| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Záchvaty vzteku

 Celkem 129 názorů.
 Lenka 


Vzteká se každou chvilku 

(24.2.2006 9:45:48)
Mám téměř 4letu dceru, která se docela často vzteká, ale pouze v případech, když jí něco nejde-přetáhnout úzký svetr přes hlavu,dozapnout zip apod. Jinak ne. Ale někdy se to snažím přejít a nevšímat si toho, někdy ji slovy utišuji a řeknu, že je šikovná a že jí s tím pomůžu a někdy na ní vyjedu také :-(. Ale rozhodně to není dítě, které jim vyšlo ve studiích-není nemocná a v "hádavé"rodině též není :-).Někdy až s údivem pozoruji, jak jí to dokáže naštvat a jak se umí vztekat, snad jí to časem přejde.
 Jitule+2 
  • 

Re: Vzteká se každou chvilku 

(24.2.2006 10:04:17)
¨Mám 4 letou dceru a takový to vztekání je na denním pořádku.Přitom jsme klidná rodina.Je hyperaktivní a je naštvaná vždy když jí něco nejde.Ale takový velký záchvaty už nemívá.Začaly po jednom roce a to že jak se začala vztekat a jak nabírala dech tak omdlela na 3-6 vteřin a trvalo to cca do 3 let.Teď už neomdlívá.Taky jsme zkoušeli různé taktiky,jako je objetí,ale bez úspěchu,bylo to ještě horší a navíc,když se vzteká má sílu jak býk.Snažila jsem se být klidná,jenže někdy mi to nešlo,když to udělala několikrát za sebou.Někdy jsem jí ignorovala.Co poradit to nevím,to si každý rodič musí určit sám jak na to.
 Kacka,,Adamek 2,5 roku 
  • 

Re: Re: Vzteká se každou chvilku 

(3.3.2006 20:52:43)
Zdravim Vas holky ,myslela jsem,ze mam nejvic vztekle dite na svete,ale vidim,ze je nas vic.Zravim taky Jitku protoze vim jak ji je.Mam syna ktery se vzteka porat.Me asi nejvic zabira to prehlizet a ignorovat.Horsi je to v obchode,to jsu vzdycky cervena jak rak.Drzte se holky.
 nadaska + dcera Kačenka 2,5 
  • 

Re: Vzteká se každou chvilku 

(23.4.2008 9:20:50)
Tak to je jako bych viděla naši Kačku, každý večer před koupáním se chce sama vysléct. A tak to je vztekání u tričk které jí nejde přetáhnou přes hlavu, další jsou punčocháčky, které zase nejdou přes paty. Vždycky u toho řve, kope nohama, ale já ní pomoct nesmím, protože to ji rozzuří ještě víc. Takže po min. 10 minutách zápasu se nějak z toho oblečení dostane, celá rudá a unavená se konečně může koupat. Ale jestli ji slyší sousedi, tak si asi myslí, že ji každy večer týráme!.)
 Beata a Erik 


1 rok 

(24.2.2006 11:54:40)
Mé jednoroční mimino se taky dokáže pořádně a docela často vzteknout, když nedostane to, co zrovna chce (někdy ani sám neví co chce) ... tak se těším na další léta a potichu doufám, že se nějak zklidní ...
 simi 
  • 

vzteklounek 

(27.2.2006 20:46:28)
Náš 14měs. andílek čas od času taky chytne nerva. Z počátku jsem byla vykulená, co se děje, teď to buď ignoruji nebo ho vezmu do náruče, přitisknu a nepustím, dokuď se neuklidní. Z toho je naopak vykulenej on:-), ale zabírá to. Stává se to hlavně později odpoledne, když už na něm vidím, že je unavený, pak stačí zakopnout o hračku, špatně se podívat nebo zakázat demolování domácnosti a malér je na světě. Ale jsem přesvědčená, že tím ventiluje nahromaděnou energii a emoce a časem se to poddá, přijde snad na přijatelnější způsob relaxace:-))Tak pevné nervy všem rodičům.
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Také máme vzteklounka 

(24.2.2006 11:57:29)
Taky jsme dlouho bojovali s naší vzteklinou. Nejhorší bylo, že měla občas sebedestruktivní tendence - mlátit se, tahat za vlásky a podobně. V tu chvíli zabíralo buď silné objetí, nebo něco, co ji překvapilo - občas VELMI hlasité „A dost“, nebo naopak velmi tiché „stačí“. Později jsem zjistila, že nejúčinnější je odejít. Jakmile ztratila publikum, uklidnila se. Sedla si na zem a chvíli ještě zkoušela, jestli mě nepřiláká nějakými obzvlášť hlasitými zvuky. Když pochopila, že nepřijdu, nechala toho a přišla za mnou. Pomazlily jsme se a povídali si. Jako starší (tak okolo tří let), když dostala svůj záchvat, poslala jsem ji do pokojíčku. Nevím, možná to není zrovna nejvhodnější, ale mně se to osvědčilo. Sebedestrukce ji úplně opustila (bez publika to není ono). Dneska když se naštve, odejde sama do pokoje. Tam se chviličku vzteká, uklidní se a přijde. Utře si oči, zahlásí „hotovo“ ;o) A zase přijde na řadu pomazlení, řekneme si, jak se máme rády a proč se vzteká a že to není k ničemu. Občas mě okolí varuje, že až se v pubertě při kázání sebere a práskne za sebou dveřmi od pokoje, mám se zlobit sama na sebe. Ale já myslím, že to přijde tak jako tak ;o)
 penízek,4/03 a 4/08 


Re: Také máme vzteklounka 

(24.2.2006 12:36:23)
Mám (za dva měsíce)tříletého klučinu.Taky už umí předvést kvalitní divadýlko...:o)Když se mu něco zvlášť nelíbí-oblékání,uklízení hraček-začně řvát jako pavián,slzy,nudle u nosu,hračky lítají...taky jsem občas bezradná.Ale už jsem pochopila,že v tu chvíli nemá absolutně cenu zvyšování hlasu,stejně mě vždycky překřičel...:o)A opravdu nejvíc mě dostávají pohoršené pohledy,zvlášt,když jdem nakoupit:o(
 Etinka 


Re: Také máme vzteklounka 

(24.2.2006 12:40:15)
Kamarádka zavírala syna do pokojíčku,když se vztekal a ted se bojí sám za zavřenými dveřmi.

Dcera(3) se ještě naštěstí nevztekala tak,že by si lehla na zem a kopala nohama nebo v obchodě,když ji nechci něco koupit-to (zatím) neznám. Ale vzteká se když ji něco nejde,když nechce ven nebo naopak domů-to "jenom" křičí nahlas a brečí. Většinou to přehlížím,dělám jako by nic nebo ji šoupnu jednu na zadek.
 penízek,4/03 a 4/08 


Re: Re: Také máme vzteklounka 

(24.2.2006 12:58:49)
No,to zavírání mi přijde taky docela drsný.Udělala jsem to jednou!a pak jsem z toho měla špatný pocit já:o(.Plác přes zadeček taky občas doma použijem.Ale asi ho tím víc naštvu:o)))
 Etinka 


Re: Re: Re: Také máme vzteklounka 

(24.2.2006 13:20:14)
To plácnutí taky vždycky nepomůže,kolikrát dělá jako by vůbec nedostala a to mě docela vytočí. Kolikrát když jsme třeba u babičky a ona se vzteká a já to přehlížím,tak si vyslechnu:"už jsi ji měla dát přes zadek! Ta bude rozmazlená!" Ale já v tu chvíli vím,že to stejně nepomůže.
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Re: Re: Také máme vzteklounka 

(24.2.2006 14:43:14)
Já ji nezavírám, to by se mi taky zdálo moc drsný.
Většinou si sice zavře dveře sama, ale nebere to tak, že je zavřená, spíš vnímá ty zavřený dveře (pokojík) jako soukromí, který je její. Tam se může vztekat, když chce. Ale bez toho publika pak už nechce. Takže ji to pak rychle přejde ;o)
Jediný, z čeho mám někdy strach je, aby si pak nevypěstovala pocit, že některý věci si má vyřešit nejdřív sama v sobě a až pak jít za mnou :o(
Ale je fakt, že já sama to tak dělám taky a možná jsem jen o to nezávislejší ;o)
 Etinka 


Re: Re: Re: Také máme vzteklounka 

(24.2.2006 14:52:55)
Pochopila jsem,že ji nezavíráš,jen mi to připomnělo tu moji kamarádku:-))))
 Kačka, Matyáš 21 měs. 
  • 

Re: Re: Také máme vzteklounka 

(20.9.2006 10:44:18)
Maličkej ani takovej vztekloun není, ale při jednom pidi záchvatu ho tatínek zavřel na záchod aby se uklidnil a prcek se zamknul ! Myslela jsem, že to se mnou praští a těch jmen co taťka dostal nepočítaje. Nakonec jsme seděli u dveří a přemlouvali Matýska ať otočí klíčkem a po deseti minutách naštěstí otočil. Jen nevím kdo z nás byl nejvíc potrestaný - Matyáš asi ne :-).
 Jana a Honzík 5.m. 
  • 

Re: Také máme vzteklounka 

(24.2.2006 19:33:55)
Ahojky,tohle se mi zdá jako pěkné řešení.Nedokáže mi někdo poradit,co dělat se vztekajícím se miminem-předvádí nám to snad už od narození-při oblékání,než dostane láhev a naposledy a to mě tedy šokuje,jak na to přišel- začal nesnášet jízdu v autosedačce a v kočáře.Trvá to asi 3 dny,vůbec netuším proč,v kočárku vždycky pěkně spinkal a teď ne a ne zabrat-vydrží řvát(ne brečet) i hodinu.Doma ho vyndám a je ok.Co to je???Žádnou špatnou zkušenost s kočárkem nezažil,prostě to přišlo ze dne na den-netuší někdo jak z toho ven? Díky
 IVČA,, synek 3/2005 
  • 

Re: Re: Také máme vzteklounka 

(24.2.2006 22:12:39)
Janě - Náš synek se také dosti vztekal v kočárku. Přešlo ho to, když se naučil v 5 měsících sám se posadit . Potom usínal v sedě. Myslím si, že mu vadilo, že v leže se nic neděje a nevidí kolem sebe. U oblékání se pereme pořád. V autosedačce se nemůže pohybovat,takže taky vříská. Jen když je unaven, tak v ní usne. Přeji hodně tpělivosti s vaším mimčem.
 Jana a Honzík 5.m. 
  • 

Re: Re: Re: Také máme vzteklounka 

(26.2.2006 17:15:19)
Ahoj Ivčo,děkuji za radu,myslela jsem si ,že to bude tím-tedy,že se už nudí-spí třeba hoďku doma ,pak vyjedem-unavený pochopitelně není a tak otrava a řev.Bohužel se k sezení sám ještě nemá,ještě se ani neotáčí-je línější,ale sedí rád na klíně a chvilku ho nechávám opřeného na gauči o polstáře.Myslím,že by ještě v kočáře posazen jezdit neměl a asi by to ani zádíčka dlouho nevydržela.Chci se Tě jen zeptat,jestli si své mimčo posazovala sama nebo se prostě už samo z přetočení nějak posadilo-jak to neznám,neumím si to představit:-)A taky můžu ho vůbec posadit opřeného třeba o polštáře-někde radí ,že dokud dítě samo nesedí tak ne někde ano,že se mají svaly cvičit-tak nevím,jsou to rozporuplné informace-tak si nechám radši poradit od zkušené maminky:-))Díky....
 elindra 


Re: Re: Re: Re: Také máme vzteklounka 

(26.2.2006 17:28:00)
Jano, já jsem měla kočárek, kde se mu dala nadzvednout boudička, syna jsem položila na břicho, koukal ven a zabavil se. Dlouho si nesedal. Bylo to ale v létě, tak to bylo snadnější. Zkus vymyslet něco podobnýho.
 Pája, 1 holka 1,5 r, 
  • 

Re: Re: Re: Re: Také máme vzteklounka 

(16.3.2006 16:11:08)
Já jsem s malou jezdila ven, jen když spala, aby mi venku nebrečela. Kolem 8-9 měsíce už se sama posadila, tak jsme vytáhli sportovní kočárek a to jsem se zas naopak snažila jezdit ven právě ve chvíli, kdy nespí. Všechno viděla, moc se jí to líbilo a když jsme přišly domu, tak napapat a šup do postele a spát. ( ale ne vždycky to bylo tak ideální... :o/ )
 Jana + Marek 22m 
  • 

Re: Re: Re: Re: Také máme vzteklounka 

(29.3.2006 11:46:18)
Ahoj
my jsme řešili stejný problém. Marek se k sezení vůbec neměl a všude jsem slyšela, že dokud si sám nesedne, tak ho nemáme dávat sedět.Dopadlo to tak, že v osmi měsících, kdy už ho to v tom kočárku opravdu nebavilo, jsme ho začali sem tam opírat do sedu. Marek na to začal sedět. Ale aby si přímo sám sedl, to jsem viděla až v jednom roce. On si prostě hrál na čtyřech, neměl potřebu sedět a tak co by to zkoušel. Ano, kdykoliv sem ho posadila tak seděl pěkně, ale opravdu aby se sám posadil, tak až v roce (překulovat se začal až v 8 m. A chodit v 15. Hold je línej, ale nevím po kom -))
 Kamila 
  • 

Re: Re: Také máme vzteklounka 

(24.2.2006 22:16:20)
Ahoj,v tomhle věku mi to dělal syn taky...přišla jsem na to,že už ho to prostě v kočáru v leže nebaví.....přešlo to až někdy v 8.měsíci-kdy už v kočárku seděl a byl spokojenej,že vidí okolo:-)

teď mu je 16.měsíců a vztekat se dokáže perfektně!:-)Většinou mi ale přijde,že se vzteká když je unavenej,je to vždycky k večeru,flákne sebou(ale ne o zem-ale o mě:-)a brečí,kroutí se...tak ho pochovám a to chce zase hne dolů...dám ho na zem a to se vzteká,že chce být u mě:-)a takhle se to opakuje pořád dokolečka...než ho zaujmu něčím jiným,třeba řeknu pojď jdem do pokojíčku..nebo kde máš bumbání?

Takový to tipický vztekání nás ale teprve čeká,jak to tady čtu:-)Umí se vztekat když jsme venku a jdem domů,že se mu nechce,tak si sedne na zem a brečí...ale to mi přijde tak nějak normální.....tak ho vezmu a prostě jdem,čumilové mě nezajímají.


Zažila jsme jako divák jeden pěknej hysterickej záchvat a šel mi mráz po zádech.Paní přecházela po přechodě se synem,on sejí najednou pustil a zůstal stát v půli silnice a že nikam nejde..máma ho tam přemlouvala,místo toho a by ho vzala a šli....nakone cjí utekl nazpátek,ona stála na jednom konci přechodu,on na druhém,auta jezdila....no dopaldo to dobře,nic se mu nestalo....můj syn byl ještě miminko a já si říkala panebože to nedopustim,aby moje dítě bylo takovýhle:-)))jo zlatý oči!:-)krásně k tomu spějem,přitom si mylsím,že ve výchově chybu nedělám,je prostě tvrdohlavej-po mě:-)

ale říkám si,hlavně že je zdravej!to ostatní vypilujem
 Jana a Honzík 5.m. 
  • 

Re: Re: Re: Také máme vzteklounka 

(26.2.2006 17:22:57)
Ahojky,díky za radu,jak už jsem psala Ivče,určitě se nudí.Bohužel sedět ještě neumí-dává si se vším načas a tak si počkáme......At záchvaty Tvého chlapečka-doufám,že je to klučík,potkají jen zřídka a ať je zvládneš :-))tomu se asi nevyhneme nikdo.pa a hlavně ať jsou prckové zdraví....
 Sylvia 
  • 

Re: Re: Re: Re: Také máme vzteklounka 

(27.2.2006 20:40:13)
Jana, my sme nasu dcerku v tomto veku nosili v babyvaku, pretoze v kocari predvadzala rovnake divadlo ako tvoj syn a ja som nemala to srdce nechat ju v kociku revat. V babyvaku videla a bolo to. Myslim, ze ak este tvoj syn sam nesedi, nie je vhodne davat ho sadat, hoci aj opreneho o vankuse. Aj nasa dcerka si so vsetkym davala nacas - pretacat sa zacala az v siestich mesiacoch, pevne sedela az v deviatich, chodit zacala az v sedemnastich. Do nicoho sme ju nenutili a nemyslim, ze by nieco zmeskala.
 Jana a Honzík 5.m. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Také máme vzteklounka 

(27.2.2006 21:19:39)
Ahoj Silvie,tak to jsi mě uklidnila,co se týče toho psychomotor. vývoje-je nám dnes právě 5,5m a ještě se fakt ani neotáčí,sice chodíme cvičit(ne Vojtovku),ale nějaký větší efekt to nemá.Tak čekám každým dnem,kdy ho napadne sám se sebou hnout:-))Jinak já mám klokanku,asi jí zas vyzkouším,i když to bude o záda táhnout 7,5kg:-))Díky moc za radu a mějte se....
 simi 
  • 

Re: Re: Také máme vzteklounka 

(27.2.2006 20:55:44)
Jani, přesně to samé jsme měli u syna, taky mu mohlo být asi pět měsíců. Jet na procházku s kočárkem bylo najednou nemyslytelné, i když do té doby vycházky miloval. Pak jsme jednou zkusili vypodložit zádíčka větším polštářem tak, aby viděl ven do světa a rázem bylo po problému:-)
 Jana a Honzík 5.m. 
  • 

Re: Re: Re: Také máme vzteklounka 

(27.2.2006 21:23:59)
Ahoj Simi i tenhle nápad má určitě dost do sebe-on se prostě v tom kočáře v nečinnosti už nudí,zatím to řeším,že vyjíždím,když na něj jde spaní a tak tu hodinu vydrží spinkat-pak asi uříznu střechu kočáru-ať kouká do světa:-)pa a mějte se.
 Eva K 
  • 

Re: Také máme vzteklounka 

(26.2.2006 12:02:39)
Myslím, že to děláš moc dobře. V pubertě může být všechno jinak. A jestli jsem to dobře pochopila, vyříkáte si to a udobříte se, což se může v pubertě naopak hodit:-). Eva
 Markéta a Karolínka, 2 roky 
  • 

Re: Re: Také máme vzteklounka 

(22.9.2006 7:32:55)
Mám 2 letou dceru Karolínku, která se od malička v noci budí, vždycky stačilo srovnat jí v postýlce, dát čaj a dudlík a spala. Nyní se ale začne vztekat, nechce ani čaj ani dudlík a brečí(řičí) a brečí(řičí). Chce chovat. Jelikož jsem těhotná (30.týden), a když jí v noci chovám, bolí mě břicho. Může mi někdo poradit co s tím, dík.
 Iva, jedna dcera 22 let 
  • 

jiná metoda 

(28.2.2006 11:51:14)
Při čtení příspěvků mi připadá, že všechny maminky jsou strašně hodné. Já jsem byla s dcerou sama, ještě jí nebyl rok, když jsem jí musela dát do jeslí. Ta moje kočička se vztekala pouze 2x. Poprvé jí bylo něco přes rok. Já jsem byla asi "zlá" matka (a bylo mi v té době necelých dvacet), to moje zlatíčko jsem "bafla" a dala pod sprchu. Zalapala po dechu a byl klid. Ještě to udělala podruhé asi ve dvou a půl roce a moje reakce byla stejná - její ovšem taky. Mám dceru, která má stále silné sebevědomí, máme se strašně rády a jsme na sobě velmi závislé. V současné době pobývá jako modelka v USA, ale vidíme se - aspoň přes internet - každý den a náš vztah je prostě bezva.
 Rosie 


Napodobování vzteklounků  

(24.2.2006 13:28:37)
Mě se u dětí osvědčilo napodobovat je. Sice jsem si připadla jako cvok, když jsem si k nim sedla na podlahu a začala bouchat kostkou o podlahu, mávat vztekle rukama, ale zabírá to vcelku spolehlivě. Děti na mě zíraly a pak se začaly smát skrz slzy. Sice říkaly: "mami, nedělej to" ve snaze zachovat si i nadále zarputilý výraz tvářa, ale ono je těžké se vztekat a zároveň se smát a navíc, když kýžený efekt se nedostaví... :-)
Lepší než křik je opravdu nečinnost - stojím ve dveřích a dívám se na ně s výrazem naprostého klidu (v duchu mám co dělat, abych nevyjela), popř. začnu mluvit šeptem. Nebo se seberu a odejdu. Když už si dítě dá tu práci a předvede prvotřídní divadelní představení, tak taky vyžaduje patřičné publikum. A nejlépe publikum spolupracující a nahrávající, aby dál mohlo svoji etudu rozvíjet a nakonec vyjít coby hvězda, která získala absolutní převahu nad takovým elévem jako je maminka. Čili: žádné publikum = žádné divadlo.
S válením po zemi v obchodech naštěstí problémy nemám a ve skrytu duše doufám, že nás to už nepotká, děti mám 7 a 3,5 roku, ale to už bych se po nich fakt neopičila:-).
Přeju pevné nervy s vašimi andílky :-)!
 Markéta 
  • 

Taky umí pěkné divadlo 

(24.2.2006 14:23:27)
Moje 3,5letá dcera se vzteká především, když jí něco nejde. Jinak ne. A "záchvaty"jí naštěstí přepadávají jen doma. Někdy jí zavřu do pokojíčku, s tím,že až se zklidní, tak ať přijde a ona pak přijde. Někdy zvýším hlas, ať přestane a ona přestane a někdy jí řeknu, to nic já ti pomůžu. A tyto praktiky používám, jak kdy, bohužel záleží i na mém psychickém rozpoložení. Někdy vybuchnu také. A když se jí při vztekání nevšímám, tak to někdy vydržím někdy ne. Dcera se totiž umí vztekat někdy tak dlouho, že i mne přejde trpělivost. A ono v paneláku nejde až tak moc dloho čekat, až se dítko vyřve :-).Ale doufám, že jí tyto nálady už brzy přejdou.
 Boďka 


Re: Taky umí pěkné divadlo 

(24.2.2006 21:08:39)
Markétka, to s tým revom v paneláku veľmi dobre poznám ;-)))).

Keď mi moja 2-ročná slečna začne vrieskať už vo výťahu, tak vidím niekedy cez presklené dvere výťahu, ako susedia otvárajú dvere, že čo je to za rev :-).
A aj z bytu to riadne počuť. Ani by som si to tak neuvedomila, ale keď som raz išla do obchodu, muž ostal v byte s malou, práve jačala, no počula som to trochu ešte aj na prízemí (bývame na 7.poschodí).

Už ma aj jedna suseda raz zastavila, že teda videla všelijaké deti, lebo je učiteľkou v MŠ, ale že teda moja malá FAKT VEĽMI VEĽA KRIČI A PLAČE.

Mala som chuť jej povedať (samozrejme ironicky), že sme prešli z bitia rukou na mlátenie remeňom, zato tak plače.
 Líza 


Re: Re: Taky umí pěkné divadlo 

(26.2.2006 6:58:26)
Boďko, připomněla jsi mi jednu situaci se sousedy :-), my teda nebydlíme v paneláku a zdi jsou tu velmi silné, ale když mi děti odjely ke tchánům do zahraničí, tak mě jednou zastavila sousedka a ptala se, kde mám děti, že už dlouho nic neslyšela :-))))))))))))))
 Martina, Jirka 2,5 roku 
  • 

Re: Taky umí pěkné divadlo 

(25.2.2006 11:29:32)
Markéto,
tak to je přesně Jiřík. Zrovna včera se vytočil nad kostkama, že mu to nešlo, jak by si představoval. Byl hodně unavený a v tomto stádiu mi přijde, že se samovytáčí. Nepomáhá ani v klidu mu vysvětlovat, pomoci mu. Už se nerozčiluju, teda snažím se, někdy mi to taky nejde. Nejhorší je, že jsem ještě nikdy nevydržela, aby ho to přešlo samo. Když už to trvá dlouho a on neustále přede mnou řve a třepe se, tak ho vezmu za ruku a odvedu do pokojíčka. Všechno v klidu. A to si dovolím moc. Tam řve jak tygr, vůbec to nepoleví, vydržela jsem to maximálně 20 min. Vždycky mu řeknu, ať přijde, až se uklidní. Ale to nehrozí. Tak nakonec přijdu já a on je schopný mě ještě plácnout, aby dal najevo svoji převahu. Je to takový malinký souboj kdo z koho. Ale nakonec se vždycky domluvíme. Pak si spolu vykládáme, jestli to stálo za to a nakonec klasicky usne, vyčerpáním. Ono takové řvaní dá pořádně zabrat.
Vždycky, když to pak zpětně analyzuju, tak najdu něco, čím to vysvětlit. Třeba tu únavu a tak. Ale stejně se těším, až z toho vyroste. :-)
Přeji pevné nervy a málo vztekacích záchvatů.
Martina
 Rosie 


Sousedi a pláč dětí 

(26.2.2006 23:01:17)
Taky bydlíme v paneláku a zmínka o něm mi připomněla jednu situaci, když dcerka byla miminko. Od 2 měsíců jsme s malou cvičili dost intenzivně Vojtovku (téměř každou hodinu) a naše slečna zpočátku dávala svou nelibost najevo velmi hlasitě. Po pár dnech jsem potkala sousedku bydlící pod náma, která se mě ptala, cože se to u nás děje, že neustále malá tak hlasitě pláče. Prý že uvažovali, jestli nemají zavolat sociálku. S manželem jsme si říkali, že to třeba byl jen dost špatný pokus o zahájení konverzace, ale dobře nám z toho teda nebylo. Pak se podobné úsměvné narážky na hluk od nás staly pravidlem. Až jednou dcerka byla nemocná a plakala z horečky a sousedka se mě druhý den ptala: copak se to u vás v noci zase dělo? To už jsem nevydržela a ač osoba velmi mírná a ke starším se chovám zdvořile, tak jsem jí důrazně řekla, že kdyby ona měla skoro 40 a polovinu noci prozvracela, tak by ódu na radost taky nepěla. Asi jsem to přehnala, pak mi bylo trapně. Prostě jsem v noci téměř nespala a měla plnou hlavu jiných věcí, ale od té doby takové dotazy nejsou a je to už pár let.
To sice se vztekáním nemá nic společného,jen jsem si na to vzpomněla :-).
 Pavlína, syn 3 roky 
  • 

Re: Sousedi a pláč dětí 

(27.2.2006 9:39:09)
Podle mne je nevšímavost sousedů horší než hloupě položená otázka.
 marketa, syn 2 roky 
  • 

Re: Re: Sousedi a pláč dětí 

(30.6.2006 14:58:58)
Jo taky si uzivam reakci sousedky, ktera ma 9 mes. dite a ja skoro 2 leteho vzteklouna. cestou po schodech k bytu se casto hlasite vzteka a sousedka nikdy nezapomene vyjit na chodbu aby me upozornila ze jsme ji opet vzbudili miminko a prida nejakou tu "zkusenou" radu ci nejapnou otazku. V takove situaci me jeji "rady" dost vytaceji a tak ji vzdycky jen reknu "pockej za rok" ( a v duchu samozrejme pritvrdim :)...........Jinak ale celkem obcasny vztek naseho chlapecka zvladame - nejdriv se ho snazim pochopit a mluvit s nim, a kdyz uz je rozjetej moc tak ho proste necham a udrzuju ho aby si neublizil, nikdy to netrva moc dlouho-nastesti. Preju hodne dusevnich sil!
 Peta 
  • 

Vztekání tak to né... 

(25.2.2006 0:43:50)
Naší malé bylo 10měsíců když jsme byli na jedné návštěvě a tam měl 3letý chlapeček šílený asi 20minotový záchvat.Já byla úplně v šoku chlapeček modral na čele mu vylezly žíly a ne a ne přestat.A rodiče jen on je unavený ale spát nechtěl.A druhý den ráno předvedl něco podobnýho jen proto že mu chtěla máma nasadit rukavice.A můj muž povídá to je taky unavenej.Jo!Já myslela že to s ním každou chvilku sekne.Když malé bylo asi 2a půl tak si to zkusila tak jsem se snažila to nějak řešit a reakce žádná asi po 3hysteráčku dostala studenou sprchu pak si to zkusila ještě jednou a znova sprcha a máme po vztekání.Pro někoho to bude asi dost drsná metoda ale nám zabrala nebo to zkuste z lehka a vemte osvěžovač na kytky ale to je tak na 1apůl na mladší to funguje taky a začne se chechtat.Nikdy bych to nenechala dojít tak daleko abych měla dítě bez vědomí zažila jsem to ale to je na jinej příspěvek.Ahoj P.
 Martina 
  • 

Re: Vztekání tak to né... 

(25.2.2006 11:05:52)
Tak to mohu potvrdit, sprcha opravdu zabira. Mam 2 deti, 10 a 8 let a ve veku kolem dvou roku to na me take zkousely. Stacily tak 2 sprchy a bylo po vztekani, od te doby to nedelaly.
 *Niki* 


Re: Re: Vztekání tak to né... 

(25.2.2006 12:26:36)
No, já byla jako malá přecitlivělé dítě, někoho by to třeba nepoznamenalo... nemám moc vzpomínek na ranné dětství, ale vím že mě máma taky po jednom záchvatu vzteku šoupla pod studenou sprchu. Prý jsem to pak už nikdy neudělala. Věřím. Nikdy jsem jí ale ani neřekla, že moje nenávist k ní a pocit strašné urážky a nepochopení jsem zpracovala až jako mnohem větší. Můj dvouletý kluk je přiměřeně vzteklý a trochu víc citlivý a nikdy bych pod sprchu nedala. Vlastně nic, čím bych ho ponížila. Jiné postupy aplikuju - odejdu, popř. ho popadnu a odnesu z "místa činu". Záchvaty vzteku k tomuto věku patří, svědčí spíš o temperamentu a vůlí než o čemkoliv jiném. Někdy mi taky dělá problém na to nezapomenout a nejradši bych mu plácla, ale to přejde i bez takových dospěláckých zkratů:-)
Jsem už dospělá a tudíž schopná se ovládat (narozdíl od malých děcek)- a pokud bych nezvládla pár ječivých záchvatů a reagovala podobně zkratovitě (viz sprcha), co bych dělala až přijdou fakt problémy? :-)

Mějte se
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Vztekání tak to né... 

(25.2.2006 14:30:17)
Ja jsem sla v detstvi take parkrat pod sprchu a rozhodne zadnou nenavist k moji mamce nepocituji, myslim, ze problem bude nekde jinde.
 Binks a Kristinka 11.2.05 


Re: Re: Re: Re: Vztekání tak to né... 

(25.2.2006 15:56:42)
No nevím. Já jako dítě moc vzteklá nebyla, ale můj manžela ano. Jeho matka to řešila nejdříve ledovou sprchou pak výpraskem a někdy obojím. Pak už stačilo aby jenom zaplakal a šel do ledové vody. Řekla bych, že už to pak hraničilo s týráním. Teď se s matkou nestýká a skutečně ji nenávidí (nejen kvůli tomu, samozřejmě). Máme roční holčičku a ta začíná mít na vztekání taky tak trošku náběh. Nikdy bych nedovolila aby ji někdo sprchoval v ledové vodě, ale věřte nebo ne, jednou manžel přišel a řekl: no pokud by se moc vztekala, tak ji osprchuj, na mě to prý zabíralo.
To mě dost vyšokovalo. Doufám, že až příjde stav kdy se bude Kristinka moc vztekat, zvládnu takovou situaci lépe než manželova matka...
 penízek,4/03 a 4/08 


sprcha ledová 

(25.2.2006 16:45:19)
To sprchování pod studenou vodou mě docela rozesmálo:o)Zkusím to někdy na sobě,až se můj synek začne vztekat.Není nad to,zachovat chladnou hlavu...:o)))
 Zuzula, syn 20 měs 


Re: sprcha ledová 

(7.3.2006 20:00:40)
To je docela dobrý nápad....:-)
Já bych svýho šmudlu taky nikdy nesprchovala, jednou jsem na něj křikla - začal ještě víc, je to velkej citlivka a vzteká se ukázkově - je mu 1 rok......
Někdy je těžký se ovládat, ale všechno jednou pomine, tak jako se děti naučí sedět, chodit, mluvit nebo třeba chodit na nočník, tak se i časem naučí řešit nezdary, atd. jiným způsobem...
Trpělivost a klid.......pa
 Andrea=Gabi+Tom 
  • 

"sproste" slovo 

(25.2.2006 20:32:18)
Ahoj, taky mame vzteklounka, teda rovnou 2. Gabi jsou 4 a Tomovi 2. Oba se vetsinou zacnou vztekat, kdyz jim neco nejde. Pouzila jsem metodu moji tchyne, ktera naucila meho muze vyjadrovat emoce, kdyz uz byl velmi maly. Naucila ho totiz "sproste" slovo, ktere kdyz rekl, tak z nej proste vsechny ty emoce rychle vypluly. Znate to kazda sama, neco nejde, tak zaklejete a svete div se jak to jde. Manza tohle slovo pouziva dodnes, kdyz mu neco nejde. Jina sprosta slova pro nej nemaji vyznam, tak je nepouziva. Zalezi na kazdem, jake kdo slovo vybere, ale musi mit punc neceho zakazaneho a nesmi to byt nic radobyvtipneho, aby se potom deti ve skolce nesmaly. Nevyhodou je, ze budete vedet, kdo to naucil sousedovic Alzbetku. To slovo zni KAZI. A od toho vsechny kolem - do kazu, ja se na to muzu kazu nebo proste jen jadrne kazi. Vztekani v obchodech jsem si taky uzila. Nejvic se mi vzdycky libily pohorslive pohledy dam ve strednim veku, ktere tlacily samy vozik a jejich uz velke "deti" sli 5m za ni a ani je nenapadlo ji pomoci. Vetsinou se mi v obchode vyplatilo dite zvednout a z opravdu velke blizkosti mu prudce fouknout do obliceje. Leklo se a prestalo.
Kdyz dcerunka dostala zachvat na rusne ulici, tam platilo jen jedno. Nemilosrdne si ji prehodit pres rameno jako pytel brambor, dostat ji mimo a teprve potom zacit resit.
Oba nejvic vyvadi, kdyz jsou unaveni, takze se snazim je davat co nejvic spat.
Jo, Taky mam rada, kdyz k nam prijde na navstevu kamaradka, se svym mimcem (6 mesicu) a vzdy hazi ty pohledy, tak to MOJE dite tohle delat nebude. Ale bude mila zlata. Nekde jsem cetla, ze je to proto, ze male deti jeste nemaji v hlavicce pospojovane vsechny nervove zakonceni jak maji byt (nebo neco takoveho) a zachvat nastane ve chvili, kdy to narazi do slepe ulicky. Kdyz to byvalo hrozne, rikala jsem si, prece jsi je taky nebila, nesprchovala.., zato, ze jeste neumeji chodit.
 penízek,4/03 a 4/08 


vztekání 

(25.2.2006 20:47:48)
Jojo,komedie v obchodě taky znám.Zrovna minulý týden,když jsme nechtěli koupit autíčko.Pohledy od lidí mě taky štvou,ale asi to chce dělat,že to nevidím,přestože některým mám 100 chutí říct"Co čumíš?":o)Třeba by to pomohlo.Ono v tu chvíli zvládnout osmnáctikilového trpaslíka...a ještě poslouchat ty,kterým by se to opravdu stát nemohlo,to dá zabrat.
 Jitka 
  • 

Re: vztekání 

(8.12.2006 21:27:20)
Dneska mě jedna babička dokonce pochválila, že jsem syna (1,5 hod) při záchvatu nechala ležet a odešla jsem (jen za roh) :-))
Jinak musím říct, že pohledy ostatních lidí ani nestíhám sledovat a v tom řevu většinou neslyším ani poznámky. Syna prostě vezmu a jdu. Maximálně řeknu nashledanou (třeba dneska v čekárně u doktorky).
Také mi nejvíc funguje ignorovat a být v klidu. Sprchu jsem zatím nezkoušela. Také občas pomáhá vysvětlit synovi v klidu, proč mu to nejde a jak to má udělat lépe, případně mu nabídnout pomoc (což většinou hlasitě odmítne). Ale někdy to funguje. Pokud to nezabere, odcházím. To zabere vždy.
Na vlastní uklidnění mi fungujou 2 metody, které střídám podle možností- udělám stojku a nebo si zpívám písničku z Balady pro banditu Zabili, zabili, chlapa z Koločavy. Je to sice morbidní, ale vždycky se uklidním a syna nezmidlím.
 Tilinka 


Re: Re: vztekání 

(12.2.2007 16:04:30)
Ahoj Jitko,
super přístup a nápady :-)))
Moc díky a rozhodně si zazpívám!
Tili
 *Niki* 


Re: Re: Re: Re: Vztekání tak to né... 

(26.2.2006 10:18:38)
Tak samotná sprcha by mě asi nepoznamenala, ale když se sejde přecitlivělé, plačtivé a přitom temperamentní dítě a k tomu autoritativní přísná máma, tak je na problémy zaděláno...

Já beru sprchování malého děcka studenou vodou na úroveň fyzického týrání, prostě je to neadekvátní reakce... doporučila bych tu sprchu spíš rodičům, aby vychladli a reagovali přiměřeně svému věku:-) Dvouleté dítě má nárok sebou švihnout na zem, u rodiče je hysterie už na pováženou:-)
 Tana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vztekání tak to né... 

(28.2.2006 12:31:16)
Tiez som parkrat ako skolkarka sla pod studenu sprchu. Bolo to pravom a mame nic nevycitam, naopak, mame velmi dobry vztah. problem bude inde, ako sa uz pise vyssie. Svojej dcere v pripade, ze ju potrebujem ukludnit hned a nemam cas cakat a ignorovat zachvat (vycsinou to tak robim), zvyknem umyt tvar velmi chladnou vodou. Zabera to.
 Lindík +Ela09/04 +Martin06/06 


Re: Re: Re: Vztekání tak to né... 

(25.2.2006 21:53:57)
Jestli muzu poradit, tak sprchou prosim nic nereste.. Je to vyjadreni fyzicke prevahy rodice nad ditetem a opravdu je mnohem lepsi vzteklouna ignorovat nebo napodobovat jeho chovani.
Moje mama na nas s brachou byla sama a timto zpusobem me uklidnovala az do puberty. Kdyz uz nemela silu na to, aby me odtahla do koupelny, prinesla ledovou vodu v kyblu a schladila me kdekoliv jinde. Bylo to neskutecne ponizujici, protoze ja se urcite nevztekala schvalne. Nezmohla jsem se kolikrat na nic nez ze jsem jen potichu brecela a tekly mi slzy a do toho ta voda z vlasu. Jeste mi k tomu nadavala do hysterek.
Je to ve mne naporad a ve vasich detech to muze zustat taky. Treba jen v podvedomi. Ja s mamou v soucasne dobe celkem vychazim, ale tohle a par dalsich veci ji proste nikdy neodpustim..
 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: Vztekání tak to né... 

(8.12.2006 21:17:39)
Ahoj, jsem na tom stejně. jen místo sprchy u nás, prý, okamžitě zafungovalo seřezání...:-(((
 Rosie 


Studená sprcha prý může způsobit šok 

(25.2.2006 22:29:14)
S tou studenou sprchou bych byla opatrná. Kdosi se k tomu vyjadřoval a prý může způsobit až šok. Já nejsem odborník, ale vysvětluju si to tak, že při rozčilení se zrychlí tep, tedy logicky asi i rozšíří žíly, které se při prudkém ochlazení zase stáhnou. Asi něco jako hodně studené zábaly při horečkách, ty taky můžou přivodit šok. Určitě se vám stalo, že když vám bylo v létě horko a někdo na vás pořádně cákl studenou vodu, jste se tak zajíkly, až jste se na miniokamžik nemohly nadechnout. Tohle bude asi něco na ten způsob. Snad to není přehnané, ale jak jsem koupila, tak prodávám... :-)
 Boďka 


Re: Studená sprcha prý může způsobit šok 

(27.2.2006 19:39:43)
s týmto názorom absolútne súhlasím a podľa mňa to môže mať ešte jeden následok. Strach z vody. Moja dcérka sa od mala bojí sprchy a vody na tvári (a takých detí poznám veľa), hoci nikdy nemala nejaký drastický zážitok s vodou.

Je pravda, že keď mala asi pol roka, tak mala šupinky na hlave a asi týždeň sme jej to natierali predpísanou mastičkou a predtým sme každý večer umývali hlavičku od olejčeka, ktorý sme jej dávali na zmäknutie šupiniek. A asi odvtedy sa bojí sprchy, hoci sme to robili opatrne. Doteraz sa iba kúpe vo vaničke a hlávku a tvár jej jemne umývam žinkou.
Neviem si predstaviť ani vo sne, že by som ju pri zlostení strčila pod studenú (či akúkoľvek sprchu). To by som ju už do kúpeľne dobrovoľne nedostala.

Celkovo takéto a podobné jednanie sa mi zdá, ako obrovský hazard s dôverou dieťaťa.
 Klaki 
  • 

Re: Studená sprcha prý může způsobit šok 

(19.5.2006 18:42:08)
Na tom něco asi bude, zní to celkem logicky
 Pája, 1 holka 1,5 r, 
  • 

Zakazovat nebo ne ? 

(16.3.2006 16:32:18)
Naše malá reaguje záchvatem, když jí něco nedovolím udělat. Třeba proto, že jí nedovolím si pul hodiny pouštět v umyvadle vodu, jak by se jí samozřejmě líbilo. Nevím, jestli tak malé dítě chápe smysl zákazu nebo ne. Rozhodně jí nechci připravit o zábavu, ale zase si nemyslím, že bych jí měla dovolit všechno, protože to CHCE a to HNED !
 Peta 
  • 

Re: Zakazovat nebo ne ? 

(20.3.2006 0:36:19)
Pájo,asi jsem možná tvrdá v určitým směru výchovy ale to co ty popisuješ mám s mladší se dost podobá vám.Já bych testla jí hrstnout do obličeje říct jí moct studí fuj a jdeme fuj pryč.Určitě to chápe jsou moc chytrý jen mi máme pořád pocit že to tak neni.Maličký řeknu kde máš bačkůrky a malá je přinese a já koukám jako blazen.A když toto nezabere tak já bych jí plácla a vyhodila a koupelnu zavřu.My máme doma ještě hafika a baští v koupelně a když zjistila že je otevřeno tak tam hned mazala a začala si chrochtat v psích granulích.Dnes už tam chodí a jen říká fuj fuj.každí dítě je jiný ale za zkoušku nic nedáte?Mějte se papa P.
 Channah 
  • 

Jak na "zírající okolí" :-) 

(25.2.2006 22:41:29)
Vyprávěla mi kamarádka, že když sebou její synek vztekle mlátil v obchodě po zemi a všichni kolem významně hleděli, cože je to za matku, která neumí své dítě zvládnout, řekla synkovi: "Podívej, všichni se na Tebe dívají! Támhleta paní a támhleta, podívej, jak se kouká, co to děláš." Přičemž dotyčným hleděla do očí.

Ne, že by to pomohlo uklidnit
chlapečka, ale ti páprdové, co čučeli a všemu rozuměli kolem, se začali stydět, že na ně někdo ukazuje prstem a zmizeli :-) Pak mohla maminka v
klidu řešit vztek svého dítěte bez publika tak, jak byla zvyklá :-)

Channah
 Rosie 


Re: Jak na "zírající okolí" :-) 

(25.2.2006 23:04:52)
Tak to je opravdu dobrý způsob :-)))))!
 penízek,4/03 a 4/08 


Re: Re: Jak na "zírající okolí" :-) 

(25.2.2006 23:29:07)
Ale to je opravdu dobrý návod:o)))Tak pro příště...
 MONIKA M. 
  • 

Re: UKLIDNIT, VYSVĚTLIT A KOUKAT PŘI TOM DO OČÍ 

(1.3.2006 14:00:05)
Super!!! Konečně vím, co budu dělat, až se to jednou stane! Můj skoro 2-letý syn ještě takhle nevyváděl, ale je lepší se na to připravit.
Zatím jen občas něco zlostně hodí na zem (to mu vždycky hlasitě řeknu, že to nesmí, ale moc to nezabírá) a několikrát se rozeřval v kočárku nebo začne brečet a položí si obličej na pohovku, když něco nesmí, ale pokaždé si ho postavím před sebe, a dívajíc se mu do očí, mu několikrát opakuji, aby přestal brečet a uklidnil se, a pak mu jasně vysvětlím, proč to nesmí atd., a ono to většinou funguje! Není to z mé hlavy, viděla jsem to v jednom pořadu, ale vážně je to dobré řešení.
Ale na takové ty hrozné záchvaty jsem to ještě neměla příležitost vyzkoušet.

Ale vy to zkuste a napište, jestli to mělo úspěch. Držím palce (nebo radši pěsti)?!
 Olina 
  • 

Naše záchvaty vzteku 

(26.2.2006 13:43:21)
jsou už snad z toho nejhoršího zatím pryč a podařilo se nám je zvládnout i díky zdejším diskusím. Jednak jsme viděli, že nejsme sami a hodně jsme se inspirovali, jak se zachovat. Ale ze začátku nás to hrozně zaskočilo, protože když se rozzuřil, tak bouchal hlavičkou do země.

To podívej se paní se na tebe kouká jak tady zlobíš, to dělám taky. To tedy opravdu funguje na obě strany.

Hodně štěstí a dobré nervy.
 Martina Vašek a YMonika 
  • 

Re: Naše záchvaty vzteku 

(26.2.2006 16:59:26)
U starší dcery jsem záchvaty vsteku neznala a u tak u druhého dítětemě to dost překvapilo dostala jsem radu na obětí prostě zalehnout přitisknout a neustále opakovat mám tě ráda ale to co děláš mě moc mrzí problém to byl někde venku nebo v obchoděš tam pomohlo jenom to přitisknutí naučil se že je to jakési útočiště a dneska je už velký a chodí se mazlit někdy říká e se zase začne vztekat chtělo to ale hodně trpělivosti a taky jsem někdy ulítla a dostal na zadek
 Vierka a 2r.Denko 
  • 

Re: Naše záchvaty vzteku 

(27.2.2006 7:42:09)
Som veľmi rada,že nie som na tomto svete jediná,čo má také "hysteričiatko".Môj synček máva záchvaty zlosti od narodenia.Moji susedia sa už vzdali myšlienky na to,že v kľude prespia aspoň týždeň a prežijú aspoň jeden deň bez kriku z vedľajšieho bytu.Tú šancu majú jedine vtedy,keď sa vyberieme na pár dní k mojim rodičom.Denko je neuveriteľne tvrdohlavé dieťa.
Všetko si vydobíja zlostným krikom,neuveriteľne hlasitým.Aj v noci si koľko krát zmyslí,že si chce obuť sandálky alebo uvariť čajík.
Cez deň sa snažím tieto nezmysly ignorovať,nevšímam si to, nechám ho vyzúriť sa,upozorním ho, že s ním budem hovoriť a počúvať ho len keď sa ukľudní a pekne mi povie čo chce,ale v noci to teda takto nejde.Koľkokrát som už totálne hotová,zúfalá, rozplačem sa a rozkričím sa na neho alebo ho capnem po zadku,ale nič neúčinkuje,je to ešte horšie.S presadzovaním si svojho bojujeme už pekných pár mesiacov a ja len dúfam,že čoskoro z toho vyrastieme... :-)
Všetkým mamičkám prajem veľa šťastia pri zdolávaní záchvatov ich deťúreniec!
 Petra+D2r. 
  • 

Re: Re: Naše záchvaty vzteku 

(13.3.2006 22:58:45)
To mě celkem uklidnilo! už jsem si myslela, že jsem jediná, které se vzteká dítě i v noci. Také to řeším tak, že se noční záchvat snažím "ututlat" co nejrychleji, protože kdybych měla čekat až se uklidní sám, tak vzbudíme asi celý dům (stačí, že to slyší sousedé). Někdy to není jednoduché a je to pěkný boj, ale naštěstí existují takovéto diskuze, které mě dodají sílu a klid. Přeji co nejméně nočního vstávání a vydržte!
 Agnes (2 děti) 
  • 

Co když spěchám? 

(26.2.2006 18:40:45)
Naše záchvaty vzteku řeším naprostou ignorancí (maximálně utřu nudli) a dcera za chvíli přijde sama a přitulí se. Horší to je, když začne např. při oblékání. Jak mám reagovat, když nemám čas čekat, než ji to přejde?
 Tana, Bora 2,5r. 
  • 

Re: Co když spěchám? 

(28.2.2006 12:42:28)
Tak PRESNE tento problem mame aj my. Uz mame na sebe flisovu mikinku, dáma dostane záchvat, lebo si dovoľujem obliekať ju. Ryčí, fajne sa spotí, no a vyber sa vonku do mínus 10! Už som vyššie písala, že jej umyjem tvár sudenou vodou. Ale keď už je v šádiu "temer celý skafander", nemôžem ju ťahať do kúpeľne. Riešim to niekedy tak, že ju vyzlečiem do pančúch a poviem jej, že si idem hľadať novú dobrú dcérku a že idem sama. Hovorím pokojne, SNAŽÍM sa neziapať. Ale postupne mi to prestáva zaberať.... Ako všetko. Práve sme po jednom takomto záchvate, vonku sme nešli, lebo od vyčerpania zaspala... Poraďte.
 Agnes (2 děti) 
  • 

Mluvíš mi z duše 

(1.3.2006 10:14:58)
Kolikrát jsem jí už naplácala, ale nemělo to valného účinku. Párkrát mi už zabralo "proč jsi na mě tak ošklivá, proč se vztekáš, když jsem ti nic neudělala a mám tě ráda?". Vím, je to vydírání, ale přitulila se nešŤastně ke mně a byl klid. Teď ale musím zaklepat, už jsme tento problém dlouho neřešily.
 Channah 
  • 

Ještě jedna humorná historka 

(26.2.2006 21:11:24)
Mám ještě jeden příběh mého kolegy. Vyprávěl mi, že když se začalo vztekat jejich první dítě, dělali si z toho veliké starosti a uvažovali o dětském psychologovi.

Když jejich druhé dítě začalo vztekle bouchat hlavičkou o zem, povídá manželovi v klidu manželka: "Už je to tady zas.... Chceš do toho kafe cukr, nebo ne?"...

Na to si často vzpomenu, když něco takového doma řeším. Jde i o naše psychické zdraví a je fajn vědět, že "to už tady bylo" a "zase to přejde". Pak to člověka tak nedeptá a umí ty situace řešit aspoň s trošiku větší trpělivostí :-)

Channah
 Pawlí 


Re: Ještě jedna humorná historka 

(26.2.2006 22:20:14)
Moc hezký příběh :-).

Jinak já si rozhodně nemyslím že sprcha je dobrý nápad (jen pro některé ty rodiče mi přijde adekvátní). Ale zkuste si představit jak by se Vám líbilo kdyby přišel někdo koho máte rádi, je silnější, starší a dělá Vám něco co se Vám nelíbí. Podle mě to nezakládá moc dobrý základ k budoucím vztahům.
 penízek,4/03 a 4/08 


Re: Re: Ještě jedna humorná historka 

(26.2.2006 22:30:51)
Právě něco podobného vždy říkám manželovi,když stane jako bůh pomsty nad naším mrňousem.Říkám mu:"Představ si,kdyby nad tebou stál člověk,který je 5x těžší,než ty".Zabírá to,ale to je jen pro domácí případ:o)
 Ivo, 2 děti 
  • 

Sprcha 

(27.2.2006 8:14:19)
Kolem druhého roku naší dcery se začaly objevovat záchvaty vzteku. Obvykle dáváné rady jak si s dítětem klidně promluvit či obejmout byly samozřejmě nerealizovatelné. A nechat naši ratolest řvát vzteky tři čtvrtě hodiny nám nepřipadlo zrovna ideální také. Na radu známých jsme vyzkoušeli bez křiku v klidu dát dítě do vany a osprchovat vlažnou vodou. Efekt okamžitý, hned nám dcerka odvykládala jak byla zlá a jak vše dělala špatně. Doufám, že nebudeme odsouzeni za týrání dětí, ale způsob jakým se vztekala byl tak šílený, že nám řešení se sprchou přišlo lidštější. Dnes před 4. rokem drobné vztekání:"ale mě to nejde ...." je sranda.
 Etinka 


Re: Sprcha 

(27.2.2006 8:19:46)
Také jsem někde slyšela,že studená sprcha může mít špatný vliv na srdce. Když už sprchu tak vlažnou vodou. sama jsem to ale nikdy nezkoušela-nebylo třeba:-)))
 jana 
  • 

Re: Re: Sprcha 

(27.2.2006 13:33:22)
Tak u nás se to po plácnutí na zadek ještě zhorší...a taky když ho opakuji-nezačne se smát,ale ještě víc zuřit!když ho odnesu do vedlejšího pokoje /jak doporučují psychologové/,tak je okamžitě zpátky aječí mi za zadkem....ach jo!
 Marta 
  • 

Re: Sprcha 

(27.2.2006 22:56:26)
Myslím,že studená voda funguje dost dobře.Můj nejstarší syn, byl vždycky vzteky rudý. Tak jsem ho jednou strčila nad umyvadlo a umyla studenou vodou.Skusil to pak už jen párkrát a byl klid. Teď mám 2 a půl letého a ten z unavy likviduje hračky, hází s nimi i po návštěvách.Ale nevzteká se,spíš nadává. Zde funguje vzít ho na klín a chovat. Chvíli se brání, ale pak většinou usne.
 Myšlenka 
  • 

Re: Re: Sprcha 

(27.2.2006 23:04:23)
myslím si, že by každý rodič, který byť 1x dal svému dítěti studenou sprchu, třebas veden dobrým záměrem, měl by za každý projev emocí dostat 10x studenou sprchu od obra, 5x většího, než-li je on sám! Od obra, kterého miluje a je na něm závislý. Je mi těch sprchovaných dětí moc líto a existence tohoto jevu svědčí pouze o neschopnosti rodiče najít jinou, schůdnější cestu ke zvládnutí projevů svého dítěte!
 LU,2děti 
  • 

Všem, kteří odsuzují sprchu 

(28.2.2006 11:01:07)
Já jsem byla jako dítě taky hysterka- řvala jsem, přestávala dýchat, modrala. Rodiče se byli poradit u lékaře co se mnou a bylo jim doporučeno , aby mě , tříletému dítěti dávali Rohypnol. Naštěstí mám rozumné rodiče, kteří se podle milého lékaře neřídili. Jednou, když "to na mě zas přišlo" mě můj táta proplesk a šup se mnou pod sprchu. Víckrát se to neopakovalo. Děkuju jim, že nejsem od dětství závislá na bůhvíjakém svinstvu. Takže závěrem: podle mě sprcha v KRAJNÍM případě ano. Já osobně jsem to nikdy nemusela u dětí používat.
 Peta 
  • 

Re: Re: Re: Sprcha 

(1.3.2006 1:34:35)
Pro Myšlenku,Asi jsi to nikdy nezažila když se dítě dostane do takového afektu že je bez vědomí.Zkus si něco o tom počíst možná ti to stejně nic neřekne dle toho co jsi napsala že je to neschopnost rodičů najít jinou cestu.Každý dítě je jiný a na každýho platí něco jinýho a rozhodně to není o neschopnosti rodičů.Pa P.
 Marka, 2 děti 
  • 

Ledový odchov 

(2.3.2006 22:10:07)
Tak sprchu jsem ještě taky nezkusila, i když mi to moje panímáma radila. A to neviděla svojí 4 letou vztekající se vnučku v akci. Když byla taky jednou u babičky dcera bez sebe, kdy nezabíralo ani po dobrém ani plácnutí po zadku, nevěděla jsem tedy kudy kam. Dostala jsem spíš strach, a to měkká nejsem!, že se jí něco přihodí a bude mít újmu po psychické stránce. Pak přišla babička, pak děda a radili mi! Děda jí chtěl dát výprask, aby se probrala. Přestože jsem nevěděla, kudy kam, nikdy bych nedovolila, aby na ní vztáhli ruku. Už jsem zvažovala i ty dobře míněné rady - ledová sprcha - ale neměla bych tu sílu ani odvahu to provést. Přestože máme dost temperamentní dceru. Snažím se to řešit domluvou, což mi je dost často k ničemu. Ale díky za názory, hlavně taky od těch, kteří tento ledový odchov prodělali. Bude to pro mě výstrahou.
 Marka, 2 děti 
  • 

Ledový odchov 

(2.3.2006 22:10:16)
Tak sprchu jsem ještě taky nezkusila, i když mi to moje panímáma radila. A to neviděla svojí 4 letou vztekající se vnučku v akci. Když byla taky jednou u babičky dcera bez sebe, kdy nezabíralo ani po dobrém ani plácnutí po zadku, nevěděla jsem tedy kudy kam. Dostala jsem spíš strach, a to měkká nejsem!, že se jí něco přihodí a bude mít újmu po psychické stránce. Pak přišla babička, pak děda a radili mi! Děda jí chtěl dát výprask, aby se probrala. Přestože jsem nevěděla, kudy kam, nikdy bych nedovolila, aby na ní vztáhli ruku. Už jsem zvažovala i ty dobře míněné rady - ledová sprcha - ale neměla bych tu sílu ani odvahu to provést. Přestože máme dost temperamentní dceru. Snažím se to řešit domluvou, což mi je dost často k ničemu. Ale díky za názory, hlavně taky od těch, kteří tento ledový odchov prodělali. Bude to pro mě výstrahou.
 Petra+D2r. 
  • 

Re: Ledový odchov 

(13.3.2006 23:23:35)
Jen jednou jsem podlehla doporučení tchyně vzteklounka osprchovat. Nikdy se mi tento nápad nelíbil, ale bylo to to poslední, co jsem ještě nevyzkoušla. Tedy, když nadešla chvíle, kdy bylo nejhůř, tak jsem synka popadla a ve vaně osprchovala studenou vodou. Kýžený efekt nejenže se vůbec nedostavil, ale naopak. Záchvat trval daleko déle a nabyl na síle (což jsem si nemyslela, že by ještě mohl). Cítila jsem se příšerně a teď vím, že to byla moje prohra. Broučka jsme potom nemohli dostat minimálně týden do vany a dalo nám to hodně práce než se poprvé v pohodě vykoupal. Ze sprchování našeho vzteklouna jsem tedy nadobro vyléčena. Mějte se fajn.
 Peta 
  • 

Re: Re: Ledový odchov 

(19.3.2006 23:42:14)
Ahoj Petro,Teď jde o to zda jsi ho v afektu třeba svlékla nebo ho nato nějakým způsobem nevědomky připravila.Afekt musíš okamžitě v té situaci co nastane vyřešit.a věř mi já jsem si stím něco prošla a nešlo jen o záchvatový efekt.Měj se hezky ať je líp.P
 jana 
  • 

Re: Sprcha 

(15.5.2008 20:21:43)
můj syn měl v roce a půl takové záchvaty vzteku, že se rozbíhal celý rudý a zpocený proti nábytku a snažil si sám rozbít o cokliv hlavu. nepomáhlo nic, nevšímat si, tak by se asi zabil. všímat si, vztekal se ještě víc. pevně ho držet, to přestal zase dýchat. takže studená sprcha pro nás byla osvobozením, a to jsem ji aplikovala skoro po půl roce, co ty záchvaty dostával a měl je i několikrát denně. od té doby mám klid a jsou to už 4 roky.
myslím, že kdyby jste to zažila, mluvila by jste jinak.
 Skřítek 


oddechový čas 

(28.2.2006 0:20:53)
Ahojky,
nám se docela osvědčila metoda "oddechového času". Zahrnuje to odvedení dítěte z místnosti nebo usazení na židli, nastavení minutky nebo budíku na určitý čas (cca 1 minutu na každý rok věku dítěte, max. ale 5 minut) a hlavně vysvětlení, že musí na určeném místě zůstat, dokud budík nezazvoní. Výhodou je, že oddechový čas funguje oboustranně, tj. oddělí vás od dítěte po dobu, kdy zuří emoce a vášně a poskytne vám i dítěti čas na uklidnění a získání sebekontroly.

Používám to u svého 19-ti měsíčního syna, dávám jej do jídelní židličky, ze které neumí zatím vylézt :-) a vždycky mu hlávně řeknu, proč ho tam dávám a jaké chování od něj chci. Zatím ale máme jen "hystericky řvavé" záchvaty nedoprovázené kopáním, apod...

Jinak to není můj nápad, ale použito z knihy: VÝCHOVA BEZ KŘIKU A POHLAVKŮ z nakladatelství Mladá fronta, od autorů J.Wyckoff, B.C.Unellová. Kniha je tenká a velice dobře napsaná se spoustou příkladů, takže to také zkoušíme.

Přeji všem rodičům pevné nervy, trpělivost a hodně lásky. Mimochodem - vůbec se nám neosvědčilo přitisknutí dítěte do náruče.

Ahojky Zuzka
 denissa 


Re: oddechový čas 

(2.3.2006 9:32:35)
Ahojky Zuzko.
To není špatný nápad,ale u nás je na to již pozdě.Náš synek se vysouká apsolutně ze všeho-jednou se mu to povedlo i z autosedačky.Je mu dva a půl a chce všechno dělat sám-vyklízet myčku,míchat omáčku,zametat, vysávat atd..Když mu něco nechci dovolit tak se začne vztekat a když není moc rozčílený,tak se snažím ho něčím zaujmout.Když je rozčílený moc tak jdu pryč,ale on běhá za mnou po bytě a zuřivě rozráží dveře.
S tou sprchou mi to přijde dost zbytečné a pro dítě ponižující.Někdy jsem o tom už uvažovala,ale potom jsem si představila, jak bych se cítila já, kdyby mi to někdo udělal.
Mlácení hlavičkou o zem už máme taky za sebou,ale už ho to přešlo.Snažila jsem se ho vzít do náruče,když jsem viděla,že si kleká.Někdy jsem to stihla a někdy ne.
Denissa
 Tilinka 


Oddechový čas, stůj a přemýšlej, pevné objetí 

(14.2.2007 0:15:14)
Ahoj Zuzko,
Tebou popsanou metodu oddechového času dělám v podobné podobě jako "stůj a přemýšlej", nebo "až budeš připravený se dohodnout, přijď".
Můj syn má 2,5 roku a je velmi komunikativní, citlivý a při tom všem se snaží o prosazení své vůle. Nechce stát u stěny, natož sedět v klidu a přemýšlet. Běhá za mnou a tam si lehne na zem a pláče, poslední dobou spíš jen tak chroptí. Jsem přesvědčená, že ode mě chce nějakou pomoc, ale nevím jakou. Ptát se ho, Co potřebuješ? nebo Můžu Ti pomoct? nemá význam - neslyší mě nebo v tu chvíli není schopen rozumět.
Zaujalo mě, co´s napsala o pevném objetí - že se vám neosvědčilo. V jakém směru? Můžeš napsat víc? Já jsem pevné objetí praktikovala snad od 7 měsíců tak do dvou let, ale teď už do něj ztrácím odvahu. Můj syn se při něm dostává do ještě většího afektu než při samotném "vztekání".
Co Vy? Jak to vypadalo u vás?
Tili
 kaca 
  • 

chvilky o samote 

(28.2.2006 17:13:58)
Taky jsme to s dcerou resily.Kdyz byla miminko, tak bez uspechu, (celkem logicky), ale tak v roce a pul jsem prisla na to, ze zlobit se a trestat ji nema smysl, tak jsem si vzdycky pocitala do deseti a snazila se zustat klidna, nekdy to bylo dost tezky. pak jsem v nejake knize cetla a kamaradka s dvema strasima holcickama mi to potvrdila, ze tak od dvou let funguje zavirani do pokojiku tam to odborne nazyvali chvilky o samote :o). dulezite je nedelat to v afektu jako trest, ale vysvetlit diteti, ze se ma uklidnit, promyslet si to, rict mu, ze ted potrebuje byt chvilku o samote a az bude chtit byt zase se mnou, tak at prijde. ale nesmi to brat jako trest. opravdu za nim zavrit dvere a nechodit tam a nekomunikovat s nim. v te knizce psali, ze si v tu chvili dite projde asi asi 4 faze, od vzteku po sebelitovani a pod. schvalne poslouchejte, jak se meni zpusob place. me to opravdu zacalo fungovat, dnes je male 2,5 a staci ji rict "myslim, ze potrebujes byt chvilku sama" a odvedu ji do pokojicku, nekdy si jde rovnou sama a malokdy to trva dyl nez 5 minut a vrati se uplne klidna a na to, proc se vztekala zapomene. neni to 100%, cas od casu nepomuze nic, ale vazne se mi to osvedcilo. Do tech dvou let jsem myslela, ze skoncim v blazinci.
Tak vsem maminkam vzteklounu preju hlavne pevne nervy. kaca
 Kast5 
  • 

Záchvaty vzteku- nepodceňovat! 

(28.2.2006 23:30:33)
Nepodceňujte záchvaty vzteku!!! Z jednoho takového se nám málem neprobral. Museli mu dávát umělé dýchání, myslela jsem si, že už se nerozdýchá. Nebylo to jen omdlení, prostě už neměl sílu se sám nadýchnout. Byl to hrozný zážitek, na který nikdy nezapomenu. Radši jsme záchvatům předcházeli. Co šlo, jsme mu povolili. Dneska je sice dost rozmazlený, ale živý!!!!!!!
 Zdeňka +2 
  • 

DVOJČATA 

(1.3.2006 9:14:13)
Přečetla jsem poctivě všechny příspěvky, ale musím přiznat, že o moc moudřejší zatím nejsem. Máme dvojčátka stará 2,5 roku.
Holčička je velmi citlivá a vztekala se mírně, bez agrese a omdlívání, pouze velký několikaminutový křik a hodně slziček při snaze prosadit si svou. Začala asi v roce a půl a vydrželo jí to dva měsíce. Fungovaly všechny doporučované metody - vzít na klín, hladit, uklidňovat, šeptat, fungoval i tzv. "oddech" v pokojíčku, když zrovna nebylo technicky možné nic jiného. Byla jsem velmi důsledná při každém "záchvatu" a dnes je velmi hodná, klidná, usměvavá, ačkoliv je velmi tvrdohlavá, popláče si jen málokdy - a musí být velmi vážný důvod.
Chlapeček se začal vztekat už odmalička - nevím přesně kdy, ale v roce a půl už nám to předváděl docela obstojně. Je velmi agresivní, mlátí hračkama, mlátí mně, tatínka, sestřičku, prostě toho, kdo by ho chtěl zrovna uklidnit - ačkoliv mimo záchvaty vzteku naprosto žádnou agresi neprojevuje. Takto dokáže řádit tak 10x někdy i 20x denně. Žádná metoda, kterou mi dosud někdo poradil nezabrala. Moje maminka, která má po ruce spoustu dobrých rad, žádnou do praxe účinně převést nedokázala. Děti začaly chodit do školky a ani paní učitelky s dvacetiletou praxí nemají žádné řešení. Pouze si stěžují. Tak zatím zkouším ignorovat, částečně uklidňovat, podle situace a jinak čekat, že to stejně jako v případě jeho sestřičky přejde samo. Jenom se bojím, abych něco nezanedbala...
 MONIKA M. 
  • 

Re: DVOJČATA-pokus o radu 

(1.3.2006 14:19:48)
Ahoj, vyzkoušej metodu, o které jsem právě psala výše (příspěvek "Uklidnit, vysvětlit a dívat se při tom do očí"), ale možná, že to pro tebe není nic nového.
 Marťuša,Kryštof 16,Emma 15 


Re: Záchvaty vzteku- nepodceňovat! 

(4.3.2006 23:19:22)
Ahoj, můj syn měl první záchvat vzteku v roce a 3 měsících.Nenadechl se a omdlel, vypadalo to spíš, že je v bezvědomí, byl šedý, zuby pevně stisknuté u sebe.S manželem jsme behem minuty seděli v autě a vezli ho do nemocnice,během cesty se probral.V nemocnici si nás nechali 3 dny, vzhledem k tomu, že jsem byla ve 4.měsíci - nic moc. Absolvovali jsme různá vyšeření, která vedla k vyloučení epilepsie apod., konečná diagnóza zněla afektivní záchvaty. V nemocnici omdlel ještě dvakrát, je fakt, že nejlíp si s ním poradily dětské sestřičky, doktoři, které jsme obíhali s ním být samotní nechtěli. Poradily mi pár triků - postříkat vodou, fouknout do obličeje, roztáhnout ruce...., když omdlí je to prý obrana organismu proti nedostatku kyslíku a vše je OK. Do přibližně 3 let omdlel ještě několikrát, když pláče, okamžitě má modrou, následně šedou barvu a to i teď, kdy jsou mu 4 a půl. Je zajímavé, že dcera je v takovém případě spíš rudá. Bez mučení se přiznám, že se asi podvědomě těchto stavů bojím a taky se jim snažím spíš předcházet než spoléhat na to, že omdlí a nadechne se sám.....Martina
 vladka,dvouleta dcera 
  • 

Re: Záchvaty vzteku- nepodceňovat! 

(17.5.2006 22:08:46)
musím reagovat na Vaši radu,protože mne nejvíc zaujala a přiznám se,že i vylekala.Máme dvouletou dceru-první! Asi proto je rozmazlená(odemne)a dnes jsem dá se říct její otrok.Chce být jen semnou,sama si nehraje,a pokud jí neni vyhověno,tak má záchvaty vzteku.Zkoušela jsem jí sklidnit slovně,plácnutím,ignorací,ale když pak vidím že nemůže popadnout dech tak už se bojím.Proto Vám věřím,co jste si v tu chvíli museli prožít.Pro nějaké ledové sprchy nejsem a tak jí raději vyhovím (pokud je to možné).Už kvůli sobě,protože se to nedá vydržet a pak mám o ni strach,že se nenadechne.Vím,že asi dělám špatně a jen doufám,že z toho vyroste.Hodně slýchám radu,že kdybychom měli druhé,tak by se vše zmněnilo,ale malá je hodně živá,za celý den si nesedne,přes den už nespí,takže na druhé zatím určitě nepomýšlím.
 Hana, dcera Naty 1,5 roku 
  • 

Omdlevani - priserna zkusenost! 

(13.9.2006 15:07:07)
Dobry den,
mame dceru (1,5 roku) a behem poslednich 2 mesicu se stalo, ze asi 3x omdlela, kdyz se silne uhodila napr. o hranu stolu apod. Ale zrovna dnes se poprve stalo, ze se neuhodila, ale dostala zachvat vzteku kvuli zakazane hracce, a jeji reakce byla stejna. Probiha to vzdycky tak, ze reaguje silnym placem, nemuze se znovu nadechnout, zacinaji ji modrat usta. To uz ji bereme do naruce, protoze vime, ze omdli a mohla by si padem ublizit. Ztuhne ji cele telo, ma jakoby krec, zavrati oci. Vypada to opravdu vzdycky jako jeji posledni minuta. Nastesti se po par vterinach opet probere. Je potom vzdycky velmi unavena, umrcena a hodne zpocena. Jinak je velice hodna a spolecenska, ma skvely rezim stravovani i odpocinku, tak nevim, v cem je chyba...? Asi se to ted bude s vekem jen zhorsovat.
 Jarka, dítě2,5roku 
  • 

Jak překonat úzkost a z toho pramenící vztekání 

(1.3.2006 21:04:29)
Zdravím všechny maminky!
Přečetla jsem si téměř všechny příspěvky a jsem o něco klidnější, že problém jak zvládnout vztek a hysterii neřeším jenom já.Zkuste ale poradit, jak zvládnout záchvat vzteku v situaci, kdy tak dítě projevuje strach nebo obavu z něčeho neznámého.Dcera je hodně citlivá a vnímavá, ale na druhou stranu docela temperamentní.Větší záchvatky začala mít tak před cca měsícem, kdy jsme musely na očkování.Nechtěla tam, lehala si venku na zem, křičela..tenkrát jsem asi udělala zásadní chybu, že jsem odešla domů, protože čekárna u paní doktorky byla plná a já neměla nervy na hodinové uklidňování stresujícího se dítěte. Druhý den šel s malou na injekci manžel.Taky mu křičela, ale nemuseli čekat tak dlouho. Od té doby už měla podobné záchvaty víckrát.Jednou před karnevalem(jejím prvním)na který se moc těšila do té doby, než viděla v šatně plno převlečených dětí s rodiči. Začala křičet že tam nechce, hodila se na zem a byla nepříčetná. Vyvlekla jsem ji ven, snažila se jí vysvětlit, že se nemá čeho bát, že tam nemusí jít když nechce...naposledy mi předvedla divadélko když jsem šla něco vyřídit na úřad a jí se tam nelíbilo.Jen jsme prošly dveřma, malá odmítla pokračovat dál, opět se hodila na zem a křičela.Všichni na mě zírali a já nedokázala čekat, až ji to přejde. Vynesla jsem ji ven a tam se jí snažila asi 15minut po dobrém vysvětlit, proč tam potřebujeme zajít. Nepomohlo nic.Po téhle zkušenosti už mám pocit, že vysvětlování nezabírá a je třeba použít jinou metodu, ale jakou, abych své bázlivé dítě ještě více netraumatizovala. Dcera je taky opatrná ve styku s dětma a trochu se bojí cizích lidí, když se např. s někým dám do řeči, to mě hned táhne pryč...
 MONIKA M. 
  • 

Re: Jak překonat úzkost a z toho pramenící vztekání 

(1.3.2006 22:33:42)
Ahoj Jarko! Musíš se cítit určitě zoufale, když chceš malé pomoct, ale nevíš jak na to. Asi tak zuří, protože neumí jinak vyjádřit vnitřní nepokoj nebo obavy, to je jasný. Nemám pro tebe super radu, jen vlastní zkušenost. Když jsem byla malá, tak jsem se rozeřvala hned, jak jsem jen uviděla vstoupit cizího člověka do místnosti, aniž by se o mě zajímal. To vím z vyprávění rodičů. Dokonce jsem jednou utekla od fotografa, to si pamatuji. Dodnes jsem k lidem spíše nedůvěřivá, i když se s tím snažím něco dělat. Povahu ale úplně změnit nemůžeme, jen se snažit, aby to nešlo do extrémů. Asi každý na sobě musí tak trochu pracovat. Na druhou stranu jsem vždycky měla vlastní hlavu a nenechala si vždycky všechno líbit. Takže ti můžu jen z vlastních pocitů říct, abys hlavně nehrála tu její hru a nechala se odtáhnout nebo ji nechávala schovávat se pokaždé do krunýře, zkus ji třeba vzít do náruče a zapojit ji do rozhovoru, ukázat jí, že z lidí, které potká nemusí mít strach, zkus s ní chodit třeba do plavání nebo na cvičení pro mrňousy, prostě ji udržovat v blízkém kontaktu s ostatními, aniž by jsi ji do toho musela dokopávat. Taky vyrovnávat kritiku a pochvaly. Musí se cítit důležitá. Ale nejsem specialista a neznám podrobně tvůj případ, takže nevím, jestli ti to všechno k něčemu bude, tak se drž a pusu malé.
 Jarka 
  • 

pro Moniku 

(7.3.2006 19:54:28)
Díky Moniko za rady. Taky si myslím, že by měla malá být v kontaktu s dětma. V dětském centru jsem zatím nebyla. V létě jsme si vystačily s chozením na dětská hřiště. Byla tam ráda, ale musela jsem vždycky stát metr od ní nebo ji držet za ruku. Teď v zimě je to horší, protože dětí venku moc nepotkáváme.Budu muset něco vymyslet.
Ještě k tomu vztekání jak jsem psala. Na ten úřad jsem šla druhý den znovu. Dcera slibovala, že tam bude hodná, ale jakmile jsme tam vešly, situace se opakovala. Tentokrát jsem však byla připravená vytrvat. Nechala jsem jí tam křičící s tím, že jdu kam potřebuju a buďto půjde se mnou nebo tam zůstane ležet a křičet. Na chvíli jsem docílila ještě většího kraválu, ale poté se uklidnila a šla se mnou.Asi musím být v podobných situacích tvrdší, má to větší efekt.
 Viki JANOVA,,ADA2,5 
  • 

Re: Nevim co ocekavat 

(2.3.2006 18:05:48)
Mam syna ktery ma 2,5 roku .Je velmi vzdorovity a kdyz mu neco nerozumim tak se dokaze velice vzteknout.Ve vzteku hazi ruzne predmety.Chodime do rodineho centra kde chce hracky vsech ostatnich a marne mu vysvetluju,at si pujci neco jineho.Ve vzdoru a vzteku mi casto i da facku a ja se pak stydim,az zcervenam .Poradte prosim.
 Viki JANOVA,,ADA2,5 
  • 

Re: Nevim co ocekavat 

(2.3.2006 18:05:48)
Mam syna ktery ma 2,5 roku .Je velmi vzdorovity a kdyz mu neco nerozumim tak se dokaze velice vzteknout.Ve vzteku hazi ruzne predmety.Chodime do rodineho centra kde chce hracky vsech ostatnich a marne mu vysvetluju,at si pujci neco jineho.Ve vzdoru a vzteku mi casto i da facku a ja se pak stydim,az zcervenam .Poradte prosim.
 *Niki* 


Re: Re: Nevim co ocekavat 

(5.3.2006 11:09:09)
Možná nejsem ta pravá na radění, protože můj dvouletý kluk agresivní není... je spíš lítostivý. Myslím ale, že agresivita dětí se nemá tolerovat, vůči nikomu, zvlášť proti rodičům! Ty musíš být ten pevný bod, na základě kterého si děcko utváří obraz o celém světě a když budeš slabá a necháš se bít, bude se tak chovat i k ostatním. Jaký je tvůj manžel? Já nechci dělat chytrou, jen třeba jestli to někde nevidí... nebo v televizi. Nemám ráda mocenské boje a zápasy rodičů s dětmi, ale když s tebou dítě takhle bojuje a zkouší, nesmí vyhrát - on musí vidět, že jsi silnější než on! Ne že bys mu to měla vrátit... spíš pevně chytnout ruce a i kdyby si hlavu uřval a bojoval jako lev (to bude¨), nepovolit, dokud neskončí. A být na něj hodná, mazlit ho, ale když něco rozhodneš, nepovolit, i kdyby sebou švihnul na zem. Děcko nesmí nikomu ubližovat. Rodiče a děti můžou být kamarádi, musí se respektovat a dávat si prostor, ale ty jsi ta, kdo má zodpovědnost, proto jsi ta, kdo má poslední slovo. Myslím, že dětem se může povolit hodně, ale vždy jen v rámci toho, co unesou. Nemůžeš nechat děcko, aby určovalo pravidla, jak se k sobě mají lidi chovat.
Takže ti přeju hodně síly, lásky a trpělivosti, abys mu ukázala lepší cestu než kterou si zatím zvolil sám a bohužel špatně...

Měj se:-)
 Viki Janova,Ada 
  • 

Re: Re: Re: Nevim co ocekavat 

(5.3.2006 19:07:46)
Moniqe dik za radu.Jsme normalni rodina,ktera miluje sveho syna.Manzel mi nosi kyticky a je spis romantik.Na agresivni filmy se taky nedivame.Sledujeme krtecka a ucime se z knizek.Mozna prisnejsi bych mohla byt.Ale samozrejme to placnuti na zadek taky prijde.Drz se Viki.
 Alice 
  • 

Re: Re: Nevim co ocekavat 

(19.3.2006 17:21:17)
Všem bych doporučila úžasnou knihu, která se jmenuje "Problémové dítě v rodině a ve škole" , vydal Portál.
Mimo jiné se tam lze dočíst poměrně účinnou radu na malé násilníky nebo sebedestruktory.
Ve chvílích klidu (samozřejmě opakovaně, do té doby, než to dítě pochopí) si má rodič pokusit s dítětem domluvit "pravidla pro záchvaty". Ta mohou být samozřejmě v každé rodině odlišná, al e základem je něco ve smyslu "Ano, vím, že tě některé věci dokážou pořádně rozčílit. Když jsi rozčílený a naštvaný, můžeš křičet a plakat, ale v žádném případě nesmíš ubližovat ostatním, ani sobě."

Všem přeju z celého srdce co nejméně záchvatů!
 Peta 
  • 

Re: Jak překonat úzkost a z toho pramenící vztekání 

(19.3.2006 23:59:37)
Ahoj Jarčo,myslím si že by mělo nastat jiný řešení.Nám říkali že určitý druh afektu se může řešit i štípnutím do ucha kde jsou akupunkturní body a dítě se probere.Nám to nezabralo pomohlo polití vodou v tom momentu jen chrstnout třeba z minerálky co máš u sebe.říká se že šok vyléčí šokem.p
 PlKarla 


Vztek 

(2.3.2006 6:49:24)
Zrovna když tohle píšu,má mladší dcera se vzteká.Je mentálně zaostalá a je jí 6 let.Když není něco po jejím tak se vzteká tím stylem že začne brečet,ale bez slz.Vydrží to klidně i celo hodinu.Už si stím nevím rady.Poslední dobou ztrácím trpělivost.Nechávám ji v pokojíčku ať se vyvzteká,ale už opravdu nemám sil.Ona totiž vědomě zesiluje.V jednu chvíli už to vypadá,že končí,ale sotva nabere trochu sil,jede nanovo a hlasitěji.Tyto záchvaty má několikrát za den.Prostě pokaždé,když se jí něco zakáže,když ji napomenu apod.Je to nepříjemné i proto,že kolikrát ruší starší dceru při učení.
 Lenka s Martínkem 


Taky mám doma malého vzteklouna!!! 

(11.6.2007 21:01:15)
Je to děs.Martínek má minimálně 4 záchvaty vzteku za týden.Chvilkama nevím co dělat.Zkusím se teď řídit tímto článkem a uvidíme.
 Bibískové 


Re: Taky mám doma malého vzteklouna!!! 

(23.7.2007 20:22:12)
Náš malý (19měs.) má záchvaty od 10. měsíce, kdy jsme byli na očkování, u doktorky poprvé ztratil vědomí, byla to chvilička, ale pro mne šíleně dlouhá doba, kdy nabíral na pláč, ale nerozplakal se, jen měl otevřenou pusinku, nemohl dýchat a zmodral a na chvíli omdlel, doktorka ho proplácávala po tvářích, ale on vůbec nereagoval, pak se opět postupně rozdýchal, ale já již myslela, že odchází, že umírá... MOžná 20 sekund bez dechu a šíleného ticha a pak mdloba. Takže pokud tu někdo píše, že by nikdy nedopustil to, aby mu dítě šlo až do bezvědoví, nedokáže si představit, jaká chvilka vzteku k tomu stačí. Doktorka nás poslala na neurologii, kardio, vše o.k. - diagnoza afektivní záchvat. Od té doby máme pravidelně tyto záchvaty (někdy 1x týdně, někdy častěji), snažíme se s manželem omdlení předcházet, radili foukání do pusy, poplácání, sprcha, postříkání rozprašovačem, nic z toho moc nefungovalo, nejvíce opravdu funguje to pevné objetí ode mne-mámy. Nechat ho v místnosti samotného a odejít už jsem také zkusila, omdlel, slyšela jsem hroznou ránu a běžela tam se strachem, co se mu stalo. Jsem s ním téměř stále, takže nejlépe poznám, kdy to na něj jde, musí se reagovat hodně rychle, ale i tak občas je ten záchvat až do bezvědomí. Poslední týden je to horší, v sobotu měl jen za dopoledne záchvaty 4, včera 2, dnes 2, jen mu jde např. manžel umýt ruce po jídle, nebo si zkouší sundat ponožky a nejde mu to, dám ho do postýlky na spinkání, chci, aby jedl v židličce a ne v obýváku lítal s rohlíkem, rozzuří ho to, není agresivní, ale nedokáže to zkrátka rozdýchat. Teď je těch záchvatů více a je mi z toho smutno, chtěla bych metodu, jak tomu zabránit, hledám chybu u sebe, ve výchově, je to naše první dítě, ale fakt nevím. Jinak je to velmi komunikativní, vnímavý, veselý, stále vysmátý a živý človíček, okolí nedokáže věřit tomu, že by tak pohodové dítě mohlo něco takového udělat. M.
 Eva21546 


Re: Taky mám doma malého vzteklouna!!! 

(7.10.2007 18:42:36)
Ahoj, nechceš zkusit nějakého léčitele? Uvztekanost souvisí, tuším, s játry.
Prý je taky velice důležité reagovat klidně a neustoupit v příčině vzteku. Prý to dělají vědomě, aby upoutali pozornost a prosadili si svoje.
Máme v rodině tyto záchvaty, pomáhá jim strčení do vany. Jestli dělají nějakou výchovnou chybu nedokážu posoudit, možná jsou krapet přísnější a dost tam vládnou ženy:-). Ale mají to už 2. generaci, třeba je to dědičné, jen nevím, jestli je dědičný způsob výchovy, nebo způsob vztekání:-).
Držím palce. Eva
 Škeblička&Sisík 11,5měs. 
  • 

PORADÍTE MI NĚKDO? 

(14.8.2007 21:28:30)
Ahojky,mám skoro roční holčičku a trápí mě vztekáním.Začala kolem 10měs.Jakmile ji musím dát do postýlky,nebo odněkud přemístit nebo jí něco vzít a ona nechce,prolomí se do oblouku,praští sebou dozadu a řve,až se celá zpotí a zfialoví,klidně 2 hodiny.Nepomáhá stisknout ji,rozptýlit,domluvit,vynadat,plácnout,ignorovat,ani studená sprcha..můžete mi někdo poradit na mail poison_girl@centrum.cz?Díky:)
 Škeblička&Kapřík 11,5měs. 
  • 

PORADÍTE MI NĚKDO? 

(14.8.2007 21:28:31)
Ahojky,mám skoro roční holčičku a trápí mě vztekáním.Začala kolem 10měs.Jakmile ji musím dát do postýlky,nebo odněkud přemístit nebo jí něco vzít a ona nechce,prolomí se do oblouku,praští sebou dozadu a řve,až se celá zpotí a zfialoví,klidně 2 hodiny.Nepomáhá stisknout ji,rozptýlit,domluvit,vynadat,plácnout,ignorovat,ani studená sprcha..můžete mi někdo poradit na mail poison_girl@centrum.cz?Díky:)
 Eva21546 


vzteklounka "začátečník" 

(7.10.2007 18:44:12)
Ahoj, Lucinka (1,5) je "vzteklou začátečník", vzteká se jen málo, proti tomu, co tu některé maminky popisují.
Jak reagujete, když se vztekají, je jim něco nejde, pomůžete nebo je necháte? Eva
 Iva,dcera 14m 
  • 

Poraďte mi prosím....  

(12.12.2007 11:12:35)
Dobrý den, již delší dobu si v některých situacích nevím rady. Moje dcera měla nedávno rok,ale vztekat se umí báječně.Kdy se nejčastěji vzteká: když po ní chci něco,co ona nechce.Nejsou to žádné závratné požadavky...jen jsem s ní začala chodit například do cvičení.Moc se jí to tam líbí,ale nechce cvičit s ostatními.Je naprosto nebojácná,pohybově nadaná,ale svéhlavička.Začně se tak vztekat,že není slyšet vlastního slova,kope kolem sebe atd. Co mám dělat..? Jak se v této situaci zachovat? Není to trochu brzo? Její vrstevníci tyto problémy nemají?
Děkuji moc Iva
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Poraďte mi prosím....  

(12.12.2007 11:21:28)
Když nechce cvičit, tak tam prostě nechoď, ne? Co by jí v roce věku mohlo utéct?

Sorry, ale tohle prostě nechápu - takhle se podle mě VYTVÁŘÍ problémy.
 Iva,dcera 14m 
  • 

Re: Poraďte mi prosím....  

(12.12.2007 11:31:28)
Taky jsem nad tím uvažovala, jen si nejsem jistá zda právě to by nebyla chyba.Pokud se jí nebude chtít spát a bude mi řvát, tak ji samozřejmě nechám lítat? Nebo pokud si nebude chtít čistit zoubky, jíst atd.není to jen o cvičení a organizované činnosti. Nechodit někam,nechat být... není rada.To je pohodlnost.PROMIŇ
 Sylvie 


Re: Poraďte mi prosím....  

(12.12.2007 12:00:42)
Ivo, to není pohodlnost. Prostě jsou věci důležité, méně důležité a nedůležité. Pokud by se mi dítě vztekalo, že nechce k doktorovi, má celkem smůlu, tam s ním nechodím pro srandu králíkům. Pokud by se mi vztekalo, že ho nebaví nějaká zájmová činnost, tak to nechám plavat, nebudu přeci roční dítě nutit do nějaké kolektivní činnosti, která vlastně pro něj ani není důležitá, protože existuje spousta jiných aktivit, které mu mohu nabídnout. Nemluvě už tedy o tom, že nechat dítě na cvičení se vztekat, je bezohlednost vůči ostatním dětem a rodičům.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Poraďte mi prosím....  

(12.12.2007 12:20:25)
Souhlasím se Sylvií a Jenou. Rušila jsem cvičení v Sokole pro moji tříletou, protože se ukázalo, že ještě stále nemá ráda kolektivní činnosti, zejména cvičení. A třeba na společné zpívání a ukazování říkanek musí znát danou skupinu nejméně pět dní (zkušenost z týdenních pobytů). Dej jí prostor v tomhle, stanov pevné hranice ve věcech důležitých, ono se ti to vyplatí.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Poraďte mi prosím....  

(12.12.2007 12:29:23)
Ivo, napsala jsem "Co by jí v tomhle věku mohlo utéct?"

Chození k DR je potřeba, ale chození na cvičení nikoli.
 Iva,dcera 14m 
  • 

Re: Poraďte mi prosím....  

(12.12.2007 13:10:36)
Je to pouhé slovíčkaření. Nechci se zamotávat...každý přidá něco svého a ve výsledku z toho vznikne zcela něco jiného. Nebudu tu polemizovat o základních potřebách dítěte. To je zcela na 1. místě...Usínáme po pohádce samostatně bez mé přítomnosti (ve své postýlce..sama si do ní vleze)Koupeme se v 18.30 a to jde taky samostatně..když řeknu "jdeme se koupat". Snídá sama ve stoličce, jindy ji krmím a ona se pokouší nabírat jídlo lžičkou.Když jí oblékám, tak mi pomáhá..dá ruce nahoru, pastavujmemi nohy při obouvání botů atd.Takže v tomto základním nemáme problém.Hra dítěte je pro mne taky základní, o tom nebudu diskutovat, bohuželji nebaví sedět a stavět kostky, navlíkat kroužky, provlékat sýr...přesněji nebaví jí to tehdy,pokud jí to nabídnu já nebo někdo jiný..To se pak začně vztekat.To, že mi to dělá doma naštěstí nikdo nevidí.Co ji baví vždy jsou právě říkadla, písničky a tanec.V jednom pravdu máte,není potřeba dítě na sílu nutit...ne však v tom,že s ní dělám nepotřebné činnosti.Jsou to hry vhodné pro její věk.Jistě si to umíte představit a každá z vás se se svými dětmi také takto hrála.Buď v kolektivu nebo mimo něj.A jak je hra pro dítě důležitá víte určitě také. Samozřejmě ji nestavím na stejnou příčku se zdravím apod.Máte však pravdu..tempo snížíme. S pozdravem Iva
 Semulda 
  • 

křeče a projev nevole - prosim o radu 

(18.12.2008 22:54:54)
Mám 15 měsíční dítě, které při nespokojenosti a nevoli (něco mu nejde jak chce, nemůže to, co chce apod.) zatíná pěstičky ohlé v loktech a zatíná i obličeji v křeř a rudne a hlasivkama vydavá tlačivý zvuk. Nemáte někdo podobnou zkušennost? Díky.
 Maicky 


Vzteká se, až přestane dýchat.. 

(1.4.2009 14:06:09)
Prosím Vás o radu... Naší Danielce je 23 měsíců a v poslední době se často vzteká. Když začne brečet, tak mi příde, že se zebe ty slzy vysloveně nutí a pak začne lapat po dechu a po chvíli zčervená a přestane dýchat. Reaguji tím stylem, že ji chytnu a trochu s ní zatřesu, ona chytne dech a pak ji v náručí uklidnim. Jenže jsem se dozvěděla, že by se s tam malým dítětem nemělo třást, mohl by se prý poškodit mozek. Mohu se zeptat, zda s tím máte některá zkušenosti a za jak dlouho u Vás takovýto styl projevu vzteku odezněl? Někdo mi radil ledovou vodu, někdo ať jí třepnu třeba proutkem. Prej léčba šokem je nejlepší.. Děkuji za rady.
 Rapiti 


Re: Vzteká se, až přestane dýchat.. 

(1.4.2009 14:28:29)
Ledová voda? To je nesmysl. Na mě rodiče používali teplou sprchu - nešlo o trest ale o snahu, abych začala normálně dýchat. Bylo to účinné. Jen si dnes myslím, že kdyby projevili včas trochu empatie, nemuselo docházet k těm záchvatům vzteku tak dlouho a často.
 Maicky 


Re: Vzteká se, až přestane dýchat.. 

(1.4.2009 19:02:13)
Věřte mi nebo ne, ale já se opravdu snažim jí porozumět co nejvíc. Věnuju jak nejvíc mohu, hrajeme hry, čteme knížky, skládáme skládačky, koukáme na pohádky a já nevim co ještě jiného. Někdy ale vyskočí jak čertík z krabičky a z ničeho nic se začne vztekat nebo si zlost vybíjet na psovi, v tu chvíli jí vysvětluju, že se to nedělá(vysvětlování většinou nezabere a vztek se zvětší), pak si jí tedy přestanu všímat a čekám, až se uklidní, ale v tu chvíli začne řev a řev a řev... :-(
 10.5Libik12 


Re: Vzteká se, až přestane dýchat.. 

(1.4.2009 20:12:00)
Zavolej na linku bezpečí a povyprávěj jim to.
Buď je to nezvládající hysterka nebo tyranka, obojí je blbě.
 amálkaZ 


Re: Vzteká se, až přestane dýchat.. 

(1.4.2009 21:25:08)
Libiku-plácáš naprostý kraviny.Hysterie nemusí mít nutně pejorativní nádech,to může být prostě diagnoza.
S kecama o tyrance jdi někam.děti mám tři,každý je individualita a je třeba k nim tak přistupovat. Laryngospasmus-křeč hlasivek v důsledku třeba hysterický ataky je prostě fakt.jestli ty kecy tedy o hysterce a tyrance bylyna mě...
 Maicky 


Re: Vzteká se, až přestane dýchat.. 

(9.4.2009 8:21:10)
Libik: Tyhle diskuze jsou od toho, aby si maminky pomohly a ne aby se tu urážely a byly ironický. Pokud to nechápeš, pak sem žádné příspěvky nepiš. ~Rv
 amálkaZ 


Re: Vzteká se, až přestane dýchat.. 

(1.4.2009 19:38:18)
Maicky-moje dcera to taky dělala. Je to drobet hysterie,ale když přestane dýchat je nutný něco udělat-fouknout na ni,tlesknout,plácnout do zad-skutečně vytvořit nějaký podnět,šok.I dospělý trpící hysterií můžou přestat dýchat-tam pomůže třeba facka.V tu chvíli totiž dojde ke křeči hlasivek,která poleví tím podnětem.

ono se to zdá legrační,ovšem moje dcera v těhle záchvatech skutečně modrala,pusu otevřenou dokořán,vytřeštěný oči-u nás se osvědčilo bouchnout do zad,někdy i víckrát...~;((
 Maicky 


Re: Vzteká se, až přestane dýchat.. 

(9.4.2009 8:18:06)
amalko, děkuju :-) Už jsme na to přišli :-) byla jsem s ní pro jistotu na vyšetření na neurologii a tam nám paní doktorka řekla, že je to klasická dětská puberta od dvou do čtyř let. U každýho trvá jinak a projevuje se taky jinak. A zabírá u nás třepnutí přes zadek. Nesmim jí prej dát najevo, že mě těma jejíma záchvatama dostává do úzkých a je to asi pravda. Když jí nedam nic znát a třepnu jí přes zadek, tak v tu ránu je klid, trochu si pobřečí a je to :-) Tak jsem ráda, že je to u nás už tak nějak v pohodě. Už to dělá míň a míň. Ale jinak opravdu děkuju za radu :-) A nejsi tyranka ani hysterka. :-)~;)
 Kinga, 3děti 
  • 

Re: Vzteká se, až přestane dýchat.. 

(21.4.2009 14:42:47)
Máme dvouletého kloučka, který nám předvádí tyhle respiračně-afektivní záchvaty, jak to nazvala neuroložka. Prý to do tří let odezní. Tiše v to doufáme. Jsou chvíle, kdy se snažíme synka probrat z bezvědomí třikrát denně. Dříve to uplatňoval jako způsob vydírání. Byl to souboj, kdo z koho. Na radu doktorky jsme zachovávali klid a snažili se ho ze záchvatu vytrhnout dříve, než přestal dýchat. Nyní se již nesnaží nad námi zvítězit. Ví, kdy "ne" myslíme vážně a respektuje to. Ale záchvaty neustaly. Vyvádějí ho z míry jeho vlastní neúspěchy, bohužel naše včasná reakce se často nemůže dostavit, protože před tím ani pořádně neřve a rovnou přestane dýchat. Časem také přestal reagovat na naše podněty. Nestačilo ho plácnout, fouknout mu do obličeje apod. Když držíte v náručí promodralé, bezvládné tělíčko, strčíte ho i pod tu vodu. A ne vždy dítě začne samo dýchat, když omdlí. Nemyslím si, že je studená sprcha nebezpečnější, než dítě v bezvědomí třikrát denně. (Pokud to nezpůsobí další šok.)Opravdu tedy doufáme, že tahle forma vzteku ho už brzy přejde. Dceři stačilo řvát a válet se po chodníku. To byly klidné časy...
 Iveta 


steká se až usne 

(4.12.2010 13:48:10)
Prosím o radu.Mám 6.měsíční holčičku a ta se začala ve 2.měsíci stekat.STEKÁ se tak že až jako omdlí a nebo je potom unavená.
Vždy to nastane když je unavená a má jít spat nebo asi když se nudí.U doktorů jsme byly vše v pořátku,ale bojím se aby něco nezačlo.Skoušely jsme foukámí na obličej,studený hadřík .ale nic nepomáhá.Může mi někdo poradit jak na mImča aby jak začne se stekat tak to přerušit.Moje první dcera to měla také ale aš po 1.roku a pak to samo odeznělo.Tak mě také zajíma kdy to malej asi přejde.PROSÍM PORAĎTE DĚKUJI!!!!!!
 Iveta 


steká se až usne 

(4.12.2010 13:48:19)
Prosím o radu.Mám 6.měsíční holčičku a ta se začala ve 2.měsíci stekat.STEKÁ se tak že až jako omdlí a nebo je potom unavená.
Vždy to nastane když je unavená a má jít spat nebo asi když se nudí.U doktorů jsme byly vše v pořátku,ale bojím se aby něco nezačlo.Skoušely jsme foukámí na obličej,studený hadřík .ale nic nepomáhá.Může mi někdo poradit jak na mImča aby jak začne se stekat tak to přerušit.Moje první dcera to měla také ale aš po 1.roku a pak to samo odeznělo.Tak mě také zajíma kdy to malej asi přejde.PROSÍM PORAĎTE DĚKUJI!!!!!!
 Mary, kluci 9 a 1,5 let 
  • 

Nemoc doprovází záchvaty vzteku 

(16.3.2013 13:07:59)
Menší syn je poprvé nemocný ( pominu-li rýmu nebo růst zoubků) a při této příležitosti se objevily první záchvaty vzteku. Sebemenší negativní podnět a synátor začne brečet ( což se stupňuje), hází s sebou, hází věcmi, bije hlavou do nábytku nebo zdi a dokonce i mě nebo toho co je nejblíž. Poprvé šok, podruhé zmatenost, po třetí zoufalství a obava, jak to bude probíhat dál. Stále doufám, že tyto stavy souvisejí s tou nemocí a pak se zase vše urovná a bude zlatíčko jako předtím.
A co zatím zabralo? Odnesla jsem syna na jiné místo než kde se začal vztekat. Cestou jsem si vysloužila dobře mířenou hlavičku, což mě vytočilo a plácla malého přes zadek. Co následovalo? : ještě větší řev a zmítání. Pak jsem zkusila pevné objetí a tiché konejšení. Nic, vzpouzel se čím dál víc. Poslední zbytky nervů jsem vložila do toho, že jsem prcka odložila na postel ( staršího syna požádala, aby dohlédl a to, aby se vztekloun nezranil) a odešla. Pět minut řevu a pak?......ticho. Malý se uklidnil, sám přišel zpět mezi nás a když jsem rozevřela náruč, přišel se pomazlit a dokonce jsem dostala i pusinku. Všem maminkám vzteklounů přeji pevné nervy ( sama bych potřebovala větší zásobu), co nejméně záchvatů a když už, tak dobrou intuici, aby každá z nás našla ten nejlepší recept na podobné situace.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.