| Hana (2děti) | •
 |
(6.6.2006 11:43:52)
Se vším souhlasím, kromě toho žehlení. Pustit předškoláka k žehličce bych si netroufla. Já sama se občas spálím a u své sestřenice jsem celý život viděla, jak vypadá ruka, která chtěla zachytit padající žehličku. A to jí bylo v době neštěstí osm let. Žehlím zásadně až batolátko spí a předškoláček pomáhá skládat vyžehlené. Ale od žehličky má nakázáno se držet dál.
|
| Eva | •
|
(6.6.2006 12:15:11)
Já žehlila jako předškolák - kapesníky, na štokrleti, u kterého jsem mohla stát jako u žehlicího prkna, vždycky v bavlněné mikině, teplákách, ponožkách a bačkorách (ten materiál je důležitý, tehdy jsem to nechápala). A nikdy jsem u toho nebyla sama. Hrozně mě to bavilo.
Myslím, že děcko si může ublížit různými způsoby, většinou je to z nepozornosti nebo bezmyšlenkovitosti či neobratnosti.
Manžel doma pomáhat nemusel, dnes nic neumí a musí se učit věci typu vytřít, umýt umyvadlo, jaký prostředek na co,... ne že by nechtěl pomoci, ale skutečně neví jak.
BTW, dost často se spálí u sporáku (žehličku do ruky nebere :-) - nemá zautomatizované věci jako chňapka, vyhrnuté rukávy nad plotýnkou, nepokládat utěrku na plotýnky, ...
|
| Amina | •
|
(6.6.2006 14:08:20)
Ajoj Evo,
mám doma podobný exemplář chlapa, pomáhá rád (asi), ale základní věci nějak neví. A je to proto, že maminka okolo synáčků běhala a posluhovala. Dalo mi dost práce vysvětlit mu, že manželka není služka, a že naše domácnost je společná. Už ví, že po jídle je potřeba odnést po sobě talíř, že se po mytí myje vana, a že když odhodí na zem ponožky, tak by je měl taky zvednout a dát do koše na prádlo! Celkem běžné věci, že? Jenže tchýně je za něj i jeho bratra dělala, aby si nechodili stěžovat k tatínkovi (jo, ti bývalí...), že musí doma pracovat. Co kdyby to bylo jinde lepší, že? (podotýkám, že takhle mi to vysvětlila ona)
|
| Eva + dvě holky | •
|
(6.6.2006 22:58:06)
Amino, jak tě tak čtu, napadlo mě, jestli nejsme švagrové:-))!
Ten pán, co jsem si ho vzala, je naprosto to samé. Po deseti letech soužití už ví:
1. Kde se odkládá špinavé nádobí - sice ho neustále dává na linku namísto do dřezu s argumentem, že maminka, nemajíc teplou vodu stejně pak vždy všechno vyndala aby napustila dřez.
2. Jak namazat chleba a rohlík. On sám nejí máslo ani sýry, takže maže minimálně paštiku, a protože to bylo pohodlnější, namáčel ji rovnou do krabičky. chystání jídla dceři ho donutilo naučit mazat. Rohlík mu ale musím stále rozkrájet, nějak netrefí půlku.
3. Časem se i naučil mýt nádobí. Sice je po něm vody jak po pětiletém synkovi a co se obratnosti týče, nemůžu se na něj dívat, abych ho od dřezu nevyhnala. Jednou za měsíc automaticky utře, co umyju já. Jinak na povel.
4. Po třech letech naší vlastní kuchyně /jinak jsme sdíleli kuchyni s mou matkou/ zjistil, kde máme lednici a podíval se do ní, aby si SÁM přichystal večeři - rohlík se šunkou. Dříve argumentoval tím, že přece nepoleze do cizí ledničky...
5. Na povel vyluxuje, utře prach, zalije kytky. Sice přelívá, ale zas to není tak často, aby to ty chudinky nepřežily.
6. Na požádání, ale vcelku rád, umyje okna. To je totiž to jediné, co jako dítko dělal, protože má o dost mladšího bráchu a maminka měla rizikové těhotenství a ležela v nemocnici. Takže s tatínkem umývali sami.
A tak dále a tak dále...
Už několik let mluví o tom, že až budeme mít vlastní kuchyň, strašně by ho bavilo vaření... Máme ji 5 let, a zatím nezvládl ani uvařit těstoviny. Na jednu stranu taky dobře, moje nervy...
Pokaždé, když jde něco dělat, obrním se trpělivostí a říkám si, že jestli budu mít ještě někdy syna, budou se o něj nevěsty prát, jak bude vychovaný k domácím pracem. Tchýni bych za tu výchovu zabila. I když ono se jí to teď na stará kolena vrací, když něco potřebuje.
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(7.6.2006 12:44:38)
To nechápu - podle toho, co píšete, váš muž myje nádobí, luxuje, utírá prach, zalévá květiny, vy tedy asi vaříte, perete a žehlíte. Co je na tom tak hrozného?
|
|
| Eva + kluci (02,03,06) | 
|
(7.6.2006 20:24:22)
Evo,
u tvého příspěvku jsem se ohromě bavila, ale vím, že tobě asi moc do smíchu nebylo.
Můj muž je Angličan a mám dojem nejen z něho, že tím, jak byly ženy na Západě emancipované o něco dříve než tady ve stř. Evropě, tak jsou tam muži už naučení, že domácnost je všech a práce se nedělí na mužskou a ženskou. Můj tchán myje témeř všechno nádobí, pere, nakupuje atd. (je v důchodu, zatímco jeho žena ještě pracuje ve velmi náročném zaměstnání).
Můj manžel umí v podstatě jakoukoli domácí práci, občas i něco uvaří. O některé práce ho musím požádat, protože si sám nevšimne, že jsou potřeba provést, je to prostě chlap, ale udělá to bez potíží a dobře (někdy lépe než já, protože je důkladnější). Ponožky na zemi občas máme, ale jen v ložnici, což s ohledem na ostatní manželovy kvality snáším s nadhledem.
Máme tři syny, nejmladšímu jsou teprve 4 týdny, ty dva starší (necelé 4 a necelé 3 roky) už trénujem. Jejich nejnovějším objevem je mop, moc je baví. Snad se ho brzy naučí používat účinným způsobem :-) Budoucí snachy mi třeba jednou poděkují :-)
|
|
|
|
| zuzkasim | 
|
(6.6.2006 14:48:30)
Tchýně mého manžela i jeho bratra také celý život obskakovala, naštěstí to nejsou zas tak líní chlapi, takže se v lecčem snaží i doma pomáhat, ale jsou věci, které ho už prostě asi nenaučím a to jen proto, že doma to dělat nemusel. Tchýně občas hledí, že manželovi prostě poručím, ať si po sobě uklidí, ale jinak to s ním fakt nejde, neodnese ani talířek ze stolu, ponožky máme na zemi... Zato pomáhá nádobí umývat, vysaje, utře prach. Pomáhat od malička je velice důležité a už brzy začneme aspoň s úklidem hraček, synovi za chvíli bude rok.
|
| Amina | •
|
(6.6.2006 15:20:29)
Jsem ráda, že má někdo podobný názor na výchovné metody své tchýně. Alespoň víme, co neučit (popř. učit své syny).
|
| bakanka*82 | 
|
(7.6.2006 11:54:27)
Jejda,nejspíš jsme všechny vzdáleně příbuzní. Můj manžel po 4letém společném soužití,došel zatím k odnesení talířku do dřezu a umytí vany po koupání. Ponožky sbírám po celém bytě. Když mu to předhodím,tak mi ještě stále.ale pravda už méně,odbručí,že jeho maminka to zvládala a to měla 2 kluky. nemáme zatím žádné děti,ale představa,že by měli dělat-vlastně nedělat-to co mnažel mě děsí. Snad je budu vést k domácím pracem,ať to bude holka nebo kuk.
Zdravím tím všechny manželky -vychovatelky
|
|
|
|
|
| Rosie | 
|
(6.6.2006 13:47:08)
Hani, myslím, že to žehlení předškolák zvládne. Dcerka mi takhle občas pomáhá s utěrkami a kapesníky a bez problému. Poprvé jsem jí dúkladně vysvětlila a ukázala, jak má u toho stát a první kousky jsme žehlily spolu: já stála za ní, dohromady jsme držely žehličku a já jí vedla ruku. ALe je fakt, že s ohledem na mladšího a i kvůli času žehlím zásadně po nocích, takže dcerka žehlila jen asi 3x. Hlavní ale beru to, že se žehličky nebojí, ví, jak ji držet a chce pomoci.
|
| Hana (2děti) | •
|
(6.6.2006 14:18:15)
Malá se taky nebojí, tchýně ji nechává. Ale ono je to taky o podmínkách. Máme 1+1 a v něm dvě děti + moji sestru. Když malý spí, tak býváme v obytné kuchyni. Kolikrát se stane, že mi do prkna někdo drcne. Kdybych měla jistotu, že malá bude mít klid a já čas ji sledovat, tak možná. Nevím, ty jizvy na rukou, které tak důvěrně znám, mi říkají, že ji radši nechám ještě rok-dva skládat. Jsou i jiné práce, které dělá a ráda - vyklízet nádobí z myčky, mýt kachlíčky v koupelně (miluje) atp. Podstatné je,že ví, že pracovat se musí a nebojí se toho.
|
| Gábina syn 5 let | •
|
(7.6.2006 9:08:08)
Žehlička v rukou dítěte se mi moc nelíbí ani pod dozorem. Ono stačí ta teplá pára, aby vznikla pěkná opařenina.
A u holčiček vůbec. Vždyť budou žehlit celý život, tak proč v dětství O:)))))))))))))))))))))))))))
Mě žehlení nikdy nevadilo, ale od té doby, co jsem se vdala, tak mám k tomu čím dál tím větší odpor. Když manžel použije 1-3 košile denně, tak to fakt přestane bavit.
|
| Gábina syn 5 let | •
|
(7.6.2006 9:17:15)
P.S. Napadlo Vás někdy, že žehlička může sama " pšouknout" víc než je zdrávo a to dítěti přímo do obličeje a očí? Tam žádné reflexi nepomůžou. Vy máte od žehličky do obličeje 50-70 cm, ale dítě 20cm ?A ta pára je pěkně horká. Je to stejně častý úraz jako dítě a rychlovarná konvice.
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(7.6.2006 9:45:36)
Gábino, to máš jednoduché - já napařovací žehličku nepoužívám, schválně jsem pracně sháněla obyčejnou nenapařovací. :-)
|
| Gábina syn 5 let | •
|
(7.6.2006 9:49:54)
Ach, tak to sorry, ale stejně mi dítě a žehlička nejde k sobě.
|
| Marie, dcery 4 a 6 let | •
|
(7.6.2006 11:02:29)
Mám stejný názor. Mám dvě dcery 4 a 6 let a žehlit bych je zatím nenachala ani pod dozorem. Líbilo by se jim to, ale mají zakázáno se k horké žehličce přiblížit. Počkáme s tím až budou větší. Myslím, že tak kolem 10 let by to šlo. To už budou snad mít víc rozumu a také zručnosti. Teď mi na to přijdou opravdu ještě malé a nerada bych, aby se popálily. Vždyť se to stane někdy i dospělým, natož potom dětem.
|
| Lída,3 kluci a holka |
|
(7.6.2006 11:29:24)
Taky jsem s tím moc nepospíchala, ale dcera tu a tam žehlí od sedmi let, samozřejmě pod dozorem. Nejmladší syn až od devíti, on je celkově dost nešikovný.
|
|
|
| Olina, Anička 4r. a Honzík 10měs. | •
|
(7.6.2006 21:26:04)
přesně tak. Tyhle nebezpečné věci bych eliminovala. Přijde mi, že si kontaktem dítěte a žehličky o úraz přímo říkám. Mám dojem, že domácnost je celá, byť zabezpečená zdrajem drobných nehod a úrazů a žehlička je možná vůbec to nejhorší, je to jako kdyby mi moje čtyřletá Anička měla uvařit kafe. Je přece spousta "kreativních" prací, u kterých je riziko zranění menší.
|
|
|
|
| Ivana Procházková | 
|
(7.6.2006 12:29:01)
Gábino,
přestože mám teprve ani ne dvouletou dcerku, při čtení článku mě napadaly hodně podobné věci, které popisuješ, a přemítala jsem, v kolika letech své dcerka asi tak budu již dostatečně otrlá k tomu, abych jí žehličku svěřila.
Já osobně jsem měla od žehličky spálenin několik, a to jsem ke všem přišla v dospělém věku jako plnoletá a svéprávná osoba.. :)) Tak nevím..
|
| Gábina syn 5 let | •
|
(8.6.2006 20:02:49)
A v tom je rozdíl. 10% popáleného těla je pro dospělého nic, pro dítě to může být smrtelné.
|
|
|
|
| Hedvika | •
|
(7.6.2006 14:02:13)
Gábino, ale o to tady přece jde, aby tvoje dcera nebyla ve své budoucí rodině jediná, kdo bude žehlit. Žehlit můžou i kluci, ne?
|
|
|
|
|
| Henri Ani/Toni/Šíša/Miki | 
|
(6.6.2006 14:17:49)
Moje starší dcera taky pomáhá s žehlením. Já jsem vždy po ruce a mám ji v zorném poli a troufám si tvrdit, že mám tak rychlý reflex, že jí aspoň rychle upozorním, když vidím, že jí pokládá špatně nebo se nesoustředí jen na žehlení (je to normální ženská, taky vnímá asi milion věcí kolem sebe). Máme polohovací žehlící prkno do různých úrovní, takže je nadšená, když jí ho snížím na její výšku a cítí se jako velká holka. Proto už pomáhá i s menší dcerou, ráno jí oblíká, nalévá jí čaj a pod.
Možná to je taky důvod proč ráda žehlím, moje máma mě k tomu taky pouštěla.
|
|
| Violka | •
|
(6.6.2006 14:36:56)
Hani, jsi moje krevní skupina. Také je držím od žehličky dál. Ale máme to vyřešeno: děti mají svou dětskou "hrací" žehličku, tak vesele pomáhají. Samozřejmě, že to beru jako skutečně vyžehlené a taky je náležitě chválím :-)
|
|
| Pampela |
|
(17.2.2009 13:58:07)
Já to mám jednoduché - nežehlím.  Jednou za několik měsíců pár nutných kousků přibyde, ale jinak považuju žehlení za zbytečnou ztrátu času (svým způsobem mě to i baví, ale ne zase tak, abych to musela dělat - ještě víc mě baví plno jiných věcí, na které taky není čas). Ono se to vymandluje samo ve skříni, když je to pěkně složené. 
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)