| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Bolest u kojence

 Celkem 66 názorů.
 Hana 
  • 

Vědecké názory... 

(2.6.2006 9:42:39)
Zaráží mne, že se tady píše, že jsou "vědecky vyvrácené názory, že kojenec vnímá bolest méně než dospělý". Já totiž vůbec nechápu, jak si páni vědátoři mohli myslet, že miminko necítí bolest! Každému soudnému člověku se zdravým selským rozumem přece musí být jasné, že všechno živé bolest cítí a maličké děti tím spíš - ty naopak mají práh bolestivosti nižší než dospělý a menší bolest vnímají intenzivněji. Až mi přechází mráz po zádech, když si uvědomím, že dětem v inkubátorech se různé hadičky, kanyly a dýchadla dávala bez místního znecitlivění a dokonce i operace se na nich kdysi prováděly zaživa... Ještě že ta doba už je pryč.






 kj. 
  • 

Mýty o dětské bolesti 

(2.6.2006 11:07:20)
Dětská bolest nebyla donedávna lékaři vnímána jako specifický problém. Před rokem 1960 stěží nalezneme práci, která by se souhrnně zabývala léčením dětské bolesti.

Ještě koncem šedesátých let píší dětští chirurgové L. Swafford a D. Allen o svém vzorku 60 pacientů věty, které by si dnes již těžko dovolili uveřejnit, tím méně obhájit: dětští pacienti jen zřídka potřebují medikaci pro tlumení bolesti, neboť prý tolerují diskomfort velmi dobře. Dítě bude sice vědět, že se necítí dobře nebo že je mu nepříjemně anebo že nejsou nablízku rodiče, ale obvykle nebude tyto nepříjemnosti spojovat s bolestí...V pozadí těchto tvrzení stál nedostatečně ověřený předpoklad, že dítě pociťuje bolest méně, než dospělý, že reaguje na bolest méně, než dospělý a že si ji zřejmě nepamatuje.

Teprve koncem sedmdesátých let se objevila srovnávací studie, která upozorňovala odbornou veřejnost, že bolest u dětí není dostatečně léčena. J. Elandová a J. Andersonová (1977) zjistily, že existují významné rozdíly při léčení bolesti u dospělých a u dětí. Rozdíly se týkaly jak celkové strategie léčení, tak především farmakoterapie. Studie konstatovala, že z 25 dětí ve stáří od 4 do 8 let pouze 12 dětí dostalo analgetika. Přitom u sledovaného vzorku dětí šlo o závažné diagnózy typu amputace, nefrektomie, defekt septa síní. Těchto 12 dětí dostalo během hospitalizace jen 24 dávek analgetik, zatímco 18 dospělých pacientů, s nimiž Evansová svůj soubor dětí srovnávala, dostalo během hospitalizace 372 dávek narkotik a 299 dávek jiných typů analgetik.

Situace se nezměnila k lepšímu ani začátkem osmdesátých let, dokonce v některých nemocnicích ani později.

Nejnovější průzkum v USA provedla M. Broomeová v amerických fakultních nemocnicíc. Vycházela z předpokladu, že je v nich kvalita péče o dětskou bolest vyšší, než v komunitních nebo malých nemocnicích. Pomocí zaslaného dotazníku se zajímala o to, jak jsou zdravotníci seznámeni s problematikou dětské bolesti, zda ji diagnostikují a nakolik ji tlumí. Dvě třetiny respondentů tvořili lékaři, jednu třetinu ošetřovatelský personál. Výsledky jsou rozporné. Ze 113 nemocnic má jich 60 % zavedeno standardy péče o bolest nebo protokoly o dětské bolesti, ale pouze ve čtvrtině z nich se naplno používají. Jen ve 40 % nemocnic je léčba bolesti zahrnuta mezi ukazatele, jimiž se v dané instituci hodnotí kvalita poskytované péče. Téma bolest je - podle sdělení respondentů zařazováno častěji do přípravy sester než lékařů; u lékařů se objevuje výrazněji až v postgraduálním studiu. Jen 4 % všech respondentů uvedlo, že nemá problémy s optimálním léčením dětské bolesti. Diagnostika dětské bolesti se provádí relativně často, nejméně se však v praxi daří diagnostikovat a následně tlumit bolest u novorozenců a kojenců, poněkud lépe u batolat a předškolních dětí, nejlépe u dětí školních a pubescentů. Problémy jsou mj. v znalostech zdravotníků o bolesti, její diagnostice a terapii, v postojích zdravotníků, v konstituování pracovišť pro léčbu bolesti a poskytování konsultací zdravotníkům.

Jak je možné? Jak je možné, že překonané názory přežívají a dál se tradují mezi lékaři, kteří pečují o děti a dospívající? J.D. Loeser (1990) tvrdí, že důvodů je několik:

Především donedávna chyběl seriózní a systematický výzkum dětské bolesti - jak základní, tak aplikovaný. Anatomové, fyziologové, farmakologové a další specialisté zpočátku omezovali své výzkumy na studium bolesti u zvířat - u dospělých zvířat. Dostupnost takového “materiálu”, měnící se struktury, měnící se funkce, snadná manipulace, to vše podporovalo daný směr výzkumu. Dodejme, že později, když se zahájily pokusy na lidech- dobrovolnících, opět šlo o dospělé osoby, u nichž nebyl problém se získáním informovaného souhlasu a se splněním dalších etických zásad vyžadovaných u seriózního výzkumu.

Absence rozsáhlejších a hlubších výzkumů dětské bolesti způsobila, že stagnovala výuka v dané oblasti. Pregraduální příprava a další vzdělávání lékařů se nezabývaly dětskou bolestí. Nové generace lékařů a mladí lékaři v praxi nedostávali nové poznatky a impulzy: chyběl zájem mladých badatelů o dětskou bolest a zdravotníci v terénu neměli důvod revidovat tradované názory i rutinní postupy.

Pro příklady nemusíme chodit až do USA. Vezměme si u nás dostupné učebnice.

Standardní učebnice Dětské lékařství (Houštěk et al., 1990) má 500 stran. V rejstříku chybí heslo bolest, o samotné bolesti učebnice systematicky nepojednává. Detailně rozebírá dětské bolesti hlavy na 3,5 stranách textu. Bolest je jmenována jako součást pokynů ke braní anamnézy (jsou jí věnovány 3 řádky), jako součást klinických příznaků, diagnózy nebo terapie nemoci (nejčastěji zmínky typu: “difuzní bolest břicha”, “bolesti hlavy”, “bolest na hrudníku”, ... “účinně tlumíme bolest”). Pokud jde o bolestivé výkony, najdeme jednu větu upozornění u aplikace injekcí. O bolesti se nezmiňuje výklad věnovaný očkování, punkcím, infuzím.

Z němčiny přeložená Pediatrie (Nielsen et al., 1996) má 602 stran. V rejstříku je heslo bolest, o bolesti systematičtěji pojednávají 4 strany věnované diferenciální diagnostice bolestí břicha. Bolest je pouze jmenována jako součást klinického obrazu mnoha nemocí, diferenciální diagnostiky, terapie. Systematický výklad bolesti chybí. Bolest není zmiňována jako samostatný problém ani u očkování, onemocnění zubů, ani u týraných dětí, ani u maligních onemocnění.

Příručka dětské klinické psychologie (Říčan, Krejčířová, 1995) má 398 stran. Problematika dětské bolesti je systematičtěji probrána na 4 stranách, heslovité zmínky o bolesti jsou ještě na pěti dalších místech textu.

Třetí důvod spočíval v tom, že léčení bolesti u dětí bylo v praxi považováno za záležitost, která nevyžaduje zvláštní pozornost. Proto bylo v mnoha zdravotnických zařízeních svěřováno nejmladším členům zdravotnického týmu, což lze podle J. Loesera kvalifikovat jako ironii i tragédii zároveň. Medici, lékaři před atestací, mladí lékaři se vyrovnávali s úkolem v duchu tradovaných názorů. Byli sice káráni za případné komplikace při léčbě, ale málokdy byli chváleni za to, že dětského pacienta zbavili bolesti. Bolest přece odjakživa patřila k medicíně...

Čtvrtý důvod, k němuž se ještě vrátíme podrobnějším výkladem, spočívá v subjektivním charakteru bolesti, v tom, že bolest je individuální, privátní záležitostí jedince a velmi obtížně se dá postihnout “objektivními ukazateli”. Proto mnozí zdravotníci (trénovaní v biomedicínském myšlení a podceňující či ignorující psychosociální souvislosti nemoci) se dodnes cítí povoláni sami rozhodovat, zda pacient může či nemůže mít bolest. Jak často zaznívají věty typu: “To tě přece nemůže bolet!” nebo po podání léku “Teď už tě to nemůže bolet!”. R. Honzák (1994) výstižně konstatuje, že se v tomto okamžiku míjejí, nesetkávají dva různé pohledy na nemoc: pacientovo subjektivní vnímání nemoci (angl. illness) a lékařovo vědecké vyhodnocení nemoci (disease). Výsledkem je, že část lékařů leckdy přeceňuje význam objektivních příznaků, vědecký přístup k nemoci a podceňuje výpovědi pacienta, podceňuje skutečnost, že onu nemoc má člověk, celý člověk, s bohatou individuální variabilitou.

N. Schechter, Ch. Berde a M. Yaster (1993) připomínají ještě dva další důvody:

Malý zájem lékařů o dětskou bolest, minimální farmakoterapie bolesti u dětí, minimální odbyt léků způsobily, že farmaceutické firmy se v této sféře neangažovaly, neinvestovaly do výzkumu dětské bolesti. Z jejich tehdejšího pohledu šlo o “neperspektivní” sféru.

Konečně je třeba připomenout, že publikace o dětské bolesti byly značně roztříštěné. Pokud už někdo uveřejnil dílčí poznatky o bolesti u dětí, publikoval své nálezy ve specializovaném časopise, který jiní odborníci nesledovali. A tak se zpočátku míjely články anesteziologů, chirurgů, pediatrů, neurologů, anatomů, psychiatrů, rehabilitačních pracovníků, odborníků na ošetřovatelství, klinických psychologů, vývojových psychologů, psychologů zdraví, atd. Chyběla vzájemná komunikace, chyběla mezioborová spolupráce, chyběla syntéza, chyběly souborné monografie.

Výše citované i další důvody způsobily, že namísto seriózního výzkumu dětské bolesti, namísto bio-psycho-sociálního přístupu k dětským pacientům převážil soubor “samozřejmých”, úporně tradovaných “poznatků”. Můžeme je označit poněkud nelichotivě jako mýty o dětské bolesti. V odborné i laické veřejnosti jich koluje mnoho, my jsme vybrali deset závažných. Považujeme je za zvlášť riskantní jak pro nemocné dítě (pochopitelně i dítě zdravé, podvolující se bolestivému zdravotnickému zákroku, dítě týrané atd.), tak pro způsob poskytování zdravotní péče vůbec. Uvedené mýty tvoří soubor podpůrných argumentů, jímž lékaři a sestry málo obeznámení s problematikou dětské bolesti zdzdůvodňují svou “obvyklou” - a z pohledu současných poznatků o bolesti nedostatečnou péči o dítě.

Jiří Mareš a kol: DÍTĚ A BOLEST,Grada Publishing, Praha 1997, víc zde: http://www.lfhk.cuni.cz/mares/dab_1997.htm



 Hana 
  • 

Děkuji za vysvětlení 

(2.6.2006 11:49:21)
Děkuji za vyčerpávající vysvětlení, je to opravdu příšerné. Jakoby to vycházelo ještě od Aristotela, pro nějž byl plnohodnotný a správně cítící jen dospělý jedinec. A taky mi to připomíná studie zabývající se citlivostí pousných zvířat na bolest - také se tam předpokládalo, že ji zvířata vlastně necítí, že jsou to jen takové biologické přístrojky z masa a krve, se kterými si lze dělat cokoliv. A já to opravdu nechápu - každý dobrý hospodář přece viděl, jestli jeho zvířata trpí nebo ne, zrovna tak jako mámy vždycky věděly, jestli jejich dítě něco bolí, i když vědátoři mluvili jinak.
 kj. 
  • 

Bolest - děti a zvířata 

(2.6.2006 15:31:58)
Ano, je to příšerné, jak se přistupovalo a stále někde ještě přistupuje k léčbě bolesti u dětí. U zvířat je to hotová katastrofa. Bolest při kastraci, amputaci ocásků, značkování...u hospodářských zvířat se nijak nebere v potaz nebo jen minimálně. U mláďat se to dělá bez umrtvení. I léčba pooperační bolesti domácích zvířat (kastrace, císař. řez...) je mnohdy velmi odbývána. Majitel by si to měl pohlídat.
 mirkav 
  • 

Re: Mýty o dětské bolesti 

(2.6.2006 12:07:10)
dejte prosim tuto odpoved jako hlavni clanek. byla by skoda, kdyby ctenari nevstupujici do diskuse prisli o tak peclive zpracovany prispevek. diky mirka
 Shayla a 3 kluci 


Re: Vědecké názory... 

(2.6.2006 22:14:36)
Proboha odkud máte informaci, že se na dětech prováděly operace zaživa???
 *Aida* 


Re: Re: Vědecké názory... 

(4.6.2006 0:32:51)
Sarko,
ja jsem to videla natocene a je to dodnes jeden z nejotresnejsich zazitku, ktere mam. Film byl ze sedesatych let z VB a jednalo se o operaci srdce. Dite normalne privazali na jakysi "kriz" a operovali. Podle statistik hodne deti bud behem nebo po operaci zemrelo sokem. Videla jsem i film deti z Rumunskych sirotcincu, ktere se tuli k radiatorum, jedinemu to zdroji tepla (a nebylo to zimou). Studovala jsem takhle jednou na ucitelku kojeneckych masazi a temata byla ruzna, nektera i hruzna...
 Shayla a 3 kluci 


Re: Re: Re: Vědecké názory... 

(4.6.2006 21:51:21)
Že byla zvířata dlouhou dobu považována za věci, jsem věděla. Ale že i děti... :o((( Nějaký *** zřejmě když tezi, že kojenec/dítě nevnímá bolest,
vymýšlel, nějak "pozapomněl", že neexistuje jen subjektivní bolest, ale i objektivní. To znamená, že když mojeho bráchu v roce 1974 operovali s tříselnou kýlou ve dvou měsících, tak ho jenom přivázali??? Nebo už to nebylo nebo se to u nás nedělo? To musela být fakt hlava, která tohle vymyslela, aby se ušetřilo za narkózu a léky proti bolesti.
Teda vůbec by mě nenapadlo, co všechno zahrnuje studium masáží kojenců...
Je mi z toho nějak smutno, když si představím, že se něco takového ve světě ještě nejspíš pořád někde děje.
 Jasněnka 
  • 

Re: Re: Re: Vědecké názory... 

(10.6.2006 0:23:35)
Jéžiš Aido, to nemůže být pravda, že ne?
 Josef 
  • 

Zajímavé .... 

(2.6.2006 10:38:04)
Článek jsem četl ze zájmem, nicméně mám zásadní připomínku. Autor by neměl používat atd. Vypadá to, že neví jak dál a snižuje to smysluplnost článku, vzláště když se přiznaky onemocnění popisují slovy atd. Jinak je článek celkem dobrý počin. Dík.
Josef
 Katka 
  • 

Re: Zajímavé .... 

(2.6.2006 11:44:50)
Je dobře pokud se těmto otázkám někdo věnuje. Já sama jsem měla nemocného syna a musel podstoupit spoustu bolestivých zákroků. Často byl v narkóze kvůli bolestivosti nebo jinak utlumen. myslela jsem si že je to běžné, pak jsem se ale dozvěděla, že je to zásluha jistého lékaře na oddělení, a že na jiném oddělení toto prováděno není. Na dětí prý hupsne několik dospělích a drží. Něco takového si neumím ani představit. Syn byl ze své nemoci a věčného zavádění kanyly i tak ve velice špatném stavu a nevím co by sním udělalo kdyby mu měli být zákroky, jako odebrání kostní dřeně a další dělány v bdělém stavu. Tímto bych ráda poděkovala lékařům v Brně na dětské onkologii za citlivý přístup k dětem
 Verka 
  • 

Re: Re: Zajímavé .... 

(2.6.2006 13:28:31)
S tím hupnutím na děti to pořád existuje? Asi ve čtyřech letech mi trhali nosní mandle a dodnes (už je to 28 let) si to pamatuji. Držely mě dvě sestry, jedné jsem seděla na klíně a doktor mi dost hrubě otevřel ústa a o to, že mě bolí už jen jejich násilné chování (natož samotný zákrok), se vůbec nezajímal. Po "operaci" jsem dostala plínu, do které jsem měla plivat krev a sestra mě zavřela do dětské postýlky bez možnosti pohybu. Dodnes jejich chování nechápu. A o nějaké návštěvě rodičů jsem si mohla nechat jen zdát.
 Helois+Hela03/06+Dia07/09 


Re: Re: Re: Zajímavé .... 

(5.6.2006 11:44:43)
Mě trhaly mandle před asi 18 lety a bylo to to stejný, sedělo nás asi 10 dětí na lavičce a po jednom si nás volaly do místnosti, kde mě dvě sestry držely na křesle a třetí hlavu, doktor udělal šmik, všude plno krve, narvali mi do pusy spoustu papírových ubrousků a odvedli do postele. Pak jsem ze strachu usla...
Je to holt běžná praxe.
 Milada,3 kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Zajímavé .... 

(6.6.2006 11:01:26)
Dneska už naštěstí ne.Prostřední syn(4 roky) byl na operaci nosní mandle minulý týden(1.6).Zákrok dělali v celkové anestezii.
A nejmladší syn(2 roky)jde na urologickou operaci za 14 dní do jiné nemocnice a taky ho budou operovat v celkové narkoze.
 Rosie 


Otřes 

(2.6.2006 19:12:23)
Katko, no to je horor! Já si taky myslela, že tyto praktiky patří někdy do minulého století. Když jsem byla letos se synkem na plastice předkožky, tak jsem se děsila, že mu to budou dělat ambulantně, kdysi se to tak provádělo - prý je to šmik šmik a hotovo. Při té představě se mi podlamovaly kolena a byla jsem připravena si narkozu prosadit i zaplatit. Naštěstí mi lékařka řekla, že se to provádí pod celkovou narkózou, sice je to zákrok maličký, ale velmi bolestivý a děti z toho mívají traumata. Dcerka před 2 lety byla na nosních mandlích a taky - jen dostala na zákrok masku a bylo to, takže si nic nepamatuje. Ale mám v rodině 2 případ, kdy si dotyční na oba zákroky živě pamatují a taky byli v té době velmi malí. Fakt nechápu, jak může být dneska ještě někde přístup k dětem - hupsnout a držet.... brrrrr, je mi z toho až zle :-((.
 Shayla a 3 kluci 


Re: Otřes 

(2.6.2006 22:25:08)
Mně by vůbec nenapadlo ani v tom nejstrašnějším snu, že vůbec někoho něco takového může napadnout!!! Nedávat dětem léky tlumící bolest na to, co se u dospělých běžně dělá pod narkózou nebo jinak tlumí... No to je strašné. A to se praktikuje ještě dneska?
 Shayla a 3 kluci 


Re: Otřes 

(2.6.2006 22:25:23)
Mně by vůbec nenapadlo ani v tom nejstrašnějším snu, že vůbec někoho něco takového může napadnout!!! Nedávat dětem léky tlumící bolest na to, co se u dospělých běžně dělá pod narkózou nebo jinak tlumí... No to je strašné. A to se praktikuje ještě dneska?
 Agnes+3 
  • 

Re: Re: Otřes 

(2.6.2006 23:43:24)
Jo, letos jsem byla se synem na chrurgii kvůli předkožce, nešla přetáhnout. Předtím jsem lékařce říkala, že ho to moc bolí, že chci, aby dostal něco na znecitlivění. Všechno odkývala a že se "jen" podívá. Se sestrou na něj lehly a sprostě mu ji přetáhly. To bylo normální znásilnění. Samozřejmě strašně brečel. A já jsem byla v takovém šoku z jejich jednání, že jsem se nezmohla ani na slovo:-( Ach jo.
 Verka 
  • 

Re: Re: Re: Otřes 

(3.6.2006 9:32:58)
To je síla. Mému dvouletému synovi také nejde přetáhnout předkožka a když tak slyším, jaké mají lékaři metody, tak jim to ani říkat nebudu. Dočetla jsem se někde na webu a i jedna lékařka mi říkala, že pokud nemá dítě problém s močením, tak to nevadí. A v žádném případě se nemá předkožka přetahovat násilně. Jeden lékař odborník (bohužel si nepamatuji jméno) dokonce prohlásil, že to není žádná tragédie, že si to kluci kolem třinácti rozpohybují sami a nebude jim to tolik nepříjemné :-).
 Rosie 


Re: Re: Re: Re: Otřes 

(3.6.2006 10:51:01)
Verko, tady jde ale i o to, že když mu to nejde přetáhnout, tak se uvnitř hromadí různé nečistoty, které krom zápachu mohou být i zdrojem infekcí. Jak naše dětská lékařka, tak v nemocnici nám řekla, že to měl tak zúžené, že bychom to prostě neroztáhly, opravdu hrozí riziko potrhání a zánětu. Naštěstí náš kulíšek to měl nakonec lehčí, protože mu jen obkroužili srústy a večer v den zákroku už ho to ani při čurání nebolelo. A už ví, že ve vaně musí pravidelně přetahovat a prstíčkem čistit bordýlek. Mě nenchá na pinďu ani šáhnout, jen kontroluju - "maminko, já jsem velkej chlapa umím to sám".
Jinak osobně si myslím, že je lepší, když takový zákrok podstoupí jako malý, než někdy v pubertě. Už jenom proto, že ty prcky uspí (no tedy alespoň tady u nás, po přečtení předchozích příspěvků si netroufám zobecnit), kdežto u těch starších by asi řekli - ty už jsi chlap, ty to vydržíš...to je moje domněnka, nemám potvrzeno....
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Otřes 

(3.6.2006 10:00:58)
Také nás to potkalo,když byl staršímu synovi dva roky tak mu též šla hůř přetáhnout předkožka.Než jsem se v ordinaci rozkoukala paní doktorka ho popadla a násilím mu ji přetáhla.Syn šíleně plakal bolelo ho to tekla mu krev,ale paní doktorka byla spokojená.Trvalo hoooodně dlouho než zase začal chodit do ordinace dobrovolně.A ještě dnes když mu řekne slipy dolů vidím vyděšený pohled.
 Shayla a 3 kluci 


Re: Re: Re: Re: Otřes 

(3.6.2006 10:20:14)
Ani nevím, co na to po ránu napsat, jak mě to vytočilo. Vždycky jsem si myslela, co si ženské užijou u gynekologů, ale koukám, že chlapečky znásilňují už v nejútlejším věku. Můžu na to být stokrát připravená a stejně si pak ani neškrtnu. Dokud se takové věci nedostanou do televize, tak se s tím nic neudělá. A že takových věcí je... ne jen tohle.
 hana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Otřes 

(7.6.2006 8:19:02)
já si myslím, že některé zákroky jsou tak krátké, že je lépe je rychle provést, než nejdřív aplikovat lokální znecitlivění /vpich jehlou a často bolestivá instilace látky/, pak chvíli čekat a hurá na ten zákrok. Daleko víc traumatizující pro dítě je znehybnění proti jeho odporu než vlastní bolest. Byla jsem svědkem, jak lékařka na chir.ambulanci udělala jeden steh /víc nebylo potřeba/ na malou ranku na bradě asi 2,5 letého dítěte. Dítko plakalo asi 5 sekund /dýl to celé netrvalo/, pak si ho vzala maminka do náruče a bylo po pláči i po bolesti.
 maschul 


steh 

(28.3.2010 23:29:05)
na bradičce s trhnutí předkožky je tedy velký rozdíl, na tom si trvám...byla by některá z Vás ochotná nechat dceři doktorem roztrhnout slepená rodidla...bez přípravy, domluvy s Vámi a násilím? zabila bych ho ...stejně tak tu doktorku ~Rv
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Fyzická bolest - psychické utrpení 

(4.6.2006 16:56:20)
ahoj

tady ve Francii dávají dospělým injekci prtoi bolesti i při vrtání zubů. Dětem před očkováním znecitlivující náplast na místo budoucího vpichu. Vikimu bude 10 měsíců a předkožka zatím taky nejde přetáhnout. Díky moc za upozornění, pohlídám si, aby, pokud by muset absolvovat nějaký zákrok, dostal něco proti bolesti. Synkovi od sestřenky to dělali, když byl maličký. Trauma z toho mají oba dodnes. Prý se prohnul jako luk a strašně plakal. Sestřenka se při vzpomínce ne onen den třese dodnes.
Nevím, proč se tolik hřeší na to, že si děti - údajně - bolest nepamatují. Možná ne konkrétní akci, trauma ale každopádně mají. Četla jsem v knížce od Mariely Micheleny - První rok pro celý život, že pro malé děti představuje každá fyzická bolest i velké psychické utrpení. Tak nechápu, jak je může někdo dobrovolně vystavovat takovým zážitkům.

Iva
 Klareta, dcerka Terinka 
  • 

JSOU I JINA HLEDISKA 

(3.6.2006 9:38:19)
Mila Rosie,

mam dvouletou holcicku a taky chci pro ni jen to nej nej nej nej. Ale treba u trhani krcnich mandli, kdyz je pacient v celkove narkoze, rana vice krvaci, je vetsi riziko komplikaci, duseni. Anestetika maji i negativni ucinky, na to je treba pamatovat. Neni to jen "uspat" a sup sup. Mluvila jsem na prednasce s primarem ORL a ten rikal, ze je lepsi trhat mandle bez uspani - ale musi se to dobre umet.(Krcni mandle se k trhani malokdy doporucuji, nosni zase pri problemech casto doporucuji trhat.) No jenze pravdou je, kde my rodice ziskame informace, ktery lekar to umi a ktery ne... Primar mi sam rekl, ze jsou lekari a LEKARI. My "obycejni smrtelnici" to vime, jsou to jen lidi, ale kdyz to pripusti i lekar a rekne to nahlas, toho si cenim. Jenze k cemu mi to je... kdyz nemaji poznavaci znameni - treba na cele:o)

Proto od lekaru radeji dale, radeji je nepotrebovat ... a pokud nekdy ano, preji vsem at maji stesti na ty LEKARE, pro ktere je povolani poslanim, maji cit a empatii pro pacienta a vse radne vysvetli.

Zdravim
Klara
 Rosie 


Re: JSOU I JINA HLEDISKA 

(3.6.2006 10:44:00)
Klareto,
u těch nosních mandlí to není snad ani klasická narkoza, jen dostala masku a byla "v limbu" asi ani ne 5 minut. V 9 ráno šla na sálek a ve 13 jsme frčeli domů, dcerka naprosto veselá se sladkou vidinou lékařem naordinované zmrzliny :-))). Trauma z toho nemá, neb si nic nepamatuje.
U krčních mandlí je to jiné, mě je jako malé trhali. Napřed doktorka zkoušela mi na ně sáhnout v ordinaci, že by z nich něco zkoušela setřít, ale to bylo dost šílené, jednat bolestivé a navíc jsem začala dávit. Sama řekla, že je to obecně, nejen pro mě, dost bolestivé. Takže to si nedokážu představit, jak je trhají "zaživa", navíc se svíjejícím se dítětem na stole, to teda fakt nevím... :-(.
Ale máš pravdu, že jsou lékaři a "lékaři".
 Lukyska 


nausnice 

(3.6.2006 10:56:54)

Nejen nutne lekarske zkroky jsou bolestive, ale stale caste pichani usi holcickam miminkum je podle meho nazoru velmi bolestive. A stejne to velka cast rodicu dela. Sama mam dve holcicky a ta starsi si usi nechala pichnout az kolem 4 roku s podporou anesteze a jenom proto, ze sama chtela. Predstava, ze matka ze zdravotni sestrou drzi hlavicku holcicky mimika a doktorka ji nastreli ( pichne) nausnici, bleee.. a to jenom pro paradu. A vetsina maminek to oduvodnuje slovy, vsak ony si to nepamatuji...

L
 Petra , Dominik 3/04 
  • 

Re: nausnice 

(3.6.2006 13:50:35)
Teď už se prý ouška potřou nějakou znecitlivující mastičkou. Ale nevím jestli automaticky, nebo si o to musí maminka říct (pokud o tom tedy ví)
 Etinka 


Re: Re: nausnice 

(3.6.2006 14:10:32)
Mám dvě holčičky, u první mi doktor doporučil náplast, která se na ouško nalepí hodinu před píchnutím, místo se znecitliví a nebolí to. Je pravda, že když ji píchnul, tak ani necukla, ale brečela jak ji drželi. Náplast jsem koupila i na druhou dceru. Jmenuje se EMLA, jsou tam dvě kulatý náplasti. Na ta ouška stačí jednu rozstřihnout ( je veliká ) a nalepit na každé půlku. Stojí asi 176,- Kč.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: nausnice 

(3.6.2006 17:51:56)
Lukysko, já si píchání uší pamatuju, protože jsem si je nechala píchnout ve 30 letech. Nebylo to nic, co by se nedalo vydržet bez umrtvení. Nicméně dceři to nechám udělat, až bude sama chtít. Zatím k tomu nedošlo, je jí osm let. MMCH, náušničky na miminku se mi zdají dost pitomé - k té často plešaté hlavičce... Navíc je poměrně snadné při oblékání za náušnici zachytit a natrhnout přitom ouško. :-(
 Věra, Anička 8 měsíců, Vojta 13 let 
  • 

Re: nausnice 

(4.6.2006 8:22:21)
Lukysko, mě rodiče nenechali píchnout uši jako miminku, náušnice jsem si vydyndala v 6 letech. A nebolelo mě to ani trochu, pořád jsem čekala, když už to bude bolet a najednou doktro povídal, že už to je hotové. Trošku to bolelo při nandavání náušniček, ale fakt jen trošku. Myslím si, že malé slečny spíš protestují proti pevnému držení hlavičky, než že by je to nějak strašně bolelo. Ale možná to tak není ve všech případech a proto jsme naší Aničce ouška píchnout nenechali :-)). Necháme to na ní. Až bude chtít, koupíme náušničky a vyrazíme na píchání :-)). Věra
 Ivana Procházková 


Re: nausnice 

(10.6.2006 14:54:46)
Lukysko,
já jako malá holka náušničky neměla. Straaašně jsem se tím užírala, moc mi to vadilo a záviděla jsem holčičkám, které náušničky nosily. Ale abych si nechala píchnout ouška, na to jsem byla moc velký srab! Jak jsem byla naštvaná na rodiče, že mi je nenechali píchnou jako miminku! Rozhoupala jsem se k píchnutí uší až v 16 letech a kupodivu jsem zjistila, že to vážně nic není..
Tak jsem u své dcerky radši moc neváhala a nechala jsem jí dát náušničky ještě jako mimču, aby měla později klid :) (i když mě se jako mimi líbila mnohem víc bez těch náušniček).
Takže i tohle je jeden z pohledů na věc..
 Martina 
  • 

Re: JSOU I JINA HLEDISKA , jen zasnu 

(3.6.2006 12:27:36)
Dobry den, musim reagovat,neda mi to.. Par let jsem pracovala primo na detske ORL klinice a odstranovat diteti krcni mandle je v lokalni anestezii je sprominutim pitomost. Tonzily samozrejme lze odstranit bez celkove anestezie, ale je nutno pouzit lokalni anestezii!, ktera se picha do patrovych oblouku, s nutnosti pouziti adrenalinu, aby rana tolik nekrvacela, vykon musi byt proveden rychle a vyzaduje vysokou spolupraci pacienta! V celkove anastezii maji deti zajistene dychaci cesty intubaci, jako ochrana proti aspiraci nebo zateceni krve do dychacich cest a skodlivost anastezie v dnesni dobe je opravdu akademicka otazka, zadny obor neprodelal za poslednich 10 let takovy rozvoj, cose tyce setrnosti... zvlaste u deti.. V celkove anstezii, lze bezpacne a beze spachu revidovat operovane misto a koagulaci bezpecne zastavit misto eventuelniho krvaceni.
Provadet odstraneni krcnich mandli u deti bez celkove anastezie je navrat do predminuleho stoleti a ohrozeni maleho pacienta obrovskym stresem .
Proc myslite, ze odstranovani i nosnich mandli se stale vice dela v celkove anastezii pod kontrolou optiky? Hlavni je minimalizovat nebezpeci pro detatko a minimalizovat i nutnost propadne revize pro krvaceni.

Dospelaci se mohou rozhodnout a zvazit rizika, ale proboha pokud budete zvazovat odstraneni tonzil u sveho ditete, ponechte toto na ORL specialistu, ktery pracuje s detmi a ktery vam nebude navrhovat lokalni anestezii.

Martina
 Rosie 


Re: Re: JSOU I JINA HLEDISKA , jen zasnu 

(3.6.2006 13:49:43)
DOufám, že můj příspěvek nevyzněl špatně, samozřejmě že pri krčních mandlích jedině celková anestezie, i tak mi je taky brali. Lokální si vůbec neumím předtavit!!!
 Jana 
  • 

Re: Re: JSOU I JINA HLEDISKA , jen zasnu 

(3.6.2006 15:23:53)
Dobrý den, Martino, Váš příspěvek mne zaujal vzhledem k odborným znalostem, které prokazujete. Chtěla jsem se zeptat, jaký je Váš názor na odstranění krčních mandlí u dospělého člověka při lokální anestezii. Mám tento zákrok podstoupit v nejbližší době a stále váhám mezi celkovou narkózou a lokální anestezií. Obecně mám větší dávivý reflex, stačí mi i strčit si do pusy zubní kartáček...... Předpokládám tedy, že v mém případě by byla lepší celková anestezie, i když ji také ne příliš dobře snáším (zvracení atd.). Prosím o Váš názor, eventuelně mi napište na e-mail. Děkuji
 Jaja 
  • 

Re: Re: Re: JSOU I JINA HLEDISKA , jen zasnu 

(3.6.2006 19:43:25)
Sice nejsem původně oslovená osoba, ale chtěla bych odpovědět na otázku: velmi dobré info k trhání krčních mandlí "z pohledu pacienta" jsem četla tento týden na jedné diskusi.
Je to na www.doktorka.cz, najdete to tam v diskusích, nevím přesně, jak se jmenuje téma, ale "krční mandle" v názvu určitě jsou.
Několik lidí tam velmi podrobně popsalo svoje zkušenosti s touto operací, byl tam i dost rozsáhlý příspěvek pacienta, který tuto operaci postoupil při lokálním umrtvení. Moc doporučuju.
 Ella+ 


Re: JSOU I JINA HLEDISKA 

(4.6.2006 17:14:10)
krční mandle k trhání se doporučují málokdy asi až teď,já byla jako malá v nemocnici s několika desítkami dětí,právě na vytržení krčních mandlí. Nevím jak je to možné,ale detailně si pamatuju zacházení sester s dětma,výraz v obličeji několika holčiček které po zákroku přivezli na pokoj,bylo to jak v otřesném hororu. Nakonec z mé "operace" sešlo,díky bohu a dnes mi ta samá lékařka která mě na operaci doporučila řekne,že se krční mandle nemají trhat protože se tím jen veškeré viry a bakterie posouvají dál na průdušky atd. Tak díky bohu za to,že mi je nevytrhli.

K té předkožce u chlapečků- posílala jsem dotaz pediatrovi -MUDr. Martin Gregora- a ten odpovídá na podobné dotazy takto: Jednoduchá odpověď zní: nepřetahovat, jen pokud to jde zcela volně bez jakéhokoli násilí, jinak vyčkat do 2-3 let.

Názory na péči o přirození chlapečků se v posledních letech změnily. Oproti razantnějším zásahům v minulosti se doporučuje spíše konzervativní postup.

Dřívější časné pokusy o přetahování a uvolňování předkožky se ukázaly jako nevhodné. Vedly často k drobným trhlinkám předkožky a následnému jizvení, nebo dokonce stavu, kdy předkožka nešla vrátit zpět přes žalud a násilné přetažení většinou na chirurgické ambulanci bylo velmi bolestivé a zbytečně traumatizující. To se obvykle stávalo poté, co lékař v ordinaci uvolnil předkožku a obnažil žalud a doporučil doma při koupání ve vaničce přetahovat. Rodiče podle rady v teplé vodě předkožku přes žalud přetáhli, ale zpátky už to nešlo. Dítě plakalo, kolem žaludu mělo bolestivý prstenec oteklé tkáně.Mimo jiné také proto je urology nyní doporučován zdrženlivý postup do 3 až 5 let.Předkožku můžeme doma přetahovat jen jde-li to zcela volně. Jinak počkáme,až dítě povyroste. Zůstává-li úzká a žalud nelze obnažit po 3 roce, rozhodne o dalším postupu obvykle specialista urolog.Uvolňování předkožky sondičkou, které se běžně provádělo ročním dětem v ambulancích praktického lékaře je minulostí.

 Míla,3 děti 
  • 

Re: Re: JSOU I JINA HLEDISKA 

(6.6.2006 11:36:08)
Milá Ello,
jestli myslíte Mudr. Gregoru ze Strakonické nemocnice,tak bych Vám chtěla napsat,že tento pan doktor velmi rád doporučuje neustále na něco čekat a po uplynutí této "čekací doby" Vás seřve,že je to zanedbaný.Píšu z vlastní zkušenosti,kdy nám pan doktor Gregora zanedbal nesestouplá varlátka-též doporučoval čekat a čekat.A dobu,kdy měl napsat hormonální injekce Pregnyl(v jednom roce) prostě prošvihnul.Díky němu musí syn podstoupit 2 operace.A to jsem se s ním o ty injekce i v ordinaci pohádala.Dneska vím,že jsem se měla sebrat a jít rovnou na dětskou urologii a dopadlo by to jinak a nebo si ty injekce vyřvat.
Pan doktor Gregora je dětský endokrinolog,což je trochu jiný obor než dětský urolog.
Radím vždy se poradit přímo se specialistou.
 Juri 


Re: Otřes 

(4.6.2006 22:32:54)
Mám velice podobný zážitek. Bylo mi sedm, sestra mě držela na klíně a doktor mi nějakou ostrou lžičkou vyloupl mandle, že mě to bolí to fakt nikoho nezajímalo. Navíc jsem musela jít sama bosky (tam mě vezli na vozíčku a já se zapomněla obout) studenou chodbou do pokoje, tu chodbu si pamatuju dodnes a to už bude skoro třicet let. Vím, že jsem několikrát spadla než jsem došla. Sestry měly veliký problém mi vyměnit i zakrvácenou plinku, když jsem za nimi přišla na sesternu. To byly časy.Dodnes nemám k lékařům moc důvěru a jsem moc ráda, že mé tři děti zatím neměly žádný vážnější zdravotní problém.
 Milada 
  • 

Re: Otřes 

(5.6.2006 9:20:18)
Asi v roce 1972 jsem zažila trhání mandlí a ještě jsme na tento zákrok stáli frontu a viděli u těch před námi. Je mi s toho zle dodnes
 AdaD 


Diky Bohu za obrizku 

(3.6.2006 12:26:36)
Tak tedy netreba zminovat, ze me clanek sokoval, to asi kazdeho. Nemene zazitky popsane v diskusi. Ziji v arabske zemi, obrizka novorozenych chlapecku je zde bezna. Muj syn to prodelal ve veku 3 tydnu (bezne se provadi uz od 7 dnu a z me zkusenosti a pozorovani cim spis tim lepe)s lokalni anestezii. Pak nasledoval 1 den nepohodli - pro me - nebot nemohl mit beznou plenu. Ale malicky se projevoval normalne, spinkal a papal jako jindy. A ma na cely zivot klid. Vrele doporucuji.
Trhani mandli, i kdyz jen nosnich, jsem take v detstvi absolvovala, s nejakym lokalnim umrtvenim, nebylo to nic moc, take si to dodnes pamatuji. Hlavne nebylo moc prijemne chovani personalu k nam malym pacientum, ve stylu "zbytecne neotravujte". Doufala jsme, ze dnes uz je to jine... Trochu mi to pripomina pristup personalu v ustavech v dnes tolik popularni kauze sitovych luzek, kdy zamestnanci je povazuji za nezbytne, nebot kdo ma na "chovance" (tento vyraz me osobne dost vadi)davat stale pozor - kdyz oni musi jit na kafe...
Mozna by nebylo od veci kdyby lekari a vubec zdravotnicky personal uz pri vobe povolani, pred nastupem studia ci pri zkouskach prosel psychologickymi testy jestli se pro dane povolani vubec hodi. Sama jsem lekare, ktery podle me nemel dost citu a pochopeni pro pacienta okamzite zmenila. U nas to nastesti bez problemu jde.
 anizek 
  • 

má zkušenost 

(4.6.2006 9:55:44)
Chtěla bych se podělit o mou zkušenost.Moje holčička od tří týdnů neustále plakala,samozřejmě jsem navštívila lékaře,který mi řekl ,že se malé děti tak projevují.Na mou otázku,že má neustále porodní váhu odpověděl,že kojené děti stojí tři týdny ny váze.Nakonec nechtěla pít ani z prsu,na to jsem dostala radu ,že mám přikrmovat.Nechtěla ani to,nakonec jsme skončily den před vánoci v nemocnici,kde jí udělali rentren a ct a hned večer vezli do Prahy na operaci,že tam prý má bud velkou cystu anebo nádor)na plicích),kde jí úspěšně odoperovali i když jí museli resekovat kus plíce.Nechci nikoho strašit,ale vytrvalý pláč u dítěte se nemá brát na lehkou váhu.Pavla
 Eva21546 


nejen tělesná bolest 

(4.6.2006 15:53:32)
Zrovna včera jsme byli na návštěvě, kde babička vyprávěla, jak bylo skvělé, když se děti krmili po 3 hodinách, sice prvních pár dní děti řvaly, ale pak si krásně zvykly a byly spokojené. A když jste chtěli, aby dítě už nejedlo v noci, hádejte, kolik prořvaných nocí vás to stálo? Jen tři! Fantazie. Tuhle u nás byla babička a měla RADOST
Takže myslím, že byly doby, kdy se podceňovali nejen pocity tělesné, ale i duševní. Eva
 Rosie 


Re: nejen tělesná bolest 

(4.6.2006 23:30:54)
No samozřejmě, víš, jak si tím posiluje plíce???? Ne, teď vážně, taky jsem rostla z podobných rad: moc nechovat, bude rozmazlená a vy budete tancovat jen podle ní. V noci nekrmit, nemůže mít přece hlad a musí se naučit spát. Když chce kojit po 2 hodinách - no to je ale nesmysl, to je moc brzo, za nás to bylo po 3 a je to tak akorát, pak ho to neodnaučíte, čtení před spaním? No navykne si a budeš mít otročinu... Plínky? Do jednoho roka už musí být bez nich... ale tohle by patřilo do rubriky " které výroky nesnáším"
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Re: nejen tělesná bolest 

(5.6.2006 11:28:24)
ahoj,

moje "vzácná" tchýně mě velmi často bombarduje těmito radami. Např. nočník doporučovala už od 5 měsíců, i když Viki ještě neseděl. Na odpověď, že to pediatři nedoporučují dříve než v 18 měsících, má odpověď, že jsou poplaceni od Pampers, aby jim zajistili větší odbyt plenek. No není roztomilá?!
Je to asi ale hodně i v generaci našich rodičů, snad se to časem změní.
Je to na nás, holky :-)
 B+3měs mimi 
  • 

Re: Re: Re: nejen tělesná bolest 

(5.6.2006 12:39:05)
Taky je prý při prořezávání zoubků lepší chleba, ze speciální chladivé pomůcky určené pro kojence by mohlo dítě dostat revma!!! :-) No, uvidíme za 25-30 let, třeba budeme mít lepší rady ohledně mimi, ale úplně nejlepší je neradit, každá máma má snad svůj rozum a chce přece pro svého broučka to nejlepší!
 Eva K 
  • 

rady 

(5.6.2006 12:58:45)
Moje máma má naštěstí lepší přístup - dnes se to dělá všechno jinak. Třeba ji něco překvapilo - autosedačka i pro novorozence, ale nechala si to vysvětlit. Mít obě babičky radící, to bych se cvokla!:-)

Ale prdíky se vyhání pořád stejně!:-)) Řeči o rozmazlování mi lezou krkem, tuhle tchýně říkala, že ji rozmazlíme, když ji po jídle chováme - nevím ale, jak jinak by si odříhnutí představovala! Že bychom jí třeba opřeli někde v koutě:-).

Lucinku chováme a krmíme, kdykoliv si řekne a už sklízíme první úspěch - vydrží i 15 minut spokojená sama s hračkami! A první noční kojení je po šesti hodinách, pak po třech! Přes den stále po dvou, ale co - vždyť nemám na práci nic jiného!:-)

Jsem moc ráda, že moje máma nám jako dětem dávala najíst, když jsme měli hlad! Jen mi závidí, že můžu nakojit kdekoliv (stačí vyšší patník:-)), to se za ní nevedlo. Kdybych se s tou mojí slečnou měla omezovat dle kojení, nedostaneme se z domu!

A to jste slyšeli -teplá plenka na bříško roztahuju vzduch uvnitř a miminko to bolí zaražený větřík ještě více (tchýně).

Eva
 Jasněnka 
  • 

Re: rady 

(10.6.2006 0:47:20)
Taky se dřív děti posazovaly do kouta postýlky a obložily se polštáři. Koukejte, jak pěkně sedí...
 Eva K 
  • 

Re: Re: rady 

(10.6.2006 10:41:57)
Aha, tak to měla tchýně na mysli, když říkala, že ji rozmazlíme, když ji pokaždém jídle chováme (podotýkám, že na rameni kvůli odříhnutí:-)).

Jojo, naše dcera bude příšerný protiva dítě, kdykoliv zapláče, odstraníme příčinu (pokud ji tedy objevíme:-))!

Eva, Lucie 3m
 Jasněnka 
  • 

Re: Re: Re: Re: nejen tělesná bolest 

(10.6.2006 0:51:37)
Já si vždycky říkám, že já jsem za dítě odpovědná a když se mi tím chlebem zadusí, tak těžko budu policistům vysvětlovat, že mi to radila tchýně.
A dcerce je deset měsíců a už od půl roku slýchám pravidelně, že už by na ten nočník měla. Máme ho koupený, ale zatím je na skříni, tak když hlídá tchýně, tak kontroluju, jestli je zaprášený. To bych jí asi zakousla.
 Eva21546 


nejen tělesná bolest 

(4.6.2006 15:54:15)
Zrovna včera jsme byli na návštěvě, kde babička vyprávěla, jak bylo skvělé, když se děti krmili po 3 hodinách, sice prvních pár dní děti řvaly, ale pak si krásně zvykly a byly spokojené. A když jste chtěli, aby dítě už nejedlo v noci, hádejte, kolik prořvaných nocí vás to stálo? Jen tři! Fantazie. Tuhle u nás byla babička a měla RADOST, že slyší naši dceru plakat (větříky), povídala něco o hlasivkách!
Takže myslím, že byly doby, kdy se podceňovali nejen pocity tělesné, ale i duševní. Eva
 B+3 měs mimi 
  • 

Re: nejen tělesná bolest 

(4.6.2006 16:12:32)
No jo, babičky a jejich rady... Nechat mimi "vyřvat", aby se moc nerozmazlilo, dát mu čajíček, určitě má žízeň, i když je plně kojené a podobné "rady" mě taky někdy dokážou zvednout ze židle. Nic proti babičkám, ale před 25-30 lety to asi bylo jiné, asi šílené...
 Eva K 
  • 

Re: Re: nejen tělesná bolest 

(5.6.2006 13:07:43)
Jo, a my jsme ta generace, která z toho vzešla! Moje máma byla naštěstí nepošlušná a dala nám najíst dle hladu.. Kojila 4-6 měsíců a byla v poradně jedna z mála. Viděla bych to na laktační krizi, prý přestala mít mléko.

A když nechtěl malý synek na velkou nočník, namazala mu tchýně hovínko z pleny do ksichtu. A ještě to dnes vypráví jako vtipnou vzpomínku!

Eva
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: nejen tělesná bolest 

(5.6.2006 13:26:20)
Ahoj Evo,
tak takovou historku jsem jeste neslysela - je to sila!!!!
L.
 Eva K 
  • 

nejen tělesná bolest 

(6.6.2006 11:41:12)
Vyprávěla to s úsměvem i jako skvělý typ - pomohlo to, chlapeček začal chodit na velkou na nočník.
Jsem zvědavá, jak se mi podaří nenechat ji příliš dlouho samotnou s dětmi, bohužel sní o dovolené s nimi!:-(( Eva
 hanka 
  • 

Re: Re: Re: nejen tělesná bolest 

(6.6.2006 8:34:50)
já jsem taky generace, která nebyla moc rozmazlována, a u svého syna dělám pravý opak. Docela by mne zajímal názorový posun nás všech současných maminek malých dětí až budeme babičky a budeme radit svým dcerám, jak vyjít s potomkem. Aby jsme se nedivili_:))))
 hanka 
  • 

Re: Re: Re: nejen tělesná bolest 

(6.6.2006 8:34:52)
já jsem taky generace, která nebyla moc rozmazlována, a u svého syna dělám pravý opak. Docela by mne zajímal názorový posun nás všech současných maminek malých dětí až budeme babičky a budeme radit svým dcerám, jak vyjít s potomkem. Aby jsme se nedivili_:))))
 Eva K 
  • 

nejen tělesná bolest 

(6.6.2006 11:39:19)
Doufám, že se mi podaří být jako moje mamka - za nás se to dělalo tak a tak, ale dnes je všechno jinak. Hlavně aby se nevrátili k té přísnosti!

Eva
 Boďka 


Re: nejen tělesná bolest 

(4.6.2006 17:50:12)
keď už spomínate tie rady starších, tak som si spomenula, ako svokor mojej sestry reagoval na to, keď moja sestra bežala nakojiť svoje 3-mesačné bábo, ktoré plakalo. Vraj "skáčete, ako vám ona píska". Bábätko podľa neho treba nechať poriadne vyrevať, brať na ruky treba len pri nevyhnutných manipulačných úkonoch (kŕmenie, prebaľovanie), inak z neho samozrejme vyrastie už v útlom veku tyran, čo bude sekírovať svojich rodičov.

 Andrea 
  • 

prosím o radu !!!!! 

(7.10.2007 21:25:51)
Prosím o jakoukoliv radu ohl mého 5ti měsíčního syna. Přesně co se tu popisuje ohl bolesti , kroucení,brečení téměř 24hodin neklid atd....probíhá od jeho narození do teď, stále ho chovám,ale nic nepomáhá, propíná se do luku a brečí a brečí,už jsem z toho tak unavená a nešťastná,protože nevím jak mu pomoci,neusne jinak než že se ubrečí....byli jsme na pozorování v nemocnici,brali mu jen krev a moč a sono bříška - v pořádku,pak nás pustili domů a vše trvá nadále,motoricky je trochu pozadu,neboť mu jeho kroucení nedovolí se převrátit na bok,je neustále v záklonu,chodíme na rehabilitaci ale to brečí ještě víc,když s ním cvičím. Nenapadá někoho co by mu mohlo být?? popř kam se obrátit na jaké vyšetení?
 mamina 
  • 

Re: prosím o radu !!!!! 

(7.10.2007 21:54:24)
Posilam radu - zkuste ROZHODNĚ neurologii, pak je ještě v Motole poradna pro pláč kojenců - přepojí Vás z centrály 224431111. Nenech se odbýt u dětské doktorky, mě doktorka první dva měsíce tvrdila, že můj syn brečí jen proto, že má náturu po mě a pak mu najednou zjistili zvýšený svalový tonus, reflux, zablokovanou krční páteř ještě od porodu!!!, v roce mu zjistili dráždivý tračník baolat.. museli jsme to všechno léčit a teď je syn naprosto v pohodě.

Každopádně výborní jsou v dětské nemocnici v Praze, ul. Ke Karlovu...

A přečti si příspěvky tady http://www.porodnice.cz/poradny.asp?rubrika=4&idp=34&stranka=72 nebo na rodině, ale nevěř rozhodně tomu, že dítě brečí jen proto, že se mu chce!! NECHCE SE MU BREČET, ale může se dost trápit!! Obzvlášť, jestli brečí častěji a v různých situacích,sleduj to a piš si to, třeba na něco přijdeš. Navíc ty si taky zasloužíš pohodové usměvavé miminko!

My se synem chodili na cvičení na zvýšený svalový tonus sem: Říhová Drahomíra, Jeseniova 58, Praha 3, tel.: 222 584 101 . paní Říhová je naprosto skvělá, prcky má zmáknutý a ví i to, co normální doktoři nevědí. třeba se Ti na něj jenom podívá a uklidní tě, třeba na něco přijde. Kdybych se z Prahy 3 nestěhovala, chodila bych za ní klidně i s vymyšleným úrazem, hodně jsem si od ní vzala. Nějak netuším, jestli jsi z Prahy nebo okolí, ale pokud ne a nepomůžou ti v místě bydliště, zkus tipy, které jsem ti tady napsala, je opravdu zbytečné, aby ses s mimouškem zbytečně trápila.

-


 Andea 
  • 

Re: prosím o radu !!!!! 

(8.10.2007 9:50:56)
Děkuji za odpověď, na neurologii jsme byli když mu bylo 6.týdnů , prý ok, byl rozespalý a v pohodě , já prej příliš úzkostlivá v šestinedělí, do 3.měsíců to sváděly na prdíky, teď už o nich nemůže být ani řeč...výměna mléka za omneo pro šetrné zažívání a kapičky,navíc na tý rehabilitaci zjistily vývoj v záklonu a to může být myslím i to zvýšený sval napětí, nemůže taky sám usnout, jak jsem řekla, něco ho trápí a tak řve a řve když usíná, tře si očka a pořád to s ním cuká, nožičkama tře o sebe, je celej propnutej, někdy ho nemůžu ani udržet, jak se propíná....je mi z toho smutno že mu nemůžu pomoct ....když se nekroutí, tak brečí a pořád dokola....usměje se jen když se probudí a vidí mě...na hračky reaguje, ale celé tělo šponuje a kroutí, prostě neklid a pláč...
 mamina 
  • 

Re: prosím o radu !!!!! 

(8.10.2007 21:21:36)
Andreo, a odkud vlastne jsi?? Nenech se odbyt, zkus jine doktory, zkus tu poradnu, jde o tvoje dite. Cvicite Vojtu?? Kdyztak mi muzes napsat na zemlik@seznam.cz
 Veronika 
  • 

Re: prosím o radu !!!!! 

(8.11.2007 21:35:17)
Ahoj Andrej,

ja ti bohuzel neporadim, ale muzu te aspon trochu uklidnit, ze mame doma to same, akorat v ruzovem´- mam holcicku. Od narozeni cele dny jen breci, doktorka mi tvrdila, ze rve hlady, tak jsem kvuli tomu zacala s prikrmama, ale bylo to stejne. Ted ji jsou 4 mesice, ale je porad extremne neklidna, place, nemuze usnout, krouti se, propina.
Dnes nas poslali na rehabilitaci pro zvysene svalove napeti, ale obavam se, ze to take moc nepomuze. Jsem z ni zoufala. Musim se ji non stop aktivne venovat.
 linďour 


na bolest čípky 

(2.5.2013 10:16:30)
já musím říct, že většinu bolesti u mimča způsobilo buď očkování a nebo zoubky, naštěstí jsme jiný závažný problém neměli. mně osobně se dost osvědčil nurofen pro děti...u zouků jsem dávala raději čípky..tam byla jistota, že to mimčo nevyhodí ven.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.