| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nekonečné čekání na Terezku

 Celkem 277 názorů.
 Vačice + 3 kluci 


Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 8:03:56)
je proto nejlepší tento test (triple test v 16. týdnu těhotenství) vynechat!
Riziko, že dítě bude opravdu trpět Downovým syndromem, pokud to ukazuje tento test, je pouze asi 0,5%! Tak proč si kazit toto období zbytečným strachem.
 Zuzana a Anežka 6/2005 
  • 

Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 8:22:11)
Obdivuji lidi, kteří vychovávají postižené dítě, myslím, že já bych na to sílu neměla. Jelikož dvě naše těhotenství skončila hned v prvních týdnech, podstoupili jsme různá vyšetření i na genetice. Malinká odchylka v mé krvi byla. Při třetím těhotenství, které se i přes počáteční problémy udrželo, nám byl doporučen odběr plodové vody s tím, že by nebyl ani moc nutný, ale pokud chceme - pro náš klid. Odběr byl dost nepříjemný a zopakovat už bych si ho nechtěla, ale za ten klid to stálo. Kdyby mělo být miminko postižené, na interupci bych nejspíš šla. Je to samozřejmě jen můj názor, ale názor, že je lepší vynechat některá vyšetření, se mi zdá zvláštní...
 Vačice + 3 kluci 


Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 8:40:51)
Nevím, co je na tom zvláštního vynechat naprosto zbytečné vyšetření, které mi nic neřekne, maximálně mě může znepokojit. Pokud totiž nehodlám své dítě nechat zavraždit, je pro mě tento test zbytečný. Po "špatném" výsledku tohoto testu buď následuje amniocentéza, kterou bych nepodstoupila z důvodu rizika vyvolání potratu, nebo následují obavy o zdraví dítěte, které jsou ve 199 případech z 200 naprosto zbytečné.
 mmiissaa 
  • 

Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 11:23:40)
Pokud bys nešla na potrat/slovní obrat zavraždit své dítě mi připadá dost přehnaný/, pak je tohle vyšetření opravdu zbytečné. Otázkou je, jestli víš co vůbec obnáší starat se o postižené dítě celý život. Mám mentálně postiženou sestru a péče o ni byla a je pro celou rodinu velmi psychicky náročná a vyžaduje obrovskou sílu a notnou dávku trpělivosti.Velice si vážím své mámy nejen za to, že to zvládá, ale že to zvládá s láskou. V době mého těhotenství jsem samozřejmě ráda podstoupila všechna vyšetření a měla jsem docela jasno, že pokud by výsledky dopadly špatně, také bych šla na potrat, i když by to bylo pro mě velmi bolestné. A nepřipadá mi to nezodpovědné, spíše naopak, pokud si nejsem jistá, jestli bych takovouhle situaci unesla. Nejde přece jenom o mě, mého partnera a rodinu, ale už i o to dítě...Naštěstí mám krásného, zdravého syna a jsem za to moc šťastná.
 Vačice + 3 kluci 


Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 12:31:35)
No když úmyslně zbavíš člověka života, i když má třeba jen 15 cm, tak to podle mě vražda je.
A ty řeči o té zodpovědnosti, to jsou ale kecy. Myslíš si, že by to dítě volilo raději smrt než život v láskyplném prostředí, které si každé dítě zaslouží?
No zatím máš štěstí, jste všichni zdraví a šťastní, ale co když někdo z vás vážně onemocní, taky se necháte vzájemně utratit?
 mmiissaa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 12:46:13)
Vidím, že velice ráda vyháníš věci do extrému/utratit se navzájem nenencháme:)/ a tvůj příspěvek mi přijde spíš úsměvný.Ano, teď jsem měla štěstí a rozhodně neberu zdraví jako samozřejmost. S mou sestrou jsme ho neměli. Naše názory na zodpovědnost jsou tak rozdílné, že snad nemá vůbec smysl v téhle debatě pokračovat.
 Pole levandulové 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 13:04:14)
Mimmissoo, plne souhlasim s tvym nazorem, jsme na tom podobne,akorat u nas je postizeny muj bracha,takze jsem zcela pochopitelne chtela vedet co nejvice o zdravotnim stavu naseho ocekavaneho miminka. Amniocentezu mi sice nedelali, ale jen proto, ze ostatni testy mi vysly velmi dobre, dokonce jsem je podstupovala na dvou pracovistich - na normalni gynekologii a pak na geneticke klinice, oboje byly dobre, navic nekolik velkych UTZ atd. Jiz od poceti jsem byla rozhodnuta v pripade pochybnosti okamzite tehotenstvi ukoncit,i kdyz by mi to pochopitelne bylo lito, ale radeji dalsi pokus, nez dobrovolne vychovavat dite s velkym postizenim. Myslim, ze odsuzovat nekoho, ze dopredu nechce postizene dite muze jen ten, kdo to sam nezazil na vlastni kuzi. Atsi se pritom treba schovava za nejakou viru.
 Pole levandulové 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 13:05:17)
Jsem ti zkomolila jmeno, promin, ma byt mmiissoo :-)
 Hanka, tři kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(10.3.2006 23:04:10)
Nechci Vám brát Váš názor, ale já osobně bych si miminko určitě nechala a vychovávala bych ho celý život. A určitě bych to brala tak, že to není jen chvilková záležitost a to i přesto, že v rodině postiženého člověka mám. I tak bych si nenechala těhotenství ukončit. To dítě na svět neptá a přijde mi divné, že když už v dnešní době jde zjistit jestli je miminko zdravé, tak se ty nemocné prostě zahodí. Berete to jak pásovou výrobu, to je dobré, to je zmetek, to je dobré...... . Postižené dítě je dar.
 Sears 


Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(10.3.2006 23:09:16)
Hanko, souhlasim, take to tak beru...
 Pavla+Max 13t 
  • 

A kdo e postará po nás?, 

(12.3.2006 20:27:07)
Nevím,nevím.Mám vrozenou vývojovou vadu,takže jsem měla sledovaná všechna tři těhotenství na genetice.Moc jsem o tom přemýšlela,ale život je tak těžký pro zdravé,natož pro postižené dítě.Je to těžká volba a každý musí rozhodnout sám,ale kdo se mi o dítě postará až já už tady nebudu.Jsem si jistá,že bych ho měla ráda,ale přece nemůžu chtít po manželkách ostatních synů,aby se staraly o člověka s handikapem,ke kterému vlastně ani nemají vztah.
Těžká volba.Moc těžká.
 Lenka+Adélka 11t. 
  • 

Re: A kdo e postará po nás?, 

(13.3.2006 10:10:27)
Pavlo, sohlasím s tebou. Člověk se musí v tak závažných a důležitých rozhodnutí dívat i daleko dopředu. S manželem jsme v podstatě v pořádku, geneticky a snad to i v hlavě máme celkem srovnané, bez VVV apod., přesto se nám narodila dcera s VVV. Není to až tak strašné, po zaškrcení /zachycení končetin plodovými obaly je má špatně vyvinuty, jinak se zdá být v pořádku. Triple test nám dopadl špatně, poukazoval na rozštěp páteře a to je nemoc, kterou bych žádnému nepříteli, natož svému dítěti opravdu nepřála. Nakonec hodnoty z plodové vody, amniocentéza i genetický ultrazvuk dopadly dobře, jenže i přesto se nám narodilo, řekla bych spíš defektní než postižené dítě, tedy s vrozenými vývojovými vadami. Byl to pro nás šok. Mám v tom celkem jasno - lehké VVV snad ano, vážné postižení rohodně ne. U Down. syndromu je to složité, protože nic neohrožuje dítě na životě, může být zdravé, bez bolestí, snad i spokojené, ale kdo se o něj v budoucnu postará, samo se o sebe nedokáže postarat. Kdybys byla tak laskavá, velmi by mne zajímalo, o jaké VV u tebe jde, jak se s tím žije, jaké jsi měla dětství apod. Jen pokud budeš mít čas, chuť a možnost.
 Martina, 2 kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 13:07:20)
Myslím, že rozdíl je ve zkušenostech - ty jsi to zažila se sestrou, takže se zcela jasně vyhýbáš extrémním hodnocením, protože OPRAVDU víš, že je to těžké.
Věrka - to pouze tipuju, ale myslím, že se nemýlím - nezažila na vlastní kůži, proto má v problému naprosto jasno :-))

Jedno indiánské přísloví říká "nesuď, dokud neujdeš míli v jeho mokasínech"
 Vačice + 3 kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 13:40:02)
Ano, máš pravdu, v tomto problému mám jasno. Zvolila bych život dítěte s Downovým syndomem (i jiným postižením). Proto nechodím na toto vyšetření.
Já osobně jsem stejně jako vy ostatní před tuto zkoušku - péči o nemocného člověka - nebyla zatím postavena. Ale ve svém blízkém okolí jsem také viděla případy postiženého dítěte, dlouhodobě umírajících lidí, a taky jsem viděla, s jakou láskou o ně bylo pečováno. Proto věřím, že jestli někdy tato výzva padne na mě, neuteču zbaběle z boje.

A když jsme u těch přísloví, každý bereme moudrosti někde jinde, ty třeba u indiánů, mě zase oslovil jeden neméně moudrý muž, který třeba řekl: Vaše řeč, ať je ano, ano - ne, ne. Takže já říkám životu ANO, nikoliv ANO, ALE...
 Martina, 2 kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 14:01:13)
Věrko, tvoje volba - nechat si postižené dítě - je obdivuhodná.
Jen nechápu, proč matkám, které se rozhodnou pro potrat, říkáš, že "se rozhodly dítě zavraždit"...měly možnost volby stejnou jako ty a rozhodly se jinak než ty...nepodsouvají ti že jsi "špatná".
Člověk , když je vystavený takovémmu rozhodnutí DOOPRAVDY (ne, že to viděl někde v sousedství), musí zvažovat dopad na rodinu (manžela, starší sourozence, omezení, která toto rozhodnutí přinese,...)
Já si o tom před oběma porody teoretizovala, moje rozhodnutí znělo "ano, nechám si i postižené dítě"...ale právo na názor (kdybych se musela rozhodovat DOOPRAVDY) má také manžel - když nebude souhlasit? Když je praktický? Až krutě? Když máme už děti, které bychom se tím omezily? Když bych musela zůstat doma a nechodit do práce, věnovat se postiženému dítěti? Vydržela bych to s láskou, trpělivostí a ochotou celý život? Vydržel by to i manžel? Jak by se cítily moje děti?
Tohle všechno je moooc důležité - ohled na moji stávající rodinu - stejně důležité jako moje odhodlání "nechat si i postižené dítě".

 Vačice + 3 kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 14:15:17)
A jsou ty práva dětí, manžela... důležitější než základní právo člověka, a to právo na život? Lze nadřadit osobní zájem někoho nad právo na život druhého?

Máme vůbec možnost volby z morálního hlediska? Volit žití nebo nežití jiné osoby?
 Martina, 2 kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 14:33:55)
Věrko, já to vidím takhle - já má právo říkat, že si potrat v žádném případě, manžel má právo říkat, že potrat zcela určitě ano.
Pak už záleží na naší dohodě.
Nemyslím si, že morálka v daném případě....nooo, morálka obecně...já na morálku moc nejsem, žiju tak, abych se sama za sebe nestyděla.
Máme možnost volby, danou zákonem, muži to berou jinak, nejsou tak citoví. Můj manžel je muž a má právo spolurozhodovat, toť vše.

Jen pro pořádek, znovu - Věrko, já jsem PRO nechat si mimi jakékoliv!
 Malenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 16:19:56)
Ahoj Verko, pročítám tu diskuzi a většinou nereaguji. Tvoje názory jsou ale tak vyostřené, že se nedá nic nenapsat. Připadá mi, že vždycky ten, který má příliš radikální a "ostré názory" (a ty je dle mého máš taky), se v situaci, kdy se jich tento názor osobně dotýká, nikdy nechovají tak, jak předtím hlásali. Každý má právo na život. Nenarozené dítě, ale i ten manžel nebo sourozenci. A ty bys ostatním velice život omezila jen proto, že by se Ti mělo narodit děťátko s postižením, o kterém jsi předem věděla?To se mi nezdá rozumné. Jednou jsem v pořadu "Sauna" na Primě viděla, jak se jistá maminka stará o postiženou holčičku, která nedýchala sama, neviděla, neslyšela, nikdo nevěděl, jak dlouho bude žít. Všichni mluvili o obrovském odhodlání a lásce rodiny, která toto zvládá. Musím souhlasit. Ale na druhou stranu existuje podstatně více rodin, kde příchod postiženého dítěte, nebo příchod nemoci velice rozkolísá rodinné vztahy (viz.Na vlastní oči...) Rodiče se navzájem začnou obviňovat za to, že je dítě nemocné, pak za to, že ve svém životě si nedokáží splnit nějaké své sny,.... atd (vím z vlastní zkušenosti, bratr má od 2let cukrovku a mezi mými rodiči to od té doby pěkně skřípe:-((( ).
Druhou stránkou postižení je i to, že náklady na takového "človíčka" rostou do nebeských výšin a pochybuji o tom, že jako matka, která se celodenně-celoročně stará o postižené dítě, by si dokázala svému dítěti hradit veškeré potřeby, které ve svém postižení potřebuje.....

Je škoda, že své názory nemůžeš zde projevit z očí do očí. V anonymní diskuzi je vždycky snadné hlásat a kritizovat...
 Vačice + 3 kluci 


Malenko, 

(7.3.2006 11:42:08)
přiznávám, že jsou moje názory radikální. Můj životní postoj je, že v konání dobra chci být radikální. Možná tu většině lidí připadám netolerantní. Ale já nehodlám tolerovat zlo, a to pro mě zbavení života člověka je. Ano, interrupci odsuzuji jako zlo. Ovšem nesoudím nikoho, kdo nechal své dítě toto zlo podstoupit. Nikdy jsem neřekla: Ty jsi špatná, zabila jsi své dítě, shoříš v ohni pekelném. To si uvědomuji, že na to já právo nemám. A toto se mi zdá, že je mi tady kladeno stále do úst.

Až budu jednou svůj život odevzdávat, chci, abych každé dobro, které bylo do mě vloženo, několikanásobně rozmnožila. A věř, že se o to v rámci svých možností snažím, chápu se každé příležitosti.

V těchle diskuzích musí zaznít i hlas někoho, kdo nehodlá jít s proudem, i když od toho proudu dostane nafackováno.

Já menší zlo volím jen v případě parlamentbích voleb. V běžném životě se chci snažit usilovat o ideál.

Není vinou dítěte, že ho jeho rodina neumí přijmout s láskou, že společnost stále není schopná vytvořit zázemí pro tyto rodiny. Nemůžu prostě souhlasit s usmrcením jednoho, aby neomezil mnohem nižší zájmy druhého. Žádný smutný příběh o tom, jak to někdo nezvládl, mi tady neospravedlní nespravedlivou smrt někoho. A kdybych měla tu možnost takový život zachránit, já nám věřím, že společně s manželem najdeme tu odvahu a půjdeme do toho.
 cizinka 
  • 

Verko, 

(7.3.2006 12:37:50)
Ja zatim na tvuj spor se zastankyni trippletestu nezasahovala jsem. Svoji volbu pro zivot obhajovali jste s Verou dost sikovne, a ten duvod, proc vzbuzujes neprizen i u tech zen, ktere v mnohem s tebou by souhlasily a jednali by podobne pri osobnich volbach, dost trefne a strucne vystihla Eva K. Nicmene, pokusim si vyjadrit svuj nazor, ze interupce kvuli genetickym vadam nemusi byt vzdy absolutni zlo. Prece ve skutku zadna z nas nemuze porovnat, jestli "prijemneji" je umirat jako objekt umeleho potratu v 5. mt anebo jako samostatneho zivota neschopne ale donesene a porozene miminko. Jestli nejaka zena teto druhe perspektivy se boji, tak myslim ze je uplne v plnym pravu zvolit moznost prvni jak i ta, co zvoli tu druhou...
Podle mne, jde spise o to, ze veda bohuzel zatim nam nemuze poskytnout absolutni jistotu, ze geneticke testy nam zaruci zdrave miminko. AMC, ktera muze odpovedet na nasi otazky nejpresneji, ma bohuzel dost vysoke riziko vyvolani samovolneho potratu ( ca. 1 ze 100 zen). To je stejne riziko, jakou celi ctyricatnice, ze se ji narodi miminko, postizene genetickymi vadami, ktere se testuje AMC. Proto geneticke testy budi tak cile diskuse - bez postoupeni rizika, nemuzeme vedet nic s vetsi jistotou a nemuzeme vedet nic s absolutni jistotou pred vyprsenim lhuty pro legalni potrat. Nicmene, je to velice soukrome rozhodovani zeny, na co existencne a psychicky ma, a s cim se odhodla pokusit si vyrovnat. Downuv syndrom je perspektiva, ze rodina zasveti si peci o dite, ktere zit bude, treba i kratsi dobu nez prumerny geneticky zdravy clovek. Ale prece nejde jen o tuto perspektivu.
Jeste na zaver: souhlasim s tebou a s Verou ve svych soukromych postojich, ale nesouhlasim s radikalnim a obecnim oznacenim interupci z genetickych duvodu jako zla.
 cizinka 
  • 

Re: Verko,p.s. 

(7.3.2006 14:01:49)
Nicmene se mi libilo v tvym poslednim prispevku upozorneni na to, ze cesky stat neni tak milostivy pro rodiny, ktere o postizene deti pecuji sami. Hojne proplacet a plosne provadet geneticke testy pro ty, co o nej ani nestoji, neni take podle meho nazoru dost dustojny zpusob, jak celit problem geneticky postizenych deti.
 Pavla3 


Re: Malenko, 

(7.3.2006 18:18:20)
Milá Věrko,
z lidí s takovými radikálními názory, mi běhá mráz po zádech. Asi si ani neuvědomuješ, že svým postojem uděláš víc škody než užitku.
Oháníš se tu morálkou, používáš termíny "neuteču zbaběle z boje" a nepřímo skutečně odsuzuješ ty kteří s tebou ve všem nesouhlasí.
Měla bys sis především uvědomit, že všechna práva jednoho začínají i končí právě tam, kde začínají práva druhého.
Jak si můžeš dovolit soudit jaké zájmy jsou nižší či vyšší, když ses skutečně do této situace nedostla a navíc i kdyby ses do ní dostala a zvládla jí, tak nemáš sebemenší právo posuzovat jiné byť by tuto situaci nezvládli. Každý osud člověka je odlišný (každá povaha, postoje, názory atd.atd.) nemůžeš soudit a ty soudíš i když jen nepřímo. Měla by ses nad sebou zamyslet ve svém dobrodiní.
Možná tě to ve tvé velkomyslnosti překvapí, ale lásku nemůžeš nikomu vnutit a to ani lásku k vlastnímu dítěti.
 Vačice + 3 kluci 


Pavlo 3 

(8.3.2006 9:28:10)
Tak ještě jednou.
Já jsem zde nikoho neodsoudila. Já jsem nikomu nenapsala, že by patřil do vězení, do pekla... Ani jsem nikomu nenapsala: Ty jsi pro mě fuj, s tebou se bavit nebudu, protože bys klidně dala zabít své dítě. Já neodsuzuji lidi, já odsuzuji pouze zlé činy!

A ještě jednou toto:
Právo jednoho končí opravdu tam, kde začíná právo druhého. A vsadila bych se, že právo na život bude v nějaké "listině lidských práv" figurovat na prvním místě. To proto, protože je nejvyšší!

Já sem nepíšu proto, abych se zalíbila většině čtenářů. Já tu prezentuji názor, který je sice menšinový, ale, světe div se, není ojedinělý. A to (dámy prominou má silná slova), že vražda zůstane vraždou, i když je to vražda "mrzáka".

Radikální - brr, to je škaredé slovo. To v dnešní době snad zavání terorismem. Uf, ale já usiluji o to, být radikální ve věcech dobra, pravdy a lásky - tak to je podle mě dobrá vlastnost. Takže děkuji za lichotku.

A lásku, tu opravdu nikomu vnutit nemůžu. Tu si každý musí ve své svobodě zvolit nebo nezvolit sám.

Taky mně běhá mráz po zádech. Z počtu životů, které budou dnes zahubeny na gynekologických odděleních, ze společnosti, která to podporuje a naopak tlačí na rodiče, kteří své nemocné dítě zabít nehodlají, ze zákonů, které legalizují zločin...

A za radu, že se mám nad sebou zamyslet, ti děkuji. Považuji ji za dobrou. Zamýšlím se nad sebou často. Taky se zamýšlím nad společností, nad hodnotami, o které má a nemá smysl usilovat... A čím víc myslím a vzdělávám se, tím víc jsem přesvědčenější.
 cizinka 
  • 

Re: Pavlo 3 

(8.3.2006 10:17:43)
Verko,
"Taky mně běhá mráz po zádech. Z počtu životů, které budou dnes zahubeny na gynekologických odděleních, ze společnosti, která to podporuje a naopak tlačí na rodiče, kteří své nemocné dítě zabít nehodlají," ... s tim docela souhlasim.
"ze zákonů, které legalizují zločin..." to myslis potraty? Tak proc pak tvrdis ze nekomu nechces zdelit, ze patri do vezeni? Z teto vety je patrne, abys si prala, aby nekoho odsoudili?
 Vačice + 3 kluci 


Re: Re: Pavlo 3 

(8.3.2006 10:44:59)
Nenapsala jsem, že kdo spáchá zločin, patří do vězení.

Mým životním krédem není: Oko za oko, zub za zub.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Pavlo 3 

(8.3.2006 10:58:33)
Verko, tak jak to tedy myslis s temi zakony? Totiz zakony jsou od toho, aby neco zakazovaly, a zaroven predvidaly tresty za jejich poruseni. V otazkach, kde lidstvo neni tak moudre, aby videlo jedine spravne reseni, zakony at radeji nezasahuji. Pro mne v techto otazkach je sympatictejsi primerena a informovana kritika soucasnych spolecenskych pomeru, sireni presne informaci o tom co soucasne medicinska veda muze a nemuze zarucit a jaka rizika a jistoty prinasi kazdy z postupu, snaha vylepsit podminky pro rodiny, ktere voli statem zatim prilis nepodrporovanou neustavni peci pro postizene deti. Ale take naprosty a nepokrytecky respekt pro informovanou a zvazenou volbu tehotne zeny - jakou koliv.
 Vačice + 3 kluci 


Cizinko 

(8.3.2006 12:57:11)
ne všechno, co naši zákonodárci uzákoní, je etické. Někdy to není dokonce ani logické. Někdy jsou to přímo paskvily, které se musí měnit, ještě než začnou platit.
 cizinka 
  • 

Re: Cizinko 

(8.3.2006 13:04:32)
To bez pochyby:-))), ale ne o tom byla moje otazka.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pavlo 3 

(10.3.2006 18:06:31)
Jenomze bohuzel presne ty objektivni informace nedostanes, jelikoz jsou v podruci zajmu ruznych lobbistickych skupin - a farmaceuticky prumysl treba patri k nejhorsim.

Jinak souhlasim, je potreba informovat, ale zaroven vest ke zodpovednosti - za sebe sameho, za svoje zdravi a tak.

To je treba duvod, proc odmitam brat prasky proti bolesti, proc nenadavam na to, ze nedostavam od statu penize, protoze jsem matka/student/nemocny Uznavam, ze pomoc a podpora je potreba, ale bohuzel si zaroven myslim, ze na ni nikdo nema vymahatelne pravo - ja jsem vdecna za pomoc, ktere se mi dostane, snazim se ostatnim pomahat, ale jakasi prava na ni jsou mi cizi.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pavlo 3 

(10.3.2006 18:46:49)
Toranoko, jestli jsi reagovala na moji frazi o nutnosti vice pomoct rodinam postizenym detem, tak konkretne myslim to, o cim v Cesku casto se mluvi - ze ustavni pece stoji o hodne vice penez, nez dostavaji rodiny, ktere o svoje postizene pecuji sami. Jednou slysela jsem rozhover se Skromachem, kde on jasne rekl, ze jeho cilem je podporovat statni sektor. Nevim kdo pak takovou stranu muze volit:-((.
Vice zdroju nezavislych informaci muze pomoct vytvorit si objektivni nazor. A co se tyka eticky a ideologicky sporne otazky gen. testu, tak by stacilo, aby pred testem vsichni zeny dostali info o cim to je, a jake pak jsou vyhlidky a moznosti a co je v ramci moznosti mediciny v teto oblasti. Tohle vse se da vyjadrit statistickymi cisly...
 Martina 
  • 

mám postižené dítě a nevědela jsem že to tak bude 

(12.3.2006 21:08:33)
Reagujitak troch navás všechny moje dítě se narodilo údajně zdravé po čase se ukázalo že to tak není a s jeho postižením vedeme boj už 13 let a víte co mě mrzí vedou se diskuse o tom zda jít na potrat pokud se to ví dopředu co s dítětem pokud se to zjistí později ale nikde nevidím diskuzi o tom jak pomoct rodičům kteří jsou v tom často sami epileptický záchvat naveřejnosti vůbec pokud je to malé město vás téměř vyřadí ze společnosti integrace ve škole proč mají moje děti chodit do třídy z někým postiženým netolerance a nepochopení to je co ubližuje nejen dětem ale i rodičům postižených dětí a nazávěr jenom tolik po skušenosti kterou mám bych do toho šla znovu i kdybych to věděla dopředu
 cizinka 
  • 

Re: mám postižené dítě a nevědela jsem že to tak bude 

(13.3.2006 9:28:08)
Mila Martino, piste o tom vy. Nikdo lepe nez vy nemuze vyjadrit co vsechno obnasi tezce nemocne dite, jak ono vnima okoli, jakou pomoc a pristup by potrebovalo od spolecnosti. Reagujte verejne na vyjadrovani politiku, tolik blabolu z jejich ust proklouzne aniz by se ozvali ti, kterech to bezprostredne dotyka. Oslovte studenty ze socialnich studii, aby treba ve svych diplomkach zmapovali, jak vypada zivot postizeneho ditete v malem meste. Cim vice o vas bude se mluvit, tim lepe pro vas.
Je spousta krasnych veci co postizene dite muze naucit svoje spoluzacy. Ja jsem mela par handicapovanych spoluzaku, vcetne kluka s epilepsi - nic vas tak nenauci toleranci, taktu, pozitivniho pristupu a lasky k bliznimu jako praxe souziti. Tady se tolik diskutuje jestli postizene dite je dar ci hole nestesti - kazdy, kdo potkal v zivote vice handicapovanych a jejich rodin vi, ze je to prece vec subjektivniho vnimani. Zazit jako dite pribeh, ve kterym vule, laska a taktni pristup cini zazraky je dar do zivota, vedet, jak muze ranit nezvazene slovo, take nejlepe se uci v detstvi...
Preji Vam hodne sily a stesti vasim detem.
 Martina 
  • 

Re: Re: mám postižené dítě a nevědela jsem že to tak bude 

(16.3.2006 17:36:08)
Děkuji za vaši reakci já mám to štěstí že můj syn navštěvuje jajo integrovaný běžnou ZŠ ale je to boj s nepochopením. Já sama v době kdy je syn ve škole pracuji jako dobrovolník dělám canisterapii u tělesně amentálně postižených dětí. Lidé se mě často ptají proč jestli toho nemám doma dost já říkam že někdo musí začít tak sned i diskuse natěchto stránkách pomůže
 Pavla,holčička 5 let 
  • 

Re: Pavlo 3 

(22.3.2006 13:15:20)
Věro,
jednou větou...zajdi si k psychiatrovi!!!Možná víc přemýšlíš než žiješ!!!A žít znamená dívat se kolem sebe,vnímat lidi,cítit je a prožívat jejich osudy!!!!A ne jen koukat sama na sebe a SVÉ hodnoty!!!!Podle mě jsi (promiňte,ale nemohu jinak!!!) velmi hloupá!!!!Nevíš o čem mluvíš!!!!
Nemáš ani ponětí,jak těžké je žít s vědomím potratu nebo vychovávání postiženého dítěte!!!Víc Ti nebudu vysvětlovat,protože lidé jako Ty jsou zlí!!!!!A to je to nejhorší zlo,když o něm tak meleš!!!!Sbohem,jsem ráda,že Tě nikdy nepotkám!!!!
 nicol-H 


Re: Pavlo 3 

(23.3.2006 22:11:39)
Mila Vero..
ne kazdemu neco prinasi "obetovani se" a nikdo nemuze byt nucen,aby se obetoval.-a to je to,co ty po vsech chces! ohanis se tu silnymi slovy jako vrazda...mne se treba nelibi ze se topi ziva kotatka! -ale uz narozena! ale respektuji,ze kazdy clovek ktery enstihl dat kocku vykastrovat nechce mit z baraku kocicarnu,ac s tim vubec nesouhlasim a ja bych radsi mela kocicarnu nez zabit ziva kotatka...ale rozhodne dotycnym nebudu nadavat do vrahu.

ja bych si postizene dite nenechala,jakkoliv to nekomu muze pripadat sobecke a neodvolavam se na nejake fraze.ja bych se o nej proste nechtela starat,pripadalo by mi,ze mam zpackanej zivot,ze uz nic nebude jako driv a proste na to nemam zaludek.tecka.ale je to moje rozhodnuti a mam na nej dikybohu pravo,jakkoliv to nektere z vas poburuje.

-nepripada ti divne ze nazyvas divne zakony,ktere davaji tuhle moznost-moznost vyberu?-to myslis ze by mely zakony nutit postizene dite si nechat a starat se o nej?neni to uchylne? a nez ho donosit,porodit a dat do ustavu,to je snad lepsi zadne dite nemit.kazdy clovek je tu predevsim sam za sebe a pak az pro ostatni-mozna se nekdo kraji pro ostatni a na sebe mysli az naposled-jeho vec,ale je to tak jak pisu. nikdo nema pravo se zlobit za to,ze muj nazor je jiny nez jeho.

ty bysis adoptovala moje dite,ktere bych cekala postizene a nechtela ho,jen proto,abych nesla na potrat? asi tezko,co? tak jakym pravem delas kazani?

pises,ze kazdy ma pravo na zivot.-myslis-li tim opravdu Zivot,ne Prezivani, tak mam pravo na zivot plnohodnotny,podle svych hodnot a tudiz i na svobodnou volbu jestli si ho chci zkomplikovat-protoze pro mne,a jiste nejen pro mne,by postizene dite bylo jen nechtenou komplikaci,zadnym prinosem!ale chapu,ze nekteri lide to dokazi vnimat pozitivne,jako obohaceni.-nepatrim mezi ne.no a co?!ja chci deti bud zdrave nebo zadne.-to neznamena ze kdyz moje deti ochrnou nebo se jim neco stane, tak je strcim do ustavu.jenze tohle si clovek nevybira-prisly na tento svet uplne zdrave.ale kdyz odzacatku vim ze dite neni "normalni",budu to resit hned...a nemyslim,ze by to byla vrazda nebo zabiti.
 Eva 
  • 

Re: Pavlo 3 

(4.4.2006 12:20:54)
No to se mi snad zda. Vazne. Ses magor, promin, ale ses.
 Soňa 
  • 

Re: pro Věrku +2 kluci 

(7.3.2006 23:27:21)
Až budeš jednou svůj život odevzdávat! Víš co dej už nám pokoj, ty spasitelko.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: pro Věrku +2 kluci 

(10.3.2006 18:07:22)
Co jednou ty udelas se svym zivotem?
 Tana 
  • 

Verko 

(14.3.2006 22:41:48)
ty snad nemuzes byt normalni!Mas klapky,razis si svou,vubec nevis,jak bys zila a ze bys to nezvladla.To totiz neni zivot.Ani pro to postizene dite,ani pro ty,co se o nej staraji.Muzes takhle mluvit,ale nevydrzela bys to ani rok.Ani rok!A to si pis.
Znas to rceni,KDO NEZAZIL,NEPOCHOPI??TAk uz se vzpamatuj a den si studenou sprchu.Pripadas mi,jak z nejake sekty.Rozmnozit dobro...sypej radsi drobasky do plysovych pejsku,ktere stradaji penizky pro cviceni slepeckych psu.Tito lide uz mezi nami jsou a my jim muzeme takhle pomoci,ale kdyz muzes zabranit narozeni poskozeneho ditete,ktere si to bud nebude s to ani uvedomit nebo ano a pak bude cely zivot na pokraji spolecnosti trpet,tak nevim,podle TEbe-je to lepsi?Vzdyt to neni zadne dobro.Zpusobis naopak celozivotni trapeni vsech!!!Diky,za takove dobro....
 *Aida* 


Re: Verko 

(15.3.2006 0:19:57)
Tano,
me zas pripadas jak z jine planety Ty, predstav si, ze lide maji ruzne nazory. A jak Ty vis, kdo by co vydrzel nebo nevydrzel? Pro nekoho to treba nemusi byt o tom "neco vydrzet". Nechapu koho a proc tady odsuzujes?
 Sears 


TCS syndrom 

(15.3.2006 1:15:19)
prave jsem si precetla zajimavy clanek na internetu o jedne studentce mediciny, ktera ma prave tento syndrom, jak pise Aida. Zdedila ho od sve maminky a ta zase od sveho otce. U kazdeho se projevuje v jine forme. Prestoze se lisi svym zjevem od "normalnich" lidi, zije spokojeny, stastny a smysluplny zivot. Je opravdu zajimave si precist o zivotech postizenych lidi a pak mozna clovek zmeni svuj zarputily nazor, ze zivot postizeneho nema smysl a je lepe takovy zivot zmarit ....
 Aruba 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 14:16:03)
Martina (Honzík, Tomík): pod Tvůj příspěvek se můžu podepsat.

Sama jsem před tuto volbu postavena byla. Dítě jsme čekali první. Manžel byl praktický, zmatený. Věděla jsem, že potrat nepodstoupím i když pravděpodobně příjdu o manželství (taky statistika, stejně jako tripple test). Přesto bych si nikdy nedovolila odsoudit nikoho, kdo se potrat v podobné situaci rozhodne.

Mmch, občas uvažuji o tom, co kdybych ty doktory tenkrát poslechla.... docela z toho mrazí.
 Martina, 2 kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 14:24:34)
Arubo, to je přesně ono - možná přijdu o manželství - můžu to udělat klukům, kteří tátu zbožňujou jako nejúúúžasnějšího muže na světě (tedy nevím, jak k tomu názoru dospěli, ale shovívavě mlčím :-))))??? Můžu kluky vystavit výhledu na život pouze s matkou a postiženým sourozencem, když manžel dal od začátku najevo, že se na výchovu takového dítěte necítí? To fakt můžu??? Nebo můžu doufat, že manžel to neustojí a odejde a kluci s ním???
Podotýkám, že manžel je normální otec a mnažel, aby se nemyslelo, že je nějaká stvůra...jen mu dovoluju, aby si něco myslel sám za sebe :-)
Tohle všechno je obsaženo v rozhodování...závidím lidem, kteří mají jakožto manželé jednotný a jasný názor.
 Aruba 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 14:54:49)
MArtino, pár, který má stejný názor vždy a za všech okolností je z říše sci-fi. Leda, že by se jednalo o jednovaječná dvojčata ale tam zase nehrozí to těhotenství, že :-))

Realita je vždy taková jaká je. V Tvém případě ohrožení rozpadu rodiny již narozeným dětem, v tom mém "pouze" riziko ztráty partnera a otce dítěte.

Myslím si, že v těchto těžkých chvílích se nelze řítit doporučením kohokoliv, pouze poslouchat své "druhé já". Jakékoliv teoretizování je - dokud před tímto rozhodnutím nestojím k ničemu.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(10.3.2006 18:09:02)
Konec manzelstvi snad neznamena konec otcovstvi, ne? Snad by se o kluky zajimal, i kdyz by meli postizeneho sourozence?
 Eve  
  • 

pane,jste normální? 

(7.3.2006 9:46:29)
že máte v dnešní době tolik dětí, kdo vás živí a jak bydlíte,to máte tolik peněz na tolik dětí? no je vidět, že ste nemoc asi nepoznali,když vaše žena jenom leží celý život s roztaženýma nohama a rodí děcka...
vůbec se divím že v dnešní době někdo tak hloupý existuje, buď jste bohatí a nemáte s penězi co dělat,nebo jste se zbláznili,jinak si to nedovedu vysvětlit
 mmiissaa 
  • 

Re: pane,jste normální? 

(7.3.2006 10:06:48)
Hloupá budeš určitě ty, ale určitě to neslyšíš poprvé.
 Eve  
  • 

Re: Re: pane,jste normální? 

(7.3.2006 17:28:49)
miisoso, nebo co to máš za přihlouplou přezdívku,jsi vážně chytrá a všichni asi co sem píšete jak někdo může mit v dnešní době 11 děcek je vážně na bednu nebo příslušník národnostní menšiny nemyslíte?
 mmiissaa 
  • 

Re: Re: Re: pane,jste normální? 

(7.3.2006 18:21:23)
Pokud ty někoho nazýváš hlupákem, za to, že má 11 dětí, proč bych to nemohla říct o tobě. Co je ti proboha potom???Ty jim ty děti živíš?I kdyby patřili k menšině, no a co. Podle vyjadřování autora článku usuzuji, že inteligentní je, což se podle tvého vyjadřování o tobě říct nedá milá Eve...
pa, pa
 Sears 


pro Pavlu3, 

(7.3.2006 18:55:14)
nechapu, co te tak rozcililo. Budme tolerantni k nazorum druheho. Verka nikoho nesoudi, jen vyjadruje svuj nazor. Pokud ma nekdo radikalni nazor tykajici se ochrany zivota, tak v tom opravdu nevidim nic spatneho. Ja to vidim podobne! Nikomu presto svuj nazor nevnucuji a nikoho nesoudim.
 Sears 


pro Eve... 

(7.3.2006 18:59:33)
myslis si, ze je lepsi cekat az se Cechy osidli emigranty z jinych zemi (s odlisnou kulturou a nabozenstvim), nez rodit vlastni deti? Evropa totiz vymira....to je holy fakt!
 Pavla3 


Re: pro Eve... 

(7.3.2006 19:35:35)
No,
když někdo používá slova jako "vraždit", "utratit", "utíkat zbaběle z boje" ve spojení já bych kdybych......
Tak je to netolerantní a stejně cynický jako, když někdo jiný zvolí právě řešní potratu. Chápu, že je pro někoho potrat jako vražda jen nechápu co toho někoho vede k takovýmhle domonstrativním projevům.
Ať si svoje věci řeší po svém.
Jinak proti tomu cos napsala Ty níže jsem nenapsala půl slova a plně respektuju tvoje rozhodnutí. Ale požaduju, abys zas třeba ty respektovala moje. Je na tom něco divnýho.
A jak prosím tě tohle souvisí s vymíráním Evropy, myslíš si snad, že to zachrání narození několika postižených dětí (relativně krátce žijících, v naprosté většině se dál nerozmnožujícíh)??????
 Sears 


Re: Re: pro Eve... 

(7.3.2006 19:53:47)
Pavlo, to bylo pro Eve, ktera si mysli, ze Lubos ma prilis mnoho deti....

Musime si zvyknout na ruzne nazory. ja ziji v Kanade a to by jsi se divila, jak ruzn enazory tu lide maji. A je tu hodne takovych, co si mysli, z epotrat je vrazda....to jen tak na okraj.
 Pavla3 


Re: Re: Re: pro Eve... 

(7.3.2006 21:26:14)
Ok, to že si to myslí je v pohodě, myslet si může kdo chce co chce, ale představ si, že si tyhle "výjevy" co tu psla Věrka přečte nějaká žena-slečna-paní určitě dost nešťastná (řekla bych vyřízená), která se rozhodla naprosto svobodně pro interupci z důvodů těžkého postižení plodu, představ si jak se asi cítí.
Jinak pokud je mi známo, i v některých silně katolických zemích jsou interupce z těchto důvodů (ze zdravotních) povoleny ze zákona.
 Eve  
  • 

Re: Re: Re: Re: pane,jste normální? 

(7.3.2006 21:06:10)
mmiisso, nebo jak se trapně jmenuješ, dej si voraz
 Šárka 
  • 

Re: Re: Re: pane,jste normální? 

(12.3.2006 10:54:04)
Já plně souhlasím s Eve,v dnešní době mít 11 dětí je nezodpovědnost,dát dítěti najíst není plnohodnotný život,co třeba kroužky, nebo studium a jak se přepravují,to je tak na vlastní autobus.Není ten článek trochu smyšlený?
 Isabela 


Re: Re: Re: pane,jste normální? 

(12.3.2006 10:57:19)
Drahá Eve! Již styl tvého vyjadřování svědčí o obrovské inteligenci a vrozenému citu a toleranci...!!! Můžu Tě ujistit, že pan Nágl je naprosto normální, inteligentní, velmi vzdělaný a hlavně láskyplný člověk. Narozdíl od Tebe... Nikdy by jej nenapadlo kritizovat někoho třeba pro to že nechce mít nikdy děti nebo pro to že jich má třeba 20, ale to zřejmě opravdu o toleranci, která Tobě nic neříká. Vůbec bych řekla, že Tvúj příspěvěk k této debatě je bezpředmětný. Běž prosím diskutovat k sobě rovným.
 Šárka 
  • 

Re: Re: Re: Re: pane,jste normální? 

(12.3.2006 11:26:50)
Já věřím,že je to inteligentní,vzdělaný a citlivý člověk,nechci nikoho urážet,ale jak se dá zvládnout plně se věnovat 11dětem,dát jim vzdělání a postavit je do života?
 Luboš+1+11 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: pane,jste normální? 

(13.3.2006 9:17:51)
Dobré ráno, přece jen mi to nedá, abych nenapsal pár řádků, které snad předejdou nedorozumění, že naše děti poznaly v životě jen suché brambory a na kroužka a vzdělání už nezbývá.Bydlíme s manželkou od svatby na větší hospodářské usedlosti na samotě (bývalý větrný mlýn) na kopci uprostřed polí a luk nad Hanou na úpatí Drahanské vrchoviny. Okolí a příroda kolem je ideální prostředí pro děti jakéhokoli věku. Já pracuji jako ředitel menší neziskovky, manželka je středoškolská profesorka. Nejstarších pět dcer vystudovalo nebo v současnosti ještě studuje na vysoké škole, další tři jsou na střední, zbytek ještě na základní škole. Všechny děti hrají na nějaký hudební nástroj, ty co jsou po mámě, jsou šikovné výtvarně. Finančně rodinu zvládáme jako většina průměrných rodin v tomto státě. Dva průměrné platy a běžné přídavky, žádné zvláštní sociální dávky. Jsme už dest roků na svých jedenácti dětech a další eventuální děti už budou pouze naše vnoučátka. Co se týká domácích prací a povinností, je to pohodové právě s více dětmi než s jedním nebo dvěma. Samozřejmě až odrostou, protože do té doby je to záhul, hlavně pro mámu. Denní rozpis velkých domácích prací - nákupy, jídlo, topení, vaření, nádobí, vysávání, mytí apod. přidělí každému z našich dětí maximálně jednu práci denně a někdy ani to ne a máma má tu výsadu, že může vykonávat většinou už jen supervizi, poslouchat s šálkem čaje, jak Terezka šmidlá na housle, zkoušet Vítka z dějin umění nebo hrát s Bětkou žolíka. Jak mít nebo nemít děti víme, v tom byly rady některých opravdu mimo mísu, ale děkujeme přesto za názor. Velkou rodinu nemáme programově. Jinak co se přepravování týče, dřív jsme měli mikrobus, teď, co jsou děti už větší, máme dvě auta.Zvolili jsme si životní styl, který nám vyhovoval, měli jsme dost místa v krásném přírodním prostředí, měli jsme pocit, že máme dost sil a přiměřené množství peněz, abychom mohli mít víc dětí. Výsledek je, jaký je a i kdybychom mohli měnit, nechali bychom věcem i dnes nejspíš stejný průběh.
Luboš Nágl
 Šárka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: pane,jste normální? 

(13.3.2006 11:49:05)
Dobrý den pane Luboši,smekám před vaši ženou a přeji ji hodně sil.Já mám 1 syna a čekám narození dcery a mám pocit,že další těhotenství bych už nezvládla a že mě výchova dvou dětí úplně stačí.Přeji jen to nejlepší celé vaší rodině.
 Dita 
  • 

Gratuluji 

(28.3.2006 23:12:11)
Pane Lubosi, z Vaseho prispevku zni radost nad zvolenym zpusobem zivota. Gratuluji k tomu Vam, Vasi pani i vsem Vasim ratolestem. Moc dekuji za prispevek. Sama mam malou dcerku a doufam, ze jeste jedno ditko mit budeme, vic uz bohuzel asi kvuli veku nestihneme. Mejte se pekne a drzim Vam vsem palce.
 viliama 


Re: Re: Re: Re: Re: pane,jste normální? 

(21.3.2006 15:03:50)
Iba sa pytam, kde to zijem???
Na Slovensku poznam rodinu, ktora ma osem deti. Nepatria k ziadnej etnickej mensine. Otec je vystudovany, ma dobre miesto v praci. Zena sa venuje plne detom a domacnosti, je teda doma. Vsetky deti, v podstate uz aj dospeli ludia, ktori dosiahli veku, ked mohli ist na VS, tak studovali. Okrem tych najmladsich, ktori su este na ZS, sa im podarilo vystudovat. Poniektori uz maju vlastne rodiny, pracu - dokonca aj vyznamnu v zahranici.
Hodnoty predsa nie su iba o peniazoch. Ak idu rodicia do toho, ze chcu mat vela deti, tak asi vedia, o com to je.
V tej rodine som videla sudrznost, starsi pomahali mladsim, vedeli sa zahrat, pomahali rodicom.
My, co mame doma jedno, dve, maximalne tri... co davate take otazky?
 adriana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(8.3.2006 11:29:28)
ano, pravda pravdoucí.....nejen vidět své rozhodnutí....já,já,já, ale podívat se na to ue všech stran, ty holky, co v tomto žily, určitě ví, o čem hovoří, něčím si prošly, takže je nikdo nemůže soudit...že by zavraždily dítě...to je blbost.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(10.3.2006 17:56:22)
Kazde omezeni prinasi na druhou stranu obohaceni. Omezeni je soucast zivota. Bohuzel. Ale dneska si kazdy predstavuje, ze ma pravo na neomezene moznosti.
To neni argument proti rozhodnuti o potratu, i kdyz ja bych asi taky na potrat nesla, ale samozrejme bych to dukladne zvazila.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(10.3.2006 20:55:44)
při prvním těhotenství mi vyšly tripl testy pozitivně.neměla jsem po pravdě ani moc ponětí co vlastně tripl testy jsaou.Podstoupila jsem amnio a měsíc jsme s manželem strávili ve stresu a rozmýšlení co s tím maličkým tvorem bude když podle amnio bude nemocný.Brali jsme to ze všech stran,pročítali články a scháněli informace až jsme se rozhodli pro život.
S Andulkou jsem tripl testy odmítla.Už jsem měla hodně informací a vědělka,že i tohle miminko stojí za to,aby přišlo na svět.
O Johanku jsem ve 13.týdnu málem přišla.Bojovala jsem za ní a prosila,aby u mě zůstala.Každý den,kdy jsem jí v nemocnici na UTZ viděla živou jsem považovala za den velmi štastný.Doktoři to,že jí sebou nespláchl obrovský hematom,který byl kolem celého miminka považovali za zázrak.
I u ní jsem odmítla tripl testy.Nějak si neumím představit,že bych se jí zbavila,kdyby byla nemocná,když jsem o ní před tím bojovala.
Myslím,že je to velmi těžké rozhodnutí.
Každopádně tripl testy ke spolehlivým metodám opravdu nepatří..i když co je na 100 procent že.
 Martina, 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(7.3.2006 14:08:15)
Verko, to neni o zbabelem utikani, pokud se Ti narodi takto postizene dite, utect uz neni kam a pochop, ze zustat neznamena hrdinstvi. Vubec nemas predstavu, o cem pises. Moje sestra se o svoji postizenou dceru stara se vsi laskou, ale uz 16 let je absolutne odriznuta od sveta a celkove tim trpi cela rodina. Ale myslim, ze Ti to stejne nikdo nevysvetli.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(7.3.2006 14:48:17)
To je sice hezký, ale co pak až budeš stará? Kdo se o tvé dítě postará? Dáš ho do ústavu? Co manžel unese to také nebo zbaběle uteče od rodiny. Budeš připravená se starat o postižené dítě prakticky 24 hodin denně? Ono je hrozně jednoduché odsoudit někoho, kdo nechce přivést na svět postižené dítě, ale pokud se nedokáže mu věnovat s láskou a poskytnout mu potřebnou péči, tak je to jen dobře těhotenství ukončit. Celý život se pohybuji mezi postiženými, s tím rozdílem, že postiženými jsou rodiče (sice ne mentálně, ale jsou na vozíku), starám se o ně jak to jen jde, ale vím, že jednou odejdou, kdežto u dítěte bych odešla dříve já a co by s ním bylo? Měl by ho někdo rád? Věnoval by se mu nebo by bylo zavřené v ústavu? Postižení v rodině kolikrát muži neunesou a odejdou a žena zůstane na to sama, bez peněz a psychické podpory. Nikdy jsi to sama nezažila jaké to je pečovat o postiženého člověka, tak nesuď ostatní.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(7.3.2006 14:55:14)
Dano, zopakuji, ze to je individualni rozhodnuti kazdeho, a bych o tom nekomu nekecala. Jen bys mela vedet, ze deti s Downovym syndromem neziji dlouho, a je tam velka pravdepodobnost, ze svoje rodice nepreziji.
 Nika 36 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(18.6.2006 19:09:14)
Zdravím všechny i když poněkud mimo aktuální datum.
Chtěla bych Vám jen k tomuto tématu říct, že já jsem otěhotněla ve 22 letech, všechny výsledky byly OK a tedy nebylo potřeba podstoupit odběr plodové vody. Narodila se mi dcera s Downovým syndromem. A s těžkou srdeční vadou k tomu.
Čtu tady strachy a obavy z toho, jak vaše výsledky dopadnou a zaznělo tady hodně názorů, že v případě postiženého dítěte je jednoznačný potrat...
A vidíte, já jsem se zase obávala, aby moje holčička přežila těžkou srdeční operaci, kde měla jen 20% šanci na přežití. Dnes jí je 13,5 roku a není den, kdybych se na ni s láskou nedívala a byla šťastná za to, že ji mám. A hlavně jsem šťastná, že jsem žádný test v těhotenství nepodstoupila.
S dcerou žiji od 5-tého měsíce těhotenství sama. Tedy jsem prožila sama těhotenství, porod, operaci srdce a učila se žít jinak, než jsem žila do té doby. A nelituji!!! Dcera je šťastná, milá, spokojená a co víc si jako matka můžu přát!!!
Takže, ať vám testy, těhulky, dopadnou jakkoliv, nikdy to není konec světa!
A ještě jedna věc: život s postiženými (kde se pohybuji) mi dává víc než si dokážete představit. Je to naprosto čistý svět s čistými lidmi. Žádné intriky, podpásovky, jen upřímnost a nezištné chování!
Hlavu vzhůru! :o))
 Nika 36 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(18.6.2006 19:33:42)
Omlouvám se, můj příspěvek patřil do tématu "Genetické testy". Nechápu, jak mi mohl skočit sem, když jsem na této diskuzi vůbec nebyla. :o)))
 jan 
  • 

Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(22.2.2009 8:34:03)
Doufám, že to nebudeš uvádět do extríému Ty, pokud postižení dítěte vznikne při porodu nebo pokud Ti spadne z přebalovacího pultu nebo se vymele na tříkolce. Když by ochrnulo nebo mělo následky na mentálních funkcích, to ho zavraždíš, nebo se o toho dementního ležáčka budeš láskyplně starat? Co si zvolíš?
V prenatálním stadiu je to totéž, jen vy někteří lidé neumíte pochopit, že mnozí lidé milují dítě již tehdy.
 kulik 
  • 

Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(24.2.2009 8:48:16)
Myslím si,že je to dost citlivé téma a je na každém znás jakou cestu si zvolíme. Když se mimčo narodí zdravé a teprve pak se mu něco stane tak na výběr nemáme a musíme se o něho postarat,ale pokud je ještě nenarozené můžeme se rozhodnout. Ne kždý totiž má na to postarat se o takové dítě a z mého pohledu je pak v takovém případě ho dát raději pryč než kdyby se narodilo a pak by jsme se nedokázali o něho postarat a dali ho do ústavu.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 13:51:05)
Věrko, souhlasím s vámi, že každé dítě si zaslouží život v láskyplném prostředí. Bohužel, spousta zdravých dětí v láskyplném prostředí nežije, a má tedy poměrně těžký život. Pro postižené dítě musí být neláskyplné prostředí ještě horší než pro to zdravé, nemyslíte? Takže podle mého názoru je lepší, pokud se rodiče, kteří se dozvědí, že jejich dítě bude postižené, a nejsou si jisti, že mu jsou schopni to láskyplné prostředí a nutnou péči poskytnout, rozhodnou, že se dítě nenarodí. Už jsem tady kdysi psala, že mám zkušenost s velmi těžce postiženým dítětem mojí příbuzné (nebyla to genetická vada, byla to chyba porodního personálu). A na základě téhle zkušenosti o sobě jako o matce pečující o postižené dítě velmi pochybuji. Myslím si, že každý, kdo se v téhle situaci rozhoduje, si projde peklem, a pevně doufám, že se v ní nikdy neocitnu.
 Vačice + 3 kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 14:05:35)
Jistě je situace, kdy se má narodit postižené dítě velmi těžká. Ale ještě mi nikdo nevysvětlil, jak se ta situace v rodině liší od situace, kdy se to postižení objeví až v průběhu života. Jaký je rozdíl v právu na život u 16-ti týdenního dítěte a u už narozeného člověka? Tak jaký??????
 Martina, 2 kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 14:13:33)
Rozdíl není žádný :-)
Nedělám si legraci, cítím to tak. Jen když už člověk to mimi má, tak se nějak "snadněji" vyrovnává s tím, že má to vysněné mimi, nějaké ty chybičky (i když je tou "chybkou" DS)...obrázek z UTZ člověku k srdci tak snadno nepřiroste (já to tak cítím, chápu, že jsou matky, které to cítí jinak).
To byla moje tajná :-))) strategie na manžela (kdyby tvrdě chtěl potrat)- mimi necháme narodit a pak bychom řešili, co dál...spoléhala bych na jeho neschopnost mouše-ublížení :-)))
Uuuuf, ještěže jen teoretizuju.

Svými řečmi jen žádám pochopení pro matky, které se rozhodnou pro potrat - NIKDY nevíš, co je k tomu vede, fakt. Každá rodina je tak specifické společenství, že nikdo jiný nemůže radit, jak se mají rozhodovat.
 Věra. 


tenké hranice 

(6.3.2006 14:23:40)
Pro Věrku s dvěma kluky.
Myslím že v tom rozdíl není, protože jde jen o naše subjektivní vnímání.

Postižené dítě, po amnio v 20 týdnu, kdy ho matka nechá legálně zabít.
Myslím že slovo přerušení v tomto kontextu je eufemismus, jeho život je ukončen, ne přerušen....

Jistě tohle dítě nemá právo na život menší, než dítě předčasně narozené, v 24 týdnu, které je na přístrojích , pravděpodobně bude mít nějaký handicap a rodiče jej milují a přejí si jej zachránit .I přes hrozící postižení....

Ta hranice je velmi tenká a je to opravdu otázka svědomí konkrétních rodičů.
Nejde generalizovat, nejde říkat..."bude lepší když se nenarodí"...protože to nikdo neví....

 Lenka, Evík 05, Šárka 07 


Re: tenké hranice 

(6.3.2006 15:35:22)
Děvčata, ale nevíte, co je to žít s postiženým člověkem, moje maminka se stará o svojí sestru velmi svědomitě, nikdy ani nezapřemýšlela nad tím, že by ji dala do ústavu, či jiného zařízení.
A není to její dítě!!!!
Nicméně tolik proplakaných nocí, proseb a nářků - maminko, cos mi to udělala, ... netušíte, o čem se bavíte. Netušíte, jaký život byste žily. Nevíte nic, podle mě jen plkáte. Vezměte si z dětského domova postižené dítě a postarejte se o něj, ukažte, že jste lepší, než děvčata, která raději přeruší těhotenství, když je sebemenší podezření na tělesné či psychické postižené. Pak diskutujte.
 Petula, 3 kluci 9/05,6/07,9/10 


Re: Re: tenké hranice 

(6.3.2006 18:21:39)
Lenko, plne s tebou souhlasim, sic nemam tu zkusenost s postizenymi detmi v rodine, pouze v ustave.

Rozdeluji lidi na dva tabory:
Prvni ty, kteri odsuzuji ukonceni tehotenstvi - co nemaji s postizenym ditetem zkusenost.
Druhe ty, co zkusenost maji a chapou rodice, kteri podstupuji ukonceni tehotenstvi.
 evidlo + 4 


Re: Re: Re: tenké hranice 

(7.3.2006 22:32:55)
A myslíš, že nemůžou existovat rodiče co s postiženým dítětem zkušenosti mají, a přesto ukončení těhotenství odsuzují?
Nikdy bych si netroufla odsoudit někoho konkrétního, nemůžu tušit co ho k tomu vedlo, ale obecně zastávm názor, že ukončení těhotenství, byť ze zdravotních důvodů, je vražda. Matka tomu dítěti život nedala a nemá právo mu ho vzít - v děloze stejně jako po narození.
 Lenka, Evík 05, Šárka 07 


Re: Re: Re: Re: tenké hranice 

(7.3.2006 22:40:51)
Omyl, matka život dítěti dává!!! Nebudu se tady přít o morálku, svědomí, či boha - já jen říkám, vyzkoušejte si to,a pak diskutujte.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: tenké hranice 

(8.3.2006 8:21:06)
Ehm, že se tak ptám a kdo prosimtě dává život dítěti když ne matka ???????
Sem asi něco zaspala při svém vzdělávání....
 Lenka, Evík 05, Šárka 07 


Re: Re: Re: Re: Re: tenké hranice 

(8.3.2006 11:38:07)
:-))
 Katka + mimi 
  • 

Re: Re: tenké hranice 

(6.3.2006 20:20:48)
Lenko,
souhlasím s tebou a dalšíma co máte tuto zkušenost. Mám mentálně postiženou sestru, starají se o ni rodiče. A kdo to nezná, tak si to nedovede představit. Vím o čem mluvím.
Hezky jsi to řekla, ať si vezmou z ústavu postižené dítě a starají se.

Samozřejmě jej budete mít rádi, je to přece jen vaše dítě, ale bude to jiné.

Ale kdo má tu sílu, tomu držím palečky. Kdo ne, tak toho neodsuzuju, udělala bych to samé. Na štěstí mám zdravé dítko .
 Lenka, Evík 05, Šárka 07 


Re: Re: Re: tenké hranice 

(7.3.2006 22:25:44)
Díky.
Chtěla jsem jen naznačit, že je třeba soudnosti a pochopení z obou stran a ne jen odsuzování ostatních a bití se do prsou.
Přeji hodně trpělivosti a lásky. Všem maminkám. :-)
 Blanka, 4 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 15:53:56)
Taky bych byla ráda, kdybychom přestali používat podobné eufemismy jako "přerušení těhotenství". Dobře si pamatuju, jak brutální nám připadala zavedená praxe ve starověké Spartě, kde nechtěná novorozeňata házeli ze skály. Osobně nevidím rozdíl mezi tím a "přerušením" těhotenství. Pokud má někdo odvahu jít na "potrat", měl by mít taky odvahu nazývat věci pravými jmény. Myslím, že nemám právo hodnotit druhého člověka, proto se nevyjadřuju k potratu jako takovému a rozhodně neodsuzuju toho, kdo ho podstoupí. Jen bych byla ráda, abychom nazývali věci pravými jmény a neulehčovali svému svědomí tím, že se tváříme, jako by vlastně ani nic nestalo...
Blanka
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 17:25:56)
Jen bych chtěla v této debatě podotknout... nemyslíte že nám věda umožňuje v rámci zjištění handicapu už v těhotenství abychom umožnili dítěti se netrápit? Jak to myslím - vezměte to v přírodě, u takových šelem nebo jiných savců, to je jedno. Když se narodí slabé připadně handicapované mládě, tak ho matka většinou opustí. Mládě se pak trápí - hlady. Umírá. To už je lepší podstoupit ten potrat ne? Je to teda záhul do lidské psychiky. Ale nechápu proč tady odsuzujete podobné lidi když pro ně to také není vůbec jednoduché. Myslíte že normální ženská která se těší na miminko a najednou zjistí že bude postížené si prostě dojde na potrat a je v klidu s tím že si udělá nové? To je trochu divný ne? Já myslím že každá ženská je z toho dost vykolejená. A dlouho. Ale je to na každém z nás. Pro co se rozhodneme. Rozhodně souhlasím že po narození handicapovaného dítěte vám hrozně vzrostou rodinné náklady, ubude čas, jako ženská určitě budete muset zůstat doma. Když to chlap neustojí zůstanete sama, když to ustojí, stejně ho neuvidíte protože bude pořád v práci a vydělávat za dva. Jestli ovšem tak skvěle placenou práci najde. Podívejte se na statistiky platů v ČR. Když nejste poslanec tak se musíte sakra starat i se "zdravými" dětmi.
 Hanka+L+A+V 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(8.3.2006 14:54:40)
Věrko, je rozdíl v tom, že se můžeš rohodnout. My máme tělesně postiženou holčičku, ted má 18 měsíců, vyčerpávajících měsíců! Čekali jsme dvojčátka, jedna holčička umřela v bříšku a druhá se musela narodit předčasně. Když měla tři týdny, museli jí amputovat nožičku pod kolenem. Péče o ni je náročná,denní cvičení Vojty, teď se umí přetáčet a plazit, na chození a samostatnost si budeme muset dlouho počkat, s protézkou jde všechno pomalu, ale máme snad naději,že to tak bude. Jsou ale postižení,kde tato naděje není, mentální postižení atd.
Já osobně, se svými zkušenostmi, bych těhotenství při předpokladu postižení dítěte nechala přerušit.
Obdivuju lidi, co se rozhodnou opačně a pak čelí všemu obětavě a dobrovolně.
I když představa, že bychom teď Lucinku neměli...je hrozná!!!
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(9.3.2006 16:37:22)
Milá Hanko, jste s manželem úžasní. Přeji hodně štěstí a Lucince co nejlepší zdravíčko.
 ADA 
  • 

POSTIŽENÍ 

(9.3.2006 17:29:21)
Kousek od mého domu je ústav s mentálně postiženýma.Denně je potkávám a děkuji že mám zdravé dítě.Když se takové narodí každý rodič ho miluje.Ale kdybych v těhu zjistila postižení šla bych na potrat.
 Hanka+L+A+V 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(10.3.2006 14:32:24)
Petro, díky, ale věřím tomu,že každý na našem místě by se choval stejně. Nemáš před tím kam utéct a to mimčo je přece naše a potřebuje právě naši pomoc a podporu. A kdybych si měla vybrat mezi Luckou a nějakým zdravým mimčem, už bych ju nedala ani za nic! Je to naše sluníčko a přináší nám hodně moc štěstí a lásky.
 Věra. 


Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 14:13:17)
Pro Markétu kousek níže.
Zcela chápu vše co píšeš , nicméně, kdo může vědet předem , že péči o handicapované dítě nezvládne, nebo že jí naopak zvládne skvěle?
Není to jen výmluva ?
Jak se liší dítě postižené těžkým porodem s následným handicapem a dítě, kde je to podezření na handicap již v těhotenství?

Liší se pouze tím, že to nenarozené lze legálně zabít a to po porodu nikoliv.

Myslím že k tématu mají co říct především lidé, co pečují o vlastní, nebo osvojené postižené dítě. A my ostatní budeme přirozeně doufat, že nás život před podobné zkoušky nepostaví. Ale předem to neví nikdo z nás.

Občas zaznívá - "pro to dítě to je lepší, když se nenarodí ", sobecký argument hodný dnešní sobecké doby....a samozřejmě věc svědomí každého člověka .

Říkat o postižených že jejich život je méně hodnotný nebo "nemají právo" zde být jistě nejde....říkat " nechci se o něj starat"....to je již otázka svědomí jednotlivce.... a také věc pomoci postiženým ze strany státu, věc která by měla být prioritní.
 Vačice + 3 kluci 


Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 14:24:35)
No konečně se někdo další zastal života.
Už se to tu na mě slétalo jak vosy na bonbosy.
 & 


Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 15:06:24)
Vero,

Ale to je hodne individulani. Ja bych jsi nedovolila soudit, jinou zenu pokud se rozhodne na potrat jit nebo nejit. Ja sama jsem v tehotenstvi zadne testy, krome ultrazvuku nepodstoupila. Ultrazvuk jenom proto, aby byla v pripade problemu diteti zajistena adekvatni pece. Nadruhou stranu chapu i argumenty Skramusky a Mmiissei proc testy podstoupit, a nodovolila bych si je za to soudit. To opravdu neni cernobile.
 Lilka 
  • 

Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 15:06:59)
Věrko+2 kluci.
osobně znám manžele - oba lékaři a oba silně věřící katolíci. Když se dozvěděli,že jejich dítě bude mít Down. sy. rozhodnutí bylo jasné. Samozřejmě že nešli na potrat a dítě si nechali. Jak krásné a správné, že? Ovšem nechali si je jen do porodu a pak je odložili do ústavu. Oni by přece tu péči nezvládli,takže takhle to bude lepší. Skutečně je to lepší než ukončit těhotenství?????? Já tedy ten pocit nemám.
 Bára 2 děti 
  • 

Bylo to lepší 

(17.3.2006 17:24:12)
To dítě žije, život mu nesbrali. Tak moc Ti vadí, že mu na život přispíváš ze svých daní? Mně ne. Platí se z nich spousta daleko větších ptákovin.
 Eva K 
  • 

Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 18:46:10)
Myslím, že se proti vám zvedla taková vlna kvůli vašemu tónu a radikálnosti.
Tlak vždy vzbuzuje protitlak, to je přirozené, i když s vámi třeba část pisatelek v ledasčem souhlasí. Eva
 alžbjeta 
  • 

markétě 

(10.3.2006 11:31:35)
markéto, napadlo tě, dle tvého argumentu, že je lepší dítě zabít než aby žilo v neláskyplném prostředí, bychom měli pozabíjet všechny děti, kreré jejich rodiče týrají nebo bydlí v ústavech..
 Markéta, syn 4 r.  
  • 

Re: markétě 

(14.3.2006 11:33:14)
Ne, to mě opravdu nenapadlo. A zákony to na rozdíl od potratu zakazují, nebo se mýlím?
 Markéta+8 
  • 

Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(7.3.2006 22:02:51)
Přidávám svůj hlas k těm, kteří svoje dítě nedají, i kdyby bylo postižené. Všechny ty vypočítávané ohledy na zbytek rodiny jsou opravdu důležité. Ale ve srovnání s otázkou bytí nebo nebytí jiného lidského života jsou až na druhém místě. Raději nebudeme mít ohled na dítě, které se ještě neumí bránit... Paní Věro, díky za trefný příspěvek, zvlášť poslední větu.
Čím to, že článečky pana Nágla vyvolají vždy takovou vlnu ohlasů? Jestli to nebude tím, že ač píše stylem zdánlivě odlehčeným, dotýká se témat, která jsou velice zásadní.
Zdravím všechny čtenáře
Markéta
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(11.3.2006 8:48:09)
Milá Věrko, štěstí máš rozhodně ty, protožě máš zdravé dva kluky. Neodsuzuj to, co viditelně vůbec nepoznáš. Pracuju už sedmým rokem ve stacionáři pro mentálně postižené a sama jsem měla sestru s Downovým syndromem a jinými přidruženými chorobamy, které by ti stejně nic neřekly. Jsem teď už podruhé těhotná a podstoupila jsem všechna dostupná genetická vyšetření. Nikdy bych nebyla tak nezodpovědná, abych je vynechala. Doporučovala bych každému, kdo stojí před volbou jít na vyšetření a v případě špatných výsledků rozhodování se zda potrat či ne, aby navštívil nějaké zařízení pro postižené, pobyl tam alespoň pár hodin a sám zhodnotil, zda na takovou celoživotní starost má. Spousta takových hrdinek, které by "nezavraždily" své dítě nakonec odkládá své děti do ústavů a po velmi krátkém čase k nim zapomínají cestu.
 Martina, 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(7.3.2006 13:52:20)
Mam uplne stejny nazor jako Mmiissaa, lepe bych to nenapsala. Take mame takto postizene dite v rodine(neter) a vim, co to obnasi. Takze ja jsem byla na amniocenteze s obema detma, ted jsem tehotna potreti a sla jsem zase. Rozhodne bych to nenechala nahode. Kazdy, kdo se s tim setkal v rodine, vi, o cem pisu.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(10.3.2006 17:51:22)
A mas sestru, nevim teda, jestli jsi rada, ze ji mas, ale ty bys v tom pripade mela moznost udelat pro sveho syna totez - dat mu sourozence, i kdyz postizeneho.

Ja verim tomu, ze se nam deje pouze to, co jsme schopni zvladnout, a dnesni doba se mi nelibi treba proto, ze v nas vyvolava strach z neprijemneho (smrti, nemoci, postizeni...) a namlouva nam, ze lze vsechny tyhle veci ze zivota odstranit.

Ja za sebe bych to urcite zkusila, jsem pevne rozhodnuta to udelat, pokud budu muset.
 Lenka, Evík 05, Šárka 07 


Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 12:04:53)
Já jsem amniocentézu podstoupila, jsem za to velmi ráda, narodila se mi naštěstí zdravá holčička. Díky peripetiím s antibiotiky na začátku těhotenství, .. byla jsem za tu jistotou velmi ráda.
Moje maminka, se kterou žijeme ve společném domě, se stará o postiženou sestru. Kdo neví, nepochopí. Amniocentéza není zbytečná.
 ydney 


Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 12:51:19)
Verko, nekdy mi opravdu staci nad nekterymi prispevky zakroutit hlavou, ale v tvem pripade Ti to i pisu.
 Vačice + 3 kluci 


Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 13:51:13)
No co na to říct?
Tak bacha na krční páteř, aby od toho kroucení nezačala bolet. :-)

Příště raději argument!
 Ditulínek 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 20:53:10)
Věrko, ty jsi taky trochu vyčůraná a odpovídáš jen na to, co se ti hodí.
 Vačice + 3 kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(7.3.2006 10:06:51)
No vyčůraná teď jsem to je pravda.

Na co jsem neodpověděla? Nevšimla jsem si. Už se v té diskuzi přestávám orientovat. Já nemůžu stále sedět u počítače. Starší syn mi chce prodávat konzervy, mladší tu u mě buší do PC, musím se taky připravovat na jednu dobrovolnickou činnost, kterou provádím (i když pouze se zdravými dětmi), a navíc manžel potřebuje počítač taky k práci, takže ho nemůžu stále blokovat. No 20.50, to tady seděl manžel. No nic, jdu kupovat šunku nebo co.
 Irča  
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteří své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(19.3.2006 0:16:09)
Pro Věru,
jak tak čtu tvé nárory musím se smát. Velice dobře se polemizuje na tema kdyby se mi to stalo tak bych se chovala tak a ne jinak! :-)) Nikdy nikdo neví jak by se zachoval v té dane situaci dokud se v ní neocitne.
Možná jsem nebyla jiná ....
Dnes máme 15 měsíčního syna s DS, nevěděli jsme že bude postižený, testy byly v pořádku. Je to naše sluníčko a vím že dnes už bych ho nedala, ale na druhé straně vím že život bude mít težký a to z jednoho prostého důvodu ..... lidé jsou zlí a rádi ubližují, neříkám že všichni ale je jich dost. A já svého syna nebudu moct chránit na každěm kroku. Nejedná se mi o to, že já se objetuju a budu se starat do smrti o Své dítě, ale o to že on bude ten kdo nikdy nebude moci vést plnohodnotný život. Co mu řeknu až se mě zeptá proč je jiný? Proč nemůže mít rodinu? Proč nezvládne některý věci? Kdo bude více trpět já nebo on?
Právě čekáme druhé dítě, podstoupili jsme všechny testy i amniocentézu a řeknu ti to upřímně, kdyby byl jen náznak že druhé dítě je postižené jdu na umělé přerušení a můžeš si o tom myslet co chceš.
Irča
 Eva, 3 kluci 
  • 

Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(8.3.2006 15:04:37)
Jde ale o to, že znám případ, kdy po doporučené interrupci po špatných výsledcích z plodové vody se narodilo zdravé dítě a nejde o interrupci, ale o vyvolaný porod, kdy cítíte už pohyby dítěte.Dítě se po vyvolaném porodu nechá dožít.
 Marie+Láďule10.05 


Re: Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(10.3.2006 17:58:07)
Ahoj, no nevím co na to říct, to už tak "trochu" vraždou zavání. Holky ať je vaše rozhodnutí jakékoli je určitě velmi těžšké. Nemůžu nikoho soudit,nevím jak bych se rozhodla já, nedokáži si představit ani jednu variantu a můžu jen děkovat za to že jsem se ještě nemusela rozhodovat a modlit se abych to nemusela dělat nikdy. Je složité vychovat zdravé dítě, ještě složitější postižené, a komu se to alespoň troch podaří zaslouží si obdiv. Ale myslím že ať máme s našimi dětmi jakékoli těžkosti, stojí to za jejich úsměv, byť by byl jen jeden. Při takovém článku se vždy chodím dívat na svého spícího syna a děkuji, děkuji,děkuji....
 Eva K 
  • 

Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 8:23:07)
Naštěstí patřím k těm, kteří se předem dočetli, že tento test je velmi orientační, lékařský závěr mě ale překvapil z jiného důvodu:
Mě vyšlo 1x12000 z krve, ale v laborce tam připsali poznámku, že "vzhledem k věku matky" je riziko 1x1200. Je mi 28 let. Eva
 Kristiánka 


Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 9:04:48)
Jo, Evo, to znám. Při 2. těhotenství jsem měla napsáno: Vzhledem k věku matky..., bylo mi 29, o jakém věku to proboha psali?
 Eva A Dali 
  • 

Re: Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 9:14:35)
Těžko říct, co tím mysleli, každopádně mám několik kamarádek, které otěhotněly mezi 27. a 30. rokem, vyšly jim špatně tyto testy, tlačily je do amniocentézy, kterou některé odmítly kvůli riziku potratu, jiné podstoupily a nakonec po dlouhých nervech měly všechny zdravé dítě. Někde jsem četla, že pro tuto věkovou skupinu jsou ty hodnoty nastavené tak, že velké množství žen se dostane do rizikového pásma zcela zbytečně a zbytečně se bojí o zdraví miminka.
Taky bych na amnio nešla, riziko potratu tam je malé, ale je. To je jako bych vystrčila kočárek na 5 min do silnice. Nechápu rozdíl v přístupu k narozenému a nenarozenému dítěti.
 líza 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 10:41:57)
Je to asi každého věc. Ja jsem o jedno miminko přišla protože mělo genetickou vadu neslučitelnou se životem. Při druhém těhotenství jsem šla na všechny vyšetření s obavami, ale byla jsem za ně vděčná! nyní máme krásnou holčičku.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 11:29:45)
Lízo, já myslim, že nejde o to, aby na amnio nechodily žádný matky, ale o to, že nemá smysl, aby tam šla matka, která by stejně nešla na interupci pokud by dítě bylo postižené.
Prostě kdo se necítí na postižené dítě, nechť tam jde, pro ty ostatní nemá smysl zvyšovat odběrem plodovky riziko problémů.

Já jsem měla krev v pořádku a sestřička mi říkala, že "kdyby v pořádku nebyla, musela byste na odběr plodové vody". Ani náznak, že to vyšetření není povinné a má svá rizika - to jsem se dozvěděla až z Rodiny. Snad by mě informovali pokud bych ho podstupovala...
Kamarádka na odběru byla, řekli jí, že dítě bude mít konkrétní postižení a ona se stejně rozhodla, že si ho nechá ať už bude mít cokoli. Čili tim ten odběr ztratil smysl a bylo to zbytečné riziko. Nakonec se jí narodil chlapeček, který předpokládané (operacemi řešitelné) postižení nemá, ale má jiné (na celý život).
 p+1 
  • 

Re: Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 9:18:25)
"Vzhledem k věku matky" se píše všem - je to tabulková hodnota vycházající ze statistiky. Je vyšší nebo nižší podle věku (je na to takovej grafík, ze kterýho se to odečítá), ale uvádí se vždycky. Prostě jedna hodnota z krve, druhá podle věku, skutečné riziko je něco jako "průměr".
 Mediana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 11:00:10)
mě je 35, jsem bezdětná a statistická rizika DS v závislosti na věku samozřejmě tudíž znám od 1:1500 ve 20 až po 1:30 ve 45 letech. Ale jedno nechápu, proč lékaři sdělují maminkám i statistické riziko věkové kategorie, když jim z krve vyjde třeba jedna k několika desítkám tisíc. Statistické riziko třeba ve dvaceti říká, že průměrně se jedné z 15000 matek tohoto věku narodí dítě s DS. Skutečné riziko nemůže být průměr, statistický a reálný výsledek nelze sčítat a dělit. Přece když mi odebírají krev v určitém věku, tak mi odebírají tu krev jaksi už i "s tím věkem", ne? Věk je v ní jaksi obsažen. Tak proč sdělují abstraktní zobecněná čísla? Já měla za to, že podstatný je reálný výsledek a řeší se tam, kde je horší, než věku odpovídající průměr. Nevíte někdo? Dík.
 alžbjeta 
  • 

medianě 

(10.3.2006 11:40:55)
díky za příspěvek, tohle mi taky vrtá hlavou..
 Eecta 


Re: Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 12:53:03)
oni tim nemysli nic spatneho - jako ze jste na dite stare a podobne. Vzhledem k veku matky znamena, ze s kazdyn rokem veku se hodnoty v krvi meni, takze co je ok v 25, je jine v 28, 30... Kdyby to tam nenapsali, tak se nekdo na vase hodnoty podiva a lekne se, ze je to problem - pak zjisti, ze vam neni 22, ale 29 - a uz je to v poradku. Nebudte tak vztahovacne:))) me je 31:)))
 Sqeeky a kluci 02/05 a 06/08 


Re: Re: Vek matky 

(6.3.2006 9:54:19)
Mne rekl doktor, ze vysledky Triple testu jsou v poradku, pak jsem se ptala na pomery a z krve to bylo 1:27000 a dle veku neco kolem 1:tisicovky, presne uz nevim, bylo mi 31 let. Ten rozdil byl opravdu zavratny. Me kamaradce na Triple testu vlozili spatny tyden tehotenstvi a tim padem ji vysel naprosto katastrofalni pomer a nez na to doktor prisel a poslal ji tam znovu byla z toho na prasky :o(
 denissa 


Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 19:58:24)
Mě napsali-1 ze 180 a taky jsem tou jednou ze sto osmdesáti byla.To mi bylo 29.Chlapečka jsem si nechala vzít,protože o sobě vím,že bych to nezvládla.Měla jsem opravdu hodně velké výčitky svědomí,že jsem ho zabila a i když je to už pět let stejně se s tím nemůžu smířit.Na rozhodnutí jsem měla asi jen osm hodin a to je opravdu moc krátká doba rozhodnout o nenarozeném miminku a vlastně o celém životě naší rodiny.
Po dalším odběru plodové vody mi napsali 1 z 60 a syn je zdravý.To mi bylo 31.

 hana 
  • 

Re: Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(20.3.2006 15:29:38)
Dobrý den, dávám dohromady článek o spolehlivosti či spíše nespolehlivosti testů a sháním ženy - rodiny, které jsou ochotné mluvit o tom, že třeba test ukázal že všechno bude špatně, ale nešly na potrat a nakonec děcko bylo v pořádku. Prosím, ozvěte se mi na capova@tyden.cz nebo na 724 024 534. Děkuji moc.
 Miluše,2děti 
  • 

Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 9:57:10)
K článku nemám nic,žádné výhrady,až na poslední větu "několik SET bezesných nocí"..To je trochu blbost,ne?..
 La Pepa, holka 7/05, kluk 7/07 


Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 10:13:30)
No, když už chceš šťourat, tak se trápili od 16 týdne až do konce, tj. cca 24 týdnů, tj. cca 168 nocí, krát 2 lidi máš 336 nocí, pokud se svěřili dalším (třeba starším dětem), patřičně vynásob a máš stovky hnedle (ne li tisíce).
Teda, pokud bereš bezesná noc nako noc, kdy nespíš, tak to asi blbost je, ale když to bereš jako noc, kdy při každém probuzení na to vzpomeneš, tak to dává smysl.
LaPepa
 Lea 
  • 

Re: Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 13:27:24)
Sakra proč je teda v ústavech tolik odložených mentálně postižených dětí????
Představa a realita je moc velký rozdíl.
To je jen poznámka pro ty moralizující,kteří mají doma zdravé dítě a vůbec neví o co jde.



 Miluše,2děti 
  • 

Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(6.3.2006 9:57:10)
K článku nemám nic,žádné výhrady,až na poslední větu "několik SET bezesných nocí"..To je trochu blbost,ne?..
 Hana 
  • 

Děkuji za článek :-) 

(6.3.2006 16:39:52)
Děkuji mockrát za článek, také bych své dítě nedala za nic na světě, v těhotenství jsem na žádných genetických testech ani nebyla, byla to krásně svobodná chvilka, když jsem podepsala, že na tripple test prostě nejdu a hotovo.
 Olina 
  • 

Odpověz mi Věro, 

(6.3.2006 19:49:06)
1) ty opravdu nevíš, že tento test slouží k odhalování i jiných nemocí?
2) ty opravdu nevíš, že existují vady zjistitelné tímto testem a léčitelné s mnohem lepší prognózou při včasném odhalení?
3) ty umíš používat počítač, máš průměrné vzdělání a tohle nevíš?
4) řekla bys klidně: Mohl ses vyléčit, kdyby ses léčil včas, ale já jsem chtěla být v klidu?

Pokud máš 4x ano jsi opravdu v klidu.
 cizinka 
  • 

Re: Odpověz mi Věro, 

(6.3.2006 20:14:36)
Olino, nechces to nam priblizit to, co vis? Jak jsou lecitelne geneticke choroby??? Neptam se ironicky, ale trochu prekvapene. Jestli jsem ti zmatla nahodou tam dole s problemy s Rh faktorem, tak se omlouvam, to se zjistuje z jinych krevnych testu, ktere dela se opakovane u vsech zen, ktere nejsou v Rh zhode se svym partnerem, jak jsem to stihla behem dnesku zjistit.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

RH faktor - technická 

(6.3.2006 20:42:41)
Jenom technická poznámka - testy se dělají v případě, že je maminka RH negativní a otec RH pozitivní (u některých lékařů pokaždé, když je maminka RH negativní, z důvody nejistoty otce).Riziková je situace, kdy by dítě bylo RH pozitivní. Tedy tak to alespoň bylo, když jsem byla těhotná - jsem totiž RH pozitivní a můj muž je negativní, tak jsem se o to zajímala. Nevylučuji, že lékařská věda od té doby postoupila a zjistila další nebezpečí,nejsem lékař.
 cizinka 
  • 

Re: RH faktor - technická 

(6.3.2006 21:01:23)
Ano, Marketo, to byl take nas pripad. Ja jsem to v teto diskusi napsala blbost - moje doktorka o Rh problemech se mnou mluvila v souvislosti s tripple testem, tak jsem nabyla omylneho dojmu, ze pripadne krevne nezhody mezi miminkem a matkou u tripple testu se zjistuji take. Tim chtela jsem si opozdene se opravit. Jinak ja vubec netusim co by se dalo delat drive, jestli vsichni matky chodili na tripple testy. Tezke geneticke vady, ktere by potrebovali operacniho reseni hned po narozeni ditete se poznaji i UV vysetrenim. Podle mne, to je opravdu veci kazde z nas, co chceme vedet predem, jestli volime geneticke testy a interupci anebo jestli postoupime to riziko, ze nam se narodi miminko s vadami nesloucitelnymi s zivotem, a jestli chceme s tim neco delat, to jest tehotenstvi prerusit. Ale mozna Olina neco vi co ja netusim.
 Vačice + 3 kluci 


Věra odpovídá 

(7.3.2006 9:36:38)
1) a 2) Podle mých informací z učebnic porodnictví, odborných časopisů... se v dnešní době tento test opravdu týká vlastně už jen trisomie 21, ostatní vady, které se tím "zjišťovaly" dříve, se dají zjistit pomocí ultrazvuku. (Dokonce to mám potvrzené i mou gynekoložkou, takže pokud je tvoje vzdělání a znalosti vyšší než mé a mé gynekoložky dohromady, prosím, pouč nás. Ono totiž ne všechno, co najdeš na internetu, ve starých knihách..., je aktuální.)
3) Moje vzdělání bych řekla, že je dokonce nadprůměrné, počítač taky umím používat, mám přístup k nejnovějším informacím (možná narozdíl od tebe), proto jsem si to zjistila a upozornila na toto ty, kteří by své dítě "nedali", i kdyby trpělo trisomií 21.
4) To bych samozřejmně neřekla, protože bych se podle svých informací a podle svého svědomí do této situace nedostala.
 Vačice + 3 kluci 


Re: Věra odpovídá 

(7.3.2006 9:53:28)
Ovšem když to teď po sobě čtu, tak bych v posledním řádku napsala raději "samozřejmě". No a "na rozdíl" se asi píše taky zvlášť. To jen aby se někdo neobul do mého "vysokého" vzdělání. Ale manžel vystudoval dokonce medicínu a píše někdy ještě hůř. Tak snad validita mých informací nebude stát na hrubkách, kterých jsem se dopustila.
 Linda 
  • 

Re: Věra odpovídá 

(9.3.2006 20:39:25)
Ahoj, jen bych chtěla připomenout, že obyčejný ultrazvuk, který se dělá při nerizikovém těhotenství žádné vady odhalit nemusí a většinou neodhalí. Až na základě výsledků testu, se při špatném výsledku posílá na ultrazvuk k odborníkovi na vrozené vady. Ten má k dispozici i specielní ultrazvuk. Alespoň v Hradci K. to tak funguje. A až po té se přistupuje k amniocentéze.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Věra odpovídá 

(9.3.2006 20:55:12)
Lindo, ja jsem chodila na poradnu v Brne, nemela jsem nejak znepokojujici vysledky krevnich testu, ale UV, ktery vyhledaval vady srdce mi provedli. Tak to bylo i u spoustu mych kamaradek v zemich, kde tripple test rutinne se neprovadi.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Věra odpovídá 

(9.3.2006 21:18:41)
Lindo, jestli temi vrozenemi vadami myslis vady mocoveho ustroje a vady srdce, moje doktorka v Brne mi to provedla i presto, ze vysledky krevnich testu nebyli nejak nesklidnujici. Nemuzu ale samozrejme rict, jestli tento postup byl rutinni. Taktez bylo i paru mych kamosek v zemich, kde trippletest ani jine krevni testy neni rutinne vysetreni. Zkratka, tripple test muze pomoct na mozne vady upozornit, ale neni to vysetreni nenahraditelne UV, pokud mluvime o vadech, ktere je dobre vedet jeste pred narozenim ditete a pripadne pripravit se na operacni porod ci operaci po porodu.
 Sears 


jak je to v cizine...  

(9.3.2006 21:33:51)
V Kanade (alespon v zapadni, kde ziji)se tripple testy neprovadeji prave kvuli zkreslujicim vysledkum. Kolem 10. tydne se provadi vetsinou prvni ultrazvuk a pokud se tam "neco nezda" , posilaji na ultrazvuk podrobnejsi a provedou NT screening (=mereni sijoveho projasneni). Amnio se nabidne pote, co se zjisti UZ nejake nesrovnalosti a abnormality...Dalsi UZ (vetsinou druhy a zaroven posledni) s eprovadi kolem 20. tydne.

Za zajimavost stoji jeste fakt, ze pokud je vse v poradku, tak po 24 hodinach od porodu se pousti maminka s miminkem domu a dalsi den prijde sestra na navstevu (s vahou) - poda nejruznejsi informace a zjisti, jak se dari kojeni...
 linda 
  • 

Re: Re: Re: Věra odpovídá 

(10.3.2006 17:46:08)
Cizinko, já jen chtěla říct, že po špatných výsledcích tripltestu se nepřistupuje hned k odběru plodové vody. Kamarádce vyšlo riziko 1 z 60 a důvod byl odhalen právě tímto ultrazvukovým vyšetřením kam byla odeslána. Amniocentéza už nebyla nutná. Neříkám, že se z UZ pozná vše, ale například v tomto případě se zjistilo, že špatné výsledky byly způsobeny placentou. Při normálním vyšetření by se na to přišlo až se zpožděním nebo vůbec, ale díky testům bylo odhaleno vše včas a taky se dalo vše v čas vyřešit.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Věra odpovídá 

(10.3.2006 18:40:45)
Lindo, ja vim ze ne, ale velka cast lekarske verejnosti a i domnivam se ze vetsi cast zdravotnickych systemu tripple test poklada za zbytecne stresovani. UV a AMC naprosto vystaci k vysledkum, ktere jsou naprosto srovnatelne s ceskymi a stoji mene nervu a penez. No je to objektem vedeckeho sporu, ale ani ceke odpurkyne tripple testu nejsou uplne mimo... jak z duvodu etickych tak cire medicinskych.
 Klara, dcera Terezka 
  • 

Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(9.3.2006 8:44:25)
Taky bych sve dite nedala, Dawnuv syndrom je jedna vec. Ale co rozstepy patere? Dozivotni tezka invalidita, ochrnuti dolnich a casto i hornich koncetin, takovy "zivot" bych neprala ani svemu nepriteli.

Proto jsem presvedcena, ze nabadani k vynechani vysetreni je krajne nezodpovedne. To muze rici jen clovek, ktery nema predstavu, co vse se muze prihodit. Klara
 Veronika 
  • 

Re: Re: Pro nás, kteři své dítě nedáme, i kdyby bylo postižené, 

(9.3.2006 9:14:25)
Myslím, že tu nikdo nenabádá ostatní k vynechání vyšetření. Jen sděluje ostatním, že své dítě by nedal, ať se děje cokoliv, a v tom případě jsou některá vyšetření zbytečná, AMC dokonce riziková. A přejeme si, aby lékaři informovali, a ne nabádali k potratu.
 Zdenka 
  • 

Re: 

(14.3.2006 0:19:52)
Cekali jsme nase prvni miminko a prosli jsme si stejnym utrpenim, jako rodice Terezky. Uz nikdy si takovy test delat nenecham, jen jsme se zbytecne trapili, coz se pak projevilo na pozdejsich komplikacich a hodne tezkem porodu, po kterem jsem malem nebyla. Vime, ze bychom si miminko nechali i s Downem, takze proc znovu postupovat neco, co na veci stejne nic nezmeni. Nekdy mi moderni metody vysetreni pripadaji jako muceni maminek a tatinku.
K Terezce gratulujeme.
Zdenka, Martin a Matysek, ktery mel take byt postizeny a misto toho je to kluk jako buk :-))
 Dita + Agáta 13m 
  • 

JSTE BLÁZEN? 

(20.3.2006 11:47:37)
Já vůbec nechápu, jak můžete napsat, aby se toto vyšetření mělo vynechat. Vždyť to nezjistí jen vady typu Down, ale také roštěp páteře a jiné. A jak jste napsala, po špatných výsledcích vám doporučí amniocentézu, ale tu můžete odmítnout - je to jen vaše volba.

Když jsem otěhotněla, honili mě po genetice, protože moje sestřenice se narodila s Downovým syndromem, naštěstí tripltest vyšel v pořádku, můj gynekolog mě celé těhotenství kontroloval a dcera je krásná a zdravá. Ale moc dobře vím, jaká oběť pro celou rodinu to je, nechat si a vychovávat postižené dítě. Je to starost a zodpovědnost na celý život a hlavně i po smrti rodičů dítěte se o něj musí někdo starat (někteří se dožívají i vysokého věku), takže přechází zodpovědnost na sourozence a jejich rodiny, což pokaždé není možné - můžou být špatné vztahy, apod. A potom postižený člověk skončí v ústavu, což je pro něj absolutně hrozné.
Hodně lidí by tuto životní situaci nezvládlo a hlavně je mnoho postižení, kdy stejně dítě nedonosíte nebo přežije jen krátkou dobu po porodu (pokud se narodí živé) a toho můžete být ušetřena. Podle mě je to mnohem větší psychický šok porodit dítě, které je mrtvé nebo vám zemře během několika hodin či dní, než když v počátku těhotenství kvůli poškození přerušíte a můžete se snažit o další miminko. Věřím tomu, že i tak to musí být pro maminku velmi těžká volba. Moje kamarádka měla miminko s těžkým roštěpem páteře a vím, jak to bylo hrozné, ale dnes mají krásnou dvouletou holčičku.

Takže prosím, neraďte někomu, že má vynechat test, který u většiny maminek vyjde dobře a maminka může být ve věším klidu a více se těšit na to svoje miminko. Copak není důležité, aby byla budoucí maminka v pohodě? A když už dojde k něčemu špatnému, není lepší začít znovu než se celý život třeba trápit a obětovat?
Je to jen můj názor, ale podložený zkušeností z vlastní rodiny. Sestřenice je sice úžasná, je s ní legrace a všichni jí mají rádi, ale pořád je to dítě, i když je jí 30 let.
 sona 
  • 

Re: JSTE BLÁZEN? 

(21.3.2006 11:54:06)
Naprosto s tebou souhlasim.V tehotenstvi by se mely delat vsechny testy. Ja jsem ted ve 27.tydnu a kdyz mi delali testy na dawnuv syndrom,rozstep patere a dalsi ,tak jsem byla neklidna,asi jako vsichni.Pote nam zavolali z nemocnice,ze z krevniho testu vyplyva,ze je tu zvysene riziko rezstepeni patere.Hned jak jsme prijeli do nemocnice tak nam to sestra ukazala,a take nas hned poslala na ultrazvuk,ktery jsme v tom tydnu prodelali hned dvakrat.A vysledek?Ultrazvuk nam potvrdil,ze se nemusime niceho obavat,ze zadna riziko nehrozi. Nevim,jestli to patri k tomu co jsi napsala,ale opravdu si myslim,ze testy by se nemely vynechavat.Musis byt pripravena i na to nejhorsi....Sona
 Chiméra, syn 5,5 


Pro Luboše - Downův syndrom 

(6.3.2006 10:36:06)
Luboši, Downův syndrom v těhotenství nebyla žádná diagnoza. Byl to obyčejný test, který má jistotu zjištění 80 - 90 procent. Takže těch 10 - 20 procent zdravých dětí, které lékaři doporučí na interrupci, se potratí zhola zbytečně. Díky za vaši odvahu! :)
 Klara,26, bezdetna 
  • 

Pomoc 

(6.3.2006 14:21:58)
co mam delat, kdyz nechci mit deti (teda zatim na to vubec nepomyslim ani v dohledne dobe), ale vsichni me s tim furt dokola otravuji? Hlavne pritel, ktery je o 9 let starsi a jeho postarsi rodice. Zodpovednost lezi hlavne na pripadne budouci matce, ne? Vubec se na to necitim, chci pracovat, cestovat...
Je mi 26. Vam preji jen to nej a zdrava mimi!
 Aruba 


Re: Pomoc 

(6.3.2006 14:23:09)
Klara: nedělej prostě nic :-))))))
 Martina, 2 kluci 


Re: Pomoc 

(6.3.2006 14:27:52)
Kláro, klid :-)
Jediný, s kým to budeš asi muset konzultovat, je tvůj přítel - bude muset tvoje rozhodnutí respektovat (a hloubat, čím by tě přesvědčil :-))
Jeho rodiče s tebou nežijí, nemají poradní hlasy :-))
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Re: Pomoc Kláře, co nechce děti  

(6.3.2006 15:20:47)
Milá Kláro, mít dítě z donucení je jedna z nejhorších a nejnešťastnějších věcí, které člověk může udělat. V žádném případě se nenechte nutit: ani výhrůžkami (rozejdu se s tebou), ani sliby. Třeba čas pro vaše děti nastane až za 10 let, třeba nikdy. Cítit to musíte sama.
 Klára,26 
  • 

Re: Re: Pomoc Kláře, co nechce děti  

(6.3.2006 15:30:23)
Diky moc za radu a podporu. Zajimaji me vase nazory na toto, jestli mate nekdo vlastni zkusenost... Diky Klarca
 Klara 26 
  • 

Re: Re: Re: Pomoc Kláře, co nechce děti  

(6.3.2006 15:37:41)
Uz jsem se taky dozvedela, ze jsem sobec, ze pritel uz by rad dedice (ma hodne majetku), ze se asi nedocka, az ja budu chtit, ze jeho rodice uz se asi toho nedozijou atd. atd. To me take v zacatku naseho vztahu mohlo napadnout, ze ten vekovy rozdil bude na obtiz, ale laska je holt slepa...:-((( Ted nevim, jak z toho ven
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pomoc Kláře, co nechce děti  

(6.3.2006 15:53:05)
Vytýká vám, že jste sobec a přitom chce dědice a ne dítě. Brrr... já bych od něj šla pryč. Ať si za svůj majetek dědice koupí. Nejste přece nástroj na rození dětí.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Pomoc Kláře, co nechce děti  

(6.3.2006 16:01:32)
Kláro, mateřství toho chce po ženské tolik, že mít dítě dřív, než je člověk k tomu rozhodnutý, nebo dokonce ho mít z donucení, hrozí tím, že budeš nešťastná ty i dítě. Jestli to partner není schopný ustát, možná se rozejdete. Ale přesto se přikláním k těm, které radí - máš-li tu možnost, počkej, až ty budeš chtít taky.
 Jana , 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pomoc Kláře, co nechce děti  

(6.3.2006 16:04:37)
Kláro,

určitě se nenech přemluvit do něčeho, na co se necítíš. Třeba se zítra probudíš a zjistíš, že chceš mít miminko - anebotakyne. Řiď se svými instinkty a držím ti palce, aby vše dopadlo podle tvých představ :-)

Mě je také 26 a mému muži je o 9 let více :-) Před 3 roky se mě manžel zeptal - a kdy budeme mít miminko? Po dlouhé diskusi jsme se shodli, že vždycky se najde důvod to odsunou a protože děti jednou chceme, tak tomu necháme volný průběh. Otěhotněla jsem hned první měsíc. Teď máme 2,5 letou holčičku a 6 měsíčního chlapečka. Oba jsme příšerně unavení, ale rozhodně nelitujeme našeho rozhodnutí. Sice jsem tenkrát děti nechtěla hned, ale cítila jsem, že s tímto chlapem děti chci.

Proto se opakuji - řiď se svými pocity a ne řečmi druhých - je to někdy těžké, ale stojí to za to
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Pomoc Kláře, co nechce děti  

(6.3.2006 16:05:33)
Kláro,
já jsem ty pocity nátlaku celé rodiny zažila a nakonec jsem otěhotněla taky spíš na nátlak manžela a příbuzných. Pořád jsem si nebyla jistá, jestli jsem se rozhodla správně. Dopadlo to dobře - dceru miluji a vím, že to bylo správné rozhodnutí. Kdybych čekala na dobu, kdy budu chtít i já, asi bych se nedočkala. Mateřské pudy se nedostavily ani časem, přesto si nepřipadám jako špatná matka.
Malá perlička - všichni ti, kteří na mě vyvíjeli nátlak, byli spokojeni, že už máme dítě, ale tím jejich zájem skončil.

 Hana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pomoc Kláře, co nechce děti  

(8.3.2006 20:48:23)
Kašli na to - dítě má mít ten, kdo je chce, tedy hlavně žena, protože první fáze tj. těhotenství, kojení, přebalování, nevyspání... je spíše její záležitost. Pokud po tom zatím netoužíš, proč by ses do toho měla někým nutit? Já mám dítě až po třicítce, je tedy už vymodlené, moc jsem o ně stála - a o to víc si to užívám, i to relativní nepohodlí.
Jinak ke článku - líbí se mi, já jsem nebyla ani na tripple testech, své děťátko bych nedala.

 Evča, 2 neposedové 
  • 

Re: Re: Re: Pomoc Kláře, co nechce děti  

(6.3.2006 15:38:20)
Milá Kláro, sice Vás tak úplně nechápu (byla jsem v tomhle vždycky jiná, děti jsem moc chtěla a měla jsem je hned, jak jsem dostudovala), ale rozhodně Vás neodsuzuju!!! Mít dítě je samozřejmě především starost a zátěž maminky, a každé dítě potřebuje maminku, která se z něj těší a má ho ráda. Odpovědné plánování rodičovství je věc, kterou oceňuju.

Na druhé straně - pozor, abyste něco nepropásla..! Nemyslím, že by bylo teď pozdě, to určitě ne... ale čas letí, teď jste mladá a plná síly, ale za pár let už to třeba tak snadno nepůjde, ženské tělo stárne mnohem rychleji, než jsme ochotné si připustit, rychleji než se nám ženám líbí. Abyste jednou nelitovala, že jste zůstala s prázdnou náručí, protože už to třeba nepůjde... Nebo aby Vás neopustil přítel proto, že najde jinou, která ty děti bude chtít...
 Evča, 2 neposedové 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pomoc Kláře, co nechce děti  

(6.3.2006 17:38:44)
PS: Kláro, nemusíš se mateřství tolik bát, je to už od přírody tak zařízené, že hormonální pochody během těhotenství, při porodu, při kojení atd. prostě způsobí, že my ženské toho drobečka nakonec milujeme nadevše, i kdybychom ho původně až tak moc nechtěly. Matka příroda (nebo Bůh?) to mají velmi moudře zařízeno :-))

Pokud tedy cítíš zásadní NE a velký odpor, tak asi nemá smysl se do něčeho nutit. Ale pokud si jen nejseš jistá a váháš, tak na to ty hormony budou stačit... postupně Ti pomůžou a bude z Tebe skvělá máma! O to skvělejší máma, že bude vidět i svět okolo, nejen svoje dítě... a když budeš ukazovat svět svému dítěti, uvidíš ho i Ty sama jinak a lépe :-)
 Eva K 
  • 

Re: Pomoc 

(6.3.2006 17:42:30)
Zažíváme něco podobného v rodině. Rodina tlačí švagrovou (31), ale ta nemá ani stopu mateřského instiktu, štve ji, že už je tak stará a že "tikají hodiny". Pokud si dítě pořídí teď, bude mi upřímně líto obou. Ona v tom dítěti uvidí napořád důvod ukončení své kariéry a životního stylu a to není dobrý základ pro dítě. I když je tu šance, že zapracují hormony, ale taky bych na to nesázela:-).
Já budu mít mimčo během nejbližších dní, mateřství je báječné, před rokem se můj nezájem a obavy z rodičovství změnilo, začalo se mi zdát o bříšku, s chutí jsme si půjčovala cizí dětičky atak. Je mi 28 let a ve 26 bych rozhodně neřekla, že budu mít za dva roky dítě, jak mi ta představa připadala vzdálená.
Že nazývá dítě "dědicem" trošku zavání. Tchýně zase použila výraz "pokračovatel rodu". Nevidí dítě, ale funkci.
Péče o dítě padá dle mých zkušeností na ženu. Můj manžel je skvělý, děti miluje a pomáhá mi, ale můj život je úplně jiný, jemu větší část zůstala stejná. Určitě se ale neboj, že život s dětmi je špatný, přinesou prostě změnu a spoustu věcí budeš moci dělat stejně a navíc ti nějaké radosti přibudou:-).
Asi bude nejlepší si s přítelem otevřeně promluvit, navrhnout mu, že třeba mimčo ještě dva tři roky počká, aby viděl časovou hranici a přitom abys měla čas užívat svůj životní styl. Pokud si nedokážete promluvit, uvaž, zda je vztah založen na důvěře a je v rovnováze, věkový rozdíl může zavánět nadřazenou rolí parnera. Eva
 amara 


Re: Pomoc 

(6.3.2006 17:43:05)
Myslím, že pokud někdo děti mít nechce tak by je mít neměl. Ale přítel by o tomto rozhodnutí měl vědět. Pokud děti opravdu chce bude je asi muset mít s někým jiným. Rozhodnout se pak musí sám.
 elda 
  • 

Re: Pro Luboše - Downův syndrom 

(7.3.2006 12:27:21)
Ano, šlo o test. jenže těch 80-90% nejsou zbytečné potraty zdravých děcek. je to test, kdy jsou z krve zjištovány hodnoty 3 látek a z jejich výše, stáří těhotenství, věku rodičky a její váhy se spočítá pravděpodobnost postižení. test zachytí 80-90% skutečně postižených plodů (DS, Edwards syndrom, rozštěpové vady, patauuv syndrom). zbylých 10-20 % POSTIŹENYCH plodů test nezachytí vůbec. bohužel problémem je spíš ta falešná pozitivita - až 95 % výsledků, které naznačují postižení plodu je ve skutečnosti negativní a plod je zcela zdráv, jako vaše Terezka. amniocentéza by vám několik desítek bezesných nocí dokonce ušetřila - Downuv syndrom by totiž 100%-ně vyloučila. jinak - amniocentéza je doporučována jedině tehdy, když je riziko postižení plodu větší než riziko potratu po amniu. nejspíš se opakuju a někdo to v diskuzi už popsal - nečetla jsem ji, jen mě vytáčí některé polopravdy....
ten test není zbytečný - ani v případě, že by rodička interrupci nikdy nepodstoupila. Kdyby bylo dítě postižené, měla by čas se situaci přizpůsobit a na příchod postiženého potomka se připravit.

elda
 cizinka 
  • 

Re: Re: Pro Luboše - Downův syndrom 

(7.3.2006 12:53:55)
Eldo, k prvnimu odstavci nemam namitky a dekuji za kazdy informovany prispevek, ale druhy odstavec vyjadruje tvuj subjektivni postoj. 1) Je to otazkou, jestli tehotna nepreje si radeji zustat v klidu nez nocni promitani vsech perspektiv do budoucna. Jeji klid prospeje miminkovi, at je zdravy ci postizeny. 2) Pripravit se na narozeni postizeneho miminka neni nutno. Miminko s DS se chova jako spousta dalsich, a cist si, navazat kontakt s rodinami s postizenymi rodinami a pod. rodina ma cas stejne jako i ta, ktera prosla testami, ale jejich postizeni "proklouzlo". Jestli jsi jen informovana pisatelka, tak jsme jen si vymenili nazory o povinnostech lekaru, ale jestli jsi gynekolozka, tak sakra musis se PTAT a INFORMOVAT pred jakym koliv genetickym testem. Jde o velice individualni rozhodovani, a nekomu nic v tom nesmis ani doporucit, ani predepsat.
 cizinka 
  • 

a jeste Eldo, 

(7.3.2006 14:50:05)
Chtela jsem reagovat na tvoji poznamku, ze pry AMC usetrila tech bezsennych noci. No to je take eticky sporne, vis. Jestli AMC nekdo postoupi aby si ujistil, ze nepotrati zdrave miminko, tak to riziko asi je ospravedlitelne. Ale jestli jen chce usetrit bezsenne noci, ale o interupci neuvazuje? Nekdo to by mohl posoudit jako riziko z rozmaru, ne? Neni lepsi pak usetrit rodicum ty nervy tim, ze geneticke testy pro odpurce potratu se neudelaji?
 elda 
  • 

Re: a jeste Eldo, 

(8.3.2006 14:45:48)
cizinko - nejsem gynekolog, pouze informovaný laik. ono tripl test samozřejmě povinný není - pokud gynekolog dopředu neinformuje, přišlo by mi přinejmenším v pořádku se zeptat, proč mi někdo chce odebrat krev, co tím sleduje a proč. a když to vyjde špatně, tak co dál - pokud jsem maminka nehodlající podstoupit ani amnio a už vůbec ne interrupci, s díky a úsměvem odmítnu krev dát....
Bohužel tento přístup gynekologů (nic neřekne, neobjasní) si v nich pěstujeme my matky, protože jsme pasivní a neptáme se....
sedím celé dny na netu, takže spoustu informací mám odtamtud a svého gynekologa nebudu zatěžovat otázkama, na které znám odpověd - ale když nevím, tak otevřu pusu - bohužel mnohé matky takové nejsou....
jetliže paní Náglovou lékař neinformoval co testy obnášejí, přijde mi podivné, že se neptala....protože na otázku "co je to za odběr" musí nutně přijít pravdivá odpověd - zjištění pravděpodobnosti vývojových vad plodu.
nepředpokládám, že by si lékař dovolil říct, že se rodička nemá starat, nebo že by zalhal.
asi je to poněkud zmatené, ale sumasumárum chci naznačit, že zajímat se musíme především my matky - jedině tak si své doktory "vychováme".

elda
 cizinka 
  • 

Re: Re: a jeste Eldo, 

(8.3.2006 15:16:04)
Eldo, v tom mas pravdu, za te leta, co jsem trvale bydlela v Cesku, par doktorek jsem si vychovala, horsi bylo se sestrami. Ale i presto, ze jsem ten vyptavaci typ, mam nespocitatelne zkusenosti s tim, jak mne v Cesku oblbli, odpovedeli na moji otazku polupravdou anebo lzi ci proste dali vedet, ze se svymi banalnimi problemy otravuji. Zmeny lekaru tez nevedly nutne k lepsimu pristupu. Co se tyka vzdelani, tak jsem vasniva ctenarka, ale nevzdy stiham vedet vsechno predem, a proc proboha musim delat praci za profesionala, ze jo:-).
Proc nedelat i medialni natlak na doktori, aby delali svoji praci dobre a podle nasich predstav. Ja bych chapala, ze oni nemaji cas vse a vsem vysvetlovat ustne, ale takove informacni letaky a formulari s otazkami o eticky spornych a volitelnych bodech prisly by vhod - podle meho nazoru.
 Inka + 2 kluci 
  • 

Re: Pro Luboše - Downův syndrom 

(1.4.2006 0:35:51)
Na základě triple testu se žádné potraty neprovádějí - maximálně po aminocentéze, která dává jednoznačné výsledky (jo, taky jsem si užila dva týdny čekání a nejistoty, zda budu muset volit)
 Víla 
  • 

Chiméro 

(6.3.2006 10:51:41)
Když vyjdou špatné výsledky tripltestu, dr. doporučují nejprve amniocentézu, která zjistí postižení na 100%. Pochybuji, že si některý dr. dovolí doporučit interupci pouze na základě tripletestu.Možná před 20 lety.
 Chiméra, syn 5,5 


Re: Chiméro 

(6.3.2006 10:57:24)
To je zvláštní. Máme v rodině chlapečka, který se narodil před 6ti lety, a jeho postižení neodhalila ani amniocentéza. Měl být zdráv a nebyl. Čímpak to asi bude? Znám takových případů víc.
Občas se stane, že děti, které měly být podle testů zdrávy, se rodí s postižením, a na to konto se - asi pro jistotu - radí potrat ženám, u kterých je postižení plodu (nemyslím jen Down) pouze pravděpodobné.
 Líza 


Re: Re: Chiméro 

(6.3.2006 11:08:59)
Chiméro, nepíšeš o tom, jaké je jeho postižení. Amniocentézou lze zjistit některé "hrubé" vady genetického materiálu buněk, které jsou odebrány. Tzn. jsou postižení, která amniocentézou zjistit nejde. Pak taky záleží, jaké buňky (existují "mozaiky", kde v těle toho člověka nemají všechny buňky stejný genetický materiál). No a pak existuje riziko chyby při zpracování - a tím pádem neodpovídajícího výsledku.

Já osobně nevím, jak bych se zachovala, kdyby mi amnio doporučili. Asi bych šla a při špatném výsledku...to fakt nevím. Nedovedu si představit, jak bych se rozhodovala :-((((
 Chiméra, syn 5,5 


Re: Re: Re: Chiméro 

(6.3.2006 11:23:49)
Lízo, nebudu se o tom blíže rozepisovat, protože se nejedná přímo o moje dítě, takže je nutno zachovat anonymitu. Mohu pouze říct, že se jednalo o postižení, které se z amniocentézy má zjistit. Přesto se nezjistilo.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Chiméro 

(6.3.2006 11:46:57)
Jo, Chiméro, chápu :-(

Teď už jsem zmatená, Jeno, to je na mě nebo na tu nereg. lízu?
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Chiméro 

(6.3.2006 12:12:51)
Koukám, že jsem ještě zmatenější, když se ani nepodívám na nadpis příspvěku, komu odpovídáš :-D
 Jana (Káťa 2,5 roky a Mates 6 měsíce) 
  • 

Re: Re: Chiméro 

(6.3.2006 12:10:57)
Ahoj a já znám 2 děti, které měly podle odběru plodové vody mít rozštěp páteře. Obě maminky se rozhodli mít postižené dítě. A obě mají zdravé holčičky. Na druhou stranu, pokud by se rozhodli pro interupci, tak by se nikdy nedozvěděli, že mohli mít zdravé dítě...
 amara 


omyly amniocentézy 

(6.3.2006 17:34:03)
I já znám jedno dítě které mělo mít podle amniocentézy Dawnův syndrom a nakonec se ukázalo, že šlo o omyl a dítě je zdravé. A navíc znám další dvě, kterým podle amniocentézy určili špatně pohlaví. To tedy podle mých znalostí znamená, že někdo vyměnil vzorky.
 Píďa, Kubásek12/04 Anika5/07 


Amniocentéza 

(6.3.2006 22:26:22)
Chiméro a ostatní. Že se i po dobrém výsledku AMC narodí postižené dítě je klidně možné. Pokud se po špatném výsledku AMC narodí zdravé dítě, je to divné, buď šlo o mozaiku, jak psala Líza, nebo o chybu při zpracování výsledků.
Tripple testy jsou velmi nepřesné a aby se zachytily pokud možno všechny postižené děti, jsou hladiny látek, které se stanovují nastaveny tak, že se do nich bohuže často strefí i děti zdravé. Velice zřídka by se ale mělo stávat, že není zachyceno postižené dítě. Tripple testy jsou jen orientačním vyšetřením, které je jakýmsi sítem, jež určí, kdo má jít na AMC a kdo ne. Víc udělat nemůžou.
Pokud vyjdou tripple testy špatně a matka podstoupí AMC stejně se jedná pouze o test na 3 onemocnění a sice na poměrně častý Downův a méně častý Edwardsův a Pataův syndrom. V podstatě nic jiného z amc nezjistíte, pokud určitou nemoc nehledáte (například při jejím výskytu v rodině). Takže dítě může mít jakékoliv jiné postižení, nebo i genetickou poruchu, ale doktoři to nezjistí. Žádné z těch tří onemocnění se nedá vyléčit, maximálně lze operovat např. srdeční vadu u dítěte s Downovým s. Rozhodně ale to, že o onemocnění budete vědět neznamená, že s tím lékaři něco udělají.
Sama nevím, jak bych se zachovala, kdybych se dozvěděla, že mé dítě bude postižené. Pokud by šlo o D.s. asi bych váhala. Pokud o Edwardsův nebo Pataův, šla bych na potrat. Děti s tímto onemocněním nežijí déle než 2 roky a podle mě to není život, ale trápení. Nebýt lékařské techniky, která je udržuje při životě, umíraly by mnohem dřív.
Jít či nejít na potrat je každopádně rozhodnutí pouze rodičů a nikdo nemá právo je soudit. Maximálně Bůh, pokud v něj věří a pokud existuje. Nikdo taky nemá právo je v rozhodnutí nějak ovlivňovat a už vůbec ne doktoři, nebo genetici. Jejich úkolem je všechno podrobně vysvětlit ale NIKDY NESMÍ rodičům něco doporučovat!! (I když se tak všichni nechovají, že...)
Každopádně pokud víte, že byste na potrat nikdy nešly (ať už kvůli přesvědčení, nebo víře), má pro vás tripple test a AMC smysl pouze tehdy, pokud víte, že byste v případě postižení byly radši, kdybyste o něm věděly. Jinak ne. Otázka ale je, jestli dítě ještě víc npoškodí stres, který z této připravenosti budete bezpochyby mít...
A něco optimistického na závěr. Pokud naše zdravotnictví nezbankrotuje, měly by se zavést jiné testy místo tripple testů, které zjistí to samé s lepší přesností a hlavně dříve. Takže AMC a případná interrupce by se dělaly podstatně dřív než v 5. měsíci. Stále to bude ukončení těhotenství, ale mnoha ženám třeba pomůže, že ještě necítí pohyby apod.
 Píďa, Kubásek12/04 Anika5/07 


Re: Amniocentéza 

(6.3.2006 22:46:51)
Omlouvám se, neuvědomila jsem si, že z AMC se dá zjistit ještě velká přestavba chromozomů (delece, apod.) ale tyto přestavby jsou většinou následovány samovolným potratem. Způsobují těžké vrozené vývojové vady, které ale v absolutní většině případů odhalí i ultrazvuk.
 Radka 
  • 

Re: Re: Amniocentéza 

(7.3.2006 9:50:16)
Jenže s tou přestavbou to také není jednoduché. Můj syn takovou chromozomální přestavbu má a je naprosto v pořádku. Potrat mi nedoporučili jen proto, že má tutéž přestavbu i manžel a je zdravý. Někdo ale tu přestavbu musí mít jako první. Děsí mě vědomí, kolik asi zdravých dětí se stejnou diagnózou se nesmělo narodit.
Prošla jsem si půlkou těhotenství s obavou, co by kdyby, a jsem šťastná, že jsem nakonec dilema, nechat si dítě nebo nenechat, nemusela řešit. Je to strašně těžké.
 Markéta+8 
  • 

Pohyby 

(7.3.2006 22:29:12)
Proč těm ženám pomůže, když nebudou cítit pohyby? (Čeho? vlastně koho?)Vždyť se vlastně o nic nejedná, odstraníme problém, a do roka se můžeme těšit na zdravé miminko... Nazývejme prosím věci jmény, která skutečně vyjadřují jejich skutečnou podstatu.
 cizinka 
  • 

Re: Chiméro 

(6.3.2006 11:07:45)
Vilo, ja si myslim, ze otazka spise zni, jestli rodicka ma zajem vedet statisticke prognozy postizeni a jestli ma smysl ji posilat na odber plodovky. Prece nikdy neni jiste, ze tehotna bude vubec uvazovat o interupci v dost pokrocilem tehotenstvi (jde prece o uz paty MT). Je to dost citliva eticka otazka, a v tom konkretnim pripade vubec nechapu, proc znamy doktor predem se nezeptal, prece vedel ze jedna s katolickou rodinou a mohl predvidet, ze vystavuje je stresu se vsi pravdepodobnosti zbytcne brzo anebo respektive vubec zbytecne.
Jestli cesti gynekologove vubec chteji delat tripple testy, meli by alespon informovat predem o orientacne povaze vysledku a si ptat, jestli tehotna bude se prat postoupit dalsi geneticke vysetreni a pripadne interupci. Jinak je to nesetrne hospodareni s financnimi prostredky a nervy tehotnych. Vytisknout dostatecne mnozstvi informacnich letaku mi by prislo racionalnejsim zpusobem jednani.
 Channah 
  • 

Lékařka mi tripple test nedoporučila 

(6.3.2006 11:14:48)
U prvního těhotenství (ve 32 letech) mi vyšla z tripple testu pravděpodobnost Downova syndromu 1:270. Na amniocentézu jsem nešla z důvodu rizika potratu (malé procento, ale je), protže bych své dítě i při špatných výsledcích stejně usmrtit nenechala.

U druhého dítěte se mě má gynekoložka před tripple testem zeptala - šla byste na potrat? Řekla jsem, že určitě ne. Proto mi tripple test vůbec nedoporučila. Řekla, že je to indikace pouze pro ženy, které by se v případě špatných výsledků následné amniocentézy rozhodly pro potrat. Pro ostatní ženy, které si děti chtějí nechat, je proto zbytečný.

Nešla jsem na něj a věřte mi - psychicky to bylo MNOHEM LEPŠÍ !! Byla jsem úplně v klidu a tak jako poprvé, narodilo se nám i podruhé ve 35 letech zdravé miminko :-)

Takže pro ty z nás, které by na potrat nikdy nechtěly jít, doporučuji ani nepodstupovat tripple test, není to povinné.

Channah
 Alice, Maty 2,5, 18tt 
  • 

Re: zamyslete se! 

(6.3.2006 13:04:37)
milé zastánkyně a odpůrkyně potratů, vy jste vážně nepochopily smysl těchto testů. Je víceméně jedno jestli si dítě s postižením necháte nebo ne, ale je dost důležité o této skutečnosti vědět dopředu. Tím že schováte hlavu do písku a budete čekat svému dítěti nepomůžete. Pokud se očekává porod dítěte s nějakou vadou, může se mnoho pro jeho lepší start udělat mnoho. Například budete rodit v porodnici kde na to budou zařízeni, nebudou tedy muset po porodu dítě převážet což je pro nej velmi rizikové. A např. u vrozených vad srdce bude zvolen plánovaný císařský řez aby dětátko nemuselo podstoupit zdlouhavý porod který by mu přitížil, a ihned po porodu bude připraven tým lékařů kteří ho mohou odoperovat atd. Je určitě ještě mnoho dalších důvodů pro které je dobré o svém nenarozeném dítěti vědět vše, alespoň v rámci možností. A že strávíte "stovky" bezesných nocí? Ale tady nejde je o vás, jde o vaše dítě a to je dobrý důvod udělat maximum. Tak mne za ten názor prosím neukamenujte, ale trošku si popřemýšlejte. Přeji všem zdravá miminka.
 cizinka 
  • 

Re: Re: zamyslete se! 

(6.3.2006 13:13:28)
Mila Alice,
zamysli si take, a uvedom si, ze vrozena vada srdce se zjistuje UV vysetrenim. To se provadi bez ohledu na to, jestli tehotna postoupila geneticke testy nebo ne.
Ja nejsem ani jednoznacna odpurkyne ani zastankyne potratu, vim jen to, co by vyhovovalo pro mne. Ja bych si spise vyptala doktora, jake jsou alternativni zpusoby vcas zjistit rezusovou nesnasenlivost mezi matkou i ditetem (podle mych informaci tripple test muze na to take orientacne poukazat. Ale nevim nic jisteho - cte tohle nekdo, kdo vi neco presneji?). Jinak geneticke vysetreni nechci a ani tak mirne forme eugeniky nefandim. Ale je to jen muj soukromy postoj. Neodsuzuji zadnou zenu, ktera interupci postoupi z jakych koliv duvodu, jen krcim rameny nad lekary, kteri neberou ohled na etickou citlivost nekterych postupu a vubec neumeji zaujmout ideologicky neutralni pozici.
 Aruba 


Taky jsem prožila peklo  

(6.3.2006 13:22:08)
O našich problémech s prenatální diagnostikou jsem už tady psala. Článek se jmenoval PATOLOGICKÝ ALFÁČ - pro případ, že by to někoho zajímalo.

Nikdo mi vůbec neřekl, že nějaký tripple test postoupím...Výsledek byl špatný - vyšlo pravděpodobné postížení rozštěpem páteře... přístup zdravotníků byl přímo příšerný. :-(
V podstatě nás tlačili k potratu, protože už (prý) nebyl čas čekat na výsledek vyšetření plodové vody.

Ve finále jsem rodila o 3 týdny později než určili "odborníci". Navíc jsem vyšší a byla jsem hubenější než "republikový průměr" na základě kterého se tripple test posuzuje. Vědět tehdy to co dnes, na žádný tripple test bych nešla.

Potrat jsem nepostoupila. Máme naprosto zdravou a normální holčičku.
 Channah 
  • 

Re: Re: zamyslete se! 

(6.3.2006 15:08:31)
Ne všechny vady se dají zjistit tripple testem a amniocentézou,naopak škála takto zjišťovaných vad je velmi omezená.

Vámi zmiňovaná vada srdce se pokud vím zjišťuje ultrazvukem a ne genetickým screeningem, i další vady se zjišťují např. magnetickou rezonancí. Pokud se tedy lékaři něco nezdá, (a to u závažného tělesného postižení ultrazvuk ukáže, u mentálního to pak není pro výběr nemocnice potřeba), může se použít neinvazivní způsob, jak zjistit, zda je miminko v pořádku.

K porodu jsem vždy volila porodnici, která má špičkové vybavení - přesně z důvodu, který uvádíte, aby v případě potřeby nebylo třeba miminko kamkoli převážet. Naštěstí to nebylo potřeba.

Channah
 Bajaja 
  • 

Re: Re: Re: zamyslete se! 

(6.3.2006 16:01:34)
Myslím si, že je jednoduché teoretizovať o tom, či potrat áno alebo nie, pokiaľ sami nie ste v tej situácii. Viem, o čom hovorím. Asi pred 8 rokmi čakala moja susedka druhé dieťatko. Výsledky testov boli zlé, podstúpila amniocentézu a veľký utlrazvuk, rázštep chrbtice sa potvrdil. Išla na potrat. A ja som si ju dovolila odsúdiť - myslela som si, ako mohla zabiť vlastné dieťa? Veď to mohli skúsiť. To, že by život s takým dieťatkom úplne ovplyvnil jej život, život manžela, ich prvého syna, ako by splácali hypotéku apod. ma vtedy vôbec nezaujímalo...považvovala som ju za "zlú". Veď zabiť vlastné dieťa... Pred rokom som si spomenula na vety typu "božie mlyny melú pomaly, ale iste" a "nesúď, lebu budeš súdený". Pri mojom druhom dieťatku mi vyšli zlé triple testy. Veľmi vysoké riziko na down. Tiež splácame hypotéku, auto, pracujem v odbore, ktorý milujem, starší syn je alergik vyžadujúci si pravidelné dlhé pobyty pri mori... dá sa to vôbec zvládnuť len z manželovho platu? Dokážem byť láskavou matkou postihnutému dieťatku? Čo to spraví s mojim vzťahom k mužovi? K synovi? A čo to vlastne ten down je? Strávila som hodiny na internete, študovala, čítala, rozprávala sa s manželom ...podstúpila som amniocentézu s rozhodnutím ísť na potrat v prípade zlých výsledkov. Výsledky potvrdili zdravé dievčatko. Ten pocit úľavy bol neskutočný. Ale ja som si vtedy spomenula, ako som odsudzovala svoju susedku...môj pocit morálky či etiky, ktorým som vtedy posudzovala ju, nejako nestačil na moju vlastnú situáciu..teraz už viem, že NIKDY nemôžme napzaj pochopiť rozhodnutia druhého, kým nie sme v rovnakej situácii.
 mmiissaa 
  • 

Re: Re: Re: Re: zamyslete se! 

(6.3.2006 17:11:26)
A to jepřesně ono, nesoudit druhé.Otázka etiky není tak jednoznačná. Já sem napsala pouze svůj názor, rozhodně jsem se nechtěla před nikým obhajovat, ani sama před sebou. Myslím, že můj charakter je v naprostém pořádku. Přála bych trochu víc tolerance i druhým...
 Channah 
  • 

Souhlasím 

(6.3.2006 17:13:06)
Naprosto souhlasím s Vaším příspěvkem. Nikdo nemůže vědět, jaké by to bylo, kdyby ten verdikt opravdu sedl na něho.

Není to ale jen úplné teoretizování. Jsem prostě vnitřně zastánce toho, že člověk nemá právo na ukončení cizího života. Pokud nesmím ukončit život svého narozeného postiženého dítěte, jak to, že jej mohu ukončit (tuším že do 22týdne?) dokud se ještě nenarodilo, ačkoliv už ve vyšším stadiu těhotenství vše stejně vnímá, cítí, jen ještě neumí "samo přežít"? Poto jsem takto vnitřně nastavená. Mému bratrovi se před 12 lety narodila postižená holčička. Vidím tudíž výchovu velmi, velmi z blízka....

Nesoudím a neodsuzuji. Na to nemám nejmenší právo! Každý se musí rozhodnout pouze sám. Vychovávat postižené dítě je STRAŠLIVĚ NÁROČNÉ, vidím to u mého bratra a jeho rodiny!!

I přesto si myslím, že nejsem pánem nad životem a smrtí a že nemám právo zabít. A jsem nesmírně vděčná, že svým způsobem jsem u teorie opravdu mohla zůstat, tedy že naše děti jsou zdravé....

Vím, že by tady byl lepší příspěvek mého bratra, který by řekl totéž, ale dodal by - já jsem to prožil, a přece jsem svou holčičku nechal žít...

Channah
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Lékařka mi tripple test nedoporučila 

(6.3.2006 13:21:04)
mé druhé díte melo tripl test 1/7 DS,
mam ho z doby kdy ješte nebyl "tvz" povinný, ale přesto jsme za nej byla ráda.nekdy mi přijdeže sami lékaři neví co vlastne test znamená.

Muj lékař, když mi ho nabízel, me předem upozornil, že jde o STATISTICKÉ VYHODNOCENÍ, že při stejném nálezu se narodí v mém případe 1 matce ze 7 dítě s DS.( obecne jedné matce z xses tejným krevním a UTZ nálezem)
Samozdřejme jsme nebyli našim nálezem nijak nadšeni a velmi jsme váhali nad amniocentézou. Opět nám bylo vysvětlena všechna možná rizika, zvážení bylo ponecháno na nás. V četne toho, že mi lékař nabídl kontakty na rodiny s DS etc.
Nakonec jsme na amnio šli, ne proto abychom mohli na potrat, ale abychom se mohli připravit, co všechno pro nás příchod takového detátka bude znamenat na víc a to jak pozitivnim tak negativním.

všechny děti mam vymodlené a žádné bych nedala, ale vím, že záleží i na detátku jestli chce s námi zustat, neveřím že amnio je apriory spouštěčem potratu a že bych bez amnio případne stejne nepotratila.
Pokud si díte chci ponechat v každém případě a nechci mít jistotu za riziko amnio, není důvod se bát, existuje spousta diagnoz i neštestí, která se mohou stát vašim zdravě nošeným, narozeným a štastným tehotenstvim prošlým dětem.
Tripl test za náš strach určitě nemuže.
 MM 
  • 

Já jsem na TripleTest také nešla... 

(6.3.2006 13:50:09)
Souhlasím s Channou a také jsem Triple Test nepodstoupila. Na amniocentézu bych stejně nešla (přesně z toho uvedeného důvodu hrozícího potratu - je to invazivní metoda) a interrupci jsem si už vůbec nedokázala představit. Triple test je ostatně velmi nepřesný, má hodně falešně negativních výsledků a stějně nestanoví diagnózu, nýbrž jen určitou pravděpodpvnost (a tu ještě nejistě) a v řadě zemí se o něho upouští. To mi potvrdil i můj gynekolog s tím, že je čistě na mně/nás se rozhodnout a že pokud bych stějne na interrupci nešla, nemá to v podstatě smysl.
 takkdo (kateřina + 1syn) 


Vážený pane Luboši, 

(6.3.2006 14:24:11)
absolutně Vás obdivuji - jako muže, tátu, partnera a všem u Vás doma Vám moc fandím!
Je úctyhodné pořídit si tak velikánskou rodinu a věřím Vám, že i přesto, že jste si s manželkou prožili tolik těhotenství a porodů, muselo to pro Vás být neskutečně náročné. Tím by si skutečně nechtěl projít nikdo a věřím, že spousta rodičů by podlehla doporučení lékaře. Je to podle mého názoru VŽDY JEN NA ROZHODNUTÍ RODIČŮ, a Vám se vyplatilo rozhodnout se jinak, než Vám radili... Přijde mi skvělé, že jsou lidé jako vy, kteří ačkoli mají doma spoustu dětí, neváhají a "jdou do toho" Samozřejmě tím nechci odsoudit interrupce. Znovu opakuji, že se domnívám, že rozhodnutí je pouze na těch rodičích, kterých se to týká,a nikdo by je neměl vinit či odsuzovat. Pokud by v takovém případě neměli péči citově, finančně či jinak zvládnout...je to jejich volba. Ale vám fandím.
Věřím, že bude Vaše Terezka zdravá, z celého srdce jí to přeji.
Ať jste doma všichni šťastní, zdraví a máte se rádi. Moc pozdravujte svojí ženu!
Kateřina (syn 18měsíců)
PS: trochu Vám "závidím" - vždycky jsem chtěla velikou rodinu, ikdyž já bych se spokojila s třetinoým počtem dětských členů o)
 Luboš + 11 
  • 

Re: Vážený pane Luboši, 

(6.3.2006 15:16:21)
Díky za milé psaní, to vždycky potěší, i když tolik chvály asi neodpovídá skutečnosti. Temhle příběh není čerstvý, stal se koncem minulého století. Naše Terezka je v současnosti krásné, superzdravé děvče. Ve škole má jedničky, hraje slušně na housle, pěkně maluje a s mámou vyrábí fantastickou keramiku. Těch devět roků, co se na ni denně dívám a říkám si "Tys tu holka třeba nemusela být, ale svět by měl o jednoho šťastného človíčka míň" je takový velikánský dárek pro mě i pro manželku. Já ten článek napsal proto, že jsem potkal pár takových nešťastných rodičů, kterým lékaři sdělili podobnou diagnózu a oni z toho byli zoufalí, jak se říká "na prášky", v manželství to skřípalo a bylo ouvej. Tak jsem si říkal, že nebude špatné, když se kolem toho bude povídat a kdyby to pomohlo třeba jen jedinému člověku, tak už to za to stálo.
Hezký den a velkou rodinu, jak si přejete.
Luboš Nágl
 Evča, 2 neposedové 
  • 

Obdiv a prosba o fotky :-) 

(6.3.2006 15:30:54)
Pane Luboši, opravdu moc obdivuju celou Vaši rodinu! Obdivuju Vás, že se nebojíte v dnešním konzumním světě říct své ANO každému tvorečkovi, který se chce narodit. Jste vzácní lidé a moc Vám přeju, abyste byli všichni zdraví, šťastní a měli se pořád hodně rádi!

Prosím, můžete sem dát odkaz na nějaké stránky s Vašimi fotkami? Pochopím, že z důvodu ochrany soukromí třeba fotky nechcete zveřejňovat.... Ale přiznám se, že jsem jako ženská moc zvědavá a ráda bych se na Vás i na všechny Vaše děti koukla ;-)
 Luboš+1+11 
  • 

Re: Obdiv a prosba o fotky :-) 

(27.3.2006 14:33:27)
Omlouvám se, neběhám příliš po internetu. Naše fotky nikde na netu nevisí, ale když mi pošlete svoji e-mailovou adresu na nagl@arcibol.cz, nějaký obrázek najdu a pošlu. Luboš Nágl
 Markéta+8 
  • 

Re: Re: Vážený pane Luboši, 

(7.3.2006 22:48:03)
Vážený pane Luboši,
moc dík za další článeček z vaší dílny. Nenechejte se prosím odradit některými netolernatními příspěvky, mně z nich bývá hlavně smutno. Myslím, že se najdou lidé, kterým vaše upřímné líčení těžké situace dodá odvahu a sílu. Mně osobně už párkrát spravily vaše článečky náladu, zejména ten o putování perníčků a ten, který fundovaně rozebíral rozdíly mezi výchovou dívek a chlapců v Čechách. Asi necituji přesně, snad chápete, co mám na mysli. A zvědavci nechť si nalistují. Moc zdravím Vaši ženu.
Markéta
 Sears 


Nufo a Evidlo, 

(7.3.2006 23:22:18)
napsaly jste to hezky! Sdilim vas nazor.
 Jana, dvě děti 
  • 

Re: Re: Vážený pane Luboši, 

(8.3.2006 17:10:29)
Pane Luboši, máte i můj neskonalý obdiv, že zvádáte spolu se ženou takovou kupu dětí!!! Hodně dalšího zdaru. Jana
 Olina 
  • 

To jsem blázen. 

(6.3.2006 16:14:14)
A to jako paní Náglová nevěděla, že to nebezpečí existuje? To jste jí to jako neřekli? Kdyby náhodou, tak by se to dozvěděla nepřipravená až teprve po porodu? To snad ne, že ne. To jste jí pane Nágl neudělal, že ne? Ale mě to tak z toho článku vyznělo. Chybí mi tam její postoj. Ale to je asi jen nedopatření, že.
Velice bych ocenila názory přímo paní Náglové na všechny tyto děje, které zde autor prezentuje. Jestli má málo času, tak je třeba může ochotnému manželovi(který má zřejmě času dost), nadiktovat.
Děkuji a zdravím paní Náglovou.
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Re: To jsem blázen. 

(6.3.2006 16:17:36)
Rozhodně je velká chyba, pokud lékař sdělil podstatné skutečnosti napřed Lubošovi, a pak teprve (možná neúplné) Stáně. Jedině pacient sám má právo znát údaje o svém zdravotním stavu a má právo je znát přesně a úplně. Naši lékaři tento zákon stále ještě nerespektují.
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Re: To jsem blázen. 

(7.3.2006 7:52:40)
Ehm, taky mě zaráží, že lékař sděluje informace otci a matku vynechá, a že paní Náglová se "ani moc neptala", či jak to pan Nágl vyjádřil. Působí to na mne (společně s minulým článkem), jako by mlčky přijímala úděl doživotní matky coby svoji obdobu kříže :-)
Moc ráda bych znala její postoje k celé věci, včetně postoje k antikoncepci, ke své roli v životě.... Ale asi se to nedozvím....?
 cizinka 
  • 

Olino a Koprivo, 

(7.3.2006 9:47:41)
Jste nadherny priklad toho, jak selektivneho cteni jsou schopni lide, krerych ovladaji jiste predsudky. Zkopirovala jsem pro vas delsi kus clanku, abyste vsimli toho, co vam vypadlo: "Nijak se příliš nevyptávala a stejně jako předtím se těšila na miminko, které už o sobě dávalo vědět. Další vyšetření ani ultrazvuk nevyvrátily podezření z postižení a tak nám lékaři radili ještě zkusit amniocentézu.

Zeptal jsem se naivně, jestli nám mohou nějak pomoci, pokud se amniocentézou prokáže postižení. Řekli, že ano, že doporučí interrupci. Přáli jsme si sice jako všichni rodiče zdravé dítě, ale nikdy jsme neuvažovali, že necháme zabít své dítě pro podezření, že by nemuselo být úplně zdravé. A i kdyby. Ale tak, jako jsme se radovali z rostoucího bříška a kopání všech našich předchozích dětí v těhotenství a „stříhali metr“ do toho krásného dne D, kdy vykoukne do světa nějaká udivená, lehce pomačkaná tvářička malého křiklouna, tak jsme tentokrát stříhali dny strachu a úzkosti z toho, co bude a jak to zvládneme."

Takze, 1) pani sla na dalsi vysetreni a UV, z kterych uz mela pochopit, o co se jedna, 2) o odmitnuti potratu a take o strachu z budoucnosti se mluvi v pluralu. Kdo byl "My" a "nam" jestli pani, podle vasich interpretaci zpitomele nic netusila???

Pro mne, stejne jako pro Chimeru, je spise divne chovani osetrujiciho lekare - bez optani a vysvetleni udela Katoricce TrippleTest, a pak o vysledcich staromodne bavi se jen z manzelem. Zkratka, byl to cvok:-)). Ale to spise profesional si zaslouzi kritiku, protoze on ma v popisu praci premyslet o eticke a komunikacni strance svoji prace, ne manzelsky par, ktery je zaskoceny diagnozou.

Take doufam, ze se dockate odpovedi na svoji otazky, ale nestalo by za to zamyslet se trochu i nad sebou a oddrenovat trochu jedu z vasich kamentari?


 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Olino a Koprivo, 

(7.3.2006 15:20:16)
Cizinko, jestli muj prispevek pusobi jedovate, tak to skutecne nebyl umysl. Stejne jako ostatni a jako Ty jsem se divila, ze se lekar bavi s otcem, a ne nejdriv s matkou. Zadruhe, nepsala jsem, ze by k tomu pani Naglova az do porodu nic nerekla a vsechno rozhodl pan Nagl. Psala jsem, ze se divim, ze se "ani moc neptala" (citat) a ze mi to prijde nepochopitelne smirene a odevzdane (cimz to nekritizuju, jen jsem psala, jak mi to pripada, a pro vsechny pripady jsem pripojila smajlik).
Ze by me zajimaly postoje pani Naglove, to nebyl zadny jed, to byla pravda a nebylo to mysleno ani v nejmensim ironicky. Takze doufam, ze pan Nagl ani pani Naglova se neurazili.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Olino a Koprivo, 

(7.3.2006 23:45:39)
Tak promin, Koprivo, asi jsem nabyla omylny pocit z te vety o smyslu zivota pani N. To nevyptavani jako prvni reakci docela chapu - myslim ze hodne lidi maji zdravy sklon nemyslet na to nejhorsi. Jinak jsem reagovala na vas s Olinou spolecne.
 Luboš+1+11 
  • 

Pár slov od Luboše 

(7.3.2006 12:20:42)
Že spustím nějakou lavinu diskuze okolo tématu jsem po svém posledním článku na Rodině "Po jedenácti porodech" tušil. Jsem tomu rád, že to tak je a že většina reakcí se týká tématu článku a ne jeho aktérů, o což nám nešlo. Když říkám "nám", myslím tím mě i manželku. U každého článku, který napíšu, je moje žena první korektorkou. Jestli jsem pod článkem podepsaný já, je to tím, že manželka nemá ráda počítač a nerada i píše. Původní profesí je grafička, takže pokud má čas, raději maluje. Protože se v některých reakcích, ať už pozitivních nebo negativních (za všechny děkujeme) objevily dotazy ohledně naší rodiny nebo představy o ní, které jsou jí dosti vzdálené, dovolím si pro ty, kdo o to stojí, o malý exkurz do našeho světa.
Bydlíme s manželkou od svatby na větší hospodářské usedlosti na samotě (bývalý větrný mlýn) na kopci uprostřed polí a luk nad Hanou na úpatí Drahanské vrchoviny. Okolí a příroda kolem je ideální prostředí pro děti jakéhokoli věku. Já pracuji jako ředitel menší neziskovky, manželka je středoškolská profesorka. Nejstarších pět dcer vystudovalo nebo v současnosti ještě studuje na vysoké škole, další tři jsou na střední, zbytek ještě na základní škole. Všechny děti hrají na nějaký hudební nástroj, ty co jsou po mámě, jsou šikovné výtvarně. Finančně rodinu zvládáme jako většina průměrných rodin v tomto státě. Dva průměrné platy a běžné přídavky, žádné zvláštní sociální dávky. Jsme už dest roků na svých jedenácti dětech a další eventuální děti už budou pouze naše vnoučátka. Co se týká domácích prací a povinností, je to pohodové právě s více dětmi než s jedním nebo dvěma. Samozřejmě až odrostou, protože do té doby je to záhul, hlavně pro mámu. Denní rozpis velkých domácích prací - nákupy, jídlo, topení, vaření, nádobí, vysávání, mytí apod. přidělí každému z našich dětí maximálně jednu práci denně a někdy ani to ne a máma má tu výsadu, že může vykonávat většinou už jen supervizi, poslouchat s šálkem čaje, jak Terezka šmidlá na housle, zkoušet Vítka z dějin umění nebo hrát s Bětkou žolíka. Jak mít nebo nemít děti víme, v tom byly rady některých opravdu mimo mísu, ale děkujeme přesto za názor. Velkou rodinu nemáme programově. Zvolili jsme si životní styl, který nám vyhovoval, měli jsme dost místa v krásném přírodním prostředí, měli jsme pocit, že máme dost sil a přiměřené množství peněz, abychom mohli mít víc dětí. Výsledek je, jaký je a i kdybychom mohli měnit, nechali bychom věcem i dnes nejspíš stejný průběh.
Luboš Nágl
P.S. Pokusím se slíbit své ženě modré z nebe a snad se mi ji podaří přesvědčit, aby někdy napsala něco v tom smyslu "Jak to vidí máma".
 Jana a Honzík 6.m. 
  • 

Re: Pár slov od Luboše 

(7.3.2006 19:04:59)
Dobrý den,zdravím Vás a děkuji za spoustu informací,které asi zajímaly spoustu lidí,co čtou tuto diskuzi.Mám jen jednu otázku-která se netýká Vámi založené diskuze-jak prosím Vás cestujete-pokud vyjíždíte třeba na dovolenou? Mini autobus :-) nebo 2 auta nebo dáte přednost vlaku,busu? Díky-ptá se hlavně manžel,máme někdy problém se umístit 3+pes do našeho auta s nákladem na dovolenou.
 Luboš+1+11 
  • 

Re: Re: Pár slov od Luboše 

(8.3.2006 12:38:49)
Když byly děti menší, měli jsme mikrobus, teď máme dvě auta. Většinou s tím vystačíme, nejstarší děvčata už mívají svoji dovolenou. A když je náhodou potřeba, vypomůže některý ze skorozeťáků svým autem.
 Jana, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Pár slov od Luboše 

(9.3.2006 20:07:28)
Pane Lubosi, nevim zda se na to uz nekdo neptal, nestiham procist celou diskusi a navic me pomerne obtezuje cist skarohlidske, chytre radilske a ostatni podobne ladene prispevky. me by ale zajimalo zda se vam nepletou jmena deti jedno pres druhe. ja mam deti jen dve a kdyz jedu k rodicum kde jsou dva psici, tak obvykle vyjmenuji vsechny jmena vyskytujici se u deti v nejblizsi rodine vcetne psich nez kapnu na to spravne a vzdycky si vzpomenu na moji babicku ktera podobne hledala jmena svych vnoucat...jen ja s tim vynechavanim pameti zacala bohuzel o poznani drive. takze nepletou se vam ta jmena? diky pokud se vam bude chtit odpovedet. Jana
 Helinek 
  • 

Amnio 

(6.3.2006 17:57:46)
Myslím, že každý má právo na svobodné rozhodnutí a názor, moc obdivuji lidi, kteří se dokáží postarat o postižené miminko, je to celoživotní obět a málokdy těmto lidem někdo dokáže pomoci, ulevit, ohlídat nabo jinak pomoci. Vubec nemá cenu rozvádět řec o financích, já sama vím, že bych to nedokázala, nedokázala bych starší dceru postavit do roli chůvy,která se bude o sourozence starat když tu s mužem už nebudu. Mám dceru 10-ti letou, před skoro rokem se nám narodili dvojčátka, chlapeček a holčička, okolo 16 tt nám vyšli špatně krevní testy, bohužel doktoři byli schopní říct, že pokud je nějaké postižení má ho jen jedno miminko. Nikdo si ani ve snu neumí představit to rozhodování, řešení měli: a) nechat se "překvapit! a čekat do porodu, b) nechat si udělat amnio a následně bud´: postiženému miminku píchnou injekci na usnutí (nějak nedokážu napsat jiné slovo) a zase čekat do porodu, protože interupcí by na 90% odešlo i to druhé miminko ale v tomto případě se připravit i na komplikace, které sebou nese mít v sobě jedno živé děTátko a jedno mrtvé, tím myslím přenos infekce. Nakonec jsme se rozhodli, že podstoupíme a až podle výsledků se rozhodneme, studovali jsme články o DS, abychom věděli, zda je toto postižení slučitelné se životem a nakolik bychom tuto situaci dokázali zvládnou, nikomu nepřeji to rozhodování, naštěstí vše dopadlo dobře, v případě že bych čekala jedno děťátko na interupci bych asi šla, v tomto případě zcela otevřeně říkám NEVIM, což znamená že mě varianta interupce také napadla.
 Mirka a Jakubek 
  • 

Re: Amnio 

(6.3.2006 20:04:36)
Je tomu asi rok a pul co jsem taky podstoupila AMC.Moje 4 detatko jsem čekala když mi bylo 45 let.Testy s krve mi gynek.nedoporučil (nejsou spolehlive)ale doporučil amioc.Tento zakrok nebyl nějak bolestivy,horši to bylo s psychikou.Cele těhotenstvi bylo poznamenane strachem z budoucnosti.A tak dokažu pochopit rodinu Luboše a zvlašt manželku co proživala.Dnes mam zdraveho a moc pěkneho chlapečka.Po teto zkušenosti si uvědomuji,že ditě je dar,ktery dostaneme at už je takovy nebo makovy a je na nas jak ho přijmeme.Přeji hodně lasky a sily k vychově jedenacti děti.
 Evča, 2 neposedové 
  • 

Postižené dítě... a co dál? 

(6.3.2006 19:50:32)
Původně jsem se nechtěla zapojovat do bouřlivé debaty, ale nedá mi to. Po narození prvího kluka nám přibylo druhé mimi - nedonošené a hodně nemocné, s vyhlídkou, že nikdy nebude zdravé, že nikdy nebude mluvit, chodit, natož aby se o sebe postaralo. Byl to chlapeček, vzhledem ke svému špatnému stavu strávil celý svůj krátký život v nemocnicích, kde taky v 17 měsících zemřel.

Kdo to nezažil, nepochopí. Dlouhé noci otázek bez odpovědí - zvládnu to s ním doma, až si ho budu moct vzít? Nejde o pár týdnů, ale o celý život... dítě poroste fyzicky, bude čím dál těžší, leč mozek se mu vyvíjet nebude. Ale do ústavu ho přece dát nemůžu...je to moje dítě! Jenže jak to teda zvládnu? Pořád dokola...

V manželovi jsem oporu neměla, babičky byly a jsou hooodně daleko, byla jsem na vše sama a k tomu hyperaktivní první synáček s lehkou mozkovou dysfunkcí, který spotřebovával 150% mé energie a pozornosti. Kladla jsem si otázky, jestli mám právo prvního syna (šikovného, chytrého, zvídavého) víceméně "odepsat" a přestat se mu věnovat kvůli nemohoucímu bráškovi - bez vyhlídky, že se to zlepší. Nebyla jsem si jistá, jestli to zvládnu fyzicky i psychicky. Zase - nejde o pár dní či týdnů, ale napořád! Co až nebudu moct? Co když budu nemocná? Kdo se postará?

Nakonec se to vyřešilo samo přirozenou cestou... ale bylo to dost těžké to vše unést. Jedno vím jistě - kdybychom měli toho prostředního postiženého doma, tak bychom si nikdy nedovolili pořídit další dítě, protože by to prostě nešlo. Po odchodu toho malého a poté, co jsme se dali trochu dohromady fyzicky a psychicky, k nám ale do rodiny přibyl třetí zdravý a krásný synáček. Jsem za oba své zdravé kluky moc vděčná a na toho prostředního vzpomínám s láskou.

Sem do debaty to píšu proto, že dávám k úvaze myšlenku, o níž jsem hodně přemýšlela: Kdo si nechá postižené dítě, už si potom nejspíš netroufne na pořízení dalšího zdravého miminka. A tak nevím, jestli přece jen není lepší, když se nějaké těžké postižení "vyřeší" co nejdřív ... a pak může přijít další zdravé miminko.

Píšu to sem s vědomím, že se mnou určitě některé nebudete souhlasit. Já jsem ale nesmírně vděčná za toho třetího chlapečka, který by býval nebyl, kdyby žil jeho starší brácha...

Kdo to může spravedlivě posoudit? Věro, Tys na jednom místě citovala z Bible. Dovol, abych taky připomněla jeden biblický citát: "Nesuďme, abychom nebyli souzeni".
 denissa 


Re: Postižené dítě... a co dál? 

(6.3.2006 20:07:22)
Evčo,úplně mi čteš myšlenky.Kdybych si tenkrát nenechala to mimi s DS vzít, určitě by jsme neměli toho našeho malého miláčka a to by byla hrozná škoda.Jsem ráda,že je vše za námi, a že se můžeme každý den radovat ze zdravých dětí.Denissa
 esme 
  • 

Re: Re: Postižené dítě... a co dál? 

(6.3.2006 20:35:11)
Mně se taky narodila postižená holčička. Po jejím narození jsem ani chvilku neuvažovala o tom, že by s námi nebyla - je to prostě moje sluníčko, i když někdy hodně vyčerpávající. Ale kdybych to věděla předem - nevím, asi bych se rozhodla jinak, je to strašně těžké rozhodování..
Ale díky ní dnes vidím svět jinak, a taky díky ní jsme našli sílu vzít si další dítě z dětského domova (když už mám být celý život doma, tak proč ne). A jsem zvědavá, co nám přinese život dál.
 Katka + mimi 
  • 

Re: Postižené dítě... a co dál? 

(6.3.2006 21:21:28)
Evčo,
já jsem s vámi, musela jste si prožít peklo:((

Chtěla jsem také podotknout, CO BUDE DÁL? O takové dítě se někdo musí starat celý JEHO život. Co s ním bude až tady nebudou jeho rodiče? Mají se postarat sourozenci? Ale ti budou mít své rodiny, své děti. Kde na to vezmou? Energii, čas, peníze??? Na to nikdo nemyslí. Mám mentálně postiženou sestru (už jsem psala výše), která žije s rodiči. Já mám dítě, manžela, svou rodinu. Ale co bude dále? Toť otázka. Mám také já obětovat svůj život a svoji rodinu pro její péči? Více sourozenců nás není.

Při volbě zda si nechat, či nenechat nemocné dítě myslete i na tohle. Tyto děti se o sebe nepostarají až vy tu nebudete.
 Marcela + 4měs  
  • 

Re: Re: Postižené dítě... a co dál? 

(6.3.2006 21:50:49)
musí to být hrozné co prožila paní Eva výš. Je to těžké a pro ty co mají zdravé děti (já naštěstí mám) nepředstavitelné. Ale těm se taky dobře odsuzuje, když se s tím ani nesetkali. Maminám s pupíkem a miminkům co už jsou na světě přeji hodně zdravíčka. Marcela PS: zdravíme Katku s miminkem:)
 Martina, 2 deti 
  • 

Re: Re: Postižené dítě... a co dál? 

(8.3.2006 8:33:50)
A hlavne to neni fer vuci sourozencum, maji pravo na svuj zivot. Uplne souhlasim s Evou, moje sestra uz by nemela odvahu mit treti dite, protoze pece o postizenou dceru ji to proste znemozn.
 Helena 
  • 

Re: Re: Postižené dítě... a co dál? 

(10.3.2006 9:34:03)
Ahoj,

mohu se zeptat, jak tohle vidí tvoji rodiče ?
Jak to řešíte ?
Díky za odpoved
 mmiissaa 
  • 

Re: Re: Postižené dítě... a co dál? 

(10.3.2006 10:25:51)
Jsem v úplně stejné situaci a taky nad tím často přemýšlím.Nechci, aby sestra zůstala sama, ale obětovat svou rodinu nechci. Moji rodiče počítají s tím, že sestra jednou zůstane v ústavní péči až nebudou moct. Chtěla bych, aby byla blízko, abych ji mohla pravidelně navštěvovat, brávat ji na vánoce, na výlety s dětma, prostě aby věděla, že není sama, že nás má, domů bych si ji ale nenastěhovala.
 japolka 


NIKDY? 

(6.3.2006 21:47:27)
Můj názor je ten, že já bych na potrat nikdy nešla, spíš bych se vyrovnala s postiženým dítětem, než se svým svědomím. ALE moje zdravé děti spí v pokojíčku, mám spokojenou rodinu a naštěstí jsme nikdy nebyli postaveni před takovou těžkou volbu. Takže neodsuzujme nikoho, kdo byl před ní postaven, nemáme na to právo. Je hezké, pokud o sobě někdo nepochybuje, ví co má dělat a ví i to, co by měli dělat druzí, i takoví nesmiřitelní sem psali své příspěvky. Myslím, že právě nesmiřitelností dělají svým názorům nebo svojí víře,,medvědí službu"
 Evča, kluci 90+96 


Neexistuje jediné správné řešení... 

(6.3.2006 22:07:45)
Ahoj Japolko, máš naprostou pravdu v tom, že se relativně snadno přemýšlí o tom, co by člověk (ne)dělal a (ne)měl dělat, když je to třeba nezávazný pokec u vína... nebo tady na rodině. Ale když to pak někoho potká a musí to řešit sám osobně... tak je to hrozně těžké.

Mám pocit, že na výše naznačené problémy neexistuje "jediné správné řešení". Hodně záleží na rodině - někdo je na to sám, jiný má širší obětavou rodinu, která mu s postiženým pomůže. A strašně moc záleží na míře a povaze postižení, jestli je naděje, že to dítě lze jakžtakž vychovat k aspoň základní samostatnosti - nebo ne. Mně osobně připadá snazší vyrovnat se s postižením tělesným než duševním - mám pocit, že na trvalé zvládání těžkého duševního postižení nemám síly ani nervy.

Můj synáček měl bohužel postižení těžká a kombinovaná :-( Nejvíc mě děsilo to, že díky různým zdravotním problémům mu postupně odumřel mozek - zcela! Zůstaly jen nepodmíněné reflexy a ještě velmi slabé :-( Přitom kdyby se narodil v termínu a nepotkaly ho ty poporodní komplikace, tak mohl být zcela zdravý- geneticky byl zcela v pořádku.

Filozofovat nad tím zpětně...nevím, jestli to má smysl. Co bychom bývali dělali, kdybychom to věděli? Hmm... kdybychom věděli s jistotou, jak to bude hrozné, tak možná... :-( Jenže málokterý test vyjde na 100% a ne každé postižení je fatální. A u nás by nic neukázaly žádné testy - všechno se stalo až po porodu jako následky těžké nedonošenosti.

A když už se takové dítě narodí.... tak je to hrozně těžké to "řešit" - ono totiž není moc co řešit, jedině doufat, modlit se... I když i s modlitbami je problém. V té době jsem nebyla věřící, ale měla jsem potřebu se modlit - jenže za co? Věděli jsme už, že malý NIKDY nebude v pořádku a že je to s ním hodně špatné, jedině skutečný zázrak by mohl pomoct, v ten jsme nedoufali a taky se nestal. Jenže modlit se za smrt dítěte... to je strašné a to mi taky nešlo. Tak jsem se neuměle modlila něco jako "Pane Bože, pomož nám prosím nějak, ale já vůbec nevím jak. Netuším, co vlastně mám dělat, nevím, o co tě prosit...."


---
PS: Konečně jsem tu jako registrovaná, předtím jsem tu byla jako Evča, 2 neposedové, ale to jste asi poznali ;-)
 Japolka 
  • 

Re: Neexistuje jediné správné řešení... 

(6.3.2006 22:34:25)
Naprosto s tebou souhlasím, jsou různá hlediska, kteří lidé berou při svých rozhodováních v úvahu, opravdu nedokážu jednoznačně říci, jak bych se v té které situaci rozhodovala. Myslím, že bychom dokázali dát domov i lásku dítěti např. s DS (v okolí takové máme), ale chápu, že někdo jiný to nedokáže. Nevím, jestli bych vědomě dokázala přivést na svět dítě, trpící např. velkými bolestmi,o kterém bychom předem věděli, že brzy zemře, aniž by vlastně,,žilo", ta představa jeho trápení je horší, než to, že se budu muset celý život vyrovnávat sama se sebou.Ale chápu, že někdo jiný to vidí z jiného úhlu pohledu a tudíž by se zachoval jinak. Mě opravdu na některých příspěvcích vadí hlavně ta netolerance k názorům jiných, patent na tu jedinou a správnou pravdu, ta útočnost při vyjadřování svých názorů (nemluvím vůbec o Tobě, nerada bych, aby to tak vyznělo).
 Japolka 
  • 

Re: Neexistuje jediné správné řešení... 

(6.3.2006 22:35:39)
Naprosto s tebou souhlasím, jsou různá hlediska, kteří lidé berou při svých rozhodováních v úvahu, opravdu nedokážu jednoznačně říci, jak bych se v té které situaci rozhodovala. Myslím, že bychom dokázali dát domov i lásku dítěti např. s DS (v okolí takové máme), ale chápu, že někdo jiný to nedokáže. Nevím, jestli bych vědomě dokázala přivést na svět dítě, trpící např. velkými bolestmi,o kterém bychom předem věděli, že brzy zemře, aniž by vlastně,,žilo", ta představa jeho trápení je horší, než to, že se budu muset celý život vyrovnávat sama se sebou.Ale chápu, že někdo jiný to vidí z jiného úhlu pohledu a tudíž by se zachoval jinak. Mě opravdu na některých příspěvcích vadí hlavně ta netolerance k názorům jiných, patent na tu jedinou a správnou pravdu, ta útočnost při vyjadřování svých názorů (nemluvím vůbec o Tobě, nerada bych, aby to tak vyznělo).
 Japolka 
  • 

Re: Neexistuje jediné správné řešení... 

(6.3.2006 22:36:51)
Souhlasím samozřejmě s Evčou, nějak mi to vypadlo, zato se to objevilo dvakrát, omlouvám se.
 Ivka 
  • 

Re: Re: Neexistuje jediné správné řešení... 

(8.3.2006 15:53:05)
Tak mě by s největší pravděpodobností přítel opustil. Sám se narodil s drobným fyzickým postižením (způsobené při porodu, nikoliv genetikou), které bylo bohužel vidět. Ačkoliv momentálně nemá žádný problém, má spoustu kamarádů, nedokáže se vyrovnat s tím, že byl v dětství terčem posměchu a nepřeje si, aby jeho dítě bylo něčemu podobnému vystavené. Prostě ho radši nechce.
Já se ho snažím pochopit, ale taky si úplně nejsem jistá, pro koho bych se v takové situaci rozhodla. Zatím vede dítě, ale možná je to tím, že zatím žádné nemám a mám pocit, že třeba to druhé vůbec nemusí být.... asi chci zase sobecky dítě za každou cenu... ale myslím, že skutečné rozhodnutí by záleželo na mnohem víc okolnostech, než je on nechce/já chci. Doufám, že před takové rozhodnutí postavená nebudu.
 Sears 


Nas pribeh 

(6.3.2006 22:50:52)
Vidim, ze nejsme prvni ani posledni, kdo prozivali podobne chvile...

Po prvnim bezproblemovem tehotenstvi jsme se s manzelem rozhodli, ze Janickovi zkusime poridit sourozence. Uz jsem ani nedoufala, ze se to podari, protoze mi tehdy bylo jiz 41 let. K nasemu velkemu prekvapeni jsem dalsi mesic po nasem rozhodnuti otehotnela! Na prvnim ultrazvuku (delali ho v mem pripade v 11. tydnu)mne zarazilo, ze mne nechali dlouho lezet na luzku a trvalo dost dlouho nez mi pani doktorka prisla oznamit negativni zpravu. Rekla mi tehdy, ze nase miminko bude postizene (chromozomalni vady, spec. DS). Ja se jeste zmohla na otazku, jestli neni prece jenom jeste nejaka nadeje, ze miminko bude v poradku. Doktorka odpovedela, ze bohuzel neni....Dostala jsem adresu specializovane kliniky, kam se druhy den mam zastavit jeste na podrobnejsi ultrazvuk, ktery nam rekne vice. Ten pocit, ktery jsem v tu chvili prozivala byl snad nejtezsi v celem mem dosavadnim zivote!

Tehdy jsem dojela domu, bylo mi strasne uzko, ale v plac jsem propukla az doma pred tchyni, ktera hlidala naseho rocniho chlapecka. Tchyne mne tenkrat hodne podporila a prestoze ma sama tezce postizene dite uz 34 let v domaci peci, ani zminka nepadla o pripadnem potratu...ale to sem ted ani nepatri! Ten vecer manzel zacal studovat na internetu a dozvedel se spoustu zajimavych udaju a informaci. V tom smeru, ze jeste neni vse ztraceno a ze nadeje na zdrave miminko existuje.

Druhy den jsme s manzelem odjeli na specializovanou kliniku, kde jsme podstoupili dukladnejsi ultrazvuk a provedli zde presne mereni vsech tzv. softmarkeru, ktere se zjistuji prave pri ruznych postizenich a provedli tez mereni sijoveho projasneni (tzv. NT screening). NT mereni bylo zvysene a na zaklade tohoto mereni a meho veku byla vypoctena pravdepodobnost postizeni. Po tomhle ultrazvuku jsme dostali mizivou nadeji, ze sance na zdrave detatko existuje, ale 100% muze vse vyvratit ci potvrdit amniocenteza. Pravdepodobnost znela 1 : 7. Nikdo nas k nicemu nenutil (tady v Kanade je to svobodne rozhodnuti a kazdy si pak nese za nej osobni zodpovednost). Dalsi ultrazvuk (posledni) byl v 20. tydnu. Pri tomto UZ nebylo zjisteno nic, co by signalizovalo DS, ale potvrdit to mozne stale nebylo. Za dva dny na to zkoumali srdicko (velice podrobne a jeho cinnost nataceli na videokasetu). Opet vypadalo vse OK. Byla to pro nas velka uleva!Zkratim to, protoze se nejak moc rozepisuji:)).

Ackoliv to bylo narocne obdobi, hodne nas to s manzelem posililo v nasem vztahu. Byli jsme stejneho nazoru a nebyli jsme v tom sami! Citila jsem v nem velkou podporu. Takze i v negativnim lze nalezt neco pozitivniho!

Narodil se nam zdravy chlapecek. Na amniocentezu jsem nesla proto, ze bych v pripade potvrzeneho DS potrat nepodstoupila. Ja jsem take pro zachovani zivota a snazim se brat "krize", ktere nas v zivote potkavaji jako vyzvu: "Vezmi svuj kriz a nasleduj mne"... Tim ale v zadnem pripade neodsuzuji maminky, ktere se rozhodnou jinak! Ja kdybych nepoznala viru v Boha, tak bych take jednala mozna jinak ....

Jeste poznamka na zaver: je mi lito ceskychmaminek, ktere zazivaji po odmitnuti amnicentezy nepochopeni lekaru, kteri se dokonce nebrani arogantnim vetam a dokonce i emotivne zabarvi svuj hlas! A mluvi o tom , jak je dotycna nezodpovedna....To je podle mne netaktni a neprofesionalni.
 Libushe+3 


Neco z praxe 

(7.3.2006 20:47:41)
Ja vam neco povim, je pravda, jak uz to tu nekdo psal, jestli mate tezce telesne postizeneho cloveka v rodine anebo ne. Kdyz ho v rodine mate a vidite to, tak se na tady na to vase tezce vyrvavane ZABIJENI CLOCVEKA budete divat jinak.
 Libushe+3 


Neco z praxe 

(7.3.2006 20:47:48)
Ja vam neco povim, je pravda, jak uz to tu nekdo psal, jestli mate tezce telesne postizeneho cloveka v rodine anebo ne. Kdyz ho v rodine mate a vidite to, tak se na tady na to vase tezce vyrvavane ZABIJENI CLOVEKA budete divat jinak.
 Sears 


Re: Neco z praxe 

(7.3.2006 20:55:30)
Libushe, nepripada mi, ze by tady bylo neco tezce vyrvavane...jen ma kazdy trochu jiny nazor a divim se ti, ze sis na to jeste nezvykla.

Muj manzel ma tezce postizenou sestru a jeho rodice se o ni uz 34 let staraji. Kdyz nam bylo receno, ze nase miminko bude postizene, tak rozhodne muj manzel neuvazoval ho nemit a on moc dobre vi, co obnasi pece o postizeneho cloveka v rodine....
 Libushe+3 


Re: Re: Neco z praxe 

(7.3.2006 21:24:26)
Asi jsem si precetla jen ty pocatecni reakce;-)))
 Libushe+3 


Re: Re: Neco z praxe 

(7.3.2006 21:26:41)
Zrovna tvuj prispevek jsem necetla, nechci vubec do tohoto tematu rypat. Jenze CHLAP se urcite par dni o TEZCE postizene ditene nestaral...a ani nebude, vis ze ve vetsine by to bylo na zenske.;-(
 Nufa 
  • 

Re: Re: Re: Neco z praxe 

(7.3.2006 22:07:45)
Máme známé s dětmi s DS a nikdy bych si ani nepomyslela a už vůbec ne jejich úžasní rodiče, kteří se o ně s láskou starají, že by se tito zvláštní bezelstní lidé neměli narodit. Nebo snad dělají naší úžasné rozvinuté civilizaci ostudu, že je musíme "odstraňovat" před jejich narozením, jejich cestou a jejich údělem? Každá počatá bytost má svůj úkol na Zemi a my nemáme právo je vyčlenit jen proto, že jsou "jiní".....
Ví snad někdo, co oni cítí? Jen proto, že to neumějí dát dostatečně najevo si myslíte, že nemají city? Že necítí lásku a spokojenost? Oni nepotřebují být dokonalí k tomu, aby žili...
Tím neupírám nikomu rozhodnutí se takových bytostí zbavit, jen si myslím, že se připravují o úžasnou životní zkušenost, i když to tak na první pohled nevypadá a je to často bolestné, ale život není procházka růžovou zahradou.
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Neco z praxe 

(8.3.2006 9:15:26)
Krásný příspěvek, Nufo, souhlasím.
 alžbjeta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Neco z praxe 

(10.3.2006 11:59:01)
mluvíš mi z duše
 Sears 


pro Lubose a nejen pro neho... 

(7.3.2006 0:35:18)
Vidim, ze nejsme prvni ani posledni, kdo prozivali podobne chvile...

Po prvnim bezproblemovem tehotenstvi jsme se s manzelem rozhodli, ze Janickovi zkusime poridit sourozence. Uz jsem ani nedoufala, ze se to podari, protoze mi tehdy bylo jiz 41 let. K nasemu velkemu prekvapeni jsem dalsi mesic po nasem rozhodnuti otehotnela! Na prvnim ultrazvuku (delali ho v mem pripade v 11. tydnu)mne zarazilo, ze mne nechali dlouho lezet na luzku a trvalo dost dlouho nez mi pani doktorka prisla oznamit negativni zpravu. Rekla mi tehdy, ze nase miminko bude postizene (chromozomalni vady, spec. DS). Ja se jeste zmohla na otazku, jestli neni prece jenom jeste nejaka nadeje, ze miminko bude v poradku. Doktorka odpovedela, ze bohuzel neni....Dostala jsem adresu specializovane kliniky, kam se druhy den mam zastavit jeste na podrobnejsi ultrazvuk, ktery nam rekne vice. Ten pocit, ktery jsem v tu chvili prozivala byl snad nejtezsi v celem mem dosavadnim zivote!

Tehdy jsem dojela domu, bylo mi strasne uzko, ale v plac jsem propukla az doma pred tchyni, ktera hlidala naseho rocniho chlapecka. Tchyne mne tenkrat hodne podporila a prestoze ma sama tezce postizene dite uz 34 let v domaci peci, ani zminka nepadla o pripadnem potratu...ale to sem ted ani nepatri! Ten vecer manzel zacal studovat na internetu a dozvedel se spoustu zajimavych udaju a informaci. V tom smeru, ze jeste neni vse ztraceno a ze nadeje na zdrave miminko existuje.

Druhy den jsme s manzelem odjeli na specializovanou kliniku, kde jsme podstoupili dukladnejsi ultrazvuk a provedli zde presne mereni vsech tzv. softmarkeru, ktere se zjistuji prave pri ruznych postizenich a provedli tez mereni sijoveho projasneni (tzv. NT screening). NT mereni bylo zvysene a na zaklade tohoto mereni a meho veku byla vypoctena pravdepodobnost postizeni. Po tomhle ultrazvuku jsme dostali mizivou nadeji, ze sance na zdrave detatko existuje, ale 100% muze vse vyvratit ci potvrdit amniocenteza. Pravdepodobnost znela 1 : 7. Nikdo nas k nicemu nenutil (tady v Kanade je to svobodne rozhodnuti a kazdy si pak nese za nej osobni zodpovednost). Dalsi ultrazvuk (posledni) byl v 20. tydnu. Pri tomto UZ nebylo zjisteno nic, co by signalizovalo DS, ale potvrdit to mozne stale nebylo. Za dva dny na to zkoumali srdicko (velice podrobne a jeho cinnost nataceli na videokasetu). Opet vypadalo vse OK. Byla to pro nas velka uleva!Zkratim to, protoze se nejak moc rozepisuji:)).

Ackoliv to bylo narocne obdobi, hodne nas to s manzelem posililo v nasem vztahu. Byli jsme stejneho nazoru a nebyli jsme v tom sami! Citila jsem v nem velkou podporu. Takze i v negativnim lze nalezt neco pozitivniho!

Narodil se nam zdravy chlapecek. Na amniocentezu jsem nesla proto, ze bych v pripade potvrzeneho DS potrat nepodstoupila. Ja jsem take pro zachovani zivota a snazim se brat "krize", ktere nas v zivote potkavaji jako vyzvu: "Vezmi svuj kriz a nasleduj mne"... Tim ale v zadnem pripade neodsuzuji maminky, ktere se rozhodnou jinak! Ja kdybych nepoznala viru v Boha, tak bych take jednala mozna jinak ....

Jeste poznamka na zaver: je mi lito ceskychmaminek, ktere zazivaji po odmitnuti amnicentezy nepochopeni lekaru, kteri se dokonce nebrani arogantnim vetam a dokonce i emotivne zabarvi svuj hlas! A mluvi o tom , jak je dotycna nezodpovedna....To je podle mne netaktni a neprofesionalni.Vidim, ze nejsme prvni ani posledni, kdo prozivali podobne chvile...

Po prvnim bezproblemovem tehotenstvi jsme se s manzelem rozhodli, ze Janickovi zkusime poridit sourozence. Uz jsem ani nedoufala, ze se to podari, protoze mi tehdy bylo jiz 41 let. K nasemu velkemu prekvapeni jsem dalsi mesic po nasem rozhodnuti otehotnela! Na prvnim ultrazvuku (delali ho v mem pripade v 11. tydnu)mne zarazilo, ze mne nechali dlouho lezet na luzku a trvalo dost dlouho nez mi pani doktorka prisla oznamit negativni zpravu. Rekla mi tehdy, ze nase miminko bude postizene (chromozomalni vady, spec. DS). Ja se jeste zmohla na otazku, jestli neni prece jenom jeste nejaka nadeje, ze miminko bude v poradku. Doktorka odpovedela, ze bohuzel neni....Dostala jsem adresu specializovane kliniky, kam se druhy den mam zastavit jeste na podrobnejsi ultrazvuk, ktery nam rekne vice. Ten pocit, ktery jsem v tu chvili prozivala byl snad nejtezsi v celem mem dosavadnim zivote!

Tehdy jsem dojela domu, bylo mi strasne uzko, ale v plac jsem propukla az doma pred tchyni, ktera hlidala naseho rocniho chlapecka. Tchyne mne tenkrat hodne podporila a prestoze ma sama tezce postizene dite uz 34 let v domaci peci, ani zminka nepadla o pripadnem potratu...ale to sem ted ani nepatri! Ten vecer manzel zacal studovat na internetu a dozvedel se spoustu zajimavych udaju a informaci. V tom smeru, ze jeste neni vse ztraceno a ze nadeje na zdrave miminko existuje.

Druhy den jsme s manzelem odjeli na specializovanou kliniku, kde jsme podstoupili dukladnejsi ultrazvuk a provedli zde presne mereni vsech tzv. softmarkeru, ktere se zjistuji prave pri ruznych postizenich a provedli tez mereni sijoveho projasneni (tzv. NT screening). NT mereni bylo zvysene a na zaklade tohoto mereni a meho veku byla vypoctena pravdepodobnost postizeni. Po tomhle ultrazvuku jsme dostali mizivou nadeji, ze sance na zdrave detatko existuje, ale 100% muze vse vyvratit ci potvrdit amniocenteza. Pravdepodobnost znela 1 : 7. Nikdo nas k nicemu nenutil (tady v Kanade je to svobodne rozhodnuti a kazdy si pak nese za nej osobni zodpovednost). Dalsi ultrazvuk (posledni) byl v 20. tydnu. Pri tomto UZ nebylo zjisteno nic, co by signalizovalo DS, ale potvrdit to mozne stale nebylo. Za dva dny na to zkoumali srdicko (velice podrobne a jeho cinnost nataceli na videokasetu). Opet vypadalo vse OK. Byla to pro nas velka uleva!Zkratim to, protoze se nejak moc rozepisuji:)).

Ackoliv to bylo narocne obdobi, hodne nas to s manzelem posililo v nasem vztahu. Byli jsme stejneho nazoru a nebyli jsme v tom sami! Citila jsem v nem velkou podporu. Takze i v negativnim lze nalezt neco pozitivniho!

Narodil se nam zdravy chlapecek. Na amniocentezu jsem nesla proto, ze bych v pripade potvrzeneho DS potrat nepodstoupila. Ja jsem take pro zachovani zivota a snazim se brat "krize", ktere nas v zivote potkavaji jako vyzvu: "Vezmi svuj kriz a nasleduj mne"... Tim ale v zadnem pripade neodsuzuji maminky, ktere se rozhodnou jinak! Ja kdybych nepoznala viru v Boha, tak bych take jednala mozna jinak ....

Jeste poznamka na zaver: je mi lito ceskychmaminek, ktere zazivaji po odmitnuti amnicentezy nepochopeni lekaru, kteri se dokonce nebrani arogantnim vetam a dokonce i emotivne zabarvi svuj hlas! A mluvi o tom , jak je dotycna nezodpovedna....To je podle mne netaktni a neprofesionalni.
 Sears 


Re: pro Lubose a nejen pro neho... 

(7.3.2006 0:41:17)
omlouvam se! Melo to tu samozrejme byt jen jednou....
 Karla Č. 


Pane Luboši, 

(7.3.2006 8:01:05)
nebylo by vhodnější začít již používat prezervativy?
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Re: Pane Luboši, 

(7.3.2006 8:13:07)
A Karlo, nebylo by vhodnější neklást Lubošovi takové otázky?
Co je komu do toho, kolik oni mají dětí? Nic.
 Ditulínek 
  • 

Re: Re: Pane Luboši, 

(7.3.2006 10:39:45)
Miláčku, to byl vtip, víš?
 Eva  
  • 

Re: Pane Luboši, 

(7.3.2006 9:15:12)
Karlo, a kolik dětí máš ty?
 Vladan 


Re: Pane Luboši, 

(7.3.2006 10:57:49)
"Milá" Karlo,

ačkoliv se přiznám, že postoj pana Luboše a jeho manželky nechápu, NIKDY bych mu nenapsal, že by měl začít používat prezervativy. To je snad věc jeho a jeho ženy, kolik mají dětí, ne?
Zřejmě to byla jejich touha a při dnešní nízké porodnosti v ČR jistě chvályhodná. Jeho děti jsou podle příspěvků pod článkem zřejmě milované, chtěné, do školy posílané a šťastné, takže klobouk dolů před ním a jeho paní, že se rozhodli pro tak obrovskou rodinu.
Mají rádi děti a starají se o ně. V jejich případě jsou zřejmě děti náplní jejich života a neznám krásnější náplň. Ty děti nikdy nebudou samy - každé z nich má ještě devět sourozenců, na které se může v případě nouze obrátit.


 koko 
  • 

Re: Re: Pane Luboši, 

(8.3.2006 8:16:47)
vladan:
to se mi libi, predstava, ze ty deti nikdy nebudou samy, protoze maji tolik sourozencu, to me jeste nenapadlo. pekny postreh, dik.
 Boďka 


Re: Pane Luboši, 

(7.3.2006 20:38:56)
Milá Karla, nezvyknem do ľudí rýpať, ale tak ma napadlo, že rovnakú otázku mohol niekto povedať tvojim rodičom pred tvojím počatím ;-)))))).
 kolemjdoucí 
  • 

Pane Luboši, proč se vlastn tak množíte? 

(8.3.2006 9:43:52)
Pane Luboši, je to jistě vaše věc a především věc vaší manželky. Ale když už dáte sůj článek k diskusi, můžete čekat otázky.

Takže proč vlastně těch dětí máte tolik?

Chcete zachraňovat Evropu před vyhynutím?

Nebo vám selhává PPR?

Nebo vás žene nějaký pud rozmnožovací rozšiřovat své geny a nemůžete se ovládnout?

Plánujete další děti?
 Luboš+1+11 
  • 

Re: Pane Luboši, proč se vlastn tak množíte? 

(8.3.2006 9:55:19)
Něco málo jsem k tomu napsal už 7.3. ve 12,20 pod názvem Pár slov od Luboše.
 kolemjdoucí 
  • 

Re: Re: Pane Luboši, proč se vlastně tak množíte? 

(8.3.2006 10:48:45)
Pane Luboši, děkuji. Já si to zpětně ještě projdu.
 kuk 
  • 

Pane Luboši, 

(15.3.2006 10:10:34)
máte můj obdiv, že vše zvládáte.
 Květuna 
  • 

to jste se nemuseli tak bát, falešně pozitivní výsledky jsou běžné 

(7.3.2006 13:45:43)
Naopak znám dvě paní, co měly všechno z krve negativní a nečekaně se jim narodilo mentálně postižené dítě. Obě je přijaly, i když byly překvapené.
 kolemjdoucí 
  • 

Video pro odpůrce skríningu 

(8.3.2006 9:15:26)
Video pro verku + 2 kluci

Věrka + 2kluci : "Nevím, co je na tom zvláštního vynechat naprosto zbytečné vyšetření, které mi nic neřekne, maximálně mě může znepokojit".

http://www.firstcoastnews.com/video/player320.aspx?aid=34965&bw=
 kolemjdoucí 
  • 

Jsi věřící? Pro Věrka+ 2 kluci .  

(8.3.2006 9:30:27)
Věrka + 2 kluci : "Myslíš si, že by to dítě volilo raději smrt než život v láskyplném prostředí, které si každé dítě zaslouží?
No zatím máš štěstí, jste všichni zdraví a šťastní, ale co když někdo z vás vážně onemocní, taky se necháte vzájemně utratit?"

Milá Věrko, není vada, jako vada. I dítě např. s downovým synromem může vést spokojený život. Trápí se především rodiče. Ale i samotné dítě s d.s. si posléze, až vyroste může uvědomit svou odlišnost a může kvůli tomu trpět, ale to spíš závisí na tom, jak se k němu postaví okolí.

K tomu právu na život. Myslíš, že život je vždy za každých okolností lepší než smrt? Víš, že některé postižení může jít ruku v ruce s chronickou bolestí a smrt tak může být vysvobozením? Nebo když dítě tráví život po nemocnicích a po operacích?

Vše není o tom, že šťastný debílek nebo mrzáček může žít spokojený život, pokud se o něj rodina láskyplně stará. To dítě může trpět, chápeš?

Uvědom si, že u tebe nemusí jít primárně o zájem toho dítěte, ale o vlastní pocit svatosti. Nejsi věřící?
 Nufa 
  • 

Re: Jsi věřící? Pro Věrka+ 2 kluci .  

(8.3.2006 10:18:27)
kolemjdoucí a ty věříš, že vše v životě, co se nám děje má nějaký smysl, i když my ho často nevidíme?
I pro člověka s určitým postižením případné bolesti a pobyty v nemocnicích mají nějaký smysl, mají ho pozvednout na novou duchovní úroveň, zažít určitý životní úkol a posléze přinést mnoho pro lidi kolem něho.....je jednoduché zvolit smrt.....ale není to útěk před životem???
Proto, že my ty souvislosti a pozitiva nevidíme neznamená, že nejsou!
 Adria 
  • 

Re: Re: Jsi věřící? Pro Věrka+ 2 kluci .  

(8.3.2006 12:31:00)
Vím, o čem mluvíš Nufo...ale právě mi v těch názorech rozhodných Věra připadá, že by ona měla za sebou nějakou minulost, která ji k tomu nutí takto hlásat....asi potřebuje ona pozvednout na duchovní úroveň, asi to tak cítí...ale neví, jak by to měla vykonat....každý máme svůj koloběh....a proto i své názory...a myšlení. tak je určitě nebudu tak vehementně vnucovat druhým, a prožiju si tu svou dobrotu ve skrytu...o tom to je, a ne se plácat po rameni, co bych já udělala a co ne...a ti druzí jsou špatní, protože....
Každý si to své mí prožít vnitřně....a ne mluvit, a mluvit...ty holky, co v tom žily, ví, co to obnáší...
 Věra. 


Re: Re: Re: Jsi věřící? Pro Věrka+ 2 kluci .  

(8.3.2006 12:37:39)
Adrio ahoj, známe se, že? :o)))
Myslím že právo říct svůj názor má každý, nejen ti, s názorem kterých souhlasíš.
Nebo jedny názory mají být "ve skrytu" , jak píšeš, a ty druhé, "správné" ty můžou jít ven?
Sama dobře víš, že to tak není....prostě diskuse a každý mluví podle toho co cítí....to je celé...
 Adria 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jsi věřící? Pro Věrka+ 2 kluci .  

(8.3.2006 12:49:52)
Mluvila jsem o Věrce,co má ty kluky....ona měla takové vyhrocené hlásání o vraždách...moc přehnané, takže ji nitro asi hovoří z nějaké dávné minulosti. Mluvím o tzv. dobru, co tady hlásá... jinak ať si každý vyjádří svůj názor, proto to tady čteme...nechci se zamotávat, tebe jsem se nechtěla dotkonout, ani ji, jen jsem taky napsala svůj názor...haha,pa.
 Vačice + 3 kluci 


Adrio 

(8.3.2006 14:28:41)
tak jestli si myslíš, že já a moje rodina jsme bez minulosti, co se týká nemocí, smrti, dlouhodobé péče o nemohoucího člověka, že se nám "neštěstí" vyhýbá, tak to se mýlíš. V naší rodině to nechodí tak, že se narodí zdravý človíček po bezproblémovém těhotenství, pak prožije dlouhý krásný život plný "sladkobolných keců" a v plné síle a ve vysokém věku ho skolí infarkt. Tak to fakt není.

A i já snad mám právo vyjádřit se k dění ve společnosti. Nikomu svůj názor nevnucuji, jen ho obhajuji.

A to, že moje názory nejsou jen teoretické kecy, se kterými nemám v praktickém životě nic společného, vyvracíme s manželem třeba tím, že se v současnosti právě jedné rodině, která se i přes nátlak společnosti rozhodla dát šanci svému postiženému dítěti, snažíme všemožně pomáhat (péčí o další děti, odvozy, zjišťováním informací, psychickou podporou). Takže nikdo nemůže napsát, že opravdu nevím, o čem mluvím, protože mé děti jsou buď zdravé nebo jejich postižení byla tak vážná, že nebyla slučitelná se životem.
 Adria 
  • 

Re: Adrio 

(8.3.2006 18:44:02)
Věrko, nezlob se na mě...nevím nevím o tobě nic, samozřejmě tě nechci soudit. Jen jsem napsala, že asi z tvého hlubokého nitra hovoří minulost....ale ta jiná, úplně dávná minulost...životy atd. Tak máš asi takové poslání, ale byla jsi tak rozhořčená v té debatě, že mi to nedalo...víš, některé názory tady jsou tak burcující, a nikdo nikdy neví, proč ta či ona osoba jedná jinak, než bychom se zrovna my ubírali...každý má to svoje,no. Takže přece nebudu říkat někomu, že vraždí dítě, když se tak ze svých osobních důvodů rozhodne...měj se, ahoj.
No a taky ani já nemůžu říkat nic o tobě, když tě neznám, a neznám tvé důvody, proč máš takové názory, apd. tak promiň.
 Vačice + 3 kluci 


Re: Jsi věřící? Pro Věrka+ 2 kluci .  

(8.3.2006 10:57:07)
Jako v co mám být věřící? V to, že můj starší syn se naučí rozeznávat barvy a mladší co nevidět chodit? Nebo věřící v lásku schovanou na dně lidského srdce? Nebo věřící v to, že společnost, místo aby podporovala usmrcování nepotřebných, začne konečně podporovat rozvoj pečovatelské péče, stacionářů, hospiců?

Na tělesnou bolest existují léky, nikdo nemusí trpět chronickou bolestí.
Na psychickou bolest existuje taky jeden lék: láska (až se to zprofanované slovo bojím vyslovit).
 kolemjdoucí 
  • 

Re: Re: Jsi věřící? Pro Věrka+ 2 kluci .  

(8.3.2006 11:00:05)
No třeba věřící katolička nebo tak.
 Vačice + 3 kluci 


Re: Re: Re: Jsi věřící? Pro Věrka+ 2 kluci .  

(8.3.2006 12:29:28)
No já obvykle různým kolemjdoucím své náboženské vyznání nehlásím, a to především, když to není předmětem diskuze.

Co, už sis připravil/připravila nějakou peprnou poznámku na katolíky a jejich boji proti interrupcím?
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Re: Re: Jsi věřící? Pro Věrka+ 2 kluci .  

(8.3.2006 11:06:59)
Milá Věrko, musím tě upozornit, že ani láska (ba ani Láska) na psychickou bolest nepomůže. Kdybys byla psychicky nemocná (= bolest), věděla bys to.
 Vačice + 3 kluci 


Re: Re: Re: Jsi věřící? Pro Věrka+ 2 kluci .  

(8.3.2006 12:16:11)
Nevím, co je myšleno konkrétně to psychická nemoc (=bolest).

Deprese, fóbie, závislosti... to je snad medicínsky řešitelné.
Mentální retardace... Jednu dobu jsem několikrát týdně trávila čas s jednou kamarádkou, jejíž dcera je mentálně retardovaná. Nevím, jestli se to dítě nepřetvařovalo, ale ono se tvářilo tak šťastně a dokonce jakoby ho nic nebolelo. Vždycky na mě vylezla, začala mi tahat vlasy, pěstovala se u mě, jednou dokonce chtěla, abych ji uspávala. Nepřipadala mi, že by byla raději mrtvá. A ta kamarádka to je ale takový vzor klidu a optimismu, i se svým manželem.
 Martina, 2 deti 
  • 

Re: Jsi věřící? Pro Věrka+ 2 kluci .  

(8.3.2006 11:37:59)
Verka to nechape, protoze to chapat nechce. Nikdy takovou situaci nezazila, tak vubec nema predstavu, co to obnasi.
 kolemjdoucí 
  • 

Věrká + 2 kluci má sice plnou pusu lásky, 

(8.3.2006 11:45:20)
ale tvrdé srdce. Jinak by to nemohla takhe jednonačně hrotit. I potrat může být v mezních situacích menší zlo, než narození dítěte, které bude trpět, rodina se rozvrátí a matka předčasně zešediví.
 matylda 
  • 

Re: Věrká + 2 kluci má sice plnou pusu lásky, 

(8.3.2006 19:31:32)
ty jsi asi postiženy, že to můžeš tak tvrdit, co?
 Veronika 
  • 

Re: Jsi věřící? Pro Věrka+ 2 kluci .  

(8.3.2006 12:04:24)
Pro kolemjdoucího i ostatní: pěkná knížka o tématu jaký smysl má život s postižením je např. Poznej svého anděla od Benjamin Klein.
Ovšem chápu, že dost lidí věří jen tomu, co vidí, takže pro některé možná nebude přijatelná.
 Vačice + 3 kluci 


Re: Video pro odpůrce skríningu 

(8.3.2006 10:34:39)
Tak jsem se na to video rychle podívala, doufám, že jsem to dobře pochopila.

Tady se jednalo o Treacher-Collinsův syndrom, o kterém se nikde nepíše, že by měl být zjistitelný tím screeningem, o kterém se tu bavíme!

Nebo mě tam mělo zaujmout něco jiného?
 kolemjdoucí 
  • 

Re: Video pro odpůrce skríningu 

(8.3.2006 10:58:30)
Těm rodičům bylo řečeno, že něco není v pořádku, na začátku byl v podezření jen rozštěp patra. Ale rodiče se po tom dále nepídili. V USA ten skríning není tak automatický jako u nás, záleží taky na druhu pojištění...Asi byli takoví odpůrci prenatálního vyšetření jako pan Luboš.

Jaký život bude mít to dítě bez obličeje? Kolik operací a bolestí prožije? A až si to vše začne uvědomovat...v dospělosti ještě podá na rodiče žalobu, že ho přivedli na svět. I takové žaloby byly postiženými dětmi už podány.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Video pro odpůrce skríningu 

(8.3.2006 11:13:49)
Kolmjdouci, ja nevim na jakem zaklade byly podani zaloby na rodice v USA, ale dovol pospekulovat o pravnich moznostech vyhrat soud pro takove postizene detsko. Co muze byt ta nesplnena povinnost rodicu, za kterou to dite by mohlo rodice zalovat? Nezajisteni nejlepsi mozne medicinske peci v prenatalnim obdobi? Nevim co o tom budou si myslet lide v budoucnosti, ale jestli pani prisazeni budou alespon trochu orientovat se v mentalite nasi doby, tak neodkyvnou na to, ze smrt by byl nejlepsi lek, ktery soucasna doba mohla poskytnout. Zatim to je sporna a zakonymi neregulovana vec v USA stejne jako v Cesku.
 Vačice + 3 kluci 


Re: Re: Video pro odpůrce skríningu 

(8.3.2006 11:25:14)
Jaký bude mít život to nevím, záleží taky na okolí. To už se ale opkuji.

A ty soudy, to je vtip? No Američani se soudí kvůli různým věcem.
 Lenka, Evík 05, Šárka 07 


Re: Re: Re: Video pro odpůrce skríningu 

(8.3.2006 11:58:37)
Bude mít hodně těžký život,..
Myslím si,že tak těžký, že si to ani ty, ani já nedokážeme představit. A kolik bolesti zažije.
Věrko, zkus se zamyslet i z té druhé stránky, přesně, jak popisoval(-a) kolemjdoucí.
 DENISA 
  • 

Re: Re: Re: Video pro odpůrce skríningu 

(9.3.2006 2:45:33)
Věro cituji: "Jaký bude mít život to nevím, záleží taky na okolí." To snad nemyslíš vážně - nevíš? Nedochází ti to? Nevidělas tu hrůzu, ty hadičky do krku, bříška a nosu, nerozuměla jsi anglicky počtu operací? A co ty rodiče, ty se ti zdáli v pohodě? Ano jsou silně věřící, takže to určitě zvládnou, ale budou šťastní při denodenním pohledu na to ubožátko? Nejlepší je tu něco hlásat a pak říci nevím.
Těm co to ještě neviděly, nedoporučuji se dívat. Brečím ještě teď. A ty kecy o zbytečnosti vyšetření a následných vraždách dětí mě tu začínají nadzvedávat.
 Emina 
  • 

Nechapu 

(9.3.2006 16:23:09)
Ja jenom nechapu, proc jste amniocentezu neabsolvovali, zkratila by vasi uzkost o hodne dni. Meli byste jistotu a v pripade neprizniveho vysledku jste se mohli zodpovedneji pripravit na prichod handicapovaneho ditete. Skutecne nechapu, co lekarum vycitate.
 Xantipa. 


Mám zdravé děti a jsem moc ráda 

(12.3.2006 16:05:05)
Náš nejmladší začal chodit do školky, kde ve vedlejším pavilonu jsou mentálně i fyz. postižené děti a z druhé strany fyz. postižení dospělí - většinou na vozíku. Nějak mě to nezaráželo a od svého staršího syna jsem věděla, že do pavilonů chodí děti ze školky hrát si společně s postiženými dětmi a povídat si s postiženými dospělými. Vždy jsem je zdravila, ale náš nejmladší zarytě mlčel a pozdravit nechtěl. Až to nevydržel jeden pán na vozíku, kterého jsme vídávali dost často a zeptal se syna - chceš svézt? On chtěl a byl moc rád. Pán mu říkal, že ho porazilo auto a že už se nikdy nepostaví na nohy. Od té doby pokaždé, když někoho vidí na vozíku, tak se ptá - taky tě porazilo auto? Jenže jednou se mi vytrhl a přiběhl k mentálně postiženému chlapci na kočárku a než jsem stačila překvapeně cokoli udělat, dotyčný po něm chňapl a kousl ho do ruky. Ještě víc mě zarazilo chování maminky, která přímo zařvala - máš si toho hazlíka hlídat, mrcho.
Mrcha jsem byla já a hajzlík můj syn. Tato maminka mi moc láskyplně nepřipadala. Chápu, že se její chlapec mohl vylekat, či mohl být i agresivní, ale tohle mě dost zarazilo. Bohužel, syn po návratu z nemocnice už nedokázal vstoupit do areálu školky. Teď se bojí jakkoli odlišného dítěte, i barvou kůže. Chodí do jiné školky a dětskému psychologovi, který mi řekl, že tato příhoda ho těžce poznamenala a že se uvidí, zda tu hrůzu z odlišných dětí dokáží odstranit. Obávám se, že jeho strach spíš způsobila ona dotyčná maminka svým chováním, než ten chlapec kousancem.
Myslíte si, že tato maminka poskytuje svému synovi to nejlepší?
Já vím, o tomhle se moc nemluví a nehodí mluvit, jde přece o postižené dítě. Ta dotyčná maminka mi připadala, jako naštvaná na celý svět. A asi byla.
I takoví rodiče se starají o své postižené dítě - všemi opuštění, kteří jsou na péči o své dítě navždy sami. Ne jen ti "šťastní", kteří mají podporu rodiny a okolí a berou to jako životní výzvu.
 Cindy (bohužel bezdětná) 
  • 

Proč a nač ty těhotenské testy 

(13.3.2006 10:48:19)
Chtěla bych se s vámi podělit o jeden příběh, který se děje mému kolegovi o stůl dál. Když jsem před pár lety nastupovala do této prac. pozice, netušila jsem, že tento usměvavý a milý muž je zároveň také otcem.... dvou dívenek s chorobou zvanou mukopolysacharidosa. Netušila jsem, co se pod tímto názvem skrývá, až jsem si o tom přečetla v brožuce Společnosti pro mukopolysacharidosu... Zjednodušeně řečeno, jde o genetickou nemoc, která se zpočátku projevuje (kolem 3-4 let věku dítěte) úbytkem rozumových schopností, ztrácením řeči. Dítě v tomto období života je neuvěřitelně hyperaktivní. Např. třeba 3 noci nespí a bloumá po bytě. Časté jsou přes všemožná opatření také úrazy. Celý život rodiny se přizpůsobuje nemoci dětí. Další fází dětského umírání je ztráta schopnosti chodit. Zkrátím to, dítěti postupně přestávají fungovat jednotlivé orgány, takže je napojeno na přístroje a postupem času nastává exitus. CCa ve věku 10-15 let věku dítěte.
Žádná naděje neexistuje. Kolegovi a jeho manželce se před 1,5 rokem podařilo znovu být v očekávání radostné události. Okamžitě, jakmile bylo těhotenství zjištěno, jeli do Prahy na speciální vyšetření (několikrát v průběhu těhotenství), aby zjistili, zda je děťátko zdravé či nikoli. V případě, že by hrozila po třetí ona choroba by o ničem neuvažovali a okamžitě by podstoupili potrat. Nebylo by to ze zlé vůle, ale prostě proto, že již ví, co tato choroba obnáší. Nakonec se podařilo a miminko bříšku (chlapeček) se narodil zdravý. Bohužel kolega měsíc před porodem manželku opustil kvůli své (s ním) těhotné kolegyni. Opět nastalo ježdění do Prahy, opět testy, děťátko (opět chlapeček) se narodilo přesně po 8 měsících od manželského... to jsou peripetie osudu. Nicméně, co z toho vyplývá.... Já vím jedno, poštěstí-li se nám a já "zabřeznu" určitě udělám vše pro to, abychom měli zdravé děťáko. Ovšem pokud by se měla vyskytnout nějaká vážná nemoc (jako např. MPS), na potrat bych šla. Samozřejmě nikoli v případě, že by mimčo měla např. vadu sluchu či jinou drobnou "vadu", se kterou by ale mohlo při plném vědomí, plnohodnotně a samostatně prožít svůj vlastní život. Ano, vím, že mě teď některé asi ukamenujete, ale je to můj názor. Nikomu jej nevnucuji.
 Cindy (bohužel bezdětná) 
  • 

Proč těhotenské testy 

(13.3.2006 11:40:00)
Zkoušela jsem se můj příspěvek vložit, ale nějak se nepovedlo, zkusím to napsat tedy znovu.... Chtěla bych se s vámi podělit o jeden příběh mého kolegy o stůl dál. Když jsem nastoupila na tuto pracovní pozici, netušila jsem, že můj usměvavý kolega je zároveň také otcem.....dvou dívenek postižených nemocí zvanou mukopolysacharidosa. Netušila jsem, co to vůbec znamená, jak se nemoc projevuje, až dokud jsem si nepřečetla jednu brožuru společnosti pro MPS. Zjednodušeně řečeno, kolem 3-4. roku života dítěte (někdy také krátce po narození) začne dítě ztrácet své rozumové schopnosti. Postupně se mentálně dostává na úroveň asi ročního dítěte. Po celou dobu je neuvěřitelně hyperaktivní. Třeba 4 noci v jenom kuse prochodí a prokřičí, úrazy přes všemožná zabezpečení jsou na denním pořádku. Rodiče se v noci střídají a chodí s dítětem. Postupně dítě má problémy spojené s mobilitou - chůzí. Začíná padat kdykoli a kdekoli, až postupně chodit přestane úplně. V poslední fázi umírání dítěti přestávají fungovat jednotlivé orgány, je napojeno na přístroje až do té doby, než nastane exitus. Toto vysvobození přichází někdy mezi 10. a 15. rokem života dítěte. Kolega s ženou vše nesli velmi statečně, nicméně, když se měla narodit druhá dcerka a oni ještě netušili, že je nemocná a při porodu málem umřela, kolega tehdy prohlásil, že kdyby to věděli dopředu, že malá bude mít MPS, tak že by se nikdy nenarodila. Starší dcerka před nedávnem umřela a mladší to čeká do 2-5 let. V září 2004 manželka kolegy opět přišla do jiného stavu. Nastalo "lítání" do Prahy na speciální vyšetření (několikrát v průběhu těhotenství) a kolega i jeho žena měli jasno. Je-li mimčo zdravé, díky Bohu za to, bude-li mít MPS, bude potrat. Zní to tvrdě, ale jejich postoj naprosto chápu. Naštěstí chlapeček byl zdravý a narodil se předčasně v květnu 2005. Bohužel kolega, který zapomněl na své manželství, se v lednu 2005 zamiloval do jedné z kolegyň (chtěla za jakoukoli cenu mít zajištěného partnera, tak proč ne tohoto, že). Od manželky měsíc před narozením jejich malého prince odešel ke své (v té době již měsíc těhotné) přítelkyni-kolegyni. A opět nastalo lítání do Prahy tentokrát s kolegyní a jejím bříškem. Letos v lednu se jim narodil zdravý chlapeček... nebudu zde posuzovat morální chování kolegy a kolegyně, ale pouze snad jen toto. Pokud se nám poštěstí a já "zabřeznu", určitě půjdu na všechna vyšetření. Pokud by se mělo děťátko narodit s nějakým vážným postižením, šla bych na potrat. Ten by pochopitelně nenastal, pokud by dítko mělo jen nějakou drobnější vadu (např. vadu sluchu), která by mu v budoucnu nebránila prožít samostatně (tím myslím bez zdravotní závislosti třeba na rodičích či sourozencích) a plnohodnotně svůj život. Vím, že se na mě sesype kritika, ale je to jen můj názor, který nikomu nevnucuji. Chtěla jsem vám jen ukázat, jaká také může být vrozená vada. Nechat dítě narodit se a trápit a pozorovat jejich postupné umírání - jako ony dvě dcery kolegy.... co vy na to?
 c 
  • 

a 

(14.3.2006 14:11:29)
c
 Emina 
  • 

Nekdo vymazal muj prispevek 

(14.3.2006 22:02:01)
z diskuse? Nebo jsem slepa? Nebo jak?
Uz se vam to nekomu tady stalo?
 Elfík +1+2 


amnio 

(24.3.2006 9:40:43)
Ahoj.
už toho tady bylo řečeno opravdu hodně, ale ráda bych něco dodala. (nečetla jsem úplně vše, tak se možná i budu opakovat po jiných)
Loni jsem čekala svého syna. Vzhledem k mým zdrav.problémům, rentgenu a lékům, co jsem musela podstoupit s tím,že stejně jsem neplodná a tudíž je to pro mé budoucí dítě, nastala amniocentéza. Žádný test, rovnou odběr. Není to nejlepší pocit, ale fyzicky snesitelnější, než psychicky. 2měsíce úvah, co pak. 2dny po odběru, dřív než přišli výsledky, se miminko poprvé pohnulo. Brečela jsem dojetím a ještě víc strachem, co pak. Vím, že mám dost problémů sama se sebou. Se svými zdrav.komplikacemi. Neomezují mě v životě, ale také mi ho neudělají hezčí. A mít postižené dítě? Snoubenec to nechal na mě.Má volba. On že mě bude podporavat tak či tak. Strachy jsem nemohla snad ani spát. I pak, když jsem se na své 23.narozeniny přesně, dozvěděla, že čekám vytouženého chlapečka a že je zdravý, nepřestala jsem se až do porodu bát. Měla jsem 12 ultrazvuků, navštěvovala 2 pracoviště najednou a nakonec porodila až po vyvolávačce 13 dnů po termínu. Syn měl "jen" přesušenou kůži popraskanou do krve. Dnes je mu 6měsíců, váží 8,6kg a odpovídá 8měsícům ve vývoji. Leze, žvatlá, sedá si. Nevím, co bych tenkrát udělala a nevím, zda příště mě nečeká to samé. Ale vím, že při pohledu na ostatní se osypu strachy.
To hlavní, co chci říct, a omlouvám se za odbočení, je to, že znám ženu, co šla na potrat. Nikdy, i když má te´d 2 zdravé děti si to neodpustila. Tehdy to bylo nej řešení. Nejspíš. To riziko tam bylo velké díky dědičnosti. Ale přesto si to i dnes vyčítá a vím, že často brečí. Jen láska manžela jí pomáhá pochopit to, čemu já věřím už dávno. Jen díky tomu má dnes další 2 děti. S postiženým dítětem by si to už určitě neriskla a hlavně, nemohla dovolit!!! a i kdyby, musela by všechnu péči a čas dát postiženému dítěti a ty zdravé by tím trpěli. Nesuďme tudíž nikoho za to, že ulehčí žití sobě a své rodině. Děláme to všichni.Jen každý něčím jiným.
 lenka syn 6.let a 3.roky 
  • 

Re: amnio 

(24.3.2006 12:09:40)
Elfinko ja se osobne sama za sebe priznam,ze bych 100 procentne na potrat sla.Kdyby mi lekari rekli,ze budu mit postizene dite.Ikdybych nemela jeste kluky a cekala 1.dite vim,ze bych opravdu na potrat sla.Ja nikoho nesoudim a pochopim i tu druhou stranu ,ktera si dite necha,ale pakt to vidite v televizi nebo venku co ta mamka proziva.Vzdyt nektere to dite ani nevi,ze je na svete.Tak si rikam sama za sebe a obdivuji ty mamky jestli bych si nerekla skazila jsem zivot sobe i tomu diteti.Vzdyt ani nevi ze je na svete.Tak to byl ciste jen muj nazor.
 Marcela , 2 děti 
  • 

Prenatální testy 

(12.6.2006 9:30:24)
Věru bouřlivá diskuse. Když jsem čekala druhé dítě, také jsem si prošla muka s čekáním na výsledek amniocentézy. Tenkrát to dopadlo dobře a mám zdravé dítě. Dnes už ale vím, že neexistuje správné rozhodnutí. Vždy se rozhodujete mezi životem svého dítěte a životem celé rodiny. Postižené dítě není na rok, je na celý život. Pak záleží jen na povaze každé jedné ženy, které tato situace hrozí. Na tom, zda je nejen ochotná si dítě nechat, ale zda se cítí dost silná zvládnout péči o něj a nejen o něj po celý zbytek života.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.