| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Dítě jako svědek intimností

 Celkem 89 názorů.
 Sláfka 


Různé pohledy 

(22.5.2006 10:07:26)
Myslím si, že na toto existují různé úhly pohledu. Ten nejzákladnější rozdíl bude mezi pojetím dospělých, kteří mají krátkou paměť a mezi pojetím dětí. Nevím, proč by se děti nemohly mezi sebou prohlížet, považují to zatím za přirozené a není asi důvod, proč by z jejich zájmu o poznávání světa mělo být vyřazeno lidské tělo. Poznat a pochopit rozdíly mezi tělem holčičky a chlapečka patří mezi to. Stejně tak, pokud jde o dětskou masturbaci a jiné projevy poznávání vlastního těla. Proč se "to nedělá"? Když jsem byla malá, nikdo doma nedokázal ani říct, abych si umyla prdelku nebo něco takového, vždycky jen "umyj se tam dole" "nešahej si tam" apod. Z vlastní zkušenosti (a pamatuji si toho hodně i ze školky) vím, že se o tělo a jeho funkce zajímá většina dětí a zvědavost přináší experimenty. Jde spíš o to, aby si děti neublížily. Vzhledem k tomu, že máme otevřený vztah s mými dětmi a ony mají ke mně důvěru, znám i od nich mnoho těchto případů ze školky či s dětmi od sousedů, se kterými se mi svěřily. Nemohu nevzpomenout hlášky mého nejstaršího, když mu bylo pět let a zeptal se mne:" Maminko, máš mezi nohama taky takový to masíčko, jako tam má Betyna?" Betyna byla stejně stará sousedka od sousedů u babičky. Vysvětlila jsem mu, že ano, že to tam má každá holka a tím se lišíme od kluků. Upřímně si myslím, že by větší otevřenost k vlastnímu tělu byla přínosem, protože zbytečná pruderie vede k nepřijetí svého těla, komplexům a dalším potížím v dospělosti. Proč by měly být děti odmala vedeny k tomu, že lidské tělo, potažmo vlastní tělo je něco, na co se nesahá, o čem se nemluví ?
Něco jiného je intimita mezi rodiči. Tam je namístě vysvětlit, pokud se toho stanou děti svědky, že na tom není nic špatného, ale že je to soukromá věc mezi těmi lidmi.
A co se týče sexuálního zneužívání - je to hrozná věc, ale kdo určí, kdy se skutečně jedná o zneužívání? Nepovede strach z toho, jestli tyto doteky "jsou ještě normální" k citovému chladu a nedotýkání se dětí vůbec? S dětmi se mazlíme, ony to mají rády a nám je to pochopitelně také příjemné, příroda to tak zařídila. Potřebují doteky a kontakt. Moje babička, když mě umyla, dávala mi pusu na chodidla a na prdelku, drbaly jsme si navzájem záda. nemohl by to dnes někdo desinterpretovat jako sexuální obtěžování? Rodič by se měl cítit jistý ve vztahu ke svému dítěti a ne přemýšlet, jestli ho za to či ono někdo nemůže postihnout, potažmo mu dítě vzít. A opět jsem přesvědčená, že tato nejistota a strach a to, že "děti mají s dospělými tajemství, která nemají vyzradit", spočívají spíš na této nejistotě, než skutečných úchylkách a zneužívání (i když ani tyto případy nechci podceňovat) a na vlastním vztahu-nevztahu ke svému tělu, který si vybudovaly v dětství.
Kam to vede ad absurdum můžeme vidět v USA, kde musejí miminka i na soukromém pozemku nosit plavky, pokud jsou to děvčátka, dokonce dvoudílné plavky. A hysterie ze "sexuálního zneužívání" pokračuje např. obavou matky pomoci dvouletému dítěti na veřejnosti s potřebou, aby sáhnutím na jeho genitálie nebyla označena za úchylačku...
 Lenka C. 
  • 

Re: Různé pohledy 

(22.5.2006 11:42:12)
Strašné!!!! Zírám jak takovýto STRAŠNÝ článek může publikovat doktor filozofie v odborném časopisu.
Plně souhlasím se Sláfkou!!!!
A vůbec jsem nepochopila proč jsou do jednoho článku shrnuty intimnosti rodičů, sebepoznávání a sexuální zneužívání. Jedná se o tři úplně odlišné témata, které se ve článku pouze povrchně nakously.
A téma dětská masturbace? Zajímal by mne moc důvod, proč "se to nedělá"?!
Kolik je paní PhDr. Daniele Kramulové let? Kdy článek napsala? Před dvaceti lety?
 Jitka, dcera 5,5 roku, syn 5 měsíců 
  • 

Re: Re: Různé pohledy 

(22.5.2006 12:10:22)
Přidávám se k vám. Věta "To se nedělá" mne taky dostala.
 Darina(33let)+ Kačenka 3 roky 
  • 

Re: Re: Re: Různé pohledy 

(2.2.2007 23:34:36)
určitě bylo myšleno,že se to nedělá na veřejnosti,před ostatními lidmi-s čímž souhlasím...stejně jako např.odplivnutí na trávu,když mám rýmu...
 Marta 
  • 

Re: Re: Různé pohledy 

(28.5.2006 18:17:16)
Mě se ten článek taky moc nezdá.
O tom, že masturbace je normální se mluví veřejně. Docela mě šokovalo, když mi tchýně, která dělá ve školce, říkala, že 1 dívka masturbovala, že to je hrůza. Mě to přišlo, že je to 1. normální a 2. je to asi výsledek toho, že paní učitelka děti nutí po obědě spát, ikdyž se jim nechce. Nedovolí, aby se v tichosti zabavily jinak, např. si kreslily, modelovaly,... Pak se nemůže divit, že se děti pod peřinou nudí a třeba i masturbují.
Docela mě také překvapilo, že takto puritánská školka nutí děti, aby se ve třídě před spaním svlékly do naha. A na bazén taky musí chodit nahé. Na stejný bazén chodíme v hodinách pro veřejnost a plavky musí mít i mimina. Je to v provozním řádu.
Pak tedy nevím, kde je hranice toho, kdy na jedné straně dítěti nemůžeme na veřejnosti ani utřít zadek po vykonání potřeby a na straně druhé se děti mají veřejně svlékat před ostatními.
Docela si vzpomínám, jak trpěl můj stud, kdy jsme se na 1. stupni základky museli do tělocviku převlékat ve třídě s kluky. A to jsme se svlékaly jen do kalhotek a tílka.
A nikdy nezapomenu, jak jsem na základce trpěla při preventivních prohlídkách u lékařky. Všechny holky musely najednou do ordinace. Musely jsme být bez košilky a mě už rostly prsa. To pak tady ta paní doktorka má určovat jestli dítě není sexuálně zneužívané? Mě tedy sexuálně zneužila právě ona. Nechala má prsa ukazovat před 15 lidmi. Nikdy jí to neodpustím a nikdy jsem k ní nenašla důvěru jakou by měl mít pacient k lékaři. S jakou radostí jsem od ní v 19 letech sebrala kartu a navždy zmizela.
 David 
  • 

Re: Různé pohledy 

(24.5.2006 7:29:06)
Neskutečné, možná jsme článek všichni jenom špatně pochopili nebo se paní doktorka třeba neumí správně vyjadřovat protože v jiném případě bych ji zakázal dětem "pomáhat". Opravdu by jsme skončili jako v americe kde je pomalu tresné společné koupání ve vaně.
 Zuzka 
  • 

Re: Různé pohledy 

(28.5.2006 12:57:25)
Neviem kde ste prisli k informacii ze v USA dievcatka musia nosit dvojdielne plavky. Je pravda ze vsetky deticky na vrejnych kupaliskach musia mat zakryte genitalie a ja to absolutne schvalujem. Zial Amerika je krajina kde je vyskyt pedofilov a roznych inych zivlov neporovnatelne vyssi ako v Europe. A ked plavky nevadia detickam, nevidim dovod preco by mali to malo robit problem nam dospelym. Pamatam si ze ako male dievca(cca10r) som nechcela vliezt do bazena na kupalisku lebo som raz videla ako na jeho okraji stoji maly chlapcek a cika na okraj bazena, voda to zmietla rovno do bazena. Odvtedy sa mi vzdy dvihal zaludok ked som si na to pomyslela kolko deti(hoci aj uplne malinkych) toto spravilo a ja som si pri plavani chlipla vody. Nastastie dnes uz existuju predpokladam ze aj v Europe plienkove plavky pre najmensich a tak je to dobre aj z tohto hladiska. Inak USA a Kanada patria podla mna ku krajinam s vynikajucimi zakonmi na ochranu deti. Slovensko sa nemoze ani porovnat s legislativou tu. O Cechach prehlad nemam. Pekny den.
 Lada + dcera 1 rok 
  • 

Re: Re: Různé pohledy 

(29.5.2006 10:54:30)
No nevím jestli, když se dítě vyčůrá ve vodě do plavek to zabrání znečištění vody, řekla bych, že v tomto případě je to zbytečné. Dávat malému dítěti plavky je blbost!!! ta mokrá látka je daleko nebezpečnější, než to že je roční holčička s holou prdelkou.Naší malé bych plavky nedala, protože chci chránit její zdraví.
Jinak mě ten článek příjde taky jak ze sedmdesátých let. Jenže věřím tomu, že se podle něj některé učitelky ve školkách chovají a to mě děsí. Manžel je zviklí spát jen v triku, ale už přemýšlí že až naše holčička půjde do školky bude muset používat trencle. Aby pak se ve školce nezrozpovídala že tatínek chodí doma nahatý a pak by se z toho mohl stát problém.
 Petra,Madlenka05 a Michálek06 


Re: Různé pohledy 

(31.5.2006 16:15:40)
No tak z tohohle článku jsem mírně zaskočená, nezatoulal se sem z dob komunismu? Co je špatného na tom, že se děti okukují, myslím, že to děti dělaly, dělají a dělat budou a dělala to dost pravděpodobně i paní doktorka Kramulová....
 Luďa 
  • 

Re: Různé pohledy 

(8.2.2007 23:18:17)
Plně s Vámi souhlasím, vystihla jste to přesně a do detailu.
Jen mě v článku p. psycholožky zaráží, že dětem máme říkat, že mastrubace je něco co děti dělat nemají, ale přitom v jiném odborném článku jsem četla, že i děti mají své erotické představy a podle toho jednají, tudíž není prý dobré jim to zakazovat, jen je upozornit, že taková věc je velmi osobní a proto je nutno ji provádět v soukromí a můj osobní názor je takový, že tak je to správně. Nebo se mýlím?
 máma předškoláka 
  • 

Společné toalety 

(22.5.2006 12:12:52)
"Řešili jsme případ jednoho takového vyspělého chlapečka, u něhož se už projevovaly první prepubertální příznaky, s nimiž se náležitě chlubil holčičkám," vypráví psycholožka. Skupinka kamarádů jednoduše zaběhla na společné toalety a celá záležitost se provalila, až když se jedna z dívenek svěřila doma. "

Jaká záležitost??? Nějak jsem nepochopila, co se tam jako stalo? Předpokládám, že ten chlepeček nikoho neznásilnil. Asi se jen "chlubil" se svým camprlíkem nebo tam dokonce masturboval? Autorka by se mohla lépe vyjádřit, aby bylo pochopitelné, o čem vůbec mluví.
A co vůbec má znamenat to "předcházení podobným akcím, kterým nahrávají společné toalety a stinné keře"??? To mi připadá, jako že má ta učitelka dělat bachařku a kontrolovat, jestli si děti navzájem neprohlížejí pohlavní orgány???!!! A pokud jsou na zahradě keře, tak všechno osekat a vyplenit, ať jsou děti pěkně na očích pod dozorem bachařky!!!
No chudáci děcka! Jestli si náhodou autorka nemyslí, že by člověk (dítě) měl vidět pohlavní orgány druhého pohlaví až při svatební noci!
 Anežka, zatím bezdětná 
  • 

Re: Společné toalety 

(22.5.2006 12:47:17)
musím se také připojit - pokud sám autor článků neumí věci nazývat pravými jmény, asi ani jeho názory nemůžeme pokládat za zrovna pokrokové....
Jako učitelka v MŠ si myslím, že čím víc bychom děti napomínali, že to se nesmí apod, tak tím víc by to vzbuzovalo jejich zvědavost - a ne jen tu přirozenou, při které se hrají na doktory a nenápadně vysledovávají rozdíly mezi děvčátky a chlapci.
Vždyť i ve výukových plánech je poměrně velké téma, kdy s dětmi probíráme lidské tělo a říkáme si o rozdílech mezi holčičkami a chlapci... a není divu, že chtějí vidět, jak "to" vypadá u holčiček a jak u kluků... a je to přirozené.
ale to je podle mě úplně mimo téma - podle názvu článku jsem usoudila, že se dovím, že se dětem prostě musí vysvětlit, že je to přirozené, ale že je to jen mezi mámou a tátou. Možná jsem také čekala pár tipů, jak to vysvětlit... A také by jim mělo být vysvětleno, že tak si maminka s tatínkem vyjadřují, že se mají rádi... Ale ne, že z toho uděláme dětem zakázané téma.... Děti chtějí na jasnou otázku jasnou odpověď a s nejakým obcházením odpovědi se prostě nespokojí...
 Marek 
  • 

Pokládám tento článek za velmi obecný 

(25.5.2006 20:29:13)
Pokládám tento článek za velmi obecný a celkem nic moc nového neříkající. Některé názory jsou lehce mimo dobu.
 Katka 
  • 

Bože můj... 

(22.5.2006 12:46:28)
...kde tu paní vyhrabali?

Nicméně, chci se poptat, jak řešíte vlastně manželské radosti. Mám roční dítě a malý byt. Občas nám to s mužem ujede přes den, snažíme se potichu, nenápadně, normálně a koťátko si zatím chvilku hraje samo (ve stejné místnosti). Sdílíte taky názor, že pokud se z toho nedělá drama, žádné trauma se nekoná?
 Eliška Nova 


Re: Bože můj... 

(22.5.2006 13:03:19)
My také mame docel malý byt ale máme skoro 2 letou dcerku a tak si myslím že čím je dítě starší tím je vnímavější taky nám to ujede občas al jinak se snažíme aby dcerak spala nebo byla v malé místnosti ale když máte kam malé mimi tak to ještě nevadí.....jinak s názory v článku typu "to se nedělá nesmí se to nešahej si tam" tak to je opravdu předpotopní a hloupé dítě bude mít spíš z toho tarauma i do pozdějšího věku
 marie 
  • 

já si myslím něco jiného 

(22.5.2006 13:10:36)
tak v první řadě je ten článek ne pro maminy, ale pro učitelky ve školce. a musím se přiznat, že když jsem učila ve školce a při poledním spaní se děti oddávaly onanii tak, že to viděla a slyšela celá ložnice, tak jsem se snažila, aby se zabývaly něčím jiným a hlavně aby přitom nebyly vidět a slyšet. po pravdě, pokud učíte ve školce a sedíte vedle lehátka, na kterém si holčička strká prsty do vagíny, a někdo vás uvidí, tak nevím nevím, co si o vás pomyslí.
a myslím, že není fér vytrhávat věty z kontextu - já tohle číslo časopisu mám doma a i když se se vším v tomhle článku neidentifikuji, nemyslím si, že si paní Kramulová zaslouží takovou děsnou kritiku.
a k sexu v bytě, kde je bdělé dítě - to fakt asi záleží na vás a na dítěti, já bych se snad ani nebála toho, že mne uvidí, jako že když se mu něco stane, tak nebudu schopna mu pomoci, a hlavně mne broukající dítko "zchladí", prostě to nejde.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Bože můj... 

(22.5.2006 20:58:21)
Abych pravdu řekla, tak dělat to dětem takhle na očím mi zase tak úplně košer nepřipadá. Snad jednou za čas, ale asi ne dělat z toho pravidlo. A v noci - tma je milosrdná, přikryje vše a děti tvrdě spí. Myslím, že nejlepší je, když rodiče mají vlastní ložnici (to se nás bohužel zatím netýká). Nejsem pro úplně sexuální otevřenost, děti dle mého názoru nemusí vidět úplně vše.
 Agnes (2 děti) 
  • 

Re: Re: Bože můj... 

(23.5.2006 14:08:34)
Tak s tímto názorem se plně ztotožňuju. Přijde mi to vůči dětem bezohledné, sobecké a zavání to exhibicionismem. A myslet si, že "si koťátko zatím hraje samo" a nevnímá, co se v místnosti děje, je naivní, protože děti vnímají všechno, i když to tak třeba nevypadá. Před dětmi bych nikdy nesouložila(ať jsou moje nebo cizí), zejména kvůli nim, ale taky bych se na to nemohla soustředit a nikdy bych se tak neuvolnila a neužila bych si to. adí mi to i potmě, když děti spí, proto jsme se dočasně přesunuli do jiné místnosti (navíc nám vrže postel ;-)).
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Bože můj... 

(23.5.2006 20:01:36)
Ano, ideální by to bylo jinak. Máme ovšem jednopokojový byt. Syn s námi spí v posteli, vlastním pelíškem pohrdl. Z toho jaksi plyne, že míra sdílené intimity je holt větší. V noci, když "spí", přesouváme se do druhého rohu na zem, ale podmínky jsou takové, že mi tohle přijde pokrytečtější a tím pádem nebezpečnější. Nejsem žádný maniak, který souloží na stole u snídaně, ale jak jsem říkala, někdy nám to s mužem ujede přes den.
 Petra, dcera 8 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bože můj... 

(24.5.2006 17:41:33)
Tyjo, váš apetit vám závidím. Už od narození naší malé s tím máme oba s manželem problém - třeba jak se musíme kontrolovat, abychom ji nevzbudili...Sice spí ve své postýlce ve svém koutku, ale stejně. Rozhodně bych to před ní nemohla dělat, ani kdyby byla malé miminko (kde by jí to nemohlo vadit ani náhodou) - stejně bych měla takový blok. A to nejsem žádná puritánka, když jsme s manželem začínali chodit, dělali jsme to běžně 5x denně. Teď jsme však máma a táta a jak všechny děti vědí, jejich rodiče "to přece nedělají" :-))) Bane, dělám si legraci, ale nejlepší asi je, když je dítě někde mimo byt třeba s babičkou. Ne?
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Proč se to nedělá??????? 

(22.5.2006 12:46:28)
Tedy tomu také nerozumím... proč se TO nedělá? Dělá se to paní doktorko, dělá a (jak pravil jeden klasik) kdo popírá, že to kdy dělal, dělá to stále.... A co si budeme zastírat - pokud budeme od partnera odloučeny na dlouhou dobu (pobyt v lázních, studijní stáž a pod.), tak k tomu může snadno dojít i u lidí dospělých a žijících v citově vyrovnaném a sexuálně uspokojivém vztahu...

My jsme se při vysvětlování dostali až na to, že dotyky mezi nožičkama jsou moc příjemné, ale patří k nim hygiena a soukromí (cca ve 4 letech, když jsme u dcerky zaznamenali sebeukájení, které ovšem ze zvyku začínala používat i např. z nudy při čekání na vlak :-))) .
A pokud se mne dcera ptala - když byla už větší - na milování, měla jsem na co navázat. Ty příjemné dotyky jsou přeci ještě příjemnější, když je dělá někdo hodně, ale opravdu hodně blízký, kdo tě moc má rád a ty máš ráda jeho. Takové věci už dívka v cca 12 - 13 letech dovede pochopit. Samozřejmě jsme to rozvinuli, popovídli si o dalších věcech, ale kdybych s ní ve 4 letech nejednala otevřeně, tak se v těch 12 třeba na věci mnohem důležitější nezeptala... A nemyslete si, že dítěti jen tak snadno odvedete pozornost a ONO SI TOHO NEVŠIMNE. Já si pamatuji z raného dětství, jak moji maminku pohoršily moje experimenty s proudem vody ze sprchy.... A její snaha odvést pozornost byla i mně tak, ale TAK nápadná, že jsem od toho okamžiku věděla, že tyto příjemné věci musím dělat tak, aby je neviděla :o)))

Simča

PS. ŠMANKOTE, třeba jsem se také dopustila sexuálního zneužívání - my jsme holky po vykoupání pusinkovali okolo pupíčku..... No ještě, že nemám syna, aby mně někdo nenařkl z orálu ... :o)))) Ale manžel vy se nad tím měl zamyslet, nebo se jít raději zrovna udat....
Když jde naše "malá" (8 let) ze sprchy v osušce, tak i dnes jí nekdy ze psiny táta strhne osušku, dá jí na bříško či záda rty a foukne, což vydá zvuk jako "větry" a na kůži to lechtá. Holka se tomu řehtá a řekla bych, že si zneužívaná tedy vůbec nepřipadá....
 Ee 
  • 

Re: Proč se to nedělá??????? 

(22.5.2006 13:03:33)
Jééé, to je krásné! Škoda, že se se mnou v dětství/pubertě takhle nikdo nebavil o sexu a věcech souvisejících... Závidím Vašim dcerám. S kým jiným by to měl člověk probrat než s rodiči? (Musím říct, že Bravo, Dívka a vrstevníci nejsou úplně vhodným zdrojem informací.)

Docela by mne zajímaly některé rady jak "TO" dětem v různých věkových obdobích podat, aby člověk neztratil důvěru, nepřehnal to apod. Např. známá je lékařka a její otevřenost mi přijde až extrémní. Nedivila bych se, kdyby jednou dostala nápad předvést dětem sex na živo... :-)
 Líza 


Re: Proč se to nedělá??????? 

(22.5.2006 13:33:57)
No ono se to nedělá na veřejnosti - to snad (doufám) mělo být ve skutečnosti smyslem toho sdělení, ale to, co vypadlo, je dost podstatné. Pokud budem dětem říkat, že se to vůbec nedělá, jsme zpátky sto let za opicema.
 Lenka 
  • 

Re: Proč se to nedělá??????? 

(22.5.2006 14:32:11)
Já bych jenom dodala, že potřeba "samoobslužného ukájení" není vázaná jen na nedostatek jiných podnětů tohoto druhu. Přijde mi naprosto normální, když masturbuji i přesto, že nejsem dlouhodobě oddělená od svého manžela... Považuji masturbaci za přirozenou součást uspokojivého sexuálního vztahu s partnerem.
 Insula 


Re: Proč se to nedělá??????? 

(23.5.2006 12:18:15)
Taky jsem nepochopila, proč se to nedělá? Jen je třeba dítěti vysvětlit, že to patří do soukromí. Rozhodně si nemyslím, že je masturbace projevem pohlavního zneužívání. To je opravdu předpotopní názor.
 Martina, 2 kluci 


Ach jo 

(22.5.2006 12:58:50)
Hrozný článek - kdyby moji kluci slyšeli na ŠvP, že se TO nedělá, hrozně bych se naštvala na p. učitelku, protože se TO dělá!!!!
A vůbec celý duch článku mi připomíná některé moje kolegyně, které rádoby vcítivě podstrkují malým dětem své předsudky o tom, co se může říkat, slyšet, vidět, prožívat...fuj :-(
 Etinka 


Proč se schovávat? 

(22.5.2006 13:26:27)
Když jsem byla malá, tak se před námi ( já a bratr ) rodiče zamykali v koupelně, když se šli koupat, nikdy se před námi nesvlékali... Když jsme jeli do bazénu a mamka se přede mnou svlékla, tak jsem nevěděla kam s očima,cítila jsem se trapně. Nikdy se mnou nemluvila o intimnostech, vše jsem se dozvěděla od kamarádek..I teď v dospělosti mi dělá problém s ní o tom mluvit, stydím se. Teď mám dvě holčičky, neschováváme se před nima, když se koupu, tak mi 3 letá Adélka myje záda, ví že kluci mají pindíka a že táta ho má většího než její kamarád...Intimní chvilky s manželem si užíváme když spinkají, nebo jsou u babičky -to je jasné.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

To se nedělá 

(22.5.2006 13:34:06)
To se nedělá V PŘÍTOMNOSTI JINÝCH LIDÍ, mělo být zřejmě napsáno v článku.
 Ĺaďka, syn 1,5 roku 
  • 

Re: To se nedělá 

(5.1.2007 10:13:01)
Přesně tak. Při čtení reakcí typu: masturbovat je přeci normální" mě napadlo, zda tyto maminky nechjí děti, aby si často cumlaly prsty. Také vysvětluji synovi, že špinavé prsty se nedávají do pusy,a že do pusy patří jídlo.

Podobně i u masturbace vysvětlit, že to není slušné před lidmi a také dbát hygieny, ne? A z takového vysvětlení by snad trauma mít neměly. Také přeci děti učíme, že si mají před jídlem umývat ruce a jiné věci.
 veronika, Martínek 11/00, Tomášek 4/03 
  • 

intimnosti 

(22.5.2006 13:49:52)
Na koupališti nikomu není divné, když pobíhají různé děti nahé. Když se zahlídnou ve školce na záchodě, je to rozdíl?
Děti se můžou bavit o tom, jaké má kdo hračky, kdo nosí brýle, kdo má delší vlasy, ale na pohlavní orgány nesmí ani pomyslet? Děti si hrou přivykají na svět. A přece jim nemůžeme zakázat hru, jen jim doporučit, aby si "hráli" sami.
Veronika
 Sova 
  • 

článek mi hloupý nepřipadá 

(22.5.2006 14:19:35)
Dobrý den,
Pokud je článek pro učitelky v MŠ, jak zmínila Marie, pak jsem z některých ´ostrých´ výpadů na rozpacích. Nejsem puritánka, v sauně bývám nahatá, ale dvojice, co po sobě ´lezou v parku´ mi naopak dobře nedělají. Pokud ´to maminka s tatínkem dělají´, chceme u toho být spolu sami. Až si malá začne hrát ´sama se sebou´ budu se snažit jí vysvětlit, že je to tak osobní, že se to na veřejnosti nedělá. Stejně tak muckání s někým blízkým. Soukromí a ohledy k ostatním.

Vezměte si takovou absurditu. Když si hrajou s vaším požehnáním ve školce ´ukaž mi svoje a já ti ukážu svoje´ je to neškodné, totéž o pět let později už zpanikaříme a jak bych malým dětem vysvětlila nebezpečnost úchyláka, který jim taky jenom ´ukazuje svoje´, prostě nevím.

Pro mě školka je veřejný prostor. Prakticky to určitě jednoduché není, ale chtěla bych, aby ve školce malá získala zkušenosti o chování ve společnosti a tam to učitelčino ´omezení masturbace při odpoledním spánku :-)´ vítám. Navíc jsou tam různé děti, z různých prostředí, různých společenských norem.

Na absurdním příkladu, doma si můžeme chodit nahatí, ale ve školce ne. Jsou tam i děti, jejichž rodiče to vidí jinak. Tak proč to nerespektovat?



 Haluška 


Re: článek mi hloupý nepřipadá 

(22.5.2006 14:45:55)
Souhlasím se Sovou, taky nechápu ty rozhořčené výpady. Rozdílnosti pohlaví děti znají z domova už dávno před tím, než jdou do školky, tak proč by to měly až ve školce začít zkoumat? Když se z toho stane hromadná zábava, tak to spíš svědčí o tom, že se učitelka dětem příliš nevěnuje.
Taky se může snadno stát, že se takhle slabší dítě stane obětí "her", ze kterých pak může mít slušné trauma. Ne všechny děti jsou tak otrlé, a to už ve věku kolem šesti let může být problém (sama jsem takový problém měla v první třídě).
Co se týče masturbace, na to jsou opravdu rozdílné názory, jsou rodiny, kde rodičům nevadí, když si jejich dítka "hrajou" na veřejnosti a ještě na to téma před ostatními vtipkují. Ale myslím, že titíž rodiče by to sami na veřejnosti nedělali. Osobně si myslím, že na masturbaci nic moc přínosného není, a když se ze sebezkoumání stane nutkavé jednání, není to v pořádku. Děti často masturbací "řeší" nesoulad v rodině, nudu apod. Myslím, že ani v dnešní době, kdy je masturbace populární, by žádný dětský psycholog netleskal v případě, kdy malá dcerka, jejíž matka je posedlá úklidovou mánií, nedostatek matčina zájmu řeší masturbací.
Ale to jsem se dostala k trochu jinému tématu, než o čem se píše v článku.
 máma předškoláka 
  • 

Re: Re: článek mi hloupý nepřipadá 

(22.5.2006 14:57:32)
A nepřipadá ti, že by dítě mohlo mít trauma víc z toho, že ho učitelka při odpoledním odpočinku přijde přede všemi pokárat a nechá ho přejít se staženými kalhotami od pyžamka na "učitelskou válendu", kde bude pod dohledem????
Toto se totiž děje... :-(
 Sova 
  • 

Re: Re: Re: článek mi hloupý nepřipadá 

(22.5.2006 15:12:35)
Nebyla jsem ještě v té situaci, tak těžko říct. Tohle by pro mě asi bylo spíš na osobní rozhovor s příslušnou učitelkou, než na odsouzení postoje autorky článku.
Protože to je zrovna ten blbý emocionálně silný trest, před kterým autorka článku varuje, myslím. To se snad dá řešit i tak, že za tím děckem jdu a potichu mu řeknu, ať to mezi ostatními nedělá, ne? A možná mamince poradit, ať si to zkusí doma probrat.
Sova
 Jajka 
  • 

Re: článek mi hloupý nepřipadá 

(22.5.2006 15:04:40)
Já myslím, že v předchozích příspěvcích nikdo nepropagoval neomezenou masturbaci vždy a všude, naopak. Co jim vadilo, bylo sdělení "tohle se nedělá". Správně by věta měla znít "tohle se nedělá NA VEŘEJNOSTI". A to je podstatný rozdíl. Samozřejmě nikdo nezpochybnil, že školka je veřejný prostor a taky tak trochu učí děti životu v širší společnosti. Ale opět, nikdo z přítomných netvrdil, že je nutné tolerovat hlasitou masturbaci v odpoledním spánku (opět: vysvětlení o soukromí).

"Vezměte si takovou absurditu. Když si hrajou s vaším požehnáním ve školce ´ukaž mi svoje a já ti ukážu svoje´ je to neškodné, totéž o pět let později už zpanikaříme a jak bych malým dětem vysvětlila nebezpečnost úchyláka, který jim taky jenom ´ukazuje svoje´, prostě nevím."

Já ale vůbec nevidím tyhle tři příklady jako srovnatelné a jako zdůvodnění nějakého jednotného postoje k sexualitě. Mně to vůbec absurdní nepřipadá. Člověk se přece v průběhu života vyvíjí a zdánlivě stejné situace jsou v různém věku propastně odlišné vlivem postupného dospívání jedince.

Je něco úplně jiného, když se navzájem okukují dvě čtyřleté děti (a já si na to taky pamatuju, můj spolužák Petr ve školce byl první "exemplář", který jsem měla tu možnost si prohlédnout, a když o tom zpětně přemýšlím, tak to byl na dlouhou dobu poslední a jediný penis, který jsem viděla... a jsem ráda, že jsem v tomto směru nezůstala informace ušetřena, myslím, že by to bývalo mohlo být zdrojem nepatřičné zvědavosti v pozdějším věku) a když se okukuje čtyřletá holčička a čtyřicetiletý pán. Ale nevidím žádný problém v tom, když poučím své dítě, že s cizími dospěláky se prostě nemá bavit (a je jedno, jestli jí pán chce dát bonbón nebo něco ukázat, to myslím dítě vůbec nemusí řešit).

A také je nesrovnatelné, když si přirození ukazují děti ve školce (akt zvědavosti, poznávání světa) a dva šestnáctiletí (rozvíjí se sexualita).
To mám své čtyřleté dceři preventivně zakázat "ukaž mi svoje a já ti ukážu svoje", aby pak za deset let, až na ni přijde to období "pokročilejšího ukazování se", věděla předem, že se to nesmí? To je teprve absurdní.
 Sova 
  • 

Re: Re: článek mi hloupý nepřipadá 

(22.5.2006 15:36:20)
Psaný projev je vždycky omezený domýšlením kontextu a co tím chtěl ten druhý říct. Zkusím vysvětlit. Já jsme svůj do absurdna dotažený příklad nepopisovala jako "srovnatelné příklady a jako zdůvodnění nějakého jednotného postoje k sexualitě."

Myslím to tak, že když dítěti od malinka říkám, že pohlaví a mazlení je věc soukromá a osobní, nemusím pak řešit, od kdy (šest, osm, deset let?) "už to začíná být minimálně neslušné, neakceptovatelné, případně obtěžování".

Není to otázka života a smrti. Já bych jenom nedokázala vysvětlit, "proč si Honzík ve školce pindíka potahovat může a já se na to můžu dívat" a "proč je špatně, když pán v parku chce, abych mu ji ukázala, když se na ni s děckama ve školce díváme". Protože malí můžou a velcí ne? Asi by to tak šlo.

Kde je podle vás ta hranice? Malá má rok, ještě to není aktuální, ale mám i pětiletého synovce, tam už to možná aktuální je, hlavně po hlášce "Já už vím, proč ho někdy mám většího. Když se mi chce čůrat, tak je větší."
 Vladan 


Re: Re: Re: článek mi hloupý nepřipadá 

(22.5.2006 15:46:24)
Tu poslední hlášku jsem doma říkal taky. A tak nějak se to doma kupodivu neřešilo:-) V té době mi vůbec nepřišlo divné, zahlásit "Je tvrdý, musím čůrat:-))))" Dámy prominou, byl jsem pětiletý capart:-)
 Semeda 


Re: Re: Re: Re: článek mi hloupý nepřipadá 

(22.5.2006 22:59:39)
Hm, tohle řešíme s mým 3 letým synem neustále... "Je velký, musím čůrat"... Ale když mu čůrat nejde (což vám chlapům snad většinou nejde), tak mu "nabacá" - že prý zlobí... A už mě na to upozorňovala i učitelka v MŠ a já nevím co mu mám říct... Poradíš mi - jako chlap?
 Vladan 


Re: Re: Re: Re: Re: článek mi hloupý nepřipadá 

(23.5.2006 6:51:29)
:-) No, já bych to tak nehrotil. Ono to přejde samo. Jenom to "bacání" bych se mu snažil nějak rozmluvit (Např. "Je malej, nemůže za to") Taky je dobré mu říct, že "Když je velkej", tak musí chvíli počkat, než mu to čurání půjde.
Ono se to časem ustálí samo. Nevím, jestli tříletý kluk už chodí sám na záchod (teda bez pomoci), takže dost těžko poradit.
Rozhodně se to časem "ustálí", a to časem nemyslím několik let, spíš měsíců. Dítě časem samo pozná funkce svého těla.:-)
 Blanča 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: článek mi hloupý nepřipadá 

(23.5.2006 17:48:08)
je malej nemůže za to :)))) fakt dobrý. třeba to taky použiju - máme dvouletýho
 Anka_5+7 
  • 

Re: Re: Re: článek mi hloupý nepřipadá 

(22.5.2006 16:07:29)
Myslím si, že prohlížení si pohlaví ve školce mezi dětmi vubec nesouvisi s resenim problemu kontaktu dítěte s jinou osobou z důvodů sexuálních a také tak k tomu přistupuji...a nevidím důvod, jak by to mohlo ovlivnit mé vysvětlování mým dětem...pokud mi děti řeknou, že si ve školce prohlíželi "pipiky" a "pisule" s pousmáním jsem se jich zeptala jestli ho mají jiné než oni a řekly, že ne (mám holku a kluka) tak jsem se zeptala, co je na tom zajimave? a rekly, ze nic, ...neco vic z toho delame my dospeli a prave proto to deti tak zajima...samozrejme, ze jim vysvetlim, ze hrat si s vlastnim telem je prijemne, ale jenom pokud je u toho nikdo nevidí...take jsou pouceni, ze existuji nemocni lide, kteri druhym ublizuji treba i tim, ze si je prohlizi a sahaji na ne a to se nesmi delat...jinak se mi ten clanek take nelibil...neni v nem nic moc prinosneho, spis archaickeho...chce postihnout spoustu temat najednou a proto mi pripadaji jednotliva temata nedotazena...bez sexu bychom tady pomalu nikdo nebyl a pritom k tomu pristupujeme jako by to bylo neco speciálního, ale vrazdy, ublizovani a podobne veci si naše děti uvědomují skoro denně i když to tak nechceme a všichni ví, že to normální není...
 veronika, Martínek 11/00, Tomášek 4/03 
  • 

Proč je někdy větší? 

(23.5.2006 8:44:24)
Náš starší Martínek ví, že se mu pindík někdy zvětší, protože se připravuje na to, až bude velký. Že tak předá svoje semínka aby mohl mít děti. Včera se zrovna ptal, jestli na to bude dost velký. Bude, vyroste stejně, jako ti rostou ruky a nohy. Hotovo, konec. Ví, že má kuličky, v kterých jsou semínka, ze kterých budou děti. Ale až bude dospělý.
Jenže aby se s ním dalo takto bavit, museli jsme se tak bavit od malinka, od prvních dotazů, nikdy neodbývat tím, že je malý na správnou odpověď. Jestli se rodiče stydí mluvit otevřeně před dvouletým prckem, co budou dělat za 10 let? Ale nebudou to ani potřebovat, nikdo by se jich pak už neptal.
Veronika
 Haluška 


Re: Re: článek mi hloupý nepřipadá 

(22.5.2006 15:43:22)
Jajko,
mě celkem překvapuje, že jsi viděla ve školce poprvé nahatého kluka. Já se běžně koupala se svým o dva roky starším bratrancem a chodila jsem s rodiči na nudistickou pláž, takže co se týče informovanosti ohledně ženského a mužského těla, jsem na tom byla od raného dětství opravdu dobře. Přesto (nebo právě proto?) jsem v sobě měla (a jsem ráda) určitý stud a jakmile se ve mně trochu víc probudil, už mě na nudistickou pláž nikdo nedostal. Myslím si, že je důležité, aby děti věděly, co patří pouze do soukromí, a zdravou míru studu měly, myslím, že si dokážeme všichni představit, jaké může absence studu mít následky.
 Jajka 
  • 

Re: Re: Re: článek mi hloupý nepřipadá 

(22.5.2006 16:32:56)
No u nás doma rodiče nazí nikdy nebyli (to prosím neber jako že bych to myslela zle, nic proti tomu nemám a s manželem někdy doma neoblečení chodíme), prostě proto, že jsme byli vícegenerační soužití a s babičkou a dědou k tomu by to asi bylo trochu na pováženou :o) Taky jsem z jižní Moravy, dveře se v našem domě dodnes nezamykají a občas přejede nějaká ta návštěva či tetka ze sousedství a tito lidé mají u nás vstup volný, tj. nezvoní a nečekají, až někdo přijde otevřít... nám to takto vyhovuje a tak nás nikdy nenapadlo chodit nazí po domě... taky člověk tráví dost času na dvoře a na zahradě a to už vůbec nevím, jak bychom měli řešit... to si budu se sousedkou povídat přes plot nahá... nebo se budu muset oblíknout pokaždé když si půjdu na zahradu pro mrkev... no prostě nazí jsme nechodili :o))... v bytě je to něco jiného.
Na nudapláž jsme nechodili (jako asi většina lidí) - opět nic ve zlém, prostě jsme radši jezdili na kole :o)
No a všichni bratranci jsou o 10 a víc let starší než já, takže společné nahaté koupání se čtrnáctiletými "muži" se v mých dětských letech taky logicky konat nemohlo.
Svého tátu jsem taky nahého neviděla, ostatně já si ho moc neužila ani oblečeného... naši se brzo rozvedli.
Čili tím chci říct, že jsem byla ochuzená o poznání těchto "tajů" v kruhu rodinném a holt jsem neměla jinou možnost než se poučit ve školce...
Přesto jsem myslím již tehdy správně pochopila, co je to soukromí a moje další poznávání těchto oblastí se odehrávalo až v příslušném věku.
Jenom chci říct, že je podle mne hodně dětí, pro které je opravdu ve školce jediná možnost, jak se s tímto seznámit.
 lucka 
  • 

Re: 

(22.5.2006 16:10:29)
To je prece jasny, ze ucitelka ve skolce nemuze decka nechat masturbovat nebo dopustit aby se vsichni navzajem prohlizeli. maji na "sexualni" vychovu knizky, obrazky a detem to vysvetlujou tak aby to prtata pochopily.
Ja jsem spis nepochopila tu posledni vetu:
"Děje-li se zneužívání v rodině, nemá sílu mu zabránit ani ta nejzkušenější a nejobětavější z nich."

proc nelze zabranit zneuzivani v rodine?
Nekdy prave naopak ucitelka muze udelat rodicum jasno.
Treba priklad: Dite zije jen s matkou a ta si zacne vodit domu pritele, tento "strejda" s nimi zacne bydlet a on bude tajne zneuzivat dite a mama nemusi nic tusit. A tim, ze si toho ucitelka vsimne a ozve se tak ta mama si muze doma zjednat poradek, aby se to uz nikdy neopakovalo...

no nic, ja bezim
 Vladan 


Já bych to tak tragicky neviděl:-) 

(22.5.2006 15:38:16)
Dítě by dle mého názoru nemělo být přítomno milostným hrátkám svých rodičů. Jednak proto, že je možné to považovat za sexuální obtěžování dětí a jednak proto, že jsou věci, které vidět nemusí.
Časem se k informacím stejně dopracuje.
U nás doma byla nahota a řeči o sexu tabu. V podstatě to tak zůstalo doteď. A nevím, jestli je to dobře nebo špatně - prostě problémy se sexuálním životem se neřešili s rodiči. Vyrostli jsme v tomto duchu tři kluci a nevím, že by nás to nějak výrazněji poznamenalo:-)
Masturbace u dětí ve školce by mi asi taky vadila, tak bych dítěti řekl, že se to nedělá. Nemůžu si pomoct, ale vysvětlení "To můžeš dělat jen v soukromí, až budeš mít umyté ručičky" by mě v té chvíli asi nenapadlo. A celé bych to prostě odbyl tím "To se nedělá!" Rodiče, pokud jsou jiného názoru, můžou dítěti podat vysvětlení, jaké chtějí.
Dost těžko můžu chtít po mateřské školce, aby zastupovala roli rodičů. Ale mám v příbuzenstvu učitelku v mateřské školce a když mi vyprávěla, že si tam děti povídají o pořadu Peříčko, který běžel na Nově, byl jsem z toho dost v šoku. Určitá témata by prostě měla být tabu - možná je to špatný názor, ale já to tak cítím.
 Lenka  
  • 

Re: Já bych to tak tragicky neviděl:-) 

(22.5.2006 16:01:52)
Vzpomínám si, že jsem se už jako skoro dospělá nějak ocitla u televize s tátou a bráchou a byl tam zrovna striptýz. Nikdo neřekl, to pro tebe není, ale odešla jsem sama, protože jsem se cítila divně. Teď vím, že je mi to nepříjemné, protože i toto bylo vniknutí do nejosobnějšího tátova soukromí.

Vysvětlili mi, jak to mezi mamkou a taťkou chodí, už když jsem našla prezervativy :-) a myslela si, že jsou to gumové náprstky. A taky mi dali přečíst Kamasutru, tedy už jako větší. A velké diskuze o tom nikdy nebyly.

Ale vážně, myslím že, určitý odstup a stud mi v tomto směru vyhovuje. O polohách ať si děti raději přečtou, než aby je viděly u mne.
 Anka_5+7 
  • 

Re: Re: Já bych to tak tragicky neviděl:-) 

(22.5.2006 16:19:51)
tak to já bych si chtěla s dětmi rozumět co nejvíc v co nejvíce tématech, abych jim mohla vždy poradit a oni nemusely řešit zbytečná životní traumata...
 Jajka 
  • 

Re: Já bych to tak tragicky neviděl:-) 

(22.5.2006 16:51:08)
U nás doma se o tom taky moc nemluvilo a upřímně mně to přijde škoda. Protože s tím souvisí třeba takové věci jako hygiena a moje vlastní máma mi nebyla schopná ani vysvětlit, co mám dělat, když jsem dostala první menzes. Všechno jsem si musela zjistit sama.
A ještě horší to bylo u mého manžela - u nich se toto téma považuje za absolutní tabu a já dnes vidím, jak v určitých věcech "zanedbali" výchovu svého syna, co se týče třeba intimní hygieny. Prostě se u nich doma tvářili tak, že pohlavní orgány NEJSOU. Nemají pro to doma ani žádné pojmenování (ani "tam dole") a já pozoruji, že můj muž prostě o těchto místech a souvisejících věcech není schopen dodnes mluvit. Což mně přijde jako škoda, protože má blok mluvit o třeba tom, co se mu při našich intimnostech líbí, slovo penis nebo varlata ani jiné označení pro tato orgány snad v životě nepoužil (ačkoli je přírodovědec) a tak nějak co se týče vlastní "údržby" se vpodstatě sám tváří jako by "tam dole" nic neměl.
Takže já jsem proto tyto věci doma s dětmi zdravě a rozumně řešit.
 Jajka 
  • 

Re: Re: Já bych to tak tragicky neviděl:-) 

(22.5.2006 17:06:02)
Jasně že se s tím každý nějak po svém srovná i když mu s tím nepomůžou rodiče, v určitým věku na všechno postupně sám přijde a začne své tělo nějak přijímat, přesto vidím, že mohou i u dospělého inteligentního normálně uspokojivě pohlavně žijícího člověka některé negativní vlivy výchovy z dětství přetrvat a i kdyby chtěl tak s tím pak už prostě nic neudělá.
 10.5Libik12 


Článek je OK 

(22.5.2006 17:03:50)
jejda, tady se strhla zasvěcená hysterie, že doktorka filozofie nechce, aby si děcka ve školce hrála na doktory. Že bychom ji upálili?
Přitom celkem normálně říká, že to není vhodné, při tom zdůrazňuje, že kárání a tresty jsou v tomto případě nebezpečné.
Jak byste to teda viděli správně. Že paní učitelka v případě, že Honzík poukáže na masturbujícího Pepíčka(a to si piště, že se s tim Jéňa párat nebude), tak vysvětlí celé třídě, jak je dotýkání mezi nožičkami pěkné a přirozené, aby děti mohli později sexuálně správně navázat? No chtěla bych vidět, co by rodičové s pí učkou provedli:). Mně na rozdíl od mnohých už dvě děti dospěly(holka a kluk)A i při otevřených vztazích se nám povedlo, že případnou onanii si každý člen rodiny odbýval soukromě, což je dle mého v pořádku. A jak jsme to řešili? Dítě, které naznačovalo možnost ukájet se v hromadné dopravě bylo nějak zabaveno, takže vzhledem k tomu, že nebylo blbé, pochopilo za dvakrát, že se to na veřejnosti nedělá. Nikdo z toho nedělal vědu, nicméně ani jsme nehráli hru, že je to pěkný a užitečný koníček vhodný do každého počasí a kamkoliv:).A o tom jsem tedy já četla dnešní článek.
Vaše představy o masturbaci coby vhodném můstku ke komunikaci o pozdějších sexuálních otázkách jsou roztomilé, moji puboši by se smáli jak blázni. 12-13 není věk, kdy je dorostenec nějak extrémně zvědavej na to, až mu máti vysvětlí, jak je to se vzrušivými pocity:)), je to spíš věk, kdy by matka měla být v obraze, co se fakt děje a bez uzardění být schopná odpovědět na každou otázku.
 Linda 
  • 

Re: Článek je OK 

(22.5.2006 17:24:57)
Čirou náhodou jsem majitelkou jednoho puboše (slečna 14 let) a řekla bych, že to odpovídání na otázky bez uzardění zas tak aktuální není. "Mechaniku" mají puberťáci nastudovanou, není problém se k tomu dostat na netu, ve škole, v televizi, v literatuře... v terminologii a teorii mají myslím jasno. Pozoruju, že jediné, co už k tomu mohu opravdu dodat (i když neodhadnu s jakým konečným efektem) je právě to "jak je to se vzrušivými pocity" jak tu bylo uvedeno... tedy že nejde jen o to "tření a model pístu", ale HLAVNĚ že jde o to s kým to provozuji a co mne k němu psychicky poutá.
Pozoruju kolem sebe dost lidí, kteří mají sice zvládnutou "techniku", ale je jim celkem jedno s kým :o/
 10.5Libik12 


Re: Re: Článek je OK 

(22.5.2006 17:47:19)
Já si myslím, že výchova k tomu, aby "to dělaly z lásky", neprobíhá u kuchyňského stolu a konkrétně. Vidí model rodiny, řeší příběhy svých kamarádů,čtou a to všechno s matkou nebo s někým jiným probírají. Mají v sobě hranice, které jsme svou výchovou vztyčili.Že se nelže, že se šetří příroda, že musej dostudovat, že nejsou promiskuitní,...
Říct náctiletému, že libé pocity provázející tření partií jeho těla, náleží situaci, kdy má někoho rád, je pozdě, protože pokud v tom nemá jasno, tak mu stejně nikdo nepomůže.

Že machrujou a předvádí se, mnohé zkusí, je samozřejmě pravda, ale to nekoliduje s tím, co jsem řekla.
 Linda 
  • 

Re: Re: Re: Článek je OK 

(22.5.2006 18:09:24)
Já nemyslela rozhovor typu "Víš, jednou najdeš někoho, koho budeš mít opravdu ráda... a pak...". Samozřejmě, že tyhle postoje se dají předat asi jen rodinným příkladem... spíš jsem myslela důležitost jakési důvěry dospívajícího třeba k té matce (nebo kamarádce), vědomí, že je tu kdyby něco, tak se lze na mne obrátit i s takovouto choulostivější situací... pomoc a podpora v nejistotě, když se něco nedaří... to, že dáme svým dětem příklad krásným vztahem, bohužel není zárukou toho, že samy nebudou mít problémy. I vztahům je třeba se naučit.
A prostě myslím, že "jenom prosímtě používejte kondomy" nestačí.
 Haluška 


Re: Re: Re: Re: Článek je OK 

(22.5.2006 18:35:12)
Tady ale pak asi bude problém v rodinách, kde ten příklad rodiče jaksi dát nemůžou... A nějaké "víš, no, nám to zrovna nevyšlo, hlavně nedělej stejnou blbost jako tvůj táta...." nevím nevím. Co můžeme pro svoje děti v tomto ohledu udělat, i když jsme sami selhali?
Pro mě je to zatím teoretická otázka, mám ještě hodně malé děti a krásné manželství, teď spíš začnu řešit otázky typu "jak se ti dostalo miminko do bříška," neboť čekám třetí ratolest.
Ale vážně. Co můžu udělat pro svoje děti, aby jednou nedopadly špatně? Jak jim v dnešní době pomoct k tomu, aby jejich experimentování nepřineslo jenom hořké slzy a zkažený život? Jak vyvážit ten mediální chaos a tlak reklamy apod.?
 Zelvicka 


Re: Re: Re: Re: Re: Článek je OK 

(22.5.2006 20:54:31)
Ahojky, problém mimi v bříšku jsem řešila před rokem a doporučím za odbornou literaturu knížku Krtek a maminka (přesně ten krtek, který si za nás nechával šít kalhotky a jezdil opraveným autíčkem). Ale prolistujte si ji radši ještě než ji koupíte. Je o zajíčkách, kteří spolu napřed laškují, pak se nechtí, pak se zas chtí, tak se vezmou (realita jak vyšitá :o)). No a po svatbě se k sobě přitulí, protože se mají moc rádi. A Zajdulce pak roste bříško a oznámí Zajdovi, že budou mít malé zajíčky. Zajda schání výbavičku a je nervózní z budoucího porodu ;o) a pak je tam ovšem celkem natvrdo porod. Zajdulka na zádech a mezi nožičkama jí vykukuje zajíček. A taky vysvětlení, že to trvá dlouho a bolí to, ale že maminka je hodně ráda, že miminko má.
Doporučený věk je 4roky, ale naše beruška to celkem pochopila ve 2 letech. A přesně podle psychologů si z toho vzala jen to, co je určeno pro její věk. Až ve 3 letech se začala snažit hledat místo odkud vylezla. Jsem po císaři, takže pohoda, gynekologická prohlídka se nekonala :o)))))) Těhotenství s poučenou slečnou bylo super a celé ho prožívala se mnou (čekala 2 zajíčky, kteří se jí pak v porodnici taky narodili: když obdivovala mimi, položila jsem vedle ní na postel 2 plyšáky a ona pak poučovala sestřičky na porodním, že z ní právě vypadli...)
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Článek je OK 

(22.5.2006 22:44:36)
Náš chlapec se na to, jak se mimino dostane z bříška zeptal asi ve třech letech. Dostalo se mu informace, že vyleze pipkou. Otvor vidět nechtěl, jen se ptal, jestli to náhodou nebolelo, tak jsem mu řekla, že to tedy bolelo, ale že to za to stálo. Jeho odpověď "maminko, promiň, že jsem tě bolel" byla roztomilá. Na otázku početí jsme se dostali před měsícem - potřeboval už vědět, jak se to semínko a vajíčko technicky k sobě dostanou. Po vysvětlení se chvíli zamyslel, pak vážně pokýval hlavou a zeptal se: "A jak mají děti stromy?" Prostě informace zpracovaná, zatříděná, asi celkem nepodstatná - od té doby žádné upřesňující dotazy nepřišly.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Článek je OK 

(22.5.2006 22:45:57)
Haluško, já jsem tím vlastním rodinným modelem nemyslela, že předpokladem výchovy k láskyplnému vztahu je bezproblémové manželství rodičů. I rozvedený rodič ukáže dítěti pozitivní hodnoty a vazby.Buď mu vysvětlí, že tatínek(maminka) měl(a) rád(a) málo nebo ještě lépe, řekne mu kde oba udělali chybu, časem to bývá zřejmé, právě slavím let od rozvodu:)

Otázka, proč společnost požaduje intimitu u sexuality, když toleruje veřejné násilí? Tak já především nevím jaké veřejné násilí společnost toleruje. Častěji vidím velmi intimní situace, na něž okolí nereaguje, rp. odvrátí zrak aniž by deklarovalo nárok na to sedět bez rozpaků v parku na lavičce, zatímco jedna facka na zubařském sněmu plní noviny už druhej den:) U Kauflandu se nějaká dvojka radovala ze života dost ve velkém a zároveň tam nějakej blbec buzeroval paní, že mu vzala košík. Tý ženský se lidi zastali, ač to bylo pouze slovní násilí, ten párek nechali být:). Takže já si myslím, že pokud někdo má potřebu sdílet své sexuální praktiky s dalšími lidmi, společnost mu v tom nijak aktivně bránit nebude:))

Já svou sexualitu před veřejností bránim, právě proto, že je moje:)
 Vladan 


Patří intimní kontakty na veřejnost??? 

(23.5.2006 7:17:30)
S těmi intimními situacemi naprosto souhlasím. Občas mám chuť se ozvat - pohled na líbající se dvojici mě vždy přivádí do rozpaků. Nevím proč - možná je to způsobeno nedostatečnou sexuální výchovou - nicméně to tak je. Proč bych to měl tolerovat?
Jsem gay a hluboce se líbat s přítelem na zastávce autobusu by mě nenapadlo (teda napadlo, ale nedělám to). Už letmý polibek na rozloučenou bývá občas vnímán negativně. Takže - líbání - ano, ale proč probůh přede všemi a kdekoliv? Viděl jsem líbající se dvojici v kostele, v kině, v divadle, v tramvaji, ve vlaku, v parku...a nebyly to žádné "letmé" polibky, tohle byly skutečně poctivé francouzáky, zasluhující si spíše soukromí ložnice.
Nevím, možná jsem puritán - ale podle mě má větší intimnost být odkázána do soukromí. Netvrdím, že nutně do soukromí ložnic - ale jestliže budete mít doma návštěvu, tak se taky nebudete s partnerem po sobě plazit (není-li ovšem návštěva...no, to nebudu rozvádět). Co si nedovolíte před lidmi, které jste si pozvali do vlastního bytu, neměli byste si dovolovat na veřejnosti, kde vás nota bene nikdo nezná. A jen PROTO, že vás nezná.
Abych to svoje odsouzení zase trošku změkčil - nevadí mi líbající se dvojice na lavičce v parku za vlahé letní noci. To k tomu asi patří. Ovšem v ten samý den v pravé poledne mě to bude pobuřovat - ačkoliv jsem srab a nepůjdu jim to říct.
 Lenka C. 
  • 

Re: Patří intimní kontakty na veřejnost??? 

(23.5.2006 9:02:37)
Mne osobně tedy pohled na líbající se dvojici do rozpaků nepřivádí. Vyvolává ve mne pocit závisti, že já už nikomu za takovéhle políbení nestojím.
 Vladan 


Re: Re: Patří intimní kontakty na veřejnost??? 

(23.5.2006 9:16:47)
Možná že ty mé rozpaky jsou taky ve skutečnosti závist -nevím:-)
 Lenka C. 
  • 

Re: Re: Re: Patří intimní kontakty na veřejnost??? 

(23.5.2006 12:06:36)
Já vím, že u mne to je závist.
A pevně doufám a věřím, že tak jak tam stojí dnes oni, tam budu stát já - i když mi bude třeba 50 let.
 Lidie 
  • 

Dotaz na Vladana 

(23.5.2006 17:02:50)
Ahoj Vladane,
moc a moc se omlouvám za osobní dotaz, který na tebe mám.
Samozřejmě nemusíš odpovídat, ale mně to nedá a musím využít této v podstatě anonymní diskuze k otázce, která mi hrozně dlouho leží v hlavě. Jenže nemám žádného kamaráda gaye, kterého bych se zeptala a tak zkusím tebe :-))). Snad se nebudeš moc zlobit.
Jde mi o to rozdělení rolí mezi vámi. Máte oba stejnou pozici v páru, nebo je jakoby jeden muž a jeden jakoby žena? Nebo se to mění podle situace?
Někteří homosexuálové jsou velmi zženštilí - znamená to tedy, že si pak hledají jen hodně mužné partnery?
Možná se ptám hloupě, prosím neber to zle, opravdu mě moc zajímá, jak to v takovém páru funguje...zdaleka nemám na mysli jen sex.

Byla bych moc ráda, kdybys odpověděl, ale moc v to nedoufám :-)))
Děkuju moc, Lidie
 Vladan 


Re: Dotaz na Vladana 

(24.5.2006 7:20:03)
Ale odpovím, proč ne:-)
S rozdělením rolí, jak říkáš, je to u nás pravda poněkud složitější:-) Běžně to funguje, aspoň co mám zkušenost, na principu rovnocenného přátelství. Samozřejmě že ten cit tam je, ale prostě se neřeší "Teď budu rozhodovat já a příští týden ty". Je to o kompromisu.
V heterosexuálním svazku přece taky nemá vždycky pravdu jen muž nebo jen žena, ne?:-)
Co se týká těch zženštilých homosexuálů (tetek), tak bys možná byla překvapená, že kolikrát si takový človíček najde k sobě ještě submisivnějšího partnera. Teda někoho, komu bude moci vládnout. Zženštilost neznamená, že se ten člověk bude rád podrobovat (to bys ostatně měla jako žena vědět. Předpokládám, že jsi zženštilá (to je kladné slovo - stejně jako u muže by to bylo zmužilý:-) a taky neskáčeš kolem manžela, jak on píská.
Asi ti nedokážu jednoznačně odpovědět. Někdo ty role rozdělené má, někdo ne. Rozhodně však neplatí, že kdo je v posteli...no, řekněme...aktivní, tak musí být aktivní i ve společném soužití. Často to bývá naopak.
Tradiční rozdělení rolí by mělo být v současné době snad už pasé:-) Ženy kolikrát vydělávají víc než jejich manželé, odvádějí stejný kus práce, mnohdy teda větší...tak jaképak "víc muž" nebo "víc žena"? Asi by mělo platit "Víc člověk"...
 Lidie 
  • 

Díky moc! 

(24.5.2006 8:04:13)
Hezké ráno,
děkuju moc za odpověď.
Já jsem si víceménně myslela, že to bude tak nějak.
Možná jsem to nedokázala formulovat přesně, ale právě proto jsem se chtěla zeptat na to nejzákladnější.
Samozřejmě jsem nechtěla zjednodušovat a nikdy jsem si nemyslela, že jeden z vás musí bejt zákonitě "táta" a jeden "máma" :-))).
Je jasný, že by to vždy měly být rovnocenné osoby a záleží na každém vztahu zvlášť...jako u heterosexuálů a vůbec u všech lidí :-).

Zkrátka, měla jsem spíš na mysli pocitovou stránku věci..

Děkuju a přeju hezký den
lidie
 Romča. 28let 
  • 

jen osobní zkušenost 

(24.5.2006 11:59:42)
Ahojky, nedá mi to se do vaší debaty drze nevetřít :o)
Můj příspěvek se vztahuje k tvému dotazu na Vladana. Nemám sice vlastní "pocitovou" zkušenost, ale můj nejlepší kamarád (téměř bratr) a další dva kamarádi jsou gayové a žijí ve společné domácnosti již několik let (každý se svým partnerem samozřejmě). Jelikož u toho jednoho jsem tak často, že mám pocit, že prostě navzájem patříme do "rodiny", posílám svou zkušenost:
Oba kluci jsou velmi "zmužilí" (jak krásně napsal Vladan), krásní, chytří, strašně hodní a empatičtí chlapi a jejich domácnost bych řekla, že je vzácně rovnocenná. Jsou to velmi dobří přátelé, mezi kterými je silná láska, moc hezká a hluboká. jediné, co mají rozdělené,je to, že jeden úžasně dobře vaří, a tak se tomu prostě věnuju on. Ale u nás doma taky častěji vařil táta, protože to prostě uměl líp, než mamka :o))
Takže to byl jen můj soukromý postřeh z jedné harmonické domácnosti mých nejlepších přítel :o)

Krásný den, snad jsem se moc nenavezla někam, kde se mě nikdo na nic neptal :oDD
 Skunkless 


Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(22.5.2006 22:00:11)
Jsem rada, ze se tu seslo tolik rozumnych "liberalnich" nazoru. Myslim si, ze at jde o jakykoli vek, jedna-li se o nase deti a jejich vyvchovu ci otazky pomuze nam pravda a otevrenost. Zatajujeme-li pred svymi potomky cokoli, oni na to drive ci pozdeji prijdou a k vetsi duvere to jiste neprispeje. Deti (male, vetsi i pubertalni) vetsinou plete prave rozdil v tom co slysi a v tom co citi - nebo vedi. Pokud detem tvrdime, ze je to v poradku se sexualne uspokojovat a zaroven jim vtloukame do hlavy, ze to nesmi nikdo videt, rozpor je zrejmy. Netvrdim, ze bychom vsichni meli sexualni hratky (at uz sami ci v paru) provozovat na verejnosti - ale uz delsi dobu premyslim, jak je mozne, ze vsechny "spravne" veci na verejnosti delame, dokonce se s nimi chlubime a jde-li o sex a masturbaci (konecne uz vime, ze na ni nic spatneho opravdu neni) je to sice v poradku, ale jedine v soukromi. Myslim, ze navzdory tomu, ze obrazky rozkrocenych zen na nas koukaji z poza kazdeho rohu, nase spolecnost celkove neni moc sexualne otevrena. Stejne jako se od svych rodicu ucime, jak se k sobe navzajem chovat, prijde mi prirozene, naucit se ze se spolu muzeme beze studu milovat.

Jsem jedna z tech, ktere si sve rodice v posteli dost dobre predstavit nedokaze a myslim, ze nasi mi rekli vzdy vse o co jsem se zajimala a v koupelne jsme se nazi potkavali. Jen by me zajimalo, co nas obecne nuti "tlacit" milovani do soukromi, zatimco nasili jako spolecnost na verejnosti bez problemu tolerujeme. Budu moc rada, kdyz mi napisete, co si o tom myslite.
 Markéta,, syn 4 r. 
  • 

Re: Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(22.5.2006 23:07:25)


Mě osobně tlačí do milování v soukromí moje puritánská duše, která je přesvědčená, že to je velmi intimní akt dvou lidí a jako takový na veřejnost nepatří. Nevidím ani rozpor v tom, že dětem obvykle říkáme, že sex je OK, ale na veřejnost nepatří - jsou přece i jiné věci, které na veřejnosti neděláme, i když jsou v pořádku.

 Boďka 


Re: Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(23.5.2006 10:28:59)
No ja neviem, ja by som to ani nedelila tak, že správne veci a nesprávne veci a súkromné a verejné veci, t.j. to správne patrí na verejnosť a to nesprávne do súkromia. Nevidím v tom rozpor, ak deti nabádame k tomu aby určité veci nerobili na verejnosti. Dôvodom prečo to majú robiť osamote nie je predsa to, že robia nesprávnu vec, ale to že to patrí do súkromia. Keď už sme pri tom, aj dobre sa vysr....ť je správna a potrebná vec ;-)))) a predsa to nezvykneme od určitého veku robiť na verejnosti.

Necítim sa byť nejakou puritánkou, ale súkromie je predsa pre človeka nevyhnutná vec. Či už ide o to najhlbšie súkromie-naše vnútorné intímne myšlienky, spomienky, potom vzťah k partnerovi, deťom, až po to širšie súkromie-vzťah s ostatnou rodinou, priateľmi...

Až príliš sa nám média pchajú do súkromia, nie je problém vidieť nahé telá, všade počúvame príbehy ľudí, ktorí sa nerozpakujú rozprávať o svojich najimtímnejších veciach, chorobách, úchýlkách a "zvykli" sme si na to, že naše telo nie je vždy našou intímnou záležitosťou (viď. také prehliadky u lekára) o intímnom pôrode môžu ženy často iba snívať...

Ja chápem, že v určitých prípadoch je to nevyhnutné, načo sa však dobrovoľne zbavovať aj toho zvyšku súkromia čo ešte máme.Tiež mi nerobí problém chodiť pred deťmi nahá a snažím sa im pravdivo a čestne odpovedať na všetky veci, čo ich zaujímajú, vrátane tých o sexualite. Ale takisto sa snažím, aby si vedeli chrániť svoje súkromie a by vedeli, že na to majú právo.
 Anka_5+7 
  • 

Re: Re: Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(23.5.2006 12:08:58)
dík za Tvůj názor, vyjádřila jsi to, co bych vyjádřila já podobně...ještě bych přidala, že některé věci mají pro mě v soukromí mnohem silnější zážitek než na veřejnosti, např. sex a nemyslím si, že by to bylo způsobeno společenskými konvencemi a zvyklostmi, mohu se na to líp sostředit a víc z toho získat...podobně je to i povídání si s mými dětmi o jejich a našim nejnitěrnějších myšlenkách nebo i to vyprazdňování...:))
 Anka_5+7 
  • 

Re: Re: Re: Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(23.5.2006 12:14:05)
někde jsem četla, že právě tabuizování sexu, zakazování masturbace a podobně v dětství způsobuje, že žena těsně před orgasmem myslí na věci, které se sexem vůbec nesouvisí, jakoby měla výčitky svědomí za to, co dělá...tak aspoň ty myšlenky utečou...:))
 Skunkless 


Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(22.5.2006 22:00:42)
Jsem rada, ze se tu seslo tolik rozumnych "liberalnich" nazoru. Myslim si, ze at jde o jakykoli vek, jedna-li se o nase deti a jejich vyvchovu ci otazky pomuze nam pravda a otevrenost. Zatajujeme-li pred svymi potomky cokoli, oni na to drive ci pozdeji prijdou a k vetsi duvere to jiste neprispeje. Deti (male, vetsi i pubertalni) vetsinou plete prave rozdil v tom co slysi a v tom co citi - nebo vedi. Pokud detem tvrdime, ze je to v poradku se sexualne uspokojovat a zaroven jim vtloukame do hlavy, ze to nesmi nikdo videt, rozpor je zrejmy. Netvrdim, ze bychom vsichni meli sexualni hratky (at uz sami ci v paru) provozovat na verejnosti - ale uz delsi dobu premyslim, jak je mozne, ze vsechny "spravne" veci na verejnosti delame, dokonce se s nimi chlubime a jde-li o sex a masturbaci (konecne uz vime, ze na ni nic spatneho opravdu neni) je to sice v poradku, ale jedine v soukromi. Myslim, ze navzdory tomu, ze obrazky rozkrocenych zen na nas koukaji z poza kazdeho rohu, nase spolecnost celkove neni moc sexualne otevrena. Stejne jako se od svych rodicu ucime, jak se k sobe navzajem chovat, prijde mi prirozene, naucit se ze se spolu muzeme beze studu milovat.

Jsem jedna z tech, ktere si sve rodice v posteli dost dobre predstavit nedokaze a myslim, ze nasi mi rekli vzdy vse o co jsem se zajimala a v koupelne jsme se nazi potkavali. Jen by me zajimalo, co nas obecne nuti "tlacit" milovani do soukromi, zatimco nasili jako spolecnost na verejnosti bez problemu tolerujeme. Budu moc rada, kdyz mi napisete, co si o tom myslite.
 MirkaM 


Re: Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(22.5.2006 23:18:39)
Ahoj
článek se mi nelíbil. Spousta problémů v jednom článku, zpravidla nedořešených Samé "nakousnuté" odpovědi, které vzbudí jen další otázky.
Proč se miluju v soukromí? Možná proto, že na to mám ráda klid. Představa, že mě někdo hlasitě povzbuzuje nebo říká - hele, ta má zadek! mě fakt neláká. Tedy mimo jiné.
A násilí se páchá na veřejnosti i v soukromí. To na veřejnosti možná proto, že některé objekty by pachatel těžko nalákal do soukromí, popř. by mu tam násilí na nic nebylo. Banku si do ložnice neodstěhuju, že:))
 Martin (21 let) 
  • 

Re: Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(23.5.2006 10:39:11)
Ano, presne tak! Sam sebe se casto ptam, jak je mozne, ze spolecnost toleruje akcni filmy plne svalovcu, kteri si vystrileji mozky, filmy plne nasili, sprostych slov apod. Ale jakmile se v televizi ci kine objevi nahota, hned je problem a film je pro deti nepripustny. Je to v poradku? Ja myslim, ze rozhodne ne. Radsi sve dite necham koukat na film, kde se dva lide miluji nebo kde jsou nazi, nez na pitomost, kde po sobe lidi strilej...stejne tak za naprostou samozrejmost pokladam nahotu,sex a masturbaci, ale to je mozna tim, ze jsem mladsi a mel jsem jiz k dispozici vsechny materialy. Deti nemam, ale uz ted vim, ze tuto oblast (cili sex a vse kolem nej) nechci v zadnem pripade podcenit.
 Haluška 


Re: Re: Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(23.5.2006 11:14:13)
Martine, obávám se, že se trochu mýlíš - film, jakmile se v něm objeví nahota, není hned nepřístupný. Kromě toho v mnohých televizních seriálech, na které se děti dívají, je toho vidět hodně. Myslím si, že problém je někde jinde, a totiž v nastavených hodnotách. Jak veřejné vystavování sexu a nahoty, tak násilí, můžou napáchat velké škody, každá z těchto věcí pak trochu jiným způsobem. Obojí však otupuje. Sex tak, jak je prezentovaný v komerčních filmech, otupuje citlivost k intimním věcem, zbytečně je vulgarizuje, vytváří vzorce, které si pak neseme s sebou do života. Je ochuzen o svou skutečnou hodnotu, kterou má jedině v intimním a láskyplném vztahu, každá ukázka sexu mimo takový vztah je jeho zneužití. Myslím si, že nikdo z nás si nepřeje, aby naše děti byly promiskuitní, aby braly tyto věci na lehkou váhu a aby jim v životě chyběl opravdový vztah.
Nicméně je zajímavé, že obě věci, jak sex na nesprávném místě, tak násilí, patří odedávna do života společnosti a filmy apod. vlastně jenom odrážejí něco, co v nás jaksi stejně tak jako tak vězí. I když cítíme, že na tom není něco v pořádku, přesto si patrně neumíme pomoci a předáváme chybné vzorce z generace na generaci.
 Boďka 


Re: Re: Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(23.5.2006 12:17:07)
Martin, myslím si, že to je dosť subjektívny názor, že čo spoločnosť toleruje či netoleruje. Alebo máš nejaký relevantný výskum o tolerancii k jednotlivých prejavom ľudského správania sa?

Ja osobne v tom nevidím veľký rozdiel (ale tiež je to len môj dosť subjektívny dojem). Z médií sa to na nás valí zo všetkých strán. Pornopriemysel a erotická literatúra- to je jeden obrovský biznis. To isté, čo sa týka bulváru, reklamy, žurnalistiky, videohier, násilných filmov... Rozdiel je len v drobných administratívnych obmedzeniach-čo je deťom a mládeži do učitého veku neprístupné, čo sa nesmie vysielať do určitej hodiny a podobne. Je to tak trochu začarovaný kruh- konzumáciou týchto vecí sa učíme otupievať, už nám to ani nepripadá divné či zvrátené. A média ponúkajú potom čoraz viac drastickejšie zábery, aby zaujali - jedna obyčajná vražda či nehoda už nikoho nezaujme. Ani holý zadok. Musí toho byť viac.

Určitým vplyvom a informáciám len ťažko zabránime, aby sa dostali až k nám a naším deťom. Masírovanie hláv je silné, ťažko je mu odolávať. A deti sú k tomuto zvlášť vnímavé i zraniteľné. Vravíš, že spoločnosť toleruje veľa násilia. No, je to možné, ale v prípade jednotlivých ľudí - ako kto. Bohužial mám pocit, že latka tolerancie je nastavená podľa tých silnejších a agresívnejších a tých, čo z toho chcú mať čo najlepší biznis. A tí ostatní sa snažia selektovať, čo budú pozerať a počúvať oni a ich deti.
 Martin 
  • 

Re: Re: Re: Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(23.5.2006 12:55:28)
Samozrejme, ze je to subjektivni nazor, stejne jako je subjektivni nazor kazdy nazor na diskusnim foru...
Ja nemluvil o pornu, pornoprumyslu a podobne. Toto jsou veci, ktere bezesporu do rukou deti nepatri, protoze predstavuji vztah mezi muzem a zenou pouze na urovni pohlavniho styku bez jakekoliv lasky, nehy apod...

Ja spis mluvil obecne o tom, ze spousta tzv. rodicu v dnesni radsi posadi svoje deti pred pocitac nebo televizi k akcnim strileckam misto toho, aby se jim nalezite venovali - je to pohodlnejsi. Ale Ti sami rodice, jakmile se v televizi objevi naznak erotiky ci nahych tel (opet nikoliv porno), zakryvaji svym detem oci s oduvodnenim, ze "jsou na to prilis mali a neni to nic pro me". Ackoliv sam deti jeste nemam, takovych pripadu znam ze sveho okoli spousty (bohuzel i pribuzni, znami apod) mj. i proto, ze s detmi jezdim na letni tabory jako vedouci.

Zkratka jsem tim chtel rict, ze spousta dospelych se hrozi jakekoliv otazky svych deti na tema sexu a nahoty a pred timto zaviraji oci, zatimco nasili jim nevadi a toleruji ho tim, ze na to deti nechaji divat...
 Boďka 


Re: Re: Re: Re: Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(23.5.2006 13:25:39)
Martin, trochu som nad tým rozmýšľala a čiastočne máš asi pravdu. Napríklad som si uvedomila, že keď večer alebo aj cez deň niekedy zapnem telku, tak musím kvôli násilnosti prepnúť alebo vypnúť, lebo nechcem aby to deti pozerali. A kvôli sexuálnym scénam to robiť nemusím, lebo sa nevyskytujú o tomto čase (tým nemyslím také tie bozkávačky a scény v posteli, keď sú len naznačené budúce intímnosti). Takže určitá dvojtvárnosť tu asi je. Pohlavný styk pred 22 hodinou do telky - nie, ale scéna, kde sa rozstrelí hlava na kašu, to hej.

Násilnosť hodia aj o 3 popoludní, hoci len v podobe reklamy na daný film. Film môže ísť až večer, ale reklama naňho, kde sú pochopiteľne všetky "najlepšie" scény, ide kľudne skôr.

Možno ty máš také osobné skúsenosti s nejakými ľuďmi, že deťom násilie dovolia pozerať, a sex je pre nich tabu.

U mňa to tak nie je. Ja si myslím, že určité veci ešte deti nemusia vedieť až do tých najväčších detailov, ale je to podľa mňa viac v poriadku, ak sa dozvedia niečo o sexe dopredu, ako keď vedia dopredu o násilnostiach a vraždách.
 Martin 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(23.5.2006 13:34:39)
Ano,tak jsem to presne myslel a rozhodne jsem nemluvil o Tobe. Jak rikam, znam dost takovych pripadu, kde vychovu praktikuji predevsim slovy "tohle nesmis", "to neni spravne", "takhle to nedelej" a uz se nezabyvaji vysvetlenim, proc je to spatne, proc to dite nema delat apod. Casto chybi schopnost o vecech otevrene mluvit a obecne schopnost komunikace mezi dospelymi samotnymi a mezi dospelymi a detmi...
 Anka_5+7 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(23.5.2006 14:04:39)
opravdu zajimave nazory, my ke svym detem pristupujeme jako k partnerum od narozeni samozrejme v souladu s jejich vekem, vsechno jim trpelive vysvetlujeme, nerikame to nesmis nebo nedelej, ale delej to tak a tak, protoze...nase deti jsou skvele, bohuzel diky tomu, ze spousta dospelych (nechci napsat vetsina), sve deti necha divat se na nasilnosti a vrazdy a pritom nezvladne vysvetlit detem jak dojde k oplodneni vajicka... ovlivnuje to i zivoty nasich deti...jak rekla pani ucitelka o mem synovi...je trochu jiny nez ostatni, takovy klidnejsi...a uz maji smulu, protoze jinakost se v nasi republice nepromiji, at je jakakoliv...nejlepsi je prumer, ktery je v nasi republice nekde mezi hranim "zabijecek" a sledovanim nasilnosti a oddelovanim pohlavi od sebe...takze i kdeyz me deti neumi lhat, protoze to doma nikdy nepotrebovaly a ve skole se setkavaji s tim, ze nekdo videl vec jinak nez oni a zacnou pochybovat, jestli si to treba spatne nezapamatovaly, casem zkusi i lhat, protoze zjisti, ze to nekomu prochazi a ma z toho uzitek...pro me absurdni, zel pravdive...co Te nezabije, to Te posili...
 Martin 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pravda je nejlepsi pruvodce vychovou 

(23.5.2006 15:31:51)
Ahoj Anko,
uplne mi mluvis z duse. I ja jsem se vymykal z prumeru a i doted vymykam (vubec nepiju alkohol, nekourim, nebavi me akcni filmy, diskoteky, party, miluju sport,divadlo, balet, nemluvim sproste, mel jsem v zivote jeden jediny vazny vztah, za to ho mam doted atd), takze vim, jake to je. A je mi jasne, ze pro Tebe (Vas) jako rodice to nemuze byt nic prijemneho, kdyz vychovavate deti s naprosto uzasnou otevrenosti a presto jsou mezi vrstevniky za ty divne.
Ale az budou starsi, tak Vam urcite budou dekovat a vazit si toho, v jakem prostredi vyrustaly...
 Skunkless 


Diky moc za Vase nazory.. 

(23.5.2006 19:45:11)
..obzvlaste mne nadchlo pripomenuti dalsi "spravne" veci, kterpu delame v soukromi - naprosto souhlasim, na verejnosti by se mi dobre nekakalo ;) Stejnetak to mam i s milovanim, take k nemu potrebuji soukromi, ale zamyslim se spise nad tim proc. Nechci naznacovat, ze by bylo nejlepsi, kdybychom se milovali vsichni vsude a se vsemi, jen patram..zda treba nase potreba soukromi neni zapricinena nejakym megadlouhodobym zpochybnovanim..vime, ze vsichni to vzdy delali, v nekterych dobach se ale o sexu mluvit nesmelo, ani naznacit. Chapu, ze je nam prijemnejsi vychutnat si blizkost milovaneho partnera v klidu a beze svedku, jen chci zjistit, proc pro lidsky druh prave ten akt lasky, nejkrasnejsi projev citu, chvile ktera nam prinasi nejvetsi poteseni a pri niz s trochou stesti tvorime novy zvot, je tolik vazan se soukromim. Neumim presne vyjadrit, co mi na tom presne nesedi, i kdyz jste mi par pohledu na vec uz vysvetlili.

Jde-li o nasili na verejnosti, nechali jsme to dojit opravdu prilis daleko. Nasili se dnes naprosto beztrestne prodava detem. V kazde pohadce se vzdy nejak projevilo zlo, smrt byla prirozenou soucasti zivota atd, ale dnesni pribehy a hry jsou bohuzel plne zvracenych utoku na druhe lidi, zvirata ci "fantasy" bytosti. Jak vime, opakovani je matka moudrosti a stokrat opakovana lez se stava pravdou..aneb budou-li nase deti hrat hry, kde pointou je zabit co nejrychleji co nejvice protivniku, sledovat porady, kde nasili je beznou soucasti "komunikace" a nakukovat do nasich novin, kde se pise o jedne katastrofe za druhou, nebude divu, integruji-li nasili i do sveho zivota jako prirozenou vec. Sahnout k facce ci dal, ve chvili, kdy jim dojdou argumenty pak bude jen naucena reakce. Spolecnost jako celek, se snazi nasili resit nasilim a zabijenim ukazat, ze zabijet se nema. Bohuzel malo lidi si zatim vsimlo, ze to nikam nevede a ti kdo si toho vsimaji si mysli, ze s tim nemohou nic udelat. Ale prave kazdy jeden z nas, zejmana ti, kdo vychovavaji deti - budouci vudce dalsi generace, by si meli uvedomit, jak moc mohou pomoci svetu, budou-li vest sve deti k lasce, toleranci a schopnosti komunikovat, budou-li jim ukazovat, jak resit konflikty bez nasili a jak dulezite je brat ohledy na druhe. Spolecnost je vytvorem jednotlivcu a proto chceme-li ji zmenit, je treba opet zacit u nich. Tak at Vase deti jsou pysni na to, jak je rodice vychovali!
 Alicee 


Re: Diky moc za Vase nazory.. 

(23.5.2006 21:52:23)
Skunkless,
Me k te potreby intimity pri sexu (a taky pri vymesovani) napada to, ze clovek je v tu chvili zranitelny a snadno premozitelny. Proto hledame skryta, tudiz bezpecna mista.
Nejsem zadny antropolog, ale napada me, ze by to mohlo jit az do dob kdy jsme se jeste mydlili s mamuty a zili v jeskynich. Pri kopulaci prece jenom clovek moc nevnima a jestli chtel v tech dobach prezit, musel se skryt:)
 anajs 


deti chapou vic nez si dospeli mysli 

(29.5.2006 23:09:47)
Nas syn (16 mesicu) spi s nami v jedne posteli a tak je vzdycky svedkem nasich intimnosti. Nikdy se pred nim nepredvadime, ale take se neschovavame. Syn si mysli, ze je to silena prca, co mama s tatou vyvadi, a posunkovou reci nam vzdycky rika, ze si mysli, ze bychom meli pokracovat, kdyz uz je potom:)
Do skolky jeste nechodi a dlouho nebude, protoze na podzim cekame dalsi dite, ale nemyslim si, ze nekdy bude mit problemy rozumet tomu, ze urcite veci patri jenom do rodiny. Urcite je dulezite udrzovat s ditetem dialog na jeho urovni o tom, co se kolem neho/ni deje.
Musim rict, ze jsem doufala, ze nazor, ze onanovat se nema, je uz davno zazity. Detem je prirozene zkoumat a studovat vsechno, vcetne vlastniho tela a to by se omezovat nemelo. Mluvit se o tom muze a musi, ale ne z kazatelny.
 JanaD 
  • 

Re: deti chapou vic nez si dospeli mysli 

(29.5.2006 23:13:03)
anajs, určité věci jako třeba sex patří jen mezi rodiče. Když do toho taháte i vaše dítě, nevím nevím.
Možná máš pocit že ještě nechápe, ale děti chápou víc než si rodiče myslí.
 anajs 


Re: Re: deti chapou vic nez si dospeli mysli 

(29.5.2006 23:16:54)
A proc by to mel byt problem, ze vi, co rodice delaji a ze se maji radi?
Cele generace pred 19. stoletim vyrustali jako svedkove intimnosti svych rodicu a pokud vim, tak nejsou zanechany zadne zpravy o tom, ze by je to poskodilo na zbytek zivota. Podle meho nazoru, je to spise obohatilo a usnadnilo jim to prechod do "dospelackeho" zivota.
 bhagavan 
  • 

Zvědavý malý princ 

(13.7.2006 9:14:28)
Dospělí nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat, v životě setkal se spoustou vážných lidí. Žil jsem hodně s dospělými, poznal jsem je velice zblízka. Ale mé mínění o nich se valně nezměnilo. Mluvil jsem s nimi o bridži, golfu, politice a o kravatách.,, Ty, jsi spadl z nebe!“„Ano,“ odpověděl jsem skromně.„Jé, to je divné…“A malý princ se roztomile zasmál. To mě hrozně pohněvalo. Chci, aby se mé nehody braly vážně. Potom dodal: „Tak ty taky přicházíš z nebe! Z které planety?“Hned mi svitlo trochu světla do záhady jeho příchodu a rychle jsem se otázal:„Ty tedy přicházíš z jiné planety?“Neodpověděl mi. Zavrtěl mírně hlavou a stále se díval na mé letadlo:„Pravda, na tomhle jsi nemohl přijít z moc velké dálky…“A nadlouho se ponořil do snění. Potom vyndal mého beránka z kapsy a zabral se do pozorování svého pokladu. Dovedete si představit, jakou zvědavost ve mně probudila jeho zmínka o jiných planetách. Pokusil jsem se proto dovědět se o tom více. „Odkud přicházíš, človíčku? Kde je to tvé doma? Kam chceš odvést svého beránka?“ Na chvíli se zamyslil a pak odpověděl: „Dobře, že jsi mi dal tu bedýnku, v noci to bude jeho domeček…“ „Ovšem. A budeš-li hodný, dám ti také provázek, abys ho mohl ve dne přivázat. A kolík.“ Zdálo se, že tento návrh malého prince zarazil. „Přivázat? To je ale podivný nápad!“ „Víš, když ho neuvážeš, půjde, kam mu napadne, a ztratí se.“Můj přítel se znovu zasmál:„A kampak by šel?“ „Kamkoli. Stále rovně…“Tu malý princ vážně poznamenal: „To nevadí, u mne je to velice malé!“A tak trochu smutně dodal: „Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde…“Tak jsem se dověděl druhou velmi důležitou věc: že totiž planeta, odkud pochází, je sotva větší než dům. To mě nemohlo příliš překvapit. Dobře jsem věděl, že kromě velkých planet, jako jsou Země, Jupiter, Mars, Venuše, které dostaly jméno, existují ještě stovky jiných, které jsou někdy tak malé, že dá hodně práce spatřit je aspoň dalekohledem. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé. Každý nemá přítele. A mohu se stát jednou takovým jako dospělí, kteří se už nezajímají o nic jiného než o číslice. A skutečně, na planetě malého prince byla jako na všech planetách dobrá tráva i plevel. Tedy z dobrých semen dobrá tráva a ze špatných semen býlí. Ale semena jsou neviditelná. Spí hluboko v zemi, až některému napadne se probudit. Tu se protáhne a k slunci bojácně raší nejprve rozkošný a neškodný malý výhonek. Je-li to ředkvička nebo růže, můžeme je nechat, ať si rostou. Je-li to plevel, musíme ho vytrhnout hned, jak ho rozeznáme. Nu, a na planetě malého prince byla strašná semena… semena baobabů. Půda planety byla jimi zamořena. A pustíme-li se do baobabu příliš pozdě, už nikdy se ho nezbavíme. Zaroste celou planetu. Provrtá ji svými kořeny. A je-li planeta příliš malá a baobabů příliš mnoho, roztrhnou ji. „To je věc kázně,“ řekl mi později malý princ. „Když dám ráno do pořádku sebe, musím udělat pořádek na planetě. Je třeba se přinutit a pravidelně vytrhávat baobaby, hned jak je rozeznáme od růží, kterým se moc podobají, když jsou ještě maličké. Je to práce hrozně nudná, ale je velice snadná.“ „Má-li někdo rád květinu, jedinou tohoto druhu na miliónech a miliónech hvězd, stačí mu, aby byl šťasten, když se na hvězdy dívá. Řekne si: Tam někde je má květina… Ale sežere-li beránek květinu, bude to, jako by najednou všechny hvězdy pohasly! A to že není důležité!“Nemohl už dál mluvit. Propukl náhle v pláč. Nastala noc. Odhodil jsem nářadí. Nezáleželo mi už na kladivu, svorníku, žízni ani smrti. Na jedné hvězdě, na planetě, na té mé, na Zemi, bylo nutno utěšit malého prince. Vzal jsem ho do náruče. Kolébal jsem ho. Říkal jsem mu: „Květině, kterou máš rád, nehrozí nebezpečí… Nakreslím tvému beránkovi náhubek. Nakreslím ti pro tvou květinu ohrádku… Udělám…“ Nevěděl jsem už pořádně, co říci. Připadal jsem si strašně nešikovný. Nevěděl jsem, jak se mu přiblížit, jak se k němu dostat… Svět slz je tak záhadný. Květinu malého prince jsem poznal velice brzy lépe. Na jeho planetě rostly prosté květiny, ozdobené jedinou řadou okvětních plátků. Nezabíraly, místo a nikoho nerušily. Jednoho rána se vždy objevily v trávě a potom večer uvadaly. Ale tahle květina vyklíčila jeden den ze semene přivátého bůhvíodkud a malý princ bděl velmi pozorně nad tímto výhonkem, který se nepodobal jiným produktům. Mohl to být nějaký nový druh baobabu. Keřík však náhle přestal růst a začal hnát do květu. Malý princ, který byl při tom, když vyrašil obrovský pupen, dobře tušil, že z něho vypučí něco zázračného, ale květina se ve svém zeleném příbytku krášlila nekonečně dlouho. Pečlivě si vybírala barvy. Oblékala se pomalu, upravovala si okvětní plátky jeden po druhém. Nechtěla se ukázat celá pomačkaná jako vlčí máky. Chtěla se objevit až teprve v plné kráse. Ó ano, byla to parádnice! Její tajemná toaleta trvala mnoho a mnoho dní. Až jednoho rána se ukázala právě při východu slunce. A květina, která se tak pečlivě připravovala, řekla zívajíc:„Ach, právě jsem se probudila… Promiňte, prosím… Jsem ještě celá rozcuchaná…“Malý princ nemohl v té chvíli skrýt svůj obdiv: „Jak jste krásná!“ „Že ano,“ odpověděla tiše květina. „A přišla jsem na svět zároveň se sluncem…“ Malý princ správně uhodl, že není moc skromná. Ale tolik dojímala! „Myslím, že je čas posnídat,“ dodala po chvilce, „byl byste tak hodný a postaral se o mne…“A malý princ, celý zmaten, šel pro konev s čerstvou vodou a obsloužil květinu. Tak ho velice brzy potrápila svou poněkud plachou marnivostí. Například jednoho dne, když mluvila o svých čtyřech trnech, řekla malému princi: „Jen ať si přijdou tygři se svými drápy!“ „Na mé planetě přece nejsou tygři,“ namítl malý princ, „a tygři trávu ani nežerou.“ „Já nejsem tráva,“ odpověděla jemně květina.
„Ó, promiňte…“„Já se tygrů vůbec nebojím, ale mám hrůzu z průvanu. Nemáte, prosím, nějakou zástěnu?“ Hrůzu z průvanu… Pro rostlinu to není právě šťastné, řekl si malý princ. S touhle květinou je potíž… „A večer mě dejte pod poklop. U vás je veliká zima. Je to tu špatně položené. Tam, odkud přicházím…“Ale zarazila se. Přišla jako semeno. Nemohla z jiných světů nic poznat. Zahanbena, že se nechala chytit při pokusu o tak prostinkou lež, dvakrát nebo třikrát zakašlala, aby malého prince upozornila, že udělal chybu: „A co ta zástěna?“ „Chtěl jsem pro ni jít, ale mluvila jste se mnou!“ Tu zakašlala, aby v něm přece jen probudila výčitky svědomí. A tak malý princ, ačkoliv měl dobrou vůli mít ji rád, brzy o ní zapochyboval. Bral vážně bezvýznamná slova, a byl proto velice nešťasten. „Neměl jsem ji poslouchat,“ svěřil se mi jednoho dne. „Květiny nesmíme nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit. Historka s drápy, která mě tak dopálila, měla ve mně vzbudit vlastně něhu…“A ještě se mi svěřil: „Tehdy jsem nedovedl nic pochopit. Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov. Obklopovala mě vůní a jasem. Neměl jsem, myslím, kdy utéci. Měl jsem pod jejími chabými lstmi vytušit něžnost. Květiny si tak odporují! Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád.“ Aby mohl planetu opustil, využil, myslím, tahu divokých ptáků. Ráno před odchodem dal planetu pěkně do pořádku. Pečlivě vymetl nevyhaslé sopky. Dvě byly v činnosti. A bylo to ohromně pohodlné, když bylo potřebí ráno ohřát snídani. Měl také jednu vyhaslou sopku. Ale vždycky říkával: „Člověk nikdy neví!“, a tak vymetl i tu vyhaslou. Jsou-li sopky dobře vymeteny, hoří mírně a pravidelně, nevybuchují. Sopečné výbuchy jsou jako oheň v krbu. Na naší Zemi jsme ovšem příliš malí, abychom si mohli vymetat sopky. Proto nám způsobují řadu nepříjemností. Malý princ vytrhl trochu smutně také poslední výhonky baobabů. Myslel, že se snad už nikdy nevrátí. Ale všechny tyto obvyklé práce se mu zdály toho rána nesmírně milé. A když naposledy zalil květinu a chystal se ji zakrýt poklopem, zjistil, že je mu do pláče. „Sbohem,“ řekl květině. Květina však neodpověděla. „Sbohem,“ opakoval. Květina zakašlala. Ale ne proto, že byla nachlazená. „Byla jsem hloupá,“ řekla mu konečně. „Odpusť mi to. Snaž se být šťasten.“ Byl překvapen, že mu nic nevyčítá. Stál tu ve velkých rozpacích, s poklopem v ruce. Nechápal tu klidnou mírnost. „No ano, mám tě ráda,“ řekla květina. „Tys o tom vůbec nevěděl. A byla to má chyba. To nevadí. Ale tys byl zrovna tak hloupý jako já. Hleď, abys byl šťasten… Nech ten poklop, já už ho nechci.“ „Ale vítr…“ „Nejsem tak nachlazená… Čerstvý noční vítr mi udělá dobře. Jsem přece květina.“ „Ale zvířata…“ „Musím přece snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly. Je prý to tak krásné. Kdo by mě jinak navštěvoval? Ty budeš daleko. Velkých zvířat se vůbec nebojím. Mám drápy.“ A naivně ukázala čtyři trny. Potom dodala: „Neotálej tolik, rozčiluje mě to. Rozhodl ses odejít, tak jdi!“ Nechtěla totiž, aby ji viděl plakat. Byla to nesmírně pyšná květina. Oblečen v purpur a hermelín, seděl na velmi prostém, a přece majestátním trůně. „Ale hleďme, poddaný,“ zvolal král, když uviděl malého prince. A malý princ se ptal sám sebe: Jak mě může znát, když mě ještě nikdy neviděl? Nevěděl, že králové vidí svět velice zjednodušen. Všichni lidé jsou pro ně poddaní. „Pojď blíž, ať tě lépe vidím,“ řekl mu král a byl moc pyšný, že konečně někomu kraluje. Malý princ se díval, kam si sednout, ale planeta byla celá zaplněna nádherným hermelínovým pláštěm. Zůstal tedy stát, a protože byl unaven, zívl. „Zívat v přítomnosti krále se nesluší,“ řekl mu mocnář. „Zakazuji ti to.“ „Nemohu se udržet,“ odpověděl malý princ celý zmatený. „Byl jsem dlouho na cestě a nespal jsem…“ „Nařizuji ti tedy, abys zíval,“ řekl král. „Již léta jsem neviděl nikoho zívat. Je to pro mne něco nového. Tak jen zívej dál. Nařizuji ti to.“ „Teď se bojím… už nemohu…,“ odpověděl malý princ a po uši se začervenal. „Hm, hm,“ odpověděl král. „Tak… tak ti nařizuji chvílemi zívat a chvílemi…“ Trochu breptal a zdál se pohněván. Králi totiž šlo o to, aby se uznávala jeho autorita. Nestrpěl neposlušnost. Byl to absolutistický mocnář. Ale byl také velký dobrák, a proto dával rozkazy rozumné. „Kdybych nařídil,“ říkal obvykle, „kdybych nařídil generálovi, aby se proměnil v mořského ptáka, a on neuposlechl, nebyla by to vina generálova, ale moje.“ „Mohu se posadit?“ zeptal se nesměle malý princ. „Nařizuji ti, aby ses posadil,“ odpověděl král a přitáhl si majestátně cíp svého hermelínového pláště. Malý princ žasl. Planeta byla maličká. Nad čímpak mohl tak vládnout? „Vaše Veličenstvo,“ pravil, „prosím o prominutí, že se vás ptám…“ „Nařizuji ti, aby ses mě ptal,“ řekl honem král. „Vaše Veličenstvo, čemu vládnete?“ „Všemu,“ odpověděl král velmi prostě. „Všemu?“ Král rozvážně ukázal na svou planetu, na ostatní planety a na hvězdy. „Tomu všemu?“ „Ano, tomu všemu,“ odpověděl král. Byl to totiž vladař nejen absolutistický, ale i vševládnoucí. „A hvězdy vás poslouchají?“ „Ovšem,“ řekl mu král. „Uposlechnou ihned. Nesnesu nekázeň.“ Taková moc malého prince oslnila. Kdyby on ji měl, viděl by ne čtyřiatřicet, ale dvaasedmdesát nebo sto, nebo dokonce dvě stě západů slunce v týž den, aniž by musel posunout židli! A poněvadž mu bylo trochu smutno při pomyšlení na jeho malou, opuštěnou planetu, dodal si odvahy a požádal krále o laskavost: „Chtěl bych vidět západ slunce… Udělejte mi tu radost… Nařiďte slunci, aby zapadlo…“„Kdybych nařídil generálovi, aby létal od květiny ke květině, jako létá motýl, nebo aby psal tragédii nebo aby se proměnil v mořského ptáka, a generál by rozkaz neprovedl, čí by to byla chyba?“ „Vaše,“ odpověděl pevně malý princ. „Správně. Je třeba žádat od každého to, co může dát,“ odvětil král. „Autorita závisí především na rozumu. Poručíš-li svému lidu, aby šel a vrhl se do moře, vzbouří se. Mám právo vyžadovat poslušnost, protože mé rozkazy jsou rozumné.“ „A co ten můj západ slunce,“ připomněl mu malý princ, který nikdy nezapomínal na otázku, když ji jednou dal. „Budeš mít ten svůj západ slunce. Vyžádám si ho. Ale poněvadž umím vládnout, počkám, až k tomu budou příznivé podmínky.“ „A kdy to bude?“ otázal se malý princ. „Hm, hm!“ odpověděl král a podíval se nejprve do tlustého kalendáře. „Hm, hm, bude to… bude to dnes večer asi ve tři čtvrti na sedm. A uvidíš, jak jsou mé rozkazy přesně plněny.“ Malý princ zívl. Litoval, že přišel o západ slunce. A také už se trochu nudil. „Nemám tady už co dělat,“ řekl králi. „Zase půjdu!“ „Neodcházej,“ zvolal král. Byl přece tak hrdý, že má poddaného. „Neodcházej, jmenuji tě ministrem!“ „A čeho?“ „Ministrem… ministrem spravedlnosti!“ „Ale vždyť není koho soudit!“ „To se neví,“ podotkl král. „Ještě jsem nevykonal objížďku po svém království. Jsem už hodně starý, nemám místo pro kočár a chůze mě unavuje.“ „Ó! Ale já jsem už všechno viděl,“ řekl malý princ a nahnul se, aby se ještě jednou podíval na druhou stranu planety. „Tam na druhé straně také nikdo není…“ „Budeš tedy soudit sám sebe,“ odpověděl král. „To je to nejtěžší. Je mnohem nesnadnější soudit sám sebe než někoho jiného. Jestliže se ti to podaří sám sebe dobře soudit, bude to znamenat, že jsi opravdu mudrc.“ „Jenže soudit sebe mohu kdekoliv. Na to nemusím bydlet tady.“ „Hm, hm!“ odvětil král. „Myslím, že na mé planetě je někde stará krysa. Slyším ji vždy v noci. Můžeš soudit tu starou krysu. Občas ji odsoudíš na smrt. Tak bude její život záviset na tvé spravedlnosti. Ale udělíš ji pokaždé milost, abys ji ušetřil. Je to jenom jedna.“ „Já nemám rád, když se odsuzuje na smrt,“ odpověděl malý princ, „a opravdu myslím, že odejdu.“ „Ne,“ řekl král. Ale malý princ dokončil přípravy a nechtěl už starého vladaře trápit: „Kdyby si vaše výsost přála, aby se jí přesně uposlechlo, mohla by mi dát rozumný rozkaz. Mohla by mi například nařídit, abych se vzdálil, dříve než uplyne minuta. Zdá se mi, že podmínky jsou příznivé…“ Poněvadž král neodpovídal, malý princ nejprve zaváhal, potom si vzdychl a vydal se na cestu. „Jmenuji tě svým vyslancem,“ volal za ním spěšně král. Tvářil se velice pánovitě. Dospělí jsou hrozně zvláštní, pomyslel si cestou malý princ. „Á, hleďme, přichází mě navštívit nějaký obdivovatel!“ zvolal zdálky domýšlivec, jakmile malého prince spatřil. Domýšlivci totiž vidí ve všech lidech obdivovatele.„Dobrý den,“ řekl malý princ. „Vy máte ale divný klobouk.“„To proto, abych mohl zdravit,“ odpověděl domýšlivec. „Abych mohl zdravit, když mě s jásotem vítají. Bohužel tudy nikdy nikdo nejde.“„Tak?“ odvětil malý princ, protože nepochopil. „Zatleskej,“ poradil mu tedy domýšlivec. Malý princ zatleskal. Domýšlivec pozvedl klobouk a skromně pozdravil. To je zábavnější než návštěva u krále, řekl si v duchu malý princ. A začal znovu tleskat. Domýšlivec znovu smekl a zdravil. Ale když to tak dělal malý princ pět minut, unavil se jednotvárností hry. „A co se musí udělat, aby klobouk spadl?“ zeptal se. Domýšlivec ho však neslyšel. Domýšlivci slyší pouze chválu. „Skutečně se mi hodně obdivuješ?“ zeptal se malého prince. „Co to znamená obdivovat se?“ „Obdivovat se znamená uznat, že jsem člověkem nejkrásnějším, nejlépe oblečeným, nejbohatším a nejinteligentnějším na planetě.“ „Ale vždyť si na planetě sám!“ „Udělej mi tu radost, a přesto se mi obdivuj!“ „Obdivuji se ti,“ řekl malý princ a pokrčil trochu rameny. „Ale jak tě to může zajímat?“„Co tady děláš?“ řekl pijanovi, který seděl mlčky před řadou prázdných a řadou plných lahví. „Piji,“ odpověděl pochmurně pijan.„A proč piješ?“ zeptal se malý princ.„Abych zapomněl,“ řekl pijan.„Nač abys zapomněl?“ vyzvídal malý princ a užuž ho začínal litovat.„Abych zapomněl, že se stydím,“ přiznal se pijan a sklonil hlavu.„A zač se stydíš?“ vyptával se dále malý princ, protože by mu rád pomohl.„Stydím se, že piji!“ dodal pijan a nadobro se odmlčel. Dospělí jsou rozhodně moc a moc zvláštní, říkal si v duchu cestou. Dobrý den,“ pozdravil ho malý princ. „Vyhasla vám cigareta.“„Tři a dvě je pět. Pět a sedm dvanáct. Dvanáct a tři patnáct. Dobrý den. Patnáct a sedm dvacet dva. Dvacet dva a šest dvacet osm. Nemám čas ji znovu zapálit. Dvacet pět a šest třicet jedna. Uf! Dělá to tedy pět set jeden milión šest set dvacet dva tisíce sedm set třicet jedna.“„Pět set miliónů čeho?“„Cože? Ty jsi tu ještě? Pět set miliónů… už nevím čeho… mám tolik práce! Já jsem vážný člověk, nebavím se hloupostmi! Dvě a pět je sedm…“„Čeho pět set miliónů?“ opakoval malý princ, protože se nikdy v životě nevzdal otázky, kterou jednou dal. Byznysmen zvedl hlavu: „Za celých čtyřiapadesát let, co bydlím na této planetě, jsem byl vyrušen jen třikrát. Poprvé před dvaadvaceti lety chroustem, který spadl bůhvíodkud. Hrozně hlučel a já jsem se čtyřikrát spletl v sečítání. Podruhé to bylo před jedenácti lety, měl jsem tehdy revmatický záchvat. Chybí mi pohyb. Nemám čas se jen tak potloukat. Jsem přece vážný člověk. A potřetí… zrovna teď. Říkal jsem tedy pět set miliónů…“ „Miliónů čeho?“Byznysmen pochopil, že nemá žádnou šanci na klid:Miliónů hvězdiček, které vidíme někdy na obloze.“„Much?“„Ale ne, věciček, které se třpytí.“ „Včel?“„Ale ne. Zlatých věciček, o kterých sní lenoši. Jenomže já jsem vážný člověk! Já nemám čas na snění.“ „Ach ták, hvězd?“„Ano, ano, hvězd.“„A co děláš s pěti sty milióny hvězd?“„Pět set jeden milión šest set dvacet dva tisíce sedm set třicet jedna. Já jsem vážný člověk, já jsem přesný.“„A co s těmi hvězdami děláš?“„Co s nimi dělám?“„Ano.“ „Nic. Patří mi.“„Tobě patří hvězdy?“ „Ano.“„Ale viděl jsem už krále, který…„Králové nejsou majiteli. Králové vládnou. A v tom je velký rozdíl.“„A co ti to pomůže, že máš hvězdy?“„Jsem bohatý.“„A co ti to pomůže, že jsi bohatý?“„Mohu si nakoupit jiné hvězdy, pokud nějaké objeví.“„Tenhle člověk rozumuje trochu jako ten můj opilec, řekl si v duchu malý princ. Přesto se ptal dál:„Jak vám mohou patřit hvězdy?“„A komu patří?“ odsekl mrzutě byznysmen.„To nevím. Nikomu.“„Tak tedy patří mě, neboť já jsem na ně myslel první.“„A to stačí?“„Ovšem. Když najdeš diamant, který nikomu nepatří, je tvůj. Když najdeš ostrov, který nikomu nepatří, je tvůj. Když máš první nějaký nápad, dáš si ho patentovat: je tvůj. A mně patří hvězdy, protože nikdy nikoho přede mnou nenapadlo, že by mu mohly patřit.“„To je pravda,“ řekl malý princ. „A co s nimi děláš?“„Spravuji je. Počítám a přepočítávám je,“ vysvětloval byznysmen. „Není to zrovna snadné. Ale já jsem vážný člověk!“Patří-li vám hedvábný šátek, mohu si ho dát na krk a odnést si ho. Patří-li mi květina, mohu ji utrhnout a odnést. Ale ty nemůžeš utrhnout hvězdy.“„Ne, ovšem mohu je dát do banky.“„Co to znamená?“„To znamená, že napíšu na papírek počet svých hvězd. A potom zamknu ten papír do zásuvky.“„A nic víc?“„To stačí!“To je zábavné, pomyslil si malý princ. Je to dost poetické, ale ne moc seriózní. Malý princ měl o vážných věcech představy hodně odlišné od představ, jaké mají dospělí.„Já mám květinu,“ řekl ještě, „a každý den ji zalévám. Mám tři sopky a ty vymetám každý týden. Vymetám totiž i tu vyhaslou. Člověk nikdy neví. Pro mé sopky i pro mou květinu je užitečné, že mi patří. Ale ty nejsi hvězdám užitečný…“Byznysmen otevřel ústa překvapením, nevěděl však, co odpovědět. A malý princ zmizel. Dospělí jsou rozhodně podivní, řekl si jen v duchu cestou. „Dobrý den. Proč jsi právě zhasl svítilnu?“„To je příkaz,“ odpověděl lampář. „Dobrý den.“„Co to znamená příkaz?“ „No, to znamená, že musím zhasnout svítilnu. Dobrý večer.“A zase ji rozsvítil.„Ale proč jsi ji právě rozžal?“„To je příkaz,“ odpověděl lampář.„Nerozumím,“ odvětil malý princ. „Není čemu rozumět,“ řekl lampář. „Příkaz je příkaz. Dobrý den.“A zhasl svítilnu. Potom si otřel čelo červeně kostkovaným kapesníkem.„Je to hrozné zaměstnání. Kdysi to vyhovovalo. Zhášel jsem ráno a rozžínal večer. Zbývající část dne jsem si mohl odpočinout a zbytek noci spát…“„A od té doby se příkaz změnil?“ „Příkaz se nezměnil,“ řekl lampář. „To je právě to strašné! Planeta se rok od roku točila rychleji, a příkaz se nezměnil!“ „No a?“ divil se malý princ.„No a teď se otočí jednou za minutu a já nemám ani vteřinku klidu, rozsvěcuji a zháším jednou za minutu.“„To je divné! Dny u tebe trvají minutu!“„To není vůbec divné,“ řekl lampář. „Už je tomu měsíc, co spolu hovoříme.“„Měsíc?“„Ano. Třicet minut. Třicet dní. Dobrý večer.“A zase rozsvítil svou svítilnu. Malý princ ho pozoroval a zamiloval si toho lampáře, který byl tolik věrný příkazu. Vzpomněl si na západy slunce, které kdysi pozoroval tak, že posunoval židli. Chtěl svému příteli pomoci:„Víš… já znám prostředek, jak si můžeš odpočinout, když budeš chtít.“„Samozřejmě že chci,“ řekl lampář. Vždyť člověk může být věrný příkazu a přitom trošku pohodlný. Malý princ pokračoval:„Tvá planeta je tak malá, že ji obejdeš třemi kroky. Stačí, když půjdeš dost pomalu, abys zůstával stále na slunci. Když si budeš chtít odpočinout, půjdeš… a den bude trvat tak dlouho, jak budeš chtít.“„To mi moc nepomůže,“ řekl lampář. „Já rád spím.“„To je smůla,“ řekl lampář. „Dobrý den.“A zhasl svítilnu. Tímto člověkem by všichni pohrdali, král, domýšlivec, pijan a byznysmen, řekl si malý princ a šel dál svou cestou. A přece on jediný mi nepřipadá směšný. Snad proto, že se zabývá něčím jiným než sám sebou. Lítostivě si povzdechl a řekl si ještě:Je to jediný člověk, s kterým bych se mohl spřátelit. Ale jeho planeta je opravdu moc malá. Není tam místo pro dva…Malý princ se však neodvažoval přiznat si, že litoval této nešťastné planety zvláště pro ta tisíc čtyři sta čtyřicet západů slunce za dvacet čtyři hodiny!„Ale hleďme, badatel!“ zvolal, když spatřil malého prince. Malý princ se posadil na stůl a byl trochu udýchán. Tolik se už nacestoval!„Odkud přicházíš?“ zeptal se ho starý pán.„Co to je za tlustou knihu?“ řekl malý princ. „Co tu děláte?“„Jsem zeměpisec,“ odpověděl starý pán.„Co je to zeměpisec?“„To je vědec, který ví, kde jsou moře, veletoky, města, hory a pouště.“„Opravdu moc zajímavé,“ řekl malý princ. „Konečně opravdové zaměstnání!“ A rozhlédl se kolem sebe po zeměpiscově planetě. Ještě nikdy neviděl tak vznešenou planetu.„Vaše planeta je moc hezká. Jsou tu oceány?“„To nemohu vědět,“ řekl zeměpisec.„Ach!“ (Malý princ byl zklamán.) „A hory?“„To nemohu vědět,“ odpověděl zeměpisec.„A města a řeky a pouště?“„To také nemohu vědět,“ řekl zeměpisec.„Vždyť jste zeměpisec!“ „Ovšem,“ řekl zeměpisec, „ale nejsem badatel. A nemám žádné badatele. Zeměpisec nikdy nepočítá města, řeky, hory, moře, oceány a pouště. Zeměpisec je příliš důležitý, než aby se mohl toulat… Neopouští svůj psací stůl, ale přijímá návštěvy badatelů. Vyptává se jich a zapisuje jejich vzpomínky. A když se zdají vzpomínky některého nich zajímavé, dá vyšetřit mravní úroveň toho badatele.“„Nač to?“„Protože badatel, který by lhal, způsobil by v zeměpisných knihách hotové katastrofy. A také badatel, který by příliš pil.“„Jak to?“ zeptal se malý princ.„Protože opilci vidí dvojmo. Zeměpisec by pak mohl zaznamenat dvě hory, kde je jen jedna.“„Znám někoho,“ řekl malý princ, „kdo by byl špatným badatelem.“„To je možné. Když se tedy zdá mravní úroveň badatele dobrá, jeho objev se přezkouší.“„Jde se tam někdo podívat?“„Ne, to je příliš složité. Ale požaduje se od badatele, aby podal důkazy. Objeví-li například nějakou velkou horu, musí odtamtud přinést velké kameny.“Zeměpisec se náhle rozohnil.„Ale ty přicházíš zdaleka! Ty jsi badatel! Popiš mi svou planetu!“A zeměpisec si rozevřel knihu záznamů a ořezal tužku. Vypravování badatelů se zaznamenávají nejprve tužkou. Inkoustem se zapíší, teprve až badatel podá důkazy.„Tak povídej!“ vyzval ho zeměpisec.„Ó, u mne doma to není moc zajímavé,“ řekl malý princ, „je to tam docela malinké. Mám tři sopky. Dvě jsou v činnosti a jedna je vyhaslá. Ale člověk nikdy neví.“„Člověk nikdy neví,“ opakoval zeměpisec.„Mám také květinu.“„My nezaznamenáváme květiny,“ řekl zeměpisec.„A proč? To je to nejhezčí!“ „Protože květiny jsou pomíjející.“ „Co to znamená pomíjející?“„Zeměpisné knihy jsou nejcennější ze všech knih,“ řekl zeměpisec. „Nikdy nevyjdou z módy. Stane se velmi zřídka, aby hora změnila místo. Velmi zřídka také vyschne oceán. Píšeme o věcech trvajících věčně.“„Ale vyhaslé sopky se mohou probudit k činnosti,“ přerušil ho malý princ.„Co to znamená pomíjející?“„To je nám jedno, jsou-li sopky vyhaslé nebo činné,“ řekl zeměpisec. „Pro nás je důležitá hora. Ta se nemění.“ „Ale co to znamená pomíjející?“ opakoval malý princ, neboť se jakživ nevzdal otázky, když ji jednou dal.„To znamená něco, čemu hrozí blízký zánik.“„Mé květině hrozí blízký zánik?“ „Ovšem. “Má květina je pomíjející, řekl si malý princ, a má jen čtyři trny na obranu proti světu. A já jsem ji nechal doma úplně samotnou! Tu se v něm poprvé ozvala lítost. Ale znovu si dodal odvahy.„Co mi radíte, abych teď navštívil?“ zeptal se.„Planetu Zemi,“ odpověděl zeměpisec. „Má dobrou pověst…“Malý princ odešel a myslel na svou květinu. Když byl tedy malý princ na Zemi, byl velice překvapen, že nikoho nevidí. Už měl strach, že si popletl planetu, když tu nějaký kroužek barvy měsíce se pohnul v písku.„Dobrou noc,“ řekl malý princ jen tak nazdařbůh.„Dobrou noc,“ odpověděl had.„Na kterou planetu jsem to spadl?“ zeptal se malý princ.„Na Zemi, do Afriky,“ odpověděl had.„Ach! … A na Zemi nikdo není?“„Tady je poušť. A na pouštích nikdo není. Země je veliká,“ řekl had. Malý princ si sedl na kámen, pohlédl k obloze a pravil:„Tak si říkám, jestli hvězdy září proto, aby každý mohl jednoho dne najít tu svou. Podívej se na mou planetu. Je právě nad námi… Ale jak daleko!“„Je krásná,“ řekl had. „Proč jsi sem přišel?“„Mám trampoty s jednou květinou,“ odpověděl malý princ.„Tak?“ řekl had. Odmlčeli se.„Kde jsou lidé?“ zeptal se zase malý princ. „V poušti je každý trochu osamělý…“„Osamělí jsme i mezi lidmi,“ namítl had. Malý princ se na něj dlouze zadíval.„Ty jsi podivné zvíře,“ řekl mu konečně, „tenké jako prst…“„Ale jsem mocnější než prst krále,“ řekl had. Malý princ se usmál:„No, příliš mocný nejsi… Nemáš ani nožky… Ani cestovat nemůžeš…“„Mohu tě unést dál než loď,“ řekl had. Stočil se okolo kotníku malého prince jako zlatý náramek.„Koho se dotknu, vrátím ho zemi, ze které vyšel,“ řekl ještě. „Ale ty jsi čistý a přicházíš z hvězdy…“Malý princ neodpověděl. „Je mi tě líto, když tě vidím tak slabého na této Zemi ze žuly. Mohu ti jednoho dne pomoci, bude-li se ti příliš stýskat po tvé planetě. Mohu…“„Ó, já jsem ti dobře rozuměl,“ řekl malý princ. „Ale proč mluvíš stále v hádankách?“„Já je všechny rozluštím,“ odpověděl had.„Dobrý den,“ řekl malý princ.„Dobrý den,“ řekla květina.„Kde jsou lidé?“ zeptal se zdvořile malý princ. Květina viděla jednoho dne přijít nějakou karavanu:„Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu již mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde asi jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí.“„Sbohem,“ řekl malý princ.„Sbohem,“ odpověděla květina. Ale když tak malý princ šel dlouho pískem, skalinami a sněhem, stalo se, že objevil konečně cestu. A všechny cesty vedou k lidem. „Dobrý den,“ řekl. Byla to zahrada plná růží.„Dobrý den,“ odpověděly růže. Malý princ se na ně zadíval. Všechny se podobaly jeho květině.„Kdo jste?“ zeptal se jich užasle. „Jsme růže,“ řekly růže.„Ó,“ řekl malý princ…A cítil se hrozně nešťastný. Jeho květina mu vypravovala, že je jediná svého druhu ve vesmíru. A tady jich bylo pět tisíc v jediné zahradě, jedna jako druhá! Strašně by ji to mrzelo, řekl si, kdyby to viděla… Moc by kašlala a předstírala by, že umírá, jen aby nebyla směšná. A musel bych dělat, že o ni pečuji, neboť jinak by raději opravdu umřela, jen aby mě taky pokořila…Potom si ještě řekl: Myslil jsem, že jsem bohatý, že mám jedinečnou květinu, a zatím mám jen obyčejnou růži. Ta růže a mé tři sopky, které mi sahají po kolena a z nichž jedna je možná navždy vyhaslá, nedělají ze mne moc velikého prince… Tu se objevila liška. „Dobrý den,“ řekla. „Dobrý den“, zdvořile odpověděl malý princ. Obrátil se, ale nic neviděl.„Jsem tady, pod jabloní…,“ řekl ten hlas.„Kdo jsi?“ zeptal se malý princ. „Jsi moc hezká…“„Jsem liška,“ řekla liška.„Pojď si se mnou hrát,“ navrhl jí malý princ. „Jsem tak smutný…“„Nemohu si s tebou hrát,“ namítla liška. Nejsem ochočena.„Ó promiň,“ řekl malý princ. Chvíli přemýšlel a pak dodal:„Co to znamená ochočit?“„Ty nejsi zdejší,“ řekla liška, „co tu hledáš?“„Hledám lidi,“ odvětil malý princ. „Co to znamená ochočit?“„Lidé,“ řekla liška, „mají pušky a loví zvířata. To je hrozně nepříjemné. Pěstují také slepice. Je to jejich jediný zájem. Hledáš slepice?“ „Ne,“ řekl malý princ. „Hledám přátele. Co to znamená ochočit?“„Je to něco, na co se moc zapomíná,“ odpověděla liška.„Znamená to vytvořit pouta…“„Vytvořit pouta?“„Ovšem,“ řekla liška. „Ty jsi pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě…“„Začínám chápat,“ řekl malý princ. „Znám jednu květinu … myslím, že si mě ochočila…“„To je možné,“ dodala liška. „Na Zemi je vidět všelicos…“„Ó, to není na Zemi,“ řekl malý princ. Zdálo se, že to probudilo v lišce velkou zvědavost:„Na jiné planetě?“„Ano.“„Jsou na té planetě lovci?“„Nejsou.“„Ach, to je zajímavé! A slepice?“„Také ne.“„Nic není dokonalé,“ povzdychla si liška. Ale vrátila se ke svému nápadu:„Můj život je jednotvárný. Honím slepice a lidé honí mne. Všechny slepice jsou si navzájem podobné a také lidé jsou si podobní. Trochu se proto nudím. Ale když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem. Ale tvůj krok mě jako hudba vyláká z doupěte. A pak, podívej se! Vidíš tamhleta obilná pole? Nejím chléb. Obilí je pro mne zbytečné. Obilná pole mi nic nepřipomínají. A to je smutné. Ale ty máš zlaté vlasy. Bude to opravdu nádherné, až si mě ochočíš. Zlaté obilí mi tě bude připomínat. A já budu milovat šumění větru v obilí…“Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince.„Ochoč si mě, prosím!“ řekla. „Velmi rád,“ odvětil malý princ, „ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.“„Známe jen ty věci, které si ochočíme,“ řekla liška. Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníka věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!“„Co mám dělat?“ zeptal se malý princ.„Musíš být hodně trpělivý,“ odpověděla liška. „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž…“Druhý den přišel malý princ zas.„Bylo by lépe, kdybys přicházel vždycky ve stejnou hodinu,“ řekla liška. „Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří hodin budu šťastná. Čím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce… Je třeba zachovávat řád.“„Co to je řád?“ řekl malý princ.„to je také něco moc zapomenutého,“ odpověděla liška, „to, co odlišuje jeden den od druhého, jednu hodinu od druhé. Moji lovci například zachovávají také řád. Tančí každý čtvrtek s děvčaty z vesnice. Každý čtvrtek je tedy nádherný den! Jdu na procházku až do vinice. Kdyby lovci tančili kdykoliv, všechny dny by se podobaly jeden druhému a neměla bych vůbec prázdniny.“Tak si malý princ ochočil lišku. A tu se přiblížila hodina odchodu.„Ach budu plakat,“ řekla liška.„To je tvá vina,“ řekl malý princ. „Nepřál jsem ti nic zlého, ale tys chtěla, abych si tě ochočil…“„Ovšem,“ řekla liška.„Ale budeš plakat!“ namítl malý princ.„Budu plakat,“ řekla liška.„Tak tím nic nezískáš!“„Získám, vzpomeň si na tu barvu obilí.“A potom dodala: „Jdi se podívat ještě jednou na růže. Pochopíš, že ta tvá je jediná na světě. Přijdeš mi dát sbohem a já ti dám dárek – tajemství.“Malý princ odběhl podívat se znovu na růže.„Vy se mé růži nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim. „Nikdo si vás neochočil a vy jste si taky nikoho neochočily. Jste takové, jaká byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě.“A růže byly celé zaražené.„Jste krásné, ale jste prázdné,“ pokračoval. „Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože ji jsem dával pod poklop. Protože ji jsem chránil zástěnou. Protože jí jsem pozabíjel housenky (kromě dvou nebo tří, z kterých budou motýli). Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.“A vrátil se k lišce.„Sbohem…,“ řekl.„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“„Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“„A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ řekl malý princ, aby si to zapamatoval.„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“ Jsem zodpovědný za svou růži…,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. „Dobrý den,“ řekl výhybkář. „Co tu děláš?“ zeptal se malý princ. „Třídím cestující po tisícových balících,“ řekl výhybkář. „Vypravuji vlaky a ty je odvážejí hned napravo, hned nalevo.“ A osvětlený rychlík, dunící jako hrom, otřásal domkem výhybkáře. „Mají náramně naspěch,“ řekl malý princ. „Co hledají?“ „To neví ani člověk na lokomotivě,“ odpověděl výhybkář. A druhý osvětlený rychlík zaduněl v opačném směru. „To se už vracejí?“ ptal se malý princ. „To nejsou oni,“ řekl výhybkář. „To jsou zase jiní.“ „Nebyli snad spokojeni tam, kde byli?“ „Nikde nejsme spokojeni tam, kde jsme,“ vysvětloval výhybkář. A jako hrom zaduněl třetí osvětlený rychlík. „To jedou za těmi prvními cestujícími?“ zeptal se malý princ. Nejedou vůbec za ničím,“ řekl výhybkář. „Ve vlaku spí nebo zívají. Jen děti mají nos přitisknutý na okna.“ „Jedině děti vědí, co hledají,“ pravil malý princ. „Ztrácejí čas pro hadrovou panenku, panenka začne být pro ně hrozně důležitá, a když jim ji někdo vezme, pláčou…“ „Mají štěstí,“ řekl výhybkář. „Dobrý den,“ řekl obchodník. Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít. „Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ. „Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“ „A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?“ „Co kdo chce…“ Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce… „Víš,“ řekl jsem malému princi, „ty tvé vzpomínky jsou moc hezké, ale já jsem ještě neopravil letadlo, nemám už co pít, a byl bych také šťasten, kdybych mohl jít docela pomaloučku ke studánce.“ „Moje přítelkyně liška…,“ řekl mi. „Človíčku, už nejde o lišku.“ „Proč?“ „Protože umřeme žízní…“ Nepochopil, proč takhle uvažuji a odpověděl mi:
„Je dobře, když jsme měli přítele, i když máme umřít. Já jsem hrozně rád, že jsem měl přítelkyni lišku…“ Neuvědomuje si nebezpečí, řekl jsem si. Nemá nikdy hlad ani žízeň. Stačí mu trochu slunce… Ale podíval se na mne a odpověděl na mou myšlenku: „Mám taky žízeň… hledejme studnu…“ Mávl jsem unaveně rukou: nemá vůbec smysl hledat studnu nazdařbůh v nekonečné poušti. Přesto jsme se dali na cestu. Když jsme tak kráčeli celé hodiny mlčky, snesla se noc a začaly se rozžíhat hvězdy. Viděl jsem je jako ve snu, protože jsem měl ze žízně trochu horečku. Slova malého prince mi tančila v mysli. „Tak ty máš také žízeň?“ zeptal jsem se ho. Neodpověděl mi na otázku. Řekl pouze: „Voda může dělat dobře i srdci…“ Nerozuměl jsem jeho odpovědi, ale mlčel jsem… Dobře jsem věděl, že se ho nesmím ptát. Byl unaven. Sedl si. Já jsem si sedl vedle něho. Chvíli mlčel a pak ještě řekl: „Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“ „Ano, jistě,“ řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlny písku ve svitu měsíce. „Poušť je krásná…,“ dodal. A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic… Neslyšíme nic… A přece něco září v tichu… „Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…,“ řekl malý princ. Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství… „Ano,“ řekl jsem malému princi, „ať už je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!“ „Jsem rád, že souhlasíš s mou liškou,“ pravil. Poněvadž malý princ usínal, vzal jsem ho do náruče a vydal jsem se znovu na cestu. Byl jsem dojat. Měl jsem pocit, jako bych nesl křehký poklad. Zdálo se mi dokonce, že není na Zemi nic křehčího. Ve svitu měsíce jsem pozoroval to bledé čelo, zavřené oči, kadeře chvějící se ve větru a říkal jsem si: Co zde vidím, je jen skořápka. To nejdůležitější je neviditelné… A poněvadž se jeho pootevřené rty slabě usmívaly, řekl jsem si také: Co mě na spícím malém princi tolik dojímá, je jeho věrnost ke květině, ten obraz růže, který v něm září jako plamínek lampy, i když spí… A tušil jsem, že je ještě křehčí. Lampy musíme dobře chránit: stačí závan větru a lampa zhasne…A jak jsem tak kráčel, objevil jsem na úsvitě studnu. Slyšíš,“ řekl malý princ, „probouzíme tuto studnu a ona zpívá…“ Nechtěl jsem, aby se namáhal. „Počkej,“ řekl jsem mu, „pro tebe je to příliš těžké.“ Pomalu jsem vytahoval vědro až k okraji. Postavil jsem je na roubení pěkně do rovnováhy. V uších mi stále zněl zpěv rumpálu a ve vodě, která se dosud chvěla, jsem viděl chvějící se slunce. „Toužím po té vodě,“ řekl malý princ, „dej mi, prosím, napít…“A tu jsem pochopil, co hledal. Zvedl jsem vědro až k jeho rtům. Pil se zavřenýma očima. Bylo to líbezné jako sváteční den. Ale tato voda byla docela něco jiného než obyčejný pokrm. Zrodila se z pochodu pod hvězdnou oblohou, ze zpěvu rumpálu a z úsilí mých paží. Byla srdci tak milá jako nějaký dárek. Když jsem byl malý chlapec, světlo vánočního stromku a něha úsměvů, to vše dodávalo vždycky zvláštní záři vánočnímu dárku, který jsem dostal. „U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „a přece tam nenalézají to, co hledají…“ „Nenalézají…,“ odpověděl jsem. „A přesto by mohli najít, co hledají, v jediné růži nebo v trošce vody…“ „Jistě,“ odpověděl jsem. A malý princ dodal: „Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“ Napil jsem se. Dobře se mi dýchalo. Písek má za úsvitu barvu medu. Radoval jsem se i z té medové barvy. Proč jen jsem pocítil tíseň…„Musíš dodržet slib,“ řekl tichounce malý princ a zase si sedl ke mně. „Jaký slib?“ „Víš, náhubek pro beránka… jsem zodpovědný za tu květinu!“ Vytáhl jsem z kapsy své náčrty. Malý princ je uviděl a zasmál se: „Ty tvé baobaby se trochu podobají hlávkám zelí…“A já na ně byl tak hrdý! „Ta tvá liška… její uši… ty se trochu podobají růžkům… a jsou hrozně dlouhé!“ A znovu se zasmál.„Jsi nespravedlivý, človíčku, neuměl jsem kreslit nic jiného než zavřené a otevřené hroznýše. „Ale to bude dobré,“ řekl, „děti jsou chápavé.“ Nakreslil jsem mu tedy náhubek. Když jsem mu ho podával, měl jsem srdce sevřené: „Ty máš nějaké plány, které neznám…“ Ale neodpověděl mi na to. Řekl: „Víš, můj příchod na Zemi… zítra bude jeho výročí…“ Chvilku mlčel a potom ještě dodal: „Spadl jsem nedaleko odtud…“ A začervenal se. Znovu jsem pocítil, aniž jsem věděl proč, zvláštní bolest. Přesto mi napadla otázka: „Tak to není náhodou, že ses procházel tenkrát ráno, když jsem tě před týdnem poznal, jen tak sám, na tisíce mil ode všech obydlených krajů! Vracel ses k místu, kam jsi spadl?“ Malý princ se opět začervenal. A váhavě jsem dodal: „Snad kvůli tomu výročí?…“ Malý princ se znovu začervenal. Nikdy neodpovídal na otázky, ale když se někdo červená, znamená to „ano“, viďte? „Ach!“ řekl jsem. „Mám strach…“ Ale on odpověděl: „Musíš teď pracovat. Musíš se vrátit ke svému stroji. Budu tady na tebe čekat. Vrať se zítra večer…“ Nebyl jsem však uklidněn. Vzpomněl jsem si na lišku. Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit… „Máš dobrý jed? Jsi jist, že mě nenecháš dlouho trpět?“Zastavil jsem se, srdce se mi sevřelo, ale stále jsem tomu nerozuměl.„A teď jdi pryč!“ řekl. „…Já chci zase dolů!“ Podíval jsem se dolů ke zdi a vyskočil jsem! Proti malému princi se tam zvedal jeden z těch žlutých hadů, kteří vás v půlminutě sprovodí ze světa. Sáhl jsem do kapsy pro revolver a rozběhl jsem se. Ale had, sotva mě zaslechl, vklouzl tiše do písku, jako opadá tryskající pramen, a bez velkého spěchu se protáhl mezi kameny, zanechávaje za sebou lehký kovový šelest. Doběhl jsem ke zdi právě včas, abych zachytil do náruče svého malého prince, bledého jako sníh. „Copak to znamená? Ty se teď dáváš do řeči s hady?“ Sundal jsem mu zlatě žlutý šátek, který věčně nosil na krku. Smočil jsem mu spánky a dal jsem mu napít. Neodvažoval jsem se ho teď už na nic ptát. Díval se na mne vážně a objal mě kolem krku. Cítil jsem jeho srdce tlouci jako srdíčko postřeleného, umírajícího ptáčka. Řekl mi: „To jsem rád, žes přišel na to, co tvému stroji chybí. Budeš moci domů…“ „Jak to víš?“ Právě jsem mu přicházel oznámit, že proti všemu očekávání se mi práce zdařila. Neodpověděl na mou otázku, ale dodal: „Já se dnes také vrátím domů…“ Potom připojil posmutněle: „Mám to mnohem dál… A mnohem nesnadnější…“ Dobře jsem cítil, že se děje něco neobyčejného. Tiskl jsem ho v náručí jako malé dítě, a přesto se mi zdálo, že sklouzává někam dolů do propasti a že nemohu nic udělat, abych ho zadržel… Jeho pohled byl vážný, zahleděný do veliké dálky: „Mám od tebe beránka. Mám bedýnku pro toho beránka. A náhubek…“ A tesklivě se usmál. Dlouho jsem čekal. Cítil jsem, jak se mu krev pomalu vrací do žil. „Tys měl strach, človíčku…“ Měl strach, to se ví! Ale lehounce se zasmál:
„Dnes večer se budu bát ještě mnohem víc…“ Znovu mě zamrazilo pocitem něčeho nenapravitelného. Uvědomil jsem si, jak by to bylo hrozné, kdybych už nikdy neslyšel ten smích. Byl mi studánkou v poušti. „Človíčku, chci tě ještě slyšet se smát…“ Malý princ mi však řekl:
„Dnes v noci tomu bude rok. Má hvězda bude právě nad místem, kam jsem loni spadl…“„Človíčku, viď, že je to zlý sen, to s tím hadem, se schůzkou a s hvězdou?…“ Ale neodpověděl na tu otázku. Pravil: „Nikdy nevidíme to, co je důležité…“ „Ovšem…“„Je to jako s tou květinou. Máš-li v lásce květinu, která je na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš do nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami…“„Ovšem…“„Je to jako s tou vodou. Ta, které jsi mi dal napít, byla jako hudba, to pro ten rumpál a provaz… vzpomínáš si?… Byla tak dobrá…“ „ Ovšem… “„V noci se budeš dívat na hvězdy. Ta moje je příliš malá, abych ti ji mohl ukázat. Je to tak lépe. Má hvězdička bude pro tebe jednou z mnoha hvězd. Budeš tedy rád pozorovat všechny hvězdy. Všechny budou tvými přítelkyněmi. A pak, dám ti dárek…“A znovu se zasmál.„Ach človíčku můj zlatá, tak rád slyším tvůj smích!“„Právě to bude můj dárek… bude to jako s tou vodou…“„Co tím myslíš?“„Lidé mají své hvězdy, jenže ty nejsou stejné. Těm, kdo cestují, jsou průvodci. Pro druhé nejsou ničím jiným než malými světýlky. Pro jiné, pro vědce, znamenají problémy. Pro mého byznysmena byly zlatem. Ale všechny ty hvězdy mlčí. Ty budeš mít hvězdy, jaké nemá nikdo…“„Co tím myslíš?“„Já budu na jedné z nich bydlit, budu se na jedné z nich smát, a až se podíváš v noci na oblohu, bude to pro tebe, jako by se smály všechny. Ty budeš mít hvězdy, které se umějí smát!“A znovu se zasmál. „Až se utěšíš, budeš rád, že jsi mě poznal. Budeš stále mým přítelem. Budeš mít chuť se smát se mnou. A někdy otevřeš okno, jen tak pro radost… Tvoji přátelé se budou strašně divit, až tě uvidí smát se při pohledu na nebe. Řekneš jim: „Ano, hvězdy mě vždycky, rozesmějí!“ Budou myslet, že ses zbláznil. Vyvedu ti tak pěkný kousek…“A opět se zasmál.„Bude to, jako kdybych ti dal místo hvězd spoustu rolniček, které se umějí smát…“A znovu se zasmál. Potom zvážněl.„Víš… ale dnes v noci… sem nechoď!“„Nehnu se od tebe.“„Budu vypadat, jako by mě něco bolelo… trochu jako bych umíral. To už tak bývá. Nechoď se na to dívat, nestojí to za to…“„Nehnu se od tebe.“Jemu to však dělalo starost.„Víš… taky kvůli tomu hadovi. Tebe nesmí uštknout… Hadi jsou zlí. Mohou uštknout jen tak pro potěšení…“„Nehnu se od tebe.“Ale něco ho uklidnilo:„Pravda, na druhé uštknutí už nemají jed…“Tu noc jsem neviděl, kdy se vydal na cestu. Zmizel tiše. Když jsem ho konečně dohonil, šel rychlým, odhodlaným krokem. Prohodil jen: „Ach, ty jsi tady…“A vzal mě za ruku. Ale znovu se znepokojil:„Neudělals dobře. Zarmoutí tě to. Budu vypadat jako mrtvý, ale nebude to pravda…“Mlčel jsem.„Víš, je to příliš daleko. Nemohu s sebou brát tohle tělo. Je moc těžké.“Mlčel jsem. Bude to jako stará opuštěná skořápka. Staré skořápky nejsou nic smutného…“Mlčel jsem. Poklesl trochu na mysli. Ale znovu to zkusil: „Víš, bude to pěkné. Já se budu také dívat na hvězdy. Všechny budou studny se zrezavělým rumpálem. Všechny mi budou dávat pít…“Mlčel jsem.„To bude hezké! Ty budeš mít pět set miliónů rolniček, já pět set miliónů studánek…“A také se odmlčel, protože plakal…„Tady to je. Nech mě jít kousek samotného. “Posadil se, protože měl strach. Dodal ještě:„Víš… moje květina… jsem za ni zodpovědný! Je tak slaboučká! A tak naivní. Má jen čtyři trny, aby ji chránily proti světu…“Sedl jsem si; neměl jsem už sílu stát. Řekl:„Tak… To je všechno…“Ještě jednou zaváhal, potom vstal. Udělal krok. Já jsem nebyl schopen se pohnout. U jeho kotníku se jen zablesklo cosi žlutého. Malý princ na okamžik znehybněl. Nevykřikl. Klesl pomalu, jako padá strom. Byl tam písek, ani slyšet to nebylo. A dnes je tomu jistě už šest let… Dosud nikdy jsem tu příhodu nikomu nevyprávěl. Kamarádi, když jsem se s nimi zase shledal, byli velice rádi, že mě vidí živého. Já jsem byl smutný, ale říkal jsem jim: „To je jen únava.“ Nyní jsem se už trochu utěšil. Totiž… ne docela. Ale vím dobře, že se vrátil na svou planetu, neboť za svítání jsem jeho tělo už nenašel. Nebylo tak těžké… Rád poslouchám za noci hvězdám. Je to jako pět set miliónů rolniček… Ale víte, něco tu není v pořádku. K náhubku, který jsem malému princi nakreslil, zapomněl jsem připojit řemínek. Nikdy ho asi nemohl beránkovi připnout. Říkávám si tedy: Copak se asi na jeho planetě přihodilo? Je možné, že beránek spásl květinu… Hned si však pomyslím: To jistě ne! Malý princ ji přece dává každou noc pod skleněný poklop a beránka si dobře hlídá…A tu jsem šťasten a všechny hvězdy se tiše smějí. Potom si zase říkám: Někdy je člověk roztržitý a hned se stane neštěstí. Jednou večer třeba malý princ zapomněl na skleněný poklop nebo se beránek za noci tiše vykradl… A tu se mi všechny rolničky mění v slzy! … V tom je velká záhada. Pro mne jako pro vás, kteří máte malého prince rádi, nebude vesmír stejný, jestliže někde nějaký beránek, kterého neznáme, spásl, nebo nespásl růži…Podívejte se na nebe. Ptejte se: Spásl nebo nespásl beránek květinu? Uvidíte, jak se hned všechno změní…A žádný dospělý nikdy nepochopí, že je to tak důležité.
 Beruška 
  • 

Dotaz 

(8.6.2007 21:39:13)
Dobrý den, nevím, jestli se to sem úplně hodí, ale mám takový dotaz... Jednou jsem nemohla jít na tělocvik, protože jsem měla menstruaci. Když se mě druhý den třídní ptala, proč jsem nebyla na hodině, normálně jsem jí řekla, že jsem měla menstruaci a ona mi po hodině řekla, že prý to nemám říkat, že se mi kluci budou posmívat a dospělí to také neříkají a že mám říci, že mi bylo prostě špatně. Mně to přijde trochu divné, o menstruaci se normálně píše v časopisech, na vložky běžej reklamy v televizi. Co vám?
 Kubula K. 


Re: Dotaz 

(8.6.2007 23:52:36)
Beruško, myslím, že takhle to brala starší generace, pamatuju třeba moji babičku, která se hrozila, že když si namaluju oči, budou si "chlapi myslet, že "to" mám, protože podle "černého pod očima" se to přece pozná :-O". Větší hrůzu si snad ani nedovedla představit:-). Myslím, že mezi mladší generací bys kluka, který by se smál holce kvůli menses, hledala docela těžko.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.