| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Růžový Roger

 Celkem 61 názorů.
 Vladan 


Udělali dobře!! 

(8.8.2006 9:34:13)
Jakkoliv se to může zdát vůči Rogerovi nefér, jeho rodiče udělali dobře. Museli mu zprostředkovat zkušenost, jaké to je, když o jeho zvláštnosti nikdo neví a že na něj v životě spousta lidí nebude brát ohledy.
Byla to pro něj určitě tvrdá, nicméně užitečná zkušenost. Nejsem si jist, nakolik je schopen autistický mladík tuto zkušenost vstřebat a zpracovat, nicméně je dobře, že ta zkušenost tu byla.
Musí se naučit žít se svou zvláštností ve světě, který mu často nerozumí, stejně jako spousta dalších nějak odlišných lidí.
 marie 
  • 

Re: Udělali dobře!!nevím 

(8.8.2006 10:00:52)
ještě že nebyl epileptik!!!!!!!!!!!
jezdím jako hlavas na tábor a občas mi někdo něco podobného provede, takže na takové rodiče mám alergii. myslím, že mu tím mohli dost ublížit
 Kiara 
  • 

Re: Re: Udělali dobře!!nevím 

(9.8.2006 17:12:30)
Taky jezdím na tábory, a dodnes si vzpomínám na téměř hluchého chlapečka, o němž nám to rodiče také jaksi "zapomněli" říct. Ale tomu bylo 8, a já jsem si půlku tábora myslela, že je prostě neposlušný. Odezíral, a když na mě neviděl, prostě nereagoval. Kdybych to věděla od začátku, ušetřila bych nás oba - já bych se míň rozčilovala a on by si ten tábor víc užil. Dodnes mě to mrzí.
 Vladan 


Re: Re: Udělali dobře!! 

(8.8.2006 11:23:44)
No tak já věděl, že se ně mě někdo vrhne:-) O Vysoce funkčním autismu taky něco vím, hodně jsem si přečetl, spoustu toho bylo ze stránek, které psala Maceška.
Přesto si myslím, že pokud rodiče dovolili synovi, aby byl sám na brigádě, zřejmě věřili, že to zvládne. Fakt, že to nezvládl, je druhá věc.
Představovat si autistu jako Rain-Mana - ne, to je, myslím si, přehnané. Ale i autista se prostě MUSÍ naučit žít s tím, jaký je. Možná mu to bude trvat déle a rodiče Růžového Rogera trošku přecenili synáčkovy síly, nicméně zvládnout to musí.
I Maceška si určitě uvědomuje, že její Míša si jednou bude chtít zařídit život podle svého. A ačkoliv je třeba teď nešťastná z toho, co Michalka dělá a říká, v koutku duše ví, že její dcera se bude muset se svým handicapem naučit žít. Jde to - trošku jsem se o to zajímal, sledoval jsem dokumentární pořady, vyhledával si informace.
Možná že pro Rogera byla tahle brigáda tím prvním krokem - pro zaměstnavatele to určitě bylo nefér, ale on byl určitě rád, že to podstoupil.
 Jana D. 
  • 

Re: Re: Re: Udělali dobře!! 

(6.9.2006 18:20:30)
Mám 21letého syna s AS.Z vlastní zkušenosti vím,jak je těžké neustále někomu
vysvětlovat,že můj syn sice na první pohled vypadá zcela normálně,ale každému
kdo sním má co do činění bude připadat trochu zvláštní.Naprosto chápu tuto matku a závidím jí,že její syn vydržel chodit do práce celou sjednanou dobu.
Můj,poté co mu svědomitě připravím půdu a poučím budocího zaměstnavatele o tom jak se sním musí jednat,se už po cestě do nového zaměstnání ujištuje(sám
sebe),že tu práci přece nemusí přijmout a nakonec taky nepřijme slovy:,,Tak
tohle já dělat nebudu",přičemž já vypadám jak idiot a on jako rozmazlený fracek.Je vyučený čalouníkem.Chtěl by být prezidentem.
Jana
 maceška 


autismus 

(8.8.2006 10:30:14)
V polovině článku jsem dospěla k názoru, že Roger je autista. Překvapivé pro mě bylo, že to rodiče věděli...A donutilo mě zamyslet se nad tím.
Včera jsme byli s naší autistickou dcerkou u veterináře. V čekárně působila jako slon v porcelánu. Komentovala všechna zvířata, lidi, dost neomaleně se vyptávala - a já byla nešťastná z toho, že ji neumím ztlumit, protože jsem viděla, kolika lidem svými řečmi ublížila. V tu chvíli jsem měla pocit, že by se mi tričko s nápisem "nejsem nevychovaná, jsem autistka" dost hodilo. Už jsem si párkrát ověřila, že je-li na mé dítě pohlíženo jako na zdravé, dokáže ublížit, zatímco je-li respektována jeho zvláštnost, lidé se s její neomaleností vyrovnávají mnohem snadněji.
Jako matka a jako zaměstnavatel považuju postup rodičů za nesprávný. Jako autista - nevím. Těžko říct, jestli Roger sám nechtěl vyzkoušet, co dokáže bez zametání cestičky. Ale v tom případě si měl brigádu vyjednat sám, už tímto krokem by přece mohl vyzkoušet, co dokáže bez rodičovské opory. Nemůžu se zbavit dojmu, že se rodiče s diagnózou svého syna nevyrovnali...že nejde o problém dítěte, ale spíše jejich.
 Patsy + holky 


Re: autismus 

(8.8.2006 12:37:57)
Naprosto souhlasím s Maceškou!
 Pawlí 


Re: Re: autismus 

(8.8.2006 13:11:01)
Sice trochu z jiného soudku ale podobné. Mám kamarádku jejíž syn ve věku 3 let vypadal na 5 a samozřejmě se choval na 3. Brzy se naučila místo ignorování soucitných pohledů (ona má to postižené dítě) hlasitě opakovat větu "On není opožděný, jen je na svůj věk velký".Nápad s tričkem jí předám, určitě ho ocení.
 maceška 


nedá mi to... 

(8.8.2006 13:09:20)
Třeba tohle:
"Ovšem ani zadání přesných údajů nevedlo vždy k uspokojivému výsledku. Úkol: seříznout stonky květin asi o palec (2,5 cm) vyprodukoval krátké růžičky – mrzáčky."
Vsadím se, že všechny růžičky-mrzáčci měly po zákroku stonky délky 2,5cm. Jak dobře tohle známe! Předložky jsou strašně matoucí - jestli O délku palce, nebo NA délku palce, to je strašný problém! Kdyby šlo o moje dítě, použiju obrázek s přesnou instrukcí, a ručím za to, že vše bude dokonale a přesně provedeno. Přesnost, to je její - ale vyžaduje ji i od nás. Bohužel, co je jasné a přesné pro nás, nemusí být zdaleka tak jasné pro autistu.
Ale o to tu nešlo, já vím. Jen mi to zkrátka nedalo...kolika potížím a ztrátám se mohlo předejít!
 Vladan 


Re: nedá mi to... 

(8.8.2006 13:17:13)
Maceško,

je vidět, že se ozývá někdo, kdo s daným problémem přichází denně do styku:-) Vzpomněl jsem si na Tvé vyprávění, jak Míša řádila v louži, když jsi jí zakázala cachtat se v jiné.:-)
Je to prostě o jiném přístupu. Svět autistů je pragmatičtější a myslím, že přirovnání nějak moc nechápou. Říct "přines mi prkno, ani moc dlouhé, ani moc krátké", tak se se zlou potážeme...
 Vladan 


Re: Re: Re: nedá mi to... 

(8.8.2006 13:38:45)
Milado (mimochodem - krásné jméno),
ano, chápu, že je to o přesném vysvětlení a o přístupu. A vím, že to Maceška už píše dlouho.
Nicméně, pokud např. Maceščina Michalka nebude mít na sobě to tričko "Nejsem nevychovaná, jsem autistka", tak lidi její chování nepochopí a bude je pobuřovat, rozlaďovat a já nevím co ještě. Takže i lidé, kteří autismem trpí (Trpí jím vlastně??) se musí buď naučit své postižení lidem vysvětlit (i když si to dost dobře neumím představit - Dobrý den, jsem Roger a jsem autista, proto se občas chovám divně???) a nebo prostě korigovat, jestli to nějak jde. Musí - všechny hrany se jednou otupí a pokud jde o formu autismu, která dovoluje relativně běžný způsob života, tak se prostě nástrahy této jinakosti musí naučit autista zvládat. A pokud možno sám.
Maceška taky psala, že Roger udělal možná chybu, že si tu brigádu nevyjednal sám. Vidí to z pohledu rodiče autisty i autisty samotného.
Otázkou je, kdo tu vlastně udělal chybu? Roger a nebo jeho rodiče???
 Líza 


Re: Re: Re: Re: nedá mi to... 

(8.8.2006 13:55:41)
Přemýšlím, co mi přijde tak nesmyslné na slovním spojení "korigovat svůj autismus"... nedovedu nadefinovat - je to jako bys chtěl, aby někdo korigoval svou slepotu.
 Vladan 


Re: Re: Re: Re: Re: nedá mi to... 

(8.8.2006 14:05:10)
Slepota se koriguje slepeckou holí. Nebo slepeckým psem. Buď bude člověk neustále odkázán na pomoc druhého (asistenti, ústavy) a nebo se nějak naučí s tím žít a přizpůsobit se společnosti.
Já si taky neumím představit jak. Nejsem autista, takže do hlavy jim nevidím. Ale co jsem se dočetl na serveru o autismu i od autistů samotných, tak to přizpůsobení se, aspoň částečné, časem přijde.
Nevím, jestli je to správný příklad, ale Maceška na svých stránkách psala "Houpala se sem a tam. A protože věděla, že je to pro nás nepříjemné, přehodila při tom houpání přes sebe deku". Tady nejse o tu větu, ze které člověku běhá mráz po zádech - ale o to pochopení citů druhých - něco ti vadí, tak se snažím se chovat jinak - přesměrovat své chování.
Zaplétám se do toho čím dál víc a matky autistů mi možná teď spílají největších magorů na světě - ale bohužel svět je takový, jaký je a člověk se v něm musí naučit žít se všemi křížky, co mu jich Bůh nadělil (a že občas byl hodně štědrý:-()
 Aruba 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: nedá mi to... 

(8.8.2006 14:25:07)
Vladane, nemáš pravdu. Viděl jsi můj předchozí příspěvek s příběhem o tom, jak to dopadá, když rodiče své trochu jiné dítě nutí do "normálního života" jak ty tomu říkáš?

Ještě k těm zaměstnavatelům. Už jsem to na rodině 2xpsala, tak kdo četl, ten to přeskočí. Už 5let u nás platí zákon, který na jedné straně firmám a institucím nařizuje kvóty pro zaměstnávání zdravotně postižených a na straně druhé finančně zvýhodňuje firmy, které zaměstnávají větší počet těchto lidí.

Pokud firma má více než 25 zaměstnanců, musí zaměstnat jednoho se ZPSkou. Jinak platí pokutu.

Pokud naopak jiná firma zaměstnává více než 50% zdravotně postižených, může žádat o podporu z Úřadu práce. Existuje více druhů podpor.
Je s tím hodně papírování ale v konečném důsledku jsou spokojení všici - postižený zaměstnanec, zaměstnavatel i stát.
Jo a mmch, lidé plně invalidní jsou podle paní z našeho´up nedostatkové zboží. Firmy si je totíž už rozebraly. Na jejich pracovní místa jsou totíž největší podpory.
 Vladan 


Můžu se mýlit - protože to neznám:-) 

(8.8.2006 14:36:31)
Ano, určitě jsou některé mé názory špatné. Beru to spíš z pohledu člověka, který se s jistými omezeními v životě už musel poprat sám. ZTP mám vyřízenou, ale při pohovorech se s tím zaměstnavateli rozhodně nechlubím. Mám své zkušenosti.
Osobně bych pro Rogera z té nešťastné brigády viděl jedno pozitivum. Byl šťastný a dobrý, když měl dělat něco "titěrného", jak napsala autorka. Z toho by on i jeho rodiče mohli vycházet a zaměřit se, co se týká zaměstnání, právě tímto směrem.
 maceška 


Re: Můžu se mýlit - protože to neznám:-) 

(8.8.2006 15:01:59)
Myslím, Vladane, že v tomhle se nedá říct, čí názory jsou dobré a čí špatné. Každý to může vnímat jinak. Třeba my se snažíme učit děti, že mají svou hodnotu, i když mají třeba nějaké životní omezení. Neříkáme Michalce, že je postižená, ale že je autistka - a autismus znamená, že některé věci, která ona dokáže úplně mimoděk, my prostě nezvládneme, a jiné, které úplně mimoděk dokážeme my, nezvládne zase ona. Nejde o to, kdo je lepší, ale kde bude žít, a co pro ni bude důležité. Míše nedělá problém říct, že je autistka, protože jsme to zkrátka nikdy neprezentovali jako něco méněcenného, a ona se nad tím touto optikou nezamýšlí. Jiné děti s tím ale potíže mít mohou. To je těžko takhle od boku říct.

Přesto ale souhlasím s Arubou, že máme-li my ostatní vycházet vstříc těm, kdo mají nějaké omezení, musíme o tom vědět a případně dostat i návod, protože nejsou všichni lidé vševědoucí. Jen dobrá vůle často nestačí. Nemyslím si, že je správné chtít po tom, kdo má nějaký handicap (jakýkoliv), aby se vyrovnal nám zdravým, ale že bychom měli umět najít cesty, jak mu v životě vytvořit podmínky, za kterých může žít tak normálně, jak to jen jde. Tedy člověku, který nemůže chodit, nebudeme říkat "jen to zkus, všichni chodí, tak to musíš zvládnout taky", ale dáme mu vozíček, vytvoříme bezbariérové obchody, cesty, autobusy...
 Vladan 


Re: Re: Pochopil jsem... 

(8.8.2006 15:13:00)
Maceško, díky. Otevřela jsi mi oči. Největší problém s autismem je zřejmě ten fakt, že není vidět. DS je na člověku patrný, tak se osoba, která se s člověkem s DS setká, na to nějak psychicky připraví. Michalka je šikovná holka, na fotkách velmi hezká, skvěle maluje...člověk by neřekl, že by se měl připravit na nestandartní chování. A to je možná ta chyba...
Ten příměr k autobusům a vozíčkům je skutečně perfektní. Uvědomil jsem si, že se na celou věc musím dívat trochu jinak.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: nedá mi to... 

(10.8.2006 9:51:38)
Vladane, i slepec s holí a se psem je odkázán na pomoc okolí.
Jen by mě zajímalo, když tedy vezmeme, že poruchu sluchu budem kompenzovat naslouchátky a slepci si vypomůžou tou holí, jak přesně si představuješ kompenzační pomůcku pro autistu. Fakt tak asi nejvýš to tričko s nápisem...
 Vladan 


Jakou pomůcku pro autistu 

(10.8.2006 11:43:38)
Toť otázka. Už jsem se nad tím zamýšlel, jak jsi si mohla přečíst. Nevím - možná nějaká kartička, jako mají lidé, trpící...jak se jmenuje ta choroba, co se u ní pořád usíná? Myslím, že česky se to nazývá chorobná únava nebo spavost.
Jo, možná je to o přístupu. Být schopen přijít a říct: "Jsem autista, možná se budu chovat divně". Vážně nevím.
Ale čím dál postupuje tahle diskuze, tím víc se zase kloním k názoru, že rodiče Rogera udělali chybu...
 Slunečnice 
  • 

Re: Jakou pomůcku pro autistu 

(10.8.2006 12:05:10)
Možná se obávali, že kdyby "vyšli s barvou ven", že by hoch na brigádu nebyl přijat.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Jakou pomůcku pro autistu 

(10.8.2006 12:29:16)
Já teda ještě něco doplnim.

Už jsem kolikrát uvažovala, co bych napsala synovi na tričko. Není autista, ale to je fuk, princip je podobný. Kartička by musela obsahovat nejen diagnózu, ale i návod jak k takovému člověku přistupovat (jednak to spousta lidí neví a druhak i děti se stejnou diagnózou jsou různé). A mělo by to být stručné, aby se to dalo rychle přečíst - třeba na úvod komunikace s prodavačkou v obchodě.


Bylo by tam v našem případě asi toto:
"Mám poruchu řečového centra. Pomůže mi, pokud na mě budete mluvit jako na cizince, který má jen základní slovní zásobu."
Myslíte, že to je dost srozumitelné? Že by třeba té prodavačce došlo, že má používat běžné výrazy (žádná méně obvyklá slova), jednoduché věty a víc ukazovat? A že problém není v inteligenci?

Stručnější by bylo, kdyby syn říkal "Neumím dobře česky.", což by byla vpodstatě pravda, ale kdoví, jestli by se pak ten cizí člověk nepokoušel komunikovat anglicky nebo jinou cizí řečí.

Počítám, že ty dvě věty, které jsem vymyslela pro našeho syna, bude schopen se naučit (pokud to půjde dobře) někdy po nástupu do školy. Do té doby stejně nikam nebude chodit bez doprovodu.
 Klára (2děti) 
  • 

Re: Re: Jakou pomůcku pro autistu 

(10.8.2006 12:48:08)
Nemáte někde blízko malý krámek s obsluhou? Nebo menší sámošku, kde se lidi s personálem znají? Můj synovec měl problémy s komunikací, ale mohl ve dvou blízkých krámcích nakupovat, protože ho znali. Sestra se tam stavila sama, bez něj, poprosila personál, aby s ním komunikovali určitým způsobem a oni si dokonce napsaly její telefon, aby ji v případě potíží mohli informovat. Kluk trpěl chorobným strachem z lidí, v každém viděl nepřítele. Nebyl agresivní, ale na pocit ohrožení reagoval křikem a sprostými slovy. Jednou, nebo dvakrát to nezvládl a udělal cirkus, ale prodavačky věděly, jak reagovat. Však jim pak donesl kytky a omluvil se. Musím říct, že jim prodavačky moc vyšly vstříc a klukovi ohromě zvedlo sebevědomí, když mohl říct - nakoupil jsem rohlíky. Byla to součást terapie a bylo prima, že mu i ty cizí ženský pomáhaly.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Jakou pomůcku pro autistu 

(11.8.2006 0:29:39)
Kláro, já ho ještě nemůžu pustit na nákup samotnýho - je mu 5, pravděpodobně by se mi ani nepodařilo vysvětlit mu co má koupit a musel by jít asi 500 m po silnici, neb tu ve vsi nemáme chodníky. Navíc ve zdejšim krámku prakticky nic nemaj, takže jezdíme do města do supermarketu.

Syn se kontaktu nebojí, běžně ho posílám, ať si sám koupí třeba točenou zmrzku, když mu dám drobné přesně, aby prodavačka snadno pochopila, zda chce malou nebo velkou. On se i snaží, ale lidi mu nerozumí, neb skoro nemluví - zatim neumí říct snad ani jednu potravinu (z týhle oblasti umí říct jen ham), může jen ukazovat obrázky.

Existuje moc hezká pomůcka - taková tabulka s obrázky, které si tam sami vložíte a namluvíte jak se vyslovují. Dítě pak může přijít k prodavačce, zmáčknout příslušný obrázek a ono to za něj řekne slovo. Zároveň si dítě fixuje jak se té věci na obrázku říká. Jenže to stojí asi 5 tisíc, tak jsem zůstali u ukazování obrázků - ty si tisknem stránku A4 za 15 korun...
 Klára (2děti) 
  • 

Re: Re: Jakou pomůcku pro autistu 

(10.8.2006 12:50:21)
Nemáte někde blízko malý krámek s obsluhou? Nebo menší sámošku, kde se lidi s personálem znají? Můj synovec měl problémy s komunikací, ale mohl ve dvou blízkých krámcích nakupovat, protože ho znali. Sestra se tam stavila sama, bez něj, poprosila personál, aby s ním komunikovali určitým způsobem a oni si dokonce napsaly její telefon, aby ji v případě potíží mohli informovat. Kluk trpěl chorobným strachem z lidí, v každém viděl nepřítele. Nebyl agresivní, ale na pocit ohrožení reagoval křikem a sprostými slovy. Jednou, nebo dvakrát to nezvládl a udělal cirkus, ale prodavačky věděly, jak reagovat. Však jim pak donesl kytky a omluvil se. Musím říct, že jim prodavačky moc vyšly vstříc a klukovi ohromě zvedlo sebevědomí, když mohl říct - nakoupil jsem rohlíky. Byla to součást terapie a bylo prima, že mu i ty cizí ženský pomáhaly.
 JiBi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jakou pomůcku pro autistu 

(10.8.2006 15:48:14)
To je velka pravda, myslim, ze by si nezasveceni mysleli, ze nejaky cvok o sobe takto dava najevo, ze je ridicem nebo ma vrely vztah k autum. Mame v PP kluka, u nehoz bylo podezreni na tuto nemoc a kdyz jsem to rekla jeho bio matce, tak na me tak divne koukala.
 alena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jakou pomůcku pro autistu 

(10.8.2006 21:11:26)
Tak, tak. Myslím, že tyto články čte přece jen dost specifická skupina lidí zpravidla oplývajících pochopením. Z praxe mám bohužel jiné zkušenosti.
A kdyby nechápali či nechtěli chápat jen laici... Dovolím si upozornit na http://www.infoposel.cz/?idm=clanky&idr=24&idc=1155107933
(Průkaz, který nikdy nepřijede).
 alena 
  • 

Re: Re: Re: Re: nedá mi to... 

(8.8.2006 14:04:31)
Na malou obranu Vladana: náš syn má AS... a nepřeje si, abychom jeho diagnózu komukoliv sdělovali. Zaměstnání zatím neřešíme, ale těžko si představit zaměstnavatele, který by přijal autistu "sám od sebe" jako takového se všemi jeho omezeními - pokud by tedy tento zaměstnanec nedisponoval mimořádnými schopnostmi.
Znám několik dospělých vysoce kvalifikovaných lidí s AS, kteří se právě z důvodu obav ze ztráty zaměstnání ukrývají v přísné anonymitě.
Mmch lidé s AS nebo VFA nemají ze zákona nárok na průkazky ZTP, oficiálně nejsou vedeni jako "postižení" a případný zaměstnavatel tedy přijde zkrátka.
 Vladan 


Děkuji:-) 

(8.8.2006 14:18:23)
Díky, že se ozval někdo, kdo si nemyslí, že jsem úplně na hlavu:-)
Netuším, jak by to měl například autista, schopen s jistým omezením běžného života (chodit do práce, bydlet sám nebo s přáteli), řešit při pracovních pohovorech. V dnešní době, kdy je i tak problém sehnat práci by mu zřejmě přiznání, že má AS či VFA nějak moc nepomohlo.
Měl jsem spolužáka na střední škole. Pravděpodobně měl LMD (Dřív jsem si myslel, že je to zkratka pro nějakou drogu - byl jsem pako:-)), ale mám podezření, že byl i autista. Špatně mluvil, pomalu reagoval, ale dokázal se skvěle naučit probíranou látku a dostával skoro na všechno jedničky. Nicméně nedovedl se zařadit do kolektivu a jako puberťáci jsme mu to nechávali jaksepatří sežrat. Ještě teď se za to stydím.
Vadilo nám na něm spousta věcí - škrábání se na obličeji, pohupování se, když byl vyvolaný u tabule, kýval se dopředu a dozadu, stoupal si na špičky...byl prostě jiný. A tehdy jsme ho mezi sebe nechtěli, takže v podstatě nikdo o něm nic nevěděl. Dnes ho občas potkám ve vlaku a docela rád poslouchám jeho pomalu a koktavou mluvu, když mi nadšeně popisuje, že sice nemá práci ale díky pracovním pohovorům potkává spoustu zajímavých lidí a naučil se líp se vyjadřovat.
 alena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: nedá mi to... 

(8.8.2006 15:09:35)
Na vysvětlenou: nepsala jsem reakci na článek jako takový (proto jsem nebrala v úvahu situaci ve VB, kterou skutečně neznám), ale jako "reakci na reakce", namířené směrem k Vladanovi. Věc je složitější, ale nechtělo se mi opakovat argumenty již vyřčené.
Samozřejmě - každý případ se musí posuzovat individuálně. Lidem "z okraje" autistického spektra by rodiče poskytli sdělením diagnózy medvědí službu. U lidí s hlubším problémem by tomu bylo naopak.
Nesoudím rodiče z článku - mám na to příliš málo informací. Stejně tak si netroufám tvrdit, že učinili dobře.
 maceška 


Re: Re: Re: Re: Re: nedá mi to... 

(8.8.2006 14:34:29)
Jenže, Aleno, Váš syn si pravděpodobně půjde tu práci vyjednat sám. Nevím, a asi se ani nedá jednoznačně říct, co je správné - pro každého je to něco jiného. Na mě to celé působilo tak, jak jsem napsala. Můžu se mýlit.
 maceška 


Re: Re: Re: Re: nedá mi to... 

(8.8.2006 14:24:20)
Vladane, tuhle otázku si kladu často, a jistě i ostatní rodiče dětí s VFA. Samozřejmě že nějakým způsobem budou muset fungovat. Existují na to metody, procesuální schémata, kterými je potřeba autisty naučit žít a přežít ve vnějším světě. Musí se naučit dát jednoznačně a přitom sociálně únosným způsobem najevo, že něco nechtějí (mívají smyslovou hypersenzitivitu, pro nás nepochopitelnou), něco jim vadí, nerozumějí, ujistit se, zda rozumí správně, atd. Když Michalce něco vysvětlím, a ona mi řekne, že rozumí, nechám si to od ní zopakovat - a často zjistím, že si jen MYSLÍ, že rozumí, ale ve skutečnosti nerozumí správně. Snažím se, aby pro ni bylo samozřejmé zopakovat instrukce, které dostane, tj. pokud je pochopí špatně, upozorní na to slovně dřív než udělá nějakou škodu.
To vše je možné jedině tehdy, když rodiče a vychovatelé autistického dítěte každodenně a dlouhodobě pracují na jeho samostatnosti. Jakmile nastane chvíle, kdy budou mít pocit, že dítě už něco zvládne, musí si to nejprve ověřit. V praxi se to dělá tak, že např. když poprvé pošleš autistu nakoupit, jde za ním asistent, kterého dítě nezná, a sleduje, jak zvládá situace v běžném životě. Současně může zasáhnout ( a třeba mu i zachránit život!), když dojde ke krizi. Důležité je, že dítě asistenta nezná, nikdo mu tedy nebere pocit úspěchu, když to opravdu dokáže. Každou takovouto situaci je potřeba nejprve teoreticky probrat, popř. dát písemný návod.
V popsaném příběhu mi chybí takováto podpora. Pokud to Roger zkoušel poprvé, měl ji mít. Teprve když několikrát obstojí s podporou (o které on nemusí vědět), bude jeho sebevědomí dost vysoké, a jeho zkušenosti dost dobré na to, aby mohl vykročit do sociální džungle úplně sám.
 EVIKO 


prosím o pomoc se zorientovat 

(8.8.2006 14:28:17)
Maceško, pochopila jsem že jsi maminkou autist.děcka.
já sama mám 16 letého chlapce a ráda bych se přidala k nějaké diskuzi rodičů s aut.dětmi.
Pomůžeš mi?
 maceška 


Re: prosím o pomoc se zorientovat 

(8.8.2006 14:42:36)
Eviko,je tu tahle diskuze http://www.rodina.cz/diskuse3500.htm (koukám, žes ji už objevila :-)), nebo je diskuse na www.brno.apla.cz, a určitě ještě i jiné - Alena poradí :-)? Taky mi můžeš napsat na mejl, jestli chceš.
Ahoj
 Vladan 


Maceško... 

(8.8.2006 14:30:11)
Ano, je mi jasné, že ten proces přivykání není jednoduchý. Ale nevím, jak je na tom Velká Británie s informovaností ohledně autismu. A sama jsi psala, že není jisté, že Rogerovi rodiče diagnózu svého syna přijali - těžko soudit, když nemáme podrobné informace.
Myslím, že musíš mít s Míšou svatou trpělivost. Já vím, že si uvědomuješ, že takový přístup vyžaduje, ale určitě jsi z toho občas na mrtvici, když zkoumáš, zda Tvé instrukce správně pochopila.
Už několikrát jsem to psal a napíšu to znova - hluboce se před Tebou skláním - a myslím, že nejsem jediný.
 Vladan 


Re: Re: Maceško... 

(8.8.2006 14:56:13)
Já bych na to rozvinuté zahraniční zdravotnictví moc nesázel.
Známá ve Velké Británii byla a rodila a podle všeho se tam i předporodní kontroly dělají velmi nesystematicky a o ultrazvuk dokonce musela žádat, protože ji na něj vůbec neposlali.
Jak je to s péčí o handicapované děti, to skutečně nevím. Jenom si nejsem jist, zda rodiče věděli, jak se svým synem vlastně zacházet. Despotický otec mi jako ideální rodič pro autistu rozhodně moc nesedí.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Maceško... 

(8.8.2006 15:28:15)
Vladane, na diskusi "děti s poruchou komunikace" chodí Aida, která žije v Londýně a péči o syna tam často popisuje.
Netroufnu si srovnávat úroveň diagnostiky, ale občas srovnáváme následnou péči o tyhle děti a vypadá to, že to co je v Anglii samozřejmostí tady člověk nedosáhne ani když si všechno sám oběhá a zařídí :-(

Jinak já říkám lidem o problému našeho syna hned a jen jak toho bude schopen, naučím ho říkat jakou má poruchu, aby moh lidi kolem sebe sám informovat (na to tričko s nápisem myslim každou chvilku - bylo by to na jednu stranu skvělý, ale na druhou dost stigmatizující). Korekce autismu je asi bohužel blbost.

Vlastně s Tebou souhlasim, že dítě potřebuje taky setkání se světem, kde lidi neví, že má nějaký postrižení a chovají se k němu podle toho, jenže
I KDYBYCH SE ROZKRÁJELA, NIKDY NEBUDOU VŠICHNI KOLEM NÁS (v obchodě, na procházce, na hřišti, v MHD atd.) VĚDĚT, ŽE TO DÍTĚ NĚJAKEJ PROBLÉM MÁ. NAŠE DĚTI SE VŽDYCKY BUDOU POTÝKAT S NEPOCHOPENÍM ČI ODSOUZENÍM ZA SVOJE CHOVÁNÍ a jedna brigáda to ani náhodou nevytrhne. Takže já budu o synově problému říkat každému na potkání, aby on měl alespoň nějaké záchytné body, kde nachází pochopení a cítí se alespoň v mezích možností dobře. Protože kdyby je neměl, už dávno by jakoukoli komunikaci vzdal a uzavřel by se do sebe :-(
 Meluzína 
  • 

Re: uznání pro Macešku 

(9.8.2006 7:38:38)
nejsi jediný. i já už jsem to Macešce psala, i já se před hluboce skláním. Ale ne proto, že má Míšu autistku, ale především proto, co píše, JAK žije a přemýšlí, jak se chová, za její názory.
Především proto mi přijde jako úžasná ženská se srdce.ale i rozumem, na pravém místě.
 Alena 
  • 

Re: nedá mi to... 

(8.8.2006 14:30:57)
Jojo, příště si dvakrát rozmyslím, než řeknu "vlez mi na záda!"
 alena 
  • 

Re: Re: nedá mi to... 

(8.8.2006 15:18:11)
Pozor - není Alena jako alena, - nejspíš budu donucena používat svou "registrační značku".
 Milena, 3 děti 
  • 

Re: nedá mi to... 

(8.8.2006 20:36:13)
Zde se stýká otázka, oč méně nedorozumění by bylo mezi lidmi, kdybychom se dokázali vyjadřovat přesně, bez podtextů, ale nhlavně naprosto jednoznačně? To je velký problém pro řadu lidí a nemusí tím mást jen autisty.
 Evča, kluci 90+96 


Souhlasím s Maceškou 

(8.8.2006 13:25:35)
Autismus naštěstí neznám z vlastní zkušenosti, jen zprostředkovaně. Souhlasím s Maceškou. Triko s nápisem o autismu by se fakt hodilo ;-) Nevím, jestli Roger je schopen si z takové brigády vůbec odnést jinou zkušenost než tu, že fakt žije v nějakém divném světě, kde ho nikdo nechápe. Myslím, že by bylo fér dopředu informovat majitele květinářství, jestli tam autistu "zvládnou" nervově i pracovně a taky jak s případnou náhradou škody. Nezdá se mi fér, že by škody způsobené Rogerem měli ze svého platit majitelé květinářství. Autismus je složitá diagnoza, o to víc, že "není vidět". Určitě by se všem zúčastněným ulevilo, kdyby dopředu věděli, o co jde a jak se k takovým lidem chovat. Všichni si mohli ušetřit stresy, tekoucí nervy, rozbité vázy i zničené kytky :-(
 Jana D. 
  • 

Re: Souhlasím s Maceškou 

(6.9.2006 18:40:04)
Já mám pocit,že kdyby Rogerovi rodiče zaměstnavatele informovali,nikdy by žádnou práci nezískal.Lepší nějaká zkušenost než žádná.Je to totiž i zkušenost pro rodiče aby si mohli uvědomit,že tudy cesta nevede.Ale vede vůbec někudy?
Jana
 Olga F. 
  • 

Co bude s Rogerem... 

(8.8.2006 13:45:55)
Já vím, že to je asi trochu od věci, ale napadá mě, zda toto nebyl nějaký zoufalý pokus rodičů Rogera pokusit se syna nějak asimilovat či vyzkoušet, jak by to asi v "opravdovém" nechráněném světě fungovalo...
Co bude s Rogerem až jeho rodiče zemřou či zestárnou tak, že se nebudou schopni starat...?
Kde skončí? V ústavu? Postarají se sourozenci? Je vůbec autista schopen žít sám? Chodit do práce? Nebo potřebuje stále "dohled"? Myslím si, že spíše to druhé...
S pozdravem Olga F.
 Aruba 


Re: Co bude s Rogerem... 

(8.8.2006 14:15:34)
Berme to jako informaci z třetí ruky. Rodiče Rogera jsou v článku vykresleni v nepřílíš dobrém světle...Nechce se mi ani moc věřit tomu, žeby rodiče autistu nechali takto "potopit".
Nějak mi tam nesedí ani to "zhroucení majitelů". Pokud sotva nastoupil, musel mít nějakou zkušební lhůtu, ne. Mohli ho vyrazit hned po první směně.

Hlásím se k těm, kdo si myslí, že více užitku mohl Roger z tého brigády mít pokud by majitelé dopředu věděli co a jak, jak s ním mají jednat, jak stanovit pravidla atd.
Tím, že to udělali tak jak to udělali si pouze potvrdili, že to Roger v běžném světě nebude mít lehké. Nic víc. Roger se nenaučil ničemu novému.
A mohl.

Jedna ze života. Zaměstnávám holku s těžkou dyslexii a dysgrafii. S veeeelkým trápením vystudovala školu zaměřenou na administrativu (první chyba rodičů), pak se "po známostech" upíchla jako zapisovatelka u soudu (děs běs, trápení pro obě strany). Měla z toho stres. Její nadřízení se jí snažili pomoci v odstránění chyb. Pak nastoupila k nám. Od začátku jsme věděli vo co go. Domluvily jsme se na pravidlech, použily veškeré možné technické pomůcky zabraňující odeslání mailu s textem SVLAŠTNÍ ŠKOLA V PEHŘIMOVĚ USTY a fungujeme spolu už třetím rokem. Díky tomu, že jsem od začátku věděla jaké to s ní je, nikdy jsem si nemyslela, že je neschopná nebo blbá. Ona se naopak nemusí stresovat když mi třeba píše vzkaz rukou a má tam v průměru 2chyby v každém slově.
 & 


Re: Re: Co bude s Rogerem... 

(8.8.2006 22:59:00)
Arubo,

To je bes, sama jsem dyslektik. Prace zapisovatelky u soudu, by bylo asi to nejhorsi co bych mohla delat. Chudak holka :o}}}
 Helena 
  • 

Tip na zábavnou knížku s info o autismu 

(8.8.2006 20:09:52)
O autismus jsem se dozvídala postupně z různých zdrojů, nakonec se objevil i v širší rodině, ale to s mým příspěvkem nesouvisí.
O autismus se lze dozvědět z článků Macešky na tomto serveru, která má autistickou jednu dcerku, i na řadě jiných internetových stránkách. Já bych chtěla dát tip na knížku, jejímž hlavním hrdinou je autistický chlapec. Jmenuje se Podivný příběh se psem a je to trochu detektivka. Ještě neskončil čas dovolených a tak ji mohu doporučit i jako knížku ideální pro prázdninové odpočívání. Z vlastní zkušenosti vím, že se většinou více líbí ženám nežli mužům, takže spíše dárek pro kamarádku než kamaráda, ale neznám nikoho, kdo by ji neocenil. Knížka je čtivá a zábavná a přitom se z ní o autismus dozvíte hodně zajímavých věcí. Jen bych chtěla upozornit, že autismus má různé formy, takže vždy to nemusí být jako u našeho "detektiva".
Pak mohu doporučit výborně zrežírované i zahrané divadelní představení v Pardubickém divadle o dvou autistických kamarádech Elling a Kjell aneb chvála bláznovství. Hra je možná uváděna i v jiných divadlech, viděla jsem ji v provedení Pardubického divadla a opravdu se jim povedla. Informací o autismu z ní člověk načerpá méně, ale je moc lidská a milá (a nebojte se po knížce i divadle sáhnout i v době když vám bude smutno, ani jedno vám smutek nezhorší, naopak). Vlastně teď jsem si uvědomila, že knížka snad je místy i skličující, ale výsledný dojem mi to už přebil, takže tak (už je to nějaký pátek, co jsem ji četla).
 Lei 


Edinburske upresneni :) 

(8.8.2006 20:39:22)
Dobry vecer,

rodice jsme opravdu videli pouze dvakrat, kdyz se ukazali v obchode, pote komunikovali pisemne. Nedokazu soudit jejich vztah k synovi a jejich vychovu, vim pouze a urcite, ze na R. neobycejnost neupozornili.
Napsala jsem praxi, ale pro studenty to byla hlavne zkusenost, mohli vykonavat jakoukoli cinnost, ktera je zajima a pote o tom dalsi tyden ve skole hovorili, vzajemne si sdelovali zazitky...
Skola se o podniku, ktery dite navstevovalo, dozvedela tusim od rodicu a v prubehu praxe dosel do obchodu dopis, ve kterem majitelum podekovala za prijeti jejich zaka a zaroven zaslala formular obsahujici otazky ohledne zakova pusobeni. Ten se posilal vyplneny po skonceni onech dvou tydnu.
O autismu jsme se dozvedeli uplnou nahodou, do obchodu prisla zena, ktera Rogera prekvapene pozdravila - byla to jeho byvala tridni ucitelka. Roger vypadal hodne zmatene, nebyl si jisty, zda si na ni pamatuje. A protoze mela prijit do obchodu i dalsi den, vyzvednout si zakazku, vyuzila majitelka situace a zeptala se ji ten druhy den, odkud Rogera zna...
Zhrouceni je mirne nadsazene, uznavam, ale kdyz jsem se tenkrat v obchode objevila a zeptala se Tak co Roger?, odpovedi mi byly hluboke povzdechy. Majitele uvazovali nekolikrat o tom, ze zavolaji rodicum. Nakonec si majitelka promluvila s Rogerem, prislo ji nefer ho obejit.




 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Tip na zábavnou knížku s info o autismu 

(8.8.2006 20:47:21)
Jenom upřesním: Mark Haddon, Podivný případ se psem, Argo 2003.
 Milena, 3 děti 
  • 

Re: Tip na zábavnou knížku s info o autismu 

(8.8.2006 21:00:13)
Hodně informací o autismu najdete na www.brno.apla.cz nebo na www.autismus.cz
 marie 
  • 

Re: Tip na zábavnou knížku s info o autismu 

(9.8.2006 9:05:48)
knížku znám, je moc pěkná, ale rozhodně bych ji nepopsala jako zábavnou, bylo mi z ní moc smutno. hlášky typu: nemám rád lidi, co berou drogy; třeba celníky" potěší, ale příběh jako takový fakt není veselý ani zábavný, přesto (nebo proto) stojí za přečtění.
 Lei 


Lyze 

(8.8.2006 20:57:03)
Jeste musim napsat jednu prihodu s Rogerem, sice neni vubec usmevna, ale podle mne presne ukazuje na mozny spatny konec, neni-li informace spravne pochopena (tzn. ze po Rogerovi nechtel jeho ukol tenkrat zrejme nikdo zopakovat, jako to praktikuje Maceska u Michalky).
Roger mel jet s maminkou na vylet a kolegyne se ho ptala, zda mu to nezavidi jeho dva bratri..."Ne." "Jak to vis?" "Oni byli lyzovat a ja jsem nebyl." Kolegyne miluje lyzovani, tak se hned zacala zajimat..."Ty nelyzujes, Rogere?" Pauza. "Lyzoval jsem." "Aha, a proc jsi prestal?", vzrustala jeji zvedavost... Pauza. "Mel jsem nehodu." "Nehodu??? Na lyzich???" "Ano." Kolegyne uz skoro nedychala..."Ty jsi spadnul?" "Ano." "A kde se to stalo?" "Na Konci kopce." Pozn. Konec kopce je umela sjezdovka v Edinburghu a to zacalo byt kolegyni podezrele, ze by nekdo naveky skoncil s lyzovanim po padu na rohozi... "A co se tedy presne stalo?" Pauza. "Vystoupil jsem z vleku moc brzy." "Brzy???" "Ano. Pred zachrannou siti."

Jak nam to rikali na lyzarskem kurzu (byla jsem do patnacti let naprosty nelyzar a sjezdovku videla leda tak ve Snezenkach a machrech...)
"Pojedes a az uvidis nahore konec, tak vystoupis..."
 Radka, 3 vnoučata 
  • 

Informace je k nezaplacení 

(9.8.2006 9:08:35)
Letos jsme se s manželem a vnoučaty vypravili s cestovní kanceláří k moři. Stan vedle nás začala zabydlovat rodina - rodiče, babička a dvě děti. Starší dítě se nám již zdálo velké, vypadalo na školáka a tak nám docela vadilo jeho chování, neustále se nám motal u stanu, chodil i dovnitř, mluvil, ale nebylo mu pořádně rozumět (mysleli jsme, že má nějakou logopedickou vadu řeči). Naštěstí nám hned druhý den jeho babička (nikoliv rodiče) řekla, že chlapeček je autista a že mu zdaleka není tolik let, na kolik vypadá. A rázem nám přestalo spustu věcí vadit - věděli jsme, jak s ním máme komunikovat (a ejhle, začali jsme mu i rozumět). Zjistili jsme, že ač předškolák, má v mnnohém větší vědomosti než náš prvňáček (např. uměl číst). Věděli jsme, jak mu říct, že něco nechceme (např. aby chodil do našeho stanu), ale hrál si s našimi dětmi (i když ne stále) a do jistého stupně se zapojit i do "dětské smečky" , která se u moře vytvořila. Kdyby nás nikdo neinformoval, pravděpodobně bychom jej po celou dobu považovali za nevychovaného a mentálně opožděného. Takže závěr: informovat okolí, jak to jen jde - ono totiž i to "okolí" potřebuje být "nakopnuto".
 Meta 
  • 

Re: Informace je k nezaplacení 

(9.8.2006 10:53:17)
Zrovna dneska ráno jsem byla svědkem nepříjemné scény. Řidič autobusu seřval jednoho pána, jak malého kluka, že mu neumí srozumitelně říct název zastávky. Ten řidič nevěděl, že onen pán opravdu koktá, že má vadu řeči, protože byl na naší lince nový. Kdyby to věděl, určitě by si scénu ušetřil. Omlouvá ho to? Nemyslím. Nemůžete očekávat, že vás bude neustále někdo nakopávat!
 Líza 


Re: Re: Informace je k nezaplacení 

(9.8.2006 11:11:51)
Toho řidiče neomlouvá nic. Copak je normální kohokoli seřvat???

Pamatuju si, jak jsem s mámou, která už tehdy měla velmi těžkou nemoc, která jí znemožňovala některé věci rychle pochopit, jela příměstským autobusem. Řidič ji seřval jak malýho fakana, že lezla do prostředních dveří a nenastupovala předníma. Je tam přece cedule. Řidiči jsem řekla svoje, ale lidí, kteří jsou nějakým způsobem hendikepovaní a není to na nich na první pohled vidět, mi bylo šíleně líto...
 radka 
  • 

Re: Re: Informace je k nezaplacení 

(10.8.2006 9:06:51)
Milá Meto,
má poznámka se týkala pouze příspěvku k tomu, zda informovat, či neinformovat. Tedy slovo "nakopnuto" jsem použila místo "informovat" nebo, chcete-li, "nahodit" informaci. Přirovnání k řidiči tramvaje mi nesedí - v životě bych totiž k cizímu malému dítěti nebyla hrubá. Akorát bych se s ním nebavila (víte, dvě vnoučata ve věku 4 a 7 let u moře dají docela zabrat - zvlášť když jedno z nich ještě onemocní - a čas na detailní zkoumání psychlogie cizích dětí jaksi nebyl). Zkrátka, byla jsem ráda, že mi tu informaci babička toho chlapečka poskytla. A to je vše.
 Meta 
  • 

Re: Re: Re: Informace je k nezaplacení 

(10.8.2006 11:07:39)
Je mi líto, že moji poznámku cítíte jako útok proti své osobě. Jen jsem chtěla zdůraznit, že se nám často může stát, že nebudeme informováni a proto bychom se měli chovat ke VŠEM lidem s tolerancí a taktem.
Příhoda měla ještě drobnou dohru, vyprávěla jsem o ní svému třináctiletému synovi a ten se zeptal: "A vzal toho pána do autobusu?" "No jistě, to je snad jasný, ne?" "Tak to měl ten pán štěstí, že je dospělý. Stát se to dítěti, tak ho z autobusu vyhodí!" Syn totiž do školy dojíždí, tak už má bohaté zkušenosti. A mně došlo, jak sprostě se lidé dokáží chovat, jakmile nabydou pocitu, že mají nad druhým převahu. Ať už nad dítětem, postiženým, nebo starým člověkem.
 macy,4dcery 


Re: Re: Re: Re: Informace je k nezaplacení 

(11.8.2006 0:14:55)
a řidiči v autobusech jsou toho zářným příkladem
 Klára 
  • 

podobná zkušenost 

(9.8.2006 9:31:12)
Na hodiny anglické konverzace ke mě chodil zhruba stejně starý kamarád. Jednou jen strčil hlavu do dveří s tím, že dnes nemá čas a pošle místo sebe bráchu, který se angličtinu učí v jazykovce.
Přišel brácha, odhadem tak 35 let. Nemluvil, jen huhlal, strašně pomalu. Evidentně se mě moc styděl, štítil se naší potkanice, na některé otázky odmítal odpovídat, vlastní iniciativa v konverzaci žádná. Příště přišel zase a po půl roce se přestal stydět a já pomalu přišla, jak se k němu chovat, aby se něco naučil a nevypadal nešťastně.
Dodnes nevím, jakou měl diagnozu, odhaduju na downův syndrom. Mentalitu měl zhruba jako osmiletý kluk, podobné zájmy... Rodičům a bráchovi mám za zlé, že mi nic neřekli. Stačila by jedna dvě věty, jak se k němu chovat. Nebo alespoň: "Poslu ti sem bráchu, je trochu zvláštní." Lidi můžou mít pochopení, ale prostě si nevědět rady...
 Olíšek 


rodiče to měli říct na rovinu a všem by bylo lépe 

(9.8.2006 22:54:55)
Pracuji s handicapovanýma dětma.Jsou mezi nimi i autisté.Každý z nich má jinou formu a tudíž se od sebe dost liší, ale základní rysy jsou velmi podobné.Než jsem pochopila, jak tihle lidé fungují a co cítí, tak jsem byla ztracená, frustrovaná, naštvaná a zároveň nešťstná, že s nima nic nesvedu. I ony byly zoufalé a k ničemu to nevedlo. Když jsem ale dostala patřičné info, co a jak, tak jsem si tyto děti oblíbila a myslím, že i ony mne.Vím, jak k nim přistupovat a co očekávat.Chápu, jak asi bylo těm, co Rogera zaměstnali. Stačily by základní info o autismu a mohlo být těch 14dní mnohem pohodovějších než jak si to všichni "užili".
 Eva učitelka 
  • 

souhlasím, milá kolegyně, 

(13.8.2006 22:22:59)
Bylo to nefér vůči chlapci i zaměstnancům, nemohlo to k ničemu dobrému posloužit. Napadají mě dvě možná vysvětlení pro chování rodičů: Strach, že ho nikdo nezaměstná, když uslyší slovo "autista" (nevím jak v cizině, ale u nás to zabuchuje dveře spolehlivě). Nebo sami rodiče jsou zvláštní a mají problémy v komunikaci s lidmi, nechápou zvláštnost syna a nepředvídají situace, které to přinese. Autismus je přece jen dosti dědičný a setkala jsem se s řadou rodičů auti-žáků, kteří měli některé autistické rysy, i když oni sami se ještě v životě orientovali bez speciální pomoci. Pozor!!Většina rodičů auti dětí žádné takové projevy nemá!
 Miriam,3,5 r. syn s AS a 16 mes. dcéra 
  • 

Tiež článok o autizme,prosba o diskusiu ak je o čom 

(12.8.2006 15:01:22)
Viem, že to sem asi nepatrí, ale neviem ako inak Vás české mamičky(všimla som si, že viete úžasne diskutovať) priatiahnuť k mojmu članku-tiež o autistovi s Aspergerovým syndrómom a poprosiť Vas o diskusiu. Moj článok sa volá "Búranie mýtov o autizme alebo MD s aspíkom" a je na www.babetko.sk. Prosím kto má chuť a má čo k článku čo povedať potešíte ma.
(Vždy som závidela diskusiam a ohlasom u Vas v Čechách na články, u nás nájdete nanajvýš 10 - 15 diskusií a dosť)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.