| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak jsem rodila před 17 lety…

 Celkem 117 názorů.
 Evča, kluci 90+96 


Přesně...  

(16.3.2006 9:11:19)
Ivko, přesně to popisujete, mám hodně podobné vzpomínky. Atmosféra v porodnicích bývala opravdu hrozná. Rodila jsem v 2/90 taky prvorodička, též to šlo docela rychle (příjem ve 22:10, kluk byl na světě 23:50), ale Taky jsem měla pocit, že otravuju atd.
Při porodu v 1996 to bylo úplně o něčem jiném... neuvěřitelná změna. A od té doby uplynulo dalších deset let. Moc a moc držím palečky, ať se v bříšku začnou brzy dít kouzla :-)
!!!!!!!!!

 Evča, kluci 90+96 


Re: Přesně...  

(16.3.2006 9:17:45)
PS: omlouvám se za zdvojení příspěvku, nejdřív se to vůbec nenačítalo, a pak najednou hned dvakrát :-))
PPS: Pokud jste se Ivko něco dozvěděla v poradně, tak to jste měla ještě štěstí. Já jsem se v poradně nedozvěděla vůbec nic.. všechno jsem si nastudovala z knížek, které tehdy byly dostupné. Pan doktor gynekolog nás nechával vždycky dlouho čekat (přelom 89/90), takže v čekárně sedělo 20-30 upocených maminek, které už nevěděly, jak sedět, pan doktor si vyřizoval svoje pochůzky a telefony... a pak nás honem bral jednu po druhé a mumlal si k tomu něco latinsky. Já jsem se teda doma učila latinské názvy, abychm u aspoň něco rozuměla :-))
 Vaclavka 


Re: Přesně...  

(16.3.2006 10:23:35)
Tak konečně něco pro nás "starou gardu", které už máme to "své" odbyté... Taky závidím při "šmírování" na miminkovských stránkách... I když jsem to až zas tak zlé neměla... Pravda, před těmi dvaceti lety moc informací nebylo, na ultrazvuku jsem nebyla ani jednou, kvůli své srdeční vadě jsem lítala z jedné rizikové poradny do druhé (aspoň jsem nemusela ke své obvodní Dr., která měla do těch úžasných doktorů z Růžové zahrady hooodně daleko...), porod taky nic moc - mladá nezkušená holka, doktoři se s informacemi moc nepřetrhli, do porodnice jsem jela už při odchodu zátky, sice zkonstatovali, že budu "rodit tak za týden", nicméně domů mne nepustili a k ránu byla dcera na světě... Rovněž s "dopomocí" sestřičky ležící na mojem břiše... Ale skvělé bylo, že porodnice byla v přízemí starých baráků Motolské nemocnice, takže zdatné návštěvy mohly zdolat plot a přijít až pod okno. Takže rodinka, pokud se trefila do správného okamžiku, kdy nám dítka přivezli na kojení, mohla dceru vidět, ba si na ni i sáhnout... Po třech letech se ledy až zas tak moc nehnuly, v poradně, coby natěšená budoucí mamina jsem zahájila slovy "chcete si to nechat?", nekonečné čekání na "poradnu", na ultrazvuku v šestém měsíci konstatování, že mám nízko placentu, ale žádné další informace k tomu... Na dalším konstatování, že "už je to dobré"... Žádné AFP, tripple testy... o 3D ultrazvuku ani nemluvě... Porod celkem v pohodě, pan docent na mně zkoušel tenkrát poměrně novou věc - epidurál... Dokonce jsem se dostala i na patro, kde byl rooming-in, tedy měla jsem dítko u sebe. Jen rodince jsem tentokrát dcerku ukazovala pouze v "návštěvní místnosti" na kameru, ležely jsme ve čtvrtém patře... Jo to o dalších šest let později, to už bylo o něčem jiném... Tedy v porodnici, zkraje těhotenství jsem měla "problém" krev v moči, opět si mne přehazovali jak horký brambor, nikdo mi nebyl schopný říci, co mi vlastně je... zánět ledvin ? Pokud ano, jaký to bude mít dopad na mimčo? Krev se nějak záhadně vytratila (jeden pan doktor mi naordinoval Wobenzym... že by to bylo tím?) a ani po týdenním pobytu v nemocnici jsem nebyla moudřejší. Naštěstí vše dobře dopadlo a když se (bylo to o Vánocích)potom v porodnici sešla moje rodinka, v pohodě je pustili na pokoj, i když jich jednou byla docela tlupa... Věřím, že ani dneska není všechno všude růžové, je to v lidech, i tenkrát byly milé i protivné sestřičky, o doktorech ani nemluvě... Dnešním maminám závidím hlavně možnost komunikace na webu, mají tam úžasné party... Když se mrknu "podle data narození" na ty "svoje" ročníky, tak tam to tedy moc nežije. Ani v rubrice "Jak přežít dospívání..."
 Danus.2 holky r.90,92 
  • 

Re: Přesně...  

(18.3.2006 9:03:17)
No co si budem povídat!Rodila jsem 11.19990 a zažitek na celý život.Už při příjmu se sestra při vypisování nekonečného tiskopisu a já se po 3 minutách kroutila na židli divila,copak maminko,Vám tvrdne bříško?Pak jsem si vzala svoji cestovní tašku,i s věcma pro nastávající miminko a odešla na sál.Byla jsem tam sama,řekli,že jdou na kafe a kdyby něco,jsou vedle..Když už jsem myslela,že to nevydržím,rozhodla jsem se,že v meziintervalech pro ně zajdu.Vždycky než jsem dala nohy na zem.přišlo to znova a já byla beznmocná,řvát na někoho-ne,na to jsem hrdinka.Po nějaké doběse přišli podívat a ta hodnější usoudila,že už bychom to mohli zkusit.Ta starší to ovšem hned zavrhla a řekla,je to prvorodička at´se potrapí.A zase odešli a zase ta bezmocnost.Když už konečně došlo na porod,taky sestra tlačila na břicho i když mi to připadalo drastické.Dcera měla 4.05 a 54 cm,zadný drobeček,při moji výšce160.A pak to šití?Ne to ještě není konec.Přišla už důchodkyně,z které šel strach a sestry s ní měli respekt.Pří šití se omylem trefila do nějaké cévky a krev ji stříkala na její silné popelníky.Sestra hned přiletěla a utirala ji tu krev s brýlí.Pokračovala..Dodnes nasleky se šití.Po poslední tečce mě nechali ležet na sále.Začla jsem se klepat zimou a vyčerpánim.Nohy mi skakali sami a já nechápala,co se děje.Proč?To je z vyčerpání,odpověděla klidně sestra.Pak nasledovalo cévkovánía po nějaké době klid na lůžku.Klid?Byla jsem na pokoji sama,nikdo nepřišel se podívat,celou noc,bylo mizerně.Druha dcera porod 92,taky 4.10kg.O všem za asistence doktora a příjemného chování .Rodila jsem v Opavě.Ten doktor se stal pak primářem.myslím,že Herrman a tím mu moc děkuji
 marie dve temer dospele dcery 


Re: Re: Přesně...  

(18.3.2006 13:19:51)
tak tohle je přesné dvakrát jsem rodila tady v čechách rok.1989 a můžu říct že jsem si to užila,snad také proto jsem po třetí letěla rodit do Británie.Nedá se to prostě srovnávat ten porod tam jsem si užila a bylo to prostě skvělé.Sestry jsou špičkou ve svém oboru,a u porodu máte svého lékaře ke kterému chodíte celé těhotenství,je to prostě úžasny
 Dana 2 dcery,1986,2003 
  • 

Re: Přesně... Nevzdávej to Ivko,i pro Damiennu 

(19.3.2006 11:32:51)
Ahojky holky,v mnohém je váš příběh dost podobný tomu mému,poprvé jsem rodila v r.1986 a taky nic moc.V r.2000 jsem vyměnila manžela a potomto začalo-třikrát samovolný potrat a zoufalé snažení o miminko,roky už mi taky ubíhaly,takže Ivko pokud hodně chceš musíš začít jednat,já jsem si taky sama zavolala do Pronatalu do Prahy a všechno jsem si zařídila a teprve pak jsem informovala svého gynekologa.V Praze mi navrhli postup pro mně nejvhodnější a podstoupila jsem IUI,zřejmě vajíčko potřebovalo jen trošku podpořit hormonálně a mně 1.pokus vyšel,já byla strašně štastná,ale tolik strachu a nervů co jsem si užila až do výsledku plodové vody nepřeju nikomu,ale stálo to za to.Dneska mám krásnou holčičku,které budou v srpnu 3roky.Druhé těhotenství,porod a ted i mateřskou jsem si krásně užila,vůbec se to nedá srovnat,vše bylo o 100%lepší.Takže Ivko nevzdávej to a ty Damiano drž se,přeji vám at vám to vyjde a zažijete ten krásný pocit.S pozdravem Dana 41let
 Ivka-autorka článku 
  • 

Re: Re: Přesně... Nevzdávej to Ivko,i pro Damiennu 

(27.3.2006 11:21:59)
Milá Dano i tobě děkuji za příspěvek.V době kdy jsem článek poslal -jsem jak jsem zjistila později,byla už 2 týdny těhotná..Moje radost ,ale netrvala moc dlouho,skončila včera v noci vrtavými bolestmi břicha a následným krvácením:je to ještě hodně čerstvá informace a je mi z toho hrozně,tím spíš,že jsme se s přítelem moc těšili a poslední dny se nebavili o ničem jiném-dokonce jsme měli už i jméno.Nemůžu zatím ještě ani zavolat doktorovi,nejsem schopná mluvit,když jsem to volala příteli na služební cestu,tak jsem se jen rozbrečela vyrazila ze sebe pár nesrozumitelných vět,z kterých poznal co se stalo.Tak snad příště..Držte mi palečky.Ivka
 Alča 
  • 

Re: Re: Držím palečky 

(31.3.2006 17:51:17)
ahoj děvčata, píšu tento příspěvek se svojí půlroční holčíčkou, mimochodem krásnou a hlavně zdravou.Má už dvě děti, 20 a 17 let.Takže poprvně též v roce 86.Můj manžel zemřel když bylo dětem 4 a 1,5 roku. Pak jsem měla 12 let přítele a moc jsem chtěla další dítě ale on nechtěl.Jenže loni v lednu se to "přihodilo"! On chtěj, abych šla na potrat ale to narazil, pak se s tím smířil, alespoň to tak vypadalo.Ovšem 2 měsíce před porodem mého do té doby
naprosto bezproblémového a pohodového těhotenství jaksi odešel k jiné paní. Nicméně mmiminko jsem v pohodě donosila, a pak se mi narodila holčička a i když jsme samy jsem ta nejšťastnější mamina na světě, i když mi bude za měsíc 43 let.Šla bych do toho znovu i kdybych věděla jak to dopadne.Ona mi za to stála. Je úžasná.A tak držím všem holkám v našem věku, nevzdávejte se, jde to a je to úžasný.pa
 rodička v roce 1985 
  • 

Re: Přesně...  

(19.3.2006 14:53:55)
Tak v dost podobné situaci jsem se ocitla v roce 1985 ... brrr...jednou a stačilo to .. dneska moc přeju těm mladým, že si to můžou lépe vychutnat a taky si vybrat na miminko hezkej kočárek a oblečení ...a těch různejch pomůcek v čele s papírovejma plenama ..bájo .. už se těším na vnoučata :-)))) L.
 jitka 
  • 

Re: Přesně...  

(21.3.2006 8:12:45)
Fakt praštěný ženský, abyste se z těch bříšek a keců nezbláznily.....
 Tana 19a2,5synove 
  • 

Re: Přesně...  

(21.3.2006 12:19:10)
Mam uplne stejne zkusenosti a podobny zivot,druhe dite jsem mela ve 38,s jinym muzem,na otehotneni jsme cekali jen 4mesice.Dari se nam dobre,opravdu to je dnes jine nez pred lety,tak at to vyjde i vam.
 Evča, kluci 90+96 


Přesně...  

(16.3.2006 9:11:36)
Ivko, přesně to popisujete, mám hodně podobné vzpomínky. Atmosféra v porodnicích bývala opravdu hrozná. Rodila jsem v 2/90 taky prvorodička, též to šlo docela rychle (příjem ve 22:10, kluk byl na světě 23:50), ale taky jsem měla pocit, že otravuju atd.
Při porodu v 1996 to bylo úplně o něčem jiném... neuvěřitelná změna. A od té doby uplynulo dalších deset let. Moc a moc držím palečky, ať se v bříšku začnou brzy dít kouzla :-)
!!!!!!!!!

 Radka 
  • 

Držím palečky 

(16.3.2006 9:22:49)
ať ti to vyjde podle tvých představ.
Hodně štěstí!
 Marketa 40tt 
  • 

Re: Držím palečky 

(16.3.2006 9:45:34)
taky drzim palecky, at se vam mimi podari co nejdrive a at si porod tentokrat vychutnate. takhle nejak mi licila porody moje maminka (1977,1979,1986) a musim rict, ze tim ve me vyvolala ohromny strach.
 Janijaja 


Re: Re: Držím palečky 

(16.3.2006 11:10:58)
Taky moc držím palečky, aby se vám povedlo krásné a zdravé miminko a porod podle vašich představ.
Váš příběh připomíná story mojí mamky, když jsem se rodila já. Sestřička, která na ní naléhala jí zlomila tři žebra. Měla moc mlíka a plínky - které se tenkrát dávaly na bradavky se jí na ně přilepily. Sestřička jí poradila, ať si namaže bolavé, poraněné bradavky Lapisem (nevim, jestli si taky pletla pojem a průjem jako bradavku a bradavici). Mamka říkala, že takovou bolest v životě nezažila. Ani jí to nemůžu věřit, když to vypráví!! Přestože měla mléko ještě hodně dlouho, já jsem sunárková...
Při porodu (její třetí) se natrhla, problémy s jizvou má do dnes. Nemůže si vynachválit dva předchozí nástřihy.
Já jsem rodila obě svoje děti doma (četla jsem příliš literatury, o nebezpečnosti lékařských zásahů), malinko jsem se natrhla podvakrát, problémy s jizvou jsem měla maximálně měsíc. A žebra mám vpořádku!
 Kristína 
  • 

Re: Držím palečky 

(17.3.2006 14:50:38)
Asi to bude tim, ze asi za tri tydny privedu na svet malinkeho tvorecka a tudiz hormony pracuji, jsem po docteni tohoto clanku rvala jak male dite, ale to mam ted porad :-) Moc moc ti preju at se ti brzo povede poridit Terezce sestricku nebo bratricka.
 Channah 
  • 

Brrr, socialismus... 

(16.3.2006 10:47:07)
Když to slyším a čtu, jak se rodilo...má švagrová např. byla x hodin přivázaná k porodnímu lehátku, i když kontrakce neměla... Ještě, že už je to jinak!!!

No,fakt nechápu, jak můžou mít komunisti teď tolik procent preferencí, to si nikdo nepamatuje, jak to tady chodilo?

Channah
 Jana 
  • 

Re: Brrr, socialismus... 

(16.3.2006 11:09:23)
Hele, ne že bych byla pro komunisty, ale myslíš, že to bylo jenom v tom ? Není to tak trochu o lidech a jejich přístupu k ostatním ???
 cizinka 
  • 

Re: Brrr, socialismus... 

(16.3.2006 11:11:45)
Channah, za tu polohu na zadech komunisti opravdu nemohli, tak se rodilo temer vsude v Evrope a v Severni Americe pred 25 letech (V Britanii alternativni zustala poloha na boku). Komunisti mohli ale za to, ze lide chodili do prace tak nastvani. Mohou doposud, ze nekteri lide pracovat ani se nenaucili.
 Irena 
  • 

Re: Re: Brrr, socialismus... 

(17.3.2006 0:14:47)
Tak se mi článkem připomnělo všechno kolem prvního porodu před dvaceti lety...a byl to taky děs. Porod mi vyvolávali nějaký den po termínu kvůli cukru v moči, mimochodem špatně spočítaném termínu, já přesně věděla, kdy jsem otěhotněla, ale nikoho to nezajímalo. Ultrazvuk ještě nebyl. Miminku se nechtělo na svět a tak jsem strávila dvanáct hodin na sále, přikurtovaná, v ruce kapačku, později v obou rukou, protože se porod nerozbíhal. Vedle mě z každé strany plenta, za nimi další rodičky. Ty se střídaly, já poslouchala všechno a bylo mi hrozně. Na mě byly sestřičky naštvané, že tam tak dlouho ležím, vyměnila se směna s poznámkou "ta tady ještě ztvrdne". Že by se snad se mnou někdo bavil, nebo mi řekl, jak to se mnou vypadá, co mě čeká, to ani omylem. Bavili se o mě přede mnou. Dodneška si pamatuju, jak v době, kdy už jsem měla velké bolesti, stály dvě u otevřeného okna, byl podvečer, koukaly na oblohu a bavily se o tom, jestli půjdou zítra na koupaliště, nebo ne, jaký plavky si vezmou...ležela jsem asi dva metry od nich. Byla mi zima, tak přes mě hodily prostěradlo, prý ať jsem ráda, že je tam čerstvý vzduch...Musím říct, že jsem ke konci několikrát zasténala, byla jsem nezkušená a při bolestech ležela na zádech bez možnosti se pohnout. Vždycky mě okřikly, ať jsem zticha. Pak málem nestihly zavolat lékaře. Naštěstí se narodila zdravá dcera a na porod jsem se snažila zapomenout. Zopakovala jsem si ho před dvěma lety, ale to už bylo o úplně něčem jiném.
 Zdeňka (2 dcery) 
  • 

Porod u Apolináře v roce 2005 - takřka to samé 

(16.3.2006 11:13:41)
Milá Ivčo,
když jsem si přečetla tvůj článek, hned jsem si slíbila, že konečně zatočím s hulvátama z nemocnice u Apolináře - mám to v úmyslu už od porodu a stále jsem se k tomu nedokopala. Rodila jsem v červnu 2005, byl to můj druhý porod (první byl ve Vrchlabí)
Nemá smysl popisovat všechno, ale
nohy mi násilím držela jedna sestra nahoře,
ty ksichty dělali značně podobné s tím rozdílem, že kromě toho "tý to ale trvá" (přijali mne v 2.15 a ve 2.42 byla dcera nasvětě), vynalezli ještě ksicht "ta si ale furt vymejšlí" a "napíšem jí to do papírů" (odmítla jsem nástřih a chtěla jsem dát nohy dolů
(nohy mi nahoru dostali způsobem, že se PA tvářila, že porodní stůl jinak nejde upravit - že je tak blbá, jsem ji já blbec bohužel věřila)
klystýr do mě nenarvaly (na ten fakt čas nebyl),
dítě mi odmítli na mojí opakovanou žádost položit na břicho, ač začalo zoufale plakat a ta hnusná ženská držela mou sotva narozenou krásnou dceru, asi jako uklízečka hadr, do kterého utřela h....
mohla bych pokračovat, ale příliš se mi nechce. Za zmínku dcera se narodila absolutně zdravá, trošku dřív, ale donošená (36+1 dle PM, ale dle ultrazvuku a poslední ovulace cca 37+3)
Slibuji ti, že se budu snažit o to, aby se obecně v nemocnicích začali dodržovat lidská práva, práva rodičů i práva dětí.
Ale stejně ti doporučuji se se způsoby vedení porodu lépe seznámit ještě před otěhotněním (pak ti bude první tři měsíce blbě, další tři budeš hnízdit a poslední tři profuníš, že jo) . Třeba ti panbuh chce dát jen možnost si svůj porod opravdu užít. Hlavně ať se seznámí s tvými představami i manžel - to je fakt k nezaplacení...
Měj se Zdeňka
PS: je mi jasné, že jste si při svých porodech užily vy a hlavně vaše děti mnohem víc, než já teď, ale nespokujte se se zlepšením - chtějte lidské zacházení. Fakt, že se má otrok hůř než nevolník, ještě neospravedlňuje nevolnictví!!!!
 simona, U Apolináře 2005 
  • 

Re: Porod u Apolináře v roce 2005 - takřka to samé???-ani náhodou!!!!!!! bylo to super!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! 

(16.3.2006 13:12:53)
Milá Zdeňko,
já tedy nevím, ale zobecňovat takto personál velké porodnice mi přijde přinejmenším jako sprosťárna. Promiň, rodila jsem v téže porodnici o měsíc později jako prvorodička. Syn se narodil také trošičku dřív, byla jsme zhruba ve stejném tt jako Ty. Já mám ale na tuto porodnici naopak úplně jiné vzpomínky. Sestřičky, ale především PA byly naprosto úžasné. Nevzpomínám si, že by mě nutili mít nohy nahoře, i když upřímně řečeno, o tom to přece není, možná jsem je nahoře měla, to si navzpomínám, myslím, že ta m jsou takové ty třmeny, ale jde spíš o to, že jsem prostě respektovala, že se snaží pro mě a moje dítě udělat to nejlepší. PA byly milé, povzbuzovaly mne a bylo to jen o důvěře. Možná, že druhorodičky jsou holt zkušené a ví všehcno nejlíp, že:o)) ono dát najevo, že jsem ta nejchytřejší matka na světě a že se oebjdu bezpodmínečně bez těch či oněch praktik, možná taky není to pravé ořechové, je to zkrátka o vzájemné úctě. Mimochodem i mě můj porodník naléhal na břicho, ale to protože zkoušel možné i nemožné, abych nemusela rodit císařem a všichni se opravdu moc snažili. Děkuji personálu porodnice U Apolináře za krásný porod. A jen tak na závěr, samozřejmě, že všude se najdou lidé, kteří jsou holt protivní a samolibí, to se týká i protivných mamin-fúrií, ale nelze takto zobecňovat. Myslím, že srovnácvat dnešní porody s těmi před 15 a více lety, kdy se násobila nejen neochota, ale i omezené možnosti a špatný přístup, nelze snad už nikde, dnes už je to jenom o lidech.
 Karina 
  • 

Re: Re: Porod u Apolináře v roce 2005 - takřka to samé???-ani náhodou!!!!!!! bylo to super!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! 

(25.2.2007 15:15:52)
Mě všcihni doporučovali na porod nemocnici ve Slaném, obrovská chyba že sem je poslechla! Dodnes je mi do pláče, když si tam na to vzpomenu. Kromě toho, že je to tam hnusné a zastaralé, personál se choval otřesně, nastřihli mě aniž by se mě zeptali nebo sdělili co se děje,nikdo mi neporadil jak s dítětem zacházet,a pořád mi jen nadávali že mi nejde kojit. Skoro pořád sem brečela, možná to byl i důvod proč mi to kojení nešlo. Když sem sledovala ostatní maminky, taky nadávaly a nebyly spokojené.Takže nevím kdo tu pověst Slanému vyrobil.Asi že je chtějí zrušit a nikdo tam nejezdí, tak mě tam moje doktorka hnala, no nevím.No a můj manžel mi sdělil, že sem hysterka, když se tam všem líbilo, proč ne mě?Prostě se to tak někdy sejde, že i to nejlepší, co každý chválit, může někomu těžce zhořknout.Ale obviňovat rodící maminku, že se chová jako ta nejchytřejší nebo jak jste to napsala... ono je to přece tak, že ten personál je tam pro nás, rodící, ne my pro ně. Taky jsou placeni z našich peněz, a měli by se podle toho chovat. A jestli je to nebaví, mají málo peněz a moc práce a já nevím co pořád hlásají v televizi, tak ať jdou prodávat do Tesca za deset hrubého, třeba se jim to bude líbit víc.Každopádně by slušné a citlivé zacházení v pordnicích mělo být samozřejmé.
 Markéta, syn 4 r.  
  • 

Re: Porod u Apolináře v roce 2005 - takřka to samé 

(16.3.2006 15:05:26)
Zdenko, to jste asi měla opravdu smůlu a stěžovat byste si na konkrétní sestry měla. Já mám s Apolinářem naprosto opačnou zkušenost, rodila jsem tam v lednu 2002, nikdo mě nenutil ležet na žádné "hekárně", bolesti jsem rozcházela na chodbě, a pak, během asi osmi hodin na porodním sále si nemohu stěžovat vůbec na nikoho z personálu. Takřka celá druhá doba porodní se odehrávala v podřepu na zemi, protože mi to tak vyhovovalo, na střídačku mě podpíral manžel a PA, ale po hodině a půl jsem si naprosto dobrovolně vylezla na stůl a tam v polosedě porodila (kde jsem měla nohy nevím). Během porodu jsem nezažila jediný kyselý obličej, všichni byli fakt moc milí. Jiná věc je to, jak se chovaly některé dětské sestry na šestinedělí, ale to do téhle debaty nepatří.
 Dana, Kubík 11měs. 
  • 

Re: Re: Porod u Apolináře v roce 2005 

(16.3.2006 16:05:01)
Také jsem rodila u Apolináře, v dubnu 2005. Chodila jsem na kurzy, takže jsem věděla dopředu, že preferují (a doporučují) nastřižení hráze a že se rodí na polohovacím lůžku apod.
Ale všichni byli příjemní a ochotní, možná tím, že jsem rodila v noci a nebyl tam takový šrumec. Musela jsem celou dobu ležet, dali mi vnitřní sondu, protože se jim nezdálo srdíčko malého (nakonec vše bylo v pořádku), a protože Kubík byl veliký a měl (a má) pořádně velkou hlavu (při narození 37cm), měli pro mě připravený sál na císařský řez. Nejhorší moment z celého porodu pro mě byl, když mi po tom všem hekání doktor oznámil, abych se připravila, že se malému nechce, že to na toho císaře vypadá. Ale PA mi hodně pomohla, zatlačila na břicho, já jsem zatlačila a bylo to.
Rozepisuji se, protože to byl úžasný pocit. S malým byl celou dobu manžel, viděl, jak ho myjí a zabalují, pak mi ho teprve přinesli.
Nepříjemný pro mě byl moment po porodu:
Kubík nebrečel, ale řval celou dobu, co jsem ho měla v náručí a nepřisál se. Dětská doktorka mi ještě "dodala", když prohlásila, že ty moje bradavky teda nejsou nic moc...
Celé shrnutí mých zkušenností od Apolináře: Měla jsem jistotu, že jsem v dobrých rukách, porod proběhl bez komplikací, nikdo se nepříjemně netvářil, ale mohlo by to být lepší. Přesto u plánovaného druhého dítěte si pravděpodobně znovu vyberu Apolináře, Vrchlabí je moc daleko...
 Jurčáci 


Apolinář versus Podolí 

(20.3.2006 23:28:18)
Zdravím všechny.

Mám dvě krásné holčičky. Tu starší jsem porodila v roce 2002 u Apolináře, mladší v říjnu 2005 v Podolí.
Oba porody proběhly velmi rychle a v pohodě, proto ani mé zážitky nejsou záporné, ba naopak. Hlavně jsem měla velké štěstí na personál.
Rozdíl byl v prostředí a způsobu vedení porodu. Obě dcerky byly veliké. První 4100g, druhá 4490g, takže s nástřihem jsem počítala a klystíru se vůbec nebránila. Nepřijde mi to jako komplikace nebo omezování.
U Apolináře mi to připadalo trošku jako na výrobním pásu a samotný porod byl veden klasicky na zádech. Na kterách jsem ležela po celou dobu první doby.
Naproti tomu v Podolí, uznávám, že se jednalo už o druhý porod a já již věděla co a jak, jsem měla pocit, že se mi opravdu náležitě věnují a jsme já a Adélka pro ně v tu chvíli důležité.
Ležet jsem nemusela, jednu chvíli jsem dokonce klečela u postele na žíněnce.
A samotný porod? Jedna báseň. Ty polohovací lůžka jsou něco nádherného. Rodila jsem v jakémsi polosedu, nohy jen tak zapřené. Mohla jsem mít ponožky a brýle. Legrační? Ale u Apolináře mi opravdu ani jedno nepovolili!!!
A tak jsem ten svůj poklad spatřila hned, jak opustila můj klín. Ten pohled budu mít před sebou už navždy.
A tak touto cestu ještě jednou z celého srdce děkuji porodní asistentce Táně Kalinové. Je to úžasný člověk na svém místě.
Dvě děti jsou na dnešní dobu až až, ale kdyby přeci jen ... moje cesta povede opět do Podolí.

Petra Králová, 28 let
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Apolinář versus Podolí 

(22.3.2006 7:41:03)
Myslím, že tady je přesně vidět, že záleží na personálu. Já jsem taky rodila v roce 2002 u Apolináře, první dobu porodní jsem strávila chozením po chodbě (dost mi to ulevovalo), rodila jsem na polohovacím lůžku v polosedě a brýle jsem měla (PA se jen zeptala, jestli mi nevadí - to mi tedy přišlo vtipné, ptát se poloslepce, jestli mu nevadí vidět).
 Markéta + dcerka 2,5 
  • 

brýle... 

(22.3.2006 10:16:14)
Tvoje PA vůbec nebyla mimo o). Já u porodu (tedy u samotného tlačení) naopak brýle sundala. Připadaly mi v tu chvíli úplně na nic a jen mě zbytečně znervózňovaly a překážely. Ale za to v tu chvíli brýle nemohly, v ten moment mě rušilo i to, když se mě manžel snažil držel za ruku, prostě jsem se potřebovala absolutně soustředit na vlastní tělo, kontrakce a tlačení.
U nás zas bylo pro personál úsměvné, když mi během šití dětská sestra přinesla malou, vlídně mi ji nabízela ať se na ni podívám, já tupě ležela a nic. Jak jsem byla totálně vyčerpaná, tak mi úplně stačilo ujištění, že je berunka zdravá a v pořádku, zvednout hlavu a podívat se jsem neměla energii (byla jsem z hormonů a samotného porodu úplně zblblá, otupělá). Sestra zas vlídně nabízí malou k podívání a já rezignovaně hlásím, že ji stejně nevidím, nemám brýle o)).
 Dita 
  • 

ponožky 

(22.3.2006 11:10:38)
je zvláštní, že ti nepovolili mít ponožky. Byla jsem U Apolináře na předporodním kurzu, v ambulanci před porodem jsem dostala brožurku, co s sebou do porodnice, a v obou případech doporučovali, abychom s sebou měli ponožky. Dokonce během porodu mé ponožky obdivovali. :-)
 Helena 
  • 

Re: Porod u Apolináře v roce 2005 - takřka to samé 

(17.3.2006 12:52:09)
Ahoj Zdeni,

díky za příspěvek. Jsem ráda, že si ho napsala. O Apolináři jsem měla zpočátku (poslouhcám a eviduji již několik let) dobré zprávy. Bohužel v poslední době i pár špatných. Myslím, že jsi nezobecňovala jak píše o tvém příspěvku jedna pisatelka. Holt ve stejné nemocnici někdo má štěstí na personál někdo smůlu. Ty jsi asi měla smůlu. Určitě si nemyslím, že si za špatný zážitek z porodu můžeš sama, protože jsi neprokazovala adekvátní vzájemnou úctu /vždyť ti ani nedali novorozeně na břicho/. Začínám si myslet, že nemá velkou cenu věnovat zase tak moc energie do výběru porodnice, protože pak se stejně všechno může změnit přesně tím jakou "nafasuješ" sestru, doktorku. Zatím mám na "černém" seznamu stále Bulovku a připisuji tam i toho Apolináře (jsi třetí, kdo tam nebyl spokojený). Uvažuji o Motole a možná Podolí. Spíše ale zkusím zajistit si "svého" porodníka a zaplatit si za to. Samozřejěm to není nic systémového a každý na to nemá (kdo ví jestli budeme my). Je to tak trochu ze zoufalství. Nebo se odezvádám do vůle boží a budu spoléhat, že budu mít štěstí na dobrého prodoníka i ostatní personál. A zkusím si vybrat porodnici, kde ty dobré zprávy a sance, že "nafasuju" dobře je větší než u jiných.

 Vavjan 


Re: Re: Porod u Apolináře v roce 2005 - takřka to samé 

(17.3.2006 16:45:26)
Heleno, já jsem taky rodila u Apolináře v říjnu 2005 a byla jsem moc spokojená, do porodnice jsem přišla ve 4.00 ráno v sobotu, protože jsem měla celý předešlý den bolesti, v 7.30 jsem šla na porodní sál a v 9.30 se syn narodil, při přípravě jsem byla sama, na porodním sále s přítelem. Přesto, že se měnily směny, všichni byli moc milí. Moje PA se mnou měla svatou trpělivost, protože jsem moc pokyny neposlouchala a to i když jsem rodila podruhé (také po 18 letech), tak jako zkušená rodička jsem se fakt necítila. Povzbuzovala mne, chválila a dodávala síly, přítel mi také pomáhal, tím že mi otíral čelo, kluk byl velký a protože mi odtekla plodová voda šel skoro na sucho ven, ale povedlo se
Dětská sestra byla taky hodná, všichni gratulovali a usmívali se (máme zachyceno na fotkách), při ošetřování byl se synem přítel a pak jsme ho měli cca 1,5 hod u sebe než mne zašili (nástřih jsem neměla, praskla jsem, protože jsem tlačila, kdy neměla). PA se mne na vše přišla zeptat, poté co nám syna odnesli, dostala jsem oběd a pak mne PA doprovodila do sprchy a pak společně s přítelem na pokoj šestinedělí, kde jsem měla zaplacený dvoulůžkový pokoj a opět všichni byli moc hodní, klepali při vstupu na pokoj, se vším poradili - s kojením, přebalením. Takže já jsem byla maximálně spokojená. Už když jsem rodila r. 1987 tak jsem dceru měla u sebe na pokoji, ale chování personálu bylo podobné jako v úvodním článku, teď se nic takového nekonalo a já jsem byla ráda, že jsem si porodnici u Apolináře vybrala.
 Hanka, syn 7 měsíců 
  • 

Re: Re: Porod u Apolináře v roce 2005 - takřka to samé 

(17.3.2006 21:31:26)
Rodila jsem loni v létě na Bulovce a jediné, co jí můžu vytknout, je poněkud zastaralé vybavení (ve srovnání např. s Podolím) a že už nefunguje CAP. I když porod neproběhl úplně podle mých představ (na poslední půl hodinu mě přesvědčili vylézt na porodní stůl, kde se mi přes kapačkou podaný oxytocin porod zastavil - přestala jsem mít kontrakce - a museli mě proto nastřihnout a tlačit na břicho), byla jsem nadšená z chování personálu jak na porodním oddělení, tak na oddělení šestinedělí. Cítila jsem se tam velmi příjemně, nikdo, včetně uklízeček, se na mě ani křivě nepodíval. Po porodu mi navíc dva lékaři na Bulovce(s odlišnými přístupy k porodu) byli ochotni věnovat svůj čas a rozebírat se mnou průběh porodu. Na jednu stranu ve Vrchlabí by se mi asi porod býval nezastavil, na druhou stranu lékařka byla moc šikovná, že zastavený porod zvládla jen s nástřihem a tlačením na břicho, bez použití kleští. Malého mi na břicho nedali, ale zřejmě jen z toho důvodu, že měl trochu problémy s dýcháním. Pokud budu znovu rodit (doufám, že ano), budu opět váhat jen mezi Vrchlabím a Bulovkou. Co jsem slyšela, u Apolináře automaticky nasazují kapačku s infuzí a připevňují monitor na břicho. Někomu to možná vyhovuje - má třeba větší pocit jistoty. Já bych tedy s pásy na břiše rodit nechtěla (všude jinde monitor jen chvílemi přikládají) a infuzi bych příště taky radši úplně vynechala.
 Blanka+Adámek 


Re: Re: Bulovka 100x ANO!!! 

(18.3.2006 21:09:39)
Heleno, ja mam Bulovku na belostnem seznamu - nemuzu jim nic vytknout, vsichni byli moc mili, na porodnim sale i na novorozeneckem oddeleni. Naprosto respektovali vsechny ma prani a vsechno, co se mnou delali mi dopodrobna vysvetlili, nemuzu si stezovat ani na to nejmensi. Jestli jeste nekdy otehotnim, tak rozhodne budu zase rodit tam!!! Blanka
 Jana 
  • 

Re: Porod v ÚPMD Podolí v roce 1998 s MUDr. Mrázkem jako za komunistů 

(19.3.2006 2:29:59)
Já jsem zažila podobný porod v roce 1998. Než jsem tam šla rodit, myslela jsem si, že doba hulvátů a porodnických diletantů je pryč. Mýlila jsem se MUDr. Kovařík, Velebil a spol. tam stále jsou.
 Evís+3 ks 


Re: Porod u Apolináře v roce 2005 - takřka to samé 

(21.3.2006 11:22:19)
Milá Zdeňko,
nechci se Vás dotknout, ale rodila jste opravdu U Apolináře??? Já jsem tam rodila začátkem dubna 2005. Přenášela jsem 14 dní a 3 dny mi porod vyvolávali. Takže jsem zažila mnoho porodních asistentek a lékařů, ale to, co Vy popisujete, jsem neviděla. Já jsem s péčí na porodním sále navýsost spokojená a a každému mohu tuto porodnice vřele doporučit. Rodila jsem jako prvorodička a nástřih mi nedělali! Přitom syn byl standartně velký 3,5 kg a 52 cm. Nevím, asi jste měla vážně smůlu, asi byste si měla stěžovat na konkrétní lidi. Zdá se mi škoda pošpinit jméno vyhlášené porodnice kvůli pár špatným lidem.
 Evís+3 ks 


Re: Porod u Apolináře v roce 2005 - takřka to samé 

(21.3.2006 11:23:54)
Milá Zdeňko,
nechci se Vás dotknout, ale rodila jste opravdu U Apolináře??? Já jsem tam rodila začátkem dubna 2005. Přenášela jsem 14 dní a 3 dny mi porod vyvolávali. Takže jsem zažila mnoho porodních asistentek a lékařů, ale to, co Vy popisujete, jsem neviděla. Já jsem s péčí na porodním sále navýsost spokojená a a každému mohu tuto porodnice vřele doporučit. Rodila jsem jako prvorodička a nástřih mi nedělali! Přitom syn byl standartně velký 3,5 kg a 52 cm. Nevím, asi jste měla vážně smůlu, asi byste si měla stěžovat na konkrétní lidi. Zdá se mi škoda pošpinit jméno vyhlášené porodnice kvůli pár špatným lidem.
 Michaela Trnková, 3děti 
  • 

Rok 1989, Písek 

(16.3.2006 11:59:35)
Asi nejhórší zážitek v mém životě!
Bylo mi 19, hrozně jsem se bála. Sestry - dodnes nepochopím, proč nedělali jinou práci, tato jim evidentně vadila.
Mám stejné zážitky jako ty, nezájem, posměch, ani malinká rada, úsměv ? To snad tenkrát bylo jen za peníze.
Před sedmi lety jsem rodila v Praze Motole.
Nic mi nechybělo, snad jen tatínek u porodu. Nechtěl.
Jinak vše v pořádku, na vše odpověď, milé slovo.
Omlouvat dobu už mě nbaví. Je to v lidech !!
 Ren, 1 brouček 
  • 

Re: Rok 1989, Písek 

(16.3.2006 12:31:54)
To, že je to hlavně o lidech je fakt - na druhé straně ty přístupy byly taky středověké ... Moje mamka mi vyprávěla jak rodila bráchu (1974) - tak ji nastřihli, ale nezašili, tehdy se dávaly kovové svorky (!!!), které se vytahovaly až při odchodu domů. Když rodila mě (1979), tak už sice zašívali, ale zase mě málem porodila na ulici, protože doktor na příjmu v 15.30 ji poslal domů, že to ještě nebude, mamka se nedala a zůstala tam a já se narodila v 16.15.
Já jsem rodila ve 2003 celkem 22 hodin a nikdo mi za tu dobu neřekl, že otravuju nebo zdržuju, PA byly velmi přívětivé, celou dobu mně povzbuzovaly, takže i když to trvalo tak dlouho, tak mám jenom příjemné vzpomínky.
 Amaaly 


Re: Rok 1990, 1991, 2003 Písek 

(17.3.2006 16:28:38)
Jak vidíte, mohu porovnávat. Lékaře jsem ve všech případech zahlédla pouze koutkem oka, u porodu byly jen sestry, a protože jsem naštěstí vždy byla bezproblémový případ, nestála jsem jim nikdy ani za slovo. I když naposledy vlastně na ultrazvuku ano, tam si mě Pan doktor náležitě podal proto, že jsem si dovolila nejít na amnio. Barvitě mi vylíčil ta nejrůznější postižení, která může mé dítě mít. Hned mi bylo lépe na duši.Poprvé i naposledy jsem byla na vyvolání a porodila jsem málem na pokoji. Poslední porod proběhl v koupelně na vyšetřovacím lehátku za přítomnosti 2 sester, malého jsem viděla až zabaleného (byla tam zima)...
Vždycky jsem ale narazila i na milé sestřičky, v tom se jich musím zastat.
Jinak jsem kromě toho, že je rozšířená doba návštěv a tatínek smí k porodu, jsem bohužel žádnou změnu nezaznamenala.
Ano, je to v lidech.
 Kač. ♀ + ♂ 


Já fandím Terezce 

(16.3.2006 12:34:24)
a věřím že až tahle Terezka bude přivádět na svět svoje miminko tak to bude pro ní nějrásnější chvíle z životě i když pěkně krušná ale krásná a nikdo jí to neude ničit:-)

Já to štěstí měla že to byl pro mě nezapomenutelný den je n v tom nejlepším.
Kačenka

 Martina 
  • 

Jak jsem rodila před 2 měsíci . . . . 

(16.3.2006 12:48:11)
Váš článek o Vašem zážitku při porodu mi připomíná můj druhý porod, který se konal před dvěma měsíci..
Narozdíl od Vás, kdy veškerá informovanost o těhotenstvích a porodech byla minimální, v dnešní době je tomu opravdu jinak. Stále však bohužel je pravda, že gynekologové nemají dostatek času maminkám zodpovědět řadu dotazů a mamky musejí čerpat informace z knih a jiných zdrojů a to by se mělo zlepšit.
Ale k samotnému zážitku... Moc se mi ani nechce na to myslet, protože je to vše ještě velmi čerstvé, ale někdy je lepší se z toho vypovídat. Tak tedy: Ve 40 týdnu těhotenství mne moje gynekoložka předala do péče gynekologickému oddělení FN v Ostravě. Tam jsem na poradnu docházela každý druhý den a to ještě dalších 14 dní. Se skutečností, že mé porodní cesty nejsou dobře připraveny na porod mne přijali k hospitalizaci a zároveň k indukci porodu. Celkem jsem se těšila , že budu mít vše za sebou a také na malého drobečka, kterého jsem tak toužebně čekali. Po zkušenosti s prvním porodem , jsem neměla žádné vážnější obavy co se týče porodního personálu. Přijali mne 28. 12. a po nástupu mi zavedli první tabletu. Ta mi nezabrala, tak jsem druhý den ráno dostala novou. Asi po hodině jsem cítila bolesti v podbřišku, které se do čtyř hodin změnily ve stahy. Byla jsem na oddělení intenzivné péče a čas jsem trávila na pokoji s maminkou v 7 měsíci těhotenství. Na porodní pokoj mě zatím nedávali, neboť nebyl čas, rodily se jiné děti. Ve čtyři hodiny jsem sestřičku upozornila, že mi bolesti ustupují.V 17 hodin mi lékaž zavedl třetí tabletu a já se přesunula na porodní pokoj (sál). Bolesti se zakrátko znovu vrátili a já jsem volala manželovi, že může za mnou přijet. Přijel asi za hodinu a to jsem už v bolestech ( křížových), seděla ve sprše na balonu. Jak ráda jsem byla, že jsem ho tam už měla. Od té doby co přijel, se porodní asistentka ztratila a přišla mi občas změřit záznam. když se mně na něco ptala, tak vždy, když jsem měla stahy. Já jsem ji v posunkách dávala najevo, že teď ji nemohu odpovědět a ona s arogantním obličejem nechápala co to dělám a proč tak vyvádím. Však je to jen porod a bolesti mají všichni , ikdyž ne křížové. Ze sprchy jsem takřka nevycházela a manžel mě trpělivě držel za ruku při každé kontrakci. Téměř jsme nemluvili. Když sestra po dalším nahlédnutí do sprchy viděla, že mne manžel drží za ruku, s nevolí "štěkla". "To Vás musí pořád držet za ruku, at si vezme masážní houbku a masíruje vám záda". Ano, už ji na mě vyzkoušel a mohu říci, že to bylo ještě horší, než když se mne nikdo nedotýkal. Abych to zkrátila... do narození syna, který se narodil 30.12 v 1:50 ráno jsem vyslechla tolik nechutných slov od této "asistentky", ž ena ně nezapomennu do smrti. (např. když mi nevadilo so dělat chlapečka, nesmí mi vadit i porodní bolest nebo jestli jsem u toho také vyváděla). Manžel v šoku nemohl ani mluvit a já v bolestech ani myslet. Až později mi vše doslo a dost to bolí doteď. Snad jen to mne těší, že doktor, který rodil mého syna mi po porodu řekl, že jse měla těžký porod a že jsem dobrá rodička. Důležité ale je, že se mi narodil zdravý a krásný syn a to je přece to, proč my mamky vydržíme snad vše. Můj osobní názor, který nikomu nevnuciji je, že chování personálu u porodu není věcí v kterém roce jsme která rodila, ale na samotných lidech a jejich přístupech k jiným.
Paní Ivo, Vám přeji, at se Vám vysněné miminko narodí a lepší zkušenost, kterou jste měla před 17 lety vy nabo já před 2 měsíci.
 Jana, tříměsíční syn 
  • 

porodní baba jaga 

(16.3.2006 13:37:22)
Musím přidat reakci k Vašemu příspěvku, konkrétně k tomu, co Vám u porodu řekla porodní asistentka. Když se rodila kamarádka mé sestry, PA řekla její matce ležící na porodním stole následující (omlouvám se, je to velice vulgární, ale právě o tu neuvěřitelnou vulgaritu, slovní i významovou jde) "Mrdalas tak trp". Musím říct, že když mě to moje sestra řekla, byla jsem naprosto konsternovaná. Opravdu si nedokážu představit co bych v její kúži dělala já. Předpokládám, že s nohama uvázanýma k porodnímu stolu, s kontrakcema, asi nic. Nejhorší je, že něco takového se člověk doslechl od těch, na jejichž pomoc byl odkázaný. Naštěstí při porodu mého vlastního syna, jsem nepotkala snad jedinou nepříjemnou PA nebo lékaře. A to jsem rodila dva dny, porod mi vyvolávaly, samotná doba tlačení na koze střídavě s porodní stoličkou trvala osm hodin a nakonec stejně museli použít kleště. Takže opravdu vyčerpávající porod, ale vedle mého manžela, mi byl zůčastněný nemocniční pesonál skutečně oporou.
 alzběta, 1synek, 1 dcerka 
  • 

člověk se musí ozvat 

(17.3.2006 20:36:42)
Já myslím, že v takovém případě se člověk musí ozvat. Je jasný že nemůžete hned v porodních bolestech, ale potom. Ústně třeba primáři nebo písemně k řediteli nemocnice. Ono se nic nestane a nic nevyšetří , ale jen když na ně budou přicházet takovéhle stížnosti, dají si ti dotyční pozor. Prostě kapka ke kapce, stížnost ke stížnosti, protože vulgaritu ani přepracovanost neomlouvá.
Alžběta
 Katka 
  • 

Re: Jak jsem rodila před 2 měsíci . . . . 

(16.3.2006 13:40:15)
Tedy Martino, je mi do pláče jen když to čtu. Mám čtyřměsíčního chlapečka, manžela, který sice u porodu byl, ale myslím, že to byla chyba, ale na druhou stranu, úžasný doktor, porodní asistentka inteligentní mladá holka, která se mnou jednala jako s inteligentní normální ženou/holkou :) a i když porod byl těžký, vypadalo to, že to mimčo nezvládne, pak že to nezvládnu ani já ... ale skončilo to kleštěma a živou maminkou i dítětem a možná je to divné, ale ráda na to vzpomínám. Chování lidí kolem bylo tak úžasné, že ta vzpomínka je krásná.

Myslím, že lidi kolem jsou opravdu to nejdůležitější.
 IvanaJ 


Re: Jak jsem rodila před 2 měsíci . . . . 

(16.3.2006 16:14:51)
Martino,
nedá mi to a musím reagovat. Rodila jsem před 6. měsíci právě ve fakultce v Ově a nemůžu si porod vynachválit. PA byly úžasné, dr taky. Taková pohoda to je opravdu zážitek. Byla jsem tam i celkem dlouho hospitalizovaná kvůli riziku předčasného porodu a dodnes na ten pobyt tam a hlavně lidi ráda vzpomínám. Vděčím jim za to, že mám krásného a hlavně zdravého chlapečka. Je to opravdu jen a jen o lidech. Nechci se nikoho zastávat, ale někdy si maminky taky nevidí do žaludku a to si přeberte jak chcete.
 Martina 
  • 

Re: Re: Jak jsem rodila před 2 měsíci . . . . 

(16.3.2006 17:34:06)
Milá Ivano,
Dříve než začnete soudit, tak bych Vám řekla jen ještě takový malý dovětek, který jsem nedodala. Dříve než jsem se nechala přijmout na gynekologické oddělení oné fantastické nemocnice, jsem si od kamarádek a známých pozjišťovala která nemocnnice je na tom jak se říká nejlépe, kde je dobrý personál, vybavení aj. Našli se tací, kteří mi FN Poruba vymlouvali, jiní chválili. Rozhodnutí bylo na mne. Proto jsem neváhala a využila možnou prohlídku celého porodního oddělení. PA , která mne, manžela a dceru provedla a zodpověděla řadu dotazů byla tak příjemná, oddělení opravdu pěkné, že jsem se na místě rozhodla rodit tam. Jaká byla má radost, když v první době porodní jsem měla na směně zrovna tutéž asistentku. Jen ovšem do té doby, než mě převezli na porodní sál a směna se v 18 hodin měnila. K tomu porodu samému bych chtěla dodat toto, že PA ,která většinu času byla bůh ví kde neměla opravdu ani čas vyslechnout fakt, že miminko už tlačí. Měla svou verzi, že rodit se hned tak nebude a zase odešla. Za pět minut jsem s pláčem prosila manžela , ať pro někoho zajde, že už rodím. Po nějaké chvilce došli i s lékařem ( mimo jiné příjemný doktor) a já jsem na první stah porodila syna. Syn byl celý modrý od toho jak chudáček chtěl ven a jedna asistentka neměla čas. Nevím, proč bych si podle Vašich slov neměla vidět do pusy. Já jsem té asistence ninkdy nic špatného neřekla ( možná jsem i měla). A podle mého názoru by každý profesionál měl býti profesionálem a své pocity a nálady si nechat doma. Věřte, že bolest se nedá měřit a nesuďte nikdy nokoho za to jak ji prožívá. Svým příspěvkem neodsuzuji nemocnici jako celek nebo doktory či jiné sestry, ale jen jednu nevychovanou, sprostou a náladövou PA. Pro mne byl tento zážitek natolik ošklivý, že být prvorodička, tak se zdráhám jestli počít druhé dítě či nikoli. Příjemný den.
 Ivka-autorka článku 
  • 

Re: Jak jsem rodila před 2 měsíci . . . . 

(16.3.2006 17:21:05)
Milá Martino,je mi moc líto,že jste něco takového zažila teď v této době.Ach jo-Myslím,že bych si na tu asistentku stěžovala,ale ono to je těžké já vím,člověk je rád ,že už to má za sebou,ale zase podle toho co tady čtu,vás svým odporným přístupem okradla o to krásné co jste mohla mít-a to vzpomínky.Tenkrát,když se odehrál můj příběh,budiž,PA to braly jako nutnou práci,nebyli takové informace jako teď a hlavně-člověk si nemohl nijak vybírat,šel většinou do té porodnice kam patřil-a z toho taky vyplývala ta neochota a protivnost.Já šla rodit jinam-protože jsem se ze zmíněných důvodů nenacázela v době porodu doma-a taky jsem si pěkně vyslechla-dodnes bych jim vlastně měla být vděčná,že jsem se nemusela vydat na tu 200km cestu a nechali si mně tam.Asi je potřeba i dneska si předem od někoho zjistit,jaké má s dotyčnou porodnicí zkušenosti.A vám nezbývá než popřát,aby vaše špatné vzpomínky vybledly a mohla jste mít jen radost z miminka.Iveta
 Lenka, Lucinka (10/05) 


sestry jsou důležitější než doktor....  

(17.3.2006 15:37:44)
Rodila jsem před pěti měsíci v Kolíně. Dorazili jsme s manželem do porodnice, kde nás velmi nevlídně přivítala sestra. Štěkala na nás od samého začátku. Když jsem řekla, že mám 37tt a stahy po pěti minutách, ale voda ještě neodtekla, skoro mi zabouchla dveře před nosem. Pravila: "to ještě není k porodu, 37tt je brzy. Počkejte si!" Nechala nás čekat skoro 20 minut na chodbě před oddělením. Pak zavolala jen mne, i když jsem chtěla manžela s sebou nepustila ho a řekla ať jede domů, že stejně rodit nebudu. No, byla jsem i v těch bolestech naštvaná. Rozhodovala bez doktora, posléze do vyšetření neustále mluvila. Prostě hrůza... Manžel naštěstí neodjel a čekal na chodbě. Rodila jsem ještě ten večer :-)) Sestřička opravdu důležitější než doktor :-)
 Hanka 
  • 

Ústí nad Labem 

(17.3.2006 16:50:48)
Volila jsem mezi Mostem, Vrchlabím a Ústí nad Labem.Nakonec jsem rodila v Ústí a přesto, že mne rodila mladá doktorka a já měla strach z mála zkušeností s porodama, byla jsem strašně spokojená. Celý průběh porodu byl bezva - taky hlavně díky porodní asistentky, která tam se mnou byla 90% času a byla skvělá, milá, vstřícná. A při zašívání, které jsem vůbec necítila jsem už vesele obtelefonovávala příbuzné a známé a sdělovala jim tu novinu.Miminko mi hned po porodu hned na břicho nedali, zato ho ošetřovali pořád přede mnou (manžel při tom pořizoval první fotky), říkali co s ním dělají (testy Apgar skore) a pak mi ho hned přiložili k prsu. Byla to taková krásná chvilka - jen naše.Takže další volba - zase Ústí (tedy pokud budu mít podruhé to štěstí).
 Danus 
  • 

Re: Jak jsem rodila před 2 měsíci . . . . 

(20.3.2006 8:27:47)
Jsem zaskočená,tím,že i dnes se děje to ,co jsem myslela,že je věcí doby,ale je to asi v lidech,a navíc na fakultce?Přečti si můj článek-Danuš.Taky křížové bolesti u obou porodů,ovšem u toho druhého se to dalo líp zvládnout-personál,atmosféra..Navíc,že si to dovolili,za přítomnosti manžela,tak co potom rodička samotná..
 Danus 
  • 

Re: Re: Jak jsem rodila před 2 měsíci . . . . 

(20.3.2006 8:31:28)
Reakce na článek pro Martinu
 ivet,3 deti 
  • 

konec zlym casum 

(16.3.2006 14:27:55)
Me prvni dite jsem rodila pred 11 lety a kdyz jsem cetla tvuj pribeh,docela mi pripomnel muj prvni porod.Napriklad komentar doktora pri siti,proc mi tady skacete dva metry do vysky a jine nechutnosti.nastesti se doba posunula kupredu a pri porodu pred 6 lety jsem neverila svym ocim a usim.vsechno se zmenilo k lepsimu.No,otce tretiho ditete jsem vymenila za zodpovednejsiho a treti dite jsme rodili spolu a je to nezapomenutelny zazitek.Jestli se Ti podari ten zazrak,urcite to uskutecni.Hodne stesti.Iveta,Ostrava 31 let.
 Ivka-Autorka článku 
  • 

Re: konec zlym casum 

(16.3.2006 17:38:40)
Ahoj Iveto-díky za příspěvek.To šití bylo naprosto stejné-ještě se pak nodoktor divil slovy-to vás přece nemůže bolet..no bolelo a dost.Jinak díky za přání,doufám,že se to už brzo uskuteční a já budu moct plánovat porod s tatínkem v nějaké porodnici s hodným personálem:-)Taky Iveta
 Ivet 
  • 

Re: Re: konec zlym casum 

(17.3.2006 13:10:11)
Ahoj Ivko,děkuji za to,že ses ozvala.Předevčírem jsem neměla moc času na delší odpovědi.Ono toho bylo mnohem víc,ale u prvního porodu se člověk tak moc těší na to maličké,že je schopen neslyšet spoustu věcí a když už ano,tak to máš zafixovaný v mozku snad napořád,já jsem si říkala,že největší štěstí je ten malý drobeček,pro který si tam vlastně jdeš.Ted jsem si zpětně vybavila,že když už jsem byla ve fázi tlačení na koze,tak tam stála nějaká uklízečka a koukala se na muj porod jen tak,jako na nějaký představení,no a doktor,o něm ani nemluvím,protože to byl čerstvý absolvent a tvářil se jako by snědl všechnu moudrost světa.Když se konečně uráčil dobelhat z přerušeného obědu,byl schopen mi akorát hupsnout na břicho a při šití dělat opičky.o tom už jsem se zminila.Všechnu práci odvedly porodní asistentky.Jak mi v tu chvili pomohlo třeba obetření vyschlých rtů nebo pohlazení.Ted trochu odbočím.Ke svým dvěma porodum se mi nepodařilo přesvědčit bývalého muže,aby tam šel.Tak jsem si to vynahradila ted potřetí a bylo to bezva.Sice jen seděl a byl malem na mrtvici,ale ta samotná přítomnost,to mi děsně pomáhalo.měli jsme pronajatý porodní pokoj a v podstatě jsme tam byli uplně sami.Občas mě přišli zkontrolovat.Ovšem legrace začala v okamžiku,když už jsem ležela na koze a začala jsem tlačit a říkám příteli at už jde pro doktorku,že už tlačím,on pořád nic.Ríkam mu to podruhé,potřetí už zařvu.Chudák,byl zařezanej jak pařez.Ale pro mě to byl překrásný pocit,který si člověk uchová nadosmrti.Tak jo Ivko,měj se krásně a papa Ivet
 Hanka72 


Změny??? 

(16.3.2006 14:55:58)
tak mi to nedá a musím přispět svojí troškou do mlýna:-)
Své třetí mimčo jsem povila před necelými 4 měsíci a to v té samé porodnici jako předchozí dvě-v Kladně
První jsem měla v 18-ti letech,v roce 1990-no co budu povídat,nevěděla jsem vůbec nic.Doktorka v poradně mě pořád předpovídala velký mimčo,byla jsem kvůli tomu 5x na UZV-no syn měl 3,25kg:-)
Na příjem do porodnice jsem se dostavila v 8 hodin večer,doktor mě prohlédl a sdělil mně,že to k porodu nevypadá,ale že mám vyšší tlak,tak že tam zůstanu.Přišla sestra-generál...a už se sypaly povely-svlíknout,klystýr,lehnout-no dodneška to mám v živé paměti.Naštěstí se syn narodil za 2 hodinky-ve 22.20-trochu jim ta předpověď nevyšla.Co se týká kojení,nikdo nám nic neporadil,možná i díky tomu byl syn ve 3 týdnech na UM.V roce 1993 se mi narodila dcera-opět stejný scénář...miminko je moc velké,bla,bla,bla.No už jsem to brala s rezervou-dcera měla 2,95kg.
Nyní při třetím mimču-to byla prostě pohádka-vše v pohodě,doktorka mi vysvětlila vše co jsem chtěla vědět(i když jako ostřílená rodička toho moc nebylo:-)),předporodní kurzy skvělý,manžel se mnou mohl chodit na vyšetření i na UZV-taky si to náležitě užíval.Pouze mě mrzí,že jsem musela rodit akutně císařem-hrozně jsme se těšili na to až naše malá vyjukne na svět.Ale bylo to v zájmu mého zdraví-měla jsem eklampsii.V porodnici bezva sestřičky-jak na dětskym tak na šestinedělí-manžel mohl kdykoliv přijít podívat se na malou-nemohla jsem jí kvůli komplikacím mít 4 dny u sebe,ale kdykoliv nás za ní pustili.
Musím říct,že bych si klidně pořídila ještě jedno miminko,takovou pohodu jsem fakt ještě nezažila

 Iva, Viki (8/05), Áda (1/08) 


poloha na zádech - nejen kdysi 

(16.3.2006 15:12:25)
Ahoj holky,

rodila jsem ve Francii v srpnu 2005. Poloha v leže na zádech je tu povinná, přesněji řečeno, jediná možná. Navíc povinný epidurál a nástřih, vzhledem v poloze miminka - porod KP. Chování personálu na porodním sále vynikající, dorazili jsme při otevření na 4 cm, v 1.30 ráno, malý se narodil v 9.15hod. Na oddělení pro šestinedělky jsem zažila sestřičky velmi příjemné (většinou mladší), neurální a velmi nepříjemné (starší garda). Do Česka se jednou určitě vrátíme, ale docela ráda bych si odrodila tady :-)))

Iva
 Hanka 
  • 

Zážitek z dnešní doby a podobný 

(16.3.2006 15:28:20)
asi nebude vyjímkou. Rodila jsem v roce 2000 a dodnes nechápu proč byl takový problém abych rodila v poloze která vyhovuje mě (a to na zádech rozhodně nebylo). Nebudu se o tom rozepisovat, psala jsem to kdysi v jiných dikusích.
Největší výhrou by podle mě bylo mít vlastní porodní asistentku, která by rodičky provázela celým těhotenstvím včetně porodu. Spoléhat se na to, že se personál porodnice nebude potýkat s osobními problémy a náladami mi přijde strašné. Mě to cizí prostředí mezi uplně cizími lidmi strašně vadilo.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Proč si nestěžujete? 

(16.3.2006 15:30:13)
V rámci této diskuse jsem přečetla několik příspěvků, ze kterých mi běhal mráz po zádech - opravdu bych nevěřila, že takovéhle jednání porodního personálu je možné. Proč si ale nepostěžujete v porodnici, kde problém nastal? Já chápu, že vypovídat se z toho v diskusi je prima, to ale porodnici nijak nenapraví. Každý člen personálu, který se chová neadekvátně (no prostě jako prase), má svého nadřízeného, každé oddělení má svého přednostu či jak se tomu říká a každá nemocnice má ředitele. Já nedokážu odhadnout, jak se stížností budou nebo nebudou zabývat, ale za pokus to určitě stojí. Chápu, že při porodu člověk moc energie do hádek nemá, ale dozvědět se, že jsem mr..la, tak ať trpím, ví to, jen co se oklepu, ředitel(ka) nemocnice.
 Xantipa. 


Re: Proč si nestěžujete? 

(16.3.2006 16:57:24)
Markéto, žasnu, jak jsi naivní. Před 17ti lety jsi mohla si jít stěžovat tak leda na nádraží.
I když nevím - dneska to je taky tvrzení proti tvrzení. Už vidím, jak porodní asistentka řekne řediteli - no bože, tak jsem jí dala pár facek či byla sprostá jak dlaždič.
Tvrdila by, že to není pravda, naopak by sehnala pár svědectví, že jsi byla hysterická a teď ještě lžeš.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Proč si nestěžujete? 

(16.3.2006 17:09:12)
No, já jsem samozřejmě nemyslela jít si stěžovat na něco, co se stalo před 17 lety, ale na to, co se děje teď. Ano, je to tvrzení proti tvrzení, ale domnívám se, že dobrý ředitel (přednosta atd.) se nad stížností přinejmenším zamyslí, a pokud jich bude více, začne i něco dělat. Když si moji klienti stěžovali na některé moje asistenty, taky jsem to řešila, i když někdy ne hned po první stížnosti.
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Proč si nestěžujete? 

(16.3.2006 17:20:49)
Markéto, bohužel Ti musím oponovat. Ne vždy to tak funguje. Já s manželem jsem si stěžovala na průběh porodu, kdy díky naprosté laxnosti sestry a snad nezkušenosti lékaře jsem málem zemřela. Nebudu to rozepisovat, nicméně velmi dlouho se mi ani nepodařilo z nich vymámit záznam o porodu a když se to konečně podařilo, tak světe div se - žádné komplikace tam nebyly, žádné bezvědomí, žádné čištění bez anestezie, vůbec nic, naprostá pohoda - byly změněné záznamy. Připomínám, že u porodu manžel byl. Ale zřejmě jsme oba byli u jiného porodu než u toho, ke kterému se vztahovala stížnost. Nakonec jednání u ředitele nemocnice vyvrcholilo tak, že ředitel familiárně poplácal manžela po zádech a pronesl - proboha chlape, co byste ještě nechtěl - máma žije, kluk taky a jaký je to pořádný kousek, oba jsou zdraví, tak co chcete. Můžese si to prubnout znovu, třeba to bude lepší.
My to prubli, ale naštěstí jinde.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Proč si nestěžujete? 

(16.3.2006 20:15:56)
Xantipo,
je to otřesné, co popisuješ. Přesto patřím k těm "naivkám", co věří, že má smysl si stěžovat, i když si to zvenku vypadá, jakože stížnost vyšuměla do ztracena a nic se neděje. Prostě věřím, že ve většině případů /neříkám, že zrovna v tom vašem také/, se něco uvnitř pohne a změní. I když to navenek není vidět nebo alespoň ne hned.
 MirkaV 
  • 

Re: Re: Proč si nestěžujete? 

(18.3.2006 9:54:22)
markéta má pravdu, je třeba na takové jednání upozornit. To, že takové asistentky ještě snad existují (t.j. vulgární) je chyba i těch, co to přejdou bez řešení. Opět se ptám jak u mnohých dalších příspěvků - proč paní neuvede jméno asistentky, která se k ní tak chovala? Já při těchto anonymních stížnostech mám pocit, že si autorka vymýšlí a jméno neuvádí proto aby se nedostala do konfrontace s jinými, kteří asistentku znají a mohli by ji hájit.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Proč si nestěžujete? 

(18.3.2006 10:18:57)
No, mám za sebou tři porody, ale z první porodnice neznám JEDINÉ jméno. Nebylo zvykem, aby se tam někdo představoval a i když někteří lékaři nosili vizitky, tak já se svými dioptriemi na nich viděla prd A popravdě řečeno při porodu jsem měla jiné starosti, než z někoho páčit jeho jméno. A proč jsem si jméno nezjistila dodatečně? Dobrá otázka - já i manžel jsme to u primáře oddělení zkoušeli nezávisle na osobě (aniž by jeden věděl, že to ten druhý taky zkouší). Manžel se dozvěděl, že si vymýšlí, já se nedozvěděla nic. Ale jo, asi kdybychom to nevzdali a otravovali, otravovali, otravovali, tak bychom se nakonec něco dozvěděli. Nicméně já na to neměla čas ani náladu, jenom jsem si podruhé líp pohlídala, kam že to vlastně jdu rodit. Nedala jsem na to, co o porodnici říkají lékaři a asistentky, kteří v ní pracují, ale poslouchala jsem, co si o ní říkají maminy. Mluvím o době cca pět let nazpátek.

Na druhou stranu zas musím říct, že některé z věcí, na které jsem si stěžovala, se v nemocnici už změnili, jak jsem tak z těhle stránek zjistila. Takže věřím tomu, že úplně k ničemu ta stížnost nebyla a jsem pro, aby si rodiče stěžovali. I když v první chvíli to může vypadat beznadějně, že stížnosti nikoho nezajímají...

S.+++
 MirkaV 
  • 

Re: Re: Re: Re: Proč si nestěžujete? 

(18.3.2006 12:49:16)
To já jsem v Brně dostala upomínkovou ceduli, kde bylo napsané kolik Marťa vážil , měřil a kdo mu pomáhal na svět.Asistentky, když se střídaly, tak mi odcházející přišla představit nastupující. Ale možná je to taky novinka (M se narodil 2004).
Tak nějak mi přijde z těch příspěvků, že v Praze je to drsnější(viz historky z apolináře)- asi velkoměsto kazí lidi a jejich přístup.
 Ivka-Autorka článku 
  • 

Re: Druhé mimi po 18 letech 

(16.3.2006 17:47:50)
Milá Madelaine.mohla bys mi prosímtě napsat-nejlépe na emil?Zajímalo by mně jak to bylo s těmi hormonony.To ti je doktor sám navrhl?a popřípadě jaké.Já byla dneska na kontrole po laparoskopii,tam bylo vše v pořádku,tak ted už jen dohnat partnera na spermiciogram-nebo jak se to jmenuje..A prý pokud to bude i u něho v pořádku,tak následuje umělé oplodnění..Připadá mi to to docela přečasně zbytečné.Navíc o žádných hormonech,které by mohli pomoct ani slovo..Budu vděčná za odpověď.Díky Ivka
 januska.1 


Re: Re: Druhé mimi po 18 letech 

(16.3.2006 23:33:43)
Ahojky,tak já mám zkušenost s porodnicemi v rozmezí 18 let.):První dítě jsem rodila ještě v Londýnské.No, PA i mladá lékařka docela ušly,ale šestinedělí opravdu nic moc.Děti nosily jen na kojení,na pokoji nás bylo asi 6 a soukromí žádné.Druhou dceru jsem rodila na Bulovce a i když to bylo za totáče byla jsem celkem spokojená.Pokoje po třech,tehdy nově vybavené,PA moc fajn,hodně si se mnou povídala a doktor celkem příjemný,dokonce i přistoupil na některé mé požadavky.Návštěvy se ale odehrávaly jen přes kameru.
Třetí dítě se narodilo u Apolináře,bohužel o 2 měsíce dříve a ještě císařem,takže to nebyl klasický porod.Ale všem tam musím poděkovat,jelikož syna vypiplali z nejhoršího a zachránili mu vlastně život.Byla jsem tam 2 měsíce,takže prostředí jsem poznala dost dobře a i když něco by se také dalo vytknout,péče o novorozence je tam na dobré úrovni.
 Manka+2 
  • 

Re: Re: Druhé mimi po 18 letech 

(17.3.2006 13:04:52)
Milá Ivčo,
moc mě mrzí, že jsi měla tak špatnou zkušenost s porodnicí. Myslím, že zde nehraje roli doba, ale lidé. Já prvně rodila před téměř 18 lety na Kladně a zdá se mi, jako bych žila v jiné době než ty. Pravda, že na porod moc ráda nevzpomínám, měla jsem převážně křížové bolesti, které porod moc neurychlovaly a syna jsem rodila téměř 40 hodin. Měl dost velkou hlavičku a v závěru mě PA nalehla na břicho a pomohla mi při tlačení - nebylo to moc příjemné, ale pomohlo to. Závěrečné šití už byla procházka růžovým sadem. Během mého pobytu na hekárně a na sále se vystřídaly tři směny, a kromě jedné starší sestry, byly všechny sestřičky milé. Rodila jsem po půlnoci , a ráno jsem už synka měla u sebe na pokoji. Už v roce 1988 byl v Kladně zaveden rooming-in a byly jsme 2 maminky + 2 miminka na pokoji. Návštěvy tatínků a příbuzných na chodbě. Co mě vyloženě vadilo, byla strava - mleté maso na česneku 1. den po porodu.
Dceru jsem rodila o 6 let později ( už po revoluci ), stejný zážitek, jen o pár hodin kratší porod.
Škoda, že se nepoužíval epidurál, dle informací by mi pomohl k rychlejšímu otevírání.
Teď jsem potřetí těhotná, tak jsem zvědavá, co mě čeká ???
Manka
 DENISA 
  • 

Re: Re: Druhé mimi po 18 letech 

(23.3.2006 15:06:14)
Ivko, mam pro tebe drobnou radu, ktera v pripade mych nekolika kamaradek zafungovala. Moje kamaradka byla v situaci - nepravidelny menzes, hormony ne zrovna v poradku a manzel spatny spermiogram. Doktor ji doporucil lecbu hormony, ale nez k tomu doslo, koupila si na doporuceni dalsich SARAPIS - 100% prirodni bylinkovy pripravek, urceny hlavne zenam v prechodu, proti bolestem pri menzes apod. No a 1 baleni a bylo vystarano. A nemusela si telo zatezovat hormonalni lecbou. Tak to muzes vyzkouset-najdes v kazde lekarne.
 Lucie 2006 po 16 letech 
  • 

Z Čech mám stejnou zkušenost  

(16.3.2006 16:25:22)
Když si to tak čtu, tak je (a bylo) v Čechách ještě stále příliš těch, kteří se vyžívají v tom, odreagovávat si svojí životní resp. pracovní frustraci na těch, kteří se díky momentální indispozici nemohou bránit. Nebo na ostatní resp. jejich pocity kašlou. Rodila jsem ve 20ti 1990 v Praze-Podolí a do dneška nezapomenu, jak mi nikdo nevěřil, že budu rodit. Tak mi (v porodních bolestech a noční košili) dali do ruky různé žádanky na vyšetření (těhotenská cukrovka, ultrazvuk, apod.) Stála jsem v čekárně s ostatními maminkami "zvenku" a omlouvala se za svoje chování, když jsem měla stahy. Zkusila jsem poprosit sestřičku z ultrazvuku, jestli bych nemohla předběhnout, ale vysledek byl, že jsem na řadu přišla jako poslední v prázdné čekárně. Pan doktor zkonstatoval, že rodit nebudu a potvrdil, že můj syn bude holčička. Abych to zkrátila, na hekárně si mě potom taky nikdo moc nevšímal, když mi praskla voda, dostala jsem vynadáno od uklizečky, že právě vytřela a že jí ze mě bolí břicho. Doktory a sestry jsem celou dobu slyšela ze sesterny, někdo měl narozeniny a tak dělali, jako že mě neslyší, když jsem na ně volala a zvonila (nakonec se ukázalo, že to byl porod tak na císařský řez a po porodu na mě resp. nasledky svolali konzilium). Nakonec přišli, konstatovali, že už tedy jo, ať si vezmu tašky a jdu na sál. Jo a po porodu mě tam zapoměli (řekli mi, že mám ležet, tak jsem ležela, zhasli, zavřeli a zapoměli), našli mě, až když neměli nikoho na krmení). Manžela poslali mezitím domu a nikdo mi neřekl, že tam vůbec byl (přijel ze zahraniční cesty dřív, protože mu volali příbuzní). Po 15 letech jsme zatoužili po miminku a nic. Tak jsem se snažila pana doktora přesvědčit, že by možná pomohla laparoskopie (ony ty záněty v průběhu života umějí své). To odmítl s tím, že by rovnou udělal umělé oplodnění (to dělá jeho známý na soukrom klinice). Do toho nechtěl jít manžel, tak jsme vyrazili do Německa (je Němec). Tam mi laparoskopii doporučili. Pobyt v nemocnici byl jako dovolená v ozdravovně, dostala jsem do ruky menu a před operací mladého ošetřovatele k ruce, který mě přivítal slovy: Jsem zde, abyste se cítila dobře. Vše dobře dopadlo a dnes jsem ve 4 měsíci. Odstěhovali jsme se do USA,kde budu rodit. Ale zkušenosti odtud, to je asi na jiný článek. Zažila jsem si už i pohotovost v nočním Detroitu, ale ať už se dělo co se dělo, na personálu bylo vydět, že ještě stále něco k lidem kolem sebe cítí, i když už toho tolik zažili.
 Ivka-Autorka článku 
  • 

Re: Z Čech mám stejnou zkušenost  

(16.3.2006 17:28:32)
Moc děkuju za příspěvek a upřímně závidím:-)a hlavně přeju zdravé a krásné miminko.Mně na laparoskopi pan doktor poslal skoro hned-v podstatě mi to vnutil-ještě jsem chtěla pár měsíců počkat,ale vzhledem k věku..až na operačním sále mi jedna doktorka řekla,že co tam dělám,že je to drahá operace a pokud nebyl partner nejdřív na spermiogramu-nebo jak se to jmenuje.Ale to jsem se dověděla až s jehlou v ruce a nohama nahoře,na operačním sále.No ale jinak se ke mně chovali moc hezky.tak mi prosím pošli sem na Moravu trošku té těhotenské energii-ať se taky nakazím:-)Aho Iveta
 Xantipa. 


došlo i na facky 

(16.3.2006 16:51:59)
Mé kamarádce dokonce porodní asistentka nafackovala, když si "dovolila" vykřiknout. Prý - "teď máš aspoň důvod řvát, to by tak hrálo, aby se tady vyřvávalo jak na lesy, při tom jsi asi neřvala, že jo" - to řekla, když jí vrazila pár facek.
Bylo to před 17ti lety.
 Jana 
  • 

Re: došlo i na facky 

(16.3.2006 16:59:56)
Hm, tak to bych jí to asi vrátila. Zase tak mimo jsem nebyla, abych to nezvládla.....
 Xantipa. 


Re: Re: došlo i na facky 

(16.3.2006 17:13:12)
Jano, já se obávám, že tyhle typy /myslím fackující sestry/ mají dobrý nos na to, komu ji dát a komu ne. Já osobně bych si něco takového taky nedala líbit a co bych inkasovala, to bych bez přemýšlení vrátila možná i s přídavkem. Ale má kamarádka je bohužel něco úplně jiného. Je to takové jemná naivní duše.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: došlo i na facky 

(16.3.2006 18:12:36)
Jo, Xantipo, asi to tak bude. Soudím to pouze podle svého a nedochází mi, že ne každý by to tak řešil. Možná proto je teď výhoda mít u porodu partnera nebo dulu, aby (mimo jiné užitečné věci) odstrašovali tyhle porodní baby Jagy :-)
 Libushe+3 


Sentimentalni pripominka. 

(19.3.2006 4:18:45)
Pri cteni techto prispevku se mi chce zvracet. Ted uz se radeji ani nebudu ptat sve matky, jak me rodila pred 30ti lety. Jeste bych si to vycitala co musela se mnou zazit. BOOOZZEEE to je hruza.
 Jana038 


Rok 2000, FN Motol - přesto trošičku podobné 

(16.3.2006 18:25:02)
Já jsem svou první dceru rodila v roce 2000 v Motole. Samozřejmě, byla jsem na tom o mnoho líp než Ty před 17lety, ale pár věcí bylo podobných. V noci jsem si myslela, že mi odtelkla voda. Vzbudili jsme švagrovou, ta řekla, že klidně máme vyrazit. Manžel mě tedy odvezl do porodnice, tam mě prohlédli a řekli, že to voda nebyla, že ani stahy nemám pravidelné, tzn. že to jsou jistě poslíčci a mám odjet ještě domů. Že porod může začít "naostro" klidně i za několik dní. Poslušna doporučení lékařů, odjela jsem zpět. Ne tedy domů - pro jistotu jsme se dva týdny před termínem nastěhovali k mojí tchyni, abych nebyla doma sama. Švagrová už NAŠTĚSTÍ neusnula a divila se, proč nás vrací. Cestou jsme totiž ještě zajeli opravdu domů (20km od bydliště manžela rodičů a švagrové) pro Oddací list (který po mě chtěli při příjmu v porodnici předložit, prý jinak dítěti nevystaví Rodný list). To už jsem začala mít i stahy, ale pravidelné nebyly nikdy. Švagrová poradila, ať zavoláme do porodnice a zeptáme se, máme-li už přijet. Odpověděli mi: "paní, my víme, vy už jste tu byla, to opravdu nemá cenu, když stahy nemáte pravidelné, jsou to jistě poslíčci". Přeci jenom jsme ale vyrazili. Mezitím se tam naštěstí vyměnila noční služba za ranní, znovu mě prohlédli a ptali se, jestli mi opravdu ta první služba řekla, že plodová voda to nebyla. Na moji odpověď, že ano, lékař řekl: "to je zajímavý, já tady žádnou vodu nevidím". A že už je to akorát. No a klasika: manžela nechali čekat na chodbě, mně dali klystýr, nahnali mě do sprchy. Když jsem klystýr neudržela tak dlouho, jak si sestra představovala, taky jsem dostala vynadáno. Udělalo se mi špatně i od žaludku, oboje se stihnout nedalo a tak sestra dodala, že "to snad není možný, to už jste dneska druhá, to si uklidíte". Naštěstí přišla uklizečka (asi) a uklidnila mě a nic jsem po sobě uklízet nemusela. Potom sestra prohlásila, že za hodinu přijde. Naštěstí mezitím odešla druhá maminka, která tam byla se mnou a nějakým zázrakem se tam vloudil manžel. Samozřejmě, že bez oficiálního pozvání. Sestra přišla za dvě hodiny a myslím, že to bylo jen tak tak. Hlavičku už jsem cítila docela hodně. Řekla jenom, že tedy už jdeme na sál. Tam jsem přišla k lůžku, dostala jsem pokyn "vylezte si". Podotýkám, že měřím cca 156cm, takže to nebylo tak lehké. Naštěstí pochopili záhy, že to nejde, lůžko mi snížili a já se tam vydrápala. Hned při příchodu na sál jsem se zeptala, jestli už můžu dostat ten epidurál (když jsem byla ve sprše, bylo mi řečeno, že to ještě bude dlouho trvat, že je ještě brzy). Kdepak maminko, to už nemá cenu, párkrát si zatlačíte a bude hotovo. A přesně - sotva 3x, 4x a malá se narodila. Nějaké přiložení k prsu hned na sále, položení na moje břicho...kdepak. Řekli nám, že máme holčičku, odnesli ji, umyli, osušili, zvážili, změřili a pak ji dali do "vyhřívaného lůžka" (tak tomu tuším říkají) a my dvě jsme se na sebe dívaly. Měla jsem ale velkou výhodu: malá se narodila cca v 11,00hod, takže jsem dostala oběd a čaj, manžel mě ochotně nakrmil. Já byla opravdu ráda, protože jsem měla naposled večeři ;o)
Ale i tak vzpomínám na pobyt ve FN Motol docela ráda. Kdybych byla před porodem víc poučená, jistě bych sebrala všechnu odvahu a řekla bych, co si přeju. Druhou dceru jsem měla naplánováno porodit U Apolináře, ale stihly jsme to trošku dřív...to bylo o 3 roky později, ale jak (by) tam probíhal porod nemohu posoudit...
 Aja 
  • 

Re: Rok 2000, FN Motol - přesto trošičku podobné 

(16.3.2006 18:31:08)
Ja rodila tez v Motole a porod byl celkem v pohode, ale az na tu plodovou vodu, to bylo podobne-vam odtekla voda? Tak malo? A ted uz nic? Tak to asi nebyla voda. Pak se ta nevrla doktorka rozhodla, ze si me prohledne na ultrazvuku-to asi byla voda, zadnou uz tam nemate:-)Po vysetreni me mile oznamila, ze budu krvacet, protoze me dole dost"rozrejpala"- ale byla to posledni protivna osoba, kterou jsem pri porodu videla. Nastesti.
 Julie, chlapeček 
  • 

Vrchlabí 

(16.3.2006 19:01:13)
Pro svůj porod jsem si zvolila porodnici ve Vrchlabí za její vyhlášený pozitivní přístup k porodům, rodičkám i jejich partnerům. Přesto ve mě po porodu zůstaly smíšené pocity z toho, že jsem necítila podporu, jakou jsem potřebovala. Porodní asistentky byly vesměs úžasné, podporovaly mě dokonce v hlasových projevech, že slabiky ,,oo" a ,,aa" otvírají děložní čípek :-), ale ke konci neměl pan doktor dostatek trpělivosti, tak jsem skončila v klasické poloze na zádech a s oxytocinem. Nevím, možná to opravdu bylo v té chvíli nejlepší, ale vím, že 10 minut před tím, než jsem musela přejít na sál, jsem cítila, že jsem připravena rodit (v poloze na kolenou, s lokty opřenýma o postel, jen s porodní asistentkou). Přechodem jako by se porod pozastavil a pak netrpělivé poznámky pana doktora..připadala jsem si neschopně, stačilo pár slov povzbuzení. Nicméně, přístup k partnerovi a okolnosti kolem prvních minut novorozeňátka jsou zde úžasné (žádné čekání sama na posteli po porodu, ale po svých s oporou asistentky a doprovodu partnera s miminkem v náruči na váš pokoj.)
I přes toto bych ale Vrchlabí doporučila, i když i tam je to o lidech...
 Hana 
  • 

Re: Vrchlabí 

(16.3.2006 19:57:24)
Ano, i já jsem rodila ve Vrchlabí a i když porod hodnotím jako nádherný - bylo to vkleče s oporou, asistentky perfektní, tak bych zase přístup dr.Korbelářové hodnotila jako trochu nervní, uspěchaný, aby to honem bylo. Já jsem se tím ale nenechala otrávit, myslela jsem si na své, byl se mnou partner, dula... a pak jsem jí o tom i řekla - což jsem ráda, protože vyjasnit si leccos je dobré a tak jsem z Vrchlabí odjížděla s tím, že vše je v pohodě a vyřešené. Při vizitách už byla dr.perfektní, dva stehy natržení sešila na výbornou. Těším se tam zas a nevím nevím, co bych v jiných porodnicích našla za sony, když i v tak pohodové jako je Vrchlabí najdu drobné mušky, které by se měly vychytat. Nejlepší by bylo, kdyby byla možnost chodit k jedné asistentce a doktorce, které bych pak měla i u porodu. Potkat se tam s někým, koho neznám a má úplně jiný "světonázor" než já musí být utrpení!
 Hana 
  • 

Re: Re: Vrchlabí 

(16.3.2006 19:59:33)
jo - tím SONY myslím samozřejmě SLONY, ne že bych tam chtěla hledat zařízení této značky :-)
 Majka 
  • 

Re: Re: Re: Vrchlabí 

(16.3.2006 22:27:37)
Koukám, že kdo nerodil ve Vrchlabí, jako by nežil. Hlavně, že to byl úžasný zážitek. Myslím,, že takovýhle pindy jsou fajn pro maminy, co jsou rády, že porodily někde, a doufaly, že dítě bude v pohodě.
Ženský, vzpamatujte se,porodem to pro dítě začíná, ale všschno to vesmíru to není.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Vrchlabí 

(16.3.2006 23:06:05)
Majko, tebe něco žere na tom, že někdo někde porodil v pohodě? Nebo proč se tak čertíš?


S.+++

 Čarodka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vrchlabí 

(17.3.2006 6:01:51)
Každý, kdo se v regresi (třeba pomocí kineziologie) vrátil ke svému nepodařenému porodu, zjistil, jak strašlivě mu tahle špatná zkušenost ovlivnila další život. Takže je to "jen" začátek, ale naprosto rozhodující.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Vrchlabí 

(17.3.2006 7:23:52)
Majko,

Vrchlabi je nejvyhlasenejsi porodnice v CR - s tim nic nenadelas....

A myslim, ze kdyz nekoho chovani personalu pri porodu ovlivni natolik, ze uz dalsi dite mit nechce, ackoli pred porodem neplanoval jedinacka, tak je to dost spatne...

Takze jde sice o zdrave dite, ale taky o to,jak, kdy, kde a s jakymi lidmi se narodi...to vsechno prispiva k psychicke pohode rodicky a ta je ohromne dulezita...

A kdyz tobe tvuj porod vyhovoval, bud rada a doprej moznost volby taky ostatnim...A jestli ti nevyhovoval, tak zase prej ostatnim, ze uz je to lepsi a ze uz si muzeme vybrat, kde a jak chceme rodit....pokud nejsou komplikace...

 Arlena 
  • 

Ivko, 

(16.3.2006 19:19:47)
Tak to jsem přesně zažila já před 16 lety. A teď chci také další miminko a ...Samozřejmě s novým partnerem /jiným exemplářem /.Narodil se mi syn /tenkrát/ a do porodnice mě vezla mamka, protože manžel byl jako instruktor na letním táboře.Také jsem poslední letní dny trávila na chalupě s našima.Já se tenkrát přejedla třešní...ale v porodnici na mě asi byli hodnější naž na Tebe.Tak až se Ti povede to miminko do bříška, tak se ozvi a nebo dřív...
 Klára a Kačka, 5 měsíců 
  • 

Ach jo! 

(16.3.2006 20:14:50)
Tedy, tohle když čtu, tak mi běhá mráz po zádech. Je mi Vás Iveto moc líto, že jste si musela tohle zažít (dožral mě nejen popis porodu, ale i chování Vašeho prvního muže - to byl ale všivák!) a velice bych Vám přála, abyste se vytouženého miminka dočkala a užila si pohodové těhotenství a porod.

Přece jen, když má člověk zázemí a podporu rodiny, i ty těhotenské nevolnosti a jiné problémy se snášejí líp a pak jsou i vděčným námětem rodinného vzpomínání: často a rádi si připomínáme moje tzv. "ranní" nevolnosti, které eskalovaly zejména po šesté večer, kdy jsem trávila spousty času s hlavou ponořenou do záchodové mísy, vzpomínáme na to, jak jsem byla schopná proležet celý víkend v posteli a jíst jen kyselé zelí nebo naložené okurky a zapíjet to lákem, jak jsem otevřela ledničku a nestihla doběhnout na záchod ...atd.

Ale zpět - i některé další příspěvky mi vyrazily dech - je naprosto neuvěřitelné, co si někde zdravotnický personál dovolí. Je proto samozřejmé, že by si člověk měl stěžovat na vyšších místech. Jenže i já jsem se zaklínala, že jen co vylezu z nemocničního pokoje šestinedělek a konečně budeme i s malou doma v pečující náruči rodiny, sepíšu hodně dlouhou, údernou a detailní stížnost. Jenže - popisujte řediteli nemocnice nebo bůhvíkomu otrávené ksichty, když požádáte o pomoc při kojení, popisujte jak vám nerudná sestra div neurve bradavky a neukroutí nedonošenému dítěti hlavu, když se mu snaží tu vaši pitomou bradavku narvat do pusy, jak vám uprostřed noci nad hlady řvoucím drobkem odsekne, že jí nic jiného nedá, dokud ze sebe něco nevymáčknete, jak na vás piští, že ji bolí záda a ona nad vámi nebude stát do rána, když to dítě nechce nebo neumí sát, jak vám na příšerné bolesti hlavy a páteře nedají ani panadol, protože vám dávají sežrat, že jste otravovala s epidurálem, tak si teď s těmi bolestmi dělejte, co umíte, jak k vám po x dnech, kdy prosíte o to, ať s těmi bolestmi něco dělají, zavolají neurologa, který se zhrozí, takže od teď se nesmíte ani ohnout nad postýlku, (přitom do té doby jste týden kmitala jako fretka), jak vás odmítnou pustit domů - neměla jste si furt stěžovat, že vás bolí hlava atd., atd..... Nakonec jsem se taky vykašlala na všechny stížnosti - jednak na sepisování nebyl v tom poporodním sžívání se s miminkem čas, jednak jsem chtěla zapomenout a těšit se z Kačky a taky to všechno docela rychle odeznělo. Pravda, to že jsem se nerozkojila mě dodnes mrzí, to že má malá neurologické problémy je fakt - ale dokazujte zpětně doktorovi, že Vám PA neměly 10 hodin vyprávět, jak má dítě mizerný monitor a že mohl toho císaře udělat mnohem rychleji - prostě je toho moc, co bych si dneska přála vrátit, je toho moc, o čem si říkám, že jsem na to měla zareagovat jinak. Ale když člověk poprvé rodí, je prostě odkázaný na informace zvenčí, na nemocniční personál, a věří tomu, že lidi kolem dělají to nejlepší, co umí, aby pomohli Vám i dítěti - věří tomu, protože ještě nemá tu nesdělitelnou zkušenost z porodu za sebou a má co dělat, aby to všechno nějak přežil. Pravda ale je, že když si nebudeme stěžovat, když je necháme, aby jim to prošlo, tak se o spoustě výše zmíněných nechutností nadřízení těch "povedených" sester a PA nedozví a tyhle čarodějnice budou vládnout porodnicemi dál. Ale možná, že i když se o tom dozvědí, nic podstatného se nestane - všichni přece slýcháme jen to, jaký je zdravotnického personálu nedostatek a jak málo všichni berou. Od té doby, co jsem porodila, se těmto argumentům trpce směju a v duchu si představuju, jak bych vybranýcm jedincům snížila plat nejmín o půlku nebo je nejradši vykopla ze zdravotnictví vůbec.
 jaja dospělá dcera 
  • 

tak si topřesně vybavuji 

(16.3.2006 20:33:41)
Konečně názor ještě mladé, ale "zkušené" mamky.Mně se můj porod v té době (asi kvůli nedostatku informací, hygieny a soukromí a poporodní psychice) tolik "líbil" že jsem se zařekla, už nikdy více a taky to dodržela (manžela jsem neměnila....).
Tedy se těším na vnoučata, jestli někdy budou.
přeji všem budoucím maminám zdravé děti
 Hana 
  • 

TOTÁLNÍ HNUS!!! 

(16.3.2006 20:54:58)
Omlouvám se, že sem dávám příspěvek, který s článkem nesouvisí, ale myslím, že byste měli vidět, jak si "otcovství" představují některé extra "chlapácké" časopisy.

http://www.maxim.cz/clanek/698/alarm_z_ditete.html
 Blázen 
  • 

Re: TOTÁLNÍ HNUS!!! 

(16.3.2006 21:14:15)
:-)))
 Janka 
  • 

Re: Re: TOTÁLNÍ HNUS!!! 

(17.3.2006 9:38:03)
Blázne, to snad nemyslíš vážně s těmi smajlíky? To je fakt hnusné a ten co to vymyslel je omezenej debil!
 Blázen 
  • 

Re: Re: Re: TOTÁLNÍ HNUS!!! 

(17.3.2006 11:01:43)
Ale zase třeba není hysterik...
 Olga F. 
  • 

Re: TOTÁLNÍ HNUS!!! 

(17.3.2006 14:12:42)
No, je to jen "blbej" černej humor. Myslím, že netřeba se nad tím rozčilovat :-).
 Renata a dvě holčičky, 4 a 7 


Re: TOTÁLNÍ HNUS!!! 

(19.3.2006 19:32:47)
fakt je to trapný článek!
 natalie,synator 7+gemini na cestě 
  • 

ale no tak.. 

(2.6.2006 12:57:53)
černej humor,no..k životu patří jako smrt..jo v maximu jsou "hustý",ale obvykle se potvrzuje,že právě tací lidé jsou velmi citliví-právě proto si vymýšlejí takovýhle mazec.nechce to brát si vše osobně.mě by spíše bylo u chlapa velmi podezřelé,kdyby sklony k černému humoru neměl.
 AnWa 


Znojmo - liteatura 

(17.3.2006 9:01:06)
Mela jsi asi jet tenkrat preci jen do toho Znojma. Byla to v te dobe jedna z nejlepsich porodnic u nas. Tatinkove u porodu, rozeni ve vode...to uz tam znali tenkrat.
Ale divim se Tve naznalosti. Ja vim, sestry ani doktori nic nerekli, ale v te dobe bylo prece jenom docela dost liteatury.
 Manka+2 
  • 

Porod před 18. lety 

(17.3.2006 13:08:57)


Milá Ivčo,
moc mě mrzí, že jsi měla tak špatnou zkušenost s porodnicí. Myslím, že zde nehraje roli doba, ale lidé. Já prvně rodila před téměř 18 lety na Kladně a zdá se mi, jako bych žila v jiné době než ty. Pravda, že na porod moc ráda nevzpomínám, měla jsem převážně křížové bolesti, které porod moc neurychlovaly a syna jsem rodila téměř 40 hodin. Měl dost velkou hlavičk
 Olga F. 
  • 

Pohled i z druhé strany 

(17.3.2006 15:12:12)
Článek jsem si přečetla a bohužel mám pocit, že v nejednom případě by jej mohla napsat i maminka, která rodila včera.
Jsem sice povoláním lékařka, ale nejsem specializací gynekolog. Přesto si situaci dovedu představit.
Mohu říci, že po několika letech praxe, kdy jsem na vlastní oči viděla, že odborná ůroveň lékařů může být různá /a někdy je opravdu hrůzná/, jsem se začala děsit situace, kdy bych potřebovala volat rychlou záchrannou službu...
A podotýkám, že i ve fakultních nemocnicích, kde by člověk očekával maximální profesionalitu se dělají "kiksy", které si v "dobré" okresní nemocnici nedovolí ani představit.
Ke článku bych chtěla přidat zamyšlení, že "není všechno zlato, co se třpytí", a totiž, že ne vždy vlídný přístup znamená kvalitní péči a nevlídný přístup špatnou péči.
Vím, že hodně negativně nesou maminky, když jim někdo tlačí na břicho - chtěla bych jen říci, že někdy je to opravdu nutné, např. dojde-li k zaklínění plodu při východu z pochvy -
pak není čas nic vysvětlovat, neboť je stlačený pupečník a plod nemá kyslík a je třeba nutno jednat rychle.
Co bude platné, když se na Vás někdo bude zeširoka usmívat a neudělá tento úkon včas?
Mohu-li, také bych chtěla něco připsat na obranu zdravotníků: ve vytížených nemocnicích s velkou spádovou oblastí či ve vytížených oborech /traumatologie, gynekologie, interna, ../ je opravdu situace, kdy personálu je na "objem" pacientů málo - dochází k tomu, že lékař slouží třeba dvě služby za sebou - představte si, že přijdete do práce v pátek v 7.00 hodin - odpracujete 8 hodin, zůstáváte na páteční službě - v sobotu v 7.00 zůstáváte na sobotní službě a odcházíte domů v 7.00 v neděli - to je 48 hodin, kdy:
1. se musíte maximálně soustředit, abyste neudělali chybu..
2. se pravděpodobně vůbec nevyspíte - s když, tak spíte po půlhodinách během dne...
3. jste zatěžováni případy, které nejsou akutní a lidem se třeba jen nechtělo čekat na pohotovosti...
4. nakonec ještě nedostanete svoji práci plně zaplacenu, protože nemocnice nemá peníze...
5. mnohdy ještě v pondělí ráno dostane
"sprda" od primáře, co všechno jste neudělali dobře - nenapsali papíry atd..
Nechci teď omlouvat neurvalé chování zdravotníků, ale na konci takového služebního maratonu je opravdu těžké vypadat stále opimisticky a usměvavě.
Do toho se jako lékař musíte neustále vzdělávat, aby jste nezůstali 100 let za opicemi...
Domnívám se, že většina zdavotníků chtěla a chce dělat práci, kde pomáhá lidem, že je jejich práce baví.... bohužel v současném systému jsou "drceni" přepracovaností a nedostatečným finančním ohodnocením, z toho plyne všeobecná frustrace - ti nejlepší odchází do zahraničí či do soukromých ambulancí, kdy ačkoliv bez proplácení práce pojišťovnami, jsou alespoň pány svého času, nemusí sloužit a mají čas na rodinu a vzdělávání.
Toto je krize našeho zdravotnictví, která se táhne už léta, osobně se domnívám, že jedinou cestou je privatizace nemocnic, kdy nemocnice, aby "přitáhla" pacienty bude muset zajistit podmínky pro oboustrannou spokojenost - pacientů i zaměstnanců.
Otázka je to ovšem složitá a zůstane ještě dlouho nevyřešena.
Zatím je opravdu nejlepší cestou pro nastávající maminku absolvovat kurs předporodní přípravy, nastudovat si co nejvíce informací o porodu, vzít si s sebou k porodu někoho blízkého, kdo bude jednat za ni, když nebude mít sílu diskutovat a hlavně jasně dát personálu najevo dopředu své požadavky. Samozřejmě musíte počítat s tím, že bude-li situace hrozit komplikací, tak se třeba bude tlačit na břicho, nebo se nastřihne hráz /i když jste nechtěla/ atd.
Bude-li se Vám zdát, že je personál neochotný, řekněte jim to ... já vím, že je to těžké, ale je třeba to udělat hned na místě, aby lidé získali ztracenou sebereflexi - třeba : "Proč se na mě zlobíte? Já se opravdu snažím". A nepomůže -li to, tak i : "Nemohla byste se ne mě přestat tvářit tak otráveně? Znervozňuje mě to."
Když to nezačneme dělat všichni - říkat, co nám vadí /i když je to nepříjemné a těžké/, tak se nic nezmění. A máte-li pocit, že lékař jednal neodborně, že nepostupoval v souladu s poznatky moderní medicíny, tak si i stěžujte, ať už konečně skončí to zahrabávání chyb pod kobereček a Ti opravdu neschopní jsou ze zdravotnictví vypuzeni.
S pozdravem Olga F.

 PajaMM 


Re: Pohled i z druhé strany 

(17.3.2006 15:34:08)
Olgo F.,

mas urcite v mnohem pravdu...Ja se chci jen vyjadrit k tomu tlaceni na bricho pri porodu....urcite kdyz se to dela, je to nezbytne - i mne to u porodu PA udelala, ale rekla mi, co a proc dela....a byla mila...takze mi to nevadilo a ani me to nebolelo...a i kdyby, pro miminko clovek vydrzi vsechno....jde jen o ten pristup...Kdyz se lide chovaji slusne, je to vsechno jine...a o to jde, ne? Nikdo z nas nechce, aby se k nemu chovali prezirave, pohrdave a osklive...
 cizinka 
  • 

Re: Pohled i z druhé strany 

(20.3.2006 13:02:20)
Olgo F, dik za pohled z druhe strany. Co se tyka te casti tveho prispevku o podminkach praci zdravotniku, naprosto s tebou souhlasim. Nevim odkud tolik Cechu bere v sebe viru, ze se nastane komunisticky zazrak, a nemocnicni personal zacne pracovat na urovni anez by mel dustojne zaplaceno a anez jejich plat zacal zaviset od jejich osobni a kolektivni reputace. V tom skutecny prelom od doby totality jaksi nenastal.
No ale co se tyka toho tveho povzbuzovani drzet kriticke oko nad praci, na vsechno se stezovat a nic si nenechat libit – zni to velice rozumne, ale v praxi je to obcas dost casto tezko provedetelne. Bez pochyby, pokud nekdo je pri sile a muze jeste stezovat se a vyjednavat, tak mel by to delat. Par postrehu z mych ceskych (spise moravskych) zkusenosti: Sama behem porodu nebyla jsem schopna obrany, po nem chtela jsem jenom zapomenout. Z druhe strany, o rok pozdeji v detske nemocnici jsem si branila take s pomoci manzele, a vyplatilo se to. Jine zastrasene matky, ktere se baly, aby jejich vzpoura nevymstila se detem, moc ze sve pokory nemely – v noci a i pres den v pritomnosti matek s jejich detma se jednalo dost otresnym zpusobem. Moje pocetne potycky v „soukromych“ brnenskych ordinacich maji jen ten ucinek, ze nektera z lekarek jedna jinak individualne se mnou, jestli vubec je schopna zapamatovat, co mi na moji navsteve pred rokem vadilo:-)). Na celkovou uroven to nema zadny vliv. Takze mi pripada naivni ta vase vira v ucinek „konstruktivni socialisticke kritiky“ (znas ten vyraz z filmu „Goodbye Lenin“?). Tim samozrejme nechci rict, ze nesmite byt narocni... Jen to, ze to neni ucinna cesta, jak neco podstatne zmenit.

Jeste par poznamek k detailum z tveho prispevku. Psala jsi:
„a totiž, že ne vždy vlídný přístup znamená kvalitní péči a nevlídný přístup špatnou péči.“ Pokud jde o porodnictvi, je to hloupost. V zapadni porodnicke literature pise se uz vice nez 20 let o tom, ze vlidny a laskyplni, pokud mozno osobni pristup rodicce je zasadni pro uspesny, netraumaticky a pokud mozno, prirozeny porod. Jestli nekdo musi rychle jednat, tak muze vse vysvetlit hned po sklidneni situaci a za svoji razantnost se omlouvit. Jednoduchy, ze?

“Co bude platné, když se na Vás někdo bude zeširoka usmívat a neudělá tento úkon včas?“ Ja vubec nechapu, proc se v Cesku veri, ze usmev „ze siroka“ musi znamenat vlidny pristup. Pro mne vlidny pristup je, kdyz se mnou jednaji slusne a pratelsky, vyslechnou vsechno co chci rict a odpovi na vsechno, co mi zajima a adekvatne reaguji na moje pocity. Na tom vyrazu ksichtu samozrejme zalezi, ale pro mne usmev PA, lekare ci sestry, ktera jinak je chytra jak radio, je komunikacni antitalent a nejevi zadne znamky, ze vubec je schopna premyslet, vubec nezvesti prijemnou spolecnosti. Proc na vas musi se nekdo sklebit, kdyz vam neco boli?

 Ina a "bříško" 
  • 

Jak na to...... 

(17.3.2006 19:17:43)
Ahoj Ivko,
jestli toužíš po miminku, otevři si článek http://rodina.cz/clanek3050.htm,
prostuduj,za zkoušku to stojí. Nám se to díky té radě povedlo hned poprvé.
Přeju hodně štěstí. Ina
 aja777 


Ultrazvuk před 18 lety 

(17.3.2006 21:00:50)
To je pro mě nová informace že před 18 lety už byl ultrazvuk, já myslela že se začal využívat až později. Byla to těžká doba a jsem ráda, že už je pryč....
 Monika děti 23;20;5 


Re: Ultrazvuk před 18 lety 

(17.3.2006 23:57:19)
Ahojky.

Poprvé jsem rodila v 19 letech v roce 86. Ultrazvuk byl, ale nikdy jsem na monitor neviděla. Porod rychlý, všichni ohleduplní, dcera byla nedonošená, mléko jsem odstříkávala, sama na pokoji, bez návštěv, pohlazení. Domů jsme šly po 3 týdnech, mléko jsem měla, ale nekojila jsem.

Druhý porod po 3 letech v roce 89, hrůza už při samém příjmu. Doktor arogantní, naštěstí příjemná porod. asis. Plodovou vodu mi napíchl a to byla snad větší bolest než samotný porod. 3 hodiny jsem musela ležet, nesměla jsem vůbec vstát a trpět kontrakce vleže na zádech. Kdo zažil, ví o čem píšu. Naštěstí mě rodila jiná doktorka, žebra mě bolela od tlaku asis. ještě týden, šití jsem cítila každé bodnutí. Syn měl hlavičku šišatou od toho tlaku ještě měsíc. Měla jsem ho na pokoji, sestry u dětí neochotné mi pomoci, když nám nešlo kojení, řekly máte blbá prsa a ať prý odstříkávám. Tak jsem ani to druhé nekojila a měla mléko.
A jiné a jiné nepříjemnosti.....

Takže mám na tyto porody za "totáče" velmi špatné vzpomínky. Hodně proteklo slz a nikdo mě nemohl ani obejmout, návštěvy a cokoliv bylo zakázané.

Naštěstí jsem před dvěma lety zažila tak úžasnou věc, jakou byl porod mého druhého syna. Celé těhotenství, ultrazvuky, nádherný, rychlý, přirozený porod bez nástřihu. Všichni ochotní a příjemní. Vše jsem měla nastudované, ležela jsem v knížkách i když to bylo třetí dítko, ale moc mi to pomohlo. No a co je důležité? Díky trpělivým sestřičkám jsem se naučila kojit a kojila!!! Takže to nebylo blbými prsy.

Všechny tři porody jsem zažila ve stejné( a přesto úplně jiné) nemocnici.
 néni 


Re: Re: Ultrazvuk před 18 lety 

(18.3.2006 18:04:33)
tak toto téma mě teda opravdu zaujalo. Autorko - tuším Ivka, přeji ti aby jsi brzo otěhotněla a poznala ten velký rozdíl. Nemůžu mluvit za sebe jsem přeci jenom mladší, ale soudím dle ségry, která je o pět let starší. Také nechtěla po první porodu (92) další dítě, neb dle vyprávění to bylo to samé. Věděla jen to co si někde trošku přečetla, informovanost u dr. nic moc.
No nakonce po 14. letech se přeci jenom rozhodla, že chce zase miminko. Po delším snažením se jim to povedlo a dnes mají překrásného chlapečka. Byla úplně hotová z dnešních Betynek a Maminek. Přišlo jí strašně fajn se může všude dočíst o miminku, těhotenství atd. Nejprve jsem se smála tomu, co pro mě bylo normální, ale pro ní ne. Po tomto příspěvku to vše chápu. Já, ač jsem o pouhých pět let mladší beru tyto časopisy, rady od dr. jako samozřejmnost a vůbec si nedokáži představit, že jste dříve nic moc nevěděli. Já měla velké štěstí na partu u mého porodu, který proběhl přirozeně. Sice jsem děcka na bříško nedostala ( no oni by se mi tam oba nevešli :-)), ale poděkování za krásný porod, popřání a podání ruky od doktora a sesty mě strašně pohladilo po duši.
No ukončím to - ségra rodila nyní v Podolí ( po prvé v Táboře )a byla úplně hotová z toho, jak to dnes chodí. Vybavení porodnic, přístup personálu - prostě byla velmi spokojená.

Zakladatelko - z celého srdce ti přeji, aby jsi to poznala a měla i hezké vzpomínky
 Iva, syn 22 
  • 

Re: Re: Ultrazvuk před 18 lety 

(19.3.2006 16:43:13)
Rodila jsem v roce 83, ultrazvuk žádný, i když jsem měla rizikové těhotenství. Rodila jsem v Pardubicích a musím říct, že vše je vážně v lidech. Já měla štěstí na příjemné lékaře i sestřičky. Jistě, otec tenkrát nemohl být u porodu, nastřihli mě, aniž se mě zeptali (jinak to asi ani nešlo, protože kluk měl 5,25 kg), šití nebylo nic moc (měla jsem hrozně moc stehů), malého nejdřív odnesli a ukazali mi ho už umytého a zabaleného v peřině - prostě to tak bylo tenkrát zavedené. Ale i přes to mám na dobu strávenou v pardubické porodnici pěkné vzpomínky a je to právě proto, že tam byl skvělý personál. Byly jsme na pokoji dvě maminy, děti jsme mely u sebe, sestřičky a lékaři byli příjemní a vstřícní. Jediné, co za nic nestálo bylo stravování.
 Damienne, 17-letá dcera 
  • 

Jsem na tom stejně, Ivko 

(19.3.2006 8:30:22)
Když jsem četla Tvůj příspěvek, musela jsem se několikrát ujistit ověřením detailů, že jsem ho v náměsíčném stavu nenapsala já. Za každou nebo každou druhou větu bych mohla napsat - jako u mě. Jediné podstatné rozdíly jsou v tom, že já jsem rodila na podzim a v jižních Čechách a těch pár měsíců před porodem jsem neležela doma, ale v nemocnici - takže laskavou péči tvých rodičů ti můžu jen závidět. Přístup mého (dnes také již rovněž bývalého) manžela se lišil pouze v tom, že neustále tvrdil, že si dítě přeje - ale kromě vlastního aktu zplození to už ničím dalším nedokázal.Taky jsem ho vyměnila za lepší model a taky se snažíme o miminko - a taky to nejde. Pozítří - pokud se něco nezasekne - začínám stimulaci na první IUI. Celou věc komplikuje můj věk - v lednu mi bylo 40, a i když je chyba na straně mladšího partnera, musíme si všecko zaplatit. Jestli nevyjde IUI, budem si muset hodně rozmyslet, jestli zkusit jedno IVF - na víc prostě nemáme a i tak to znamená se zbavit všech rezerv. No, snad to nějak vyjde, momentálně mám hodně smíšené pocity.

Damienne
 pajamaja 


Re: Jsem na tom stejně, Ivko 

(19.3.2006 20:02:19)
Když vás tak čtu musím říct že jsem na tom byla stejně. Mám 2 děti 20 a 17 let, prvního jsem rodila v 19 letech a přístup v porodnicích bléééééééééééééééééééé. V červenci se mi po 17 letech narodila Terezka a to co jsem prožívala tentokrát....jak v Jiříkově vidění. Přestože jsem rodila už 2x předtím koukala jsem jako blázen když nám asistentka v Gravidu, kam chodili prvorodičky cvičit a já s nima:-))))) vykládala nám informace k porodu apod. Až teď jsem pochopila spoustu věcí a vyšetření proč a nač se dělají a co miminko právě v tu danou dobu v bříšku prožívá a porod? Táta si ho užil poprvé se mnou a máme moc krásnou vzpomínku protože táta ji měl v rukou dřív než já a je na to patřičně pyšný, poněvač přístup v porodnici dneska je absolutně nesrovnatelný! Pravda je že jsem si pak obrečela, že Ti dva starší byly ode mě v prvních dnech, kdy mě nejvíc potřebovali daleko a sami:-((((((
Paja
 Jarka,dva kluci 
  • 

Tenkrát to bylo "jinak" 

(19.3.2006 12:21:34)
Ještě,že to dneska je lepší.I když!Já si nemůžu stěžovat.Až na 5 maminek na jednom pokoji,kde se nedalo spát ani 20minut vkuse.Hlavně že mám zdraví děti.Mám 4sourozence a z vyprávění mojí maminky o porodní péči mi léta vstávaly hrůzou vlasy na hlavě! I když jsem rodila poprvé před osmi lety,tak jsem si stejně všechno musela přečíst v zakoupených knížkách.Doktoři, bych řekla,spoléhali na to,že si to ženský řeknou mezi sebou.Já vám přeju,ať se to podaří s miminkem a lepší zážitky.Spozdravem Jarka
 jarka dva kluci 
  • 

vše je jen v lidech 

(20.3.2006 11:01:25)
váš příspěvek mne velice zaujal.také já nemám pěkné zážitky s prvního porodu i když to bylo před pouhými 7 lety.bohužel vše je jen v lidech proto jsem se rozhodla že u druhého porodu si nenechám nic líbit.mít u porodu manžela je opravdu bomba.vřele doporučuji a držím palce at se vám nějaké to štěstíčko narodí protože mít děti je fakt dar.s pozdravem jarka
 Lenka 
  • 

Jonáš 

(20.3.2006 12:59:55)
Milá Ivko,
taky jsem rodila před 17 lety v květnu a tvůj příběh je podobný mému - až na manžela, toho mám dodnes. A před 3lety, kdy mi bylo 39 jsem otěhotněla velmi neplánovaně a příští týden bude Jonášovi 21 měsíců. V porodnici nás "obstarožních mamin" bylo více. Byla jsem ve stejné porodnici, protože při druhém porodu nastaly komplikace a já tušila, že budou zase.
Já teď pracuji a můj nezaměstnaný muž je na rodičovské dovolené. A moc to nefunguje, protože si ještě přivydělává a tak jsme oba uštvaní naš pubertální kluci nám moc nepomáhají.
Přeji Vám, aby to vyšlo.
Lenka
 Miluš, Filipek 21.9. 


Držím palce 

(20.3.2006 16:09:47)
Článek mi připoměl můj porod před 17 lety. Ale zas tak hrozné to nebylo. Nic jiného jsme neznaly, tak mi to tenkrát nepřišlo divný. Zítra 21. to bude půl roku, co jsem rodila znovu. Po 17 letech se mi narodil zdravý kluk, dceři bude za měsíc 18 let. A že by se nějak moc změnilo, no nevím. Snad metody vyšetření, různé moderní přístroje - jsem za to ráda. Ale hodně stále zůstává na lidech. Bohužel sestra při porodu byla profesně výborná, ale ani jednou se neusmála ani jednou mě nepovzbudila. A to jsem rodila celkem 3 hodiny. Ještě, že tak.
 mirkaa 
  • 

držím palce 

(21.3.2006 12:21:06)
Moc Vás zdravím, mám hodně podobné zkušenosti kdy jse rodila pře 16 lety, pak před 14 a 11, to bylo skoro stejné. Teď jsem rodila před 7 týdny a přišlo mi, že jsem někde jinde, nebo že se mi to snad jen zdá v v porovnání s minulými porody. Musím podotknout, že jsme také vyměnili taťku a posledních párlet se marně snažili o miminko, dva roky z toho už intenzivně v Pronatalu a nic. Prognózy velice skeptické. Takže jsem usoudila, že se nebudeme dál trápit a budeme si užívat jeden druhého.Tehdy desetiletá dcera dostala cukrovku, je závislá na inzulínu, takže úplně jiné starosti. Práce mě také hodně zaměstnávala a moc bavila.
Jaké bylo tedy moje překvapení, v tu chvíli i příjemné zděšení, když mi test ukázal dvě čárky!! Dva dny jsem se nemohla vzpamatovat. Manžel se jen chechtal, že si to myslel:-)), ale nic neřekl, aby nedostal vynadáno, že to není možné. Vzpomenu si vždycky na paní doktorku z dětské gynekologie, která mi tehdy v patnácti letech řekla, že jsem nedovyvinutá a že tedy asi děti mít vůbec nebudu :-)Teď mám krásnou malou dcerušku a tři velké šikovné děti a kdyby přibylo ještě jedno mimčo vůbec bych se nezlobila. Takže neztrácejte naději, uvidíte, že i Vám se zadaří, moc držím pěsti Mirka
 Jitka, 2 děti 
  • 

podobná 

(21.3.2006 16:21:41)
Rodila jsem také před 17 a pul lety a před necelým rokem, je to velký rozdíl a v mnoha ohledech se naše staré zkušenosti shodovaly. I já vyměnila manžela a k 17 leté slečně Lucince mám 11 měsíčního Martínka. Tak přeji hodně brzký úspěch ,ať má chůva Terezka sourozence stejně ráda jako naše Luci.
 Šárka 3letý syn 
  • 

Držím palce 

(22.3.2006 7:20:31)
Strašně vám držím palce aby vám to vyšlo a měli jste ještě miminko,neuvažovali jste o IVF? Já jsem rodila před 3rokama a všichni byli na mě strašně milí,dřív to bývalo hrozný,takové podobné i horší zážitky mě vykládali starší kamarádky co rodily před revolucí.
 Vladka,tři děti 
  • 

Držím palečky 

(18.4.2006 15:54:09)
Milá Ivko držím ti palečky.Rodila jsem též před 17 lety,mé zkušenosti jsou podobné.Na druhé dítě jsem čekala deset let a to třetí přišlo do roka.Proto nezoufej určitě to vyjde.Vladka
 Monika 91 + 06 
  • 

Úplně chápu 

(3.12.2006 21:00:39)
Koukám, že je to sice starší článek, ale musím reagovat. Živě si pamatuji, jak jsem rodila před 15 lety dceru...na provokačku...dva dny...hrůza. Člověk si připadal jak z pomocné školy. A když to srovnám s naším 10 měsíčním chlapečkem, to se snad ani porovnat nedá. Člověk si opravdu dnes připadá jako královna. Vše se kolem něj točí....všichni jsou velmi milí. A ten pocit malého, teplého, čerstvého miminka na břiše, jak je mu dobře...to se nedá ani slovy popsat. Manžel u porodu, což dříve také nebylo, je úžásný zážitek. Mám pocit, že jsme k sobě měli blíž než kdy jindy. Pro ten pocit teplého štěstí jsme se s manželem rozhodli do budoucna ještě pro jednoho andílka. Tímto bych chtěla velmi poděkovat Trutnovské porodnici, kde nám dne 31.1.2006 pomohli na svět přivést našeho Jakoubka
 Ivka 
  • 

Re: Úplně chápu 

(13.12.2006 14:28:24)
Ahojky Moniko,díky za příspěvek,dlouho jsem tu nebyla ,ale ted mně přimělo něco se na tenhle svůj článeček vrátit a koukám,že i po takové době sem něco přibylo.Nedá mi to a musím se trochu pochlubit-konečně jsem se taky dočkala-tedy doufám,že bude všechno v pořádku-nyní jsem v 7tt s dvojčátky,tak doufám,žesi užiju teplých čerstvých miminek na bříšku a hlavně že budou zdravá a krásná.A že porod bude konečně zážitek na který budu moct vzpomínat s úsměvem a dojetím.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.