| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Opravdu víte, jak si hrají vaši teenageři?

 Celkem 152 názorů.
 Petr 
  • 

Diky 

(14.6.2006 10:29:14)
Dekuji za tento clanek, pomohl mi dale si uvedomit, jak je zivot cenny. Pred tydnem spachal sebevrazdu muj pritel - bohuzel cilene a od te doby se muj postoj k zivotu velmi zmenil.
 Šárka 
  • 

Re: Diky 

(14.6.2006 10:39:20)
Tohle není hraje jen puberťáků. Přivádění se do stavu extáze igeliťáky, přiškrcováním bohužel zkouší i dost dospělých.
 chiarra 
  • 

Re: Re: Diky 

(14.6.2006 11:34:48)
Jejda, o tom jsem tada FAKT NIKDY neslyšela... Pouze si vybavuju jakýsi japonský chat se sexuálními turisty, kteří se tam obsáhle rozepisovali o tom, že když jedou do Thajska za prostitukama, tak si je při sexu lehce přitopí v barelu s vodou, že prý holky pak mají neuvěřitelné orgasmy, což tyto mužíky vzrušuje... Na ten chat jsem narazila kdysi dávno (cca před 5 lety), když jsem googlovala info o ženském orgasmu...
 hanka 
  • 

Re: Re: Re: Diky 

(14.6.2006 11:43:19)
O asfyxii mimo medicinské souvislosti jsem poprvé četla v rámci sexuálních praktik dopělých jednotlivců i párů. Ale o tom, že si tento stav přivádějí lidé na prahu života, aby je oslovila múza, o tom čtu po prvé. A je mi to hodně líto.
 markéta 
  • 

Re: Re: Re: Diky 

(29.6.2006 13:10:56)
KDysi jsem četla detektivu, kde se vyšetřovalo uškrcení mladé dívky. Ukázalo se, že si dávali "trojku" a zkoušeli ji přiškrtit, protože u mužů to podporuje erekci tak zkoušeli, jestli i u ženy. No a přehnali to. To jsem se dozvěděla, že to může mít souvislost s erekcí. I když už jsem slyšela, že oběšenci mají erekci - právě z tohohle důvodu.
Připomíná mi to, když se před pár lety rozmohlo "hluboké dýchání". Bylo to něco o tom, že se musí dlouho hodně zhluboka dýchat a také to přivodí nějakou extázi a stav bezvědomí.
 Alnagon 
  • 

Re: Re: Re: Re: Diky 

(10.7.2006 6:36:55)
Ano, holotropní dýchání - cílená otrava kyslíkem. To je něco poněkud jiného a asi méně nebezpečného.
 Sigvarthdottir 
  • 

Nikdy nezapomenu na tvého brášku....  

(6.7.2006 19:30:14)
Ahoj,
Tvého brášku jsem znala, možná né tak dobře jak bych chtěla,ale i přesto..
byl to úžasný člověk s ohromným talentem.....Nikdy na něj nezapomenu...
Velký dík patří i Tobě za tenhle článek...
Drž se...











 Terík 


Re: Nikdy nezapomenu na tvého brášku....  

(7.3.2007 22:33:22)
Ahoj já ted newim stalo se to třeba i jiným klukům,ale kousek od mího baráku se tam takzvaně ,,oběsil"" 17tiletej kluk ze Zásmuk.Našel ho tam kámoš...newim nebyl to on?Já toho kluka nák jako neznam,ale bratránek ho prej od pohledu znal..:-) je mi to líto že takovýhle kluci umíraj kvůly takovejmhle pitomostem..:-(
 Michaela S. 
  • 

Re: Diky 

(14.6.2006 10:41:12)
Taky jsem si uvědomila, jak je život křehký a je třeba si jej vážit, když brácha zemřel-dělala jsem v té době státnice a najednou mi bylo úplně jedno, jestli vyletím. Doufám, že tenhle článek aspoň někoho odradí od zahrávání si se životem hloupou "hrou", která může mít katastrofální následky. Děti si myslí, že když neberou drogy a nepijí alkohol, je tohle ok a nemůže se nic stát, ale opak bývá pravdou... Nechávají tak za sebou spoustu smutku a zlomených lidí.
 Mirka 
  • 

Re: 

(14.6.2006 16:57:28)
Já jsem o tom již slyšela na základní škole, když nám učitelka vyprávěla, že toto dělaly básníci. Přiškrtili si krkavice (třeba jen prsty) a dostávali se do stavu eforie. Také jsme ale byli informováni, že samozřejmě nic takového nemáme dělat, protože nejen že by to mohlo být životu nebezpečné...ovšem ale i když včas prsty při mírném bezvědomí pustíme a nezaškrtíme se, mozek není dostatečně tou přimáčklou rukou vyživován a můžeme si mírně či hůře poškodit mozek. Je mi 16 a přiznám se, že je zajímavé, jakým způsobem se lze dostat do jisté euforie a možná to i někoho zláká - to poznam. Ale bojím se nejen o sebe, ale i o svůj mozek, proto nikdy toto zkoušet nehodlám.
 Vladan 


Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 12:19:15)
Nemůžu si pomoci. O mrtvých jen dobré a Michaely se to určitě dotkne, ale její bratr byl normální magor. Přiškrcovat si tepny, dusit se igelitovými taškami...je to normální???
Dal bych to zhruba na roveň těm pošukům, kteří se holí tak dlouho, až si sedřou tenkou vrstvu kůže a začnou krvácet z celého obličeje. Nebo si cíleně zapíchávají připínáčky do čela, házejí šipky jednomu z party do zadnice...
Sedmnáctiletý kluk je skoro dospělý. Proto by měl vědět, co se má dělat a co ne. Myslím, že útěcha rodičům, že v tom nejsou sami jim teď už moc nepomůže. Možná mě budete mít za hulváta, ale já si nemůžu pomoct. Mám dojem, že většina lidí, kteří takto "experimentují" mají málo práce a jsou nevytížení.
 pet 
  • 

Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 12:24:14)
Nevěděla jsem o tom, že něco takového existuje. Díky za článek. Mám dojem,že se rozmáhá trend velké marnivosti a všechno si lze koupit a zaplatit. Proto se rozrůstají podobné praktiky. Né,že by to dříve nebylo..ale. Většina lidí si neváží života.
 Antonie 
  • 

Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 13:09:56)
Myslím, že podobné věci se můžou dít jen z "nebetyčné blbosti" a nebo když se neví roupama coby. Souhlasím s tou pracovní vytížeností. Nemám právo soudit. Jen vím, co je tragická smrt blízkého.

Mimo jiné, ani za 17-letý dítě bych nemohla mluvit, že bude mít rozum. Nikdo neví, co jeho dítě "vyvede".
 Vladan 


Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 13:19:03)
Ono nikdo nemůže říct, že dospělí tohle nedělají - dělají. Ale u nich mi to přijde stejně hloupé jako u těch puberťáků.
Proč má někdo touhu hrát takovou hru? Přidusit se, aby se dostal do euforie? Když už chce mít "změněnou mysl", je možné se obrátit k meditaci a podobně. Mám v pubertě synovce, před nedávnem do ní spadl. Bavili jsme se spolu vždy o všem a teď přišla řeč i na drogy. Pokládal velmi smysluplné otázky a já se mu snažil odpovědět.
(Proč je tabák legální a marihuana ne? Proč je nebezpečené brát extázi, když ji hodně lidí bere? Co je to za požitek, čichat toulen).
Myslím, že takový rozhovor je pro teenagera důležitější než sexuální výchova. V dnešní době je těch lákadel tolik, že by děti mély vědět, že se něco nedělá a proč se to nedělá.
Měla by stále platit stará dobrá věta: "Když se tvůj kamarád rozhodne skočit do studny, skočíš taky?" Tohle je napodobování a je to velmi nebezpečná hra. Nedá se to ani nazvat hrou, je to hazardování se životem. Každopádně autorce článku patří dík, že na toto nebezpečí upozornila.
 Líza 


Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 13:43:47)
Vladane, ono jde spíš o ten orgasmus než o něco, čeho bys mohl dosáhnout meditací - tohle nemá s duchovnem nic společného.
 Vladan 


Re: Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 13:49:00)
Tak ať se věnují masturbaci. Účinek bude podobný. Nebo sexu - rozhodně k vůli tomu nezemřou!!! Teda, pokud se něčím nenakazí.
 Lisa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 16:28:07)
Mela jsem spoluzaka, ktery zrejme zkousel totez. Teda aspon jsou takove dohady, protoze jinak si nikdo nedovedl jeho sebevrazdu v 16-ti letech vysvetlit.
Na te nevytizenosti mozna neco je, byl to nadprumerne inteligentni kluk, hudebne nadany, dobre se ucil, zajimal o spoustu veci.
Argument, ze mohl masturbovat nebo "sexovat" by pred nim asi neobstal. S holkama (i s klukama) zkousel sex uz ve 14, mozna jeste driv, o masturbaci otevrene mluvil (coz priznavam me ve 13 -14 letech privadelo do rozpaku). Drogy taky zkousel. Musel proste vyzkouset uplne vsechno a takhle to dopadlo. A nemyslim si, ze by byl tak "blbej", aby mu nedoslo, jak to muze skoncit. Zrejme do toho sel i s tim rizikem, veril, ze se mu nic nestane...
 mum 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(18.6.2006 12:17:50)
Chlape nevyzkoušels, tak nevíš jaké to je. Jako bys mluvil o milování se ženou a znal jen masturbaci. Je to lepší než obyčejná masturbace nebo obyčejný sex ... Slastné požitky jakékoli člověk vyhledává. Snaží se to dělat co nejmíň a co nejbezpečněji, ale ... někdy to nevydrží.
 Káča 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(18.6.2006 14:07:51)
Taky by ten někdo mohl někdy přemýšlet nejen o vlastním požitku, ale i o tom, jak se jeho prožívání dotýká ostatních!!!
 Lucka, 20 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(12.9.2006 17:21:54)
Když většinou to dělají právě při té masturbaci!!! Už jsem o tom slyšela mockrát a přesně jak píše autorka - v USA je to hit - je to vidět v několika filmech. Je to tragédie.
 Boris 
  • 

Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 13:56:05)
Samozřejmě máš právo na názor, ale plně s Tebou souhlasím - jsi cynik a necita. Uvědom si, že tady se nejedná o to, že někdo roupama neví co dělat, tady se jedná o výskyt informace o jisté "hře", o které, bohužel, se doposud mezi veřejností téměř neví nebo ví velice málo. A už vůbec pak není známo, jak tahle "hra" může skončit. Vyjadřovat se o někom, koho vůbec neznám,že je normální magor, mi připadá poněkud ubohé. Plně souhlasím s autorkou článku, že tato problematika zasluhuje pozornost, stejně tak jako drogy, alkohol apod.
Závěrem bych rád upozornil na skutečnost, že dotyčný chlapec měl spoustu aktivit, hlavně hudebních, a v žádném případě to, co udělal, neudělal z nudy, ale pouze ze zvědavosti, aniž by věděl, jak to může dopadnout. A věř, že vím co píšu - jsem jeho otec.
 Vladan 


Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 14:18:17)
Tak to se moc omlouvám. Nechtěl jsem se Vás dotknout. Co jsem napsal, nedá se vrátit zpět. Čtrnáct dnů od synovi smrti musí být ta rána velmi čerstvá a bolestivá a já do ní takhle přisypal sůl. Ještě jednou prosím za prominutí a vyjadřuju upřímnou soustrast.
 Ea 
  • 

Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 14:29:50)
Je mi opravdu upřímně líto, co prožíváte. Bohužel tuším, jaké to je. Zažila jsem nedávno něco podobného - zbytečnou smrt mladého člověka (dokonce už ani ne tzv. "puberťáka") zaviněnou nikoli nedostatkem koníčků, zaneprázdněnosti, inteligence, životních cílů apod., jak by člověk čekal a snadno odsoudil, ale spíš neuvážeností a nedomyšlením možných fatálních následků, ke kterým bohužel došlo. O to je to horší... O to více se člověk ptá proč... O to více bolí to rychlé odsouzení od druhých...

Chápu i Vladana - dnešní mládež je obecně opravdu velmi zvláštní, lehkomyslná, ke všemu má snadný přístup... Právě proto by se o těchto věcech mělo mluvit a upozorňovat na ně stejně jako na jiná nebezpečí.
 Vladan 


Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 14:33:37)
Stejně mě ten můj první příspěvek mrzí. Neznal jsem všechny okolnosti a napsal jsem to, co jsem napsal. Nicméně vždycky mě rozhodí, když někdo hazarduje se životem. Pro adrenalin, pochybnou rozkoš, k vůli zvědavosti.
 Alca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 14:47:00)
Napln volneho casu mel asi dostatecnou, takze z nudy to urcite neudelal, ale asi z te zvedavosti. Muzu to prirovnat ke sve sestre, byla vzdy velmi sikovna na vytvarku, vyhravala v soutezich, chodila na atletiku, potapeni, gymnastiku, zavodila. V 16 letech po vstupu na stredni skolu se vse zvrtlo, scuchla se s nejakou partou, chodili za skolu a jeli v drogach. Doted tapeme, kde se stala chyba a neradi na toto obdobi vzpominame (byla po ustavech a lecebnach)... Dnes je vdana a ma synka. Je mi to moc lito, co se stalo
 Ea 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 15:19:32)
Lidi, kteří velmi rychle soudili a odsoudili, jsem časem začala dělit na dvě skupiny.

V první z nich jsou opravdu ti cynikové, kteří nikdy nepochopí (a já jim to dokonce přeji - pochopí jen ti, kdo zažijí, jako to platí u většiny zásadních věcí), ale nedokáží se ani vcítit nebo alespoň brát ohled na bolest druhých... (Událost, která se mě osobně týkala se bohužel ocitla i v bulvárním tisku, navíc v dost nelichotivém světle. Nedokázala jsem dosud pochopit kolik špíny je někdo schopen házet bez ohledu na znalost okolností nebo vůbec čehokoli souvisejícího, nejen v daném článku, ale v diskusi k němu... Dodnes doufám, že to nečetli rodiče tohoto člověka.)

V té druhé skupině jsou lidé, jejichž zloba je spíš dána bezmocí z představy, že se to může kdykoli stát komukoli z blízkých - často těch nejmladších a nejzranitelnějších, z vědomí, že lidský život je křehký a nikdo nemá právo si s ním zahrávat, ze zkušenosti se smrtí a její marností...

Jsem ráda, Vladane, že nepatříte do té první skupiny.
 Dáša 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 16:56:36)
Je hezké, že své chyby upřímně litujete, to Vám jistě otec toho chlapce odpustí. Všichni děláme chyby, ale ne každý se dokáže ze srdce omluvit.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 17:02:14)
Já si myslím, že každý z nás má ve vzpomínkách nějaký ten zážitek, kdy při našem vyvádění v dětství i v pubertě byl takzvaně Pán Bůh doma. Myslím takové to lezení na dvacetimetrové borovice, sbírání nábojnic na střelnici a potom v dospívání různé experimentování se světem dospělých, kam patří první opití, které jsme vlastně neměli přežít a podobně. Myslím, že většina z nás alespoň jednou byla blbci, ale určité pudy sebezáchovy na základě zkušeností druhých fungovaly.
A proto je dost důležité tyto informace znát a se svými náctiletými o nich mluvit.

Velkou soustrast rodině.
 Lada 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 21:09:50)
Ano, s náctiletými mluvit, mluvit, mluvit o všem možném, ale NIKDY rodič nemůže vystihnout a vyjmenovat všechny "zakázané činnosti". Od jisté doby prostě rodič nemůže udělat nic jiného než se spoléhat na to, že dítě má nějaký vlastní pud sebezáchovy - že je schopno rozumně posoudit, co je OK už je sebedestrukce na hranici života. Bohužel někteří (i dospělí) to posoudit nedokážou, a spoléhat na to, že zrovna mně se nic nestane, ačkoli si o to vyloženě koleduju, tak to už pokládám za pořádnou blbost. Copak těm mladým inteligentním lidem, kteří mají život před sebou, nepřijde něco divného na tom, že své (jediné!!!) tělo vědomě poškozují? (a je jedno jestli se přiškrcují, píchají si drogu nebo čichají ředidla) Copak nemají rádi život?
Myslíte, že kdyby se rodiče se synem začali bavit na téma přiškrcování, že by toho nechal? To mi vrtá hlavou.
 Katka, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(14.6.2006 22:23:04)
Nedávno jsme se bavily se třicátnicemi, maminkami v našem mateřském centru, jak si pamatujeme, že jsme jako teenagerky hazardovaly, chodily o půlnoci samy přes nebezpečná temná místa - zkratky, ... atpod. a přišlo nám tehdy, že se nám absolutně nemůže nic stát! Dospívající si nepřipustí , že by mohl být zranitelný či smrtelný.
Většině se opravdu nic nestalo, ale dnes bychom to už nedělaly. Ta zodpovědnost a opatrnost přichází až s věkem a drobnými nepříjemnými zkušenostmi.
Rodiče nás také varovali před vším možným, a my jsme se tomu ušklíbali, pamatuju, jak mě máma řekla, a až tě někdo znásilní, tak si nestěžuj... a já se na ni zlobila, jak může být takový škarohlíd a nedopřát mi trochu zábavy, že si myslí, že jsem malé dítě, co si neumí poradit.
Je to moc smutné, co se stalo. Je mi to moc líto.
Všechno nemůžeme ovlivnit, ani jako rodiče.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(15.6.2006 18:12:11)
Uplne souhlasim, ja taky jezdila stopem a rikala si, ze prece vsichni zvelicuji nebezpeci, ze lidi prece poznam od pohledu, poradim si....dneska nevim, jestli bych sama jela.
 Meluzína 
  • 

Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(15.6.2006 13:15:17)
Milý Borisi,
neumím napsat nic, co by povzbudilo rodiče, který ztratil své dítě. Je mi to líto, je to horzné, víc neumím. Není nic cennějšího než lidský život, ať je to jakkoli. ALE přesto, trochu se musím zastat Vladana. Zemřel mi kamarád, jsou to dva roky, byl to zvláštní vztah, velmi hluboký, něco jako rodina. Zemřel na drogové předávkování. Feťák? Ne, "zkusil" to jednou. JEN jednou, ale přece. Neměl rodinu, chystala jsem mu pohřeb. Hrůza. Ale mám na něj pořád ještě teď vztek. Obrovský, nikdy jsem nic takového necítila. Ublížil mi, nejen mě, i všem blízkým. neměl právo takhle hazardovat a když už neměl ten pocit vůči sobě, měl si uvědomit, jak moc ublíží nám. Byl chytrý (IQ 174, ekonom, diplomat - 29let), takže dobře věděl, co se může stát. S tím rizikem do toho šel, nejen teď, různé věci "zkouší" od puberty. Měl spoustu peněz, koníčků, pořád ale "zkoušel" - podobné věci, jako tvůj syn.je mi strašně za všechny, co mají podobnou zkušenost. Ale i já musím říct: neměl právo, byl to důkaz NAPROSTÉ HLOUPOSTI.
Promiň mi má slova, ale nemůžu jinak... Hodně síly!
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(15.6.2006 18:16:04)
Asi mu neco chybelo, kdyz porad hledal a experimentoval....podle me to neni hloupost, ale treba neschopnost si uvedomit, co vam chybi, nedostatek sebereflexe, podvedomeutikani od korenu problemu....
Jinak, pravo podle me mel, kazdy ma pravo nalozit se svym zivotem jak uzna za vhodne, jestli je to moudre, to je jina otazka.
Ale chapu, ze to boli, to je prvni faze reakce na takovehle zpravy, ja jsem taky mela pocit, kdyz mi tata umrel na infarkt, ze nemel pravo zit tak jak zil, kdyz vedel, kam to muze vest.
Ale kazdy clovek neni pri reseni svych priblemu silny
 Michaela S. 
  • 

Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(15.6.2006 8:57:08)
Milý Vladane, Váš příspěvek se mě nedotkl, prostě mě naštval. Nelíbí se mi, že takto hodnotíte člověka, kterého vůbec neznáte. Můj bratr rozhodně nebyl typ člověka, co by byl málo zaměstnaný-právě naopak. A věřte, že kdybych věděla, co provádí, s chutí bych mu vrazila pár facek... Bohužel je pozdě.
 Vladan 


Omluva 

(15.6.2006 11:08:03)
Milá Michaelo, za tu svou nešťastnou formulaci jsem se už omluvil Vašemu otci, teď se tedy ještě omlouvám Vám. Myslím, že se shodneme, že Váš bratr neudělal tu nejrozumnější věc, kterou mohl udělat.
Naštve mě, když někdo takhle hazarduje se svým zdravím a životem, ať má jakékoliv pohnutky. Napsala jste, že byste mu, kdybyste to věděla, vrazila za to pár facek. No tak v tomto se asi shodnem - jenomže já ho neuhodil, ale napsal jsem to, co jsem napsal.
Vašeho bratra je mi líto, vyjadřuji Vám upřímnou soustrast. Nicméně nemůžu si pomoct, můj názor na to, co udělal, se nemění. Byla to prostě blbost. V tomto si myslim, že se mnou budete souhlasit.
 MMN 
  • 

Bez cynismu a necitlivosti - prostě JE TO BLBEC!!! 

(19.7.2006 17:26:57)
Jsou i "inteligentní" blbci. I když člověk má IQ 150, nemusí být scopen určité věci pochopit. Je to jeho vlastní zodpovědnost. Je přece možné, že když se budu škrtit, uškrtím se, to je naprosto logické.

 Martina 
  • 

Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(15.6.2006 10:25:49)
nemůžu nevzpomenout na bratrova spolužáka, který před pár lety tragicky zahynul, byl to sportovec, který měl mezi futry dveří takovou tu hrazdu, na které se v rámci posilování přitahoval. Trénoval, byl sám doma, otec odešel jenom do obchodu, když se vrátil, byl syn mrtvý - pravděpodobně už nemohl a chtěl si "pomoci" na chvilku tím, že se přidržel tyčky bradou - tak blbě se zaklínil, že si zlomil vaz. Byli jsme z toho zdrceni a vyděšeni, můj bratr má doma tu samou hrazdu. Dodnes, když to u někoho doma vidím, tak se mi dělá nevolno. To ale byl kluk, který nedělal žádné blbosti, prostě jenom cvičil.
Souhlasím s názorem, že v 17 by už děti mohly vědět, co je nebezpečné a co ne. Jeden můj kamarád v 17 "musel" zkoušet čichat ředidlo. Už ho nezachránili - zemřel na totálně rozleptané plíce. Kvůli jakémusi pofidernímu stavu euforie.
Jedna věc je tragická nehoda, druhá věc je rozežranost a snížené IQ, protože to jinak snad ani nejde nazvat. Mám čtyřměsíčního chlapečka, doufám, že on na sebe bude dávat pozor.....
 Dáša 
  • 

Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(15.6.2006 10:52:11)
Přeji Ti, abys to opravdu se svým synem jednou nemusela řešit. Ale nevíš přece, co dříme v tom človíčkovi, jaký bude...
Já mám 2 syny, a nikdy jsem neměla konkrétní představu, jací budou. Nicméně mě oba překvapili, že jsou tolik jiní, než já. Oba jsou zanícení sportovci (zatímco já o sportu tvrdím, že BOLÍ),nemají hud. sluch, zatímco já i manžel jsme profes. hudebníci...
Buď připravena na to, že Tvůj syn nemusí být tzv."rozumný". Není to jaksi dáno geny, ani moc výchovou.
Zdravím,
Dáša
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(18.6.2006 9:59:24)
to je právě ten problém, na to se člověk nikdy nepřipraví. Vím, že je nutné s dětmi hodně o všem mluvit atd..., kdo ale ví, jaké to bude, až bude v pubertě.
Já osobně, i když by o mně určitě nikdo neřekl, že jsem byla putička, jsem si takové výstřelky nikdy nedovolila. Naši mě vychovali tak, že jsem věděla, že když se cokoli stane, tak to bude v prvé řadě můj problém. (Většinou mi to ještě i "osolili", když už se teda něco provalilo. Výsledek ale byl takový, že jsem si např. nikdy nedovolila přijít domů opilá (před 18. rokem), drogy jsem nezkusila - trávu teda až v devatenácti, nechutnalo mi to, takže v pohodě. Pak už nebyl problém, i když jsem nikdy nebyla ten typ, který by v partě musel "držet pozici", tak taky kouřil a pil apod., i když mu to nechutnalo. Tohle si myslím taky dělá hodně, nebýt za blbce, který se bojí.)
Prostě ve mě rodiče svou výchovou vytvořili to, že jsem z dost věcí prostě měla respekt a to je podle mně to hlavní. Nebudu skákat z mostu, jenom proto, že někdo řekl, že je to super. To, co zkoušel její bratr, nebo holotropní dýchání, či jiné kratochvíle mě prostě nezajímaly. U ostatních věcí jsem měla takový strach, že jsem to prostě neudělala. (pozn. vždycky mě zajímalo, jaké by bylo zkusit LDS, právě kvůli těm psychedelickým zážitkům.... neměla jsem ale odvahu kvůli závislosti.... když jsem v únoru rodila v epidurálu, na šití mi dali expresní narkózu - takové psychedelické sny, jaké jsem měla.... už po LSD netoužím, stačilo mi). To jsem ale odbočila, člověk nikdy neví, kde se k takovému zážitku dostane, aniž by chtěl.
Chtěla jsem jenom podotknout, že pokud můj syn bude v tomto po mně (budu se snažit mu to aspoň takhle prezentovat), budu spokojená.

 georg 
  • 

Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!! 

(5.6.2009 15:07:30)
Souhlas,zaměstnat prací !
 Mmm 
  • 

Bohuzel to neni jedina takhla hloupa hra... 

(14.6.2006 15:46:28)
Bohuzel to neni jedina takhla hloupa hra, kterou deti provozuji. Zrovna nedavno nas upozornovali ve skole, ze se o jakesi formy skrceni, priduseni a holotropniho dychani pokouseji i 10 lete deti, protoze si to nasly na internetu...jeden druheho skrti a ostatni pozoruji, co se bude dit.
 sany 16rocna :)) 
  • 

Re: Bohuzel to neni jedina takhla hloupa hra... 

(6.7.2007 21:45:52)
ja poznam nieco co taktiez nieje bezpecne a bavia sa tym aj 3zo zs....medzi sebou to volaju flash je to vlastne akasi zastava srdca.....pre tych ktory to srdiecko maju slabsie to moze znamenat smrt.....decko si cupne desat krat sa rychlo nadychne a vydychne postavi sa zadrzi dych a druhe decko ho tlaci na srdci kym decko neodpadne......
 aleka 


Michael Hutchence 

(14.6.2006 19:00:30)
neboli zpevak skupiny INXS takto zemrel - obesil se na pasku kalhot. Chtel se pri masturbaci trochu priskrtit, pry to zlepsuje sexualni zazitek u orgasmu.
 Lenka C. 


Dotaz na Borise a Michaelu 

(14.6.2006 19:56:10)
Přijměte prosím moji upřímnou soustrast.
Omlouvám se, ale opravdu si myslíte, že šlo o "hru"? Není to tak, že člověk hledá důvody proč? Tím by částečně člověk došel ke smíření a pochopení.
 boris 
  • 

Re: Dotaz na Borise a Michaelu 

(14.6.2006 21:41:20)
Děkuji za vyjádření soustrasti. Všechny skutečnosti nasvědčují tomu, že můj syn netušil, jak může tato tzv. hra ( o které jsem ještě před 14 dny neměl ani tušení)skončit. Roman byl pro mě nejen synem, ale i kamarádem, svěřoval se mi i s věcmi, se kterými se běžně děti rodičům nesvěřují. Ale asi byly určité "věci", o kterých věděl, že bych s nimi nesouhlasil, proto je přede mnou neprezentoval.
 boris 
  • 

Re: Dotaz na Borise a Michaelu 

(14.6.2006 21:42:38)
Děkuji za vyjádření soustrasti. Všechny skutečnosti nasvědčují tomu, že můj syn netušil, jak může tato tzv. hra ( o které jsem ještě před 14 dny neměl ani tušení)skončit. Roman byl pro mě nejen synem, ale i kamarádem, svěřoval se mi i s věcmi, se kterými se běžně děti rodičům nesvěřují. Ale asi byly určité "věci", o kterých věděl, že bych s nimi nesouhlasil, proto je přede mnou neprezentoval.
 schválně anonymní 
  • 

Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(15.6.2006 7:50:42)
Nikdo nevidí do hlavy toho druhého.
A signály, které člověk vysílá tak druhý který není v té samé situaci je těžko identifikuje.
Již pět let trpím silnými depresemi, neustále kolem sebe "křičím" o pomoc a NIC. Nebýt toho, že mám dvě děti, tak už dávno jsem skončila sebevraždou. Odborníka zatím nejsem schopná vyhledat - jsem přiliš hrdá :-(
A myslím si, že není pravda, když někdo říká po smrti sebevraha: "že kdyby alespoň něco řekl ...."
Myslím si, že sebevrah se snažil na svůj problém upozornit, ale špatně. Stejně tak jako já.

Před několika lety zemřela moje babička. Velice silná osobnost, která si vždy věděla se vším rady, pracovitá a užásná bavička společnosti. Po její smrti jsme našli doma 3 dny staré doporučení na psychiatrii - to co jsem si tam přečetla mne šokovalo a zpětně si uvědomila, že nás babička také žádala o pomoc - néé přímo, ale zpětně s tím doporučením do sebe vše zapadlo a vše mě to pozdě došlo.
I dnes na to často myslím. I snad proto, že v podobné situaci jako byla ona jsem dnes já.

Myslím si, že si ještě pořádně neuvědomujete smrt svého syna (bratra), že se s tím člověk musí pomalu naučit žít. Ta bolest bude ještě dlouho trvat a pomůže jen čas. Přeju Vám, aby jste byli schopni žít.
Smrt není strašná pro toho kdo zemřel, smrt je strašná pro ty co tu po něm zůstali.
 hanka 
  • 

Re: Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(15.6.2006 8:00:44)
Anonymní,
tak "hrdost" by tady měla jít stranou, jestli 5 let voláš o pomoc, a odezva v rodině není žádná, tak nezbývá nic jiného. Ono často i pokud podpora rodiny funguje bezvadně, dojít si pro odbornou radu je nezbytné.
 Antonie 
  • 

Re: Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(15.6.2006 9:08:43)
Myslím, že hrdost je zde velice málo na místě. Možná se u vás jedná o deprese, které jsou dnes již kvalifikovány jako NEMOC a proto je nutné vyhledat lékaře(člověk si prostě sám pomoci ani nemůže i kdyby sebevíce chtěl). To je jako by jste byla hrdá jít k lékaři, když máte angínu! Někdy je opravdu zvláštní, kdy člověku zamezí hrdost v racionálnímu jednání. Prosím Vás, vyhledejte pomoc a pomůžete tím hlavně sama sobě. Budete se cítit lépe a odborník Vám opravdu může v mnohém pomoci. I v tom, jak komunikovat s rodinou aby Vaše signály příště viděla a řešila to s Vámi.
Přeji mnoho štěstí! :-)
 lisa 
  • 

Re: Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(15.6.2006 10:49:01)
Na tohle musím reagovat.
Myslíte si, že když "voláte o pomoc", tak Vám Vaše rodina pomůže? Jak by mohla, když vy sama si pomoci nechcete? Zlepšit se to může jedině tak, že Vy sama pro to něco uděláte. Tzn. půjdete k lékaři!!! Hrdost je jen záminka. Buďto budete chtít sama s tím něco udělat a pak se to zlepší, nebo to chtít nebudete a pak vám nikdo nepomůže.
 martina 
  • 

trochu divné 

(19.6.2006 14:34:11)
souhlasím plně s tvojí odpovědí na příspěvek, znám kolem sebe taky pár lidí, kteří si myslí, že mají všechno napsáno na čele, nechci podceňovat žádnou nemoc ani špatnou životní situaci, ale problém je asi v paní, která příspěvek napsala-neumí komunikovat nebo nemá v okolí blízkou osobu, které by se mohla svěřit. a jestli má 2 děti tak nemá kňourat ale naklapat k psychologovi.
 Toranoko 
  • 

Re: Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(15.6.2006 18:27:10)
Uplne vas chapu...ja taky hodne casto nejsem schopna vyjadrit to, ze potrebuju pomoct...postupne se to ucim. Vzdycky se snazim co nejvic veci zvladnout sama, a o pomoc "volam" ci rikam, az kdyz uz opravdu nemuzu.
Jenze jsem zjistila, ze vetsina lidi si neuvedomuje, ze jim rikam opravdu az v tom poslednim stadiu, kdy si nevim rady, a pak pokladaji moje problemy za daleko mene vazne, podcenuji je a prikladaji jim mensi dulezitost. Tim padem mi treba nepomuzou a dostava se to do jakesi smycky: opet mam potvrzenou zkusenost, ze to musim zvladnout sama, a ze mi nepomuzou, proto priste znova vaham, zda jim rict....

Nastesti jsem si aspon tohle uvedomila, takze se s tim snazim pracovat. Treba tak, ze i kdyz vim, ze bych neco zvladla, ale stalo by me to dost sil, poprosim o pomoc. Pokud ji neobdrzim, vim, ze to jeste zvladnu, pokud se mi ji dostane, je to bajecna zkusenost...:-)

A taky jsem zjistila, ze ne kazdy chape signaly, ktere vysilate, sam od sebe ma proste jine zkusenosti....zkuste zacit tu a tam rict neco konkretniho a ne cekat, az si ostatni vsimnou...

Kdyby vam treba pomohlo obcas nekomu napsat, klidne se ozvete. A preju hodne stesti.
 iva 
  • 

Re: Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(18.6.2006 23:29:07)
Před 6 lety jsem prodělala psychózu, která odezněla a po nějaké době jsem dostala strašnou depresi. Měla jsem pocit, že jsem k ničemu, že mě nikdo nepotřebuje (ačkoli jsem měla přítele), že nevím, co mám vlastně dělat, že mě nic nebaví, že nic neumím (ač mám vysokou školu). Každý den se opakoval tak stereotypně, měla jsem pocit, že vlastně jen ráno vytahuju rolety a večer je zase stahuju, a mezitím se nic nestalo. Byla jsem strašně pomalá, nic mi pořádně nešlo. Nebavilo mě chodit do společnosti, protože ostatní se bavili, zatímco já jsem nic necítila. Oni tančili, já stála jak tvrdé y. Nebavilo mě ani koukat na televizi, číst si, ani alkohol, ani sex, prostě nic.
Naštěstí jsem chodila do terapeutické skupiny a viděla, že ostatní jsou na tom podobně, nebo dokonce ještě hůř. Antidepresiva mi pomohla z toho nejhoršího, touha po smrti se sice úplně nevytratila, ale aspoň se výrazně upozadila. Dost mi pomohla i moje psychoterapeutka. Naučila mě brát i ty nepříjemné věci jako něco, co se sice přihodilo, ale pořád lze něco dělat, i když mi to připadalo zpočátku k ničemu.
Začala jsem hledat práci, několikrát to sice nedopadlo dobře, ale po nějaké pauze jsem to zkusila znovu. Všechno se měnilo sice hodně pomalu, ale k lepšímu. Asi po tři čtvrtě roce už jsem začala cítit občas i příjemné pocity, neříkám radost. Opravdu v pohodě jsem byla až tak po dvou letech. Dnes mám dvě děti, k tomu i pracuju na malý úvazek, přítel zůstal a je tatínkem, a když mám "depku", tak úplně směšnou ve srovnání s tím, co bylo tehdy.
Pokud bych Ti mohla radit, obrať se na psychologa/žku, protože ti pomáhají i slovem, nejen léky. Ale léky taky pomůžou. Vedlejší účinky v podstatě nemají. A není to navždycky. Držím palce.
 Michal 
  • 

Re: Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(26.6.2006 15:46:52)
Ahoj Anonymko,
jelikož se mi podařilo tuto problematiku úspěšně zvládnout, dovoluji si pár poznámek.
- signály, které vysíláme, mají mnohdy problém dešifrovat i lidé, kteří se psychikou zabývají.
- naše rodina nám nemůže pomoci se z toho dostat - to bychom po ní chtěli víc, než mohou zvládnout. Nemají na to zkušenosti ani vědomosti, ani nástroj a věř mi, že každý má co dělat sám se sebou. Nicméně s Tebou souhlasím, že rodina je pro nás velká motivace, než vstaneme ze země.
- ad Tvoje babička - dnes, když vidím někde tzv. silnou osobnost, říkám si, jaké problémy ten člověk asi zakrývá.. Ten, kdo je opravdu silná osobnost, není téměř vidět. To, co považují lidi za sílu, je ve skutečnosti jen maska, false ego. Hovořím z vlastní zkušenosti.
- nemusíš jít k psychologovi nebo psychiatrovi. Taky jsem to bez nich zvládnul, protože s lékaři mám (jelikož jsem vyrůstal v rodině se stařími lidmi) převážně negativní zkušenosti a od dětství mi byly bližší bylinky a -hm- něco, čemu se dnes říká esoterika. Jsou totiž i jiné metody, které jsou u nás v širší veřejnosti neznámé (i když na západě oficiálně fungují již desítky let, třeba www.pbsp.cz, nebo www.aura-soma.cz/aura-soma.php), nebo jsou z "vědecky politických" důvodů odsuzovány, protože po jejich vyzkoušení člověk může zjistit, že to je mnohdy jinak, než je nám od dětství předkládáno k věření tzv. vědou.

+ výhoda psychologa/psychiatra
- pro lidi, kteří věří vědě (a je to prostě tak)
- většinou se od nich neočekává samostatná práce
- nevýhoda psychologa/psychiatra
- dávám do rukou svoji psychiku někomu, kdo do mě nevidí, nemůže vědět, co cítím, jak myslím, je odkázán na vyčtené informace, a to, co mu řeknu (což nemusí být vždy objektivní pravda), nemá osobní zkušenost s psychickými problémy (naučená moudrost bez vlastního prožitku)

+ výhoda alternativních přístupů
- mohu se sám naučit pracovat se svojí psychikou: mám v ruce nástroj, nemusím čekat, až mi někdo "pomůže", já sám nejlépe vím, jak mi je, co mě trápí. Přebírám za sebe zodpovědnost, nejsem oběť/pacient, ale klient/řešitel.
- někteří terapeuti, kteří tyto metody používají, si sami prošli psychickými problémy a podařilo se jim zvítězit - proto téměř ví, jak mi je a ví, že to jde. (úvodní text na www.alkion.cz/sofie). Jsou to lidé, kteří si prošli podobnými problémy a proto nemusíš mít strach, že se na Tebe budou dívat divně, protože už mají něco sami za sebou a ví, že každý člověk by se měl svojí psychikou zabývat, jen některým to zatím nedošlo.
- nevýhoda
- pro lidi, kteří z různých důvodů raději věří univerzitním diplomům (není to ani dobře, ani špatně, každému pomůže něco jiného, jde o to najít něco, co mi vyhovuje, nikoliv se do něčeho cpát jen proto, že to dělají ostatní)
- pro lidi, kteří věří vědě a náboženství víc než sami sobě a svým pocitům, a mohli by se setkat s informacemi a zážitky, že to je jinak, než dosud věřili (proto to hodně lidí radši ani nezkusí.. když už si platí tu pojišťovnu.. a ti šarlatáni.. jen pán se silnými brýlemi a v bílém plášti, to je ta pravá kapacita.. no nic..).

Mně pomohla Aura-soma: www.aura-soma.cz/aura-soma.php, konzultace www.alkion.cz
Modrá Alfa: www.volny.cz/modraalfa (až budeš zkušenější).

Jinak deprese není nemoc, i když je vznešenější a vědečtější to tak označovat - jsou to nakupené emoce a problémy, které jsme dlouhou dobu neřešili (nemohli nebo nechtěli). Z toho plyne, že je z toho cesta ven, "jen" začít. I Ty máš možnost se z toho dostat a pochopit, proč se v Tvém životě objevila...
Přeji Ti hodně sil udělat první krok, ten bývá nejtěžší. Ať už se rozhodneš jít k jakýmkoliv dveřím.. Ale je lepší jít kamkoliv, než stát na místě..
Michal
 Líza 


Re: Re: Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(26.6.2006 15:53:26)
Dáváš odkazy na pesso-boyden, ale to je zrovna metoda, kterou používá dost psychologů či psychiatrů.
Opravdu myslíš vážně tvrzení, že psycholog/psychiatr po tobě nechce žádnou aktivitu? Nebylo by správnější říci že hodně psychiatrů a někteří psychologové, nicméně ani náhodou ne všichni?
 Líza 


Re: Re: Re: Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(26.6.2006 15:59:17)
BTW, jakýkoli psycholog či psychiatr, který provozuje psychoterapii, musel projít psychoterapeutickým výcvikem sám na sobě, tedy s tím vlastním prožitkem, o němž naprosto nepravdivě píšeš, že chybí.

jak že je to s tím tvým falešným egem?
 Michal 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(27.6.2006 11:41:03)
Milá Lízo!
1) souhlasím s tím, že ne všichni jsou stejní
2) nemám přesnou statistiku, kdo všechno používá Pesso, ale rozhodně není běžné
3) psychoterapeutický výcvik sám na sobě je zcela něco jiného, než se vyhrabat z jámy. Kromě toho neznáš můj příběh, takže sotva můžeš srovnávat. Mohu srovnat klasickou psychoterapii a alternativní přístupy a vím, že ten rozdíl v prožitku (a poznání) tam je velký. Samozřejmě to není o tom, že by ten či onen směr byl špatný - každému vyhovuje něco jiného - podstatné je, co mu pomůže.
Smyslem mých příspěvků je říci že existují i jiné cesty než klasická vyjetá dálnice, že mi pomohly, a že to každý může zvládnout.
Někdy píši emotivně, protože mě štve, že dnes existuje hodně způsobů, jak si ulehčit život a přesto až na čestné výjimky většina doktorů, tzv. vědců a médií se drží starých metod mnohdy jen proto, aby se nezjistilo, že je to mnohdy jinak a o jiných přístupech se buď mlčí nebo mlží.
Jestli to dobře chápu, tak máš VŠ psychologického směru a nelíbí se Ti, že se navážím do "odborníků". Mým cílem není zdiskreditovat VŠ vzdělané v oboru - mám mezi nimi spolužáky a kamarády a vím, že všichni nejsou stejní - bylo by samozřejmě správné napsat -čest výjimkám- ale šlo mi o porovnání směrů, nikoliv o konkrétní lidi a tedy jsem popisoval určité obecné charakteristiky (vždy je třeba hledat konkrétní lidi, nikoliv metody).
Falešné ego máme každý, samozřejmě každý jiné, kdo nemá, kecá nebo už je osvícen a nepíše na počítači.
Jinak předpokládám, že cílem těchto diskusí je nabídnout informace těm, kteří je potřebují, nikoliv se přít, kdo z nás má s čím větší zkušenosti.
Reaguji na příspěvky svým stylem, který samozřejmě není prost chyb, emocí a může se někoho dotknout (je na každém čtenáři, jestli si všimne jen obalu, nebo se zamyslí nad tím, co je nabízeno), na druhou stranu opatrný a studený styl málokoho nadchne.
Mimoto existuje ověřené pravidlo, že se nás dotkne jen to, co s námi rezonuje - tzn. jestli Ti něco vadí, tak to nevědomě děláš taky - ten druhý nám jen nastavuje zrcadlo :-)
Děkuji Ti za Tvoje postřehy, pomáhají mi uvědomovat si svoje chyby a slabá místa.
Měj krásný den!
Michal
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(27.6.2006 11:50:22)
K bodu dvě - neříkám, že pesso je běžná metoda ;-))), ale že mezi těmi, kdo ji používají - ji používají běžně psychologové/atři. Ostatně čeští letoři této metody jsou taky psychologové, a z lidí, co dělají pesso nebo se v něm cvičili/cvičí, znám taky jen lidi těchto profesí.

Pokud jde o bod 3 - příliš kategoricky jsi shrnul, že aktivita = alternativní přístupy, pasivita = léčba u lidí s formálním vzděláním. Tak to prostě není.

K tomu ostatnímu - nikdo z nás není tak zdravý, aby se během výcviku neměl z čeho dostávat. Pokud jde ale o to, zda má větší předpoklady ostatním pomoct někdo, kdo byl skutečně v hodně hluboké díře a dostal se ven, nebo někdo, kdo byl relativně "v pohodě", taky nejde generalizovat. Protože mezi těmi, kdo se vyhrabali z jámy, může zůstávat ještě velké procento těch, kteří si s sebou dál nesou jiná, velká či malá nezpracovaná traumata, která navzdory či dokonce díky své zkušenosti odmítají vidět. Takže nakonec vlastně nezbývá než říct, že ani tohle není spolehlivým odlišujícím kritériem... A nakonec nezbývá než hledat.

Pokud jde o mne osobně, tak jak ve skupině alternativních, tak ve skupině konzervativních jsou terapeuti, k nimž bych se neobávala poslat ani své nejbližší (neřkuli sama sebe); stejně tak jsou na obou stranách i mnozí takoví, do jejichž pracovny by mě nikdo nedostal v roli klienta ani heverem...
 Michal 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(27.6.2006 11:59:16)
"Martíku, tady se jen nabízí otázka, proč s ním těch 20 let jsi...:-( "

Btw, tahle věta by mohla v terapii znamenat, že se ta paní zasekne a buď k Tobě přestane chodit, nebo se zastaví v růstu. Je to skryté obvinění a nátlak, které mají kontraproduktivní účinek - ta paní v článku jasně píše, že svého manžela má ráda - na to, že je to za těchto okolností o ničem, si musí přijít sama. (Smyslem jejího příspěvku bylo vypovídat se a nechat si potvrdit, že její život je v pořádku - z jejích slov jasně plyne, že ještě není připravena změnit názor). Pokud ji někam budeš tlačit a radit (o to hůř, že mezi řádky), o to víc se bude svého manželství držet - tohle je to, co se Ti nelíbí na mně - někdy říkám některé věci příliš natvrdo nepřipraveným lidem (v tom je i nevýhoda internetu - není zpětná vazba - jen 7 % informací tvoří slova, zbytek je neverbální, podvědomá komunikace, která u písmenek chybí).
Je to o tom naučit se říci klientovi jen takové informace a v takovém množství, které může zvládnout a které ji/jej povzbudí k otázkám a další práci. A to je umění terapie.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(27.6.2006 12:01:55)
Ale, a ty myslíš, že tady dělám terapii?????? :-DDDDD To bys mě pobavil. Já si sem chodím počíst a popovídat.
A - promiň - z tebe mám hlavně pocit, který u skutečně moudrých lidí nemívám - že potřebuješ celému světu říct, že ty už víš, jak to všecko je.
;-)
 Michal 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pár slov mimo, ale i slova útěchy či povzbuzení  

(27.6.2006 12:07:05)
Není třeba se omlouvat - na moudrost si nehraju - každý si ji musí objevit sám v sobě.
;-)
 Michaela S. 
  • 

Re: Dotaz na Borise a Michaelu 

(15.6.2006 9:20:44)
Díky za účast. Opravdu jsme všichni přesvědčeni o tom, že šlo o "hru". Brácha neměl sebemenší důvod a jak už psal taťka - byli spíš kamarádi, kteří spolu můžou mluvit o všem. A když už bylo něco, co se rodičům raději neříká, věděla jsem to většinou já nebo sestřenka. Ale o tomhle bohužel věděl jen bráchův nejlepší kámoš, kterému se kdysi o tom zmínil, ale ten mu řekl, jaký je blbec, že tohle provozuje. Potom už o tomhle nikdy ani s ním nemluvil a asi si tohle "vesele" provozoval dál...
 Antonie 
  • 

Re: Re: Dotaz na Borise a Michaelu 

(15.6.2006 11:59:53)
Také zde vyjadřuji upřímnou soustrast.
A chci reagovat: je zřejmé, že by mu pravděpodobně ani "rozumná domluva" nepomohla, když nevzal ani slova nejlepšího kámoše na vědomí a nepopřemýšlel se nad tím, že i jemu to přijde (mírně řečeno) jako blbost. Zřejmě byl přesvědčen, že to co dělá má pod kontrolou. :-(
Zamýšlím se nad tím, jestli lze tyto mladé lidi před obdobnými "nástrahami" vůbec ochránit. Obecně je známo, že byť jsou "skoro dospělí" často opravdu následky svých činů nedomýšlejí zcela. :-( A podotýkám, že vůbec nezáleží na inteligenci či vzdělanosti. Mrazí mě, když nad tím přemýšlím..
Děkuji za příspěvek.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Dotaz na Borise a Michaelu 

(15.6.2006 18:28:37)
zalezi podle me na zdravem sebevedomi...al;e tezko rict, proc nekdo se citi vnitrne slaby a nekdo ne.
 Antonie 
  • 

Re: Re: Dotaz na Borise a Michaelu 

(15.6.2006 12:00:52)
Také zde vyjadřuji upřímnou soustrast.
A chci reagovat: je zřejmé, že by mu pravděpodobně ani "rozumná domluva" nepomohla, když nevzal ani slova nejlepšího kámoše na vědomí a nepopřemýšlel se nad tím, že i jemu to přijde (mírně řečeno) jako blbost. Zřejmě byl přesvědčen, že to co dělá má pod kontrolou. :-(
Zamýšlím se nad tím, jestli lze tyto mladé lidi před obdobnými "nástrahami" vůbec ochránit. Obecně je známo, že byť jsou "skoro dospělí" často opravdu následky svých činů nedomýšlejí zcela. :-( A podotýkám, že vůbec nezáleží na inteligenci či vzdělanosti. Mrazí mě, když nad tím přemýšlím..
 Michal 
  • 

Re: Re: Dotaz na Borise a Michaelu 

(15.6.2006 14:08:54)
Ahoj Míšo,
o kousek níž jsem psal příspěvek, jestli chceš, tak si jej přečti. V životě se vyskytnou situace, kdy nechápeme, proč se někdo druhý nějak zachoval, nebo proč se něco stalo. Na povrchu se to může jevit jinak, než je to uvnitř, sám jsem se o tom mnohokrát přesvědčil na vlastní kůži.. Můžeme ale udělat něco pro to, abychom my sami pro sebe pochopili, co nám ta událost může (ač to zní na první pohled nelogicky) přinést.
Vím, že se to nedá srovnat, ale i mně se podařilo pochopit, proč jsem se narodil do situace, kdy mému tátovi bylo 71 let, když mi bylo 16, tak mi umřel, atd.
Ale v každém případě je to v tom okamžiku pecka na psychiku..
Držím palce
Michal
 Jana 
  • 

Prosba na Borise a Michaelu 

(16.6.2006 12:11:25)
Milá Michaelo, vážený pane Borisi,
příběh Vašeho bratra a syna, který zahynul kvůli tomu, že si neuvědomoval nebezpečí plynoucí z té hrozné "zábavy" mi připadá strašný a myslím, že by se o něm mělo dozvědět co nejvíce lidí tak, aby své děti mohli před touto "hrou" varovat. Pracuji v MF DNES a ráda bych se s Vámi kvůli tomu spojila. Budu moc ráda pokud se ozvete buď mailem na jana.blazkova@mfdnes.cz či telefonicky na 606 756 944.
Ještě jednou děkuji Jana Blažková
 Michal 
  • 

Re: Prosba na Borise a Michaelu 

(16.6.2006 14:35:45)
Zeptám se možná blbě - když svému dítěti řeknete: "Nechoď do kaluže?", co udělá? Většinou už to tak dlouho zkouší, dokud se nespálí.
Pokud pominu to, že malé děti neznají význam slov, ale "myslí" symbolicky, obrazně, řečí podvědomí a pro NE není žádný obraz, takže dítě vidí obraz "choď do kaluže", takže jsme jim de facto (z neznalosti) řekli opak, nehledě na to, že ještě nemají zkušenost a neví, co tedy dělat MAJÍ.. (Co takhle: "Obejdi kaluž?").
Kdyby se lidé snažili místo nesmyslných varování pochopit svoji vlastní psychiku, pochopili by i svoje děti (a aspoň trochu smysl života) a nemuseli by bojovat s větrnými mlýny. Raději kráčí v pevných kolejích vědy, náboženství a televizních zpráv.
Je jednodušší psát o druhých, než si zajít na kurs práce s podvědomím, seminář PBSP, či začít pracovat s Aura-somou, Bachovkami a začít u sebe.
Taky byste mohla napsat varování, proč jsem se narodil do rodiny tátovi, kterému bylo 71 let, když mi bylo 16 mi umřel atd. Přestanou lidé se sexem v nevyrovaných partnerstvích? Nebo že můj kámoš zahynul rukou své manželky? Co to komu přinese?
Vždy má člověk na vybranou - buď se bude trápit osudem a obviňovat všechny kolem sebe, včetně osudu a Boha, nebo se pokusí najít, proč se tak stalo a jaké ponaučení, výzvu v tom má hledat. Kdo hledá, najde.. Je pravdou, že to hledání není jednoduché..
Koho chcete varovat? Sama sebe? Jak dlouho ví lidské pokolení, že se vraždit nemá? Že se máme mít rádi? Hm? A realita? Bylo toho napsáno málo? Píše se o důsledcích, ne o příčinách.
Máte pocit, že rozum je jediná složka osobnosti, která řídí náš život? Jak reagujete, když jste unavená a někdo přidá poslední kapičku do již naplněné nádoby emocí? Když Vaše dítě vleze do výše zmíněné kaluže a Vy, ač jste si přečetla deset článku, jak se chovat k dětem, na něj vystartujete, protože rozum v té chvíli překrývají natlakované emoce a rodičovské vzorce chování z Vašeho dětství, o kterých houby víte? Kde je v té chvíli rozum a všechny novinové články, vědecké diskuse a Vaše vysoké školy? V háji zeleném.. Zásadní věci v životě se nedějí pod vlivem rozumu.. Ale pod vlivem toho, co nechceme vidět, čemu jsme nevěnovali pozornost. Btw, přečtěte si v knížce Tajná řeč těla, kolik procent informací se dá přenést slovy. Napovím - 7 % (vědecký výzkum). Zbytek je neverbální, většinou ne-vědomá (tu, kterou si neuvědomujeme, nevíme o ni) informace...
Pomůže nějaký článek Míše a jejímu taťkovi? Možná jim to přinese popularitu, ale ne klid do jejich duše a život bráchovi a synovi také ne. Možná se pár teenagerů zalekne, ale pro další to bude návod to zkusit. Jaká bude bilance? 95:5? 98:2? Jaké poselství jim chcete přinést? Že mají radši hrát kuličky? Čumět na PC? (Myslíte, že to ten, o kom chcete psát, nevěděl? Tak trochu z něj uděláte nerozumného kluka, nebo tím článkem řeknete, že mu něco rodiče zapomněli vysvětlit.. že ho špatně vychovali.. hodně lidí to tak může pochopit..) Zakázané ovoce nejvíc chutná.. Nebo ne? Zasejete další strach mezi lidi, toť vše. Můžete zastrašit, ale ne přinést poznání. Víte, jaký mají emoce vliv na lidské zdraví? Víte něco o psychosomatice? Víte, co se děje v lidském těle, když jeho majitel čte denně několik takových článků, jaký chcete napsat a čumí na desítky negativních zpráv?
Krásný weekend
Michal
 DENISA 
  • 

Re: Re: Prosba na Borise a Michaelu 

(16.6.2006 16:05:10)

Michale, zeptám se taky možná úplně blbě - co jste nám tady chtěl říci? Že Michaela a Boris chtěli z uvedení tohoto článku vytřískat popularitu, že chtěli zasít strach mezi lidi? Běžte se se svojí Aura-somou, Bachovkami, psychosomatikou a sebepoznáním k šípku. Jak je vidno z příspěvků, skoro nikdo o této nebezpečné hře neví, takže se oni díky vlastní tragédii snaží varovat ostatní a to je velice záslužné. Vůbec si nemyslím, že Michaela s Borisem se tu snažili ze smrti svého syna a bratra někoho obvinit (internet, tvůrce www apod), a proč se tak stalo se budou ptát sami sebe do konce života. Ale rozhodně bych jim chtěla vzkázat aby se tím netrápili, protože to určitě nebylo selhání výchovy, byla to prostě blbost mládí a žádné hlubší souvislosti to nemá. Takové věci se stávají bez ohledu na inteligenci, výchovu, hloubku sebepoznání atd. A ještě jednou díky Michale, že jí není lhostejný osud dalších lidí a svůj článek napsala.
Krásný víkend.
 Lenka 
  • 

Michale, Deniso - co vy na to ? 

(16.6.2006 18:00:46)
Deniso,
myslím že jste na Michala příliš krutá.
Nemyslel to tak jak jste to pochopila. Jistě má něco nelehkého za sebou a dokázal se s tím sám poprat. Holt zvolil cestu s Aura-somou, Bachovkami, psychosomatikou a sebepoznáním - proč ne? Myslím si, že je daleko silnější než my. Je silnější o to co prožil.
Též si myslím, že to nebylo selhání výchovy! A myslím si, že člověka jaksi některé věci podvědomě přitahují a jsou mu předučené. Měla jsem spolužačku na ZŠ a ta od 8 let celkem častu mluvila o drogách - prostě již v tomto věku jí přitahovaly. A taky na nich na prahu dospělosti zkončila. Já zase vím, že to není nic pro mne - ale to vědění není moje zásluha - prostě s pocitem, že na drogy nesáhnu jsem se už narodila - a neovlivnila to ani výchova či prevence. Zrovna tak Vám řeknu, že mne tento článek zaujal natolik, že bych tuto praktiku vyzkoušela - no vidíte - přesný opak čeho by měl dosáhnout. A vůbec mne neodradilo, že vše špatně dopadlo.

A vy Michale,
prosím neodsuzujte nápad vypovídat se z toho všeho do novin. Je to devět let co mne potkaly dvě životní tragedie - nikdy na ně nezapomenu a nosím je v sobě. Přesto v době kdy se vše stalo jsem měla strašnou potřebu si o tom s každým vykládat. Překonávalo to obavy těch druhých jak se ke mne mají chovat. Později mi bylo sděleno, že jsem dobře udělala, že jsem část toho svého smutku přenesla na druhé - prostě se s nimi podělila. Částečně mi to pomohlo. Alespoň tedy v té prvé chvíli. Kdyby to vyspovídání do novin mělo třeba jen tento výsledek, tak to rozhodně k něčemu je.

Všem nám moc přeji více vzájemné tolerance
 Dita 
  • 

Lenko a Deniso 

(18.6.2006 23:59:32)
Podle mě Michal nereaguje na autorku příspěvku, ale na redaktorku MF Dnes, která zřejmě hodlá napsat něco na toto téma do novin. A protože má zkušenost s tím, jak lidé na zprávy v tisku reagují, i s tím, jak reportáže podobného typu vznikají a vyznívají, klade redaktorce znepokojující a místy nepříjemné otázky. Tyto ji sice možná od úmyslu napsat článek neodradí, ale mohou přispět k tomu, že se při jeho přípravě zamyslí i nad dalšími aspekty, že se bude snažit sepsat reportáž nejen chytlavou a čtivou, ale především objektivní a informativní...

A ještě k tomu, jestli podobné články a varování nemohou lidi spíš inspirovat k napodobování. Určitě mohou - jak koneckonců přiznala Lenka. Důležité ale je, aby ten, kdo se inspiruje, VĚDĚL, jaká rizika dané konání má.

A poslední poznámka nakonec: V dnešním věku informací je opravdu zásadní, abychom naše děti naučili s informacemi a jejich zdroji (= médii) pracovat od nejútlejšího věku. Média včetně internetu jsou jistě zdrojem poznání, ale též velkým zdrojem nebezpečí, které si mnohdy vůbec neuvědomujeme...

Zdravím všechny a přeji všem, aby je podobné tragédie nepotkávaly. Děkuji Michaele a Borisi, že se s námi podělili o svoji trpkou zkušenost a přeji jim mnoho sil do dalších dní...

Dita




 Michal 
  • 

Re: Michale, Deniso - co vy na to ? 

(19.6.2006 10:39:08)
Milá Lenko,
neodsuzuji nápad vypovídat se do novin.
Přečtěte si prosím ještě jednou moje řádky. To odsouzení jste si tam doplnila sama. Nikde nebylo psáno "odsuzuji psaní do novin". Napsal jsem do příspěvku možné důsledky, které si hodně lidí neuvědomuje. Nemohu za nikoho rozhodnout, jestli ten článek napíše, nebo ne. Jen mu mohu napsat svůj názor, aby mohl co možná nejobjektivněji posoudit, proč to dělá - nikdo nevíme všechno, je fajn, když se můžeme podělit o své zkušenosti.
Naprosto chápu to, že když je člověk v krizi má potřebu si o tom povídat. Je to i jeden ze základů terapie. Na druhou stranu znám obě dvě strany mince - svého času jsem byl v krizi já a dnes se na to učím dívat i z druhé strany. Pro hodně lidí jsem byl častokrát "vrbou". Už vím, jaké to je, když "naložíme" někomu jinému část svého nákladu - jaké to má důsledky na jeho psychiku a zdraví. Proto dnes říkám - povídat ano, ale člověku, který je na to připraven a má k tomu náležité zkušenosti a informace - terapeutovi.
Jak píšete - přenesla jste část svého smutku na druhé - to znamená, že museli nést problémy někoho jiného, jeho náklad. Něco, co si navařil někdo jiný. Taky jsem to dělal (a svým způsobem to děláme každý pořád - není možné se tomu vyhnout, je to běžná součást našeho života - ale je dobré si být vědom toho, co dělám a podle toho s tím nakládat) - proto chápu i Vás, ale snažím se ukázat také druhou stranu mince - bez někdy i nepříjemných informací bychom všichni zůstali stát na místě.
Naprosto chápu Michaelu, že o tom píše - je to mladá dívka a dělá to nejlepší, co může, držím jí palce. Ale už nechápu redaktorku, která je dospělá a už by mohla vidět dál, než na špičku vlastních novin - aniž to ví, dotýká se lidské psychiky a naprosto si není vědoma toho, s čím zachází - a taky vím, co jsou schopni novináři "vyplodit" - je v tom až válečné nadšení, ale chybí informace do hloubky a objektivita - snaha "pomáhat", bez patřičných informací nestačí.
A také je mi líto, že naše společnost je tak "daleko", že pro Michaelu a jejího tatínka není přirozené jít do terapie: v náročných situacích děláme co můžeme, ale nemáme k tomu sami dostatečné informace, nadhled a zkušenosti člověka, který aspoň tuší, jak nám je, ví, kde má "pohladit", ví, kam nás nasměrovat (teď nemyslím psychology nebo psychiatry, protože bílého pláště se mimo jiné lidi bojí, mají pocit, že je to jen pro vážné případy, ale terapeuty, kteří si sami něco prošli (a proto ví mnohem lépe jak klientovi je než člověk, který má něco naučené jen z učebnice a svým způsobem naprosto neví, co se s klientem děje, jen to trochu možná tuší, je to pro něj pacient) a mají nadto v ruce nástroj, který mohou nabídnout člověku, který je v krizi - třeba barevnou terapii, která pomohla mně) - a je to způsob, který umožňuje náročné okamžiky svého života nikoliv nosit celý život v sobě, ale vyrovnat se s nimi.
Hodně sil na zvládání všeho, co přichází
přeje Michal
 MIchal 
  • 

Re: Re: Re: Prosba na Borise a Michaelu 

(19.6.2006 9:52:57)
Milá Deniso,
je v pořádku, že se ptáte, co jsem chtěl říci, a nemyslím si, že se ptáte blbě. Neexístují hloupé otázky. Je naopvak velmi důležité si vyjasnit, co jsme kdo chtěl říci. Většina mezilidských neshod pramení z toho, že slova jsou příliš slabá na vyjádření toho, co cítíme - každé slovo, každá věta jsou symbolikou, která mnohdy souvisí s naší osobní historií - naše psychika je navyklá číst to, co chce vidět a domýšlí si podle scénářů, se kterými se dříve setkala. Proto když deset lidí čte jeden text, každý jej pochopí jinak.
Z Vaší reakce je vidět hodně vzteku - znamená to, že jste jej četla v emoci. Když jsme v emoci, naše inteligence klesne na hranici normálního člověka. Platí to pro každého člověka, včetně mě. Když máme strach, smutek, vztekáme se - naše vnímání je sníženo (to je vědecký výzkum). Proto většinu "chyb" v životě děláme v emocích.
"Že Michaela a Boris chtěli z uvedení tohoto článku vytřískat popularitu, že chtěli zasít strach mezi lidi?"
Nevím, jak jste došla na to, že z mého příspěvku plyne, že chtějí vytřískat popularitu. Naopak. Můj příspěvek byl určen paní redaktorce, ne jim, a mým cílem bylo, aby se zamyslela nad tím, co její článek přinese tátovi a sestře. Je jasné, že tento text by jim pozornost přinesl, ale nedělám si iluze, že o ni stojí. Nicméně by jim přinesl i spekulace ze strany mnoha lidí, kteří čtou v emocích a bude hodně těch, kteří řeknou, že svého syna rodiče vychovali špatně nebo že něco zanedbali. Tak jak jste mě smetla Ty, aniž by jste si pořádně přečetla o co jde, tak spousta lidí bezmyšlenkovitě pomyslně smete i příbuzné. Jak psala správně Dita, bylo to zamyšlení pro paní redaktorku, jejíž reakce byla taktéž emocionální a tedy jednostranná.
V životě neexistuje ani absolutní pravda, ani absolutní lež, ani absolutní světlo, ani absolutní tma. V každé dobré věci je obsažen kus špatného a naopak. Je dobré zvážit obojí.
"Běžte se se svojí Aura-somou, Bachovkami, psychosomatikou a sebepoznáním k šípku."
Milá Deniso. Až budete vědět, o co jde, můžete mi říci, kam s tím mám jít. Realita je taková, že v této oblasti vím víc, než Vy. Je to stejné, jako kdyby jste mi vykládala, jaké je to skočit si s padákem a nikdy sama neskočila. Já jsem si skočil. Nesuďte něco, co jste neviděla ani z rychlíku. To, že o tom nepíše paní redaktorka v novinách, neučila jste se o tom ve škole či o tom nebylo ve zprávách v televizi neznamená, že to neexistuje a nefunguje.
"Jak je vidno z příspěvků, skoro nikdo o této nebezpečné hře neví, takže se oni díky vlastní tragédii snaží varovat ostatní a to je velice záslužné."
Milá Deniso. Jestliže vymýtíte tuto hru, najde se jiná hra. Nejde o hru. Pletete si ruku ukazující na Měsíc s Měsícem samotným. Většina lidí vidí nebezpečnost této "hry". Je jednodušší označit za nebezpečnou hru, než se ptát, co vede mladé lidi k tomu, aby si tuto hru vyzkoušeli. Tam je příčina. Hra je důsledek, nikoliv příčina. Btw - k čemu vedla v Rusku prohibice alkoholu? Za to, jaké tam byly a jsou podmínky pro život, alkohol nemůže.
Pokud existuje v lidské psychice nějaká touha, program, najde si cestu ven. Když o ní víme, můžeme ji usměrnit. Když ne, prorazí si cestu jinudy. A je jedno, jestli způsobem uvedeným v článku, nebo jiným. Většina lidí se snaží jít jednodušší cestou - hledají na povrchu. Ano, teď to vypadá, jako kdybych dělal frajera, uvědomuju si to. Deniso, paní redaktorka se snaží o lepší informovanost lidí, aby neztráceli život. Taky se o to snažím. Trochu jsem poznal, že je to jinak, než si v životě myslíme - není to moje zásluha, nic jiného mi před 6lety ani nezbylo. Ale teď se dívám stejně jako paní redaktorka na to, jak se lidi zbytečně trápí a taky se snažím jim ukázat, že to jde jinak. Paní redaktorka na úrovni, na které to umí a já taky na úrovni, na které to umím. A je na čtenáři, jestli si nad našim příspěvkem vzdychne, hodí jej do koše, nebo se nad ním zamyslí. Chápu, že je jednodušší se zděsit nad článkem v novinách, než si zajít na kurs reflexní terapie, konzultaci Aura-somy a poznat souvislost mezi barvami a psychikou, vyzkoušet si, jak fungují souvislosti mezi psychikou a zdravím - to už je nebezpečné - mohlo by to změnit relativně jednoduchý život většiny lidí. Poznání někdy bolí a vyžaduje snahu a my chceme jednoduchá řešení, která nic nestojí. Lék, rychle působící proti bolesti, operaci. Nic takového, že rýma jsou hleny usazené v nezpracovaných emocích, angína nevyplakané slzy hořkosti, žlučník souvisí s nervozitou, strachem, emocemi, atd. Chápu, že pro hodně lidí by to bylo náročné poznání, protože jejich život by se změnil.
"Vůbec si nemyslím, že Michaela s Borisem se tu snažili ze smrti svého syna a bratra někoho obvinit (internet, tvůrce www apod), a proč se tak stalo se budou ptát sami sebe do konce života."
V životě nejde nikoho obviňovat - každý děláme v daném okamžiku to nejlepší, co můžeme. Kdo obviňuje ve skrytu duše sám sebe, hledá viníky venku.
Nevím, jestli mohou přijít na to, proč se stalo, co se stalo. Ale když se rozhodnou, nebudou se ptát sami sebe do konce života. Jsou způsoby, jak najít smysl i těch nejtěžších okamžiků. Neříkejte, že něco nejde. Ještě jste to nezkusila.
"Ale rozhodně bych jim chtěla vzkázat aby se tím netrápili, protože to určitě nebylo selhání výchovy, byla to prostě blbost mládí a žádné hlubší souvislosti to nemá. Takové věci se stávají bez ohledu na inteligenci, výchovu, hloubku sebepoznání atd."
Je v pořádku, že se je snažíte utěšit. Ze svého pohledu bych chtěl říci, že termín "selhání výchovy" je nesmyslný. Každý člověk dělá to nejlepší, co může. Nicméně se pozastavuji nad tím, jak člověk bez minimálních znalostí lidské psychiky suverénně tvrdí, že něco nemá hlubší souvislosti, případně že v životě existuje něco, jako náhoda.. Život je příliš dokonalý, než aby v něm byly náhody. Náhoda je nerozpoznaná zákonitost. Kdyby mi to nedávno někdo vykládal, taky bych mu nerozumněl.

Nicméně Vám musím přiznat, že pro normálního člověka mluvím cizí řečí. Chápu to a chápu i Vaši reakci na můj příspěvek.
Krásný den
Michal
 Soňa, syn 15 let 
  • 

Hřebíček na hlavičku !!! 

(21.6.2006 22:57:24)
Michale,
ve Vaší reakci se nacházejí přesné a vystihující úvahy."Je jednodušší označit za nebezpečnou hru, než se ptát, co vede mladé lidi k tomu, aby ji vyzkoušeli. Jestli vymýtíte tuto hru, najde se se jiná hra. Nejde o hru."
Bravo! Mladí lidé totiž velmi často vyhledávají vyjímečné zážitky a
"konzumují" je, tak jako malé děti bonbony. A nemají žádný důvod k odříkání
nebo zříkání se potěšení. Co si vyhlédnou, to prostě chtějí dostat /když je to s rizikem , tím líp - alespoň se ukážou , jací jsou pašáci/.
Tak to alespoň vidím já . Otázka výchovy je v dnešním světě dost problematická /věřím,že rodiče dělali to nejlepší, co uměli/, protože obrovský vliv mají spolužáci, kolegové, vrstevníci apod. Rodiče už nejsou
tou neotřesitelnou autoritou jako kdysi . Bohužel. I mně je líto mladého
života.
Soňa
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Prosba na Borise a Michaelu 

(22.6.2006 17:03:59)
Mily Michale,

ackoli pro me cizi reci nemluvite, jelikoy se podobnymi vecmi zabyvam, musim rict, ze z vaseho prispevku cisi emocionalita prave tak jako z tech, ktere jste uvedl. Mozna jineho typu [ta spolecnost vubec nechape co dela, lidi nezkoumaji svoji psychiku, odsuzuji veci, o kterych nic nevedi..to namatkou].

Nemyslim si, ze jen proto, ze vy o tom vite [a treba i hodne], je dobre psat timhle zpusobem, ten totiz nastoluje konflikt - ja sama jsem prisla na to, ze je lepsi mluvit o tech vecech tam, kde o nich slyset chteji.

Jinak, k tomu "nakladani" - je prece volbou kazdeho cloveka, zdali si to nalozene "nabere". Prave to, ze se nauci rozlisovat to podstatne a to nepodstatne, to, co si nabrat ma a nema, je soucasti jeho duchovniho vyvoje, podle me dost zasadni. A tim, ze zamezite tomu, aby lidi "ventilovali", zamezite zaroven prilezitostem ke zkusenosti, jak s takovymi situacemi zachazet.
Ja sama se musim ucit oboji - i jak si nenabirat to, co nezvladnu, a tudiz tridit vsechno, co ke mne prichazi, tak i to, jak mam svoje problemy sdilet [mam tendence je resit spis sama]. A nemyslim si, ze nejdulezitejsi by pro me bylo je sdilet, nebo predat, jako spis sdilet je se svymi blizkymi, kteri terapeuti nejsou, a taky nejsou vzdycky pripraveni.
Podle me na duchovni ceste je kazdy vice ci mene "terapeutem", postupem casu.
A kurz taky nesedne kazdemu, kazdeho "nakopne" neco jineho, kazdy ma svoji cestu a svuj zpusob, jak se ucit.

No, to jsou jenom moje nazory :-)))

Jinak preju hezky den a hodne stesti.
 Michal 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Prosba na Borise a Michaelu 

(23.6.2006 15:26:36)
Díky, jsem si toho vědom, učím se.
Krásný den
Michal
 e-v-a 


Prosím o radu - záchrana života 

(14.6.2006 23:43:24)
Dobrý den,
ráda bych se připojila a také vyjádřila upřímnou soustrast.

Součastně bych ale chtěla všechny poprosit o radu s problémem v naší rodině. Obávám se, že jeden můj příbuzný je ve velmi špatném stavu a nevím, jak bychom mu mohli pomoci. Jedná se také o mladého muže, je mu 30let. Trpí podle všeho formou schyzofrenie, má strach z lidí, schovává se ve svém bytě (bydlí sám) a nikdo z nás ho již rok neviděl. Snad někdy chodí pro jídlo, ale jeho výživa je podle všeho žalostná. Nepracuje. Jeho stav se zhoršuje, dříve alespoň občas vycházel a komunikoval s rodinou, nyní naprosto ne. Máme odůvodněný strach, že pomalu umírá. Rozdíl oproti výše popsanému případu je, že my o tom víme. Druhý rozdíl je, že snad ještě žije a tak by ho možná šlo zachránit. Bohužel ale nevíme, jak na to. Oslovení odborníci (psychiatři) zatím všichni dávali s politováním ruce pryč, nemohou prý nic dělat, máme ho přivést. Nemusím snad vysvětlovat, že dobrovolně s námi nepůjde. Ani neotvírá dveře, opravdu nekomunikuje a i kdyby ano, při zmínce o léčebně by jistě přestal. Ústavní soud prý rozhodl, že pokud psychicky nemocný neohrožuje své okolí, nelze ho léčit proti jeho vůli, takže podle doktorů nemůžeme nic dělat. Neznáte v Brně někoho, kdo by mohl pomoci? Nebo nevíte nějakou radu, jak mu pomoct?
Předem děkuji za všechny případné reakce, je tragické, když mladí lidé umírají
Eva
 hanka 
  • 

Re: Prosím o radu - záchrana života 

(15.6.2006 7:55:14)
Zavolat záchrannou službu, ta ve spolupráci s policií by ho měla odvézt na spádovou psychiatrii / otázkou je jeho somatický stav - pokud by nebyl dobrý, tak někam na internu/. Pacienta lze hospitalizovat i jeho proti vůli, a to za podmínek stanovených zákonem.
 e-v-a neprihlasena 
  • 

Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(15.6.2006 11:10:23)
Velice vám děkuji. Takže máme zavolat záchranku a ta zavolá policii, aby otevřeli byt? Můžu se ještě zeptat, jaké jsou ty zákonem stanoven podmínky pro hospitalizaci bez pacientova souhlasu?

Problém je i to, že jeho maminka situaci takto moc řešit nechce. Je z jeho stavu zoufalá, ale řeší to tak, že se snaží si to nepřipouštět a tak nějak asi doufá v zázrak, že se to vyřeší samo. Také se asi bojí, že by mohl zemřít v léčebně, neboť neví, jak tam s nemocnými nakládají a to by si pak velice vyčítala, připadalo by jí, že ho zabila a kvůli této obavě nedělá nic. Chce na něj jít po dobrém, aby neměl pocit, že ho jeho nejbližší zradili. Bohužel to ale nepřináší žádné zlepšení. Dosud jsem to nechávala na ní, ale myslím, že bych již neměla, domívám se, že potřebuje pomoc a doufám že mu snad pomoci lze.
 Líza 


Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(15.6.2006 11:14:06)
Tou podmínkou je to, že pod vlivem duševní poruchy je nebezpečný sobě nebo okolí.
Pokud nevychází, nejí, chátrá, je možné to chápat jako "nebezpečný sobě".
 alice 
  • 

Re: Prosím o radu - záchrana života 

(15.6.2006 9:10:22)
Dobrý den Evo,

podívejte se na stránky www.help24.cz, tam snad by vám mohli poradit, je tam i diskuse lidí s různými psychickými/psychiatrickými problémy, poradna, adresy center pomoci atd.

A.
 kattie 


Re: Prosím o radu - záchrana života 

(15.6.2006 11:19:42)
Podle toho, co píšete, tak se jistě může docela dobře jednat o schizofrenii, ale jediné, co bych vám mohla poradit, je zavolat RZP a pokusit se ho hospitalizovat. Vím, že vás nepotěším, ale je pravda, že dokud není člověk soudem zbavený způsobilosti k právním úkonům a neohrožuje své okolí nebo sebe (například pokusem o sebevraždu), tak není na světě moc, která by ho mohla přinutit k léčbě proti jeho vůli. Je to smutné, ale je to tak.Pracuji na interně jako lékařka a jelikož nemáme lůžkovou psychiatrii, vozí nám často podobné pacienty sem, ale pokud zde odmítají zůstat, já je nemám jak přinutit k léčbě, ačkoli vím, že by ji potřebovali.Někdy je ale lze přesvědčit tím, že že jim řekneme, že je tady vyšetříme, jestli nemají nemocná játra, žaludek nebo cokoliv jiného (ačkoliv vím, že to není pravda), většinou pak hospitalizaci přijmou mnohem snáz. A protože nejtěžší je vždycky toho pacienta dostat k lékaři, pak už s ním lze mluvit a vyšetřovat i stran psychiky a zkusit nasadit léčbu.Možná by jste to mohli zkusit také podobně.
 e-v-a neprihlasena 
  • 

Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(15.6.2006 11:33:57)
Děkuji. Měli bychom tedy nejdříve požádat soud, aby ho zbavil způsobnosti k právním úkonům z důvodu, že "je nebezpečný sám sobě"? Nebo máme zavolat tu záchranku a zatím si ho nechají v nemocnici? U toho soudu to může trvat asi dlouho, on by se asi nedostavil, aby pak nebylo pozdě.
 Líza 


Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(15.6.2006 11:41:53)
Ne. Jestli opravdu nejí, nemyje se, dá se považovat za splněnou podmínku nebezpečnosti sobě a volejte rovnou záchranku.
Zbavení způsobilosti k právním úkonům je na delší lokte, trvá to nejmíň čtvrt roku.

 Gábina syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(15.6.2006 14:40:12)
... a navíc na zbavení svépravnosti musí být vyšetřen psychiatrem a soudním znalcem z oboru psychiatrie.
Zavolat záchranku taky nepomůže, protože když se budou ptát co mu je, tak co jim řeknete, že nevychází a nekumunikuje ? Odkáží Vás na obvodního lékaře.
Nejlepší cesta je zavolat Policii, že nevychází a nevíte jestli žije. Oni pak po prozkoumání zavolají záchranku. Je to hloupé říkat, ale třeba ho to trošku vyprovokuje a začne ohrožovat okolí. Nebo po otevření bytu bude v tak nemohoucím stavu, že odvoz na internu bude nejlepší řešení. a tím i cesta k další léčbě.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


To je šílené! 

(16.6.2006 9:31:21)
Přijměte prosím upřímnou soustrast.
Připadá mi naprosto šílené, čím se děti a vlastně i dospělí dokáží bavit. Nejhorší na tom všem je to, že nedomyslí následky - a všechno je v háji. Nemyslím si, že by to bylo z jejich strany znevažování života, jenom prostě si chtějí užít okamžiku a co přijde potom to je jim naprosto jedno - jsou cool a happy (a co já vím, jaké výrazy ještě používají) .... žijí ve smyslu hesla CARPE DIEM!
Mám hrůzu, co si jednou vymyslí moje holky - nebylo by nejlepší jim dát přes zadek už teď? Samozřejmě to myslím ironicky. To hrůzné na tom je, že se nikdy dopředu nedá říct, nás se to netýká - protože všech se to může týkat a potom bude pozdě "bycha honit".
Snad o to důležitější je komunikace s dětmi s manželem, prostě mluvit, mluvit, mluvit a dávat pozor i na ty nejmenší nuance - ale kdo ví, asi ne vždy to zabírá.
 Michal 
  • 

Re: Prosím o radu - záchrana života 

(15.6.2006 11:24:09)
Ahoj Evo.
Je mi 34 let. Před asi 6 lety jsem měl počínající deprese. Pochopil jsem, že mám dvě možnosti - buď jít k doktorům, nebo začít makat. Zvolil jsem druhou variantu. Za dva roky jsem z toho byl venku, naučil jsem se pracovat s podvědomím, udělal jsem si kurs Modré Alfy (www.volny.cz/modraalfa - o čem to je na www.volny.cz/jhavelka/ma_kniha.html), hlavní terapií a mým průvodcem životem se stala Aura-soma (www.aura-soma.cz/aura-soma.php, www.alkion.cz, úvod na www.alkion.cz/sofie), absolvoval jsem různé kurzy, setkával se s novými lidmi stejného zájmu, podařilo se mi objevit souvislosti v psychice, návaznost na zdravotní stránku (psychosomatiku), vracel jsem se do dětství a poznával tak kořeny svých současných problémů.. Taky jsem pochopil, proč jsem se dostal do takového psychického stavu, v jakém jsem byl.. (Btw můj kamarád chodí k psychologům a psychiatrům dodnes, AS zkusil taky, ale když zjistil, že by musel makat sám na sobě, nechal toho a raději si nechá "pomáhat". Ale nechápe, že život za něj nikdo nevyřeší. Čeká levné, jednoduché řešení, "pomoc".)
Ve zkratce - pokud ten člověk sám nemá zájem, nelze jej do ničeho nutit. Naopak, pokud jej budeš držet kousek nad hladinou, nikdy se neodrazí od dna. Někdo potřebuje prostě i ten drsný prožitek. Jediné co můžeš, je nabídnout. Nabídnout mu cestu. Je na něm, jak se rozhodne, je dospělý člověk. Je to tvrdý, ale je to tak.
Pak je další varianta - že začneš Ty sama se sebou něco dělat. Nemůžeme změnit svět, někoho jiného, ale můžeme změnit sami sebe.. Může se eventuelně stát, že když se změníš Ty, změníš svůj postoj k němu, může se změnit i on, ale na to nespoléhej. Co můžeš udělat Ty je, že když začneš dělat něco se sebou, pochopíš, jak funguje lidská psychika, pochopíš určité zákonitosti a možná najdeš i způsob, jak se k němu přiblížit. Každý musíme začít u sebe, pokud chceme "pomoci" někomu jinému. Později zjistíš, že "pomoc", jak si ji představuješ, neexistuje. Ale to je nepřenosná zkušenost.
Hodně zdaru
M.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(15.6.2006 18:38:06)
Ahoj,
ani nevis, s jakou radosti jsem cetla tvuj prispevek. Sama s alfou pracuju taky, oslovilo me hodne podstatovani, prace s cakrami, atd.
Mam vetsinou stejnou zkusenost jako ty - lidi nechteji na sobe pracovat a hlavne nechapou [neveri?] ze kdyz zacnou sami od sebe, vsechno se zlepsi daleko rychleji nez kdyz budou stale cekat, az budou mit ke zmene lepsi podminky nebo az se zmeni okoli. Mam nekdy pocit, ze ve spouste oblasti chteji prava bez povinnosti. Ale ono to asi taky souvisi s celkovym vyvojem spolecnosti a lidstva...

Je fakt, ze je to drina a nekdy docela neprijemna, ale stoji to za to, aspon ja citim, ze je to opravdu smysluplne...ja se k tomu dostala trochu i pres bojova umeni, vyzivu, alternativni medicinu, atp.

Tak drzim palce vsem podobnym clovickum a hura, ze jsou nekde na svete lidicky, kteri veri v to same, to hrozne pomaha. Diky.
 e-v-a neprihlasena 
  • 

Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(19.6.2006 11:53:02)
Dobry den,
dekuji za reakci, ale priznam se, ze jsem její smysl nepochopila, zdá se mi mimo. Myslím, že jsem napsala, že s ními nekomunikuje, léčit se nechce, v tom spočívá hlavní problém. Snažit se pracovat na sobě mi tedy nemůže v tomto případě pomoci. Nedomívám se, že bychom to měli vzát jenom proto, že on nechce pomoc. Sebevrahy také policie nenechává ať si prostě skočí ze střechy, když chtějí, že.
Eva
 MIchal 
  • 

Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(19.6.2006 17:02:44)
Dobře, chápu. Smysl mých slov byl v tom, že změnit se může člověk jen v tom případě, kdy se on sám pro to rozhodne. Druhá varianta je násilí a to vyvolá buď odpor, nebo vůli toho člověka zlomíte. To není řešení a vůbec ne pomoc, je to Vaše potřeba - toho člověka jen znásilníte proti jeho vůli. Myslíte, že Vám za to poděkuje?
Případ, kdy policie zachrání sebevraha je něco jiného. To je pomoc, kdy tomu člověku pomůžete vstát ze země (symbolika). Ale jít dál už musí sám. Je to výpomoc v nouzi nejvyšší, kdy ten člověk buď spadnul tak hluboko, že už nemůže, nebo je ve zkratu a není schopen rozhodování.
Pak je varianta č. 3 a to je láskyplná nabídka ke spolupráci.
To, proč jsem doporučoval Vám, aby jste začala u sebe je, že pochopíte, jak lidská psychika funguje. Z toho plyne, že
- můžete se lépe rozhodnout, jestli pomáháte tomu druhému proti jeho vůli (příklad č. 1), nebo je to případ č. 2. V případě č. 1 jej totiž můžete ještě více zatvrdit, než byl dosud.
- jestliže pochopíte svoji psychiku, může se Vám objevit jiný přístup k Vašemu známému, který jste dosud nemohla vidět. To je varianta č. 3, kdy je velká šance, že ten člověk může začít spolupracovat. Jestliže je z Vás cítit násilí, snaha pomoci za každou cenu, ten člověk nahodí obranu a Váš postup je kontraproduktivní. Lidé, kteří jsou psychicky narušení a děti jsou vůči tlaku citliví a okamžitě jdou do obrany. Můžete to pozorovat na vlastních dětech - jestliže jim něco za každou cenu chcete vnutit, odmítnou spolupracovat. Z Vašeho příspěvku je ta snaha "za každou cenu" pomoci hodně cítit.
- můžete pochopit, proč chcete pomáhat - to je jedna z prvních otázek pro lidi, kteří chtějí dělat terapii. Většina lidí totiž pomáhá proto, že se sami ve svém životě bojí něco řešit. Je to i moje vlastní, draze zaplacená zkušenost.
Hodně zdaru
M.
 e-v-a neprihlasena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(20.6.2006 14:47:42)
Děkuji za reakci, pochopila jsem to snad již lépe. Také myslím, že násilí, či i vměšování se v dobré víře může vyvolat odpor a zatvrzení se, to je také důvod, proč naše se naše rodina zatím nesnažila ho nutit, aby se léčil, snažili jsme se o chápavost, toleranci a ukázat, že ho máme rádi a pomůžeme mu s čímkoli chce. Bohužel se ukázalo, že to v tomto případě nestačilo, zhoršilo se to (z našeho pohledu), nyní již téměř nevychází, s nikým nemluví.

Nevím, je to jen můj dojem, ale myslím, že přirovnání k sebevrahovi není až tak o něčem jiném. Rozdíl je pouze, že u sebevraha se jedná o krátkodobý výkyv (ačkoli depresemi většinou také trpí dlouhodobě) a u mého příbuzného jde o dlouhodobý stav, kdy se zemřít nerozhodl, ale obávám se, že k tomu časem dojde, až se jeho obava ze světa vně jeho bytu ještě prohloubí. Mám za to, že se jedná zjednodušeně řečeno o poruchu v mozku, poruchu uvažování, která mu nedovoluje reálně uvažovat a která by se (jak doufám) dala užíváním léků "opravit" podobně jako když nemocný cukrovkou bere inzulín. Nedomívám se, že by mohl začít spolupracovat, ať už bych řekla, či udělala cokoli, kdyby to šlo, pak by to snad uměl psychiatr, ale není tomu tak. Byla bych srašně ráda, kdyby se v léčebně podařilo podáváním léků mu "vrátit zdravý rozum", aby byl schopen o sobě hovořit a rozhodnout o svém životě.
 Michal 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(21.6.2006 12:54:42)
Milá Evo,
nemohu posuzovat něco, co jsem nezažil - případy, které jsou možná zralé na medikaci. Těžko radit a posuzovat, určitě na dálku, nikdo z nás, co tady píší není takový frajer, aby to uměl.
V každém případě si nedělám iluze, že léky něco vyřeší. Psychika je software a léky jsou hardware. Léky mohou toho člověka stabilizovat, aby mohl na sobě pracovat, ale nezmění jeho postoj k životu, nezmění jeho emoce, prožitá traumata, atd. Mohou jej otupit, dočasně odpojit nějaká čidla, vyřadit něco z činnosti, dočasně jej dostat do stavu, kdy si některé věci neuvědomuje. To je podle mého názoru vše.
Určitě by bylo fajn, kdyby jste si mohla promluvit spíše s psychologem, než s psychiatrem a nejlépe zkusit víc lidí - každý na to může mít jiný názor, jiný přístup, není dobré zaparkovat u prvních dveří.
Z Vašeho textu ani nevyplynulo, jak jste na tu schizofrenii přišli - jestli je to jen Váš odhad, nebo byl na nějakém vyšetření, kde se to potvrdilo.
Přeji Vám hodně světla pro správné rozhodnutí
Michal
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(21.6.2006 13:35:48)
To, co o lécích píšeš, je nesmysl.
A léčit schizofrenii jen povídáním - no comment.
 Michal 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(21.6.2006 14:38:32)
Obdivuji, s jakou rozhodností píšeš o něčem, co neznáš.
Ani já, ani Ty nevíme jistě, jestli se o schizofrenii jedná a v jakém je ten člověk stavu.
Kromě toho jsem psal, že je to můj názor, na který mám jako každý právo.
Tak dobrá, aby jsi mohla říci, co má a co nemá smysl nejsi. Kdo něco umí, ví, že nic neumí.
Nicméně jestli máš pocit, že jsi mistryně světa, tak Ti to neberu. Každý si svoje Ego leští jinak :-)
Krásný den!
Michal
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(21.6.2006 18:31:10)
O něčem, co neznáš, píšeš ty.
 e-v-a neprihlasena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(28.6.2006 14:36:15)
Na vyšetření nebyl. K doktorovi ho po dobrém bohužel dostat nelze. Ale hovořili jsme s několika psychiatry a ti se podle popsaných příznaků domívají, že se pravděpodobně jedná o schyzofrenii. Tvrdili mi, že to nelze léčit jen "povídáním" i kdyby se pacient snažil. Lze to prý přirovnat k cukrovce. V mozku prostě chybí určitá látka (jako při cukrovce chybí inzulín) a je potřeba ji dodat, aby pacient mohl normálně fugovat.
 Michal 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(28.6.2006 15:03:40)
Evo,
s tímhle Ti nikdo takhle na dálku neporadí. Řekl bych, že je zbytečný se bavit, co mu je, protože bez konkrétního vyšetření zůstaneme u toho domnívání se a i kdyby, tak záleží na něm, co se sebou hodlá dělat (pokud je schopen rozhodování).
Je to na Tvé diplomacii, aby jsi jej získala na Tvoji stranu. Nevím, čemu říkáš, že to po dobrém nejde, ale taky nevím, jestli jsi to po dobrém zkusila a jak jsi to zkusila - po dobrém znamená pro každého něco jiného. Ani Ti na dálku nemůžu říci, jak to máš zkusit, neznám Tebe, ani Tvého příbuzného.
Držím Ti palce a přeji hodně světla do správného rozhodnutí
Michal
 Petra 
  • 

Re: Prosím o radu - záchrana života 

(16.6.2006 0:11:12)
Dovolím si taky odpovědět, možná, že se ti ale moje odpově´d nebude zdát....
za prvé - člověk který nežije podle představ ostaních
nemusí být nešťatsný ani psychicky nemocný - aspoň ze svého hlediska...
Pokud ho necháš násilím hospitalizovat, moc mu nepomůžeš - co ho čeká?? Elektrošoky, zatemnění mozku psychofarmaky....třeba i odloučenost od všech a život v léčebně do konce života...chtěla bys tak žít ty??
Pokud nikomu neubližuje a neni něbezpečný ani sám sobě, neřešila bych to. Člověk nikdy nedokáže posoudit sám dost dobře situaci toho druhého....
jde o to, CO mu vlastně opravdu je: Je nemocný nebo jen jiný??? Nebo se jen vymyká představě o normálním žití....."normálního člověka" - popisuješ něco ....ale viděno z tvého pohledu.
Někteří psychotronici tvrdí, že jen jeden ze 4 diagnostikovaných schizofreniků opravdu schizofrenikem je...ostatní mají u sebe jen nabalené jiné bytosti - opravdu tedy slyší jejich hlasy....a jsou zmateni a bojí se. Což se nedivím.
Tím, že "scizofrenikovi" zničíme mozek, se ale nic nevyřeší. Možná se mu "uleví", protože TO přestane slyšet a cítit. Máme ale na to právo?
Zkusila bych to jinak...zkusila bych třeba zjistit, jestli je opravdu nemocný. Ale je těžké, jestli si třeba tohle nedokážete ani malinko připustit.
Možná, že na mě budete koukat jako na blázna, ale cítila jsem potřebu to napsat.....
 Michal 
  • 

Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(16.6.2006 9:09:54)
Každý z nás je na nějaké úrovni schizofrenní. Učí nás to rodiče a společnost od mládí - v běžné formě je to rozpor mezi tím, co cítím a mezi tím, co mi říkají ostatní - například dítě bolí bříško a svěří se mamince a maminka mu říká: "Tebe přece nemůže bolet bříško!". V dítěti vzniká rozpor - něco jiného cítí a něco jiného mu říká člověk, kterého má rádo a na kterém je závislé.
Př. č. 2: Dítě má rádo člověka, který je v očích společnosti/zbytku rodiny nepřijatelný. Dítě prezentuje, že má toho člověka rádo a nejbližší člověk mu řekne: Ale to je špatný člověk, toho nemůžeš mít rádo! A tak dojde k tomu, že dítě, aby zůstalo pro své nejbližší přijatelné, neb je na nich závislé, odvrhuje svoje vlastní pocity - to co cítí a přejímá jejich názory. Nicméně svoje pocity/emoce nemůže zavrhnout, pouze je odstřihne od svého vnímání (posune je do nevědomé roviny, do podvědomí, označí je atributem -h (hidden file) - neví o nich (kolik lidí tvrdí, že se nezlobí, nejsou smutní, nemají strach, atd. - kdyby věděli o podstatě jevu, nelhali by sobě i jiným - neexistuje člověk, který je bez emocí a pocitů). Nicméně mají vliv na jeho zdraví a ovlivňují jej (nás) v různých podobách. Přejaté názory pak působí na úrovni rozumu, jako tzv. "hlasy" (vit též www.pbsp.cz) - Měl bych udělat tohle a tamhleto, Nejsem dost dobrý, abych.. atd.
Takže dochází k oddělení pocitů/emocí a rozumu. V realitě to vypadá tak, že ve vědomí (operační paměti člověka) dochází k buď rozporu mezi tím, co cítím a myšlenkami (pak se ten člověk řídí buď jen rozumem - což je průšvih u otázek srdce - rozum neví, co potřebuje srdce, nebo jen city - což je problém v reálném světě), nebo dokonce k vytěsnění určitých emocí z vědomí (člověk v určitých situacích neví, že se vzteká, že je smutný, ..), nebo nevnímá určité situace v životě (kdo nosí brýle, nechce/nemůže ve svém životě něco vidět - zažil v dětství náročné období a toto byla obrana, kterou se s tím vyrovnával - třeba nevnímá, že ve svém životě mu chybí láska, že se v určitých situacích chová nějak, že v jeho životě něco nefunguje - prostě to nechce vidět - vlastní zkušenost - každý to na nějaké úrovni má, zhoršený zrak je jen jeden z dětských obranných mechanismů, jak se vyrovnat s krizovými situacemi).
Pak se ale takový člověk nemůže vědomě a objektivně rozhodovat - např. kdo se u výběru partnera rozhoduje jen city, nevšimne si třeba, že je jeho výběr partnera/ky o x-let starší/mladší (kompenzuje si např. nedostatek mateřské energie v dětství a proto si vybírá starší partnerku, její láska je náhradou matčiny lásky - pak může být problém když se "probudí" a najde si mladší, sobě rovnou ženu, nebo může mít třeba problémy při sexu - jeho tělo podvědomě odmítá starší tělo/archetyp matky, ale city nesmyslně trvají na svazku, který není rovnocenný). Naopak - pokud třeba matka nedává najevo svoji lásku k synovi, ten se naučí nevnímat, že jej žena nemiluje (že je citově chladná) a pak si na nevědomé úrovni vybere podobnou partnerku (jen v jiné fasádě) jako manželku. Pak se mu může v životě stát, že potká ženu, která lásku umí dávat najevo a on v úžasu prchá za něčím, co mu doteď katastrofálně chybělo (et vice versa - otec/dcera). Nebo zůstává ve svazku, který ztratil smysl jen proto, aby "neublížil", i když ve skutečnosti ubližuje nesmyslným prodlužováním něčeho, co už nemá cenu. Lidská psychika dokáže "zázraky" i zázraky. Hodně lidí by se divilo, že nejsou dospělí, že je vlastně ovládají jen vzory chování z jejich dětství, a kolika věcí ve svém životě si vůbec nejsou vědomi, a přesto je dělají.. Btw, jen 7 % komunikace probíhá na verbální úrovni, zbytek je na nevědomé (podvědomé) úrovni, kterou většina lidí neumí (a bohužel ani nechce - protože to má vliv na jejich zdraví - viz psychosomatika R. Dahlke Nemoc jako symbol) analyzovat.
Veškerá práce na své psychice je v podstatě o tom, naučit se zpět vnímat svoje emoce a pocity, aby jsme o nich věděly a neovládaly nás skrytou formou, uvědomovat si vzorce chování, atd. Být sebe-vědomý - být si vědom toho, co mě ovládá, co se se mnou děje, co si opravdu přeji. Protože rozdíl mezi tím, co uvnitř chci a tím, co žiji, je nemoc. Ne-moci si něco uvědomit. N-emoc - nerozpoznané emoce. Ne-vědomí - ne-vědět o tom, co se ve mě děje, soubory označené -h.
No jo, no, život není jednoduchej :-)
 babuska 
  • 

Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(16.6.2006 10:21:03)
Michale mohla bych tě poprosit o to, abys mi napsal na mail? Provázanost psychiky a fyzického stavu těla mě velice zajímá. Dík
 Azurka 


Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(16.6.2006 17:34:32)
Moc hezky napsané, dobře se to četlo a musím s tím plně souhlasit
 Calime.CZ 14 
  • 

Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(28.7.2006 13:58:47)
S těmi brýlemi je to zajímavé. Mně se zhoršil zrak v době, kdy se rodiče rozváděli a vyplývaly na povrch různé skutečnosti, že mám asi nějaké právě narozené sourozence a podobně... No a taky jsem v té době hodně četla... už mi to docela začíná dávat nový smysl!
 e-v-a neprihlasena 
  • 

Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(19.6.2006 11:49:09)
Dobry den,
určitě na Vás nekoukám jako na blázna. Vyslovila jste názor, krerý člověka tak nějak "zdravým selským rozumem" napadne první. Je třeba spokojený, nikomu neubližuje, tak proč se mu do toho plést a trápit ho, že? Takže zaprvé, schyzofrenie se léčí pouze léky, elektrošoky, ani jiné hrůzy mu nehrozí. Za druhé, víte, ono psychická nemoc je prostě také nemoc, není to jen jiný způsob života. Jde o špatnou tvorbu některých látek, podobně jako při cukrovce jde o poruchu tvorby inzulínu. Bohužel vedlejším příznakem nemoci může být, že si pacient chorobu neuvědomuje, popírá ji, nechce se léčit. To neznamená, že mu jeho stav vyhovuje a že žije spokojeným životem. Např. už teď je závilý na fonancích od rodiny, sám nemá žádný příjem. O peníze nám naprosto nejde, ale je z toho vidět, že to jaksi není zcela normální stav a pouze jiný způsob života. Další důležitá věc je, že se jeho nemoc zhoršuje. Jistě, nechtěla bych svůj život dožít v léčebně zavřená proti své vůli, ale ani bych nechtěla zeřít doma hlady, protože bych měla panickou hrůzu dojít si nakoupit potraviny. My ho nechceme zavřít do léčebny natrvalo, chceme se pouze pokusit mu pomoci touto cestou, protože jinak to nejde.
Eva
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(20.6.2006 0:15:14)
jsem ráda, že se niajk nepohoršujete nad mým názorem. Je jasné, že nikdo nezúčastněný nemůže odhadnout, jak na tom váš příbuzný je. Je jasné, že se on sám něčeho bojí a před něčím utíká....a myslím, že první by mělo být zjištění, co to je.
Schizofrenie se ale fakt neléčí pouze léky a ta "elektroléčba" tam bývá.U vašeho příbuzného nemusí jít ale přímo o schizofrenii, může to být pouze panická úzkost před něčím nebo těžká deprese.
Já vím, že to není jednoduché, zvláš´t tedy, pokud je na vás nějak závislý.
Kdo ale projde tím, že má punc "pacienta z psychiatrie", ten už těžko bude kdy žít nějakým normálním životem. Nehledě na to, že z psychiatrie není úniku, pacient je plně záviský na dobrozdání doktorů....
Ale prostě nikdo z nás, kdo reagoval na váš příspěvek, to nedokáže posoudit, co za nemoc nebo psychickou úchylku váš příbuzný má....
Přeju vám, abyste to vyřešili co nejlépe ke spokojenosti všech zúčastněných
 e-v-a neprihlasena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(20.6.2006 14:55:08)
Domívám se, že jde o formu schyzofrenie. Již jsme problém konzultovali s několika psychiatry (bohužel bez přítomnosti nemocného) a byl to podle popsání příznaků jejich názor, ale to není hlavní. Důležité je, že pokud nic neuděláme, dopadne to špatně, normální život jistě vést nebude. I když možná, že se občas dějí zázraky. Proto uvažujeme o té psychiatrii, snad by pak mohl vést alespoň částečně normální život, nevím, je to zkrátka jediná naděje.
Byla jsem informována, že schyzofrenie se léčí pouze podáváním léků, ještě se na to poptám, elektroléčbu bych mu jistě nepřála, nemyslím, že by mohla být přínosná.
 Michal 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(23.6.2006 12:27:37)
Evo,
zkuste stavět na tom, co má rád, co jej baví.. Zeptat se jej na koníčky, třeba něco dřív rád sbíral, rád chodil na hory... Motivací pro život je vždycky radost.. Když mu dáte motivaci, bude ochoten něco změnit. Je třeba mu dát naději, radost, nějaký cíl.. Ne jej tlačit do něčeho, co nechce.
Možná nemá schizofrenii, tu má jen pár procent populace. Zbytek jsou vedlejší problémy, které doktoři z pohodlnosti a nevědomosti "léčí" léky. Mohou to být průhledy do minulých životů, prohloubená deprese, ztráta životního cíle, cokoliv jiného. O tom normální psychiatr nic neví a ani vědět nechce.
Zkusila jste se jej normálně lidsky zeptat, jak mu je, co jej trápí, jaká jsou jeho přání, očekávání, touhy, sny, iluze? Prostě aby měl pocit, že o něj má někdo zájem, ne že jej někdo někam chce nacpat?
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Prosím o radu - záchrana života 

(21.6.2006 7:50:59)
Málokterý psychicky nemocný si připouští,že je nemocný. On není většinou schopen ve svém stavu vyhodnotit objektivně svůj stav a jít se léčit.Pokud opravdu neudělá vážný zásah proti svému životu nebo jinak viditelně neohrozí sebe či okolní lidi, nikdo ho násilím k léčbě nutit nebude. Na druhou stranu by takový člověk měl být přesvědčen podobným stylem jako když přesvědčujeme malé dítě,aby šlo do nemocnice a personál v nemocnici by to měl umět zvládnout. Násilím ho není možné nikam dostat.
 anonymka... 
  • 

Re: Prosím o radu - záchrana života 

(28.7.2006 13:49:44)
Řekla bych, že se právě nejvíc bojí toho, že ho budete chtít léčit v nějakém ústavu... elektrošoky a kdečím dalším. Těžko říct, co se mu honí v hlavě, ale určitě má jako snad každý člověk hrůzu z toho, že ho budou brát za blázna.
 Marie 
  • 

V knize D. Francise 

(15.6.2006 11:10:51)
O této praktice psal v jedné detektivce Dick Francis.
 Alice 
  • 

Tohle jsem fakt nečekala 

(15.6.2006 14:14:04)
Musím přiznat, že mě tento příspěvek "položil". Upřímně obdivuji Borise a Michaelu za sílu, s níž v tak krátkém čase po této nešťastné události informují okolní svět. Díky a přeji Vám oběma hodně síly. Moje děti jsou ještě malé, ale už teď zjišťuji, že ne vždy se dá všemu zabránit. V podstatě NIKDY se nedoberete všech možných variant, které mohou nastat, nebezpečí číhá všude tolik, že jen o nich uvažovat je vražedné. Okolo 18.roku svého života jsem trpěla krutými stavy úzkosti o své blízké - vracela jsem se domů a posledních 200m jsem běžela jak jsem se bála, že něco nebude v pořádku.... Teď při čtení článku se mi ty pocity úplně vybavily. Bylo strašné číst, co všechno může člověka napadnout.... považuji to také za velký hazard a "blbost", ale rozhodně to nezmenšuje sílu neštěstí, které nastalo. Nemáme právo soudit důvody, jež ho k tomu vedly, nemůžeme vědět, zda mu bylo pomoci či nikoliv....děsí mě pomyšlení, že při vší úctě "tuhle zábavu" bych nevymyslela a tudíž o ní nemohu se svými dětmi mluvit a varovat je... kolik takových dalších "atrakcí" ještě je???? Navíc zkušenost je nesdělitelná - bohužel si též velmi dobře pamatuji, jak lehkomyslná jsem byla a jak se teď ve spoustě věcí podobám své matce se svými poučkami, zákazy, radami....
Je mi to moc líto. Díky, že jste varovali....
 DENISA 
  • 

To je hrůza 

(15.6.2006 19:48:33)
Tedy Michaelo, upřímnou soustrast a díky moc, že jsi to sem napsala. Nejsem až tak stará a o "zábavných" záležitostech (drogách, kuřivu atd) vím poměrně dost. Ale o těchto nových medodách jsem jakživa neslyšela, takže mi to opravdu vyrazilo dech. Rodiče opravdu nemají ani zdání před čím vším by měli svoje teenagery varovat. Někdy mám pocit, že počítač je vedle televize tím největším zlem a v počítačích podstatně zběhlejší mladá generace, z něj opravdu může zblbnout. Ale zakažme jim to, to nejde. Říkáme si, v 17ti mohl mít rozum, ale když tam vyčte informace, že je to zcela neškodné? Však my jsme taky v těhle letech např. šli nametený z hospody pod obraz boží a mohlo nás zabít auto. Prostě jsou to telecí léta a mladí dělají ty samé blbosti jako jsme dělali my, ale i další, o kterých jsme my neměli díky neexistující komunikační síti a uzavřeným hranicím, ani páru.
 Katka 
  • 

šok 

(16.6.2006 9:08:00)
O toté "zábavě" jsem vůbec nevěděla..jsem z toho v šoku.
 Azurka 


Srdíčko 

(16.6.2006 9:36:06)
Milý Borisi a Míšo,
jsem smutná i s vámi,ikdyž to,jak se cítíte vy,nemůže nikdo jiný tak cítit.Je mi z toho velmi smutno a držím vám palce,abyste to zvládli.O této hře jsem nic nevěděla a věřím,že informovanost je velmi důležitá.Ztráta blízkého a milovaného člověka je velmi bolestivá.Máte jeden druhého,bohužel vám nikdo v té bolesti pomoci nemůže,ale aspoň mohu vyjádřit upřímnou soustrast.Jsem v duchu s vámi.Život jde dál,ale srdíčko bolí stále ......Držím vám palce
 Sarah 
  • 

Ona to neni ani tak hra... 

(16.6.2006 10:06:59)
Jako spis sexualni uchylka. Bohuzel nekteri lide si asi neuvedomuji jak je to nebezpecne a tak to provozuji :-(
 Lenka 
  • 

Re: Ona to neni ani tak hra... 

(16.6.2006 15:42:19)
Promiňte, ale tuto praktiku nechápu. Nemohl by mi někdo vysvětlit více? Člověk provádí auterotiku a při tom se škrtí? A jak se škrtí? Jak se škrtím, abych si neublížila. Nechápu. Omlouvám se. Né že bych to chtěla zkoušet.
 Azurka 


Re: Re: Ona to neni ani tak hra... 

(16.6.2006 19:09:55)
Leni, přečti si úvodní článek a pochopíš. Nemám ani sílu Ti to znovu popisovat. Je to moc smutný příběh
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Ona to neni ani tak hra... 

(16.6.2006 19:16:46)
No, právě že jsem si jej přečetla a nevím. Takže se ptám.
 Marie 
  • 

děkuji 

(16.6.2006 10:34:09)
Včera jsem si Vás článek vytiskla a přečetla doma svým dvěma dospívajícím dětem. Z toho ticha, které nastalo po přečtení Vašeho příběhu jsem poznala, jak hluboce je to oba zasáhlo. Děkuji Vám, že jste našla sílu a napsala . Možná, že Vaše varování někde někomu zachrání život.
 jana 
  • 

prosba na Borise a Michaelu 

(16.6.2006 12:14:11)
Milá Michaelo, vážený pane Borisi,
příběh Vašeho bratra a syna, který zahynul kvůli tomu, že si neuvědomoval nebezpečí plynoucí z té hrozné "zábavy" mi připadá strašný a myslím, že by se o něm mělo dozvědět co nejvíce lidí tak, aby své děti mohli před touto "hrou" varovat. Pracuji v MF DNES a ráda bych se s Vámi kvůli tomu spojila. Budu moc ráda pokud se ozvete buď mailem na jana.blazkova@mfdnes.cz či telefonicky na 606 756 944.
Ještě jednou děkuji Jana Blažková
 Ede 


PROSÍM O KONTAKT NA MICHAELU A BORISE 

(16.6.2006 12:59:50)
Dobrý den, kolegyně z MF DNES již v předchozím příspěvku prosila, aby ji rodina chlapce kontaktovala. Opravdu by ráda o tomto závažném tématu napsala. Pokud tedy někdo znáte rodinu chlapce, moc by nám pomohlo, zda by nás mohli kontaktovat. Moc děkuji. Eva Dekařová. Kontakt: eva.dekarova@mfdnes.cz nebo email v záhlaví.
 Čarodějka... 


Re: PROSÍM O KONTAKT NA MICHAELU A BORISE 

(17.6.2006 15:52:51)
A nemyslíte, že když o tom napíšete teď, kdy o tom u nás skoro nikdo neví....že třeba ti, co tento výraz a tutu "zábavu" neznají....si to budou chtít hned vyzkoušet???????????
 Lenka 
  • 

Re: Re: PROSÍM O KONTAKT NA MICHAELU A BORISE 

(18.6.2006 10:51:20)
Čarodějko,
souhlasím.
Zkusit to napadlo i mne.
Jistě u této praktiky všichni neumírají.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: PROSÍM O KONTAKT NA MICHAELU A BORISE 

(18.6.2006 15:17:37)
Milado,
nemyslím si. Ten kdo je přesvěčen, že to dělat nebude - to prostě dělat nebude a ten kdo k tomu nějak "tíhne" to prostě udělá i přes zákaz.
 Narciska 
  • 

CO MÁ ZNAMENAT www TEN ODKAZ? 

(17.6.2006 10:43:00)
Promiňte, ale ráda bych se zeptala, co má znamenat ten odkaz www.silentvictims.org a jak s článkem souvisí? Byla jsem se na těchto stránkách podívat a je to jen obyčejný prodejní server.

Po přímém vyhledání výrazu ASPHYXIATION, mě to hodilo na další prodejní server, kde je nabízeno zboží s tímto názvem = knihy, CD (viz http://search.ebay.com/asphyxiation_W0QQfkrZ1QQfnuZ1QQxpufuZx).

Nechci se nikiho dotknout, ale jak vážně to tedy pisatelka myslí. Problém je závažný, ale ten odkaz je spíš nějaká reklama, ne? Nebo spíš omyl ...
 nero 
  • 

Re: CO MÁ ZNAMENAT www TEN ODKAZ? 

(17.6.2006 17:57:00)
Stačí zajít na www.google.com a vyhledat "asphyxiation".....
 Haluška 


Re: Re: CO MÁ ZNAMENAT www TEN ODKAZ? 

(17.6.2006 18:08:56)
hmm taky jsem ten odkaz nepochopila, spíš bych řekla, že jde o omyl
 Narciska 
  • 

Re: Re: CO MÁ ZNAMENAT www TEN ODKAZ? 

(17.6.2006 23:54:22)
Ahoj, mně nešlo o to najít význam toho slova nebo tak podobně. Chtěla jsem vědět, jak ten konkrétní odkaz (www.silentvictims.org ) uvedený v článku s problémem souvisí.
 nero 
  • 

Re: Re: Re: CO MÁ ZNAMENAT www TEN ODKAZ? 

(18.6.2006 0:32:53)
Když uděláš to, co jsem napsal, dostaneš se na spoustu odkazů o uvedené problematice a dozvíš se o ní vše, nejen význam toho slova ....
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: CO MÁ ZNAMENAT www TEN ODKAZ? 

(18.6.2006 10:49:51)
Udělala jsem co radíš. Nic krom toho, že je to "přidušení" jsem se nedozvěděla. Anglicky neumím, takže si nejspíš nic nepřečtu.
:-(((((((
 Narcisko 
  • 

Re: CO MÁ ZNAMENAT TEN www ODKAZ? 

(18.6.2006 10:52:13)
Nero, jsi hodný, že se snažíš poradit. Bylo by dobré, kdybysis pořádně přečetl příspěvky a radil lidem v tom, o co se opravdu zajímají.

Jak jsem už napsala, nepotřebuji vědět, jak si zjistím další odkazy k této problematice. Zajímá mě ten konkrétní odkaz, který je uvedený v článku, tj. www.silentvictims.org - a konkrétně proč je u článku uvedený, jak s ním souvisí. A myslím, že na to by mi měla odpovědět spíš samotná autorka nebo Boris, otec toho kluka.

"Problém" je v tom, že článek je seriózní, ale autorka zde odkazuje na PRODEJNÍ server, kde si můžeš objednat knížky a hudební cédéčka. Ale k problému, o kterém je tady řeč, jsem tam bohužel nic nenašla. Takže se ptám proč je u seriózního článku tahle komerce?

Věřím, že teď už jsi pochopil, na co jsem se ptala :-)
 Michaela S. 
  • 

Re: Re: CO MÁ ZNAMENAT TEN www ODKAZ? 

(18.6.2006 11:07:48)
Hlasi se autorka clanku - opravdu slo o omyl, rozdodne ne o zadnou reklamu (to si snad ani nikdo nemuze myslet, ze bych si pri takove tragedii chtela delat legraci nebo nekomu udelat reklamu...) - nedopatrenim jsem do clanku zkopirovala nespravny odkaz z vyhledavace. Omlouvam se a diky za upozorneni. Kdyz udelate to, co radi Nero vyse (tzn. zadate slovo ASPHYXIATION do zahranicniho vyhledavace, vyjede vam spousta odkazu, kde si muzete vse o asphyxii precist).
 Narciska 
  • 

Re: CO MÁ ZNAMENAT TEN www ODKAZ? 

(19.6.2006 12:12:12)
OK, díky za vysvětlení, to se může stát.
 nero 
  • 

Re: Re: CO MÁ ZNAMENAT TEN www ODKAZ? 

(18.6.2006 11:19:18)
pochopil jsem napoprvé, na co se ptáš, ale bylo mi jasné, když jsem hledal informace k dané problematice, že ze strany autorky článku došlo zřejmě k nechtěnému "přehmatu" (uvedený odkaz se totiž nachází mezi řadou dalších odkazů na dané téma)...
Myslím, že vzhledem k tragédii, ke které došlo, nelze autorce článku její přehmat vyčítat!!!!!! a nepodezírat ji z jakékoliv komerce......
 Narciska 
  • 

Re: CO MÁ ZNAMENAT TEN www ODKAZ? 

(19.6.2006 12:18:09)
Tak to jsem ráda, že si rozumíme. Podle toho, cos odepsal poprvé to totiž tak nevypadalo, odpovídal si úplně na něco jiného, než jsem se ptala. Věřila jsem, že jde spíš o omyl a jsem ráda, že to autorka uvedla na pravou míru. To o té komerci jsem tam napsala spíš kvůli tobě, abys to opravdu pochopil :-)
 Lena 
  • 

Re: nestacim se divit 

(20.6.2006 16:34:39)
Jsem 76-tý ročník,takze snad ne az tak stara,ale tyhle řádky čtu s otevrenou pusou,jeste jsem nic takového neslyšela a myslím,že dnesní mládež má téměř vše a opravdu už neví"roupami co dělat".
Tím nechci nikoho soudit sama mám dítě a nikdy nevíme co nám ty nase ratolesti připraví,ale mam vskutku velké obavy čím se bude bavit další a dalsi generace.
 koša 


bohuzel 

(19.6.2006 6:52:52)
Bohuzel, je to smutne, ale teenagersky vek je hodne problematicky. Spousta "deti" zkousi drogy, ktere je take mohou zabit. Proste maji touhu se za kazdou cenu dostat do jine dimenze mysleni, vnimani, atd. Myslim, ze kdo ma program, zajmy, sport, je temto vecem dal, nikoli ale z ohrozeni venku. Jen proste nema tolik casu. Kdyz to dojde tak daleko a musi napr. drogam odvykat, je take dulezite, zda se ma k cemu vratit. Hodne vylecenych narkomanu se k droze vraci, protoze bez ni je jejich zivot prazdny. Takze, pro nase deticky je nejlepsi, aby meli rezim, treninky, krouzky, zkratka napln.
 Lada 
  • 

O mém manželovi 

(19.6.2006 10:41:34)
Žiji už mnoho let s mužem,kterého přiškrcovací praktiky vzrušují. Tvrdí,že si toho poprvé všiml na branném výcviku se školou,když měl nasazenou plynovou masku. Je to prostě jen sex.úchylka a dá se s tím žít a dokonce fungovat s nestejně zaměřeným partnerem. Je to přitažlivost sex. praktiky,která nemá s nudou vůbec nic společného. Jsem v rozpacích,pokud bych měla tyto praktiky zahrnout do škatulky "hromadných her" a mělo by mě děsit,že to bude zkoušet jen tak bez zábran a uvědomění si nebezpečí moje dítě,nějak tomu nevěřím. Pro každého z nás je lákavá nějaká jiná sex.představa,ale pro "normální" většinu lidí funguje jako brzda silný pud sebezáchovy. Pokud jsou pro někoho nebezpečné praktiky natolik lákavé,že je chce zkoušet, přestože jsou tak nějak na hraně s pudem sebezáchovy,myslím,že v něm je i tato úchylka. A není to myšleno jako nadávka, je to jen označení pro "vybočení" z řady. A myslím,že pokud kohokoli jakákoli praktika silně přitahuje,jeho okolí to nijak nemůže ovlivnit. Tento příběh je nejsmutnější nikoliv v tom,že tak mladý chlapec praktiku vůbec zkoušel,pokud opravdu strašně moc chtěl, ale v tom,že si svůj život nedostatečně ochránil. Asi to šlo velmi těžko,když byl na to sám,protože ve dvojici by ho měla pod kontrolou sex. partnerka.
 Lenka 
  • 

Re: O mém manželovi 

(20.6.2006 8:38:27)
Lado,
napsala jste přesně to co jsem si myslela, že tak je.
Nelze to ovlivnit.

Děkuji Vám
 boris 
  • 

Poděkování 

(19.6.2006 16:58:19)
Děkuji všem účastníkům diskuse, velice si vážím všech ohlasú, a to jak pozitivních, tak negtivních, a děkuji za podporu v této pro nás tak nepředstavitelně těžké a bolestivé chvíli.
Boris-Romanův otec
 Lenka 
  • 

dříve... 

(20.6.2006 5:03:32)
Jan Cimický již dříve o škrcení dětí napsal knížku Cizí světy. Děti tomuto přiskrcování říkaly hra na mimoně.
 Lenka 
  • 

Re: dříve... 

(20.6.2006 8:40:21)
nabízejí jí k prodeji na :
http://www.kasa.cz/knihy-cd-dvd/koupit/151304/vseobecne-a-ostatni/jan-cimicky-cizi-svety/
 M 
  • 

Re: Re: dříve... 

(23.6.2006 22:39:54)
Vážení pozůstalí,
přijměte moji soustrast a poděkování za to, že se snažíte v téhle chvíli myslet na druhé a alespoň varovat. Je to od vás moc hezké a nesobecké.

Je pravda, co už tu psali jiní. Každý z nás se v životě dostal do situace, kdy to nemuselo skončit dobře. Od chození přes tmavé parky až po to holotropní dýchání, které jsme na ZŠ prováděli už před 25 lety. Není problém přitom omdlít během několika sekund.

A těm, co píší někomu s psychickými problémy nemyslné věty typu "jestli má 2 děti tak nemá kňourat ale naklapat k psychologovi" (martina), bych ráda řekla, že deprese spočívá právě v tom, že si sám nepomůžete a o radu nežádáte. Proto se na ni tak často umírá. Mluvíte o něčem, o čem nevíte ani "ň".

m
 Tygří oko 


Re: dříve... 

(13.12.2009 3:40:42)
Znám ten pocit. Kdo je v depresi nedokáže si pomoct a druzí o tom nevědí. A taky už vím, proč spáchají sebevraždu. Je to stav neúnosný a nejlepší řešení je, když to začne, nechat se zavřít mezi čtyři stěny, aby si neublížil.
 NaPohodu 
  • 

tak to je pekna p***vina 

(25.6.2006 15:26:42)
Tuhle hru jsme hravali asi v 8 třídě a hře sme řikali šaman... Hra spočívala v tom, že jeden čepicí, rukou, šátkem, nebo něčím jinim, začal škrtit druhem tepny na krku. nikdy se nestalo aby se dotyčný neprobudil... Vždy měl zvednutou ruku a jak mu klesla, přestali sme ho škrtit. tuto hru sem vyskoušel nejmene 100x a nikdy se nikomu nic nestalo, nikdy. Proto nechapu, jak mohl umřit 17 letý kluk... je to smutny přijít o život kvuli takovy p**ovine...
 Kamilla 
  • 

ach jo... 

(25.7.2006 11:36:56)
Je hrozné to všechno tady číst. Přijde mi, že povětšinou jde jen o exhibiční staťě lidí, kteří mají potřebu napsat názor jen proto, aby se pochlubili, jak úžasně se umí vyjadřovat.
Teď, po dvou měsících uvažování, je mi jasné, že nejde ani tak moc o to, jak zemřel, jestli to zkoušel poprvé nebo po sté, a jestli ho k tomu vedla "blbost" nebo zvědavost; ale o to, ŽE zemřel. A vy, co jste ho neznali, vám upřímně závidím, protože máte možnost být teď v pohodě :(
 Sigvarthdottir 
  • 

Re: ach jo... 

(8.8.2006 5:02:43)
Moc dobře vím, o čem mluvíš, a s upřímným srdcem závidím taky...protože Roman je skvělý člověk a pro mě to tak zůstane navěky..
 Calime.CZ, 14 let 
  • 

názor jedné čtrnáctileté... 

(28.7.2006 12:48:01)
Určitě si všichni řeknete, co k tomu může říct někdo jako já...

Na to napíšu, že ho možná trochu chápu... Pokud se skutečně věnoval hudbě a různým kreativním činnostem, možná to má trochu vysvětlení...

Věnuji se aktivně hudbě od 6 a psaní od 9 let. Jsem zrovna ve věku "uvědomování si všeho". Občas mívám velmi negativně laděné nálady, kdy mě nic nebaví a nevím, co s roupama... ale nikdy, ačkoliv si snad někdy pohrávám s tou myšlenkou, bych se neodvážila "vrhat" do něčeho, co bych předem neuvážila. Chci najít sebe, ale-naštěstí- se pořád bojím zkoušet to nějakou nebezpečnou cestou. Spíš také ze strachu. Jako způsob sebevyjádření jsem si našla psaní a je to opravdu velmi dobrý ventil.

S mámou máme velmi vlídný vztah "bez tajností", snad až na to, že se nechápu.

Možná se taky snažil najít sebe, ale buď úplně zcela nezvážil všechny následky, nebo se na ně v rozhodující okamžik rozhodl radši zapomenout.

Určitě bych také dala nevím co za to, abych sebe samu chápala. Ale zatím se pořád mohu utěšit tím, že na to mám čas.

Jinak si myslím, že je důležité vědět o tom, jak může skutečně kratinký okamžik vzít život.
 Jancy 


Taky mám doma puberťáka 

(6.8.2006 17:49:49)
Přečetla jsem si hodně z příspěvků ke článku, ale na víc nemám nervy. Běhá mi mráz po zádech. Taky mám doma ani ne 15-letého kluka se kterým to pěkně tříská. Spousta lidí říká mluvit, mluvit, mluvit... Ale puberťáci jsou ve věku, kdy jsou přece nejchytřejší. Ano, je dobře vědět o nebezpečí, ale někdy mám strach, aby to nevzali jako návod k vyzkoušení.
A mimochodem, nekdo tu psal o tom, jak synovci odpovídal na spoustu dotazů o drogách, kouření, alkoholu... Nikdy jsem neměla k ničemu takovému sklony, z cigarety jsem jen potáhla a málem jsem se udusila a stačilo mi to jako zkušenost. Alkoholu mi stačí jedno, dvě štamprlata a už vím, že mám dost. Drogy, čichání a podobně, to šlo vždycky daleko, daleko ode mě. Co bych tomu klukovi vykládal??? Můžu mu snad át jenom osobní příklad. Snad to není málo. Když mu říkám, že o něj mám strach, tak mi stejně vyčítá, že to není strach, ale nemoc.
Nejen mladí chtějí kde co mít a tak se k tomu snaží dostat jakoukoli cestou. Bohužel si často pořídí to, co nechtěli, zmrzačení, smrt... A spoustu bolesti blízkým.
 psy85 
  • 

IQ requiered 

(7.9.2006 9:31:19)
Nechci aby to vyznělo cynicky, ale když někoho nenapadne, že když si zaškrtí tepny na krku nedopadne to dobře... Si vzpomínám, že už na základce jsme mluvili o použití zaškrcovadel na tlakových bodech (zastavení tepenných krvácení). Bylo všem jasné, že neni radno mačkat tlakové body na krku a spánku... No nic, vyzkoušel to...
 Bára 
  • 

diskuse ano či ne? 

(11.10.2006 12:18:23)
Je to jistě obrovská tragédie pro všechny blízké, ale na to, že se o problému nemluví, já říkám Bohu dík!
Týká se to hlavně těch kritických náct let - je strašně moc těch, co by to chtěli vyzkoušet a vyzkoušeli by to jen jednou ... Proč dávat nedospělým do rukou návody k sebevraždám?!
 Zuka 
  • 

Dík 

(1.12.2006 14:44:08)
Moc dík za upozornění, už jsem s dětma hodila na toto téma řeč a jak je vidět nebylo to pro ně téma neznámé. Ještě jednou dík. Zuka
 pepik 
  • 

aha 

(1.12.2008 20:24:54)
tak proto se mi bratr zabil

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.