| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Zabila jsem své dítě

 Celkem 512 názorů.
 Katka, 1 dcera 
  • 

Hrozné 

(9.8.2006 9:14:55)
Já si myslím, že to by byl nepříjemný zářitek pro každého, ale pokud je dítě nemocné, tak bych se asi taky takhle rozhodla. Vím že je to těžké ale zkuste na to nemyslet, máte zdravé dítě a to je hlavní. Proto ty vyšetření jsou, maminka se dnes může rozhodnout zda miminko donosit či ne.
 Silvie Lea 6/01, Vildík 4/06 
  • 

správné rozhodnutí 

(9.8.2006 9:31:12)
Určitě jste se rozhodla správně, přestože to bylo určitě těžké. Nemocné dítě je veliká zátěž pro rodiče i pro sourozence. Nemocné dítě by toho ze života stejně mnoho nemělo a neměla by jste ani Vy, ani Váš partner ani Vaše prvorozené dítě. Bylo by to SPOUSTA "starostí". Obdivuji rodiče, kteří toto dokáží podstoupit. Já bych to nedokázala. Blahopřejí ke zdravému chlapečkovi (já mám také mimi - z 4/06), snad dokáže alespoň částečně překrýt nehezké vzpomínky.
 Veronika, syn Radovan 
  • 

opačný názor 

(14.8.2006 10:39:51)
Považuji toto rozhodnutí za nesprávné,i když bylo určitě velmi těžké.
Sama autorka mi vlastně dává nepřímo za pravdu,když píše,že by chtěla období těhotenství vrátit..
Svědomí je Boží hlas v nás,který nám říká,co správné je a co zase není.
Výčitky svědomí přicházejí proto,že jsme něco správně neudělali.
Co s tím? Díky své víře Vás mohu potěšit a zároveň ujistit,že i přesto Vás Bůh miluje a pokud svého činu litujete a chcete jej napravit/třeba tím,že pomůžete jiné matce,která stojí před podobným rozhodnutím,aby si své dítě nechala/ bude Vám odpuštěno.Boží milosrdenství je nekonečné...
Někdy je velmi těžké přiznat svou chybu a napravit ji,ale jenom tak je možné svou mysl opět uklidnit a s pokojem žít dál.Pokud si nebudete vědět rady,zkuste se obrátit o pomoc na kněze v nejbližším kostele.
Věřím,že Vám pomůže. Přeji Vám pokoj,po kterém tolik toužíte.
 dana 
  • 

Re: opačný názor 

(14.8.2006 11:04:33)
Milá Veroniko,jděte s Vaším Bohem někam. Kdyby Bůh byl,myslíte že by dopustil aby se rodilo tolik postižených lidí? Aby se všude válčilo a zabíjelo? A pokud opravdu je,tak je to asi pěkná s...ě když toto všechno dopustí.
 petra 
  • 

Re: Re: opačný názor 

(14.8.2006 21:50:00)
Války jsou důsledky právě špatných lidských rozhodnutí...
 glorinka5 


Re: opačný názor 

(10.2.2009 6:57:59)
A jaké špatné rozhodnutí myslíš??????Ty by jsi si postižené dítě nechala??
 jary 
  • 

Re: opačný názor 

(21.3.2010 13:46:41)
Já a spousta lidí ano a znám je.

PRoto taky víme, že
prenatální diagnostika v těchto příp. je zbytečná - může vést leda k poškození zdravého miminka či následnému potratu. Díky tětmo lidem také víme, že se v 99% ty prognozy pletou.
 ivaa 
  • 

jasný názor 

(2.7.2007 20:06:09)
bůh neexistuje absolutně nikde jinde než v něčích hlavách.
svědomí je dar i prokletí,né ukazatel čehosi správného či špatného,někteří lidé ho zdá se vůbec nemají a evidentně dobro nekonají.
a ta veronika s tim bohem je opravdu krutá a bez soucitu.
 ivaa 
  • 

film hříšnice 

(2.7.2007 20:18:19)
ještě doporučuju shlédnout jako jeden z možných výrazů našeho milujícího boha a jeho pobočníků.opravdu nechutné a podle skutečnosti.ty naše morálko prohnilá!!!!!!!!!!!
 Mimi, 2 holčičky 


Re: opačný názor 

(14.8.2006 12:41:39)
Milá Veroniko, Vy by jste se asi dobře uplatnila v nějaké protipotratové komisi, které nedávno vznikaly např. v Německu, kde z 99% sedí všichni ti "křesťané" (většinou ženy)a nešťastným maminkám plní hlavy vlastními názory! MMCH takové komise velmi dobře fungovaly také v 60 - tých letech. Pokud opravdu věříte v Boha, který dal lidem svobodnou vůli, tak prosím nikomu neraďte, jak se má v dané situaci zachovat. Dotyčná maminka své rozhodnutí zcela jistě zvážila důkladně a dospěla k tomuto rozhodnutí, které považovala za správné. Vnutit někomu svůj názor není ani tak otázka víry a svědomí, ale závisí na síle argumentů a přesvědčovacích schopností. Však je také známo, že všichni nejen křesťanští duchovní jsou v tom dobře proškoleni... Doufám, že nikdy nebudu muset před žádnou komisi, která mi bude říkat, jak se zachovat, co si myslet a pod.
PD: člověk věřící nerovná se ovce bez vlastní vůle!
 karin 
  • 

Re: Re: opačný názor 

(14.8.2006 12:50:33)
a já zas mám někdy pocit opačný: člověk věřící rovná se ovce bez vlastní vůle!
 Mimi, 2 holčičky 


Re: Re: Re: opačný názor 

(14.8.2006 12:53:40)
Ano, ale nemělo by... :o)
 Hanka, tři kluci 
  • 

Re: Re: Re: opačný názor 

(22.8.2006 20:44:03)
Milá Karin, já osobně věřící jsem a nemyslím si, že bych byla ovce bez vlastního názoru. Nevěřím v církev, nevěřím v kostel. To není Bůh, to je inkvizice. To jsou pomatanci bez názoru, ale ne každý, kdo věří nemusí být tou ovcí, kterou popisujete.
 marika,2 děti 
  • 

Re: Ano, slovo Bůh někdy popuzuje 

(30.8.2006 10:35:03)
Nechápu proč se do Veroniky některé tak navážíte, její příspěvek se mi líbil, chtěla pomoci a podpořit pisatelku způsobem o kterém je přesvědčená že je správný, opřena o důvěru v Boha. S jejím článkem se ztotožňuji. Jak již bylo řečeno, Bůh dává lidem svobodnou vůli, nevím proč to překrucovat hned v nějakou represivní politiku křesťanů, kteří chtějí všechny ovládat a přikazovat co smí a nesmí. Bůh je chápající a milosrdný, chápu že tato slova dnes zní frázovitě a mnoho lidí popuzují, ale zkuste být tolerantní také vy k věřícím lidem, kteří toto vědomí prožívají. Křesťané jsou dnes také menšinou, která je často vysmívaná a odsuzovaná, dotýká se jich to stejně jako kterékoli jiné skupiny lidí něčím odlišných, zkuste se na to podívat vy, kteří tady hýříte ostrými slovy podívat taky takhle.
 marika 
  • 

Re: Re: Ano, slovo Bůh někdy popuzuje 

(30.8.2006 10:36:22)
OOO, prominte, tenhle příspěvek patří úplně jinam, nechápu, proč mi ho to hodilo sem. Přeji hezký den.
 marika 
  • 

Re: Ano, patří sem!!! 

(30.8.2006 10:41:27)
..
 ivaa 
  • 

to je síla 

(2.7.2007 20:09:37)
chtělo by si to trochu přerovnat v kebuli
 Veronika 
  • 

Re: Re: opačný názor 

(15.8.2006 18:57:27)
Nemám zájem sedět v takové komisi.
Pokud si pročtete další příspěvky,zjistíte,že tam padají často mnohem tvrdší slova.Zdá se však,že jak se začne mluvit o Bohu,tak je to zkrátka pro některé uši/tady vlastně spíš oči/ nepřijatelné.
 Honza 
  • 

Re: Re: opačný názor 

(16.8.2006 10:01:50)
Nevydržel jem a musel jsem reagova. Nemám pocit že by někdo někomu vnucoval nějaký svůj názor. Pisatelka žádala o radu a dostala odpověď. Je to jeden z názorů.
Co se ovcí týká, někteří lidé jsou ovce a nechají sebou vláčet a je jedno kdo je vede. V tom případě mi kněz nepřijde jako až tak špatná alternativa. A jsou lidé s vlastním názorem, i když né vždy se musí všem líbit (že?).
 Ivule 
  • 

Re: opačný názor 

(14.8.2006 19:45:26)
Běžte do háje z Bohem !!!!! Jak můžete takhle mluvit. Každá maminka si přeje mít zdravé dítě a když je nemocné a pokud má tuto nemoc,tak se nedá nic dělat. Je to strašně nepříjemný zážitek,dlouho to bude trvat než to přebolí,ale nesmíte takhle odsuzovat. Ne každý si může dovolit starat se o postižené dítě a nebo se dívat,jak trpí a pomalu umírá.Vím o čem mluvím. Kubík,dnes by mu bylo 8 se narodil nemocný,a radovali jsme se z něho pouze necelý rok.Zemřel,těsně dva dny před prvníma narozeninama. A vy si tu dovolujete kázat o Bohu ! Fuj,fuj,to se nedělá!!!!!!!!!!!
 veronika 
  • 

neodsuzuji 

(14.8.2006 21:25:59)
Je velký rozdíl mezi slovy nesouhlasit a odsuzovat.Ve svém příspěvku
Dany v žádném případě neodsuzuji,je mi líto,že jste to takto pochopila.
Psala jsem o něčem úplně jiném...
 eva, tri děti 
  • 

Re: Re: opačný názor - nemocné dát pryč 

(27.8.2006 13:39:38)
A proč jste ho taky nenechala utratit, když jste zjistila, že je nemocný? Nemělo by se to dělat se všema nemocnýma lidma, ať už před nebo po narození? Víte, kolik by se ušetřilo bolesti, trápení a i peněz. A byli by na světě jen zdraví a šťastní lidé. Nebo ne?
 ivaa 
  • 

ano ano ano 

(2.7.2007 20:12:19)
bez utrpení by nebylo žádných kněžích ani jiných zprostředkovatelů boha.
 jary 
  • 

Re: opačný názor 

(21.3.2010 13:49:49)
Cos chtěla říct? Že pokud má dítě nějakou nemoc, má jít matka na potrat? Radši ho nechat zavraždit?
Se divím, že´s toho svého Kubíka nedorazila, aby chudinka netrpěl.
 Lída, 2 děti 
  • 

"Sofiina volba" 

(14.8.2006 21:05:25)
To je pouze a jen Váš názor!!! Jsem také věřící, vím o pravdách, které jsou nám vtloukány do hlavy ohledně potratů, umělého oplodnění, antikoncepce apod. Se vším souhlasím,církev nesmí ustupovat v základních věcech jako je např. úcta k životu.Ale s tím, že nejde paušalizovat. Každý si prožíváme své a po svém. Každý není věřící,každý máme a měli jsme jiné podmínky v životě.Co se týče potratu v 2. trimestru těhotenství, rozhodně bych nikomu nevnucovala svůj názor a nepoučovala o Božím odpuštění a Boží vůli! Už vůbec vůbec nedoporučuji návštěvu nějakého jakéhokoliv kněze v nejbližším kostele. Mnozí kněží nejsou moc dobří odborníci a mohou napáchat víc škody než užitku. Bolest, kterou ta paní prožívá je obrovská a o to větší, že tíha rozhodnutí zůstala na ní. Měla volbu: buď se nerozhodovat vůbec a nebo špatně. Ani jedno není dobré! Jako matka a žena je v tom prakticky sama.Netřeba ji soudit! Osud si s ní už dost pohrál. Přeji ji aby jí jeji děti dělaly jen a jen radost, byly zdravé a už nikdy ji podobné neštěstí nepotkalo. Aby se nemusela takto rozhodovat.
 Hela 
  • 

Re: "Sofiina volba" 

(15.8.2006 6:29:10)
Ach jo,to je zase vykřičníků,když má někdo jiný názor.
Vím o lidech,kterým kněz pomohl,i když to nebyl zrovna "odborník".
Určitě je to jedna z konkrétních možností pomoci.
 Lída , 2děti 
  • 

Vysvětlení 

(22.8.2006 21:42:40)
Myslím, že těch vykřičníků zase tolik nebylo. v posledních 4 letech jsem přišla o několik blízkých lidí a také o novorozeného syna. Moc to bolelo a kněz mi moc velkou pomocí nebyl. Jak by také ne, když vám vlídným hlasem v bolesti jakou prožíváte řekne, že jste chtěla něco co není Boží vůle(dítě), že jste tedy příliš neskromná a výčitky, které k Bohu směřujete, je Vaše pýcha. Proto nesnáším tohle moralizování, i když to nikdo nemyslí špatně. V církvi je samozřejmě spousta skvělých lidí:kněží,laiků,řádových bratrů i sester... Dělají spoustu dobré práce nejen pro církev a určitě by Dany velmi pomohli. Já však takové štěstí neměla a nežiji v moc dobře fungující farnosti.A podobné dilema jako Dany jsem si také prožila. Nevěřící rodina z 1 strany, věřící z 2.. Rozhodujete se sama a taky se tak cítíte. Moc jsem prosila, abych se nemusela rozhodovat.
 katka 
  • 

Re: opačný názor 

(15.8.2006 15:31:09)
udělala moc dobře - každá matka nad tímto rozhodnutím, ať je to ve kterémkoliv týdnu, bude navždy přemýšlet co bylo a co udělala špatně. Asi se na tento druh """úvazku""" necítila a myslím si, že je lepší to udělat hned, než potom toto dítě odložit do ústavu jako nepotřebnou věc, když potom zjistí, že na to nemá dost sil. Věřit v Boha je sice krásná věc, ale věřit v SEBE a svá rozhodnutí a nepřenášet odpovědnost na Boha, je věc krásnější. Každý by měl hlavně věřit v sebe a svůj úsudek a nepřemýšlet co by na to asi řekl Bůh. Nehledě na to, že Bůh nás přece mijuje ať uděláme cokoliv - takové jací jsme a takové si nás přece vytvořil. A pokud by se mu vyloženě nelíbilo co tato maminka udělala tak by asi tomu nějak zabránil. Bůh nám dal svobodnou vůli a miluje nás za všechno co uděláme. P.s. církev se mi nezdá, že by nechala lidem tuto svobodnou vůli - zákaz potratů, zákaz vztahů lídem . stejného pohlaví (i když je prokázáno, že sex. orientace se tvoří už v 7. měs. těhot. a nejde jakkoliv ovlivnit!!!!!), ZÁKAZ milování pokud nechceme stvořit potomka a zákaz sexu před svatbou - kolik vztahů se rozpadne jen proto, že si vyloženě nesednou v sexu????
Hezký den a můžete navštívit nějaký ten ústav, kde leží děti, které maminky z prvu chtěly a teď je odložily a ony jen leží pod ochranou BOŽÍ!!!!!
 joanka 


Re: Re: opačný názor 

(16.8.2006 19:25:17)
Ano, Bůh nás miluje takové, jací jsme, ale nenávidí hřích. Rozhodnutí paní Dany se mu asi nelíbí, když sama žena se slzami vzpomíná na tu dobu, kdy se rozhodla. Ona sama není se svým rozhodnutím spokojená. Jak by člověk měl věřit sám v SEBE? Vždyť ve své podstatě jsme špatní. Věřit v Boha, který nás zbavuje špatných věcí v nás a Ježíže, který je tím nejlepším příkladem pro to, jací máme být, je NEJKRÁSNĚJŠÍ. Pokud jste sama tak dobrá, dokonalá a spravedlivá, že můžete věřit radši v sebe, tak vám gratuluji. To já nejsem.
 Dany 
  • 

Re: Re: Re: opačný názor-pro joanku 

(17.8.2006 10:47:08)
opravdu si nejsem jistá zda jsem udělala správně a asi právě proto s tím nedokážu žít....
 eliška 
  • 

Re: Re: Re: Re: dany-to ne! 

(27.8.2006 13:49:18)
Tak to prosím neříkejte. Člověk děla v životě mnoho chyb, které můžou být moc a moc zlé, ale vždycky se znovu a znovu může rozhodovat. Nesouhlasím s rozhodnutím, které jste udělala, ale takovýmto postojem to děláte jen horší. Jestli tomu dobře rozumím máte teď dvě děti, které vás moc potřebují a máte možnost se jim věnovat a dát jim i to, co jste nedala svému chlapečkovi - bezpodmínečné přijetí.
Moc vám přeji abyste to dokázala - výčitky svědomí jsou od toho, abychom se někam posunuli.
 jary 
  • 

Re: opačný názor 

(21.3.2010 14:03:50)
To co píšeš znamená, že matka (a kde je otec???) může kdykoli rozhodovat nad životem a smrtí svého dítěte. Tak to ale přece není. Když mi zůstane desetileté děcko po úraze dementním ležákem, tak ho dorazím? To snad ne! I nemocní lidé mají svou kvalitu života, vy co tady píšete víte o tom houby. Není větší sranda než s vozíčkářema ap., a divadlo s herci s Downovým syndromem přenádherný zážitek. Evidentně tu mnozí plácají, jaká je to hrůza, pže jim do MuDři tak vtloukají, aby měli dost materiálu na svoje pokusy. Neznámé budí hrůzu, ostatní ne. Těch opravdu těžkých dg. k neunesení není zase tolik.
Je určitě lepší a lehčí mít nějak postižené dítě, než mít dítě zdravé, které vás v patnácti dvaceti porřeže, okrade, stane se gamblerem nebo narkomanem.
Milá dámo, to co píšete o předpisech: jsou to jakési mantinely, kde je dobré hrát. Fotbal se taky hraje na hřišti, jinak se píská aut. A ta nařízení jsou moc dobrá, kdo zkusil, ví.
Co se týká sexu: je důležitý a fajn, ale život na něm nestojí, je mnoho jiného, proč stojí za to žít. Nesednou v sexu? Vždycky si sednou, pokud umí komunikovat a řešit problémy, což je mimochodem základ trvalejšího manželského soužití. Pokud "co se jaksi samovolně neděje vyhovujícím způsobem" přestane se takto vyvíjet, lidi odcházejí, pže to neumí řešit, a jedná se jen o zástupný problém. Toť vše.
Homosexuálové: ono jich není tolik, co se jich prezentuje. JInak je to nemoc jako každá jiná. Pokud ovšem trpíte celiakií, je vám zapovězena mouka, a nebudete se přece rozčilovat, že ostatní ji můžou, vy ne. Každý má nějaké omezení. Kdo má vyoskou lámavost kostí nebo poruchu krevní srážlivosti, nemůže sportovat.
Přečtěte si sv. Pavla o lidech nezpůsobilých pro manželství. Víte, jsou lidé, kteří mají sex. prožitek ze sexu se zvířaty, mrtvolami, dětmi, nebo různé zvrácené praktiky - to je také necháte, ať si udělají dobře?
 Lucka 
  • 

Re: opačný názor- ale dost na hlavu 

(15.8.2006 15:53:29)
Neberu vám vaši víru, ale tohle rozhodnutí bylo správné! Myslíte, že ten váš Bůh nebo ten kněz by toho chlapečka pak uzdravili???? asi těžko. doba a pokrok nám umožnuje si vybrat. ztráta dítěte moc bolí,ale paní se dočkala zdravého kluka a jsou jistě šťastní.
 jary 
  • 

Re: opačný názor- ale dost na hlavu 

(21.3.2010 14:04:47)
Lucko, přečti si to ještě jednou: právě že nejsou!!!
 Monika  
  • 

Re: opačný názor 

(15.8.2006 18:03:17)
Já spolu s manželem s Vámi souhlasíme,avšak v této oblasti bývá většinou velký rozdíl mezi postojem věřícího a nevěřícího člověka,protože jde vlastně o samou podstatu našeho života,proč tu jsme atd...a už v této podstatě se názory neshodují. Nicméně je na Dany,ať si z těchto názorů vybere,některé jsou opravdu zajímavé...
 Veronika 
  • 

ještě bych dodala 

(16.8.2006 13:26:37)
Chtěla jsem Dany pomoc a zároveň ji povzbudit,že i z pohledu věřícího člověka,není všechno ztraceno a je možné znovu najít ztracený pokoj pro své svědomí.Je pravda,že jsem chtěla také podpořit ochranu lidského života.
Ačkoliv jsem věděla,že mnozí se mnou nebudou souhlasit,překvapily mne dost kritické až urážlivé reakce na mě a na Boha.
Na svém příspěvku přesto nebudu /a ani nemohu/ nic měnit,ale jedno bych přeci
jen ještě dodala:
Ani já nemohu 100% říct,jak bych se v dané situaci zachovala,ale i kdybych se nakonec rozhodla stejně jako Dany,stále bude platit,že toto rozhodnutí by z mého pohledu nebylo správné.
Mohu to tvrdit,protože vycházím z Desatera a tím se řídí i mnozí lidé,kteří nechodí do kostela a v Boha nevěří.Nezabiješ zkrátka platí, nedá se nijak "okecat" ,i když mnohé se dá omluvit,pochopit,vynahradit,odpustit......
Nikoho tímto nechci urazit,zranit apod. Dany děkuji,že rozpoutala četné dialogy na toto téma a přeji všem zúčastněným všechno dobré.
 Eva 
  • 

Re: ještě bych dodala 

(28.8.2006 14:32:56)
My neříkej, že kdyby proti tvému synovi letěl sršáň, že bys ho nezabila, anebo kdyby měl tvůj syn klíště, to by jsi ho taky nezabila? A nechala mu ho na těle? Tomu teda nevěřím a jestli jo, tak jdi s tim tvým desaterem a bohem do zadku.
 Reňa 
  • 

to snad ne!? 

(29.8.2006 13:13:09)
To jsi mě teda docela "pobavila",to se přece nedá vůbec srovnávat,to jsi doufám nemyslela vážně,přece nejsi tak povrchní!?
 Renata 2děti 
  • 

Re: opačný názor 

(20.8.2006 22:29:02)
To jsou pěkný pindy, chtěla bych Vás vidět jak dlouho byste se vydržela starat o postižené dítě.Něco jiného je teorie a něco praxe. Měla jsem postiženého bratra, vím o čem je řeč.
 jary 
  • 

Re: opačný názor 

(21.3.2010 14:06:56)
Nechali nechali a znám jich dost.

A ještě víc znám těch, kterým se ta velice špatná a velice jistá prognoza nepotvrdila a dítě bylo zdravé!
Tzn. že by nechali zavraždit své zdravé dítě.

Jinak platí, že když vám dítě onemocní kulhavkou, slintavkou nebo čím chcete, tak ho taky nehodíte do hlíny, ne? Ale pos.erete se, aby se mělo co nej.
 Romana, 2 děti 
  • 

Re: opačný názor 

(30.8.2006 22:13:27)
Tedy Veroniko, jak můžeš něco takového tvrdit. Já nejsem věřící a na víru se dívám spíš jako na něco, co může některým lidem pomoci překlenout těžké období v životě, kdy člověk prostě potřebuje v něco věřit, ať v Boha, nebo cokoli jiného, takže můj názor je ovlivněn i tím, takže se omlouvám všem věřícím, které bych mohla pohoršit. Ale jednak k tomu, že by Dany pomohl například třeba kněz.... Promiň, ale myslíš, že někomu v takovéhle chvíli pomůžou psychologické pohovory na tak složité téma s někým, kdo naprosto v žádném případě, nemůže ani tušit o co v praxi pak jde? Je jistě hezké si popovídat s knězem, ale jeho se to pak reálně týkat nebude, viď? Jistě ani sám nikdy nebyl a nebude postaven do podobné situace, takže cokoli by radil by byla jenom teorie, ale praxe je pak trochu jiná. Člověk se v životě rozhoduje sám a řídí se svým vlastním rozumem, neznám nikoho, komu by Bůh někdy nějakým způsobem pomohl (teď můžou věřící namítnout, že ta víra sama o sobě je pomoc apod., jenže na to není potřeba žádný Bůh, aby si každý věřil v to své, co mu pomáhá), ale Dany stála před strašně těžkým rozhodnutím a rozhodně jí nemůžu a nebudu odsuzovat kvůli něčí víře. Je taky zajímavé, jak píšeš, že by teď měla přesvědčit nějakou jinou maminku, aby se v podobné situaci rozhodla, pro ponechání si dítěte, že pak jí bude odpuštěno. Tyhle řeči mám úplně nejradši. Jak můžeš Veroniko vědět, za co jí bude odpuštěno a za co ne? Ty jsi s Bohem v nějakém osobním kontaktu, nebo co? Navíc Dany není co odpouštět. Tohle rozhodnutí bylo na ní a pokud je tvůj Bůh, tak evidentně to taky nechal pouze a jen na ní, takže se prostě rozhodla tak, jak jí radil rozum a ted mají myslím lidé pro to, aby se rozhodovali rozumně, nikoli na základě nějakých dogmat.
 jary 
  • 

Re: opačný názor 

(21.3.2010 14:12:02)
Tak za prvé: kněz obvykle pochází z nějaké rodiny. Kde by se tu jinak vzal. Ta rodina bývá nezřídka věřící, tzn, také širší. Lecos se řeší a lecos dávno zná.
Za další: k pomoci v problému nepotřebuju mít stejnou zkušenost. To je, jako byste tvrdila, že narkomanovi může pomoci zase jen narkoman.

Ano, Veronika v osobním kontaktu s Bohem je.
Nastínila možnosti, Dany sama pozná, co jí přinese pokoj.

Víra není jen berlička, ale nezřídka má taky své specifické požadavky, které lidi jako Ty nikdy nepochopí: nespat s tím, kdo se mi líbí, nežít na hromádce, neničit si tělo antikoncepcí a milovat - láska jako rozhodnutí vůle. Ale to asi neznáš.

Ty necháš rozhodovat matku, ale co dítě? Ptal se ho někdo? Zkuste se zeptat těch postižených, jestli by tu radši nebyli? Tak schválně, co vám většina z nich odpoví? Víte to? Udělejte si anketu.
 Kohnova 
  • 

Re: opačný názor 

(1.9.2006 15:49:29)
Veroniko, prosim Te, jak muzes vedet, jake podminky si klade Buh, aby nekomu odpustil? Hospodin te snad nejak informuje??
Ackoliv nejsem v krestanstvi nejak zvlast kovana, slysela jsem uz mnohokrat, ze Kristus byl mimoradne laskavy a chapajici clovek. Myslis, ze by te za tenhle dopis trapici se mame pochvalil?
 jary 
  • 

Re: opačný názor 

(21.3.2010 14:15:07)
Oho, osobní výpadek.
Hlavně pokud Veronika zná pravidla, může - na rozdíl od vás - odvozovat.

Kristus by ji asi pochválil, pže to napsala velmi citlivě, a také proto, že zmínila Boha, na kterého jste mnozí šíleně alergičtí, ona se ale za Něj nestydí.

Jinak milá dámo, Kristus by se velmi zastal toho nenarozeného děcka, pže děti miloval obzvláště a nenechal by je vdraždit.
 Jerry 
  • 

Re: opačný názor 

(27.9.2006 0:07:48)
A co ty nenarozene deti, ktere se nenarodi, protoze matka porodi postizene dite a dalsi dite si nemuze dovolit, protoze to postizene ji vytezuje (a cele okoli take) na 100%? To co tu prezentuje cirkev ve veci potratu a antikoncepce podle mne neni vira, ale zaslepenost. Cirkev si uzurpovala to co ji nikdy nepatrilo a patrit nebude. Totiz viru v boha a vyklad viry.

Ps: Ve jmenu viry se na svete napachaly a pachaji ty nejhorsi zlociny.
 misajulie 


Re: opačný názor 

(10.9.2007 17:21:22)
máš pravdu!víra je pro někoho útočiště,ale jinak je na světě kvůli víře nejvíc zla,válek.At si každý věří na co chce,já nevěřím ani na čápa.Dany se rozhodla svobodně,je to jen její věc.Jsem taky v 16tta čekám na výsledky,rozhodla bych se stejně.Hodně štěstí všem
 jary 
  • 

Re: opačný názor 

(21.3.2010 14:17:06)
Kecy. Není kvalita jednoho života nad jiný život. Možná se nech zaměstnat v nějaký Osvětimi. Takhle to není. Taky nezapomeň utnout život svojí matky, až Ti bude na obtíž a vytíží Tě 100%, pže se musíš věnovat ostatním.

Ve jménu víry - ale jaké? Víry v moc, peníze... To je trochu o něčem jiném, že? Čím se kdo zaštiťuje je jiná věc, jde však o obsah.
 glorinka5 


Re: opačný názor 

(10.2.2009 6:54:33)
Jaký bůh???Já jsem byla na přerušení minulý týden,našli klinelfelterův syndrom,to jsem měla dát synovi neplnohodnotný život??Koukat se,jak se mi mění v ženu??Kdo nezažil nepochopí,jestlipak bůh zaplatí složenky...............takový řeči miluju,byla jsem ve 20tt,musela jsem ho porodit a myslíte,že mi bůh pomohl??Ne,nechal mě 4dny v bolestech!!!!!!!!
 jary 
  • 

Re: opačný názor 

(21.3.2010 14:19:11)
Jsem viděl diskusi těchto mužů a psali třeba, že berou hormonální léky, mají manželku, adoptované děti a jsou šťastní. Takže...
Možná Pán Bůh věděl, proč Ti ho posílá, třeba by byl na TEbe hodný a postaral se o Tebe v nemoci či stáří...
Možná už žádné dítě mít nebudeš, anebo ano, ale bude třeba daleko a nebude Ti moct pomáhat. Předělávat Boží plány se nevyplácí, pak se za to pyká.
 Petra61 


Re: opačný názor 

(9.2.2010 8:26:39)
Já toto rozhodnutí považuji za svobodné. Každý má právo volby. Svědomí je naše intuice. výčitky svědomí mívá každý z nás, podle toho co si myslíme o minulém rozhodnutí. Minulost se napravit nedá, ale dá se díky její zkušenosti ovlivnit přítomnost a budoucnost. Nechápu proč někdo tvrdí že to byla chyba. Rada zní odpustit sama sobě a žít přítomností
 jary 
  • 

Re: opačný názor 

(21.3.2010 14:20:15)
Píšeš "Každý má právo volby" - ale to dítě? Toho se na jeho volbu ptá kdo?
 Toranoko 
  • 

Re: správné rozhodnutí 

(21.8.2006 10:54:57)
"Nemocné dítě by toho ze života stejně mnoho nemělo" / jste si jista ?!!!! Jak to muzete vedet?
Mozna by nemelo to, co vy cekate od zivota....ale to pro nekoho take nemusi byt mnoho...
 dana 
  • 

Re: Re: správné rozhodnutí 

(21.8.2006 12:51:38)
jasně,někomu přece stačí být postiženej,nemít kamarády,nechat se krmit od druhých,nechat si měnit pleny a čekat co s ním bude až tu nebudou rodiče. Jinak jste normální???
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: správné rozhodnutí 

(22.8.2006 8:36:36)
Nevim, co je podle vas normalni, mozna ne to, ze se na vsechny problemy divate jako na prilezitosti a snazite se videt i smysl udalosti, ne jen jejich vnejsi podobu.
Znam spoustu lidi, kteri, i kdyz jsou tezce postizeni, kamarady maji a dokazou se ze zivota tesit. Kazda bytost citi lasku, na to nemusi byt zdrava, nepocuravajici se a mit normou stanovene IQ. Samozrejme je i spousta tech, co stradaji.
Nikomu nic nevnucuju a nikoho neodsuzuju, chapu, ze se nekdo v takovehle situaci rozhodne pro ukonceni. Jen jsem napsala svuj nazor.
Klidne muzete mit jiny.
 Simona - 2 děti 
  • 

Re: správné rozhodnutí - reakce 

(15.1.2007 0:21:49)
Reaguji na Váš příspěvěk. Souhlasím s tím, že každá žena se má právo rozhodnout zda bude vychovávat zdravé, či nějak zdravotně postižené dítě a pokud se rozhodne takové těhotenství ukončit, je to pouze její věc a hlavně její právo. Ovšem Vaše argumenty typu, že tělesně postižené dítě je vlastně na obtíž a ze života toho moc nemá mě zaráží. Máme doma zdravotně postiženou holčičku s vzácným genetickým onemocněním a věřte, že i takovéto děti mají své radosti a jsou šťastní. Dnes si neumím představit, že by náš život vypadal jinak, protože Kačenka nás nesmírně obohatila. Doufám ,že Vás toto nikdy nepotká, protože nevím jak by jste si s tím poradila. Cesta života není vždy uhlazená.
 jary 
  • 

Re: správné rozhodnutí - reakce 

(21.3.2010 14:22:28)
Cože to má ta žena za právo?
Jak prosím žena takové právo uplatňuje v případě, že jí dítě zůstane postižené po operaci slepáku? To jim ho dá do špitálu, ať ho zamordujou? Pane na nebi! Pán Bůh vaše děti provázej, ať jsou zdravé, než se ubrání, pže byste je mohla dodělat v případě, že vážně a trvale onemocní.
 Petra 
  • 

Re: správné rozhodnutí 

(7.6.2007 10:21:01)
Vy jste vazne hloupa. Co je to za zblept, ze nemocne dite je zatez rodicu a takove dite si nic neuzije. Ze byste to vy nedokazala, aspon dobre, ze jste uprimna sama k sobe, ale usetrete toho ty, co si to nemysli. A hlavne "konkretni nemocne" deti. Divila byste se, kolikrat ony umi zit lip nez "zdrave", ktere jsou kolikrat na urovni rozmazlenych fracku.
 LK 
  • 

Re: správné rozhodnutí 

(14.10.2007 14:58:20)
Souhlasím. Přivést na svět vážné nemocné dítě je nezodpovědné.Přesto vím, že rozhodování muselo být strašné - nevím zda bych to dokázala. Ale rozum jednoznačně říká, že přivádět na svět vážně nemocné dítě by matka něměla -zválšť právě v 21. století, když je o postižení v průběhu těhotenství informována.
LK
 mumbaba 


Re: správné rozhodnutí 

(4.9.2008 19:05:12)
Zdravím vás všechny, kdo si zde píšete a čtete. Moje dcera je s vámi už celé čtyři roky, od doby, kdy čekala synka, mého prvního vnoučka. Teď čeká druhé, a já, jako zkušenější babička jsem si mezitím začala tykat s internetem, a ráda budu s vámi. Hezký večer.:-)
 mumbaba 


Re: správné rozhodnutí 

(4.9.2008 19:19:35)
První příspěvek ode mne není příliš veselý, ale snad trochu utiší výčitky maminky, které odpovídám. Myslím si s plnou vážností, že udělala nelehké, ale správné rozhodnutí, když nepřivedla na svět vědomě dítě, které by mělo jen trápení. Já jsem na výběr nedostala, sice se jednalo o poškození dítěte při předčasném porodu, ne o vrozenou a rozpoznatelnou nemoc, ale celý život celé rodiny jeho příchod na svět ovlivnil. Samozřejmě, že i v jistém smyslu pozitivně, ale dnes, v jeho 32 letech, dávno vím, že bych při vědomí, co jeho čeká a nečeká za život, volila možnost, aby se znovu byl stal andělíčkem. Má dětskou mozkovou obrnu, nemůže chodit, nečte, nepíše, mluví sice vše, ale huhňavě, úroveň psychiky je na cca 12 letech věku dítěte, i když v něčem samozřejmě vyniká. Dcera je starší, zdravá, ale poznamenal ji život v naší rodině svým způsobem tak i tak. Např.se bála rodit normálně, protože nechtěla, aby se jejímu chlapci při porodu zmačkla hlavička, samozřejmě to byla psychická záležitost, ale lékaři to pochopili. Druhé dítě chce porodit stejně.Můj maratón péče o syna zatím nekončí, i když jsme už zkoušeli i chráněné bydlení a osvědčilo se. Po zániku tohoto zařízení začínáme zase znovu, hledáme, a já ve svých šedesáti jsem stále jako "kojící" matka, nemohu dítě na déle opustit. Maminko, nevyčítejte si už nic, děťátku je lépe a vašim malým doma jste zodpovědně zvolila normální život. Ona si dcera také užila dost od dětí s tím, že má "blbého brášku". Věnujte se dětem a tomu malému stačí každý večer poslat vzdušnou pusinku, nic mu už nechybí tam,kde je...
 Lakynka* 


Re: správné rozhodnutí 

(5.9.2008 17:35:51)
Mumbab: jen nahodou jsem zabrousila do teto diskuze. a jako frazi bych napsala: musim s vami souhlasit", ale to nezni dobre. tudiz velice rada s vami souhlasim:)... napsala jste to krasne.. nerikam, ze je jen jedna dobra volba, samozrejme ze ne, a dikybohu jsou dve moznosti,a je tu ta moznost, zvolit si...... kazda varianta ma sve,sice nemuzeme zit zivot jen tak,aby se meli dobre ti ostatni,ale taky to tak udelat muzeme, muzeme to brat tak, ze vse bude jednodussi a lehci.. nemusime... zalezi pouze na nas samotnych a kazda zvolena varianta je to nejlepsi reseni,nez aby neco skoncilo spatne... kazda varianta je ta spravna,pokud se vsim pocitame, pokud jsme pripraveni na ten a ten zivot-i kdyz verim,ze na tohle se pripravit neda ani omylem... kdyz uz i predstavy vychovavat zdrave dite,kjsou pouze predstavami a skutecnost je nekde jinde....
kazdopadne nikdo by nemel odsuzovat takovehle rozhodnuti... nechapu to, je to jako kdyz dnes kojici maminky odsuzuji nekojici........ ale za kojeni leckdy nemuzeme, ze to nejde... za takovehle rozhodnuti neseme plnou zodpovednost,ale furt je to NASE rozhodnuti a NAS zivot...nikdo jiny se za nas o nemocne dite starat nebude .. nikdo nam na nej neda dostatek potreb....jak finanfnich tak i tech ostatnich...takze asi tak... pardon za dlouhy prispevek,nemohla jsem jen necinne odkliknout na dalsi tema:)
 jary 
  • 

Re: správné rozhodnutí 

(21.3.2010 14:26:08)
Porovnávat stravu/kojení to je jako říkat, že je není dobře dávat děcku jabka nebo hrušky, něco líp něco hůř, to přežije.
Ale bavit se o tom, že je správně, zda dítě necháme žít nebo zavraždit, tak jsem tak rád, že u nás v rodině platí "blbý, ale naše".
 glorinka5 


Re: správné rozhodnutí 

(10.2.2009 10:02:40)
Ahojky souhlasím s tebou i já minulý týden ukončila bohužel těhotenství díky tomuto syndromu,je mi to sice líto,byla jsem 21tt,ale nač mít postižené dětátko,když mohu mít zdravé.Strašně jsem se bála,ale dokázala jsem to a hned,jak se z toho dostanu,budeme se pokoušet o další,měj se ahoj
 jary 
  • 

Re: správné rozhodnutí 

(21.3.2010 14:26:55)
jen abys ho měla!
 jary 
  • 

Re: správné rozhodnutí 

(21.3.2010 11:05:38)
Správné? Tak až Tvoje dítě bude mít vážné následky třeba po borelioze, nezapomeň ho nechat dorazit.

Smutné je, že muži s KS mohou prožít celkem spokojený a šťastný důvod.
Prenatální politika v ČR je horší než třídění na rampe v Osvětimi, a je to také daleko větší loterie.
 Renata(syn a dcera) 
  • 

Děti jsou dar od Boha 

(9.8.2006 14:50:54)
Milá Dany,nedivím se,že nemůžeš zapomenout a trápí Tě výčitky svědomí.Zažila jsem to samé před 17lety,studovala jsem VŠ a najednou jsem otěhotněla s klukem se kterým chodila dva roky.Na jeho nátlak i nátlak rodičů jsem šla na potrat v jedenáctém týdnu těhotenství.V té době jsem v Boha nevěřila, ale trápily mne hrozné výčitky svědomí, deprese, nemohla jsem spát, jíst a trápila jsem se.Ten kluk se se mnou zanedlouho po tom rozešel,takže můj duševního stav byl tak špatný, že jsem uvažovala i o sebevraždě.V té době jsem věděla, že pokud je Bůh, jedině On mi může pomoci (prášky od lékaře nezabíraly).Moje spolubydlící na koleji byla křesťanka a říkala mi, že Ježíš zemřel za všechny moje hříchy a může mi vše odpustit.Jen stručně.Střídaly se u mě pochybnosti s vírou, začala jsem číst Bibli až jednou jsem tu kamarádku poprosila,jestli by se se mnou nemohla modlit.V tu chvíli jsem cítila v srdci pokoj a věděla jsem,že mi Bůh vše odpustil.Dnes vím,že jakékoliv zabití člověka nebo dítěte bez ohledu na jeho věk,zdravotní stav atd. je hřích.Umělý potrat je hřích a nic na tom nemění,že ho naše zákony povolují.Bůh Tě má rád a chce Ti odpustit.Pravda někdy bolí, ale Ježíš říká:"Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí."Později mi Pán Bůh dal milujícího manžela a dvě děti.Věřím, že se se svým prvním dítětem jednoho dne setkám v nebi.Pokud máš otázky,ozvi se.
 Dana 
  • 

Re: Děti jsou dar od Boha 

(9.8.2006 15:28:38)
Srovnávat tvůj potrat s ukončením těhotenství, pro které se rozhodla autorka článku, mi připadá krajně nevhodné. Jsi věřící, samozřejmě ti tvůj názor neberu, máš na něj právo. Ale všem lidem, kteří tvrdí to co ty, tzn. že každý potrat, ať už z jakéhokoli důvodu, je hřích, by možná prospělo, kdyby se aspoň na jeden jediný den mohli ocitnout v kůži toho narozeného postiženého dítěte. Možná by potom změnili názor.
 Renata(syn a dcera) 
  • 

Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(9.8.2006 16:51:59)
Škoda, že se toho dítěte nikdo nemohl zeptat,jestli chce žít.Ty by jsi se potřebovala se octnout v jeho kůži a nevím, co by jsi říkala pak.Jsou tak bezbranné a nikdo se jich neptá.Až budeš stará, nemocná a "neužitečná" chceš, aby Tě Tvoji příbuzní bez Tvého souhlasu nějak "odstranili"?Do budoucna Ti přeji,aby jsi to nemusela řešit.
 Radka - 2kluci, 2holky 


kdo ti dal právo odsuzovat? 

(9.8.2006 20:05:13)
Kdo dal právě TOBĚ právo odsuzovat nešťastnou ženu, která se trápí tím, co by spousta z nás na jejím místě také udělala? Právě Ty, která jsi to udělala naprosto bez důvodu, soudíš jinou? Jak je možné, že jsi dovolila potrat? Já na Tvém místě bych to neudělala nikdy, to Ty by ses měla zamyslet nad tím, kdo se o Tebe ve stáří postará. Ale Ty máš asi právo od boha, že jo? Tak běž do kostela a pomodli se, aby Ti ten Tvůj bůh Tvoje hříchy odpustil!!!
 Janac 
  • 

Re: kdo ti dal právo odsuzovat? 

(10.8.2006 9:03:31)
Tak toto jsem nepochopila, Renata nikoho neodsuzuje, narozdíl od tebe.
 Radka - 2kluci, 2holky 


Re: Re: kdo ti dal právo odsuzovat? 

(10.8.2006 11:45:07)
Jak to, že neodsuzuje? Ve svém prvním příspěvku tvrdí, že se jí stalo to samé, což ale není pravda, protože ona se k potratu nerozhodovala kvůli nějakému postižení, a ve svém druhém výplodu se rozhořčuje nad tím, že se nikdo nezeptal toho dítěte, jestli chce žít a že škoda, že Dany nebyla v jeho kůži, že by potom její rozhodnutí mohlo být jiné. A kdo že se o ni postará ve stáří, tuto otázku aby nikdy nemusela řešit. To je jistě velká podpora pro nešťastnou ženu, že?
 Evča, dcerka Gábinka 
  • 

Re: Re: Re: kdo ti dal právo odsuzovat? 

(13.8.2006 18:47:09)
Chtěla bych jen říct, že já bych udělala totéž a Vám bych přála poznat jednou na vlastní kůžu co je to porodit postižené dítě. Jen na chvíli zkusit co je to za život. Ten život si neužijete ani vy, ani to dítě. To postižené dítě má svůj svět a do něj musí vstoupit i ta matka. Je právo každé matky, zda porodí postižené dítě nebo neporodí a nikdo, NIKDO, nemá právo ji za to jakkoli soudit či jen naznačit výčitku. Jak si tohle můžete dovolit??? Je to její tělo, její mysl a její postižené miminko, které nenechala trápit se ve skutečném světě. Neříkám, že to není smutná věc, je to velice smutná záležitost, ale vy si nemůžete dovolit takovéhle bláboly. Znala jsem ženu, která měla tři děti, holčičku, chlapečka a nakonec se jí narodil nejmladší chlapeček, od malička bylo jasné, že bude a zůstane postižený a to jak mentálně tak fyzicky. Obě starší děti jsou dodnes odstrčeny a veškerá péče a peníze jdou jen do postiženého dítěte, protože, když už se narodilo, nešlo ho jen tak odložit a v tomto zase tu ženu obdivuji, ale já sama bych jednala stejně jako tato maminka, která se rozhodla pro ukončení těhotenství.












 Kristýna, 1 dcera 
  • 

svědomí 

(13.8.2006 19:39:25)
všichni mluví o právu ženy, super. Ale to je jen teorie.O to se vás nikdo neprosí. Autorka už své právo využila.
Mluví o následcích: svém svědomí, o výčitkách a depresích.
Někdo, kdo má něco takového za sebou (rozhodl o svém dítěti byť potenciálně zdravém, že nebude žít), se snaží podělit o tom, jak to prožíval a jak se s tím vyrovnal. A vy, kteří jste to nezažili budete moralizovat a teoretizovat!!!! Nikoho neodsuzuje, jen říká, jak se s tím vyrovnala ona.Myslím, že tím autorce pomůže víc než vy.
 jary 
  • 

Re: kdo ti dal právo odsuzovat? 

(21.3.2010 14:32:22)
Zapomíná se tu na práva otců, a hlavně na právo dítěte na život!!!!!!!!!
Mnozí víme, co to je péíče o postiženého člověka.
Ale to se může stát
- později v průběhu těhotenství, a ani se to neví
- při porodu
- infekce v porodnici
- nemoci, úrazy

Takže když je člověk nemocný nebo něco, tak do plynu? Kde žijete lidi? Tomu říkáte 21. století? Podmínky splnitelnosti těžší než na rampě v Osvětimi.
 Renata 
  • 

Re: kdo ti dal právo odsuzovat? 

(10.8.2006 9:20:31)
Už to udělal a Ty to potřebuješ také.Bůh Tě má rád.
 Radka - 2kluci, 2holky 


Re: Re: kdo ti dal právo odsuzovat? 

(10.8.2006 12:13:26)
Děkuji, ale od Boha nic nepotřebuji, tím méně, aby mě měl rád nebo mi odpouštěl. Já se totiž za něj neschovávám a spoléhám na sebe a své nejbližší. Myslet si, že za mě něco vyřeší je opravdu jen a jen pohádka.
 Renča 
  • 

Re: Re: kdo ti dal právo odsuzovat? 

(11.8.2006 0:02:25)
Také jsem prožila něco podobného, myslím si, že nikdo nemá právo odsuzovat někoho za rozhodnutí, které zvolil, v tomto případě jediné správné. Autorka by se měla radovat ze svých zdravých dětí, všechno neštěstí jednou přebolí, děti dávají velikou sílu. Držím vám pěsti, ať vám dělají vaše děti jenom radost.
 Táňa 
  • 

Re: Re: kdo ti dal právo odsuzovat? 

(13.8.2006 10:02:41)
Ahoj Renato,
chápu tě a rozumím ti. Taky jsem věřící. S pomocí Boha jsem se vyrovnala a smířila s řadou věcí, se kterými jsem jako nevěřící ( resp. slabě věřící )bojovala. Předně se svou neplodností. Zpočátku jsem ji brala jako křivdu, proč zrovna já...Ale s postupující silou víry ji beru jako své životní poslání. Každý z nás má svůj životní úkol a ten můj je postarat se o dítě, které své rodiče nemá, nejsou schopní se o něj starat...
Ale vysvětlit toto nevěřícímu nelze.
 janec26 


Re: kdo ti dal právo odsuzovat? 

(13.8.2006 16:38:24)
nikdy neříkej nikdy!obdivuji ji pro její rozhodnutí i pro jeho správnost.držím palečky!a kdyby někdo takový nahoře existoval,tak toto nikdy nedopustí,takže do kostela bych nelezl a neděkoval
 Maki 
  • 

Re: Re: kdo ti dal právo odsuzovat? 

(19.8.2006 11:07:43)
Nevím, proč si myslíš, že "dopustil" či "nedopustil". To je trošičku o něčem jiném a taky o tom, že jsme svobodní se svou svobodnou vůlí. Nebylo by to potlačení svobody, kdybychom při každém špatném pohybu dostali "shůry" přes prsty???
 Friar 
  • 

Renata neodsuzuje 

(17.8.2006 14:37:13)
Přečetl jsem si příspěvek Renaty dvakrát, ale nikde jsem nenašel ani náznak toho, že by chtěla někoho soudit. Nikdo z nás nesmí soudit druhého, hlavně proto, že nemůže nikdy znát všechny okolnosti jeho rozhodování! Některé odpovědi však v každém případě na Renatu strašně tvrdě útočí a necitelně jí rozrývají starou ránu, už prakticky zhojenou. Kladu si otázku: Proč ta tvrdost? Snad jde o bolest z nějakého vlastního těžkého rozhodnutí?
 Lenka Kalmová,tři děti 
  • 

Re: Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(10.8.2006 10:02:46)
proč takhle ošklivě píšeš,víš jak ji musí být?já bych udělala to samé,tak ji prosim neodsuzuj.udělala správné rozhodnutí.
 glorinka5 


Re: Děti jsou dar od Boha 

(10.2.2009 13:47:29)
A ty myslíš,že by se dítěti .....chlapečkovi líbilo,kdyby měl třeba v pubertě prsa??Nebo kdyby chtěl mít rodinu a nemohl??Že by měl nižší iq,byl opožděný??Je vidět,že se ti nikdy nic takového nestalo a bud ráda,jestli máš zdravé děti,protože kdyby ti řekl genetik,že tvůj syn bude mít klinefelterův syndrom,chtěla bych vidět,jak by jsi reagovala
 *Lilka* 


Otěhotnění po zamlklém těhotenství? 

(10.2.2009 20:37:03)
Prosím, chtěla bych se jen zeptat,kdo má podobnou zkušenost. V 6tt jsem potratila, dr konstatoval zamlklé těhotenství. Zda se vám podařilo otěhotnět hned další měsíc po tomto? Můj dr říkal, ať to beru jako normální MS, do nemocnice jsem nemusela.
 Nivea 


Bolesti 

(16.2.2009 9:51:11)
K tomu zamlklemu.otehotnela jsem hned dalsi cyklus po zamlklem v 6tem tydnu.
 Lenka dvě děti 
  • 

Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(11.8.2006 19:52:19)
Má kamarádka čekala děťátko. Jednoho dne ji jejejí gynekolog řekl,že bude muset na amnioc. že má špatné krevní testy. Šla na ní a dozvěděla se,že její děťátko není zdravé. Byla postavena před rozhodnutí potrat nebo porodit. Děťátko si nechala za každou cenu. Celé těhotenství slyšela při každé návštěvě lékaře,že bude mít nemocné dítě a jestli jí není líto,že její chlapeček jí nikdy neřekne maminko. Dívali se na ní jako na blázna. A ejhle nyní má 8letého zdravého temperamentního kluka,který se učí na samé jedničky. Víc k tomu dodávat nebudu,ať si každý udělá názor sám.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(11.8.2006 21:39:00)
Obdivuju Tvoji kamaradku za odvahu a mooooooc ji preju (jako kazde mamince) ,ze ma zdrave dite. Ja bych se po teto informaci asi take rozhodla PROTI detatku,predevsim kdyby slo o 2. nebo 3.dite.Protoze tim opravdu trpi cela rodina vcetne sourozencu.Znam pani,ktera ma postizeneho vnoucka,je mu uz asi 6 let a ona se s tim nikdy nesmirila a je z toho porad na dne.Lidi,kteri maji podobny osud musi byt mooooc silni a musi se s tim smirit a naucit se s tim zit a "uzivat"si zivota.V opacnem pripade trpi cely zivot a jejich rodina s nimi. Klobouk dolu,ja bych to asi nezvladla.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(11.8.2006 21:40:45)
Obdivuju Tvoji kamaradku za odvahu a mooooooc ji preju (jako kazde mamince) ,ze ma zdrave dite. Ja bych se po teto informaci asi take rozhodla PROTI detatku,predevsim kdyby slo o 2. nebo 3.dite.Protoze tim opravdu trpi cela rodina vcetne sourozencu.Znam pani,ktera ma postizeneho vnoucka,je mu uz asi 6 let a ona se s tim nikdy nesmirila a je z toho porad na dne.Lidi,kteri maji podobny osud musi byt mooooc silni a musi se s tim smirit a naucit se s tim zit a "uzivat"si zivota.V opacnem pripade trpi cely zivot a jejich rodina s nimi. Klobouk dolu,ja bych to asi nezvladla.
 Jerry 
  • 

Re: Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(26.9.2006 23:26:30)
Tak to stoji za povsimnuti. Amnio ji vyslo pozitivne na nejakou genetickou vadu a ma zdrave dite? Jaka vada byla diagnostikovana? Amnio ma 99,5% spolehlivost.
 Miela 
  • 

Re: Děti jsou dar od Boha 

(1.5.2008 4:58:11)
Vyměnili jí ho v porodnici. Ale protože je zdravé, tak už nepátrala.
 Petra a Martinka(1) 
  • 

Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(13.8.2006 14:38:46)
ty jsi postižená?
 joanka 


Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(16.8.2006 19:37:30)
Milá Dano, možná by sis mohla přečíst knížku "Jak se žije dětem s postižením" od Heleny Chvátalové. Pak bys mohla aspoň trochu pochopit, že i lidé žijící s postižením můžou být šťastní a stejně tek jejich rodiče.
 jary 
  • 

Re: Děti jsou dar od Boha 

(21.3.2010 14:28:58)
A těm, co jsou pro potrat, by bezpochyby prospělo, kdby se mohli ocitnout v kůži dítěte, které je potráceno. Podívejte se na nějaký dokument, jak to vypadá a jak moc se dítě brání!!! Jak MOC chce ŽÍT!
 Klarka 
  • 

Re: Děti jsou dar od Boha 

(9.8.2006 15:30:52)
Krasne a srdceryvne napsane, ale ja si stejne myslim, ze dite stvori spolu vzdy dva- muz a zena a kdyz se vcas zjisti, ze bude dite postizene, mela by matka mit pravo rozhodnout o jeho dalsim osudu. Protoze ona by se o nej musela pripadne starat, ne Buh.
 Pavla 2 děti 
  • 

Re: Děti jsou dar od Boha 

(9.8.2006 22:29:14)
To je ubohé, co tu říkáš. Nesuď, jsi zlá. Hodně zlá, boží mlýny melou pomalu, ale jistě a na každého jednou dojde.
 Iva 
  • 

Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(10.8.2006 21:20:07)
Pavli,
přečetla jsem si kvůli tobě ještě jednou příspěvek do Renaty, ale nikde jsem nenašla, že by Danu nějak soudila nebo odsuzovala. A nemyslím si, že by Renata byla zlá.
Prošla si osobně velmi těžkou životní situací, a podělila se o to, jak zle jí nesla i jak se s ní vyrovnala. Jestliže umělé přerušení těhotenství Renata vnímá jako hřích, na tom přeci není nic špatného, jestliže ho současně nikomu nezakazuje, na nikoho kvůli tomu neútočí a nikoho tím netrápí. Já to vnímám, že nabídla pomocnou ruku a svůj pohled na věc.
Umím si představit, že bych se rozhodla jako Dana. A pak se kvůli tomu moc trápila. Přesto, že bych udělala stejné rozhodnutí znovu (kdybych mohla vrátit čas), trápila bych se a měla výčitky, prostě proto, že bych neměla jistotu, že jsem udělala dobře. A kdo my jí může dát ? Nikdo z lidí asi ne, protože kdo může posoudit, zda je pro nenarozené dítě lepší, že se nenarodilo ? Asi by mě prostě a dobře trápily pochybnosti o mém rozhodnutí a pak bych si zřejmě odpouštěla. I jako nevěřící bych si odpouštěla.
Myslím si, že odpustit si, je někdy osvobozujícnější než nabývat jistoty, že mé rozhodnutí bylo 100% správné. Možná, možná nebylo, ale rozhodovala jsem se tehdy podle svého svědomí a vědomí, a jestli jsem udělala chybu Bůh mi to odpustil a já sama si to také mohu odpustit.

 Pavla  
  • 

Re: Děti jsou dar od Boha 

(11.8.2006 10:07:04)
Chápu že jsi věřící, ale myslím si, že tohle je dost velký alibismus - jít kdysi na potrat, myslet si, že modlením si vyprosíš odpuštění a vše je zapomenuto a hlásat, že jakékoliv ZABITÍ je hřích. Naprosto s tebou nesouhlasím!!! Porodit postižené dítě a "obětovat" mu svůj život je sice chválihidné, ale co by takové dítě (s jakýmkoliv postižením) dělalo, kdyby se tobě a i třeba jeho otci něco stalo a nemohli se o něj starat? Myslíš, že by se o něj postaral Bůh? Obávám se, že ne - asi by mu nedal najíst ani napít. Takové dítě by skončilo v ústavu, kde je závislé na cizí pomoci. Nehledě na to, že narození takového dítěte zatěžuje celou naši společnost - neodsuzuju matky, které si takové dítě nechají - naopak mají můj obdiv, ale člověk si musí uvědomit, že takový člověk nikdy nebude pracovat a žena zůstane doma také, čímž na ně přispíváme všichni - i tak např. musí dojít k tomu, že jsou veřejné sbírky na operace těžce nemocných dětí apod. V žádném případě tady neodsuzuju nikoho s postiženým dítětem (opravdu takové ženy obdivuju - já bych to asi nedokázala), ale odsuzuju názor, že "zabít" postižené dítě je hřích - Danny bude mít výčitky svědomí do konce života a to mi přijde mnohem víc, než si tzv. vymodlit odpuštění od Boha - kdybych měla srovnat Vás dvě - pro Danny mám pochopení, pro tebe ne - ty jsi zabila (tvými slovy) naprosto zdravé dítě, jenom proto, že jsi nedokázala nést důsledky svých činů.
 Iva 
  • 

Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(11.8.2006 12:44:06)
Pavli, tohle opravdu není alibismus a ty tu pleteš moc věcí dohromady. Odpuštění neznamená zapomenout ani být zapomenuto, odpuštění znamená odpuštění a zbaví tě vlastních výčitek svědomí. A já myslím, že Dana si nebude do konce života vyčítat, jak jí to ty předpovídáš. Možná, že časem nabude jistoty, že její rozhodnutí bylo jednoznačně správné a tím si uleví a nebo jí zůstanou pochybnosti a pak si odpustí a trápení se zbaví tak. Není na tom nic špatného. Je to tak v pořádku.
Jak už jsem psala je těžké zbavit se pochybností o svém rozhodnutí, když tu asi není nikdo, kdo by za nenarozené dítě byl schopen odpovědět, zda se chtělo narodit či ne.
Pro věřícího člověka na tuhle otázku, zda se dítě mělo narodit nebo mělo být umělé přerušení těhotenství odpovídá jeho víra.
Zkus si po sobě ještě jednou přečíst svou úvahu o postiženém dítě, rodičích o které přijde a tom že, skončí v ústavu závislé na cizí pomoci.
Je na světě spousta lidí závislých na cizí pomoci a přesto jsou rádi za to, že jsou. A může se to stát i tobě, že budeš závislá na cizí pomoci i tvému dítěti a pak někdo třeba rozvine úvahu, že na jeho, tvé žití přispívá ze svého.
Píšeš o dítěti s jakýmkoli postižením - zkus si představit tedy ty děti, které by se snad neměli narodit: vozíčkáře, nevidomé, hluchoněmé... pro případ, že by jim zemřeli rodiče, a oni skončili v ústavu.
Možná jsi měla na mysli děti mentálně postižené, třeba Dawnovým syndromem, tak si zkus na itnernetu zalistovat a přečíst si příběhy lidí, kteří mají v rodině postižené a závislé dítě. Budeš překvapené, že i postižení dokážou společnosti dávat.

 Pavka 
  • 

Re: Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(11.8.2006 13:49:11)
Za svým názorem si stojím - věřím, že Dana nebude mít výčitky do konce života, protože si osobně myslím, že se rozhodla správně - a hlavně se rozhodla podle svého nejlepšího svědomí.
Jinak v žádném případě netvrdím, že lidé a děti s nějakým postižením musí být nešťastní, ale určitě by neměnili ve srovnání s tím, být naprosto (spíše relativně) zdraví?!
A byla jsi někdy v takovém ústavu pro postižené, nebo třeba v kojeňáku? Kde je spousta takových lidí a dětí např. s Dawnovým syndromem? Přijde ti to šťastnější volba? Mě ne! Vzhledem ke své práci se s tím bohužel setkávám a věř mi, ti lidé nejsou nešťastní - mnohdy si to ani nemůžou uvědomit, ale myslíš, že život v ústavu je lepší a plnohodnotný? Šlo tady zejména o rozhodnutí zda si takové dítě nechat nebo ne, pokud víš, že se nenarodí zdravé. Jiné případy nesoudím (každý může být závislý na cizí pomoci), ale jak říkáš - odpuštění je vyrovnání se s danou věcí - ale pro mě je to pořád alibismus, tvrdit, že mi Bůh odpustil. Pokud se rozhodnu jít na potrat, musím ns tím být smířená a vědět proč a ne potom hledat únik v jakési víře. Naprosto nesouhlasím s označením, že "zabít" dítě je HŘÍCH, jak bylo psáno. (samozdřejmě v dané situaci)
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(11.8.2006 16:29:24)
Pavli, píšeš:

Pokud se rozhodnu jít na potrat, musím ns tím být smířená a vědět proč a ne potom hledat únik v jakési víře.

Nenapadlo tě, že o umělém přerušení těhotenství se často rozhoduješ v časové tísni, že tě to zaskočí a že nemusí být vůbec v lidských silách být s tím smířená v době, ve které se musíš rozhodnout. Zdá se mi, že chceš moc, po sobě i po jiných, že bys to možná sama také nesplnila: MUSÍM S TÍM BÝT SMÍŘENÁ. Připadá mi normální rozhodnout se (protože v určité době musím) a pak se postupně se svým rozhodnutím smiřovat.

Navíc i když ty máš třeba svou jistotu, že bys volila na místě Dany potrat, a neměla výčitky a byla smířená - nemohlo by tě trápit třeba to, že vyjádření lékařů by nebylo stoprocentní. Neřekli by ti na 100% to dítě bude postižené tak a tak a jeho život bude takový a takový, ale na 80% nastaně tohle, a bude to znamenat tohle, na 20% se to nestane a bude v pořádku apod. Pak bys třeba ani ty nemusela být smířená se svým rozhodnutím ukončit těhotenství, nebo si seš jistá, že bys neměla problém ?

A víru můžeš vnímat jako únik, ale také jako dar. Je to moc těžké odpustit si sama, když máš o svém rozhodnutí pochybnosti. A vyznat se a najít odpuštění u Boha - to já vnímám jako dar, který bych každému přála. Nevnímám to jako únik, na tom přece není nic špatného, považovat ukončení těhotenství za hřích, vyznat se z něho a najít odpuštění.
Něco jiného je házet po jiných kamení, odsuzovat je za to, ale to přece Renata nedělala. Jak už jsem psala, sdělila svou bolestnou zkušenost i to jak se s ní vyrovnala.

Nakonec mi trochu připadá, že to kamení hážeš ty, když píšeš:
kdybych měla srovnat Vás dvě - pro Danny mám pochopení, pro tebe ne - ty jsi zabila (tvými slovy) naprosto zdravé dítě, jenom proto, že jsi nedokázala nést důsledky svých činů.

Já myslím, že řada lidí, a já také, by měla pochopení i pro Renatu. Ostatně spousta lidí si myslí, že je to právo ženy, rozhodnout se do určité doby pro potrat i u normálního těhoteství. A já rozhodně nejsem příznivce zákazu interrupcí.

Píšeš: Za svým názorem si stojím - věřím, že Dana nebude mít výčitky do konce života, protože si osobně myslím, že se rozhodla správně - a hlavně se rozhodla podle svého nejlepšího svědomí.

Já to vidím tak, že výčitky mít může, i když se rozhodovala podle svého nejlepšího svědomí. Je to přiřozené o tom, už jsem psala 2x.

Zbytku tvého příspěvku trochu nerozumím. Samozřejmě si nemyslím, že kdokoli s jakýmkoli omezením by nebyl raději bez tohoto omezení (nemoc, postižení...), ale jestli takový člověk může nebo nemůže žít plnohodnotý život, jestli my ostatní máme právo to posoudit a vyvozovat z toho důsledky, jestli má či nemá žít... to všechno jsou otázky na které si já netroufám odpovídat, tak jako ty. Hlavně je nevidím tak jednoznačně a jistě.

Vidím to tak, že maminka (rodiče), kteří ponesou největší odpovědnost za své dítě, mají mít právo se rozhodnout za určitých okolností pro ukončení těhotenství. Ale není to jen jejich odpovědnost, jejich starost, tak to vnímám já. Je to i věc společnosti. Píšeš to trochu, jako že my ostatní se třeba kvůli rozhodnutí rodičů nechat dítě narodit, pak musíme o dítě zásivlé na cizí péči starat. Já myslím, že je to tak v pořádku, my všichni bychom se měli starat. Shodneme se na tom, že péče v našem státě je nedostatečná (jak to např. vypadá v kojenácích a ústavech, jaká je podpora rodičů postiž. dětí) a o to je i těžší rozhodování rodičů postiženého dítěte, zda si ho nechat či ne (např. co s naším dítětem bude až mi nebudeme). Kdybychom měli ústavy, které dětem nabídnou lepší péči, i rozhodování rodičů by bylo snadnajší.
Nebrat to jako rozhodnutí, které je jen chvályhodné, ale je to jejich věc. Je to naše věc a naprosto nesouhlasím s tvým pohledem, že nám v případě svého úmrtí hází na krk péči o závislého člověka.

No a k tomu hříchu, co si představuješ pod pojmem hřích, kdÿž ti ten pojem tak vadí pro označení interrupce ?





 Anezka73 


Re: Re: Re: Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(11.8.2006 16:48:13)
Ivo, tak za tento příspěvek Ti tleskám a děkuji, protože je oproti mnoha jiným zde velmi vyvážený. Tedy obsahuje promyšlená pro a proti. Názor zralé osobnosti. To se tady hned tak nevidí. S Tvým názorem se plně ztotožňuji.

A velmi se mi líbí věta, že žena, která se rozhodne pro potrat s ním musí být smířená. To je to co asi prožívá Dany. Není s tím ještě zcela smířená.
Ale nikdo z nás ji nemá právo soudit.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(11.8.2006 20:13:38)
Ahoj Anežko,

díky za poklonu. Víš co mě při tvém příspěvku napadlo, jak to asi vnímají muži, takovéhle rozhodování a rozhodnutí.
Co když tatínek dítěte, dítě chce, nebo chce jít do nějakého rizika a žena ne, nebo naopak.
Jaké to je pro muže, když se žena rozhodně pro ukončení těhotenství (ať už normálního nebo ne) a on by přitom chtěl, aby dítě přišlo na svět.
Po právní stránce nemůže muž ženu k ničemu nutit, je to její rozhodnutí i když je to jeho dítě. I když by chtěl převzít všechnu odpovědnost, nemůže.
Asi to nejsou časté případy, ale určitě jsou.
Je to vlastně velká nerovnoprávnost, žena má veškerá práva, muž žádná.
 Anezka73 


Re: Děti jsou dar od Boha 

(11.8.2006 20:44:35)
Ahoj Ivo,

ano, to je zajímavé zamyšlení. Mluvili jsme o tom s manželem a manžel říkal, že tak jako tak by to rozhodnutí nechal na ženě. Ač on by třeba to dítě moc chtěl, ženě to dítě změní život více. Je to ale čistě teoretické, manžel v takové situaci nikdy nebyl.

Já kdysi ano a tenkrát ten partner opravdu nechal rozhodnutí na mně. Umím si představit i ženu, která by to tomu partnerovi raději vůbec neřekla a na interupci šla, aniž on by o něčem vůbec věděl.
Zkušenost interupce mám a prostě jsem přesvědčena, že pro žádnou ženu to rozhodnutí není lehké. V podstatě se s tím člověk vyrovnává po celý život.

Mně napadají další alternativy. Třeba když je dítě postižené. Oba partneři se rozhodnou, že si dítě nechají a společně jej budou vychovávat, ale muž to po čase neunese a od rodiny odejde. A co potom? Komu dítě více změnilo život?

Nejsou to vůbec jednoduché otázky. Tady v té diskuzi se to řeší s extrémními emocemi.

Včera jsem pročítala diskuzi o rodičovském příspěvku. Mnoho lidí nadává a zlobí se, ale už málokdo se zamyslí, že vše souvisí se vším. Naprosto mne konsternovaly názory typu : "My chceme rodičák 7600, uberte důchodcům, mají se jak lordi..." Opravdu tragický argument. Opět extrémní emoce. Čistě jen statisticky by mne zajímalo, kolik z těch diskutérů má seniora v LDN a pravidelně si chodí pro jeho důchod.
 Iva 
  • 

Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(16.8.2006 18:32:11)
Ahojky,

máš pravdu emocí je tu až moc. A spousta napadání. Vadilo mi jak Pavla napadla Renatu, že je zlá atd., prostě úplně zbytečně silná slova. Do tváře by jí to myslím ani neřekla, a taky si myslím, že tak moc odlišné názory vlastně všichni ani nemáme (no někdy) :-).
Taky už jsem se dozvěděla, že jsem úplně blbá (nebo jaká to byla nadávka-už nevím). Nejsem jsem totiž příznivec rodičovského příspěvku 7.tis.

Pak mi vadí na intern. diskusí (jestli se tomu tak dá říkat), že je to často chytání za slovíčka. A hodně generalizování. Ráda si přečtu o osobním zážitku a zkušenosti, ale spousta lidí z vlastních zkušeností tak ráda generalizuje.

K tvým nápadům. V podstatě to vidím stejně. Je to hlavně zodpovědnost ženy, takový je holt život.
"Statisticky" je bohužel časté, že muž opouští ženu s postiženým dítětem. Čísla neznám, ale tak z vyprávění co vím, i od známé, která pracovala v pomocné škole a někde jsem to i četla. Ale naštěstí nejsou všichni muži stejní. Já vím, že ten můj by mi v takové situaci byl velkou oporou.

Sama jsem se zamýšlela jak bych na takovou situaci reagovala. Nechci mluvit o situaci Dany, protože o tom, čím mělo být postižené její dítě nic nevím. Ale představuji si, že bych měla třeba prognozu Dawnova syndromu. Neříkám, že bych do toho na 100% šla, ale ještě před 10 lety bych byla mnohem více rozhodnutá pro přerušení těhotenství. Teď bych váhala. Je to samozřejmě věkem a zázemím, které mám. A je to také tím, že o téhle problematice víc vím, že se o ní i mluví. Že jsou rodiče s postiženými dětmi, kteří se o své zážitky dělí.
Svou roli také hraje to, že mám spolužačku, která má zřejmě postiženého chlapečka (všechna vyšetření ještě nejsou hotová). Klučinovi jsou asi 2, zřejmě lehčí forma Down. syndromu a já si říkám, že do tohohle bych asi šla. Že bych ho určitě měla ráda stejně jako zdravé dítě a že bych ho ve svém životě mít chtěla. Opravdu nevím jak bych se rozhodla ve spoustě jiných případů a to už vůbec nemluvím o tom, kdybych byla bez zázemí, ve složité živ. situaci.

Do diskuse o rodičáku jsem se raději u tohohle článku moc nezapojovala, ani jsem to moc nečetla. Je to žrout času, když je pak člověk "zavázán" odpovídat na své příspěvky. Ale vidím to stejně jako ty.
Vím zcela jistě, že mám některé názory, za které kdyby se po internetu dali házet kameny, tak jsem ukamenovaná.
To je taky nevýhoda internetu, že jak je anonymní, spousta lidí si nenese za svůj příspěvek zodpovědnost a tak si tak střílí, co je napadne.

Měj se hezky a přeju pěkný den
 Anezka73 


Re: Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(16.8.2006 19:18:50)
Ahoj Ivo :-)

Děkuji Ti za odpověď.
Ano, také patřím mezi ty méně populární co do názorů. Přežiju to .-)

Já bych si dítě s lehkým Down. sy nechala, ale on je velký problém, že to, o jakou formu se jedná není možné brzy zjistit. A zase jsem slyšela tátu od dítěte s Down. sy, který říkal: " Víte, ono je to šlechetné rozhodnutí, nechat si dítě s tímto postižením, ale ono vás to rychle přejde, když den co den, po příchodu z práce, vidíte stěnu v dětském pokoji, bohatě pomalovanou fekáliemi... To rozhodnutí už bych nikdy nezopakoval."

Přiznám se, že mi tohle zní často v uších, při těchto debatách.

 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(17.8.2006 15:24:14)
Ahoj,

to je snad právě na tom rozhodnutí nejtěžší, že dopředu málokdy víš co postižení dítěte bude obnášet, resp. co všechno, co se ještě k tomu vyvrbí, také jestli vaše situace se nezmění. A pak asi nejhorší je, když okolí reaguje v duchu: to jste si vybrali, byla to vaše volba, chtěli jste být za hrdiny a teď to nezvládáte, my vám na péči o vaše dítě přispíváme apod.
Podle mne zabezpečení ze strany státu by mělo být takové, aby pro rodiny s postiženým dítětem byla jejich situace, co nejméně zatěžující. Že stát by měl maximálně vykompenzovat rodině zátěž, kterou postižené dítě s sebou nese.
Prostě, že ten tatínek, kterého doma každý den čeká nástup do druhé šichty, protože jeho dítě není jako jiné děti, by měl mít od státu zaplacenou pečovatelku, která tuhle nadměrnou péči o dítě převezme, bude za to placená státem (tj. nepůjde to z výdajů rodiny, ale nás všech).
Do detailů to promyšlené nemám, ostatně nejsem sociální pracovník, ani jsem tuhle oblast nikdy nestudovala, ale myslím, že to nemůže být tak složité. Určitě se dá poohlídnout v zahraničí, kde už desetiletí různé soc. systémy fungují, také se mění, ukazují se chyby a nefunkčnosti. Vždyť v tomhle máme velkou výhodu, že to nemusíme vymýšlet na zelené louce. A co se týká financování, myslím, že v absolutních číslech by to nebyly tak velké částky, a poměr "užitečnosti" a vzrůstu výdajů mi pak vychází moc dobře. O něčem takovém nejsem např. vůbec přesvědčená u paušálního vyplácení rodičovského príspěvku 7. tis. a to už vůbec nemluvím o státních výdajích za Nomuru atd.
Prostě, myslím, že na tohle bychom "mít měli" a i máme.
Samozřejmě tuším proč tu ten problém pořád je. Pro politiky je lepší poptat hlasy střední třídy (koupit si je třeba rodičovským přísp.), než se starat o pár hlasů rodičů postižených dětí. Kor když to u řady potenc. voličů, ještě může budit nesympatie. Např. jsem slyšela, že se tyhle děti mají mnohem líp než normální, co všechno ty rodiny mají..
No chtěla jsem říct, že tomu tatínkovi moc věřím, že to není žádná sranda, a i to, že by se teď třeba rozhodl jinak. A taky mám pocit, že tyhle jeho trable by šli nějak řešit, kdyby stát poskytoval pomoc a péči tam, kde má a ne tam, kde si tím kupuje voliče.
No a pak jsou tu věci, které takhle jednoduše řešit nejdou. Ty pocity, když člověk vidí vlastní dítě trpět, trápit se, no nechci vůbec domýšlet. Nebo stačí to, jak moc příchod postiženého dítěte naruší chod rodiny a třeba omezí ostatní děti. Budou se muset vzdát svých koníčků, sportu, protože na to nebude. Společná dovolená nebude přicházet v úvahu, protože, jeden rodič se bude muset věnovat posti. dítěti.. No není to sranda.
 Anezka73 


Re: Děti jsou dar od Boha 

(17.8.2006 18:18:40)
Ahoj Ivo,

opět mi mluvíš z duše:-) Pokud budeš chtít, napiš mi, prosím, na mail. Dostaneš se na něj tak, že klikneš na mé jméno.
Naprosto souhlasím. Hned bych dala svůj rodičovský příspěvek mámě s postiženým dítětem. Stejně tak i rodinné přídavky. Jenže stát to té rodině nedá. Dá to opět těm, kterým se pracovat nechce nebo pořád čekají na spásu od sociálního státu.
V tomhle směru moc dobře vím, o čem mluvím.

S tím postižením u dítěte je to také pravda. Míra postižení je překvapení. Postižení dítěte spoutá celou tu rodinu. Přemýšlela jsem zda-li by to unesl náš vztah s manželem a nedá se to odhadnout. Asi bych chápala, kdyby po pár letech řekl, že už nemůže. Zlobila bych se, ale život ani vztah nemají být vězením.

Do sociální oblasti trochu vidím, pracuji jako sestra v LDN. Často vídám, že o příspěvky na bezmocnost seniora žádají lidé, kteří se starat nebudou a při nejbližší příležitosti seniora odloží do nemocnice. Tak o ten příspěvek ani důchod nepřijdou. Do domova důchodců seniora nechtějí dát, protože to už je sociální péče a tam se platí.........
Už jsem viděla hodně ošklivých věcí.
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(13.8.2006 9:53:25)
Ivo,
mluvíš mi z duše, jen já bych to nedokázala tak krásně napsat! Je vidět, že jsi přemýšlivý člověk, nezavrhuješ, nesoudíš, díváš se s nadhledem...Děkuji.
 Olina 
  • 

To je pravda, modlení mi nepomůže 

(12.8.2006 21:48:34)
Nijak by mi nepomohlo, kdyby mi Ježíš odpustil. Život by to nevrátilo a moje odpovědnost by se nezmenšila. Ježíš mi nepomůže. Pomůže mi, že lituju a to je také jediné moje rozhřešení. A nikoho (až na vás, ale vy ste si začaly) s tím neprudím. Nemám na to právo, protože to byla moje volba. Ale opravdu nevím, jak bych se v těchto nejrůznějších situacích rozhodla. Takže nemůžu nikoho soudit. Dobrou.
 Michal 
  • 

To už je moc. 

(18.8.2006 14:21:27)
Úvaha o tom, že postižené dítě "zatěžuje celou naši společnost" je zrůdná. To byla ideologie nacistů. Mají snad lidskou hodnotu a právo na život jenom zdraví? Kde je hranice?
Díky za "velkorysost", se kterou autorka "neodsuzuje matky, které si postižené dítě nechají". Nikdy jsem nikoho neodsuzoval, ale tohle je už moc.Promiň, musel jsem reagovat.
Michal
 Milu+ kluci 
  • 

Re: Děti jsou dar od Boha 

(13.8.2006 17:23:45)
Já bych nemoralizovala. Chtěla bych hlavně podpořit Dany! Je to těžké rozhodnutí a myslím, že se rozhodla správně. Děti jsou sice dar od Boha jak píše jedna věřící autorka, ale chtěla bych také podotknout, že postižení je proti přírodě. Pokud je neslučitelné se životem, děťátko se vůbec nenarodí, anebo brzy po porodu zemře. Pokud je se životem alespoň trochu slučitelné, je odkázáno celý život na pomoc okolí. A jak je to v přírodě. Ne nadarmo přežívají jen zdraví a silní. Ty ostatní si právě Bůh bere k sobě !!! Takže je lepší porodit a čekat jak to bude dál? Není větší bolest čekat až vám dítě umře? Většina postižených umírá mnohem dříve než je běžné. Nechtěla bych zažít vědět, že mému malému zbývá jen pár roků života. Nechtěla bych vidět, že se mé maličké trápí a nevyvíjí se stejně jako ostatní děti. Rozhodla bych se stejně.
Dany, chápu, že to moc bolí. Drž se!!!

Milu
 Paja 
  • 

Re: Děti jsou dar od Boha 

(13.8.2006 21:57:27)
Možná jste na to ještě nepřišla - bůh neexistuje.
 Kája 
  • 

Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(13.8.2006 22:53:48)
Jak to víš?
 Magda, 2. měsíc 
  • 

škodlivý ultrazvuk?? 

(14.8.2006 7:20:49)
Ahoj maminky, chtěla bych se zeptat, zda nemáte někdo informace o tom, že ultrazvuk může škodit nenarozenému mimču v bříšku?? Četla jsem o tom nějaký článek v novinách, že prý to zkoumají američtí vědci a prý údajně to může mít vliv na mozek miminka, ale nic není zatím prokázané. Dost mě to znepokojilo, jsem zatím ve 2. měsíci a o fotečky bych nechtěla přijít :o(
 Petra 30tt 
  • 

Re: škodlivý ultrazvuk?? 

(14.8.2006 8:05:49)
Buď v klidu, týkalo se to hlavně "dlouhých" ultrazvuků cca 30min. a více a takovýchto by jsi musela podstoupit hned několik. Na druhou stranu nic se nemá přehánět, takže asi nemá cenu chtít v poradně při každé návštěvě ultrazvuk. (I když tohle by podle toho výzkumu vadit nemělo)
Jinak tohle je odpověd na dotaz o škodlivosti ultrazvuku od MUDr. Břešťáka (specialista na prenatální diagnostiku) z www.porodnice.cz

Otázka:
Dobry den
Jsem objednana na 3D UTZ zaroven pote mi muj doktor bude v poradne delat velky UTZ ve 30tt.Chtela jsem se zaptat jestli nejak miminku nevadi dva ultrazvuky takhle kratce po sobe?


Odpověď:
Dobrý den,
právě proběhla v TV reportáž na téma škodlivost UZ. Je třeba brát ji trochu s rezervou, na druhou stranu všeho moc škodí. To, co se v TV neozvalo, je fakt, že UZ nemá aditivní efekt.
Myslím, že můžete podstoupit obě UZ vyšetření bez obav.
 Renata 
  • 

Re: Re: Děti jsou dar od Boha 

(14.8.2006 10:02:06)
Jak to víte?
 Luci+Luk 


Re: Děti jsou dar od Boha 

(14.8.2006 9:55:09)
Zdravím všechny,čekám rodinu jsem ve 25tt.Kdyby mě toto zdělil doktor,udělám to samé a pujdu na potrat.Ty by si se právě nad sebou měla zamyslet,proč si šla na potrat,když si měla zdravé ditě.Neberu Ti tvoji víru,ale neodsuzuj lidi za to,co si provedla sama,postižené ditě je opravdu veliká zátěž,ale ty si to nenarozené miminko měla zdravé a jen kvůli člověku,který se s tebou rozešel a prakticky ti ani nestál za to,si dala miminko pryč.
 Jája 
  • 

Re: Děti jsou dar od Boha 

(16.8.2006 1:57:48)
Řekni, kde bere Bůh brát matce děti? Sama jsem dvakrát samovolně potratila. Na miminko jsme byli připraveni po všech stránkách. Věřící nejsem, ale to není rozhodující, mám na věřící svůj názor a tím nemyslím nic zlého. Zkus mi teď říci proč se mi to stalo...naštěstí jsem už teď nejšťastnější mámou, tak můžeš napsal cokoli.
Dany, ty si užívej radostí, které Ti přináší Tvůj chlapeček a věř, že nejsi sama, kdo by se rozhodl stejně. Je to všechno moc složité, ale s ohledem na rodinnou budoucnost.....přeji hodně štěstí!!!!
 Friar 
  • 

Renata se uzdravila 

(17.8.2006 15:00:33)
Není v těchto případech dobré mluvit o hříchu, takto postižená maminka je víceméně obětí. Do toho vidí jen Bůh. U Renaty jde o příklad úspěšného překonání psychické krize potom, co přišla o děťátko. Přeji všem, kdo se s takovou krizí nyní potýkají, aby i se jim podařilo úplně se uzdravit. A Renata je důkaz, že je to možné!
 Madra 
  • 

Re: Děti jsou dar od Boha 

(7.12.2006 20:38:16)
Mno jo jenže rozdíl mezi ní a tebou je ten, že ty si se rozhodla pro potrat zdraveho ditete a ona nemocneho..... Neodsuzuji ani jednu z Vas. Ale boha bych do toho netahal, ve jmenu boha se deli větší zvěrstva, tak proč se mam učit k lasce k němu když ma ruce od krve????
 L. 
  • 

Re: Děti jsou dar od Boha 

(16.6.2009 12:25:43)
Renato,
preji Vam hodne sil a abyste v zivote mela klid a stesti na dobre lidi kolem sebe. Buh Vam zehnej.

Livie
 Martina+Madlenka+Kačenka 


Re: Hrozné 

(9.8.2006 19:09:41)
Milá Dany, věřím, že je to pro Tebe moc ošklivá vzpomínka. Ale v téhle věci plně souhlasím se svým manželem. Jeho názor je takový, že by to měl člověk brát tak, že tímto rozhodnutím umožnil život zdravému děťátku - v tomto případě Tvému miminku, které se Ti nedávno narodilo. A kdo ví, třeba právě Tvůj zdravý synáček jednou pomůže žít spoustě jiných lidí. A když ne, tak určitě bude Vám dělat velkou radost. Držím palce. Martina
 Radka,1 dítě 
  • 

Re: Re:Moc to bolí 

(27.11.2006 16:49:41)
Dnesnsem byla na genetice pro výsledky amniocentězy.Paní doktorka mi řekla,že mů chlapeček by se narodil s Klineltovým syndromem.mám se rozhodnout jestli podstoupíme rizika spojená s tímto onemocněním nebo se rozhodnu pro umělé přerušení.Já nemám srdce porodit dítě,které se jednou bude trápit nad svým onemocněním.Snad mi odpustí.....Především musím odpustit sama sobě
 Kačík+klučík 


:-( 

(28.11.2006 9:28:53)
Ahojiky všem, dlouho jsem o tomto tématu přemýšlela, jak se rozhodnout, v případě, kdyby v mém těhotenství bylo riziko, že se mimi narodí postižené, či s velmi vážnými poruchami...Zřejmě bych se též rozhodla pro ukončení těhotenství, chápu, je to bolestivé a zkušenost s tím již mám, jaké to je přijít o děťátko, ale v tomto případě to nevidím jinak...Představa, že i přeze všechna rizika se miminko narodí, ale kdykoliv poté mi může zemřít je natolik šílená a bolestná, že si to snad ani nedokáži představit...Myslím, že třeba děťátko s Dawnovým syndromem, to bych zvládla, ve svém okolí mám několik maminek s dětičkami tohoto postižení a vyrůstají krásně, jsou chytré ( i když bohužel někdy se vyššího věku nedožijí)...je toho spousta, vždy je možnost volby..Je to na každé mamince, a na jejím svobodném rozhodnutí...
 Andrea 
  • 

Re: Prožila jsem to samé 

(9.8.2006 19:33:15)
Čekala jsem holčičku a zjistli roštěp páteře.Dneska jsme byli na genetice pro výsledky a bylo by to moc špatné kdyby jsme si ji nechaly. Měla i špatnej mozeček.A vím, že jsme se rozhodly správně, ale pořád to bolí za 14 dní se nám mohla narodit.Jsou to už skoro 4 měsíce a já doufám, že brzo se nám znovu podaří otěhotnet.Je to hrozný, ale i ty jsi udělala dobře přesto je budeme mít pořád v srdcích.A jak píšeš i já jsem ji na okamžik zahlédla když jsem porodila a pořád ji mám před očima.
 mamifi 


Re: Hrozné 

(9.8.2006 23:37:12)
Je mi moc lito cim prochazite. Prenatalni diagnostika je sice uzasna vec,ale dava nam moznost volby, ktera je nezavidenihodna a kterou zadna generace pred nami nemusela resit, kazdy z nas by si s tim mozna poradil jinak, ale urcite nikdo by v te Vasi situaci nechtel byt. Verim, ze v tu chvili jste se rozhodovala podle sveho nejlepsiho vedomi a prijde mi normalni, ze az je to cele tzv. za Vami, tak mate tendeci sve rozhodnuti zpochybnovat a vycitat si to. Brala bych s rezervou rady tech, kteri jasne vi, co jste mela udelat - proste proto, ze sami v te Vasi situaci proste nebyli. Drzim Vam palce, abyste nasla cestu jak zahojit tak bolavou ranu, verim, ze je to pro Vas tezke.
 Katka+Matýsek+Domča 


Re: Hrozné 

(12.8.2006 20:12:25)
ahoj,zažila jsem něco podobného když jsme čekali první miminko.Už jsem byla na ultrazvuku tak se doktorovi něco nezdálo a poslal mě do nemocnice na ultrazvuk a rekl mě ať radši počítáme s tím nejhorším.Do poslední chvíle jsme věřili že to bude dobrý,ale bohužel.Byla to holčička a měla syndrom který mají jenom holčičky.Tak jsem nastoupila do nemocnice,taky mě vyvolali porod,ale naštěstí jsem jí nezahlídla,taky bych ji vyděla pořád.Bylo to hrozný,taky jsem si říkala proč zrovna mi,ale život je takovy.Teď nám v postýlce spinká 4.měsíční chlapeček a má se čile k světu.Ale na jednu stranu jsem ráda že to kdysi dopadlo jak to dopadlo,nevím jestli bych se dokázala dívat na své nemocné dítě a nemoc mu pomoc.Buď šťastná za ty svoje zdravé drobečky
 Lenny 
  • 

Pro Dany 

(12.8.2006 22:56:34)
Dany,
prožij svůj pocit a přijmi ho, ale netrap se víc, než je nutné. Jsou lidé, kteří by ti řekli, že si vybíráme, kam se narodíme. A přišlo-li tohle postižené dítě k tobě, možná potřebovalo právě tu zkušenost, kterou jsi mu poskytla.
Myslím si, že život je velké tajemství. Můžeme se tu třeba donekonečna dohadovat a prosazovat každý právě ten svůj názor, nic to ale neubírá na faktu, že nikdo skutečně neví, jak to vlastně všechno je.
Myslím si, že jediné, co nám zbývá, je věřit sobě a konat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A to jsi udělala. Tak si to nevyčítej.
 kosa + radka 6mesicu 
  • 

nelituj sveho rozhodnuti 

(13.8.2006 9:27:43)
Je to moc smutne, co jsi prozila a verim, ze rozhodovani bylo pretezke. Taky by ti bylo asi lepe, kdyby jsi toho tvorecka nezahledla. Ale urcite toho nelituj. Mame sousedku, ktera je, podle meho, nejhodnejsi clovek na svete. Dnes je ji okolo 70 let. Ma 3 deti, z toho jedno mentalne postizene (dnes 36 leta zena). Teto postizene dceri se venuje cely zivot na 100%. Ani jednou ji nedala do ustavu,nikam bez ni neodjela. Druha dcera se k ni otocila zady a prohlasila, ze jeji deti "tohle" nikdy nesmi videt. Od te doby se nevideli (12let). Syn si zije svuj zivot a styka se s nimi normalne. Manzel pred 5 lety zemrel. A nejhodnejsi pani na svete se svou postizenou dcerou den co den chodi na prochazky, posloucha jeji hystericke zachvaty a vi, ze jednou tady nebude. Kdo se o postizenou zenu, ktera je fyzicky zdrava, postara? Co s ni bude dal? Prosimte, nelituj a snaz se zapomenout.Myslim, ze tvoje rodina ti to usnadni. Nenech se rozhodit nazory panbickarky, ktera se tu snazi prosadit kdovico (mozna jehovistka).At si veri v co chce, to ji nikdo nebere, ale nebude te prece jejimy nazory deptat. Hodne stesti a zdravi cele tve rodine!!!
 Mili 
  • 

Re: Hrozné 

(13.8.2006 12:05:20)
Nedělej si výčitky máš svědomí čisté uvědom si kolik dětí se nenarodí vůbec a kolik dětí se narodí postižených s tím že se matky rozholy to dítě porodit podívej se kolem sebe co je postižených dětí většinou s nimi pobíhají po doktorech matky strápené,utahané s nervama na dně na sociální dávce.Je to psychycká záležitost mnohdy do konce života nejenom pro tebe ale pro celou rodinu a hlavně pro to dítě které to mnohdy vvůbec nevnímá.Mnohdy se stanou s takový žen alkoholičky které tento nervový nápor nevydržely a utrpí tím ostatní členové tvé rodiny.A to že někteří lidé zde piší dítě je dar od boha v tom případě bůch stál při tobě a vnukl ti to aby jsi se takto rozhodla pněvadž jsi i ty dar od boha! Hlavu vzhůru rozhodla ses správně!A držím ti i celé tvé rodině palce aby jsi se z tohoto stresu dostala a věnovala se své rodině tak jak se má máma a manželka věnovat.
 Mili 
  • 

Re: Re: Hrozné 

(13.8.2006 12:13:38)
PS:píši to s postu 62 letého muže:
 Renáta, 2 děti 
  • 

Osud 

(13.8.2006 20:21:43)
Prožila jsem něco podobného, ale u nás byla diagnoza Downův syndrom. Poláci mají jedno přísloví. Žena má mít 3 děti: 1. pro stát, 2. pro Pána Boha a poslední pro sebe. Přijala jsem to jako možné vysvětlení. Jenom mu Bůh nedal čas na tomto světě a vzal si ho dříve.
 Aloucha 


Správná volba 

(15.8.2006 11:57:28)
I já se musím připojit s názorem, že volba byla správná. Věřím, že rozhodnutí bylo těžké a hlavně poté pocit prázdnoty byl určitě k nevydržení. Sice nevím, jaké následky a postižení by dítě mělo, určitě je to vysvobození i pro něj.Při představě, jaký život by třeba vaše dítě vedlo - (mohlo by chodit, vnímat,dokázala by jste se o něj starat nebo by musel být po ústavech,...?)určitě sama cítíte, že to rozhodnutí správné bylo. A Bůh? I já jsem věřící, ale myslím, že Boha s tímto spojovat, nebo dokonce spojovat s válkami je hloupost. Za spoustu věcí si můžou lidé samy a bohužel se to podepisuje i na nenarozených dětech např. vlivem znečištění, což jedinec sám neovlivní. A jako věřící samozřejmě život ctím, ale život plnohodnotný. Co má za smysl přivést na svět dítě, které není schopno se ani v dospělosti postavit, samo se najíst či promluvit? To mi připadá spíš jak trápení daného jedince a zbytečné zatěžování okolí bez výsledku či naděje.
 otec tří synů 
  • 

Klinefelterův syndrom (chromozóm XXY syndrom) 

(16.8.2006 15:46:27)
Běžná anomálie pohlavních chromozómů u mužů, kde místo jednoho X a jednoho Y chromozómu se nacházejí dva X a jeden Y chromozóm (47,XXY). Je charakterizovaná především malými varlaty s tubulární hyalinizací (vazivovou přeměnou semenotvorných kanálků), azoospermií (netvoří se spermie) s neplodností, nevelkým zvětšením prsou, byla zaznamenána i porucha intelektu. Postižení jedinci se po porodu jeví, s výjimkou malých varlat, normální. Postižení se rozvíjí až v pubertě, dospělí jedinci bez terapie testosteronem tloustnou (eunuchoidní typ).
Poruchou trpí cca 2 muži z tisíce. Na potomky se nepřenáší, neb neplodnost postiženého je jistá.

 Dany 
  • 

Re: Klinefelterův syndrom (chromozóm XXY syndrom) 

(17.8.2006 10:42:39)
další kdo si o tom něco přečetl?Velmi chválihodné.Lékaři mi řekli však daleko více než se píše.Přesto děkuji za výklad
 K.K. 
  • 

Re: Re: Klinefelterův syndrom (chromozóm XXY syndrom) 

(31.10.2006 17:18:22)
Ahoj Dany, byla bych moc ráda, pokud by ses ozval/a na můj email. Z tvé reakce na Klinefelterův syndrom mám pocit, že o tomto onemocnění víš poměrně hodně informací.Ráda bych se na něco zeptala, případně se s tebpou poradila.Moc díky a budu ráda, když napíšeš. Toto platí pro všechny lidi, kteří o tomto syndromu něco vědí a rádi by poradili, či s epodělili o své zkušenosti. K
 monca 
  • 

Re: Re: Re: Klinefelterův syndrom (chromozóm XXY syndrom) 

(1.2.2007 17:01:31)
Ahoj, můj manžel je také postižen neplodností, tzn. klinefelterův syndrom. Nevíš náhodou kde se dá sehnat o této vadě více informací?
Moc by nám to pomohlo, díky moc Monča
 Věra  
  • 

Re: Klinefelterův syndrom (chromozóm XXY syndrom) 

(23.10.2007 22:59:17)
Vážení, obracím se na všechny co mají informace o KLINEFELTERTOVEM SYNDROMU,má být tento syndrom pod lékařským dohledem? Předem vám všem moc děkuji a přeji hezký den Věra N.
 Katka, 1 dcera 
  • 

Hrozné 

(9.8.2006 9:14:59)
Já si myslím, že to by byl nepříjemný zářitek pro každého, ale pokud je dítě nemocné, tak bych se asi taky takhle rozhodla. Vím že je to těžké ale zkuste na to nemyslet, máte zdravé dítě a to je hlavní. Proto ty vyšetření jsou, maminka se dnes může rozhodnout zda miminko donosit či ne.
 Vamp 
  • 

netrap se ! 

(9.8.2006 9:28:52)
Je zbytečné se trápit !! Je to pryč a máš teď zdravé dítě,to nemocné by nemělo hezký život.Ve škole nás učil moc hodný pan doktor,byl to pediatr a děti - a lidi vůbec - moc miloval a ten nám řekl - když jsme se učili o vroz.vývoj.vadách - "narození postiženého dítěte je obrovské trauma pro celou rodinu,je to tíha,kterou rodina často neunese,v zájmu,který je možná sobecký,doporučuji dát takové dítě vždy do ústavu,případně zamezit jeho narození zavčasu",vím,že spousta lidí by s ním nesouhlasilo,ale já vím ,že za něj mluvily jeho celoživotní zkušenosti a chápu,jak to myslel - nikoliv zle,jak to vypadá,jeho prvotní myšlenkou bylo ,že společnost se má postarat o to,aby se děti rodily zdravé.
Já zatím děti nemám,moje cesta za dítětem je spletitá a plná překážek,doufám,že mi to vyjde,ale na své složité cestě jsem se naučila držet jedné filozofie,vždy,když se dostanu do úzkých říkám si "zaklínadlo" : NEŘEŠ NEŘEŠITELNÉ !!!,a mezi to patří i věci,které se staly v minulosti,které moc bolí (i já přišla o děťátko v bříšku - i když menší),jsou to zkrátka věci,které se už nikdy nezmění,my se musíme radovat z toho,co je,a doufat v lepší budoucnost,tak se netrap a neřeš neřešitelné!Hodně štěstí.
 Alice 
  • 

rozhodnutí 

(9.8.2006 9:33:00)
Je to velice smutné, nicméně já Vaše rozhodnutí považuji za správné. Píšete, že to bylo Vaše druhé těhotenství - tedy již jedno zdravé dítě máte a nyní i druhé. Chápu, že to muselo být velmi těžké a smutné, ale na druhou stranu těžce postižené dítě (nevím přesně o jaký druh se jedná)změní chod a život celé rodiny a vždy to ovlivní i život ostatních dětí v rodině. Pokud jste na to přišla tak brzo, udělala jste správné rozhodnutí pro své další děti ale i pro to maličké. Za necitlivé spíše považuji, že Vás nechali přihlížet vyvolanému porodu.....tento zážitek by mě patrně umrtvil. Čas všechno spraví asi opravdu nezapomenete, ale v životě budete mnohokrát ujištěna, že jste udělala správně.
 Insula 


Re: rozhodnutí 

(9.8.2006 10:23:12)
Loni jsem podstoupila amniocentézu kvůli podezření na DS. Můj příběh má šťastný konec, narodil se nám zdravý syn. Ale kdyby to tak nebylo, nenechala bych ho narodit. Vím, že bych si to nesla celý život s sebou, ale mám už zdravou dceru a trpěla by tím celá rodina. Proto si myslím, že jsi udělala dobře. Čekal by Vás složitější život. Určitě na to nikdy nezapomeneš (ten zážitek), ale čas obrousí hrany. Vzpomínej na své dítě s láskou a nic si nevyčítej.
 jolis 


Hrozné 

(9.8.2006 9:36:04)
Pred rokom sme si s manželom prežili to isté.Je velmi tažké o tom hovorit,ale teraz máme skoro ročnu dcérku a tak jej dávame o to viac lásky.
Moje prvé tehotenstvo prebiehalo uplne normálne.Až na kardiu zistili nejaké patologie.Dodnes nechápem,ako je možné,že v dnešnej dobe niečo takého zistili tak neskoro(20TT).Maličké malo Edwardsov syndrom-postihnutie nezlučitelné so životom.
Ešte k tomu som katolíčka,takže som bojovala ešte aj s mojím presvedčením,ale neviem si predstavit,že by som nosila dieta,ktoré by aj tak zomrelo.
Samozrejme nikdy nezabudnem,ale predsa len život ide dalej.Tak sa drž.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Hrozné 

(9.8.2006 10:32:13)
Jolis, 20. týden je přesně ta doba, kdy se rozpoznávají kardiopatologie, nepřijde mi to nijak pozdě. To srdíčko není nijak velké, aby to šlo spolehlivě poznat dříve.
 Monča 
  • 

Re: Hrozné 

(9.8.2006 15:46:58)
Vím co pisatelka prožívá,já s manželem jsem prožila něco podobného.Letos v červnu jsem se dozvěděla ,že mi vyšly špatně triple testy- Edwardsův syndrom,riziko 1:30.Podstoupila jsem odběr plodové vody ,ale již z ultrazvuku bylo vše jasné.Vady neslučitelné se životem.V srdíčku chyběla komora,mozkové polokoule byly značně zvětšené,nebyl uzavřený pupíček atd..Miminko by prý zemřelo ještě před porodem.Za dva dny po tomto ortelu jsem šla na přerušení.Nechtěla jsem nic vidět ,ale lékař mi řekl,že musím porodit děťátko normální cestou.Dva celé dny mě nechali trápit,stále jsem se neotvírala,vykapaly mě tři kapačky,dostala jsem několik injekcí a nakonec mě stejně musely uspat a miminko vyndat násilím. Strašně jsem si pobrečela,museli jsme s manželem na nějaké odběry na genetiku a miminko nám povolili až za půl roku.Nevím však jak to vydržím,nyní mám od zákroku 3 měsíce a asi to poruším.Cítím ,že už potřebuji znovu otěhotnět abych zapoměla.Celý život si však budu vyčítat,že jsem zabila své dítě. Ráda bych si s někým popovídala-s někým komu se stalo něco podobného.Můj email: kleverka@seznam.cz
 Iveta dvě dcery 15let,11měsíců 
  • 

Re: Re:  

(11.8.2006 21:46:31)
Bolest, kterou prožíváš může pochopit jenom ten, kdo něco takového prožil.22tt.těhotenství a stejný nález po amnioc.Těžko se dá vyjádřit slovy jak se na člověka zřítí obloha. /neslučitelné se životem/,prožila jsem noc na internetu s lahví šampusu a ráno nástup na sál.Možná jsem to měla jednodušší v tom, že nebylo co rozhodovat.Mimi by určitě umřelo během těhotenství.Za 3dny jsem odcházela z nemocnice s přesvědčením, že nic takového se nestává 2x!!!Půl roku antikoncepce, kdy jsem každý měsíc řešila, že již by to šlo,ale protože jsem lékařka-porodnik věděla jsem,že půl roku je minimum na to,aby se v ženě srovnaly hormonální hladiny po porodu, děloha a por.cesty.. Věř, že ten časn uteče i když vím, že každou menstrua obrečiš,ale je to potřeba pro zdárný průběh těhotenství-to asi všechno víš od svého lékaře.A tak alespoň na závěr- přesně po půl roce se mi podařilo otěhotnět a dnes nám v pokojíku spinká 11měsíční holčička. Když se narodila, přišlo do našeho života sluníčko a tak má žlutý pokojík s velkým sluničkem na stěně-někdy si člověk na to svoje štěstíčko musí počkat s větší pokorou, ale přijde věř mi- držím palečky všechny i s celou svoji rodinou PAPAPA
 Lenka (syn 7) 
  • 

Nezapomenete.... 

(9.8.2006 9:45:24)
Mám zkušenost opačnou. Já kdysi zvolila volný průběh. Porodila jsem, pečovala jak nejlépe jsem uměla a pak (za pár let).... přišel konec. Konec o kterém jsme věděli, že přijde a stejně na něj nebyli připraveni. Jen jsme mohli provádět cvičení, pečovat dle rad lékařů a živit v době falešnou naději. Nikdy nezapomenu na ten poslední okamžik, Ze zkušenosti své a dalších maminek vím jen jedno. Zapomenout se nedá nikdy a nikdy to nepřestane bolet. Po šesti letech se mi narodil zdravý syn, ale zapomenout na dceru prostě nelze.
P.S. Věřící lidé říkaji, že když matce umře dítě,stane se andělíčkem a bdí nad svou matkou a chrání ji...
 Lenka 
  • 

můžu být těhu? 

(9.8.2006 9:49:15)
Měla bych dotaz. 17.7 jsem měla MS. Ovu byla 1.-2.8. Od pondělka mě pobolívá břicho a jsem unavená. Od toho dne mám i silný výtok. Teplota se drží tak na 36,8+-. Můžu být těhotná nebo to je jenom zánět? Snažíme se o miminko už delší dobu a břicho mě vždy bolelo 6-7 po ovu, ale jenom jeden den. MS dostávám 10-12 dní po ovu. Kdy má cenu si zkusit test? Poraďte děkuji.
 Liaa 


Re: můžu být těhu? 

(9.8.2006 10:32:18)
Vážně by mě zajímalo, jak někoho napadne ptát se na možné těhotenství zrovna v diskusi ke článku, který se jmenuje "Zabila jsem své dítě".
 Ivka,kluci 17.5.94/22.10.04 


Re: Re: můžu být těhu? 

(9.8.2006 10:49:51)
Lenko jsi totálně mimo,tady se řeší zcela něco jiného ,jestli sis nevšimla.Nezaškodilo by víc soucitu a naslouchání druhým.

Pisatelce článku přeji už jen šťastné chvíle.Snad pocit výčitek brzy ustoupí těm příjemnějším.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: můžu být těhu? 

(9.8.2006 11:39:35)
Na obranu Lenky bych uvedla, že se to občas stane - příspěvek z normální diskuse se přepíše do diskuse ke konkrétnímu článku. Taky se mi to stalo a připadala jsem si jako blbec.

Autorce článku přeju hodně sil a milých duší okolo, které ji přesvědčí, že situaci vyřešila nejlépe, jak to bylo možné...
 lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: můžu být těhu? 

(9.8.2006 11:59:29)
omlouvám se, že jsem zeptala v tak nevhodnou dobu, ale opravdu jsem si nevšimla (a neměla čas přečíst diskusi), která právě probíhala (á) a že se mi k tomu přihodilo ten onen doplněk, který některé tak pobouřil. Děkuji těch co se zastaly.
 cateli 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: můžu být těhu? 

(9.8.2006 12:15:21)
ahoj Lenko, no občas se něco nepovede a já si myslím, že autorka článku se na tebe zlobit nebude. To co řešíš teďka ty, jsem řešila cca před třemi týdny. 25.6. jsem měla poslední MS a 8.-9. 7. ovu. Bylo to naše první zkoušení na miminko, takže jsem se nemohla dočkat a v den očekávané MS jsem si udělala test. Byl negativní. Ale pak najednou nic nepřišlo a nešlo a nešlo až jsem po týdnu udělala test další a opět negativní. Ale nic nešlo. A tak jsem po 22 dnech ode dne kdy jsem to měla dostat, udělala test třetí, no a najednou tam byly čárky dvě. K lékaři jdu až 29.8., to už budu cca 8 týden těhotná (doufám). Tak radím-nespěchej! Mohla by jsi být zklamaná jako já. I když nám se to povedlo napoprvé a to je malý zázrak. Lucka
 lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: můžu být těhu? 

(9.8.2006 12:23:46)
tak hodně štěstí. My zkoušíme 3 měsíce.
 Petra (3děti) 
  • 

Re: můžu být těhu? 

(9.8.2006 13:54:33)
Ahoj, já si dělala test v den vynechání menstruace a vyšel mi negativně a 4 dny po vynechání byl také negativní, ztrácela jsem naději.Ale 6tý den už byl pozitivní. A můžu říci, že jsem ty předcházející dny byla zklamaná, tak počkej a nepospíchej.My se snažili 4měsíce a povedlo se. Nyní jsem v 8.týdnu.

A k pisatelce. My jsme teď s manželem mluvili o tom, co bychom dělali,kdyby se něco takového stalo nám.
Člověk neví co by dokud v té situaci není(a doufám, že to nebudeme muset řešit), ale asi bychom se rozhodli stejně. Mít postižené dítě je zátěž pro celou rodinu a popřípadě ještě vědět, že bude jen živořit.
Je to lepší ukončit co nejdříve.A když je velká naděje na to mít zdravé dítě.Udělala si jistě dobře.
Nevyčítej si to, zapomenout určitě nedokážeš,ale vždy se podívej na své zdravé děti a buď šťastná že je máš.Přeji hodně klidu a pohody.
 Jitka 
  • 

Amniocentéza 

(9.8.2006 11:04:06)
Když jsem otěhotněla, zvažovala jsem, jestli bych byla ochotná v případě, že by mi to lékaři doporučovali, postoupit amniocentézu a usoudila jsem, že ne. Připadá mi, že 0,5-2procentní šance, že se při tomto zákroku poškodí zdravé dítě, je pro mě příliš velké riziko. Takže bych se vlastně vašemu dilematu vyhnula.
Pokud jste ale amniocentézu absolvovala a dala na doporučení lékařů, neměla byste si to vyčítat. Jednala jste, jak nejlépe jste uměla. V zásadě si myslím,že člověk má právo rozhodovat o tom, zda chce žít nebo ne, u dětí o tom do velké míry rozhodují rodiče. Připadá mi jen nepochopitelné,jak to, že společnost akceptuje rozhodnutí pro smrt u nenarozených dětí (nejsem věřící, ale když jsem otěhotněla, cítila jsem, že ve mě vzniká nový život, nový člověk), ale dospělým s nevyléčitelnými nemocemi toto právo odpírá. Ale to by byla jiná diskuze.

Nevyčítejte si, co se stalo. Vím, že je to pro vás ztráta, my jsme také nedávno přišli o miminko, v 21. týdnu, příčinu samovolného potratu lékaři nebyli schopni určit. Vím, jaké to je, když přijdete o dítě. Možná se cítíte hůř o to, že to bylo na základě vašeho rozhodnutí. Ale měla jste dost důvodů, pro vás zásadních, abyste se rozhodla právě takto. Příště byste se třeba rozhodla jinak, ale to byste byla v jiné situaci, nebo byste se třeba rozhodla stejně.
Snažte se z toho, co se stalo, vzít to nejlepší. Je to zkušenost, kterou můžete sdílet jen s malokým a určitě vás obohatí.

Jitka
 Kájina,Karel1,5 
  • 

amniocentéza 

(9.8.2006 11:28:49)
Když jsem čekala svého prvního chlapečka,také jsem musela na amniocentézu. Lékaři mi sdělili,že bude postižen Daw. syndromem a dali na výběr: nechat vzít nebo nechat narodit. dlouh jsme se s přítelem rozhodovali až jsme si řekli že si ho necháme. A udělali jsme dobře. Není vůbec postižen DS,je úplně zdravý(i když dle slov dětské lékařky"zatím" prý má problém s motorikou),jen malinko,jak to nazvat, těžkopádný. Nic si nevyčítejte,musíte věřit tomu,že jste se rozhodla správně. Vždyt kdyby byl postižený,nemohl by žít plnohodnotný život a to byste si třeba pak mohla právem vyčítat.
 Jerry 
  • 

Re: amniocentéza 

(26.9.2006 23:54:47)
Nechci Vas nejak strasit a doufam, ze je Vase dite zdrave, ale Amnio je spolehlive na 99,5% Ze zkusenosti rodicu, ktere maji dite s DS, ktere ma lehci postizeni vim, ze takove miminko se zda byt az na odchylky ve vzhledu selkem normalni. Ovsem se zvysujicim se vekem roste mira odlisnosti. Nejvice se to pozna prave na motorice, mluvenem projevu a inteligenci.
 Jitka v očekávání  
  • 

Re: amniocentéza 

(25.10.2007 17:08:28)
od úterý vím,že Triple test nedopadl zřejmě ideálně,a můj gynekolog mě doporučil návštěvu genetic.centra ČB,kde jsem se i objednala.
Ptala jsem se ho,jestli mě čeká amniocentéze,řekl ,že nemyslí,že výsledek testu je tak špatný,ale setra u které jsem se objednala na genetickou konzultaci,mi řekla,že pan doktor dělá amniocentézu ihned,jak test nevyšel negativně.
Jsem z toho zmatená,protože původně je výsledek negativní,ale Mudr.Hořínová,která výsledek poslala ho rukou škrtla a doporučila genetickou konzultaci.
Výsledky testu jsou :
Hodnota MS-AFP 19,51 iu/ml
uE3 3,349 nmol/L
Total hCG 63085iu/L
Dále tam stojí :
riziko M.Down 1 z 1200/v termínu/
NTD 1 z 2100
MŮŽE MI NĚKDO O TOM VÍC ŘÍCT,PORADIT?
PROSÍM!!!!již v pondělí 29.10. musím na to genetické vyšetření a tedy zřejmě amniocentézu.
děkuji moc
Jitka
 Lada_ 


Re: amniocentéza 

(29.10.2007 14:45:12)
Jitko, píšeš, že dnes už měla být ta vyšetření ... Chci ti napsat (možná pozdě), že u mě při druhém těhotenství ve 37 letech taky ten Triple test ukázal nějaké riziko poškození plodu, ale jen proto, že byl udělaný později, než se dělává - lékař od začátku neurčil správně stáří těhotenství. Genetický ultrazvuk, co se dělá tuším ve 20 týdnu, pak potvrdil, že těhotenství je opravdu o něco starší, než bylo určeno, a že plod je podle všeho v pořádku a nic nehrozí. Narodil se mi nádherný zdravý klouček. Amniocentéza může mít za následek potrat, ale to asi víš; takže pokud to jde, je lepší se jí vyhnout.
 Rosina 
  • 

Bolest 

(9.8.2006 11:30:51)
Všichni tu obhajují ukončení těhotenství, ale Klinefelterův syndrom není až taková tragédie - jsou mnohem horší diagnózy. Na genetice nám o něm říkali, že je provázen většinou víceméně normálním tělesným vzledem a normální inteligencí, často je odhalen až v pubertě nebo dokonce tehdy, když se muž pokouší se svojí partnerkou o dítě - Klinefelterův syndrom totiž provází neplodnost (netvoří se spermie). Paní Dr. Kohoutová na genetice nám říkala, že vzhledové odchylky se dají potlačit léčbou testosteronem a neplodnost je nutné vyřešit dárcovstvím spermie, ale jinak jsou tito muži většinou schopni prožít plnohodnotný život. V návaznosti na tyto informace mi přišlo ukončení těhotenství jako zbytečné. Je možné, že lékaři tlačí maminky k okamžitému rozhodnutí, zda těhotenství ukončit nebo ne a nedají jim dostatek času a informací pro zvážení všech pro a proti. Jakékoli postižení je samozřejmě obrovskou zkouškou pro rodiče i širší okolí, ale odmítnutí této zkoušky život stejně poznamená. Mně to vychází takto - buď těžší život bez výčitek svědomí nebo jednodušší život s výčitkami svědomí - a naučit se s tím žít.
 hanča 
  • 

Re: Bolest 

(9.8.2006 11:35:29)
souhlasím s Rosinou,toto postižení není až tak nic hrozného. Můj synovec tím trpí také. Také švagrové dávali na výběr zda těhotenství ukončí. Vrhla se na všemožnou literaturu,spoustu věcí si o tom vyhledala na netu a rozhodla se si dítě ponechat a dle mého názoru udělala dobře.Každý se musí naučit žít se svým rozhodnutím tak doufám že i vám se to povede,přeji hodně síly
 Vladan 


Re: Bolest 

(9.8.2006 12:04:26)
Ano, postižené dítě je zátěž pro rodinu i okolí...a co takhle pro to dítě? Víceméně normální vzhled? No to jsou úžasné vyhlídky, zvlášť když bude dítě v pubertě a bude si hledat partnera.
Ale prožilo by plnohodnotný život. "Miluju", když někdo horuje pro narození postižených dětí, protože "mají právo na život".
Zkuste se někdy na svět podívat taky očima toho postiženého dítěte. Pro život potřebuje partnerskou lásku, fyzický kontakt, práci...a to všechno se mu s postižením bude hledat daleko hůř, než kdyby bylo zdravé.
Autorka článku udělala dobře.
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Re: Bolest - pro Vladana 

(9.8.2006 13:08:23)
Vladane,

připadáte mi hodně necitlivý a sobecký.
Dle mého názoru potřebuje dítě pro život ze všeho nejvíc lásku svých rodičů. Vzhled skutečně není to nejdůležitější.
Jaký je rozdíl mezi tím maličkým, ještě nenarozeným a starším či dospělým, který třeba během života závažně onemocní, bude zmrzačený apod. Argumentujete "názorem postiženého dítěte". A co takhle názor toho maličkého, ještě nenarozeného? Jak to nám může sdělit, že chce žít, byť třeba ošklivé a postižené?!

Iva
 Vladan 


Re: Re: Re: Bolest - pro Vladana 

(9.8.2006 13:22:15)
Ano, ono je strašně citlivé přivést na svět dítě, které v dospělosti např. nebude moci mít děti či kterého se budou ostatní stranit!!
No, hlavně že maminka bude mít pocit, že přece udělala co mohla, že...
Láska rodičů je v dětství důležitá. V dospělosti potřebujeme jinou lásku a čím máme větši handicap, tím hůř ji hledáme.
Pokud je to možné, měli bychom postižení spíš bránit.
 Klára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bolest - pro Vladana 

(9.8.2006 17:41:20)
Souhlasím s Vladanem. Navíc mám pořád před očima případy maminek z diskuse Budulínci, Anjeliky, Venduly Svobodové, Michala Davida atd. A tady se jedná o ukončené těhotenství v důsledku genetické vady...
 Svatulinka+Emička 09/09+// 


Re: Re: Re: Re: Bolest - pro Vladana 

(9.8.2006 19:01:01)
Navíc muž s tímto postižením není schopen pohl. styku!
 jitka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Bolest - pro Vladana 

(16.7.2007 12:19:41)
Nechápu. Nechápu ty zaručené diagnozy o tom, co všechno člověk má a nemá, že není schopen pohlavního styku.
Píšu svoje zkušenosti. Mám 20 letého syna diagnoza Klineferterův syndrom. Mohu Vás ujistit, že má normální pohlavní život, dva roky má stálou partnerku a v pubertě je střídal, jako každý normální mužský. Na diagnozu se přišlo náhodou s jiným nesouvisejícím vyšetřením. Takže my rodiče do 19 let jsme žily s tím, že máme normálního zdravého syna. Bylo nám řečeno, kdyby dětská doktorka prováděla zcela správně preventivní prohlídky, mohli na to přijít dříve, mohl dostávat dříve chybějící hormon, neměl by hubenou postavu, ale to se prý časem spraví. Ze svých zkušenosti Vám mohu říci, že já jsem neměla tu možnost se rozhodnout a teď to již vyřešit nejde , jen léčít důsledky. Neplodných mužů je spoustu a dá se to řešit. Musela jsem reagovat pane Vladane ve vší úctě nevíte o čem píšete. Chápu, že možné další důsledky mohou přijít, ale syn to nese statečně, ale samozřejmě vím, že i tento syndrom má různé formy jak se na organismu projeví.
 Kašú 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bolest - pro Vladana 

(11.8.2006 8:54:56)
Absolutní souhlas s Vladanem.
 Zuzana + Jonáš 18 měs. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bolest - pro Vladana 

(12.8.2006 12:33:56)
Taky souhlasím s Vladanem - i když to zní možná trošku drsně, láska rodičů je jenom na začátku, co dál??? Společnost naprosto odsoudí jakoukoliv odlišnost. Sama bych se rozhodla pro to samé, kdyby se mi to stalo, nezvládla bych starat se o postižené dítě. Maminky, které to dokáží, obdivuji, ale v jejich každodenní dřině prostě nevidím žádnou perspektivu....
 Ella 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bolest - pro Vladana 

(25.9.2006 12:20:02)
Ty jsi fakt zoufalec...
 Vladan 


Milá Ivo, 

(9.8.2006 13:48:40)
dovoluji si velmi důvěrnou otázku - JSTE ZDRAVÁ? Teď nemyslím duševní zdraví - nepovažuju Vás za blázna, chraň Bůh.
Jen bych rád věděl, z které strany se na celý problém díváte. Jestli jako zdravý člověk, kterému přijde naprosto normální, že se kolem něj pohybují paraplegici, lidé mentálně postižení apod...a nebo z pohledu člověka, který už trošku toho postižení okusil...
Ona totiž láska rodičů není všechno. Rodiče své dítě milují takové, jaké je. Ovšem na světě jsou i jiní lidé, než rodiče.
Než mě budete podezřívat z toho, že jsem zapšklý, starý ošklíbr, který se nedokázal vyrovnat s tím, že je postižený - ne, nejsem. Jsem relativně zdravý chlap s malou kosmetickou vadou, která mu naprosto nevadí v životě.
Ale právě proto, že jsem trošku "jinaký" byl, tak si to dovedu živě představit, jaký musí být život postiženého dítěte. A později postiženého puberťáka.
V pubertě se člověk často zbytečně trápí, že si nikdy nenajde nikoho, kdo ho bude milovat. Myslím, že když se zbytečné trápení změní v reálnou hrozbu, život může být příliš těžký.
A pak, když se náhodou někdo takový rozhodne skončit se životem, označí ho spousta lidí jako slabocha, který se sám se sebou nedokázal vyrovnat...Je to správné?
Pokud máte v okruhu rodiny a přátel někoho s postižením, zkuste se ho zeptat, jestli by se chtěl znova narodit takový, jaký je...jen se zkuste zeptat....
 radka 14tt 
  • 

Re: souhlasím  

(9.8.2006 14:41:04)
Pane Vladane musím s Vámi souhlasit. Nepřipadáte mi vůbec bezcitný a sobecký. Mám na to stejný názor a v kůži postiženého bych nechtěla být ani za nic. Jsem ráda, že jsem relativně zdravá a momentálně těhotná. Někdy kolem 20 týdne jdeme také na genetiku a pokud by mimi bylo postižené rozhodnu se také pro ukončení. Nechci aby dítě trpělo. Pááč je pravda, že když je malé potřebuje lásku rodičů, ale potom je to samostatný jedinec, který si chce vytvořit rodinu vlastní.
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Re: souhlasím  

(12.8.2006 19:28:52)
ahoj,

možná změníte názor, až ucítíte pohyby děťatka, což bývá zhruba tak kolem 20. týdne.
Dříve jsem nepatřila k zastáncům ani "pro" ani "proti". Ale od té doby, co jsem v sobě svoje děťátko cítila, vím, že bych na potrat jít nedokázala.
Držím Vašemu děťátku palečky, ať je zdravé!

Iva
 Olga F. 
  • 

Re: Titanik ... 

(9.8.2006 14:52:24)
Milý Vladane,
já se neodvažuji vůbec soudit autorku, sama nevím, jak bych se rozhodla...
Chtěla jsem jen říci, že mi připadáte příliš radikální... pokud se někdo rozhodne nechat si postižené dítě, není to přeci zločin...
Můj synovec je slepý - oslepl ve 2 letech - dnes je mu 11 let, chodí do normální školy, pracuje s internetem, má výborný prospěch...dokáže se radovat ze života..má zdravé kamarády, chtěl by jednou studovat VŠ....
Můj manžel má svalové onemocnění - předpovídali mu, že v 18ti bude na vozíku ... dnes má 33 a není... nepřipadá mi, že by měl nějaký problém s okolím, žil vždycky naplno, protože nevěděl, jak se bude jeho zdravotní stav vyvíjet... máme 2 děti...
Argumentujete tím, že pro dítě je psychickým utrpením, když je na něho někdo zlý - okolí, spolužáci... Vy by jste spáchal sebevraždu, když by na Vás byl někdo zlý? Já tedy ne....
Zkuste se ještě jednou zamyslet: být zdravý neznamená být šťastný.... a naopak ...
Koneckonců, na Titaniku byli všichni zdraví, ale to štěstí jim nějak chybělo...
S pozdravem Olga F.
 Vladan 


Re: Re: Titanik ... 

(9.8.2006 15:03:03)
Ne, já bych nespáchal sebevraždu, kdyby na mě byl někdo zlý.
Obdivuju Vašeho manžela i synovce, jak se dokázali s tím, co je postihlo, vyrovnat. Nicméně si stejně myslím, že pokud je možné tomu zabránit, nemáme na svět přivádět děti s postižením.
Skutečně ne - on život je i tak dost krutý. A začít ho hned od začátku se špatnými kartami...ne, nechtěl bych to.
Na Titaniku byli všichni zdraví...to je pravda. A asi byli i do doby potopení lodi šťastní.
Nezdá se Vám, že mluvíme oba o něčem jiném? Vy o postižení synovce, které se zřejmě předpokládat nedalo a manželovi, který měl být na vozíku, ale není.
Já o tom, že když matka zjistí, že její dítě bude mít těžkou vadu, měla by myslet i na to, zda se s tím dokáže vyrovnat TO DÍTĚ, nejen ona.
 Olga F. 
  • 

Re: Re: Re: Titanik ... 

(9.8.2006 15:32:13)
To je právě to... Vy nevíte předem, zda se postižené dítě se svým hendikepem vyrovná či nikoliv...
a ukončením těhotenství mu ani nedáte šanci se rozhodnout...zda chce žít či nikoliv...
Objevují se tu různé příběhy... bylo tu téma cystická fibroza...přispívala tam i maminka s touto diagnozou, které bylo přes 20 a měla zdravou holčičku...žila naplno, ani stín trpkosti v jejích příspěvcích..
Navíc je tu otázka, které postižení je tak závažné, aby kvůli němu bylo těhotenství ukončeno...
Nesoudila bych rodiče, kteří se rozhodnout přivést na svět postižené dítě... většinou rozhodnou-li se, pak vědomě přijmuli na sebe břímě mnohdy celoživotního objetování a péče... A nesodila bych rodiče, kteří se tak nerozhodnou...
Je mi líto autorky, že ji tato situace potkala, nevím, co bych jí napsala, abych jí trochu utěšila..
snad to, že jiné ženy podstupují interupce z jiných důvodů než zdravotních ... zbavují se dítětě, které je zdravé..
Je to filosofická otázka, každý má své měřítko někde jinde.... ale myslím, že není nezodpovědnost přivést vědomě na svět dítě s hendikepem... nikdy nevíte...ze slepce může být geniální hudebník, z "mrzáka" bez noh vyníkající malíř... mohou si založit rodinu, mít děti... a rozhodnou-li se svůj život ukončit, mohou skočit třeba pod vlak...
Tak to vidím já...
S pozdravem Olga F.

 Vladan 


Máte právo na svůj názor... 

(9.8.2006 15:37:46)
A já zase na svůj. A stojím si za ním a kdykoliv bych ho podepsal.
Geniální neznamená šťastný. A argument, že nedám dítěti šanci se s postižením vyrovnat - ano, to je právě to. Já ho totiž NENUTÍM, aby se muselo s postižením vyrovnávat, kdežto Vy ano.
Olgo, je to filozofická i psychologická otázka. Pokud matka věří, že se její dítě se svým postižením vyrovná, ať ho na svět přivede.
Já bych to neriskoval. Radši přivedu na svět veselého, šťastného a zdravého človíčka než...
 Olga F. 
  • 

Re: Máte právo na svůj názor... 

(9.8.2006 16:11:12)
Ano, problém je z mého pohledu právě v tom /jak již jsem psala/, že nikdy nevíte...:-).
Přivedete na svět krásné zdravé dítě, bude šťastné...
jednou se nerozhlédne, když bude přecházet silnici...
a všechno je náhle jinak... jste-li normální rodič, dítě nedáte do ústavu, ale budete se o něj starat..i když má třeba přerušenou míchu a je na vozíku...
pravděpodobně se nebudete dožadovat euthanázie, bude-li jeho stav alespoň trochu slučitelný se životem.... a kdyby Vám někdo řekl již v graviditě, že se tato tragédie stane, nechal by jste si tohle dítě? Jediný rozdíl proti vývojové vadě je v tom, že
v prvním případě předem víte a ve druhém nevíte :-).
A kdyby Vám někdo předpověděl, že za rok onemocníte rakovinou a do půl roku zemřete, spácháte sebevraždu, nebo budete užívat času, co Vám ještě zbývá?
A to, že se někdo vyrovnává se svým hendikepem...celý život je člověk nucen se s něčím vyrovnávat...je to přirozené a nevyhnutelné..a podaří-li se mu vyrovnat především sám se sebou, bývá i šťastný...nezáleží na tom, zda je zdravý či nemocný..
Máte pravdu, že být úspěšný neznamená být šťastný... ale, jak již jsem psala, ani být zdravý neznamená být šťastný a být postižený, neznamená být nešťastný...
Čím jsem starší, tím větší jsem fatalista...
Obdivuji rodiče, kteří si postižené dítě ponechají a neodsuziji ty, co tak neučiní...
Ale argumentovat tím, že uchráním interupcí henikepované dítě před nutností se vyrovnávat... se sebou, s postižením...se životem.... myslím, že tím ochráním jedině sebe, před nutností se vyrovnávat s postížením svého dítěte...
S pozdravem Olga F.
 Vladan 


Vážená paní doktorko 

(9.8.2006 17:27:00)
Čím víc čtu Vaše příspěvky, tím víc je mi z nich nanic. Vážně.
Pořád melete o tom, jak se člověk musí s něčím vyrovnávat celý život a že život není dokonalý a já nevím co ještě.
Říkal jsem už jednou - každý máme svůj názor a každý má na něj právo. Přivést dítě na svět, když vím, že má vážné postižení, je dle mého názoru bezcitnost a sobectví - vůči tomu dítěti.
Doufat, že se s tím nějak vyrovná mi přijde podobné, jako naše nakládání s jaderným odpadem. Taky doufáme, že tuto otázku naši potomci jednou vyřeší za nás.
Už jsem jednou psal - každý má právo na názor. Já mám svůj, vy také.
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: podpora pro Olgu 

(9.8.2006 18:47:51)
Vladane,

píšete, že je vám na nic z Olžiných příspěvků. Já s ní naprosto souhlasím. Spíš mi běhá mráz po zádech z vašich názorů.
Iva
 Vladan 


A už jsem zase za Hitlera. Ach jo. 

(9.8.2006 20:16:00)
Ivo, tady jde o něco jiného. Já neodsuzuju tělesně ani mentálně postižené! Jenom si myslím, že pokud je možné zabránit tomu, aby se postižené dítě narodilo, mělo by se to udělat. Pokud už se narodí, tak se s tím musí vyrovnat jednak rodina, jednak to dítě.
V takovém případě má můj obdiv a úctu jednak ten jedinec, přišedši na svět a jednak rodina, která o něj pečuje.
ALE pokud je možné díky včasné diagnostice zabránit narození postiženého dítěte, mělo by se to udělat.
Jo, jsem herodes. Pardon, mám takový názor. Možná, že ve Francii bych názor změnil, že je tam přístup k postiženým skutečně jiný a na tělesně či mentálně postiženého člověka se tam dívají skutečně jinak. Nevím. Ovšem můj názor se nemění. Odpusťte.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: A už jsem zase za Hitlera. Ach jo. 

(9.8.2006 21:32:56)
Vladane přečti si Naia s esmí narodit.Nádherná kniha.třeba Ti něco prozradí
 Sisinka 
  • 

Vladane, 

(10.8.2006 9:23:09)
nedělejte si z toho nic. Pro mě jste opravdový člověk, citlivý. Souhlasím s Vašimi příspěvky a tak trochu mi připadá, že pro některé ženy je vlastní čisté svědomí důležitější než štěstí jejich dítěte. Já jsem kdykoliv schopná odpřísáhnout, že než abych se narodila postižená, nechtěla bych se narodit vůbec. Život je dost těžký i bez toho... děkuji za Vaši lidskost.
 Olga F. 
  • 

Re: Vážená paní doktorko 

(9.8.2006 20:51:13)
Milý Vladane,
já nikoho neodsuzuji, rozhodne-li se v případě závažného nálezu v prenatální diagnostice k ukončení těhotenství.
Ale zároveň fandím těm, kteří se tak nerozhodnou...
Jistě záleží na tom, o jak závažný stupeň postižení se jedná.... u vad neslučitelných se životem či natolik závažných, že by se jednalo o zcela dementní ležící dítě neschopné ničeho bych se asi ve svém případě také k interupci přiklonila.
Ale u takových vad, kdy je možné vést normální život - byŤ "stigmatizovaný", či kde je možná korekce - rozštěpy obličeje, někeré chromozomální odchylky či mutace - bych se ve svém vlastním případě rozhodla dítě ponechat.... nazýváte to sobectví....ale já ve své rodině mám slepé dítě, mám manžela s pomalu progredující myopatií, mám člena s lehkou mentální retardací a sama mám rozštěpovou vadu a vím, že bych neměnila svůj život ani za nic... vím, že žiji spokojený život a vím, že ho žijí i mnozí další lidé s postižením...
Já fandím těm, kteří se dokáží vyrovnávat s hendikepy svými i svých blízkých....
Máte-li pocit, že tělěsné či mentální postižení rovná se automaticky doživotní deprese, mýlýte se...
záleží, jak se naučíte k sobě přistupovat.
A nelíbí se mi představa, že by se moji rodiče, když by předem věděli, že se jim narodí dcera s rozštěpem, který bude vyžadovat několik plastik rozhodli za mě -
že mě "ušetří" depresí a posměchu okolí a rozhodli se pro interupci - já jsem totiž na světě ráda!
Stejně jako můj slepý synovec a stejně jako moje kamarádka s těžkou revmatoidní artritidou na vozíčku a stejně jako můj manžel, který na vozíčku možná jednou bude!
Mimochodem, eugenika tady už byla - za 2. světové války, taky tam měli představu, jak budou všichni modroocí, blonďatí, zdraví a šťastní.
Jak říkám, interupce ano či ne - toť otázka, na kterou se ještě dlouho bude hledat odpověď - a já za to nikoho neodsuzuji... ale prosím, NEGENERALIZUJTE...
Opravdu existují postižení, kteří vedou spokojené životy, a i když by chtěli být zdraví, rozhodně se dovedou radovat ze života a užívat každého dne...
S pozdravem Olga F.
 Vladan 


Dobře...ustupuju. 

(10.8.2006 10:03:02)
Sice si myslím, že je poněkud rozdíl mít rozštěp rtu, který se skutečně dá plastickými operacemi vyřešit a něco jiného mít syndrom, který způsobí mou neplodnost, neschopnost pohlavního styku a významné odchylky ve vzhledu - ale pokud máte takový názor, pak Vám ho neberu.
Nemyslím si, že žít s postižením rovná se doživotní deprese. Ne, to není pravda. Ale myslím, že to bolí. Že bolí, když si člověk uvědomí, že on třeba nikdy nebude moci dělat to, co ostatní. A nebo bude moci, ale s velkými obtížemi.
Pokud se domníváte, že je Vaší povinností dát nenarozenému dítěti s vrozenou vadou šanci na život ať si s tím poradí, jak umí, je to Vás názor - neberu Vám ho, už jsem to tu několikrát psal.
Jenže - dovolím si ještě jednu cynickou a morbidní poznámku - dáváte mu právo na život, ale nedáváte mu právo na smrt. V naší zemi je eutanázie nelegální, takže pokud se s tím NEVYROVNÁ a nebude natolik silnou osobností, jako jste kupříkladu Vy, odsoudíte ho tím k životu, který žít nechce.
Pokud se mu totiž ještě ke všemu neštěstí přihodí, že se narodí v katolické rodině a dostane se mu katolické výchovy, nemá právo ani ukončit svůj život - sebevrahové jsou totiž zavržení.
Ale máte pravdu v tom, že radovat se ze života má právo každý. Ale nechtěl bych se dožít okamžiku, kdy by za mnou moje dítě s nějakou vážnou vývojovou vadou přišlo a zeptalo se "Tati, proč jsem já jiný (jiná) než ostatní? A vy jste věděli, že se narodím takový (taková), jaký (jaká) jsem?"
Pravdou je, a s tím doufám budete souhlasit, že přivedete-li na svět dítě s vývojovou vadou, nedáváte mu právo volby - odsoudila jste ho k životu - stejně jako pokud těhotenství přerušíte, odsoudíte ho k smrti. Otázkou je, co by pro to nenarozené dítě bylo lepší...
Závidím Vám tu jistotu, že jednoznačně život. Já si tím tak jistý nejsem...
 Hanka, jedno mimčo 
  • 

Re: Dobře...ustupuju. 

(20.8.2006 16:33:37)
Pane Vladane,
věřím, že postižené dítě by se zeptalo: "Proč jsem tak jiné?"
Ale už nevěřím, že by se s výčitkou zeptalo: "A vy jste to věděli, než jsem se narodil? A proč jste s tím nic neudělali?"
Každý, i postižený člověk, se má svým způsobem rád a nepřeje sám sobě něco špatného.
Souhlasím, že vštípit postiženému dítěti, aby si vážilo samo sebe, byť je postižené a trochu jiné (obzvlášť v pubertě) je určitě náročnější než u dítěte zdravého. Ale naštěstí se setkávám s lidmi, kteří postižené lidi neodsuzují a přijímají je mezi sebe, ač jsou sami zdraví. Kéž by takových bylo víc...
 Linda 
  • 

Re: Vážená paní doktorko 

(15.8.2006 16:18:23)
Ahoj Vladane, se vsim s tebou naprosto souhlasim. A myslim, ze autorka udelala dobre. Cele tehotenstvi jsem se obavala, aby miminko bylo v poradku a nebylo nejak postizene. Ne proto, ze bych se za nej stydela, ale presne pro to co rikas. Puklo by mi srdce bolesti divat se na to, jak me postizene dite si nemuze hrat stejne jako ostatni a uzivat zivota.
 anonymka 
  • 

Re: Re: Máte právo na svůj názor... 

(10.8.2006 10:15:05)
Milá Olgo,
nevím, co je špatného na tom, že člověk při rozhodování zohledňuje také své možnosti jako dospělé osoby-rodiče? Co když se na to opravdu necítím starat se o takové dítě? Co je více sobecké, porodit a pak zjistit, že to nezvládnu a dát ho do ústavu, nebo to ukončit včas, když ještě není na světě? Co když by hrozilo, že další děti budou ochuzeny o spokojenou mámu a rodina bude trpět tím, že přišel na svět takovýto sourozenec, vnuk, potomek? Nevím, co je špatného na tom, dívat se na to i z pohledu rodiče. Možná to vypadá jako "snadnější řešení", ale nevidím na tom nic špatného. Rozhodně je nutné zvážit všechna pro i proti. A své možnosti! Ohánět se tím, že ono má právo na život, je věc jedna, ale ohlížet se na sebe a své blízké je věc druhá. Neodsuzuji ani ty, kteří se rozhodnou pro ani ty kteří se rozhodnou proti. Ale k obojímu je NUTNÉ opravdu zvážit nejen jak se bude cítit ono ale i my okolo ne?
 Gábina syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Titanik ... 

(9.8.2006 16:08:39)
a rozhodnou-li se svůj život ukončit, mohou skočit třeba pod vlak...


To je dobrý, a co když k tomu nebudou mít sílu ?

Dal si někdo práci a vyhledal si, co měl plod autorky článku za mutaci?

Klinefelterův syndrom (XXY) Genetická porucha vyznačující se tím, že postižený jedinec má místo jednoho chromozóny X tyto chromozóny dva. Tento syndrom je pojmenován Harrym Klinefelterovi, který jej roku 1942 poprvé popsal.

Do puberty jsou jedinci bez příznaků, v pubertě se objevují eunuchoidní rysy, obezita, gynekomastie (vývin poprsí u mužů v důsledku hormonálních poruch, asi 50% případů), vývojové vady urogenitálního traktu, později se objevují i výchovné problémy a sterilita.
Dále se velmi citují nádory hypofýzi, varlat, prsů, VVV urogenitálního traktu, cukrovka, agresivita.
Existují i formy s více X chromozomy, které doprovází psychická retardace.

 Olga F. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Titanik ... 

(9.8.2006 16:23:28)
Ano, a proto se v pubertě zahajuje léčba testosteronem,
který ovlivní pozitivně vývoj sekundárních pohlavních znaků a potenci....výsledek....při správné léčbě dejme tomu celkem normálně vypadající potentní muž - neplodný, ale schopný sex. života...dejme tomu trochu větší sklony k agresivitě...větší pravděpodobost některých závažných onemocnění.. nejedná-li se o variantu s více X chromozomy, pravděpodobně normální IQ... kolik je takových v "běžné" populaci? Já bych řekla, že dost... samozřejmě může nastat závažný průběh ale, jak již jsem psala, nikdy nevíte...
Viděla jsem několik pacientek s Turnerovým syndromem -XO /chybí jeden pohlavní X chromozom/, po hormonální léčbě růstovým hormonem a estrogeny - 150 cm výška, normální IQ, nepolodnost, prsa tak č. 4 - normální chlap by se svalil na zadek....
jistě také genet. vada provázená rizikem některých dalších malformací a onemocnění .... ale nikdy nevíte :-).
Olga F.
 Gábina syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Titanik ... 

(9.8.2006 16:31:44)
Otazníků víc než dost, pisatelka se rozhodla, jak se rozhodla, je to její věc, že podstoupila potrat, netřeba jí za to soudit, pistoli u hlavy jí nikdo nedržel, je plnoletá, svéprávná, je to jen a jen jeírozhodnutí, do kterého nikomu nic není.
 Brbla, 2 děti  
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Titanik ...TS..JO!  

(15.8.2006 11:59:42)
S jednou takovou paní s TS jsem byla v porodnici. Právě se chystala přivést na svět holčičku z umělého oplodnění - spermie od manžela, vajíčko od dárkyně. Spokojená, veselá paní, inteligentní, zdravá :))). O svém problému v podobě TS mluvila naprosto bez problémů :). Brbla
 Svatulinka+Emička 09/09+// 


Re: Re: Re: Re: Titanik ... 

(9.8.2006 19:10:22)
Také si myslím, že pokud se zjistí, že bude dítě postižené, nemělo by se na svět přivést. Dnešní doba je opravdu krutá a myslím si, že lidé, kteří mají nějaké postižení a vyrovnali se s tím, jsou spíše výjimka! Nechat si dítě, o kterém předem vím, že bude postižené, mi přijde kruté vůči němu i rodině!
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Re: Titanik ... 

(9.8.2006 18:43:26)
díky Olgo, nenapsala bych to lépe.

Iva
 Osminka 


Re: Vladane (autorka ať to nečte) 

(9.8.2006 14:52:25)
Tak si Vladane představ, že někdo přijde a řekne - aha, on má chudáček vadu, bude si hůř hledat partnerku, to je trápení, to by bylo lepší kdyby nebyl. A zabil by tě. Spokojen? Nemohl bys říct ani popel, dokonce by ses nesměl ani nadechnout. Nikdo nemá právo brát život.
 Vladan 


Re: Re: Vladane (autorka ať to nečte) 

(9.8.2006 15:07:01)
Ale doprčic, vždyť tady jde o něco jiného!!! V případě prenatálních testů se ty testy dělají právě proto, aby se případné postižení odhalilo!!
A pokud se odhalí, tak by matka neměla váhat s ukončením toho těhotenství.
Já nemluvím o genocidě postižených, proboha!
 karin 
  • 

Re: Re: Re: Vladane (autorka ať to nečte) 

(9.8.2006 15:10:28)
Vladan má pravdu

a Boha ani jiný imaginární postavy bych do toho nezatahovala
 Osminka 


Re: Re: Re: Re: Vladane (autorka ať to nečte) 

(9.8.2006 15:40:14)
O Bohu a jiných imaginárních postavách nepadlo ani slovo. Naopak genocida postižených je výstižná. A Vladane, ty testy se dělají taky proto, aby se některá postižení opravila již v děloze, např. brániční kýla, na jiná aby se připravil tým k okamžité operaci, až se mimi narodí, např. cyanotické srdeční vady a na jiná aby se připravili rodiče, třeba rozštěp. Nezlobte se na mě za můj názor, ale opakuju, že nikdo - ani doktoři (jsem doktorka), nemá právo brát život.
 Vladan 


Jsem cynický, bezcitný hajzl 

(9.8.2006 15:42:00)
nicméně to nemůžu jinak říct. Už jsem jako ten Vladko z Vyvolených - "Já to prostě tak cítím, ty vogo:-)"
 Osminka 


Re: Jsem cynický, bezcitný hajzl 

(9.8.2006 15:51:31)
To jistě nejsi. Ale rád bys měl všechno na světě pod kontrolou, což v reálném životě často nejde.
 Tolerance 
  • 

Re: Re: Jsem cynický, bezcitný hajzl 

(11.8.2006 15:32:00)
Přeji hodně štěstí,aby zakrylo vzpomínky a myslím že až budete mít zdravé mimčo,tak se stím smíříte snáze,protože srovnání životaschopnosti pro Vás bude rozhodující.
 Pavla 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Vladane (autorka ať to nečte) 

(9.8.2006 15:44:32)
Známým věřícím se již před delší dobou narodilo miminko, které ihned po porodu zemřelo, oni to věděli, že zemře, právě již od těch testů, kdy se také vědělo, že vada je neslučitelná se životem, ale oni se přesto rozhodli, že mimi donosí. Myslíte si, že to je správnější??? Vždyť to trauma muselo být daleko větší ... Teď mají další dvě zdravé děti.
 Osminka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vladane (autorka ať to nečte) 

(9.8.2006 16:01:38)
Pavli, já nevím, jaké trauma je větší nebo menší, obojí je strašné. Ale možná ti rodiče aspoň mají klid v duši, že to tak mělo být a nedalo se nic dělat. Genetické vady mohou být více nebo méně vyjádřené a před porodem se to obvykle na 100% nepozná - neboli např. není Down syndrom jako Down syndrom- některý zemře hned po narození a jiný je schopný citově bohatého života. Je tedy na rodičích, jestli chtějí rozhodnout a nést za to zodpovědnost. Já osobně bych nechtěla žít v otázkách, jestli to postižení opravdu bylo tak strašné a co by bylo, kdyby....
 Janina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vladane (autorka ať to nečte) 

(9.8.2006 16:11:01)
Ne, to trauma nebylo větší. Muselo to šíleně bolet, protože asi celou dobu doufali, že se stane zázrak a ten se nestal. Ale věděli, že neudělali nic, čím by mu tomu dítěti vzali šanci na život.

PS: Myslíte si, že třeba děti s Downovým syndromem nemohou být šťastné? Jen jejich představa štěstí je trochu jiná než naše...
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vladane (autorka ať to nečte) 

(9.8.2006 18:56:12)
manželova teta se v 8. měsíci, do té doby naprosto bezproblémového, těhotenství dozvěděla, že její dítě nemá plíce a zemře, jakmile dotepe pupečník. Přesto dítě donosila a říká, žeje vděčná za těch pár dnů života "navíc", které mu mohla dopřát a mohli být "spolu".
 Vladan 


Milá paní doktorko 

(9.8.2006 15:50:24)
Rozštěp rtu (říká se tomu zaječí pysk, ne?) a nebo kýla je přece jenom o něčem jiném.
Já měl na mysli různé syndromy, které dítě třeba bezprostředně neohrozí na životě, ale úplně mu ho převrátí naruby.
Když už jste tak horovala pro to, že pokud mám vadu, měl by, dle mého názoru, každý právo mě zabít...jako doktorka máte určitě kontakt s postiženými (když tak bojujete za jejich právo se narodit). Zeptala jste se někdy někoho z nich, zda by se chtěli narodit ve stejném těle, jako jsou teď? Znova? Zkuste to. Já jsem se totiž pár postižených přátel zeptal.
 Osminka 


Re: Milá paní doktorko 

(9.8.2006 15:52:50)
Aha. A všichni ti řekli, že by se radši nenarodili? Nebyli? Neexistovali?
 Vladan 


Re: Re: Milá paní doktorko 

(9.8.2006 15:54:07)
Ne. Všichni řekli, že kdyby si mohli vybrat, chtěli by se narodit jako někdo jiný. Jako někdo s normálním tělem.
 Osminka 


Re: Re: Re: Milá paní doktorko 

(9.8.2006 16:02:44)
Nojo, ale to je o něčem jiném... To není o životě a smrti, ale o touze být lepší - to máme do jisté míry všichni. Kdyby ti řekli, že by se radši nenarodili, dala bych ti za pravdu.
 KLara 
  • 

Re: Re: Re: Milá paní doktorko 

(9.8.2006 16:22:11)
Vladane,
nikdo z nás neví, jak to dooprady je, ale nemyslím si, že by se dítě, jehož existence je ukončena v děloze objevilo "na druhý pokus" v děloze - s tím správným tělem jako tatáž bytost co předtím. Myslím, že tady něco jako "nanečisto" nefunguje. Pokud jsi to myslel takhle. Kdoví jak to všechno je... Jinak sama pro sebe mám nastavenou takovou hranici, že považuju za únosné ukončit těhotenství, kde je jasné, že dítě bude po porodu potřebovat trvalou život udržující péči bez naděje na podstatné zlepšení nebo jeho doba přežití bude okolo několika měsíců či málo let. Což asi přesně vidím jako popisovaný případ věřící (nic proti věřícím!!) rodiny, kdy matka vědomě donosila dítě,které nemělo šanci o dlouho přežít porod. Taky bych možná, už trochu s výhradou, rozlišovala jestli se jedná o první dítě, protože pak je omezena možnost matky mít další třeba zdravé děti (pro nutnost neustálé náročné péče o postižené dítě) čemuž si myslím, že by příroda asi moc nechtěla a nebo zda jde o další dítě v rodině s již trochu odrostlejšími dětmi a je zde třeba i více možností se o takové dítě postarat.

Možná mě za chvíli přejde sranda, protože se může stát , že budu řešit to samé. Je mi 35 a začínáme se pokoušet o druhé dítě.
 Gábina syn 5 let 
  • 

Re: Re: Milá paní doktorko 

(9.8.2006 16:19:54)
Když ono záleží na tom jak to má kdo srovnané v hlavě a od toho se odvíjí přístup k věci. pro někoho je 20 týdnů staré těhotenství plod, pro někoho živá bytost. A jak si to kdo srovná, tak k tomu přistupuje.
A od kdy je plod živá bytost, řeší všichni. Dle Vatikánu od spojení spermie s vajíčkem, dle vědců od schopnosti samostatného života.
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Re: Re: pro Vladana - díky Osminko 

(9.8.2006 18:51:23)
ale ano,

jen to maličké se nemůže ke všemu vyjádřit ani se bránit.
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Milá Ivo, 

(9.8.2006 18:39:26)
ano, Vladane, jsem zdravá.
Přímo v rodině se Downův syndrom nebo jiné vážnější postižení nevyskytuje. V okruhu mých přátel ano. Zmiňovala jsem se o tom už v jednom diskusním příspěvku.
Momentálně žijem s manželem už delší dobu ve Francii a společnost mi tu k postiženým lidem připadá tolerantnější než v Česku. Ano, odpovídám na váš dotaz - denně potkávám na ulici, v obchodech i dopravních prostředcích nevidomé, vozíčkáře, mentálně postižené, děti i dospělé s různými postiženími a připadá mi to naprosto normální. Zpočátku jsem nevěděla, jak se chovat, Rada je jednoduchá - stačí se chovat přirozeně a nebát se - postižení nekoušou ani nejsou infekční. Navíc jsem několik let pracovala s neslyšícími dětmi v dětském domově.
Jistě, chápu, že starat se o postižené dítě/dospělého není jednoduché. Ale copak je smyslem života prožít ho jednoduše a hladce?!
Myslete si klidně, že jsem naivní. Můj názor to nezmění.

Iva

 lada 
  • 

Re: Re: Bolest 

(9.8.2006 13:11:44)
Myslíš, že by to dítě volilo raději smrt než život s horším ksichtem? To si teda neumím představit. Manžel měl sestru s daleko závažnějším vrozeným onemocněním a opravdu to změnilo život celé rodiny. Ale nikdo nikdy neřekl: Bylo by lépe, kdyby se nenarodila. Zničilo je, když umřela, ale pořád na ní vzpomínají, co jim dala, co se díky ní naučili. Potrat je jistě pohodlnější řešení pro matku, ale pro to malé děťátko to nic dobrého není. Pokud volím potrat, musím vědět, že dělám špatnou věc. Je možné, že by to bylo ještě horší, kdyby se dítě narodilo, takže prostě volím menší zlo. Pro ten samotný plod ale smrt dobrá není.
 Hanka + Hančí 5/05 
  • 

Re: Re: Re: Bolest 

(9.8.2006 13:21:28)
Lado, ještě jednou opakuji, ten, kdo to neprožil, neví nic, a ty ještě málem soudíš, či co!!!? Nikomu bych nepřála takové rozhodování,nikdo nevidí do druhého...
 Dana 
  • 

právo soudit 

(9.8.2006 13:21:43)
Nepřipadá mi rozumné tvrdit, že usmrtit plod je hrozná věc. Myslím si, že rozhodnutí, zda si nechat nebo nenechat dítě s postižením, je jenom a pouze na rodičích - ti se o něho budou starat, nikdo jiný jim do toho nemá co „kecat“. Tady bych se zastala Vladana. Ano, je možné, že by i postižené dítě bylo v životě šťastné. Ale je taky docela možné, že by jednou rodičům vyčetlo, že ho nechali žít... A vědomí, že jsem porodila člověka, který je nešťastný a trápí se, by pro mě bylo myslím horší než vědomí, že jsem zvolila ukončení těhotenství.
 Vladan 


Re: právo soudit 

(9.8.2006 13:24:50)
Děkuji. Tohle přesně jsem měl na mysli. Nejsem pro to, aby na svět přicházeli mrzáčci, kteří na svět přijít vůbec nemuseli. Ne pro to, že změní chod rodiny a matka k vůli nim bude nešťastná - ale pro ně samé.
 pilarka 


Re: právo soudit 

(9.8.2006 14:26:14)
Souhlasím s Danou. Plně sdílím její názor, lépe bych to nenapsala
 Janina 
  • 

Re: právo soudit (autorka ať nečte) 

(9.8.2006 16:02:19)
Zdravím všechny.
Dano, Vladane, říkate, že myslíte hlavně na to dítě, aby nebylo v budoucnu nešťastné.
Ale ono nemusí být. Jistě, nekteří lidé jsou zlí a řeknou lecos a dokážou ublížit, když je někdo "jiný"..
Mám sama zdravotný problém, tak to vím. Měla jsem pochybnosti, jestli si najdu partnera, kterému nebudou moje problémy vadit... ale nikdy mě nenapadlo přemýšlet, že bych raději "nebyla". Řekla jsem si, že když se nevdám, tak mi asi občas bude líto, že nemám rodinu a děti, ale můžu se věnovat práci, studiu, kamarádům... je spousta lidí, kteří žijí sami ne kvůli zdravotnímu postižení, ale prostě proto, že se tak rozhodli...
A lidi, kteří hledají partnery nebo kamarády podle dokonalého vzhledu a zdraví... co jsou to za lidi? Přece nebudu stát o někoho tak povrchního, komu záleží jenom na tom jak člověk vypadá... Jistě, že tyto argumenty nezafungují na sto procent a občas srdíčko zabolí, když potkáš někoho, kdo se ti zdál skvělý a ukáže se, že mu takové věci vadí. Zabolí to, ale dokážeš se přes to přenést. Myslím, že hodně záleží na rodině, jak dítě vychová a co ho naučí, jakou mu dá sebedůvěru a jak mu pomůže... To je z té psychické stránky... Nějaké "možná to dítě bude nešťastné" není důvodem k zabití.
A co se týče té fyzické: ano, je možné, že bude s tím postižením žít. Dá se to. Ale jak můžete vědět, že za 15 let, až ten drobeček půjde do puberty nepokročí lékařska věda natolik, že jeho problém výrazně omezí, zlehčí? Mně se to stalo a dnes mám život mnohem lehčí než před dvaceti lety - díky všem lékařům a výzkumníkům... Jsem šťastně vdaná, mám zdravou holčičku a teď čekám chlapečka.
 Rebeka1.K 
  • 

souhlasím 

(10.8.2006 11:20:35)
..naprosto sdílím Tvůj a Vladanův názor-jen k těm mudrlantům co tady řeší otázku potratů-o početí rozhodují také rodiče a pokud dítě setrvává v těle matky je jeho součástí a jen ona sama/společně s partnerem/má právo rozhodnout o jeho narození či nenarození-protože mnohdy celoživotní péče o případně postižené dítě se týká hlavně jí-tak bych nechala zcela v kompetenci jednotlivých maminek,které se dostanou do této nezáviděníhodné situace jak se rozhodnou.
 Vladan 


Re: Re: Re: Bolest 

(9.8.2006 13:39:57)
A zeptal se někdy Tvé švagrové, jestli je spokojená se životem, jaký vede? A zda by se chtěla znova narodit taková, jako se narodila?
To je ta věc, která mě na tom nejvíc točí - všichni se cítí úžasně užitečně, tomu dítěti tvoří celý svět, jsou s ním rádi a dítě je rádo s nimi - a jednoho dne musí do světa a zjistí, že lidé se na něj dívají úplně jinak, než jak bylo zvyklé z rodiny a že mu klidně a nelítostně nastaví zrcadlo...a že ten život není tak krásný, jak si myslelo, že bude.
Pokud se někdy, milé maminky, budete (nedej Bůh) rozhodovat, zda se Vám má dítě, které má zjištěnou v prenatálním období nějakou vadu, narodit, přemýšlejte i nad tím, jaký bude mít život, až mu přestanete umetat cestičku a až Vás jednou ztratí...
 irlev 


Re: Re: Re: Re: Bolest 

(9.8.2006 21:45:23)
Vladane, souhlasím s Vámi.
 žinča 


Re: Re: Bolest 

(10.8.2006 18:08:33)
Vladane, zkus si ve vyhledávači najít co ten syndrom opravdu znamená. Když jsem si přečetla všechny možné odkazy, zjistila jsem , že se nejedná o takové postižení, kvůli kterému bych se rozhodla pro přerušení těhotenství. Neodsuzuji ženy, které se rozhodly pro tuto cestu, sama nevím, co bych dělala, ale určitě bych si pročetla veškerou dostupnou literaturu, jestli dané postižení umožňuje kvalitní život. To , že se můj syn narodí sterilní, případně bude muset brát do konce života testosteron mi nepřipadá tak strašná daň za ŽIVOT. Nechci , ale pisatelku článku odsuzovat. Možná neměla všechny informace, možná na ni tlačili lékaři, manžel... Přeju jí ať překoná tohle těžké období a raduje se ze zdravého dítěte.
 martina, matej 09/03, Kuba 25.5.05  
  • 

Re: Bolest 

(9.8.2006 12:10:24)
mIlá Dany,

Asi tě tenhle zážitek bude provázet dlouho, ne li celý život, také bych se trápila, ale nyvyčítej si to a nedávej za vinu.

Já byla na AMC při obou těhotenstvích a rozhodla bych se stejně. U nás to bylo tedy podezření na M. Down. O klineferterově syndromu nám také říkali, chlapečci mají o 1 nebo i více X chromozomů. Nevím, jestli míta postižení může záviset právě na počtu těch X, ale nikde není dáno, že na tom postižení budou stejně a budu schpopni normáního života. Moc záleží na rodičích, jak jsou schopni to psychicky unést a dítěti pomáhat a pak na tom, jak hodne je dítě postižené. Máme v rodine downův syndrom a jak jsou některé tyto děti schopné se hodne naučit a začlenit se, tak můj strýc tedy ne :-(. Nenaučil se mluvit, natož tedy něco přečíst či napsat, má epilepsii, nemocné srdce..... A vzhledově je na tom také jinak, než děti, co občas vídám v televizi :-(((. Takže nikdo nemůže nikoho soudit, za jeho rozhodnutí.

Kdybych takové miminko porodila, nikdy bych ho nedala do ústavu, ale znám se a vím, že by ze mě byla utrápená matka.

Jo a nikdy jsem u doktorů - genetika, prenatální u aploniáře, v podolí nepocítila jen náznak nějakého tlaku typu rychle se rozhodnete a lepší by pro vás bylo. Naopak např. odběr plodové vody v 2. tehu mi vymlouvali, pak až genetička kývla, že riziko tu přeci jen je a že jestli budu po psychické stránce ve stavu v jakém jsme byla před odberem tak at jdu.

Dany, drž se a já držím palce, at to brzy přebolí z té největší bolesti

Martina

 Svatulinka+Emička 09/09+// 


Re: Bolest 

(9.8.2006 18:55:07)
Sice máte pravdu, že nejde o tak vážné onemocnění, ALE jde o to, že chlapec-muž s tímto onemocněním není schopen pohlavního styku a často bývají agresivní!
Nyní jsem těhotná a kdyby zjistili, že je mímo jakkoli nemocné, jednala bych stejně, jako autorka článku!
 Evča, kluci 90+96 


Velmi soucítím 

(9.8.2006 11:45:26)
Milá Dany, velmi s Tebou soucítím. Hodně jsem přemýšlela o otázkách, kterých se dotýkáš v článku. Měla jsem totiž předčasně narozené dítě, které mělo kvůli tomu brzkému narození různé vážné problémy a po roce a půl zemřelo :-( Dokud žil, chodila jsem za ním téměř denně po odděleních dětských JIP a po nemocnicích. Byla jsem doma s prvorozeným, který byl jen o rok starší, neměl ho kdo hlídat, tak jsem nemohla být v nemocnicích s tím nemocným. Kromě svého nemocného Petříčka jsem viděla i hodně dětí různě nemocných i postižených, hodně (bez)nadějných případů, mluvila jsem se spoustou doktorů i sestřiček, které by za ty drobečky i dýchali, kdyby to šlo. To, co píšu, se stalo mému prostřednímu synovi. Pořád jsem přemýšlela, kladla jsem si bolestné otázky, na které jsem stejně nenalézala odpověď, která by mě uspokojila a uklidnila. Každé řešení bylo špatné.

Dnes - s odstupem více než 10 let - to vidím takto: Kdyby můj prostřední syn přežil a byl těžce nemocný nebo postižený, nikdy bychom si nepořídili toho třetího - šikovného zdravého synáčka! Protože bychom na to neměli sílu ani čas. A neměli bychom čas ani na toho nejstaršího - zdravého chytrého kluka. Všechen čas bychom věnovali tomu nemocnému, aby přežil..., byli bychom unavení, vyčerpaní, vystresovaní. Nejstaršímu bychom se nevěnovali a nejmladší by se ani nenarodil :-(

Možná by ses mohla pokusit to brát taky tak - kdyby žil Tvůj nemocný synáček, netroufla by sis pořídit toho zdravého. Měla bys antikoncepci a Tvůj zdravý synáček by nejspíš nikdy nebyl ani počatý, protože bys na něj neměla sílu, odvahu a čas.

Chápu, že je hrozné žít s vědomím "zabila jsem své dítě". V tomto ohledu jsem to měla jednodušší - u nás se to vyřešilo "samo".

Nevím, jestli Ti to pomůže, ale zkus se podívat na stránky anjeliky.sk - tam se scházejí maminky, které z různých důvodů přišly o dítě. Když tam napíšeš, určitě tam najdeš soucitná slova. Nejspíš si nad některými příběhy pobrečíš, ale snad to budou slzy, které očistí dušičku a pomůžou.

Možná by Ti pomohl hovor s nějakým laskavým duchovním (knězem, farářem kazatelem) nebo rozhovor s dobrým psychologem. Nevím, jestli máš někoho důvěryhodného ve svém okolí. Myslím na Tebe a držím Ti palce. Na nemocného chlapečka nikdy nezapomeneš, ale časem to nebude tolik bolet.

A hlavně o tom mluv nebo piš - je dobře, že jsi napsala sem a klidně časem napiš ještě jinam. Je moc důležité nedržet zármutek v sobě, ale vypovídat se. Pokud máš nějakou prima kamarádku, prober to s ní. Nebo to můžeš probrat takto na internetu. Moc na Tebe myslím a přeju hodně síly a radosti z Tvých zdravých dětí.

(Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale musela jsem ...)
 bára 
  • 

Re: Velmi soucítím 

(9.8.2006 12:01:18)
Je strašné co paní prožila,vím že takových žen je víc. A vím že žít s takovým rozhodnutím je hodně těžké,pořád si člověk říká co by bylo kdyby.... Já přišla o miminko hned po narození,mělo postižení neslučitelné se životem. Byla to velká rána. Měla jsem to o to težší,že jsem pochopení nemohla hledat ani u vlastní rodiny. Žijeme s manželem u jeho rodičů,on i jeho rodina jsou hluboce věřící,já nikoliv. Místo povzbuzujících slov jsem od nich neslyšela nic jiného,než :"Bůh to tak chtěl". Já se trápím,pláču a oni se pomodlí a řeknou si že to Bůh chtěl. Pisatelce příspěvku bych přála,aby se její bolest zmenšila,nezapomene asi nikdy ale časem už to nebude tak bolet.
 Evča, kluci 90+96 


Re: Re: Velmi soucítím 

(9.8.2006 12:20:36)
Milá Báro, soucítím i s Tebou a je mi líto, že si nerozumíš se svými nejbližšími, kde bys potřebovala nalézt to největší pochopení :-(

Nechci tady vyvolat teologickou debatu! Jen bych ráda napsala svůj názor, který nikomu nevnucuju. Ač jsem taky věřící, tak si nemyslím, že smrt Tvého děťátka byla Boží vůle! Nevím, jak stručně vyjádřit, jak to cítím. Prostě na světě je dobro i zlo. Nedobré věci se stávají každému - od rozbitého kolena po smrt nejbližších. Nemyslím si, že je to proto, že Bůh to tak chce. Prostě svět a život je takový - dobré i zlé, vše pomíchano. Jako věřící věřím, že jednou v nebi bude jen vše dobré a nebude tam nic zlého, protože tam bude jen Boží vůle. Ale tady na zemi tomu tak není. Tví blízcí to myslí dobře, ale mají svůj úhel pohledu, který nedokážeš přijmout a proto v něm nenalézáš útěchu. To Ti nevyčítám, prostě to vidíš jinak.

Jestli můžu poradit - pokuste se co nejdříve o další děťátko! Mně totéž radili doktoři z nemocnice, kde náš nemocný Péťa živořil a pomalu umíral. Tehdy mi to znělo divně - tady mám nemocné dítě, které bojuje o život, a doktoři, kteří o něj pečlivě pečovali ve dne v noci, mi říkají, že mám myslet na početí dalšího? S odstupem let jsem jim dala za pravdu. Na svoje děťátko nikdy nezapomeneš, ale s léty to nebude tolik bolet a další miminko Ti hodně pomůže.
 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Velmi soucítím 

(9.8.2006 12:34:29)
evčo,víš.já né že bych to chápala jinak,ale přišla jsem na to,že jsou věřící a věřící. Jedni,ke kterým patříš podle mně i ty a i můj muž,věří tak nějak normálně.( nevím jak to popsat) Máš tak nějak stejný názor na víru jako můj muž. Ale pak jsou věřící( tchýně a tchán),kteří jakoby se za boha schovávají. Bůh vše řídí,na vše dohlíží,za vše může. Občas mi připadá.že u nich je to útěk od zodpovědnosti,že si tím dost ulehčují. No ale myslím,že to je opravdu na jinou diskuzi:o)) Samozřejmě že se o mimi budem zase pokoušet a snad to výjde.
 Honorka 


Re: Re: Velmi soucítím 

(9.8.2006 12:43:44)
Každý kdo se ocitne v takové situaci se rozhoduje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a každý má jinou hranici tolerance. Co je pro někoho ještě přijatelné, je pro druhého nemyslitelné.
A tak mi přijde dost nemístné tady psát, že tohle postižení neni tak hrozné a že byla chyba těhotenství ukončit. Ono je trochu rozdíl o tom teoreticky polemizovat nebo rozhodovat o životě svého konkrétního dítěte.
Já jsem po třech letech léčby neplodnosti čekala holčičku, která by byla středně až silně mentálně postižená, měla by nemoce typu epilepsie, křeče, zdeformovaný obličej, ruce, genitálie, možná i nemoce srdce, ale nejspíš by žila.
Bylo to nejhorší rozhodování v mém životě, zvlášť když jsme dítě tolik chtěli.
Taky se mohlo stát, že už znovu neotěhotnim. Navíc kdo ví, třeba by byla šťastná i přes všechna postižení...
Pocit viny za zabití svého dítěte v sobě mám pořád, toho se člověk asi nikdy nezbaví...
Teď čekám dvojčata a doufám, že se o jejich osudu rozhodovat nebudu muset.
 Katka,kluci 4 a 7 
  • 

Re: Re: Re: Velmi soucítím 

(9.8.2006 13:08:37)
Honorko,napsala jsi to tak nějak i za mě.Když jsem o něco výše četla názory,že to postižení "by nebylo tak hrozné",že "nebylo potřeba.....",taky si říkám,že jsou autorky docela neempatické a netaktní.Autorce článku přeju,aby se brzo sebrala,má dvě děti,které ji potřebují.Její rozhodnutí bylo správné,rozhodla bych se stejně.Mám v okruhu blízkých přátel rodinu s jedním zdravým a jedním postiženým dítětem a věřte že opravdu nemají jednoduchý život. Vidím značná omezení jakýchkoliv aktivit toho zdravého dítěte,vidím opravdu velmi utrápenou,rezignovanou mamku,tátu který "utíká" do práce a kamkoliv z domova...Nechť nesoudí nikdo,kdo se s něčím podobným osobně nesetkal.
 žinča 


Re: Re: Re: Re: Velmi soucítím 

(10.8.2006 18:56:06)
Ahojky Kati,
taky jsem napsala, že tohle postižení přece nebylo tak hrozné. Bylo mi líto pisatelky, strašně. Je pro mě nepředstavitelné, že bych sama byla postavena před takové rozhodnutí,ale bylo mi líto i toho dítěte. Přečetla sis něco o tom onemocnění? Vkládám:Běžná anomálie pohlavních chromozómů u mužů, kde místo jednoho X a jednoho Y chromozómu se nacházejí dva X a jeden Y chromozóm (47,XXY). Je charakterizovaná především malými varlaty s tubulární hyalinizací (vazivovou přeměnou semenotvorných kanálků), azoospermií (netvoří se spermie) s neplodností, nevelkým zvětšením prsou, byla zaznamenána i porucha intelektu. Postižení jedinci se po porodu jeví, s výjimkou malých varlat, normální. Postižení se rozvíjí až v pubertě, dospělí jedinci bez terapie testosteronem tloustnou. Mohou být připojeny anomálie jako kryptorchismus (nesestouplá varlata), hypospádie (rozštěp penisu), neurologické poruchy, skolióza (vybočení páteře), v dospělosti cukrovka.

Pokud to chápu dobře, tak kdyby se nepřidaly horší problémy, tak život takto postiženého přece nemusí být tak hrozný ani pro něj , ani pro jeho rodiče. To jsem musela napsat, protože nemám ráda, když se pro lítost zavírají oči před celou pravdou.
Jsem přesvědčena o tom, že pisatelka článku se rozhodla podle svého nejlepšího svědomí, pravděpodobně lékaři objevili , že postižení by bylo těžšího rázu a jak tady někdo krásně napsal, kdyby se rozhodla jinak, její zdravý chlapeček by teď nebyl na světě, má koho milovat a dala život dítěti , které je zdravé, šťastné a má milující matku. Přeju jí, aby byla také šťastná a vím, že nelze zapomenout, ale lze bolest přijmout.

Soucítím s ní, ale nechci aby to byl falešný soucit.

Ona taky ví, že byla i druhá možnost, o to je její bolest horší. My nevíme, co nás čeká. Naše děti můžou zemřít na rakovinu, může je zabít auto, zlý člověk, mohou být nešťastné, nemocné, ochrnuté,cokoliv. Naše štěstí spočívá v tom, že nic netušíme.

Omlouvám se jestli jsem byla zlá a netaktní.



 Dany 
  • 

Re: Re: Pro žinču od Dany 

(10.8.2006 21:51:27)
pro žinču
Je moc hezké,že sis o té nemoci něco přečetla.Doktoři mi o té nemoci ale říkali daleko více,než co se někde píše.Nechci ničí soucit,jak si asi pravděpodobně myslíš.Napsala jsem ten článek možná proto,že jsem hledala trochu pochopení a myslela jsem si,že dokážu najít klid ve své duši.Moc hezky se o tom vám všem píše,ale být v mé kůži,když musíte rozhodnou,zda ano či ne.....jaký by měl život? Myslíte si všichni,že jsem myslela na sebe? Ne!Myslela jsem právě na něj.Vím moc dobře,že to byla nemoc slučitelná se životem,ale kladu si otázku,zda by mi to někdy vyčetl,že je takový jaký je a že žije život jaký žije.....přesto s tím nedokážu žít a nevím zda jsem udělala dobře.
Nechci soucit,děkuji nechci.O to mi tu nešlo.Jen jsem hledala radu,jak se s tím vyrovnat,co jsem to vlastně udělala.
Možná by jsi psala a smýšlela jinak,kdyby to potkalo právě tebe a musela si se rychle rozhodnout.Hledala by jsi soucit?
 Štěpánka 
  • 

Re: Re: Re: Pro žinču od Dany 

(10.8.2006 22:48:33)
Já si myslím, žes udělala blbě.
Ne kvůli plodu, nakonec máš zdravé dítě, které by v případě donošení těhotenství, nebylo. Udělalas blbě kvůli sobě, protože se trápíš a vypadá to, že to ještě nějakou dobu potrvá. Zkusila bych vyhledat odbornou pomoc, netuším bohužel jakou.
Je mi moc a moc líto, že to máš, ale třeba to má smysl. Třeba si někdo na Rodině uvědomí na tvém krutém příběhu, že by takové trýznění nechtěl a jiným rozhodnutím se mu vyhne.

Jsi hodná, dobrá holka, nezabila jsi, jenom ti věda umožnila změnšit trápení několika lidí, ale tvoje zvětšila. :-( držím ti palce.
 žinča 


Re: Re: Re: Pro žinču od Dany 

(11.8.2006 7:41:02)
Dany nechtěla jsem ti ublížit a omlouvám se, pokud se tak stalo. Myslím, že jsem napsala , že si myslím, že tobě doktoři řekli víc a že postižení bylo možná horší. Někde v téhle debatě je příspěvek od Rosiny, vím, že jsi ho četla a já se s ním plně ztotožňuji. Jen se mi nelíbily, některé příspěvky, které hned napsaly jasně, jasně , dobře jsi udělala. Ty jsi neudělala dobře, a teď prosím nechápej tuto větu špatně. Myslím tím, že žádná žena, která se rozhodne pro ukončení těhotenství z důvodu postižení dítěte neudělá dobře. Udělá to co musí. Já chápu, že jsi musela. Chápu proč. Jsem ráda, že jsi se ohradila a vysvětlila své pohnutky. Moje námitka nebyla proti tobě, ale proti některým rezolutním příspěvkům, které byly pro přerušení. Chtěla jsem jim říct, že nic na světě není černobílé. Je podle mě totiž hloupé napsat, jasně, udělala jsi dobře, já bych se rozhodla taky stejně. To je strašně jednoduché . Ale ty jsi to tak jednoduché neměla, ty jsi to prožila. Ty jsi přemýšlela, co je správné, ty teď musíš nést tíhu svého rozhodnutí. Svým soucitem tě nechci urazit, vím , že ho nepotřebuješ. Pořád musím myslet na to , co tě potkalo. Donutila jsi nás všechny zamyslet se nad hodnotou života. Tvá zkušenost je podle mě ta nejhorší nespravedlnost a zlo, které matku může potkat a i když tě neznám, je mi líto, že potkala tebe. Že potkala , kteroukoli ženu. Že potkala mou nejlepší přítelkyni. Já jsem totiž zblízka viděla jak to poznamená duši navždy.
 žinča 


Re: Re: Re: Pro žinču od Dany 

(11.8.2006 8:16:46)
Dany, ještě něco. Ptala jsi se mě , jak bych se rozhodla já. Na to ti můžu odpovědět se 100procentní jistotou. Rozhodla bych se nechat si dítě. Ne proto, že jsi myslím, že je to správné. Ne proto, že bych byla tak statečná.
Právě proto, že jsem zbabělá. Vybrala bych si odpovědnost za to, že se jednou budu dívat na své trpící dítě, že se mě jednou zeptá.......a taky bych musela žít se svými výčitkami. Neexistuje dobrá a špatná volba. Netrap se už. Podívej se na svého syna jdi dál, nezastavuj se.
 Alena a chlapeček 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pro žinču od Dany 

(11.8.2006 9:16:42)
Ahoj, celá ta diskuze se mnou pořádně otřásla, ale tvůj příspěvek mi mluví z duše. Rovněž jsem si tím prošla a nyní mi leží v postýlce chlapeček, kterému rovněž schází některé z chromozomů. Prošla jsem si tím vším, rozhodováním, nejistotou, porodem...A vím, že já bych na potrat nešla, když je zde možnost, že to dítě ten svůj život přece jenom nějak - pro něj třeba kvalitně prožije. Ale ty jsi vystihla to pravé, není to o statečnosti nechat si takové mimčo, je to svým způsobem zbabělost, abch něco v životě nepokazila.
Hrozně mě zarazily jednoznačné příspěvky, nemyslila jsem si, že tolik lidí bude JEDNOZNAČNĚ souhlasit s potratem. Jenom poznámku, když já byla ve fázi rozhodování, jedna má kamarádka, kterou znám mimochodem od svých 2 let mě vehementně přesvědčovala, ať jdu na potrat - důvod, zkazí ti to manželství, život... Řeknu vám, že od té doby se k ní chovám chladněji, aniž bych to tak chtěla, prostě člověk pozná přátele, až když mu kape do bot.
 Vladan 


Kamarádka se Vám snažila poradit, jak nejlépe uměla... 

(11.8.2006 9:42:07)
a Vy se k ní teď chováte chladněji, protože jste ji POZNALA když Vám teklo do bot.
Úžasné. :-(
 Alena 
  • 

Re: Vladanovi 

(11.8.2006 13:56:15)
Ono nenadarmo se říká, že v nouzi poznáš přítele... Je rozdíl, když se Vám někdo snaží poradit, jak nejlépe umí, i když má na věc jiný názor nez Vy. Nicméně přesvědčování, které se rovná nátlaku a ukončování rozhovorů s tím, že DĚLÁM ŠPATNĚ, když nechci na potrat mi nesedí s mou představou přítelkyně. Takhle to vidím já. Tohle je téma na strašně dlouhou diskuzi, např. to byla i docela velká prověrka mého 6 letého manželství, muž si taky zprvu - aniž by o nemoci našeho syna něco věděl,jednoznačně přál potrat. Vladane a víš co je na tom nejhorší, že pro ukončení těhotenství se v takové situaci musíš rozhodnout téměř okamžitě - já na to měla 4 dny. Takže nesuď, abys někdy nebyl souzen.
 Vladan 


Soudím a chci být souzen 

(11.8.2006 21:27:40)
Vy jste svou přítelkyni odsoudila. Už teď se k ní chováte chladněji, aniž k tomu máte nějaký rozumný důvod.
Snažila se Vám celou věc ulehčit a proto na Vás vyvíjela nátlak. Já ji naprosto chápu - u své nejlepší kamarádky, kteoru mám, bych jednal stejně. I za cenu toho, že se tím naše přátelství rozpadne. Protože tady nejde o to vnucovat někomu svůj názor. Vaše přítelkyně zřejmě jednala na základě zkušeností z okolí, z toho, co slyšela a jak to dopadlo u jiných lidí.
Chtěla Vás toho osudu uchránit. Kdyby to NEBYLA přítelkyně, tak se na Vás vykašle a řekne Vám, ať děláte, co chcete, protože má svých starostí dost.
Vaše rozhodnutí je jen Vaším rozhodnutím. Udělala jste, co jste udělala, máte v tom jasno a jste ochotna si své rozhodnutí obhájit před sebou, před druhými i před Bohem, pokud nějaký je a Vy před ním stanete.
Přeji Vám hodně štěstí, ať se Váš synek vyvíjí s co nejmenšími problémy. A ať máte Vy i on radost ze života.
 Kašú 
  • 

Aleno 

(22.8.2006 13:33:37)
To máte těžké... Vy jste nedokázala udělat rozhodnutí sama (prostě jste si tehdy taky nebyla jistá, tápala jste...) a přehodila jste je na druhé. Teď se vám hodí přehodit na ně i špatné svědomí. Super. Ohromně dospělé. Ach jo, škoda mluvit.
 Alena 
  • 

Re: Aleno - pro Kašú 

(23.8.2006 10:22:20)
Myslím, že jsi nic z toho co jsem psala nepochopila. Chtěla jsem jenom říci, že udělat takové rozhodnutí -tj. donosit a vychovat dítě, které dle lékařů není úplně v pořádku není vůbec jednoduché. To rozhodnutí je VŽDY na ženě. Mimochodem jsem právě v tomto okamžiku cítila strašlivé osamění, a to i přes to, že kolem sebe mám skvělou rodinu a přátele. Možná je to směšné nebo nadsazené, ale přirovnala bych to k tomu, že zemřít musíš taky sám...takhle jsem to tenkrát cítila, prostě se to týkalo jenom mně. Asi jsem nadzvedla pár lidí zmínkou o mé kamarádce, ale např. manžel se zachoval skvěle. Postižené dítě nechtěl, byl pro potrat, ale celou dobu si byl vědomý toho, že je to na mě, a byl připravený podpořit mě, ať se rozhodnu tak nebo onak. Nepřesvědčoval mě, prostě jsme si řekli co kdo chce a proč, aby to rozhodnutí padlo co možná nejpromyšlenější s nejmenšími jizvami zanechanými na nás. Věděl, že při rozhodování budu brát zřetel na jeho přání, naše schopnosti dítě vychovat, finanční možnosti atd. A to je ten rozdíl mezi ním a přístupem mé kamarádky, která mě bez racionálních podkladů přesvědčovala, jak špatně dělám, když si nechám nemocné dítě - např. argumentem, že to naruší mé manželství. Myslím si, že stejně dobře může mé manželství narušit i prožitý potrat atd. A to jenom proto, že ona by si takové dítě nenechala.

To jak Žinča psala, že rozhodnutí - nechat si nemocné dítě je svým způsobem zbabělost ženy je pravdivé a asi se mnou budou souhlasit všechny ženy, které si tím prošly. Je prostě snažší se s tím porvat a dítě vychovat, než ho zabít. Tak to vidím já. Takže Kašú možná jsi to co jsem psala pochopila jinak, ale já na nikom žádnou zodpovědnost nenechávala ani nenechávám. Pěkně si ji nesu sama. Můžu Ti říci, že to někdy bolí, když vidím bezstarosté maminy se zdravými dětmi, ale na druhou stranu bych svého syna za nic na světě nevyměnila, prostě ho miluji takového jaký je. A mimochodem nám do života přinesl kromě těch starostí i spoustu radosti. No a dovoluji si doufat, že jednou bude i on rád, že jsem se rozhodla ho nezabít.

Takže to je můj příběh, nikoho nesoudím. Myslím si, že tato diskuze může trošičku pomoci ženám, které se
rozhodují, ujasnit si co je pro NĚ v životě důležité a podle toho se dál zařídit.
 Estel (2 děti) 


Re: Pro Alenu  

(23.8.2006 12:50:56)
Aleno, chtěla bych Vám moc poděkovat za vaše řádky. Myslím, že je v této diskuzi mohla napsat jen žena, která stála před stejně těžkým rozhodnutím jako Dany… a rozhodla se opačně.
Jsem ráda, že tu Vaše zkušenost zazněla.

A k té zbabělosti - i když jste v sobě nenašla odvahu k ukončení těhotenství, měla jste odvahu přijmout do svého života i nedokonalé dítě, odvahu vzdát se „normálního“ života, odvahu jít do nejistoty, vzít na sebe dobrovolně těžký osud, kde bude jistě víc omezení, těžkostí, překážek.... A tuhle odvahu, sílu a schopnost stát si za vlastním životem z vás cítím a hluboce ji obdivuji.

Myslím, že jste dala svému dítěti dva velké dary. Život… a to, že ho máta ráda takového, jaký je… Kolik dětí má to štěstí?

Přeji Vám a celé Vaší rodině hodně společných radostných chvil… a ať se vyplní, v co doufáte :o)
 Estel (2 děti) 


Re: Pro Alenu  

(23.8.2006 12:53:01)
Aleno, chtěla bych Vám moc poděkovat za vaše řádky. Myslím, že je v této diskuzi mohla napsat jen žena, která stála před stejně těžkým rozhodnutím jako Dany… a rozhodla se opačně.
Jsem ráda, že tu Vaše zkušenost zazněla.

A k té zbabělosti - i když jste v sobě nenašla odvahu k ukončení těhotenství, měla jste odvahu přijmout do svého života i nedokonalé dítě, odvahu vzdát se „normálního“ života, odvahu jít do nejistoty, vzít na sebe dobrovolně těžký osud, kde bude jistě víc omezení, těžkostí, překážek.... A tuhle odvahu, sílu a schopnost stát si za vlastním životem z vás cítím a hluboce ji obdivuji.

Myslím, že jste dala svému dítěti dva velké dary. Život… a to, že ho máta ráda takového, jaký je… Kolik dětí má to štěstí?

Přeji Vám a celé Vaší rodině hodně společných radostných chvil… a ať se vyplní, v co doufáte :o)
 Jarmila 
  • 

Re: Re: Aleno -DRŽÍM PALCE 

(31.8.2006 13:13:07)
Nesouhlasím s tím, že Vaše rozhodnutí bylo zbabělé.Bylo to hodně statečné rozhodnutí.
 žinča 


Pro Alenu 

(11.8.2006 9:46:16)
V diskusi, která se týká takového tématu je strašně těžké se vyjádřit tak , aby jsi někomu neublížila třeba jen jedním slovíčkem, protože spousta z nás si nese podobnou ránu. Jsem ráda, že jsi pochopila o co mi šlo. držím tobě a tvému synáčkovi palce.
 Vladan 


Žinčo... 

(11.8.2006 9:36:09)
Milá Žinčo,

přečetl jsem si, co jste vložila o tomto syndromu do svého příspěvku a nestačím se divit, že byste všem těmto možnostem svého syna vystavila.
Rozštěp penisu? Rostoucí prsa? Neplodnost? Malá varlata? Snížený intelekt?
Vám to připadá jako v podstatě banalita? To by mě zajímalo, jak byste ragovala, kdyby se Vám měla narodit dcera, která by měla výrazně mužské znaky, zakrnělé vaječníky, neplodnost případně naprostou absenci dělohy a snížení intelekt. Asi stejně, viďte? Vždyť ono na tom v podstatě nezáleží - co na tom, že vy jste schopná porodit dítě a Vaše dcera nebude - vždyť se s tím může smířit a vyrovnat.
Obdivuju, jak se spoléháte na psychickou a mravní sílu svých potomků.
 žinča 


Vladane 

(11.8.2006 11:41:29)
Ahojky Vladane,díky za námitku. Vystihl jsi to přesně, že pro muže je pomyšlení na takové postižení stejně drsné, jako pro mě představa podobně postižené dcery. Dneska jsem vložila pro Dany nové příspěvky, ve kterých vysvětluji , proč bych své dítě vystavila takovému riziku. Já prostě nejsem osobně tak statečná, abych udělala rozhodnutí za přírodu. Já bych prostě jen čekala a doufala. Nejsem jedna z maminek, která si myslí, že každé dítě musí spatřit tento svět a že ho spasím tím , že budu rodit postižené děti. Ale přece je ti jasné, že je tady možnost, že dítě s tímto postižením nemusí mít všechny příznaky. Ale může, proto Dany chápu, proč se tak rozhodla. Ale nelze přeci hned říci, ano dobře jsi udělala. Pro Dany to taky přece není jednoznačné, jinak by nenapsala tenhle článek.
Ale tady nelze udělat správnou volbu. Kdyby se mi narodilo těžce postižené dítě, milovala bych ho , ale nebyla bych šťastná, nikdy bych nemohla být šťastná a vyčítala bych si, že jsem ho přivedla na svět, aby se trápilo. Nespoléhám na to, že by mě moje dítě by mě pochopilo, ale to by byla má volba, s kterou bych se musela vyrovnat a bylo by to stejně těžké jako pro Dany.Myslím, že je dobře, že se tady střetávají různé názory, protože třeba pomůžou nějaké ženě, která se právě rozhoduje. Třeba jí pomůže ten tvůj, třeba ten můj. Obdivuju Dany , že našla odvahu se svěřit a pomohla tím ostatním, možná i sobě najít cestu, ať už je jakákoliv.
 Vladan 


Nejhorší noční můra aneb Sofiina volba 

(11.8.2006 21:37:02)
Nejhorší (aspoň z mého pohledu) je, když si matka musí vybrat, zda své dítě donosí nebo ne.
Samotný potrat si myslím je pro ženu velmi traumatizující. Já si to nedokážu představit, ale určitě být musí. Takže pokud si matka potrat vybere, určitě ji to musí psychicky poznamenat a nikdo nemá právo ji za to odsoudit. Ani pokud se jedná o zcela zdravé dítě.
Pokud jde o dítě s vývojovou vadou - moje příspěvky myslím hovoří docela jasně.
Myslím, že pro Dany bude nejlepší radou - měla jste na to právo. Ať to zní jakkoliv hrozně pro příznivce "života před porodem" - dítě je před narozením součástí matky. A jako takovou součást má matka právo se rozhodnout, zda si je nechá nebo ne. U lidí vychází strašně malé procento těhotenství, takže bych to jako natolik traumatizující zážitek neviděl a zbytečně bych to nehrotil.

 Petr 
  • 

Re: Nejhorší noční můra aneb Sofiina volba 

(11.8.2006 21:52:36)
Vladane, pokračuji ve tvé logice.

Když se na postižení přijde až po porodu, taky má matka právo zabít jej?
Jaký je rozdíl mezi tím samým postižením /dejme tomu Down/ zjištěným ve 20 týdnu, nebo zjištěným týden po porodu ? Jde o Sophiinu volbu v tom s tebou souhlasím. Jen mi není jasné, proč je zabití dítěte o kousek dříve O.K. a později / po porodu/ již ne.

A mají dle tebe matky právo zabít své dítě u kterého dojde k postižení během porodu? Když se tolik oháníš tím právem matky .
 Vladan 


A jsme zase u toho - kdy je přerušení těhotenství v pořádku. 

(12.8.2006 21:24:23)
Matka ze zákona nemá právo zabít své dítě po porodu. Spousta živočišných druhů, včetně nejvyšších primátů to sice dělá, ale člověk si stanovil zákony které to zakazují. U některých přírodních kmenů však dosud trvá názor, že dítě je možné zabít i po porodu - než dostane jméno. Nevím, nesouhlasím s tím.
Proč je rozdíl, zda se přeruší těhotenství ve 20. týdnu a nebo těsně před porodem? To je jednoduché - čím nižší stupeň vývoje, tím méně rozvinutá nervová soustava a tím méně utrpení pro plod. To bychom se už mohli hádat, že čtyři buňky jsou člověkem - a to doufám nikdo nebude tvrdit.
Já neříkám, že je v pořádku, když matka přeruší těhotenství. Ale pokud má dítě těžkou vrozenou vadu, tak to v pořádku je - a je to ze soucitu k tomu dítěti. Ono se to špatně vysvětluje někomu, kdo nezažil život s nemocí. Pokud je možné zabránit tomu, aby se narodilo dítě s vrozenou vadou, která není např. jen kosmetického charakteru, mělo by se to udělat.
 žinča 


Re: Nejhorší noční můra aneb Sofiina volba 

(13.8.2006 16:37:29)
Vladane, doufám, že mi tím nepodsouváš, že Dany , nebo kteroukoliv jinou ženu, která potrat podstoupila ,odsuzuju. To, že já osobně bych na potrat nešla neznamená, že se angažuju v nějaké lize pro život, nebo jiných příšernostech.
Mám stejný názor, že žena má právo rozhodovat o svém těhotenství. Pokud je dítě zdravé a žena se rozhodne pro interupci, tak to respektuji, ale netleskám, pokud mě chápeš. Je to jen náhoda , že mám dvě kamarádky, které otěhotněly v sedmnácti. Jedna se rozhodla pro potrat, druhá pro to, že si dítě nechá. Myslím si, že obě vzhledem k tomu , jak se jejich životní situace za těch dvanáct let rozvinuly ,udělaly dobře. Nikdy jsem je neposuzovala podle jejich volby , a doufám, že jsem je taky nijak neovlivňovala.
To, co zažila Dany se však dost liší, myslím , že ona ví, že na to právo měla. Jen bych ti chtěla říct, že na začátku tvého příspěvku jsi napsal, že je pro ženu potrat traumatizující zážitek, přičemž na konci už bys to tak traumatizující neviděl a nehrotil to? Protiřečíš si, nebo jsem nepochopila , co jsi tím chtěl říct?

 žinča 


Re: Re: Nejhorší noční můra aneb Sofiina volba 

(13.8.2006 16:38:53)
Omlouvám, se za to , že jsem to tu zahltila třikrát, ale moje milované dítko se rozhodlo bacit mi třikrát na enter.
 žinča 


Re: Nejhorší noční můra aneb Sofiina volba 

(13.8.2006 16:37:30)
Vladane, doufám, že mi tím nepodsouváš, že Dany , nebo kteroukoliv jinou ženu, která potrat podstoupila ,odsuzuju. To, že já osobně bych na potrat nešla neznamená, že se angažuju v nějaké lize pro život, nebo jiných příšernostech.
Mám stejný názor, že žena má právo rozhodovat o svém těhotenství. Pokud je dítě zdravé a žena se rozhodne pro interupci, tak to respektuji, ale netleskám, pokud mě chápeš. Je to jen náhoda , že mám dvě kamarádky, které otěhotněly v sedmnácti. Jedna se rozhodla pro potrat, druhá pro to, že si dítě nechá. Myslím si, že obě vzhledem k tomu , jak se jejich životní situace za těch dvanáct let rozvinuly ,udělaly dobře. Nikdy jsem je neposuzovala podle jejich volby , a doufám, že jsem je taky nijak neovlivňovala.
To, co zažila Dany se však dost liší, myslím , že ona ví, že na to právo měla. Jen bych ti chtěla říct, že na začátku tvého příspěvku jsi napsal, že je pro ženu potrat traumatizující zážitek, přičemž na konci už bys to tak traumatizující neviděl a nehrotil to? Protiřečíš si, nebo jsem nepochopila , co jsi tím chtěl říct?

 žinča 


Re: Nejhorší noční můra aneb Sofiina volba 

(13.8.2006 16:37:30)
Vladane, doufám, že mi tím nepodsouváš, že Dany , nebo kteroukoliv jinou ženu, která potrat podstoupila ,odsuzuju. To, že já osobně bych na potrat nešla neznamená, že se angažuju v nějaké lize pro život, nebo jiných příšernostech.
Mám stejný názor, že žena má právo rozhodovat o svém těhotenství. Pokud je dítě zdravé a žena se rozhodne pro interupci, tak to respektuji, ale netleskám, pokud mě chápeš. Je to jen náhoda , že mám dvě kamarádky, které otěhotněly v sedmnácti. Jedna se rozhodla pro potrat, druhá pro to, že si dítě nechá. Myslím si, že obě vzhledem k tomu , jak se jejich životní situace za těch dvanáct let rozvinuly ,udělaly dobře. Nikdy jsem je neposuzovala podle jejich volby , a doufám, že jsem je taky nijak neovlivňovala.
To, co zažila Dany se však dost liší, myslím , že ona ví, že na to právo měla. Jen bych ti chtěla říct, že na začátku tvého příspěvku jsi napsal, že je pro ženu potrat traumatizující zážitek, přičemž na konci už bys to tak traumatizující neviděl a nehrotil to? Protiřečíš si, nebo jsem nepochopila , co jsi tím chtěl říct?

 Kašú 
  • 

Mlácení prázdné slámy 

(22.8.2006 13:45:06)
O tom to právě je. Dany se rozhodovala ne mezi dobrou a špatnou variantou, ale mezi dvěma špatnými variantami. Podle mého názoru je naprosto mimo mísu porovnávat, která je horší a která je lepší. Možná by to bylo možné v konkrétní situaci, kdybychom opravdu s jistotou věděli, jak velké bude postižení dítěte, jestli opravdu půjde "jen" o rozštěp patra (a znám ze svého okolí lidi, kterým i taková banalita dokázala hodně podrazit sebevědomí), či něco horšího. Jenže my, v té naší situaci, nevíme/nemůžeme znát všechny důsledky, které si to naše rozhodnutí vyžádá. Prostě musíme jít dál, žít, rozhodovat se. Nemá smysl se ohlížet okolo, moc se ptát. Když budete v té situci, budete na ni stejně v konečném dusledku sami. Možná vám pomůže rodina, možná kamarádky (pokud k nim neochladnete, když vám řeknou, pro jakou variantu se rozhodnout, jak to udělala např. Alena, jejíž příspěvek si můžete tady na diskuzi přečíst), ale rozhodně ne nějací chytrolíni (včetně mě) z nějakého anonymního diskuzního fóra. Ať se rozhodnete jakkoli, pravděpodobně přijdou chvíle, kdy budete zpochybňovat své rozhodnutí.

Navíc někdo opravdu může být šťastný a v pohodě, i když je na vozíku či neplodný. Jiný si bude ve 20 podřezávat žíly, protože se bude cítit jako stvůra. Jindy zase bude vyvolávat (třeba na tomto serveru) diskuzi, zda je oprávněn mít vlastní dítě, ačkoli ví, že má dědičnou vadu, kterou s největší pravděpodobností přenese i na potomky... Nějak se nám to cyklí, co?
 jana 
  • 

Re: Re: Re: Pro žinču od Dany 

(11.8.2006 13:58:19)
A proč bys nemohla myslet taky na sebe, na manžela, na staršího syna i na děti, které by teprve mohly přijít? Na tom není nic špatného. Jak je na tom tvůj manžel? Myslíš, že se s tím srovnal, nebo se taky trápí?
Podobné rozhodnutí jako ty musí u nás učinit ročně jistě desítky žen. Neexístuje k tomu nějaká diskuse na internetu? Víš, mě třeba velice pomohl internet po tom, co jsem potratila. Doktoři neměli čas ani náladu mě nějak rozebírat a příbuzní a známí s tím zase neměli většinou vlastní zkušenost.
A k tomu syndromu - našla jsem si stránky muže, který tím trpí, a ty zdravotní a psychícké obtíže jsou opravdu velmi vážné, i přes terapii testosteronem a další léčbu, včetně odstranění varlat.
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pro žinču od Dany 

(11.8.2006 14:39:32)
Alenko souhlasím s tebou.
přítel Ti má říct svůj názor,ale měl by respektovat Tvé rozhodnutí a stát pak při Tobě at s erozhodneš jakkoli.

A zabít dítě je to nejhorší co může člověk udělat.A zbavit s edítěte v břiše zabití je.Ať s evám to líbí nebo ne.nevítě nic o tom,co dítě uvnitř cítí.A ve 24.týdnu kdy můžete dítě nechat zabít cítí bolest.A při podání injekce se dusí.Nebo myslíte,že zabíjenéí živého tvora nebolí?? Inu ony se za minulého režimu nedonošené děti..jak divné že už od 25.týdne je plod považován za dítě a lékaři s eho snaží zachránit...operovali za živa,nebot prý necítí bolest.Jak je to odporné.
 L a M 1 rok 
  • 

Nevyčítej si!!!!!!!!!!!!!!! 

(14.8.2006 15:24:32)
Milá Dany, chtěla bych Ti napsat něco povzbudivého, abys dokázala zapomenout - odpustit si. Byla jsem na amnioc. - podezření na Downův syndrom. Naštěstí se nepotvrdil. Neznám přesně, jaké postižení by měl "tvůj syn", ale když jsem sama řešila, jak bych se zachovala, kdyby to "nedopadlo" - NEVÍM. Již rok a půl se děsím, jestli mě ještě jednou něco takového potká. Teprve tehdy jsem si uvědomila, co je to "HLAVNĚ ABY BYLO ZDRAVÉ". Před tím to byla jen fráze. Od té doby pro mě není nic důležitějšího, než zdraví. Bojím se toho, že by ten postižený človíček jednou nebyl spokojený se sebou. Žádný jiný člověk nemá právo Tě odsuzovat, říkat co je a co není správné. Nevím, co je správné. Bud statečná, raduj se ze svých dětí a už se netrap!
PS. Kéž by nebyly žádné "syndromy"
 Andrea,cácorky 11/00,5/07,6/09 


Rozumím Ti velmi dobře 

(9.8.2006 12:09:57)
Ahoj Dany rozumím Ti velmi dobře před dvěma měsíci se mi stalo něco podobného. Mám doma 5-ti letou zdravou dceru z prvního manželství a protože těhotenství s ní mi velmi znepříjemňoval můj bývalý manžel, velmi jsem se na druhé těhotenství těšila jak si ho se svým nynějším přítelem užijem. Do jiného stavu jsem přišla v podstatě hned co jsme se začali o miminko snažit. Těšili jsme se všichni tři společně. Malá o tom, že bude mít sourozence referovala ve školce dokonce dřív než jsem to věděla jistě. Celé těhotenství jsem neměla sebemenší problém až v 18-týdnu mi můj lékař sdělil, že krevní testy nedopadli dobře. Výsledky tam měl skoro dva týdny a já se je dozvěděla až při normální návštěvě. Naopak od amniocentézy mě v podstatě odrazoval. Nicméně amniocentézu jsem podstoupila v 19-tém týdnu a po 17 dnech kdy jsem si nepřipouštěla špatný výsledek jsem se po telefonu dozvěděla verdikt,že můj chlapeček by se narodil s Downovým syndromem. Rozhodla jsem se stejně jako ty a ve 22.týdnu 31/5/06 jsem rodila. Snažím se zapomenout a utěšit tím, že za měsíc se pokusíme o zdravé miminko, ale vím, že na tento zážitek si ponesu celý život.
Andrea
 Andrea,cácorky 11/00,5/07,6/09 


Rozumím Ti velmi dobře 

(9.8.2006 12:10:18)
Ahoj Dany rozumím Ti velmi dobře před dvěma měsíci se mi stalo něco podobného. Mám doma 5-ti letou zdravou dceru z prvního manželství a protože těhotenství s ní mi velmi znepříjemňoval můj bývalý manžel, velmi jsem se na druhé těhotenství těšila jak si ho se svým nynějším přítelem užijem. Do jiného stavu jsem přišla v podstatě hned co jsme se začali o miminko snažit. Těšili jsme se všichni tři společně. Malá o tom, že bude mít sourozence referovala ve školce dokonce dřív než jsem to věděla jistě. Celé těhotenství jsem neměla sebemenší problém až v 18-týdnu mi můj lékař sdělil, že krevní testy nedopadli dobře. Výsledky tam měl skoro dva týdny a já se je dozvěděla až při normální návštěvě. Naopak od amniocentézy mě v podstatě odrazoval. Nicméně amniocentézu jsem podstoupila v 19-tém týdnu a po 17 dnech kdy jsem si nepřipouštěla špatný výsledek jsem se po telefonu dozvěděla verdikt,že můj chlapeček by se narodil s Downovým syndromem. Rozhodla jsem se stejně jako ty a ve 22.týdnu 31/5/06 jsem rodila. Snažím se zapomenout a utěšit tím, že za měsíc se pokusíme o zdravé miminko, ale vím, že na tento zážitek si ponesu celý život.
Andrea
 Klára 
  • 

Jsem se lekla... 

(9.8.2006 12:21:22)
... podle toho poplašného titulu ala Deník super či Blesk, že to píše nějaká maminka, která neunesla poporodní depresi a fakt zabila dítě.
a ono je špatně se vyvýjející těhotenství, kterému nešlo zabránit a muselo být ukjončeno.
Chápu, že je to veliká bolest, kterou si může nést po celý život, ale není pravda, že "Zabila jsem své dítě"... Takhle trýzníš sama sebe :-((
 Evča, kluci 90+96 


Re: Jsem se lekla... 

(9.8.2006 12:26:07)
Kláro, problém je asi v tom, že Dany to cítí právě takto - že "zabila své dítě". Některé ženy to dokážou brát méně osobně třeba jako "ukončení nepovedeného těhotenství" a víceméně se s tím brzy smířit, ale jiné ženy to holt v sobě nesou a bolí je to mnohem víc. Nepíšu, co je dobře či špatně, prostě každá jsme jiná. A Dany sem napsala právě proto, že má výčitky svědomí, protože je hodně citlivá.
 Klára 
  • 

Re: Re: Jsem se lekla... 

(9.8.2006 13:14:59)
Tohle dokážu pochopit. Ale stejně tak by mohla mít výčitky svědomí, že přivedla na svět těžce nemocné dítě, které se bude trápit v bolestech a já nevím, co ještě.
Jde o to, že kdo čte ten titulek, tak se zalekne, co se stalo. Když si bude maminka sama sobě říkat, že dítě zabila, bude jí ještě hůř. JAk se třeba pak musí cítit maminky, kterým zemřelo dítě, přečtou si titulek a zjistí, že se jednalo o nutný potrat.... To jsou hodně nesrovnatelné bolesti. I když obě bolesti...:-((
PAk se stane, že podobným titulkům, které budou už opravdu odpovídat realitě, už nebudes pousta ostatních věnovat pozornost.
TAkhle se vážně píšou spíš články do bulváru, aby upoutaly pozornost.
 Hanka + Hančí 5/05 
  • 

Kláro 

(9.8.2006 13:23:31)
úplně s tebou souhlasím
 Honorka 


Re: Re: Re: Jsem se lekla... 

(9.8.2006 13:27:44)
Kláro, no já myslim, že zase tak nesrovnatelné bolesti to nejsou. V té časti těhotenství, kdy se dělají genetické testy, už je to dávno dítě, co má třeba i vlasy...
Ono takový podle Tebe "jen potrat" je vlastně porod mrtvého dítěte.
Nevíš o čem mluvíš.
Navíc fakticky člověk opravdu rozhodne o tom, že dítě zemře.
 Hana 
  • 

Re: Re: Re: Jsem se lekla... 

(9.8.2006 21:24:53)
taky jsem se titulku lekla...
Ale mám ještě jeden úhel pohledu (možná už to někdo psal, nečetla jsem všechny reakce...)
Mám známou, která čekala také postižené miminko. Lékaři jí sdělili, že postižení je takového rozsahu, že dítě pravděpodobně nebude žít, pokud ano, bude velmi postižené. Radili ihned ukončení těhotenství i z důvodu možných komplikací pro matku. Rodina také souhlasila.
Matka se však rozhodla dítě donosit. Miminko stejně zamřelo ještě mámě v bříšku a vyvolávaný porod a další komplikace velmi ohrozily matku na životě. Mohlo to však dopadnout hůř a rodina mohla být bez mámy.
Myslím, že vaše rodina musí (nebo by měla) být šťastná, že vás má. Bez ohledu na to, jaké rozhodnutí jste udělala.

 Iva, Viki (8/05) 
  • 

nedokázala bych žít s výčitkami svědomí 

(9.8.2006 12:50:47)
Moc s autorkou článku soucítím a brečím.
Mám zdravého chlapečka a chceme ještě další děti. Doufám, že nikdy nebudu muset řešit problém zda dítě donosit či ne.
Jak se však znám, vím, že bych s výčitkami svědomí nedokázala žít. Určitě bych nešla na amniocentézu ani další vyšetření (právě kvůli riziku potratu), i kdyby dítě mělo prognozu postižení.
Znám ze svého okolí dva případy, kdy lékaři prorokovali Downův syndrom či jiná postižení a dítě se narodilo naprosto zdravé.
Žijeme v domě se 4 letou holčičkou s Downovým syndromem. Rodiče o postižení věděli, rozhodli se dát malé Marii šanci žít.Jsou to milí a veselí lidé, nepůsobí nijak zničeným dojmem a koncem roku se jim narodí další miminko.
Autorce přeji hodně sil překonat alespoň tu nejhorší bolest, já bych to asi nedokázala.
 Hanka + Hančí 5/05 
  • 

Nešla bys na vyšetření?!!! 

(9.8.2006 13:17:39)
Ahoj,s autorkou článku soucítím a úplně chápu její pocity, možná právě proto, že jsem něco podobného SKORO zažila. Říkám "skoro", protože to, co jsem prodělala já, bylo doporučení lékaře jít na odběr plodovky, že prý mi předchozí testy dopadly blbě (do té doby jsem 4 měsíce a kousek prožívala bezproblémové šťastné těhotenství), samotný odběr a tři týdny strachu, že o své děťátko přijdu (navíc se zrovna blížily Vánoce). Strach byl obrovskej, byť naše dítko bylo neplánované, ale zato vřele očekávané,ale byla jsem si jistá, že bych šla na přerušení, pokud by naše holčinka byla postižená.Obdivuji rodiče,kteří chtějí své dítě, ačkoliv vědí, že je nemocné, a pak mají dostatek síly na to ho s láskou a vírou vychovávat,já bych to (asi) nedokázala. Na druhou stranu nechápu ty maminky, které mají jít na odběr, nejdou a pak porodí postižené dítě. Nevím,zda je to fér....
AUTORCE článku chci ještě říct: naše holčička je zdravá a krásná a taky plánujeme druhé. Každému se to mluví, kdo neprožil vaše utrpení, ale vězte, a v tom se asi všichni shodneme, není nic důležitějšího, než zdravé dítě a vy máte dvě!!!Buďte hodně šťastná, nebojte, čas vše zahojí... Hanka
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Nešla bys na vyšetření?!!! 

(9.8.2006 13:34:13)
ahoj,

jak jsem už napsala v jednom ze svých příspěvků na odběr plodové vody ani choriové klky apod. bych nešla právě kvůli riziku potratu. Co kdybych potratila a lékaři mi pak řekli: "Podle výsledků vyšetření byste MĚLA zdravé dítě." S tím bych žít nedokázala.

Iva
 Káča,2+bříško 
  • 

Re: Nešla bys na vyšetření?!!! 

(9.8.2006 16:11:27)
Přesně tak, Hanko. Nechápeš, že by Iva nešla na vyšetření, ale já jsem teď AMC též odmítla ač je mi 36, protože mi triple vyšel dobře a UTZ též vpoho. Před dvěma lety jsem důsledkem AMC potratila a je to opravdu hnusný zážitek rodit ve 20. týdnu zbytečně mrtvé/zdravé dítě. Jedno procento je jedno procento, nikdy nemáš záruku, že do něj nespadneš!!! Občas řeším podobnou otázku jako Dany v nadpisu a sice, jestli jsem ho já nezabila. Zodpovědnost rozhodnutí je hrozně těžká a soudit bychom neměli. Od té doby věřím víc na osud.
Dany, hladím dušičku, nedívej se dozadu a ber si jen to dobré!
Káča
 Janina 
  • 

Re: Re: Nešla bys na vyšetření?!!! 

(9.8.2006 16:49:36)
Kačenko, dělala jsi podle svého nejlepšího vědomí. Bohužel to dopadlo špatně :-(, ale ono to může špatně dopadnout i při banální operaci slepého střeva. Nebyla to Tvoje vina, lékařska věda zase raz zlyhala :-(. Chápu, že jsi to podruhé neriskovala, ja také na amniocentézu nešla, i když mě posílali. Držím palečky, ať ti druhý kluk dělá radost a všechno špatné Vás obchází...
 Helena 
  • 

Pro Hanku 

(10.8.2006 16:13:52)
Hani, proč by žena, která je rozhodnutá donosit i dítě s prognózou postižení, měla podstupovat vyšetření spojené s rizikem potratu ?
Vždyť jí, ani dítěti výsledek nic nepřinese, jen ohrozí život nenarozeného dítěte.
Vím, že jsi chtěla asi podpořit autorku článku, když jsi napsala, že není nic důležitějšího než zdravé dítě, (a ona má dvě), ale přesto musím připsat připomínku. Představ si, že bys byla máma dvou dětí: zdravého a postiženého. Pak bys to možná už takhle nenapsala. Zdravé dítě samozřejmě je důležité, (je důležité i pro to postižené dítě), ale určitě ne nejdůležitější. Rodiče postiženého dítěte, určitě nechtějí slyšet: nejdůležitější je, že máte to zdravé. Alespon já si to tak myslím. Že rodiče chtějí být vnímáni jako rodiče dvou stejně důležitých dětí. A že tenhle pohled může někomu ublížit nebo třeba jen znepříjemňovat život.
Autorce článku přeju všechno nejlepší, v žádném případě ji neodsuzuji.




 Iva, Viki (8/05) 
  • 

nedokázala bych žít s výčitkami svědomí 

(9.8.2006 12:53:14)
Moc s autorkou článku soucítím a brečím.
Mám zdravého chlapečka a chceme ještě další děti. Doufám, že nikdy nebudu muset řešit problém zda dítě donosit či ne.
Jak se však znám, vím, že bych s výčitkami svědomí nedokázala žít. Určitě bych nešla na amniocentézu ani další vyšetření (právě kvůli riziku potratu), i kdyby dítě mělo prognozu postižení.
Znám ze svého okolí dva případy, kdy lékaři prorokovali Downův syndrom či jiná postižení a dítě se narodilo naprosto zdravé.
Žijeme v domě se 4 letou holčičkou s Downovým syndromem. Rodiče o postižení věděli, rozhodli se dát malé Marii šanci žít.Jsou to milí a veselí lidé, nepůsobí nijak zničeným dojmem a koncem roku se jim narodí další miminko.
Autorce přeji hodně sil překonat alespoň tu nejhorší bolest, já bych to asi nedokázala.
 Radka - 2kluci, 2holky 


Chápu a neodsuzuji 

(9.8.2006 17:00:03)
Milá Dany,
po přečtení názvu článku jsem neměla chuť číst dál, říkala jsem si - co je to za ženskou?
Velmi hluboce se omlouvám, nakonec jsem článek dočetla a naprosto přesně vím, co jsi prožívala nebo ještě stále prožíváš.Můj bývalý manžel má staršího bratra se silným postižením Downova syndromu. Jistá pisatelka zde píše o sousedovic dcerce, která má také toto postižení, ale rodina čeká další miminko a nijak netrpí.
Ono je totiž třeba si uvědomit, že jsou různé stupně postižení, od nejlehčí formy až po nejtěžší - i po ležící a naprosto nevnímající pacienty. Velmi těžkou formou trpí i můj bývalý švagr, který je v dospělosti mentálně na úrovni zhruba dvouletého dítěte a také nezvládal jemnou motoriku - zavázat tkaničky, zapnout knoflíky apod.Rovněž čistit zuby a utírat po velké, vše musela zvládnout jeho maminka. Řeknu vám, že opravdu není o co stát, když se vám ve dveřích objeví 40letý chlap s holým zadkem....(Byl na WC). Navíc se časem přidala těžká cukrovka, takže 2x denně mu píchat inzulín, přesně a pravidelně dávat jíst odměřené dávky. Můj manžel byl o tři roky mladší, ale nikdy nebyl s rodiči na dovolené, protože neměli auto a s postiženým bratrem se velmi těžko cestovalo, navíc on měl rád svůj klid a těžko snášel změny. Nejezdili na výlety, maminka nemohla to či ono, protože musela pečovat o Milánka, přestala chodit do práce a věnovala se mu celodenně, protože nebyl přijat ani do školky, ani do školy a je prohlášený za nesvéprávného.
Celou rodinu to velmi krutě poznamenalo, řekla bych, že zejména můj bývalý muž nikdy nepoznal model rodiny, kde se prožívají radostné chvíle a kde se vzájemně respektují - tady musel neustále on, i když mladší, všechno přizpůsobit nemocnému bratrovi, nic se nemohlo,protože...
S manželem jsme se rozvedli a já se dvěma syny jsem se odstěhovala. Se svým druhým mužem jsme velmi toužili po miminku, i když mi už bylo 34, ale ta touha byla tak veliká...Dočkali jsme se a já otěhotněla.Vybírali jsme jméno, těšili se strašně moc a najednou mi v poradně pan doktor řekl, že krevní testy nedopadly moc dobře a vzhledem k hraničnímu věku doporučuje amniocentézu, kterou samozřejmě podstoupit nemusím, protože je tu nepatrné procento možnosti potratu. V slzách jsem šla domů, nikdy na to nezapomenu, jak jsem manželovi brečela na rameni. Objednali jsme se však na vyšetření, protože přesto, že jsme to nahlas neřekli, věděli jsme, že pokud to nedopadne dobře.....(viděla jsem stále před očima švagra).
Poměrně dlouhá byla objednací lhůta, miminko mezitím začalo kopat, jak mně bylo strašně!!!Ještě při pohovoru před vlastním vyšetřením jsem se dozvěděla, že náš okres je se zvýšeným výskytem DS, i když se neví proč. Měla jsem pocit, že náš osud je zpečetěn. Pokud to bude zlé, ozvou se během dvou týdnů, pokud by to bylo dobré, výsledky budou asi za měsíc. Hrůzné chvíle, hrůzné noci, bála jsem se kopající miminko pohladit a nějak mu říkat, strašně jsem se bála k němu ještě více upnout. Za 2 týdny jsem nevydržela a volala, jak to vypadá. Prý postupujeme do dalších testů, zatím to vypadá nadějně. Na své pětatřicáté narozeniny jsem konečně měla jasno - miminko je zdravé!!!
Za dva a půl roku jsem amniocentézu podstoupila znova - ke 2 klukům a 1 holčičce přibyla ještě jedna sestřička. V našem případě tedy šťastný konec.
Zdravé děti jsou největší štěstí, jaké nás může potkat. Je to dar, obrovský a nádherný, kterého je třeba si vážit. Ale věřte mi, že v nejhorším případě jsme byli připraveni na totéž. Nikdo nemá právo to odsuzovat, těžko se dá určit, jak závažné by postižení bylo a jak by se to odrazilo v životě rodiny. Nevím, jak Ty, ale já bych rozhodně nečekala na odpuštění od boha, ale při pohledu na své druhé zdravé děti bych věřila, že právě kvůli nim jsem se rozhodla správně.
Moc a moc držím pěstičky, aby Tvoje trápení přebolelo, čeká Tě mnoho nádherného, hlavně si už nikdy neříkej to strašné -zabila jsem....
Hodně štěstí
Radka


 Zuzana, dvě vnoučata 
  • 

Re: Chápu a neodsuzuji 

(14.8.2006 8:27:46)
Musím říci, že tento příspěvek se mi moc líbil. Objektivní, rozumný. Naprosto chápu, jak je to hrozné, rozhodnout se "zabít" dítě. Ale...když si přečtete ty následky, jak to může pro celou rodinu nakonec dopadnout, poznamenat ostatní děti na celý život,všechny členy rodiny na celé dlouhé roky, tak musím říci autorce článku, že ji naprosto chápu a udělala bych totéž. Ve svém okolí také vídám paní, má postiženého chlapce, který jak roste, je stále agresivnější, ona je čím dál hubenější a utrápenější, vždy, když ji po čase potkám, vypadá hůř a hůř, je to skutečně hrozné. Pamatuji si ji před lety, byla to velice dobrá tanečnice,měla radost ze života, dnes je to troska. Manžela nemá, ten je nejspíš opustil, když se narodilo postižené dítě. Ne každý muž dokáže obětovat celý život postiženému dítěti a dost často bohužel rodinu opustí.
 Míša a Kryštufek 3,5 měsíce 
  • 

Netrap se 

(9.8.2006 13:08:04)
Je mi to mooc líto, že se ti něco takového přihodilo, ale rozhodla jsi se správně.Jakkoli postižené dítě to na světě nemá jednoduché ať si říká kdo chce co chce.Okolí je smutné, někdy tu tíhu starostí o tak nemocné mimi neunese, a vždycky to odnese to malé nemocné. Ber to tak - dřív když se nemocné mimi narodilo, dlouho nežilo, příroda je chytrá buď nedovolí takovému mimi se narodit, nebo ho nenechá dlouho žít, a já jsem se se strátou blízké duše vyrovnala tak, že jsem si řekla: tak to mělo být, teď je mu líp a nic už s tím nedá dělat.A ačkoliv nejsem věřící, říkám si, že určitě tam je nahoře, dívá se na nás a když se muj 3 měsíční chlapeček ze sna usmívá - říkám si že si spolu ve snu hrajou, že mi na něj dává pozor a chrání ho. Nezabila jsi své miminko, jen si pro něho udělala to nejlepší co si mohla, aby se netrápilo. Je z něj andělíček, který chrání tvého zdravého synka, věř mi že něco jako andělé existuje, ale to je zas na jiné povídání. Nesmutni, život jde dál, a tvé děti si zaslouží mít veselou mamku. Ahoj a drž se, život je krátký na všechna trápení.
 Petra 
  • 

Trochu jinak 

(9.8.2006 13:36:15)
Ahoj mámy i nemámy,
vidím to trochu jinak. Nelžeme si, že potrat není zabití. Je to tak, i když se pro to člověk rozhodne z jakýchkoli důvodů.
ALE každý má svoje svědomí, podle kterého se rozhoduje. Myslím ,že nezáleží na tom, jestli je někdo věřící nebo ne. Výčitky příjdou stejně a stejně bolí. Otázka je, jak se k tomu postavíme. Přiznat si selhání - ano, způsobila jsem smrt dítěte, je to špatně (ať byly důvody jakékoli). Odpustit i sama sobě (to je asi nejtěžší) a pokud jsme veřící, vinu vyznat před Bohem (pokud ne, dost může pomoci s někým si o tom důvěrně popovídat, dostat ze sebe emoce)
Pak bych viděla jako dobré "pokus o nápravu". To si každý musí vyřešit sám, jak na to. Jakýsi dobrý skutek (skutky) na usmířenou (na usmířenou i sama se sebou).
Snad je to trochu k pochopení:-)
 Lenka 
  • 

Re: Trochu jinak 

(9.8.2006 14:12:47)
Ahoj. Netrap se tím. Já sama jsem to prožívat nemusela, ale onemocnělo mi 4 leté dítě, naštěstí je snad zase vše dobré, ale to co si muselo prožít, ty bolesti a strach bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli. Musel být na morfiu a stále plakal jak ho bolí bříško nikdo mu nemohl pomoci vše si musel protrpět navíc byl na hranici mezi životem a smrti. I pobyt v nemocnici, to že jsem od něj každý večer musela odejít, říkal, že za ním v noci chodí bubáci. Kdyby mi to někdo řekl v těhotenství tak bych taky šla na potrat, protože dívat se na bolest svého dítěte je asi to nejhorší. Navíc jsem měla ještě jedno menší dítě a to zase trpělo, že nejsem s ním. Byly to hrozné měsíce. Myslím, že to nenarozené miminko ještě nedokáže vnímat samo sebe a proto je to jednodušší.
 Dana 
  • 

Re: Trochu jinak 

(9.8.2006 14:13:03)
Petro, ve své příspěvku mluvíš o selhání, vině, výčitkách svědomí, nápravě, dobrém skutku... Tahle slova bych použila například v případě, že jsem nějakou neopatrností zavinila smrt svého dítětě, ať už narozeného, nebo nenarozeného. Ale mluvit tahle o ukončení těhotenství z důvodu vážného postižení dítěte mi připadá jako moralizování.
 Petra 
  • 

Re: Re: Trochu jinak 

(9.8.2006 15:18:29)
Ahoj Dano, myslím, že smrt dítěte je to v každém případě. A i když je to smrt "ze zdravotních důvodů", stále je to úmyslné zabití a jako takové by mělo být pojmenováno. O zlomené noze taky neřekneš, že "si trochu narazil nohu". Omlouváme zabití a moc dobře víme, že to není správné. Dál a dál se utěšujeme, že "je mu líp tam někde", že "stejně by to byl nekvalitní život"... Kdo jsme, že o tom můžeme rozhodovat? ALE když už na něco nemáme nervy - tedy postarat se a unést nemocné dítě - přiznejme chybu. Nejsme dokonalí, jen se k dokonalosti můžeme přibližovat.
Mám totiž dojem, že v otázce umělých potratů si lžeme do vlastní kapsy.
Snad je můj příspěvek trochu pochopitelnější.
 Petra, 2děti,35tt 
  • 

Re: Re: Re: Trochu jinak 

(9.8.2006 15:20:46)
Až teď jsem si všimla, že něco velmi podobného už napsala Renata.
 evelína 
  • 

Re: Re: Re: Trochu jinak 

(9.8.2006 15:23:11)
smrt dítěte to není, maximálně smrt plodu
a každá budoucí matka má naštěstí svobodnou volbu zda na svět přivede potomka nebo ne
 Janina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Trochu jinak 

(9.8.2006 16:53:22)
Bohužel to dítě nemá svobodnou volbu, jestli bude žít nebo mu to matka nedovolí...
 Sisinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Trochu jinak 

(10.8.2006 10:15:12)
...ano, ale v případě těžkého postižení se nejedná podle mého názoru o právo na život, ale na odsouzení k životu...
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Trochu jinak 

(17.8.2006 15:15:57)
Dítě přece nemělo svobodnou volbu ani při rozhodování o početí a jak už psal Vladan, během těhotenství je plod součástí matčina těla a tak má ona právo rozhodnout. Sama bych taky neměla sílu přivést na svět dítě, o ktrém bych dopředu věděla, že bude postižené. A to ani teď, kdy o miminko hodně stojím a chystám se na druhý cyklus umělého oplodnění, bych se nejspíš rozhodla pro potrat, kdyby se pak ukázalo, že by děťátko bylo vážně nemocné.
 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Trochu jinak 

(13.8.2006 22:10:09)
Každopádně je to smrt člověka a jestli mu říkáte plod nebo dítě je jedno.
 kamila (2 synové 7 a 15 let) 
  • 

Re: Re: Re: Trochu jinak 

(10.8.2006 11:01:11)
Smím se zeptat kolik vychováváte postižených dětí, že v tomto máte tak jasno ? Já mám naštěstí zdravé děti, ale kdybych stála před takovým rozhodnutím tak nevím. Proto nemůžu soudit, ale (i když bez této zkušenosti) si myslím, že bych nikdy svému dítěti nechtěla připravit život plný utrpění. Asi bych toto nesla hůře (vidět trpící dítě) než se smířit s přerušením.
 kamila (2 synové 7 a 15 let) 
  • 

Re: Re: Re: Trochu jinak 

(10.8.2006 11:01:13)
Smím se zeptat kolik vychováváte postižených dětí, že v tomto máte tak jasno ? Já mám naštěstí zdravé děti, ale kdybych stála před takovým rozhodnutím tak nevím. Proto nemůžu soudit, ale (i když bez této zkušenosti) si myslím, že bych nikdy svému dítěti nechtěla připravit život plný utrpění. Asi bych toto nesla hůře (vidět trpící dítě) než se smířit s přerušením.
 Petra 
  • 

Odpověď, ne reakce na článek 

(10.8.2006 11:21:20)
Pokusím se vysvětlit, jak to myslím. Nechme na chvíli stranou těhotenská vyšetření. Co udělám v případě, že moje zdravé dítě má havárku, nemoc, úraz, při kterém se stane plně invalidní nebo jinak nemocné? "Kvalita" jeho života je v háji. Nechám ho zabít, aby se netrápilo? Určitě ne. Budu se snažit udělat mu život pěkný i s omezením.
A nebo: když bych sama onemocněla, měla havárku... a "kvalita" života by nebyla podle mých představ dobrá, spáchám sebevraždu?
Ono se líp rozhoduje o životě druhého, byť vlastního dítěte.

Omlouvám se za hodně hrubé příklady, ale je to na nich pochopitelnější.
 lucka 
  • 

Re: Odpověď, ne reakce na článek 

(10.8.2006 12:19:06)
jenže to není totéž
 Tina, dve deti 
  • 

Re: Odpověď, ne reakce na článek 

(13.8.2006 16:16:39)
Mila Petro, naprosto s Vami souhlasim!!
 padre 
  • 

Re: Re: Re: Re: Trochu jinak 

(10.8.2006 14:38:32)
protože dobro děláme nezištně, ne proto aby se nám někdo odvděčoval.
 Aneta dva synové větší než já! 
  • 

Sdělená starost poloviční starost 

(9.8.2006 13:53:07)
Nevím jestli moje slova utiší nebo zmírní tu bolest, ale doufám v to!
Čekala jsem holčičku co jsem si vysnila a překazila mě to úplně obyčejná viróza.Tchýně pracovala jako porodní asistentka odtud vím, že to bylo děvčátko.Taky jsem byla otřesená, ale v době mého potratu ležela na Bulovce paní doktorka a čekala dítě.Ležela celé těhotenství a já se pak dozvěděla, že holčička se sice narodila jenže s Downovým syndromem.Mongolík.Tenkrát mě utěšila má tchýně, že když je něco špatně nemá se to lámat přes koleno.Mám dva kluky větší než já, ale občas ten mladší má holčičí sklony.Žij a věnuj všechnu svoji lásku svým blízkým,hlavně dětem, ale nevyčítej si.Rozhodla si se správně i když to bylo a asi je těžké.Aneta
 Dáša 
  • 

Re: Sdělená starost poloviční starost 

(9.8.2006 14:18:50)
Přečetla jsem celou diskusy a některé názory mě dost zarazily...
Nechápu, jak někdo může soudit? Jak kdokoli z vás může soudit, když nic podobného nezažil?
Nejvíce souhlasím s Vladanem a ostatními, kteří se dívají na celou věc z pohledu postižených.
Pracuji s postiženými a vím (opravdu vím???), jak se trápí, jak vnímají svou jinakost a může je jejich rodina milovat sebevíc a jak už zde bylo řečeno, umetat jim cestičku sebelíp, trápí se, trápí a trápí. Pokud si svůj život a věci kolem sebe uvědomují. Někteří ne, nechápou, nevnímají, leží, jako by nežili. A přece žijí... Ale je to život? Jistě, z čistě teoretického hlediska ano, ale nikdy si neuvědomí, že jejich máma je jejich máma, nikdy ji nepohladí, nikdy se na ni neusmějí... Ale žijí... Jsem odporná a hnusná sama sobě a vím, že mě ukamenujete, ale musím se ptát - a co z toho mají? Co z toho mají jejich mámy? Mají dítě, nezabily.....

Dany, z mého pohledu jsi udělala správnou věc, nezabila jsi, jen jsi sebe a své dítě ochránila od trápení. Teď se trápíš také, ale tvoje nenarozené dítě má pokoj a klid. A to je důležité. Přeji Ti, abys oboje jednou našla taky...
 Hanka  
  • 

Těžké, ale správné rozhodnutí 

(9.8.2006 13:59:22)
Přesto, že nejsem zastánkyní potratů, v takovém připadě ukončení, naprosto schvaluji. Nevím sice co obnáší nemoc, kterou mělo tvoje miminko, ale jistě to bylo velice vážné. Myslím, že by to byl těžký a smutný život jak pro tebe tak pro něj. Kamarádce se předčasně narodila v pátém měsíci holčička, dělali vše proto aby ji zachránili, dnes je jí sedm, nechodí, nemluví, špatně vidí i slyší. Bud ráda, že máš zdravé dítě, ikdyž to první budeš mít ve svém srdci navždy.
 Olíšek 


Re: Těžké, ale správné rozhodnutí 

(9.8.2006 20:31:11)
Pracuji s postiženými dětmi.Snad každá druhá rodina se díky postiženému dítěti rozpadá...A vy máte manžela a děti, které Vás potřebují. Muselo to být těžké rozhodnutí.Pevně věřím a doufám, že před ním nikdy nebudu muset stát. Člověk musí zvážit všechny možnosti.Vy jste to jistě pečlivě zvážili a představili si, jaký by byl život vašeho chlapce...Chápu, že je to pro vás velmi těžké i nyní.A je mi vás a tím myslím celou vaši rodinu velmi líto.Myslím, že by na místě byl psycholog.Pomůže Vám se přes to přenést.Hlavně si nic nevyčítejte.Žijeme tady a teď.Minulost nelze změnit a je zbytečné a vysilující se k ní vracet.Věnujte svou energii svým zdravým dětem a udělejte vše pro to, abyste se těžkých myšlenek rychle zbavila.Vaši blízcí Vás potřebují.Myslete na ně a vyhledejte odbornou pomoc. Držím Vám moc pěsti, ať se Vám podaří toto těžké období překonat.
A ještě jedna poznámka: nikdo Vás nemůže soudit.Nikdo nebyl v naprosto stejné situaci jako vy...(zvláště lidé,co Vám píší, že šli na potrat, protože se jim dítě v daný okamžik "nehodilo")
 Jana 31/75 a 29/75 
  • 

Správné rozhodnutí 

(9.8.2006 14:10:34)
Rozhodla jste se správně, jelikož jsem žila s přítelem a ten měl chlapečka v ústavu s nemocným srdíčkem které nerostlo a tím pádem byl postižený i mentálně, můžu říct že není lehké se s tím vyrovnat a ještě hůře s tím žít. Chlapeček byl celou dobu mimo reálné chápání a tak ani neprožil naplno svůj krátký život a trápil se. Prostě to nebyl život, proto mu přejte klid. Zapomenout nejde nikdy, ale mějte na paměti že by tím trpěli Vaše dvě zdravé děti.
Jana
 vladka 
  • 

nic si nevyčítej  

(9.8.2006 14:27:47)
Milá Dany,
chtěla bych Tě potěšit, ale nevím přesně jak. Je skvělé, že máš syna, užívej si to. Nejde o to "zapomenout", ale svou životní tragédii si "odžít" a uložit někde tak, aby ta vzpomínka časem nebolela. Někdy svým pacientům radím, ať to zkusí se zkušeným psychoterapeutem, který je může přes toto těžké životní údobí znovu provést, doprovázet jej a společně najít to správné směrování v dalším životě. Také spolu můžete zodpovědět mnohá proč, která tě napadají a trápí. Přeji ti v dalším životě hodně radosti.
 Ivana T. (2 děti) 
  • 

Re: nic si nevyčítej  

(10.8.2006 8:31:07)
Dany, Andreo, Mončo, Wolfy a ...
Souhlasím s Vladkou. Potřebovaly byste něčím potěšit, aby se Vám vrátil úsměv a optimismus.
Také souhlasím s Vamp - Neřeš neřešitelné! Už je to za námi.

Nyní se s tím potřebujete vyrovnat Vy. Doporučila bych psychoterapeuta, protože jsem slyšela (a u jedné kamarádky se mi i potvrdilo), že nedořešený problém z minulosti může způsobit velké potíže (kamarádce zemřela maminka, když jí bylo 15, problémy měla po porodu v 28).

I když nejsem věřící, myslím, že odpuštění je důležité. Vy potřebujete odpustit hlavně sami sobě. Pokuste se o to. Život bude krásnější pro Vás. Vy budete krásnější a usměvavější pro své okolí.

Moc držím palečky.

Ivana
 Wolfy 


Stalo se mi také 

(9.8.2006 14:49:07)
Ahoj, vím, že je to moc těžké, já toto rozhodnutí musela udělat 24.11.2005.
Čekala jsem chlapečka a v patnáctém týdnu mi hned dva odborníci potvrdili mnohočetné VVV. Konečný rozsudek byl na mě. Šla jsem na vyvolání a taky se dodnes trápím. Nikdy už nebudu mít jen prvorozeného, vždycky mě bude chybět ten, kterému jsem nedala šanci. My se o otěhotnění teprve budeme pokoušet, ale už teď se strašně bojím, že budu muset znova dělat rozhodnutí... kdyby se něco zase objevilo. Nevím jestli bych to znovu dokázala. Je to pro mě moc citlivé téma. To, že máš zdravé miminko, mě dává naději, že se to povede i nám. Přeji štěstí a veř, že v tom nejsi sama. Pavla
 Lisa 
  • 

jinak 

(13.8.2006 14:01:29)
měli by se lékaři zamyslet, že pokud toto musí žena podstoupit mělo by to být v celkové narkoze, samotné rozhodnutí je hrozné a ještě to celé přežít a vydržet je šílené, v dnešní době by se mělo myslet na psychiku ženy, která to musí podstoupit a dělat vše pro to, aby se výv. vady zjistily dříve nebo pokud to není možné nemusela maminka při porodu být při vědomí a zažívat vše
 kirikou 


Re: Stalo se mi také 

(13.12.2006 13:31:01)
Ahoj,zazila jsem totez v podtstae pred nekolika dny....a je to velka hruza. Moc drzim palce pri porizovani dasiho miminka...
U nas to bylo take prvni a myslim, ze se s tim budu jeste dlouho srovnavat....
 Janina 
  • 

Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 16:22:27)
Dany, neudělala jsi dobře, to teď sama víš. Chápu, že se teď musíš cítit příšerně.

Já věřím, že Bůh je milosrdný, ví v jaké si byla situaci, jakou si měla výchovu a v jakém prostředí si žila, ví okolnosti, které tě dohnali ke tvému rozhodnutí. A odpustí Ti, protože vidí, že toho lituješ a trápiš se proto. A věřím, že se jednou za mnoho a mnoho let potkáš se svým chlapečkem a ten ti taky řekne: "Maminko, já vím, co jsi pak protrpěla a nezlobím se na Tebe..."
Dany, teď už to, co se stalo nezměníš. Ale je tu šance změnit své smýšlení a začít hledat dobro...
 Martina, syn 3 roky 
  • 

Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 16:27:21)
Tak tahle reakce tu fakt chyběla. Už několikrát jsem se setkala s tím jak jsou věřící lidé zlí. Takovou reakci si nech příště pro sebe.
 Gábina syn 5 let 
  • 

Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 16:45:43)
Když je bůh takový formát, proč vůbec dopustí, aby k takové situaci došlo? Aby žena stála před rozhodnutím donosit, nebo potratit?
 Janina 
  • 

Re: Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 17:02:13)
Bůh není původcem zla...
Nechci tady rozpoutávat teologické diskuse.
Jen jsem chtěla Dany říct, že věřím, že není odsouzena, že její život má smysl a i když nikdy nezapomene, časem bude bolest přece jenom trochu menší a ona bude moct své sily věnovat životu (svých nejbližších i těch, které teď třeba ještě nezná..)
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 17:08:15)
Jani a co bys udělala ty? Ty bysis nechala těžce postižené dítě? A to byses o něho i starala nebo bys ho dala do ústavu, stejně jako spousta těch rádoby morálních lidí?
 Zuzitade,2 sluníčka(05/07) 


Re: Re: Re: Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 17:10:29)
mám dojem, že Janina by se starala, jak nejlépe by uměla, a pak by soudila ostatní matky, které tak neučinily !!!
prominte tu přímost, ale tak to je
 Zuzitade,2 sluníčka(05/07) 


Re: Re: Re: Re: Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 17:14:05)
každý člověk je JINÝ a dle toho se také rozhoduje
nelze soudit druhého!! na to nemáte Janino právo !!
opravdu mě tyto řeči hrozně vytáčí, nemám nic proti tomu, když člověk věří v Boha, ale jsou typy lidí, kteří toho dost zneužívají viz paní nebo slečna Janina
 Zuzitade,2 sluníčka(05/07) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 17:15:40)
jsem ráda, že se najdou rozumné ženské, které to p.Janine také vysvětlí trochu "rázněji" :-)
 Rosina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh je milosrdný 

(10.8.2006 15:05:53)
Nemyslím si, že by věřící lidé byli zlí. Jen se v některých věcech rozhodují podle jiných kritérií, než lidé nevěřící a těmito kritérii pak obhajují své rozhodnutí. Ta kritéria se podobají utajené informaci, kterou ostatní neznají a nepřijímají.
Myslím si, že Janina nechtěla pisatelce článku ublížit. Bůh je přeci první, který odpouští, a poslední, který by někoho odsoudil. Ale chápu, že zjednodušeně podané rady věřícího člověka nevěřícímu mohou občas ublížit.
Já osobně si myslím, že situace paní Dany připomíná onu pověstnou Sofiinu volbu. Sofie byla nacisty DONUCENA VOLIT, které z jejích dvou dětí odejde okamžitě do plynové komory a věděla, že každé její rozhodnutí bude špatné. Dany se rozhodla pro potrat svého postiženého dítěte, protože jí to v tu chvíli připadalo jako volba menšího zla. Teď má výčitky svědomí a trpí pochybnostmi, že ta druhá volba by možná byla lepší. Ty pochybnosti nezažene ani utěšování, že udělala správně, ani odsuzování potratů postižených dětí. Chtěla bych Dany napsat toto - volila jste tenkrát podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Podle nových zkušeností byste teď v podobné situaci možná jednala jinak, ale své minulé rozhodnutí už změnit nemůžete. Ale můžete o své zkušenosti napsat ostatním, aby věděli, že nic není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá, a že složité situace se jen zřídkakdy podaří jednoduše vyřešit. Můžete se rozhodnout dát svým dětem co nejvíce lásky a dobře je vychovat, budovat své manželství v pevný láskyplný vztah, pomáhat potřebným lidem ve svém okolí, hledat nový smysl života. Mnoho dobrého můžete ovlivnit a udělat. A to, co se stalo v minulosti a nejde odestát - ODEVZDAT. Pokud existuje Bůh, tak Vám už dávno odpustil, teď musíte ještě odpustit Vy sama sobě. Chtěla bych Vám poděkovat za to, že jste sem o své zkušenosti napsala. Lidé zastávající se nenarozeného života pochopí, jak těžké je se v podobné situaci ocitnout, zvážit pro a proti a odpovědně se rozhodnout a lidé propagující v podobných situacích potrat třeba pochopí, že potrat je jednoduché řešení jen zdánlivě.
 Dany 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bůh je milosrdný 

(10.8.2006 16:30:55)
Rosino,moc krásně jste to napsala.Děkuji
 Radka - 2kluci, 2holky 


Re: Re: Re: Bůh je milosrdný,ale jen k někomu 

(9.8.2006 17:12:31)
Janino,
se svýma úvahama si běž do kostela mezi své a nech na pokoji ostatní lidi. Nevím, co tady těma blábolama chceš docílit, aby se Dany trápila ještě víc a ještě víc byla přesvědčená o své vině? Kdyby bůh byl, nedovolil by tolik nespravedlnosti, aby jedni měli všechno a druzí umírali hlady, aby ve válkách umírali nevinní atd. Kde je ta jeho milosrdnost a spravedlnost? Nikdo Ti Tvou víru nebere, ale necpi ji nám ostatním.
 Janac 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bůh je milosrdný,ale jen k někomu 

(10.8.2006 9:27:12)
Nejsem věřící, ale snažím se je pochopit a né hned hulákat když se začne mluvit o Bohu. Možná by sis mohla něco z bible přečíst a snažit se taky pochopit proč takové věci věřící říkají a jak je cítí. Ale ono je jednoduchší nazvat to všechno blábolama, že?
 Zuzitade,2 sluníčka(05/07) 


Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 17:07:26)
tak takové bláboly opravdu tady psát nemusíte Janine !!!
Nic špatného neprovedla, rozhodla se dle svých sil. Každý není tak silný jako Vy "věřící", kteří jste za každého ohledu "perfektní" "vlídní" rodiče, ale za tou hodnou slupkou se mnohdy skrývá dost velká zloba a ne všichni jste tak "hodní",což se právě teď potvrdilo.
Myslíte si, že řeči typu: Bůh Ti odpustí, že jsi provedla takový hřích, někoho dostanou z deprese ???? a ze smutku a beznaděje?? totálně necitelná osoba jste !!! ani špetka empatie !!!
raději se jděte pomodlit a zpovědět Bohu, jak jste necitelně reagovala na jednu moc zlomenou duši !!!
 Radka - 2kluci, 2holky 


Re: Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 17:16:20)
Ano, přesně a výstižně napsáno, naprosto souhlasím. Takhle necitelní lidé jsou věřící?
 jana 
  • 

Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 17:31:44)
Jsi úplně mimo. To si myslíš, že takovýma kecama Dany nějak pomůžeš?
 Zuzitade,2 sluníčka(05/07) 


Re: Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 17:37:09)
bohužel v tomto člověku asi moc citu není
ale Bůh jí "odpustí"
tak co....
 Zuzitade,2 sluníčka(05/07) 


Re: Re: Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 17:41:20)
Janina je naprogramovaný člověk, který "cítí" jen dle věřících příruček
opravdu nemá cenu těmto lidem něco říkat
oni si budou mlít pořád dokola to své

Dany přeji hodně štěstí a sil v životě
netrapte se již výčitkami, život i přesto bude krásný, synové Vám jistě dělají radost, život bohužel přináší těžké chvíle a zážitky, se kterými se musíte vyrovnat, ale s pomocí rodiny přátel a možná i doktorů se z toho jistě dostanete, mě pomohl v těžkých chvílích můj malý syn a nakonec i doktor

mnoho štěstí!
Z.
 Svatulinka+Emička 09/09+// 


Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 19:53:18)
Co že je, milosrdný? Co to je za hovadinu??? Kdyby BYL a byl milosrdný, nikdy by nedopustil, aby se něco takového stalo!Aby se vůbec počaly postižené děti! Věřící rozhodně nejsem, nikomu jeho víru neberu, ale v tomto případě říkat, že Bůh je milosrdný, mi přijde dost ujetý!
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Bůh je milosrdný 

(9.8.2006 22:04:28)
janino to ale moc milosrdné není co tady píšeš:-(
Já jsem také věřící a měla jsem možnost u prvního dítka měsíc dumat,zda mám právo nechat dítě žít nebo ne.Podle testů měl mít Jakoubek DS. A věř mi,že je strašné rozhodovat o cizím životě.Věřím,že Dany tohle rozhodování brala za všech stran jako my tehdá.Věřím,že to, pro co se rozhodla její duše nesla velmi težce.Cítím z jejího psaní strašlivou bolest.A nám nepřísluší jí soudit! To by jsi tedy měla vědět..A právě že On je milosrdný a vidí jak trpí ,tak dá spočinout v klidu Dany i duši jejího děťátka.
 Sisinka 
  • 

Re: Bůh je milosrdný 

(10.8.2006 10:18:18)
Janino, jak můžete být tak zlá a nelítostná? :-(( Doufám, že si právě Vaši reakci autorka nepřečte... nebo si snad myslíte, že jí tímhle pomůžete? :-((
 Marta 
  • 

Dítě dar od Boha..... 

(9.8.2006 17:02:13)
Pár z vás tu napsalo, že dítě je dar od Boha. Možná, nejsem věřící. Ale pokud je ten váš Bůh opravdu tak spravedlivý, proč napríklad dopustí, aby to dítě takhle onemocnělo, nebo proč dá dítě někomu kdo ho pak týrá nebo ho i zabije, proč spousta hodných lidí nemůže mít děti. V takového Boha věříte a uctíváte ho....
 MirkaM 


odpovědnost 

(9.8.2006 17:16:56)
Dany, snad tu diskusi ani nečti....

Vzala jsi na sebe odpovědnost za to rozhodnutí, protože jsi matka. Dítě se rozhodnout nemohlo. A s tou odpovědností jsi vzala na sebe i jeho bolest. Snad ta tvoje bolest může být menší, když budeš myslet na to, žes od ní uchránila svoje dítě.
Mirka
 Zuzitade,2 sluníčka(05/07) 


Re: odpovědnost 

(9.8.2006 17:24:53)
Dany opravdu to neber tak, že jsi jej zabila, to nesmíš!!
Byla to Tvá volba a dle sebe jsi volila správně, nikdy nezapomeneš na svého prostředního chlapečka, což je dobře, ale máš 2 syny, kteří Ti přinášejí radost, tak jim věnuj všechnu tu lásku, kterou v sobě nosíš. Neumím si tu bolest představit, ale děti jsou zázrak a ty máš zázraky hned 2 !!
 Janina 
  • 

Re: Dítě dar od Boha..... 

(9.8.2006 17:19:43)
Asi nebudu odpovídat správnou teologickou terminologii, ale ja to cítim takhle:

Existuje Bůh (Dobro) a existuje Zlo.
V živote se potkávame s "dary" obou a je na nás jako s nimi naložíme, jak se jima necháme ovlivnit, jak je dokážeme přijmout nebo s nima bojovat.
Bůh nenaprogramoval náš život ve smyslu "v pětadvaceti svatba, pak dovolená v Jugoslávii, ve třiceti dítě...". Dává nám pouze šance a možnosti, které můžeme a nemusíme využít - máme svobodnou vůli a Bůh ji respektuje. Život by přece neměl žádný smysl, kdybychom byli pouze figurkama na šachovnici, které mají určeny všechny tahy až do vítězného konce.


 Martina, syn 3 roky 
  • 

Re: Re: Dítě dar od Boha..... 

(9.8.2006 17:24:53)
Tak to znamená, že zdravé dítě je od Boha a postižené od "zla"? Tak to se pak Bůh nemusí zlobit když si ho nenechám. Ne?
 Zuzitade,2 sluníčka(05/07) 


Re: Re: Re: Dítě dar od Boha..... 

(9.8.2006 17:28:29)
Janino, promin, ale raději už NIC NEPIŠ !!!
PROSÍÍÍÍM
jak může někdo napsat zase takový BLÁÁÁBOL ????
máte alespon základní školu?? neučili Vás tam trochu s lidmi soucítit? být ohleduplný? povzbudit jej??

že se ptám...ani neodpovídejte
 Katka 
  • 

Vajíčko 

(9.8.2006 17:44:09)
Možná, že to co tu napíšu je hloupost, ale já si tuto otázku vyřešila už v pubertě. Když jsem začala menstruovat, věděla jsem, že pokud budu mít styk, tak z vajíčka bude dítě. A tak jsem si při každé m. říkala, že kdyby toto vajíčko mělo šanci, byla by z něj bytost. Bylo to pro mě dost děsivý a pokaždé jsem zkoumala tu krev, kde to vajíčko asi je. Musela jsem si to vyřešit jinak bych se zbláznila a samozřejmě žena nemůže z každého vajíčka mít dítě. A dopadlo to tak, že i nenarozené dítě je pro mě jen to vajíčko, kterému dám šanci nebo ne. Tak jak nemůžu šanci dát každému z vajíček nemůžu ji dát ani každému dítěti (které by teoreticky bylo) ať z důvodu nemoci nebo jiné. I papež prohlásil, že bránění početí je hřích a protože nejsem věřící není to pro mě hřích.
 markéta 
  • 

Re: Vajíčko 

(10.8.2006 13:15:30)
Souhlasím s tebou. Do určité doby (o které můžu diskutovat) je pro mě oplodněné vajíčko pořád jen spojené vajíčko se spermií. Ty miliardy miliard promrhaných šancí na život - nevyužitých vajíček a spermií.:-)


Jinak jsem pro to, aby postižení lidé měli co nejlepší péči, aby se ve společnosti vytvářely podmínky pro jejich život (domácí péče apod.). Já bych se rozhodla jako autorka. Pouze mi není jasné, proč tyto nucené "potraty" musejí probíhat jako porod, vždyť to musí být pro ženu strašné - rodit s vědomím, že porodí mrtvý plod. Proč se to nedělá raději cs?
 Dany 
  • 

Re: Re: Vajíčko 

(10.8.2006 16:33:05)
Markéto,
je to proto,že je to pro ženu přirozenější a potom i snažší znovu otěhotnět.
 Martina. 
  • 

Syndrom 

(9.8.2006 17:46:12)
Zkuste si najít co tenhle syndrom obnáší.Pro každýho chlapa dost drsná představa. Pokud by měl jen lehčí formu, tak by to pro něj bylo ještě horší.
 Alex 
  • 

Rozhodnutí 

(9.8.2006 18:03:00)
Naprosto chápu Tvé rozhodnutí.Jsem teď těhu a čekám na výsledky testů,tak se mi honí hlavou co bych dělala já.Nevím ,ale myslím že to co ty.Mám kamarádku,má dva syny a jeden je opravdu hodně postižený,v podstatě odkázaný na cizí pomoc.Nedávno jsem s ní mluvila o tom co se stalo.Narodil se hodně předčasně a doktoři měli opravdu velkou práci aby ho zachránili.V podstatě už tehdy věděli že je to hodně zlé.Řekla mi ,že kdyby ho tehdy nechali zemřít v klidu,bylo by to asi nejlepší pro všechny.Ano já vím ,je to strašné.Ale takto ze života nemá nic on ani rodina.Mají ho rádi,starají se o něho.Nedali ho do žádného ústavu.Ale musí se dívat jak každý den trpí.Tak co je horší?Je nepohyblivý a ani nevnímá okolí a potřebuje péči 24 hodin denně.
 Dana Juřicová 
  • 

Re: Rozhodnutí 

(16.8.2006 22:33:02)
Alex, držím Vám všechny palečky, aby testy dopadly dobře. Taky jsem čekala a bála se, tak vím jak Vám je. Úplně s Vámi souhlasím, že debat kolem toho, zda autorka článku udělala dobře nebo ne je dost.Rozhodla se jak nejlépe uměla, a určitě to bylo to nejtěžší rozhodnutí v životě. A určitě od nikoho nepotřebuje moralizování a rozpitvávání. Potřebuje říct, že chtěla pro své nenarozené dítě to co myslela že je nejlepší a podle toho se taky rozhodovala. Myslím si, že kdo v té situaci nebyl, neumí si představit, co by nastoprocent udělal, jsou to jenom dohady. Život s postiženým dítětem je opravdu náročný a pokud je to postižení natolik závažné, že když už potom rodiče nemohou třeba kvůli své nemoci nebo stáří nebo tady už nejsou, tak ten človíček zůstane odkázaný na cizí lidi. Je to strašně složité téma. Chci jen říct, že se musí žít dál / to se dobře říká, že? / a věřit, že jsme udělali dobře. A věřte, že to miminko je, i když nenarozené , s maminkou spojené navždycky a zůstane jí hluboko v srdíčku. Dana
 Alex 
  • 

Re: Re: Rozhodnutí 

(17.8.2006 11:25:36)
Milá paní Dano Juřicová.Děkuji za povzbuzení.Ale bohužel testy dopadly špatně,takže teď čekáme na genetické testy a pak se uvidí.Vyšel nám pozitivní Down syndrom.Zítra jdu na genetiku.Snad to bude OK.
 Dana 3děti 
  • 

Re: Re: Re: Rozhodnutí 

(17.8.2006 12:20:42)
Alex, to mě strašně mrzí. Držím Vám palce, jestli to pomůže. Já jsem byla v Praze v Genetu, tam byli moc hodní. Jestli chcete, napište mi na mail, budu ráda. Ještě jednou ...držte se !!!!!Dana Juřicová
 Alex 
  • 

Re: Re: Re: Re: Rozhodnutí 

(17.8.2006 12:29:04)
Dano,já se snažím to zatím nijak neřešit,protože vím ,že tyto testy vycházejí často falešně pozitivní.A doufám že to ani řešit nebudu muset.Jinak já jsem ze Zlínského kraje.Takže ne genetiku jedu do Zlína.Jmenuje se to PREDIKO.
Písnu zítra jak jsme dopadli,nevím co budou přesně dělat.Myslím že jenom UZ a kdyby plodovku,tak to by nás asi museli upozornit dopředu.
 Dana 3děti 
  • 

Re: Re: Re: Rozhodnutí 

(17.8.2006 12:34:28)
Alex,ještě bych Vám chtěla snad dodat trochu síly. Já jsem byla hned na amniocentéze na genetice, takže jsem žádné testy před ní neabsolvovala. Původně jsem měla dojem z Vašeho příspěvku, že čekáte na výsledky již z genetiky. Já pokud bych měla nejdřív testy z krve, tak bych měla z určitých důvodů obrovské riziko Down.syndromu,tak jsme to řešili takto. No a máme krásného chlapečka. Jestli bych Vám mohla alespoň trochu pomoct, napište mi. Dana J.
 Martina. 
  • 

Syndrom 

(9.8.2006 17:46:13)
Zkuste si najít co tenhle syndrom obnáší.Pro každýho chlapa dost drsná představa. Pokud by měl jen lehčí formu, tak by to pro něj bylo ještě horší.
 Evča, kluci 90+96 


Dítě je dar od Boha - ano, ale... 

(9.8.2006 18:12:04)
V mnoha příspěvcích se objevuje, že dítě je dar od Boha. S tím souhlasím. Ale zkusme se na to podívat i z jiné strany. I třetí dítě Dany = zdravý chlapeček - je přece též darem od Boha! Proč uvažujete jen o tom nemocném? Vždyť je přece jasné, že kdyby si Dana nechala to nemocné dítě, že by si netroufla mít to další zdravé. Považovaly byste za správnější, kdyby si Dany nechala to postižené dítě a pak za pomoci antikoncepce zabránila početí a narození toho dalšího zdravého? Považovaly byste za lepší, kdyby Dany kvůli péči a starostem o druhé nemocné dítě neměla moc času na to první zdravé a nadějné dítě?

Jsem věřící a zároveň mám za sebou smutnou zkušenost s vlastním nemocným dítětem, o níž jsem psala výš. Ale NEODVAŽUJU SE SOUDIT kohokoliv! Soud patří jen Bohu a já věřím, že Pán Dany už dávno odpustil.

Prosím věřící i nevěřící - nesuďte prosím nikoho, pokud jste samy neprožily něco podobného přímo Vy nebo Vaše blízké okolí. Ono se to hezky píše, když to nemusíte samy řešit. Ale když se stane, že to prožíváte samy nebo v blízkém okolí...
 Dany 
  • 

Re: Dítě je dar od Boha - ano, ale... 

(9.8.2006 18:20:05)
děkuji
 Katka,dcera 06 
  • 

Re: Dítě je dar od Boha - ano, ale... 

(9.8.2006 18:32:07)
Nikdo nemůže nikoho za tento čin odsuzovat.I já během svého těhotenství,jsem často přemýšlela a doufala,že mé dítě bude zdravé.Budu upřímná,nedokázala bych se postarat o postižené dítě.Jsem zdravotní sestra a mnohokrát jsem viděla,co vše to obnáší a já bych to nezvládla.Obdivuji lidi,co se o takové děti 24 hodin denně starají a skláním se jim.Ale zároveň neodsuzuji ženy,které takové těhotenství přeruší.Je to jistě hodně bolestivé,ale i já bych tu péči nezvládla.A hrozně moc děkuji,že mám nádhernou,zdravou dceru
 Evča, kluci 90+96 


Citáty z Bible 

(9.8.2006 18:40:58)
Dovoluji si připojit citáty z Bible, třeba to někomu pomůže:

Matouš 7,1-5:
"Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: "Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka" - a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra."

Jan 13,35:
"Podle toho všichni poznají, že jste Ježíšovi učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.""

1.Petrova 4,8:
"Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů."
 Věrka 
  • 

Re: Citáty z Bible 

(9.8.2006 21:20:50)
Ahoj všem, přečetla jsem celou diskusi. Řekla bych, že názory jsou tak půl napůl. Chtěla bych Dany říct, že je mi moc líto, co se jí přihodilo, a s čím se musí vyrovnávat.
Zatím nemám dítě. Kdyby mi lékaři v těhotenství řekli, že bude miminko postižené, tak teď nedokážu najisto říct, co bych udělala.
Jako věřící jsem přesvědčená, že život začíná již početím, a ne až narozením. To, že jsem byla počata zrovna já, zrovna s mým Já, je výsledkem Boží vůle.
Spousta lidí se tu naváží do Janiny a Renaty kvůli jejich názorům. Jako nevěřící jsem si kladla stejné otázky typu Když je Bůh, tak proč jsou války, proč umírají malé děti na AIDS, proč Bůh dopustí to a to...
V Bibli je jasně řečeno, že Bůh je spravedlivý, milosrdný, milující a odpouštějící. Stvořil člověka, aby s ním mohl mít společenství, vztah. Ovšem dal člověku i vlastní vůli a člověk ji využil, zhřešil, a tím se odpoutal od Boha a v x-té generaci za to bohužel neseme důsledky. V Bibli se také píše, že život na Zemi není jednoduchý, je plný utrpení. Věřící člověk věří v to, že v nebi bude "fajn". Tam nebudou nemoci, strádání, chudoba. To jen ve stručnosti.

 naďa 
  • 

Re: Re: Citáty z Bible 

(13.8.2006 19:02:19)
s tím souhlasím. Když jsem nevěřila v Boha taky jsem vždy argumentovala tím, že kdyby existoval, nebylo by.... Jenže díky Bohu a Bibli už pravdu znám a vím,že Bůh je spravedlivý a nesmírně milosrdný.Bůh obětoval svého jediného syna aby zemřel za naše hříchy potupnou smrtí na kříži. Zemřel za moje hříchy ale i za Tvoje. Ale abych neutíkala od tématu. Bůh Ti to odpustí,když ho o to upřímně požádáš. Já vím jak Ti je. Sama jsem stála před rozhodnutím jestli jít na amniocentézu nebo ne. Jenže v té době jsem již věřila a věděla jsem ,že kdyby mělo být miminko postižené bylo by na mně,zda si ho nechám či nikoli. A tak jsem se rozhodla,že to nechám na NĚM. On totiž Bůh dá každému sílu aby zvládal veškeré těžkosti, i s výchovou postiženého dítěte.Já jsem věřící rok a mám s Bohem spoustu krásných zkušeností. Přála bych to každému.
 ladana 
  • 

Bůh je jen vymyšlený a je na nic .... 

(9.8.2006 22:24:26)
.... nechápu jak může někdo napsat že bůh s něčím pomůže. Jak pomůže mé rodině, mé dceři, mě .... jak máme bojovat s rakovinou?????
Pokud Bůh je, tak je to obyčejný sadista.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Bůh je jen vymyšlený a je na nic .... 

(9.8.2006 22:31:08)
Věř že pomůže
je mi to líto ladano
 Pavla 2 děti 
  • 

Re: Bůh je jen vymyšlený a je na nic .... 

(9.8.2006 22:31:45)
Plně s tebou souhlasím. Kdyby existoval bůh, tak by nedopustil, aby byli lidé tak zlí a závistiví a dobrým by pomáhal.
 Jana 
  • 

:-) 

(9.8.2006 22:45:00)
Ale není. Kdo jej poznal, ten ví že je. Asi jako kdo jednou uviděl světlo, dovede jej odlišit od tmy navždy.
Lidi mají svobodnou volbu zda dělat v životě dobro nebo zlo. A všechna ta neštěstí co se dějí? Nežijem již dávno v rajské zahradě, bohužel. Kdyby však člověk žil podle desatera, bylo by na světě toho zla mnohem méně.
 Petr:-) 
  • 

Malý komentář k Janě 

(17.8.2006 13:30:54)
Z toho příspěvku vyplývá, že Jana je skutečně moudrý a pokorný člověk. Umí složitou pravdu vyjádřit jednoduchými slovy. Nikomu nic nevnucuje. A myslím si, že navzdory všemu, co ji v životě potká, je a zůstane šťasným člověkem. Petr:-)
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Bůh je jen vymyšlený a je na nic .... 

(9.8.2006 22:51:14)
Pavlo a co bychom jako dělali my??? to je přece na nás na lidech jací jsme..nemůlže nám řídit život.nemůže nám určit co se stane,co máme dělat.od toho máme svědomí,píli,snahu a touhy.Já bych teda fakt nechtěla bejt loutka.A věř mi,děly s emi v životě dosti zlé věci.A všechny mě posílily.A nemyslím,že by v nich měl prsty Bůh.Naopak dodal mi útěchy a klidu.posílil mě abych to zvládla.
 Jolana,kluci 5 a 8 
  • 

Re: Re: Bůh je jen vymyšlený a je na nic .... 

(9.8.2006 22:52:25)
Já myslím<že Bůh existuje ,jen ten mechanismus porodu ,to je úžasné....A taky se mi zdá,že svádíme všechny nemoci ,války apod. na nějakého boha ,neudělali jsme si to náhodou svým chováním a bezohledností kjeden k druhému a k naší planetě?
 Dany 
  • 

Re: Bůh je jen vymyšlený a je na nic .... 

(9.8.2006 22:37:08)
to je mi moc líto.....jsou to naše děti,tak proč??????Hodně štěstí...
 ewule 
  • 

Re: Re: Bůh je jen vymyšlený a je na nic .... 

(10.8.2006 9:46:23)
Milá Dany, když pracuji s klienty na podobných životních osudech, vždycky se ukáže, že při rozhodování o budoucnosti děťátka byli kromě matky ještě minimálně dva další lidé. Otec a lékař. A to je něco, co v této diskusi chybí.
I moje doporučení by bylo najdi si citlivého terapeuta. Jizva zůstane, ale může se ozývat při změně počasí a nemusí hnisat celý život. Už kvůli těm, kteří Tě milují a potřebují. Pokud bys chtěla doporučit někoho takového, dej vědět, odkud jsi. Držím palce.
 Šárka 
  • 

Tak to není ... 

(12.8.2006 0:50:20)
Předesílám, že nejsem věřící, v Boha nevěřím zrovna jako ty, jsem materialista a nevěřím na nějaké nadpřirozeno apod. Ptáš se, jak může Bůh pomoci. Já taky nevěděla, co na tom Bohu ti věřící mají a jak by mohl pomoci. Až mi jednoho dne zemřel táta. Ze dne na den. Byl to tak traumatizující prožitek, bylo to tak nečekané, bolestivé. A jak jsem tak bloumala plačící se psem po ulicích, v tu chvíli se stalo něco, neumím to popsat, ale já si PŘÁLA, aby Bůh byl. Nebo ne přímo Bůh, ale aby byl někde nahoře nějaký další svět, kde by ten táta byl a představovala jsem si, jak tam opravdu je a jak mě vidí, že venčím toho jeho psa a že se tam prostě jednou zase shledáme. Viděla jsem ho tam nahoře zdravého, usměvavého ... V tu chvíli jsem pochopila, proč si lidé (jak píšeš) "vymysleli" Boha. Proč tolik lidí věří v další a možná lepší svět. Ne že bych začala věřit a modlit se, ale ta představa, že se s ním budu moci jednoho dne zase setkat, je mi velmi příjemná. Od té doby i jinak nahlížím na věřící lidi, možná jsou na tom v mnohém lépe než my ostatní, lépe se jim snáší právě ta bolest, možná právě to, že pozemskou smrt neberou jako definitivní, ale jen jakýsi přesun někam jinam, kde se zase s milovaným člověkem shledají, jim pomáhá žít dál. Neberme jim tuto víru.
 Petr 
  • 

Je těžké Ti odpovědět 

(17.8.2006 11:40:01)
Ladano, rozumím. I pro věřícího člověka je moc těžké dát Ti v Tvé bolesti odpověď. Věřím v Krista - Božího Syna, který také trpěl a nakonec byl popraven ukřižováním, jeho matka stála pod křížem a prožívala umírání svého dítěte. Jsi jí podobná. Neumím nic jiného, než Tebe a Tvoji rodinu svěřit do Boží ochrany a vyprošovat Ti od Boha pomoc v Tvé situaci. "Potom (až z toho světa odejdeme k Němu), "už nebude pláč, a Bůh nám setře každou slzu z očí".
Petr
 Evelína 
  • 

Re: Je těžké Ti odpovědět 

(17.8.2006 11:59:20)
tyto slova k nám míří přímo od světků Jehovových...
 Petr 
  • 

Re: Re: Je těžké Ti odpovědět 

(17.8.2006 12:12:32)
Jehovista nejsem, i když si většiny z nich velmi vážím pro jejich opravdovost. Bohužel jsou většinou zfanatizováni a nemají patřičný rozhled.
Jsem katolík, lékař - učím na lékařské fakultě, a studoval jsem na kněze. Mám hodnou ženu, která má podobnou zkušenost jako Dany a mnohé ostatní, a mám dva malé kluky. Slova tedy míří od křesťana-katolíka.
Jen pro úplnost. Petr
 Evelína 
  • 

Re: Re: Re: Je těžké Ti odpovědět 

(17.8.2006 12:23:38)
Tady ta diskuze se jmenuje jak se prožívala těhotenství a porod..
není to církevní okénko!!!
 Petr+3 
  • 

Otázka viny míří k Bohu 

(17.8.2006 12:44:42)
Evelíno promiň, diskuse se jmenuje jinak:" Zabila jsem své dítě". Já bych tohle nikdy nikomu neřekl, ale pokud to tak Dany napsala, je jasné, že má z toho špatný pocit způsobený výčitkami svědomí. Svědomí odkazuje k Bohu a vyřešit to může jen získání Jeho odpuštění. Mám zkušenost, že pouhé lidské odpuštění, i když je to krásný úkon, člověka výčitek svědomí zbaví jen nedostatečně.
Petr
 Evelína 
  • 

Re: Otázka viny míří k Bohu 

(17.8.2006 12:52:22)
pro Petra

http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep.asp?z_podkategorie=no&id=4
 Petr, 2 kluci 
  • 

Technická poznámka 

(17.8.2006 13:15:02)
Omlouvám se, asi jsem to na internetu zblb´, nebo to možná zblbnul ten internet.
Petr
 ***EL*** 


Souhlas s přerušením 

(10.8.2006 0:25:57)
Tak taky napíšu svůj názor na toto. Nyní čekám své čtvrté dítě a u každého dítěte jsem měla jasno. Pokud přijde na svět, chci aby bylo zdravé a mohlo se radovat ze života jako zdravý člověk. Zejména poté, co jsem sledovala několik pořadů na čt2 o postižených dětech vím, že tohle bych nikdy neudělala. Ani tomu dítěti ani sobě a své rodině. Chci abych svým dětem dala možnost prožít zdravý život, to je to o čem rozhoduji já, a na nich už je potom to, jak se svým životem naloží dál. Když je někdo postižený po úraze, nebo se na to během těhotenství nepřijde, to je něco jiného, s tím se už nedá nic dělat, ale pokud mám tu možnost to rozhodnout, neváhám ani chvíli. Z těch vyjmenovaných věcí u Klinefelterova syndromu by mi k rozhodnutí stačila první věta popisu té choroby. Nedovedu si představit, jak bych synovi vysvětlovala, že musí jíst prášky aby mu nevyrostly prsa a že jsem za něj rozhodla že bude sterilní. Nyní jsem 22. týden, mám za sebou pozitivní triple testy, takže jsem si taky prožila nervy, ale amniocentéza vyloučila genetické vady, tak jsem si oddychla. Pokud by nedopadla dobře, šla bych na další testy a pokud by to potvrdily, čím dřív se to ukončí, tím líp. Nemusíte mi na můj příspěvek nikdo odpovídat kdo má jiný názor, nejsem moc zvědavá na pobožné kecy všehoschopných matek. Nežijeme sto let za opicema, ani ve středověku, abychom museli přivádět na svět postižené děti.
 Markéta 
  • 

Re: Souhlas s přerušením 

(10.8.2006 0:33:53)
Ale nežijeme ani za nacismu, abychom plodili stoprocentní (nad)lidi.

Moje rozhořčená věta nepatří autorce článku, ale El, která má až příliš jasno.

Dany, z příspěvků mě zaujal jasný fakt, že nebýt ukončeného těhu, svého zdravého synečka bys neměla. Je to pravda.
Je mi moc líto, co tě potkalo. Mimořádně kruté je, že se tyto případy řeší klasickým porodem, všetně bolesti, vyčerpání a hormonálních výkyvů. Je to nepředstavitelné. Jsi velice statečná a citlivá žena, vážím si tě.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Souhlas s přerušením 

(10.8.2006 7:43:41)
Milá El a ostatní mě celkem fascinuje jak se pořád otíráte o Baha a věřící maminky.Nechápu co vám na Bohu tak vadí.Já osobně říkám,že ikdybych nebyla věřící,na to zabít jinégho člověka bych neměla.Ty si dělej co chceš.je to tvá věc,ale do pytle přestante z mastek co by si nemocné dítě nechaly nezodpovědné bestie.
 Dany 
  • 

Re: Re: Souhlas s přerušením 

(10.8.2006 11:00:06)
Děkuji Markéto
 Pole levandulové 


Re: Souhlas s přerušením 

(10.8.2006 0:45:55)
El, plne s tvym nazorem souhlasim. Mam i tu zkusenost souziti s postizenym brachou, kde se to stalo ale az po narozeni, takze vim moc dobre, co to znamena pro rodinu a mam-li moznost vyberu - dekuji, nechci dobrovolne rodit mrzacka.
Verim, ze i kdyz je clovek dopredu jednoznacne rozhodnut, tak tvari v tvar spatnym vysledkum testu je tezky to udelat, ale je to jedina moznost, jak zachovat klidny zivot sobe a sve rodine. Na psychiku to velky napor je, urcite by bylo dobre vsechno konzultovat s psychologem, ale dalsi zdrave detatko je jiste dobrym lekem.
A proc se rodi "normalnim" zpusobem ? Protoze tak se telo nejrychleji zregeneruje a rodice se mohou co nejdrive pokusit o dalsi dite. Po cisari by museli cekat mnohem dele, nez se deloha zaceli a jejich psychika by byla neumerne zatezovana.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Souhlas s přerušením 

(10.8.2006 7:47:04)
když se dítěti něco stane uprostřed jeho života..nebo i dospělém,u tak ho necháš utratit? Můj muž měl být z ničeho nic na vozíku.přestal s ehýbat plazil se po zemi.Možná jsem se ho měla zbavit.protože jeho to tady vůbec nebaviloa nechtěl žít.A neměli jsme ponětí,že s ezase uzdraví.
 Zuzitade,2 sluníčka(05/07) 


Re: Re: Re: Souhlas s přerušením 

(10.8.2006 8:13:17)
myslím, že nelze srovnávat plod v matčině bříšku a dospělého člověka, kterého postihne nemoc, či postižení. Tady se jedná přeci o přerušení těhotenství, kdy plod je nemocný, zatím necítí, nevidí.Samozřejmě že je to již nový život, ale není dokončen, teprve se vyvíjí.
Je to na každé matce, jak se rozhodne, ale srovnávat přerušení těhotenství a postižení dospělého člověka mi přijde krajně nevhodné!!!
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Souhlas s přerušením 

(10.8.2006 8:42:09)
Ale no tak! Tak dítě v bříšku nic necítí.To přece nemyslíš vážně.A že až od nějakého týdne? Tak to mi nepovídej.
Já nejsme z těch,které by kohokoli odsuzovaly,tak si prosím nech poznámky co je nevhodné.Nevhodné to není.Dítě v břiše je člověk.Co je natom nevhodného opravdu nevim.
JÁ NESOUDÍM
jen jsme se ohradila,protože ostatní soudí,ty které by si dítě nechaly.A mě to vadí.Nesoudím,tak nechci aby mě soudiljiné dámy.
Ač bych to neudělala,mě osobně je Dany střrašlivě líto a mrzí mě co prožívá.Vím,že je to bolestné a přeju jí jen klid na duši.
 Katka,dcera 06 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Souhlas s přerušením 

(10.8.2006 9:06:02)
Nechápu tyto pobožné řeči.Tady nejsme na náboženské diskusi,ale diskusi o rodině.A nechápu,proč do tohoto tématu zatahujete nějakého boha.Kdyby bůh byl,tak by nedopustil takové věci.Tady chtěla maminka uklidnit po tom,co se jí stalo a řešit boha.Tak se už proberte.Mě by takové řeči absolutně vůbec nezajímali.Jste fanatičky
 Katka,dcera 06 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Souhlas s přerušením 

(10.8.2006 9:06:15)
Nechápu tyto pobožné řeči.Tady nejsme na náboženské diskusi,ale diskusi o rodině.A nechápu,proč do tohoto tématu zatahujete nějakého boha.Kdyby bůh byl,tak by nedopustil takové věci.Tady chtěla maminka uklidnit po tom,co se jí stalo a ne řešit boha.Tak se už proberte.Mě by takové řeči absolutně vůbec nezajímali.Jste fanatičky
 lax 
  • 

Re: Re: Re: Re: Souhlas s přerušením 

(10.8.2006 9:03:15)
Milá EL, Je obdivuhodné, jak víš co chceš a co a jak si rozhodneš. Poručíme větru, dešti. Ale život je něco jinýho. Taky jsme měli testy v pořádku, vyloučeny výv. vady a nakonec se nám nerodil nemocný klučina a s vadou, která měla být zjistitelná, ale ne vždy funguje všechno, tak jak má. Mám pocit, že si hraješ na pštrosa, který má hlavu zavrtanou v písku. " copak žijeme sto let za opicema, abychom rodily postižené děti?"
Ač medicína pokročila o velký kus dopředu, přece jenom dětí s různýmy vadami jako by neubývalo, jenom někteří to prostě nechtějí vidět.
Musím přiznat, že ani my si nepřipouštěli něco jiného, než narození zdravého a šťastného děcka. A aspoň pro mne bylo skoro nepřijatelné povolit narození nezdravého jedince. No a představ si, že kdyby po mně chtěl teď někdo odpověď na to jestli, kdybych věděl, že se nám narodí nemocný kluk a co to všechno obnáší, ten strach před a po operaci, to, že to bolí možná víc nás, než jeho,probdělé noci, jestli bych měl odpovědět, dát ho pryč, nedát ho pryč, nevím. Ale momentáně teď jsem šťastný, že ho máme, je to krásnej a veselej klučina a nedal bych ho za nic. Jak bude postupem času příjimat,to ,že je odlišný, i když to nepůjde na první pohled poznat. Uvidíme.
 anonymka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Souhlas s přerušením 

(11.8.2006 9:33:45)
Není pravda, že postižených neubývá. Ubývá těch, které jsou narozeny. Přibývá těch, kteří jsou poškozeni během života a žijí (nehody), neboť věda pokročila tak daleko, že tyto lidi udrží i přes běh přírody naživu. Dříve jich velké procento umíralo, dnes často žijí déle a také i plnohodnotnější život.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Souhlas s přerušením 

(10.8.2006 19:33:09)
No já už to tady psala víš. Syn mi onemocněl ve 4 letech. Velice trpěl a mi nevěděli jestli bude žít. V duchu jsem NĚKOHO (nejsem věřící) prosila, aby ho nenechal trpět pokud nemá svou nemoc přežít. Sama bych ho jistě nezabila protože ho miluji, ale jak jsem řekla víše a v tu chvíli jsem o tom přemýšlela, kdyby lékaři byly již v těhotensví schopni mi to říct určitě bych si takové miminko nenechala, už proto, že pro malé dítě je utrpení trávit dny v nemocnici, nechat do sebe píchat a já nevím co ještě. A dle mého názoru si nenarozené dítě není schopné uvědomovat sama sebe. Takže bych byla ráda, že jsem ho toho utrpení ušetřila.
 Silvie 
  • 

Re: a o tom to je...... 

(12.8.2006 8:52:43)
a o tom to je.....žijeme ve 21.století a můžeme využívat služeb moderní medicíny....
 Alex 
  • 

Myslím že by to už stačilo!! 

(10.8.2006 10:33:27)
Nemyslíte všichni,že by to už stačilo!Dany nás žádala o radu a o pomoc.Toho se ji hojně dostalo.Takže si myslím,že když se teď budeme vzájemně do sebe navážet,tak ji tím rozhodně nepomůžeme.Už každý kdo chtěl vyslovil svůj názor a radu.Dany si to přebere a stejně je jenom as jenom na ní co si ztoho vezme.Pokud tady začneme řešit náboženské otázky,tak se dostaneme úplně někam jinam.
Zkuste se nad tím všichni zamyslet!
 Evča, kluci 90+96 


Re: Myslím že by to už stačilo!! 

(10.8.2006 10:43:16)
Máš naprostou pravdu. Vzájemné hádky a osočování nepomůžou Dany ani nikomu jinému.
---
Z vlastní zkušenosti si ještě dovolím dodat, že když jsem před lety prožívala podobně smutnou zkušenost, začala jsem - ač tehdy přesvědčená ateistka a racionálně založený člověk - klást i otázky, zda je Bůh a pokud ano, proč to dopouští, a taky jsem se ptala, jestli můj malý zemřelý Petříček přijde po smrti do nebe, když jsem ho ani nedala pokřtít atd. Bylo to dost šílené - bolest nad nemocí a smrtí mrňouska + ještě otázky, jestli jsem svým nenáboženským přístupem nezabránila malému v tom, aby byl šťastný aspoň po smrti. Chtěla bych tu napsat, že mi hodně pomohl jeden starý a laskavý pan farář, kterého jsem si našla náhodně v tel.seznamu, protože jsem potřebovala slyšet názory a odpovědi z úst někoho "duchovního". Kromě pana faráře mi velmi pomohly hovory s naší dětskou obvodní doktorkou - skvělá ženská! i telefonát na linku důvěry.

Chápu tedy, že hovory o nemoci a smrti dětí se chtě nechtě stáčejí i na téma Bůh atd. Prosím všechny - nesuďme jeden druhého, přistupujme k sobě s láskou a trpělivostí, ať už jsme věřící, hledající nebo nevěřící.
 Hanka, jedno mimčo 
  • 

Re: Re: Myslím že by to už stačilo!! 

(20.8.2006 17:22:28)
Milá Evčo,
moc se mi líbil Tvůj vyvážený příspěvek i osobní zkušenost. Je pravda, že takováto témata se automaticky stáčí k Bohu či náboženskému přesvědčení.
Myslím, že existuje náboženský fanatismus - odsuzování každého, kdo nevěří stejně jako já a nejedná podle mých pravidel.
Stejně tak ovšem existuje i ateistitcký fanatismus - odsuzování každého, kdo se jen zmíní o Bohu nebo svou víru snad dokonce uvede jako důvod svých názorů, postojů a jednání. (Toho druhého jsem si v diskusi k tomuto článku přečetla až až.)
Obojí je špatné a hlavně zbytečné.
Ještě že žijem v demokracii, kde už člověk pro svou víru či nevíru nemůže přijít do vězení...
A je moc fajn, že stále ještě i uprostřed takových diskusí existují lidé, kteří dokáží dát svůj názor najevo, aniž by odsuzovali druhé nebo se za svou víru styděli.
Děkuji tedy ještě jednou za laskavý přístup a vlastní názor.
Hezký den,
Hanka
 DiDula 


"Moje malé děťátko" 

(13.8.2006 20:11:53)
Maminkám, které stojí před těžkým rozhodnutím, jestli ukončit těhotenství i všem ostatním ženám doporučuji film od Katji Baumgarten ( SRN ) "Moje malé děťátko".
 Štěpánka 
  • 

Rozhodla se správně 

(10.8.2006 10:42:46)
Nekončící diskuze,,,na toto bolestivé téma - Zabila jsem své dítě - je hodně smutná,ale i zarážející. Panebože, co pletete do toho víru. Kdyby byl ten - váš Bůh - tak proč by dopustil tolik bolesti a neštěstí co je kolem nás. Jak tomu může někdo věřít, že když se pomodlím, budu zdravá.
Žijeme současností, tím co se děje teď a pokud můžu uklidnit maminky, které prodělali takové neštěstí,,,,,já bych se rozhodla stejně. Mít rodinný život plný radosti, smíchu a pohody je nevyčíslitelný.Neumím si představit mít přímo mentálně či nějak vážně tělesně postižené dítě. Žijte z toho co máte, z toho co je kolem vás,,ale hlavně všechno je Vaše rozhodnutí a Vaše, jenom Vaše. Takže se netrapte, udělali jste co bylo nejlepší a nejrozumější.
 Asterix 
  • 

Re: Rozhodla se správně 

(10.8.2006 11:04:53)
Rozhodla jste se správně a nikdo nemá právo odsuzovat vás.Já jsem přišla o holčičku teď na jaře,byla velmi postižená,prý by se nedožila ani porodu a musím říct,že se mě moc lékaři ani neptali jestli si jí chci nechat.
Musím říct,že když jsem i já jako laik rozpoznala postižení na UTZ tak bych se stejně rozhodla pro přerušení.
Bylo to naše první miminko a moc jsme si ho přáli,zatím se bohužel další nedaří.
Jen mě štvou všichni ti s Pánem Bohem,proč tedy lidem jako jsme mi,kteří poctivě pracují,platí daně,jak mohou pomohou,nikomu nezávidí a všem přejí jen dobré,proč se jim za to odvděčí tím,že jím nedá zdravé dítě?
protože jinak nechápu jeho "činy".
 Radka - 2kluci, 2holky 


Pro Asterixe 

(10.8.2006 12:21:39)
Je mi velmi líto, že Vás potkala taková rána, ale věřím, že časem dostanete určitě novou naději s dobrým koncem - tedy se zdravým miminkem. Opravdu tomu věřím, většina maminek, které prošly něčím podobným, nakonec zdravé děťátko porodily. Takže hlavu vzhůru a jděte s optimismem do dalších dnů, určitě se dočkáte.
A s tím Bohem máte pravdu - dost mi vadí, když se tady přetřásá myšlenka o jeho spravedlnosti a milosrdnosti. Je to nesmyslné a v některých příspěvcích hodně kruté.
Držím Vám palce - Radka
 Jitka 
  • 

Re: Pro Asterixe 

(11.8.2006 12:58:50)
Já jsem nevěřící, ale myslím, že tuším, co chtějí věřící sdělit. Že totiž "najdete odpuštění", mými slovy "že přijmete své rozhodnutí", že budete žít v souladu se sebou. Není na světě žádná moc, která by spravedlivě jedněm dávala a druhým brala podle jejich zásluh nebo viny. Věci se stávají a je na nás se s nimi vyrovnávat, podle nejlepšího vědomí a svědomí, zůstávat otevření a ochotní své názory třeba i změnit, když shledáme, že se změnily okolnosti.
 Briel + Maruška 06/2006 


Milá Dany, 

(10.8.2006 11:42:59)
před několika roky jsem v televizi sledovala pořad o jedné americké jasnovidce a léčitelce (velmi uznávané, ke které se chodí radit politici, obchodníci apod., než učiní nějaké závažné rozhodnutí) a na konci pořadu měli lidé z audience možnost klást jí otázky. Jedna paní, která tuto možnost využila se ptala na své miminko, o které přišla stejně smutnou cestou jako ty - chtěla vědět, jestli se rozhodla správně, jestli by její miminko bylo opravdu nevyléčitelně nemocné ... Na její otázku dostala tuto odpověď: Ale Vaše miminko přece nezemřelo, dostalo "jen" druhou šanci narodit se zdravé. Copak vy nevíte, že jste těhotná? Porodíte krásné zdravé miminko." Pamatuji si tento pořad dodnes a nikdy nezapomenu na to obrovské štěstí a úlevu v očích té maminky. Tenkrát to vehnalo slzy do očí nejen mě, ale všem v televizním studiu, když té mamince nechali udělat testy na graviditu a potvrdili, že jsou pozitivní. Věřím, že i tvůj syn dostal druhou šanci.
 JiBi 
  • 

Dany 

(10.8.2006 15:39:34)
Myslim, ze tvoje otazka nezni: Udelala jsem spravne?, ale JAK s tim zit?!!! Je videt, ze jsi citliva a proto se te to, ze se detatko nenarodilo diky tvemu rozhodnuti, tolik dotyka. Ale v takoveto situaci prece neexistuje jedno, nejake bezbolestne, spravne reseni, mozna ani reseni bez vycitek. Nevim, co si rikaji maminky tezce postizenych deti, ktere se rozhodly dite si ponechat, zda take maji dodatecne nejake pochybnosti o spravnosti sveho rozhodnuti, i kdyz samozrejme vzdy zalezi na druhu postizeni, osobnich silach a moznostech takoveto rodiny. At by ses rozhodla tak nebo opacne, obe moznosti nesou bolestne dusledky. Vzdyt by te take bolelo, kdyby se dite narodilo postizene a ty by ses na nej musela divat a nemohla mu pomoci.

Taky jsem verici a moc se mi libi reakce Verky. Buh nas opravdu miluje i kdyz se na prvni pohled muze zdat, ze o nas vubec zaden zajem nema, ba dokonce ze ani neexistuje. Ja osobne jsem presvedcena, ze i jeho to boli, kdyz musime prozivat takoveto bolesti. At uz jsi verici nebo ne, zkus jej poprosit o pokoj do sveho srdce.
 Olga  
  • 

třetí děťátko 

(10.8.2006 14:16:55)
Čekám ve svých 33 letech třetí (neplánované) děťátko. Dověděla jsem se to na konci 4 měsíce. U prvního dítěte jsem byla na amniocentéze a nebylo to nic příjemného, ale přežili jsme to oba ve zdraví. Jen na výsledek jsem tehdy čekala s rozporuplnými pocity. Dítě s Downovým syndromem je podle mne člověk, který nebude mít příliš šťastný život na druhou stranu výsledky těchto testů nejsou stoprocentní. Přítelkyni řekli dítě bude s pravděpodobností 80% nemocné a narodilo se zdravé. Jak tedy rozhodnout. Možná by bylo lepší nevědět. Druhé dítě nebylo na amniocentéze a ta by to stejně nevyřešila. Narodila se mi holčička s jednou ledvinou a zatím si vede docela normálně. Teď mám před amniocentézou u třetího dítěte navíc jsem otěhotněla po 4 meě od porodu, takže mám obavy i z výsledků krve. Děti miluji. ale přivést na svět dítě, které by pravděpodobně v dřívějších dobách vůbec nepřežilo je pro mnětěžké. Takže udělat závěr v této diskusi je téměř nemožné.
 Věrka  
  • 

pro Štepánku 

(10.8.2006 14:38:02)
Ahoj, podle mě je docela logické, že diskuse neustále sklouzává k tomu, zda je Bůh, a jak to může všechno dopustit, pokud existuje. Dostal mě příspěvek jedné paní, která věřící označuje za fanatičky. To bych mohla já jako věřící ji označit za nevímco, protože neuvěřila.
Nevím, kde jsi přišla na to, že když se pomodlím, tak budu zdravá. Kdyby měl Bůh odpovídat na všechny modlitby, které k němu lidé vysílají, tak si představ, jak by to tu vypadalo!
Znovu opakuji, žijeme v reálném světě, kde existuje Zlo, nežijeme v nebi. Život není procházkou růžovým sadem. Stává se to, že se někomu rodí zdravé dítě, a někomu ne.
Ty, které o miminko přišli, se třeba ptají, zda je jejich děťátko v nebi, když nebylo pokřtěné. Křest není vstupenkou do nebe! Bůh ve své lásce tyto děti přijal a nikdo je nemusel polít vodou!
Pro Dany, moc mě mrzí, co se ti přihodilo. Nezbyde ti než najít v sobě dost síly vyrovnat se se svým rozhodnutím a žít dál.
 Petra 
  • 

Re: pro Štepánku 

(10.8.2006 15:05:19)
Díky, Věrko, to si myslím (a věřím) taky.
 Soňa, dcera 2 roky 
  • 

nikdo nemá právo odsuzovat 

(10.8.2006 15:04:18)
Při čtení Vašeho článku jsem si vzpomněla na vyprávění své tety. V patém měsíci těhotenství spontánně potratila. Nikdy nezapomene na zvuk, jak lékaři hodili mrtvé dítě/plod do kbelíku. Cítila se dlouho moc špatně, ačkoli nerozhodla pro potrat. Věřím, že i Vám se "rány" časem zahojí nebo budou aspoň bolet méně.
Nikdy jsem nebyla v situaci, jako jste byla vy. A vůbec nevím, jak bych se rozhodla. Myslím, že je rozdíl představovat si, jak bych se rozhodla a opravdu se ocitnout před rozhodnutím. Proto Vás nemá nikdo právo odsuzovat. Tehdy jste se rozhodla určitě správně.
Přeji Vám z celého srdce, abyste došla klidu.
 Pavla, dva dopívající kluci 
  • 

podpora 

(10.8.2006 15:28:06)
Milá Dany,
velmi Ti blahopřeji k narození zdravého dítěte. Mám dojem, že Ty by jsi potřebovala psychickou podporu, která je důležitá nejen pro Tebe, ale i pro tvé děti. Pokud jsi z Prahy mohu doporučit Psychosomatickou kliniku v Praze 6 - kontakty jsou na internetu.
Ještě vřeleji bych doporučila rodinného terapeuta PhDr. Zdeňka Riegra, který pracuje také v Praze.
Někdy se zdá starost dostatečně zpracovaná, a vím z vlastní zkušenosti i ze zkušenosti s mými klienty (pracuji v pomáhající profesi), že se někdy až po letech velmi naléhavě vynoří.
Držím palce, pokud by jsi měla zájem o kontakty na výše jmenované, můžeš se ozvat mailem.
Držím palce
Pavla
 Anezka73 


Re: podpora 

(10.8.2006 19:28:34)
Milá Pavlo, nezlob se, ale doporučovat někomu konkrétního terapeuta je velmi NEETICKÉ. Tím spíše, že v pomáhající profesi pracuješ. Já mám s PhDr. Zdeňkem Riegrem tu nejhorší zkušenost. Několikaletá terapie skončila téměř fatálně, "díky" jeho totálnímu nezájmu. Znám ho dobře a děkuji, již nikdy více!!!

Každému vyhovuje jiný druh terapie a jiný terapeut. Dany se může obrátit kamkoliv, stačí otevřít Zlaté stránky.
 Luciga 


byla jsi odvážná 

(10.8.2006 20:12:38)
Milá Dany, je těžké nějak soudit, ale v danou chvíli jsi tehdy své rozhodnutí jistě velmi pečlivě zvážila a rozhodla se podle svého nejlepšího svědomí. Moc držím palce, aby čas odsunul nepříjemnou vzpomínku co nejhlouběji a objevovala se již jen sporadicky. Určitě s druhým děckem budeš mít o "zábavu" postaráno a každý den ti přinese něco nového a pěkného...
Lucie
 LenkaKT 


Jen vyjádření podpory... 

(10.8.2006 20:35:20)
Ta diskuse tady je dlouhá a nemám sílu číst všechny příspěvky, a tak možná napíšu, co už napsal někdo jiný.
Myslím, že jsi byla ve velmi těžké situaci, která byla tak špatná, že neexistovala dobrá a špatná volba, jen dvě smutné volby a ty sis prostě jednu vybrala. Tečka.
Nikdo nemá právo tvé rozhodnutí soudit, na všechny nenávistné a poučující příspěvky se vykašli. Kdo si něčím takovým neprošel a zvažuje to jen teoreticky, podle mne ví houby, o čem mluví.
Raduj se ze svého druhého děťátka a zkus sama sebe netrápit silnými prohlášeními jako je to v názvu článku. Držím ti palce, ať to postupně přestane bolet, aby ses mohla radovat z těch jiných hezkých věcí, které ti život ještě přinese.
 Jitka 
  • 

Pojmenovávejme věci pravými jmény 

(11.8.2006 8:25:09)
Nezlobte se, ale nemyslím si, že by někomu někdy skutečně pomohlo, že nepojmenovává věci pravými jmény. Dany rozhodla, že její dítě nebude žít. A když rozhodnete o někom, že nebude žít a učiníte vše pro to, aby nežil, tak ho zabíjíte. I když to třeba nahlas neřeknete, tak stejně víte, že jste ho zabila.

Dany ale měla důvod se tak rozhodnout, rozhodla se tehdy, jak nejlíp uměla a nemá smysl se tím dnes trápit. Myslím, že je důležité přijmout své rozhodnutí a vyvodit z něj důsledky. Příště se třeba rozhodne jinak, ale třeba také ne.
Myslím na Vás, Dany, nacházím se zrovna také v nelehké situaci, ale věřím, že čas mi pomůže vše překonat.
Jitka
 Zdeňka, čtyři děti 
  • 

Ohlas na diskuzi 

(10.8.2006 23:02:28)
Milí zúčastnění,
četla jsem si pár Vašich příspěvků. A chtěla bych na ně nyní reagovat. Narodili jsme se tu, abychom rostli. Každý z nás má svůj plán, svůj úkol. A na cestě životem, procházíme různými zkouškami. Ty podle svých nejlepších možností a znalostí v daném okamžiku, zvládáme různě. Každý z nás se občas poohlédne zpět a přehodnotí své činy a myšlenky. Tím , jak rosteme, říkáme, že bychom řešili situaci jinak. A tak nám přijde další podobná situace,abychom se to mohli naučit jinak. A chodí tak dlouho, dokud již není aktuální (časově anebo tím, že jsme se již poučili).
O tohle se stará spravedlivý Bůh. Ten nás však nikdy neodsuzoval, netrestal,neměli jsme u něj nikdy hříchy (ty si vytvořila církev, aby přes ně mohla ovládat lidi a mít je v poslušnosti). To vše si tvoříme my sami svým myšlením. My sami sebe trestáme pocity viny...Bůh nás má rád. A protože chce,abychom vyrostli (naučili se něčemu), je k nám spravedlivý a nepřestane nás nikdy zkoušet.
Píši Vám to proto,že jsem v některých příspěvcích četla o vině, odsuzování, litování pisatelky úvodního dopisu a tím z ní tvoření chudinky. Ano, zkouška, kterou si prošla byla nelehká, získala v ní však zkušenost.Ale pouze ona sama si pohledem zpět vytvořila pocity viny. Co kdyby si řekla, že v danou chvíli se rozhodla dle svého nejlepšího svědomí? Protože život dítěti to již nevrátí,jen sama sebe trízní. Třeba právě tato duše měla zažít tuto zkušenost? Kdo z nás to nyní ví? Myslím si,že je důležité, odpoutat se energeticky od této události. Říct si, že se to stalo a jít dál. Tím se může vyhnout tomu, že se časem příliš upne na druhorozené dítě, jako "náhražku" za dítě první. Po tomto odpuštění sama sobě může začít tvořit zdravý vztah mezi na dítěte.
Máte pravdu, že děti jsou dar od Boha. A život vždy zůstane životem.
Nikdo z nás se už také nedozví, bylo-li by dítě zdravé či nemocné. Vždyť i lékaři jsou jenom lidi a mohou se zmýlit. O tom by mohla psát spousta maminek, která na lékařské doporučení ukončení života dítěte, řekla ne.
Možná si říkáte, že se mi to mluví nebo spíš píše. Ale píši o tom, kudy jsem životem šla a co jsem prožila a kam jsem nyní prozatím došla.
Také jsem zažila zkušenost, že jsem ze zdravotního hlediska dítěte podstoupila ukončení těhotenství. Říkala jsem si, že bych psychicky nezvládala starat se o postižené dítě. Nechala jsem strach a mé ego, aby mě tolik ovlivnily při rozhodování. Poté jsem přivedla na svět syna. Záhy po porodu jsem otěhotněla a opět strach rozhodoval za mě. Nyní to byl strach, že bych to fyzicky nezvládla. Takže následovalo další ukončení malého života. Brzy na to jsem přivedla na svět dceru. Za tři roky k nám mělo přijít další dítko a ani to se nenarodilo. Pocity viny za mnou odmítnuté děti, které jsem si na sebe vymyslela, pomohly k narození dalšího dítěte. A tak jsem se v tom do nedávné doby cáchala, pocity viny, "děti jako náhrady" za nenarozené děti. Bylo to už docela náročné a necítila jsem se v tom dobře. Bylo potřeba s tím něco udělat. Absolvovala jsem regrese, poté kineziologii a nyní jsem nastoupila cestu čištění minulosti pomocí klasické homeopatie. Musela jsem si znovu projít všemi těmito a nejen těmito událostmi, znovu si rozpomenout na pocity, myšlenky,fyzické potíže které jsem měla. Bylo to hodně nepříjemné. Ale pomohlo to. A dostala jsem se tam, kde dnes jsem. Musela jsem se očistit od všech negativních energií, rozloučit se s odmítnutými dušemi. Dát jim i sobě svobodu. Očistit zanešené vztahy s dušičkami, které mám nyní možnost doprovázet kousek na jejich cestě životem. A děkuji sobě za rozhodnutí, jít touto cestou očištění, své homeopatce, která mě na této cestě doprovází a děkuji Bohu za jeho lásku a trpělivost. Za všechny tyto zkoušky.A přeji Vám všem na Vaší životní cestě, abyste naplno prožili každý okamžik, který máme možno tady strávit. Neklesejte na mysli, příjde-li nějaká složitější situace. Odhoďte pocity viny. Nic v životě se neděje náhodou. Vše má svůj řád, smysl a řešení. A nemoci nám přinášení zprávu o tom, že něco v životě děláme jinak než máme. Proto se sebe ptejte, co to je? co se tím máme naučit? Odpověď je v nás.
S láskou Zdeňka
 Petra 
  • 

Re: Ohlas na diskuzi 

(11.8.2006 7:02:14)
Teda Zdeňko, to je ale blábol!!!
"...hříchy si vytvořila církev, aby přes ně mohla ovládat lidi a mít je v poslušnosti"
A co bible a Ježíš? Tam o hříchu nemluví? Bůh je dobrej dobrej dobrej, miluje nás a hříchy odpustí - vymaže a nevzpomíná, pokud Ho o to poprosíme. Ale to jsme už v jiné diskusi.
S láskou a úctou Petra
 Sisinka 
  • 

Re: Re: Ohlas na diskuzi 

(11.8.2006 7:33:11)
Petro, ano... ale právě ta bible a Ježíš je argument pouze pro věřící...
 Blažka + Jája a Mája 10/04 


Klinefelerův syndrom 

(13.8.2006 1:28:33)
Mám manžela ,který má také tuto diagnózu a nebýt toho, že jsme podstoupili genetické vyšetření, asi bychom to nikdo nezjistili. Žil úplně normální život, je inteligentní a pracovitý. Jediné co mu tento syndrom vzal je plodnost. A tak jsme po zjištění výsledků z genetiky stáli před rozhodnutím : zkusit operativně získat jeho vlastní spermie, využít IVF a mít manželovo "vlastní" dítě nebo jít do umělého oplodnění s dárcem.

Myslím, že pro manžela to bylo z počátku dost těžké,ale rozhodli jsme se bez váhání pro dárce. Nikdy bych si neodpustila, kdybych přes vědomí všech rizik přivedla na svět nemocné dítě, trpící neplodností (po osobních zkušenostech) s možností mentální vady ap. , jen proto, aby to bylo to "vlastní".
Teď máme dvě krásné zdravé holčičky-dvojčátka, manžel je miluje a nedal by je za nic na světě.
 Dany 
  • 

Re: Klinefelerův syndrom 

(13.8.2006 10:27:44)
Je ale otázka,jestli by i mé dítě bylo jen tak lechce postižené,že by to nikdo nepoznal a neměl by jiné vážnější problémy než jen,že by byl neplodný.Je to risk,který mě nutil rozhodnout se tak,jak jsem rozhodla.....
 Blažka + Jája a Mája 10/04 


Re: Re: Klinefelerův syndrom 

(13.8.2006 21:59:11)
Dany v žádném případě jsem tím nechtěla říct, že ses rozhodla špatně. My jen měli to štěstí, že nám řekli hned na genetice, že pokud bych otěhotněla, je tu velká pravděpodobnost, že by dítě bylo taky postižené Klinefelterovým syndromem. A proto jsme se rozhodli pro dárce. Člověk nikdy dopředu nemůže vědět, zda se dítě narodí s postižením nebo bude -jako v případě mého muže postižen "jen" neplodností. Pokud bych otěhotněla a musela řešit stejnou situaci jako ty, rozhodla bych se stejně.
 Blažka + Jája a Mája 10/04 


Re: Re: Klinefelerův syndrom 

(13.8.2006 22:00:40)
Dany v žádném případě jsem tím nechtěla říct, že ses rozhodla špatně. My jen měli to štěstí, že nám řekli hned na genetice, že pokud bych otěhotněla, je tu velká pravděpodobnost, že by dítě bylo taky postižené Klinefelterovým syndromem. A proto jsme se rozhodli pro dárce. Člověk nikdy dopředu nemůže vědět, zda se dítě narodí s postižením nebo bude -jako v případě mého muže postižen "jen" neplodností. Pokud bych otěhotněla a musela řešit stejnou situaci jako ty, rozhodla bych se stejně.
 Inka ,38 let, dvě děti 
  • 

potrat jako antikoncepce 

(14.8.2006 15:20:18)
Přečetla jsem si všechny ohlasy na smutný příběh Dany. Co se týče postoupení potratu ze zdravotního hlediska - souhlasím.
Moje děti jsou chtěné a zdravé. Já sama jsem nikdy nestála před rozhodnutím, zda si dítě nechat, nebo ne, ale vím zcela jistě, že bych ho nikdy bezdůvodně nezabila. Ano, je to zabití a říkejte si milé dámy co chcete. Zbavit se dítěte jen z toho důvodu, že nemám dostudováno, opustil mě partner, nemám peníze atd. je pro mně nepřípustné a krajně sobecké. Pokud se o dítě nechci, nebo nemůžu starat, proč ho nedat k adopci?!
Příspěvek od Zdeny mě ale doslova nadzvednul ze židle! Musím takto reagovat:
Zdeno! váš přístup k otázce mateřství je naprosto hrozný a otřesný!
Nedivím se , že jste měla výčitky svědomí!Kompenzovat si potrat jednoho dítěte narozením druhého je zvrácenost! Místo návštěv u kineziologa jste se měla raději objednat u gynekologa ,aby Vám předepsal antikoncepci! Potratů by jste byla ušetřena a my dnes toho vašeho ospravedlňování sama před sebou taky.
Víc nemám co dodat.
 Zdeňka 
  • 

Re: potrat jako antikoncepce 

(14.8.2006 19:34:54)
Paní Inko,
rozumím Vám, že Vás můj článek naštval.
Neměla jsem nejmenší potřebu ospravedlňovat své minulé skutky. Psala jsem o tom, že rozumím pocitům, které popisovala paní Dany, protože jsem je osobně zažila.
Nikdy jsem nebrala potrat jako antikoncepci.
A také nepotřebuji Vaše soudy. Každý si nese v životě zodpovědnost za své činy, slova i myšlenky.
Neznáte mě ani já Vás a ikdybych Vás znala nemám nejmenší právo Vás soudit, stejně jako Vy mě.
Děkuji Vám Zdeňka
 Inka 
  • 

Re: Re: potrat jako antikoncepce 

(17.8.2006 17:02:27)
Nesoudit? A jakpak by to vypadalo na světě, kdyby se nesoudilo? Každý by si dělal co chtěl . Pokud jsou vykonané skutky nepřípustné pak jsou odsouzeníhodné! A vy máte štěstí, že tato společnost potraty toleruje.
 marcela, 4dcery 
  • 

držím palce 

(10.8.2006 23:34:47)
jsi statečná žena, bolet to asi nepřestane, ale pro to malé to bylo ohleduplnější rozhodnutí. cítím s tebou
 Aĺžběta 
  • 

"Zabila" jsem své dítě 

(11.8.2006 11:08:30)
Musím k tomuto článku napsat svůj názor. Neuznávám potraty tzv. z rozmaru, v době kdy je tolik možností antikoncepce. Své dítko bych nikdy nedokázala "zabít". Avšak v případě, že by mi lékaři sdělili, že miminko ve mě trpí nějakou chorobou, syndromem, atd. atd.,...ač by to bylo jistě velmi těžké, já bych se pro ukončení těhotenství také rozhodla!!! Stejně by se narodil človíček, který by nemohl samostatně žít, nemohl by si prožívat miliony věcí, co prožívá normální člověk, a navíc...z člověka by se stal otrok postiženého dítěte, byla by to vyčerpávající práce 24 hodin denně, bez oddechu...a co by se stalo s dítkem, až by člověk nemohl, nebo zemřel?...skončilo by v nějakém ústavu. Možná je to sobecké, dle mého je to hlavně zdravý rozum, pokud má člověk šanci volit, tak volit zdraví a život, než odsoudit sebe k sice láskyplné, ale beznadějné otročině a žít s tím, že jeho dítě ani jeho rodina už nikdy nebude žít normálně.
Každá máma přece chce děti a chce zdravé děti, to je pro ni nejdůležitější, ...jedno bolestné rozhodnutí tak zachrání nejen rodinu jako celek, ale ušetří trápení i nějak těžce postiženému dítku.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: "Zabila" jsem své dítě 

(11.8.2006 11:24:33)
Já jsem v těhotenství prodělala taky amniocentézu. Nejhorší bylo čekání na výsledky. Náročné bylo to, že výsledky byly hotové, až v momentě, kdy jsem začala cítit první pohyby a konečně si tak člověk naplno uvědomí, že v něm opravdu roste děťátko. Naštěstí jsme měli výsledky v pořádku, ale v případě, že by tomu tak nebylo, byli jsme s manželem připraveni těhotenství přerušit. Hlavně ze všech těch důvodů, o nichž píšeš. Vím, že to musí být strašně těžké nakonec k tomuto kroku přistoupit, ale myslím, že je to rozumné. Díky bohu, já jsem od tohoto rozhodnutí byla ušetřena a mám zdravého raubíře. Všem maminkám, které před takovým rozhodnutím stojí, nebo už ho udělaly, přeju hodně síly.
 ditaon 


Dala jsi chlapečkovi zdravé tělo 

(11.8.2006 12:04:08)
jeho dušička je stejná...
 Dany 
  • 

Re: Dala jsi chlapečkovi zdravé tělo 

(11.8.2006 17:32:32)
doufám,že to tak je.....
 Vamp 
  • 

trochu jinak 

(11.8.2006 13:53:03)
Teď mi dovolte vzít to trochu z jiné strany - ze strany přírodních - tedy vyšších zákonů : člověk je živočich,stejně jako zvířata ,a zvířecí matky často svá mláďata odvrhnou,nebo i přímo zabijí - tedy je fakt,že až po narození.... Ale ony vědí,že slabí nemají šanci na život,vím,že pro člověka je to kruté jednání,ale je to ten nejpřirozenější - i když zároveň nejdrsnější - genetický výběr.Slabé jedince,když přežijí ,čeká zlý a krátký život,nebo i přímo smrt od predátora,který si nebude brát servítky,zvířecí matka to ví,proto ukončí život svých nedokonalých dětí rychlým a nejméně bolestivým způsobem,neboť si nepřeje,aby její děti zbytečně trpěly...
Jsou v tomto zvířecí matky moudřejší,než ty lidské...? Někdy mám pocit,že ano.
 Rosina 
  • 

Re: trochu jinak 

(11.8.2006 17:12:53)
S tímto nemohu tak docela souhlasit. Zvířecí matky jednají instinktivně v nejlepším zájmu svých mláďat.Ale u člověka není důležitá pouhá biologická existence a reprodukce. I člověk po tělesné nebo duševní stránce nedokonalý může prožít šťastný a plnohodnotný život, obohatit své okolí, udělat něco výjimečného.Píšu může, ne MUSÍ. Mnoho lidí zcela zdravých si se svým životem neví rady a někdy i škodí lidské společnosti - a přece jim nikdo neupírá právo na život. V tom se právě člověk liší od zvířat - je nadán rozumem a může věci kolem sebe posuzovat z různých hledisek. Může najít smysl života i tam, kde na první pohled není.
 Vamp 
  • 

Re: Re: trochu jinak 

(14.8.2006 9:23:34)
jo - píšeš - zvířecí matky jednají v nejlepším zájmu svých mláďat - lidské ne ??? a o nedokonalých tvorech je příroda sama,dokonalost neexistuje !! Já jen píšu ,že v podstatě Vladan má pravdu a myslí to dobře.Já vím,že život postižených dětí je těžký a ještě těžší je jejich přežívání ve světě těch zdravých.Pracovala jsem v ústavu - i když jen krátce - a měla možnost projít oddělení od těch "schopných" až po ležáky,kteří jen přijímají potravu a vyměšují,ti poslední mají horší život než zvíře,to aspoň vnímá a má schopnost něco ze života mít,radovat se,hrát si.Oni jen čekají na smrt.Takový život já bych nechtěla,to raději smrt,ať se to někomu líbí,nebo ne,já to viděla....
 Jana Novotná, jedna dospívající dcera 
  • 

Zabila jsem své dítě 

(11.8.2006 18:58:26)
Chtěla bych se taky podělit o své zdrcující zážitky. V roce 2001 se mi narodil krásný chlapeček. Do jeho prvního roku bylo vše v pohodě, až pak mu doktoři zjistili revmatoidní artritidu. Od té doby začal brát spoustu léku (kortikoidy, endobulin) a já jsem s ním takřka každý týden musela do nemocnice na kontroly a často i ležet. Byl mu skoro rok a půl a najednou v nemocnici upadl v bezvědomí. Musel být na kyslíku, doktoři ho mučili injekcema a dalšíma kvantama léků. Museli jsme se dívat na to, jak trpí bolestma, časem přišel o hlas a špatně i močil.Zjistili mu že ke své nemoci dostal ještě EB virus, který se přenáší polibkem. Měli jsme ho hodně rádi, tak nějakou tu pusu jsme mu dali, ale netušili jsme, že ho v kombinaci s touhle nemocí tím proboha můžeme zabít. Už čtvrtým rokem s tím žiji, ale smířit se s tím nedokážu. Strašně moc to bolí a navíc cítím vinu. Mohl by jste někdo poradit jak s tím se dá žít???
 Shayla a 3 kluci 


Re: Zabila jsem své dítě 

(13.8.2006 15:38:22)
Jano, já nejsem doktor, ale nemyslím si, že by to bylo opravdu polibkem. Váš chlapeček musel mít v důsledku onemocnění a kvant léků šíleně oslabenou imunitu a kdyby nedostal EB virus, dostal by jiného. Navíc nemocniční prostředí infekcím ještě spíš přeje, co si budeme povídat. Když jsme v lednu byli v nemocnici, měla jsem hrozný strach, že tam mrně ještě chytně něco k tomu, s čím jsme tam byli. Přeju hodně sil!
 andrea 
  • 

zabila jsem sve dítě 

(12.8.2006 10:22:56)
Ahjo myslym si že jsi své dítě nezabila, tohle bylo určitě to nejtěší rozhodnutí ktere musí žena udělat ja jsem nikdy takove rozhodnutí nemusela udělat takže nikdo kdo si podobnou věc nezažil nemůže poradit a ani nic vyčítata.Aspon to je můj názor,nedokažu si představit jak jsise musela cítit před potratem a taky poněm.Ale určitě to bylo to nejlepší co jsi mohla udělat,nehledej viníka musíš zapomenout a smířit se stím,vím že je to těžké ale neda se nic jineho udělat užívej si sveho miminka.Andrea
 Lucka a Adámek 
  • 

Rozhodnutí 

(12.8.2006 13:23:02)
Také jsme při těhotenství museli podstoupit Aminocentézu, protože je z manželovi strany genetická vada. Byly to hrozné 3 týdny očekávání, jestli bude miminko zdravé či ne. Pokud nebude zdravé, co potom. Byli jsme na 100% rozhodnutý, že pokud by to nevyšlo, těhotenství přerušíme. Hlavně kvůli tomu maličkému, co by měl ze života... Naštěstí nám to vyšlo. Člověk se musí radovat, z toho dobrého... A na zlé zapomenout, i když to není tak jednoduché...
 Magda:-) 


Re: Rozhodnutí 

(12.8.2006 14:48:42)
Na amniocentéze jsem byla včera, teď hledám na internetu, jak zvládnout čekání na výsledek... Není to nic příjemnýho pořád probírat v duchu co bude dál...Doufám, že výsledky dopadnou dobře, jako všechny maminy, co už toto vyšetření mají za sebou. Nezbývá než čekat...
 10.5Libik12 


Re: Re: Rozhodnutí 

(12.8.2006 15:09:03)
držím palce a nestyď se tam zavolat jako já o týden dřív:)
 Magda:-) 


Re: Re: Re: Rozhodnutí 

(12.8.2006 15:15:05)
Snad nejhorší byla situace, kdy mi doktor řekl, že by AMC doporučil, představa negativních výsledků mě děsí pořád, ale asi nejsem neurotická, jak jsem si všimla, tak podobné pocity píše víc těhulek. Fakt nevím, co budu dělat, když to nedopadne dobře, ale snažím se dodávat si odvahy a odsunuvat rozhodnutí na dobu "řešit, až to nastane".
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Rozhodnutí 

(12.8.2006 17:49:02)
Magdi.znám to:-( čekání je děs.Mmoc držím palce
 Magda:-) 


Re: Re: Re: Rozhodnutí 

(12.8.2006 20:28:58)
Díky moc za podporu, kéž se přenesu přes tyhle dny rychle:-)
 Eli+3kluci 


NEZABILA!!! 

(12.8.2006 19:02:58)
Milá Dany, ať to bude znít jak bude, musím prostě napsat, co si myslím... NEZABILAS svoje dítě!!! Jen jste se Ty a Tvá rodina svobodně, zodpovědně (a já osobně jsem přesvědčená, že také správně) rozhodli předčasně ukončit těhotenství. Nemůžu tady rozebírat Tvé pocity, neznám je, ale můžu Ti napsat ty svoje. Takovou situaci jsem sice nezažila, ale jedno těhotenství mám za sebou a druhé právě prožívám, takže myšlenky a úvahy, co bych dělala kdyby..., mě samozřejmě neminuly. Navíc v rámci svého studia jsem na praxi několik týdnů pobývala mezi postiženými dětmi ve speciální MŠ (...). A jsem pevně přesvědčená, že bych udělala to samé!!! Nemá smysl přemýšlet, jak by se rozhodlo samo nenarozené dítě, ono se prostě rozhodnout nemůže, takže to nechám stranou. Ale rozhodnout se věnovat a obětovat celý život postiženému dítěti není jednoduché. Zní to třeba až sobecky, ale nejsem si jistá, jestli bych to dokázala (?) A i kdyby dokázala, co ti ostatní - manžel, starší sourozenci... představ si jen v obecné rovině příklad, že tedy dobrá, ano podstoupím život s postiženým dítětem... a pak za několik let přijde starší syn/dcera ze školy a řekne: "mami, Tonda jede s rodiči na 14 dní pod stan, já bych chtěl taky..." a já budu muset říct: "No jo miláčku, ale to my nemůžeme, Honzík by to nezvládnul...". Možná, že se ozve spousta lidí, že jsem sobec a myslím jen na sebe, ale já to tak prostě cítím. Jistě, každý má právo na život, ale taky má každý právo na 100% plnohodnotný život - nenarozené dítě a také ti již narození. Myslím si, že je úžasný, že dneska lze ještě před narozením rozpoznat některá postižení, a že se každý z nás pak může rozhodnout, jak se zachová. Máte dvě zdravé děti, užívejte si jich a nevyčítej si, nemáš co. Přeji Vám jen to nejlepší!! Eliška Ch.
 Dany 
  • 

Re: NEZABILA!!!-pro Elišku 

(13.8.2006 10:32:50)
Právě i na své první dítě jsem také myslela při rozhodování.A děkuji za to,co jsi napsala.Tobě také hodně štěstí.
 Petra,2děti-Melánie 3roky a Sebastián 5měsíců 
  • 

porod mrtvého dítěte 

(12.8.2006 20:13:06)
Něco podobného jsem zažila před 4lety,když jsem čekala své první dítě - holčičku.Celé těhotenství probíhalo bezproblémů,chodila jsem na pravidelné prohlídky,vše bylo vpořádku.Ve 39.týdnu na ultrazvuku lékařka zjistila,že holčička je celá omotaná pupeční šňůrou-už skoro nedýchala,že mám zkaženou plodovou vodu,která mi prosakuje do břišní dutiny a že by bylo nejlepší ihned vyvolat porod.Jenže na příjmu jsem čekala neuvěřitelných 5hodin,takže pro dítě už bylo pozdě,porodila jsem po 15hodinách - mrtvé dítě.Něco tak hrozného si budu pamatovat po celý život.Ten pohled na mrtvé,bezvládné,promodralé tělíčko,celé omotané pupeční sňůrou - nikdy nezapomenu.Kdo má podobný zážitek určitě mi dá za pravdu,že to budeme mít před očima už napořád a bude nám smutno,ale po roce a půl se mi narodila už zdravá a krásná holčička a před pěti měsíci chlapeček.Tak děkuju bohu,že mám tyhle dvě ratolesti.
 snailik 


RE:Zabila jsem své dítě 

(12.8.2006 23:10:24)
Ahojík,
k tomuto článku mám taky co říci.Vloni v červnu jsme zjistili,že jsme těhotný!Měli jsme z toho obrovskou radost, také mi bylo od začátku dist špatně,nebylo to nic moc a já nastoupila od červenece na rizikové těhotenství.Neboť je můj manžel postižený od prvního okamřžiku jsme byli pod dohledem genetiků a vše probíhalo celekm dobře.Jenže ve třetím měsíci jsme prodělala pásový opar a aby tohp enbylo málo, krevní testy nedopadly dobře. Také jsme šla na amniocentézu-ta dopadla dobře,ale pořád se jim něco nezdálo, a tak ěm poslali na ECHO srdíčka, kde zjistili vážnou vadu.Měla jsem na výběr, děťátko by zřejmě po porodu mělo šanci přežít, a tak bylo rozhodování dosti těžké. Nakonec jsme se rozhodli pro přerušení. Bylo to to nejtěžší rozhodnutí v mém dosavadním životě, probrečela jsem ěnkolik nocí a samotné přerušení na konci pátého měsíce nebylo příjemné.Měla jsme ěnjaké komplikace a říkala si,že to je vše za trest.Své děťátko jsem zashlédla an chvíli...máš pravdu,ten obrázek se nezapomíná.Říkala jsme si,že už v životě nic takového už nechci udělat.
Po dvou měsících jsem otěhotněla znova a toho strachu,když jsme šla opět an genetiku.Ale tam mi celkem uklidnili dušičku. Přesvědčili mě,že přerušení bylo správné rozhodnutí-miminko bylo velmi těžce postižené-Vacter asociace.Vlastně jsme mohli děkovat bohu,že se přišlo an tu vadu srdíčka, neboť ostatní vady by nebyli do porodu znatelné a nám by se narodilo mrtvé děťátko. Teď mám 12 dní před porodem, moc se těším a vím,že tentokrát je vše v pořádku. Nikdy nezapomenu na to malé, ale neříkám si,že jsme ho zabila, ale pomohla mu a vlastně i nám!
Neber to jako: " Zabila jsem své dítě" Ale jako věc,která se měla stát a raduj se s tvého chlapečka,který ti jistě udělá a dělá moc radosti.
Vzpomínky tu budou pořád,ale nesmíme se jimi nechat ovládat. Držím plečky, vše bude OK ! Přeji tobě i malému hodně štěstíčka a zdravíčka.
 Dany 
  • 

Re: RE:Zabila jsem své dítě-pro snailik 

(13.8.2006 10:39:45)
Je to velmi težké rozhodnutí a to pochopí jen ten,který před takovým rozhodnutím stojí.Přeji hodně štěstíčka a hlavně zdravíčka pro tvé ještě nenarozené miminko:o))
 snailik 


Re: Re: RE:Pro dany 

(14.8.2006 17:31:17)
Děkuji ti a máš úplnou pravdu-v životě je hodně těžkých rozhodnutí a nikdy nelze říct:"ANO TEĎ JSEM SE ROZHODLA SPRVNĚ NEBO ŠPATNE !"
 Klárka 
  • 

Re: RE:Zabila jsem své dítě 

(13.8.2006 11:33:20)
Ja som niecim podobnym nepresla, ale ma zaraza nazor niektorych z vas ze autorka urobila spravne rozhodnutie. To je na povazenie. Kazda sme ina, kazda povazujeme sa spravne rozhodnutie nieco ine. Mozno sa mylim, ale pride mi ze sem Dany napisala prave preto, aby ste ju ukludnili ze urobila spravne, a ze by tak urobila vacsina zien. Vacsina mozno, ja nie. A Dany prajem aby sa s tym zmierila, nic ine jej nezostava. Prajem vela sily a radosti z druheho synka.
 snailik 


Pro Klárku 

(14.8.2006 17:45:08)
Milá Klárko,

možná,že neudělala dobře, ale ty bys to riskla,že by se ti anrodilo mrtvé dítě.Celých 9 měsíců bys ho piplala a nakupovala a nakonec nic! Neuznávám potraty jako takové,ale jestliže jde o kavlitní život dítětě, je nutné se nad tím zamyslet.I kdyby některé z těchto opravdu těžce postižených a zdůrazňuji opravdu těžce postižených dětí přežilo. Spousta maminek by si ej ani nemohla nechat doma, nebot po pár měsících je péče o ně tak náročná,než nezbývá jej svěřit odborníkům.Domů ti tottiž většinu přistrojů nedají a každodenní odběry krve bys asi taky nedělala.
Nevím jak v případě Danči,ale já už nepochybuji o tom,že jsem se rozhodla špatně-mé dítě by přežilo možná ejn v příapdě,že by ihned po porodu udělali náročnou operaci nejen srdce,ale celého trávícího ústrojí a s malrotací střev by beztak byla pramalá šance,že by nedošlo ke komplikacím.
Popíši ti přesně co znamená Vacter asociace a ty posuď, zda jsme udělala dobře či ne.Možná to bude morbidní,ale abys věděla jak my ženy,co jsem se tak rozhodli vlastně myslíme a proč jsme se tak rozhodli.
Vacter asociace: srůsty hrtanu, hltanu, anu. Malrotace střev, jedna ledvina, stlačené plíce, neprůchodná plicnice a anvíc deformace prstů končetin !
Myslíš,že by tohle dítě mělo vůbec nějaký život?
To rozhodnutí nebylo lehké.... to mi věř a všem ostatním taky !
 Dany 
  • 

Re: Re: RE:Zabila jsem své dítě-pro kláru 

(15.8.2006 15:34:08)
nepsala jsem sem proto,aby mi někdo říkal,zda jsem udělala dobře nebo ne,protože syna mi to stejně nevrátí.Žádala jsem o pomoc,jak se s tím vyrovnat,což ty,která si nemusela stát před takovýmto rozhodnutím,těžko pochopíš.
 karin 
  • 

Re: Re: Re: RE:Zabila jsem své dítě-pro kláru 

(15.8.2006 15:39:31)
nejspíš asi: čas je nejlepší lékař...
 Alka 
  • 

JAK SE S TÍM VYROVNAT? pro Dany 

(19.8.2006 21:40:57)
Milá Dany,
s žádným naším rozhodnutím, o kterém pochybujeme, se vyrovnat nemůžeme. Jak už ti tu psala Rosina, tehdy ses rozhodla tak, jak jsi nejlépe uměla. Teď to rozhodnutí prostě musíš "JEN" přijmout. Vrátit už ho nemůžeš. Pro tebe je důležité si udělat názor, jak by ses zachovala teď. Protože, ačkoliv to zní možná trochu zvláštně, pro náš život má každá (i ta nejhorší) zkušenost stejnou cenu. Pokud své tehdejší rozhodnutí nepřijmeš, nemůžeš jít dál. Mysli na své děti - to starší, ale i to mladší. Všechna rozhodnutí v našem životě děláme z nějakého důvodu - například kdyby ses rozhodla jinak, tvé mladší dítě by se nenarodilo. Třeba i to má svůj význam. Mysli na sebe a svou rodinu, protože každé rozhodnutí, které je nejlepší pro tebe, je nejlepší i pro všechny ostatní (i když to tak třeba zprvu nevypadá). Protože budeš-li ty v pohodě, bude to pro ostatní to nejlepší. Chápeš?
A možná je důležité i to, z jakého úhlu pohledu posuzuješ své tehdejší rozhodnutí - pokud tě to uklidní, já věřím, že dušička, která se chystala přijít na svět jako tvé postižené dítě si najde jinou cestu. Takže nejvíc jsi ublížila jen sobě, a to tím, že jsi se nerozhodla ÚPLNĚ, tj. rozhodnutí nepřijala. A jen ty si také musíš odpustit, a to právě tím, že své rozhodnutí a jeho důsledky přijmeš.
Jak jsi tu četla, co člověk, to úhel pohledu - nikdo za tebe nemůže říct bylo /nebylo to správné (i když někteří si tu výsadu přisvojují) - a jak jsi sama napsala, ani to nechceš. Tak už se tím netrap, ale využij tu těžkou zkušenost (což už možná částečně děláš vyvoláním této diskuse) - proto jsi ji prožila. Že na to nezapomeneš, je asi jasné a asi by to nikdo nechtěl, ale nesyp si popel na hlavu a veř, ŽE JSI SE ZACHOVALA TAK, JAK JSI TEHDY NEJLÉPE UMĚLA. Přeju štěstí celé tvé rodině.
 Dany 
  • 

Re: JAK SE S TÍM VYROVNAT? pro Alku 

(20.8.2006 9:25:32)
moc ti děkuji
 Dana+ 4 


Mám podobnou zkušenost 

(13.8.2006 11:45:38)
Ahojky

Už je to čtyři a půl roku, kdy jsem přišla podruhé do jiného stavu, Péťovi bylo 6 let. Na to že jsem těhotná jsem přišla dva dny před svátkem zamilovaných. Můj nynější manžel nejdřív nebyl zrovna moc nadšený, ale postupně se na miminko začal těšit (je o dva a půl roku mladší než já a Péťa není jeho vlastní, takže čekal na první mimčo) Pomalu jsme začali plánovat svadbu a mezitím chodili na prohlídky. Chvíli před svatbou jsme se dozvěděli, že miminko nevypadá dobře, že mu špatně roste srdíčko, že máme počítat s nejhorším. Poslali mě na amnio a diagnostikovali turnerův syndrom. Ale to už jsem byla po potratu, protože miminko vypadalo na UZ hůř a hůř, tak mi vyvolávali spontání potrat - snažili se o to tři dny a protože jsem se otvírala jen minimálně, udělali mi potrat pod narkosou. Bylo to to nejnáročnější na psychiku co jsem kdy prožila, zvlášť když se kolem mě rodily zdravé děti.
Je pravda, že během pěti měsíců jsem přišla znovu do jiného stavu a teď mám dvě krásné zdravé princezny. Vím, že kdybych se dostala do stejné situace znovu, konala bych stejně, ale ještě dnes přijdou chvilku kdy začnu plakat a obviňovat se, že jsem zabila své vlastní dítě. NIKDY NEZAPOMENU!!!
 Anina 
  • 

Re: jak to napsala JITKA 

(13.8.2006 12:00:52)
JITKO tys to nazvala pravym jmenem..... bude to tak, naprosto souhlasim.
 minonka 


Re: Mám podobnou zkušenost 

(13.8.2006 17:47:32)
I já mám podobnou zkušenost, ale bohužel jsem to udělala z mé blbosti. Nechtěně jsem otěhotněla. Když jsem to zjistila, byla jsem přímo nadšená, protože jsem vždy chtěla děti. Ale protože jsem v té době měla boreliozu, tak jsem lítala po doktorech a zjišťovala, zda-li to tomu drobečkovi nevadí. S ním jsme se znali bohužel ještě velmi málo a tak, když jsme měli rozhodovat a dohodnout se, jen jsme se hádali a hádali, nikdo z nás nechtěl ustoupit z vlastního úsudku. Byla to po téhle stránce příšerná doba, byla jsem z toho tak vydeptaná, že jsem - bohužel - začala mé těhotenství vnímat jako velký, nevyřešitelný problém. Hádky došli do takové situace, že jsem si řekla, že s takovým nechápavým a nemožným chlapem mít dítě nechci, že to všechno nemá smysl. A tak jsem se rozhodla jít na potrat, i když mi doktroři řekli, že borelioza ničemu nevadí. Věřte mi, šla jsem do nemocnice s brekem a s výčitkami. Když mi dělali ultrazvuk, viděla jsem na velké obrazovce to maličké, byl to takový malý mimozemšťánek... Když pak jsem další den ráno měla nastoupit, seděla jsem tam v čekárně na příjem a brečela jsem a měla jsem sto chutí odejít, prostě zmizet, ale zůstala jsem... Je to hrozné to říci, ale tehdy jsem byla v takové děsné situaci, kdy jsem nevěděla, co mám vlastně dělat, pořád jsem hledala někoho, kdo by mi řekl, co mám dělat, vyzkoušela jsem všechno i u psychologa jsem byla, ale všechno bylo na nic. Samozřejmě nikdo nikomu nikdy neřekne, co přesně má dělat, ale tehdy bych za to byla tak vděčná... Nicméně, potratem to ze mě všechno spadlo, jako kdyby ze mě spadl veliký a velmi těžký balvan.
Ještě dnes, když si vzpomenu, že naše holčička mohla mít o 4 roky staršího bratříčka či sestřičku, je mi do breku.

Každopádně bych chtěla říci autorce článku i pisatelce příspěvku, na který odpovídám, že je možná lepší, jak to dopadlo, protože by se tyto nemocné děti jen v životě trápily a možná by se ani nedožily dospělosti, a pokud ano, jistě by to nebylo příjemné. Nechci, aby tato moje poslední slova byla brána špatně, ale pokud to jen trošku jde, vezměte je jako jakési povzbuzení, každopádně jako pozitivní věc.

Člověk se s tímto faktem bohužel musí nějakým způsobem zžít, jinak to pravděpodobně nejde, jinak to člověka užírá a užírá a to k ničemu není, člověk se tak leda trápí, ale nic tím nevyřeší, život a zdraví těm drobečkům nevrátí. A tak zda-li si mohu dovolit, pokuste se na to zapomenout, vím, že je to nemožné, ale hlavně se pro ty děti netrapte, ony ví, že vy za to nemůžete, možná je to dobře, že se nenarodily, protože pak by vám to narození mohly vyčítat, jelikož by se na světě jen trápily a měly jen problémy.
 lemato 


netrap se 

(13.8.2006 12:28:07)
Ahojky,vůbec netuším jak se asi můžeš cítit,muselo to být šílené rozhodnutí...Ale určitě bylo správné.Ty jsi to tak cítila a všichni to musí respektovat.Nejsou všichni lidi takový,aby vychovávali postižené dítě.Na to musí být obrovská osobnost v celé rodině.Já bych na to taky neměla.Mám zaplať pánbůh zdravé dítě.Ale dlouho jsme na něj čekali a hodněkrát jsem samovolně potratila,ale po letech trápení máme syna.Každý potrat byl neskutečně bolestivý,ale já věřila,že jednou mimi donosím...Prosím netrap se,máš dvě děti a bud silná pro ně a zkus zapomenout...
 Tina, dve deti 
  • 

Dany, 

(13.8.2006 13:22:29)
Dany, v Tvem clanku pises, ze bys rada, aby Ti nekdo poradil, jak s tim, zit.Je to tak "ozehave" tema, ze tohle tvoje prani asi nebude vyslyseno, protoze nazory na nej se dost rozchazeji.Treba Ti je lepe, kdyz ses mohla s tim, co jsi zazila podelit s jinymi, ale treba Te to boli jeste vic, protoze prispevky nekterych z nas Te nechavaji pochybovat, zda toto rozhodnuti bylo spravne , nebo ne.Pridavam se k Jitce, ktera psala, ze mame pojmenovavat veci pravymi jmeny.Ty jsi pro to dite zvolila smrt...i kdyz v Tvych ocich pravem.Ja jsem prave porodila...take jsem dostala nabidku nechat v 18 tydnu nechat udelat specialni test, abych se dozvedela, zda existuje moznost, ze by dite bylo postizene.(nevim, jak to presne probiha v CR, ja ziju v zahranici a tyto testy jsou dobrovolne)
Testy jsem delat nenechala.Otehotnet jsem chtela a taky se to stalo. V rodine mame dva pripady postizeni....rekla jsem si, ze kdyz se nam podarilo otehotnet, tak to dite taky donosim i s tim rizikem, ze by treba nebylo zdrave. Myslim, ze nejenom jedinci, co jsou zdravi a krasni a chytri patri do nasi spolecnosti.Timto tematem se zabyva take zajimava kniha franc.autorky "zena v bilem plasti", tak jestli budes mit chut, tak si ji precti!...jsou tam zajimave postrehy, ktere by Ti mohly pomoct se s Tvou situaci vyrovnat...
Muj osobni nazor je, ze kdyz uz zena otehotni,nemuze stoprocentne pocitat s tim, ze jeji dite bude zdrave. jiste procento, ze dite bude mit vadu, nebo postizeni je u kazdeho z nas...samozrejme kazda doufame, ze u nas bude vse v poradku... ale pokud k tehotenstvi dojde,alespon v mem pripade musela bych se s tou konsekvenci naucit zit, ze treba me dite bude bude postizene..vzdyt kazdy ma pravo na zivot a nikdo nema pravo rozhodovat, jestli by to postizene dite melo, ci nemelo radost ze zivota.Takze Ti mila Dany asi taky neporadim. Musis se s tim, cos za Tveho chlapecka rozhodla naucit zit.
 Lidka, čtyři děti 
  • 

soudit je tak snadné 

(13.8.2006 15:23:28)
Jsem si jistá, že každý svůj příspěvek myslí dobře, ale mně osobně některé připadají jako "otáčení nožem v ráně". Jak už mnozí napsali, Dana žádala o podporu. Nemyslím si, že vyslovování striktních názorů bez respektování práva volby Daně pomůže. Držím palce, ať bolest přebolí, a ať se Dana umí radovat z toho dobrého.
 Lenka 
  • 

jde jen o to se s tím nějak smířit... 

(13.8.2006 16:18:02)
Určitě je to pro Tebe moc těžké a dost pochybuji, že tyhle komentáře Ti k něčemu budou... Nikdo nemá právo Tě soudit, je to jenom Tvé rozhodnutí a taky jsi to Ty, kdo se s tím musí vyrovnat. Každý člověk je jiný a někdo dokáže v pohodě zvládat třeba postižené dítě a někdo ne. Ale je proto špatným člověkem????!!!! Určitě ne!!!! Musíš se snažit se s tím co se stalo nějak vyrovnat a říct si, že to tak třeba mělo být. Zkus to už kvůli své rodině, která má právo být šťastná, to že se tím trápíš je určitě nějak znát, minimálně Tě to musí hrozně zatěžovat psychicky. Přeju Ti hodně štěstí.
 Petra Chocho 
  • 

Chápu to!!! 

(13.8.2006 17:45:46)
Milá Deny,
chápu, že je to těžké, ale asi bych se rozhodla úplně stejně, psychicky bych neměla na to, abych se starala o postižené dítě. Sama mám 2 děti a vždy, jsem uvažovala stejně. Myslím, že to dítě to neocení a ostatní členové rpdiny tím jen a jen trpí. Vím, o čem mluvím, můj kolega měl velice postiženého syna, když umřel, byli smutní, ale zároveň si částečně oddechli. Celá rodina byla absolutně v rozkladu, všichni na nervy.
Drž se, vím, že to bude chvíli trvat, musíš myslet na miminko, který je dar místo "postiženého syna". Kdyby ses nerozhodla správně, Bůh by ti neseslal zdravé miminko!!!!
Petra
 milagross 


souhlasím 

(13.8.2006 18:36:10)
mám trochu podobnou zkušenost a již 13 let,kolem vánoc přemýšlím jak by bylo veliké,ale souhlasím s autorkou,dívat se na nějaké postižené ubožátko,které nebude nikdy zdravé a bude se celý život trápit,né udělala rozumnou věc.Moc jí přeju,to že teď má krásného a hlavně zdravého chlapečka.
 Inka 
  • 

úmrtí dítěte v sedmém měsíci těhotenství 

(13.8.2006 19:30:23)
Také jsem po 3 letech otěhotněla, dlouho očekávané těhotenství, vše O.K. v sedmém měsíci těhotenství před vánocemi chlapeček ze dne na den zemřel, bez jakéhokoliv důvodu, vyvolali mi porod, viděla jsem ho, když se narodil, dva dny jsem rodila, bylo to moc těžké, za ty dva dny jsem slyšela všechny děti co se tam narodily plakat a já věděla, že to moje nebude, po porodu přišla sestra a žádala jeho jméno a národnost, byl to šok pro mě, dál z porodnice cesta na patologii, krematorium, rodný list, úmrtní list, urna, je to 3 roky a zatím těhotná nejsem i přestože bych moc chtěla, zapomenout se nedá, ale doufám, že se podaří, líp se to hojí. Ale nevzdávám to, ale nejsem nejmladší, moc času nemám....
 Katarina 
  • 

Re: úmrtí dítěte v sedmém měsíci těhotenství 

(13.8.2006 19:49:53)
Ahoj Inko a ostatní maminky - nemaminky,
když jsem si nyní přečetla Vaše články, moc mne u srdíčka zabolelo, proto jsem se rozhodla Vám v krátkosti napsat a popřát ze svých zkušeností snad jen to, že VŠE je otázkou času!!! Přesto že je mi 26 let, prožila jsem v životě dvě podobné rány: ve 20-ti letech jsem čekala své první miminko, bohužel to skončilo samovolným potratem, přesně za 3 měsícejsem znova otěhotněla a byla z to velmi šťastná, jenže ejhle: v 5.měsíci těhotenství zjistili, že má moje holčička nezacelé bříško a střeva venku. Po porodu by nepřežila, proto další ukončení těhotenství :-( Ale dnes mám v náručí 15.ti denního chlapečka a jsem za něj moc vděčná.
Tímto jsem Vám všem chtěla pouze říct, aby jste nevěšeli hlavu, tato bolístka již v srdíčku zůstane, ale přijde ten správný čas a najednou uvidíte na gravitestu čárky // a tentokrát to určitě vyjde!
Musíme to přeci vidět optimisticky, miminko vše cítí!
Tak Vám přeji hodně sil do překonání bolesti, těm co chtějí miminko,tak by se zadařilo a ti co už ho mají, tak ať přináší rodičům samou radost!!!
Zdraví Vás Katarína s mimichlapečkem
 Naďa a Hanička 17.2.2005 


je to těžké 

(13.8.2006 20:09:50)
musel to být hrozný pocit, ale myslím, že to bylo správné rozhodnutí.Nemocné dítě, i když milované, to nemá lehké a pro rodiče je to ještě těžší.Mám příbuznou, která je nemocná, je v sanatoriu, a má teta vždycky říká, že kdyby věděla, že bude nemocná, tak by bylo lepší pro všechny lepší, kdyby se nenarodila.Asi to zní jako rouhání, ale všichni jsou zničení a ustaraní a maj v srdíčku jen bol.
Myslím, že to nikdy nepřebolí, ale, zase jste dala chlapečkoj možnost jít v klidu do nebe a sobě jste dala další možnost mít sílu pro další děťátko.
Přeju hrozně moc štěstí.N.
 Marcela 
  • 

Pokus o radu 

(13.8.2006 20:14:12)
Ahoj Dany,
Z toho, co píšeš vidím, že se opravdu trápíš.
Existuje metoda, jmenuje se regrese, kdy si člověk jakoby vybaví starou zkušenost a zabývá se tím tak dlouho, až mu to přestane vadit. Jestli tě to zajímá koukni na www.ernestina.cz

Není důvod, abysis něco vyčítala, tím se nic nezmění. Prožila sis zkušenost a rozhodla jsi se v tu chvíli nejlépe, jak jsi uměla. Nikdo nemá právo tě soudit ani odsuzovat a určitě to ani nikdo nedělá. Jediný problém může být odpustit sama sobě. Radím ti - udělej to.
Přeji Ti, ať se ti to povede
Marcela
 DiDula 


"Moje malé děťátko" 

(13.8.2006 20:15:36)
Maminkám, které stojí před těžkým rozhodnutím, jestli ukončit těhotenství i všem ostatním ženám doporučuji film od Katji Baumgarten ( SRN ) "Moje malé děťátko".
 Jitka & Ondrášek 


NIC SI NEVYČÍTEJ !!!!!! 

(13.8.2006 22:36:07)
Milá Dany,
je mi moc líto, čím sis musela projít, to těžké rozhodování, teď výčitky jestli jsi udělala správně, naprosto tě chápu. Drtí mne moralizování v některých příspěvcích.

Ono všechno zlé je k něčemu dobré, zní to tvrdě, ale je to tak. Ty to svoje děťátko budeš v srdíčku nosit celý život, a to ti nikdo nevezme, neboj se na něj vzpomínat, jsou to jen a jen tvoje vzpomínky, na které máš nárok.

Nechtěj zapomenout - stejně se ti to nepodaří a výčitky tím nezaženeš, ale hlavně podle mého názoru NEMÁŠ DŮVOD si něco vyčítat, jednala jsi podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Mysli na své dětičky, které tě potřebují, a každý jejich úsměv ti bude odměnou za všechno zlé, co jsi kdy musela prožít.

A ještě taková (možná) blbost na konec, při podobném problému před x lety mi pomohlo, když jsem si sama pro sebe zasadila keř růží v zadním koutku zahrady, jen tak, na památku mému drobečku, kterého jsem taky nepoznala. Růže tam kvetou dodnes, vzpomínám taky dodnes a fakt mi to tenkrát dost pomohlo.

(Všechny ostatní upozorňuji nejsem žádný fanatik!!!)

Přeji tobě i tvé rodině jen všechno dobré
J.

 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: NIC SI NEVYČÍTEJ !!!!!! 

(13.8.2006 22:46:47)
Jitko to je náhodou moc hezký:-) a já mám za to,že je pro maminky,kterým miminko odešlo..je jedno jak..důležité,aby s es duší miminka rozloučily.Propustí ji a uleví se jim.
 renai,3.mimi na cestě, 2kluci 


Ahoj Dany 

(13.8.2006 22:52:37)
Ahoj Dany a všechny maminy, chtěla bych povědět, s čím jsem se setkala já. Jedna má známá čekala mimi,měla potíže. Lékaři jí řekli, že mimi má gen.vadu, bude postižené a narodila se zdravá holčička. 2.dítě označili jako zdravé a byl to postižený chlapec, je mu asi 12 let. ¨Rodina ho přijala a miluje ho. Kdyby dala jen na lékaře, měla by jen tohoto chlapečka, tzn.věda není vševědoucí...Musela přijmout jeho svět, překonat povrchnost, a je z ní příjemná vybudovaná osobnost. Dany, Tobě chci říct, abys své miminko oplakala. Řekni, co cítíš, že Ti to je líto, nech svoji bolest vyplavat, třeba s manželem či s kamarádkou a rozluč se s tím miminkem, dej mu klidně i jméno, ale buď upřímná. Řekni, jak bys ho milovala a těšila se s ním. A opusť ho. Odpusť před někým i sobě, že ses takhle rozhodla( kdo z nás se umí vždy rozhodnout správně), a věnuj se své rodině. Protože jsem pozvala do svého života Ježíše, vím, že se jednou s miminkem potkáš a nemusíš z toho mít strach. Zkus se z toho, čím jsi prošla, poučit, obohatit, je mnoho mamin, které jednou ocení Tvou zkušenost, jak Ty ses s tím vyrovnala, co jsi vybojovala. Já si vážím Tvé upřímnosti i odvahy toto říct, je to rána v srdci matky, nenech, aby Tvá minulost mluvila do Tvé budoucnosti.
Co se týče příspěvku Renaty, nikde jsem nečetla slova odsouzení, ale sdílení osobní zkušenosti, nikdo z lidí Tě nemá právo soudit. Ovšem pravda je, že za svůj život bude každý z nás souzen. Přeju Ti hodně odvahy do řešení, ať z toho vyjdeš silnější a zralejší než předtím! renai
 Petr (2 malé děti) 
  • 

Nezabila jste 

(14.8.2006 8:59:54)
Vážená paní, váš příspěvek jste nazvala příliš "sebemrskačsky", můj názor je, že jste NIKOHO NEZABILA. Jen jste učinila velice těžké, zodpovědné a nesobecké rozhodnutí, které nelze s "normálním" potratem vůbec srovnávat. S naším prvním dítkem jsme také museli jít na amniocentézu a čekání na výsledky pro nás také nebylo jednoduché. Naštěstí vše dobře dopadlo a my nebyli postavení před to nejtěžší rozhodování.
Víra a zásady z ní pramenící, to je všechno hezké, ale my víme, že děti se nerodí do Ráje a že svět je pěkně zlý a zvlášť na lidi, kteří jsou nějakým způsobem jiní...
Moc Vám držím palce ať se s bolestnou zkušeností vyrovnáte a opakuji: Nikoho jste nezabila. Petr
 Barbora, dve dcery 
  • 

prestalo to bolet ale nezapomela jsem  

(14.8.2006 9:00:42)
Bylo mi 23, kdyz jsem poprve otehotnela, plnovane. V 16 tydnu mi udelali testy krve a sla jsem na amniocentezu, tam, v te dobe po 4 tydnech, mi oznamili, ze dite ma downuv syndrom a bude tezce postizene a pravdepodobne brzy zemre. Tak jsme se s manzelem dohodli pro ukonceni tehotenstvi. Na ten porod nikdy nezapomenu. Trval 20 hodin a nakoncen jsem Magdalenku taky videla. Za necely rok se nam ale nastesti narodila dalsi holcicka a za dalsi 2 roky druha. Obe krasne a zdrave a ted mi z nich jde hlava kolem. Ale doted se otacim za postizenymi detmi a nemuzu se divat na zadne porady o nich. Bolelo to, ale prebolelo a ted uz jsou jen vzpomink,y vzdycky budu mit ne dve, ale 3 deti, i kdyz na to jedno jenom vzpominam..... Ale urcite delame dobre, vzdyt takovy clovek ze zivota opravdu nic nema...
 margaritah 


nesudte druhe, spise jim nabidnete pomocnou ruku! 

(14.8.2006 10:32:14)
Eticka zatez vlastniho rozhodnuti je totiz ten nejkrutejsi samosoudce.
Jsem presvedcena, ze nikdo nema pravo nekoho soudit v takoveto nezavidenihodne situaci,(se kterou se ted setkavam ve svem okoli a i mne zatim nevychazeji geneticke testy uplne nejlepe),i kdyz je to pro mnoho lidi (i pro me) vrazda.
Samo nase svedomi a zbloudila dusicka toho ditete se postaraji o tezkou psychickou zatez a vycitky treba na cely zivot. Proto radeji nez odsuzovat je lepsi pomoct te zene, aby mohla prekonat tuto propast.
Postizene dite (stejne jako nemoc nebo jine tragedie v zivote) je totiz dle meho nazoru urcita zprava. Je potreba tu zpravu dobre rozsifrovat, abychom pochopili, co se nam ten nas zivot snazi naznacit, pak teprve je mozne zit spokojeny a stastny zivot i pres tuto "nestastnou udalost".
Znam velmi bohateho milionare, ktery si myslel, ze penezi si koupi vsechno. Narodil se mu autisticky syn. Sice mu muze zaplatit delfinovou terapii,konicky a vselijake moderni metody,ale jeho uplne zdravi mu nikdy koupit nemuze. Verim, ze to pro otce byla velmi okata zprava, aby si uvedomil,ze penize nejsou vsechno. BOhuzel toto "uvedomeni" je vykoupeno utrpenim cele rodiny. Asi o co vic slepy clovek je vuci zivotu,o to drsnejsi "probuzeni". Malokomu se navic podari se "probudit".
Zaverem chci podotknout, ze obdivuju vsechny silne zeny, ktere se dokazi starat o postizene deti, ac si mohly vybrat nebo ne. Stejne tak obdivuji zeny, ktere mely dost sily rozhodnout za sebe i za miminko,ze nechteji nestastny a utrapeny zivot plny bolesti fyzicke i psychicke a rozhodly se postizene miminko nemit.
Preji vsem, aby rozsifrovali zpravy, kterymi se jim snazi zivot neco naznacit,vcas a spravne.
 Kulikoča 


Především:nezabila! 

(14.8.2006 13:19:57)
Milá Dany, hlavně si uvědomte-Vy jste své dítě nezabila. Byla to ošklivá náhoda, že se geny seřadily tak a ne jinak. Možná jste právě své nenarozené dítě osvobodila od bezmoci a svou rodinu jste do ni naopak nenamočila.
Přeju hodně zdraví a štěstí.
 DK 
  • 

Psychoterapie 

(14.8.2006 18:26:48)
Milá Dany,
nečetla jsem všechny příspěvky, možná, že už to zaznělo, ale myslím, že by Vám pomohlo, kdybyste zkusila chodit na psychoterapii, pokud máte možnost. Kdysi jsem se ocitla také v těžké situaci (i když ne takhle těžké) a hodně mi pomohlo, že jsem si o tom mohla prostě jenom popovídat s někým, kdo mě neodsuzoval, nehodnotil, co jsem udělala dobře a co špatně a co je "moje vina", ale jenom poslouchal. Na první pohled to tak nevypadá, ale je to neobyčejná úleva.
Držím Vám palce!
 Klára, kluci, 5 a 2 roky 
  • 

teď už to vím 

(14.8.2006 22:38:19)
Pamatuji se, když jsem čekala první miminko. Uvažovala jsem, co bych udělala v okamžiku jako byl ten váš a sentimentálně jsem si říkala, že bych si dítě nechala. Mrzel mě tenkrát manžela opačný názor. Teď po 6 letech můžu s klidným svědomím říct, že by mě to moc bolelo, ale nešla bych do toho (pokud by mě doktoři dali na výběr). Vím, co obnáší zdravé děti a mám i srovnání s dítětem, které je postižené.
Takže přeju hodně zdraví vašim dětem a netrapte se, život jde dál.
 Adriana 
  • 

Pocity po prečítaní článku 

(15.8.2006 10:40:03)
Práve som dočítala nielen článok, ale aj celú diskusiu k nemu. Mám z toho zmiešané pocity. Nielen preto, že väčšina príspevkov skĺzla do diskusie -právo na život či potrat- ale naozaj len zo začiatku som čítala riadky plné podpory mamičke,ktorú bytostne trápi pocit bolesti, zúfalstva a sklamania. Neviem, či máme právo odvolávať sa na Boha (či už rozhodnutie o ukončení lovažujeme za správne alebo nie). Naozaj pocity, ktoré prežíva pochopí len tá, ktorá sa ocitla v podobnej situácii. Mám k tomu čo povedať. Zo 6 tehotenstiev mám deti 3! Prvé dve odišli spontánne do konca 3.mesiaca.Bola som mladá, netrápila som sa preto príliš. Veď príde ten pravý čas a ja BUDEM mať dieťa. Stalo sa, keď som mala 22 priviedla som na svet chlapčeka. Statočne som s ním vybojovala boj o prežitie. Chcela som ísť na amnio,no lekári ma vysmiali, vraj NAČO? Celých 9 1/2 mesiaca sa Matúš snažil "uniknúť". Bola som statočná a porodila som zdravé dieťatko. O čo väčší šok pre mňa bol, keď som ho asi ako 2-ročného počula povedať mi vetu: "Maminka, ja som sa NECHCEL narodiť!".Verte či nie, nebolo (a nie je mi dodnes -má 14r.) všetko jedno.Prvé, čo mi napadlo, bolo, že má pravdu.Náš spoločný boj bol tvrdý a vyhrala som ja.Aspon nateraz. O dva roky som otehotnela znovu, no koncom 5.mesiaca sa bábo narodilo mŕtve.Plakala som preveľmi, lekári ma upokojovali slovami: Buďte rada, že sa to takto skončilo, bolo ťažko poškodené-nádor na mozgu a mieche, keby sa narodilo, trápili by ste sa vy i ono.Bohvie, dokedy.Bolo by to pre Vás oveľa ťažšie. Plakala som snáď ešte 2roky potom, len čo som uvidela bábo v kočíku. Nedarilo sa mi 8,5 roka znovu otehotnieť.Každé ráno som si hovorila: Buď šťastná, že máš aspon 1 zdravé dieťatko, koľké by boli radi, aby mali aspon to. V r.2000 som nečakane otehotnela a 1.4.2001 sa mi narodil Jakub Samuel. Je to presný opak Matúša-usmiaty, bezproblémový, hlavatý,...vojačik. Pred 2rokmi staršiemu Matúšovi náhodou diagnostikovali RAKOVINU- karcinogénny melanóm kože. Bol to šok. Znovu ma napadli tie jeho slová- maminka, ja som sa nechcel narodiť. Znovu bojujem o jeho život. Teraz je to o to ťažšie, že je v puberte. Bojím sa,aby sa nerozhodol ten boj ukončiť sám a predčasne. Takmer hneď po oznámení ochorenia, keď sme absolvovali prvé operácie, som oznámila manželovi: Vyrovnaj sa stým ako chceš, ja chcem ďalšie dieťa. Nikdy som nechcela mať jedno. AK by Matúš odišiel...nechcem sa báť o Jakuba ako o jediného. Chcem žiť pre NAŠE deti. A do 4-mesiacov som otehotnela. Dnes máme 10-mesačnú Alžbetu Sofiu, práve sa učí chodiť. Počas jej tehotenstva som absolvovala amnio, pretože môj lekár uznal, že mám právo rozhodnúť sa. Možno sa pýtate prečo? Sama pred sebou i pred rodinou som to odôvodnila slovami, že nie som dosť silná na to, aby som sa pozerala na ďalšie utrpenie ďalšieho svojho dieťaťa a prípadne ho znovu videla umierať (aj keď Matúšovi túto možnosť vôbec nedovoľujeme vidieť-nútime ho bojovať o každý pekný a zdravý deň). Viete aký je to pocit, keď Vám niekto veľmi blízky oznámi tú "jóbovku", že má rakovinu ? Otec už takto bojuje 4roky s veľmi zvláštnym druhom leukémie, mama má Alzhaimera, syn- to už som hovorila...Myslíte, že mi je do spevu? Ale keby mi vtedy povedali, že malá nie je na tom O.K., bola by som spravila také isté rozhodnutie ako je opísané v článku. Plakala by som asi do smrti, tak či onak, vždy spomíname na naše nenarodené, pri každých narodeninách, meninách, v 1.11., vianociach- niekedy mám pocit, že si moje deti ponesú traumu z nenarodených súrodencov, ale snažím sa im hovoriť, že život je krutý a nik im nezaručí, že bude aj spravodlivý, že záleží len na nás, aký si ho spravíme- príjemný a veselý, alebo ponurý a smutný.
A čo sa týka náboženstva - mám taký pocit, že všetci, čo mali niečo proti boli katolíci... opravte ma, ak sa mýlim. Môj pohľad je opäť z druhej strany. Náboženstvo som si vybrala sama, ako dospelá. A NIE SOM KATOLÍČKA. Moje náboženstvo má takmer 6000rokov. Nehambím sa zaň, ale ono hovorí, že žena má nárok na rozhodnutie. Nie je to zaujímavé? 6000 rokov je 3x viac ako 2000. A Krista uznáva ako učiteľa, ktorý priniesol veľa dobrého, ale neuznáva ho ako Božieho syna. Takže, nepleťme ľuďom hlavu náboženstvom....Každý sa musí rozhodnúť za seba, žiaľ naše rozhodnutie VŽDY ovplyvní aj našu rodinu a jej budúcnosť.
Preto, držím palce maminke, aby bolesť prebolela čo najskôr, aby ďalšie bábo prišlo čo najskôr a živé a zdravé. Máte moju podporu, súcit a budete mať aj moju radosť, ak budete znovu mamou. Teraz sa venujte svojmu staršiemu, aby Vám niekedy nevyčítalo, že ste mysleli viac na nenarodené bábo ako naň.
Vaša Adriana
 Maja 
  • 

Re: Pocity po prečítaní článku 

(15.8.2006 11:34:34)
Prečítala som si článok aj komentáre a moje pocity sú tiež velmi zmiešané. Nechcela som k tomu reagovat, ale nemožem si pomocť. Ja sama som matkou takže si viem predstaviť čo musela Dany prežívat, keď zvolila smrť svojho dieťaťa. A práve od chvíle keď som otehotnela, som presvedčená že ja by som svoje dieťa nikdy nenechala zabiť. Nech by bolo akékoľvek. Už to tu pani písala že má manžela s touto vadou, z jej komentára som nevycítila žeby sa mu nechcelo žiť. Vám to príde fakt normálne nechat ZABIŤ (áno zabiť! ako ináč to chcete nazvať? prečo to nazývate "správnou vecou", "ukončením tehotenstva" a pod.) svoje dieťa len preto že nemám istotu, že nebude ťažko postihnuté? Dany to tak napísala: "Je ale otázka,jestli by i mé dítě bylo jen tak lechce postižené,že by to nikdo nepoznal a neměl by jiné vážnější problémy než jen,že by byl neplodný.Je to risk,který mě nutil rozhodnout se tak,jak jsem rozhodla....."
Nemám právo ju odsudzovať, to nemá nikto. Snáď len jej nenarodené dieťa...... Je mi len smutno z toho, že podľa vačšiny majú právo na život len dokonalí, zdraví jedinci bez chyby. A je úplne normálne že keď je len podozrenie na nejaké postihnutie, tak to radšej "ukončíme", pre jeho dobro.
 Stefi 
  • 

Změna tématu - už dost bylo bolesti 

(15.8.2006 11:51:53)
Milé těhulinky, maminky,,,,,,,,,,dle mého názoru si myslím, že bolesti a slz na téma níže položené diskuze bylo už dost.
Já sama jsem ve 31tt a ráda si přečtu vaše zkušenosti s porodu, těhotenství,,,,,ale už něco veselejšího.
Jak jsem psala, jsem ve 31tt přibrala jsem zatím 2kg,,,to koukáte, co? No, já taky koukám. Miminko je koncem pánevním,,tak jsem sama zvědavá, jak se vše vyvrbí. Takže krásné mateřství a těhotenství.
 Vendula 33tt 
  • 

Re: Změna tématu - už dost bylo bolesti 

(15.8.2006 12:51:39)
Stefi jen 2kg????Stastna to zena!!!!!:)
 Patsy + holky 


Re: Re: Změna tématu - už dost bylo bolesti 

(15.8.2006 12:56:38)
Moje kolegyně je v 17tt a už má nanoře 8kg :)
 Petr, dva synové 
  • 

Není to Vaše vina 

(15.8.2006 13:22:30)
Milá Dany,
jsem lékař a zároveň jsem studoval na kněze.S bolestí maminek podobné té, jakou jste prožívala a ještě teď prožíváte, jsem se ve své lékařské činnosti setkal. Jsem sice muž, ale dovedu si představit Vaše psychické utrpení. Odpovědnost za to, k čemu došlo, nespočívá vůbec na Vás. Padá plně na lékaře,
kteří postupovali z morálního i lékařského hlediska
naprosto špatně a nekompetentně - vím dobře, co je to Klinefelterův syndrom. Zrovna tak padá zodpovědnost na naši společnost, která se k ochraně bezbranného života staví tak cynicky.Jako věřící křesťan Vás prosím, abyste se se svou bolestí svěřila do Boží náruče. Bůh je nekonečně milosrdný a odpustí Vám, pokud je vůbec co odpouštět. Nejste viník, ale oběť.
 Kristina 
  • 

Re: Není to Vaše vina 

(15.8.2006 13:26:53)
Bůh Bůh Bůh,co máte s tím bohem všichni? Už tu někdo myslím psal,že kdyby Bůh byl tak nedopustí aby docházelo k tak hrozným věcem,aby se matka musela rozhodovat zda ukončí své těhotenství nebo ne.
 Petr, 2 synové 
  • 

Re: Re: Není to Vaše vina 

(15.8.2006 13:49:43)
Milá Kristýno,
škoda, že je tu jen málo místa na větší příspěvek do diskuse. Jen stručně: Bůh stvořil člověka vybaveného svobodou, což je úžasná věc - díky tomu je také člověk schopen lásky. Svoboda se ale dá i zneužít, pak hovoříme o zlu nebo také o hříchu. Problém, jak může existovat Bůh a zároveň zlo, patří skutečně v teologii k těm nejobtížnějším a nejste první, kdo je existencí zla ve vztahu k Bohu pohoršen.Věřím a mám také životní zkušenost, že Bůh dovede skutečně každé zlo obrátit nakonec v dobro! Kéž tomu věří i Dany.
Moc mě potěšil Váš zájem a Vaše vnímavost.
Petr
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Není to Vaše vina 

(15.8.2006 15:47:18)
Kristýno nejsme loutky.To je pořád dokola.Když je něco zlého války atd Bohem s eohání i nevěřící a když s estane zázrak,třeba s eněkdo uzdraví může za to doktor že?
 Petr, 2 synové 
  • 

Vnímám Vaši bolest 

(16.8.2006 14:16:42)
Ve většině příspěvků, co jsem tady četl, vnímám většinou nesmírnou psychickou bolest maminek, které byly v minulosti dohnány beznadějnými okolnostmi k podobnému rozhodnutí jako Dany. Považuji je, každou bez výjimky, za oběti a myslím, že tak je k nim spravedlivé i přistupovat a oslovovat je zde s velkou úctou k jejich utrpení. Pokud jste věřící, prosím Vás, abyste se za ně modlili a dovolte mi vyznat svou víru, že Bůh tyto rány uzdraví.
 karin 
  • 

Re: Není to Vaše vina 

(15.8.2006 13:38:02)
a proč by Bůh měl komu co odpouštět, udělal mu snad někdo něco?



 Petr, 2 synové 
  • 

Re: Re: Není to Vaše vina 

(15.8.2006 14:17:56)
Milá Karin,
znám mnoho žen, které podstoupily ukončení těhotenství. Předčasné vyvolání porodu je však podstatně větším psychickým zraněním, protože těhotenství je pokročilejší a plod větší a vyvinutější. Pokud ho ještě maminka zahlédne - může to být trauma na celý život. Všechny ty, které jsem poznal po proběhlém ukončení těhotenství, byly více nebo méně zraněné. Skoro vždy se jedná o uvědoměné nebo neuvědoměné výčitky svědomí a zde bych se už rád odvolal na svůj první příspěvek.
Bůh odpouští, a to daleko dokonaleji než člověk! Ať Ti žehná, Petr.
 karin 
  • 

Re: Re: Re: Není to Vaše vina 

(15.8.2006 14:32:11)
po vašem přispěvku stále nechápu proč by ji měl odpouštět zrovna Bůh, co on s tím má společného, že matka šla na potrat?

podle vás ať kdokoliv udělá cokoliv tak mu Bůh stejně odpustí, možná se stačí pomodlit a hříšek je pryč...

a že Buh stvořil člověka je dobrá pohádka, ale to sem asi nepatří...
 Petr, 2 synové 
  • 

Cesta k pokoji 

(16.8.2006 15:34:23)
Karin, Vaše námitky jsou logické. Jen velmi stručně: 1)K Božímu odpouštění: těžko něco jiného nám může uklidnit svědomí, pokud nám ono něco vyčítá. Možná na chvíli třeba alkohol, ale...nemusím pokračovat. 2)Bůh je Láska a z lásky stvořil každého z nás. A já věřím, že každému z nás opravdu odpustí jakýkoliv hřích, stačí fakt jen se upřímně k Němu pomodlit, litovat toho, co se mi nepovedlo a chtít být lepší(i když být lepší se mi třeba nebude jen tak dařit). Každého z nás vede a chce ho přivést k Sobě, ale zároveň respektuje naši svobodu Ho odmítnout. Moc rád si s Tebou vyměňuji myšlenky na dálku - Petr.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Není to Vaše vina 

(15.8.2006 15:44:19)
Nechte už Boha v klidu jo? Tohle mělo být o nečem jiném než o handrkování věřících a nevěřících:-( Petro copak nevíš že tímhle stejně nikoho nepřesvědčíš ba naopak? :-(
 Štěpánka 
  • 

Dany 

(15.8.2006 16:22:34)
Milá Dany,přečetla sem skoro celou diskuzi k všemu článku a nechápu. Nechápu to,proč lidé vůbec rozebírají vaše rozhodnutí. To čím jste prošla vás poznamenalo na celý život a až do smrti vás asi budou trápit výčitky. Já vám závidím vaší odvahu k tomu činu. Já takovou neměla. Když nám lékaři sdělili,že náš druhý syn bude s největší pravděpod. trpět dawn.syndromem,dala jsem mu,jak zde někteří píší"právo na život" Syn se narodil,hodně mongoloidní,přidalo se pár komplikací a dneska je mu 6 let a je z něj tkzv.ležák. Péče o něj byla náročná nejen fyzicky a psychicky ale i finančně. Přes týden ho máme v ústavu,na víkendy si ho berem domu. Nikdy si nebude hrát s ostatními dětmi,je krmen sondou,musí se přebalovat atd... Kdybych tehdy v sobě našla takovou odvahu ukončit těhotenství jako vy. Dnes už bych to udělala. Tak jako vy si vyčítáte že jste nedala svému dítěti šanci,si já vyčítám,že jsem jí svému dítěti dala. Každá jsme udělala jiné rozhodnutí ale trápit se proto budeme obě ještě hodně dlouho.S tím nejde se vyrovnat.
 Dany 
  • 

Re: Dany-pro Štěpánku 

(16.8.2006 14:17:55)
Jste velmi statečná a děkuji vám za vaše řádky.Přeji hodně štěstí a hodně sil.....
 joanka 


PRO DANY 

(16.8.2006 20:55:24)
Milá Dany, různých rad a názorů jste si tu přečetla asi dost. Ale stále hledáte cestu, jak se se svým rozhodnutím vyrovnat a najít pokoj pro své svědojí. Možná by vám pomohlo přečtení knihy "Dala jsem jí jméno Nadine" od Karin Lamplmairové a kol. nebo třeba i knihy "Zklamán Bohem" od Philipa Yanceyho, pokud cítíte, že k vám byl nespravedlivý nebo že Bůh neexistuje, když tohle dopouští. Kéž by tu na světě vládlo jen dobro. To bychom ale ztratili svobodnou vůli, kterou máme, abychom si mezi dobrem a zlem mohli vybrat. Bůh nám dal život, dal nám i svobodnou vůli, protože nás miluje. Proto nám i odpouští. Odpustí i vám, když Ho poprosíte. On vás zná nejlépe a rozumí vám. Přeju vám, abyste našla pokoj a radost a mohla žít s vděčností za to, co máte.
 Petra,dcera Lucie 2roky 
  • 

Mělo to tak být... 

(15.8.2006 16:39:16)
Když jsem čekala dcerku byla jsem také na vyšetření plodové vody. Výsledky jsem se dozvěděla v 5 měsíci a celý měsíc co jsem na ně čekala jsem řešila otázku co když... Dvě z přítelkyň mé matky měly postižené děti. Jedna od narození, druhá po automobilové nehodě. Věřím, že jste se rozhodla správně, už kvůli dítěti které jste měla doma i kvůli tomu které se Vám mělo narodit. Samozřejmě že nikdy nezapomenete, ale myslím si, že si nemáte co vyčítat. Mělo to tak být. Mnoho štěstí do budoucna Vám přeje Petra
 Alice B.  
  • 

Pomoc rituálu? 

(16.8.2006 1:04:48)
Včera večer jsem přečetla Váš článek, mnoho reakcí na něj a během dneška mne napadlo toto: myslím, že se potřebujete s dítětem, o kterém hovoříte, pořádně rozloučit.

Nelze řešit jaké rozhodnutí bylo či nebylo dobré. Říkáte: "jak s tím žít.." Věřím na velmi praktický a pomocný účinek rituálů. Pomáhají naší psychice vyrovnat se se změnami, přizpůsobit se novým okolnostem. A především, pomáhají nám přivítat nové a rozloučit se. Všem, kteří přišli o miminko, o někoho blízkého, bych doporučila: - vytvořit vlastní rituál rozloučení se. Co následuje, jsou mé vlastní nápady, řiďte se ale především vlastním pocitem.
*Vlastní rituál může být inspirován tím, co najdete na internetu, v literatuře, či ve filmu, ale hlavně by měl být Vaším vlastním vyjádřením.
*Pokud víte, že jsou další lidé kolem Vás, kteří by se tohoto obřadu chtěli zúčastnit, přizvěte je. Pokud se obáváte nepochopení a nátlaků, udělejte tento obřad jen s partnerem, či sama. Pokud cítíte, že potřebujete pomoc, obraťte se na někoho, komu důvěřujete, aby Vám pomohl tímto projít.
*Formou může být čistě myšlenkové rozloučení se, ale i symbolická nápodoba "pohřbu". (užitečný popis takového "myšlenkového rozloučení" jsem nalezla např. v knize Sogyal Rinpocheho Tibetská kniha o životě a smrti)
*Součástí může být i přání všeho dobrého a požádání o odpuštění - bez sebemrskačství, jen vyjádření toho, co cítím a co si přeji.
*Můžete použít zpěv, malování, vytvoření sošky, tanec, psaní... jako další formy vyjádření pocitů, které máte.
*Můžete založit svépomocnou skupinu žen, které prošly podobným. Ostatně to, že jste napsala Váš článek, vyjádřila co cítíte a takto pomohla mnoha dalším maminkám, je již sám o sobě dostatečně velkou pomocí a možná cítíte jistou úlevu.

S přáním všeho dobrého, Vám i Vaší rodině,

Alice
 Bonsaj&Sára&Sofinka 07/08 


Hodne sily 

(16.8.2006 7:17:38)
TOhle neni vec ktera by se dala soudit, rici k ni, muzou objektivneji jen maminy co si to prozili nebo prozivaji zivot s postizenym miminkem. Myslim ze samo rozhodnuti, je velmi tezkym krokem, stejne jako to s tim zit... Neni spravne ci spatne rozhodnuti, jen jde o to najit zpusob jak se s tim vyrovnat. Preji vam, aby jste se brzo citila lepe a nezapomela pres svou bolistku na sve dve deti...
 MD/3 
  • 

Měla byste žalovat lékaře a příslušné zdravotní zařízení 

(16.8.2006 16:03:49)
pro způsobení škody uvedením v omyl tím, že Vám neposkytli úplné informace, nebo že Vám poskytli informace mylné.
Kdyby Vám poskytli plné informace, určitě byste se z důvodu postižení dítěte Klinefelterovým syndromem neuchýlila.
Takto postižené dítě není pro rodiče až do puberty žádnou zátěží - pak je léčeno podáváním malých dávek testosteronu.
Je pravdou, že od tohoto chlapce byste se nedočkala vnoučat a možná by si domů nepřivedl ani žádnou nevěstu (nebyl-li by testosteronem léčen, byl by nejspíše asexuální).
Ovšem tím, že by nebyl zatížen sexuální touhou ani péčí o rodinu, mohl by být (byl-li by též třeba výše inteligentní či umělecky nadaný či měl-li by jiný talent) dobrodiním lidstvu.
Lékaři, kteří Vás k interrupci přiměli, se dopustili hanebného činu. Žaloba proti nim Vám sice dítě nevrátí, ale může pomoci jiným maminkám v podobné situaci a Vám poskytne aspoň drobnou satisfakci.
 Dany 
  • 

Re: Měla byste žalovat lékaře a příslušné zdravotní zařízení- pro MD-3 

(17.8.2006 10:38:49)
děkuji vám za váš názor,ale doktoři mi řekli o této chorobě daleko více než se jen píše....
 Jitka 
  • 

Takhle bych se na to nedívala... 

(17.8.2006 11:09:12)
Jednala jste v souladu s přírodou, dle mého názoru jste se rozhodla správně a nemáte si co vyčítat. Přeju hodně síly k překonání velmi nepříjemné životní zkušenosti.
 Katka, 2+bříško 
  • 

Milá Dany, 

(17.8.2006 15:06:41)
nemám univerzální návod, jak se zbavit výčitek a smutku, že jsem své dítě svým rozhodnutím připravila o život.
Mám malý rituál, že vždycky, když mi někdo blízký umře, zapálím svíčku a jsem chvíli s ním, abych se rozloučila. A pak mu taky udělám opravdové místo v sobě, tak aby mne nebolela každá vzpomínka, ale aby mohl být stále se mnou, i tam, kde je. Prosím, neubližuj si trápením a buď se svými milými. Posílám pohlazení.
 Marta 
  • 

Klinefelterův syndrom 

(18.8.2006 8:45:02)
Ja si myslim ze neni nutne pri zjisteni tohoto syndromu navrhovat matce ukonceni tehotenstvi, mame ho v rodine a muzu rici, ze dotycny zije plnohodnotny zivot je zcela v poradku jedine co to pro nej znamena v zivote, je ze nemuze byt biologickym otcem, jinak je zcela zdrav a bez jakychkoliv postizenich!!!! takze rozhodne to neni zadna velka katastrofa!
 Ila 
  • 

Re: Klinefelterův syndrom 

(18.8.2006 9:55:05)
já osobně bych syna s tímto syndrom mít taky nechtěla a volila bych stejnou cestu jako Dany
 Iva, tři děti 
  • 

žádné řešení není Ok 

(18.8.2006 14:27:08)
Ahoj,
já jsem dítě s tímto postižením porodila. Mě nikdo na výběr nedal, prostě se to nevědělo dopředu. Tvoje trauma je hrozné, ale nemysli si, že v opačném případě bys měla život lehčí. Dítě miluješ ať je jakékoliv a prožíváš s ním všechno utrpení, které život s postižením přináší. Vlastně trpíš za něj, protože ono si není mnoha věcí vědomo, ale ty ano. Znám bezesné noci, proplakané dny. Kdyby ses rozhodla obráceně, nebylo by ti líp, věř tomu, že ne.
 Marselinda-Míša 4/03,Sabri8/06 


Rozhodnutí 

(18.8.2006 16:11:59)
Milá Dany, prošla sis důležitým rozhodnutím ve tvém životě. Muselo to být hrozně těžké se takhle rozhodnout. I já jsem přemýšlela, kdybych se do podobné situace dostala, jak se rozhodnout. Ale asi stejně jako ty. Je mi jasné, že tě to bude pronásledovat do konce života,ale teď máš další zdravé dítě, tak si ho užívej. Držím ti palce.
 Hanka, jedno mimčo 
  • 

Odpusťte si a žijte naplno 

(20.8.2006 16:52:48)
Milá Dany,
některé věci už nemůžeme změnit. Těžko říct, co je správné a co ne. V některých situacích, ať se rozhodneme jakkoliv, později toho můžeme litovat. Možná, že teď litujete, protože jste se rozhodla život děťátka ukončit, a možná, že byste později litovala, i kdybyste ho nechala žít.
Osobně si myslím, že děti s opravdu nemožnými vyhlídkami do života si příroda bere sama, takže na vašem místě bych se nejspíš rozhodla jinak, ale na vašem místě jsem nikdy nebyla a vůbec vám nezávidím. Musí to moc bolet.
Sama jsem taky věřící a nestydím se za to. A považte - jestliže Bůh vám nadělil další a zdravé dítě, asi nebude proti vám zaujatý. Možná, že v Jeho náruči opravdu můžete najít nejen odpuštění, ale i pokoj, čistou radost, utišení bolesti a pohlazení na duši. Já jsem zažila akorát samovolný potrat a ještě v časnějším stádiu těhotenství, tak mě vzali na sál a od injekce nic nevím. I tak to pro mě bylo bolestivé, ale Bůh časem moji bolest utišil. On to může udělat i pro vás.
Přeji vám, abyste nalezla znovu plnohodnotnou radost ze života a klid v duši. Doufám, že vám nevadí moje víra, a pokud ano, vezměte si z mého příspěvku jen to, co je vám vlastní, ostatní nechte. Já to píšu, jak to vnímám, ale svůj názor nikomu nevnucuju, doufám, že to tak i pochopíte.
Ještě chci projevit velikou úctu k vaší otevřenosti a ochotě mluvit před lidmi o tak osobní a bolavé záležitosti i se svými pochybnostmi. Jste odvážná žena a jistě se s tímto zážitkem časem srovnáte a přebolí to. Držím vám palce.
S úctou,
Hanka K.
 Leňula 
  • 

PRO DANY - MOJE ZKUŠENOST 

(21.8.2006 21:33:33)
Dany, mám podobnou zkušenost... Sice nevím, co váš syndrom obnášel, ale to je úplně jedno, protože se jednalo o závažnou vadu, když vám dali doktoři na výběr. Nejdou mi otevřít reakce, které Ti kdo napsal, ale podle názvů soudím, že se tu našlo několik blbců, kteří Tě odsoudili. Nestydím se je označit za blbce, protože jen takový člověk může odsoudit někoho za něco, co si nikdy neprožil a nic o tom neví.

Nicméně teď k Tvému dotazu: Sama nevím, jak se s takovou ztrátou "vyrovnat", chtěla jsem zkusit psychologa, ale tak špatně se zase necítím. Jen prostě vím, že mi náš chlapeček moc chybí, vždy bude náš první a nikdy na něj nezapomenu. Dřív nebylo dne, abych si na něj a porod nevzpomněla, teď taky vzpomínám, ale tak nějak jinak. Už to není taková bolest, vzpomínám v souvisloti s tím, jaké bude další těhotenství, co všechno nás čeká, těším se na porod se šťastným koncem... Nevím přesně, jaké myšlenky trápí Tebe, ale mně došla jedna věc: Tento kus života patří ke mně a nejde vymazat. Udělali jsme dobře a hotovo. Zkus také takto přemýšlet, třeba Ti to pomůže.

Vy jste se rozhodli správně a víš, jak to vím? Protože jste to tak cítili a chtěli jste to. Je jen na každém, jak rozhodne o životě svého dítěte - jestli ho nechá žít a trápit se, nebo ukončí to trápení dříve než začne.

Nikoho nesoudím, ať si každý dělá co chce. A proto ať nesoudí nikdo mě, Dany a nás další...
 nayah 


PRO DANY - MOJE ZKUŠENOST 

(21.8.2006 22:07:56)
Dany, mám podobnou zkušenost... Sice nevím, co váš syndrom obnášel, ale to je úplně jedno, protože se jednalo o závažnou vadu, když vám dali doktoři na výběr. Nejdou mi otevřít reakce, které Ti kdo napsal, ale podle názvů soudím, že se tu našlo několik blbců, kteří Tě odsoudili. Nestydím se je označit za blbce, protože jen takový člověk může odsoudit někoho za něco, co si nikdy neprožil a nic o tom neví.

Nicméně teď k Tvému dotazu: Sama nevím, jak se s takovou ztrátou "vyrovnat", chtěla jsem zkusit psychologa, ale tak špatně se zase necítím. Jen prostě vím, že mi náš chlapeček moc chybí, vždy bude náš první a nikdy na něj nezapomenu. Dřív nebylo dne, abych si na něj a porod nevzpomněla, teď taky vzpomínám, ale tak nějak jinak. Už to není taková bolest, vzpomínám v souvisloti s tím, jaké bude další těhotenství, co všechno nás čeká, těším se na porod se šťastným koncem... Nevím přesně, jaké myšlenky trápí Tebe, ale mně došla jedna věc: Tento kus života patří ke mně a nejde vymazat. Udělali jsme dobře a hotovo. Zkus také takto přemýšlet, třeba Ti to pomůže.

Vy jste se rozhodli správně a víš, jak to vím? Protože jste to tak cítili a chtěli jste to. Je jen na každém, jak rozhodne o životě svého dítěte - jestli ho nechá žít a trápit se, nebo ukončí to trápení dříve než začne.

Nikoho nesoudím, ať si každý dělá co chce. A proto ať nesoudí nikdo mě, Dany a nás další...
 Věra 
  • 

Příroda 

(22.8.2006 12:33:47)
Milé ženy, také jsem byla na přerušení těhotenství a mám jedinou obhajobu. V přírodě,pokud je samice (většinou u savců) v březí a nejsou vhodné podmínky pro dovychování mláďat, nebo jsou mláďata nemocná, tak sama samice se rozhodne, že mláďátka nepřežijí. Buď je vytahá z hnízda, nebo svévolně potratí. A pozor, přírodu také stvořil Bůh...a také nemocná mláďata většinou zahubí jiný predátor.... Prostě selekce, aby fauna zůstala zdravá, aby v přírodě byly jen silné a zdravé geny!! Ať to zní jakkoliv krutě, radši dám nemocné dítě v bříšku pryč, než za každou cenu vychovávat dítě těžce postižené... pak nebudu mít čas a sílu ani peníze na děti zdravé, kterých je potřeba! Prosím, neplakejte nad ztrátou nemocného, radujte se nad krásným novým životem, ve kterém je tolik síly a který potřebuje Vaši sílu, lásku a nikdy Vás nechce vidět smutnou... když někdo umře, tak nechce, aby nad tím ostatní truchlili... pokud existuje duše Vašeho děťátka kdesi, tak Vás chce vidět šťastnou... a děkuje Vám, že jste ho nenechala trápit po nemocnicích, či ústavech ...
 Jana a kluci (8a4) 


Nač ta krutost? 

(23.8.2006 1:09:50)
Pročetla jsem si pár názorů zde a musím napsat, že snad největší dávku krutosti předvedly stoupenkyně křesťanství. Osočovat ženu, která se nám tady vypisuje ze svého žalu a obrovského pocitu viny je nelidské a udivuje mě to tím více, že takto ostrá slova vycházejí od osob, kterým by mělo být blízké pochopení a odpuštění. Vždyť téma lásky k těm co zhřešili, litují svého činu a následné odpuštění je v biblických příbězích mnohokráte omíláno a vidím, že tato cesta přesto v srdcích věřících příliš nezakořenila. Možná by se dotyčné ostré pisatelky měly méně modlit a více rozjímat nad životem. Pak by snad dokázaly být lidštější a také tolerantnější. A nebo by mohly mít dostatek empatie a taktu, aby raději svůj tvrdý postoj nešťastné matce nevyjevovaly.

Dany, byla před vámi strašlivá volba a vy jste se rozhodla. Neste své rozhodnutí statečně a nelitujte. Trápila byste se i v případě, že byste si své postižené dítě nechala. Starat se o tyto děti je psychicky náročné a navíc nad takovými rodiči visí stále Damoklův meč v podobě vlastní nemoci, stáří a smrti. Starost o to jak dobře se později o dítě někdo postará je určitě jedním ze zásadních problémů těchto lidí. Přeji vám, aby jste si už jen užívala radostí s dětmi, které máte, protože velkou dávku strašné smůly jste si na tomto světě již vybrala. J.
 Marta,12t Tomášek 
  • 

zabila jsem své dítě 

(30.8.2006 13:21:59)
Ahoj,takový pocit jsem měla taky,akorát jsem nerodila a své první miminko neviděla,byla jsem pod narkozou.Na ten den nezapomenu kdy nám to oznámily ani kdy sem se probrala na jip.Jsou to 3roky,pořád myslím proč právě Já.Dnes mám 12týdnů Tomáška a jsem šťastná,ale jen si vzpomenu tak brečím.Držím všem pěstí kdo si tím projde.
 Lenka, 1 malé dítě 
  • 

Udělala jsi dobře 

(30.8.2006 21:33:19)
Ahoj, chápu tvé emoce, ale udělala bych totéž, bylo t správné rozhodnutí. Chlapeček by neměl jednoduchý život a ty by ses třeba koukala na to, jak se trápí, trápila by ses taky a nic víc bys dělat nemohla. ...Užívej si svoje děti, určitě ti dělají radost a to je nejdůležitější! Držím palce! L
 Veronika 
  • 

Klinefelter ... 

(23.10.2006 16:23:53)
Máme dvouletého syna, u kterého byl diagnostikován Klin. sy po porodu a to čistě náhodou. Syn je naprosto normální, jen bude v pubertě a do zbytku potřebovat substituci mužských pohl. hormonů. Asi jste měli málo informací ....
 Klarka, 13tt 
  • 

geneticke testy v Norsk 

(23.11.2006 19:25:48)
Ahoj Dano, peclive jsem cetla celou diskusi. Muj nazor je ten, ze kdybych zjistila, ze budu mit vazne postizene dite, tak bych ho urcite dala pric. Ale ja to bohuzel nezjistim, protoze v Norsku se geneticke tesy nedelaji. Budte rady, ze se muzete rozhodnout. Ja budu cele tehotenstvi premyslet o tom, zda me dite je v poradku. (Mimochodem na ultrazvuk se tu chodi jen jednou a to jen v 18.tt.)
 kirikou 


zazila jsem totez 

(12.12.2006 14:44:58)
Ahoj, pred velmi neadvnou dobou jsem zazila totez.....byla jsem ve 22 tt, na miminko jsme se ohromne tesili a od zacatku tehotenstvi vse probihalo bez problemu....vcetne vsech ultrazvuku, tudiz nas ani ve snu nenapadlo, ze by neco mohlo byt v neporadku.....
Ja jsem sice nase miminko nezahledla, ale zato nikdy nezapomenu na ty okamziky, kdy doktor koukal na ultrazvuk, nic nerikal a ja vedela, ze neco je spatne.....V podstate nerekl nic, dokud jsem se sama nezeptala, zda je nejaky problem, ale v tu chbili mi uz bylo jasne, ze odpoved bude kladna....

Kdyz me prijimali do nemocenice, doktor mi vysvetloval, ze takovych pripadu maji 5-10 tydne (proboha kde jste vsichni??? O tomhle tematu se skoro nikde nic nepise!!!!), coz sice cloveku pomuze v tom smyslu, ze si uvedomi, ze v tom zdaleka neni sam, ale jinak je to informace spis velmi tragicka......a ja bych nikomu naprala, aby si tohle zazil.... (touhle dobou jsem jeste v "sestnedeli" a tak si prochazim vazne hroznym obdobim)

Navic to bylo nase prvni miminko a samozrejme me pronasleduji mucive predstavy o tom, ze se nam jen tak dalsi mit nepodari....

Na druhou stranu musim rict, ze personal U Apolinare, kde jsem se rozhodla tehotenstvi ukoncit se choval tak neuveritelne profesioanlne a celou dobou mi byl ohromnou oporou....
Ted s manzelem doufame, ze totez miminko, se kterym jsme se museli bohuzel rozloucit
se nam jednoho dne vrati.....a ze to bude co nejdrive....

Pokud jste nekdo zazil neco podobneho, prosim napiste o tom....
 ismy 


Re: zazila jsem totez 

(12.12.2006 16:15:48)
Je mi moc líto, co se stalo.Myslím,že by Ti pomohlo kouknout na www.akjeliky.cz

Jsou to smutné stránky, ale můžeš se leccos dozvědět.

Drž se!
 ismy 


Re: Re: zazila jsem totez 

(12.12.2006 16:16:23)
www.anjeliky.cz promiň za chybu
 Bubáková 


Re: Re: Re: můj porod 

(13.12.2006 13:29:46)
Takže já se také podělím o svůj zážitek.Porodnici jsem měla samozřejmě předem vybranou,protože jsem z okolí Ústí nad Labem tak to bylo jásné.Předpokládaný termín porodu jsem měla 3.9.2005,ale poslíčky jsem měla už někdy ke konci července tak jsem předpokládala že porod proběhne dříve.Bylo 8.8.a já jsem ráno hodně špinila ,okamžitě jsem jela do porodnice ,na ambulanci mi změřily ozvy a zjistili že jsou nějaké nepravidelné ,doktorka mě prohlídla a řekla že se otvírám a že mě musí kvůli ozvám příjmout na rizikovku nic jiného mi nevysvětliala ,celá vykulená jsem se zbalila a šla si lehnout na pokoj ,až sestra mi vysvětliala co to může pro mého malého znamenat.Začli mi velice nepravidlené kontrakce s tím že při vizitě jsem vždy hlásila že mě bolí v kříži a že už mám bolesti a ono mi vždy odpověděli že v těhotenství záda bolí a že to je normální ale já jsem tvrdila že už mám kotrakce ,ale nikdo na to nebral zřetel,ani mi nezměřili kontrakce přístrojem a druhý den mě pustili.Pocelou tu dobu co jsem byla doma jsem měla bolesti jednou po desetiminutách pak po pěti a pak po dvou a tak různě skoro vůbec jsem nespala.Ve čtvrtek 11.8. v noci mi praskla voda ,samozřejmě mě manžel odvezl do porodnice.Při příjmu mi řekla sestra že musím počkat na chodbě že prý nemají volné skřínky a že maj hrozný fofr,respektovala jsem jí a čekala.Potom mě vyzvala dovnitř,vyšetřil mě velmi příjemný doktor,a vyprázdnění a jiné proběhlo velmi vpohodě.Pak jsem si ¨šla lehnout na pokoj a to jsem začla být trochu zmatená ,jedna sestra řekla že musím chodit ,druhá sestra že musím odpočívat a že bude trvat 24 hod.než mi začnou vyvolávata porod.Noc byla hrozná kontrakce se stále stupňovali a sestra mi řekla že musím skusit usnout,ale to bohužel bůbec nešlo,sestry mě stále chodili kontrolovat a natáčeli mi ozvy což jsem velice ocenila ,ale odpočinout mě nenechali už silné bolesti.V noci ke mě přišla sestra a ptala se kdy mě naposledy vyšetřovala doktor,řekla jsem že v sedum ráno a ona řekla že mi to nevěří že se prý půjde zeptat ,přišla s tím že prý mám pravdu ,ale já jsem byla z ní pěkně zmatená ,říkala jsem si co si myslí ,že jsem snad malej fracek co jí lže.Ráno přebrala po ní směnu velmi příjemná porodní asistentka ,která se o mě starala až do poslední chvíle byla perfektní ochotná,velice citlivá a při vyšetření jsem ani necítila že do mě šáhla.V sedum ráno jsem mohla zavolat svého manžela a přešla jsem na porodní sál.Píchli mi první dávku oxytocinu a PA řekla že jsem otevřená na 2 cm kdybych žila ve středověku tak bych rodila snad týden naštěstí existuje oxytocin,Bolesti byli vetší a větší a dalo by se říci že jsem mezi něma neměla žádný časový rozestupy.Můj partner mě maximálně podporoval,po celou dobu jsem byla natašená na monitor ,když mi bolesti přišli nesnesitelné tak jsem poprosila PA jestli můžu jít do sprchy ,pustila mě asi tak na deset minut,Sprcha pro mě byla velice uvolňující a kdybych mohla klidně bych tam byla po celou dobu ,ale nemohla jsem protože museli hlídat ozvy mého malého.Po 5 hodinách nesnesitelných bolesti jsem poprosila PA jestli by mi mohla dát nějaké analgetikum ,že už to snad nevydržím ,snažila jsem se bolesti prodýchávat ,ale spíše se mi motala hlava ,PA se zeptala lékaře a píchla mi do žíly látku ,která mě totálně utlumila.později jsem i litovala ,že jsem si to nechala píchnout,připadala jsem si jako nafetovaná a dalo by se říci že další dvě hodiny si vůbec nepamatuji.Po těch dvou hodinách přišel doktor ,prohlédl mě a řekl že prý jsem otevřená na 8 cm a že ještě počkáme jakmile odešel začala jsem mít nucení tlačit,PA mě dala do stabilizované polohy a musela jsem bolesti rozdýchávat,velmi to pomohlo a pak to přešlo,za chvíli mi řekli že už půjdeme na věc ,ale já jsem začla propadat panice,byla jsem vyčepaná a pod vlivem těch analgetik se mi stále zavírali oči ,říkala jsem že to nemohu zvládnout,když přišlo na tlačení tak to mi tedy vůbec nešlo PA říkali že prý tlačim špatně ,vůbec jsem nevěděla jak ,mě připadalo že tlačím do konečníku .ale oni říkali že prý tlačim do hlavy ,řeknu Vám že jsem si připadala jako blbec,najednou přišla nějaká doktorka,vůbec jsem si nejdříve nevšimla že to byla má minulá gynekoložka,pokoušela jsem se tedy dále tlačit a prý opět špatně,pak jsem cítila dole takové řezání (nástřich),přišla ke mě PA a začla mi silně tlačit na břicho bylo to velmi nepříjemné asi na třetí pokus , byl malý venku ,dali mi ho na hruď a byl to nádherný pocit. Narodil se tedy 12.8.2005 ve 36tt měl 2.780 a 48 cm.Pak jsem vytačila placentu a začli mě šít ,a to byl pro mě ten nejhorší zážitek ,doktorka byla velice neohleduplná a když jsem jí prosila ať mi to ještě opíchne ,říkala že si vymyšlím a že to jenom táhá ,ale já cítila každý v pich ,prosila jsem jí několikrát ,ale bohužel.Začla mi vytýkat že prý mám nějakou křechkou sliznici a že si na mě pamatuje že jsem k ní chodila a že prý jsem si nevyzvedla kartu .Nedokázala jsem jí vůbec nic říct a jenom jsem říkala auauauau a ona mě nevnímala a už se s mým manželem hádala že prý nesouhlasí ,aby chodili otcové k porodu že to prý rodičku jenom rozptyluje a to bylo něco pro mého manžela on se sní taky začal hádat a já do toho auauau,ale zbytečně.Prostě komedie ,když mě došila ,tak jsme už konečně mi tři mohli odpočívat,malej spinkal v inkubátoru a já jsem pak taky usnula.Pak mě převezli na pokoj a řekli že šest hodin musim ležet a cokoliv bych potřebovala tak mám zavolat.po 30 min se mi chtělo čurát,tak jsem tedy zavolala,řekla jsem že potřebuji čůrat a setra ať si prý dojdu ,já jsem řekla že jsem po porodu a ona no a co a položila mi to,už ani nevím jak jsem se zvedla z postele ,ale po chodbě jsem se šourala asi deset minut ,bylo mi do breku tak vyčepaná jsem nikdy nebyla,přišla jsem k sesterně a zeptala jsem se kde je sprcha ,sesta na mě vylítla co prý tady dělám že mám ležet vše jsem jí řekla ,ale myslím že mi ani nevěřila a doprovodila mě ochotně do sprchy. Jinak zbytek pobytu na šestinedělí byl docela v pohodě,až na to že jsem pořád brečela jak malá holka ,hormony se ve mě bouřili o sto šest.Sestry na oddělení docela v pohodě .Měla jsem problémy s kojením od začátku jsem měla málo mléka,a dětské sestry byli někdy dost kruté,ale zpětně si říkám že to vlastně byla jenom moje vina protože jsem byla strašně přecilivěla a každá malá narážka na mojí osobu nebo na melého mě rozbrečela.po 6 dnech nás pustili domu a po 14 dnech jsem se musela vrátit do nemocnice na kyretáž,měla jsem v sobě kus placenty po kyretáži doktoři zjistli že se stav nezměnil ,pustili mě domu a zbytek placenty se po 3 týdnech sám vyloučil.Řeknu Vám dámy že do dnešního dne mám z porodu trauma,často mám i noční můry.Trauma nemám z bolesti ale z přístupu nemocničního personálu ,hlavně z té doktorky u porodu,myslím si že si semnou vyřizovala osobní účty,ona mi totož ve 22 letech řekla že nikdy nebudu mít děti,když jsem ve 24 letec otěhotněla tak jsme ještě s moji maminou říkali to by byla sranda kdyby jsi měla u porodu Dr...
a já řekla to by byla ,a to jsem neměla říkat protože ona k mému porodu opravdu přišla jako kdyby jsem si to přivolala,náhoda to tedy byla protože ona ta Dr V ...chodí k porodu už velmi málo.z dalšího porodu mám samozřejmě strach ,ale zase si říkam přežila jsem jeden přežiju i druhý.
 kirikou 


Re: Re: Re: zazila jsem totez 

(13.12.2006 13:36:04)
Ahoj Ismi,
moc dekuji, koukala jsem na to...je to hodne smutne.....ale je pravda, ze clovek alespon vidi, ze v tom neni sam....
 ismy 


Re: Re: Re: Re: zazila jsem totez 

(15.12.2006 19:36:55)
Pevně věřím, že se vše spraví a brzy se staneš maminkou znova! Hodně štěstí!
 Jindul 
  • 

Nechápu  

(15.3.2007 9:06:02)
Milá Dany,

vím, že jsi sem dala svůj příspěvek už před delší dobou, ale chtěla bych ti říct, že si své dítě nezabila. To co tady napsaly některá děvčata, tak nechápu a nevím, jak vůbec něco takového může z někoho vypadnout (i třeba z věřícího, když Bůh říká neodsuzuj).

Já bych také mohla říct - Zabila jsem své dítě. Ale ne. Ještě tak půl roku po operaci jsem si to říkala, ale pak mi bylo řečeno, příroda to tak chtěla. Vím, že je to divné, ale v dubnu jsme byla těhu, ale už v lednu jsem měla v hlavě, že první dítě zemře, nebo že potratím. Třeba jsem si to mimoděložní tím přivolala. To jsem si říkala. Ale pak jsem si řekla, že přece nemůžu být tak hloupá, abych si to myslela a aby mě to tak užíralo.

Já bych nemohla nemohla porodit postižené dítě. Nemohla bych se dívat, jak trpí. Ať si říká, každá co chce. Důležité je, co máš v srdci. Drž se, dej co nejvíce lásky svým dětem a na minulost nemysli.
 Jaromír 
  • 

Informovanost 

(15.5.2007 16:22:01)
Chybu mohl udělat i lékař, pokud neřekl, o jak závažnou vadu jde. V tomto případě se jedná především o poruchu plodnosti v dospělém věku, myslím, že existují daleko horší věci. Je dobré se vždy lékařů na vše pořádně přeptat.
 iveta 
  • 

syndrom 

(25.5.2007 21:02:36)
Nevím co si o tom myslet,ale nejvíc postižená mi připadáš Ty.To,že jsi si nechtěla nechat dítě,které nebylo až tak nemocné je Tvůj problém.Chceš,aby Tě teď lidi litovali.Sama ani nevíš co chceš,protože na jednu stranu by jsi to chtěla vrátit a na druho zase odpovídáš,že Ti lékaři řekli toho víc než to,že bude jen neplodný.Vím o čem mluvím,protože mi toto postižení v rodině máme.Máš o tom dost zkreslené představy....
 10.5Libik12 


Re: syndrom 

(25.5.2007 21:09:05)
Ivet, ty seš parádně hnusná, viď. Věřím, že autorka tohoto staršího článku si užívá se svým dítětem někde v přírodě a tuto reakci číst nebude. Samozřejmě, že by si primárně, jako každej normální člověk, pomyslela, že jsi hloupá husa, ale přece jenom, i hloupost bolí.
 ptakopysk 


rada 

(4.6.2007 17:02:25)
Stan se Muslimkou a vsechny predchozi hrichy budou smazany a ty budes ocistena jako v den tveho zrozeni. A kdyz BOHA poprosis, at te zbavi tryznivych pocitu, zbavi te jich. Navzdy...

Chces-li vedet vic, klidne mi napis:o)
 Misa, Dominicek +16tt 
  • 

obavy z prichodu druheho miminka 

(4.6.2007 17:49:22)


Ahoj holky,

mam takovy problem, mam skoro dvouleteho chlapecka, ktereho hrozne miluji a jsme na sebe moc fixovani. Coz je super,ale jsem ted take znovu tehotna [ miminko bylo planovane a moc se na nej tesime], ale prozivam takove blbe stavy, za ktere se moc stydim. Obcas se bojim, ze to druhe uz nedokazu milovat tak hrozne moc jako me prvni[ ja vim, zni to hrozne!!!!]Nevim, cim to je, protoze deti mam moc rada a tohle miminko jsme si moc prali, ale bojim se , jak to vse bude. Dominicek je na mne stale prilepeny a chce stale mou pozornost a ja se bojim, ze to male bude vyrustat odstrcene , protoze na nej nebudu mit tolik casu, jako na Dominicka , kdyz byl miminko. Take cele tehotenstvi prozivam uplne jinak. U prvniho jsem si brisko stale hladila a s miminkem si povidala ,pocitala dny , nez se nam narodi atd , ale ted jsou dny, kdy si ani nevzpomenu, ze jsem tehotna . Mezi Dominickem, pranim,uklizenim a varenim proste na to nemam cas. Moc me to trapi, ze mam k tomuto tehotenstvi takovy flegmaticky postoj , mam uz dokonce i nocni mury, ze me to miminko bude nenavidet az vyroste. Proste psycho. Tak jsem se vas chtela zeptat, jestli je to normalni mit takove smisene pocity a obavy z prichodu dalsiho miminka ? Ja vim, ze az ho ucitim kopat , ci az ho budu drzet v naruci, ze se vse zmeni a ja je budu oba milovat stejne vroucne, ale i pres to mam obavy[ asi ty hormony-haha].
Moc se omlouvam,ze mam takovou priblblou otazku , ale moc by me zajimalo, jestli to druhe tehotenstvi nekdo prozival podobne , ci jste mel stejne obavy z prichodu druheho miminka.

Diky moc Misa
 Jitka 
  • 

Tak to je 

(16.7.2007 11:44:14)
Nic nejde vzít zpět a musíte se s tím vyrovnat i proto, že máte další dítě a tu lásku mu dejte za obě děti!
Já tu možnost neměla, mně na nic nepřišli, celých 20 let jsem žila s vědomím, že mám zdravého chlapce. Až nyní, díky jiným vyšetřením, jsem se dozvěděla, že má vrozenou vadu Klinefelterův syndrom. Byla to rána. Myslela jsem, že prožíváme hodně těžkou pubertu a hubený je proto, že špatně a nepravidelně jí. Můžu Vám garantovat, že laik nic nepozná. Teď konečně mám vysvětlení pro problematické chování. Co Vám mám psát. nevím jak bych se rozhodla, když bych to věděla a teď záleží, jak Vám lékař vysvětlí možné důsledky. Syn nemá ani dvě hlavy ani nic, co by ho pohledově výrazně odlišovalo. Je hubený (ale to zase není tak odlišné), velký problém s výchovou (špatně komunikuje s cizími lidmi) a je neplodný. Jesli máte někdo podobnou zkušenost, podobný problém a zajímá Vás to podrobněji, napište mi na e-mail.
 Kateřina 
  • 

Klineferterův syndrom 

(14.12.2007 6:47:37)
Přerušení těhotenství v případě vážného poškození plodu považuju za správné. Ovšem co se týče Klineferterova syndromu musím apelovat na to, že 75% mužů s touto nemocí o ní ani neví a dozvědí se jí často až při neúspěšném pokusu o založení rodiny. Jsou neplodní avšak mohou dítě adoptovat nebo si najít partnerku, která už dítě má a žít plnohodnotným životem. Příznaky nemusejí být žádné a pokud ano tak se jedná o poruchu plodnosti a z těch zjevných možná tak kulatější postava a ženštější rysy. Chybějící testosteron se dá doplňovat ... ještě existuje riziko logopedických vad, ale všiměte si kolik lidí např. ráčkuje! Tak tedy nevidím důvod pro přerušení těhotenství. Pravděpodobně by se narodil zcela normální muž byť neplodný - takových je víc a muž tím netrpí tolik jako žena. Tak teda proč?
 lucie a martin, 1 holčička 
  • 

názor 

(20.6.2010 19:24:55)
Chtěli bychom přidat názor. Prošli jsme si úplně stejným problémem- Je to 2 měsíce po zákroku a nepřála bych to ani největšímu nepříteli. po fyzické stránce se zahojíte velice rychle, ale psychika je prevít.NEODSUZUJTE, dokud nezažijete to samé.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.