Bob | •
|
(22.2.2006 8:50:32) Jestli jsem to správně pochopil, držíš na eskalátorech kočárek shora. Občas v metru vídám maminky, které tak jezdí. Nikdy to nedělej! Kdyby schody zastavily nebo ti i jen vyklouzla rukojeť, dopadlo by to strašně. Podpírej kočárek zásadně zdola.
|
Jana, dva kluci (1999,2000) | •
|
(22.2.2006 10:12:46) Jo, jo, je to tak, jak říká Bob. Taky jsem to tak dělala. Taky jsem jednou z hrůzou zjistila, že v přepravním řádu metra je údajně psáno, že kočárek po eskalátorech můžou dopravovat pouze 2 dospělé osoby (jedna nad ním, druhá pod ním). Vynadala mi paní dozorčí..... :-) A už jsem se tu myslím jednou zmiňovala o příhodě, kdy mi na prosbu o pomoc (stojíc nad schody do metra s kočárkem) starší pán odpověděl "A s čím jako?". Z toho plyne, že vaše prosba musí být perfektně formulovaná s konkrétními údaji, aby jí všichni porozuměli :-) No, zážitků z dopravy mám mnoho, lidé jsou různí. Ale že by to byla takové katastrofa, že bych brečela manželovi do telefonu, to zas ne. Ale hormony dělají své.....
|
Sam+3 kousky |
|
(22.2.2006 14:03:55) Ale nic ve zlém, vypadá to, že problémy maminek s kočárky se vůbec nezměnily:-( V metru jsem s kočárem jela asi 2x - jezdicí schody-hrůza, hlavně jsem se bála najet na ně, pak už to šlo. Ale raději jsem (pokud to nebylo nutné) zůstala na ČM a do centra vůbec s kočárem nejezdila. Ale já nejsem z Prahy. Kamarádka z Prahy se kočárem do metra stále bojí.
Ochota pomoci - stejná zkušenost - nejlepší asi mladí lidé -studenti a studentky (pak, že je naše mládež zkažená:-) a také Ti ošuntělí pánové (Ukrajinci, bezďáci apod..) Pánové v oblecích dělají, že jsou neviditelní -ALE celkem je chápu, mají oblek za pár tisíc a když je venku hnusně(mokro, blátivo) -představa, že bych v drahém obleku pomáhala s kočárem, který má zablácená kolečka -asi bych si to, být jimi, také rozmyslela. Ovšem úplně neochotné a někdy i nepříjemné jsou dámy okolo 40-60 let. Toť má zkušenost.
Vydrž, bude líp:-) Hlavně se z toho nestresuj.
|
jana, dvouleta dcera | •
|
(22.2.2006 21:52:05) mam uplne stejne zkusenosti a resila jsem je tak, ze jsem si o misto vzdycky rekla, i kdyz jsem jeste byla tehotna a metrem jsem s dcerou jezdila zasadne s satkem, nedam na nej dopustit. reakce lidi na mimin ko v satku jsou vesmes kladne ale i tak jsem si casto musela o misto k sezeni rict. s oblibou jsem zadala hlavne ty postarsi nabrucene pany a ani jednou se mi nestalo, ze by se nejaky nezvedl. jak se rika, lina huba, holy nestesti....
|
|
jana, dvouleta dcera | •
|
(22.2.2006 21:52:19) mam uplne stejne zkusenosti a resila jsem je tak, ze jsem si o misto vzdycky rekla, i kdyz jsem jeste byla tehotna a metrem jsem s dcerou jezdila zasadne s satkem, nedam na nej dopustit. reakce lidi na mimin ko v satku jsou vesmes kladne ale i tak jsem si casto musela o misto k sezeni rict. s oblibou jsem zadala hlavne ty postarsi nabrucene pany a ani jednou se mi nestalo, ze by se nejaky nezvedl. jak se rika, lina huba, holy nestesti....
|
jana,1 dítě | •
|
(26.2.2006 20:34:52) Já nevím, šátek nepoužívám, ale zažila jsem opačné reakce. Že maminky jsou vyčůrané a nosí dítě v šátku aby si sedly.Že kdyby měli kočárek bylo by to jednoduší, takle "žebrají " o místo
|
Blanimour |
|
(27.2.2006 12:52:06) S šátkem mám výborné zkušenosti - i když je dceři už rok, kočár používám jen hodně málo. A za tu dobu se mi stalo pouze jednou, že jsem nastoupila do autobusu a nikdo se nezvedl, jinak je to v pohodě. Naopak s kočárkem jsem problém v MHD zažila skoro pokaždé. Ale jsou opravdu i výjimky, které překvapují. Kromě již zmiňovaných Ukrajinců musím vyzdvihnout ještě romské muže všech věkových kategorií - ty jsem nikdy ani nemusela žádat, vždycky se velice ochotně nabízeli sami.
|
|
|
|
Helena | •
|
(23.2.2006 7:29:05) Tak to já jsem tři měsíce po narození dcery opět nastoupila na vysokou a protože doma jsem žádný hlídání něměla a hlavně chtěla malou pořád kojit, vozila jsem jí skoro denně z okrajíčku Prahy do centra sebou. Vždycky autobus, metro, tramavaj. Teda nejradši jsem měla metro, protože to jsem zvládala nejlíp. Eskalátory jsem časem měla v malíčku tak, že jsem i jízdu dolů s předchozím otočením se a zacouváním na ně zavládla bez brždění proudu lidí za mnou. Při přestupu v metru je většinou výhodnější ne přestupovat, ale úplně vystoupit z jedné trasy a nastoupit jinudy do té druhé trasy. Tam kamenné schody většinou nejsou. Blbý byly ostrůvky tramvaje, tam jsem před sebou jen řvala ZDOVOLENÍM, abych mohla projet. Ale vcelku jsem celej ten rok, co byla malá na velký kočárku, procestovala v pohodě. Ale to už tak asi u studentek-matek bývá, že mají tolik jiných problémů, že nějaký cestování je nevytáčí. Aspoň u těch, co jí znám.
|
|
Jana | •
|
(3.3.2006 11:29:46) Nevím, kolik je Vám let, ale jste zřejmě mladá. Směřuji k poznámce o starších ženách. Pomoc s kočárkem se totiž také samozřejmě odvíjí od zdravotních možností daného člověka. Bude mi 50 i mému manželovi. Jak vidíme kočárek u zastávky, přecházím raději k jiným dveřím. Manžel - má problémy se zády, někdy téměř pro bolesti nevstane třeba 2 dny. A já po několika gynekologických operacích po porodech mám zakázáno zvedání těžkých věcí - plastika zadní a přední stěny , zpevnění močového měchýře apod. A váha kočárku a dítěte do schodů dopravního prostředku dá zabrat. Kolik podle Vás váží? Při odsuzování lidí k tomu přihlédněte a vzpomeňte si na to, až Vás někdo v 50-60 bude takto posuzovat.
|
|
|
Majka, děti 7 a 11 let | •
|
(23.2.2006 8:38:53) Ahoj všechny smutné maminky s kočárky,
určitě vám neřeknu novinku, ale kdyby přece jen: existují oázy pro všechny utrápené matky, které mají stejný pocit, jako kdysi já, že jejich děti a jejich kočárky silně překážejí. Jsou to přece mateřská centra. Nevím, odkud je autorka článku o kočárcích (od nás z JM asi ne, i když tu taky máme Centrál Park, neochotné nebo nepříjemné matky - např. řvoucí a kouřící, a samozřejmě metro bez výtahu), ale nepochybuju, že něco v blízkosti najde. Trošku si připadám hloupě, jestli vysvětluju něco, co znáte - ale pro zatím neznalé: mateřské centrum není, probůh, žádná instituce, kde by vám "zkušené sestry" či jiné pracovnice dávaly rady typu "maminko, to musíte tohle a tohle..". Nikoliv! Je to opravdu místo pro setkávání rodičů na mateřské, tj. i tatínků, babiček apod. s dětmi (a dokonce i bez nich), vedené dobrovolně dalšími maminkami. Pokud se odvážítě vstoupit, garantuju vám skoro na 100 %, že tam najdete velkou hernu pro batolata, koutek pro miminka (přebalovátko, postýlka,...), sezení pro mamči + kuchyńka. Kočárky mají obvykle přístup až do předsíňky, kde klidně můžete nechat spící miminko. V našemv MC Domeček - tedy v bývalých prostorách - jsme dokonce měli i terasu (takovou tu přízemní, školkovou), kde nám děťátka spinkala a my jsme zatím byli vevnitř na kafíčku.
Koho nebaví jen tak sedět a krafat, určitě najdë pro sebe i svou ratolest činnost - mateřská centra obvykle nabízejí různá cvičeníčka pro rodiče s dětmi, kreslení, zpívání, jazyky, pro maminky keramiku nebo paličkování atd.
Zřejmě vám to nepomůže při cestě do metra, ale jinak tam najdete zpřízněné duše a po pár návštěvách dokonce možná i kamarádky. Moje zkušenost je taková, že jsem v Domečku nalezla jiné a mnohem sympatičtější bytosti, než jsem mohla na Jižňáku běžně vidět a slyšet. Omlouvám se za jakousi "nadřazenost", ale opravdu mne netěší vysedávat na pískovišti s matkami, které na sebe vzájemně pokřikují, dětí si skoro nevšimnou a probírají buď intimní život svých kamarádek, veškeré televizní seriály nebo reality show či slevy v katalozích. Ne, nejsem matka - intelektuálka, taky si ráda prohlížím zboží v letácích a Tv rovněž nezavrhuju , jenže: v Domečku jsem hrála dětem na klavír a zpívala s nimi, zapojila jsem se do jazykových kurzů a jen tak mimochodem nacházela pro své děti docela dobré kamarády. A tím jsem jim, doufám, dala o něco víc.
Přeju vám, abyste překonaly problémy s kočárky a, pokud vás moje žvatlání o mateřském centru zaujalo, taky vám přeju odvahu vstoupit do něčeho takového. Vyplatí se to. Kde hledat? Přece na Rodině - hlavní strana!
Majka
|
|
kristyna | •
|
(27.2.2006 8:33:29) Já také nemám špatné zkušenosti. Snad jestě nikdy za 9 měsícu mi nikdo neodřekl pomoc. Jezdím raději tramvajemi protože bydlím celkem v centru. očas mám stres z toho, zda bude v tramvaji někdo kdo mi pomuže nebo budu muset jet na konečnou, většinou se však snažím být klidná a nechat to osudu. :-) Je ale pravda že si o pomoc z 90% říkám a nebojím se oslovit i ty kteří sedí, otáčejí se zády nebo rovnou běží k jiným dveřím ( ty nejraději). Vždy jsem se setkala s pochopením a s usměvem.I já se snažím usmívat a všem kteří mi pomohou výrazně poděkuji. :-) Někdy jsem, ale taky pěkně naštvaná a arogantní (vždyť přeci vezu budoucnost národa :-) a ty ignoranti ani neuhnou).
|
|
|
Ver | •
|
(22.2.2006 10:27:12) Milé maminky, s kočárkem po městě zatím nemám tu čest. Já ráda pomohu mamince s kočárkem a popř. malým dítětem, ale musí si říct. Nabízet pomoc sama od sebe, když ani nevím jestli maminka pomoc potřebuje a chce, to nedělám. A pusa jí neupadne. A když je někdo těhotný a chce pustit sednout tak si má taky říct. Někdy fakt nevím jestli je holka těhotná, nebo tlustá :-)a pouštět jí v tom případě sednout by byl dost trapas. Takže nebojte si říct.
|
k+v | •
|
(22.2.2006 11:05:05) Tak já mám asi štěstí, že nejsem z Prahy ani jiného velkého města, naše město má 20 tisíc lidí, všude se s kočárem v pohodě dostanu, jezdí tu jen nízkopodlažní busy...a asi lidé tu jsou jiní než v Praze, takoví otevřenější, sdílnější, v životě se mi nestalo, že by mi někdo s něčím nepomohl, nepodržel dveře s kočárem, nepustil mě, ať starý či mladý, muž nebo žena. A když se neseme v šátku, tak cizí lidi mě na ulici zastavují-převážně muži:)- a říkají jak je to super a ten se teda má, pěkně u maminky, atp:) a cizí maminky s kočáry se povětšinou aspoň setkají poghledem a pousmějí, málokdy s eminem bez povšimnutí. Takže jsem spokojená, ale je mi jasné, že ve velkém městě by to bylo jiné, hlavně to metro je asi o ústa,...no aspoň vidíte, jaks e cítí vozíčkáři, ti jsou na tom ještě hůř-švagr je na vozíku a má nejrůznější problémy, které by zdravého člověka ani matku s kočárem v životě nenapadly-i malá terénní nerovnost je problém, napadl sníh a silničáři nestíhají? stačí 5 cm, které s kočárem v pohodě projedete, ale vozíčkář maká a stojí při tom na místě-kola se protáčejí...ale to jsem odbočila. No holky z Prahy, Brna a další, pevné nervy! K.
|
Micka+ Přemeček |
|
(22.2.2006 13:30:41) Já jsem se třeba v pražské MHD setkala s tím, že se stojí na místa v autobuse fronta jako při nákupu. Prostě kdo příjde stoupne si na konec fronty. Já blbá holka z moravského maloměsta jsem si dovolila stoupnout si jen tak a několik lidí mi ihned začalo spílat, že mám jít do konec fronty. Od té doby lituji všechny nepražáky, kteří vyjímečně musí cestovat MHD po Praze a teď začnu litovat i všechny matky s kočárky, protože u nás se nikdy onestalo, že by někdo nechtěl pomoci sám od sebe, nebo to neochotně dával najevo.
|
|
Nika, 2 chlapci | •
|
(23.2.2006 10:46:14) Tak ja s tym tiez nemam problem...byvame v Kosiciach, cestujem dopravnymi prostriedkami, ale ak to nie je nizkopodlazne, nebojim sa o pomoc poziadat. Ono sa stane, ze vsetci sa tvaria, ze nic nevidia, ale ak ich sluzne poziadam, este sa mi nestalo, ze by niekto odmietol alebo to okomentoval. Vyberam si vacsinou muzov, ale najblizsie stojacich...takze ja nemam zle skusenosti...len ma mrzi, ze vo velkej vacsine budov a institucii(napr. socialna poistovna), ktore navstevuju mamicky nie je bezbarierovy pristup. Ja si povzdychnem, kociarik nebudeme potrebovat vzdy, ale chudaci ludia, ktori su odkazani na vozicky...
|
|
|
markéta, Tereza 7/03 | •
|
(22.2.2006 11:08:22) Ver, souhlasím s tím, že u těhotenství je to někdy problematické, zvláště v zimním oblečení. Pokud jde o nástup a výstup s hlubokým kočárem, klidně se nabídni, protože hlubokáč sama ženská do mhd prostě nedostane. Jestli chce nastoupit nebo vystoupit poznáš podle toho, že mává nebo zvoní. U sporťáků je to jiný, některý ženský ho dokážou naložit samy, já tedy ne. Jo a když pomáháš, klidně se zeptej, za co to máš vzít. Každej kočár je jinej a zlvášť když nemáš vlastní zkušenost, nemůžeš vědět, za co chytit. Já to u sporťáku řešila tak, že jsem pomáhajícímu přenechala rukojeť a sama se chopila osy u koleček (taky je to šetrnější k oblečení, ten, kdo drží za rukojeť se zpravidla neušpiní). Tak, jako by se těhulky a maminky (a další potřebné osoby) neměly stydět říct si o pomoct, tak by se ostatní lidé neměli stydět pomoc nabídnout. Ó to by bylo na světě krásně :-)))
|
mifka | •
|
(22.2.2006 11:47:22) Nemam deti, jezdim tram a busama anebo na kole, vetsinou se zenskych s kocarem ptam jestli chteji pomoct. Trochu trauma fakt muze nastat pri "za co chytit ten kocar", takze prosim obe strany o konkretni vyjasneni za co chytit. Bariery sem si vychutnala tez, staci sadra a berle, clovek je tak ovsem dost viditelnej a v mhd ho pusti ochotne sedat. Jinak myslim at si kazdy rekne jestli chce pustit sednout. Pa.
|
|
|
|
Daniela + Martínek 2roky | •
|
(22.2.2006 11:03:05) Tahle rada zni velmi logicky, sama jsem ji taky nekde cetla a chtela se ji ridit, ale zkusil jste uz nekdo nekdy pri jizde dolu na schody opravdu nastoupit pred kocarkem? Ja ano. Otocila se ke schodum zady (no, spis bokem, abych videla i na ne) a snazila se na ne s kocarkem "nacouvat". Musim rict, ze tohle uz nikdy neudelam, hlava se mi zamotala tak, ze jsem myslela, ze se opravdu zritim do hlubin i s kocarkem. Od te doby uz MHD cestuju vyhradne s satkem.
|
Lída,3 kluci a holka |
|
(22.2.2006 11:18:36) Danielo, já jsem to právě tak dělala skoro vždycky. Ten kočár je pak vážně mnohem stabilnější. Nemusím se k němu shýbat, a někdy ho ani není potřeba držet - stačí si stoupnout o schod níž a držadlo opřít o rameno.
|
Radka | •
|
(22.2.2006 17:42:16) Já jezdím vždycky první kočár, potom já. Což je nahoru prima, dolu až tak moc ne. Jenže představa, že zakopnu a poletím dolů první já a na mě kočár mě děsí víc :(
A to ještě ty stanice s eskalátory jsou vlastně super. Vždyť i v centru pořád zůstavájí ty, kdy je člověk závislý na ostatních.
|
Bob | •
|
(22.2.2006 20:23:36) No jasně, takhle je to v pohodě. Dolů poletí jen kočár. A ty můžeš v klidu stát.
|
Radka | •
|
(13.3.2006 21:35:10) Bobe, ty jsi zkrátka šikovný. Já pro změnu šikovná nejsem. Když couvám, je mnohem větší pravděpodobnost (znám se), že spadnu a na mě kočár a bude průšvih dvojitý, než když najedu kočárem a pak půjdu já. Kdyby - a doufám, že se to nikdy nestane - zastavily schody a kočár mi vyklouzl, tak aspoň můžu chytat, případně křičet, ať ho někdo chytí. Když se budu válet se zlomenou nohou pod kočárem řítícím se ze schodů, tak si toho nemusí nikdo ani všimnout.
|
|
|
|
Jenifer | •
|
(26.2.2006 0:46:34) Nahoru to jde,ale jizda dolu, hlavne nastup na schody (nejdrive ja - bokem, pak kocarek) je dost silena. Kam se hrabou adrenalinove sporty. Parkrat jsem skobrtla a bylo to jen tak tak. Po trech mesicich zivota naseho syna jsem cestovani MHD vzdala a misto dovolene jsme koupili auto i pro me. Manzel je dost pracovne vytizeny a nemuze se mnou jezdit porad a vsude. Jsem z Prahy, hodne cestuju, jezdime na vylety, plavani atd. materskou si uzivam a rozhodne nesedim doma. Rizeni auta oproti cestovani MHD je pro me hracka. Dojedu si kam potrebuju, jak ja chci i kdyz je treba osklivo, nemusim mrznout na zastavce a cekat az prijede 3.autobus do ktereho se snad uz konecne vejdeme. Obdivuji vsechny maminky, ktere se nevzdavaji.
|
Bob | •
|
(26.2.2006 0:57:47) Akorát že autem v centru Prahy je to úplné peklo. A šíleně se tu kradou autosedačky. Stalo se to asi pěti mým kamarádům, mně ukradli dvě naráz za bílého dne. Plus zničený zámek, uřezané pásy - škoda za deset litrů.
|
Jenifer | •
|
(26.2.2006 1:13:26) Jezdim takto uz dva roky a mam docela vychytany kudy kam, jak se vyhnout ktere zacpe, kde parkovat. Jezdim po cele Praze a jen malokdy jsem pomalejsi nez kdyz bych jela MHD. A hlavne jsem sobestacna. Sedacku mame Maxi Cosi a zatim drzi. Moje sedive auticko moc pritazlive nevypada (starsi model Opel Astra ).
|
Bob | •
|
(26.2.2006 13:32:28) Vždycky je to jednou poprvé. A na vzhled auta nespoléhej, kamarádovi ukradli sedačku z bazaru ze staré stodvacítky.
|
|
|
|
|
|
simona,(3,5 a půl roku) | •
|
(23.2.2006 15:33:53) Mám ten samej problém,nastoupit před kočárem prostě nedokážu,jednou mi pomáhala kamarádka,jela zády,dole se jí zamotala hlava,upadla a do ní jsem narazila já s kočárem,jeden pohotový pán zastavil schody a další lidi spadli,hrůza.Od té doby jezdím nad kočárkem,dítě v nosiči by mě v zimě zmrzlo.
|
|
Monika | •
|
(23.2.2006 16:22:50) Pravda, dlouho jsem na eskalátorech s kočárkem nejela, ale když jsem to zvládla v 11. nebo 12. letech (to jsem vozila malou sestřičku, v tehdy ještě velkém kočárku "vajíčku" Liberta nebo co to bylo, a na Můstku jezdily ty rychlé ruské schody), tak to snad zvládnu i teď, kdy jsou schody pomalejší a kočárky mnohem menší. Každopádně to budu co nevidět potřebovat:-)). Jinak potvrzuji, že správné a bezpečnější vození kočárku na eskalátorech je, že maminka (nebo jiná osoba, která veze kočárek) s ním na schody nacouvá a stojí pod kočárkem!!!! Je mi vždy úplně úzko, když vidím, jak některé maminky balancují v předklonu nad kočárkem a snaží se ho nepustit.
|
KDO? |
|
(25.2.2006 23:26:10) no a jak byste to udelali u trikolky? :) jeste k tomu s otocnym koleckem? jasne ze se da zaaretovat, ale to se pak pred tema eskalatorama jentak rychle neotocite. a i kdyz je zaaretovany, tak to je proste na tom jednom kolecku malo stabilni.. takze mam kocarek polozeny na tom jednom schode dvema koleckama a to treti je ve vzduchu, takze ja jsem vzdy nad kocarkem.. teda spis vedle nej a jednu nohu mam pred koleckem jako takovou "brzdu-pojistku" aby nemohl sjet dolu. no snad se nam nikdy nic nestane
jinak musim rict ze me zkusenosti s cestovanim v prazske MHD jsou naprosto odlisne. rekla bych ze temer vzdy mi lidi vyjdou vstric a pomahaji(dokonce se i nekdy dohaduji kdo mi s kocarkem pomuze :) Vetsinou pred "mou" zastavkou sjizdim lidi ocima kdo se na me kouka a jen na sebe "mrknem" a kdyz se nikdo nekouka, o pomoc pozadam a kdyz tam neni nikdo (nebo jsou pritomne jen osoby, ktere bych ja sama nechtela obtezovat) tak to proste holt zvladnu sama.. taky jsem se snazila vybirat sve kocarky podle toho, abych je sama unesla..
a chce to vyhybat se dopravnim spickam, kdy je vse preplnene a lidi jsou nervozni uz z toho, ze se na nekoho mackaji.
|
Bob | •
|
(26.2.2006 1:00:12) To stojíš nad kočárkem, i když jedeš zdola nahoru? Tak to musíš mít problém s otáčením a najížděním pozpátku vyřešený.
|
KDO? |
|
(26.2.2006 17:27:21) To stojíš nad kočárkem, i když jedeš zdola nahoru? Tak to musíš mít problém s otáčením a najížděním pozpátku vyřešený.
NO samozřejmě že stojím nad kočárkem i když jedu zdola nahoru, protože chci aby mi trojkolka stála dvěma koly na schodě! :) a to se samozřejmě musim dole rychle otočit.. nahoře pak samozřejmě taky :)
zkoušela jsem jet jen tím jedním (malým) zaaretovaným kolečkem na schodě abych já byla dole pod kočárem, ale to se mi prostě zdálo MOC vratký a tak radši jezdím takto..
i když teď už možná nad tím až tak moc nepřemýšlím.. někdy se zamyslím a jedu zespoda bez otáčení
|
Delete |
|
(18.3.2006 5:54:55) Jsem z Prahy a MHD jezdím téměř pořád, protože jsem neřidič.
S jedním dítětem jsem to moc neřešila, eskalátory nebyly problém, všude jinde byl vždy někdo ochotný pomoci...dokud bylo dítě ve velkém kočárku. S golfkami už mi nikdo pomáhat nechtěl, i když jsem byla těhotná.
Po narození dvojčat nastalo období, kdy jsem si MHD musela odpustit, kočár pro tři děti se nevešel nikam kromě nízkopodlažního autobusu a tam bylo velmi těžké nepotkat jiný kočárek. Když starší dcerka dorostla natolik, aby zvládla Kiddy Board, velikost kočáru to vyřešilo, ale cestování MHD ne...nastupovat do autobusu nebo jezdit na eskalátorech se s tím nedalo. Tlačit dvojčecí kočár jednou rukou a druhou vést dvouletého prcka už ale docela šlo....zvládly jsme eskalátory a nízkopodažní autobus.
Další posun vpřed nastal, když dvojčata zvládla sezení. Opustily jsme dvojčecí kočár a naučily se jezdit ve složení krosna, golfky a nejstarší za ruku. Takto jsem zvládla komplet MHD a nepotřebovala jsem pomoc...Kupodivu se mi jí dostávalo a to zejména od důchodkyň...vždy se našla nějaká, která mi sama od sebe nabídla pomoc se starší dcerkou při vystupování z dopravního prostředku.
Když jsem opět otěhotněla, nechtěla už jsem nosit větší zátěž a tak jsme se vrátily k dvojčecímu kočáru...k dvojgolfkám. Měli jsme hodně starý typ, nic na dlouhé ježdění, ale byly úžasně lehké a vešly se všude. Jen se s nimi nedalo nastupovat bez pomoci do vysokých autobusů a do tramvají. Eskalátory v pohodě, nízkopodlažní autobus taktéž, kamenné schody jsem řešila vyndáním dětí z kočáru, složením golfek a vynesením nebo snesením, děti šly po svých, jedno za ruku se mnou, druhé se starší dcerkou, která šla vždy nade mnou, abych mohla zachytit případný pád.
Pak nastalo krátké období bez kočáru, pro mě dost náročné. Eskalátory a většina dopravních prostředků byl problém, šlo to jen v nízkopodlažních autobusech a chtělo to alespoň jedno místo k sezení, nejlíp ale dvojsedadlo, kam se daly usadit všechny tři děti. Já jsem raději stála, i když s břichem.
Teď jezdíme opět s kočárkem a bez pomoci to většinou nejde. Na eskalátorech zvládnu kočár a jedno dítě nebo dvě děti bez kočáru, umím si představit ještě dvě děti a šátek nebo krosnu, až bude mimčo větší. Ale čtyři najednou asi nezvládnu. Totéž klasické autobusy, tramvaje, kamenné schody. Naštěstí jsou nízkopodlažní autobusy, tam to jde i s kočárkem a třemi dětmi k tomu, navíc je můžu usadit na ty sklápěcí sedačky.
A moje zkušenosti s lidmi?
Na kamenných schodech vždycky někdo pomůže. Někdy je potřeba déle počkat, ale jde to. Málokdy se někdo nabídne sám. O pomoc žádám spíše mladší muže ve sportovnějším oblečení. Starší lidé mívají častěji zdravotní problémy, ženy obecně a muži v oblecích mají strach, že se ušpiní. Vždy nabízím rukojeť a sama nesu kočár na druhé straně. Není tak potřeba vysvětlovat, kde nejlíp ho chytit a i pravděpodobnost zašpinění pomáhajícího je menší.
Na eskalátoru si pomáhat nenechám. Kdo není zvyklý vozit kočár, může spíš uškodit. Lidé se ani sami nenabízí. Vždy jsem pod kočárem, udržím ho celou vahou těla snáz než jen rukama. Pokud nechci, aby mi dítě sjíždělo v korbičce, držím rukojeť výš, takže je kočárek vodorovně a stojí jen na dvou kolech. Nemám problém na eskalátory nacouvat, kočárek si vždy předem srovnám tak, aby se nezasekl. Nespěchám při tom a protože nechci zdržovat ostatní cestující, vždy čekám, až přejde hlavní proud. Také se snažím, aby při jízdě nahoru nebyl nikdo hned za mnou, protože kočárek se při naklonění navalí na mě a já většinou potřebuji o jeden nebo dva schody ustoupit (i když i tohle se dá nacvičit, takže mi stačí na schody nastupovat trochu předkloněná s nataženýma rukama, čímž získám potřebný odstup od kočárku). Snažím se najíždět co nejvíce ke straně, aby spěchající mohli projít okolo (vím, že se to nemá, ale proč bych si měla kazit den jejich nadávkami nebo nepříjemnými poznámkami, ostatně já bych také měla mít ke kočárku doprovod a nemám...).
V nízkopodlažních autobusech pomoc s kočárkem odmítám, mnohem snáze se mi s ním manipuluje samotné. Pokud mám s sebou ostatní děti, neodmítám pomoc pro ně při nastupování nebo vystupování, i když to zvládáme i bez pomoci. Nastupujeme pokud možno první nebo pak až poslední, o uvolnění plošiny pro kočárky si většinou nemusím říkat a velmi často nám uvolňují i ty sklápěcí sedačky.
Klasickými autobusy a tramvajemi raději nejezdím. Zkušenost s pomocí s kočárkem tam mám horší, při nastupování a vystupování se nedá čekat jako u kamenných schodů, až se objeví někdo ochotný. A stihnout nastoupit s kočárkem a třemi dalšími dětmi je velmi obtížné. Mám strach ze situace, kdy mi zůstane jedno nebo více dětí v autobuse a já na chodníku nebo naopak. Bohužel mám zkušenost s netrpělivými řidiči a neochotnými cestujícími.
Celkově jsem ale s cestováním s kočárkem MHD v Praze docela spokojená.
|
|
|
|
|
|
|
Jana (Lukáš 6/03,Martin 8/05) |
|
(22.2.2006 14:42:48) ... to je asi tema na dlouhou debatu.
Mnohe z clanku muzu podepsat, ale az tak UUUPLNE cerne bych to nevidela...
Kdyz jsem byla tehu s druhym synem (bylo to v cervnu, 2 mesice pred porodem), taky jsem byla "neviditelna". Jela jsem se starsim klukem. Lidi se pri nastupovani hrnuli dovnitr, takze kdyz jsme nastoupili my dva (Lukasovi byli 2 roky), nikde nebylo misto. Navic jsem mela na zadech batuzek (svacinka, hracka pro kluka atd). Pan ridic proste zavrel dvere a rozjel se.
Naucila jsem se byt asertivni a pozadat, kdyz potrebuji sednout nebo pomoct s kocarkem - ale tehdy to fakt neslo. Zkuste v jedoucim autobuse s velkym brichem a dvouletym klucinou dojit k nekomu a rict si - tak jsem jenom poprosila pana, ze bych se rada oprela, jestli by me nepustil. Pustil, ale nikoho kdo sedel pres ulicku to ani netrklo... no jo...
I po tehle negativni zkusenosti si nezoufam, jak pisatelka clanku. Proc? A kdyz nikdo neni v dostahu (pri nastupovani), tak se rozhlidnu po autobuse prip. poprosim ridice - a taky to jde. A vystupovani? I kdyz vhodna "obet :-)" sedi nekkde vzadu - proste si tam dojdu a: prosim vas, pomoh by ste mi z kocarkem na pristi zastavce? proste funguje.
A to zdruzovani maminek? Co takhle udelat prvni krok, nejen se usmivat? Klidne pozdravte... Pristehovali jsme se na sidliste, kde jsem znala pouze mou kolegyni. Bydlime tady 4 roky a mnohe z maminek poznam od videni z piskoviste, z kramu... taky jsme se parkrat usmivaly, pozdravily... ja vim, nejde o zadne "velke" kamaradstvi - ale myslim, ze i tohle staci...
|
Ivana Procházková |
|
(22.2.2006 20:46:35) Jano, docela s tebou souhlasím. Praha je anonymní a nikdo si moc druhých nevšímá (což má i kladné stránky, aspoň tak nejdou drby jako třeba na malém městě) a když člověk potřebuje pomoc, často je třeba se ji dožádat. Nicméně já se vždy setkala se vstřícným přístupem. Žádné kyselé ksichty, které popisuje autorka, si nevybavuji. A pokud jde o to navazování přátelských vztahů s okolními maminami, tak sama za sebe mohu říct, že od doby, co jezdím s kočárkem na vycházky, jsem navázala spoustu nových sousedských vztahů a poznala lidi ze svého okolí, o které jsem se do té doby vůbec nestarala, či případně nevěděla, že existují. Cestování s kočárkem přináší hodně komplikací, ale já osobně jsem jsem bojovala spíš s technickými překážkami (třeba kočárek na eskalátoru jsem nikdy pořádně nezvládla), než s chováním lidí. (Výjimku teda tvoří důchodci - to je samostatná skupina lidí, pro kterou platí nějaká jiná pravidla komunikace, než co mi jsou známá. To ale platí i jsem-li bez kočárku.)
|
Bob | •
|
(26.2.2006 0:46:16) Říct en bloc o důchodcích, že se chovají špatně, je nemlich stejně pitomé, jako říct to o maminkách s kočárkama.
|
MirkaEyrová |
|
(26.2.2006 11:49:24) Bobe, pravil jsi, že se jdeš zaregistrovat. Copak copak? Nepovedlo se?
|
Bob | •
|
(26.2.2006 13:27:59) Jo, a zjistil jsem, že tohle jméno má už někdo obsazené. Zaregistroval jsem se teda jako Bob První, ale teď jsem zase línej se logovat.
|
|
|
Ivana Procházková |
|
(26.2.2006 14:40:50) Heleme se, Bobísek se vyjádřil. Tak si ještě jednou pořádně přečti, co jsem napsala. Jestli umíš číst, tak tam stojí, že jsem s důchodci musela bojovat (a mimochodem, každému troubovi dojde, že asi ne se všemi důchodci světa, ale jen s těmi, co se chovali vůči mně nepatřičně), nikoli že jsou dle mě en block pitomí. S tím jsi přišel ty.
|
Bob | •
|
(26.2.2006 17:44:42) Ale no tak, Ivule. Napsala jsi tohle, pamatuješ? Je to jen o pár řádek výš. Nepřipouští to dvojí výklad.
Ivule: "Výjimku teda tvoří důchodci - to je samostatná skupina lidí, pro kterou platí nějaká jiná pravidla komunikace, než co mi jsou známá. To ale platí i jsem-li bez kočárku."
|
Ivana Procházková |
|
(26.2.2006 19:31:41) Bobe, ať to čtu zleva, zprava, zepředu či zezadu, nikde tam nemohu nalézt ba ani náznak toho, že by důchodci byli blcí (pardon, tvoje slova). Že pro ně platí jiná pravidla komunikace? To asi jo, jsou ode mě o 1 - 2 generace starší a prožili si svůj život za podstatně odlišných podmínek než ho žijí moji vrstevníci. Chceš snad tvrdit, že mezi generacemi nejsou rozdíly? Když tak mi to objasni, dík.
|
Bob | •
|
(26.2.2006 21:32:28) Probůh Ivule, tys královna demagogů.
Napsalas ZCELA JASNĚ: "Cestování s kočárkem přináší hodně komplikací, ale já osobně jsem jsem bojovala spíš s technickými překážkami ..., než s chováním lidí. (Výjimku teda tvoří důchodci - to je samostatná skupina lidí..."
Jestli z tohohle nevyplývá, že o důchodcích tvrdíš, že se chovají špatně, tak jsem čínskej papež. (Nikde nepíšu, že o nich tvrdíš, že jsou blbí - to lžeš).
Ty jsi schopná zapřít svoje vlastní slova i na internetovém fóru, kde jsou o pár řádek výš k přečtení. A podsunout mi něco, co jsem prokazatelně neřekl (taky viz výš).
Copak tady, tady je to celkem fuk. Ale vstávají mi vlasy hrůzou při představě, že takhle komunikuješ i se svým manželem a dětmi... To bych si to, být tvým starým, hodil.
|
Ivana Procházková |
|
(26.2.2006 22:10:14) Bobe, jediný, s čím souhlasím, je, že opravdu nikde nepíšeš, že jsou důchodci blbí. Ano, přehlídla jsem se, uznávám to a omlouvám se.
K tomu zbytku:
Jestliže někde píšu, že: "Cestování s kočárkem přináší hodně komplikací, ale já osobně jsem jsem bojovala spíš s technickými překážkami ..., než s chováním lidí. (Výjimku teda tvoří důchodci - to je samostatná skupina lidí...",
tak tím říkám právě jen to, že důchodci jsou jedniná skupina lidí, s kterou jsem při cestování s kočárkem musela bojovat. Nic víc a nic míň.
Jestli tam čteš něco o tom, že se všichni důchodci chovají špatně (za což jsi mě napadnul), tak se radši seznam s výrokovou logikou a jejími pravidly.
Nazdar.
|
Ivana Procházková |
|
(26.2.2006 22:25:02) P.S.: A to, že s někým musím bojovat, milý Bobe, není přece způsobeno tím, že je dotyčný špatný (což sis z toho dovodil ty).
Jestliže s někým musím bojovat (konkrétně při cestování s kočárkem), tak třeba taky proto, že jaksi vůči těm dotyčným selhávají pravidla komunikace, na která jsem zvyklá a která používám (jak ostatně naznačeno v onom inkriminovaném příspěvku ve větě v závorce).
|
Bob | •
|
(27.2.2006 11:07:02) Z toho se už nevykecáš :-)
|
|
|
|
Ivana Procházková |
|
(26.2.2006 22:15:44) Jo, a díky za péči, kterou máš o mého manžela a děti.
Vyřídím jim tvé empatie.
|
Petra | •
|
(5.3.2006 18:11:27) Vy máte starosti!!!!!Důchodci jsou (většina,ne všichni,ale minimálně 85%) nepříjemní a věčně zabručení!!!A je mi jedno proč,já mám taky svůj život se strastmi a problémy,jako každý!!!)Tak nazdar...
|
Amálka | •
|
(14.3.2006 21:34:49) Musím jen bohužel potvrdit, že k nejnepříjemnějším spolucestujícím v mhd patří důchodci. Hlavně ti od 70 výš. Například jeden asi sedmdesátiletý pán osočil mou švagrovou v metru, že beztak je těhotná jen proto aby mohla sedět a zabírat tak místo lidem co to opravdu potřebují. To už zůstává rozum stát. Ovšem ty co nejvíc prudí tak celý den prochodí po tržnici nebo obchodních centrech a to jim taky nevadí. A další kapitolou jsou výtahy tam jaksi nechtějí pochopit, že s kočárem máme také právo jet. Když jsem jela s naší holčičkou výtahem u nás na poliklinice, tak se jich tam nahrnulo asi deset a když se rozsvítilo světýlko přetíženo, dožadovali se, aby si vystoupil ten kočárek, a to jsme tam byly první.
|
|
|
|
|
|
|
iva M | •
|
(27.2.2006 12:55:45) Milé mamky, mám doma puboše 14 a 12 let, ale mateřská dovolená patří stále k nočním můrám. V pubertě je to jiné,ale hlavně nemusíte stále s dítetem stylem, " jen tam, kam dojde Péťa". Když bylo synkovi 17 měsíců měsíců, narodila se mi dcerka. Obě tehotenství byla rizikvá, tak jsem s ním předtím taky moc nejezdila a se dvěma špunty to fakt nešlo. Malý měl dřevenou sedačku z prkýnka a opěradla na sáňky a tam byla přimontovaná na kočárku. S tímto monstrem by mě pustili do autobusu, ale nikdo nepomohl a sama jsem to nezvládala. Osvobození znamenalo až objevení kočátku Hauck, který jsem obouruč zvládla sama. Tak nástup znamenal mávnout, nacpat Petra dovnitř a zvednout kočárek a vejít sama. Postup ven- nejdřív kočárek vyhodit ven- vyndat a pak se drát mezi lidmi vystupujícími zpět pro syna. Nakonec jsem dovedla bravurně tak, že jsem dopravila autobusem kromě dětí i vánoční stromek. Souhlasím s tvrzením, že pomáhají mladší muži, občas i kluci kolem 15 se sami nabídli, holky jak kdy spíš se synem, důchodci měli vesměs hlavy otočené a nedoslýchali nebo problémy se zády, takže nesmějí nic zvedat. Happy end znamenalo, když oba špunti měli batůžky se svačinkou na zádech a já batoh s " jídlo, pití, živobytí" a nástup zvládali s mírnou dopomocí sami. Jinak eskalátory s hyperaktivním dvouletým a veselou půlroční v kočárku jsou ňamka jamy o sobě. Zdar a sílu všem maminám Iva
|
|
|
|
|
|
Katerina+Matyas 5/04 |
|
(22.2.2006 15:47:44) souhlasim - i s temi vekovymi kategoriemi co Vas pousti sednout, ci pomahaji. Vzpominam si, ze prvni clovek, ktery na me poznal me 5-ti mesicni tehotenstvi a pustil me sednout, byl asi 15 ti lety kluk a byl strasne zdvorily :-) Co se cestovani tyce, jezdim z Cernosic vlakem, sice jsem primo v centru Prahy behem 20 min. ale na nadrazi / jak na hlavnim, tak na Smichove/ nastava problem, prave v tech pevnych schodech. Musim ale soucasne rict, ze se mi jeste za ty dva roky cestovani nestalo, ze by se mi nekdo sam nenabidl a to jak v metru, na nadrazi, ci ve vlaku. Mozna je to o stesti, nebo o momentalni nalade okolnich cestujicich....... jo a co se seznamovani tyce, tak ja taky koukam po maminkach a usmivam se - odpovedi je ale malo :-( asi ta ceska natura :-)
|
Káťa+2 Škubánci |
|
(22.2.2006 15:55:00) Kačko, co já se najezdila do Černošic :-)) To jsem ovšem ještě neměla děti. A mám i stejnou zkušenost - prvně (ve 4. měsíci) mě pustlil sednout mladík asi 20letý. Koukala jsem a nemohla tomu uvěřit :-)) Fakt je, že od 7 měsíce mě pouštěli lidé nejen sednout v MHD, ale když jsem kamkoli šla, tak uctivě ustupovali a pouštěli mě i ve frontách v samošce a na úřadech i v bance :-) Moje břicho budilo respekt všude :-)
|
Praha1 |
|
(22.2.2006 20:03:07) To já jsem dneska byla v Carrfouru,tam je speciální pokladna pro těhotné,zeptala jsem se lidí v dlouhé frontě,jestli můžu dopředu a asi pětatřicetiletej chlap v obleku přestal telefonovat a začal na mě řvát:Slečno,není Vám trapně?A já na to,že není,že jsem těhotná.A on:Jo, a kde?Mám dva týdny do porodu a on se diví,kde jsem jako těhotná.Tak jsem si vyhrnula pončo a ukázala břicho.Stál jak opařenej.
|
Eva | •
|
(23.2.2006 9:20:22) Si mi pripomenula moj vesely zazitok :))) DVA DNI pred terminom porodu som sa vracala z kontroly v porodnici. Nastupila som do plneho autobusu. Mala som to stastie, ze sa prave uvolnilo jedno miesto, tak som si hned sadla. Jedna pani (ziadna starenka, asi 40-45 rocna) zacala na mna hulakat, ze co si to dovolujem sadat, ze ci som tehotna. Mna skoro rozhodilo :D Tak som na nu podobnou intezitou hlasu zahulakala, ze ano, ze o 2 dni mam rodit. A to nie som ziadna baculka, ze by si to obrovske brucho mohla pomylit s obezitou. Takze tehulky, ste neviditelne, volne miesto si musite poziadat, pripadne vyhulakat :DDD.
|
|
|
|
|
Ivana Procházková |
|
(22.2.2006 20:29:19) Já tedy jízdu na eskalátorech zvládla jen na těch "pomalých" třeba v hypermarketech, do metra jsem si nikdy netroufla. Nicméně pozici, kdy stojím před kočárkem o několik schodů níž, než na kterém jsou zadní kolečka kočárku, a kamsi nad hlavu tlačím rukojeť kočárku tak, abych alespoň trochu udržela lůžko kočárku ve vodorovné poloze, si fakt neumím představit. Pokud mám kočárek před sebou, stojí kolečka kočárku na schodu maximálně ob jeden schod, než stojím já, a to už je trochu rozdíl. Pravda, pokaždé jsem byla trochu schrbená, ale dalo se to.
Ty Bobe skutečně jezdíš s kočárkem na eskalátoru tak, jak popisuješ? (Výjimka jsou golfáče, ty mají zadní a přední kolečka blízko od sebe).
|
Helena | •
|
(23.2.2006 7:38:20) Já tak jezdila skoro denně. A bylo to v pohodě. Chce to trochu cviku, ale přeci je bezpečnější zacouvat si na eskalátor a jistit kočárek zespodu, než ho nechat viste ve vzduchu.
|
|
Maramat |
|
(23.2.2006 14:43:48) Jezdím po eskalátorech stejne jako bob a to mám dlouhej dvojkočár. Je to tak proste bezpečnější.
|
|
|
jana, dvouleta dcera | •
|
(22.2.2006 21:44:23) nejs prvni, kdo mi tento postup radi, zkusil jsi to nekdy< je neuveritelny, jak rychle zacnes ujizdet pozadu po tech schodech dolu, zatimco kocarek porad stoji nahore!!! pote co se toto stalo i memu muzi, ktery mi radil podobne jesdim zasadne kocarem napred i dolu a celou cestu se modlim, aby ty schody nezastavily.
|
Líza |
|
(23.2.2006 4:51:36) Jano, a ty ten kočárek pustíš, že stojí nahoře??? Taky jsem jezdila pozadu. Než být zlomená v zádech nad kočárem, připadalo mi jednodušší s ním nacouvat na schody a pak si jednu nápravu hodit na koleno, rukou přidržovat (takže ani nehrozilo, jak tu někdo psal, že bych měla vyvrácenou ruku nad hlavou a balancovala s rukojetí).
|
|
|
Kačka, Jonášek 11/ 03 | •
|
(22.2.2006 23:08:33) Ahoj, já si myslím,že je mnohem bezpečnější , aby jel kočárek vždy první. Vypadnutí rukojeti nebo pád na kočárek mi přijde málo pravděpodobný... Ale docela klidně se muže stát ( a mě se to málem stalo), že špatně najedete a kočárek se zadrhne o eskalátor. Pak vy jedete a kočárek stojí. U vchodu na eskalátor je totiž vetšinou tlačenice a proto mi přijde lepší mít situaci pod kontrolou zepředu a udělat si kočárkem trochu místa a "respektu". Jinak jsem cestovala v pražské MHD rok a půl s kočárkem (brázdili jsme Prahu docela dost)a za celou dobu jsem se nesetkala s odmítavou nebo zápornou reakcí. Možná taky záleží na způsobu, jak člověk druhé osloví nebo jak vystupuje. Pomoc s kočárkem beru prostě za normální slušnost až i povinnost druhých účastníků přepravy a podle toho s nimi jednám...Neják to vycházelo, ale možná jsem měla jen štěstí. Teď bydlím na vesnici a "užívám si" pro změnu situací jako neprotažená cesta k domu, dva kočárky na stanici autobusu, do kterého se vejde jen jeden a další spoj jede třeba za dvě hodiny. Ale i to se dá. Prostě se domluvíme, kdo to složí a pomůžem si s nákladáním. Tak se nedejte, usmívejte se i na bručouny, třeba je to trkne a projasní jim den trocha našeho mateřského štěstí:-). Kačka
|
|
Dagmar | •
|
(23.2.2006 11:54:34) Mohl bys mi vysvětlit, jak jde kočárek držet ze zdola? neumím si nějak představit tu techniku, když jseš skoro o tři schody níž než kočárek a na rukověť nedošáhneš. Asi si nikdy s kočárkem po schodech necestoval.
|
Lída,3 kluci a holka |
|
(23.2.2006 13:22:49) Naprosto jednoduše. Stoupneš si jen o dva schody níž a rukojěť máš ve výši ramene. Nikdy jsem s tím problém neměla.
|
KArkule | •
|
(23.2.2006 21:12:56) A jaky mate nazor na kocarky trikolky. Ja kdyz jedu nahoru tak take jedu prvni ja a pak kocar. Kdyz jedu dolu tak naopak. Zatim jsem s tim nemela zadny problem, ale bohuzel si nepamatuji, jak rychle jsou eskalatory prazskeho metra. Tady to docela jde. Na kazde stanici jsou vytahy, ale s jejich pouzitim by se cesta prodlouzila nejmene o dvacet minut.
|
|
Olina | •
|
(24.2.2006 19:34:40) Já teda už nejezdím, ale nikdy jsem nedokázala zdolávat schody směrem dolů napřed před kočárem, prostě mi to strach nedovolil, zdálo se mi, že spadneme oba. Když jsem byla výš, zdálo se mi, že to mám pod kontrolou. Ale já jsem měla dost fortelný sporťák, říkali jsme mu tank pro jeho jízdní vlastnosti v terénu a byl opravdu dost těžký, nevím, jestli bych ho ve výši ramen udržela. No už je to pryč.
|
Lída,3 kluci a holka |
|
(24.2.2006 20:18:05) Olino, já jsem takhle jezdila i s velkou těžkou libertou. A i když jsem v té době měla zhruba 45 kilo, tak jsem ten kočár bez problémů udržela. Tam jde jen o to, trošku podpírat držadlo. Kdyby ten kočár neměl pérování, tak by na schodech v téhle poloze bez problémů stál sám - to je fyzika :-))))
|
|
|
|
Bob | •
|
(26.2.2006 0:38:47) Dagmar, dlouho jsem o tom přemýšlel, až jsem asi pochopil, v čem je problém, že nedosáhneš na rukojeť. Udělej to tak, aby rukojeť kočárku byla na té samé straně, kde stojíš ty. To znamená, že při nájezdu na eskalátory shora musíš kočárek otočit rukojetí napřed a stoupnout si před něj. :-)
|
|
|
Marketa | •
|
(3.3.2006 14:45:07) Tak to se lehce rekne, ale hur dela. Zkousela jsem to a jiz nikdy vice!!! Muzu byt rada, ze jsme se i s dcerou nezabily. Musim byt nad kocarkem ..a to mluvim o golgovych holich...s klasickym velkym kocarkem nemam nejmensi sanci. Zkousela jsem to za pomoci manzela a nedokazu drzet kocar a jeste sebe...proste padam. Pokud bych byla pod kocarkem...nezvladnu balanc a tiha kocarku me prevalcuje.
Stejne vubec nechapu jak je vubec mozne, ze v roce 2006 jsou prestupni stanice v metru bez vytahu pro vozickare a kocarky!!!! Jeden vytah z trasy C Muzeum nic nezachrani. Mustek a Florenc je naprosto sileny.
|
Marketa | •
|
(3.3.2006 14:48:24) Jinak jsem zapomela napsat, ze jinak se veze kocarek muzum a jinak zenam zeslablym porodem!!!!!!! Takze Bobe pokud jsui fakt muzsky, tak nedsuzuj nas, zeny (viz. dalsi reakce), ze myslime na sebe a stojime za kocarkem, abychom zachranily sebe! Uvedom si, ze pokud spadne matka v jakekoliv pozici, spadne zakonite i kocar.
|
Lída,3 kluci a holka |
|
(3.3.2006 15:09:44) Markéto, nemíchej do toho nějakou "zesláblost porodem". Vozila jsem kočár přesně tím způsobem, jak to Bob doporučuje. A to jsem měla těžkou libertu, a sama něco mezi 45 a 50 kily. Nepokoušíš se náhodou držet ten kočár tak, aby byla kolečka ve stejné úrovni? Pak je to samozřejmě záležitost pro vzpěrače, zvlášť u větších dětí. Ale kočár stojící na schodech "šikmo" je v zásadě v rovnovážné poloze, sám se nepřevrátí. Zkus si nakreslit, kde ta věc má těžiště. :-) Tudíž stačí jen jemně přidržovat, není k tomu potřeba prakticky žádná síla.
|
Sylvie |
|
(5.3.2006 22:56:51) Lído, teď tu budu za blbce, ale jak mám teda kočár po eskalátorech vozit?
Nepokoušíš se náhodou držet ten kočár tak, aby byla kolečka ve stejné úrovni? Pak je to samozřejmě záležitost pro vzpěrače, zvlášť u větších dětí. Ale kočár stojící na schodech "šikmo" je v zásadě v rovnovážné poloze, sám se nepřevrátí.
Samozřejmě, že vyrovnávám kolečka do stejné úrovně - jak jinak mám kočár na schody narvat a nevyklopit dítě? Jak šikmo? Já to nechápu (teda naštěstí se s kočárem na eskalátory dostávám opravdu výjimečně a toliko v doprovodu mého otce - bez něj používám šátek, se kterým jsem plně spokojená - ale i tak by mě zajímalo, jak teda mám s tím krámem po schodech jezdit?)
S.+++
|
Lída,3 kluci a holka |
|
(5.3.2006 23:21:26) Sylvie, když ten kočár stojí šikmo, tak to skutečně funguje - nesjede a dítě nevyklopíš (pokud se teda samo nepokouší vyskočit :-))). Fakt to mám vyzkoušené, a mnohokrát. Jezdila jsem takhle s pěti dětma (včetně sestry mladší o 19 let). Stačí zespoda trošku podpírat držadlo.
|
Sylvie |
|
(5.3.2006 23:33:46) Když já nechápu, jak ho mám postavit šikmo :o) A hlavně pokud nemám kolečka v rovině, tak mi dítě v korbičce jezdí dolů. Ono ne že bych se bála, že vypadne, ale prostě mi nepřijde kdovíjak úžasné, že se třeba novorozeně tu zareje hlavičkou do korbičky, tu si o spodní hranu korbičky "poskladá nohy" a nasedne na ni zadkem... Přesně tohle mi dítě dělalo i na pitomých vyšších obrubnících a byl to jeden z důvodů, proč jsem radši nosila dítě v šátku a v kočárku jenom převážela krámy pro starší holčiny. Ono teď s fusakem to není aktuální, ale když si vzpomenu na léto, kdy v korbičce jenom tak na pleně leželo mimčo jenom tak přikryté další plenou, nikde žádné "vycpávky", které by popojíždění zabráznily...
No nic, asi jsem natvrdlá, možná když se na to vyspím, tak pochopím :o)
S.+++
|
|
|
|
|
|
|
|