| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Mít, či nemít (druhé dítě) … to je, oč tu běží

 Celkem 343 názorů.
 Aruba 


:-)) 

(18.5.2006 9:43:21)
Bellano, spěchám než se tady na tebe sesypou.
Chci Ti jen napsat, že se mi Tvůj článek, to jak je napsaný moc líbí.
:-)))
 Luciáš 
  • 

Re: :-)) 

(18.5.2006 10:01:59)
Líbí? Typický jedináček, který myslí pouze na sebe!!!
 Dana + Patricie 16 mes 
  • 

Re: Re: :-)) 

(18.5.2006 10:50:38)
Dobrý den,
ač nejsem jedináček (vlastním dokonce dva sourozence - a jak už někdo v této diskusi napsal "rodinu si nevybíráte, ale přátele ano" - u mě to platí stoprocentně), jsem asi také sebestředná, neboť se plně ztotožňuji s autorkou článku. Představa jak budu neforemná, oteklá, bez nálady, pak porod, rok kojit - no fuj - to byla hrůza. Ale mimčo máme krásný a miloučký (zeptejte se, co si myslím v 22:45, když sedí na postýlce a volá mama, popř. v 5:10 v téže situaci), a v podstatě zažívám totéž dilema, takže do toho asi taky půjdu.
A ještě rada - toho buldočka si pořiďte taky, máme bulmastifa, dítě se s ním docela vyřádí, a přimazlit se po každodenním martyriu k té chlupaté kouli na gauči, která zcela sdílí Vaše pocity, protože je unavená z celodeního válení, donášení hraček, čištění zubů a podobně, je neuvěřitelně fajn.
Dana
 Mesiáš 
  • 

Re: Re: :-)) 

(18.5.2006 15:25:10)
Ty bl..... a kolik máš dětí ty?
 Jana Hrubá 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: :-)) 

(23.5.2006 11:49:03)
A proč mít dneska děti.....když po nich netoužíš
 kača 
  • 

Re: Re: :-)) 

(19.5.2006 11:03:53)
Prosímtě , přečti si ten článek ještě jednou, protože pokud máš aspoň špetku smyslu pro humor,tak pochopíš, že je to moc mile a hlavně vtipně napsaný článek jedné sympatické mamky, která se umí zasmát i sama sobě a ne rozmazleného jedináčka.
 Gabka 
  • 

Re: :-)) 

(4.9.2007 12:00:27)
Tak s tímhle natuty souhlasím.Je to velmi vtipný článek a napsaný,velmi velmi pravdivě.Jsem máma 17měs.chlapečka,10měs jsem kojila a byla jsem teda řádně nateklá!!!rodila jsem 36hod,nakonec císařem a poslíčky měla asi 14dní.mám z toho hrůzu v očích,ale chci i přez to všechno jít opět do toho.Pže si myslím,že druhé těhotenství i tu péči o miminko,člověk už tak moc neprožívá,ví o čem to je a co má popř.dělat,kdyby náhodou...a myslím si,že si to opravdu už i více užije :)
 Bára 
  • 

Re: Re: :-)) Nene 

(19.5.2006 13:08:38)
Kdepak, není to typický jedináček. Já jsem ze tří sourozenců a souhlasím se vším, co je v ptomto článku!! Můj přítel je taky ze 3 dětí a myslí si, že jedno dítě nám už stačí!!
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: :-)) Nene 

(23.5.2006 15:32:29)
já mám dvě dospělé děti, moc jsem je chtěla, ale plně souhlasím: každý má mít právo se rozhodnout, kolik dětí chce a nikdo nemá právo ho odsuzovat za sobectví nebo lenost...
 Valkýra 


Sobectví ??? 

(23.5.2006 16:35:33)
Článek se mi líbí, je vtipně napsaný a odráží to, co zažívá hodně žen.
K těm reakcím ohledně sobectví - je zajímavé, jak se každý stará o to, kolik bude mít druhý člověk dětí a co ho vede k tomu mít třeba jenom jedno. Co je proboha komu do toho? Vždyť žena rozhoduje o tom, co se bude dít s jejím tělem, čemu se bude věnovat následujících pár let. Lidi dělají mnohem sobečtější věci než to, že mají jedno dítě nebo žádné a nikdo to neřeší.

Ostatně jsem slyšela i několik hodně sobeckých důvodů, proč druhé dítě mít a proč právě teď:
- Využít rychle dobu, kdy jsou prarodiče ještě čilí a můžou hlídat
- Dítě plánuje kamarádka a chci ho mít s ní ve stejnou dobu (bez ohledu na rozdílné podmínky)
- Nechce se mi do práce
- Chci využít co nejvíc státních peněz
- Pocit, že si víc "pojistím" partnera
- Pojistka, "kdyby se něco stalo", tak mít náhradníka
- Chci vlastní dítě, i když je velké riziko přenosu dědičné choroby

A tak dále. Kupodivu tohle nikdo za sobectví neoznačuje.
 MirkaEyrová 


Re: Sobectví ??? 

(23.5.2006 23:33:27)
Pettino, nebudu reagovat na první část problému, která se v této diskuzi vlastně řeší.
Chci se soustředit na druhou část - "sobecké" důvody k tomu mít dítě nebo DRUHÉ dítě.
Uvádíš to celkem bez komentáře, člověk tedy nepozná, jestli tyto důvody sama považuješ nebo nepovažuješ za sobecké.
Napadá mě, že možná sobectví v této oblasti bude vlastně poměrně individuální záležitost - někdo považuje za sobectví už vůbec jen to přivést na svět jakékoliv dítě v "dnešní době", a jinde se zase setkáme s rodiči, z nichž jedni tvrdí - je sobecké mít více dětí, protože nevystačí peníze na jejich řádné vzdělávání a péči o ně, a druzí naopak tvrdí - je sobecké mít jedno dítě, protože je na světě samo, nemá si s kým hrát.
Nakousla bych téma "mít dítě i přes riziko přenosu dědičné choroby". Možná tam hraje roli to, že člověk, který netrpí danou chorobou, neumí si představit, že by při této chorobě mohl prožít šťastné okamžiky anebo krásný naplněný život. Kdo se s chorobou umí vyrovnat, myslím, že nemá naprosto nejmenší důvod pochybovat o tom, že jeho vlastní dítě má šanci být šťastné a spokojené i přesto, že by chorobou onemocnělo též. --- Samozřejmě záleží na chorobě. Ale připomeňme si, že existuje celá řada dědičných chorob; od vad očí přes cukrovku až ke sklonu k srdečním chorobám a chorobám cév. Pocházím z rodiny, ve které jedna babička měla cukrovku, druhá ischemickou chorobu srdeční, dědeček zemřel myslím na mrtvici, taťka trpěl krátkozrakostí - nikdo nikdy neřešil, že by proboha něco takového nepřál svým dětem a proto raději žádné mít nebude. Jedna babička se dožila 78, druhá 92 let, obě měly po dvou dětech, z nichž jen jediné neprožilo šťastný život (neb se příliš brzy oženilo s ne moc hodnou manželkou). Taťkova krátkozrakost mu nikterak nevadila při spokojeném manželství a otcovství atd. A mně moje krátkozrakost vadí až teď při kultu "krásy, mládí, úspěchu a bohatství" - dřív mi nevadila vůbec. Myslím, že ani jeden z naší rodiny neuvažoval při přemýšlení o rodičovství o tom, že by jeho dítě s riziky oněch potíží MUSELO nutně být nešťastné.
Tož tak.
Jinak zdravím:-)
 Valkýra 


Re: Re: Sobectví ??? 

(24.5.2006 9:23:22)
Mirko,
já jsem myslela trochu jiné choroby než ischemickou chorobu srdeční. Existují čistě dědičné a hodně těžké choroby, kde je pravděpodobnost postižení 50% a v případě zjištění se doporučuje těhotenství ukončit. Samozřejmě i tito lidé (nositelé těchto genů) mají právo na vlastní potomstvo a co je sobecké ať posoudí každý sám.
 Marťule, těhulka+Ondra @ roky 
  • 

Děti jsou dar 

(25.2.2007 13:43:28)
Zdravím maminy,
článek se mi líbil a docela jsem se při něm pobavila, asi proto, že sama čekám druhé dítě a rozdíl mezi našema klukama bude něco přes dva roky. Obě děti jsme "neplánovali", ale chtěli a moc se i na druhé těším. je to pro mě dar. asi jsem citlivka nebo ze staré školy, ale i přes všechny obtíže bych našeho prcka, a doufám, že i to druhé miminko, nevyměnila za nic na světě!!!
Protože mám kamarádky, které děti mít nemohou a nebo se o ně snaží rok, dva, tak znám i druhou stranu.
Takže milé maminy, pokud se rozhodujete o druhém nebo prostě dalším dítěti, tak si koukněte do duše, co bychom si bez těch našich řvoucích miláčků počaly? Jak by byl život smutný...

 laura 
  • 

Re: Re: :-))Luciaš 

(23.5.2006 23:33:27)
...tiež mam taky nazor ako ty...typicky rozmaznany jedinačik...a zjavne aj Agatka k tomu speje...na autorkynom mieste by som sa už asi radšej do toho druheho dietata nepuštala....ked si uvedomi ,že jej možno zašpini sedačku,alebo aj rozbije nejaku vazu....nech si to ešte premysli...
 laura 
  • 

Re: Re: Re: :-))Luciaš 

(24.5.2006 0:07:57)
...sorry...gramaticka chyba sa mi vloudila...autorkinom...
 Hanka Hamráková+ Hanči rok 
  • 

Re: Re: Re: :-))Luciaš 

(24.5.2006 23:32:23)
Nezlob se,máš samozřejmě právo na svůj názor, ale tys to asi fakt nepochopila. Autorka je sic jedináček (a já mám ségru), ale v 99% názorů názorů s ní musím souhlasit a to svou dceru miluju a sourozence jí rozhodně pořídit chci.Ale neříkej mi, že i ty, ačkoliv své dítě jistě též miluješ nade vše, nejsi někdy aspoň trošku naštvaná, když ti něco zašpiní, poblinká....Říkám trošku naštvaná, trošku...Víš, že dítko za to nemůže, vždyť je malé a bla bla bla, ale.... nalej si čistého vína...
 Hanka+Hančí5/05+Štěpán12/07 


Sourozenec je třeba 

(25.5.2006 0:21:07)
Ještě chci podotknout k tomu, co jsem tu již psala, že sourozenec je třeba stejně jako sůl do pokrmů, tak moc. Můj táta je jedináček, naši jsou rozvedení, a on nemít mě, jako své jediné dítě, byl by úplně sám.(Maminka se podruhé vdala, takže já mám sestru.) Moje nej kamarádka je jedináčkem a celý život tím trpí. A konečně tedy já- bývala jsem klasicky naštvaná na ségru, když jsem ji musela hlídat, a Lenka, již zmíněnmý jedináček, mohla kamkoliv...Teď je sestra jednou z mých nej kamarádek a neumím si představit, že by nebyla.(I třeba kvůli tomu společnému spolčení se proti rodičům:-)Takže- je li dobré zázemí a jistota, že se o děti dokážeme postarat, aniž by nějak strádaly, hurááá do sourozenců, byť to bude stát i kupu nervů, práce a třeba i těch slziček. Stojí to za to.
A jinak- autorka článku mi úplně mluví z duše:-))
 květa,3děti 
  • 

Re: Re: Re: :-))Luciaš 

(8.6.2006 21:01:52)
Lauro,Lauro...koukám, že velkou barierou je pro tebe pochopit ten článek v češtině....takže radím : nech si ho nejprve přeložit do slovenštiny a možná pochopíš, jak to Bell myslela.
Článek je pěkně napsaný, souhlasím ze začátku s Katkou...Bell si umí udělat srandu ze sebe a o to v tom životě jde. S takovou otázkou se jistě potýká spousta maminek /mít nebo nemít další dítě/ akorát některá to přizná a jiná /"třeba" jako ty / se schovává za perfektní matku a tokových myšlenek se bojí, ale jistě je má a to přeci tu ženu nedělá horší matkou...Bell přece nic nezatracuje : zkrátka má jistý styl humoru, kterému nerozumíš.
Já mám tři děti, nelituji toho, ale podobné myšlenky jsem měla při druhém i třetím dítěti....květa
 marta 
  • 

Re: Re: :-)) 

(24.5.2006 21:34:46)
Ty truhlíku, vždyť to bylo celé v nadsázce.jejda jejda, to je mozeček
 Lenka, 1 prcek, 5 mesicu 
  • 

Zcela rozumim 

(18.5.2006 10:17:46)
Ahoj, zazivam zcela totez, ikdyz o vyznamu sourozence jsem jako "majitelka" skvele sestry vic nez presvedcena. Je to vlastne skoro jedina motivace. Ale predstava, ze to budu muset absolvovat ZNOVU, od mesicu priserne nevolnosti (celych 7 z 9...), pres strach z predcasneho porodu, neforemne bricho, moje potize v sestinedeli, nespici mimi, permanentni problemy s kojenim az k nekonecnemu nevyspani a unave (po obdobi klidu kojim zase i v noci po 3 hodinach) atd atd. Fakt nevim, a stve mne, ze se temer vsichni tvari, ze mit dve deti je normalni a sotva jsem porodila, uz se ptali po druhem a pote, co jsem si postezovala na cenu kocarku mi rekli "to nevadi, vzdyt si ho nechas na druhe".... Dneska zvladam jeste trochu pracovat a udrzet si kontakt s "ostatnim svetem", ale s dvema prcky si to fakt uz nedokazu predstavit. Co se tyce odstupu, pokud se nakonec rozhoupu, tak bych chtela, aby to byly tak 4 roky, mit dve uplna mrnata mi prijde prilis odvazne a vic uz zase kvuli memu veku nechci. Ale priznavam, ze do kocarku ci autosedacek s uplnymi "houskami" nahlizim zvedave a s nadsenim. Ale presne s tim nadsenim, ktere maji ti, co chodi jen tak na chvili "okukovat" nase bajecne mimi - je to krasne, ale na chvili to staci :-)
Tak nevim co ja, mozna si poridime jen pejska, ale myslim, ze Bellana do toho urcite pujde.
Krasny den vsem a diky za prima clanek, aspon vidim, ze v tom nejsem sama.
Lenka
 Deina,2 děti 
  • 

Re: ano 

(18.5.2006 18:55:01)
Ano úplně mi paní píše z duše.I já jsem měla přemýšlela,kdy mít druhé dítě,ale nakonec to dopadlo tak,že jsem otěhotněla asi půl roku po porodu a bylo.Když si představím,jak jsem krmívala u stolu ve skládacích židličkách jak syna tak dceru,právala dvoje plýny (tenkrát papírové začínaly a byly drahé),dcera spala přes den a syn v noci,manžel ještě rekonstruoval náš domeček,takže jsem byla na vše sama a začala jsem ze všeho už i komunikovat s utěrkama na nádobí,tak to bylo šílené období a dodnes nechápu výraz rodičovská dovolená.Ale i toto se dalo překlenout a jelikož vlastně mezi dcerou a synem je malý věkový rozdíl,tak si výborně rozumí,pokojíčky mají také nastejno vybavené,ale zase přichází do puberty,tak o starosti není nouze.Ale v každém případě je fajn mít sourozence.Víte, nedávno mi zemřel manžel a nikdo nevíme, jak tady na světě budeme dlouho,tak si myslím,že mít bráchy,nebo švícu je skvělý a můžete se,pokud spolu dobře vycházíte,jeden na druhého spolehnout.
 Gábina syn 5 let 
  • 

Re: Re: ano 

(19.5.2006 17:16:15)
Zase jsem se dobře pobavila, tento typ humoru je moje krevní skupina


P.S. Jen neváhejte moc dlouho, my jsme tak dlouho zvažovali, až už je na druhé dítě pozdě a budeme mít jedináčka.
 ANA 
  • 

Re: Re: Re: ano 

(23.5.2006 20:00:46)
Gábino kolik je ti let,že je pozdě,mě je 38 mám 3 letého syna a ještě se snažíme
 Hanča 
  • 

Re: Zcela rozumim 

(22.5.2006 22:51:41)
Jéé díky, já už jsem si myslela, když takhle nepo podobně rozvažuju, tak jsem největší sobec na světě. A jsem ráda, že nejsem s takovejma úvahama sama. Určitě je lepší si to rozmyslet, než rodit jedno dítě za druhým a tvrdit, že selhala antikoncepce. Já svojí 3 letou dcerku miluju, le ty tři roky jsme se nevyspali, a teprve teď začínáme trošku žít a představa projít to všechno znovu, místo prsou mít dvě placky a kruhy pod očima až na bradu...Vážím si toho, že jsi svůj názor řekla pěkně nahlas, určitě nás-stejně rozmýšlejících- hodně rodivejch odsoudí, ale ať - každej, úplně každej má právo na svoje rozhodnutí, ať už je jakýkoliv.
Hodně štěstí.
 Marietta Jindra01+Fan05+Péťa07 


Bell!!!! 

(18.5.2006 10:21:34)
opět skvělé, a opět jsem to musela číst na etapy :-DDDDDDDDDDDDD

Děkuji!!!!!!!!!!!!

P.S. na neregistrované "anonymy" nedej, víš jací jsou, máme s nimi svou hořkou zkušenost....
 Boďka 


Re: :-)) 

(18.5.2006 11:46:06)
Bellana, chcem ti povedať, že je ešte jedno veľké plus, keď máš 2 deti, o ktorom sa tu zatiaľ nikto nezmienil.

Keď máš jedno dieťa, zdá sa ti že to s ním ledva zvládaš a len so škrípaním zubov pozeráš na tie "perfektné" mamy, ktoré to aj s viacerými potomkami zvládajú (aspoň to tak občas vyzerá) ľavou zadnou.

Keď máš deti dve, zistíš, že to zase ako-tak zvládaš, že zrejme nejaká časová rezerva tam predsa len bola ;-).

Ale k tej spomínanej výhode. Keď máš 2 deti a jedno z nich ti na chvíľku zmizne (napríklad ku babke na prázdniny), tak zrazu sa ti zdá, že máš kopu času, konečne si to užívaš a s jedným batoľaťom je to "malina" ;-)))))))).
 Hanka Hamráková+ Hanči rok 
  • 

Ty malino!:-) 

(25.5.2006 1:36:16)
Ahojky,strašně mě potěšil tvůj příspěvek, bylo to taková obrovská dávka energie, byť mám zatím jen jedno, už nemám obavy, že bych nezvládla dvě. Fakt si myslím, že je to tak, jak říkáš. Člověk v sobě vždycky najde skryté rezervy, když je třeba, a má li ještě někoho, kdo ho povzbudí..malina!!!:-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: :-)) 

(18.5.2006 13:30:01)
Ahoj

Nečetla jsem reakce, jen bych chtěla napsat, že já jsem z těch, co to radši odbydou najednou. Ze začátku to sice byl záhul pro tělo i duši, ale už 3,5 roku od prvního porodu už jsem měla relativně pohodu - obě děti se samy oblíkly, najedly, došly si na záchod atd., takže pro nás, co nejsme úplně miminkový typy je to myslim lepší, než absolvovat to skoro dvojnásobek času :-)
Ad žárlení - když je starší dítě ještě hodně malý, trvá mu tak 14 dní, než úplně zapomene, že vůbec kdy bylo samo :-) O něco naši kluci sourozenectvím přišli, ale mnohem víc je toho co získali a s čokoládou se to vůbec nedá srovnat :-)
 Lenny + 3 


Re: Re: :-)) 

(21.5.2006 10:30:37)
Mluvíš mi z duše, mám doma jedno čilé batole 16 měsíců a sourozenec na cestě (říjen). Nebojím se toho, že to nezvládnu, když už tu budou, budu to muset to muset zvládnout, že. Spíš si říkám, že už holt na jednotlivce nebude tolik času.
 Zuzýš 


S čokoládou se to fakt nedá srovnat :-) 

(22.5.2006 23:33:45)
Milá Bellano, milá Jeno i další sympatické mamky :-),

moc děkuju Bellaně za skvěle a svěžím humorem, jemuž neschází tolik obdivuhodný smysl pro sebeironii, napsaný článeček na téma, jež se i mě tuze silně ozývá v mém maminkovském mozku. Moc děkuji i vám všem, jichž je naštěstí převážná většina, za nepředpojaté odpovědi na její, tak říkajíc spíše řečnickou otázku, zda mít či nemít druhé dítě. Řečnickou říkám proto, že je asi skoro všem jasné, že ona už, navzdory mnoha pochybnostem, svou odpověď na tuto dosti zapeklitou otázku má, jen se chce vypovídat ze svých obav a dělá to dokonce i tak, že nikoho kolem sebe nezatěžuje svými stesky, nýbrž čtenáře a hlavně čtenářky ještě notně pobaví, místy jsem skoro hýkala smíchy, jak mi její líčení přišlo povědomé, jen to neumím tak nádherně popsat. Ten román, co doufám, jednou napíšeš, Bellano, si fakt ráda přečtu. Už teď se na něj těším a asi je nás víc, viďte :-) ? Díky za Tvůj postoj i příspěvek! A nyní k tématu. Řeknu to velmi krátce. Přesně vím, o čem píše Jena ve své krásné větičce na závěr: "S čokoládou se to fakt nedá srovnat." To nejlepší, co pro mě naši kdy udělali, a že toho dobrého nebylo zrovna málo, je MOJE MLADŠÍ SESTRA! Náš Pavlík se snad také nějakého takového životního dobra, kterým dobrý sourozenec je, pokud vše ve výchově i jejich vztahu klapne, dočká. Moc bych si i mu to přála. Jistě, že se může cokoliv nepovést a oni si pak nechtějí rozumět a dělení o čokoládu je pak jen úsměvnou vzpomínkou ve srovnání s hádkami o přátele, muže, domy, peníze, dědictví atd. Ale to je riziko v každém vztahu a příbuzné si fakt člověk nevybírá. Zato partnera ano a jak to může dopadnout leckdy špatně! Shrňme to, KAŽDÁ LÁSKA NĚCO STOJÍ a největším rizikem je samozřejmá jistota ztráty milované bytosti, ať už je to člověk či zvíře, nicméně jakákoliv krásná vzpomínka na toho milovaného člověka či tvora, jenž nás provázel určitým životním úsekem za to stojí, ať už nás to přišlo na kolik chceme obětí, času, peněz atd. A naše děti by se tato ponaučení o získání, udržení a ztrátě svých bližních měly naučit co nejdříve i za cenu našich obětí - času, peněz, nervů, pohodlí, postavy, zdraví (do určité míry) atd. Zkrátka a dobře - JISTĚ TO STOJÍ ZA TO - i když ani já zatím nevím, jak si na to mám, propána troufnout, když v chaosu rozestavěného domku v rekonstrukci, jež se neskutečně táhne s normálním skoro tříletým živým klukem - batoletem - divochem ještě dlouho neodrostlým plenkám (umí sice počítat do deseti a spoustu jiných potřebných věcí, leč v kalhotkách má už i dvě plenky naráz - jedna totiž nestačí :-) ) a při své pověstné, mé okolí i mě samotnou k šílenství přivádějící, pomalosti a neuvěřitelné nevýkonnosti - NO JAK SI MÁM PRO VŠECHNO NA SVĚTĚ TROUFNOUT NA DRUHÉ DÍTĚ, když ani svému manželovi - jedináčkovi - samorostovi, jenž nikdy nedychtil po ničí přehnaně dlouhé společnosti - neumím příliš pregnantně vysvětlit, na co takový "živočišný druh jménem bratr či sestra" vlastně je ;-) ???!!!

A kolik tedy mezi nimi má vlastně být let?! Je mi bezmála 34, našemu synáčkovi táhne na třetí rok, barák pořádně nestojí, peněz není při dlouhaleté rekonstrukci starého domu, nazbyt, praxe středoškolské profesorky zmizela v rámci batolecí a miminkovské hatmatilky na dně nočníčku :-), a já se bojím, že i já i náš milovaný zatím jedináček - sluníčko našich životů, bude brzy moc velký a moc zvyklý na svou jedinečnou jedináčkovitost. Zvykne si vůbec pětiletý kluk na takový "obtížný hmyz", jakým je řvoucí malá sestra (to je pro kluka asi ještě větší pohroma než řvoucí malý bratr, jakkoliv by má dívčí duše toužila spíš po dceři) a nebude ještě naopak ve čtyřech letech ještě moc malý a příliš toužící po stálé péči své maminky a řádění se svým, už takhle velmi zaneprázdněným, tatínkem? Já sama jsem prý byla velmi rozumná a nežárlící starší sestra, zato si však už velmi jasně vzpomínám, jak jsem na svou, dnes velmi milovanou, sestru žárlila ve věku okolo deseti let, kdy ona byla malé dítě, všechny dostávající svým neutuchajícím charismatem, jež jsem já nikdy neměla a musela ztělesňovat vždy už po celý život jen tu starší a rozumnější, kdežto ona byla vždy hýčkaným a rozmazlovaným broučkem. Asi jsem to tehdy viděla příliš černě, protože jsem byla vždy poněkud citlivější až přecitlivělá a taky vážnější narozdíl od její přirozenosti a veselosti, leč nepovedlo se jim mi to vysvětlit, jakkoliv se mnou vždy všichni moji blízcí jednali s velikou láskou - až sama jsem se s tím musela časem vyrovnat. Dnes už si sebe umím vážit, ale v dětství mi tolik chyběla sebeúcta, že mi konkurence mé sestry jen přilévala do ohně mé vlastní ublíženosti. Dnes už se tomu umím zasmát, ale co když to potká mého Pavlíka anebo něco podobného v opačném gardu naše možná budoucí dítě???!!!

No nic, končím tuto dlouhou rozpravu a omlouvám se dodatečně za svou rozvleklost, toužila jsem být stručná a nakonec to takhle dopadlo a tak je to u mě se vším ;-)!

Děkuji předem za jakoukoliv podnětnou odpověď na mé řečnické i opravdové dotazy a přeju všem maminkám a tatínkům jedináčků, jimž by chtěli pořídit sourozence, snadnější rozhodování. Hlavně buďme, mamky, zdravé a silné, ať se to vůbec povede, pak už asi budeme jen šťastné, že toho dalšího drobečka máme a děkovat Bohu za ten dar. Jinak to vyjádřit nedovedu, když vezmu v úvahu to množství problémů, jež kolem sebe vidím, čtu a zažívám, kolik párů na svou největší radost marně čeká!

Zuzka
 Kacka + Matyasek 5/04 
  • 

Re: :-)) 

(18.5.2006 13:39:05)
uzasne napsanej clanek ...fakt jsem se pobavila ! :-)
 Vladan 


Mít či nemít aneb jak je důležité míti sourozence 

(18.5.2006 9:57:55)
Milá Bellano,
Tvoje dilema naprosto chápu. Ač muž, tak jsem přečetl všechny tvé články a i když jsem se u nich hodně nasmál, tak mi Tě stejně bylo líto.
Ohledně věkových rozestupů u sourozenců - doporučuju co nejmenší, tak maximálně do tří let. Mluvím ze zkušenosti třetího dítěte, kdy rozestupy byly obrovské - jsem od svých sourozenců mladší o 8 a 13 let. A to je příliš - to už máš vlastně tři jedináčky:-)
Mít sourozence je fajn, nespoléhal bych však na ty vztahy v dospělosti. Nemusí být ideální a ze svého okolí znám hodně lidí, kteří své sourozence nemůžou ani cítit:-) Sourozenci jsou bohužel rodina a tu si nevybíráš - narozdíl od přátel:-)
Výhody více dětí jsou také nasnadě - užiješ si víc legrace (možná:-)) a navíc - ti malí prevíti si budou hrát SPOLU! To slovo bych třikrát podtrhnul, protože pro tebe to bude znamenat chvilku volného času, při které můžeš relaxovat (nebude-li ti ovšem vadit příšerné kvílení tvé dcery nebo syna, který (která) je právě podrobován zkoušce trvanlivosti a nerobitnosti:-)
Přeju hodně štěstí při rozhodování. Jelikož už nad dalším dítětem uvažuješ, myslím, že je jasné, jak to nakonec dopadne.:-)
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Mít či nemít aneb jak je důležité míti sourozence 

(18.5.2006 10:16:11)
Vladane, naprosto souhlasim..

Mila Bell,
doporucuji brachu nebo segru co mozna nejdrive. Sice je to zahul, ale deti pak maji k sobe bliz - nejen pri hrani, ale i pri Tve vychove (brzy prestanes pouzivat vety typu: nech ho, je mladsi) .
Ja mam dva syny a od sebe jsou 22 mesicu, a kdyby to bylo mene , nevadilo by mi to.
Deti takhle brzy jsem chtela uz kvuli memu zamestnani, mam strach, ze dve pauzy v delce 2x3roky, jsou horsi nez jedna trvajici necelych pet let.
Casem zjists, ze byt matkou na "plny uvazek" budes i s tim jednim. A navic, neni to na chvili - je to na cely zivot.¨
Takze shrnuto : HURA DO TOHO :-D
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: Mít či nemít aneb jak je důležité míti sourozence 

(18.5.2006 13:17:28)
Bellano,

doporučuji ti otěhotnět co nedříve, protože za pár měsíců se ti tvoje beruška začne trošilinku osamostatňovat a už budeš vidět jaká je to pohoda, když nemusíš celý den lítat v předklonu za ročním batoletem a nebude se ti chtět jít do toho znovu :-)

Plus bylo, že Káta se odstavila sama krátce potom, co jsem otěhotněla - nějak ji to mlíko přestalo chutnat :-)

Říká se, že ideální odstup je do 2 let a nejhorší žárlivost je ve věkovém rozdílu mezi 2- 5 lety. Naše děti jsou v odstupu 1 a 8 měsíců, Káťu jsou celé těhotenství připravovala na miminko, po příchodu z porodnice ji všechno ukazovala vysvětlovala a musím říct, že se žárlivostí jsme opravdu zatím neměli žádný problém. Samozřejmě testuje co takové miminko vydrží, ale po vysvětlení proč tohle nemůže, vysvětluje jiným dětem - "nemůžeš dávat Matějovi tuhle hračku je moc malá", "matěj si může žužlat ruce, protože je miminko, já jsem veliká" apodobné hlášky.
Je to "záhul", ale když vidím, jak na sebe naše děti krásně reagují, tak si říkám stálo to za to :-)
 Zuzana 
  • 

Re: Mít či nemít aneb jak je důležité míti sourozence 

(22.5.2006 11:11:10)
Já jsem taky pro více dětí. Kdysi dávno jsem dokonce chtěla tři, jenže pak jsme se rozvedli. Třetí jsem si již nepořídila. U jednoho dítěte skutečně hrozí sobectví. Nemusí tomu tak být vždy, pokud se oba rodiče velice snaží dítě nerozmazlovat a zpacifikují i babičky. Jenže je-li více dětí, pozornost rodičů a babiček se musí rozdělit. Jedno dítě je zkrátka obvykle rozmazlované ze všech stran. Vím o čem mluvím. Více dětí se naučí dělit s druhými. Samozřejmě, počítejte s občasnými hádkami, ba i rvačkami mezi sourozenci. Ale nakonec z toho obvykle vyrostou. Chce to citlivý přístup. Říká se - jedno dítě, žádné dítě... a je to skoro pravda.
Jinak co se týká váhy a hubnutí po porodu, nic není účinnější, než pořídit si dvě dětičky během dvou let, vstávat k nim, točit se kolem nich - po dvou dětech v rozmezí 15 ti měsíců jsem vážila o 7 kg méně, než v 18 letech...a velikost jsem měla 36.
 Pavla,Matěj 5,Ondra 2 
  • 

Re: Mít či nemít aneb jak je důležité míti sourozence 

(23.5.2006 12:33:14)
No, tak ti moji "prevíti" jak si děti nazval si spolu nepohrají ani chvíli, sotva malej začal lozit a dosáhl na první Matýskovu hračku bylo to, jak mohli tak se rvou a nepohrají si ani 5 minut. Musím ale podotkout že Matěj si hrát nikdy neuměl,je to živej,zdravej a možná až moc hyperaktivní kluk a Ondra je pravý opak, krásně si sám pohraje jenom když chce tak přijde za mami nebo tati a hrajeme si spolu. Starší vyžaduje pozornost celou dobu když náhodou v noci nespí bylo to tak od narození a bohužel se to nelepší. Takže pokud není zrovna ve školce, tak je moje denní náplň "trhat" ty dva od sebe protože se pořád jenom rvou, takže každou chvíli jeden brečí a žaluje.
 Vladan 


Re: Re: Mít či nemít aneb jak je důležité míti sourozence 

(23.5.2006 13:13:39)
Ale no tak! Já ty "prevíty" nemyslel nijak hanlivě:-) To je snad jasné, ne? Pokud se Tě to dotklo, omlouvám se a mrzi mě to.
Ten věk musí být trochu vyšší, aby si hráli spolu. Dva a pět je ještě málo - tři a šest bude zajímavější, čtyři a sedm už bude skoro ideální:-)
Moje sestřenice má kluky dva. 6 a 4. Sama jim říká "raubíři" podle známého televizního seriálu a nebo "Bolek a Lolek" (Jeden je vysoký a štíhlý, druhý je malý a "udělaný"). Až do tří let toho menšího si ti kluci spolu skoro nehráli - jenom se rvali. Pak najednou se to obrátilo a teď bez sebe nedají ani ránu.
Takže odpověď je jednoduchá: Vydržať, ono se to upraví (a nebo taky ne - to záleží na štěstí:-))
 Pavla,Matěj 5,Ondra 2 
  • 

Re: Mít či nemít aneb jak je důležité míti sourozence 

(23.5.2006 12:33:32)
No, tak ti moji "prevíti" jak si děti nazval si spolu nepohrají ani chvíli, sotva malej začal lozit a dosáhl na první Matýskovu hračku bylo to, jak mohli tak se rvou a nepohrají si ani 5 minut. Musím ale podotkout že Matěj si hrát nikdy neuměl,je to živej,zdravej a možná až moc hyperaktivní kluk a Ondra je pravý opak, krásně si sám pohraje jenom když chce tak přijde za mami nebo tati a hrajeme si spolu. Starší vyžaduje pozornost celou dobu když náhodou v noci nespí bylo to tak od narození a bohužel se to nelepší. Takže pokud není zrovna ve školce, tak je moje denní náplň "trhat" ty dva od sebe protože se pořád jenom rvou, takže každou chvíli jeden brečí a žaluje. Doufám že to bude lepší až trochu povyrostou.
 Lucie Podařilová 


Jdeme do "toho"!!! 

(25.5.2006 18:13:36)
Ahoj,já jsem ty pocity taky měla,jakože jaro atd........a stále mám :-)). Dceři je 20. měsíců a po zralé úvaze se pokoušíme o druhé děťátko. Prostě mám právě energii a chuť věnovat se dětem, chci toho využít, chci vidět vyrůstat dceru v tandemu se sourozencem, příp. sourozenci............Myslím,že věkový rozdíl do 3 let je tak optimální, snad se to potvrdí. Zdraví Vás Lucie.
 Dáša,  
  • 

brak 

(18.5.2006 10:01:31)
Bude stačit, když u psychiatra podstoupíte proceduru odvykání té příšerné sebestřednosti, kterou trpíte. Těch pár chatrných pokusů o sebereflexi (vtip?)je jen opakováním "myšlenek" z tisíce podobných článků na toto téma. Pokuste se do diskuze zapojit zejména Vašeho muže a sourozence Vaší dceři pořiďte, aby z ní nevyrostlo něco podobného, jako jste Vy.
 Jana 
  • 

Re: brak 

(18.5.2006 10:39:44)
Nechapu, proc se do autorky navazite? Neni sebestredna ani nafoukany jedinacek, to je stejne jako rict, ze kdyz ma nekdo vice deti, tak je domaci slepice.
 Iveta G. 


Re: brak 

(18.5.2006 10:55:09)
Paní Dáša zřejmě nepochopila ironii v článku. K psychiatrovi ať si jde sama. Já mám 10měs. holčičku a cítím to samé co Bellana. Článek byl super!!!
 Dáša,  
  • 

Re: Re: brak 

(18.5.2006 11:48:29)
To,co Vy považujete za ironii, považuji já pouze za pokus o ni. Článek se mi nelíbí mj.proto, že se jen snaží získat sympatie těch XXXXL - jaké jsme to chudinky po tom porodu ne a ne zhubnout apod.... Víte, na tomto serveru je pár autorů, kteří píší hezky a k věci (zejména Maceška, lékaři, kteří radí, že saunování je stejně (ne-li více) prospěšné, než polykání léků apod) - a světe div se, k těmto článkům nemají obvykle intenzivně diskutující dámy co říct.
Je tady často viditelné socialistické smýšlení ("JÁ CHCI, aby se ke mne doktor choval vždy slušně,JÁ CHCI, aby bylo vše zadarmo,JÁ CHCI...")Moje sestra žije leta v cizině. Teď je těhotná. NA MD bude 4 měsíce, déle jí zaměstnavatel nemusí držet místo. Očkování, lék.péči apod si budou platit, pokud se bude chtít vrátit do práce, bude muset mít pro malé chůvu a nikdo nebude zvědavý na psychycky rozpadlou stokilovou příšeru. Já se z ČR stěhovat zatím nechci, v cizině jsem byla a vím, že to tam není med. Ale doporučila bych, aby tady na Rodině pomáhali otevřít oči všem ženám, že takhle to prostě nejde...A rizdíl je přečíst si pěkný a milý článek u kterého se ráda zasměji, ale přečíst si lamentaci "jaká jsem to chudinka ale uvnitř se cítím TAK dokonalá..."
 Aruba 


Ale no tak !!  

(18.5.2006 11:55:29)
Dášo, máte dneš špatný den nebo jste takto nabroušená pernamentně?

Nadsázka Vám tedy nic neříká. No, není každému dáno.

Můžete prosím trochu rozvést Vaši úvahu o podmínkách pro těhotenství/mateřství u nás a v zahraničí?
CHtěla jste tím říct, že si má Bellana vážit toho, že další dítě mít může a může s ním být na mateřské?
Nebo jste měla na mysli něco jiného?
 jak 


Re: Ale no tak !!  

(18.5.2006 11:59:11)
Daso, ja pro takovou firmu pracuji a vim, ze pokud budu mit dalsi dite, tak do prace pujdu po 6 tydnech. Ale taky vim, ze ty " stokilove prisery " ve firme delaji a nikdo nehodnoti, kolik vazi. Je pravda, ze cesky socialni system je velkorysy, mnohde ve svete je materska 3 tydny, ani sestinedeli se nedrzi.
A sama pracuji od 2 let meho syna, dost nevidana ved v cechach, ale stejne se clankum Bellany zasmeju.
P.s. zhubla jsem za 2 mesice, rozhodne nejsem rozkydla prisera
 Jitka+1 
  • 

Re: Re: Ale no tak !!  

(18.5.2006 21:04:20)
To mi připadá příšerné jít do práce hned po šestinedělí nebo i dřív. To snad ani není lidské? Jestli tohle je kapitalismus, tak mi to přijde spíš jako pěkný vykořisťování stran zaměstnavatelů. Proboha, jde o to postarat se o své dítě aspoň do té doby, než je trošku samostatné nebo jen o "pásovou výrobu potomstva"? Brrr...
 Wanda, 1 dcera 
  • 

Proč mít dítě 

(18.5.2006 21:38:07)
Chápu, že sociální systém je u nás dost štědrý, na rozdíl od jiných zemí. Ale jinde je taky běžné, že žena je tzv. "v domácnosti" (živí ji manžel, ne stát), nebo že přinejmenším dělá na částečný úvazek a střídají se v péči o dítě s taťkou. Nedovedu si představit (snad s výjimkou nějaké hodně krizové situace), že bych šla po šestinedělí do práce a absolutně nechápu, pokud to tak někdo dělá plánovitě. To pak vážně nevím, proč si někdo takový pořizuje dítě...?
 Matthew 
  • 

Re: Proč mít dítě 

(19.5.2006 9:03:09)
Pořizuje si ho proto, že chce. S takhle malýma dětma stejně není nic moc zábava - jenom spí a jí a to jim dokáže obstarat takřka kdokoliv umělou stravou, přebali mimčo umí i malé dítě, tak nevim, v čem je problém. Kdybych měla možnost jít po 6tinedělí do práce aspoň na částečný úvazek, tak to beru všema deseti, abych měla aspoň nějaký odreagování. Aspoň by to děcko nebylo na mě takovej závisláček, jako je teď a já bych měla i trochu času vypadnout mezi lidi - i když jen do práce. Aspoň bych s nim pak mohla jezdit celou zimu na hory a v létě všude možně - bylo by na to, takhle můžem vyrazit tak maximálně 2x za rok lyžovat do Harrachova a konečná.
 jak 


Re: Re: Re: Proč mít dítě 

(19.5.2006 9:19:00)
Wando a ostatni pokud by Vam firma nabidla, ze muzete pracovat z domova a obcas do prace zajet, nebrali byste to? S tim, ze se nepropadnete z 30 az 40000 na 3500?
Dite chci mit, ale uz taky nechci zazit ten propad. Samozrejme je predpoklad, ze decko bude zdrave.Jinak to nejde.
 Wanda, 1 dcera 
  • 

Re: Re: Re: Re: Proč mít dítě 

(19.5.2006 16:24:46)
Tak záleží na tom, co by to bylo za práci, jak by se to dalo zvládat, atd. Dovedu si to představit tak od 5-6 měs. věku dítěte. Osobně bych to dřív asi nezvládala, ale každá z nás je jiná a každé dítě je jiné. Třeba po ukončení šestinedělí jsem byla ráda, že se stihnu najíst...Jinak za ty samé peníze, pokud bych musela pracovat mimo domov a znamenalo by to nekojit, nechat dítě chůvě, atd. - bych do toho nešla.
 Matthew 
  • 

Re: Re: Re: Proč mít dítě 

(19.5.2006 9:24:53)
Tak tak jsem to nemyslela. Staršímu děcku bych nechtěla kazit dětství tím, že se má starat o mladší, to mi dělala máma a vim, jaká je to sviňárna. Moje dítě nebylo vůbec spavé - prakticky od 1.měsíce spalo přes den tak 2hodinky a šmitec a takřka pořád se chtělo nosit a jíst. Ale nevim, proč bych kvůli tomu měla být pořád doma a s nervama na dranc z toho, že jinak vůbec nic nestíhám a můžu s ním jen do lesa, protože tam si může řvát jak chce - to bych klidně přenechala někomu jinému, nejlépe nepříteli, abych ho vytrestala (toho nepřítele samozřejmě). Svoje děcko mam moc ráda, ale proč mu to dávat najevo jenom tím, že jsem pořád s ním. Myslím, že by mu i prospělo, kdyby bylo i s jinými lidmi, bohužel u nás nejsou žádné jesle, školka plná a práce na půl úvazku taky nehrozí, tak není důvod platit někomu hlídání, když bych byla sama doma nebo v okolí. Ale kdyby se taková možnost práce naskytla, neváhám a ať si děcko zvyká na svět.
 jak 


Re: Re: Re: Re: Proč mít dítě 

(19.5.2006 9:36:42)
Souhlasim. Prijde mi, ze se to v Cechach bere tak podivne, kdyz nekdo c
jde od decka do prace, bere se to skoro jako ze ta zena je macecha. Jenze ono to nekdy jinak nejde.
Strasne me ted vadi zvyseny rodicak, ale to je do jine diskuse
 Kicina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Proč mít dítě 

(19.5.2006 11:12:56)
Tak to já dělám na plný úvazek, teď je malé 9 měsíců. pracuji z domu, ale mám úplně jiný problém. potřebovala bych někoho k ruce, kdo by malou občas pohlídal, když potřebuju zajet na firmu nebo když si chceme s manželem zahrát tenis, ale nikdo se neozývá, naopak to lidem připadá divný, že hledám chůvu.
 Sova 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč mít dítě 

(21.5.2006 11:13:08)
Taky pracuji z domu, malé je teď rok a dva měsíce. Chci se trochu udržet v obraze v oboru a v tempu. Z Vašeho příspěvku jsem pochopila, že plný úvazek zvládáte při jednom dítěti bez chůvy. Ať to nevyzní, že vyrýpávám. Já bych prostě ráda věděla, jak vypadá váš den. I když malá je dost ´samohrajná´, vstává v sedm , spát chodí večer v devět a přes den spí hodinu. Domácí práce ořezávám na minimum. A víc než tři hodiny denně (efektivní práce, musí to být fér vůči zaměstnavateli) prostě nezvládám. A i tak, když přes den sednu k počítači, malá začne vztahovat ručičky.
Večer, protože i já potřebuju spát, mám na práci možná hodinu, dvě.

Se dvěma dětmi si to už vůbec nedovedu představit. Leda by jedno bylo už ve školce. Já bych tedy potřebovala, pokud bych chtěla při dětech pracovat tak jako teď, věkový rozdíl 2,5 roku :-).
 kicina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč mít dítě 

(21.5.2006 11:52:17)
Moje práce je v noci a dá se při ní i spát, ale musím být ve střehu a čekat maily nebo zavolání. Dospávám v době, kdy malá spí. Domácí práce dělám buď s ní, ale většinu v době, kdy přijde manžel z práce a hrají si spolu.
 Lucia Bačovčinová 
  • 

ahoj 

(21.11.2007 20:02:16)
ahoj,chcem sa spytat na tvoj nick kicina. To je tvoje priezvisko? a nepoznas niekoho kto sa vola Demeter Kicina. dakujem.
 Wanda, 1 dcera 
  • 

Re: Re: Proč mít dítě 

(19.5.2006 16:38:10)
Tak nevím, s Vaším přístupem bych si asi děti nepořizovala. Aspoň bych netrčela doma, nikdo by mi tam neřval a mohla bych furt jezdit na hory. Ano, taky mi vadí, že jsem třeba letos nebyla na horách, že se nevyspím, atd. ale myslím, že to co dávám malé (a co mi dává ona), za to rozhodně stojí. O dítě se skutečně může postarat každý (a to v jakémkoliv věku), když to přeženu, tak v kojeneckých ústavech a dětských domovech taky vyrůstají děti. Ale role matky je dle mého názoru nezastupitelná, nejen kvůli kojení, ale i vytvoření si citových vazeb dítěte (že je "závisláček", to je přece do určitého věku v pořádku, naopak by bylo divné, kdyby bylo miminku/batoleti lhostejné, jestli je s matkou nebo ne!).
 Itica 


Re: Re: Re: Proč mít dítě 

(19.5.2006 18:59:02)
Wando, plně s tebou souhlasim. Názory typu, po šestinedělí honem do práce- smrdí. Proč by to u nás mělo být jako před X lety, kdy se matka musela starat o dítě a zároveň kopat motykou na poli??? Proč bych měla honem do práce a neužívat si mimino???? Do práce budu chodit ještě spoustu let a dřít se jako pitomec, ale děti jsou malinké jen chvíli. A protože nejsem krkavčí matka, tak jsem se vzdala i 3hodinového úklidu, abych mohla být víc se svým synem. Osobně nejsem na prachy a je mi jedno, jestli jich mám hodně, hlavní je, že je malej spokojenej, že má u sebe mámu. Myslím, že každá normální matka se mnou bude souhlasit. Krom toho, rozmazlené dítě je kvůli něčemu jinému a ne kvůli tomu, že je pořád s matkou. A MMCH, když už tu někdo ohrnoval nos nad zvýšením rodičáku, tak bych ráda upozornila, že každá pracující žena vydělává a platí i spoustu budižkničemů a i poslanců a tak je snad normální, když jí aspoň jednou za život bude platit stát. Nebo se snad mýlím???
 Hanka, syn 9 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Proč mít dítě 

(21.5.2006 22:40:06)
Naprosto souhlasím. Někde jsem i četla (asi Doc. Matějček), že první tři roky života jsou ve vývoji člověka nejdůležitější a že do 3 let věku jsou kolektivní zařízení pro děti zcela nevhodná (naopak školka je dobrá, od 3 let už děti společnost potřebují). Než se mi narodil syn, taky jsem si myslela, že s ním tak do 2 let nic nebude, ale ono se s ním komunikovat dá a je vidět, že mu to, že se mu s manželem i babičkou věnujeme, velmi prospívá. Navíc je úžasné s ním znovuobjevovat svět a vidět jeho radost, když něčemu přijde na kloub. Tak se mu snažím dát maximum, pracovala jsem 8 let a budu v tom pokračovat po mateřské a rodičovské dovolené nejspíš celý zbytek života (důchodu se při neustálém zvyšování důchodového věku nejspíš nedožiju:-).
Články Bellany se mi moc líbí, je to trochu podobné stylu Haliny Pawlovské, ne každému to sedí, někdo má jiný smysl pro humor, někdo zřejmě také žádný, že... (viz jisté reakce). I já se řadím mezi ty, kdo by rádi koupili její knížku, až vyjde. Mám asi o měsíc mladšího syna než autorka a její články hltám.
Mně sice nebylo v těhotenství vůbec nic, jen jsem první 2 měsíce byla strašně ospalá, přibrala jsem 10 kg, 5 kg jsem ztratila hned po porodu a zbytek (možná i víc) asi za 6 měsíců, a to bez jakéhokoliv cvičení - syn se totiž chce pořád nosit (teď konečně začíná lézt, tak se to snad změní) a nevydrží být sám déle než cca 3 minuty (sám = dále než cca 1-2 metry ode mne), takže mám problémy cokoliv stíhat, o vaření a jídle ani nemluvíc.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Proč mít dítě 

(22.5.2006 9:16:08)
Hanko, pokud vím, doktor Matějček neříkal, že by kolektivní zařízení do tří let byla zcela nevhodná. Četla jsem od něj názor, že v tomto věku je to spíš pro rodiče, zatímco školku by si už děti i samy vymyslely. :-) A samozřejmě nejvíc záleží na konkrétním dítěti.
 Itica 


Re: Re: Re: Re: Proč mít dítě 

(22.5.2006 19:20:39)
Taky si občas přečtu Bellaniny články a líbí se mi. Tenhle jsem trochu nepochopila, ale doufám, že to myslela s nadsázkou a humorem. Jinak by snad ani nemohla být matka, páč některé ty názory jsou divný. Jinak si ale myslím, že malé dítě se nedá rozmazlit. Možná si navykne moc na přítomnost matky,ale to se dá lehce a časem změnit. Taky se říká, že z toho vyrostou. No a kdyby ne, tak na tom není nic špatného. Pokud teda není matka závislá na jakékoliv mimodomovní zábavě, tak jí to tolik vadit nebude. Koneckonců vždyť i to miminko někdy spí. Takže být matkou je krásné. J.
 LU,2děti 
  • 

Re: Re: Proč mít dítě 

(19.5.2006 17:10:31)
Překvapuje mě věta:"aby to dítě nebylo takovej závisláček:" Do určitého věku to přece není nic nenormálního, když dítě chce mít v blízkosti matku (nebo jinou blízkou osobu). Pokud vím, říká se tomu potřeba jistoty a bezpečí. Nechtěla bych, aby ji mému dítěti poskytovala sebelepší chůva. Nic proti tomu, když se ženská na MD věnuje tomu, aby duševně neupadala. Sama mám docela dost aktivit na MD. Ale nemělo by to být na úkor dítěte.



 věra 
  • 

Re: Re: Proč mít dítě 

(22.5.2006 14:29:16)
řekla bych že jste pěkná hyena. takové matky bych opravdu sterilizovala.
 ivig 


Re: Re: Re: Proč mít dítě 

(22.5.2006 15:36:21)
Tobě musel někdo asi pořádně ublížit...to Ti, ale nedává právo ubližovat druhým...
 Dáša,  
  • 

Re: Ale no tak !!  

(18.5.2006 13:03:14)
Ale proč nabroušená? Jenom mi vadí, že tady hodně lidí žije v "bublině", jsou zvyklí jen brát od státu a vychovávají generaci dětí, které vidí, že to tak je normální. Mé poznatky o životě v cizině jsou (co se této tématiky týká) od lidí (matek), které jsou např. ze smíšených manželství, nebo žijí v cizině jako expati. Ale ten způsob myšlení je podle mne dán také tím, že lidé prostě nemají zájem (nebo patřičné jazykové znalosti)o to, co je jinde. Ale dlouhodobě to takhle nepůjde a časem i ČR bude muset "prohlédnout" a zjistit, že nic není zadarmo a svět se netočí kolem nás. Teď když to po sobě čtu připadám si jako moralista, ale denně jsem na netu, sleduji diskuze na různá témata (nejen v češtině) a prostě mi to nedá, neozvat se proti naivitě nebo jednostrannému podávání informací. Asi namítneš, že Rodina není zaměřená na politické či podobné diskuze, ale pokud zde mají čerpat informace zejména dívky a ženy, chystající se - nebo jsoucí - na mateřské, proč mají číst o tom, jak mají být "drsné" a "vyřvat si" u dokotra nebo na úřadech "na co mají právo". Uznej, že některé články by neškodily objektivnější nebo s komentářem člověka z oboru.
 Martina, Dita 8m 
  • 

Re: Re: Ale no tak !!  

(18.5.2006 13:19:58)
Ale tak už se nehádejte, paní Dáša tu popisuje trochu jiný úhel problému, tj. sociální systém a pracující matky. Autorka článku se oproti tomu rozepisuje o tělesnu /duševnu. Hormony, nadváha, nedostatek spánku a kojení jsou věci jaksi mimo politiku a státní příslušnost. Bohužel, mateřství je nepřenosná zkušenost, a můžete to někomu strokrát vysvětlovat jak se cítíte, stejně vás nikdo na 100% nemůže pochopit protože to prostě prožívá jinak. Paní Dášo - vy asi ještě nemáte děti, ale jednou je jistě mít budete a taky budete překvapená jak jste si myslela že se budete cítit a jak se skutečně cítíte. A o to popisování pocitů tu jde především.
P.S: být dokonalou matkou nelze, můžeme se jen maximálně snažit. A jestli tomu odpovídá dát 6ti týdenní dítě chůvě a jít do práce, nebo s ním být do tří let doma, je věc názoru.


 Dáša,  
  • 

Re: Re: Re: Ale no tak !!  

(18.5.2006 13:42:11)
Martino, děi máme 3 (10 a 11 let), z toho jedno vlastní - krásného a milého ročního syna. Mateřství si tedy pamatuji velmi čerstvě. Každopádně díky za umírněnou odpověď - jsem ráda, když diskuze řídí více rozum než hormony a nálady.
 IOtto 
  • 

Re: Re: Ale no tak !!  

(18.5.2006 20:49:44)
Já, Dášo, pořád nechápu, jak souvisí tvůj politický postoj s Bellaniným článkem. Nic proti tvému politickému názoru (mimochodem se moc neliší od mého), ale nechápu, proč jím pořád zaštiťuješ svojí reakci na Bellanin článek. Já jsem se tedy v něm dočetla o Bellaniných pocitech při bilancování zda druhé dítě ano či ne, o různých pro a proti.. tak nějak nerozumím tvému myšlenkovému pochodu, kterým jsi od tohoto tématu plynule přešla ke kritice "socialistického smýšlení".

A že je autorka sebestředná? No, když píše o svých pocitech, tak to asi zobjektivizovat moc nejde, ne?

A už vůbec nechápu, jak jde dohromady najednu stranu prosazovat větší osobní zodpovědnost každého za svůj život a nadruhou stranu kritizovat někoho, kdo si nechce nechat líbit od doktorů či na úřadech neprofesionální chování.
 Jaga, syn 3 roky 
  • 

Re: Re: Ale no tak !!  

(18.5.2006 22:25:15)
Myslím si, že toto srovnání není objektivní. Chybí tu mnoho dalších ukazatelů týkajících se životní úrovně. A Vaše reakce mi připadá dost zapšklá.
 idealista 
  • 

pani Daso 

(20.5.2006 20:16:44)
pokud jste realna osoba, pak vas prosim - soudite-li, mejte odvahu byt souzena. to, co predvadite je nedustojne. dekuji. hlavu vzhuru
 idealista 
  • 

pani Daso 

(20.5.2006 20:18:07)
pokud jste realna osoba, pak vas prosim - soudite-li, mejte odvahu byt souzena. to, co predvadite je nedustojne. dekuji. hlavu vzhuru
 Táňa 
  • 

Re: Re: Ale no tak !!  

(25.5.2006 11:05:08)
zřejmě jsi vůbec nepochopila,o čem článek je.Vůbec se netýká nějakého zajištění na mateřské.Co to tu taháš,jsi mimo.
 Hrable 


Re: Ale no tak !!  

(7.10.2009 10:16:51)
Vážená paní Dášo. V cizině žiji už několik let, mám dvě děti a Vaše tak říkajíc moralizující řeči opravdu nejdou vystát. Nejen že neustále poukazujete nato, jak jste chytrá, kolik řečí umíte a kolik že to máte kamarádek v cizině, ale pravděpodobně žádné děti nemáte a neumíte si ani představit, jaké to je. Pokud žena chce žít v cizině musí se přizpůsobit jejich podmínkám. Tudíž i tomu, že bude na mateřské 4 měsíce. Není to ale její jediná možnost, má také tu možnost volby.
Náš stát se k rodinám chová slušně a zajišťuje jim přežití. Neumím si představit, jak by to zvládali rodiny bez pomoci, když manžel nosí domu jen 12 tisíc a jenom za nájem daj 6. to co tu říkáte je diskriminující a až pobuřující. Na nějaké socialisty či "komunisty" zapomeňte. ČR je sociální stát na rozdíl od nespecifikované ciziny, kde žijí vaše kamarádky. Takže to tady tak chodí. Je to podpora porodnosti a bez dětí budeme mnohem víc v haj...lu než kdyby nám stát dávala mnohem víc. Takže prosím nechte si svá moudra do doby než budete mít vlastní dětí, minimálně dvě a budete mít vyzkoušeno vše...žít tady a také v cizině.
~Rv
 Katka,kluci 3 a 7 
  • 

Jéžiši.... 

(18.5.2006 12:35:14)
Pročpak to tak hrotíš? Bellaniny články jsou čtivé a úsměvné,je v nich vtip a ironie,žádné sobectví z nich nevnímám.Každý zkrátka nevnímá těhotenství a mateřství výhradně jako úúúžasnou záležitost.Já osobně jsem po půlroce péče o staršího syna s převráceným režimem noc-den při dotazu na druhé dítě "chtěla vraždit."Dnes mám 2 syny,od každého jsem se po roce vracela do práce - to jen abys věděla,že jsem stát pobíráním sociálních dávek příliš nezatěžovala.
 Dáša,  
  • 

Re: Jéžiši.... 

(18.5.2006 13:32:58)
Já tam také o sobectví nic nepíšu. Sebestřednost je něco jiného. Možná se Ti zdám poněkud militantní, ale zrovna včera byla u nás v kavárně madam, která celou dobu nadávala na doktory, že jsou "svině, protože dceři sebrali průkaz ZTP na vlak" .... ale pak "pan doktor stejně říkal, že nikdy dělat nebude" - proč? - dcera je tipla bych ne hůře než dementní, dochází na běžnou ZŠ - ruce i nohy má zdravé, tak proč nebude? Samozřejmě každý člověk je jiný atd atd...
 Katka,kluci 3 a 7 
  • 

Re: Re: Jéžiši.... 

(18.5.2006 13:49:20)
Dášo,chci ti říci,že mi přístup části maminek ve stylu: "Teď jsem tu já a mám přece děti a všichni se z toho po...e,plaťte,zajistěte nám bydlení... "taky velmi vadí.Ale Bellanin článek o tom není.Ten je o jejích pocitech a o jejím úhlu pohledu na mateřství.
 Dáša,  
  • 

Re: Re: Re: Jéžiši.... 

(18.5.2006 14:12:31)
Katko, máš pravdu, zavedla část diskuze jinam. Bellanin příspěvek o ekonomice a politice jistě není.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Jéžiši.... 

(18.5.2006 14:07:56)
Dášo, nevim jakej problém měla paní z obchodu a zda se chovala adekvátně, jen bych chtěla říct, že lekdy má dítě problém, kterej prostě neni vidět, což mu neubírá na závažnosti. Třeba náš kamarád je silnej cukrovkář, vypadá jako zdravej člověk a leckdo by se podivil proč má invalidní důchod, ale on má dny, kdy ani nemůže vstát z postele, nikdy neví, kde ho přepadne záchvat atd., což samozřejmě neni vidět. Náš syn má taky problém, kterej neni vidět a podivování typu proč nedělá to či ono, "vždyť už je dost velkej, ne?" nám fakt nepomůže.
 Dáša,  
  • 

zdravotní problémy 

(18.5.2006 14:23:30)
Myslím, že odebráním průkazky ZPT lékaři prostě deklarovali, že ona nemoc (porucha - cokoliv) tuto úlevu nevyžaduje. Můj známý je taktéž cukrovkář, je to ing ekonomie a vlastní dobře fungující firmu (a 1000 jiných má DM III stupně a je jim zle i při změně tlaku). A když se občas dívám v TV na Černé ovce apod., jde mi někdy mráz po zádech, jak nemocné lidi nechají úředníci (ne lékaři) bez pomoci, a ještě jim komplikují život. Myslím, že např. metaře (bez pejorativního nádechu) může dělat prakticky kdokoliv. Ale mně spíš vadilo, jak paní už teď ví, že to nepůjde. A že doktoři "jsou svině" když něco berou, ale "páni doktoři" když prohlásí něco, co se "hodí do krámu". Nejsem žádná stvůra, jsem jen realista.
 Romana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Jéžiši.... 

(10.6.2006 23:46:12)
Já jak to tady tak čtu, tak mám pocit, že Dáša prostě už všechno viděla a všemu rozumí, jen jaksi ty konkrétní a praktické zkušenosti chybí,že...
Trochu mi to připomíná Broučici Pytlici
 Katka, 2 děti a bříško 
  • 

Re: Jéžiši.... 

(19.5.2006 10:49:45)
No, nevím, každý jsme jiný. Mně například Bellaniny články naprosto nerozesmívají. Dovedu je, myslím, pochopit, ale cítím to jinak. Nemůžu říct: Bellaniny články jsou čtivé a veselé. Pro tebe a spoustu dalších ano, pro mě nikoli. Můj smysl pro humor je jiný i zaměření četby. Každý máme jiné prožívání a je dobře respektovat pohled druhých. Co se soběstřednosti týká, oba moji rodiče jsou jedináčci, je to na nich hrozně vidět(nemají např. téměř žádné přátele ani hlubší vztah k dětem) a říkají, že jim je to líto. Není možné nutit jedináčka, aby se choval jinak, je jedináček. Samozřejmě záleží, zda vyrůstá sám či často s jinými dětmi,to je ale na delší povídání.Já jsem moc ráda, že mám sestru a mí dva kluci si spolu báječně rozumí. Umím si představit, že bych měla jen jedno, pokud bych např. milovala svou práci nebo měla zdravotní problémy. Každá ať volí dle sebe, jinak to prostě nejde.
 Vamp 
  • 

Re: Re: Re: brak 

(18.5.2006 13:24:37)
Milá (???) Dášo,tak nevím,má to být oslava "kapitalistického" způsobu života ? Já si totiž nemyslím,že by to všechno,co dělají "na západě" bylo jediné správné a nejlepší - zvlášť pro vztah mámy a jejího malinkého dítěte !Dítě ještě nemám,ale určitě by se mi nelíbilo ho ve 4 měsících nacpat cizí ženské /chůvě ?/ do náruče a odběhnout do práce.... Není to správné,jaký vztah má pak takové dítko k vlastní mamince ? Nehledě na to,že tento systém je vytvořen v zemích,kde návrat ženy do práce je tímto umožněn,není však nutný,vzhledem k příjmům tamnějších tatínků - na rozdíl od tatínků českých ,vydělávají ti "západní" až 10x více,takže jistě může mít mladý pár i slušně našetřeno v době,kdy se miminko narodí a ani pak není pro pracujícího otce problém rodinu uživit.V ČR to tak jednoduché není,jsme chudá země v níž žijí ne zrovna bohatí lidé,proto je u nás mnohem větší nutnost sociálních podpor a dávek,než v zemích s bohatou ekonomikou.No a ,co se týče JÁ CHCI,aby byl ke mně lékař slušný ... to snad není třeba kometovat,nebo máš ráda doktory - hulváty ???? Hodně štěstí a více tolerance k druhým,méně cynismu a hezký den ti přeje Vamp :-)
 Dáša,  
  • 

Re: Re: Re: Re: brak 

(18.5.2006 13:56:05)
Mílý Vampe,(milá není česky)
cituji Tě "jistě může mít mladý pár i slušně našetřeno v době,kdy se miminko narodí" - to je ono. Já nepropaguji kapitalismus, jenom zdravý rozum a rozhled. A co se týká chůvy - to, co píšeš, jsou předsudky. Dítě samozřejmě matku miluje a potřebuje (a naopak), ale my chůvu máme a je to vynikající. Všichni jsme naprosto v pohodě, žádně stresy (viz právě Bellana a i jiné autorky žehrající na svůj - třeba i potencionálně a "ironicky" hrozný - vzhled či rozpadající se vztah s mužem pro nedostatek času..). A to, že v cizině - tedy socialisticky řečeno "na západě" vydělávají 100x víc je možné, ale mají také 99x vyšší životní náklady.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: brak 

(18.5.2006 14:35:28)
Milá Dášo, naprosto s Vámi souhlasím, omlouvání vlastní neschopnosti a slabé vůle zhubnout, být upravená atd... Sebestřednost, to je přesné. Hezký den Jana
 Market a Julinka (7 mesicu) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: brak 

(18.5.2006 17:31:04)
Ja ziju s manzelem , i kdyz jsme oba Cesi, v zahranici a clanky Bellany se mi moc libi, vzdy me velmi pobavily. I kdyz jsem nemela v tehotenstvi problemy, ktere popisovala Bellana a tehotenska kila zhubla velice rychle az bych rekla, ze jsem mela neobalene nervy a ze vseho se hroutila (take diky nepritomnosti jakekoliv babicky ci dedecka ci jineho pribuzneho, ktery by sel s nasim rvoucim uzlickem ven), tak z myslenky na druhe dite moc nadsena nejsem, i kdyz ho v horizontu nekolika let chceme. Co se tyce prace, rekla bych, ze cesky system rodicovske dovolene je opacnym extremem k zapadoevropskym. Svou dceru jsem take mohla dat ve 3,5 mesicich do jesli a vratit se na plny uvazek do prace, ale zvolila jsem moznost si vzit dalsich 6 mesicu rodicovske dovolene. Prispevek, ktery behem ni pobiram nam sotva staci na najemne, ovsem podotykam bez sluzeb s najmem spojenych, takze pokud rodina zije v Cechach v regulovanem najmu, je na tom stejne. Pokud bych se do prace nevratila, tak o misto prijdu. Bude mi tezko u srdce az mala pujde brzy do jesli, ale 3 nebo 4 roky bych doma nevydrzela.
 Jaga, syn 3 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: brak 

(18.5.2006 22:28:26)
Ne, to tedy nemají. A chůvě bych svěřila dítě jen s velmi negativními pocity a pod ekonomickým tlakem.
 Ekonomka 
  • 

Jen si to spočítej! 

(19.5.2006 8:56:25)
Naprosto souhlasím s Vampem (Vampicí? :-), co se týče výdělků tatínků "na západě". Ano, životní náklady mají samozřejmě vyšší, ale v poměru k výdělkům jsou pořád mnohonásobně nižší než u nás. A o to jde - o reálnou mzdu - tedy co si mohou za svůj plat reálně koupit. Je vidět, že nerozumíš ekonomii, protože kdy ano, tak bys netrvdila, že "na západě" mají stejnou reálnou mzdu jako v ČR (viz tvé tvrzení, že při výdělcích o 100 % vyšších jsou náklady o 99 % vyšší). Mimochodem, průměrné české rodině se nemůže chůva vyplatit. Bereme - li měsíční průměrnou mzdu 19 000 Kč, to dělá cca 14 000 čistého, tj. necelých 90 Kč/hod čistého. Nevím, kolik platíte chůvě vy, ale četla jsem, že odměna začíná na 100 Kč/hod. Pak by průměrná mamka najmutím chůvy nejen přicházela o nejvzácnější okamžiky se svým dítětem, ale ještě by na to ekonomicky doplácela.
 Jaga, syn 3 roky 
  • 

Re: Jen si to spočítej! 

(19.5.2006 11:23:07)
Souhlasím. Mám průměrný plat,přesně jak píšeš, a chůvu si dovolit nemůžu. Zaplatila bych jí nejspíš to, co bych vydělala a ještě bych nebyla s dítětem, což vnímám jako na hlavu postavené. Dáša ovšem na chůvu má, a proto vyjadřuje poněkud nevlídný názor na lidi, kteří jsou rádi, že nějakou podporu od státu mají.
 Ekonomka 
  • 

Re: Re: Jen si to spočítej! 

(19.5.2006 13:23:27)
Dík za podporu :-) Dáša mě vůbec dost udivuje, zejména jak kritizuje Bellanu za sebestřednost a sama nevidí dál než na špičku svého nosu. Pro Dášu bych ještě ráda uvedla, že většina lidí má příjem NIŽŠÍ než průměrný, takže to co doporučuje - pořídit si chůvu - je možné pro mizivé procento obyvatel ČR.
 Jaga, syn 3 roky 
  • 

Re: Re: Re: Jen si to spočítej! 

(19.5.2006 14:44:01)
Ano. Už jsem na Dášinu zahořklost reagovala včera. Nic sebestředného na příspěvku nevidím. S těmi příjmy máš samozřejmě taky pravdu.
 monika, 2 deti, brisko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: brak 

(21.5.2006 9:16:23)
Kdyz se rozhodnu mit dite, pak pocitam z odpovednosti za jeho vychovu a peci o nej. Vcetne stresu z nedostatku casu atd. Myslim, ze predavani deti chuve je zaroven zbavenim se zminene odpovednosti a to uz mi s materstvim nejde moc dohromady. Az budou deti velke a neco se jim nepovede, co bude takova matka rikat? Chuva mi je spatne vychovala? Nejak mi neni jasne proc Dasa obvinuje Bell ze sobectvi a sebestrednosti, kdyz ona sve deti nechava chuve.
 Armanda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: brak 

(21.5.2006 9:54:54)
Moniko souhlasím s Vámi. Taky to vidím jako zbavováni se odpovědnosti. Aspoň případný neúspěch ve výchově je potom na koho svést.

Kateřino nemyslím si, že každá matka která není se svým dítětem doma 24 hodin je špatná. Jak píšete, že v 18. století byly chůvy samozřejmostí a stejně tak i kojné. Taky byly úplnou samozřejmostí porody doma bez lékařského dohledu, dřív se děti neočkovali, nebyly jesle, školky atd atd. Musíme všechno co bylo v 18. století přebírat? V tomto případě mě napadá jediné...HURÁÁÁ zpátky na stromy.
 Ivana a Honzík 21 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: brak 

(22.5.2006 12:21:23)
Milá Dášo, věřím, že pokud má žena a muž takový příjem, že si chůvu mohou dovolit, tak to udělají. Ale my si ji například dovolit nemůžeme a jesle tu nikde poblíž nejsou. A nemyslím si, že jsem nějaký příživník na státu, jen proto že beru rodičovský příspěvek.
 Katka,holčička 5 měs 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: brak  

(23.5.2006 14:19:52)
Nevím, kde berete Vaše procentuální odhady týkající se mezd a výše nákladů v zahraničí, ale dle mých zkušeností (rok v Anglii, rok ve Španělsku, rok v Německu) to co píšete není pravda. Ale to je jiné téma. Ale hlavně si uvědomte, že každý člověk je jedinečný.... a nikdo není dokonalý....
 lucie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: brak 

(24.5.2006 21:57:14)
Dášo, je z vás cítit nespokojenost, křečovitost a totální nepohoda.Jste asi typ co nemá rád veselé ženské, i při těle, které jsou spokojené samy se sebou.Trochu mi připomínáte předvolební agitaci naší pravice :-).Jste nešťastnice, to co píšete vůbec nepatří pod tento článek.A po hezkém usmání přichází z Čecháčků zklamání
 Hrable 


Re: brak 

(7.10.2009 10:28:12)
Opravdu s Vámi nemohu souhlasit. U nás jsou životní náklady tak úměrné našim platům jako jsou náklady v cizině úměrné jejich platům. Problém zde jen je, že na chůvu, které se platí 100,- na hodinu má opravdu jen někdo a ten kdo nemá zámožného manžela, či prostě jen není tak vysoce inteligentní jako vy a nevydělává více jak 15000,- čistého na to NEMÁ a nebo to co vydělá dá chůvě - to si myslím drahá Dášo, že radši budu s vlastním dítětem doma do třech let, než abych živila nějakou ženskou. (nic proti chůvám)...
Dítě do věku třech let potřebuje z psychologického i pedagogického hlediska svou matku nejvíce. Nabouráním vztahu matka x dítě zapříčiníte (samozřejmě ne vždy) psychiku dítěte...tyto problémy se pak s dítětem táhnou do dospělosti. Když jste tak chytrá, tak by jste tohle měla vědět.
Nezastávám názor, že by stát měl rodiny sám vyživovat, to v žádném případě. Každý by si měl uvědomit, že hold bude mít tolik dětí, na kolik jich má a neměl by mít děti jen proto, že mu stát dá spoustu peněz....ale zase tak dokonalé to v ČR opravdu není.
Osobně si myslím, že by klidně mohli škrtnout porodné, pastelkovné a já nevím co ještě, ale že žena dostane od státu 7600 měsíčně po dobu třech let považuji za správné.
S vámí nesouhlasím hlavně ve vztahu k původnímu článku. To co tam psala, jsou jednoznačné a normální pocity ženy na mateřské, které ale vy nemůžete znát, jelikož právě máte tu vaší chůvu. Máte čas na sebe, můžete jít sportovat (máte na to keš a taky chůvu), máte čas na manžela, nejste unavená, můžete jít pracovat a do společnosti (protože na to máte).
Nevím kde žijete, jestli v ČR nebo v cizině...ale Váš manžel a Vy patříte k těm šťastnějším tak si toho važte a nemyslete si, že tak žijí všichni.
 jak 


Re: Re: Re: Re: brak 

(18.5.2006 13:56:31)
Vampe, ci Vampice, docela se pletes. CR je bohata zeme a ujistuju te, ze na zapade neni moc rodin, kde by tatinci vydelali hodne penez. To plati pouze pro lekare a advokaty, ale takova ta stredni trida, jako prakticky lekar ci ucitel, tam zeny do prace musi. Protoze i kdyz ziji v bohate zemi, jejich ceny a standart jsou jinde. A 4 mesice jsou uz dlouha materska, normal je 3 az 6 tydnu. A mamy se tam tim netrapi, berou to tak, ze se jejich deti hodne nauci v daycare. To take nechapu, ale souhlasim s Dasou. To, co poskytuje nase spolecnost, je nadstandart. Stejne jako lekarska pece.
Moje kolegyne ve firme byly po cele tehotenstvi 2x na gynekologii a jednou na ultrazvuku. Ja Dasu chapu a souhlasim s ni, ale nemusela by to rikat tak bojovne:). Jana
 markéta 
  • 

Re: Re: Re: brak 

(18.5.2006 13:32:26)
Bellaniny články mi připomínají knihy Betty McDonaldové a tu rozhodně nemůžete vinit ze socialistického smýšlení!
Vy prostě nemáte stejný smysl pro humor jako Bellana. Já ano, proto se mi její články líbí, bavím se jimi, žádnou sobeckost ani sebestřednost v nich nevidím. Na rozdíl od jednoho mužského autora článků, bohužel si nemůžu vzpomenout na jméno. Jeho články mi vždy připadají, jako že se pokouší o ten typ ironie jako Bellana, ale u něj mám vždy pocit, že to v duchu tak vlastně myslí.
 Daria, dcerky 4 roky a 1 měsíc 


Re: Re: Re: brak 

(18.5.2006 15:16:15)
Dášo ty jsi vážně vůbec nic nepochopila anebo jsi už nastartovaná na volky, kde to tam šoupneš ODS a ať se pěkně každej stará. Moje sestra se provdala do Vídně a má teď ročního synka. Mateřská je tam dva roku a pobírá příspěvek na dítě v přepočtu na koruny 13500, které jí půjdou po dobu těch dvou let. Takže onen západ taky není vždy tak drastický. Bellana si rozhodně na nic nežehrala. Sama jsem novinářka a má, dle mého názoru nejen ohromný smysl pro humor, ale ještě také cit pro jeho přenesení do písemného projevu. Působíš zde opravdu zakysle a naštvaně a hlavně nechápu co svou reakcí na tento článek sleduješ. Ona jen chtěla radu ohledně rozhodnutí, které hodlá učinit. Tak nechápu proč tady pliveš tyhle hořkosti. Můj manžel se pohybuje v politice již pěknou řádku let, takže vidím i poněkud do zákulisí některýh politických gest. Vím teda, že není důvod nadávat na současný stav české ekonomiky, když se neustále zlepšuje a bude se to projevovat mimo jiné i v rosičovském příspěvku. Když už tady dáváš příklad západních zemích, tak tam je ale také zaměstnavatelská politika trochu jiná pokud jde o postoj k ženám s malýma dětma. Je zde daleko větší možnost pracovat na částečně úvazky a nefunguje tam taková diskriminace žen pokud jde o zaměstananost. Asi jsi měla špatný den jinak siou útočnou reakci vážně neumím vysvtělit
 Daria, dcerky 4 roky a 1 měsíc 


Re: Re: Re: Re: brak 

(18.5.2006 15:23:02)
omlouvám se za některé přklepy, ale budila se mi malá a já to po sobě nepřečetla. To první chybné slovo bylo volby.
 ha.jana 


pěkné :-) 

(18.5.2006 17:46:40)
Bell, opět pěkné :-). Chápu tvoje dilema a řeším to samé :-)).
Dáša a spol - nějak jsem nepochytila, proč zrovna u tohoto článku řešíte sociální jistoty v naší republice.. Při sebevětší snaze jsem v tom článku o zmíněném tématu nenašla žádnou zmínku.. Jestli čteme to samé - mám dojem, že tady se řeší počet dětí a věkový odstup :-).
Nicméně ti nechci kazit dojem, ale Bellana není žádný nevyrovnaný jedinec pro psychiatra, aspoň co jsem já měla možnost poznat, natož aby to byl člověk rozměrů MUFFIN 10000XXXL ( jak se snaží všem pořád vnutit ). Je to příjemná šmrncovní ženská, které se notabene ta přibraná kila daří úspěšně shazovat. Ale to sem nepatří :-)).
 Karla 
  • 

Re: Re: Re: brak 

(18.5.2006 19:58:34)
Milé děvče, pokud je systém tvých západoevropských hodnot odvozen od toho, že hrdě nosíš velikost S, protože jen taková žena dle tvého náležitě kulturní a vtipná, tak děkuji pěkně, ale TO nechci.
Bellana píše hezky a taky hezky žije.
 Wanda, 1 dcera 
  • 

Nechápu... 

(18.5.2006 21:09:27)
Tak tuhle reakci na článek jsem nepochopila. Co má článek společného se socialistickým cítěním? Asi jsi to celé nepochopila :-(
 Wanda, 1 dcera 
  • 

Re: Re: Re: brak 

(18.5.2006 21:31:05)
Myslim, ze jsi cely clanek nepochopila :-( Se socialistickym smyslenim nema nic spolecnyho, tak proc to sem tahas?!
 Jaga, syn 3 roky 
  • 

Re: Re: Re: brak 

(18.5.2006 22:18:39)
Myslíte zřejmě nějaký milý článek o saunování. Dokonalá absence smyslu pro humor a nadsázku z vás čiší i přes ten internet. Brrr...
 Moruše 
  • 

Re: Re: Re: brak 

(22.5.2006 13:46:16)
Dášo, jste tekhle nepříjemná a naštvaná pořád, nebo jen teď? Vás bych teda chtěla mít doma, to by byla "sranda". Podle toho, jak jste to tady všem "natřela" jste asi snědla Šalamounovo hovínko.

Autorka napsala svělý článek.Doufám,že půjde do druhého mimi a nasbírá spoustu materiálu fakt na celý román. S radostí bych si ho pak zakoupila, to by bylo počteníčko.
 JULIE 
  • 

Re: Re: Re: brak 

(24.5.2006 14:27:35)
A co se tak Dášo představit, ať si o vás můžeme udělat přesnější úsudek, reaguješ jak zhrzená stará panna, která navíc nemá smysl pro humor a nadsázku.
 Markéta N. 
  • 

pravopis 

(24.5.2006 22:27:25)
Asi máte dost špatný den. Tak snad jen, že "psychicky" se píše po CH s měkkým i. Zopakujte si prosím gramatiku. I když náladu vám to asi nezvedne.
 Míša (brzy snazilka -28) 
  • 

Re: brak - jedna reakce za cast pripravujici se na materstvi 

(18.5.2006 13:32:51)
Moc jsem se divila, ze jsem tu u te drsne casti neobjevila prispevky ve zneni "nedeste holky, ktere se otehotnet teprve chystaji"....
Bellaniny clanky ctu pokazde s nadsenim a moc se na ne tesim. Jeji ironicke poznamky a nadsazka k ni absolutne patri a pokazde me dovede rozesmat. Musim priznat, ze kdyz jsem cetla tento clanek, presne jsem vedela, jak budou vypadat nektere reakce. Byl to tak trosku "tenky led", ale ocenuji, ze i presto, ze vi, co asi bude v nekterych reakcich, tak se neboji a klidne si pise o vsem, co ji napadne. JEN TAK DAL!!! :o)
Vim, ze tehotenstvi nekdy opravdu neni prochazka ruzovym sadem (me mamce bylo u obou tehotenstvi spatne az do konce 6-teho mesice), kolem sebe mam kamaradky, ktere prochazely velmi nelehkymi situacemi, ale nikdy by me to neodradilo od toho mit deti.
Takze Bellano, drzim palecky, aby bylo druhe ditko tim hodnejsim a prosim, neprestavej psat!!! DIKY
 Dáša,  
  • 

Re: Re: brak - jedna reakce za cast pripravujici se na materstvi 

(18.5.2006 13:38:52)
Vaše reakce by neměla být jako odpověď na můj příspěvek, jelikož je úplně od věci. A že neslzím nad Bellaniným příspěvkem? Prostě nemám stádní komplex.
 Petra, Kryštof 5 let 
  • 

Nasr... Dáše 

(18.5.2006 13:53:13)
Dášo, nechceš si tu svoji zahořklost jít ventilovat jinam? Nebo víš co, raději si jdi zaběhat. To, jak je člověk "v pohodě" se pozná i z toho, že si ze sebe umí udělat legraci. Bellana to umí skvěle a baví svými články maminky na Rodině, které si potřebují občas ulevit a poznat, že v tom nejsou samy. Kdežto tobě smysl pro humor a sebeironii zjevně chybí. Ten článek jsi ani správně "nepřečetla" a jenom tady dštíš síru. Rozčiluješ se nad Čechy, ale mně osobně připadáš jako nevrlé báby v tramvaji, pro které je všechno špatně. Prsk prsk nevrlou slinu...
 Dáša,  
  • 

Re: Nasr... Dáše 

(18.5.2006 14:00:14)
co dodat...:o))
 Táňa 
  • 

Re: Re: Nasr... Dáše 

(25.5.2006 11:14:21)
snad jen..jsi hnida..hahá-až na půdu
 Dita 
  • 

Re: Nasr... Dáše 

(18.5.2006 14:59:50)
Omlouvám se, že mezi vás vstupuji, nejsem Dáša. Nevšimla jsem si, že by Dáša reagovala nějak nasr... . Rozhodně síru nedští, ani žádná jedová slina, či co tam píšeš, nevyprskla. Článků od Bellany jsem četla víc, tento moc extra povedený není. Ironii mám hodně ráda, ale zde je asi až moc laciná.
 VeraK 


Re: Re: Nasr... Dáše 

(19.5.2006 11:44:42)
Dito, opravdu jste si nevšimla, jak paní Dáša posílá Bellanu k psychiatrovi kvůli příšerné sebestřednosti a říká jí, ať sourozence pořídí proto, aby z její dcery nevyrostlo něco podobného? Jestli tohle není jedovatá slina, tak nevím. Jestli se paní Dáše Bellaniny články nelíbí, může to přece vyjádřit slušným a umírněnějším způsobem. Že má někdo jiný náhled na život, jiný smysl pro humor, jiný životní postoj než paní Dáša přece neznamená, že je špatný a je nutné se kvůli tomu odebrat na léčení. Spíš bych se obávala, aby děti paní Dáši nepřebraly její radikální a odsuzující jedůvkové postoje, než aby dcera Bellany nepřebrala její humor. Věra
 Jana, 1 mimčo a druhé na cestě 
  • 

Ale stejně to je krásný ... 

(19.5.2006 12:56:59)
Nečetla jsem sice všechny příspěvky, takže možná budu někoho opakovat, ale ten článek je fakt krásnej. Bellana rozhodně nemyslí jen na sebe - umí se na situaci dívat s nadhledem.
Já osobně mám 15-ti měsíčního klučinu - začíná z něj být pěkný čertík - a za 7 měsíců by nám do rodinky mělo přibýt další miminko. Oba byli plánovaní, takže žádná "nehoda" a i když mám někdy pochybnosti jak to zvládnu (včetně toho těhotenství, porodu a šestinedělí), tak jsem přesvědčená, že náš kluk sourozence potřebuje jako sůl. Venku si rád hraje s dětmi, nevypadá, že by někomu záviděl hračky atd. Z vlastní zkušenosti vím, že je dobré mít sourozence. Mám o 13 měsíců staršího bratra (já se narodila, když brácha ještě neuměl chodit, takže maminka dostala asi pěkně zabrat), a i když jsme se poměrně často "rvali", tak jsme si ještě častěji spolu hráli. A dnes si dobře rozumíme a kdykoliv to jeden z nás potřebuje, tak ten druhý je ochoten pomoci (bez zbytečných otázek). Je to fajn mít sourozence s malým věkovým rozdílem. Mám i druhého bratra, ale ten je o 10 let mladší. Když byl malý, tak jsme si rozumněli, pak bylo období mých 15-25 let, kdy jsme si naprosto neměli co říci (každý z nás měl své "jiné" starosti), a nyní už spolu zase dokážeme komunikovat = věkový rozdíl jako by se ztratil. Ale abych to ukončila, prostě Bellano, doporučuji raději menší věkový rozdíl. Ahojte
 Matthew 
  • 

Re: Nasr... Dáše 

(19.5.2006 14:27:06)
Jejku, tak koukám, že Bellana má fanclub a kdyby na to přišlo, tak i bodyguardy. Bojim, mám názor podobný Dáše, tak aby mi tu ještě někdo nedal na budku. :-)) Jinak její články taky čtu, když se objeví, ale dobré mi přišly tak první 2-3, teď už to je moc takové nijaké.
 Bellana 


Re: Re: Nasr... Dáše 

(19.5.2006 14:30:21)
Mattheww, jak nijaké? Že na tebe pošlu svou osobní ochranku!!! :-)))
 Matthew 
  • 

Re: Re: Re: Nasr... Dáše 

(19.5.2006 20:15:39)
Bell, bojim bojim. :-)) Ne nijaké, ale už jsme si zvykla jak píšeš a člověk holt neustále vyžaduje nějaké novinky. Takže jen vidim, kdo napsal nějaký článek (a má tu už nějaký na triku) a zhruba vim, jak to bude sepsaný a co mám čekat. Ale klidně pokračuj, je to takový odlehčující a spoustě lidem tady se to líbí. Já si to ráda přečtu - koneckonců zhltnu kde co, ale oslavné ódy ode mne holt nečekej. Tak ať ti Agátka dělá samou radost a hezky roste. A zas sem něco hoď(ne granát ;-) ), spousta lidí potřebuje trochu rozptýlení.
 monika 
  • 

Re: Re: Re: brak - jedna reakce za cast pripravujici se na materstvi 

(21.5.2006 9:35:22)
Ze nemate stadni komplex? Ja myslim, ze prave naopak - jak jinak byste vysvetlila svoje brouzdani po vsech moznych diskuzich, o kterem se zminujete na jinem miste? Jednoduse mate potrebu se pridruzit ke stadu, byt kricite, jak vas to stado rozciluje. Mozna kdybyste nedavala sve deti chuve, byla byste ponekud tolerantnejsi k postojum jinych.
 martina 
  • 

Re: brak 

(19.5.2006 17:55:36)
ten článek je pěkná trapárna (jako spousta dalších tady) díky za výstižnou kritiku, konečně někdo do tady nerozmatlává blbosti.
 monika 
  • 

brak - zhovadila reakce 

(21.5.2006 8:47:18)
Co se takhle podepsat?? Takovou imbecilni reakci aby pohledal!
Ja mam dve deti, cekam treti a naprosto se ztotoznuji se vsim, co Bell pise. A muj muz? Ten se snazi co mu sily staci, aby mi pomohl vsechna uskali dalsiho tehotenstvi a vseho co s tim souvisi, zvladnout. Je to bajecnej chlap a vi, ze vsechno, co v clanku Bell uvadi, je zkratka tak. Uz 20 mesicu nepretrzite kojim ve dne i v noci, miminko s nami spi v posteli, na osobni zivot zustaly jen vzpominky, vubec na nic nemam cas, v kine jsem nebyla 2 roky, knizku jsem za stejnou dobu precetla jednu. Ztracim slovni zasobu, ziju v mikrosvete naseho domu, na svoji zajimavou praci uz si ani nevzpominam...A presto cekame dalsi (posledni!) dite. Jsem silena z predstavy, ze uz nikdy nic nebude jinak, porad jen plotna, chovat, prat, nakupovat, zvatlat... Kadernik - kdo to je? Koupit si neco na sebe - kam bych to nosila? A stejne mi uz nikdy nic nebude, do smrti uz budu tlusta, neforemna vec. A tak dale, a tak dale. A vubec si nepripadam sobecka. Jen normalni zenska, ktera by chtela ze sveho zivota urvat taky neco pro sebe, ne jen umrit s prima pocitem jak hezky se obetovala rodine.



 Dita 
  • 

Re: brak - zhovadila reakce 

(22.5.2006 0:15:52)
pisatelka se podepsala asi tak jako ty. A to, co popisuješ, je snad tvoje volba, tak si nestěžuj.
 Moruše 
  • 

Re: brak - zhovadila reakce 

(22.5.2006 14:18:55)
Hned mám lepší náladu, když čtu, že má taky spousta mamin stejný pocity jako já. Jsem právě rok na mateřský, je mi doma s naší úžasnou holčičkou dobře, ale každá mince má dvě strany - čistě osobní pocity, který nemají s mimi vůbec co dělat (jde o čistě můj problém). Zrovna tuhle jsem si říkala jak ráda bych si kupila něco fakt pěknýho na sebe, ale bydlíme na vesnici a kam bych to pak nosila? Džíny mi úplně stačí, v kostýmku bych asi pro rohlíky stejně nechodila.Kino nebo divadlo, když není hlídání? A figura? Hrůza. A to bych taky chtěla začít přemýšlet o druhém dítěti. Ale to se všechno zvládne. Až mi tohle všechno zase bude vrtat v hlavě, skočím si znovu přečíst tenhle článek a některé příspěvky, alespoň se zasměju a zase bude dobře.
 Lenka,22 dospělí kluci 
  • 

Re: brak 

(23.5.2006 15:40:30)
vy asi budete taková ta paní, co všechno ví nejlíp a každá ženská, která má 1 dítě nebo nedej bože žádné, je sobec...
 papina 


Re: brak 

(23.5.2006 18:58:27)
Velmi ráda rozšířím řady "sebestředných" matek, které mají tu krásnou vlastnost udělat si ze sebe sama legraci, než být jedovatou "supermatkou", která svou ironií svým dětem rozhodně na charakteru nepřidá.
Nevidím nic špatného na vyjádření Bellaniných pocitů. Já sama jsem prošla něčím velmi podobným.
Držím palce všem maminám, které se nebojí vyjádřit svůj názor!
 lyyn 
  • 

Re: brak 

(24.5.2006 10:50:48)
Dášo zjevně jste nepochopila nadsázku článku a nechápu proč do zcela osobního rozhodování o tom zda mít či nemít druhé dítě taháte ekonomické a pracovní problémy z ciziny, myslím , že každý má ty svoje, ale vy jste fakt MIMO!
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

sourozence pořídíme určitě - a ne jednoho :-) 

(18.5.2006 10:06:47)
ahoj Bell,

náš skřítek má 9 měsíců a sourozence mu pořídíme určitě. Ideální věkový rozdíl bych si představovala 2-3 roky, ale necháváme to na přírodě. Když to bude dřív, vůbec nevadí. První dítko bylo dost "vydřené", takže bych ráda zažila ten pocit překvapení, že jsem těhotná :-) Navíc, být těhotná se mi mooooooooooooooc líbilo a už se těším na další bříško.
Sama mám sestru. V dětství jsme se dost kočkovaly, občas si vjely do vlasů, ale teď na sebe nedáme dopustit. Prostě spřízněné duše a nejlepší kamarádky. Od té doby, co umřela máma, je pouto mezi námi ještě silnější.

Iva
 PajaMM 


Re: sourozence pořídíme určitě - a ne jednoho :-) 

(18.5.2006 10:15:39)
Ahoj Ivo!!!!

Naprosto souhlasim :-)

Bell,

moc krasny clanek!!!
I my chceme nasi Klarce poridit sourozence a stejne jako Ive mi pripada rozdil 3 let bezva. Ale nedari se, Klarce uz budou 4 a to jsme chteli, aby mela sourozence. Zatim bohuzel. Ale doufame, ze to vyjde.

Ale ja mela cele tehu bezva, porod super a Klarka byla a je hodna a sikovna, i kdyz je to certisko:-) Tak asi proto nad tim nijak nedumame a proste jsme se k tomu rozhodli bez vahani.

Tobe preju jen stesti a at je to podruhe takove, aby sis to mohla nalezite uzivat :-) A neboj, bude to v poho!

Mimochodem, taky jsem jedinacek, ale sourozence jsem vzdycky chtela - starsiho brachu....nejak mi to nasi nesplnili:-))))
 Katka, 2 děti a bříško 
  • 

Re: sourozence pořídíme určitě - a ne jednoho :-) 

(19.5.2006 11:03:37)
Ahoj Ivo,
Mám taky ségru. Můj druhý syn narodil po 2,5 roce a bylo to docela fajn. U mě hrozně záleželo na momentální energii a touze po dítěti. Cílila jsem odstup 2 let, ale stoprocentně jsem to necítila a nevyšlo to. Pak po půl roce to bylo úplně jasné. A teď si hrajou, mydlí se, mazlí se a je to fajn. Jsou to pěkní rošťáci. Do práce nepospíchám a užívám si to.
Moc ti a vlastně vám všem držím palce!
 evik+kaťa+Kubík 


bell 

(18.5.2006 10:36:09)
Bell jako vždy paráda!Předstvila jsem si tě jak to říkáš a jako vždy v té společnosti jsem se smála nahlas.Paráda.
 Zuzka+Adamek 12/05,TP3.11.07 


Sourozenci :) 

(18.5.2006 10:56:45)
Ahoj Bellanko,

tvuj clanek byl jako vzdy kouzelny :)

K sourozencum,ja sama pochazim z hoooooodne velike rodiny,mam 3 sourozence.Kdyz budu pocitat jen ty dva vlastni sourozence,tak jsou mezi nami rozdily pouheho 1,5 roku.A muzu z vlastni zkusenosti rict,ze mit sourozence vekove blizkeho je opravdu super.Na sve detstvi vzpominam s uzasem,ze my sourozenci byli schopni prezit me vrazedne napady :)))
A opravdu jsme byli mali previti a opravdu jsme si hrali hlavne SPOLU! :)))

Divim se,ze mamu nenavstevujeme na psychiatricke klinice :)


I kdyz mi je 23 let,a nasemu brouckovi skoro 5 mesicu,tak sveho chlapa presvedcuji,ze uz zase chci byt tehotna a mit dalsi (ja bych chtela tak 4 deti :) ovsem je mi povoleno mit POUZE 2 :)

Takze Bellanko,hura do toho a snazte se snazte se :)
 Verca,dve deti 
  • 

Re: Sourozenci :) 

(18.5.2006 22:23:45)
Ahoj
Dekuji za hezky clanek,ktery me potesil.
Zda poridit sourozence,je na kazdem rodici a spolecnem rozhodnuti,jak vse zvazi a nakonec,jestli se miminko podari pocit.Take vekovy rozdil neni zanedbatelny,nase mamca nas mela po dvou letech a pak po peti letech a stejne tak je to u kazdeho ditete jine,zalezi i na povaze,treba me se libi trilety odstup,ktery mame u deti a jsem spokojena,svagrova si pochvaluje 1 a pul lety,no kazdemu vyhovuje neco jineho.
Ja bych dvoje pleny a litat za batoletem nezvladala,taky zalezi jak tezke porody jsou,jestli jste po "cisari",nebo mate porod za dve hodiny hotovy,znam takove mamky.
Co se tyka "deleni" se o cokolady,da se to zvladnout a taky je potreba vydrzet a nepovolit za zadnych okolnosti,co reknete,plati,taky s tim bojuju,nejsem zadna dokonala.
Ohledne zlobivych deti nevim,nektere mamky jdou od "zlobivych k hodnym" a nektere maji obe zlobive,malo spave,odstavujici se samy a ja mam zkusenost dozadovani se kojeni i ted po pul roce,co nekojim.Ale berme to s humorem,a lepe to rozdychame a zvladneme.
Hodne pohody a usmevu do techto kvetnovych dnu.
 Evča, kluci 90+96 


Určitě co nejdříve! 

(18.5.2006 10:46:22)
Bellano, díky za další skvělý článek! Jestli můžu radit, tak si pořiďte další dítě co nejdřív. Je to sice náročné, dokud jsou obě děti malé, ale v pozdějším věku se Ti to mnohokrát vrátí. Výhody:

* Můžeš s nimi podnikat podobné akce = neřešíš dilema, že to starší chce na film typu Pán prstenů, zatímco to mladší je zralé tak akorát na loutkové divadlo, tudíž nejdeš nikam nebo se jedno dítě nudí nebo řešíš, kdo půjde s tím druhým

* Neslyšíš věty mladšího "a proč já nemůžu, když von může?" a staršího "proč já musím a von néé?" Neboli podobně staří sourozenci mají obdobné povinnosti a práva, tj. výrazně ubyde důvodů k sourozeneckým hádkám.

* Je to jednodušší ohledně organizace volného času, kroužků, prázdninových pobytů. Např. v 5 letech byl můj syn celkem "použitelný" na delší túry, menší lezení po skalách, spaní pod širákem i v hotelech, jídla v restauracích i na ohništích... ovšem když mu bylo 6, tak se narodil další syn -> a s miminem nelze nikam. Tudíž řešit, jak zabavit staršího a co s miminkem a jak si užít zážitků i jakožto rodič a přitom tak, aby to bylo i pro miminko. Téměř neřešitelné.

* Samozřejmě jedna delší přestávka je lepší i kvůli zaměstnání a nakonec i kvůli penězům.

* Jestli budou mít k sobě děti blíž k dospělosti, těžko říct. Ale myslím, že je větší naděje, že si budou rozumět, když spolu vyrůstají a mají společné prima zážitky z dětství = což znamená co nejbližší věk. Jak jsou děti věkově dál od sebe, znamená to minimum společných zážitků... a nakonec máš dva jedináčky, kteří si nejsou moc blízcí, protože každý má jiný svět, jiné zážitky :-(
 Evča, kluci 90+96 


Re: Určitě co nejdříve! 

(18.5.2006 10:48:33)
PS: Pokud někoho zajímá, proč mám syny 6 let po sobě, klidně vysvětlím. Vždycky jsem chtěla děti co nejblíž k sobě. Narodili se mi kluci *90 a pak *91, ale ten druhý zemřel jako maličké děťátko, a já jsem pak nedobrovolně musela mít zdravotní pauzu, než mi doktoři povolili další těhotenství, z nějž mám syna *96.
 Zuzaka a Anežka 06/05 
  • 

krásný článek a můj názor 

(18.5.2006 11:04:30)
Nádherný článek moc hezky napsaný a vůbec nechápu ty, které se do Vás navážejí. Taky přemýšlím. Anežka se nám povedla v mých 33 letech, předtím jsem dvakrát potratila a ani toto těhotenství nebylo bez problémů a hned v prvních týdnech to vypadalo, že dopadne jako ty předchozí :(. Ale vydrželo a dokonce jsem přenášela. Ale k nervům v začátku těhotenství se přidaly ještě problémy těsně po porodu, kdy jsem byla dvě hodiny v narkoze a ztratila 1,5 l krve a je asi zázrak, že jsem přežila a ještě teď nejsem úplně v pořádku. Ale nechtěla bych, aby byla Anežka jedináček. Mám o tři roky mladšího bratra a v dětství a zvlášť v pubertě coby obyvatelé jednoho pokoje jsme neměli vztahy úplně ideální, ale jsem moc ráda, že ho mám, nevidíme se sice často, ale vím, že když něco potřebuju (nebo on), pomůžeme si. A taky vím, že táta nám říká, že rodiče nebudeme mít věčně a pak budeme mít jeden druhého... Ale nevím, jestli se po těch zážitcích těhotenských a hlavně poporodních do dalšího miminka pustíme. Ale bude mi to asi líto...
 Jana 
  • 

2.těhotenství-autorčin problém 

(18.5.2006 11:06:50)
Připadá mi, že autorka článku vidí své 2. těhotenství a jak to vše bude zvládat, jako hrozný problém. Skoro bych ji doporučovala druhé dítě nemít. Vidí v něm zatím jen negativa.Naše první mimi dalo na sebe dlouho čekat, až jsem přes naši velkou sex. snahu měla obavy, zda jsme v pořádku. O to velice nás zaskočilo druhé mimi, které bylo v tu dobu nečekané, ale dvě dětičky jsme plánovali. Jen jsem též měla obavy, jak to zvládnu. Ale můžu říci, že při každodenních starostech a péči o dítě, mi těhotenství strašně rychle uteklo a se zkušenostmi s péčí o první dítě, jsem si to druhé opravdu vyloženě užívala. A myslím, že mít sourozence je jedině výhoda. Možná i mladší prvorozené dítko lépe přijme konkurenta-sourozence než už podstatně starší, které je zvyklé na svůj jedinečný zájem o svou osobu. Jen mě v článku trošku zarazila věta- "co chtějí mít tu hrůzu rychle za sebou"- nevím jakou hrůzu?Já se na obě děti strašně těšila, užívala jsem si to a kdyby bylo dostatek financí i větší byt, nebránila bych se třetímu. Nikdy ale neříkám nikdy :-).
 Lenka 
  • 

i ja s tim mam "problem" 

(18.5.2006 13:30:38)
Mam zatim jedno dite, rok a dva mesice, chtene a ocekavane. Chceme dve a snazit se o nej za nejakou dobu zacneme. Skoro uz by to aktualni byt mohlo. Ale mam ale ..

Prvni tehotenstvi jsem mela od 26 tydne rizikove - hrozici predcasny porod. Pricina nejasna. Takze trimesicni prisny klidovy rezim, z toho mesic v nemocnici. Nikdy predtim jsem se tak nebala.
Praci vyresil notebook - z domu i z nemocnice, manzel je "velky kluk" a postarat se o sebe umi. Ale dvoulete batole? To se jednoduse vyresit neda, zvlaste, kdyz o manzeluv prijem z prace prijit nemuzeme.

Ja mam hodne velky strach, kdyby se to stalo i v druhem tehotenstvi. Druhy, uz sice mensi, ale i tak strasak, je zkusenost z obdobi tak 8 mesicu po pohodovem porodu. Nejsem nemocna, asi jen citlivejsi k hormonalnim zmenam, proste jsem se vic jak pul roku citila blbe - stastna, ze mam dite, ale jinak fyzicky i psychicky bolava, jak rozmlacena.

Mala je to nejlepsi, co mame. Ale tehotenstvi a pocatek materstvi nepatri mezi moje "dobra obdobi". Skoda.
Lenka
 Gábina 
  • 

Re: i ja s tim mam "problem" 

(18.5.2006 14:18:11)
Právě tohle mi přijde při rozhodování kdy mít dítě také důležité - když už staršímu budou třeba 4, dá se předpokládat, že chodí do školky, takže i při náhlé hospitalizaci těhotné maminky tam může chodit dál, jen ho bude vodit a vyzvedávat táta. Ale takové 1,5 roční batole je asi s mámou doma a když člověk nemá po ruce babičku ochotnou celodenně hlídat jakkoliv dlouho (taková hospitalizace může být několik dní ale i pár měsíců), tak je najednou v blbé situaci. Ne každý zaměstanavatel táty se bude s radostí dívat, jak je jeho zaměstnanec dlouhodobě doma s mimčem. Kdyby tak člověk dopředu věděl, že to těhotenství bude v pohodě.... :-))))

Bell, super článek!!! Jako ostatně všechny!!!
 Zuzana a Anežka 06/05 
  • 

Re: Re: i ja s tim mam "problem" 

(18.5.2006 15:24:58)
Přesně tak, kdybych věděla, že těhotenství i porod budou bez problémů, neváhám s dalším miminkem ani chvilku. Tedy chvilku ještě ano, až bude malá větší.
 Katka, 2 kluci a bříško 
  • 

Re: 2.těhotenství-autorčin problém 

(19.5.2006 11:14:37)
Milá Jano,
moc ti děkuju za to, žes pro mne "vyhmátla", co mi nesedělo na Bellanině článku. Dovolím si tě citovat:
"Připadá mi, že autorka článku vidí své 2. těhotenství a jak to vše bude zvládat, jako hrozný problém. Skoro bych ji doporučovala druhé dítě nemít. Vidí v něm zatím jen negativa."
Ono to tak možná docela není a je v tom třeba hodně nadsázky, ale mně ten článek připadá taky spíše negativně vyznívající. Ta "hrůza" a "nepříjemnost" tam má spoustu místa. Já mám za sebou 2 potraty, jeden v půlce těhotenství a ani porody nebyly "za dvě hodiny" a děti řvaly a v noci nespaly, ale to všechno přebíjí ta velikááánská radost ze zrození a přítomnosti nového báječného člověka.
Takže teď už potřetí... :-)
Ještě jednou dík a zdravím!
 Bellana 


Re: Re: 2.těhotenství-autorčin problém 

(19.5.2006 11:33:49)
Katko,
já to cítím tak, že i přes fakt, že mě osobně těhotenství a porod nijak nelákají, tak to podstoupím (a ještě ráda), abych to druhé dítko mohla mít.
A že si třeba nebudu těhotenství užívat? Jen proto jsem horší než ty ženy, které si celých devět měsíců zasněně hladí bříško?
 Kicina 
  • 

Re: Re: Re: 2.těhotenství-autorčin problém 

(19.5.2006 13:25:43)
Bell, neříkej dopředu. Třeba nakonec budeš jedně z těch, co si zasněně hladí bříško. Každé těhotenství je jiné. Já mám zatím jenom jednu zkušenost, která skončila ve třetím měsíci a druhou, která tu spokojeně leze kolem mě a můžu říct, že se ty první tři měsíce těhotenství absolutně nedaly srovnat. Jak psychicky, tak fyzicky.
 Armanda 
  • 

Re: Re: Re: Re: 2.těhotenství-autorčin problém 

(19.5.2006 20:43:29)
Bell dekuji ji ti za pekne napsany clanek. Ostatne jako vsechny tve clanky. Tentokrat jsi se presne trefila se vsim do mych pocitu takze ani nebudu psat reakci, protoze valna vetsina uz tu zaznela.

Kicino no pokud potrebujes pro malou najit chuvu kvuli praci tak to chapu. Ale kvuli tenisu??? To mi opravdu hlava nebere a vubec se nedivim, ze to Vase okoli nechape. Tak sis nejdriv mela hrat tenis a pak mit deti...
 Kicina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: 2.těhotenství-autorčin problém 

(20.5.2006 21:52:00)
Nevím, proč bych s dítětem nemohla hrát tenis, to zase nebere hlava mě. To mám sedět doma a stěžovat si, že kynu? Špatně jsem se vyjádřila, lidi se na mě koukají divně nikoliv kvůli tenisu (dokonce jsem se už s jednou kamarádkou domluvila) ale kvůli tomu, proč chci pracovat, když nemusím a můžu se tři roky válet doma. V Čechách na to lidi ještě nejsou zvyklí, že se dá pracovat i s dítětem.
Ä vůbec si nemyslím, že bych svou dceru kvůli práci nebo dokonce kvůli tenisu nějak šidila.
 truckerka + Adélka 28.6.05 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: 2.těhotenství-autorčin problém 

(20.5.2006 21:58:23)
Já si teda nemyslím, že je to válení se doma, neboť název dovolená, musel vymyslet jedině ten, kdo jí neprožil, já osobně musím říct, že v práci bych si odpočinula, udělala bych si svejch 8 a šla domů hodit si nohy na stůl,ale dítěti nemůžu po 8 hodinách říct, že padla !!! Neříkám, že sedím jen doma, to vůbec né naopak bych potřebovala někdy aby den měl 48 hodin a když máme možnost, tak jdeme s manželem večer posedět s přáteli. domácí práce někdy nestíhám, protože se mi nehce, zítra je taky den :-))) a jinak to neberu jako válení šunek,ale mooc si to užívám, protože každý den je něco nového ,co už se NIKDY nevrátí a makat budu do konce života:-))))
 kicina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: 2.těhotenství-autorčin problém 

(20.5.2006 22:06:08)
Možná bych jenom měla upřesnit, že pracuji z domu a jsem se svou dcerou 24 hodin. Neříkám, že kdo nepracuje s dítětem, tak se válí doma, ale já bych si tak připadala, potřebuji něco dělat. Stíhám být s dítětem, stíhám domácnost i když se mi taky někdy nechce a ještě stíhám práci na plný úvazek, ale to jenom proto, že chci a ne pro to, že bych si myslela, že je to správné a že je to nutné. Tož tak.
 Armanda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: 2.těhotenství-autorčin problém 

(21.5.2006 9:06:24)
Kicino píšeš, že všechno stíháš. Být celý den s dítětem, domácnost, práci na plný úvazek... Buď ta práce není tak vytěžující anebo to tak zase moc nestíháš, když hledáš chůvu. Pod pojmem plný úvazek si představuji práci na 8 hodin denne nepřetržitě at uz doma nebo nekde jinde. Pokud je jedno kdy si během dne práci uděláš tak to chápu, že to stíháš. Pokud máš pevně stanovenou dobu od do tak nevím, buď musíš šidit práci nebo dítě. A potom je samozřejmě chůva na místě. Z tvé odpovědi jsem, ale nabyla dojmu, že chceš všem říct jak si dobrá, když tohle všechno zvládáš a hlavně to potřebuješ asi od ostatních slyšet. Proč teda hledáš chůvu, když to zvládáš? Důvod mě napadá jenom ten, že chceš být společensky na výši a být jak se říká in. Chůva je luxus, který někteří lidé k životu potřebují. A skutečně si psala, že chceš chůvu, aby si si mohla jít zahrát tenis a to zcela jasne a výstižně. V tomto případě je myslím mé hodnocení zbytečného luxusu na místě. To nemáš kamarádky nebo známé, kteří by na chvíli pohlídali? Ale třeba právě tak to nechceš...Tot můj názor
 kicina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: 2.těhotenství-autorčin problém 

(21.5.2006 12:01:51)
Armando, to už fakt zabíháme do detailů, které se tady těžko vysvětlují. Pracuji s pevnou pracovní dobou, ale v noci, kdy malá spí a dospávám přes den, když malá spí. Zatím to zvládám v pohodě, ale myslím, že to tak nepůjde donekonečna, tak hledám chůvu, nejsem stroj a bojím se, až bude malá méně spát, jak to zvládnu. Nemyslím si, že je chůva luxus, nechápu to.
A v jedné věci máš pravdu, nechci nechávat dcerku při tenisu kamarádkám, protože je prostě nechci obtěžovat. Když někdo potřebuje, ráda pohlídám, ale sama to nerada dělám. To si radši někoho zaplatím. Prostě jsem taková, ale blbě se to tady vysvětluje.
Fakt nepotřebuju, aby mi tady někdo říkal, jestli jsem dobrá nebo ne. Stejně si pojedu svou cestou. Jen jsem přispěla svým názorem a zkušeností. Tím bych to tady uzavřela, neznáme se, takže tento rozhovor je složitý. Jestli chceš, tak ti dám mail a můžem si to nějak vysvětlit jinde.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: 2.těhotenství-autorčin problém 

(21.5.2006 12:48:19)
Tos mě tedy, Armando, tímto příspěvkem pobavila..
Chůva je zbytečný luxus jenom proto, že si chci odpočinout (na tenise) a nemohu vrazit dítě kamarádce nebo známé? Tak to ti tedy řeknu, že já skutečně dítě žádné kamarádce nebo známé vrazit nemůžu, ať by šlo o tenis (ten mimochodem nehraji) nebo o cokoli jiného. Možná proto, že všechny případné hlídací kamarádky bydlí přes půlku Prahy (hodina cesty) a babičky a ostatní příbuzenstvo asi tak 200 km od nás.. Zbytečný luxus, haha. Každý má snad jiné priority, do čeho vrazí peníze, ne? (Navíc v případě Kiciny jde o peníze, které si vydělává při MD sama. A v mém ostatně taky.)

Kicino, taky pracuji po nocích a dospávám přes poledne s dítětem. Zdravím!
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: 2.těhotenství-autorčin problém 

(19.5.2006 17:05:42)
Tak to chápu, mně je také poměrně dlouho špatně, v noci se budím a převracím. Taky nehekám blahem, ale bříško si občas pohladím a ráda mu povídám. Každý prostě dle sebe. Pro a proti.
 Zuza, deny 9m, Sam(31tt) očekávaný  
  • 

do roka a do dne 

(27.5.2006 19:07:47)
Ahoj, čekám druhé dítě do roka a do dne, kdybych měla čas jako autorka zamýšlet se nad tím, asi bych byla taky nervozní, ale jsem zastáncem toho, že ivot se nedá naplánovat a se vším, co přijde, se má člověk poprat. Na mimi se těším, i když ani jedno nebylo plánované. život je prostě boj, jinak by to byla přece docela nuda, ne?!
 Zuza, deny 9m, Sam(31tt) očekávaný  
  • 

do roka a do dne 

(27.5.2006 19:08:01)
Ahoj, čekám druhé dítě do roka a do dne, kdybych měla čas jako autorka zamýšlet se nad tím, asi bych byla taky nervozní, ale jsem zastáncem toho, že ivot se nedá naplánovat a se vším, co přijde, se má člověk poprat. Na mimi se těším, i když ani jedno nebylo plánované. život je prostě boj, jinak by to byla přece docela nuda, ne?!
 zuzka, syn 9 měs. 
  • 

souhlas!! 

(18.5.2006 11:11:45)
Článek je skvělý! Já mám sice 2 sestry-dvojčata (narodily se rok po mě!), ale rozhodně nechci opakovat tuhle zkušenost. Dost mě štvou ty řeči:A kdy bude to druhé?, Stejně budete mít hned další, že? apod. Já jsem to, že mám sourozence, ocenila až v dospělosti. V dětství jsem byla věčně odkládaná k babičce, protože " to mamka nemohla přece zvládnout" a žárlila jsem pekelně. Další dítě chci, ale zároveň mě to děsí. Nemáme moc peněz a bojím se, že mě nevezmou zpátky do práce a hledat něco s dvěma malými dětmi...Moje známá si pořídila hned další dítě (věkový rozdíl 1, 5 roku)a teď je psychicky i fyzicky na dně. Odnáší to pochopitelně ty děti. Já si počkám, až budu mít jasno a odložím ty racionální okovy, co mě svazují v reprodukci!
 ew 


Som za velky odstup 

(18.5.2006 11:16:29)
Berieš to teda zvesela :D
Verím, že to s tými trampotami trošku preháňaš :)
Ja tom teraz tehotná po 7 rokoch, nie je to med lízať, ale dá sa to prežiť. Snád prežijem aj tie prvé mesiace po pôrode, lebo už som dosť spohodlnela pri "samoobslužnom prvákovi".

Mimochodom, na bábetko sa snáď najviac teší práve "veľký brat", on veľmi túžil po súrodencovi. Aj moje presvedčenie o tom, ze mať súrodenca je dobré, viedlo k rozhodnutiu pre druhé dieťa. Moji súrodenci sú o 5 a 14 rokov mladší, nebolo to zlé, takže mám dobrú skúsenosť s väčším vekovým rozdielom.Skôr som mala obavy, ako by som zvládla dve maličké deti.
 LU,2děti 
  • 

moje zkušenost 

(19.5.2006 17:29:00)
mám děti 8 let po sobě.Je asi pravda, že na to mají vliv naše původní rodiny (já mám bratra staršího o 10 a manžel o 7 let). Taky jsem měla otřesný zážitek z porodu. Ale moc se mi líbilo, jak se ke mě syn choval, když jsem byla těhotná. Pomáhal mi s nákupem, sám si dělal snídani, když mě z pohledu na jídlo bylo zle. A hlavně se děsně těšil- hladil mě po bříšku a já byla šťastná. A teď, když Barborce bude rok, se mají moc rádi. Je to krásný, dívat se na něj, jak kolem ní blbne a ona se řehtá. Myslím, že v životě bude i dost tolerantní.Je fajn, že se s ním dá mluvit skoro jako s dospělým. A sám mi řekl, že si myslel, že mít mimino bude mnohem horší. Představoval si, že bude hodně řvát, ale my máme pohodovou holčičku. A já stojím před otázkou, která mě donedávna ani nenapadla: "Mít či nemít třetí?"
 Daniela, 3 děti 
  • 

Určitě mějte ještě mimi! 

(18.5.2006 11:36:22)
Bellano, Tvůj článek je dobrý, docela nechápu špatné reakce na něj..
Pokud jde o rozhodování o dalším mimi, napíšu své argumenty. První dcera se nám "povedla" hned napoprvé, těhotenství jsem měla dobré, i porod, takže jsem hned chtěla druhé dítě. Trošku "horší" to bylo v šestinedělí, bylo to u nás asi podobné, jako jsi psala ty v předchozích článcích. Ale mít hned druhé mimi najednou nějak nešlo, takže věkový rozdíl mezi dcerou a synem je 2 roky a 7 měsíců. Myslím si, že je to ideální rozdíl, ale to si asi myslí každá maminka právě o tom svém "odstupu" mezi dětma. Argumenty pro jsou: děti jsou si poměrně ještě blízko, rozumí si, ale v začátcích se z toho maminka už nezblázní, starší dítě už je poměrně "vypiplané". A po porodu druhého dítěte jsem pořád čekala, až příjde to hrozné šestinedělí a kupodivu šest týdnů nějak uteklo a nic hrozného se nestalo. Obecná pravda totiž je, že nejvíc práce je s jedním /prvním/ dítětem, u dalšího je už maminka zákonitě zkušenější a klidnější. Musím se ale přiznat, že zhruba kolem roku mladšího syna jsem často plakávala, protože jsem to prostě všechno nestíhala. Babičky máme daleko, dcera ještě nechodila do školky, no byl to chvílema dost mazec. Ale PŘESTO jsem se dala i na třetí dítě. A teď to všechno tak letí, že nějak problémy řeším zase rychleji a všechno stíhám. Musím totiž. Takže si myslím, že Agátce určitě sourozence pořiĎ, ty to všechno přežiješ a zvládneš. A Agátka v dospělosti určitě sourozence ocení. Moje sestra je dnes moje nejlepší kamarádka. A jak už tady někdo psal, ty děti si později hrají spolu a nemusíš s nimi být v každém okamžiku, takže to má i své výhody pro mamku a taťku. Takže další mimi určitě ano a nezapomeň nám všem o tom zase napsat!
 Mariana, 1 syn 
  • 

Děti rychle za sebou či ne??? 

(18.5.2006 11:39:03)
Skvělý článek - skvěle jsem se pobavila, přesně takhle jsem uvažovala i já.
Myslím si, že o tom, zda si pořídit děti s malým věkovým rozdílem či větším, může rozhodnout jen matka a nikdo nemá právo jí soudit za její rozhodnutí. Kažá žena má jiné dispozice (fyzické i duševní) k výchově dětí. Domnívám se, že je lepší spokojená a klidná matka s jedním dítětem než nervózní a vyčerpaná matka s 2 malými dětmi. Já osobně jsem řešila tento problém když byl synovi rok a věděla jsem, že nemám sílu na další mimi, proto jsem si dopřála pár let klidu a relaxace s jedním dítětem a až nyní když je synovi 5 let čekám narození druhého dítěte. A nemyslím si, že by byl syn ochuzen o vrstevníky - má 2 stejně staré sestřenice s kterými se často v kontaktu. A mám pocit, že jsem se mu mohla mnohem více věnovat (výlety, koníčky, kroužky...)
 Sam+3 kousky 


Re: Děti rychle za sebou či ne??? 

(18.5.2006 13:53:59)
Mariano, já mám 2 holky, mají od sebe skoro 5 let. (6,5 a skoro 2 roky). A přiznám se, že teď bych volila rozdíl cca 3-4 roky. Je fajn (a já si to také pochvalovala), že byla ta starší už samostatná a já si chvíli odpočinula od toho kolotoče. Druhé dítě spíš chtěl manžel,ale teď jsem šťastná, že mám dvě.
No-šťastná-někdy na to nevypadám:-)
Jenže teď půjde malá do 1.třídy a já bych byla strašně ráda, kdyby té mladší už byly min 3 roky a šla do školky a já mohla do práce. Jasně, mohla bych i teď, jenže za hlídání bych dala tolik, že bych pracovala téměř zadarmo:-) Takže podle mě věkový rozdíl pro matku ideální cca 3-4 roky. Dva roky se mi zdá málo, ale je to každého věc a hodně lidí to tak má.
Bellano, super článek, psaný s nadsázkou a humorem, který tu někteří nechápou:-)
 Magnolya 


Bellano:) 

(18.5.2006 11:46:58)
Krásný článek, opravdu jako vždy:) Už se na tvé články těším.
Druhé mimčo zkus a opravdu velký věkový rozdíl není nic moc a jak myslím psal Vladan, tak pak máš doma jakoby více jedináčků. Sama jsem s bráchou pouze o 13 měsíců (asi se to bude všem zdát málo, ale mamka v blázinci není a zvládala nás:)). Vlastně jsme byli neustále skoro stejně staří a skutečně se dá s dětmi menšího věkového rozdílu podnikat více věcí:)
Držím pěstičky, ať se rozhodneš jakkoliv:)
 IvanaJ 


Re: Bellano:) 

(18.5.2006 12:21:22)
jako vždy napsané trefně a tak i já jsem se rozhodla přidat svou trošku do mlýna.
mám dvy syny mezi nimiž je věkový rozdíl 12. let ( 12,5let, 9. měsíců ). Tento rozdíl nebyl plánovaný prostě příroda to tak chtěla. První syn byl vymodlený zázrak a ještě když mě odváželi z porodního sálu tak jsem "vyhrožovala", že za 3. roky si přijedu pro holčičku. no dopadlo to jinak i když byl syn naprosto pohodové dítě, tak vzhledem k tomu , že je nemocný ( nebudu se rozepisovat toby bylo na dlouho ), tak když měl 2. roky a někdo se mě zeptal kdy bude druhé byla jsem schopná vraždit. Synův stav se upravil a my najednou měli doma školáka a začali jsme pomýšlet na mimi, ale následovaly operace, lázně a už jsme měli dokonce i předběžně domluvené rande ve zkumavce, když se stal zázrak a já měla pozitivní test. Ted si to naprosto užívám a těším se až si pořídíme do třetice vytouženou holčičku.
Pochybnosti budou vždy, ale jen co ten uzlíček budeš mít v náručí tak budeš vědět, že to bylo to nejsprávnější rozhodnutí v životě.

držím ti pěsti.
 Janka (Péťa3/05 + bříško) 
  • 

Bell 

(18.5.2006 19:48:32)
Já jsem ze čtyř sourozenců, manžel dokonce z pěti. Tedy jsme vééélkááá rodina. Kupodivu se všemi (manželovými)sourozenci super vycházím. A Ti moji? Neměnila bych, obvzlášť mé dvě ségry, to jsou prostě moje nejlepší kámošky. Brácha je taky super, ale přece jen je to chlap a o hodně starší, tak ty vztahy jsou trošku formálněší. Proto s manželem neřešíme zda sourozence, ale kolik :o)
Hodně štěstí...
 Eva  
  • 

pekny clanok 

(18.5.2006 12:11:28)
Velmi pekny clanok, pobavila som sa a zasmiala.
Ja pochadzam z 3 sestier a veru to nebolo med lizat - stale sme sa len vadili a bili a robili si naschval. Ale ani na sekundu nevaham, ci by mi bolo lepsie samej ako jedinacikovi.
Radsej nech sa v detstve surodenecky pobiju, vztahy v dospelosti to neovplyvnuje. Nas syn bude mat 4 roky a dufam par tyzdnov po narodeninach dostane surodenca. A rovnako, ako pises - najkrajsie obdobie zeny - tehotenstvo, porod a sestonedelie - radsej nemysliet... Je to pekne, ked nie su problemy alebo ked je to za nami a iba nostalgicky spominame na brusko. Myslim si, ze detom treba dopriat surodenca, ak to zdravie rodicov dovoli - niekto je rad, ked sa im podari mat aspon jedno dieta.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Díky 

(18.5.2006 12:17:12)
Bellano moc díky za úsměvné pohlazení, moc jsem to potřebovala (moji modří mi rozumějí).

Simča

PS k rozdílu dětí: měla jsem jasno, že chci děti 3 - 4 roky od sebe (méně než 2 roky jsem si netroufala - musí to být hrozný záhul a 2 roky jsem nechtěla - období fixace dítěte na matku ve cca 2 letech by bylo podhoubím k žárlení). Pokud se někdo divíte datům v mém nicku - je to proto, že jsme se 7 let snažili.... Takže Bellano dobře plánuj, ale rozhodnutí je na přírodě :o)))
S.
 luisa+2+2 
  • 

mít děti jenádherný dar 

(18.5.2006 12:26:27)
Já mám doma obojí, nejdřív jsem měla dva kluky rok po sobě , pak 6 r. pauza a jedna sladká holčička, pak 5 roků pauza a opět krásná holčička. Obojí má své plus i mínus, Nedá se to vykalkulovat. Kluci si víc spolu vyhrají, ale je tu i velká sourozenecká rivalita a závist. Je taky velký rozdíl ,zda to jsou sourozenci stejného pohlaví, ale vždy to záleží na daném charakteru dítěte. Pokaždé to je něco jiného. Taky jsem nikdy neplánovala, že budu matkou, ale s věkem roste chuť do mateřství a kdybych byla mladší ,takbych určitě chtěla ještě další miminko.Ať to sesumiruji jakkoliv: všechny starosti, i radosti,trápení, nemoci, bolesti, pláč i smích, neprospané noci,atd., vždy mi vychází velké plus na straně dětí. Je to ten nejúžasnější dar! jaký
 Emaja 


Myt, ci nemyt (druhe dite)..... 

(18.5.2006 13:37:31)
Ja jsem rozhodne pro to myt obe deti a nezalezi na tom, v jakem poradi je myjeme............

PS: Omlouvam se za blbe zerty :-)
PPS: Clanek je super, tesim se na dalsi!
PPPS: Hlasuju pro dalsi mimi (a duvod? Chci si cist dalsi clanek od Bellany a dalsi tehotenstvi bude zase dobre tema.....tyyyjo, nejsem ja nahodou sobecka a sebestredna??? :-)
 Pavla 
  • 

Re: Myt, ci nemyt (druhe dite)..... 

(19.5.2006 0:01:30)
Ahoj Emajo,

Tvoje reakce je ta nejlepsi, co tu ctu! Diky za ni. Zvlast po Dase to potesi.
 Emaja 


Re: Re: Myt, ci nemyt (druhe dite)..... 

(19.5.2006 8:33:41)
;-)
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Re: Myt, ci nemyt (druhe dite)..... 

(19.5.2006 16:53:13)
:o)))))
 B+3měs. mimi 
  • 

Re: mít děti jenádherný dar 

(18.5.2006 14:33:38)
Nejsem sice jedináček, ale první mimi mám docela pozdě, kdy už jsem si pěkně zvykla na svůj "klídek" a "pohodičku", musím však říct, že je to, aspoň pro mě, to nejkrásnější a úplně nejvíc v životě a i když jsem si po porodu byla jistá, že tohle dítě mi bude stačit, začínám si pohrávat s myšlenku na další mimi a ptám se 3 měsíčníh broučka, chtěl by jsi bratříčka nebo sestřičku? :-)))
 truckerka + Adélka 28.6.05 


SUPER ČLÁNEK 

(18.5.2006 13:43:42)
Ahojky Bell, článek je úžasný, usměvný, "10XL" :-)) víme o čem mluvím.

Milá Dášo, popř. ostatní, co jste nepochopili tento článek, tak vás docela lituju, že nedokážete brát život s trochou nadsázky a ironie.
Bellana rozhodně není zralá na psychiatra a určitě je zralá na to mít druhé popř. i třetí dítko. Pokud někoho neznáte, tak ho nesuďte.
Já osobně vůbec nevím, co tady tím svým "plácání" chtěla paní Dáša vyjádřit,ale k obsahu článku to tedy rozhodně nebylo.

 Jana, dcery 10 a 6 
  • 

brácha 

(18.5.2006 14:09:15)
Ahoj, chtěla jsem jen napsat, že mám dcery od sebe o čtyři roky, i když jsem to tak původně nechtěla. Prostě se druhé miminko ne a ne podařit...trochu jsem se bála, jak starší dcera /zatím v celé širé rodině jediné dítě/ přijmě nového "vetřelce", ale díky přístupu "to miminko nebude vůbec nic umět, jako ty, jen leží, vůbec neumí chodit ani malovat obrázky...přijala svoji sestru s maximální radostí a láskou a od prvního dne mi s ní "pomáhala" s celou velkou důležitostí svých čtyř let a maximálně shovívavým úsměvem na tváři...:) Dnes je holkám 10 a 6 let a jsou to ti nejlepší parťáci, jasně, že se někdy pohádají, ale to je normální a patří to k věci. Já sama mám o čtyři roky mladšího bratra a i když mi do své puberty často "lezl na nervy", dnes je to můj nejlepší přítel, jakého mám a den bez vzájemných škádlivých mailů si dnes ani neumíme představit.
/Je nám 30 a 34 let.:)/
Držím palce. Jana
 Letty 
  • 

Jako vždy super :-)) 

(18.5.2006 14:59:10)
Bell, moc pěkně a výstižně napsané - jako ostatně vždy. Mám pocit, že opravdu přemýšlíš a cítíš věci stejně jako já.
Přesně tohle obrovské dilema o sourozenci jsem před časem řešila i já a je to vážně těžké... Synkovi budou v červenci tři roky a mimi by se mělo narodit v říjnu, tudíž jak vidíš, už je dilema vyřešené :-)).
Syn byl podobně náročná opička jako tvoje Agi, takže jsem fakt počkala, až to bude myslitelné a syn trochu soběstačný. Taky jsem ho kojila do dvou let (nedal se dřív odstavit, savec jeden) a tak i tělo potřebovalo jakous regeneraci.

Z reakcí militantních matek si nic nedělej, já jsem teď ve dvacátým týdnu a taky se nemůžu dočkat, až tahle "hrůza" skončí...nikde přece (zaplaťpánbu) není psáno, že nejlepší matky poznáš podle toho, že milujou mít vzdutý břicho, otoky, děsný bolesti zad, nevolnosti atd. atd.
Podle mně je prostě těhotenství největší opruz na světě a tečka.
Jenže to člověk stejně musí podstoupit, když chce sevřít v náručí další pacholátko, tak co....
 Daria, dcerky 4 roky a 1 měsíc 


jedno dítě radost-druhé dítě radost dvojnásobná 

(18.5.2006 14:59:44)
Připojuji svůj názor k polemice o dvou dětech. Sama mám dvě dcerky ve věku 2 a téměř 6 let. Rozdíl ve věku téměř čtyř let, který vznikl mezi mými holčikami se mi jeví jako zcela ideální, protože jsem se tím vyhnula oněm třem minutám vyšetřeným na rychlou sprchu. Otěhotněla jsem když starší začala chodit do školky, takže jsem celé dopoledne a někdy i větší část dne měla čas na práci a později na péči o mimi. Starší dcerka už se tím pádem také uměla sama najíst, obléknout a vyčistit si zuby a také jsem již na ní nepotřebovala kočárek, což se v případě velmi malého věkového odstupu také musí řešit. Navíc už se z ní stávala celkem rozumná bytůstka, se kterou se dalo rozumě mluvit, a která chápala větší část toho, co jí říkám. Na příchod miminka jsem ji tedy připravovala a vysvtělovala jsem jí, jak zodpovědnou úlohu má jako starší sourozenec, že bude muset svého sourozence naučit všem důležitým hrám a hlavně mi ze začátku bude pomocnou rukou, což ji opravdu moc bavilo. Miminko se mi narodilo na začátku léta, kdy skončila školka, takže se starší dcerka necítila být odstrčená do školky, ale na novou situaci si zvykala každý den. Sice to pro mě znamenalo některé starosti navíc-např. s vařením a s větší pozorností věnované té starší dceři, ale to mě těšilo. Sama mám o dva roky starší sestru a to je věc k nezaplacení. Jako děti jsme si spolu hrály, pomáhaly si a stály při sobě, když se na nás rodiče zlobili a dnes si výborně rozumíme a protože obě máme malé děti, řešíme spolu ony výchovné postupy. STarší dnes nedá na tu mladší dopustit a mladší se od nejútlejšího věku učí sdílet hračky a vůbec život ještě s někým, což je taky skvělá věc. No a dnes mám dokonce dojem, samozřejmě díky spolupráci manžela, že stíhám víc věcí než před tím. Když je starší ve školce a malá spí, tak uklízím byt a navíc chodím dvakrát v týdnu dvičit a ještě jednou týdně večer na hodiny němčiny. Holky jsou zlatý a ta malá mou přítomnost v pokojíčku pokud je její sestřička doma vůbec nevyžaduje, holky si hrají většinou spolu a hádají se o hračky minimálně. Takže dvě děti jsou radost nad radost a za tu nevratně změněnou postavu a pár starostí navíc to opravdu stojí
 Bastet 


Re: také přemýšlím, ale zatím mi zcela stačí jedno... 

(18.5.2006 17:10:39)
Tvůj článek se mi moc líbil. Já už nějakou dobu přemýšlím nad druhým bábetkem, jen k tomu pravda nemám moc odvahu. Mému synovi budou v létě 4 roky,je moc chytrý a hodně samostatný, ale je tolik hyperaktivní, že jsem večer vyčerpaná, jako bych měla dětí několik. Vím, že to je jen můj pocit, snažím se mu věnovat každou chvilku, kterou mám. A manžela tím dost odsouvám, což také nepřispívá ke klidu v rodině. Ale já sama jsem ze 3 sourozenců a musím uznat, že mít sourozence přináší dnes už jisté výhody, a hlavně mám dva prima kamarády, na které ani můj manžel nežárlí... Takže si dodám víc odvahy a nejspíš za nějakou dobu bude mít náš synek nějakého toho sourozence...
 Piggy 


Věkový odstup 

(18.5.2006 15:47:47)
Bellano, myslím, že je důležité, jak se na to sama fyzicky a psychicky cítíš, kdo by tě mohl zasakakovat v případě delší nemoci nebo úrazu. Ano, i úrazu! Sama mám s tím špatnou zkušenost, měla jsem ošklivý úraz na ruce, když bylo mé dcerce 8 měsíců, a tím jsem byla v podstatě vyřazena na 2-3 měsíce, s dozvuky ještě rádku měsíců ( opakovaná operace, rozpad manželství, neustálé virozy..) Navíc má dcerka je velice živá, někdy hyperaktivní, temperamentní....tak do cca 2 let jsem o druhém nemohla ani slyšet.. Kupodivu se na to nikdo moc neptal, asi jim stačilo, co viděli :/.. Ted mám přítele, dcerce jsou 3 roky, uvažujeme též o druhém dítěti, bude cca 4 - 5 let od prvního, snad to nebude vadit :)).
Dále, záleží dosti na povaze obou sourozenců, malý věkový rozdíl není samo o sobě zárukou, že si budou spolu hrát. Mám kamarádku se sestrou o 1.5 roku starší a byla jsem svědkem otšesných hádek, i ted se nemohou ani cítit.
Takže: sourozenec ano, lepší větší věkový rozdíl než žádný sourozenec. Nebo jinak, ne extrémně malý nebo velký rozdíl mezi sourozenci.
 jája 
  • 

hned druhé : ) 

(18.5.2006 16:03:55)
mám dva starší sourozence - jsme od sebe po roce a v dětství to bylo vynikající. Byli jsme "parta". Mimochodem, na netu jsem objevila nějaké nové stránky odetech.cz, zajímavé.
 sally 


Bell 

(18.5.2006 17:38:34)
já hlasuju pro druhé dítě co nejdřív. Doktoři doporučují čekat s těhu cca rok od porodu, což mi přijde rozumné - starší dítě už chodí (nebo začne v krátké době), čímž odpadne větší část nošení a zvedání. Také už můžete pracovat na samostatném krmení a tak. No a pokud se mimi narodí před druhým rokem sourozence, tak mám stejnou zkušenost jakou tu už někdo psal - starší sourozenec za dva týdny neví, že byl kdy sám a středem pozornosti.

Na druhou stranu si myslím, že máš docela realistickou představu, co všechno se může stát - otěhotnět s nadváhou znamená, že nadváha pravděpodobně zůstane delší dobu. Dvě ječící děti jsou skutečně záhul na nervy. Volný čas nezbývá - tak možná občas přečíst nějakou diskuzi na rodině, ale najít chvilku na konzistentní práci je problém. Ale zase tohle všechno pomine cca po třech až šesti měsících. V okamžiku, kdy mladší dítě začne pořádně reagovat a pak se i pohybovat, tak si začnou děti spolu hrát a najednou mi přijde, že je toho volného času víc, než s jedním nudícím se dítětem.

No, jaké bude druhé dítě - to se nedá předpokládat. PRvní syn mi probrečel každý večer tři hodiny - trvalo to několik měsíců a nic nepomáhalo. Dcera tímto netrpěla - o to víc mi dává zabrat teď :-)))

Takže - já jsem pro dvě děti blízko u sebe - s jednou podmínkou - a tou je funkční babička (chůva, manžel, kamarádka) - prostě někdo, kdo si občas vezme aspoň jedno dítě aspoň na hodinu NĚKAM PRYČ... :-)) Já jsem byla šest měsíců v podstatě sama (manžel chodící domů v devět večer už moc nempomůže; babičky přes půl zeměkoule taky ne) a bylo to poněkud drsnější.
 sally 


Re: Bell 

(19.5.2006 6:25:50)
No a protože se tady probírá to zahraničí, tak si dovolím taky přispět s troškou...

ono totiž všechno má svůj rub a líc a všechny ty věci spolu souvisí...
pokud člověk nechce přijít o místo, tak tady musí nastoupit zpět do dvanácti týdnů. Je nás v ulici sedm sousedek, do práce nastoupila jedna - takže jak je vidět, dá se to z jedné výplaty zvládnout. Nejsme žádná "nóbl" ulice - naši manželé jsou všechno možné od elektrikáře po inženýry. Žádný Rotchildův dědic, ani majitel firmy, ani ředitel... prostě "střední vrstva". Z jedné výplaty (manžel je řadový vyskoškolsky vzdělaný zaměstnanec) táhneme hypotéku na malý domek a mojí maličkost se dvěmi dětmi. Vyskakovat si moc nemůžeme, ale žijeme v pohodě (když děti rozdrbou tepláčky nebo botičky, tak nemusím přemýšlet, kde vezmu na jiné). DOma budu zřejmě až do té doby, než půjdou obě děti do školy (školky jsou tu tak drahé, že školkovné za dvě děti pohltí beze zbytku plat lepší sekretářky).
To, že je tu víc příležitostí pro ženy, že jsou různé částečné úvazky, že nikoho nezajímá kolik máte dětí plyne především z toho, že tu de facto NENÍ mateřská a NENÍ "ošetřovačka" - takže zaměstnavatel ví, že pokud se nebudete chtít vrátit po pár týdnech do práce, tak může nablídnout smlouvu na dobu neurčitou vašemu nástupci. Také zaměstnavatele nemusí zajímat nemocnost dětí (i když většinu slušných firem to zajímá a jsou schopné poskytnout nějaká řešení - neplacené volno atd.).
Podobně to s tím, že se dá z jedné výplaty vyžít - ano, přepočteno na koruny, bere můj manžel závratnou částku - ale stejně "závratné" sumy platíme za věci jako hypotéka, energie atd. V čem mi přijde rozdíl jsou daně. Nemluvím o odvodech z příjmu - mluvím o věcech jako DPH (tady, v Kalifornii, příšerně drahém státě platíme "sales tax" 8,25%) ceny benzínu atd. Osobně mi vyhovuje víc systém, kdy mě stát obere o míň a peněz a "nic" mi nedá, než systém, kdy stále někdo přerozděluje - ale to je prostě daná situace.
Takže - vždy je to "něco za něco", každý systém má něco do sebe, ideální to není nikde.

K tomu hubnutí - jestli sestra Dáši musela po šesti týdnech do práce a ještě kvůli tomu zhubnout, tak to by mě fakt zajímalo, co dělá. Nedokážu si představit moc zaměstnání, kde by tady někomu vadilo, kolik kilo kdo váží (napadají mě jen modelky, tanečnice u tyče apod. :-)). Normální zaměstnavatel by si nemohl ani náhodou něco takového naznačit. Chápu, že jsou místa, kde musí člověk chodit slušně oblečen - ale co je komu do toho, jestli je to oblečení velikosti XS nebo XL? K hubnutí jako takovému - jsem typ, který dokud kojí - nehubne. Něco je zřejmě hormonálně, něco je únava (není energie k pohybu) - ale prostě je to tak. No, možná, že kdybych po šesti týdnech děti odstavila, vrazila chůvě a šla dělat pro idiota, který mě bude kvůli váze stresovat, tak bych zhubla taky rychle (i když při mé povaze bych ho asi velmi brzy odeslala do příslušných míst a bylo by po hubnutí :-). V mém případě (kojení dokud to jde) holt hubnu pomalu - a dokud kojím, nosím trička XXL (protože prsa velikosti F se skutečně do M trika nevejdou). Dva měsíce po odstavení dcery jsem na tričkách M-L (prsa D) a v některých předtěhotenských kalhotech - no a co - prostě jsem máma od dvou dětí a tak jako v osmnácti už nebudu vypadat nikdy (už proto, že je mi dvakrát tolik). Kult těla a věčného hodnocení jak kdo vypadá a nevypadá nechápu - a jsem moc ráda, že v tom nežiju.
 Olina 
  • 

Druhé dítě brzy po prvním 

(18.5.2006 19:06:27)
Druhé dítě co nejdřív vám jako prvorozenec s o patnáct měsíců mladší sestrou a o osm let mladší sestrou nemůžu doporučit. Z vlastní zkušenosti. Nebyl na nás čas, nebyly peníze. Dodnes se z toho vzpamatovávám. S tou věkově bližší sestrou si taky nerozumím, mnohem líp si rozumím s tou mladší.
To je moje osobní zkušenost.
Nejsem tedy jedináček, ale jsem lakomá, protože mi v dětství pořád někdo něco bral. Teď co můžu mít jen sama pro sebe to nedám.
 MirkaM 


Re: Druhé dítě brzy po prvním 

(18.5.2006 19:51:43)
Bell, hezké:))
Myslím, že je to velmi individální. Sally píše, že od roka už dítě moc nenosila. Já naopak nosila dceru asi do 2,5 let. Chodit nechtěla, do kočáru taky nechtěla.
Mám holčiny 4 roky od sebe a přijde mi to skvělé. Ta první byla jako ta tvoje, a ta druhá je opravdu milé, hodné, spící zlatíčko - tak se těš!!
Mirka
 Bellana 


Re: Re: Druhé dítě brzy po prvním 

(18.5.2006 21:50:15)
Děkuji všem za názory ke článku.

Díky moc za rady, postřehy a vaše zkušenosti, jsem ráda, že mám další materiál k přemýšlení. O tom, že až jako matka dvou dětí poznám, že jsem s jedním dítětem vlastně měla docela dost nevyužitého času, se mi už někdo zmiňoval … zřejmě je to jeden ze zajímavých paradoxů mateřství :-)

Dášo, nad vaší reakcí jsem chvíli sebestředně přemýšlela, chci vám poděkovat za názor. Sice s ním nesouhlasím, ale nemám potřebu obhajovat vám svůj život a svoje názory. To se raději smířím s tím, že se vám můj článek prostě nelíbil. Snad to zvládnu i bez pomoci psychiatra … doufám :-)

Hajaně velmi děkuji za označení mé osoby coby „šmrncovní“ … máš to u mě.

Ráda bych ještě dodala jednu věc. Jenom proto, že nevrním blahem při představě dalšího těhotenství, že se nedojímám při myšlence na porod a nejsem zcela přesvědčená, že mateřství je souhrn samých úžasných a pozitivních zážitků, snad ještě nejsem sobecká osoba a špatná matka.
Za Agátku bych dýchala (tak jako každá normální máma) a ani na okamžik nepohybuji o tom, že stejně velkou lásku budu cítit i k jejímu sourozenci.
A že nad druhým dítětem přemýšlím a zvažuji pro a proti … z reakcí pod článkem vidím, že v tom nejsem sama.

Ještě jednou díky všem za vaše komentáře.

Bellana
 jana, 2 kocky, 2 morcata, x pokusov o mimino 
  • 

Re: Re: Re:odpovede na clanky 

(30.8.2006 23:22:42)
dobry vecer, moc rada citam vase clanky, pac su najvtipnejsie - to za 1., a podla mna najvystiznejsie - to za 2. a za x.-te. vzhladom k tomu, ze sa uz rok a pol pokusame o miminko, ale pri citani materialov o materstve, porodoch a pocati nakoniec vzdy skoncim na strankach venovanych zvieratam, vzhladom k tomu, ze ked hladam inerat na byt, vacsinou si mimochodom poridim zelvu alebo kote (tie rubriky su hned vedla!) a vzhladom k tom, ze by sme svoje dieta zenskeho pohlavia iste pomenovali Agata (vobec, ale vobec to nesuvisi s tym, ze sa tak volala najinteligentnejsia macka, ktoru sme mali (ktora z uplne nepochopiltelnych dovodov zdrhla)!! a este vzhladom k dalsim veciam, ktore su mi vo vasich clankoch sympaticke, no, vzhladom k tomu vsetkemu mi je vzdy lepsie a veselsie, ked vidim, ze sa niekto na vsetky tie veci suvisiace s materstvom diva s nadhladom, nepouziva uchylne zdrobenniny a snazi sa uchovat si zvysky zdraveho rozmu. moc a moc drzim palce; pozdravujem macky (a moc dufam, ze tu najde m dalsi vyvoj ;))) )
 Ivana Procházková 


Re: Druhé dítě brzy po prvním 

(18.5.2006 21:10:26)
Také jsem coby nejstarší sourozenec se sestrou mladší o 2 roky a bratrem o 10 let poměrně skeptická k prospěšnosti "mít sourozence věkově blízko k sobě". Dokud jsme byly my se setrou menší, rodiče na nás neměli čas. Mamka v jednom kole kolem domácnosti, táta věčně v práci.. Chyběly důvěrné rozhovory, citová blízkost, koneckonců chyběly i peníze. A je zajímavé, že náš bratr, který ve svých 6 letech fakticky nabyl status jedináčka (já i ségra jsme v té době byly přes týden na intru), má s našima o poznání bližší vztahy než my. A za zmínku stojí i to, že si lépe rozumím právě s tím o 10 let mladším bratrem než se ségrou, která je ode mně o 2 roky.
 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


Re: Re: Druhé dítě brzy po prvním 

(19.5.2006 1:24:23)
Taky jsem byla v podobné situaci jako ty coby sourozenec jeden ze 3, z toho já jsem s bráchou od sebe pouhých 11 měsíců !!! (nechápu, jak to naše matka dokázala zvládnout a v tomto ji na rozdíl od jiných věcí obdivuji velice), ovšem nejmladší bratr se narodil až 13 let ode mě jako od nejstarší sestry. To považuji za špatný tah v rodině, který (musím to tak říct) naši rodinu rozvrátil a zkazil co se dalo. My dva starší sourozenci jsme se ocitli na vedlejší koleji a všechno se motalo kolem bratříčka, kterého jsme měli sice moc rádi ale o to více jsme začali nesnášet naši matku. Dnes je pro nás naše matka skoro cizí paní (to se umocnilo smrtí otce před xx lety), s nejmladším bratrem máme vcelku dobrý citový vztah. Věřím tomu, že to tak dopadnout nemuselo, kdyby si naši rodiče uvědomili že i starší děti je hodně potřebují (byli jsme v pubertě a období hledání si sami sebe a byli jsme na to sami) a dokázali lépe rozdělit svou lásku.
Takže co se týká sourozeneckých odstupů myslím, že nejsou dobré velké odstupy (5 a více let) a hlavně je potřeba si uvědomovat, že děti i ty starší vás potřebují moc a moc.
 Jajka 
  • 

Re: Re: Re: Druhé dítě brzy po prvním 

(19.5.2006 16:44:47)
Myslím, že na věkovém odstupu nezáleží. Všechno má své pro a proti a na čem opravdu záleží, je taky přístup rodičů a snaha o rovnoměrné rozdělení pozornosti mezi děti (samozřejmě v rámci možností a třeba v závislosti na věku a aktuálním zdravotním stavu dětí).
Mám sestru o 9 let mladší a musím říct, že mne v životě nenapadlo, že by ten věkový rozdíl mohl být menší. Jsem takhle úplně spokojená, a myslím, že je to taky proto, jaké celkové klima vládlo u nás v rodině. Nikdy jsem neměla pocit, že by sestra byla preferovaný benjamínek, nezažila jsem pocit "odsunutí na druhou kolej". Svoji sestru jsem si "užila" od jejího narození. Drncala jsem s kočárem a sledovala její vývoj - a musím říct, že mi pozorování toho, jak se poprvé usmála, jak "drandila" v lepenkové krabici s namalovanými kolečky, jak se řehtala od ucha k uchu s bezzubou pusou špinavou od čokolády (kterou jsem jí ráda přenechala, protože mi nechutná), jak se učila chodit atd, přinášelo mnohem větší zdroje zábavy než mnohé "hry se stejně starými dětmi". Bavilo mne koukat, jak moje sestra vyrůstá a co už nového umí, taky jsem ji sama plno věcí učila (i když "naučím tě hru na tajemství. Neříkej mamce, že jsem rozbila ten talíř" moc nefungovalo).
A ano, hodně času jsem strávila jejím hlídáním. Ale máma to podle mne docela dobře vyřešila, že když se mi v mém volném čase jo nechtělo drncat kolem baráku s kočárem, nabídla mi to coby "brigádu". Pětikoruna (za dvě hodiny drncání) nebyly pro mamku (v 90. letech 20. století:o) žádné peníze, ale pro mne coby devítileté děcko to byl majlant a já jsem zažívala úžasné pocity "hrdosti na vlastní výdělek" a ráda na to vzpomínám. Prostě jsem nikdy neměla takový ten pocit "ach jo, zas ji mám na krku". Ale to vůbec neznamená, že by moje náklonnost k sestři byla "placená". No a mamka měla klid a zajištěnou spolehlivou chůvu :o)
Tím jen chci říct, že to není o věku, ale o lidech. Neexistuje "správný" ani "nejlepší" odstup sourozenců. Každému to vyhovuje jinak a každý se taky musí do jisté míry umět smířit s tím, co má.
 LU,2děti 
  • 

teta ve 14 

(19.5.2006 17:39:02)
Další plus pro větší rozestupy:
Díky svému o 10 let staršímu bráchovi jsem se stala tetou ve 14. Moc se mi jako puberťačce líbilo, starat se o mimino. S prckem jsem chodila dokonce i randit. A o pár let později jsem se aspoň uměla bez nervů postarat o syna. A k bráchovu synovi máme s manželem doteď blízko, na rozdíl od ostatních synovců a neteřinek.
 Monika, dcera 15, syn 4 
  • 

Re: Re: Druhé dítě brzy po prvním 

(19.5.2006 7:56:50)
Zamýšlím se nad otázkou věkového rozdílu. Mě je 35 let, mému bratrovi 21. Musím podotknout, že náš vztah je skvělý. Pravda do nedávna trochu jako maminkovský z mé strany. Když bylo mé dceři 11 let, narodil se jí bratr. Né, že bych šla po vzoru své matky, ale tak tomu život chtěl.Obě děti svým způsobem vyrůstali jako jedináčci, ale já v hloubi duše vím, že jsem se plně věnovala každému z nich. Dcera je z malého nadšena a já doufám, že v dospělosti bude mít stejný vztah se sourozencem jako já. Nevím jaký rozdíl je lepší, jestli míň nebo víc. Nemůžu posoudit. Jen vím, že nejsem uhoněnou maminkou malých dětí jak je tomu u mých kamarádek. Cítím se naprosto v pohodě.
 Kateřina 
  • 

Přehršel 

(18.5.2006 21:14:37)
Milá Bellano, pokud budete mít "přehršel" materiálu, naštěstí žádný román nenapíšete. Prostudujte si etymologii tohoto slova a snad i něco navíc, než se pustíte do spisovatelské dráhy mimo tento web.
 Marietta Jindra01+Fan05+Péťa07 


Re: Přehršel 

(18.5.2006 21:31:09)
Milá "Kateřino", než někomu něco vytknete, zjistěte si jak je to doopravdy, obě varianty jsou totiž správné!

Přehršle/přehršel

 Marietta Jindra01+Fan05+Péťa07 


Re: Re: Přehršel 

(18.5.2006 21:34:24)
a ještě jednou:

Něco o přehršli
Ukázka z knihy SKORKOVINY.

Hodně, nebo málo?


Občas používám slova, o nichž si myslím, že znám jejich přesný význam, ale záhy zjistím, že opak je pravdou, protože čeština má mnoho krás-ných záludností. Nedávno se mě ptala přítelkyně, zdali je správně přehršle nebo přehršel, a jestli je to hodně, nebo málo. Automaticky jsem tvrdila, že přehršle určitě znamená hodně. Přesto mě na-padlo, že bude nutné hledat odpověď v lexikonu, neboť už jen malá pochybnost o tom, že něco ne-ní v pořádku, mi nedala spát. V akademickém slovníku jazyka českého jsem se dočetla pod ter-mínem přehršle, že nářečně existují tvary přehršt-le, prohršle, přehrst, přehrštel, přehrštlí, řidčeji se užívá přehršel, přehrstí, a za zastaralé jsou pova-žovány přehršlí, přehrští. Aby toho nebylo málo, následují další obdoby onoho slova – řidčeji pře-houšle, přehoušel, zastarale přehoušlí, nářečně přehouštlí. Význam byl v dalším textu vysvětlen dvěma způsoby. 1. Je to množství, které se nabe-re do obou hrstí zároveň, ojediněle do jedné hrsti, nebo menší množství zvláště něčeho sypkého. 2. Jde o spojené dvě hrsti, řidčeji o jednu hrst. A tak mohla dříve hospodyně házet obilí drůbeži celými přehoušlemi, nabírat chlebovou mouku do pře-hrštle; v době smutku si lidé chytali hlavu do pře-hršlí. A ten, kdo měl dlaň skutečně malou, použí-val přehršličku.


 Bellana 


Re: Přehršel 

(18.5.2006 22:04:06)
Kateřino, děkuji za upozornění, prostudovala jsem materiál od Marietty (Mariett, díky) a zdá se, že máte pravdu vy a mám ji i já ... to je milá shoda, že? :-)
 Kateřina 
  • 

Re: Re: Přehršel 

(18.5.2006 22:28:05)
Milé dámy, protože zřejmě netušíte, že prostudovat etymologii slova znamená zjistit jeho původ, tudíž správný význam, uniklo vám, že vůbec nejde o to, zda přehršel či přehršle, ale o to, že přehršel znamená MALÉ množství. Pokud tedy, Bellano, doufáte v přehršel materiálu, Vaší knihy se skutečně (naštěstí) nedočkáme.
 truckerka + Adélka 28.6.05 


Re: Re: Re: Přehršel 

(18.5.2006 22:32:34)
Fakt se bavím, tak nejdřív Dáša se sestrou v zahraničí a sociálním cítěním a teď přehršel. Kateřino, napište prosím, něco Vy, protože Vy určitě máte materiálu přehršle :-DDD
 PajaMM 


Re: Re: Re: Přehršel 

(18.5.2006 22:46:04)
Tohle jsem nasla na netu a nepripada mi, ze by Bellana udelala chybu...
------------------------------------------------------
Původní význam slova přehršel byl menší množství a tento význam také uvádí Slovník spisovného jazyka českého. Ve slovníku nazvaném Co v slovnících nenajdete se však konstatuje, že nově, v publicistice, se tento výraz používá ve významu větší, velké množství něčeho, spousta, hodně. Jak k takovému přímo zvrácení významu v pravý opak došlo, vysvětlují odborníci z Jazykové poradny Ústavu pro jazyk český v publikaci Na co se nás často ptáte dvěma důvody: z podoby hršle pro nás už není vidět příbuznost se slovem hrst a předpona pře- často vyjadřuje nadměrnou míru, a proto se slovo přehršle přiřadilo k výrazům přeškoda, převeliký a třeba přemnoho. Myslím, že na tom všem není nic k rozčilování, význam slov se v průběhu let mění, ani úplný zvrat významu v opak není nic úplně výjimečného.
------------------------------------------------------
 Bellana 


Re: Re: Re: Přehršel 

(18.5.2006 22:54:09)
Kateřino, asi vás zklamu, ale přestože jsem rozkydlá troska, která se navíc neumí ani vyjádřit, opravdu ZNÁM význam slova etymologie.
A opravdu po prostudování materiálu si myslím, že pravdu máte vy a pravdu mám i já ... to je přece krása! :-)

Pokud jste mi chtěla napsat, že se vám můj článek nelíbí ... tak je to zcela v pořádku. Děkuji vám za váš názor a přeji příjemný večer.
 truckerka + Adélka 28.6.05 


Re: Přehršel 

(18.5.2006 22:17:09)
Milá Kateřino, tak Váš "přehršel" mě teď pěkně dostal, asi závidíte Bellaně, že umí napsat hezký a vtipný článek a dát ho ještě na první stranu Rodiny. Ale jestli umíte napsat něco lepšího a vtipnějšího, tak prosím...
 nejsem Kateřina 
  • 

Re: Re: Přehršel 

(18.5.2006 22:34:13)
Ten článek není ani hezký ani vtipný. Spisovatelka nás zahltila snůškou rádoby komických obrazů, jimiž popisuje své nezvedené dítě, sociální situaci a nadváhu a to značně chaoticky a bez pointy, přeskakuje od jednoho k druhému a vůbec jí nevadí, že vrší i věcné nesmysly: Hormony mají zastřít racionální uvažování:-), nejlepší přítel a spřízněná duše.. a dalo by se pokračovat. Ten spisek je tak vhodný jako text osobního dopisu. Chápu, že chatující, které mají s autorkou co do činění, se radostně smějí: To je ta naše Bellana.
 truckerka + Adélka 28.6.05 


Re: Re: Re: Přehršel 

(18.5.2006 22:40:59)
Jestli to třeba nebude tím, že Bellanu známe i osobně,ale hlavně tím, že máme stejně staré děti a vidíme to úplně stejně nebo hoooodně podobně!!! nevím jestli neKateřina už mám děti a pokud ano, tak ať si vzpomene, když jim bylo 10 měsíců a jestli né, tak ať si na ten článek vzpomene, až je mít bude a budou ve věku Agátky!!!
 Bellana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přehršel 

(18.5.2006 22:55:55)
Jelikož je Agi 11 měsíců, je to oficiálně ještě kojenec.
Mám tedy nezvedeného a nevychovaného kojence :-))))) Zase musím mít něco extra, že? :-)
 nK 
  • 

Re: Re: Re: Re: Přehršel 

(18.5.2006 22:55:35)
Výdyť říkám, je vám jedno jak je to napsané, jenom máte radost z toho, že publikoval nědo koho znáte, o věcech, které znáte. Já vám to neberu, ale jako literatura je to naprosto zoufalé.

Nezvedené dítě , rozuměj aktivní dítě.
 truckerka + Adélka 28.6.05 


Re: Re: Re: Re: Re: Přehršel 

(18.5.2006 23:04:33)
Nemá asi cenu se o tom bavit je to prostě věc názoru.

a Bellana se už vyjádřila a holt mám takového kojence jakého má :-)))nezvedeného a nevychovaného :-DDDDD



 Marietta Jindra01+Fan05+Péťa07 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přehršel 

(19.5.2006 8:04:54)
Tak jo přiznávám, Kateřina mě odhalila, jsem zaslepená nekritická fanynka sebestředné Bellany...

Akorát mi do toho nesedí ta Betty MacDonaldová, ta se mi totiž líbí taky a Bellanin styl mi jí velice připomíná :-)

Ehm, etymologii jsem studovala, proto jsem psala, že oba významy jsou správné, jen jsem to špatně formulovala, dřívejší význam skutečně je malé množství, ale vývojem došlo k posunu, ale když se někdo na něčem zasekne, tak s ním ani Český národní korpus, potažmo Ústav pro jazyk český nehne....
 Kateřina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přehršel 

(19.5.2006 13:18:18)
Já mám radost, že moje věcná připomínka rozpoutala tuto jazykovědnou debatu a že se tímto způsobem řada čtenářů seznámila s tím, že používat slovo přehršel je víceméně sporné. Zůstává totiž otázkou, zda přistoupit na chybné používání (jen proto, "že se to tak říká i médiích", která, a na tom se asi shodneme všichni", jazykové kultuře příliš neprospívají), nebo respektovat význam původní. V případě Bellanina textu došlo jen k úsměvné chybě, v jiných situacích by mohla být naše milá přehršel zdrojem nedorozumění. "Přehršel" je zkrátka moderní stejně jako různé fráze a floskule, jejichž uživatelé často nevědí, co vlastně říkají. Vladimír Just by se zaradoval, ale bohužel i bohudík si tuto diskusi nikdy nepřečte.
 Bellana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přehršel 

(19.5.2006 13:23:02)
Kateřino, jazyk je živý útvar a je nutno tak na něj pohlížet.
Mnoho jazykových jevů, které zpočátku některým uživatelům vadí, je už za několik let vnímáno jako "přirozená" součást jazyka.
Dle mého názoru je to dobře. Jazyk se mění a obohacuje podle potřeb lidí, kteří jím mluví.
 Daria, dcerky 4 roky a 1 měsíc 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přehršel 

(19.5.2006 14:14:59)
Kateřino, myslím, že slovíčkařit v diskusi o druhém dítěti je naprosto od věci a zbytečně se tím odvádí téma hovoru jinam. POkud chcete oslňovat svými brilantními jazykovědnými znalostmi, pak jste nezvolila správnou diskusi. Tady totiž zas tak etmyologii jazykových výrazů nezkoumáme. Jde tu trochu o něco jiného. Bellana má pravdu, pokud máte výhrady vůči jejímu článku, řekněte to rovnou a nezabalujte to do těchto zbytečných výtek
 Martina, 3 ks 
  • 

Úsměv nad tím... 

(18.5.2006 21:48:13)
...co tu řešíte. Chcete více než jedno dítě? Tak do toho. Čím méně se budete zabývat záležitostmi typu jak si starší sourozenec zvykne, co když budu nemocná, kolik času budu mít na to první atd. atd., tím lépe. Nechte ten život jít trochu samospádem, ono si to cestičku najde.

Mám tři kousky ve věku 2, 4 a 6 let, jsem starší matka (první jsem měla v 36), osmý rok jsem na mateřské, trochu při tom pracuji, jednoduché to určitě není, ale v žádném případě bych to neměnila zpět.

Když ten průvod někam táhnu sebou, často mi maminky říkají: jak to zvládáte, mně úplně stačí to jedno. Zvládám to lépe než s jedním. To na mě totiž viselo celý den a dožadovalo se zábavy, takhle se ta smečka zabaví do značné míry sama a já si v klidu mohu dát nohy nahoru a vypít si kafe...
 Jane + Viktorie 26.8. 


Re: Úsměv nad tím... 

(18.5.2006 22:05:25)
Zajímavé komentáře. S některými souhlasím, s některými ne. Ještě bych snad dodala, že chování sourozenců k sobě navzájem přeci nemůže záviset jen na tom, jak dlouho po sobě byli počati, ale také na celkovém prostředí, jak a kde byli a budou vychováváni. Tedy bude záležet především na rodičích, jak se jim (záměrně neuvádím počet sourozenců) budou věnovat, milovat je a dávat najevo svou lásku tak, aby dětem šli příkladem.
 Jaga, syn 3 roky 
  • 

sourozenci 

(18.5.2006 22:42:07)
Vřele doporučuju knihu Sourozenecké konstelace, věkový rozdíl skutečně hraje svou roli. A nejen ten. Některé věci jako rodič neovlivníte:-)
http://www2.vltava.cz/store/GoodsDetail.asp?sCGoodsID=SE00705697
 Majka, děti po 22měsících 
  • 

Re: sourozenci 

(18.5.2006 23:31:10)
Bellano, díky za další skvělý článek! Pořiďte další dítko co nejdřív ať máme co číst! :-)

Na druhou stranu ale můžu říct že vláčet ohromné břicho a k tomu kočár se starším dítětem nebyl opravdu žádný med. S věkovým rozdílem 3 roky by to asi bylo o dost jednoduší.
 Blanka, Lucinka, 14mes., 15.tt 
  • 

Re: Úsměv nad tím... 

(23.5.2006 22:19:42)
Jeee, to je presny !
Naprosto s Vami souhlasim, taky davam radeji prednost akci nez zbytecnym - teda nekdy - uvaham co by kdyby....
Proste kdyz neco chci tak to udelam a pak to teprve resim, resit neco predem nema cenu protoze ono je to potom stejne uplne jinak ....
Blanka
 Skunkless 


Talentovana!!! 

(18.5.2006 23:02:21)
Bellano! Tvuj clanek muj zvedal me koutky snad az do podkrovi, jsi vazne talentovana! Je to presne muj styl a po precteni Tveho clanku se citim jako po osvezujici sprse! To, ze se netrefis do vkusu vsem, Te predpokladam ani netrapi, jelikoz neni na svete clovek ten, kdo by se zavdecil lidem vsem, ze. Jen tak dal, Tve clanky vzdy budou mit spousty nadsenych ctenaru a az konecne vydas ten roman, dej vedet, pujdu do fronty, aby mi nevyprodali prvni vydani!
 Katka Miris7/05,Karolínka3/07 


Re: Talentovana!!! 

(18.5.2006 23:23:55)
Bellano, článek se mi opět líbí:)) Mluví mi z duše, tak jako asi mnoha normálním maminkám, které sice mateřství naplňuje, ale také se ho trochu bojí. Není to procházka růžovým sadem, ale jsou vidět výsledky v obličejíčku malého dítka, které stačí aby se na vás usmálo, řeklo "mama" a už zapomínáte na všechna úskalí.
Každý si musí zvolit věkový rozdíl podle sebe, jak se na to cítí. A kdokoliv nám může radit, stejně si to musíme vyzkoušet na vlastní kůži.

A každý může napsat nějaký článek, pokud se chce s něčím svěřit, nebo nás poučit. Tak jen do toho. Někteří umí totiž jen kritizovat:(

 Vida 


Ten článek je pohlazení po dušičce :-)) 

(18.5.2006 23:20:44)
Nějak jsem nestihla přečíst všechny názory a reakce, ale opravdu nevím, o co tady některým dámám běží (zvláště paní Dáše). Na své miminko jsem se moc těšila, měla jsem ráda svoje bříško (ikdyž ta cílová rovinka - přiznejme si- opravdu nic moc :-)) ), nijak extra špatně mi nebylo a tepláky XXXXXL nenosím a také nejsem žádná bachratá obluda, stejně u tohoto článku ŘVU SMÍCHY !!! Je totiž NAPROSTO SKVĚLÝ !!!
Tak nějak totiž shrnuje pocity unavené milující mámy, která občas sice padá únavou, na svého prťouska však nedá dopustit a moc se těší i na toho druhého, a ještě ke všemu MÁ NEOBYČEJNÝ SMYSL PRO HUMOR !!! Jenže "lidé jsou různí a různé koníčky maj", jak už kdysi dávno zpíval "Pražský Výběr" a je jasné, že každý má právo na svůj pohled na věc! Klobouk dolů, madam, máte literární nadání :-)) ! Také teď řeším tuto otázku a myslím, že druhé miminko rozhodně ANO! Už si jdu do skříně hledat ty přednedávnem odložené tepláky XXXXXL !!! :-)))))
 Alena 
  • 

Sourozenec 

(19.5.2006 8:09:32)
Ahoj,
mám dva kluky, 18 měsíců po sobě. Sama mám mladšího bráchu (o šest let.
V každém případě jsem zastánce sourozence.
Po mých zkušenostech radši co nejdřív, neřešíš problém typu: jsi starší a rozumnější, musiš se starat. Což způsobí nevraživost u provorozeného sozrozence. U obdobně starých dětí mají stejná a práva i povinnosti a společně vše odskáčou, přišlo mi to výhodnější.
Nevím, jestli je jedno hodnější či zlobivější, v každém případě bude každé úplně jiné a ve zlobivosti se budou střídat, jak budou různě procházet pubertou a podobně.
Připrav se na to, že ty budeš ta špatná a oni potáhnou za jeden provaz. Ale jsou parta, pomáhají si a nejsou sami. Neměnila bych.
 Petra+Míša+Matěj+bříško 
  • 

Jedináček a inteligence????? 

(19.5.2006 8:13:52)
Článek se mi líbil, ale co neskousnu je že píšete, že je prokázaný fakt, že jedináčci jsou inteligentní, samostatní, zodpovědní a citliví lidé. Copak ten kdo má sourozence je hloupý, nesamostatný, nezodpovědný a necitlivý??? Učitelka ve škole řekla mému synovi, že je určitě jedináček, když je tak šikovnej - samozřejmě není, jen se mu věnujeme. A kojení a inteligence???? Že kojení zvyšuje IQ - z toho se mi ježí vlasy. Moje děti byly kojené den a jsou inteligentní až až...... Takže opatrně na tyhle výzkumy, které "prokážou" neprokazatelné.
 TerezieK 


Re: Jedináček a inteligence????? 

(19.5.2006 9:13:26)
Bellano občas si přečtu Tvé příspěvky a nemají fakt chybu:))). Můj názor je ten, že tady panuje pořád taková tradice, že ženská má rodit děti a má z toho být nadšená. Potom mají někteří lidé problém, že to dnešní ženy neberou dle starých modelů, jako svoje největší poslání a nepadají z těhotenství a následné výchovy s úžasem na prdel. Omlouvám se za to slovo, ale prostě to tak je. Rozhodně si nemyslím, že jsi sebestředná. Když si člověk zlomí nohu na lyžích tak mu taky chvíli trvá, než na ty lyže znovu stoupne. Já bych tomu nechala čas, potom budeš i překvapená, jak to ta příroda za TEbe sama vyřeší:)))).
 Viki 
  • 

Nechápu ... 

(19.5.2006 9:09:52)
Nechápu některé reakce...
Dášo - jestliže máte nějaký problém se sociální situací v našem státě, tak se buď odstěhujte, nebo se angažujte v politice, nebo běžte stávkovat před úřad vlády. Podněty k diskuzi dáte i článkem, který si sepíšete a necháte si ho někde uveřejnit, třeba na hlavní straně rodiny. Ale nechápu, proč se ventilujete zrovna u tohoto článku. Možná že článek o saunování je přínosnější, ale proč stále jen čerpat suchopárné informace a názory, leckdy jsou to názory i dost subjektivní? Jako mamča na mateřské si ráda přečtu i něco jiného, než jak saunovat dítě, kojit dítě, krmit dítě, kolikrát je to stejně co článek ,to jiný názor. Bellana svým článkem nikomu nic nevnucuje, jen uvažuje "nahlas".
Jestli se článek někomu líbí nebo ne, to je každého věc a vkus. Mně osobně se líbí. Je to malé osvěžení. Takže Kateřino i neKateřino, pro vás je to snůška přeskakující jedno přes druhé, ráda bych si přečetla něco z vašeho pojetí, pro porovnání, děkuji.
 Z. a spol. 


Bellano 

(19.5.2006 9:11:45)
Pořiď si kupu dětí, mohu vřele doporučit. Je jedno jak rychle po sobě, obojí má svá pro a proti. Ale hlavně napiš ten román!!! Prosíííím!!!
 Kulina 


2.dítko 

(19.5.2006 9:21:59)
Opět jsem se skvěle pobavila...Bell,je to fakt pěkné počteníčko.Jinak taky jsem řešila,kdy je ta správná doba,mít 2.dítko.Kamarádka má mezi detma 2,5roku,měla zdrav.problémy,takže starší synátor byl tak trocu ošizen.Já mám mezi holkama 4 roky,plánovali jsme to i trochu dřív,ale ted se musím přiznat,že bych absolutně neměnila.Starší dcerka je samostatná,lítá po venku už s děckama,ale na prcka nedá dopustit a doma si s ní hraje a na svůj věk se mi snaží i pomáhat(někdy).Odskočila jsem si i mezi tím do pracovního procesu,takže jsem přišla i na jiné myšlenky.Jinak si myslím,že téměř každé dítko,at nastoupí kdykoliv do školky mezi děti,tak to zpočátku vždy odnese častou nemocností-konzultovala jsem to i s imunologem,hold imunita našeho dítka se musela "omlátit",a ted už je to v pohodě a je nemocná minimálně.Přeju mnoho úspěchů a at na to vlítnete kdykoliv,tak přeju,aby bylo všechno v pohodě a v pořádku.
 Marie, dcery 4 a 6 let 
  • 

Druhé dítě určitě 

(19.5.2006 10:34:38)
Určitě si druhé dítě pořiďte. Stojí to opravdu za to. Také jsem se kdysi rozhodovala, kdy bude nejlepší dceři pořídit sourozence. Vždy jsem si přála rozdíl tak kolem 2 let. Mám starší sestru o 3 roky. V dětství jsme si spolu dost hrály, ale v dospívání byl rozdíl 3 let docela dost. Já si coby desetiletá chtěla hrát a sestru jako třináctiletou už to nebavilo. Ale časem se rozdíl srovnal a teď jsme jako dvě kamarádky. Navíc jsme měly naše druhé děti na stejně. Já druhou dcera a ona druhého syna.
Když jsem si přála rozdíl kolem dvou let, tak už jsem přemýšlela o druhém, když byl dceři 1 rok. Druhé dítě jsem chtěla, ale byla jsem pořád na vážkách, jestli není příliš brzy, zdála se mi dost malá. Pořád jsme to s manželem řešili, těhotenství mě taky podruhé moc nelákalo, když už jsem věděla, co mě čeká. Ale druhé dítě jsem si moc přála. Takže když jsem byla nerozhodná, kdy pořídit druhé, nechali jsme tomu volný průběh a druhá dcera se narodila 2 roky a 2 měsíce po té první. Byla jsem šťastná, že to je zase holčička, že bude mít starší dcera kamarádku (taky vzhledem k tomu, že sestra má 2 kluky a švagrová také kluka - byla by obklopená samými kluky). Ale byl to opravdu záhul. Starší dcera byla jako miminko velice hodná, ale o mladší se to říci nedalo. Pořád plakala a ublinkávala. Navíc měla špatné kyčle, takže měla peřinku a následně řemínky. Zlobily jí dost prdíky a díky řemínkům se nemohla pořádně prokopat. Ale díky bohu se to během čtyř měsíců srovnalo (kyčle, pláč ne!). Byla vždy plačtivé dítě, to už je asi taková povaha, drží jí to do dneška. Ale mám z obou velikou radost, jsou šikovné, hrají si spolu. Mají se moc rády, i když to tak někdy nevypadá. Samozřejmě, že se taky občas poperou. Ale když jedna není doma, tak už se ta druhá ptá, kdy přijde sestřička. Jsou nejen sestry, ale i kamarádky. Doufám, že jim to tak vydrží a budou mít pěkný vztah jako já se svou sestrou.
Sestra má děti od sebe 10 let. Je to velký rozdíl, má to své výhody i nevýhody. Velká výhoda byla to, že si obě děti doopravdy užila a měla na ně čas. Užila si víc jejich miminkovského věku než já u svých dětí. Mě to hrozně rychle uteklo. Ale nevýhodou je to, že naplánovat pro obě děti společný program je problém. Starší má jiné zájmy než ten mladší. Stejné je to i u mojí švagrové. Má syna a po necelých pěti letech dceru (6 let a 1 a 1/2 ).
Vzhledem k tomu, že naše holky jsou ve věku 4 a 6 let, můžou dělat spoustu věcí společně. Navíc rádi jezdíme na kole, takže jsme mohli s oběma jezdit velice brzo (od 1 roku do 4 let jsme je vozili na sedátku). Teď už starší jezdí dobře na svém kolečku a mladší už se také naučila jezdit bez přídavných koleček. Takže můžeme vyrazit zase společně a nemusíme tu mladší nechat doma jen proto, že na sedátko už je velká. Když je jedno o dost menší, pak se stává, že když ještě samo nejezdí na kole a na sedátko se nevejde, musí ho rodiče nechat doma, aby mohli vyrazit s tím starším.
Výhodou bylo i to, že když bylo starší dceři 5 let nastoupila do školky na předškolní docházku,tak mohla nastoupit nastejně i mladší, protože jí byly 3 roky a já mohla nastoupit do práce.
Jsem moc ráda, že je obě mám a že jsme tomu tenkrát ponechali volný průběh. Možná bychom to bývali odkládali až bude starší větší a mohl by být mezi nimi velký věkový rozdíl.
Myslím, že si druhé pořídíte brzy, takže Vám přeji hodně sil a pevné nervy, budete je potřebovat. Ale hlavně Vám přeji hodně zdraví a štěstí a hlavně krásné zdravé miminko, ze kterého budete mít určitě obrovskou radost.
 veronika, Martínek 11/00, Tomášek 4/03 
  • 

kluci po 2 letech 

(19.5.2006 13:07:10)
Naši kluci jsou od sebe 2 roky a 4 měsíce. Bylo to vždycky moc dobře, nikdy jsme nelitovali, že není odstup větší. Od asi 2 let mladšího mám víc času i pro sebe, kluci si totiž spolu hrají. Martínek zvládl brášku bezvadně, nikdy nežárlil. On je taková chůva, že nahlíží do všech kočárků, strašně by chtěl dalšího sourozence, kde může, tulí se k mrňatům. Tomášek to vidí u něho, nebo je stejný. Tomáščk by asi tak brzo nezvládl mladšího sourozence, ale to hlavně ze zdravotních důvodů. Proto nechceme třetí naše, ale asi PP. Kluci by chtěli hned. Já taky, přiznejme si, hormonům je ukradená finanční situace. Ale rozum a manžel chtějí počkat. Doufám, že se i pak budou kluci na sourozence těšit.
Myslím, že to brzo vyřeší za nás někdo jiný. Mám rozeslaných několik žádostí o práci. Když bude práce, počkáme, srovnáme rozpočet. Když práci neseženu, budeme shánět dítě a ono se to nějak zvládne
Veronika
 Mikejla 


Jen tak dál, Bellano :-)) 

(19.5.2006 15:22:09)
Bell, opět skvělý, my dvě se sice neznáme, ale Tvoje články čtu pravidelně, dávám je číst i manželovi a oba dva jsme z nich nadšení. Výborný styl, skvělý smysl pro nadsázku, jemnou ironii a humor. Opravdu super. Nic si nedělej z negativných reakcí, každý jsme jiný a ne každý má smysl pro humor. Určitě do 2. děcka jdi, už jen proto, abys pokračovala ve svých článcích :-)) Já jsem jedináček, netroufám si říct jaký, ale svoje dětství bych nepřála snad nikomu a i proto plánuju za rok své 11-cti měsíční holčičce sourozence. Chtěla bych dřív, ale jsem po císaři a malá není úplně zdravá, její nemoc chce čas, takže ještě rok počkáme, až jí budou 2 a pak se začneme snažit, aby děti byly od sebe tak ty 3 roky. Mimochodem, psala jsi že Tvojí Agátce je taky 11 měsíců, je tedy narozená v červnu ? Já Tě nikdy u nás na červňátkách 05 neviděla :-)) Velká škoda. Jsi fajn holka. Tak hodně štěstí celý Tvý rodině a ať se rozhodneš pro druhý mimi a ve správnou
dobu. Měj se.
PS : klidně mě počítej do svýho fanklubu, já to od těch ostatních "ustojím" :-)))
 Bellana 


Re: Jen tak dál, Bellano :-)) 

(19.5.2006 15:33:05)
Mikejlo, děkuji :-)
Agi je narozená v červnu, ale termín jsem měla červencový. Chodila jsem od začátku těhu k červencovkám a po porodu jsme už u nich zůstala. Ale občas jsem jedním očičkem na vaši diskusi taky jukla :-)
 iva 
  • 

Re: Re: Jen tak dál, Bellano :-)) 

(19.5.2006 16:27:49)
být doma s dítětem považuji za největší dar. Ke zvýšenému příspěvku - maximálně s ním souhlasím. Žila jsem v cizině, teď jsem v ČR a brzy zase budu. Žila jsem v USA, Francii, Německu; čekají mě další země, ale rozdíl mezi námi a jinými státy je v tom, že tam je normální pracovat na částečný úvazek. Já bych tady ráda, ale až malé budou 3 roky, kde seženu kvalifikovaný částečný úvazek???
Takže nás živí manžel, naštěstí docela úspěšně. Proto si myslím, že pokud nemám šanci sehnat kvalifikovanou práci na částečný, musí stát podporovat matky. Nikdy bych svoje dítě neodložila, pokud mě k tomu nenutí situace - a pokud bych musela, vyčítala bych si to. Jako teď moje matka, která mě dala do jeslí když mi bylo 9 měsíců. Dnes říká, že měli jíst radši hřebíky... a to ze mě vyrost normální, snad pohodový:) člověk. Chůva je něco jiného, pokud seženete dobrou...
Já to ale cítím tak, že chci - a budu ráda - se svým dítětem doma. Manželův příjem je zatím dostatečný.

mimochodem v Německu, každá firma nad nevím kolik - maximálně 15 zaměstnanců MUSI umožnit matkám malých dětí práci na částečný úvazek, pokud ji chtějí. Proč to není tady??????,
 Klara a Alexik 
  • 

Kazda mince ma dve strany 

(19.5.2006 16:33:22)
Bellano,
nejdrive bych chtela rici skvely clanek. Sama mam 9mesicniho chlapecka a tak vim, cim prochazis..
S myslenkou na druhe dite si pohravam taky, ale mam to jednodussi v tom, ze manzel nechce druhe dite a tak me to trochu drzi na uzde..zatim.
Chtela bych ti poradit, i kdyz vim, ze to bude hooodne tezke, porid si dite ted - budes to mit za sebou rychleji a taky mala Aginka jeste nebude mit takovy rozum z te zarlivosti, nez kdyz bude starsi a uz bude chapat, ze se musi delit o maminku s nekym jinym..Ale stejne preji "hodne stesti".
Nazory se tady ruzni, ale vsechno ma sve pro i proti..sama ziji v zahranici - nikdo nam zadne podpory nedava ani financi a "bohuzel" ani v podobe babicek a dedecku (coz bych uvitala vsema deseti), takze jsme na vsechno sami s manzelem..
Pisete, ze v zahranici vydelavaji manzele, ale neni to tak pravda uz. V dnesni dobe to nestaci, vetsinou musi pracovat oba. Kdyz jsem byla tehotna, taky jsme si mysleli, ze to nezvladneme, kdyz nebudu pracovat a rikali si, ze muj navrat do prace bude rychly..ale uz je to devet mesicu (museli jsme se sice hodne uskromnit, ale ja jsem jeste doma a nejak to jde..Ted si rikam opet jit do prace nebo ne..vidina penez rika ano, ale kdyz se podivam na Lexika (a myslim si, ted, kdyz uz jsem si ho tak pekne vypiplala (nespavost, kolika, problemy s kojenim)je mi lito ho nekomu dat, kdyz je ted s nim uz sranda a sice jsou problemy a vzdycky nejake budou, ale uz to neni jen to kricici mimco, ale malinky clovicek, ktery kdyz se na vas smeje, a kdyz ho vidite jak se snazi chodit a vstavat, jak k vam natahuje rucicky nebo umi neco noveho, tak zapominate na vsechno a taky ve trech letech stejne pujde do skolky a pak vas uz tak nebude potrebovat..A kdybych mela jen jedno dite, tak bych uz to stejne nikdy nezazila znovu...A tak ted "babo rad"
Vsechno je to jen o jednom umet si vybrat..Nakonec stejne clovek musi obetovat neco at uz vice penez nebo cas prozity s ditetem..Nejjednodussi je, kdyz clovek musi a ne se rozhodovat a dilemovat zda jo a nebo ne..ale to je muj nazor..
Preji vsem hodne stesti s malyma brouckama a at uz se kazdy rozhodujete o necem jinem tak preji dobry vyber..
 Slafka 


Krásny článok 

(19.5.2006 16:54:10)
Bell, opäť super pekný článok. Tiež teraz riešim túto dilemu a tiež mám hróóózny strach do toho znovu skočiť, keď sa ešte neskončilo prvé kolo. :-) Máme úplne rovnaké názory a postoje k životu a rovnaký zmysel pre humor. Nedaj sa odradiť slaboduchými, ktorí reagujú na Tvoj článok. Už sa mimochodom teším na ďaľší a na tú Knihu! :-))))
 Zita + JDA 


Re: Krásny článok 

(19.5.2006 19:08:43)
Bell - opěk krásný článek. Jsem naprosto nadšená a vůbec mi nevadí, že budu přiřazena k tvým nekritickým obdivovatelům.
O sociálních dávkách jsem v tom článku nepostřehla ani slovo, tak nechápu proč se tady něco semlelo v tomhle stylu.

 Soňa,dcery 7 a 3 roky 
  • 

Další dítě??? 

(19.5.2006 17:18:54)
Moc dobře chápu, vždycky se najde spousta důvodů, proč druhé, či další dítě nemít, ale doufám, že ještě víc důvodů k tomu miminko mít. Vždyť je to krása. A věkový rozdíl? To je věc názoru, ale mně naprosto vyhovovalo, mít děti po necelých 4 letech. Starší dítě už se samo oblékne, nají, chvíli dokáže "pohlídat" i miminko, a přitom si to ještě krásně užívá s maminkou a mé dcery si bezvadně rozumí. Já sama jsem teď v situaci, kdy bych šla do třetího miminka, ale....To už jsme si přečetli ve článku...
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Další dítě??? 

(22.5.2006 11:33:01)
To je moc hezká odpověď. Úplně jako bych viděla napsány své vlastní názory. Sice moje holky jsou od sebe necelé tři roky, ale je to tak bezva a já si tak užívám. A ačkoliv jsem vždycky tvrdila, že dvě a dost, už teď, kdy jsou Míšánce 4 měsíce přemýšlím, jestli to za těch, co já vím 5 let (to mi bude 33) neprožít znovu. Jen na to ale pomyslím, vidím před očima: MÁTE 2-POKOJOVÝ BYT!, CO KDYŽ BUDOU CHTÍT JÍT VŠECHNY NA VYSOKOU?!........... a takové ty existenční starosti. Člověk chce dát dítěti takový ten vyšší standart, a to se potom musí nad vším popřemýšlet. Ale každopádně si v sobě hýčkám tu naději, že možná........
 Lenka,dcera Markéta 3,5 roku 
  • 

Re: Další dítě??? - dilema? 

(28.5.2006 10:29:54)
Také stojím v současné době před rozhodnutím, zda se pustit do druhého dítěte. Dcera se mi narodila ve 39 letech, dnes je mi 42. Zdaleka se necítím na druhé dítě " stará". Já sama jsem jedináček a dnes vidím, jak bych sourozence uvítala. Rodiče jsou již oba v důchodu, mají jen to " své " a já bych moc ráda, aby mé dítě nestálo jednou před podobným problémem. Samozřejmně je to velké dilema, zvládnu to? Dokážu jim oběma dát to, co budou potřebovat. Teď si myslím, že pokud člověk své děti miluje, zvládnout se to dá, ale????To je to dilema, nejtěžší je se rozhodnout.Můj přítel se na druhé dítě netváří moc přívětivě, tak je mé rozhodování o to těžší. Někdy je asi lepší do toho spadnout a potom to řešit, než se rozmýšlet.
 jutta 
  • 

a proč ne ?? 

(19.5.2006 18:40:06)
Článek je docela fajn, i když jsem si chvílema nebyla jistá, jestli je to myšleno raálně, nebo ironicky. Rozhodně si nemyslím, že by těhotenství byla nějaká velká tragedie. Pokud totiž ano, tak už musí mít žena hodně velké problémy, ale s tím se někdy nedá nic dělat. Já jsem měla obě těhotenství pohodová a období šestinedělí a dále bylo taky fajn. Je to o tom, že pokud se žena rozhodne mít dítě, tak se vzdává částečně svého já. S tím se ale každá žena musí smířit a nebo nemít dítě. Aneb jak se říká: Každá sranda něco stojí. Já osobně jsem ráda, že mám svoje děti a ráda jsem jim obětovala vše, co bylo třeba. Možná někdo lituje, že přišel o svou postavu, ale já jsem ráda, že mám doma dvě zdravé děti. A třeba budou i tři. Co na tom, že bude o pár jizev víc?? Co na tom, že prsa nebodou už nikdy pevná jako ve 20? Je to ta největší a nejušlechtilejší obět ze všech a stojí za to. A těhotenství je opravdu nejhezčí období v životě ženy. Jenže někdo na to má i jiný názor. J.
 ANDREA 
  • 

Ma snad otce min radeji? 

(19.5.2006 19:32:23)
Celkem souhlasim s Dasou. Az na tu sebestrednost. Maminky v Cesku maji vsugerovano, ze musi byt s malym miminkem nejmene 3 roky doma, jinak jsou spatne a okoli je pomluvi.
Ja mam deti dve.
S prvni dcerou jsem byla doma 2 mesice a potom jsem se vratila do prace. Dcerka chodila do jeslicek.
S chlapcem jsem byla doma taky 2 mesice. Potom jsem si najala chuvu, ktera se stara o obe deti. Je pravda, ze jsem za ni zaplatila prakticky vsechno, co jsem vydelala, ale stalo to za to. Vsechny ty "neprijemnosti" s miminky, na ktere si maminky tak casto stezuji (a dokonce i Bellana), mela na starosti chuva. Ja jsem se vracela domu s neuveritelnou radosti, nikdy jsem na ne nemusela zvysit hlas, byla jsem porad v neuveritelne pohode. Zadna depka jak jsem na vsechno sama, jak se obcas neudrzim a zajecim, jak jsem neprijemna na manzela, protoze si nemam kde vylit blbou naladu. Nezarlila jsem na nej, kdyz se vratil vecer z prace domu a netvrdila "ja se cely den dru a Ty pak prijdes domu a nevidis zadny problem jen si hrajes s detmi a oni Te maji radsi"
Nikdy jsem si nevsimla, ze by deti meli sve otce mene radeji jenom proto, ze ho vidaji mene. Spis se matka zacne po case divit, proc ma dite radeji tatinka nez ji - ktera se tak stara. Dite to neoceni. Bude stastnejsi s usmevavou blbnouci maminkou nez strhanou a ustvanou, ktera mu pozdeji rekne - ja jsem se kvuli Tobe obetovala.
Obe me deti jsou naprosto v pohode, dobre se uci, nemaji problem dat najevo cit ale nemaji ani problem jet na prazdniny na tabor. (dite me zname vyvolalo v 11! letech hysterickou scenu, ze bude bez maminky - a pritom si ji vubec nevazi - chova se k ni jako ke sluzce, protoze je na to tak zvykle. Ona je prece na svete od toho, aby se o NEJ starala)
 vvv 
  • 

Re: Ma snad otce min radeji? 

(19.5.2006 20:38:11)
Milá Andreo,jsem ráda,že nežiji v zahraničí,a jsem šťastná,že mohu být se svými dětmi doma a věnovat se jim.Píšeš o histeric.scéně u dítěte tvé kamarádky,já bych jen chtěla podotknout,že vše záleží na výchově.Pokud se ona tak chovala ke svým bližním,tak se nemůže divit.Ano,jsem někdy uštvaná,ano dokonce zvýším hlas,ale přesto své děti miluju a je pro mě opravdu krásné,když přijde manžel domů a blbneme všichni dohromady.Jinak k té práci,která se zde rozebírá pořád dokola-pracovala jsem ve firmě,slíbili mi určitý "základ",smlouvy jsem se DOMOHLA po měsíci a půl,a tam jsem zjistila,za jakou almužnu vlastně pracuji,jsem vysokoškolsky vzdělaná,nejsem hloupá,ale přesto se mi to stalo.Ono totiž tady pořád bohužel funguje to,že jsme levná pracovní síla.Bohužel je to tak,zaměstnavatelé si ze zákoníkem práce mnoho hlavu nelámou.
 S 
  • 

Re: Ma snad otce min radeji? 

(19.5.2006 20:48:48)
Možná jsi nikdy nebyla naštvaná a uštvaná, ale taky jsi s dětmi nezažila ty obyčejné krásné chvíle prvních krůčků, slůvek... Je to věc názoru, ale já jsem šťastná, že jsem s dětmi mohla být.Nepřenechala bych to ani manželovi. Ne proto, že by to nezvládl, ne proto, že bych žárlila, ale proto, že bych mu ty úžasné chvilky záviděla.
 IvanaJ 


Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(19.5.2006 23:33:27)
ještě před porodem jsem si plánovala jak jednou týdně budu jezdit do práce. a jak to dopadlo? Jsem štastná , že mám manžela který se o nás postará a já si můžu naplno vychutnat každý den s miminkem, Je to pro nás pořád zázrak , že ho máme a i když máme mezi klukama velký rozdíl , tak ani ten starší se necítí být odstrčený. Jak už tady bylo psáno je to ve výchově, jak je dítě připravené na sourozence a je jedno jestli je rozdíl 1 - 12. let ten starší nikdy nesmí " spadnout z lopatky " a potom to může fungovat.

Bell hrdě se hlásím do tvého fanklubu a už se těším na další počteníčko.

i když já patřím k těm které si těhu vychutnávaly a i dnes 9. měsíců po porodu se mi po bříšku zasteskne moc dobře vím o čem píšeš a tak jen dál a na ty dokonalé se vykašli
 Vida 


Re: Chůva po šestinedělí? 

(19.5.2006 23:27:44)
Vůbec si nedovedu představit, že bych svou holčičku opustila po dvou měsících! Myslím, že rozhodně nemám nic vsugerovaného! Je to "pouhý maminkovský cit", který mi nic takového nedovoluje. Na svého cvrčka nekřičím (teď je jí 9 měsíců), na muže si zlost také nevylévám! Určitě existují dobré chůvy, ale mě by ta práce asi moc nebavila, pořád bych myslela na svého malého človíčka...
Ale každému, co jeho jest! Já si mateřství moc užívám,ikdyž se na pocitech shodnu s Bellanou :-)). A když si náhodou "postěžuji", snažím se to brát s humorem! Přece život není jenom o tom hezkém a pohodovém! Kdyby nebyl i rub věci, uměli bychom vůbec to pěkné ocenit a vychutnat? Jak říkal "Malý princ" : "jsem zodpovědný za svojí růži!", cítím to také tak, a právě proto, bych nikdy své malé štěstíčko takhle neopustila... :-))
 10.5Libik12 


Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 0:12:06)
Vůbec si nedovedu představit, že bych se stala obětí západoevropského snobismu, kdy se žena cítí být skutečně svobodnou jedině tehdy, je-li ve dvou měsících děcka atraktivní a v přesný čas v práci, nedokážu si představit ani citovou plochost, s níž si upravuji teorie o samostatnosti dítěte v závislosti na tom, jestli je pomočené v jeslích. A nakonec si neumím představit, že je lepší, že mé děti nekojím a ječí na ně chůva místo mě.
Nemám-li jako matka zažít jedinečné emoce, daleko silnější než zmiňovaný otec, z toho, že jsem prostě máma, tak trochu nechápu, proč bych ty děti měla mít.

Bellana napsala hezký článek:)
 ANDREA 
  • 

Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 6:17:29)
Proc si proboha vsichni myslite, ze jsem o neco prisla? Videla jsem prvni krucky, byla jsem to ja, na koho poprve neumele zazvatlali. Mam vzpominky i na to, jak je prebaluji a delam ty mene "prijemne" veci:-).
Me deti se budili kolem seste - obe, nastesti. Ja jsem do prace odjizdela na 9.00 a do te doby byli semnou. Ja jsem je nakrmila, oblekla, prebalila... Chuva prijizdela v 8.30. Deti ji meli moc rady a verte tomu, ze na ne nikdy nekricela. Do 12 si hrali s Ninou a potom sli spat. Spali asi do 14.30. Pote je chuva oblekla a jeli spolecne za mnou do prace, kde mi je odevzdala kolem 15.30.
Takze spocteno - deti byli beze me rano 3hodinky a odpoledne 1. Chuve jsem navic davala nejaky ten peniz za zehleni, kdyz deti spali. Vzdycky si davala prkno tak, aby na ne videla. Takze me odpadla dalsi starost.
Ja jsem potom jela z prace s detmi na hriste a potom nakoupit. Vecer uz byl jenom nas.
Ackoli s manzelem obe deti mooooooc milujeme a vetsina rozhovoru se tykala jen jich, dokazali jsme se bavit i o necem jinem, protoze jsem mela i jine zazitky nez ty kolem deti. Sobotu a nedeli jsme byli s detmi sami.
Srovnavam toto vsechno se svou svagrovou. Bajecna zenska. Ale pote, co se ji narodila dcerka a ona s ni zustala sama doma bylo to pro vsechny hodne tezky. Samozrejme krome ni, ona byla presvedcena, ze dela dobre. Dopadlo to tak, ze bratr se citil neskutecne odstrceny, kdyz prisel domu nemohli se bavit o nicem jinem nez o diteti. Prvniho pul roku ani jeho nezajimalo nic jineho, ale pozdeji ji prece jenom chtel rict, co bylo v praci, co se kde stalo. Vzhledem k tomu, ze ona na jeho spolupracovniky uz zapomela a sama zadne zazitky nemela (krome ditete), zacal se vykecavat pres ISQ. Kdyz se ji zacal snazit neco rict byl vyslechnut s tim vyrazem, ktery znaci tak rychle mluv. Ma svou zenu opravdu moc rad a neverny ji nebyl (vedela bych to, vzdycky mi vsechno vykecal). Ale opravdu mu chybeli ty chvile, kdy jeho zena blbla a smala se a kecala k nezastaveni naproste nesmysly (jak tomu rikal), tak jako to delala pred mimi. Nekolikrat sedel u nas doma se mnou, jako kdyz jsme byli deti, a on plakal. Opravdu plakal. Stepanka nic nezpozorovala, vubec si nevsimla, ze kolem jde svet dal. Dnes uz je zpatky v praci. Dalo ji velky problem najit dobrou, i se svym vzdelanim. Prece jenom dlouho byla mimo a navic vetsina zamestnavatelu, kdyz slysela, ze byla dlouho doma s ditetem ji nechtela, protoze se bala, ze s nimi zustane i pri kazde nemoci. Pitomci. A jeste jednou pitomci, nesnasim takove lidi. Me, kdyz jsem se uchazela o nove misto a rekla jsem, ze mam 2 deti chteli rovnou odskrtnout, ale kdyz slyseli, ze jsem nebyla na materske, okamzite obratili a prijali radeji me nez chlapa. To, ze jsem pri kazde nemoci svych deti byla s nimi jim naprosto nevadi. Nejak si to nedovedou dat do souvislosti:-)
Kdyz nekde reknu, ze jsem mela chuvu, kazdy si hned predstavi, ze s nami bydlela, a ja ze dela detem tak akorat pusu na papa a vecer na haji.


 vvv 
  • 

Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 7:15:55)
Andreo,nikdo tě tady přímo neodsuzuje-bůh chraň,každý si to dělá tak,jak mu to vyhovuje.Byla jsem na MD,pak chvili v praci a teď jsem zase na MD,a musím říct,že nemám pocit,že bych si např.s manželem nedokázala v pohodě pokecat či nějak jinak zalaškovat.Prostě to každý má,jak si to udělá.Nám některým mámám hold vyhivuje se plně věnovat dětem bez toho,že by se cítily nějakým způsobem odstrčené.
 truckerka + Adélka 28.6.05 


Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 21:16:46)
No tak nevím, jestli nemám nad bratrem Andrey spíš zaplakat já, tak si asi měl s manželkou sednout večer v klidu a říct jí co má na srdci,asi není jasnovidka a holt si myslela, že je vše v pořádku.
a co se týče Andrey, neodsuzuju jí, každý ať si to dělá jak chce,ale vůbec nevypadá jako kariéristka, která by přišla o práci, kdyby zůstala doma s dětmi:-))ale je to každého věc a jeslti jí to takhle vyhovovala a jsou spokojení a šťatní tak je to jen dobře!!!
 10.5Libik12 


Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 20:16:45)
Andreo, příběh tvého plačícího bratra je velmi dojemný, úplně to vidím:))
Tvoje teorie o tom, že žena v domácnosti je naprostý debil a zaměstnání jí naopak dodá inteligenci, všeobecný rozhled a ostrovtip je strašně legrační a snad ani ženskou v domácnosti urazit nemůže.:)))))))))))
 Gábina syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 20:47:27)
Andrea má ale pravdu v jednom, že když přijde domů, kde má všechno hotovo, t.j. nemusí krmit domácí spotřebiče, luxovat, vařit atd., tak může veškerý volný čas trávit s dětmi. Nebo mi snad chcete říct, že jednou rukou žehlíte, druhou mícháte polívku a třetí čtete pohádku. Toho opravdu stráveného času s dětmi mají obě dvě ženy nakonec stejně. Nebo vy se plně a intenzivně věnujete dítěti 12 hodin denně. Nevaříte, neuklízíte, a neděláte všechny ta zbytečné maličkosti, bez kterých se žádná domácnost neobejde. Nebo možná obejde. Ale moje ne.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 21:05:54)
Já tedy nevím, ale v příspěvku jsem se pouze dočetla, že chůva přes oběd vyžehlila.. Nic o tom, že by i uchystala večeři či uklidila jsem se v příspěvku nedočetla..

Občas mívám také k dítěti chůvičku, abych mohla pracovat, ale znamená to, že kromě normální večeře musím večer před tím ještě připravit i oběd, který chůvička jenom ohřeje.

Úklid ani žehlení po chůvičce nechci, na to mám jinou paní. Ale to proto, že jsem si ji na to sjednala, s chůvou to nesouvisí.
 Gábina syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 21:13:50)
Máte pravdu, o úklidu Andrea nic nepíše, ale já to myslela spíše globálně. Asi tak, že když jde matka brzo do práce, a má na ostatní nikdy nekončící věci zjednánu pomoc, tak se dítěti věnuje stejně, jako matka, která je na rodičovské dovolené.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 21:44:15)
No... Gábino, s tím nesouhlasím. Ty jsi na mateřský trávila přes 8 hodin denně domácíma pracema? Já rozhodně ne, když budu hodně velkorysá, tak... možná tak 2 a půl hodiny? Asi tak...
Takže jsem se dítěti rozhodně věnovala podstatně víc, než kdybych chodila do práce...

Myslím, že je každýho věc, jestli jde do práce dřív nebo později, ale je trochu lhaní si do kapsy, pokud se budem ujišťovat, že tomu dítěti je to putna, protože bychom s ním stejně vlastně netrávily víc času - tak to prostě není.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 21:47:03)
To je ale trochu přehnané tvrzení, ne?

To jako chcete říct, že čas strávený domácími pracemi odpovídá zhruba času strávenému v zaměstnání (byť jde třeba o zaměstnání na částečný úvazek)?

Moje paní na úklid a žehlení stráví v mé domácnosti všehovšudy týdně zhruba 5 hodin (a to máme velký barák).

Pravda, že kromě žehlení a úklidu existuje ještě spousta dalších drobných domácích prací, ale na ty stejně většinou žádná pomocnice najmout nejde - to by musela v té domácnosti bydlet spolu s ostatními.
 Gábina syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 22:04:21)
Ano, tvrdím, že čas strávený domácími pracemi a věcmi okolo je stejný, jako čas strávený v práci. Má paní na úklid uklízí 8 hodin každý pátek+ 2 hodiny žehlení. jednou za čas okna, zahrada, a potom praní, věšení prádla, zašívání, vaření,........Ano, práce okolo domácnosti je 6-8 hodin denně. Vy se opravdu věnujete intenzivně dítěti 12 hodin? Klobouk dolu, já to nedokážu, vyplnit dítěti každičkou minutu po 12 hodin denně.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 22:12:37)
Gábino, obávám se, že to je věc volby, když chceš, aby tvoje domácí práce trvaly 8 hodin denně. Myslím, že valná většina holek se jen usměje, zvlášť těch, které pracujou a nikoho na výpomoc nemají, protože mají tu zkušenost, že se prostě domácí musí zorganizovat tak, aby takhle dlouho netrvala.
Já jsem tyhle věci dělala, když dítě spalo, nebo pokud bylo vzhůru, tak tak, že na mě vidělo nebo jsem si s ním povídala, v batolecím věku mi pomáhalo. Ale přesto trvám na tom, že 8 hodin ani omylem.

A další věc - u hodně malého dítěte nejde o to, naplňovat mu programem každou minutu bdělého stavu. Tam jde o to, být s ním a být mu k dispozici.
Když to neděláš ty, dělá to někdo jiný, ale prostě to není jedno, není to totéž. U hodně malého dítěte prostě neplatí, že když si intenzivně pohraješ 2 hodiny, je to stejné jako být s ním celý den. To platí u větších dětí, které už získaly pojem času a dokážou čekat, vybavovat si vzpomínky, těšit se a tak. U mimin je prostě důležitej ten reálnej probíhající čas.
 Gábina syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 22:25:26)
Ano, každý si zorganizuje domácí práce jak umí, 350m2 se nedá uklidit pod 7 hodin, ale to je věc jiná.
Ale podle toho co čtu, tak rodičovskí dovolená je opravdu dovolená. Kde je názor, že to není dovolená, ale práce jako každá jiná O:)))).
Já nerozebírám jestli být doma X let, nebo jít hned do práce. Každý dělá tak jak umí a podle svého nejlepšího vědomí. Jenom si myslím, že nefrustrovaná ženská, která je plně kompenzována a kompenzaci dosáhne prací v zaměstnání, je lepší než "hysterická domácí puťka"-protože jí práce v domácnosti nebaví. A každá maminka by měla být především v psychické pohodě-a pak bude její dítě šťastné. A jak té pohody dosáhne je její věc. Když to přeženu, tak i děti alkoholičky, když chlastá tak akorát a není pernamentně namol, jsou šťastné, protože mají kompensovanou maminku. Akorát ta kompensace netrvá dlouho.
 Gábina syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 22:30:45)
P.S. A kde ty děti mají tatínky? To jsme snad všechny bez manželů, či přítelů žíjících ve společné domácnosti? S nimi se tak nějak nepočítá.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 22:52:25)
Nefrustrovaná ženská, která je plně kompezována? To je zase hlavolam:))) Gábino, ty chceš říct, že pokud to doma matku s děckem nebaví ani na 320m2:)), tak je užitečnější v práci, co?

Líza moc hezky řekla proč být s miminkem.......
 Gábina syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 22:58:22)
A kdo říkal, že mě to doma nebaví? Já jsem doma byla spokojená, ale pak prostě nastal čas jít do práce. Ale nebavíme se o mě, ale hypoteticky. Já jsem se skoro 3 roky " válela doma", a plně mi to vyhovovalo ( pravda, sem tam jsem si v noci odskočila do práce, abych nic nezapoměla) A pak tak ve dvou letech 1x týdně, ale doma pohoda. Ale někomu to nemusí vyhovovat a tak chodí do práce. Je proto špatný. Andrea to dělá tak , jak jí to vyhovuje a nemůžu o ní říct, že je špatná matka. Kdo je dobrá matka ? Existuje na to nějaký vzorec?
 xxx 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(21.5.2006 0:25:41)
Gábi, klid, nenech se vytočit. Prostě někdo to dělá tak a někdo jinak. Fandím ti a spoustě jiných maminek, které jsou spokojené přesně s tím, co mají. Ale ježí se mi chlupy na krku, když slyším :"Co já chuděrka budu dělat po mateřský? S dítětem mě nikam nevezmou, tak si radši pořídím další, třeba to po šesti letech a dvou dětech to bude lepší, ne? Nebo rovnou tři?" Když si vyberete, že budete tři roky doma a zaměstnání i jakékoli průběžné vzdělávání hodíte za hlavu, tak se pak nedivte a nestěžujte si. Bohužel takových případů pár znám a mám kolem sebe.
 Kateřina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(21.5.2006 9:39:43)
Už mám dost těch neustlálých řečí militantních matek, že každá ženská, která není se svým děckem doma 24 hodin denně nejméně 4 roky je špatná matka!
Tenhle trend je tady až někdy od konce 19. století. Do té doby byly v bohatých rodinách naprostou samozřejmostí chůvy a kojné a v chudých rodinách se musely ženy co nejdříve po porodu znovu zapojit do prací v hospodářství aj., takže část péče o děti převzali zcela samozřejmě starší sourozenci, prarodiče apod.
Chcete snad tvrdit, že až do roku 1850 byli všichni lidi v důsledku toho citově frustrovaní??
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(21.5.2006 13:08:33)
To je skutečně relevantní, přirovnávat současný svět k životu v 19. století!

A vůbec, v 19. století také děti svým rodičům vykaly. Tomu říkáš citová blízkost?
 Kateřina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(21.5.2006 18:25:18)
Nepochopila jsi pointu.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(22.5.2006 0:01:09)
No tak mi ji tedy vysvětli!!

Mimochodem, nikdo tady netvrdil, že matka, která není s dítětem 24 hodin denně do 4 let, tak je špatná. To byla tvoje věta.

 Gábina syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(21.5.2006 22:13:23)
Vykání ( dětí rodičům ) se bralo jako projev úcty a ne citového strádání. Přečtěte si F.L. Věka, či Babičku ( tam ty děti opravdu netrpěli ).
 lucka 
  • 

ty brďo 

(27.12.2006 16:02:23)
no to ale jsou romány které možná vycházejí z reálných zážitků svých autorů,ale nemůžeš je vzít jako paušální popis tahdejších vztahů situace!!!!
absolutně tím přeci nemůžeš argumentovat!!!
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(20.5.2006 22:42:41)
Domácí práce 6 - 8 hodin denně? No to mě podrž.. (pardon).

A k té intentitě, s kterou se věnuji či nevěnuji dítěti:
já prostě považuji za "věnování se dítěti" jakoukoli činnost, kterou děláme společně, komunikujeme u toho spolu a jsme v pohodě - ať se jedná o věšení prádla na šňůru, nákupy nebo třeba dětské plavání.
Nebo je snad nějaký mohutný rozdíl v tom, zda trávíme společný čas činností určenou vyslověně pro děti nebo zda se jedná spíše o mé povinnosti?
 IvanaK. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(22.5.2006 10:09:37)
Přesně tak, Ivule. My jsme s bráchou nikdy nechodili do školky, střídala se o nás mamka s babičkou. Obě měly své povinnosti = mamka zaměstnání na poloviční úvazek a babička dvůr plný hospodářských zvířat. Museli jsme se s bráchou přizpůsobit, zabavit se sami nebo dospělým "pomáhat". Dalo nám to hrozně moc.
Se svými dětmi to plánuji podobně. Tady nejde o to, kolik hodin denně si hraji se svými dětmi, ale o to, že se děti učí především příkladem, odkoukavájí naše zvyky, odposlouchávají naše fráze, naše jednání s ostatními lidmi, apod. Jen ve stavu největší nouze bych dovolila, aby se toto učily od cizí osoby. Možná jsem staromódní, i když žiji v té některými opěvované cizině, ale odejít od dětí za pár týdnů po porodu považuji za nenapravitelný hřích.
 Kicina 
  • 

Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(21.5.2006 0:15:16)
Andreo, hodně s některými věcmi souhlasím. Teď u nás byl známý, který vyprávěl, že jeho žena byla na mateřské déle, ještě si to protáhla, protože měli dost peněz, tak jí živil, pak druhé dítě a teď je hrozně nešťastná, protože by se chtěla vrátit mezi lidi, ale bojí se jich, ztratila sebevědomí, přehled, znalosti.
Sama taky pracuji, protože jsem musela být doma už celé těhotenství (rizikové), vyhlížela manžela z okna a naše hovory chudly. Teď pracuji i já, je pravda, že jsem často hodně unavená, ale vlilo mi to krev do žil, zase si můžem povídat, nejenom o mimískovi, ale i o práci.
A jestli to není tajné, kolik jste platili chůvě? Nějakou sháním, ale vůbec nevím, kolik se tak obvykle platí:-)))
 ANDREA 
  • 

Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(21.5.2006 2:37:42)
Ahoj Kicinko. Jsem rada, ze jsi me pochopila. Presne jak jsem to myslela. Ja ziji v zahranici, tak to bude s tim platem asi jine, ale i tady se plati opravdu malo. Delaji to studentky nebo jine maminky nebo duchodkyne. Ja mam studentku a davam ji $6 na hodinu coz je opravdu minimum. Zato ale ma k dispozici moje auto a muze u nas snist co muze. Zeptam se moji kamaradky, ktera ma chuvu v Cesku, kolik ji plati a napisi Ti to.
Snidani delam ja, obed ona a veceri vetsinou zase ja. Jinak jeste pres den trochu poklidi, ale nic nedrhne. Je bezvadna.

Jinak k te kritice meho bratra - neprecetli jste si dobre muj prispevek. On je bezvadnej manzel a ma obe strasne moc rad. Mala je jeho velmi oblibenym tematem k hovoru, ale treba nedavno jsem byla svedkem jak chtel sve zene povedet co se stalo v praci. Uplne se ji z oci ztratil veskery zajem a poslouchala ho jen na pul ucha a kdyz skoncil rekla jen hm. Je mi lito damy, ale kazdy chlap se potrebuje vykecat a vy urcite nemate doma zadnou vyjimku.
Zajimave bylo, ze kdyz jsem to svagrove rekla - at ho vic posloucha - byla strasne prekvapena. Byla presvedcena, ze si povidaji uplne normalne a o vsem.

Uz nevim, kdo me tady napadl, ze povazuju maminky ktere zustaly doma za hloupe. Jak jste na to proboha prisly? Kde jste to z meho prispevku vycetly?
Ja si jen myslim, ze za tri roky co je nekdo doma mu utece spousta pracovne nutnych informaci. Opakuji pracovne nutnych. Technologie, zakony, dane... to se vsechno vyviji prekotnym tempem.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(21.5.2006 11:48:19)
V Praze stojí chůvička sehnaná přes agenturu kolem 110 Kč/hod.

 kicina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(21.5.2006 12:06:29)
Díky za informaci, myslela jsem, že tak nějak.
 ANDREA 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(21.5.2006 20:52:33)
Takze kamaradka v Brne plati chuve 60,-/hod. Nema ji ale pres agenturu. Rikala, ze jeji znama plati dceri sve kamaradky, kterou zna od malicka a ktera nedavno maturovala a potom se nedostala na vysokou 50,-Kc/hod.
+ samozrejme vsechny vyhody jako jidlo atd.
 kicina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(21.5.2006 21:58:32)
Moc děkuji za informace, pomohly mi.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Ma snad otce min radeji? 

(21.5.2006 13:11:30)
Andreo,
po přečtení Vašeho článku mi v uších neustále zní otázka "proč jste děti vlastně měla?" Strčit malinkatý bezbraný uzlíček ve dvou měsících do jeslí mi připadá, ať hledám jak hledám, správný výraz pro tuhle šílenost mě nenapadá. Snad pokud by jste měla důvod chodit do práce nebo byla-li by to nutnost, ale píšete, že jste stejně většinu peněz zaplatili za chůvu, takže tomu naprosto nerozumím. Už vím, jak bych to nazvala, připadá mi to jako "útěk od dětí".
Já mám děti dvě. Rozhodně jsem nikdy nebyla domácí puťka, ale nevyměnila bych ani vteřinu času stráveného s holkama ani za nic na světě. Proto jsem je měla, abych si užila všechno (to dobré i zlé), co mateřství přináší. Nemohu pochopit někoho, kdo má děti jenom na pohrání, a i to v případě, kdy se to hodí jemu a ne těm dětem.
Nejsem unavená, nejsem strhaná a většinou mám dobrou náladu. Děti mě neuvěřitelně dobíjejí. Do práce budu chodit ještě mnoho let, ale holky rostou po minutách. Ano, za chvíli bude pryč ta doba, kdy na nás budou maximálně závislé a pak je ráda vypustím do světa.
S manželem nám to klape skvěle. Otázky typu "koho máš raději maminku nebo tatínka?" mi připadají nesmyslné. Já jsem tohle nikdy neřešila ani mě to nenapadlo.
Je mi Vás trochu líto, že jste nevyužila toho, co život s dětmi nabízí. A to už nikdy nevrátíte.
 Zuzka a Anežka 06/05 
  • 

Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(22.5.2006 8:51:01)
Ano s názorem Jany plně souhlasím - psala jsem něco podobného v sobotu, ale bohužel se mi to něj nepodařilo přidat do diskuse. Já jsem taková, že bych klidně byla doma již pořád a věnovala se dítěti, manželovi, pejskovi a domácnosti, kariéra mi vůbec nic neříká a myslím, že proto nejsem špatná, hloupá nebo nějaká slepice. neodsuzuji ženy, které děti nechtějí a věnují se kariéře, i když to vůbec nechápu. Ale co se mi tedy příčí jsou ženy, které si děti pořídí a pak spěchají do práce, aby jim něco neuteklo. A přitom to nejdůležitější jim uteče. Nechápu, jak někdo může miminko po pár týdnech odložit. Ano jsem někdy unavená, někdy zvýším hlas, ale svou holčičku miluju a vůbec si nedokážu představit, že bych ji odložila do jeslí nebo chůvě. Myslím, že dítě první roky potřebuje maminku a tatínka ! Naše malá je teď již pár měsíců v období, kdy chce být jen s námi, babičky apod. se jí můžou věnovat, ale když bychom zmizeli z dohledu je zle. Samozřejmě nám někdy trochu vadí, že nemůžeme vyrazit do kina, na večeři apod. Ale užili jsme si spoustu věcí, než se Anežka narodila a zase si je užijeme až z tohoto období vyroste. No nebudu se tady moc rozepisovat, ale zkrátka ženy jako je Andrea - nechápu. Proč mají vůbec děti ?
 ANDREA 
  • 

Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(22.5.2006 9:18:01)
Jen kratounce - ver mi, neuteklo mi nic. Byla jsem svedkem vsech prvnich krucku, slov, kotrmelcu a ja nevim ceho jeste vseho. Jen si to umim s nimi vic vychutnat, protoze jsou mi malinko vzacnejsi.
Taky nejsem unavena a nezvysuju hlas, mam vlastne porad dobrou naladu a to se na detech odrazi. Zapamatuji si me jako usmevavou, ne jako ustvanou a mracici. A nevykladejte mi, ze si me nebudou pamatovat nebo budou mit min zazitku. Neni to pravda. Maji dokonce daleko vic zazitku. Mam srovnani.
Moje deti umi byt s babickou, tetou, samozrejme chuvou a nestresuje je to. Pamatuji si na zachvat jedne holcicky, ktera musela zustat u babicky jeden den. Mamika i tatinek byli nemocni. Ze zachvatu dostala horecky.

Znovu. Svoje deti miluju nadevse. I nad praci. Kdyby jim cokoli bylo, okamzite vseho necham. Ale ono jim to prospiva, ale to mi neuveris.

Napsala jsi jednu velice zajimavou vec - jak Tvoje dite potrebuje tatinka. On je s Tebou na materske nebo je doma? Myslim, ze ne. A taky myslim, ze Tvemu diteti staci jeho pritomnost, a ze ho miluje.
 Zuzka a Anžeka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(22.5.2006 9:54:08)
Andreo, tím jsem myslela, že dítě potřebuje maminku a tatínka - vždy tedy alespoň jednoho z nich, rozhodně víc než nějakou chůvu či dokonce jesle. Vím, že dřív to také tak bylo, že musely být v jeslích (já si je užila míň, táta byl v té době na vysoké, můj mladší brácha už v nich byl na "plný úvazek" a je z něho výborný kluk. Ale vím, jak mi máma říkala, jak tam byl smutný), někdo tu psal i o chůvách a kojných (to ještě v dřívějších dobách). Tak to byl opravdu ale ten styl - jen si pohrát trochu a ostatní ať za mě někdo udělá. Ale dřív byly i jiné věci a kdybychom si pořád říkali, jak to bylo dřív a řídili se podle toho, to by asi také nebylo to pravé ořechové. Když zde čtu Tvoje odpovědi na názory druhých, přestávám si o Tobě myslet to, co jsem si myslela na začátku této diskuze. Ale to, že mi přijde hrozné a vůbec to nechápu, že někdo dítě odloží ve dvou měsících do jeslí či chůvě, tak to mi nikdo nevymluví.
 jak 


Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(22.5.2006 9:21:37)
Zuzko a my zase nechapeme tebe. Ve 2 letech syna jsem zacala pracovat, syn plynne mluvil a byl bez plen. A ted bohuzel ci bohudik delam pro firmu, kde se holt po materske budu muset po 2 az 3 mesicich vratit aspon castecne do prace? Takze uz deti mit nesmim? Nejsem karieristka, ale holka, co ma dobre vzdelani a nechce jen sedet doma. Takze si muzu vybrat, zadne dite nebo pak jit brzy do prace/ Co mam delat?
 Zuzka a Anžeka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(22.5.2006 10:05:40)
prostě jsme každá jiná - já si vždy přála, abych mohla být doma a starat se o rodinu a sebe. Ale jak říkám, chápu (tedy moc ne :), spíš tedy vím, že jsou i ženy, které mají jiné ambice. A rozhodně nesouhlasím s tím modelem, že žena patří do domácnosti a muž do práce. Líbí se mi i model, že muž je na mateřské a žena v práci - i když já bych to tak nechtěla. Ale já jsem prostě taková, že si neumím představit, jak malé miminko někam odložím a také se netěším na okamžik, kdy půjdu po mateřské do práce a život bude o tom - letět z práce do školky, ze školky domů, obstarat domácnost a být z toho unavená a nervozní. Opravdu nevím, co bych Ti odpověděla, když jsem založením úplně jiná. Mně se taky nelíbí to, že žena s dítětem je pro zaměstnavatele nezajímavá. Všude se mluví, že nesmí být diskriminace. Ale já si dobře pamatuju, jak jsem sháněla místo v mých necelých třiceti, vdaná a bezdětná a nikde mě nechtěli - někde se zeptali na rovinu, kdy chci mít dítě... Nakonec jsem místo sehnala a ráda se tam po mateřské vrátím, ale pokud to nepůjde, vím, že bude odepsaná - malé dítě a už "stará" (bude mi 36). Samozřejmě, je to nespravedlnost, ale mám pocit, že to jen tak někdo nevyřeší.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(22.5.2006 11:24:20)
Promiň, že se pletu do diskuze, ale tady je jeden základní rozdíl. Asi si nemusíme vyprávět, že dvouleté dítě se s dvouměsíčním nedá srovnávat, ne. Jít do práce po dvou letech mi přijde normální, po dvou měsících ne.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(22.5.2006 10:31:00)
Zuzi,
to, že malá je na Vás závislá přejde. Naše Terezka měla také takové období a přišlo to zrovna v době konce mého druhého těhotenství. Při mém pobytu v porodnici plakala až blinkala. A teď?! Všechno je v pořádku - zase je z ní raubíř. A i v okruhu svých kamarádek pozoruju, že tímhle si musí projít každé dítě. Takže děkuju za podporu a držím palečky ať to doma klape.
 IvanaK 
  • 

Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(22.5.2006 10:32:34)
Jani, připomněla jsi mi názor pana prof. Matějčka. On říkal, že práce, kina, divadla na nás počkají, ale první krůčky či slůvka našich dětí ne.
 lucka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(27.12.2006 16:27:45)
také říkal že až mateřská školka je "zařízení",které by si děti vymyslely i samy ze své potřeby.....
 ANDREA 
  • 

Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(22.5.2006 9:01:06)
Ahoj Jani.
Neda mi to, abych Ti neodpovedela. Hned na zacatku chci napsat, ze me nemusis litovat. Ja jsem s detmi prozila a prozivam vic, nez vetsina jinych, ale to je tema na uplne jiny clanek.
Nikdy jsem taky nepolozila otazku "mas radeji maminku nebo tatinka" ve smyslu, jak jsi ji pochopila Ty. Ja dokonce tuto otazku bytostne nenavidim. Muj nadpis se tyka toho, ze dite ma rado oba rodice stejne. To je dulezite - stejne. A nezalezi mu na tom, kolik casu s nim kdo stravi. Nebo si opravdu myslis, ze by mela nektera Tva dcerka radeji Tebe, nez sveho tatu, ktereho vidi ohodne min? Nemyslim.
Proc mam deti? Protoze mam vyborny, plnohodnotny vztah a moc jsem si je prala. A rozhodne od deti neutikam, travim s nimi veskery volny cas a myslim, ze daleko lepe, nez kdyby me meli porad za zadkem. Ale to mi asi neuveris a ja nemam sanci Te presvedcit.
Proc si myslis, ze ja s nimi neprozivam dobre i zle? Ze si vyberu jen to dobre a ty "horsi" okamziky prenecham nekomu jinemu? Myslis, ze deti zlobi jen tech 4-5 hod, kdy me nevidi a potom jsou z nich neuveritelni andilci:-))?

System trilete materske je velice mlady, po cela stoleti se praktikovaly chuvy nebo neco jako jesle. I dnes ve vetsine zemi to tak funguje. A vis, co je nejzajimavejsi? Ze tento system se udrzuje hlavne v zemich, kde je opravdu vysoka ochrana prav deti. Coz se, nezlob se na me, o Cesku rict neda. Porad se zde deti berou jako nejaka "vec" bez nazoru a bez prav.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(22.5.2006 10:47:03)
Andreo,
nechci nikoho soudit, to opravdu ne. Každý, ať si zařídí život po svém. Taky jsem dítě odchované v jeslích (od 11 měsíců), ale když pominu všechny ty aspekty, se kterými opravdu nesouhlasím (to je zase moje právo)nemůžu pochopit ty 2 měsíce. Dvouměsíční uzlíček je tak malinkatý - no a teď mi to došlo, co kojení? Jako lékařsky indikovaný případ jsem kojit nemohla ani jedno dítě, dokonce jsem kvůli tomu strávila nějakou dobu v nemocnici, bylo mi to líto a vždycky jsem tiše záviděla všem, kterým to šlo. Takže nedovedu pochopit, že se toho někdo dobrovolně vzdá ......... teda pokud si se vzdala.
Ale uzavřeme to, každá jsme prostě jiná, takže ti přeju ať rodinka šlape tak, jak to vyhovuje vám.
 IvanaK 
  • 

Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(22.5.2006 10:51:21)
Andrea: "Ze tento system se udrzuje hlavne v zemich, kde je opravdu vysoka ochrana prav deti. Coz se, nezlob se na me, o Cesku rict neda. Porad se zde deti berou jako nejaka "vec" bez nazoru a bez prav."

Tak to by mě vážně zajímalo na základě čeho, jakých údajů či statistik, jsi vyvodila takový závěr. Jestli narážíš na benevolentní výchovu v zahraničí, tak to má s právy dítěte pramálo společného.
 Běla + Martin 4r + 34tt dvojčata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(25.5.2006 11:46:36)
K tomuto tématu bych ráda napsala svůj názor, i když se přímo netýká článku "mít či nemít další dítě"...
V ČR bylo v 70. letech standardem dát dítě od 6ti měsíců věku do jeslí a maminka MUSELA prostě zpět do práce. Na matku, která "si dovolila" zůstat s dětmi doma, se koukalo skrz prsty, každá pracující matka jí záviděla a byly z toho drby typu "no jo, to jsou nějací zbohatlíci", "ta musela podmáznout doktora, že má ten invalidní důchod" apod. Každá fabrika měla své vlastní denní i noční jesle, matky chodily do práce i na 12 hodin denně. Osobně vidím možnost být s dětmi doma do čtyř let věku jako krok z pravěku do civilizace. Názory se různí, každá maminka se dnes může rozhodnout, zda najme chůvu, či zaplatí jesle, a půjde zpět do práce, či zůstane doma s dítětem. Což je mnohem příznivější, jelikož tento systém obsahuje MOŽNOST VOLBY.

My, dnes třicetiletí a třicetileté, jsme produktem doby, kdy naše mámy prostě neměly moc na výběr...

Na západě naopak byla mateřská dlouhodobá, platily se vysoké sociální příspěvky. Současný stav (např. hned po šestinedělí zpět do práce) je výsledkem práce feministických aktivistek. Jenže i tak - každá žena se tam může rozhodnut, pokud ji manžel uživí, může s mimčem zůstat doma. V každé zemi to funguje jinak, četla jsem články o Holandsku, Švédsku, Německu. Byla jsem docela v šoku, protože jsem si myslela, že v civilizované Evropě jsou ještě o krok před námi - u nás se propaguje plné kojení do 6ti měsíců věku (jak se to dá asi zvládnout, každé 2 hodiny nakojit, musím-li být každý den 7 hodin v práci?), doma mixované a vařené příkrmy (nejlépe chutná od maminky a je dobré, když Vás Vaše dítě vidí při přípravě jídla), další kojení do dvou let věku... Atd. Myslela jsem si, že tyto poznatky platí obecně a jsou signálem civilizovanosti. Kupodivu tomu tak není.

Nebudu nic a nikoho soudit. Ať si každá maminka zařídí své mateřství po svém, přikláním se ale k tomu, že to kojení je opravdu strašně moc důležité! Já byla se synem doma 3 roky (občas jsem z toho lezla po zdi), pak 3 měsíce v práci a nyní jsem doma na rizikovém s dvojčaty v bříšku, hodlám s nimi být doma taky tak 3 - 4 roky. Ráda bych je kojila, snad to půjde.
 ANDREA 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ma snad otce min radeji? 

(27.5.2006 22:04:09)
Presne jsi pochopila oco me slo.
Mam asi stesti na deti, protoze jsem je mohla jak kojit, tak pili z lahve. Bylo jim to suma fuk:-) Hlavne, ze brisko bylo spokojene. Holt jsou obe po tatinkovi. Chuva jim davala me mleko, predem odstrikane v lahvicce a ja je kojila asi do 2,5 let. Potom sami prestali chtit a vybrali si lahev.

A co se tyka ochrany prav deti? Cetly jste v posledni dobe noviny? Jak je mozne rozhodovat o detech bez deti? (treba poslat je na druhou polokouli, kde sice maji otce, ale neumi rec, otce skoro neznaji a ani jim nedovoli rozloucit se s matkou?)
 Jana, 2 


Sourozenci 

(19.5.2006 19:49:35)
S brachou (o 3,5 roku starsim) jsme se hodne prali a hadali,ale toho,ze ho mam, jsem v detstvi nelitovala a v dospelosti uz vubec ne. Hlavne,kdyz se neco stane s rodici,tak sourozenec je vam v te chvili NEJBLIZ, protoze on proziva uplne to same co vy.A v teto situaci je clovek stastny,ze na to neni sam. I kdyz je samozrejme plno pripadu,ze se sourozenci nesnasi,nemaji zadny kontakt,hadaji se o dedictvi .....atd
Sve 20-ti mesicni dcerce bych take rada poridila sourozence, i kdyz mam faze,kdy jsem vycerpana a mam pocit,ze na druhe dite nemam silu. Ale doufam,ze se to za par mesicu treba zmeni,dcera bude samostatnejsi a nebude to vse tak narocne :-)
 néni 


krásné 

(20.5.2006 23:21:28)
Teda tak tohle je opravdu moc hezky napsaný článek :-)Je zajímavé, jak jsi se k názoru na druhého sourozence postavila. V mnoha věcech máš pravdu, přesto je tu to věčné ale...
Přimlouvám se za sourozence. Vždy se dá mnoho věcí v domácnosti upravit. Je to sice za chodu ( na přemýšlení pak už čas neni, když je mimi na světě), ale v tom je právě to krásné ( ač ti to v tu chvíli nepřijde ).Nám se narodila dvojčata, s čímž jsme také moc nepočítali :-),ale prostě se to stalo. Postele jsme samozřejmě také řešili, neb jsme jim nevysvětlili, že je manželská postel pro maminku a tatínka. Sundali jsme bočnice a každý jsme si dali jednu postýlku ke svojí straně. ( kolikrát jsem v té postýlce nakonec skončila sama.)
Hodnější, zlobivější - hm, tak tomu se asi nevyhneš. My ač se snažíme tyto vlastnosti nesrovnávat, se stejně nachytáme, že to děláme. No jsou to osobnosti. Ale jsou chvíle, kdy se to obrátí, takže jsou hodnější a zlobivější na střídačku.
Konkurence - jó ,tak té se také nevyhneš, ale je to zase velká motivace do života. A té je v dospělosti také dost.
A tak je to se vším. Jak jsem psala - vše pak jde za pochodu a na velké přemýšlení čas nezbývá - a dnes když to vezmu zpátky, tak je to dobře, neb by jsme asi vymřeli :-).
Víš, jednou tu my rodiče nebudeme a pak v téhle situaci mít sourozence - je krásné - já v této pozici už na půl jsem. ( samozřejmě, musí souzenecký vztah fungovat, což také občas nejde )

Tvůj článek mě ale moc nadchl. My jsme totiž v pozici stejného přemýšlení, ale o stupínek víš - chceme třetí:-).Když jsem jedním dechem tvůj příspěvek přečetla,tak jsem si uvědomila, že vlastně nad tím vším už ani nepřemýšlím, neb jsme v tomto kolotoči dnes a denně a jsme na to zvyklí a ještě se nám to i líbí :-))). Přesto to věčné ale....- ještě jedno malé stvořeníčko nám chybí:-)))

 E_vis 


Hlasuji PRO sourozence! 

(20.5.2006 20:32:40)
Bellano, skvělý článek, jako vždy.

Myslím, že ve skutečnosti máš jasno v tom, zda pořídit sourozence či nepořídit.

Já jsem do toho šla stylem nebudu nic řešit dopředu, ono se to pak stejně MUSÍ nějak vyřešit. A taky se to pak SAMO řešilo.
Naše tehdy dvouletá slečna se po desítkách pádů z válendy naučila spát sama, babička najednou měla čas na vnučku, když jsem ležela měsíc v nemocnici, já jsem se protrpěla 9 povinnými měsíci.

A mělo to happyend: Neznám krásnější pohled než na ty moje dvě treperendy,je dojemné, jak se velká o miminko stará, jak se miminko chechtá, když sestřičku jen zaslechne. Není krásnější zážitek pro matku!!!!

Je to 100x větší radost než mít jedno miminko, a to už je nějaká síla, ne? Ačkoli je to PARADOX, zvládám dvě děti (3,5-leté a 6-timěsíční)s naprostým klidem a nejsem výjimka, moje dvoudětné kamarádky to vidí stejně. Situace u prvního mimi byla naprosto stejná jako tvé zážitky s Agátkou :-), teď jsem těžká pohodářka a už si to jen vychutnávám.

Bohužel (nebo bohudík?) se nacházím OPĚT ve tvé situaci, neboť uvažuju o třetím! A brzdí mě pouze představa ohavného, prozvraceného, nemotorného, únavného a strachuplného těhotenství.

Bell, třeba ještě chvíli počkej, ale určitě jdi do toho, moooc se těším na tvůj článek o sourozencích!!!
 Lei 


Nova Betty? 

(20.5.2006 20:49:23)
Neubranim se poznamce o srovnavani Bellany s Betty McDonald. Zatimco ve "Vejci" se skryva velmi umne namichany koktejl zivotnich situaci spolu s humorem, ktery s sebou nezbytne prinesly (ze by zloutek obklopeny bilkem???, jedno bez druheho nemozno? :-), Bellane jde hlavne o ten humor. Prijde mi, ze ta dilemata, o kterych se barvite rozepisuje, ve skutecnosti neresi. Nic proti tomu, je to vcelku fajn namichana snuska prirovnani, vtipu, sebeironie...ale pripada mi, ze jsem jich vetsinu cetla, pripominaji mi styl uvodniku casopisu typu Cosmopolitan. Takze zaverem - zatimco Betty patri do me knihovnicky, na Cosmo mi staci ta chvilka u holice, kdy mi schnou vlasy :)
 Bellana 


Re: Nova Betty? 

(20.5.2006 21:13:17)
Lei, domnívám se, že srovnáním se Betty mě pár čtenářek chtělo jenom polichotit ... rozhodně to nemohou ani myslet nijak vážně. Betty je bohyně a já jen obyčejná normální matka, která občas něco amatérsky sesmolí a má to štěstí, že se náhodou trefí do vkusu dalších maminek.

Hrozně si vážím příznivých reakcí, ale nejsem spisovatelka :-)

Nicméně ta dilemata opravdu řeším ... a velmi :-)
 Petra/Barundelka9/2005 
  • 

Moje zkusenost 

(20.5.2006 21:56:47)
Mila Bellano,

Mam 8 mesicno Barborku a presne stejne dilema:)

Mam taky sestru o 2 roky mladsi, s kterou si vyborne rozumime prave proto, ze jsme vyrustaly spolu a zna me jako nikdo na svete. I kdyz jsme obe uplne rozdilne povahy.
Manzel se svym bratrem jsou na tom podobne.

Na segru jsem nezarlila, prave nopak jsem mela vzdycky pocit, ze ja jsem ta, ktera uz neco umi - spis jde o pristup rodicu a o to, jak to stavajicim sourozencum vysvetlis a hlavne, jak celou situaci usmernujes.
Pokud budes pouzivat vety jako Ty jsi starsi, tys ji mela hlidat atd...dobry vztah mezi prcky to asi nevytvori.
Naopak my se sestrou jsme pro nase porad "holky", ale to je spis legrace...

Sama se, ale na dalsi pupik necitim - stejne duvody. Myslim, ze ty 4 roky by mely byt prijatelnejsi....:)))

Uz jsem taky premyslela, ze si nechame udelat postel na miru, kde budeme spat se vsema nasima detma:))), ale to se manzel oskliba:)))

hodne stesti
Petra

 Lei 


Re: Re: Nova Betty? 

(20.5.2006 22:28:26)
Bellano, bacha, nenazyvej svou tvorbu smolenim, to bys ji nepravem krivdila :D Hezky vecer!
 Bellana 


Re: Re: Re: Nova Betty? 

(21.5.2006 9:46:22)
Ehm, tak nesesmolím, ale poskládám po jednotlivých slovech mezi přebalováním, utíráním nudle a kojením. To zní líp? :-)
Smolení byl prostě popis tvůrčí činnosti, která probíhá poněkud "ušmudlaně" v pauzách mezi mateřskými povinnostmi. Nebo prostě pocit, že většinou píšu olepena od hlavy k patě dětskými sušenkami :-))) Čili poněkud usmolena.

Já píšu ráda. Tak jako třeba někdo plete šály. Mám pocit uspokojení z toho, když si to někdo přečte a potěší ho to. Jako třeba když někdo uplete šálu, někomu ji daruje a ten dotyčný z toho má radost a pocit tepla kolem krku :-)
 Ar 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nova Betty? 

(21.5.2006 9:56:34)
Bell a je to dobře, že tě to baví. O čem bysme si tady povídali :-). Tvoje články jsou ze života a vždycky si je ráda přečtu.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Nova Betty? 

(21.5.2006 10:20:14)
Bellano, článek jsem si ráda přečetla:o). Taky jsme před časem řešili sourozence pro syna. Bylo mi jasné, že nechci mít jedináčka, ale do druhého se mi už strašně nechtělo (zdravotní problémy v těhotenství, těžký porod-syna museli křísit, velice živé a náročné dítě...), nakonec jsme se odhodlali v synových šesti letech, takže rozdíl mezi nimi je necelých sedm. Druhé těhotenství bylo ještě mnohem horší, ale máme krásnou, hodnou holčičku, dneska je jí pět a jsem moc ráda, že jsme se tak rozhodli:o). Věkový rozdíl je sice větší, což jsme původně nechtěli, ale má to i své výhody. Na syna jsme měli do šesti let hodně času a pak už zase on byl rozumný, nepotřeboval nepřetržitý dohled, chodil už do školy, tak jsme se mohla věnovat i holčičce a on hodně pomáhal.

K té práci při dětech, já jsem ten typ, že jsem u obou obrečela, že už jim jsou tři a musí do školky (syn hlavně kvůli kolektivu) a já do práce, klidně bych byla doma dál. Bydlím ve městě, hodně čtu, máme internet, TV, rádio, časopisy, noviny, nepřipadá mi, že by mi chyběly informace "ze světa" a nedalo se se mnou na MD mluvit, zajímalo mě všechno. Ale chápu, že to má někdo jinak a nikoho neodsuzuju, když se mu chce pracovat těsně po porodu. Já bych to nezvládla už kvůli nevyspání.

E.
 Lei 


Re: Re: Re: Re: Nova Betty? 

(21.5.2006 14:04:20)
Usmolit v souvislotsi s literarnim pocinem zni fakt dobre :D, stejne tak upatlat...mmch., ted jsem si vsimla, ze nam nejaky ptak "upatlal" skoro cele okno :O. Soude podle velikosti to musel byt snad orel, nechapu, jak se trefil :D No tak konec rodinkovani, jdu smycit :)
 Lei 


Re: Re: Re: Re: Nova Betty? 

(21.5.2006 14:05:21)
pardon, souvislosti...
 Hanka, syn 9 měsíců 
  • 

Re: Re: Nova Betty? 

(21.5.2006 23:30:13)
Nesouhlasím,
podle mě jsi spisovatelka. Neříkej, že ty články nezkusíš nabídnout nějakému nakladatelství - to by byla škoda! (Kdo má ty starší články na internetu hledat:-)
 Julča 
  • 

Re: Re: Re: Nova Betty? 

(22.5.2006 0:17:23)
Že by nakladatelství KURNIK projevilo zájem???
 Vida 


Re: Nova Betty? 

(20.5.2006 22:23:49)
Tedy "kosmíka " zrovna nečtu, proto je možné, že mám jisté mezery ve vzdělání :-)), ale o Betty snad něco vím. Jistě, s Bell mají společného to, že při čtení obou se člověk může svalit smíchy a také to, že je jejich humor poněkud zemitější :-))... Ale rozhodně bych Bell nepodezřívala z toho, že chce někoho kopírovat! Zdá se mi v těchto podmínkách a na tomto místě originální až až! A to dokonce i tak, že bych jí možná přenechala i kousek čokolády (ale jenom malinký, je s pomerančem a mandličkama - mňaamm!) :-))))))
 Lei 


Re: Re: Nova Betty? 

(20.5.2006 22:32:25)
Je, to ja neminila napsat tak, jako ze Bellana kopiruje, jestli to tak vyznelo!!!
 Bellana 


Re: Re: Nova Betty? 

(21.5.2006 15:47:58)
Vido, ty mi ale děláš chutě ... jestli ti ještě kousek čokolády zbyl, tak mi ho pošli mailem :-)))))))
 Kristýna 27 + Justýnka 09/03 
  • 

není to lehké.... 

(21.5.2006 22:17:38)
Naše Justýnka je moc chtěné miminko, na které jsme se všichni těšili. Jelikož mám 3 sestry (25, 18 a 15), vždy jsem říkala, že chci přinejmenším 3 děti. V tomhle jsme asi rozdílné, já jsem mamina tělem i duší a dětí bych měla klidně 10, ale jsem realistka. Přece pro děti chceme to nejlepší!Těhotenství pro mě bylo nejkrásnějším obdobím mého života, bříško jsem hladila tak usilovně, že látku oblečení jsem zdolala skrz, kila ani nálady jsem neřešila. V něčem ale přece vidim podobnost. Justýnka je malé tornádo. Nejdříve problémy se spinkáním, později závislost na kojení a kontaktu, pořádné vztekání, prostě makovička naše tvrdohlavá nám dává pěkně zabrat. občas si dělám legraci, že chce být jedináček. Takže v tomhle tě chápu, není to lehké. Někdy si říkám že tři neustojím, ale potom se ke mně ta malá potvůrka nakloní a řekne třeba"Ty seš moje mamita? Tak to mám adost."nebo "Uáda mami." Dá mi tu nejsladší pusu na světě a chytne mě kolem krku tak, že mi vyhrknou slzy štěstí. Pak zapomenu na to, že chodím uspávat a ani večer nemám chvilku pro sebe, že jen usnu, vzbudí se a chce k nám do postele, že máme snad všechny zlozvyky, o kterých jsem četla a dušovala se, že tak to u nás nebude a prostě si jen pomyslím, vždyť ona z toho vyroste a jednou budu já ta, které se po tom všem bude stýskat. Teď máme ke všemu imaginárního pejska. Nejdříve to bylo miminko, ale najednou řekla, že to se nenarodilo a že má pejska. Musíme na něj čekat, když jsme venku, občas ho zapomenu někam pustit a tak jak praštěná otvírám dveře ničemu, nic jí podávám do kočárku, nic si hladím a na její dotazy odpovídám, že jsem moc ráda, že máme pejska. A tak přemýšlíme s manželem, jestli jí nechybí sourozenec.Bohužel je Justýnka jediné dítko v rodině, ale mezi děti chodíme, máme hodně kamarádů podobného věku. s něčím takovým jsem se však ještě nesetkala. chtěli jsme odstup kolem 4 let a tedy začít se pokoušet koncem roku. Nikdo asi neví, kdy je ideální pořídit si druhé nebo prostě další dítě.Každému vyhovuje něco jiného. Já chtěla takový odstup, abych si Justýnku užila a mohla se jí plně věnovat a teď mám trochu dojem, že jí někdo schází. No, snad to brzy napravíme. A pak ještě alespoň jednou....
 Vida 


Re: imaginární pejsek 

(22.5.2006 10:02:31)
Ahoj Kristýno,

říkáš, že máte imaginárního pejska? Měla jsem jako malinká cca 2-3roky, "holčičku Aneke". Pamatuji si to do teď! Moje maminka má na toto téma spoustu úsměvných historek! Neboj, z toho Justýnka určitě vyroste :-)) !
Ale je možné, že jí trošku chybí nějaká společnost! Já mám sestru o 11let starší. Ikdyž jsme se měly vždycky rády, přece jenom - 11let je moc!
A tzv. "imaginoušové", bývají u dětí obvyklí! Setkala jsem se s tím nejenom u sebe :-)) !
Ahoj Vida
 Kristýna 27 + Justýnka 09/03 
  • 

Re: Re: imaginární pejsek 

(24.5.2006 19:51:46)
ahojky, díky moc! trošku jsem byla zaskočená tím naším miminkem a teď pejskem. Dnes mi kamarádka poslal moc pěkný článek z miminka.cz, bydlí s námi neviditelný kamarád a tam je to moíc hezky popsané. už jsem ho vytiskla pro babičky. Pravda je, že úsměvných historek bude taky habaděj. Měj se hezky
 Vida 


Re: Re: Re: imaginární pejsek 

(25.5.2006 18:33:05)
Také jsem na to chtěla juknout :-)) , ale nedaří se mi to najít. Myslíš časopis Miminko v internetové podobě? Dík za upřesnění Vida
 Darius 
  • 

nejít proti přírodě 

(22.5.2006 7:27:06)
Ženský organizmus je naprogramován aby nejpozději každých sedm let počal a porodil nový život. Pokud žena neposlechne hlas přírody, tělesně, duševně a duchovně strádá, resp. nedosahuje plných parametrů života. Následně strádá i rodina a společnost. Vzhledem ke špatnému životnímu prostředí je lépe mít děti spíše na počátku reprodukčního období, tedy v dvou až pětiletých intervalech. Za minimum u zdravých rodičů považuji tři děti. Člověku není dáno za úkol, aby se příliš zajímal o regulaci svého potomstva. Spíše by se měl snažit žít v přirozeném a zdravém eko- a sociálním systému, aby byla regulace přirozená. Rodit děti jako na běžícím pásu a nestarat se o ekologii, to je ovšem stejně scestné jako celý život svou reprodukci tvrdě kontrolovat.
 Verka z Olomouce 


Bellaně : ) 

(22.5.2006 8:16:22)
Milá Belleno, po ránu jsem se po celou dobu čtení téhle polemiky usmívala a říkala si : "ta máma mi mluví z duše."
Přeji hodně štěstí a síly.
Verka
 Katka a Eli 


sourozenec určitě ano 

(22.5.2006 9:28:42)
Každé těhotenství je jiné,první může být náročné, ať už po fyzické stránce tak i po psychické a druhé si žena může maximálně užívat. né, že bych měla zkušenosti, ale mám kolem sebe hodně maminek druhorosiček. Navíc já jsme neměla úplně pohodové těhotenství, ale i tak to bylo krásné období, protože se nám narodila krásná a zdravá holčička (musím zaťukat abych nic nezakřikla...ťuk, ťuk, ťuk ....). Takže už se těším na další přírůstek, pokud to půjde.
 věra+ rošťák 2,5 let 
  • 

Re: 

(22.5.2006 22:45:03)
děkuji bellaně za super článek. Opravdu mě pobavil. Nějak sice nechápu některé příspěvky typu Dáša. a Dítě šup ve 3m do jeslí. Můj drahoušek nebyl ještě víc jak 2 hod na hlídání a skoro ve 3 letech ani beze mě nespal. A rozhodně mi nepříjde jako závisláček. čekali jsem na něj 2 roky a proto si to hodlám pěkně užít. Nemám vůbec potřebu ho odkládat a kvůli mamonu už vůbec ne.Děkuji že můžu tyto 3 roky žít a jen brát od státu jak psala Dáša a užívat si věci které se nebudou už nikdy opakovat.Poprvé lezl,postavil se, první slovo, poprvé na kole. A byla jsem to já kdo ho to naučil a byl u toho. To že by si to měla užívat nějaká chůva nebo někde v jeslích mě příjde zvrácené.Tak se taky dostávám k mysšlence bratříčka či sestřičky. Můj osobní názor je že mít děti brzy po sobě je nezodpovědné pokud tedy není maminka supermanka. Jsem ze třech dětí a vím o čem mluvím. Myslím že jsou věci, které by si maminka měla pěkně vychutnat a ne to dělat jak na běžícím pásu.Také mě dostávají články typu ,, rychle děti za sebou ať ten opruz mám najednou" Musím takovým maminkám vzkázat ať si raději další miminko nepořizují. Moje těhotenství nebylo taky nijak růžové.3 potraty, 7měsíců nevolnosti,omotaná pupeční šňůra kolem těla a 35kg navíc. Po porodu kdy musel manžel do práce a já byla na všechno sama, celé dny jsem myslela že to nemůžu přežít. Ale každá minuta byla pro mě to nejkrásnější. A u druhého i kdyby se to mělo vše znova opakovat tak bych si to chtěla užít a chci na to mít čas.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: 

(23.5.2006 9:32:09)
Věro, není každý jako ty, že si nejvíc užívá ta počáteční léta dětí. Je nás plno takových, které to "přetrpíme", ale pak si skvěle užíváme školáky a puberťáky. To je pak asi fakt nejlepší mít ty děti rychle za sebou, ne? Kdo se nevyžívá v miminkách a batolatech, nemusí být ještě špatná matka.
 Jurčáci 


Prošla jsem si tím.... 

(22.5.2006 11:08:38)
Mám pocit, že slovo od slova z Vašeho článku jsem diktovala sama. Stejný pohled, názory, obavy. Stále dokola jsem si probírala argumenty pro a proti. Doposud je mám napsané a vložené v Deníku pro budoucí maminky č. 2. Měla jsem a mám holčičku - Elišku. S tím rozdílem, že Elí spala, jedla a usmívala se. O to víc jsem slýchávala z okolí, že mi to to druhé vrátí. Nevrátilo. Je to stejný andílek. Mým největším trápením bylo, jaké to bude mít důsledky pro Elinku.Co když si bude myslet, že jí nemám ráda? Co když na ní nebudu mít čas? Jednoho krásného dne jsem si řekla, že když jsem ještě neměla ani jí, tak jsem si nedovedla představit, jaké je to mít détě a jak jsem to hezky zvládla :-) A šla jsem do toho. Teď mám k Elišce ještě Adélku a je nám nádherně. Elí jsou 4, Ádě 7 měsíců. Elí je moje pravá ruka a společně nám to krásně ladí. A náš taťka? Na čas jsme ho odsunuly do vedlejšího pokoje a my se rozvalujeme na manželské loži. Jen co povyrostou, budou spolu v pokojíčku a vedle mě opět ulehne můj muž. Ale to už je jiná kapitola. A když tak večer sedím na posteli, pozoruji ty dvě užasný holky, tak jsem na sebe strašně pyšná a vím, že nic už nemůžu v životě zvládnou líp.
Přeji hodně krásných chvil a hodně krásných dětiček. A nepřemýšlejte. Dokud to nezažijete, tak na to stejně nepřijdete. Petra
 Bílá paní Jin 


Trocha praxe 

(22.5.2006 11:17:11)
Milá Bellano,
předesílám, že jsem nejmladší ze 3 sourozenců, odstup 4 a pak 1 rok, v prvním manželství jsem měla 3 kluky, odstup necelé 2 a pak necelé 4 roky.
Z maminčiných vyprávění vím, že čtyřleté dítě si uvědomuje, že mu nový přírůstek v rodině přebral místo, takže jakkoliv bylo dříve samostatné, s miminkem se z prvorozeného stává miminko taky. Při dalším přírůstku pak už prý byla situace téměř "na mašli"...
Můj první syn byl velice rychlé dítě, od 8 měsíce se v noci budil na nočník, chodil v 9 měsíci... Druhý byl naopak pohodlnější, jeho vývoj se zdál proti prvnímu tak opožděný. Neminulo mě období dvojích plín (první občas zapomínal pro samé hraní, že ho bříško tlačí), k zbláznění bylo období "proč", když první se ptal přes rok a hned po něm začal druhý, jemu to období trvalo téměř stejně dlouho. Přesto přišla doba, kdy jsem zatoužila po dalším dítěti a přestože už mezi mnou a manželem byly nějaké nesrovnalosti, věděla jsem, že to zvládnu.
Uplynulo dost let, nejstaršímu bude 18, prostřední teď slavil 16 a nejmladší má 12 let. Podařilo se mi vypěstovat v nich pocit sounáležitosti, takže při vyhrocení problémů kluci stáli "jako jeden muž" - za tatínkem.
Přesto neztrácím víru v důležitost mateřství. S druhým manželem jsme dohodnuti na minimálně dvou dětech a protože má k dětem naprosto odlišný vztah, než ten bývalý, nebudu na všechno sama. A co víc - moji synové vidí jeho chování, porovnávají se svým otcem a je cítit, že mé nové rodině přejí.
 Eva - 2 dosp.synové 
  • 

S humorem jde všechno lépe 

(22.5.2006 11:30:24)
Díky Bellano za úžasný článek, už dlouho jsem se tak od srdce nezasmála.
Jako matka dvou dospělých synů /samoživitelka/ Tě mohu ujistit, že Tvůj přístup je skvělý a dvě děti
určitě zvládneš. Občas sice budeš zuřit
občas si popláčeš a občas je budeš chtít rozcupovat malinké kousky a zakopat na zahradě. Když to na Tebe přijde a Ty si nebudeš moct vzpomenout proč si si ty příšerky pořídila tak se
na ně jdi podívat když usnou. To stoprocentně zabírá. Ve spánku jsou to totiž vždycky sladcí andílci. Jinak Ti
přeju hodně štěstí, dobré nervy a hlavně neztrať smysl pro humor při tom
běhu na dlouhou, předlouhou trať.
 ivig 


Já bych do toho šla...;) 

(22.5.2006 11:41:10)
Líbí se mi Tvůj smysl pro humor a také přístup k rozhodování o dalším potomkovi...já jsem měla první dítě vymodlené a druhé neplánované narozené na den přesně po dvou letech a myslím si, že je to super...stojí to za to nepohodlí, upatlanost až někdy stavy zoufalství a také si myslím, že to jak spolu budou vycházet záleží hlavně na přístupu okolí zejména rodičů...je to totiž opravdu podobné jakoby si manžel přivedl domů milenku a řekl manželce, že s nimi bude žít...pěkně je to popsáno v knize "Dítě od narození do pěti let" od Penelope Leachové (omlouvám se, pokud jsem to zkomolila), ta kniha mi vždy hodně pomohla ...kojila jsem syna 4 roky a dceru 2 roky, kojila jsem celé těhotenství, pokud se za mnou přišel syn podívat do porodnice, tak jsem ho kojila na pokoji a malá spala v postýlce...necítila jsem to nikdy jako něco neobvyklého...když se dívám, jak se umí navzájem za sebe postavit, jak si spolu krásně umí pohrát a jak se trénují v konkurenčním boji přímo před mými zraky...říkám, že to za to stojí...
 Květinka. 


Dvě děti blízko za sebou 

(22.5.2006 12:20:31)
Ahoj, mám dvě děti ani ne rok a půl za sebou. Kdybych tenkrát věděla do čeho se řítím asi bych počkala. První mimi bylo neplánovaný, těhotenství, porod a i pak život krásný, bez problémů. Zato má naplánovaná holčička se ukázala již v desátém týdnu, nepočítám předchozí nevolnosti. Několikrát jsem o ni málem přišla, dlouhé dny v nemocnici a celé těhotenství se hlídat, nejíst sladké,.... Porod skončil císařem, málem jsme tam obě zůstali.
Když jsme přišly domu, neustálé chování a převlíkání - blinkala o 106.
Teď Davídkovi budou dva, Gábi je půl roku, celý den se nezastavím, ani najíst se nemůžu v klidu. Někdy bych je prodala, ale opravdu jsem šťastná že je mám oba.
(moje kamarádky děti ještě nemají a dlouho neplánují, nevědí co s volnem a já jen tiše závidím :O))
Květa
 lucka 
  • 

Re: Dvě děti blízko za sebou 

(27.12.2006 17:02:49)
ahoj,našla jsem si tento článek,že se potýkám s žárlením své starší dcerky na mimko. je mezi nima dva roky "pauza":-). skoro(k věci) vše jsem pročetla a hodím svůj subjektivní závěr: si nevyberete.
přesně mám pocity, že bych bývala počkala....ještě rok, ale je to hodně subjektivní a kdyby chyby.je milion věcí kolem které neovlivníte ,třeba přírodu,nebo to že s příchodem druhého potomka přijde manžel o dobré zaměstnání ato vše celou situaci staví do jiného světla a spoustu jiných podmínek jako je třeba jen temperament dítěte....
nakonec si říkám,že co já vím jaké by to bylo kdyby bylo dcerce o rok víc třeba si to jen maluju a tak přestávám tuto věc řešit jdu si sdětma hrát a budovat jim hezký vztah.

bohužel jak jsem zjistila autorka teď prožívá zcela jinou smutnější událost než příchod dalšího potomka, tak upřímně soucítím
 Januska 
  • 

Zasnem a nechapem .... 

(22.5.2006 18:02:25)
....ako mozu niektori brat tento sviezi a vtipny clanok ako autorkin "negativny" vztah k rodicovstvu. Zrejme citanim bulvaru davno stratili (ak ho niekedy mali) cit pre nadsazku.

Ja mam 5-rocneho syna, este donedavna ma myslienka na dalsie dieta bohvieako nenadchynala, mala som pocit, ze sa synovi nebudem moct dostatocne venovat, ze uplne stratim kontakt s profesiou, ze syn bude ziarlivy, proste podobne veci ako v clanku. Takze teraz som uz treti rok po materskej v praci, podohanala som zameskane, napisala som dizertacnu pracu, moj syn zacal sam tuzit po surodencovi, a ja som zacala mat postupne pocit, ze jeho tuzbu s radostou naplnim. Velkeho vekoveho rozdielu sa nebojim. Je sice pravda, ze babatko nebude pre syna partnerom na hranie, na druhej strane ho budem viest tak, aby ziskal pocit dolezitosti a zodpovednosti, myslim si, ze je na to zrely a pomoze to aj jeho sebavedomiu.

Ja sama mam dvoch o veeela starsich surodencov (o 16 a 17 rokov), vyrastala som vlastne ako jedinacik. Kym som dospela, bola som v cudnej pozicii - surodenci sa chovali ku mne skor ako rodicia, z pozicie autority, a mna to velakrat stvalo. Ked som dospela stali sme sa "partnermi". Niekto tu pisal, ze surodencov si clovek nevybera,ale priatelov ano. Je fakt, ze my sme velmi rozdielne povahy, velakrat sa aj teraz pohadame, s bratom si bohvieko nerozumiem - v tom zmysle ze nemame spolocne temy rozhovorov a tak sa az tak velmi nerozpravame. Brat aj sestra maju velmi protichodne nazory na mnohe veci a casto sa "posekaju". Taki traja ludia, ako sme my, surodenci, by sme o seba vo svete nikdy "nezavadili" a nestali sa priatelmi. Ani vlastne priatelmi nie sme. Sme IBA surodencami. Lenze viem, citim, a vlastne aj mam skusenosti, ze ktokolvek z nas by sa ocitol v "svrabe", ostatni su pripraveni pomoct. Zijem v presvedceni ze je to tak medzi vacsinou surodencov, nezavisle na vekovom rozdiele. Ti vekovo blizki maju k tomu este ten bonus, ze maju vacsiu sancu zdielat spolocne zazitky a byt aj skutocnymi priatelmi.
Este nieco: moja mama ma mala v takom veku ako budem coskoro ja, a dalo jej to hrozne vela.Napriek tomu, ze je uz davno dochodkyna, duchom ostala mlada ovela dlhsie ako jej rovesnicky, ma sice iba ucnovku, ale rozhlad ma vacsi ako mnohe ovela vzdelanejsie zeny. Ako by aj nie, ved sa musela "absolvovat" vysoke skoly so vsetkymi svojimi detmi! :-)
 Zdenda+Tes 2/04+Zuzi 11/06 


že bych to psala já? ;+) 

(22.5.2006 20:51:13)
Musím přiznat,že autorka článku přesně vystihla moje pocity a myšlenky při rozhodování jestli a kdy mít druhé dítě. Také jsem jedináček a i z mého pohledu je sourozenec někdo,kdo Vám pořád něco bere,rozbíjí,hádá a pere se. Aspoň tak jsem to pozorovala v rodinách mých kamarádek. Z pozice rodiče jsem se zbaběle chtěla vyhnout dalším probdělým nocím a prořvaným dním,neboť i Terezka byla miminko silně nespokojené s pobytem na tomto světě a to po celý první rok svého života. Došla jsem k závěru,že nad tím nesmím moc přemýšlet,a dala jsem se ovlivnit jarem a přáním mého manžela. Takže v prosinci se nám narodí druhé dítě a doufám,že to bude spokojené usměvavé miminko,které bude jen jíst a spát :c))) Já idealista...
 Blanča 


trochu jiný problém 

(23.5.2006 8:46:09)
chtěla bych se vyjádřit k příspěvkům okolo paní Dáši, kde se řešily rozdíly mezi naším sociálním systémem a tím jak se řeší mateřství na "západě".
Já teď aktuálně řeším tento problém: synovi se kvapem blíží tři roky a v září mi končí rodičovská dovolená. Budu mít tedy poslední možnost nastoupit do práce a syn do školky. V září současně nastupuje druhý syn do 1.třídy
Mám tedy před sebou vidinu tří nástupů do nového prostředí.
Zdá se, že budu muset být v práci asi ob týden do 18hodin.
Manžel je zaměstnaný stějně tak. Dá se to zvládnout? Školka i družina jsou nejdéle do 16hodin. Co s dětmi ty zbývající dvě hodiny +cestu z práce? Babičky i dědečkové jsou pracující.
Zvažuji možnost platit švagrové za vyzvedávání a hlídání, ale bude to znamenat, že ekonomicky budu stále na rodičovském příspěvku. Budu tedy chodit do práce "zadarmo". A to nejhorší na tom se mi zdá, že vůbec nebudu mít čas ani na jedno dítě.
Myslím, že v čechách nejvíc chybí možnost normálního návratu do práce. Já bych tak uvítala možnost vybrat si :buď čtvrtý rok mateřské nebo rok na poloviční úvazek. Poloviční úvazek by u mě vyhrál na celé čáře: Do práce se vrátit chci, ale obávám se, že po pár měsících marodění syna a pocitu, že nezvládám nic dám raději výpověď.
Omlouvá se, že jsem si tu "vylila srdíčko", ale neporadí mi někdo za své zkušenosti???
Díky moc blanka
 jitka.3 ratolesti 10,8a1rok 
  • 

Humor je kořením života 

(23.5.2006 9:10:11)
Díky za vtipný a výstižný popis "mateřství na plný úvazek".I u mě zvítězilo volání matky přírody a teprve teď s třetím dítětem si to krásně užívám.Všem,kdo reší podobnou otázku jako pisatelka článku vřele doporučuji matku přírodu poslechnout.A věkový odstup 2 let je podle mě ideální,děti si spolu rozumí.Tak maminy,hodně humoru,pak jde všechno lehčeji!!!
 Běla, Martík 4 roky, 34tt (dvojčata) 
  • 

Re: Humor je kořením života 

(24.5.2006 10:07:23)
Ahoj,
děkuji za vtipně a výstižně napsaný článek. S tím těhotenstvím a jeho příznaky jsi to trefila, máš to totiž dosud v živé paměti. Já jsem po třech letech tak nějak už zapomněla na všechny ty "chuťovčičky" a šla do toho znovu :o) Jaké však bylo překvapení (radost, ale i obavy), když se na UTZ ukázaly v bříšku miminka dvě! Takže náš čtyřletý Martínek, jedináček, se bude muset dělit se dvěma ukřičenými uzlíčky o naši přízeň. Vlastně už to začalo v těhotenství, nejsem moc nabitá energií, těhotenství s dvojčaty nese s sebou všechny ty bolístky dvojnásob. Takže už si nepřipadám, jako kreativní maminka, která vymýlí synovi program a chodí s ním ven, ale spí jako hlídačka, která má prioritu, aby Martík přežil a zničil toho co nejméně. No jsem zvědava, jak to půjde dál.

Sprchování i koupání - to jsem řešila i s Martíkem, když byl mimi, následovně: Dala jsem ho do autosedačky, k rukojeti přivázala plenu, nebo šátek, lehla si do vany a normálně jsem ho v té sedačce houpala, on byl spokojený a nezřídka usnul. Když byl větší, brala jsem si ho s sebou do koupelny, on stál u vany, nebo si tam hrál na zemi. Teď už můžu jít do vany, nechat ho u videa nebo u něho v pokoji, on si hraje, nebo se dívá na pohádku, a když něco potřebuje, přijde a řekne to.

Buldoček - jestli chceš ke dvoum kočkám buldočka, tak si užiješ spoustu legrace. Já se před rokem stěhovala do domácnosti mého manžela s naším křížencem jezevčíka a teriéra, v manželově domácnosti byl ale pán a vládce kocour. Dosud našeho psa napadá a drápe, kdykoliv ho potká, kolikrát mám o psa velký strach :o) Představa, že jsou na něj ty kočky dvě, mě jímá děs :o)

Dá se říct, že už jsem fakt zapomněla, co péče o mimi obnáší, vím, že jsem malého mohla brát s sebou vlastně kamkoliv, když byl v kočárku, chodily jsme s kamarádkami na posezení do zahradních restaurací, na hřiště, na návštěvy... Bylo i dost těžkých okamžiků, ale to už si moc napamatuji. Na malá miminka se těším, narodí se asi tak za měsíc plánovaným císařským řezem v epidurálu, tatínek bude u porodu, pokud vše dobře půjde. Myslím, že nejhorší to bude v batolecím věku, kdy děti vůbec většinou neposlouchají a dělají si, co chtějí. Možná Tebe brzdí i to, že Tvé dítě je zrovna v tomto věku? Věř, že ve věku cca 2,5 roku se to láme a děti začínají mít čím dál tím víc rozumu.

Držím palce!
 Lenka, bezdětná 
  • 

Nechápu 

(24.5.2006 11:19:04)
Nic proti, ale ani jsem ten článek nedočetla do konce. Jaksi mi uniká smysl, proč si ta paní děti vůbec pořizovala a pořizovat ještě chce, když je to tak hrozné období a ona by měla nejradši skvělou postavičku a za všech okolností byla čistá a upravená. To přece není žádná povinost či trend, mít děti.
 JULIE 
  • 

Re: Nechápu 

(24.5.2006 14:19:17)
Nemůžeš pochopit, páč nemáš děti.
 DENISA 
  • 

Re: Re: Nechápu 

(24.5.2006 20:33:02)
Já taky ne, ale narozdíl od Lenky mám smysl pro humor. Bellano jen tak dál, je to čtivé a vtipné, jen některé jsou trošičku méně chápavé :-)))
 Lajka, 8 a 3,5 dcery 
  • 

Re: Re: Re: Nechápu 

(25.5.2006 10:45:17)
Já zase nechápu, proč někdo, kdo to evidentně pochopit prostě NEMUZE neboť nezažil, tak proč se do diskuse zapojuje? (tedy myslim takto negativně). okřídlená věta "až budeš mít vlastní děti, pochopíš" je zde více než na místě :-)
Paráda. článek je velmi vtipný a navíc mohu přidat svou zkušenost, že druhým to nekončí. Manžel by chtěl třetí - není to jen přelétavá touha, ale opravdu by chtěl a bavíme se o tom už velice dlouho. Teda on :-). Já mám stejné pocity jako pisatelka článku, navíc už dvě mám (předesílám, že se svým manželem, není tedy nijak ochuzen). A třetí? Už je mi 36, poprvé jsem začínala na 56kg (175cm) a byla mladá (27let), štíhlá, krásná :-)) no nic. ... přibrala jsem o 25kg aniž bych se přežírala, bylo to šílené. Druhé dítě jsem počínala o 4roky později už na 58kg (tedy stále ještě o 2kg víc) a ztloustla o 23kg. Nyní ve 3,5 letech své mladší dcery mám 62kg a cítím, že by to ještě chtělo něco dolů.... navíc už nejsem tak mladá, pružná, štíhlá a vůbec ne krásná....najednou mám pocit, že jsem stará. Ale na druhou stranu, vždyť jsem si ještě nic neužila a nechci nadále žít život jen přes své dcery....Nechci mít vztek kdykoliv vidím 18ti letou krasavici jejíž pas by se vešel do mého stehna....vždyť to není tak dlouho co jsem byla stejná :-).... No prostě myslím, že je čas na toho psíčka spíše než na dítě.....(samozřejmě v mém případě). V případě autorky hlasuji pro sourozence :-). Je to neskutečná legrace. Asi tak 5 minut za týden jsou to milé, přítulné, čisté, voňavé moje děti - jinak se perou, hádají, fňukají, řvou, nemejou, nečistí si zuby přestože se neustále malují a lakují si nehty. (jež by ovšem potřebovaly spíše zásah manikérky a brusného kartáče). Pokud jedna něco má, druhá řve, že to chtěla ona....případně mladší ke mě běží a tlučíc do své sestry volá, to je moje maminka, a ne tvoje. To nejsou tvoje rodiče. Starší ukřivděně řve, to JSOU i moje rodiče a kope malou do lýtka, zadku či hlavy....kam právě dosáhne.
Dnes jsem si to parádě užila. Mám zánět dutin a nemohu se hýbat, tedy opravdu mě bolí i jen světlo dopadnuvší na můj obličej. Manžel obě dcerky musel vypravit do školy a školky :-). Jejich cílený teror, který na mě praktikují každý den, zněl jako rajská hudba pro mé uši. Myslím, že dnes večer budu přístupná debatě o dalším dítěti.
Jiank je mám moc ráda a jsou to nejlepší co mě mohlo potkat :-). Takže chápu, že tyto vzdechy někdo, kdo děti nemá pochopit absolutně nemůže.........Čas to spraví :-)
 Táňa 
  • 

Re: Nechápu 

(25.5.2006 11:22:30)
No,prave,ze nevis o cem to je,kdyz deti nemas.To jen v knihach se pise,jak je to uzasne byt tehotna a mit deti.Nakonec na to kazda maminka rada vzpomina,protoze to ma proste smysl,je to tak.Dite zpusobi,ze tim,ze ho vychovavame se i my chovame jaksi slusneji,taky je uzasne se prostrednictvim deti vratit do toho nadherneho sveta detství,pohadek..To je to hezke.Ale zvracet 6mesicu,pak lezet v nemocnici,pak se koulet az do finale-nevim,mozna je to pro nekoho hezke.Pak prichazi obdobi-nezeres,neseres,nespis.Nevim,mozna taky uzasne.Zanety prsou-uchvatne,fakt vzruso.A volny cas?Co to je?Na 3roky zapomen!Tak jupii holky jen do toho!
Jinak k tematu-myslim,ze pro deti lepsi co nejmensi vekovy odstup,pro maminky-cim vetsi,tim lepsi.A ted babo rad...
 Romana, 2 děti 
  • 

Re: Nechápu 

(10.6.2006 23:23:46)
Schválně, jestli si na Bellanin příspěvek vzpomenete, až děti jednou mít budete :-). Myslím, že určitě a jak jí budete rozumět.
 Lusi+M+Z 


Ideální věkový rozdíl asi nikdo neporadí, každý má určitě své pro a proti 

(24.5.2006 22:19:31)
Já mohu mohu popsat pouze jaké to je mít od sebe děti přesně čtyři roky. Někdy jsem zralá na odstřel, ale jindy si zase říkám, že lepší věkový rozdíl být nemohl.

Každopádně to nejde jednoznačně říct, každé dítě je jiné, ale co se týká toho:" jedno hodné, druhé zlobivé"...tak to je u nás na 100%...jo a hodné bylo to první!:o)
 Markéta N., Ondřej 10m 
  • 

Chce to plán??? 

(25.5.2006 0:01:42)
Milá Bellano,
opravdu jste mi svým článkem kápla do noty. Zrovna to totiž taky řeším.

Máme desetiměsíčního chlapečka Ondřeje a brzy bychom mu chtěli pořídit sestřičku nebo brášku.Alespoň o tom s manželem často vtipkujeme.

Při mé poslední kontrole na gynekologii, při řešení nové antikoncepce, však došlo náhle na lámání chleba. Brát pilule, či nebrat pilule - otěhotnět, či neotěhotnět. A náhle mi hlavou proběhlo téměř vše o čem píšete ve svém článku. Raději jsem si vzala time out.

Následovalo období přemýšlení a plánování. Sepisování plusů a mínusů do další pětiletky:)A jelikož jsem fakt perfekcionistka, tak tady je můj plán :

- otěhotnět 28.11.2006, tak abych si porodila na své třicetiny a odpoutala tak pozornost od svého pokročilého věku a případně se i vyhnula oslavě

- do 28.11.2006 zhubnout tři kila, co mi zbyly z předchozího těhotenství a pak nejlíp dalších sedm, tak abych mohla zase dvacet přibrat

- v srpnu 2006 se po dlouhodobém půstu mírně opít na svatbě kamarádky a zapamatovat si ten pocit pro další měsíce abstinace

- do 28.11.2006 žít zdravě, vysadit antikocepci, zobat kyselinu listovou a vybec fyzicky i psychicky se na "to" připravovat

- pokud se zadaří, tak (po zkušenostech z minulého děsivého porodu) už v sedmém měsíci si nechat preventivně zavést epidurál!!!

Vážně - myslím si, že tentokrát si to asi víc užiju a že to bude bezva. A dost možná, že za rok či dva budeme takhle řešit třetí. Tak držím palce a dejte vědět, jak u vás. Markéta

 Hanka+Hančí5/05+Štěpán12/07 


Re: Chce to plán??? 

(25.5.2006 0:32:33)
Ahoj Markéto, doufám, že ti můžu tykat,jsme zhruba stejně staré, mně je 27. Jsem v úplně stejné (nebo podobné:-) situaci, s manželem taky často vtipkujeme o tom, že by Hanči neměla být jedináčkem (ačkoliv ona vlastně není, má dva skoro dospělé brášky z manželova prvního manželství,ti však bydlí na Slovensku a navíc- nejsou to takoví ti "praví" sourozenci, se kterými bydlíš v jednom pokojíku...). Tvůj "time out" úplně chápu, kdyby teď v mém případě došlo na "lámání chleba", taky si ještě radši počkám...:-))Zaujal mě ale tvůj 28.listopad, my jsme si totiž řekli, že v prosinci bychom se tedy mohli začít snažit, až by se druhé narodilo, Hančí by bylo 2,5 roku... Jen trošku nerozumím tvému vysazování antikoncepce do 28.11.,co když otěhotníš dřív?:-))Ahoj, budu ráda, když ještě napíšeš.
 Hanka+Hančí5/05+Štěpán12/07 


Re: Chce to plán??? 

(25.5.2006 0:32:37)
Ahoj Markéto, doufám, že ti můžu tykat,jsme zhruba stejně staré, mně je 27. Jsem v úplně stejné (nebo podobné:-) situaci, s manželem taky často vtipkujeme o tom, že by Hanči neměla být jedináčkem (ačkoliv ona vlastně není, má dva skoro dospělé brášky z manželova prvního manželství,ti však bydlí na Slovensku a navíc- nejsou to takoví ti "praví" sourozenci, se kterými bydlíš v jednom pokojíku...). Tvůj "time out" úplně chápu, kdyby teď v mém případě došlo na "lámání chleba", taky si ještě radši počkám...:-))Zaujal mě ale tvůj 28.listopad, my jsme si totiž řekli, že v prosinci bychom se tedy mohli začít snažit, až by se druhé narodilo, Hančí by bylo 2,5 roku... Jen trošku nerozumím tvému vysazování antikoncepce do 28.11.,co když otěhotníš dřív?:-))Ahoj, budu ráda, když ještě napíšeš.
 Markéta N., Ondřej 10m 
  • 

Re: Re: Chce to plán??? 

(25.5.2006 12:02:11)
Ahoj Hanko,
vidím, že jsi taky noční tvor:) a tvoje odpověď mě moc potěšila. K tomu vysazení antikoncepce - když jsem vysadila minule, trvalo skoro půl roku než se mi znormalizoval cyklus. Jinak řečeno, půl roku jsem v podstatě nemenstruovala. A žádný klinický problém tam podle všeho nebyl. Očekávám, že by to mohlo být podobné a nějak podvědomě mám potřebu si ten cyklus srovnat, než otěhotním. Ačkoli doktoři tvrdí, že otěhotnět se může hned po vysazení. PS : a navíc podle čínské tabulky - pohlaví podle početí - bychom měli v listopadu počít holčičku:), takže počítám, že do té doby budeme nejspíš používat kondomy ( jo a hlavně si chci v létě užít tu kamarádčinu svatbu).

Tak se zatím měj a ať se vám daří.Markéta
 Hanka+Hančí5/05+Štěpán12/07 


Re: Re: Re: Chce to plán??? 

(25.5.2006 12:44:34)
Ahoj Markéto, mě tvá odpověď taky potěšila! Noční tvor, no, jak se to vezme:-))Protože se nám občas penízek nedostává, dělám externě pro jednu firmu a pracovat můžu vlastně až po 20.hod,když Hanička usne.(Ale co se včerejška týče, objevila jsem tyto stránky a tak mě zaujaly, že jsem na spánek absolutně zapomněla.)
Napiš mi, prosím tě, něco o tom čínském horoskopu (či kalendáři, teď nevím),
takové věci mě moc zajímají. (Co se týče té holky- já už jednu mám a suprovou, takže spíš asi toho kluka, ale dvě ségry, to taky není špatný, ne? Zeptám se Hančí, jak to vidí...:-))
Posílám ti svou emailovou adresu, klidně napiš, budu ráda: Hana.Dali@seznam.cz

Čau, Hanka
 Hanka 
  • 

Mít či nemít 

(26.5.2006 11:10:48)
Autorce článku nezbývá než pogratulovat k vtipně napsanému příspěvku.
I na nás s partnerem dolehl hlas matky přírody a začali jsme pošilhávat po kočárcích a oblečení na miminka a říkat si proč ne.......
Jenže... doma již jeden lehce pubertální výrostek je (vlastně dva partner má z předchozího vztahu dceru).Upřímně,mě děsila představa,že naši dva puberťáci se vyjímečně semknou a budou se snažit nového sourozence přinejmenším výhodně prodat aby se zbavili konkurence.Případně model rodiny "Tvoje dítě a moje dítě bijí naše dítě". A co teprve těhotenské nálady a potíže.Vizáž koule s nožičkama,batolící se jako tučňák a supící jako parní lokomotiva při snaze vyjít kopec.Týden po porodu kdy si nebudu moci sednout všechno mě bude bolet a v postýlce bude ležet miminko s andělskou tvářičkou která se pravidelně v nočních hodinách stáhne do podivného šklebu a celou noc propláče.Kruhy pod očima,a zimnici z nevyspání.A spousta dalších radostí včetně nočního převlékání miminka i celé postýlky protože bude poblinkané naprosto vše nejméně 3x za noc.
Člověk si řekne šílená představa proč tedy vlastně mít dalšího potomka?
Protože není nic hezčího než když miminko vezmete poprvé do náruče když se ten prcek poprvé usměje,řekne mámo natáhne ručičky,tak se na všechny probdělé noci a podobné "radosti" okamžitě zapomene.Protože matka příroda je silnější umí si to prostě zařídit.
Takže jsme se rozhodli pro miminko. Batolila jsem se jako tučňák,když jsem si zavazovala boty funěla jsem přesně jako můj tchán a těšila se až se zbavím toho děsného břicha.Dočkala jsem se v březnu se nám narodil chlapeček,nezlobí neblinká celou noc spí........... a ty naši dva jedináčci? Perou se o kočárek ne ve snaze shodit ho ze stráně,ale o to kdo bude tentokrát vozit.

 E_vis 


Re: Mít či nemít 

(26.5.2006 20:49:20)
Hanko, to je krásné! Vidím to stejně.

Denodenně přemýšlím o tom, zda po dvou třech letech, až z naší mladší 6-timěsíční slečny bude batole, zapomenu na ohromné břicho, obrovskou únavu, prozvracené dny a šestinedělní vojnu a půjdu do toho potřetí.

Není nic krásnějšího, než když se miminko usměje, když si žblebtá svoje blabla.

Já se bojím, že ačkoli teď říkám, že potřetí už těhotenství a šestinedělí nechci nikdy zažít, zapomenu.

 Ivka,skoro dospělá dcera 
  • 

nečekat moc dlouho.. 

(31.5.2006 15:57:12)
Milá Belano,díky za opět fajn článeček.Vím,že je napsaný s nadsázkou a humorem a že nejspíš přemýšlíš o tom,že své dcerce sourozence pořídíš.Já když se moje dcera narodila,tak jsem si myslela,že jí pořídím sourozence dřív než půjde do školy,tak asi kolem 5ti let věku.Jenže všechno dopadlo jinak,z manžela se vyklubal agresivní alkoholik a já byla v jednom období ráda,že jsem si vůbec zachránila holý život,a tak jsem tehdy další počaté dítě dala pryč.Sice toho nelituju-asi bych se tenkrát složila,i tak mi k tomu moc nechybělo,měla jsem velké existenční potíže,měla 2 zaměstnání,abych vůbec měla na podnájem a někdy jsem nevěděla ani kde dcera je-jestli ve školce nebo na hlídání,jak jsem z toho byla zblblá a utahaná.Dlouho trvalo než jsem se zbráborala,něco našetřila a mohla si vzít úvěr na domek,ale to už bylo dceři asi 10 let a i když jsem partnera tehdy měla,nějak jsem podvědomně tušila,že to není ten pravý,i když je pravda ,že mně mateřský pudy tlačily natolik,že jsem o miminko chvilku škemrala,ale pro mně tenkrát naštěstí nechtěl.S dalším partnerem to bylo podobný,nechtěla jsem na něho tlačit a roky utíkaly,než jsem zjistila,že dítě vůbec nechce.Trvalo poměrně dlouho,než jsem našla partnera s kterým bych konečně do miminka bez starostí a hlavně s radostí šla,jenže ouha..nějak se nedaří.Než jsem tohle zjistila,taky mi hlavou běhaly myšlenky na to jak budu tlustá a jestli mi to stojí za to,tohle všechno podstupovat z novu,když už mám v podstatě "po starostech"-moje dcera je už v podstatě samostatná jednotka.Ale ted už bych byla ráda i tlustá a neforemná a v noci se nevyspala,..ale je mi to jaksi houby platný,protože miminko se asi rozhodlo,že k nám už přijít nechce..Asi jsem trochu odbočila,já jen ,že moc dlouho se otálet nevyplácí a něco obětovat za to určitě stojí.Měj se krásně a držím palečky at svým kočičkám a dcerce pořídíš brzo novýho tvorečka
 Kateřina 
  • 

Výborný 

(4.6.2006 13:57:57)
Už dlouho jsem se tak nezasmála (sama sobě, jsem ve stejné "životní fázi"). Díky
 Ludmila + Barborka 3 roky 
  • 

Jako já 

(9.6.2006 19:30:45)
Přesně s touto maminkou souhlasím. Mám tříletou dceru a prožívám naprosto stejné rozpoložení.Chvíli jsem uculená nad cizím kočárkem a rozplívám se blahem,ale v zápětí si vzpomenu jak jsem se šinula jako parní stroj, po ránu mi bylo blbě a hlavně to noční vstávání.Článek mě velmi potěšil ,že nejsem jediná kdo má takové pocity, protože jsem si i v některých chvílích připadala sobecká. Přeji všem maminkám lehké rozhodování a hlavně mít na mysli že dídě i přes veškeré záporné věci které přináší je vždy ten náš největší poklad na celém světě.
 Ludmila + Barborka 3 roky 
  • 

Jako já 

(9.6.2006 19:31:04)
Přesně s touto maminkou souhlasím. Mám tříletou dceru a prožívám naprosto stejné rozpoložení.Chvíli jsem uculená nad cizím kočárkem a rozplívám se blahem,ale v zápětí si vzpomenu jak jsem se šinula jako parní stroj, po ránu mi bylo blbě a hlavně to noční vstávání.Článek mě velmi potěšil ,že nejsem jediná kdo má takové pocity, protože jsem si i v některých chvílích připadala sobecká. Přeji všem maminkám lehké rozhodování a hlavně mít na mysli že dídě i přes veškeré záporné věci které přináší je vždy ten náš největší poklad na celém světě.
 Jarka 
  • 

"jedináčkovství" 

(5.12.2008 16:48:29)
Omlouvám se pisatelce, ale ve Vašem článku se celkem zřetelně projevují rysy Vámi tak vychvalované "jedináčkovské" povahy. Prostě na prvním místě "JÁ" a moje pocity a potřeby. Dnes již jistě máte minimálně dvě děti a věřím, že jste dospěla k názoru, že to bylo dobré rozhodnutí. Přeji vše dobré!
 aa 
  • 

Re: "jedináčkovství" 

(5.12.2008 17:18:40)
Vždy, když se někoho zeptám, jestli má dotyčný sourozence, tak mě odpověď překvapí. Mám dost přátel bez sourozenců a musím se jich zastat, pomůžou, když potřebuji a nějaká jedináčkovská sobeckost se u nikoho z nich zatím neprojevuje. To jsou tedy mé zkušenosti.
 Šárka....kluk 2 roky 
  • 

souhlas 

(7.4.2010 10:13:51)
Přesně můj případ od začátku do konce a nakonec jdu do toho taky. Jen doufám že to pravidlo sourozenců, jedno hodné jedno zlobivé neplatí.....teď mám doma to hodné.
 Petra, dcera 2 roky 


sedí na 100%...i předešlá kolika.. 

(1.5.2010 19:31:39)
ahoj bellano, vím, že je to trochu pozdě, ale teprve ted prochazim internet ohledne tohoto tematu, pro me nyni aktualniho..mam stejny pripad, asi na chlup, i s tou pocatecni kolikou a v podsatte prorvanym prvnim rokem zivota, dcera nam nespala ani v noci ani pres den, jen jsme nosili atd. no, zkratka uzili jsme si to..porod byl klikovany, tehotenstvi jsem posledni 2 mesice musela prolezet atd. ted ji budou 2 roky a ja stojim pred otazkoumit ci nemit..z dcery jsme nadseni, je uzasna, na jendu stranu bych jeste jendo mimco chtela, manzel neco vic, on prposte rodit nemusi a ani tech 9 mesicu nebude mit zahul..tak stale vaham...proto se chci zeptat, jak to u tebe dopadlo...a zda plati-jedno dite hodna, druhe zlobivejsi...druheho kolikare a rvouna uz bych asi nezvladla..i takhle to bylo obcas na bohnice...dekuju za tvoji zkusenost s 2. prckem!!!!~;((
 nicminechybi 
  • 

Kontrola porodnosti 

(3.1.2019 11:37:39)
Díky nevychovanosti, bezohlednosti a egoismu většiny lidí je na světě nešťastných, opuštěných nebo mizerně vychovaných či zanedbaných dětí tragicky mnoho. Měl by existovat zákon na kontrolu porodnosti, který by řešil, za jakých podmínek, smí člověk zplodit dalšího člověka. Na existenci takového zákona by měl být každý připraven výchovou už ve školním věku, aby byl všemi přijímán jako přirozená nutnost. Úmyslné nebo vědomé porušování takového zákona by se samozřejmě nekompromisně trestalo takovým způsobem, aby takový zákon měl smysl a vychovával každého jedince v ohledu rozmnožování k maximální odpovědnosti vůči společnosti.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.