jo a k článku: přijde mi to dost přehnané, líčit češky jako uječené matky, které ťutinkují nebo urážejí své děti. Tak jako nevěřím na pohádky, že v Americe říkají všichni rodiče stokrát za den miluji tě.-
A ani neexistuje starší generace našich rodičů, kteří neumí říct dítěti, že ho milují. To jsem jediná, která si s rodiči hrála tááááákhle tě mám ráda?
 Jana, děti 2000 a 2005 
  • 

Re: přehánění? 

(28.8.2006 17:25:49)
Žinčo, plně tě chápu...
Náš starší je trošinku podobný tvému synovci, ale zase tak ukrutné to není, to vůbec ne. Ale starší syn prostě někdy odnese moje vylítlé nervy. Dokážu mu něco říct 50-krát (obvykle na různá témata - to on na poněkolikáté poslechne - a začne s něčím jiným) v klidu, ale občas to neustojím, hlavně když ubližuje našemu ročnímu.
Jo mmch. právě se mu zase něco povedlo - že si chce malovat vodovkama. Všechno jsme mu připravila, natočil si sám vodu... Ale nějak podezřele často chodil do koupelny pro čistou... Tak často že se stalo asi to co muselo. Na stole kde maloval je (byla - bohužel) v rohu přidělaná lampa - taková ta přidělávací ke stolní desce. Najednou hrozná rána, vběhnu tam - lampa urvaná, kazeťák na pohádky na dobrou noc taky letěl víc jak metr dolů, vodovková voda vylitá na židli (polstrované) i na koberci... Co tam synek dělal nevím, ale je to síla. Ne, žádné silné slovo nepadlo, ale malování samozřejmě hned skončilo a synek vyfasoval hadr a šel po sobě umývat tu spoušť. On to asi nedělá schválně, ale já si budu muset pořídit prášky na nervy, jinak tuhle demoliční rotu asi nezvládnu :-(.
 Lei 


Re: přehánění? 

(28.8.2006 17:26:41)
Zinco,
to, co popisujes, zni dost smutne a taky asi mimo mez vychovnych schopnosti maminky Tveho synovce, celodenni napominani ne, ne a ne musi pekelne unavit, zvlaste bez viditelneho vysledku. Vim, ze se mi to rika, kdyz nemam materske zkusenosti, ale tohle mi pripada opravdu vazne. Ted jsem videla v televizi porad o petiletych detech, byl tam take chlapecek, ktery si rad hral pouze na "prani", ktere vypadalo tak, ze se rozbihal a vsi silou narazel do svych kamaradu a kdyz si ti takhle hrat nechteli, tak jim vyhrozoval - ze se s nimi nebude kamaradit, ze neprijdou na jeho party...ale jeho ucitelka to brala tak klidne, nekricela na nej a rekla, ze je mu to treba vysvetlit tak, aby to POCHOPIL a ze se casem zklidni. Ja nevim, jak dlouho bych vydrzela byt klidna na jejim miste...jsem dost cholerik.

Ale k tem milujicim rodicum - taaakhle se mame radi zazilo - pevne doufam - hodne deti, tedy i my, kdo uz nejsme detmi. Ale to se jedna o opravdu utle detstvi. Neslo tady v diskusi spis o uznani, rovnou komunikaci, priznani chyb na obou stranach, kritiku, ale i potvrzeni, ze se mame radi - to vsechno, kdyz jsme trochu starsi deti a pak v takzvane obtiznem veku??? Protoze vzato treba konkretne na me, ja vzpominam na idylicke detstvi (tech prvnich deset, dvanact let)...ale jak jsem se uz zminila v predchozimn prispevku, v puberte jsem narazela na neplneni vyse uvedeneho...
 žinča 


Re: Re: přehánění? 

(28.8.2006 18:52:07)
Lei,
máš pravdu, že chyba je v mé sestře. Mám ji moc ráda, ale jiná a zvláštní byla odjakživa. S více přáteli jsem se shodla, že jí chybí jakákoliv sociální empatie. Je velice chytrá a má vysokou školu, ale když si čtu o autismu, často si na ni vzpomenu. Sestra je velmi vázaná na mámu, která má bohužel pocit, že sestřiny nedostatky jsou její vinou, a proto často upřednostňuje sestru a jejího syna. Je zcela normální, že mi řekne, že chce jet se sestrou na chalupu, ale se mnou ne, aby mě náhodou nenapadlo přijet! Já mámu chápu, ale někdy by mohla pochopit, že to, že jsem více samostatná neznamená, že jsem otrlá. Přitom se sestrou se máme rády , a vím, že ji by nikdy nenapadlo, že bych nesměla přijet. Máme zvláštní vztah už od dětství, sestra je o pět let starší, ale od té doby, co jsem tzv. začala rozum brát, všichni v rodině včetně mě brali automaticky, že starší jsem já.Moje sestra ví, že syna nezvládá, jednou se mi přiznala, že dítě nikdy v podstatě nechtěla. Ale vdávala se dost pozdě, protože měla problém najít si partnera a její manžel si dítě moc přál. Ne, že by ho neměla ráda! Ale prostě neumí dávat lásku a zájem najevo. Dokud její syn nemluvil, vůbec na něho nemluvila ani ona. Moje zpívání a hlazení bříška v těhotenství kvitovala s podivem. Prostě nechápe, proč by to měla dělat, když to dítě mi přece nerozumí a neodpoví. Když někdy na svého synovce mluvím a on se mi nikdy nepodívá do očí, často na něho musím promluvit několikrát, aby se "probral" a vnímal mě, když vidím, jak dokáže nepřiměřeně zlostně reagovat na změnu zavedených rituálů,když stojí v dětském kolektivu často osamocený,vzpomenu si na svou sestru v dětství. Proto mám i k němu ochranitelský postoj. Ale vadí mi zloba, která se v něm projevuje, na tu si u sestry nevzpomínám.A taky v žádněm případě nejsem trpělivá tetka ani sestra:-)
K té lásce rodičů, zatím se svým synem dlím v ranném dětství, takže mi "jaksi" nedochází, že existují i dospělejší děti:-))) Já jsem byla zvyklá ještě v pozdní pubertě potkat mámu nebo tátu cestou do kuchyně a obejmout je, třeba desetkrát za den a ráda na to vzpomínám. Teď , když jsem dospělá, trochu se to zkazilo. Jak naznačuju výše, i dospělé děti někdy potřebujou slyšet, mám tě rád. Ale to se umí a neumí říkat na celém světě, neomezovala bych schopnost dobře vychovávat své dítě a VÁŽIT si ho na určitý stát. Spíš na určité rodiče. To mi na článku trochu vadilo. Holt jsem patriot.
 Lei 


Re: Re: Re: přehánění? 

(28.8.2006 19:47:14)
Zinco,
pri cteni o Tve sestre a duvodech, proc se synovec chova, jak se chova, jsem si rikala, jak to mate vsichni tezke, vcetne Tve maminky, vlastne vsichni vite, proc se veci deji zrovna takhle, ale zmenit to uz neni tak jednoduche, i kdyz uvedomeni si je prvnim krokem k naprave...a synovec to bude (a vlastne uz ma) mit tezke moc. A co jeho tatinek, ten ho nedokaze srovnat do late? A babicka? Ja jsem si nikdy nedokazala predstavit, ze bych na sve rodice treba nepromluvila, ze bychom se tak rozhadali, ze bychom se pak treba uz nevideli apod...ale celkem se mi oteviraji oci, i tady na diskusich se casto clovek setka s rodinnou historii, ze az koukam a nekdy vazne nejde jinak, nez prerusit kontakt...to s Tvou mamkou a zakazy chalupy je te kategorie "silne kavy", alespon pro mne :( Nebo je to vazne tak, ze se rodice ke stari zacnou chovat jak male deti a my musime najednou byt ti, co maji vic rozumu???
 žinča 


Re: Re: Re: Re: přehánění? 

(29.8.2006 8:42:54)
Jo, někdy mám ten pocit , že to s našima bude čím dál těžší:-) Já si taky neumím představit, že bych s našima nemluvila, i když jsem měla v dospívání dost rušné období s tátou, pořád jsme se hádali.Postupně jsem dospěla, pochopila spoustu věcí, stala se mámou a jsem o dost smířlivější. I když mě někdy máma dožene k slzám, nemůžu se na ni dlouho zlobit. Ona se totiž kolikrát snaží vyhovět všem a prostě jí to nevyjde. Nic není černobílé. Mi taky strašně pomáhá. Musela jsem se vrátit do práce, pracuji sice jenom dva nebo tři dny v týdnu, ale to pak potřebuji hlídání od rána do večera a vím, že se o Honzu stará skvěle.A dává jí to zabrat.
Ptala jsi se na otce mého synovce. Určitě se svým způsobem snaží ho vychovat. On je totiž problém v tom, že nikdo neví jak na něj. Zakřičet na něho a sem tam mu dát na zadek možná pomůže, ale to bychom ho museli mlátit od rána do večera a to fakt ne. Na domlouvání nereaguje absolutně, opravdu jsme to zkoušeli. Takže se snažíme většinu věcí ignorovat, zabavit ho něčím jiným, no a tak dvacetkrát za den někomu ujedou nervy. Ale k tomu existují další a další důvody, proč se všechno děje. Tak např. od útlého dětství byl synovec přehazovaný jako horký brambor. Zpočátku jsme všichni bydleli v jednom domě a nejvíc se o synovce starala máma, prababička a sestra. Ta samozřejmě svým osobitým způsobem. Pak se švagr se sestrou přestěhovali 50km daleko a malého dostala na starost tchyně. Protože stavěli dům, šla sestra do práce, přes týden byl synovec u tchyně(od 2 let), vídal své rodiče tak tři hoďky denně, brali si ho domů na víkend. Přišlo mi to dost divné,ale až když se narodil syn i mi ,pochopila jsem, o co ho připravují. Dokázala jsem jen tiše zírat, když mi sestra řekla, že je nemocný, tak si ho na víkend neberou. Ale ona si myslela, že je to pro jeho dobro, aby ho zbytečně nepřenášeli. Obě babičky jsou strašně laskavé a milující, včetně dědečků, ale přesto si myslím, že byl dost ochuzený. I když pracuju, vždycky večer běžím domů (naštěstí jsme v jednom domě), za Honzou a manželem a i když mám za sebou čtrnáct hodin práce, nedovolila bych, aby mě Honza večer neviděl, natobože spal jinde než s námi. Všichni v rodině vidíme, že je někde chyba, ale já radši mlčím,protože bych hned byla za zlou, máma si namlouvá, že je všechno ok a můj taťka možná nesouhlasí, ale neplete se do toho. Jakkoli to zní příšerně, jsme ale pořád fungující rodina, která drží při sobě, vím, že kdyby se mi cokoli stalo, najdu u nich podporu. Jen jako téměř každá rodina máme své velké a malé chyby, své tajemství a temná místa. Když někdy vidím ,jaké problémy s rodiči mají nebo měly mé kamarádky či spolužačky, říkám si, díky za ty moje.
 markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: přehánění? 

(29.8.2006 12:03:27)
Zkoušeli jste systém poslat do kouta nebo do jiného pokoje?
 žinča 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: přehánění? 

(29.8.2006 12:31:37)
No pokud vím, tak ho jednou zavřel švagr do komory, ale nevím jestli se to počítá:-)
Já mám doma vzteklounka a posílání do jiného pokoje se mi neosvědčilo. Nepůjde ani za nic a pořád se svým vzteklým jekotem běhá za mnou, co by to bylo za záchvat bez diváků. Zkusila jsem ho třeba zavřít do dětského pokoje, ale za prvé mi to přišlo kruté a za druhé dostal ještě větší záchvat. A když se můj Honza vztekne fest, skončí to někdy i zmodráním a to fakt nechci. Mi se prostě nejlíp osvědčilo si výbuchů nevšímat a Honza když vidí, že to nemá žádný efekt , tak někdy, ne vždy, ztichne sám.
Protože mi posílání pryč nevychází, tak to ani nedoporučuju sestře. Nevím jestli to zkoušela, spíš asi ne. Švagr ho někdy drapne fakt brutálně, odvleče ho do nějakého jiného pokoje a tam mu mezi čtyřma očima domlouvá. Ale já fakt nevím. Když to se pak kluk spíš bojí, než že by pochopil, že mrskat mladšího bratrance prutem tak, že se ten malej před ním snaží nacpat pod nízkou postel není ok. A to jsme se nedívali asi třicet vteřin!
 Pavlína 
  • 

Re: Re: Re: přehánění? 

(28.8.2006 20:12:22)
Myslím si, že je především problém v neustálém "vysvětlování a domlouvání". Zažila jsem dvouletého chlapečka který na sebe upozorňoval tím, že ostatní bil. Maminka ho omlouvala, že to prý dělá z lásky, a že mu pokaždé dlouho a dlouho vysvětluje, že se to nedělá. Nicméně milý hošík vzápětí šel a fláknul někoho dalšího. Tehdy jsem stála a říkala si: "Jsou mu dva, asi tomu těžko rozumí, možná kdyby ho po té ručičce plácla tak udělá líp". A stojím si za tím. Jenže když se maminka chce s dvouletým děckem bavit na téma recyklace plastů, a stejně tak vážně mu za chvilku vysvětluje, že děti na písku se nebijou lopatou po hlavičkách, tak si myslím, že je chyba rozhodně u ní. Já svoje dítě nebiju. Ale když mi malej v roce a půl kope do břicha při přebalování a směje se tomu, tak jsem ho prostě asi třikrát plácla, přičemž jsem mu řekla, že "MAMINKA SE NEKOPE" a bylo to. Víckrát nekopal.
 Monika 
  • 

nesouhlasim 

(28.8.2006 18:04:26)
Musim autorce clanku odporovat. Amerika neni tak uzasna, jak ji vy vidite. Ja sama zde ziji jiz pet let, a tak jsem si dokazala vsimnout vsudypritomne pretvarky. Ta vychazi ze strachu, jelikoz Amerika neni svobodna zeme, jak se prezentuje pred okolnim svetem. Tudiz neni mozne na verejnosti videt jecici matku, ktera diteti nadava ci vyhrozuje. Takova matka by okamzite skoncila ve sparech policie, jelikoz pritomni by to nenechali jen tak.
Na druhou stranu vsak souhlasim s tim, ze v Cechach je vychova deti extremni. Starsi generace drzely deti prilis zkratka. Nova generace na deti nema moc casu, je vystresovana a nejlepe se ji ventiluje prave na detech.
 Rickey 
  • 

Re: nesouhlasim 

(28.8.2006 18:32:58)
Tak s timhle opravdu souhlasim, jde videt, ze Monika vi. Tady (v Americe) si hodne lidi nedovoli na sve dite nic(krome nizkych vrstev), protoze by na ne hned nekdo volal policii. Byla jsem svedkem, jak zatkli otce, ze ucil sve dite plavat. Otec byl ve vode a dite stalo na brehu. On ho premlouval, at jde za nim. A dite jecelo. STatecni policiste tam byli do peti minut.
A ta svoboda tady moc neni. Me to nevadi, ja vyrostla za komunistu a jsem vicemene zvykla, ale kdyz se rozhlednu kolem....
Mimochodem, kdyz jsme se minule vraceli z Cech, musela jsem na letisti odevzdat dotaznik - kde jste byli, co jste tam delali, s kym jste se tam setkali a co jste si povidali.
 Majda 
  • 

Re: Re: nesouhlasim 

(31.8.2006 0:33:59)
Teda Rickei,

fakt policejní stát :o), jak za tvrdé totality.

Nedávno jsem slyšela mluvit jednoho politologa na tohle téma, bylo to při návštěvě čínského ministra v Praze, kdy samozřejmě nezapoměli zmínit téma Čína a lidská práva (ne že bych měla něco proti tomu) a ten politolog to fakt vystihl a říkal totiž to, že lidská práva sice nejsou v Číně nic moc, ale neustále se to zlepšuje, zato v USA se lidská práva neustále zhoršují.

Pravda američani mají asi finanční svobodu, jenže když máte peníze jste jaksi svobodní téměř všude na světě.
 Kaja  
  • 

Re: nesouhlasim 

(28.8.2006 18:33:11)
Moniko musim dodat ze i pres to ze tady v Americe je pravda ze jak krici matka na ulici na dite tak by ji policie sebrala ale podle me je to i dost buranske a ubohe kricet na dite na ulici , nemyslis .Toto tu delaji matky z hodne nizkou urovni ,to znamena spatna rodina ,ktera je na podpore statu atd. !!
Nikdy jsem se nestekala z rodinou ,slusnou , ze by na sve dite rvali v obchodech nebo na ulici .
Navic je tu hodne znamo ze jak mile deti zlobi tak je rodice vezmou do auta atam jim vynadaji a vysvetli co smi a co nesmi .
Ja osobne jsem byla v patek v obchode a matka od 5 deti rvala u parking lot na deti az to bylo nechutny .
Moje 16 leta dcera na ne koukala jak jsou ubohy a nechapala !!
Malo kdy se stane ze by na tebe dorazila policie to uz by opravdu muselo byt ,ze treba zacnes mlatit sve dite !!!

Pavlo3 ,je sice pravda ze ty treba nemuzes v Cechach usporadat vetsi party pro deti vice nez 1000 korun ale nemuzes to zase prepocitavat tady na nase dolary .Mi tady dame za party pro nase deti ,pro jedno maximalne tech 400 dolaru ale to uz je party opravdu velka jako rodina a znamy .Jinak jak si ji deti delaji sami tak nas to vyjde na 100 az 150 dolaru tak pro 5 deti maximalne !!! Objedna se pizza a koupi nebo upece dortik a pak deti maji ruzne pochoutky jako bramburky a tak .No a nejaky dekovaci darek pro deti co prisli .
Jen pro zajimavost pizza z 8 kouskama tu stoji 20 dolaru plus dort 20 dolaru takze kdyz objednas dve , tri pizzi plus dort a nejaky to piti a bramburky tak mas tu cenu co jsem tu napsala .Nikdy by se to tu nedalo poridit za 50 dolaru v tvem prepoctu 1000 korun ,proto nemuzes to prepocitavat !!
A jen bych chtela upozornit ze Americky deti nejosu rozmazleny spratci .Rekla bych ze maji k dospelym vetsi uctu nez Cesky deti .Cesky deti ted posledni dobou sice neberou pistole a nestrili po ucitelych ale zase moc pricuchli k drogam ! A to potom nikdy nevis co takove dite napadne ,treba i ta pistole !!
 catany 
  • 

nesouhlasim 

(28.8.2006 21:49:31)
Čtu zdejší příspěvky nějakou dobu, ale tady už jsem nevydržela a dovolím si napsat svůj názor.
1. musím říct, že původní článek je napsaný poněkud chaoticky.
2. s nadávkami či chováním popsaným v článku jsem se zatím nesetkala a to znám lidi ze střední třídy, tak i z těch nižších i nejnižších sfér.
3. americká výchova je hrozná. A výsledky jsou vidět - malé děti jsou samotnými američany považovány za otřesné (pochopitelně se to neřekne nahlas před matkou!). A bohužel ty děti opravdu jsou těžko snesitelné. A odrostlé děti? Studenti na kvalitní univerzitě mají zvláštní potřebu vyhazovat z oken vybavení svých apartmánů (židle, stoly, matrace postelí, rádia) nebo např. stromy dekorovat rolemi toaletního papíru. Stačí se jen ráno o víkendu projít po univerzitním kampusu a tohle vidíte každý víkend. A to nemluvím o "normálním" bordelu všude kolem. To vážně považujete za skvělé chování? Takové móresy jsem tedy na kolejích v čr nezažila. Toto nám má být vzorem? Chcete další povídání o "americkém úklidu" kdy dojdete na měsíc předem hlášenou návštěvu a nemáte si kam sednout, jelikož na pohovce je hromada krámů?
(jsem v usa pracovně rok a těším se, že to za chvilku končí)

Děti by se měli vychovávat s láskou, citem a porozuměním. Ponižování do výchovy nepatří. Ale i dítě má znát své hranice stejně jako je má znát dospělý.
 Lala 
  • 

Re: nesouhlasim 

(29.8.2006 14:56:57)
S těmi studentskými kampusy bych se chtěla ohradit. Nevím, s jakou kolejí tady v ČR máte tak skvělé zkušenosti. Já mám zkušenost takovou, že v Čechách, a zvláště na kolejích, platí "z cizího krev neteče", "co není moje není nikoho". Není to moje, to znamená, že se o to nemusím starat, nezáleží na tom, můžu se k tomu chovat jak chci. Na koleji, na které jsem bydlela já (mimochodem je to kolej té staroslavné Univerzity Karlovy), bydlely asi prasata. O pořádku na pokojích nemluvím, protože ten prostě neexistoval, alespoň na pánském pokoji jsem ho nezažila nikdy (možná tu někdo nostalgicky zavzpomíná na vidličky přischlé k nedojedenému a měsíc neumytému talíři tak pevně, že při pokusu o jejich odloupnutí puknul talíř), holky se vesměs snažily, i když jedna z mých 4 spolubydlících taky nádobí v životě neumyla (a už vůbec ne to svoje).
Bordel v Americe všude kolem? Zajděte se někdy kouknout na českou studentskou kolej večer, když se paří. Část lidí je přilíznutých a dělá bordel, myslím že se americká mládež nemá za co stydět. Zažila jsem na koleji i umyvadlo vytržené ze zdi. Toaletní papír na stromě by mne vůbec nevzrušil, tady v Čechách by se to opravdu stát nemohlo, protože tady toaleťák na veřejném wc vydrží ráno 10 minut, než si jej někdo odnese; my na koleji jsme si museli brát vždycky svoji roli s sebou když jsme šli na wc, i když hajzlpapír uklizečky denně doplňovaly... prostě se vždycky někam "záhadně vypařil". Na konci roku, při předávání pokoje, jde hlavně o to zakamuflovat co jsem rozbil a nechat to tam "příštím generacím".
Jak vypadalo (a aktuálně vypadá) vybavení? Polámané stoly (co není moje, to můžu zničit), poškozený a rozklížený nábytek, špína, bordel naházený za skříně "kam se stejně nikdo dívat nebude a mně se teď nechce chodit tři metry až k odpadkovému koši"; když někdo něco rozbije, hlavně se tváří že on nic on muzikant a místo aby to šel nahlásit a postavil se k své chybě čelem a domluvil opravu, nechá to rozbité. Z tohoto přístupu je mi zle.
Na koleji platí, že co není moje, o to se nemusím starat. Například jsem nezažila, že by po sobě někdo vzal štětku a použil ji na vyčištění WC po použití, když v míse po spláchnutí "něco zůstalo". Nezažila jsem, že by někdo po sobě umyl umyvadlo ve společné umývárně, když ho něčím zasvinil. Když uklizečky výslovně požádaly všechny ubytované, aby nemyli nádobí a zejména kovové hrnce v umývárně s porcelánovými umyvadly, protože to na nich dělá pavouky a poškozují se tím, myslíte, že někdo začal chodit mýt nádobí o 15 metrů dál do kuchyňky? Nikdo. Nezažila jsem prakticky, že by po sobě někdo v kuchyňce utřel cákance na lince nebo umyl sporák, když ho poprskal a polil jídlem co si klohnil.
Jsem moc ráda, že na koleji už nebydlím. Že už nežiju pod jednou střechou s tou inteligenční elitou národa, se všemi těmi skvělými produkty Vámi opěvované české výchovy.
 Monika 
  • 

Re: Re: nesouhlasim 

(29.8.2006 19:41:21)
Mohla bych vedet, na ktere koleji jsi bydlela. Ja jsem totiz take studovala na UK a bydlela jsem v Praze na koleji. Je sice pravda, ze chlapci byli cunici. Obzvlast ti, kteri bydleli nad nami. Ale to nejhorsi, co kdy udelali, bylo snad jen ze v opilosti nam jeden vecer plivali na parapet okna (samozrejme ten vnejsi).
Problemy s toaletnim papirem nedokazu posoudit, jelikoz my jsme bydleli v tzv. bunkach - 2+kk, s koupelnou i zachodem.
 Pavla3 


Lalo, Kájo 

(31.8.2006 16:17:56)
Lalo,
u nás dost často nepořádek v jakýchkoli veřejných prostorách souvisí s tím, že jsou už léta neudržované, hnusné, špinavé. Tam už to samotné prostředí svádí k tomu "neudržovat pořádek, protože tam snadi nikdy nebyl". Pokud jsou dnes nové budovy kolejí (kampusů) jsou většitou studenti vděční za ten luxus (taky to není nic levného) a udržují tam pořádek.
To je stejné jako že na krásném zrekonstruovaném nádraží nepotkáš bezdomovce a na starých stanicích a nádražích ve velkých městech je jich plno - TO PLATÍ VŠUDE V EVROPĚ.

Jinak souhlasím s předchozím příspěvkem.

Kájo,
asi jsem svůj příspěvek špatně napsala, tím přepočtem jsem chtěla vyjádřit, že takové oslavy jsou v Česku značně nestandartní. Příště si to líp zformuluju, protože jiné dámy v tom viděly závist. Což je opravdu mimo mídu, protože fakt netuším co bych tak mohla Američanů závidět. Snad jen doslova obrovské přírodní bohatství, které já hned tak neuvídm, jelikož do USA rozhodně nepojedu dokud budou víza :-))
 Nelie 


Pavlo 

(31.8.2006 18:27:32)
teorie je to prima, ale bezdomovci jsou i na novych rekonstruovanych nadrazich...
 Monika 
  • 

Re: nesouhlasim 

(29.8.2006 19:36:32)
Naprosto souhlasim s pisatelkou. Sama jsem byla byla obeti typickeho chovani zdejsich pubertaku a vysokoskolaku. V CR jsem nikoho nevidela hazet vejci po projizdejicich autech. To az zde.
Vlastne ani neni co dodat. Pisatelka to vystihla, i kdyz samozrejme existuji vyjimky.
 Ája 
  • 

Re: Re: nesouhlasim 

(29.8.2006 10:48:14)
Kajo,
stačí se zeptat au-pairek, jak si americké děti váží starších. Těmi staršími nejsou myšleni jen rodiče nebo prarodiče z vlastní rodiny, ale i au-pairky a au-paiři, popř. naprosto cizí lidé. To chování je fakt nemožné.
 Monika 
  • 

Re: Re: nesouhlasim 

(29.8.2006 19:32:36)
Nesouhlasim s tim, ze deti v Americe nejsou rozmazlene. Je tomu stejne jako vsude. Nektere deti rozmazlene jsou a jine zase ne. Jen mi pripada, ze tady je to trochu vic videt, kdyz dite rozmazlene je.
Co se tyka "hubovani" v aute, to je prave to, o cem jsem psala. Na verejnosti clovek neco takoveho nevidi. Vse se odehrava doma. A nejedna se o pouhe kriceni na deti, nadavani ci vydirani, take jsem byla svedkem telesnych trestu. A bohuzel se nejednalo o nizsi vrstvy.
 Ája 
  • 

Re: Re: nesouhlasim 

(12.9.2006 15:43:18)
Kájo, tady v Čechách můžeme taky uspořádat narozeninovou oslavu pro dítě, ale tady to prostě není zvykem. ve škole - pokud si na to učitelka nebo spolužáci dítěte vzpomenou, tak mu podají ruku a popřejou všechno nejlepší. Oslava se dělá hlavně v rodině, dítě dostane dárky, dort a všichni v rodině mu popřejou. Je to domácí a intimnější. Nejde o to, že by nešlo dělat párty, ale není to zvykem.
Stejně jako je tu třeba zvykem velikonoční pomlázka. Když to poprvé vidí Američan, zhrozí se, že to je primitivistické, genderové, sadistické atd. Prostě Američan šílí, ale tady se tomu všichni jen zasmějou.
 Líza 


Re: Re: Re: nesouhlasim 

(12.9.2006 20:31:20)
Ájo, jak - tady v Čechách to není zvykem? Možná tam, co ty žiješ, to zvykem není, ale prosím, negeneralizuj, přinejmenším v některých oblastech v Čechách to zvykem je.
Například moje děti od začátku školkové docházky na svoje narozeniny pořádají oslavu pro kamarády, stejně jako někteří jejich kamarádi zase pro ně na svoje narozeniny. Prostě se vyrobí pozvánky, vyzdobí byt, pozvou děti, nakrmí dortem nebo tyčkama, pustí se dětský písničky a přichystá se něco zajímavýho na hraní - a naistruuješ rodiče těch dětí, kdy si je maj vyzvednout, popřípadě s nima zatím piješ kafe.
Výsledek - spokojený děti, drobný dárečky, zalehlý uši a byt to zatím vždy přežil ;-)))). Můžeš to třeba taky zkusit ;-)
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Věrko :-) 

(28.8.2006 20:41:53)
KLídek, ty mně nemůžeš naštvat - moc vítám tvá povídání, ať už jsou o životě TAM a nebo jde o reflexi toho TADY.
Je mi jasné, že pokud popisuješ život TAM, jde o ten kus života, který ty zažíváš ve svém nejbližším okolí a protože je mi jasné, že "júesej" je obrovská země a žijí v ní lidí různých barev, náboženství, přesvědčení i názorů, je mi jasný, že se nedá říct Američani vychovávají děti takto. Ono se totiž nedá ani říct "...češi vychovávají děti takto..." a to je nás mnohem méně :o)))) Mně stačí kouknout se po sousedkách a každá dítě vychováváme jinak!!!! Takže je mi jasné i to, že jak tu píší jiné mamiky se zkušenostmi z Ameriky - jsou to jejich zkušenosti z jejich okolí.... a na druhém konci Ameriky může být situace úplně jiná..... Nebo i jen o pár kolimetrů (či domků) vedle...
Stejně tak se mi líbí tvoje reflexe života u nás. Protože vidíš věci, které my, zde žijící, kolikrát už nevnímáme. Ale musím říc, že tu hrubost, která stoupá v běžné mluvě, tu vnímám velice silně. To víte - dítě z rodiny, kde když maminka řekla "potvora", tak se omluvila, že takový výraz jsme od ní neslyšeli - pro to jsou dnes běžně používaní kreténi, idiotí, volové - neřku-li ku..y a jiné výrazy - naprosto nestravitelní... No, pochopila bych to v okamžiku afektu - mezi dospělými lidmi, ale na děti (ani v jejich přítomnosti) se takto prostě NEMLUVÍ!!!!!
Tak zatím - Věrko - měj se krásně
Simča
 Andrea, Erik 05, zijici v USA 
  • 

Re: Věrko :-) 

(29.8.2006 2:15:59)
Catany ty jiste svoje deti nemas, ze? Taky by me zajimalo kde v USA pobyvas, ze tak kritizujes? Urcite jsi toho strasne moooooc poznala....
 Aja  
  • 

achjo :(( 

(29.8.2006 6:39:26)
Vero S. Presne tak , souhlasim se vsim co tu pises !! Jenze , nejhorsi na tom je ze nema opravdu cenu se tu dohadovat z maminkama ktere ziji v Cechach .Kazda matka v Cechach to vidi jinak .Ja se o tomhle dohaduji jak uz jsem tu psala z vlastni sestrou .Ona ma na vychovu deti jiny nazor a ten nas Americky by pry nikdy nechtela jelikoz ji prijdou deti moc hlidane a rozmazlene .No co ji na tohle muzu rict ze ! Nikdy tu nezila ale poucovat by me chtela porad !
Na druhou stranu moje maminka kdyz sem prileti tak je desne natcena jak se tu deti ,hezky chovaji k dospelym a jak je respektuji !! Je moc stastna ze ji na stare kolena rikam jak ji miluji ,jelikoz jak ona sama rika za cely jeji zivot tohle nepoznala ze by ji nekdo nebo ona nekomu rikala porad ze nekoho miluje.
Sama rika ze v Cechach tohle neni a asi snad nikdy nebude aby se lidi na ulici navzajem zdravili a rikali si jak se maji nebo ze tohle je moc hezky atd.
Priklad ,porodila jsem na vanoce nase druhe dite a moje maminka byla silene prekvapena jak me kazdy zastavoval a koukal na miminko a jak mi kazdy chvalil kocarek.Kazdy jak ke me byl pratelsky ,no zkratka ta jejich americka vychova dekuji ,tohle je moc hezky ,miluji te !Ja na tom nevidim nic spatneho !

Nebo co je na tom spatneho jak tu nekdo psal ?? Naopak ,nekomu tady to prijde az trapny !? Proc !? Prijde vam to jako stereotip ze to ani tak ten clovek nemysli jelikoz to vyslovuje za den treba 20 krat ?? Prave tim vam ten clovek dokazuje jeho respekt ,jenze to jsem zase tam kde jsem byla ,nema cenu se tu dohadovat jaky jsme v Americe a jaky jsou v Cechach .Kazdy zkratka zijeme jinde , jak se rika jiny kraj ,jiny mrav ale zamyslete se aspon vy co tu ctete rodinku co vam tim chtela Vera S. rict a co by aspon nektra matka z vas tady mohla zmenit .Jelikoz jak to vse tak pujde dal tak tam v Cechach se vzteky jen ubijete a nenavisti snite .
Nerikam ze vsechy tady kdo dal nejaky koment je spatny a je sprosty k detem , to vubec ne ale jen chci rict jaky tam je opravdu spatny pristup k detem :((
 jana 
  • 

Matějček 

(29.8.2006 8:36:16)
Mě se líbí knížky od profesora Matějčka. Ten měl na výchovu takový normální, zdravý pohled, alespoň podle mého názoru. Děti respektovat,nepeskovat za každou maličkost, nebít, neponižovat je a nenadávat jim - ale, na druhé straně, dítě potřebuje znát nějaké hranice, aby se vůbec ve světě vyznalo a cítilo se bezpečně. A hlavně potřebuje vědět, že ho áme rádi. I když si při čtení jeho knih často uvědomím, jak nedokonalá jsem maminka.
 Věra S. USA 
  • 

Re: Vůbec přece nejde o nějaké americké metody 

(29.8.2006 23:19:45)
Jsou stejně dobré či špatné případ od případu, jako v Čechách. Šlo mi o přístup k dětem jako k partnerům a s laskavostí.
Ale pokud nějaké kokrétní rady potřebuješ,padlo jich tady v dikusi spousta velmi dobrých.Ze zkušeností i z moudrých knih(Matějček). O trestání dětí jsme tady na Rodině už mnohokrát bouřlivě diskutovali.Stejně jako Češi i Američané vychovávají děti různě, se všemi póly od naprosto neautoritativní po plácačky na zadek k odstání na internetu...
Američané skutečně mají rádi "rychlou cestu zvládnutí" problémů, bolesti či s těžce vychovatelnými dětmi pomocí léků, ale jakmile budou takové léky snadno dostupné v Čechách, nebude to lepší ...(Už teď je řada drog snadněji k sehnaní v Čechách, než v Americe).
Léky pro děti s poruchami chování někdy školy dokonce "vyžadují", ale na druhé straně je velmi silné a úspěšné hnutí proti.
A zase platí, že to rodiče řeší velmi různě (podle úrovně vzdělání, sociálního postavení atd.). Každá větší, i základní škola má psychologického poradce (svého nebo k diposici v dosahu) a všechny větší problémy ve škole se řeší s odbornou pomocí. Jedním z "nejtvrdších" trestů je kupodivu suspence, vyhození na několik dní ze školy. Když je jich víc, hrozí trvalé vyhození. Ale to už je na celý článek a ne na diskusik článku o tom, že laskavost v chování k dětem se vyplácí. Dlouhobě na obě strany. Věra S.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Vůbec přece nejde o nějaké americké metody 

(29.8.2006 23:29:09)
Věrko - možná by to časem za nějaký článek stálo - s trestem "vyloučení na 3 dny ze školy" se třeba v amerických filmech setkávám a NECHÁPU HO. Podle mne je to trest možná pro rodiče, kteří musí řešit, jak zajistit péči o dítě (navíc prý v Americe je v některých státech i trestné nechat dítě samotné doma a to do dost vysokého věku - 12? 15? let???), ale pro dítě? To jsou americké školy tak fantastické, že dítě je potrestáno tím, že o tu zábavu příjde? Nebo tím, že musí dohánět látku? NEBO ČÍM??????

Naše malá (teď jde do 4. třídy) obrčí každý den, kdy není ve škole, ovšem ona má naprosto výjmečnou paní učitelku!!!! Takže u ní se tomu nedivím... ale jinak nechápu....

Ahoj měj se!!
Simča
 Nelie 


Re: Re: Re: Vůbec přece nejde o nějaké americké metody 

(30.8.2006 1:38:16)
Simco, mas pravdu - bydlim v Kanade a dite tu nesmi byt samotne doma do 12ti let - ale co vim, tak vetsina to ignoruje. ja teda taky, zajistit hlidani po skole (konci v 15.00 a ja pracuji do 17.00) je dost slozite... Ty zakazy ve skole mi jsou tez zahadou, neb Kim sice do skoly chodi rada, ale strcit ji na cely den k PC a TV misto vyucovani by se ji urcite libilo.
Jinak je pravda, ze tady berou deti vic jako rovnocenne, ucitele vice debatuji, ptaji se na nazor.
 Věra S. USA 
  • 

Re:Těřko říct  

(31.8.2006 1:51:18)
Ale myslim, že jsi sama na danou otázku odpověděla. Hlavně asi to, že musejí pak dohánět látku, ale i to, že se předpokládá, že škola je zajímavá a jakési privilegium (ač povinnost). Pociťuje se to jako hrozná ostuda.
A máš pravdu i v tom, že je to "trest" i pro rodiče(kam s ním?).
Děti tu podle zákona nesmějí být samy doma, tedy bez dozoru někde do 12 v jiných státech i do 14 let. Proto si tu maminky často vypomáhají střídáním se ve vyzvedávání ze školy nebo hlídáním. Čtrnáctileté děti pak mohou být "hlídačí" tedy babysitters. Na ty se starší děti mohou školit v různých kursech. Kde je učí první pomoc, základy péče od dítě, jak se chovat k rodičům dítěte atd. Je to oblíbený a ne špatně placený dívčí job. Ale dělají to i kluci...
Ne všude, ale mnohde existují (samozřejmě placené) poškolní programy nějak napojené na školu (doprava). V Kalifornii se o ně hodně zasloužil Schwarzeneger.(Tedy něco jako družina, ale není to samozřejmost). V naší škole v Kalifornii a i tady ve Virginii jsme ji měli a máme. Dají se tam dát děti i ráno než začně škola, když rodiče musí do práce velmi brzo. Je se snídaní. Chudým dětem na ni přispívá stát. Mohou mít snídaně i obědy zadarmo.( Pro zajímavost v naší Kalifornské škole bylo takových dětí 7 procent, tady je to asi 10. Je to jeden z "demografických faktorů"podle kterého se vybírají školy).
Slíbila jsem svým kamarádkám učitelkám v Čechách, že jim pošlu některé takové informace (taky o systému trestů a školní pravidla, jako je např. zákaz nahatých pupíků ve škole, nebo triček s ošklivými nápisy), až to dám dohromady, tak Ti taky pošlu...Věra S.
 Vanda 
  • 

Re: Re: Re: Vůbec přece nejde o nějaké americké metody 

(2.11.2006 3:54:37)
Ano, napriklad v Georgii nesmi dite zustat samo doma bez dozoru do 12 let.
 Honza 
  • 

Jen tak 

(29.8.2006 13:55:42)
Jen tak pro zabavu pridavam jednu historku ktera se stala v mnichovske podzemce. ;-)
Maminka s asi petiletym capartem, co skace se spinavejma botama po sedadlech a vubec vselijak obtezuje spolucestujici na upozorneni uz dost postarsi pani, ze by snad mohla to dite zklidnit, na ni vyjela, ze dite potrebuje k rozvoji osobnosti absolutni volnost. Naces k tomu prisel tak asi osumnactilety dorostenec, plivnul te matce do ksichtu a rekl: "Mate pravdu, ja jsem taky antiautoritativne vychovanej". No a mladik sklidil potlesk jak v divadle.
 Bob the Ghost 


Re: Jen tak 

(29.8.2006 14:03:54)
Honzo,
tak tahle historka se stala v mnichovské podzemce, v pražském metru, brněnské šalině... je to prostě klasická velkoměstská legenda (variuje od plivnutí do ksichtu po nalepení žvejkačky na čelo).
Čili se pravděpodobně nestala vůbec. Což jí však nic neubírá na zábavnosti.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Jen tak 

(29.8.2006 14:08:29)
Tak pozor, to nemusí být nutně pravda. :o)
Zažila jsem historku, která od té doby taky "koluje" a protože jsem jí byla přímo účastna, vím, že se stala! :o)
Jela jsem v tramvaji, kde seděla babička s vnoučkem, kluk docela zlobil, a na sedačce proti nim, byla to ta "dvojka" hned za řidičem, seděl pankáč.
Najednou babička, která už evidentně nevěděla, co dělat povídá klukovi:
"Hele, když toho nenecháš, tak tě tady pán postraší!"
Kluk nic, tak babička za chvíli povídá pankáčovi:
"Pane, prosím vás, postrašte ho!"
A pankáč se na ni podíval a pravil:
"Bu bu bu, ty stará krávo."
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Jen tak 

(29.8.2006 14:10:07)
Ačkoli se nedá vyloučit možnost, že historka existovala už předtím, pankáč ji znal a zachoval se podle ní. To je možné. Ale stalo se to. :o)
 Bob the Ghost 


Re: Re: Re: Re: Jen tak 

(29.8.2006 14:32:28)
Monty,
tuhle v mírné obměně znám už z totáče.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Jen tak 

(29.8.2006 14:40:08)
Bobe,
tudíž B) je správně. Stará historka aplikovaná na konkrétní situaci. :o)
 Bob the Ghost 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jen tak 

(29.8.2006 14:49:11)
Jo,
navíc tvůj pankáč byl vcelku slušnej.
V původní verzi jela s babičkou holčička, pankáč nemluvil k babičce, ale k děcku. A řekl jí: "Bu bu bu, ty malá ... (dosaď hanlivé označení pro ženský genitál)".
 Ninivé22 


Věro, díky za článek! 

(29.8.2006 16:48:57)
Díky za článek, plně souhlasím.
Děti potřebují hranice, ale ne buzeraci. Jako rodič si musím stále uvědomovat co je dítě schopné pochopit a čeho je schopné (ne sprostě seřvat 2leté dítě za to, že nechce sedět hodinu na židli v kavárně, aby si maminka mohla poklábosit). Je známé, že pokud dítěti stále vtoukám do hlavy, že je blbec a nic z něho nebude, dítě nakonec poslechne... Vím, že to mnohdy není lehké, nikdo není 100%, ale je mi těch dětí někdy tak líto!
Věty, které citujete slýchám a myslela jsem, že to není běžné, že to jsou "sociální případy" na malém městě...
Tak pevné nervy všem při výchově, lásku, takt a ÚCTU k dětem.
 Eva, 2 deti 
  • 

Americka vychova 

(30.8.2006 7:21:01)
Precetla jsem vsechny prispevky a neda mne to to nereagovat... Ziju v USA a castokrat si pripadam, ze tu patrim k "prisnejsim" matkam, zatimco v CR je to uplne naopak- tam se mne dokonce znama ptala, proc tem detem vsechno tak vysvetluju...?! Jedna z veci, s kterou mam v USA dobrou zkusenost, jsou skoly. Pred rokem jsme se prestehovali z Michiganu do Kansasu a pred tim nez jsme si pronajali dum, jsme "obesli" asi 4 doporucene zakladni skoly a pak teprve ucinili rozhodnuti, kde bydlet. V USA se chodi do zakladni skoly vetsinou podle toho, v kterem sousedstvi deti bydli. Jsme zatim spojeni, libi se mne, jak se tady bere ohled na "rozdilnost" a individualitu zaku - kdyz je nekdo ve tride "vepred", tak ma ucivo prizpusobene svym vedomostem.Dela se tu hodne prevence proti sikane,starsi zaci se setkavaji s mladsimi napr. kdyz jim pomahaji v knihovne pri cteni ( tzv. reading
buddies). Rodice jsou ve skole vic nez vitani i jejich pomoc ve tride a pri organizovani ruznych akci. Jsou i veci, ktere se mne nelibi, napr. obedy, ale to by bylo na samostatny clanek.
Pred 2 lety jsme stravili 1 rok v Brne, a byl velky problem najit pro syna skolu- 1. tridu. Protoze je postavou maly, tak vsichni doporucovali, ze ma stale chodit do skolky, i kdyz uz umel davno cist, psat, pocitat... Nakonec zacal chodit do skoly na Sirotkove ulici, ale po tydnu jsme skoncili - nebavilo ho vykreslovat - ucitelka dala poznamku, ze pretahuje, nebavilo ho 1+1,... nikoho nezajimalo, ze scita trimistna cisla, spis to bylo pro ne divne!, zadny entuziasmus, povzbuzeni k uceni...mozna jsme zrovna narazili na "spatnou" ucitelku, i kdyz z vypraveni kamaradek mne pripadne, ze je takovy typ na skolach docela bezny.
(Jinak ted uz vim, ze je v Brne skola Praminek,na kterou slysim dost chvalu.) Taky patrim k maminkam, ktere se snazi vychovavat "laskavou" disciplinou neboli disciplina bez ponizovani. Mela jsem stesti, ze jsem potkala maminky, ktere to delaji a vim, ze to jde. A jak mne rekla dcerina ucitelka ze skolky: " Nejvice dame detem tim, kdyz se budeme zajimat a budeme naslouchat tomu, co zajima je".


 taky zijici v americe 
  • 

Re: Americka vychova 

(1.9.2006 19:43:02)
Jsem rada, ze jsi se pripojila do diskuse. Odesla jsem do USA jeste za totace a tezko jsem se vcelenovala do zivota. Jenze po peti letech, kdy jsem konecne zacala hovorit plynule anglicky a zacala jsem se zaclenovat do americke spolecnosti, jsem zacala menit nazor. Kazda spolecnost ma sve specificke narodnostni chovani. Jenze potom zalezi, jak jedna narodnostni skupina umi "prijmout" rodinne a spolecenske chovani druhe narodnostni skupiny. Vsimla jsem si, ze Americani jsou mnohem vice tolerantnejsi k "cizincum" nez Cesi ve sve zemi. Ja sama, ktera ma nejen vrozene ceske geny, ale take vychovana ceskymi rodici mnohokrat zapasim s tim jak by bylo nejvhodnejsi vychovavat dite. Hodne jsem poamerictila moji vychovu... tj. odbourala jsem z 90% tzv. ponizovani ditete (napr. jak to delas ty blbce, ty ses ale nemehlo, no teda blbeji bys to udelat nemohl/la, apod.), jake jsem zazivala v rodine. Dale jsem odbourala temer ze 100% telesne trestani a nahradila jsem to vysvetlenim, proc se to nema a co by se mohlo stat, kdyby se to udelalo spatne. Take podporuji americke skolstvi a ucim dceru, aby se zastavala mladsich a slabsich a sama odbouravala sikanu. Jsem svedkem, ze spousta americkych maminek to dela take. Nedelaji to zde pouze rodiny, ktere nemaji, (nebo nechteji mit) na deti cas. Ale to je snad v kazde zemi, ne jenom v Americe. Dale nevytezuji dceru tolik s domacimi pracemi, jako jsem byla vytezovana ja - dodnes silne citim ztratu sveho "detstvi", kdy na me bylo od 6 let hozeno uklizeni celeho bytu, v 10-ti letech jsem umela navarit cely obed (nikoho nezajimalo, ze bych se mohla oparit horkou vodou, kdyz jsem cedila spagety, brambory apod.) A od 9 a pul roku jsem se musela postarat o sestru - krmeni, prebalovani a hlidani. Moje dcera pomaha s domacimi pracemi, ale pouze primerenymi jejimu veku. Je pravda, ze mnoho americkych deti doma hodne nepomaha. V lepe vydelecnych rodinach maji pani na uklid. Nekdo muze rici, ze to je rozezranost, ale podle me to je tvoreni pracovniho trhu, kdy si kdokoliv muze privydelat, chce-li extra penize. Ja sama bych takovou pomoc obcas uvitala. Chce se mi smat, jak mnoho znamych i rodinnych prislusniku-zen v cesku mi sdeluje, jak to vsechno dobre zvladaji. Samozrejme, ze to je mnohem jednoduzsi, kdyz maji mnohdy na hlidani pomoc v babickach, byty maji male, a nakupovani byva v blizkosti obydli. Takze potom mi reknete, jak mohou byt ceske zeny tak strasne vystresovane a "nastvane" na cely svet a kricet po svych detech? I Americka zena by na to mela pravo. Take zde ziji lide nemocni. Take zde ziji lide na nizsi urovni nez je zivotni minimum. Take zde ziji lide, kteri nesouhlasi s politickou situaci USA. I lide zde jsou vystresovani z kazdodenniho zivota. A prece se k sobe chovaji v rodine i na verejnosti lepe. Definitivne to neni tim, ze tu maji lide lepsi a bezstarostny zivot. Americani neocekavaji od zivota vic, nez mohou dostat. Proto jsou spokojenejsi a tolerantnejsi. Proto cesi nikdy nepochopi jejich chovani, jejich mentalitu. A proto Cesi zustanou Cechama a vzdy uvidi travu zelenejsi v zahrade sveho souseda, nez u sveho domecku.

PS. Kdyz jedu do Ceska na navstevu a potkam rodinu, ktera mi svoji vyvazenosti a chovanim silne pripomina americkou rodinu, tak si oddechnu - definitivne vidim zmeny v ceskych rodinach. Sice jen po malinkych kruccich, ale jiz jen toto forum nam pomaha si popremyslet o zivote, vychove, spokojenosti a take mimojine pochopeni jinych narodnosti.
 ThorCommander 
  • 

15 let 

(31.8.2006 0:17:15)
Zdravím musím říct že na tomto článku je dost pravdy.Nevím jaká je výchova v americe,ale mě je 15 let a moji rodiče vždy dali na můj osobní názor jednali se mnou jako s rovným.Nekouřím nepiju dodržuji životosprávu a nemám potřebu míchat se do pubertálních skupin.Sám jsem si udělal vlastní názor na život a jsem happy all the time.Je velká škoda že spousta dětí má sobecké rodiče kteří je berou spíše jako domácího mazlíčka.Jsem sám se sebou spokojen až moc.Pamatujte že z vašich dět jdnou budou svéprávné osoby které vám budou moct chrstnout do obličeje vše co jste udělali špatně.
 koša 


promin, ale co si o sobe myslis? 

(3.9.2006 20:30:38)
Nezlob se, ale tvuj prispevek mi trochu hnul zluci. Anebo mozna ziju v jine Ceske republice. Mam pulrocni holcicku, okolo sebe hodne kamaradek s malymi i vetsimi detmi. Pro vsechny je dite clen rodiny se vsim vsudy, s kterym mluvi na rovinu o aktualnich vecech, ptaji se jich na jejich nazor. Moje maminka i tchyne jsou ucitelky a ani jednou jsem je neslysela se vyjadrit o svych zacich hanlive. Reknou treba, ze nekomu je potreba se vice venovat, nebo ze je zivejsi. Miminka se chvali za kakani a papani, ale samozrejme do urciteho veku a ne do puberty. Stejne tak je to i s pouzivanim zdrobnelin. Nebudu 14ti letemu klukovi rikat, ze to krasne spapinkal a jestli nechce hajat. To ale je asi na prirozenem citu rodicu. Nevim, co si svym vyplodem chtela svetu oznamit? Ja mam pocit, ze v Cechach je vychova deti OK, nastesti tu zatim nevyrustaj obezni a nemotorni frackove jako ve statech.
 mama78 


Re: promin, ale co si o sobe myslis? 

(3.9.2006 21:50:47)
To je fakt, americkou vychovou bych se zrovna nechlubila. Ja ziju mimo Ceskou republiku a vzdycky si to v CR s detma uzivam. Rekla bych, ze v CR jsou deti brane jeste jako uplne prirozena vec mit potomka. A navic je cestina tak bohaty a barevny jazyk, coz se o anglictine ci nemcine rict neda.

 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: promin, ale co si o sobe myslis? 

(3.9.2006 23:57:10)
Mámo78, to o angličtině bych tedy netvrdila, může se to tak na první pohled zdát, ale stači trochu víc proniknout do literatury, filmů atd. a hned je angličtina krásná a barvitá. A to češtinu miluju a nedám na ni dopustit. Každý z těch jazyků má své kouzlo, ale musí mu člověk být dost blízko.
 sally 


Re: Re: promin, ale co si o sobe myslis? 

(4.9.2006 0:54:04)
mamo78 - mno, je vidět, že anglicky skutečně neumíš... angličtina JE bohatý a barvitý jazyk... vlastně neznám jazyk, který by tkaový nebyl - jen se člověk musí naučit víc, než je v prvních deseti lekcích učebnice...
 Pavla, Mája 08/04, Viky 09/07 


Souhlasím s Tebou 

(3.9.2006 20:53:18)
souhlasím s tvým článkem. Také tak chápu výchovu a vztah k dětem u nás.
Vím, že bych tak svoje dítě vychovávat neměla, ale jak se tomu ubránit, když mě takhle vychovávali? Snažím se, vysvětluji Marušce, zkouším se na věci dívat z jejího pohledu. Přesto na sobě cítím, že v podvědomí mám zakořeněné to chování mé matky ke mně: "tohle nesmíš, na tohle nesahej, seď a nehejbej se". Když Maruška provede něco, co se mi nelíbí, tak moji první reakcí z podvědomí je právě to, co mi dělala moje matka. To znamená, že si hned pomyslím: "to snad není pravda, co to dítě zase dělá". Snažím se ovládnout a vcítit se do role "správně smýšlející matky", která sebevědomí svému dítěti nepodtrhává, nýbrž posiluje. Někdy mi to fakt nejde. Čím je Maruška větší, tím mi ta moje úloha správné výchovy přijde těžší.
Chystám se prostudovat nějaké knihy (Marušce jsou dva roky). A moje otázka zní: "Pomůže mi to?". Nebo spíš, pomůže to Marušce? Doufám, že ano, alespoň trochu.
 Lada + 2 rostaci (momentalne Japonsko) 
  • 

Verusko, svata pravda!!!! 

(15.9.2006 17:33:22)
I ja se pripjim do teto diskuse a jsem moc rada, ze nekdo vyjadril me pocity za me :-)Dekuji pani Vero. Do Ceska se mi ani uz nechce jezdit se svymi dvema malyma caparty. Moji rodice bydli v panelaku, pod kterym je hriste, na ktere jsme chodili kazdy den. Kdyz muj starsi syn byl jeste maly 2-3 roky, tak to byla hruza a utrpeni co se vsechno za nasi kratkou navstevu moji rodne zeme naucil. A nemluvim jenom o slovnich vyjadrenich, ktere pochytal od deti na hristi, ale celkove vnimani jeden druheho. Deti v cechach se k sobe chovaji tak, jak je jim to vzorem. NEOHLEDUPLNE jeden ke druhemu. Jiste se nekdo z Vas pripoji k memu nazoru, ze v Cesku jit nakupovat je jako jit na lov. Lide do sebe narazeji kosiky, nikdo nerekne "s dovolenim" natoz "pardon, prominte". Kazdy se hrne sobecky za svym a tak je to detem take prikladem. A podle toho se k sobe take chovaji.
Je to moc smutne, protoze je toho v krasnych rodnych Cechach tolik k videni, ale radeji pozvu svou maminku za nami do statu, nezli bych deti vozila do zeme, kde mi neni prijemno. A ano, take se musim priznat, ze jakmile se objevime na hristi v mem rodnem meste, tak jsme hned zkoumani jako ti "americani" od kterych je ocekavano ze budou perfektni. Kolikrat jsem se setkala s tim, ze jsem videla jak to maminkam udelalo radost, kdyz videly ze i moji "americanci" se vztekaji. Ano, vztekaji, vsak to jsou deti. ALE, take jsem se setkala s pohledem vyvalenych oci maminek, kdyz muj syn jiz ve dvou letech na piskovisti prohlasil slova jako "s dovolenim" (resp. excuse me).
Vim, ze nazoru na posledni clanek Very je mnoho, avsak ja pisu zkusenosti ktere mam s vychovou jak v americe, tak i v cesku. A presto se priklanim k nazoru, ze v americe jsou deti preci jen k sobe slusne a ohleduplne, protoze jsou tak vychovavany. Co muzeme cekat od cloveka ktery je cely zivot pohlavnkovan a ponizovan??? Ze bude delat to same svym detem (a mozna nejen tem). A to plati pro celou planetu, takze i v americe se najdou vyjimky. Avsak nehazejme vse do jednoho pytle, radeji se snazme o to, aby nase deti byly dobrym prikladem jednou svym potomkum.
 Niky Lin 13 let 
  • 

Něco na tom bude 

(5.9.2006 20:44:36)
V tomhle článku je hodně pravdy rodiče si to někdy neuvědomují ale baví se někdy s námi povíšeně a jako by jsme nebyli ani rovnocení.Hodně často taky slýchávám různé hlášky jak jsme všichni blbí nic neumíme jsme neschopní a jak to jde s tou mládeží s kopce mějte se fajn niky
 Ája 
  • 

Re: Něco na tom bude 

(12.9.2006 15:52:37)
Milá Niky Lin, on je problém i v tom, že sice můžeme chválit děti, jak jsou šikovné a co umí, můžeme s nima diskutovat. Děti dospějou, přijdou do práce a čeká je denní ponižování a žádné vysvětlování, a bohužel hlavně ze strany zahraničního managementu. Komu se to nelíbí, může přece jít, lidí je dost. Oficiální nezaměstnanost asi 10 %, neoficiální asi tak dvojnásobná. K tomu plat nic moc a máte obrázek celý. Když chce být mladý člověk uznán, nakonec ze zoufalství emigruje. I dneska, 17 let po revoluci.
 Jitka Novotna 
  • 

v.britanie 

(4.11.2006 16:26:29)
Jenom reaguji kratce na tu pasaz o tom, ze americane dekuji detem za vsechno; tady je to podobne ve V. Britanii; rekla bych ze u nas v cesku to drive bylo prilis prisne a ted tady po detech nikdo nic nechce; jisteze ucta by mela byt k detem, nevysmivat se jim, zvlaste, kdyz pak u z jsou v tom zacinajicim dospivajicim veku;
ale opravdu tady se porad jenom chvali - well done, well done; excellent! atd.
jiste ze jim to da sebevedomi, ale je to sebevedomi podlozeno znalostmi - do urcite miry bych rekla, laicky receno ze se jedna ve skolach o umele preklenuti rozdili mezi lidmi a umelem vytvzreni rovnosti a zdani, ze vsichni maji stejne sance.
To je urcity uhel pohledu.
za vsechno by chteli, aby se deti ostatnim omlovali a dekovali - to je proste konina !
Dala by se o tom napsat cela saga. je to jako zivot se schizofrenii.

Zdravi.

Jitka z V.Britanie

P.S. Vsichni sedi zalzli v domech, nikdo nepusti sve deti k jinym, pokud si druhe dite neproveri a to i ve veku 6 - 7 let, je to smutne. No a pak urciti lidi prejizdeji autem a navstevuji urcite lidi a jini zase navstevuji jine atd.
 Jitka Novotna 
  • 

v.britanie 

(4.11.2006 16:26:43)
Jenom reaguji kratce na tu pasaz o tom, ze americane dekuji detem za vsechno; tady je to podobne ve V. Britanii; rekla bych ze u nas v cesku to drive bylo prilis prisne a ted tady po detech nikdo nic nechce; jisteze ucta by mela byt k detem, nevysmivat se jim, zvlaste, kdyz pak u z jsou v tom zacinajicim dospivajicim veku;
ale opravdu tady se porad jenom chvali - well done, well done; excellent! atd.
jiste ze jim to da sebevedomi, ale je to sebevedomi podlozeno znalostmi - do urcite miry bych rekla, laicky receno ze se jedna ve skolach o umele preklenuti rozdili mezi lidmi a umelem vytvzreni rovnosti a zdani, ze vsichni maji stejne sance.
To je urcity uhel pohledu.
za vsechno by chteli, aby se deti ostatnim omlovali a dekovali - to je proste konina !
Dala by se o tom napsat cela saga. je to jako zivot se schizofrenii.

Zdravi.

Jitka z V.Britanie

P.S. Vsichni sedi zalzli v domech, nikdo nepusti sve deti k jinym, pokud si druhe dite neproveri a to i ve veku 6 - 7 let, je to smutne. No a pak urciti lidi prejizdeji autem a navstevuji urcite lidi a jini zase navstevuji jine atd.
 Gabriela 
  • 

Maji tezky zivot 

(16.4.2007 21:44:51)
Moc dekuji za uzasny prispevek, protoze naprosto vystihuje atmosferu vychovy deti v CR. Souhlasim, disciplina musi byt, ale ne forme urazek a schazovnai. Gabriela (California)
 Bára, 16 
  • 

Je to škoda... 

(30.7.2007 23:25:36)
Přečetla jsem si pár článků na tohle téma a když vnímám dění kolem sebe, musím říct, že je to pravda. Přímo na sobě totiž bohužel můžu pozorovat, co udělá s dítětem nebo vlastně s teenagerem neustálá kritika rodičů a často jakoby nezájem a nepochopení. Říkám si, jó, rodičové, vy jste byli v mém věku, takže byste si měli uvědomovat, jak strašný chaos musím prožívat, ale já jsem ve vašem věku ještě nikdy nebyla, a proto si opravdu nedokážu představit spoustu věcí, to jak se cítíte, jaké to je mít děti, teď si prostě neuvědomím, proč bych se měla chovat tak a tak. Uznávám samozřejmě, že byli nejspíš vychováváni podobným stylem, ale když jim člověk nakonec už i řekne, co mu vadí a že by byl moc rád, kdyby se ho občas zeptali, jak se mu daří v té či oné aktivitě, kdyby ho objali a řekli mu jak ho mají rádi, i když nevypadá zrovna jako ze škatulky...a oni to stejně pořád nerespektují a nic si z mých proseb nevezmou...moc to bolí. No a následkem tohohle všeho pak je, že člověk nemá žádné přátele, nedokáže se nikam začlenit, neustále se zmítá, hledá své místo a stejně nenalézá, a to jen proto, že si o sobě neustále nese špatné mínění...prostě se z toho akorát stává začarovaný kruh...a sebevědomí je fuč. Nevím, možná si to všechno moc beru, ale já prostě potřebuju pociťovat bezvýhradnou lásku - zkrátka to, že mě někdo miluje jak s tím špatným, tak i s tím dobrým, prostě bez výhrad. Chtěla bych tímhle vzkázat všem rodičům, že nemusí svoje dítě já nevím jak rozmazlovat, chválit za každý krok nebo neustále mačkat v objetí, ale že důležitá je komunikace, kdy třeba když se vám bude s něčím svěřovat, nevybuchnete jenom proto, že nesdílí vaše názory a nebudete se ho neustále snažit přesvědčit, že správné je jen to, co říkáte vy, pak je taky důležité ukázat mu, že si ho vážně ceníte, tedy ukázat mu, jak je jedinečný, nestydět se za něj, snažit se mu dodat sebevědomí tím, že ho mám rád, i když je tak trochu zvláštní (řekněme například když se zajímá o věci, které většinu jeho vrstevníků "netankuje", a proto je bohužel trochu samotář). Řekla bych prostě, že i když máte svoje dítě samozřejmě rádi, ono to jednoduše nemusí pociťovat, třeba jen kvůli tomu, že se mu snažíte dávat lásku najevo spíš materiálním zajištěním. To v tomhle věku totiž podle mě hraje pro mladého člověka tak trochu druhořadou roli. Napsala jsem tohle všechno, protože jsem si asi musela nějak ulevit...Upřímně si myslím, že člověk toho nejvíc pochytí z rodiny (někdy bohudík, jindy bohužel). Možná bych i byla ráda, kdyby si tohle někdo přečetl a zkusil mi trošku poradit, co mám proboha dělat, abych se v celé téhle bouři nakonec neutopila...jen je škoda, že už pár let nalézám pomoc jen u naprosto cizích lidí..a že rodina v poslední době žije ne spolu, ale vedle sebe...
 Linda, matka 5leteho syna 
  • 

souhlasim 

(8.11.2007 11:23:56)
Taky neziju v CR a naprosto souhlasim s timto clankem.
 Jana Návratová,tři děti 
  • 

dospívání... 

(19.11.2007 16:04:33)
Naše Maminka nás vychovala 4 děti.Byla přísná,nikdy nás nebila.Já taky občas zvýším na své děti hlas.Asi nejsem zas tak dobrá matka - podle amerických vzorů, ale vím, že je to potřeba - to mi nevymluvíte!Kolik přísně vychovaných českých dětí postřílelo půl školy? A kolik tolerantně vychovávaných amerických?Jsou to přecitlivělé sračky a vše řeší vraždami!
 luca 
  • 

žádný sračky 

(10.6.2009 17:11:13)
milá paní, přísně vychovaná, právěže nikdo neví, jak ty děti, co střílely na jiné, byly vychovávané. Jisté je, že tam byla nerovnováha - možná přílišná kritika, agresivita (slovní i činu) rodičů a okolí...nevěřím tomu, že dítě, které nikdy nezakusilo negativní reakci okolí ve smyslu fyz.trestu, dokáže někoho takhle zastřelit. Ale jsem si jistá, že tato jeho agresivita pochází z frustrace, pocitu bezmoci, vzteku (na nechápající a lhostejné okolí) a i ponižování. Vy jste zřejmě měla štěstí na fajn maminku, ale myslete na to, že některé sračky kolem Vás toto štěstí neměly.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.