| Andy +Zdenda 0105 | 
 |
(1.3.2006 10:00:40)
Zdravím,
škoda, že takových "tchýní" jako je pisatelka článku není víc. mám totiž přesně opačnou zkušenost.
Já mám bohužel "tchýni", která mě nerespektuje a nemá ráda. Pokaždé když se vidíme, tak mi to dává hodně najevo.
Co se týká jejícho vztahu k vnukovi: Dělá jen to, co si myslí, že se bude líbit lidem okolo a aby jí náhodou nepomluvili. MOc jsem se snažila náš vztah změnit, ale v poslední době jsem rezignovala. Svět se kvůli "takové vyjímce" nezboří. :-)
Hlavní je, že dítě mám zdravé a jsem šťastná - není to tak?
Doufám, že moje zkušenost je vyjímečná. :-(
|
| Pole levandulové | 
|
(1.3.2006 10:29:37)
Ajo, bohuzel, tvoje zkusenost neni vyjimecna -ja jsem zrovna jedna dalsi z tech vyjimek. Tchyne videla synka dvakrat, poprve rekla, ze je celej ja a zcela odmitla pripustit temer stoptocentni podobu s manzelovymi fotkami z detstvi - kdyz jsem ji je ukazala, jen se velmi zajimala, kde jsem je vzala,ze jsou jeji. Prinesl mi je v pocatku naseho vztahu manzel, dodnes to nevedela, ma jich stohy, ale strasne ji tech asi deset fotke vadilo.No a pri druhe navsteve nam tvrdila, ze syn neni meho manzela a kdyz jsme se branili, tak nas nastesti vyhodila a od te doby jsme se nevideli ani neslyseli.
Jen pro poradek musim dodat, ze jsem nikdy nemela nijak bourlivou minulost a miminko jsme pocali cilene a v manzelstvi, takze duvod k otazkam ohledne otcovstvi zde opravdu nebyl zadny.
|
|
| Eva K | •
|
(1.3.2006 10:49:20)
Jojo, kdyby měla moje tchýně více dětí, řekla bych, že jí máme společnou:-).
Asi jediný možný postup je se chránit - minimalizovat její vliv a kontakt. A rozhodně nedoufat ve změnu jejího chování.
U nás to zatím jde, je daleko. Horší to bude po narození mimča, její 30 let staré rady mě obšťastňují už teď. Eva
|
| Chiméra, syn 5,5 | •
|
(1.3.2006 11:06:08)
Evo, být tebou bych tchýni k děťátku moc nepouštěla, protože - když nebudeš poslouchat její "rady" - mohla by ti ho chtít i sebrat (jako to bylo u mě).
|
| Eva K | •
|
(1.3.2006 13:11:55)
Ale nepovedlo se jí to, ne?
To si nedovedu dost dobře představit, ale je jasný, že by jí to vyhovovalo. Vnoučata budou, jak se obávám, novým smyslem jejího života (do odchodu do důchodu to bude jen práce), já jsem jen nosič plodu a kuchařka synkovi. Manžel je při mě takže aspoň tak. Eva
|
| Aska | •
|
(2.3.2006 10:23:34)
Vzhledem k tomu, jak tady Chiméra píše o tom, že mít dítě je největší životní tragédií, se chování její tchýně vůbec nedivím.
|
|
| Chiméra, syn 5,5 | •
|
(2.3.2006 11:50:42)
Nepovedlo, ale rozbila nám manželství a dítě prošlo strašnou zkušeností.
Dostala se do důchodu, když mému synovi byly 3 roky. Přistěhovala se k nám do města a začalo peklo. Najednou jsem dost nevydělávala, dost dobře jsem nevařila, moc málo jsem ušetřila... všecko bylo špatně (12 let předtím k naprostá spokojenost). Jen ona se může dobře o dítě postarat. Chtěla, aby syn bydlel a žil u ní. S tím jsem zásadním způsobem nesouhlasila, protože naše dítě jsme chtěli vychovávat sami. Během půlroku natolik zblbla mého muže (některé maminky umějí se svými synky moc hezky manipulovat), že chtěl, aby syn skutečně u babky bydlel, neboť já jsem chodila do práce a syn musel být ve školce (jak strašná matka, která dítě týrá školkou!!!). Podotýkám, že doma jsem zůstat nemohla, manželův plat nás nebyl schopen uživit. No a krize vyvrcholila o jedněch jarních prázdninách, když byl synek u ní na vakacích. Už mi ho nevrátila. Manžel s tím souhlasil, takže synka zamkli u ní v bytě a když jsem se tam snažila dostat, zavolali na mě policii a podali trestní oznámení /podotýkám, že to prohráli/.
Musela jsem žádat soud o vydání předběžného opatření (soud to udělat nemusí) a jen díky výborné sociální pracovnici, která při kontaktu s manželem a tchýní pochopila situaci, soudkyně nařídila vydání syna. Ovšem co si chudáček za těch 14 dní zažil... (já jsem nespala)... když se ke mě vrátil, skočil mi kolem krku, ale jenom plakal. Několik dní vůbec nemluvil. Vzala jsem si dovolenou a zůstali jsme spolu, než to přešlo.
Samozřejmě se pak táhlo soudní řízení, odborné znalecké posudky a tak. A všechno jenom kvůli jedné babě, která si své děti už vychovala a chtěla si ukrást další, protože se nudila.
|
| Líza | 
|
(2.3.2006 12:08:46)
Chiméro, :-(((((((((((((
|
|
| Eva K | •
|
(2.3.2006 16:08:18)
Je mi smutno z toho, co tě potkalo a beru to jako varování. Doufám, že už rána přebolela a nevzala ti chuť do dalšího života či vztahů. Eva
|
|
| mm | •
|
(3.3.2006 14:29:37)
Chimero, ja jsem proti odstrelu zivych tvoru, ale ta tvoje tchyne tedy NA ODSTERL JE!!!
|
|
| mm | •
|
(3.3.2006 14:29:39)
Chimero, ja jsem proti odstrelu zivych tvoru, ale ta tvoje tchyne tedy NA ODSTREL JE!!!
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(3.3.2006 21:18:01)
nejsem zastáncem drastických řešení, ale kdyby mi tchýně vzala dítě, byla bych schopná jí zakroutit krkem. A chlapovi taky, kdyby stál při ní.
Iva
|
|
|
|
|
|
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(1.3.2006 10:57:24)
ahoj,
tvoje zkušenost s tchýní bohužel výjiměčná není. Moje tchýně je dost děsný exemplář a na netu jsem se seznámila s jednou dívčinou, jejíž tchýně je ještě o něco hroznější. Jestli chceš, napiš a můžeme založit "spolek snach děsných tchýní".
Iva
|
| Eva K | •
|
(1.3.2006 13:12:51)
Ehm, mluvíme o mě?:-). Eva
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(1.3.2006 14:28:31)
ahoj Evi,
doufám, že se nezlobíš :-)))
A jak se vede ve finiši? Co mimi, už pořádně kope?
Držím moc palečky a napíšu ti mailíka :-)))
Hezké odpolčo
Iva.
|
| Eva K | •
|
(1.3.2006 15:02:07)
Jasně že ne:-))
Miminkovi je nejlíp, jen mu to začíná být kapku těsné:-). Přepočítali nám termín na 14.3., takže možná si brzo ostříhám nechty na nohou!:-)
Eva
|
|
|
|
| Andy +Zdenda 0105 |
|
(1.3.2006 14:06:43)
Ahojky,
o spolek mám zájem. :-)))
Když jsem četla příspěvky. Tak jsem se musela smát. Protože nic jiného se už dělat nedá.
Je to hrozná škoda, že si ty tchýně neuvědomují, že my jsme také lidi a že se jim to jednou vrátí.
Ale my jsme určitě "silné" maminky a nějak to zvládnem. A když u nás budou stát i chlapy - tak je to úžasné a potěšující.
A+Z
|
| Eva K | •
|
(1.3.2006 15:12:33)
Však ony i ty naše děti nejsou (v mém případě nebudou:-)) blbý, poznají, jak moc má maminka ráda kterou babičku a jak se babička chová k maminkce v mém případě i k tatínkovi, svému synovi. Řekla bych, že naopak jsou daleko citlivější na mezilidské vtahy než dospělý.
Takže by si milé babičky měly uvědomit, že se můžou připravit o vztah k vnoučátkům. Ale to si babičky neuvědomují a nikdy neuvědomí. Teď nezbývá, než se naučit pouštět jejich rady, kritiky a nenávistné pohledy ven z hlavy:-)
Eva eva21546@seznam.cz
|
| MirkaEyrová | 
|
(1.3.2006 15:38:35)
Taky už roky čekám, kdy se projeví to, že moje matka není úplně košer. A v posledním půlroce už se možná dočkávám "plodů" matčiny povahy - osmiletý syn přestává být ochoten u babičky spát. --- Držím se zuby nehty, abych syna pokud možno "nenaočkovala" negativním vztahem k jeho babičce, ale někdy je to velmi, velmi těžké. Například jak vysvětlíte sedmiletému dítěti, že maminka babičce lže o některých věcech?... Ono je fakt, že se snažím matce odpustit její povahové nedostatky, snažím se vytvářet si odstup - a řekla bych, že se s ní postupně smiřuju (ve své duši). Hlavním motorem k tomu je fakt, že mám mnohem důležitější starosti, než si brát, co řekla a co si myslí, a že prožívám mnohem opravdovější city, než ty, které ve mně probouzí ona. --- Nakonec po letech, kdy jsem si vlastně myslela, jak moc ji nenávidím, zjišťuju, že moje ruka sama ji hladí po vlasech, a že mé rty samy od sebe pronášejí věty útěchy, když útěchu potřebuje... Asi ji mám někde v skrytu doopravdy ráda... --- Což ovšem není ještě důvod k radosti. Až Luboš s konečnou platností odmítne s babičkou mít cokoliv společného, opravdu nevím, jak jí TOHLE vysvětlím: těžko pochopí, že si za to vlastně může sama...
|
| Eva K | •
|
(1.3.2006 21:20:50)
Ano, nejhorší je, že to dělají a chovají se, jak se chovají s nejlepšími úmysly a absolutně si neuvědomují/nepřipouští, jak je okolí vnímá.
Snažíme se jí spíš věci neříkat, než jí pak lhát. Taky jak vysvětlíme dětem, že babička lže.. Taky se obávám rivality mezi babičkami, bydlí daleko od nás, ale vedle sebe, takže návštěva jedné je podmíněna návštěvou druhé nebo lží... Naše rodina nabízí sport, zahradu, zvířata, legraci.. tchýně kritiku, příkazy a válení se u televize a přecpávání.
Taky se obávám, že děti naočkuji, třeba i nevědomky (rozhodně z toho budu obviněna).
Vztahy s lidmi si vybuduje každý sám dle svých vlastností a schopností, tak si nenalož na hrb zodpovědnost za vztah babičky s vnoučetem! Eva
|
| MirkaEyrová |
|
(1.3.2006 21:30:59)
Jo Evo, když naše babička se pořád PTÁ!!! Zamlčím, co můžu - ale když se ptá, můžu říct pravdu nebo lhát. A ptá se ČASTO:-(
Ve skutečnosti je mi jí líto. Jednou nejspíš bude sama. Se svojí psychikou jí já dělat společnost moct nebudu - v první řadě se hodlám starat o SVOJI rodinu - ona je už přece dospělá a je sama strůjcem svého osudu. A brácha? Pokud bude soudný, bude držet se svojí ženou (zatím tak činí), což se zdá, že možná jednou vyústí v jejich odstěhování daleko od tchyně, a navíc možná i prodej jejich bytu (v domě mé matky) někomu úplně cizímu, což mé matce přivodí trpké zklamání a hrozivý strach z budoucnosti. Jenže - pokud k tomu dojde, bude to nevyhnutelné - neboť oni pravděpodobně NEMAJÍ jiný způsob, jak se odstěhovat...
|
| Eva K | •
|
(1.3.2006 21:46:24)
V jednom baráku s tchýní je děsná představa a u té mojí je to její sen - já se švagrovou v práci, ona s našimi dětmi a v našich domácnostech. Ať nezničí tvýmu bráchovi vztah.
Přímým otázkám se vyhýbá těžko, navíc má člověk v sobě slušnost, takže nedokáže pevně odbít. Hodně se snažím obracet její dotazy v žert či obecnou rovinu, ale je to na prd, člověk chce mít s lidmi otevřené vztahy, ne si dávat pozor na každé slovíčko. Naštěstí tchýně většinou volá vždy v neděli v osm, takže to bere manžel a ten jí pouze odpoví na otázky a když o nás nic neví, nemá se na co ptát, většinou co je nového - což je snadné že nic, protože kdo má pořád nějaké novinky:-) a jestli jsme zdraví a jestli je všechno v pořádku. Takže hovor trvá asi 15 sekund včetně hádky, kterou většinou z nějakého důvodu stihnou.. Už mi ani neříká, co říkala či tvrdila, šetří mě:-). Tchýně trpí paranoiou, že umřeme, jsme nemocní, napadne nás úchyl, máme autonehodu apod. Což je taky výborná vlastnost. Tuhle mi volala, že měl Lukáš bouračku - měl v práci jednání a nevzal jí telefon a v Přerově bylo tou dobou náledí. A ona z toho vydedukovala bouračku a hned mi to volala (skvělý nápad zavolat těhuli, že její manžel má havárku, popsat mi detailně potrat bylo taky dobrý..).
Myslím, že tchýně sází na slušnost a vděčnost (neustále posloucháme jak se obětovala), že jí nevykopneme, až přiškrábe, že je jako kůl v plotě a nemá co v důchodu dělat a bude překvapená, že nejsme nadšení, naopak že jsme zděšení.. Eva
|
| MirkaEyrová |
|
(1.3.2006 21:55:30)
Dobrým tipem k zabavení je předplatné na nějaké třeba kulturní akce. Moje mamka je nakonec spokojená, když chodí každý měsíc do divadla (a já jí to vlastně dneska skoro závidím:-)).
|
| Eva K | •
|
(1.3.2006 22:21:23)
Dobrý typ. Ale s kým by tam chodila?
Teď to vypadá, že pojede na dovolenou s jednou kamarádkou! Velký úspěch a po dlouhé době jsme měli opravdu radost. Navíc ta kamarádka ji úžasně zpracovává, co jim do toho kecáš, jen je hezky nech.. apod.:-). Možná bychom to mohli domluvit s touhle kamarádkou. Ale nečekejme zázraky. Eva
|
| MirkaEyrová |
|
(1.3.2006 22:32:26)
Moje mamka chodívá klidně i sama - už si na to zvykla. A hlavně - určitě by jí bylo líto "vyhodit" permanentku, kterou dostala k čemusi od našich jako dárek. Jinak občas ukecá některou kamarádku (resp. sousedku), a o to je pak zážitek samozřejmě lepší...
|
| Eva K | •
|
(1.3.2006 23:01:12)
To by u nás asi neprošlo, poslat ji tam samotnou:-). Někomu by to darovala (sama dárky nekupuje, jen dává dál, co dostala).
Myslím, že je důležité, zachovat si odstup/nadhled, ale nebývá to snadné. Třeba po její návštěvě si procházím, co jsme si řekli a co jsem měla říct a co neměla říct a co by mohla zase vymyslet, jak se před tím bránit atak.
Musím jít na kutě. Když jdu po jedenácté, tlačí mě za trest potomek celý den v bříšku:-). Eva
|
| MirkaEyrová |
|
(2.3.2006 0:47:14)
Jé, to mě nenapadlo. Tenhle tik moje mamka naštěstí nemá, aspoň v této věci ctí city druhých. No jo, smůla. --- Taky budu muset jít už spát. My zas místo co bychom využili, že syn konečně spí a bez horečky, řešíme provozní problémy. No jo, přes den na ně nebyl čas:-(
|
| Eva K | •
|
(2.3.2006 9:45:28)
Každá je prostě trošku jiná, ta má nemá empatii, jí by popis potratu v těhotenství nevadil, tak proč by měl být nepříjemný mě (byla jsem v druhém měsíci a ten den jsme jí novinku oznámili). Bohužel její názor je jediný správný a ostatní je třeba přivést na správnou cestu, dělá to pro nás. To je asi základní kámen její povahy. Eva
|
|
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(3.3.2006 21:24:43)
chi, chi, tak to je jako moje tchýně. Když jsem jí (kdysi dávno) koupila dárek k padesátinám použila ho jako úplatek, aby si zařídila na škole, kde učila stáž do zahraničí. Podotýkám, že je to už 9 let a byl to poslední dárek, který ode mě dostala :-)))
|
|
|
|
|
|
| cizinka | •
|
(2.3.2006 10:36:28)
Evo, jak to precitam, napadlo mi, ze chovani tve tchyni pripomina cloveka v depresi - predtucha katastrof, neschopnost prijmout radostnou zpravu adekvatne, ztrata empatii. Mozna jestli by brala antidepresiva, zjistila bys, ze to neni tak nesnesitelna osobnost, jak se zda. Ja jsem znala par zen v prechodu a v depresi - neni zadna slast byt s nimi na blizko, ale jsou to lidi, kteri spise potrebuji pomoc. Neni to snadny ukol rict nekomu blizkemu, ze by potreboval lekarskou pomoc a je vzdy otazkou, kdo a jak to by mel udelat taktne, ale mozna byste meli tuhle moznost zvazit?
|
| Eva K | •
|
(2.3.2006 11:34:37)
Určitě máš pravdu, uvážíme to. A může člověk v depesi působit sebejistě, arogantně, očekávat poslušnost? Schovává se za to? Může ji to provokat k činnosti, nedokáže být chvíli v klidu.
Uvažovala o nějakém neurologickém problému - selhávání paměti a velmi špatný sluch. Ale odmítá své zdraví řešit. Možná to můžeme zkusit přes někoho z jejích známých, trošku za jejími zády. Ale nedovedu si představit, že by dovolila obrátit role, obvykle chce rozhodovat ona o našem zdraví.
Nedovedu si představit, že by si ve skrytu neuvědomovala, že její život je prázdný. Ať už je osamělost výsledkem jejího chování, nebo její chování výsledkem osamělosti. Eva
|
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(2.3.2006 13:07:29)
Cizinko, my máme doma to samé, ale s dědečkem (můj tchán). Jsem pevně přesvědčená, že by potřeboval pomoc lékaře (psychiatra/psychologa). Za posledních pět let se neuvěřitelně změnil - špatně spí (od tří ráno vzhůru), takže je celý den jak mátoha, pořád ho bolí hlava, každou dobrou zprávu okamžitě zpracuje proti sobě, sedí zavřený v ložnici a poslouchá rádio a vybíhá, aby se podělil o špatnou zprávu atd. Žádná diskuse s ním nepřipadá v úvahu, protože jen on má pravdu (tedy to není nový jev, tak to bylo vždycky, je odchován armádou). Babička naproti tomu je úplně v pohodě, a to navzdory soužití, které mě připadá pekelné. Jsem si jistá, že dědečkovi by doktor pomohl, ale nevidím způsob ani osobu, která by mu sdělila, že je asi blázen (takhle on tomu bude rozumět) a měl by se léčit. Je mi to moc líto, bývalo to úplně jiné, ale nenadělám nic.
|
| Eva K | •
|
(2.3.2006 16:15:37)
Myslím, že je důležité nepřebírat za nikoho zodpovědnost. Pokusit se pomoci je v pořádku, ale nenechat se učinit zodpovědným a neohrozit vlastní život! A tyto případy jsou většinou nad naše síly a máme co dělat, abychom se před nimi aspoň ochránili.
Eva
|
|
| cizinka | •
|
(2.3.2006 16:19:47)
Evo a Marketo, ja nejsem odbornice na psychiatrii ani dobra poradkyne, jen mezi svym pribuzenstvim a znamymi mela jsem dve zkusenosti s prechodovou depresi. V obou dvou pripadech neslo o nejakou velice nahlou zmenu chovani, spise se prohloubily ty negativisticke rysy, ktere ty osobnosti meli vzdy. Oba dva pripady se skoncily pokusem o sebevrazdu, ten druhy se podaril. Prvni pripad se dostal do rukou lekaru a po uspesne volbe leku domu se vratila mozna trochu jako vzdy nesamostatna a neduveriva, ale vyrovnana a mila osobnost, jaka byla pred lety... Divny na tom bylo to, ze jejich nejblizsi jejich problem jako problem zdravotni nevnimali. I presto, ze souziti s nimi muselo byt asi peklo - ta ztrata empatii spise se projevilo jako zamerne citove muceni svych blizkych, jak to popisuje Eva. Ten pokus o sebevrazdu stejne pro rodiny byl hrozny otres - presto vsechno bylo to nekomu matky, a nekomu zeny.
Mozna by tu moznost mel zvazit clen rodiny, ktery dotycne osoby zna delsi dobu, a mohl by posoudit, jestli to vse se prohlubuje a znetvaruje puvodne docela milou a taktni osobnost. Pomohlo by take vyhledat si clanky ci knizky s popisem dusevnich nemoci. Ze promluvit o tom s nemocnym musi byt desne tezky, to verim. Vetsina lidi toho veku jeste nevnimaji depresi jako normalni nemoc, a poslani se lecit muze vyznet jako nejaka urazka...
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(2.3.2006 16:31:12)
No, já taky nejsem psychiatr, ale když srovnám chování dědečka a jiné mojí příbuzné, která to k pokusu o sebevraždu dotáhla (naštěstí neúspěšně), vidím v tom mnoho podobného. Jenže - jak jste správně podotkla - duševní chorobu generace dědečka a babičky (sedmesátníci - osmdesátníci) bere jako hroznou potupu, ostudu a já nevím, co všechno, co se hlavně jich normálních lidí nikdy nemůže týkat. Babičku dědeček naprosto nerespektuje, ta mu to říct nemůže. Já, dříve jeho oblíbená snacha, jsem v jeho očích klesla na úplné dno - takže já taky ne. A můj muž mi řekl, že to ani zkoušet nebude, protože ví, že táta na něj vůbec nedá. Takže asi budeme čekat, až si jednou tu mašli hodí. Ach jo, je mi to tak líto - hlavně když vidím tu příbuznou po pokusu o sebevraždu - správné léky (které bere už asi deset let) ji dostaly tam, kde byla předtím - milá, sebevědomá ženská.
|
|
| Eva K | •
|
(2.3.2006 16:40:21)
Přemýšlela jsem nad tím a myslím, že to nebude deprese jako taková ve smyslu psychiatrie. Nízké sebevědomí i sociální cítění jistě. Možná to může v depresi postoupit, až bude opravdu sama. Teď se stará o svou matku a pacienty (obvoďačka).
Tchýně, její matka i dcera tchýně jsou přesné kopie, až na drobné odlišnosti dané generací a okolím. Je ftipné sledovat, jak si navzájem vyčítají např. vnucování jídla apod. Ani na přímé upozornění, že dělali před minutou přesně to stejné je to netrkne..
Spíš jde o styl výchovy žen v rodině, který už se táhne generacemi. Zkusím se ale podívat do nějakých knih, dobrý nápad, teď jsme vyhrábla jednu o narcismu, to by mohlo být blízko. Před tím jsem četla Nenechte sebou manipulovat, velmi dobrá jako první krok.
Pomáhat duševně nemocnému je ale nad mé síly a můžu doporučit všem, aby se do toho nepouštěli bez odborné pomoci nejlépe sobě i dotyčnému. Eva
|
|
|
| Irena + 15+13 | •
|
(2.3.2006 16:55:37)
Markétko, takhle přesně se chová můj tatínek a je to následek slabé mozkové mrtvice, kterou měl před pár lety. Známe to také - stále hledá nějaké problémy i tam kde nejsou, špatné zprávy v televizi, ev. v rádiu nám běží okamžitě hlásit, zejména tehdy, když se všichni dobře bavíme. Přestali se s ním stýkat i jeho známí, protože co řekne, přes to nejede vlak, diskuze není možná, a smích - ten nás přejde, až se splní všechny jeho černé předpovědi...
Držím pěsti, ať to vydržíte.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pole levandulové |
|
(2.3.2006 2:34:37)
Tez bych se rada stala clenkou klubu :-) A Evi, mas pravdu, ty deti vazne nejsou blbe, syn pri pohledu na tchyni propukl v hystericky plac a kdyz ho mermomoci chtela pochovat, uplne se vzteky trasl - podotykam, ze mu bylo osm tydnu a do te doby a i potom ho mohl chovat prakticky kdokoliv, kdo mel zajem. A to jsem byla celou jeji navstevu celkem v pohode, pripadny boj jsem predem vzdala a proti invektivam se obrnila, takze ze mne to vycitit nemohl. Proste nesnesl jen mou tchyni. Stejne tak ji nesnasi moji psi, tchan jim nevadi /ani synovi/.
|
| Eva K | •
|
(2.3.2006 9:22:51)
Vítej v klubu:-)).
Sousedka má stejnou zkušenost, i novorozenec reaguje na povahu lidí. Ale určitě tam nebyl jen cit na povahu ale i vnímá, jak se k tomu stavíš ty, cítí, že jsi vůči ní zablokovaná, i když to nedáváš najevo.
Třeba moje tchýně si zřejmě podvědomě uvědomuje, že svou osobností si nikoho nezíská, tuhle říkala, že bude děti uplácet (což obnáší velmi nepříjemné vnucování jídla a peněz), jak by si je jinak získala.. Tím by se mi vysvětlilo, proč nám pořád nutí peníze a jídlo (věří že přežraný člověk je spokojený člověk). Chce si nás koupit nebo aspoň zavázat. Eva
|
|
| Ana + 2 holčiny | •
|
(2.3.2006 10:04:20)
Tak my máme podobný problém. Naše mladší taky nesnáčí tchyni. Už je jí několik měsíců a je to pořád stejné, na cizí lidi se usmívá jako sluníčko a klidně se nechá pochovat, ale tchyni jen napjatě pozoruje a nedej bože aby ji chtěla pochovat, to je řev. Je pravda, že nemám tchyni příliš v oblibě, ale i tak je mi jí líto, strašně toužila mít holčičku, ale má pouze 2 syny. ( Mimochodem má k nim naprosto nezdravý vztah, což se vyznačuje tím, např. tím, že jim několikrát denně telefonuje a ptá se co je nového a nejraději by je měla pořád u sebe, i když jsou oba už dávno dospělí a mají své rodiny ). Zřejmě z ní dcera vycítila tu hysterii a falešnou přeslazenost, kterou z ní cítím i já, nevím, ale těžko přimějete několika týdenní miminko, aby nesnášelo babičku ( to si ona samozřejmě myslí :-/ ). Už se prý nemůže dočkat, až přestanu kojit, no to si ještě počká, a bude ji mít konečně jen pro sebe, až ji k ní dáme spát. No, jestli si myslí, že bych u ní nechala malou spát aniž bych tam byla i já, tak to se rozhodně v nejbližších letech nestane, stačilo mi, když u ní spala jednou starší dcera, kterou rozbolelo bříško a tchyně jí ihned, aniž by zavolala aspoň mě, vrazila nějaký prášek - pro dospělé, dceři bylo asi 8 let. Samozřejmě jí nic nebylo, jen se asi přejedla, ale celá jejich rodina je zneužíváním léků posedlá.
|
| Eva K | •
|
(2.3.2006 10:20:26)
To je skutečně zajímavé, moje tchýně taky vidí řešení čeholiv v prášku. Nevíra v schopnost lidského těla se z něčeho vyzdravit samo, nebo nevím.
Taky se bojím ji nechat s dětmi samotnou, nedovedu si představit, že by respektovala např. výživu vhodnou pro malé děti apod. Kojení je má velká šance, stejně jako vzdálenost, která nás dělí (přeci nepošlu děti samotné vlakem, žejo).
Její představa hodného dítěte - sedí v koutku a samo si tiše hraje s hračkami, občas odběhne dát babičce pusu nebo poprosit o pohádku a vezme si něco k jídlu a moc mu to chutná. A pak půjdou na návštěvu k nějaké důchodkyni, kde bude dítě způsobně odpovídat na otázky a bude moc roztomilé a ona nad ním bude cukrovat, že je to pokračovatel rodu.. Eva
|
|
|
|
|
|
| Hedvika | •
|
(2.3.2006 11:25:09)
Ahoj, docela bych se přidala, mám také jeden skvělý exemplář. Ještě k tomu se doplnují s tchánem. Těžko říct, který z nich je nenormálnější (naposledy mi tchán řekl, že jestli s ním chci mluvit, mám udělat seznam toho, o čem s ním chci hovořit a poslat mu ho¨..).
Manžel je naštěstí také při mě.
|
|
| Majka | •
|
(2.3.2006 11:40:13)
Hlásímse do kulbu, mám také vyvedený exemplář.
Moje maminka říká, že když spolu mají lidé vycházet, musí se snažit všichni. Po šesti letech mi došlo, že jsem se snažila jenom já, tudíž jsem snažení nechala. S tchýní komunikuju jen na úrovni slušného vychování, ale výsledek pořád stejnej. Jen mě začala pomlouvat o něco víc.
|
| Andy +Zdenda 0105 |
|
(2.3.2006 14:36:44)
Ahoj,
koukám, že klub se nám asi pěkně rozroste. To jsi vydržela to snažení dlouho. Já vydržela pouze 1 rok a teď už zbývá jen to slušné chování (což podotýkám bylo u mě samozřejmé vždycky). A na pomlouvání jsem si už zvykla.
Evčo,
to s tím uplácením znám velmi dobře z praxe. Když můj chlap přišel z nemocnice, tak už tam "skorotchýně" byla a samozřejmě s plnou taškou jídla, aby neumřel hlady. A teď zas pořád něco nosí mladýmu, prý aby na babičku nezapomněl.
Anničko,
kojení vydrž co nejdýl - já kvůli "skorotchýni" vydržela celý rok. A to si představ, že jsme byli u ní na návšttěvě (mladému 2,5 měsíce) a ona si ho chovala a říkala: "Už aby tvoje rodiče táhly chlastat. Aby jsi spal (nebo byl) u mě." Popravdě jsem koukala jako puk. Tak tohle jsem fakt nečekala. No nic udělala jsem si to po svým a nechodím už k ní na návštěvy. Jen když chlap má čas - což často není. :-))
Tak holky - DRŽME SE!!!
|
| Ana + 2 holčiny | •
|
(3.3.2006 11:37:24)
Neboj, kojení si od ní zkazit nenechám. Ona sama nekojila ani jednoho syna a podle toho jak o kojení mluví, mám pocit, že jí připadá jako naprostá zbytečnost. Je fakt, že ona na svoje děti celkově kašlala, o kluky se jí starala převážně její máma, která je prima babička a teď už i prababička ( až na její úlety s jídlem, malé by nejraději cpala už ve 3 měsících banány a piškoty a ve 4 polívky, dřív to bylo bohužel norma ), proto si to asi teď vynahrazuje přehnaným zájmem o ně v jejich dospělosti.
Zrovna včera mi muž tlumočil její nářek, že mladší dceru skoro nevidí, ale to je pouze její vina. Několikrát jsem jí řekla, že se může zastavit, kdykoliv chce, ale ona pokaždé přišla až po 19 h., což jak mi asi všechny potvrdíte, není nejvhodnější čas na návštěvy mimina. Řekla jsem jí, že tahle pozdě nemůže chodit a ona se urazila. Přitom ji neomezuje pracovní doba, ani nic jiného, nechápu to. Řekla jsem mužovi, že je to jen její vina, že malou nevidí, zastával se jí, takže už jsem raději nic neřekla abychom se nehádali.
|
|
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(2.3.2006 16:26:27)
ahoj holky,
vítejte v klubu! Pěkně se nám to rozrůstá.
Moc se těším na výměnu zážitků.
Iva
|
|
| Iva, Viki (8/05) | •
|
(2.3.2006 16:30:05)
ahoj holky,
pěkně se nám to rozrůstá, vítejte v klubu.
Jestli chcete, můžeme si vyměňovat zážitky :-)
V těžkých chvílích je to prima terapie :-)
Iva
|
| Majka | •
|
(3.3.2006 9:03:01)
Ahoj, fakt je, že se mi vždycky drobet uleví, když vím. že nejsem sama.
|
|
|
|
| barča | •
|
(3.3.2006 22:59:33)
Holky,snachy, nepomlouvejte tchýně, jednou jimi také budete a nakonec, Vám vychovaly bezva kluky- Vaše manžele.
Holky,tchýně, nechte svoje snachy žít, vzpomeňte jaké to bylo, když Vy sami jste byly snachy.A nezapomeňte, že vychovávají Vaše vnoučata.
Byla jsem snacha, jsem dnes tchýně, naslouchám,
na návštěvy chodím, když jsem pozvaná, pomáhám pokud jsem požádána. Někdy je lépe nechat plavat,
zasahovat, až se lodička potápí. Dokud se kymácí-
neštěstí nehrozí. Nemyslim, že jsem spapala moudrost světa, ale zkušenosti dělají divy.B.
|
| Eva K | •
|
(4.3.2006 11:14:53)
Doufám, že zkušenosti s mojí tchýní mi pomohout být jednou dobrou tchýní, nebo aspoň snesitelnou:-)).
Nevyžádané rady či pomoc jsou asi nejhorší část toho vztahu. Eva
|
|
| Zdena | •
|
(5.3.2006 8:41:42)
Sama jsem se svou tchýní nevycházela, byl to ten maminkovský typ a manžel byl při ní. Teď jsem sama tchýně a nevím, jak se ke snaše postavit, rozhodně bych si nedovolila jí radit, na malého se chodíme podívat, občas mi ho na požádání dá chvíli podržet, bavíme se jak malý roste a jak je pěkný, ale je to takový formální vztah. Vlastně se bojím říct nějakou radu, snažím se jen chválit co za chválu stojí. Ani rady nechci dávat, také jsem je nesnášela. Zároveň se bojím, aby neřekli, že se málo zajímám. Nechci jakýkoliv konflikt, ale cítím se na návštěvách nesvá. Se synem jsme měli vždy velmi dobrý vztah. Ráda bych se jich zeptala, jakou tchýni by chtěli (budu se snažit to respektovat). Chápu, že je složité ve 30 začít mít kladný vztah k cizí ženě. Jak jste to řešili vy?
|
| hanka 30 (touzici po detech) | •
|
(30.3.2006 14:56:23)
..moc mi pripominate,a to chci zduraznit,MOJI BUDOUCI TCHYNI,problem se ale nabizi sam,mama meho pritele,ma do tchyne jeste daleko,ale vubec ji nebrani se takhle chovat...proc?..vzdyt jsme obe v prve rade zenske a ne zlodejky synu!!!..i ona se kdysi zamilovala do syna nake matky...proc zenske vseobecne spolu tak spatne vychazi?...hledaji...tam kde nic neni,ony vzdycky neco najdou...
..my spolu s jejim synem zijeme uz 4 roky,je to vztah se vsim vsudy,krome manzelstvi...deti bychom ted moc,moc chteli,ale priroda se nam trochu zblaznila a zatim nejsme tak daleko ,abychom to resili klinicky...ale podle jeho mamy je to u nas vsechno spatne,hlavne se jirka co je se mnou zmenil a muzu za to jiste ja....hodne se do vseho mota jeste jirkova starsi sestra,matka dvou holcicek,31 let...jeji vazbu na bratra nechapu...jako nejmladsi clen rodiny,byl vzdycky "onuce" pro vsechno,a jako chlap,vzdycky drzel hubu a krok,aby byl doma klid...no ale s tim se stal konec...nechce se mu pri kazde navsteve sestry z rakouska naklusat a chovat se dle navrzeneho programu...chyba...a hleda se pricina...ale nikoho ani nenapadlo,ze jiricek uz je jirka a bude mu letos 30,chce svoje deti a svoji rodinu...a ne poslouchat hafo lidi co ma delat,jak to ma delat a kdy by to mel delat...UMI TO SAM! a jde mu to moc dobre....hanka
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Benefiční aukce pro LemniskátuPraha 2 
Velikonoce na BetléměChrudim 
Umělecko-řemeslný workshopČeské Budějovice 
Kampa a nábřežní bojovkaPraha 1 
Macramé workshopPraha 9 
Benefiční aukce pro Lemniskátu
Velikonoce na Betlémě
Umělecko-řemeslný workshop
Kampa a nábřežní bojovka
Macramé workshop
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)