| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

 Celkem 341 názorů.
 Bob 
  • 

Bacha na eskalátorech 

(22.2.2006 8:50:32)
Jestli jsem to správně pochopil, držíš na eskalátorech kočárek shora. Občas v metru vídám maminky, které tak jezdí.
Nikdy to nedělej! Kdyby schody zastavily nebo ti i jen vyklouzla rukojeť, dopadlo by to strašně. Podpírej kočárek zásadně zdola.
 Jana, dva kluci (1999,2000) 
  • 

Re: Bacha na eskalátorech 

(22.2.2006 10:12:46)
Jo, jo, je to tak, jak říká Bob. Taky jsem to tak dělala. Taky jsem jednou z hrůzou zjistila, že v přepravním řádu metra je údajně psáno, že kočárek po eskalátorech můžou dopravovat pouze 2 dospělé osoby (jedna nad ním, druhá pod ním). Vynadala mi paní dozorčí..... :-) A už jsem se tu myslím jednou zmiňovala o příhodě, kdy mi na prosbu o pomoc (stojíc nad schody do metra s kočárkem) starší pán odpověděl "A s čím jako?". Z toho plyne, že vaše prosba musí být perfektně formulovaná s konkrétními údaji, aby jí všichni porozuměli :-) No, zážitků z dopravy mám mnoho, lidé jsou různí. Ale že by to byla takové katastrofa, že bych brečela manželovi do telefonu, to zas ne. Ale hormony dělají své.....
 Sam+3 kousky 


Podobný článek jsem psala někdy před rokem:-) 

(22.2.2006 14:03:55)
Ale nic ve zlém, vypadá to, že problémy maminek s kočárky se vůbec nezměnily:-(
V metru jsem s kočárem jela asi 2x - jezdicí schody-hrůza, hlavně jsem se bála najet na ně, pak už to šlo. Ale raději jsem (pokud to nebylo nutné) zůstala na ČM a do centra vůbec s kočárem nejezdila. Ale já nejsem z Prahy. Kamarádka z Prahy se kočárem do metra stále bojí.

Ochota pomoci - stejná zkušenost - nejlepší asi mladí lidé -studenti a studentky (pak, že je naše mládež zkažená:-) a také Ti ošuntělí pánové (Ukrajinci, bezďáci apod..)
Pánové v oblecích dělají, že jsou neviditelní -ALE celkem je chápu, mají oblek za pár tisíc a když je venku hnusně(mokro, blátivo) -představa, že bych v drahém obleku pomáhala s kočárem, který má zablácená kolečka -asi bych si to, být jimi, také rozmyslela.
Ovšem úplně neochotné a někdy i nepříjemné jsou dámy okolo 40-60 let.
Toť má zkušenost.

Vydrž, bude líp:-) Hlavně se z toho nestresuj.
 jana, dvouleta dcera 
  • 

Re: Podobný článek jsem psala někdy před rokem:-) 

(22.2.2006 21:52:05)
mam uplne stejne zkusenosti a resila jsem je tak, ze jsem si o misto vzdycky rekla, i kdyz jsem jeste byla tehotna a metrem jsem s dcerou jezdila zasadne s satkem, nedam na nej dopustit. reakce lidi na mimin ko v satku jsou vesmes kladne ale i tak jsem si casto musela o misto k sezeni rict. s oblibou jsem zadala hlavne ty postarsi nabrucene pany a ani jednou se mi nestalo, ze by se nejaky nezvedl. jak se rika, lina huba, holy nestesti....
 jana, dvouleta dcera 
  • 

Re: Zkuste satek 

(22.2.2006 21:52:19)
mam uplne stejne zkusenosti a resila jsem je tak, ze jsem si o misto vzdycky rekla, i kdyz jsem jeste byla tehotna a metrem jsem s dcerou jezdila zasadne s satkem, nedam na nej dopustit. reakce lidi na mimin ko v satku jsou vesmes kladne ale i tak jsem si casto musela o misto k sezeni rict. s oblibou jsem zadala hlavne ty postarsi nabrucene pany a ani jednou se mi nestalo, ze by se nejaky nezvedl. jak se rika, lina huba, holy nestesti....
 jana,1 dítě 
  • 

Re: Re: Zkuste satek 

(26.2.2006 20:34:52)
Já nevím, šátek nepoužívám, ale zažila jsem opačné reakce. Že maminky jsou vyčůrané a nosí dítě v šátku aby si sedly.Že kdyby měli kočárek bylo by to jednoduší, takle "žebrají " o místo
 Blanimour 


Re: Re: Re: Zkuste satek 

(27.2.2006 12:52:06)
S šátkem mám výborné zkušenosti - i když je dceři už rok, kočár používám jen hodně málo. A za tu dobu se mi stalo pouze jednou, že jsem nastoupila do autobusu a nikdo se nezvedl, jinak je to v pohodě. Naopak s kočárkem jsem problém v MHD zažila skoro pokaždé. Ale jsou opravdu i výjimky, které překvapují. Kromě již zmiňovaných Ukrajinců musím vyzdvihnout ještě romské muže všech věkových kategorií - ty jsem nikdy ani nemusela žádat, vždycky se velice ochotně nabízeli sami.
 Helena 
  • 

Re: Podobný článek jsem psala někdy před rokem:-) 

(23.2.2006 7:29:05)
Tak to já jsem tři měsíce po narození dcery opět nastoupila na vysokou a protože doma jsem žádný hlídání něměla a hlavně chtěla malou pořád kojit, vozila jsem jí skoro denně z okrajíčku Prahy do centra sebou. Vždycky autobus, metro, tramavaj. Teda nejradši jsem měla metro, protože to jsem zvládala nejlíp. Eskalátory jsem časem měla v malíčku tak, že jsem i jízdu dolů s předchozím otočením se a zacouváním na ně zavládla bez brždění proudu lidí za mnou. Při přestupu v metru je většinou výhodnější ne přestupovat, ale úplně vystoupit z jedné trasy a nastoupit jinudy do té druhé trasy. Tam kamenné schody většinou nejsou. Blbý byly ostrůvky tramvaje, tam jsem před sebou jen řvala ZDOVOLENÍM, abych mohla projet. Ale vcelku jsem celej ten rok, co byla malá na velký kočárku, procestovala v pohodě. Ale to už tak asi u studentek-matek bývá, že mají tolik jiných problémů, že nějaký cestování je nevytáčí. Aspoň u těch, co jí znám.
 Jana 
  • 

Re: Podobný článek jsem psala někdy před rokem:-) 

(3.3.2006 11:29:46)
Nevím, kolik je Vám let, ale jste zřejmě mladá. Směřuji k poznámce o starších ženách. Pomoc s kočárkem se totiž také samozřejmě odvíjí od zdravotních možností daného člověka. Bude mi 50 i mému manželovi. Jak vidíme kočárek u zastávky, přecházím raději k jiným dveřím. Manžel - má problémy se zády, někdy téměř pro bolesti nevstane třeba 2 dny. A já po několika gynekologických operacích po porodech mám zakázáno zvedání těžkých věcí - plastika zadní a přední stěny , zpevnění močového měchýře apod. A váha kočárku a dítěte do schodů dopravního prostředku dá zabrat. Kolik podle Vás váží? Při odsuzování lidí k tomu přihlédněte a vzpomeňte si na to, až Vás někdo v 50-60 bude takto posuzovat.
 Majka, děti 7 a 11 let 
  • 

A co mateřské centrum? 

(23.2.2006 8:38:53)
Ahoj všechny smutné maminky s kočárky,

určitě vám neřeknu novinku, ale kdyby přece jen: existují oázy pro všechny utrápené matky, které mají stejný pocit, jako kdysi já, že jejich děti a jejich kočárky silně překážejí. Jsou to přece mateřská centra. Nevím, odkud je autorka článku o kočárcích (od nás z JM asi ne, i když tu taky máme Centrál Park, neochotné nebo nepříjemné matky - např. řvoucí a kouřící, a samozřejmě metro bez výtahu), ale nepochybuju, že něco v blízkosti najde. Trošku si připadám hloupě, jestli vysvětluju něco, co znáte - ale pro zatím neznalé: mateřské centrum není, probůh, žádná instituce, kde by vám "zkušené sestry" či jiné pracovnice dávaly rady typu "maminko, to musíte tohle a tohle..". Nikoliv! Je to opravdu místo pro setkávání rodičů na mateřské, tj. i tatínků, babiček apod. s dětmi (a dokonce i bez nich), vedené dobrovolně dalšími maminkami. Pokud se odvážítě vstoupit, garantuju vám skoro na 100 %, že tam najdete velkou hernu pro batolata, koutek pro miminka (přebalovátko, postýlka,...), sezení pro mamči + kuchyńka. Kočárky mají obvykle přístup až do předsíňky, kde klidně můžete nechat spící miminko. V našemv MC Domeček - tedy v bývalých prostorách - jsme dokonce měli i terasu (takovou tu přízemní, školkovou), kde nám děťátka spinkala a my jsme zatím byli vevnitř na kafíčku.

Koho nebaví jen tak sedět a krafat, určitě najdë pro sebe i svou ratolest činnost - mateřská centra obvykle nabízejí různá cvičeníčka pro rodiče s dětmi, kreslení, zpívání, jazyky, pro maminky keramiku nebo paličkování atd.

Zřejmě vám to nepomůže při cestě do metra, ale jinak tam najdete zpřízněné duše a po pár návštěvách dokonce možná i kamarádky. Moje zkušenost je taková, že jsem v Domečku nalezla jiné a mnohem sympatičtější bytosti, než jsem mohla na Jižňáku běžně vidět a slyšet. Omlouvám se za jakousi "nadřazenost", ale opravdu mne netěší vysedávat na pískovišti s matkami, které na sebe vzájemně pokřikují, dětí si skoro nevšimnou a probírají buď intimní život svých kamarádek, veškeré televizní seriály nebo reality show či slevy v katalozích. Ne, nejsem matka - intelektuálka, taky si ráda prohlížím zboží v letácích a Tv rovněž nezavrhuju , jenže: v Domečku jsem hrála dětem na klavír a zpívala s nimi, zapojila jsem se do jazykových kurzů a jen tak mimochodem nacházela pro své děti docela dobré kamarády. A tím jsem jim, doufám, dala o něco víc.

Přeju vám, abyste překonaly problémy s kočárky a, pokud vás moje žvatlání o mateřském centru zaujalo, taky vám přeju odvahu vstoupit do něčeho takového. Vyplatí se to.
Kde hledat? Přece na Rodině - hlavní strana!

Majka
 kristyna 
  • 

Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(27.2.2006 8:33:29)
Já také nemám špatné zkušenosti. Snad jestě nikdy za 9 měsícu mi nikdo neodřekl pomoc. Jezdím raději tramvajemi protože bydlím celkem v centru. očas mám stres z toho, zda bude v tramvaji někdo kdo mi pomuže nebo budu muset jet na konečnou, většinou se však snažím být klidná a nechat to osudu. :-) Je ale pravda že si o pomoc z 90% říkám a nebojím se oslovit i ty kteří sedí, otáčejí se zády nebo rovnou běží k jiným dveřím ( ty nejraději). Vždy jsem se setkala s pochopením a s usměvem.I já se snažím usmívat a všem kteří mi pomohou výrazně poděkuji. :-) Někdy jsem, ale taky pěkně naštvaná a arogantní (vždyť přeci vezu budoucnost národa :-) a ty ignoranti ani neuhnou).
 Ver 
  • 

prosba 

(22.2.2006 10:27:12)
Milé maminky, s kočárkem po městě zatím nemám tu čest. Já ráda pomohu mamince s kočárkem a popř. malým dítětem, ale musí si říct. Nabízet pomoc sama od sebe, když ani nevím jestli maminka pomoc potřebuje a chce, to nedělám. A pusa jí neupadne. A když je někdo těhotný a chce pustit sednout tak si má taky říct. Někdy fakt nevím jestli je holka těhotná, nebo tlustá :-)a pouštět jí v tom případě sednout by byl dost trapas. Takže nebojte si říct.
 k+v 
  • 

Re: prosba 

(22.2.2006 11:05:05)
Tak já mám asi štěstí, že nejsem z Prahy ani jiného velkého města, naše město má 20 tisíc lidí, všude se s kočárem v pohodě dostanu, jezdí tu jen nízkopodlažní busy...a asi lidé tu jsou jiní než v Praze, takoví otevřenější, sdílnější, v životě se mi nestalo, že by mi někdo s něčím nepomohl, nepodržel dveře s kočárem, nepustil mě, ať starý či mladý, muž nebo žena. A když se neseme v šátku, tak cizí lidi mě na ulici zastavují-převážně muži:)- a říkají jak je to super a ten se teda má, pěkně u maminky, atp:) a cizí maminky s kočáry se povětšinou aspoň setkají poghledem a pousmějí, málokdy s eminem bez povšimnutí.
Takže jsem spokojená, ale je mi jasné, že ve velkém městě by to bylo jiné, hlavně to metro je asi o ústa,...no aspoň vidíte, jaks e cítí vozíčkáři, ti jsou na tom ještě hůř-švagr je na vozíku a má nejrůznější problémy, které by zdravého člověka ani matku s kočárem v životě nenapadly-i malá terénní nerovnost je problém, napadl sníh a silničáři nestíhají? stačí 5 cm, které s kočárem v pohodě projedete, ale vozíčkář maká a stojí při tom na místě-kola se protáčejí...ale to jsem odbočila.
No holky z Prahy, Brna a další, pevné nervy! K.
 Micka+ Přemeček 


Re: Re: prosba 

(22.2.2006 13:30:41)
Já jsem se třeba v pražské MHD setkala s tím, že se stojí na místa v autobuse fronta jako při nákupu. Prostě kdo příjde stoupne si na konec fronty.
Já blbá holka z moravského maloměsta jsem si dovolila stoupnout si jen tak a několik lidí mi ihned začalo spílat, že mám jít do konec fronty.
Od té doby lituji všechny nepražáky, kteří vyjímečně musí cestovat MHD po Praze a teď začnu litovat i všechny matky s kočárky, protože u nás se nikdy onestalo, že by někdo nechtěl pomoci sám od sebe, nebo to neochotně dával najevo.
 Nika, 2 chlapci 
  • 

Re: Re: prosba 

(23.2.2006 10:46:14)
Tak ja s tym tiez nemam problem...byvame v Kosiciach, cestujem dopravnymi prostriedkami, ale ak to nie je nizkopodlazne, nebojim sa o pomoc poziadat. Ono sa stane, ze vsetci sa tvaria, ze nic nevidia, ale ak ich sluzne poziadam, este sa mi nestalo, ze by niekto odmietol alebo to okomentoval. Vyberam si vacsinou muzov, ale najblizsie stojacich...takze ja nemam zle skusenosti...len ma mrzi, ze vo velkej vacsine budov a institucii(napr. socialna poistovna), ktore navstevuju mamicky nie je bezbarierovy pristup. Ja si povzdychnem, kociarik nebudeme potrebovat vzdy, ale chudaci ludia, ktori su odkazani na vozicky...
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: prosba 

(22.2.2006 11:08:22)
Ver, souhlasím s tím, že u těhotenství je to někdy problematické, zvláště v zimním oblečení. Pokud jde o nástup a výstup s hlubokým kočárem, klidně se nabídni, protože hlubokáč sama ženská do mhd prostě nedostane. Jestli chce nastoupit nebo vystoupit poznáš podle toho, že mává nebo zvoní. U sporťáků je to jiný, některý ženský ho dokážou naložit samy, já tedy ne. Jo a když pomáháš, klidně se zeptej, za co to máš vzít. Každej kočár je jinej a zlvášť když nemáš vlastní zkušenost, nemůžeš vědět, za co chytit. Já to u sporťáku řešila tak, že jsem pomáhajícímu přenechala rukojeť a sama se chopila osy u koleček (taky je to šetrnější k oblečení, ten, kdo drží za rukojeť se zpravidla neušpiní).
Tak, jako by se těhulky a maminky (a další potřebné osoby) neměly stydět říct si o pomoct, tak by se ostatní lidé neměli stydět pomoc nabídnout. Ó to by bylo na světě krásně :-)))
 mifka 
  • 

Re: Re: prosba 

(22.2.2006 11:47:22)
Nemam deti, jezdim tram a busama anebo na kole, vetsinou se zenskych s kocarem ptam jestli chteji pomoct. Trochu trauma fakt muze nastat pri "za co chytit ten kocar", takze prosim obe strany o konkretni vyjasneni za co chytit. Bariery sem si vychutnala tez, staci sadra a berle, clovek je tak ovsem dost viditelnej a v mhd ho pusti ochotne sedat. Jinak myslim at si kazdy rekne jestli chce pustit sednout. Pa.
 Daniela + Martínek 2roky 
  • 

Re: Bacha na eskalátorech 

(22.2.2006 11:03:05)
Tahle rada zni velmi logicky, sama jsem ji taky nekde cetla a chtela se ji ridit, ale zkusil jste uz nekdo nekdy pri jizde dolu na schody opravdu nastoupit pred kocarkem? Ja ano. Otocila se ke schodum zady (no, spis bokem, abych videla i na ne) a snazila se na ne s kocarkem "nacouvat". Musim rict, ze tohle uz nikdy neudelam, hlava se mi zamotala tak, ze jsem myslela, ze se opravdu zritim do hlubin i s kocarkem. Od te doby uz MHD cestuju vyhradne s satkem.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(22.2.2006 11:18:36)
Danielo,
já jsem to právě tak dělala skoro vždycky. Ten kočár je pak vážně mnohem stabilnější. Nemusím se k němu shýbat, a někdy ho ani není potřeba držet - stačí si stoupnout o schod níž a držadlo opřít o rameno.
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(22.2.2006 17:42:16)
Já jezdím vždycky první kočár, potom já. Což je nahoru prima, dolu až tak moc ne. Jenže představa, že zakopnu a poletím dolů první já a na mě kočár mě děsí víc :(

A to ještě ty stanice s eskalátory jsou vlastně super. Vždyť i v centru pořád zůstavájí ty, kdy je člověk závislý na ostatních.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(22.2.2006 20:23:36)
No jasně, takhle je to v pohodě.
Dolů poletí jen kočár. A ty můžeš v klidu stát.
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(13.3.2006 21:35:10)
Bobe, ty jsi zkrátka šikovný. Já pro změnu šikovná nejsem.
Když couvám, je mnohem větší pravděpodobnost (znám se), že spadnu a na mě kočár a bude průšvih dvojitý, než když najedu kočárem a pak půjdu já. Kdyby - a doufám, že se to nikdy nestane - zastavily schody a kočár mi vyklouzl, tak aspoň můžu chytat, případně křičet, ať ho někdo chytí.
Když se budu válet se zlomenou nohou pod kočárem řítícím se ze schodů, tak si toho nemusí nikdo ani všimnout.
 Jenifer 
  • 

Re: Bacha na eskalátorech - AUTO 

(26.2.2006 0:46:34)
Nahoru to jde,ale jizda dolu, hlavne nastup na schody (nejdrive ja - bokem, pak kocarek) je dost silena. Kam se hrabou adrenalinove sporty. Parkrat jsem skobrtla a bylo to jen tak tak. Po trech mesicich zivota naseho syna jsem cestovani MHD vzdala a misto dovolene jsme koupili auto i pro me. Manzel je dost pracovne vytizeny a nemuze se mnou jezdit porad a vsude. Jsem z Prahy, hodne cestuju, jezdime na vylety, plavani atd. materskou si uzivam a rozhodne nesedim doma. Rizeni auta oproti cestovani MHD je pro me hracka. Dojedu si kam potrebuju, jak ja chci i kdyz je treba osklivo, nemusim mrznout na zastavce a cekat az prijede 3.autobus do ktereho se snad uz konecne vejdeme.
Obdivuji vsechny maminky, ktere se nevzdavaji.
 Bob 
  • 

Re: Re: Bacha na eskalátorech - AUTO 

(26.2.2006 0:57:47)
Akorát že autem v centru Prahy je to úplné peklo. A šíleně se tu kradou autosedačky. Stalo se to asi pěti mým kamarádům, mně ukradli dvě naráz za bílého dne. Plus zničený zámek, uřezané pásy - škoda za deset litrů.
 Jenifer 
  • 

Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech - AUTO 

(26.2.2006 1:13:26)
Jezdim takto uz dva roky a mam docela vychytany kudy kam, jak se vyhnout ktere zacpe, kde parkovat. Jezdim po cele Praze a jen malokdy jsem pomalejsi nez kdyz bych jela MHD. A hlavne jsem sobestacna. Sedacku mame Maxi Cosi a zatim drzi. Moje sedive auticko moc pritazlive nevypada (starsi model Opel Astra ).
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech - AUTO 

(26.2.2006 13:32:28)
Vždycky je to jednou poprvé.
A na vzhled auta nespoléhej, kamarádovi ukradli sedačku z bazaru ze staré stodvacítky.
 simona,(3,5 a půl roku) 
  • 

Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(23.2.2006 15:33:53)
Mám ten samej problém,nastoupit před kočárem prostě nedokážu,jednou mi pomáhala kamarádka,jela zády,dole se jí zamotala hlava,upadla a do ní jsem narazila já s kočárem,jeden pohotový pán zastavil schody a další lidi spadli,hrůza.Od té doby jezdím nad kočárkem,dítě v nosiči by mě v zimě zmrzlo.
 Monika 
  • 

Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(23.2.2006 16:22:50)
Pravda, dlouho jsem na eskalátorech s kočárkem nejela, ale když jsem to zvládla v 11. nebo 12. letech (to jsem vozila malou sestřičku, v tehdy ještě velkém kočárku "vajíčku" Liberta nebo co to bylo, a na Můstku jezdily ty rychlé ruské schody), tak to snad zvládnu i teď, kdy jsou schody pomalejší a kočárky mnohem menší. Každopádně to budu co nevidět potřebovat:-)). Jinak potvrzuji, že správné a bezpečnější vození kočárku na eskalátorech je, že maminka (nebo jiná osoba, která veze kočárek) s ním na schody nacouvá a stojí pod kočárkem!!!! Je mi vždy úplně úzko, když vidím, jak některé maminky balancují v předklonu nad kočárkem a snaží se ho nepustit.
 KDO? 


Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(25.2.2006 23:26:10)
no a jak byste to udelali u trikolky? :) jeste k tomu s otocnym koleckem? jasne ze se da zaaretovat, ale to se pak pred tema eskalatorama jentak rychle neotocite. a i kdyz je zaaretovany, tak to je proste na tom jednom kolecku malo stabilni.. takze mam kocarek polozeny na tom jednom schode dvema koleckama a to treti je ve vzduchu, takze ja jsem vzdy nad kocarkem.. teda spis vedle nej a jednu nohu mam pred koleckem jako takovou "brzdu-pojistku" aby nemohl sjet dolu.
no snad se nam nikdy nic nestane

jinak musim rict ze me zkusenosti s cestovanim v prazske MHD jsou naprosto odlisne. rekla bych ze temer vzdy mi lidi vyjdou vstric a pomahaji(dokonce se i nekdy dohaduji kdo mi s kocarkem pomuze :)
Vetsinou pred "mou" zastavkou sjizdim lidi ocima kdo se na me kouka a jen na sebe "mrknem" a kdyz se nikdo nekouka, o pomoc pozadam a kdyz tam neni nikdo (nebo jsou pritomne jen osoby, ktere bych ja sama nechtela obtezovat) tak to proste holt zvladnu sama.. taky jsem se snazila vybirat sve kocarky podle toho, abych je sama unesla..

a chce to vyhybat se dopravnim spickam, kdy je vse preplnene a lidi jsou nervozni uz z toho, ze se na nekoho mackaji.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(26.2.2006 1:00:12)
To stojíš nad kočárkem, i když jedeš zdola nahoru?
Tak to musíš mít problém s otáčením a najížděním pozpátku vyřešený.
 KDO? 


Re: Re: Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(26.2.2006 17:27:21)
To stojíš nad kočárkem, i když jedeš zdola nahoru?
Tak to musíš mít problém s otáčením a najížděním pozpátku vyřešený.

NO samozřejmě že stojím nad kočárkem i když jedu zdola nahoru, protože chci aby mi trojkolka stála dvěma koly na schodě! :) a to se samozřejmě musim dole rychle otočit.. nahoře pak samozřejmě taky :)

zkoušela jsem jet jen tím jedním (malým) zaaretovaným kolečkem na schodě abych já byla dole pod kočárem, ale to se mi prostě zdálo MOC vratký a tak radši jezdím takto..

i když teď už možná nad tím až tak moc nepřemýšlím.. někdy se zamyslím a jedu zespoda bez otáčení
 Delete 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(18.3.2006 5:54:55)
Jsem z Prahy a MHD jezdím téměř pořád, protože jsem neřidič.

S jedním dítětem jsem to moc neřešila, eskalátory nebyly problém, všude jinde byl vždy někdo ochotný pomoci...dokud bylo dítě ve velkém kočárku. S golfkami už mi nikdo pomáhat nechtěl, i když jsem byla těhotná.

Po narození dvojčat nastalo období, kdy jsem si MHD musela odpustit, kočár pro tři děti se nevešel nikam kromě nízkopodlažního autobusu a tam bylo velmi těžké nepotkat jiný kočárek. Když starší dcerka dorostla natolik, aby zvládla Kiddy Board, velikost kočáru to vyřešilo, ale cestování MHD ne...nastupovat do autobusu nebo jezdit na eskalátorech se s tím nedalo.
Tlačit dvojčecí kočár jednou rukou a druhou vést dvouletého prcka už ale docela šlo....zvládly jsme eskalátory a nízkopodažní autobus.

Další posun vpřed nastal, když dvojčata zvládla sezení. Opustily jsme dvojčecí kočár a naučily se jezdit ve složení krosna, golfky a nejstarší za ruku. Takto jsem zvládla komplet MHD a nepotřebovala jsem pomoc...Kupodivu se mi jí dostávalo a to zejména od důchodkyň...vždy se našla nějaká, která mi sama od sebe nabídla pomoc se starší dcerkou při vystupování z dopravního prostředku.

Když jsem opět otěhotněla, nechtěla už jsem nosit větší zátěž a tak jsme se vrátily k dvojčecímu kočáru...k dvojgolfkám. Měli jsme hodně starý typ, nic na dlouhé ježdění, ale byly úžasně lehké a vešly se všude. Jen se s nimi nedalo nastupovat bez pomoci do vysokých autobusů a do tramvají. Eskalátory v pohodě, nízkopodlažní autobus taktéž, kamenné schody jsem řešila vyndáním dětí z kočáru, složením golfek a vynesením nebo snesením, děti šly po svých, jedno za ruku se mnou, druhé se starší dcerkou, která šla vždy nade mnou, abych mohla zachytit případný pád.

Pak nastalo krátké období bez kočáru, pro mě dost náročné. Eskalátory a většina dopravních prostředků byl problém, šlo to jen v nízkopodlažních autobusech a chtělo to alespoň jedno místo k sezení, nejlíp ale dvojsedadlo, kam se daly usadit všechny tři děti. Já jsem raději stála, i když s břichem.

Teď jezdíme opět s kočárkem a bez pomoci to většinou nejde. Na eskalátorech zvládnu kočár a jedno dítě nebo dvě děti bez kočáru, umím si představit ještě dvě děti a šátek nebo krosnu, až bude mimčo větší. Ale čtyři najednou asi nezvládnu. Totéž klasické autobusy, tramvaje, kamenné schody. Naštěstí jsou nízkopodlažní autobusy, tam to jde i s kočárkem a třemi dětmi k tomu, navíc je můžu usadit na ty sklápěcí sedačky.

A moje zkušenosti s lidmi?

Na kamenných schodech vždycky někdo pomůže. Někdy je potřeba déle počkat, ale jde to. Málokdy se někdo nabídne sám. O pomoc žádám spíše mladší muže ve sportovnějším oblečení. Starší lidé mívají častěji zdravotní problémy, ženy obecně a muži v oblecích mají strach, že se ušpiní. Vždy nabízím rukojeť a sama nesu kočár na druhé straně. Není tak potřeba vysvětlovat, kde nejlíp ho chytit a i pravděpodobnost zašpinění pomáhajícího je menší.

Na eskalátoru si pomáhat nenechám. Kdo není zvyklý vozit kočár, může spíš uškodit. Lidé se ani sami nenabízí. Vždy jsem pod kočárem, udržím ho celou vahou těla snáz než jen rukama. Pokud nechci, aby mi dítě sjíždělo v korbičce, držím rukojeť výš, takže je kočárek vodorovně a stojí jen na dvou kolech. Nemám problém na eskalátory nacouvat, kočárek si vždy předem srovnám tak, aby se nezasekl. Nespěchám při tom a protože nechci zdržovat ostatní cestující, vždy čekám, až přejde hlavní proud. Také se snažím, aby při jízdě nahoru nebyl nikdo hned za mnou, protože kočárek se při naklonění navalí na mě a já většinou potřebuji o jeden nebo dva schody ustoupit (i když i tohle se dá nacvičit, takže mi stačí na schody nastupovat trochu předkloněná s nataženýma rukama, čímž získám potřebný odstup od kočárku). Snažím se najíždět co nejvíce ke straně, aby spěchající mohli projít okolo (vím, že se to nemá, ale proč bych si měla kazit den jejich nadávkami nebo nepříjemnými poznámkami, ostatně já bych také měla mít ke kočárku doprovod a nemám...).

V nízkopodlažních autobusech pomoc s kočárkem odmítám, mnohem snáze se mi s ním manipuluje samotné. Pokud mám s sebou ostatní děti, neodmítám pomoc pro ně při nastupování nebo vystupování, i když to zvládáme i bez pomoci. Nastupujeme pokud možno první nebo pak až poslední, o uvolnění plošiny pro kočárky si většinou nemusím říkat a velmi často nám uvolňují i ty sklápěcí sedačky.

Klasickými autobusy a tramvajemi raději nejezdím. Zkušenost s pomocí s kočárkem tam mám horší, při nastupování a vystupování se nedá čekat jako u kamenných schodů, až se objeví někdo ochotný. A stihnout nastoupit s kočárkem a třemi dalšími dětmi je velmi obtížné. Mám strach ze situace, kdy mi zůstane jedno nebo více dětí v autobuse a já na chodníku nebo naopak. Bohužel mám zkušenost s netrpělivými řidiči a neochotnými cestujícími.

Celkově jsem ale s cestováním s kočárkem MHD v Praze docela spokojená.
 Jana (Lukáš 6/03,Martin 8/05) 


Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(22.2.2006 14:42:48)
... to je asi tema na dlouhou debatu.

Mnohe z clanku muzu podepsat, ale az tak UUUPLNE cerne bych to nevidela...

Kdyz jsem byla tehu s druhym synem (bylo to v cervnu, 2 mesice pred porodem), taky jsem byla "neviditelna". Jela jsem se starsim klukem. Lidi se pri nastupovani hrnuli dovnitr, takze kdyz jsme nastoupili my dva (Lukasovi byli 2 roky), nikde nebylo misto. Navic jsem mela na zadech batuzek (svacinka, hracka pro kluka atd). Pan ridic proste zavrel dvere a rozjel se.

Naucila jsem se byt asertivni a pozadat, kdyz potrebuji sednout nebo pomoct s kocarkem - ale tehdy to fakt neslo. Zkuste v jedoucim autobuse s velkym brichem a dvouletym klucinou dojit k nekomu a rict si - tak jsem jenom poprosila pana, ze bych se rada oprela, jestli by me nepustil. Pustil, ale nikoho kdo sedel pres ulicku to ani netrklo... no jo...

I po tehle negativni zkusenosti si nezoufam, jak pisatelka clanku. Proc? A kdyz nikdo neni v dostahu (pri nastupovani), tak se rozhlidnu po autobuse prip. poprosim ridice - a taky to jde. A vystupovani? I kdyz vhodna "obet :-)" sedi nekkde vzadu - proste si tam dojdu a: prosim vas, pomoh by ste mi z kocarkem na pristi zastavce? proste funguje.

A to zdruzovani maminek?
Co takhle udelat prvni krok, nejen se usmivat? Klidne pozdravte...
Pristehovali jsme se na sidliste, kde jsem znala pouze mou kolegyni. Bydlime tady 4 roky a mnohe z maminek poznam od videni z piskoviste, z kramu... taky jsme se parkrat usmivaly, pozdravily... ja vim, nejde o zadne "velke" kamaradstvi - ale myslim, ze i tohle staci...
 Ivana Procházková 


Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(22.2.2006 20:46:35)
Jano, docela s tebou souhlasím. Praha je anonymní a nikdo si moc druhých nevšímá (což má i kladné stránky, aspoň tak nejdou drby jako třeba na malém městě) a když člověk potřebuje pomoc, často je třeba se ji dožádat. Nicméně já se vždy setkala se vstřícným přístupem. Žádné kyselé ksichty, které popisuje autorka, si nevybavuji.
A pokud jde o to navazování přátelských vztahů s okolními maminami, tak sama za sebe mohu říct, že od doby, co jezdím s kočárkem na vycházky, jsem navázala spoustu nových sousedských vztahů a poznala lidi ze svého okolí, o které jsem se do té doby vůbec nestarala, či případně nevěděla, že existují.
Cestování s kočárkem přináší hodně komplikací, ale já osobně jsem jsem bojovala spíš s technickými překážkami (třeba kočárek na eskalátoru jsem nikdy pořádně nezvládla), než s chováním lidí. (Výjimku teda tvoří důchodci - to je samostatná skupina lidí, pro kterou platí nějaká jiná pravidla komunikace, než co mi jsou známá. To ale platí i jsem-li bez kočárku.)
 Bob 
  • 

Re: Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(26.2.2006 0:46:16)
Říct en bloc o důchodcích, že se chovají špatně, je nemlich stejně pitomé, jako říct to o maminkách s kočárkama.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(26.2.2006 11:49:24)
Bobe, pravil jsi, že se jdeš zaregistrovat. Copak copak? Nepovedlo se?
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(26.2.2006 13:27:59)
Jo, a zjistil jsem, že tohle jméno má už někdo obsazené.
Zaregistroval jsem se teda jako Bob První, ale teď jsem zase línej se logovat.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(26.2.2006 14:40:50)
Heleme se, Bobísek se vyjádřil.
Tak si ještě jednou pořádně přečti, co jsem napsala.
Jestli umíš číst, tak tam stojí, že jsem s důchodci musela bojovat (a mimochodem, každému troubovi dojde, že asi ne se všemi důchodci světa, ale jen s těmi, co se chovali vůči mně nepatřičně), nikoli že jsou dle mě en block pitomí.
S tím jsi přišel ty.

 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(26.2.2006 17:44:42)
Ale no tak, Ivule.
Napsala jsi tohle, pamatuješ? Je to jen o pár řádek výš. Nepřipouští to dvojí výklad.

Ivule: "Výjimku teda tvoří důchodci - to je samostatná skupina lidí, pro kterou platí nějaká jiná pravidla komunikace, než co mi jsou známá. To ale platí i jsem-li bez kočárku."
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(26.2.2006 19:31:41)
Bobe, ať to čtu zleva, zprava, zepředu či zezadu, nikde tam nemohu nalézt ba ani náznak toho, že by důchodci byli blcí (pardon, tvoje slova).
Že pro ně platí jiná pravidla komunikace? To asi jo, jsou ode mě o 1 - 2 generace starší a prožili si svůj život za podstatně odlišných podmínek než ho žijí moji vrstevníci.
Chceš snad tvrdit, že mezi generacemi nejsou rozdíly? Když tak mi to objasni, dík.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(26.2.2006 21:32:28)
Probůh Ivule, tys královna demagogů.

Napsalas ZCELA JASNĚ: "Cestování s kočárkem přináší hodně komplikací, ale já osobně jsem jsem bojovala spíš s technickými překážkami ..., než s chováním lidí. (Výjimku teda tvoří důchodci - to je samostatná skupina lidí..."

Jestli z tohohle nevyplývá, že o důchodcích tvrdíš, že se chovají špatně, tak jsem čínskej papež. (Nikde nepíšu, že o nich tvrdíš, že jsou blbí - to lžeš).

Ty jsi schopná zapřít svoje vlastní slova i na internetovém fóru, kde jsou o pár řádek výš k přečtení. A podsunout mi něco, co jsem prokazatelně neřekl (taky viz výš).

Copak tady, tady je to celkem fuk. Ale vstávají mi vlasy hrůzou při představě, že takhle komunikuješ i se svým manželem a dětmi... To bych si to, být tvým starým, hodil.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(26.2.2006 22:10:14)
Bobe,
jediný, s čím souhlasím, je, že opravdu nikde nepíšeš, že jsou důchodci blbí. Ano, přehlídla jsem se, uznávám to a omlouvám se.

K tomu zbytku:

Jestliže někde píšu, že:
"Cestování s kočárkem přináší hodně komplikací, ale já osobně jsem jsem bojovala spíš s technickými překážkami ..., než s chováním lidí. (Výjimku teda tvoří důchodci - to je samostatná skupina lidí...",

tak tím říkám právě jen to, že důchodci jsou jedniná skupina lidí, s kterou jsem při cestování s kočárkem musela bojovat. Nic víc a nic míň.

Jestli tam čteš něco o tom, že se všichni důchodci chovají špatně (za což jsi mě napadnul), tak se radši seznam s výrokovou logikou a jejími pravidly.

Nazdar.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(26.2.2006 22:25:02)
P.S.: A to, že s někým musím bojovat, milý Bobe, není přece způsobeno tím, že je dotyčný špatný (což sis z toho dovodil ty).

Jestliže s někým musím bojovat (konkrétně při cestování s kočárkem), tak třeba taky proto, že jaksi vůči těm dotyčným selhávají pravidla komunikace, na která jsem zvyklá a která používám (jak ostatně naznačeno v onom inkriminovaném příspěvku ve větě v závorce).
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(27.2.2006 11:07:02)
Z toho se už nevykecáš :-)
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(26.2.2006 22:15:44)
Jo, a díky za péči, kterou máš o mého manžela a děti.

Vyřídím jim tvé empatie.


 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(5.3.2006 18:11:27)
Vy máte starosti!!!!!Důchodci jsou (většina,ne všichni,ale minimálně 85%) nepříjemní a věčně zabručení!!!A je mi jedno proč,já mám taky svůj život se strastmi a problémy,jako každý!!!)Tak nazdar...
 Amálka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mamky s kocarkama a MDH :-) 

(14.3.2006 21:34:49)
Musím jen bohužel potvrdit, že k nejnepříjemnějším spolucestujícím v mhd patří důchodci. Hlavně ti od 70 výš. Například jeden asi sedmdesátiletý pán osočil mou švagrovou v metru, že beztak je těhotná jen proto aby mohla sedět a zabírat tak místo lidem co to opravdu potřebují. To už zůstává rozum stát. Ovšem ty co nejvíc prudí tak celý den prochodí po tržnici nebo obchodních centrech a to jim taky nevadí. A
další kapitolou jsou výtahy tam jaksi nechtějí pochopit, že s kočárem máme také právo jet. Když jsem jela s naší holčičkou výtahem u nás na poliklinice, tak se jich tam nahrnulo asi deset a když se rozsvítilo světýlko přetíženo, dožadovali se, aby si vystoupil ten kočárek, a to jsme tam byly první.
 iva M 
  • 

zkušenosti před 10 lety 

(27.2.2006 12:55:45)
Milé mamky,
mám doma puboše 14 a 12 let, ale mateřská dovolená patří stále k nočním můrám. V pubertě je to jiné,ale hlavně nemusíte stále s dítetem stylem, " jen tam, kam dojde Péťa". Když bylo synkovi 17 měsíců měsíců, narodila se mi dcerka. Obě tehotenství byla rizikvá, tak jsem s ním předtím taky moc nejezdila a se dvěma špunty to fakt nešlo. Malý měl dřevenou sedačku z prkýnka a opěradla na sáňky a tam byla přimontovaná na kočárku. S tímto monstrem by mě pustili do autobusu, ale nikdo nepomohl a sama jsem to nezvládala. Osvobození znamenalo až objevení kočátku Hauck, který jsem obouruč zvládla sama. Tak nástup znamenal mávnout, nacpat Petra dovnitř a zvednout kočárek a vejít sama. Postup ven- nejdřív kočárek vyhodit ven- vyndat a pak se drát mezi lidmi vystupujícími zpět pro syna. Nakonec jsem dovedla bravurně tak, že jsem dopravila autobusem kromě dětí i vánoční stromek. Souhlasím s tvrzením, že pomáhají mladší muži, občas i kluci kolem 15 se sami nabídli, holky jak kdy spíš se synem, důchodci měli vesměs hlavy otočené a nedoslýchali nebo problémy se zády, takže nesmějí nic zvedat. Happy end znamenalo, když oba špunti měli batůžky se svačinkou na zádech a já batoh s " jídlo, pití, živobytí" a nástup zvládali s mírnou dopomocí sami. Jinak eskalátory s hyperaktivním dvouletým a veselou půlroční v kočárku jsou ňamka jamy o sobě.
Zdar a sílu všem maminám
Iva
 Katerina+Matyas 5/04 


Re: Bacha na eskalátorech 

(22.2.2006 15:47:44)
souhlasim - i s temi vekovymi kategoriemi co Vas pousti sednout, ci pomahaji. Vzpominam si, ze prvni clovek, ktery na me poznal me 5-ti mesicni tehotenstvi a pustil me sednout, byl asi 15 ti lety kluk a byl strasne zdvorily :-) Co se cestovani tyce, jezdim z Cernosic vlakem, sice jsem primo v centru Prahy behem 20 min. ale na nadrazi / jak na hlavnim, tak na Smichove/ nastava problem, prave v tech pevnych schodech. Musim ale soucasne rict, ze se mi jeste za ty dva roky cestovani nestalo, ze by se mi nekdo sam nenabidl a to jak v metru, na nadrazi, ci ve vlaku. Mozna je to o stesti, nebo o momentalni nalade okolnich cestujicich....... jo a co se seznamovani tyce, tak ja taky koukam po maminkach a usmivam se - odpovedi je ale malo :-( asi ta ceska natura :-)
 Káťa+2 Škubánci 


Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(22.2.2006 15:55:00)
Kačko, co já se najezdila do Černošic :-)) To jsem ovšem ještě neměla děti.
A mám i stejnou zkušenost - prvně (ve 4. měsíci) mě pustlil sednout mladík asi 20letý. Koukala jsem a nemohla tomu uvěřit :-)) Fakt je, že od 7 měsíce mě pouštěli lidé nejen sednout v MHD, ale když jsem kamkoli šla, tak uctivě ustupovali a pouštěli mě i ve frontách v samošce a na úřadech i v bance :-)
Moje břicho budilo respekt všude :-)
 Praha1 


Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(22.2.2006 20:03:07)
To já jsem dneska byla v Carrfouru,tam je speciální pokladna pro těhotné,zeptala jsem se lidí v dlouhé frontě,jestli můžu dopředu a asi pětatřicetiletej chlap v obleku přestal telefonovat a začal na mě řvát:Slečno,není Vám trapně?A já na to,že není,že jsem těhotná.A on:Jo, a kde?Mám dva týdny do porodu a on se diví,kde jsem jako těhotná.Tak jsem si vyhrnula pončo a ukázala břicho.Stál jak opařenej.
 Eva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(23.2.2006 9:20:22)
Si mi pripomenula moj vesely zazitok :))) DVA DNI pred terminom porodu som sa vracala z kontroly v porodnici. Nastupila som do plneho autobusu. Mala som to stastie, ze sa prave uvolnilo jedno miesto, tak som si hned sadla. Jedna pani (ziadna starenka, asi 40-45 rocna) zacala na mna hulakat, ze co si to dovolujem sadat, ze ci som tehotna. Mna skoro rozhodilo :D Tak som na nu podobnou intezitou hlasu zahulakala, ze ano, ze o 2 dni mam rodit. A to nie som ziadna baculka, ze by si to obrovske brucho mohla pomylit s obezitou. Takze tehulky, ste neviditelne, volne miesto si musite poziadat, pripadne vyhulakat :DDD.
 Ivana Procházková 


Re: Bacha na eskalátorech 

(22.2.2006 20:29:19)
Já tedy jízdu na eskalátorech zvládla jen na těch "pomalých" třeba v hypermarketech, do metra jsem si nikdy netroufla. Nicméně pozici, kdy stojím před kočárkem o několik schodů níž, než na kterém jsou zadní kolečka kočárku, a kamsi nad hlavu tlačím rukojeť kočárku tak, abych alespoň trochu udržela lůžko kočárku ve vodorovné poloze, si fakt neumím představit. Pokud mám kočárek před sebou, stojí kolečka kočárku na schodu maximálně ob jeden schod, než stojím já, a to už je trochu rozdíl. Pravda, pokaždé jsem byla trochu schrbená, ale dalo se to.

Ty Bobe skutečně jezdíš s kočárkem na eskalátoru tak, jak popisuješ? (Výjimka jsou golfáče, ty mají zadní a přední kolečka blízko od sebe).
 Helena 
  • 

Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(23.2.2006 7:38:20)
Já tak jezdila skoro denně. A bylo to v pohodě. Chce to trochu cviku, ale přeci je bezpečnější zacouvat si na eskalátor a jistit kočárek zespodu, než ho nechat viste ve vzduchu.
 Maramat 


Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(23.2.2006 14:43:48)
Jezdím po eskalátorech stejne jako bob a to mám dlouhej dvojkočár. Je to tak proste bezpečnější.
 jana, dvouleta dcera 
  • 

Re: Bacha na eskalátorech/zkus si to 

(22.2.2006 21:44:23)
nejs prvni, kdo mi tento postup radi, zkusil jsi to nekdy< je neuveritelny, jak rychle zacnes ujizdet pozadu po tech schodech dolu, zatimco kocarek porad stoji nahore!!! pote co se toto stalo i memu muzi, ktery mi radil podobne jesdim zasadne kocarem napred i dolu a celou cestu se modlim, aby ty schody nezastavily.
 Líza 


Re: Re: Bacha na eskalátorech/zkus si to 

(23.2.2006 4:51:36)
Jano, a ty ten kočárek pustíš, že stojí nahoře???
Taky jsem jezdila pozadu. Než být zlomená v zádech nad kočárem, připadalo mi jednodušší s ním nacouvat na schody a pak si jednu nápravu hodit na koleno, rukou přidržovat (takže ani nehrozilo, jak tu někdo psal, že bych měla vyvrácenou ruku nad hlavou a balancovala s rukojetí).
 Kačka, Jonášek 11/ 03 
  • 

Re: Bacha na eskalátorech 

(22.2.2006 23:08:33)
Ahoj,
já si myslím,že je mnohem bezpečnější , aby jel kočárek vždy první. Vypadnutí rukojeti nebo pád na kočárek mi přijde málo pravděpodobný... Ale docela klidně se muže stát ( a mě se to málem stalo), že špatně najedete a kočárek se zadrhne o eskalátor. Pak vy jedete a kočárek stojí. U vchodu na eskalátor je totiž vetšinou tlačenice a proto mi přijde lepší mít situaci pod kontrolou zepředu a udělat si kočárkem trochu místa a "respektu".
Jinak jsem cestovala v pražské MHD rok a půl s kočárkem (brázdili jsme Prahu docela dost)a za celou dobu jsem se nesetkala s odmítavou nebo zápornou reakcí. Možná taky záleží na způsobu, jak člověk druhé osloví nebo jak vystupuje. Pomoc s kočárkem beru prostě za normální slušnost až i povinnost druhých účastníků přepravy a podle toho s nimi jednám...Neják to vycházelo, ale možná jsem měla jen štěstí.
Teď bydlím na vesnici a "užívám si" pro změnu situací jako neprotažená cesta k domu, dva kočárky na stanici autobusu, do kterého se vejde jen jeden a další spoj jede třeba za dvě hodiny. Ale i to se dá. Prostě se domluvíme, kdo to složí a pomůžem si s nákladáním.
Tak se nedejte, usmívejte se i na bručouny, třeba je to trkne a projasní jim den trocha našeho mateřského štěstí:-).
Kačka
 Dagmar 
  • 

Re: Bacha na eskalátorech 

(23.2.2006 11:54:34)
Mohl bys mi vysvětlit, jak jde kočárek držet ze zdola? neumím si nějak představit
tu techniku, když jseš skoro o tři schody níž než kočárek a na rukověť nedošáhneš.
Asi si nikdy s kočárkem po schodech necestoval.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(23.2.2006 13:22:49)
Naprosto jednoduše. Stoupneš si jen o dva schody níž a rukojěť máš ve výši ramene. Nikdy jsem s tím problém neměla.
 KArkule 
  • 

Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(23.2.2006 21:12:56)
A jaky mate nazor na kocarky trikolky. Ja kdyz jedu nahoru tak take jedu prvni ja a pak kocar. Kdyz jedu dolu tak naopak. Zatim jsem s tim nemela zadny problem, ale bohuzel si nepamatuji, jak rychle jsou eskalatory prazskeho metra. Tady to docela jde. Na kazde stanici jsou vytahy, ale s jejich pouzitim by se cesta prodlouzila nejmene o dvacet minut.
 Olina 
  • 

Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(24.2.2006 19:34:40)
Já teda už nejezdím, ale nikdy jsem nedokázala zdolávat schody směrem dolů napřed před kočárem, prostě mi to strach nedovolil, zdálo se mi, že spadneme oba. Když jsem byla výš, zdálo se mi, že to mám pod kontrolou. Ale já jsem měla dost fortelný sporťák, říkali jsme mu tank pro jeho jízdní vlastnosti v terénu a byl opravdu dost těžký, nevím, jestli bych ho ve výši ramen udržela. No už je to pryč.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(24.2.2006 20:18:05)
Olino, já jsem takhle jezdila i s velkou těžkou libertou. A i když jsem v té době měla zhruba 45 kilo, tak jsem ten kočár bez problémů udržela. Tam jde jen o to, trošku podpírat držadlo. Kdyby ten kočár neměl pérování, tak by na schodech v téhle poloze bez problémů stál sám - to je fyzika :-))))
 Bob 
  • 

Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(26.2.2006 0:38:47)
Dagmar,
dlouho jsem o tom přemýšlel, až jsem asi pochopil, v čem je problém, že nedosáhneš na rukojeť.
Udělej to tak, aby rukojeť kočárku byla na té samé straně, kde stojíš ty.
To znamená, že při nájezdu na eskalátory shora musíš kočárek otočit rukojetí napřed a stoupnout si před něj.
:-)
 Marketa 
  • 

Re: Bacha na eskalátorech 

(3.3.2006 14:45:07)
Tak to se lehce rekne, ale hur dela. Zkousela jsem to a jiz nikdy vice!!! Muzu byt rada, ze jsme se i s dcerou nezabily. Musim byt nad kocarkem ..a to mluvim o golgovych holich...s klasickym velkym kocarkem nemam nejmensi sanci. Zkousela jsem to za pomoci manzela a nedokazu drzet kocar a jeste sebe...proste padam. Pokud bych byla pod kocarkem...nezvladnu balanc a tiha kocarku me prevalcuje.

Stejne vubec nechapu jak je vubec mozne, ze v roce 2006 jsou prestupni stanice v metru bez vytahu pro vozickare a kocarky!!!! Jeden vytah z trasy C Muzeum nic nezachrani. Mustek a Florenc je naprosto sileny.
 Marketa 
  • 

Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(3.3.2006 14:48:24)
Jinak jsem zapomela napsat, ze jinak se veze kocarek muzum a jinak zenam zeslablym porodem!!!!!!! Takze Bobe pokud jsui fakt muzsky, tak nedsuzuj nas, zeny (viz. dalsi reakce), ze myslime na sebe a stojime za kocarkem, abychom zachranily sebe! Uvedom si, ze pokud spadne matka v jakekoliv pozici, spadne zakonite i kocar.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(3.3.2006 15:09:44)
Markéto, nemíchej do toho nějakou "zesláblost porodem". Vozila jsem kočár přesně tím způsobem, jak to Bob doporučuje. A to jsem měla těžkou libertu, a sama něco mezi 45 a 50 kily.
Nepokoušíš se náhodou držet ten kočár tak, aby byla kolečka ve stejné úrovni? Pak je to samozřejmě záležitost pro vzpěrače, zvlášť u větších dětí. Ale kočár stojící na schodech "šikmo" je v zásadě v rovnovážné poloze, sám se nepřevrátí. Zkus si nakreslit, kde ta věc má těžiště. :-) Tudíž stačí jen jemně přidržovat, není k tomu potřeba prakticky žádná síla.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(5.3.2006 22:56:51)
Lído, teď tu budu za blbce, ale jak mám teda kočár po eskalátorech vozit?

Nepokoušíš se náhodou držet ten kočár tak, aby byla kolečka ve stejné úrovni? Pak je to samozřejmě záležitost pro vzpěrače, zvlášť u větších dětí. Ale kočár stojící na schodech "šikmo" je v zásadě v rovnovážné poloze, sám se nepřevrátí.

Samozřejmě, že vyrovnávám kolečka do stejné úrovně - jak jinak mám kočár na schody narvat a nevyklopit dítě? Jak šikmo? Já to nechápu (teda naštěstí se s kočárem na eskalátory dostávám opravdu výjimečně a toliko v doprovodu mého otce - bez něj používám šátek, se kterým jsem plně spokojená - ale i tak by mě zajímalo, jak teda mám s tím krámem po schodech jezdit?)

S.+++
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(5.3.2006 23:21:26)
Sylvie,
když ten kočár stojí šikmo, tak to skutečně funguje - nesjede a dítě nevyklopíš (pokud se teda samo nepokouší vyskočit :-))). Fakt to mám vyzkoušené, a mnohokrát. Jezdila jsem takhle s pěti dětma (včetně sestry mladší o 19 let). Stačí zespoda trošku podpírat držadlo.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bacha na eskalátorech 

(5.3.2006 23:33:46)
Když já nechápu, jak ho mám postavit šikmo :o) A hlavně pokud nemám kolečka v rovině, tak mi dítě v korbičce jezdí dolů. Ono ne že bych se bála, že vypadne, ale prostě mi nepřijde kdovíjak úžasné, že se třeba novorozeně tu zareje hlavičkou do korbičky, tu si o spodní hranu korbičky "poskladá nohy" a nasedne na ni zadkem... Přesně tohle mi dítě dělalo i na pitomých vyšších obrubnících a byl to jeden z důvodů, proč jsem radši nosila dítě v šátku a v kočárku jenom převážela krámy pro starší holčiny. Ono teď s fusakem to není aktuální, ale když si vzpomenu na léto, kdy v korbičce jenom tak na pleně leželo mimčo jenom tak přikryté další plenou, nikde žádné "vycpávky", které by popojíždění zabráznily...

No nic, asi jsem natvrdlá, možná když se na to vyspím, tak pochopím :o)

S.+++
 věrka. pepíček 10m 
  • 

omezení 

(22.2.2006 8:51:04)
Odpověď je jednoduchá - právo na život mají leč velmi omezený. Máme to štěstí že děti rostou a za chvíli zase budeme moct hopkat po schodech jako za mlada. Vozíčkáři jsou na tom hůř. Tvoje situace je o to horší, že v Praze je lidmi přecpáno -neochota se koncentruje. Možností vyžití je víc ale překážek také. Já jsem z malého města, podchody ani MHD neexistují, ale každý krámek je malý a do něj vedou 3 schody. Takže na nákupy jezdíme do obchoďáků, jen na malé jdu se šátkem. O úřadech ani nemluvím, tam zásadně šátek.
Chce to přežít a myslet si o ostatních své. Až budou ke stáru nemohoucí sedět doma za oknem protože jim nikdo nepostaví funkční výtah, nepustí je sednout v autobuse.
To jsem se rozepsala...
Věrka
 Majka 
  • 

Re: omezení 

(22.2.2006 9:06:42)
Mám bohužel stejné zkušenosti. Bydlím v krajském městě, MHD téměř nejezdím, protože na mě pokaždé byl někdo nepříjemný. S obchody mám také problémy, také to řešíme nakupováním v obchoďácích. V našem městě navíc téměř každý jezdí na kole (je to způsobeno úrovní MHD a frekvencí jízd). Jsou sice postavené cyklostezky, ale ne všude. Stává se mi dost často, že mi vynadá cyklista, který se řítí po chodníku, hlava nehlava, je mu jedno, že jede okolo obchodu, kolem pískoviště...a člověk takovému pánovi (kupodivu se mi zdá, že ženy jsou v těhle případech tolerantnější) samozřejmě překáží. A ještě s kočásrkem. Nedávno jsme se rozhodla, že jednomu pánovi neuhnu (je to můj "oblíbenec", viděla jsem ho, jak málem srazil syna mé kamarádky a ještě nadával) a vysloužila jsem si titul rohatého zvířete na pět písmen. "On" přece jede do zaměstnání, zatímco já se flákám doma s dítětem. Jakýsi důchodce se mě zastal a byla z toho slušná hádka.
Tož tolik o cyklistech a kočárcích.
 Martina, dcera Terezka 1,5 roku  
  • 

Re: Re: omezení 

(24.2.2006 19:52:56)
Ahoj, bydlím v Ostravě, několikrát jsem zažila neochotu lidí pomocijak v MHD, tak v přístupu do některých obchodů nebo úřadů. Vždy jsem to nějak zvládla
(pokud nás nechtěli pustit do obchodu, tak jsem nešla), ale přesto se mi přístup našich spoluobčanů k maminkám a kočárkům nelíbí a stím asi bohužel nic nenaděláme, takže milé maminky chce to pevné nervy a vydržet. Děti za chvíli vyrosotou a bude po problému.
 borovice + 5 


zas tak strašné to není 

(22.2.2006 8:59:02)
Bydlíme v Praze a dost často jezdím MHD. Auto máme ale neřídím, městskou dopravu používám minimálně 2-3x v týdnu. Jezdím se starší dcerou (3)
roky s kočárkem se synem (1,5 r). Za pár týdnů budu jezdit se 2 dětmi + kočárkem. Zase tak depresivně to nevidím. V Praze se dá hodně cestovat nízkopodlažními autobusy a většina meter je vybavena jezdícími schody. Nastupování s kočárkem se dá za chvíli natrénovat, i nastupování s kočárkem a starším dítětem v náručí. Za pár týdnů budu trénovat nastupování a vystupování na eskalátory se 2 dětmi:-).
Horší je to když musím s kočárkem do schodů, to je vždy hrozné dilema co se starším dítětem, které nezvládá jít po schodech samo a bojím se aby někam neuteklo. Ale ti to se dá vyřešit.
S výraznou neochotou jsem se nesetkala, ale často musím sama někoho žádat, aby nám pomohl. S odmítavou odpovědí jsem se za ty 3 roky setkala jen několikrát, když nebyl nikdo vhodný v tramvaji, tak mě pomohl řidič. Když potřebuji pustit sednout s bříškem a starší dcerou v náručí, tak musím téměř vždycky někoho požádat, ale ochotně pustí.
Docela mě ale štve přístup některých starších spoluobčanů, např. když nastupuji s kočárkem a oni sedí na místě určeném v nízkopodlažním autobuse pro kočárky, nebo když se kočárku přidržují místo madla.
mája
 Bob 
  • 

Re: zas tak strašné to není 

(22.2.2006 9:04:34)
Souhlasím, že článek je hodně vyhrocený - se "sprostotou" jsem se nesetkal nikdy. Ale je možné, že na holku si blbci dovolí to, co by si k chlapovi netroufli.
Je fakt, že mámy nejsou na ochotu zvyklé. Tuhle jsem jel tramvají se skupinou maminek, která každá vystupovala jinde. Pokaždé jsem jim pomohl s kočárkem. Té třetí už to bylo až podezřelé, raději si dala kabelku na břicho a držela si na ní ruku!
 Rosie 


Velmi ochotní a milí jsou mladíci poněkud svérázného vzezření... 

(22.2.2006 9:22:27)
Bobe, ono je fakt, že k maminkám s kočárkem se lidi chovají trošku jinak než k tatínkům. Já se s vyloženým hulvátstvím nesetkala, ale běžně se mi stávalo, že na stanici autobusu lidi přecházeli k jiným dveřím - a ne proto, že bych překážela při nastupování. Vím, kde ty správné dveře jsou a tak jsem na tom místě už čekávala. Sotva lidi viděli, že pojedu autobusem, přecházeli dozadu, takže se mnou na jedny dveře čekali mladíci a staré babičky. Muži od 30 let, zvláště pak typu "úspěšný pan podnikatel" většinou přecházeli jinam. Pokud mi někdo pomohl (naštěstí jsem využívala nízkopodlažní autobusy, tak to nemuselo být tak časté), byli to právě mladí kluci zhruba okolo 20 let a nebo kluci, o kterých byste to podle vzhledu nikdy neřekli. Roztodivné účesy všelijakých barev, piercing všude možně, oblečení na první pohled ne zrovna upravené, ale chování velmi příjemné, ochotné, sami pomoc nabízeli, do kočárku se usmáli, na děti udělali veselý obličej. V duchu jsem se těmto mladíkům mnohokrát omlouvala, když jsem je dříve podle vzhledu zařazovala do skupiny podezřelých individuí. Ne vždy je to pravda...
 Lefff 


Re: Velmi ochotní a milí jsou mladíci poněkud svérázného vzezření... 

(22.2.2006 11:33:01)
Ač zatím bez zkušeností s přepravou vlastního kočárku, souhlasím s Rosie. Pokud jsem kdy měla těžší nákup nebo mi nebylo dobře, jako první si toho všiml obvykle někdo "opiercingovaný", "očírovaný" či "ocvočkovaný". Nepřekvapuje mě to od doby, kdy mi bylo 11 let. Seděla jsem v nacpané čekárně veterinární ordinace, když se otevřely dveře a vešel dlouhovlasý kluk v roztrhaných džínech, na bundě všude samý spínací špendlík a cvoček, nápisy vyvedené fixami... Sjížděly ho napůl překvapené, napůl odsuzující pohledy typu: Nespletl sis dveře, hošánku? Ten "hošánek" slušně pozdravil, vyhledal volné místo, sedl si..., z náprsní kapsy u bundy vytáhl malinkaté ušmudlané kotě a začal jej hladit. Zželelo se mu opuštěného kotěte a šel s ním na prohlídku :-)
A taky už se mi stalo, že se mi v tramvaji udělalo zle na omdlení (z vedra - v té době jsem nebyla ještě těhotná) a sama od sebe mě pustila sednout starší paní - cca 75 let. Bránila jsem se, že si nemůžu sednout a nechat ji stát, ale paní mi měkce, leč důrazně řekla: S věkem to nemá nic společného. I mladému člověku se může udělat špatně nebo ho může něco bolet. Vím o tom své...
Takže - věřím tomu, že nejvíce pomáhají ti, od kterých bychom to nečekali.
 Soňa, zatím bez dětí 
  • 

Re: Re: Velmi ochotní a milí jsou mladíci poněkud svérázného vzezření... 

(23.2.2006 12:18:14)
Musím říct, že se mi stalo něco naprosto opačného. Jednou v létě jsem to přehnala s opalováním a nešla se vůbec osvěžit do vody a tak se stalo, že jsem pak z toho horka v tramvaji omdlela pánovi kolem 55 rovnou do náruče. Bohužel se začal rozčilovat, co si to dovoluji a že mě určitě nepustí sednout.V tramvaji bylo narváno.Prý mě má pustit někdo mladší. Od té doby se chovám podobně k podobně vypadajícím mužům. Možná je to nefér, protože těchto mužů se to netýká, ale provokativní těžké dýchání a čtení novin přímo nad mou hlavou a nahýbání se tak, že mi svým břichem tlačí do obličeje.......tyhle lidi zásadně sednout nepustím.
 Sissi 
  • 

Re: Re: zas tak strašné to není 

(26.2.2006 11:59:01)
To snad je při vystupování z tramvaje normální, ne? Měla ji nechat povlávat na zadku k samoobsluze ostatních vystupujících?
 libi a dcerka (28.mes.) 
  • 

Re: zas tak strašné to není 

(22.2.2006 9:11:13)
odpovidam na Vas odkaz s tim,ze az tak nesouhlasim s tim,co pisete.
Bydlim take v Praze(bohuzel),kde se s neochotou lidi setkavam dnes a DENNE.je to velmi smutny pohled na to,jak dovedou byt lide ZLI A NEOCHOTNI.
Pokud nepotrebujete pomoc,tak to jeste jde,ale jakmile ZADATE o pomoc napr.s kocarkem,tak se setkate vetsinou s negat.odezvou(i kdyz se najdou i lide ochotni a mili),ale neni jich moc.
Takze mi nakonec stejne nezbyva,nez se s kocarkem "tahat" sama.Uz jsem si na to "zvykla",protoze mi nic jineho nezbyvalo,ale obcas se ptam sama sebe,proc jsou lide tak zli a neochotni..A verte nebo ne,bude hur...
 Bob 
  • 

Jak požádat o pomoc 

(22.2.2006 9:18:30)
Trochu se mi nezdá, že na výslovnou prosbu většina lidí odmítne. Onehdy tady diskutovala maminka, která potvrzovala, že jí lidi pomohou vždycky, pokud je sluště požádá. Moje žena má podobné zkušenosti - že lidi jsou malinko natvrdlí, ale stačí ťuknout...
Nemůže být problém taky ve způsobu, jak to děláte? Zažil jsem kupodivu i maminky, které si o pomoc s kočárkem říkaly hodně agresívním a protivným způsobem. Nebo dokonce nabízenou pomoc vztekle odmítly.
 jarma (dvě děti) 
  • 

Re: Jak požádat o pomoc 

(22.2.2006 11:15:35)
S kočárkem jezdím po Praze už "po druhé" (poprvé před čtyřmi lety) a nemohu říci, že bych s článkem ztotožnila. ení sice mnoho těch, kteří nabídnou pomoc sami, ale ani to nečekám. naprosto mi vyhobuje, že když někoho požádám, pomůže mi. S odmítnutím jsem se setkala snad třkrát všeho všudy. Snažím se vybírat vhodnou osobu - fyzicky zdatnější muže, není-li - pak i ženu a ne ty, co jsou obtěžkáni mnoha taškami nebo oblečeni v obleku - ani já bych nebyla ráda, pokud bych v kostýmu musela nést kočár, který právě projel bahnem... Nechce se mi věřit, že někdo má tak špatné zkušenosti.
Na eskalátoru jsem zásadně pod kočárem, držet ho před sebou je strašně nebezpečné. Nástup na eskalátor zase tak dramatický není - a to mám většinou ještě s sebou starší dceru, kterou "pustím" nejdřív a za ní nastupuji já. Mnoho lidí se samo nabídne, že starší dceru sveze za ruku. Jízda eskalátorem nahoru je úplně bezproblémů. Sama s kočárekm se snažím najet co nejblíže ke straně, právě, aby lidé mohli bezproblémů chodit kolem....
 Mammita 


Re: Jak požádat o pomoc 

(22.2.2006 13:04:25)
Bobe,
ač mě vaše příspěvky často zarážejí a nesouhlasím s nimi, tak dnes mi mluvíte (píšete :o)) z duše.
Ano, je to o lidech. Také jsem z Prahy a snad nikdy se mi nestalo, že by mi nikdo nepomohl. Pokud to nikoho zrovna nenapadne, tak slušně požádám a opravdu pomohou. Třeba neskáčou dva metry štěstím, ale prostě pomohou. Jen snad dvakrát jsem oslovila lidi, kteří se mi omluvili, že nemohou pomoci z důvodu že jsou např. po operaci zad...
Nikdy na mě nikdo nebyl sprostý. Jednou mi dokonce pomohl revizor a já s ním laškovala, že mu za to ukážu lístek. Víte co mi odpověděl? Že to snad ani nebude nutné :o).
S eskalátory a jízdou dolů - také jezdím pozpátku, chce to jen trénink a najít si vyhovující způsob a je to o hodně bezpečnější, než mít kočár pod sebou.
Jediná hodně "blbá" zkušenost se mi stala v těhotenství tou dobou již velmi pokročilém, kdy jsem stála nad pánem s novinami a ten mne upozornil, že mu břichem do těch novin strkám a on si nemůže číst. Hele, byla jsem naprosto odzbrojená, i jsem se tomu musela nakonec usmát jakej to byl blb.
Třeba jsem i měla někdy problém, ale je to tak minimální, prostě lidi pomohou, ale i my bychom měly být slušné a milé. To že máme kočár fakt nikoho na zadek neposadí. Takových "hvězd" už bylo...
 Markéta, syn 16 měsíců 
  • 

Dos pesimistický přístup 

(22.2.2006 22:12:20)
Se synem jsem taky jezdila Prahou MHD, ale ani jednou se mi nestalo, že by mi někdo odmítl pomoct ... že jí budou nabízet sami, to fakt neočekávám, nejsem tak sebestředná ... Ono nejde jen o způsob, jak si o pomoc požádáte, jde taky o to, jakou máte schopnost odhadnout, koho to bude nejmíň obtěžovat. Nejlepší zkušenosti mám s puberťákama a vůbec mladýma klukama ... Stačí úsměv, hezky poprosit a můžou se přetrhnout ... a pak ještě pochválí, že máte usměvavé dítě :) ...
Jestli mi něco vadí, tak to je přístup obchodníků - zákaz vstupu s kočárky, nebo neochota, byť i by to šlo a šlo by tolevně, svůj obchod či kavárnu a pod. pro rodiny s dětmi udělat přístupné ... nejsou to jen malé obchůdky, jsou to i hyper super a jejich "plácací" vstupy, úzké uličky u pokladen (třeba projet s kočárkem v Carefouru u pokladny je fakt hodno Copperfielda) ...
 Luci+Vája7/04, Kryštof 9/07 


Re: Re: zas tak strašné to není 

(22.2.2006 9:28:01)
S kočárkem po Praze jezdím už 1,5roku a to převážně MHD,jsem antitalent na řízení auta:-) A myslím,že zas tak strašný to neni,nikdy jsem se nesetkala s neochotou,buď mi nabídli lidé pomoc sami a nebo jsem se taktně připoměla.
V metru a v tramvaji to řeším tak,že když jsou na místě pro kočárky lidé,tak jim slušně řeknu,že zde je místo pro kočárky a nestalo se mi,že by mě někdo nepochopil a jestli se tvářej nějak blbě,je mi fuk.
Nemyslete si,že jsem se nikdy nepohádala,pohádala a nejvíc s ženskejma o kolo 50let,ty už totiž zapoměly,co je to mít malé dítě.Ale takovýhle lidé jsou mi šumák.No ono totiž záleží i na povaze maminky a já si fakt nenechám nic líbit :-)))
No ale je fakt,že s lehkejma golfkama se teď jezdí o 100% lépe než s trojkombinací co jsme měli.
 petra,dvě holčičky 9měs a 4,5roku. 
  • 

Re: Re: zas tak strašné to není 

(22.2.2006 9:34:22)
Bydlím na vesnici a do města k doktorovi,do lékárny
je 7km.Nemáme auto,takže s holkama courám autobusem.
Pomoc s kočárkem nabídne málokdo,když požádám,tak vyhoví,ale už mě to nebaví pořád se někoho prosit.
Nejhorší je,že autobus jede jen 1x za dvě hodiny,celkem nacvakaný a když ho nestihnu musím se
holt vrátit domů.Nejhorší to je bohužel v zimě,kdy
je mimi navlečené a tudíž v kočárku neklidné.
Starší holčička zvládá nástup do autobusu skvěle.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: zas tak strašné to není 

(22.2.2006 9:46:12)
Ja si taky myslim, ze mnohem horsi, nez nekoho pozadat o pomoc je to, ze Ti autobus frnkne pred nosem a dalsi jede za hodinu. Pokud jede
 Sissi 
  • 

Re: Re: Re: zas tak strašné to není 

(26.2.2006 12:02:13)
"nebaví mě pořád se někoho prosit" je dost zvláštní způsob. Ti lidi fakt nemůžou automaticky vědět, že potřebujete pomoct, každá maminka s kočárkem nepotřebuje. To je stejně absurdní, jako kdybyste řekla "nebaví mě pořád prodavačce v obchodě říkat, co chci koupit".
 Olga 3 děti 19, 15,5 a 12 
  • 

Re: zas tak strašné to není 

(22.2.2006 12:06:05)
Před lety jsem taky řešila malé děti, kočár a pražskou dopravu. Nejvíc se mi osvědčila klokanka (říkala jsem tomu tenkrát batoh na dítě), byla jsem sice za exotku, ale cestovalo se nám skvěle. V momentě, kdy jsem mohla použít sporťák resp. golfky a jejich předchůdce, jsem neměla potřebu nikoho žádat o pomoc, protože jsem je mohla naložit i vyložit sama. Nejhorší to bylo na dlouhých eskalátorech, kdy jsem umírala hrůzou, aby mi nespadly chodící děti, ale skoro vždycky se našel někdo, kdo mladšího držel za ruku a ani jsem nemusela škemrat. No časy se změnily.
 Sylvie 


Re: Re: zas tak strašné to není 

(22.2.2006 12:26:59)
Olgo, jestli se časy mění, tak k lepšímu - přibývá bezbarierových stanic ;o) Jinak pomoct s děckama do schodů v autobuse nebo přidržení na eskalátorech - to napadne dost lidí samo od sebe i dnes. A já pak vždycky trnu, co na to holčičky - já jsem totiž na jednu stranu ráda, že je o ně postaráno, ovšem na druhou stranu prostřední děcko (nyní tři roky) je schopné začít ječet a cpát se zpátky dolů/nahoru jakože si ty schody zdolá samo :o(

S.+++
 Komka + Davídek 7m 
  • 

Re: Re: Re: zas tak strašné to není 

(28.2.2006 12:07:04)
Jejda, jsem si myslela jak jsem v obraze, ale abych řekla pravdu, asi by mě nenapadlo chytnout za ručku cizí dítě a pomoci mu. Možná, že kdybych byla přímo u té situace, tak by mě to trklo, ale přikláním se k názoru, že když člověk potřebuje pomoc, má si o ni říct (samozřejmě myslím tu maminku, ne dítko). Třeba to bude tím, že u nás jezdící schody nemáme a schodů taky ne.
Komka
 AshleyW 
  • 

Re: Re: zas tak strašné to není 

(23.2.2006 11:12:29)
Olgo, mám doma přibližně stejnou věkovou kategorii, takže také vzpomínám, jak jsem s klokankou byla "za exota" (pamatuju si, že se mne jedna paní ptala, zda tam mám panenku...). Lidi mne celkem pouštěli sednout, ale skoro se mi líp stálo. Na první dceru jsem si "klokanku" musela nechat ušít, neb na trhu nic takového nebylo... No a šátky na nošení mimča mne taky minuly. Na eskalátory jsem se taky dost bála, no a "tenkrát" moc bezbarierových stanic nebylo a s kočárkama, které byly "běžně" k sehnání se dost blbě manipulovalo (golfky byly tenkrát "podpultové" zboží...). Do poradny jsme dojížděli ČSAD, takže jsa na poslední stanici - byla sázka do loterie, jestli už v autobuse nějaký kočárek nebude... Pokud ano, měla jsem smůlu, většina řidičů nebyla tak ochotná, aby vzali kočár druhý. Takže klokanka to většinou jistila. Na synka jsem měla bezvadný kočárek, lehounký, skladný... sice byl na tehdejší dobu šíííleně drahý, ale stálo to za to. Jinak ač jsem v tom věku "okolo 40 let", maminkám s kočárky vždycky ráda pomůžu, protože mám na paměti, jak jsem takto bojovala "před lety".
 vladka 
  • 

důchodce se drží kočárku? 

(22.2.2006 15:47:07)
Důchodce se drží kočárku jako madla? No to se mi snad jen zdá. Je pravda, že spolu se ženskými kolem 50let je to nejagresivnější skupina obyvatel v MHD.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Vzpominky 

(22.2.2006 9:18:45)
Ja si dost dobre vzpominam na jednu situaci, pro mne velmi trapnou. Kdyz jsem studovala v Praze vysokou, jela jsem z konecne metrem. Protoze jelo malo lidi, sedla jsem si , vyndala knizku, a normalne jsem se zacetla.. a to tak moc, ze jsem si vubec a vubec nevsimla, ze pristoupila nasttavajici maminka - s radnym pupikem. Vedle mne tehny sedela pani,cca 45-50let a dost hrube na mne vyjela, ze bych snad mohla zvednout prdel a pustit ji sednout.
Mamince jsem se omluvila, myslim, ze to tehdy pochopila. . rikala, ze se take dokaze zacist, ze i prejee :-). Ale ta pani mi lezi v zaludku dodnes, to jak mne osocila - a hlavne jak si dala zalezet, aby to slysela pulka vagonku.
Dalsi zazitek mam z tramvaje v Pllni. Jela jsem z gynekologickeho vysetreni 2 dny pred porodem, a cestu pres celou Plzen jsem stala nad mladikem, ktery civel z okna. Pukpik jsem mu tehny strcila az pod nos. On nic. Az kdyz na jedne zastavce na nej zamavalo nejake devce, rychle se zvedl a povidal... paneboze prominte, to jste do mne mela vrazit a ja bych vas pustil sednout..
Mnohem horsi zazitky mam ale s duchodci. Kdyz jsem cekala druheho syna. Sedela jsem v trolejbusu a starsi pani mi po predlozeni prukazky vykazala z mista, ona je prece duchodkyne - to ze ja jsem byla v sedmem mesici a drzela kocarek s rok a pul starym ditetem si zrejmne nevsimla..
Ale nejlepsi byl starsi pan v TESCU, ktery mi vrazil do bricha nakupnim vozikem a rozkrikl se : "to je ale dneska mladez, stoji cumi a neuhne :-))) - to mne fakt pobavilo (bylo mi skoro tricet)
 Bob 
  • 

Re: Vzpominky 

(22.2.2006 9:23:50)
No vidíš, kdybys tomu klukovi "nestrkala pupík pod nos", ale řekla mu, ať tě pustí, určitě by to udělal. To, co pak říkal, určitě myslel upřímně.
Zrovna ty bys po svém zážitku ze studií měla chápat, že člověk si prostě nemusí všeho všimnout. Kór kluk, který jede na rande a má toho plnou hlavu.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Vzpominky 

(22.2.2006 9:27:06)
Prave takhle jsem to myslela, akorat tu po mne leze syn, tak jsem to nestihla dopsat cele.
Proste je mozne ,ze se mladi zahledi , zactou, zamysli.. a nevidi neslysi nevnimaji...
Mnohem horsi jsou duchodci. I kdyz maji x dioptrii a naslouchatka, vidi a slysi az moc dobre a to i to co nemaji ;-)
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Vzpominky 

(22.2.2006 9:29:39)
:-)
Omlouvám se, že jsem to špatně pochopil, po mně tu lezou dvě děti a taky jsem se na čtení úplně nekoncentroval...
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Vzpominky 

(22.2.2006 9:33:31)
Jo a jeste bych dodala, ze se mi fakt nikdy nestalo, aby mi nikdo nepomohl, pokud jsem slusne a zretelne pozadala o pomoc... Nekdy ani nebylo nutne zadat.. a to mi treba pomahala parta pubertaku s kocarkem do autobusu.
 Janina+4 


Re: Re: Re: Re: Re: Vzpominky 

(22.2.2006 9:56:17)
Cairo, pokud vím, tak těhotenský průkaz má stejnou "váhu" jako průkaz důchodců (nebo jak se to jmenuje), takže jsi mohla vklidu té paní zamávat svým průkazem před nosem (když už jí něstačilo břicho ;-))
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vzpominky 

(22.2.2006 10:13:51)
Ja byla cele tehu celkem dost fit, jezdila jsem na kole apod., takze zas takova zatez to nebyla. ALe chapu, ze jine maminky tohle berou jinak.
A u mne v batohu neco rychle najit? to bych takyy mohla prejet ;-))
 hanka+ dcera 14 mes. 
  • 

Re: Re: Re: Vzpominky 

(22.2.2006 17:19:09)
Vsechno co jsi napsala chapu, ale chtela bych se zastat duchodcu, ikdyz mne taky stvou.Predstav si, ze budes kazdy den napr. 5 let v kuse trpet chronickou bolesti a jinymi neduhy, leky uz nezabiraji atd...asi budes taky nevrla jako ta pani z tou prukazkou ZTP v autobuse.Proste je stve uz cely svet, jsou nervozni...a ja se jim nedivim.ale je fakt, ze v te situaci jsou na zabiti
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Vzpominky 

(22.2.2006 11:25:25)
Cairo,
taky jsem zažila pár podobných situací. Jednou se mě asi měsíc před porodem pokusila "zvednout" ze sedadla v tramvaji jakási starší paní (omlouvá ji, že byla zima, tak to nebylo tolik vidět), ale nenechala jsem se. Jindy jsem byla svědkem podobného dohadování, kdy se do toho dokonce vmísil řidič autobusu s tím, že pokud si těhotná nebude mít kam sednout, tak on osobně zvedne i důchodce. :-)
 Elfík +1+2 


Re: Vzpominky 

(27.2.2006 14:28:22)
Ahojky. Jsem "ráda", že někdo zná podmínky v Plzni. Každý týden jsem celý loňský rok až do porodu v září jezdila přes celou Plzeň na cvičení do Hobita. Snad každou druhou cestu jsem si říkala, že to vzdám. Je na mě už z dálky bohužel vidět, že jsem přecitlivělý typ, na který se dobře řve. Babičky, které se dohadují o sedadlo, či vám vrazí loket do břicha jen proto, že si chcete dovolit na dané zastávce vystoupit a ony stojí ve dveřích narvané tramvaje znám víc než dobře. Stalo se i to, že řidič tramvaje se mě šel zeptat, zda už nerodím. To poté, co jsem dostala další zásah a vypadla z tramvaje na kolena a zůstala zhroucená na chodníku bolestí. Vše naštěstí dobře dopadlo a syn se narodil až za dva měsíce.
Znám to i z druhé strany. Ne, že bych nebyla kdykoliv ochotna pomoci, ale dávám přednost snaze o samostatnost. Vždy jedu do města nízkopodlažním busem, když náhodou nemohu/nechci jet autem - raději o h dřív, než se doprošovat. To samé - raději půjdu půlku města pěšky mezi domečky oklikou, než jet 2 stanice tramvají. Je mi to milejší. Chápu a vím, že ne vždy se to dá. Ale prostě se snažím. Někdy dodržuju tato "svá" pravidla víc, než je zdrávo a sama tím ubližuju sobě, když i tak je to pro okolí málo a já to neumím přijmout jako fakt. Nepovažuju se za ufňukanou maminu, která chce obdiv za to, že zvládla porodit dítě, jen bych si přála, aby mě občas okolí bralo jako sobě rovného a nikoliv jako něco, co jim někdo za trest poslal do cesty.
 Katka + 2 


Strašné to teda je..... 

(22.2.2006 9:23:54)
Já po zkušenostech z MHD a hlavně se spolucestujícími. Ted, s druhym ditkem jsem vyprosila od muže auto a do MHD pokudmožno nevkročím!!!Situace se zlepšila s nákupem golfek, které unesu sama.Sice se mi zda situace ted s dcerou lepší, než byla dříve se synem, kdy jsem byla nucena táhnout hluboky kočár do metra stanice Smíchov, ke jich je sakra hodně..A třeba já jezdím z Kačerova, kde dolů schody jsou jen normální a když se valí dav lidí, mám hrůzu, že nás snad z těch schodů srazí..Stalo se mi málokrát, že se někdo sám nabídl s pomocí a to jsou spíše ženy.S cestování se synem jsem zažila i pár děsivých reakcí...toť moje zkušenost..Například v Německu jezdí jen nízkopodlažní prostředky a všude je výtah.....tak se taky třeba někdy dočkáme :-)
 Eliška Nova 


Tak hrozné to nebude 

(22.2.2006 9:32:02)
Já si myslím že v Praze jsou na tom maminky nejlépe jezdí tu nízkopodlažní busy a brzo budou i tramvaje....a já jsem si hned jak to šlo koupila golfky které sam unesu a o nikoho se neprosím. Lidi jsou někdy hrozní...
 ha.jana 


Re: Tak hrozné to nebude 

(22.2.2006 9:53:45)
Nízkopodlažní autobusy jsou sice fajn, ale nejezdí všude. Větší pokrytí mají tramvaje a metro. Na tramvaji se mi běžně stává, že když mě tam někdo vidí s kočárkem, taktně po zastávce ustupuje někam do neznáma. Jednou jsem si už na té zastávce připadala jako svedená a opuštěná, která loví tatínka pro svoje dítě, protože kdykoli se tam objevil nějaký zdravě vyhlížející chlap, začala jsem se připitoměle usmívat a nenápadně se k němu sunout, se záměrem využít jeho potencionálu. Do metra jsem si troufla zatím 2x a to jsem nastupovala i vystupovala na stanici, kde je plošina, která také není všude. Zmiňovaný přestup na B jsem radši ani neriskovala. S ochotou pomoci jsem to zažila tak půl na půl. Zažila jsem jak mladé kluky i starší děduly, kteří se ochotně nabídli, tak jejich opak. Nejhorší zkušenosti mám s důchodcema v autobuse, kteří zarputile sedí na sedadle u prostoru pro kočárek a na zem si dají tašky a tváří se opravdu doooost nevrle, že tam s kočárkem parkujete. Většinou jsou autobusy poloprázdné a oni by opravdu neměli problém se přesunout na sedadlo o půl metru vedle.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Citlivka 

(22.2.2006 9:44:06)
Proste mi takhle pripada autorka clanku. Premrstene reakce appod.
Mam dve male deti. A jedno v hlubokem kocarku je balada na nervy :-)
V soucasne dobe, zvladame cesty kamkoliv a celkem bez pomoci. A to vyjedeme i sjedeme schody "kamene" jde to - chce to cvik. Mame bezny hluboky kocarek, sportak, nafukovaci kola. Druhy syn se proste drzi madla a jde s nami, popr. sjde schody a ceka dole, popr. jde hned za mnou a drzi se treba moji kapsy na kalhotech.
Ono vsechno jde, kdyz se chce. Ale musi se chtit.
 Danaca 


Jde to 

(22.2.2006 10:02:21)
Také bydlíme ve větším městě, také jsem odkázána na MHD, a musím říct, že těch neochotných je opravdu málo. Většinou se nabídnou sami, že mi pomohou, pokud ne, tak slušně někoho požádám. Zdůrazním PROSÍM VÁS, a potom DĚKUJI VÁM.
Ale jak jsem byla těhotná, tak se stalo, že jsem nastoupila do tramvaje, kde nebylo volné místo k sezení. Nastupovala jsem předními dveřmi, řidič chvilku stál, potom zařval do tramvaje, že pokud mě nikdo nepustí sednout, tak on nepojede. V té tramvaji jsem stála sama, všichni seděli. V ten okamžik se postavilo asi šest mladíků.
 Magnolya 


Re: Citlivka 

(22.2.2006 13:56:23)
Cairo a je snad špatné, když je někdo citlivý?
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Citlivka 

(22.2.2006 14:04:27)
To ne, neni, ale nesmi se to prehanet. To bych se v zivote urvala... byt jako autorka clanku... a bulet manzelovi do telefonu :-))
 Martina, dcera Terezka 1,5 roku  
  • 

Re: Re: Re: Citlivka 

(26.2.2006 17:16:14)
ahoj, myslím si, že dotyčná maminka se chtěla jen vyzpovídat a od toho ta stránka tady existuje. Nejdou mi narozum mamniky, které jiné odsuzují jen za to, že se prostě buď potýkají s kočárkem nebo jiným problémem. Nikdo není dokonalý, to, že jedna to zvládá nemusí zvádat jiné věci. Připadá mi to nefér.
 Lenka Kličková,tříletá dcera 
  • 

důchodci 

(22.2.2006 23:02:42)
Jela jsem autobusem s dcerou v golfkách, bylo tam prázdno a babička se chystala ke dveřím za jízdy, že bude vystupovat.Neudržela se v zatáčce a zadkem padala přímo na mou dceru.Byla by jí přerazila nožičky.Ve vteřině se ve mně vzala taková síla,že jsem ji jednou volnou rukou podebrala za prcku a postavila zpátky.To je naše noční můra,co?A i když mám staré lidi v úctě,je to opravdu, jak bych tak řekla, smíšený pocit.
 Kubula K. 


Re: důchodci 

(22.2.2006 23:12:17)
Lenko,
máš můj obdiv za tu duchapřítomnost. Já jednou tupě civěla na syna, jak padá z pračky přímo na obličej...:-((( - prostě mi nějak nedošlo, že bych ho mohla zkusit chytit (pravda, byla jsem od něj tak metr a půl, ale fakt jsem neudělala lautr nic, já blbka).

Naopak manžel je asi ze stejné kategorie jako ty - jednou se na syna řítil nějaký kluk na kole, manžel bleskově vyhodnotil, že prcka z cesty nestačí odstranit, tak toho kluka z toho kola prostě skopnul... A moje první reakce byla "doufám, že se mu nic nestalo?" Myslela jsem automaticky víc na cizí dítě než na svoje... to mi přijde docela úchylný. Ale od tý doby na sobě pracuju:-).
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: důchodci 

(28.2.2006 8:42:31)
Obávám se, že se to moc vycvičit nedá. Já jsem taky typ, který místo rychlé reakce ztuhne a čučí. Vždycky zareaguju o sekundu později, než bych měla a chtěla.
 dib (matěj 21.8.05) 


mor na prahu 

(22.2.2006 9:49:27)
v praze jsem byla žila čtyři roky, teď žiju jinde, ale nedávno jsem musela absolvovat dvě cesty přes prahu MHD. teď budu radši riskovat zácpu na jižní spojce v autě než znovu do metra...
chápu, že praha, jako každé jiné velké město, prostě pulsuje a lidi se přelévají.. nechápu, ale beru neochotu lidí jako přírodní jev, s tím se moc udělat nedá. jediný, kdo může něco udělat je dopravní podnik. píšeš, že eskalátory jsou všude... no, buď jsem slepá, nebo jsou naopak jenom někde. proč teda, alespoň ve frekventovaných stanicích, nejedou některé z eskalátorů do vstupního vestibulu metra směrem dolů? jezdci s kočárkem i lidé, kterým chůze ze schodů činí potíže by si k nim určitě zašli. ve stanicích, ve kterých jsou čtyři až pět východů, by to k zablokování určitě nevedlo.. jízda po eskalátorech je opravdu adrenalinový zážitek. nastoupit a vystoupit v proudu lidí je někdy těžké pro hůř pohyblivé dospělé, pro kočárek dvojnásob. nejde to prostě tak rychle, jak dav čeká...
dopravní podnik označuje vždy nějaké sedadla jako rezervované pro zdravotně postižené. respekt k nim se už (časem) vybudoval. mohli by něco podobného zavést pro kočárky. na místě k přepravě určeném dát cedulku rezervé pro čtyři (tři) kola, někde ukotvit, že na eskalátorech je nutno za kočárkem dodržovat určitou vzdálenost. jistě by se výsledek nedostavil hned. ale ten zelený křížek na sedadlech už taky (aspoň trochu) funguje...
(a omlouvám se všem, kterým jsem na i.p.pavlova přejela kočárkem nohu. měla jsem vždycky co dělat, abych se tam tím davem propletla samotná, s kočárkem je to tak nadlidský úkol.)
 Elsa 40, Tom 10 


Opačná zkušenost 

(22.2.2006 9:55:24)
Taky bydlím v Praze a taky jsem jezdila s kočárkem. Schody v metru jsou fakt děs, do té doby jsem si neuvědomovala, jak je město bariérové. Ale nikdy jsem se nesetkala s neochotou, stalo se mockrát, že mi lidi s kočárem pomohli i bez požádání. Stejně jako já dnes, když vidím maminku s kočárem před schodama, nabídnu jí pomoc.
Po povodních, kdy v Praze nejezdilo metro a my jsme do centra jezdili vlakem, měla jsem zjištěno, kdy jedou nízkopodlažní vlaky. Jednou přijel dřív rychlík a když jsem zůstala stát na peróně, že počkám na ten nízkopodlažní, vystoupil průvodčí, pomohl mi s kočárem do vlaku, lidi ochotně uvolnili místo u dveří, abysme se tam vešli. PO příjezdu do centra mi zase pomohli z vlaku ven:o))
E.
 Markéta Pěčková 
  • 

Souhlas 

(22.2.2006 10:03:06)
Zdravím,

naprosto souhlasím. Na dopravu jsem si nakonec zvykla, i když jsem se s kočárkem naučila překonávat značné vzdálenosti pěšky. Hodně mi pomohly alternativní prostředky na přenášení dětí.
Co jsem do dnešní doby nepochopila jsou matky na mateřské, snahy o sblížení jsem již vzdala.

Markéta
 Eva K 
  • 

Re: Souhlas 

(23.2.2006 17:39:28)
Mám opačnou zkušenost a to je mimčo teprve na cestě. Co jsem doma, seznámila jsem se se všema třema sousedkama, vzrůstající bříško byl důvod mě oslovit.
Nevím, jak to bude s kočárkem, ale seznámit se např. na ulici s jinou maminou asi není tak snadné, lidi opatrní při navazování vztahů a často taky zahledění do svých starostí, takže bych se na to nedívala špatně.
Spíš narážím na kuřáky, připadá mi, že jejich logika je taková, že ta maminka musí s kuřáky počítat, když jde např. do pizerie, ne že si on nezapálí, když sedí bříško u vedlejšího stolu. Eva
 Vera 
  • 

Uz jsme vyrostli 

(22.2.2006 10:05:24)
Ahoj, ja jsem mela relativni stesti, ze mame byt primo v centru Prahy, sice casto smog, ale vsude jsem vzdycky dosla pesky, Letnou mame pres most a nejlepsi kondici jsem mela, kdyz jsem dennne tlacila kocarek do kopce. Pokud jsem jela MHD, vzdycky jsem sama pozadala vyhlednutou osobu,/ pomohli vzdycky ochotne vsichni,/ ale nikdy jsem to nenechala nahode a necekala, jestli se nekdo nabidne sam. Jak to slo, presli jsme na golfky, ale to uz tu psaly temer vsechny spolumatky. Na golfkach jezdil syn po centru do tri let, ne ze by byl slaby na nohy, ale psi hromadky jsou proste vsude.
 Lenka 


Ochota jak kdy 

(22.2.2006 10:07:26)
Většinou se při mém čekání s kočárkem na MHD všichni otáčí a dělají, že mne nevidí. Ale když už někoho požádám, tak mi pomůže. Mám sebou při cestě MHD i 3,5letou dceru, ale tu málokdo pustí sednout!!!A také při nástupu či výstupu mě všichni probodávají očima, kam,že se to cpu!Je to fakt někdy děs, se článkem se ztotožňuji, ikdyž s nějakou neochotou či dokonce nadávkami jsem se ještě nesetkala.
 Bob 
  • 

Re: Ochota jak kdy 

(22.2.2006 10:11:26)
A není to trochu stihomam, že tě všichni "probodávají očima"?
Některé konflikty se odehrávají výhradně v hlavách maminek. Ty občas mívají psychiku rozhozenou - čemuž se nelze divit, je to náročné období.
 Naneta 


co je ještě horší 

(22.2.2006 19:04:51)
Každopádně ještě horší je postoj k postiženým lidem. Každej den jezdim ráno i odpoledne s postiženym klukem do/že školy, je na něm vidět, že není ok, nemá stabilitu, padá na lidi, neudrží se v zatáčce na tyči aniž by do někoho nedrknul. Vozim ho od září a ani jednou se mi nestalo, že by ho někdo pustil sednout - ani v tramvaji, ani v metru. Já ho klidně přidržim, ale divim se, že to ještě nikoho netrklo.

Jinak s kočárama pomáhám většinou sama od sebe, s hlubokýma určitě, u sportovního se zeptám, jestli nechce dotyčná pomoc (většinou jo), u golfek je to jasný - pokud si neřekne, předpokládám, že to zvládá sama.
Jednou se mi stalo, že jsem byla na konečný, bylo tam dost lidí a mj. máma s hlubokym kočárem. Házela kyselý ksichty na všechny strany, tvářila se jak bubák a hned jak přijela tramvaj a otevřely se dveře, začla se sama cpát do tramvaje, nejdřív ona, pak kočár za madlo po schodech. Zasekla se na druhym schodu a kočár nemohla vytáhnout. Nikdo jí nepomohl a já se popravdě ani nedivim, tak otrávenýho a nepříjemnýho člověka jsem dlouho předtim ani dlouho potom neviděla... Sama bych se snad i bála, aby mě ještě za pomoc neseřvala (byla jsem o berlích, jinak bych jí asi pomohla). Chápu, že možná měla deprese, malý sebevědomí nebo tak něco, ale zároveň chápu, že to na lidi kolem zapůsobilo tak, jak to zapůsobilo.
 Marie 
  • 

Re: Re: Ochota jak kdy 

(22.2.2006 23:00:38)
Mám tři děti (15,5,1), celkem mohu srovnávat. Maminky nejsou hysterické, netrpí utkvělými představami, mají rozdílné zkušenosti...tolik fakta, lety a praxí ověřená. Vždy jsem kočárek vybírala tak, abych ho zvládla unést i sama, navíc jsem malá. Problém mám v tramvaji, kde vezmu-li kočár (i golfky) oběma rukama, tak ho při své výšce neuzvednu natolik, abych se vytočila mezi madly dveří. Měla jsem za ty roky cestování MHD kočárky všech typů, jezdila jsem i s klokankami, krosnami i šátkem, a setkala jsem se snad se všemi typy reakcí. Jsem asertivní, o pomoc slušně žádám, přesto jsem také několikrát prostě nevystoupila - pána bolela záda, jednou jsem v časovém presu kočár z tramvaje vydrncala po schůdkách - oslovení občané mne pobaveně sledovali ze sedadel, jindy jsem holt čekala na další vůz - s tím nákupem jsem kočár prostě neuzvedla...Ano, mám mnoho kladných zkušeností, podobně jako matky v jiných příspěvcích.
Ale mám jeden zvláštní poznatek, 2 roky bydlíme na Praze 8, předtím na Praze 6. Kolem Petřin, Bělohorské, Hradčanské a Letné, což byly mé nejčastější přestupy, jsem se prakticky nesetkala s odmítnutím, naopak převažovali lidé ochotní sami od sebe. Nyní v okolí Křižíkové, Florence, Palmovky mám výrazně častěji potíže. Že by také záleželo na sociální struktuře obyvatelstva v místních lokalitách?
 Bibika, Marek 3/96 Alexandr 6/05 
  • 

Re: Ochota jak kdy 

(22.2.2006 10:25:43)
Já žiju na okraji menšího města.Zajímavý zážitek mám z MHD ještě před 10 lety kdy syn už plakal hlady a konečně s 20 minutovým zpožděním dojel autobus.Lidé kolem byli ochotní pomoct mi s kočárem do autobusu, avšak větší zděšení přišlo v momentě kdy jsme kočár chtěli naložit.Milý řidič dveře zavřel.A já jsem přemýšlela kde ho nakojím...Od té doby jsem autobusem nejela
 Jana 
  • 

Hurá, už budu mít golfky 

(22.2.2006 10:31:11)
Bydlím v Praze ale naštěstí metro nemusím používat, jezdím tramvají či autobusy. Já si vždy autobusový spoj raději vybírám, podle toho, zda pojede nízkopodlažní. Při čekání na zastávce se ode mne většina odvrací ale i tak je spousta lidí ochotní pomoci a při požádání mě nikdo nikdy neodmítl. Dokonce jedna paní s taškou v ruce mi chtěla tak horlivě při nastupování pomoci, že jsem to vůbec nečekala a chmátla jednou rukou za kočárek za spoj u zadních koleček. No jo, jenže já měla docela co dělat, abych ten kočárek vyvážila a miminko nevypadlo a i samotnou paní překvapilo, jak je ten kočárek i s miminkem těžký!Bylo to docela až nepříjemné, já hlavně nečekala, že ho vezme, v ten moment jsem se dívala před sebe a do autobusu žádala o pomoc :-(. Jinak jsem co nejdříve používala golfky, které zvládnu unést a nastoupit sama. Teď čekám až skončí zima a syn už také pomaže do golfek. A též mi vadí, že spolucestující na mě koukají dost nevraživě, že jim kočárem zabírám místo a kam se ve všední den, kdy všichni jedou do práce, hrnu. Že nesedím doma na zadku. A starší dceru (4letou)mi také málokdy pustí sednout. V těhotenství na mě taky koukali jak na sedící zjevení. A co se týče ostatních matek na MD, také se mi zatím nepodařilo s nikým navázat nějaký bližší kontakt. Akorát občas člověk hodí řeč ale tím to končí a další "schůzka"už se nekoná a končí to u nashledanou. Je to škoda.
 Romča 
  • 

Re: Ochota jak kdy 

(23.2.2006 7:34:15)
Ahojky Leni, moc nechápu, proč by měli lidi v MHD pustit 3,5letou dceru sednout??
 Radka, 2 děti 
  • 

Naši milí spolucestující 

(22.2.2006 10:09:19)
Já mám zkušenosti jak z pražské dopravy, tak té meziměstské.
Upřímě řečeno, s kočárkem se mi to zdá do jisté míry lepší než v těhotenství. V MHD se vždycky najde někdo, kdo pustí sednout těhotnou, protože sám příští stanici vystupuje, ale v meziměstském autobusu, který jede půl hodiny bez zastávky, nikdo ochotný ke vstávání není. Navíc jsem si musela hlídat, abych některé lidi nezvedala ze sedadla příliš často. Někteří dokonce během mého těhotenství začali jezdit vzadu, protože tam jsem se nedostala. A v MHD si lidi zase nevšimli, že jsem těhotná, dokud jsem nebyla asi v sedmém měsíci. Podotýkám, že od 6. týdne jsem nedopla kalhoty, takže malým bříškem to rozhodně nebylo.
A teď ježdění s kočárkem v metru:
Pátek, 4 hodiny odpoledne, přestup na Florenci: Ejhle, u schodů náhle nebylo vidět živáčka, až na jednu paní - také s kočárkem, ta mi nabídla pomoc.
Nádraží Holešovice, výtah: Jezdí tak pomalu, že kdyby v každé soupravě metra byla jedna maminka, která by ho chtěla použít, byla by tam brzy pěkná fronta.
Starší pánové: většinou mi nabídnou pomoc, když mám kočárek naložený věcmi na tři dny, protože jedeme k babičce. Zato mladíci, kterým by váha kočárku nedělala potíže, mě prostě nevidí.
Eskalátory: Pokud možno se jim vyhýbám, raději jdu po pevném schodišti (např. na Hájích). Pokud po nich jet musím, požádám vždycky někoho o pomoc. Koneckonců, podle přepravního řádu musí kočárek jistit dvě osoby! Většinou ty lidi nechápou, co po nich chci, tak jim to vysvětlím a oni to zvládnou. Hlavně nikdy nešetřím díky a chválou. Nikomu nedovolím kočárek obcházet, ostatně, když ho drží dva lidi, tak to ani nejde.
Přeju hodně trpělivosti, snad se jednou naše společnost změní k lepšímu.
 Amy, dvojčata 
  • 

Není to tak hrozné 

(22.2.2006 10:17:09)
Nemyslím si, že by lidé byli zlí a necitliví. Pomoc s kočárkem je sice jakási přirozená samozřejmost, ale rozhodně to není povinnost. Je proto vhodné o ni slušně požádat a neočekávat, že se ke kočárku všichni okolostojící nadšeně sami vrhnou. Sama mám dvojčata, o uvolnění místa v tramvaji jsem musela z důvodu hrozícího potratu žádat od samého začátku těhotenství a problém jsem s tím neměla. Když se děti narodily, opět jsem potřebovala pomoc (dvojkočár bych do autobusu sama neuzvedla ani omylem) a vždy mi někdo pomohl. Teď už mám děti větší a pomoc maminkám s kočárkem sama dopředu moc nenabízím. Mnohé maminky totiž automaticky kočár vezmou do náručí a do autobusu vyzvednou samy. Chci je ušetřit vysvětlování, že to zvládnou samy. Spíše vyčkávám, jestli mě o pomoc nepožádají a sama ji nabídnu až tehdy, když je vidět, že na tu nabídku vysloveně čekají.
 Dada, dvojcata 
  • 

Re: Není to tak hrozné 

(22.2.2006 11:38:06)
Souhlasim. S dvojcaty jsem po Praze MHD cestovala temer kazdy den a jen jednou mi byla odmitnuta pomoc,slusne a s oduvodnenim, ze pan byl po operaci zad. Vsechno jde, kdyz se chce, mohla jsem sedet doma, nebo krouzit s kocarem po sidlisti anebo namasirovat svaly a vyrazit kamkoli.
 Etinka 


malé město 

(22.2.2006 10:20:29)
Bydlím v malém městečku,skoro všichni se tu známe,s ochotou je to tu trochu jiné. Pokaždé když vcházím s kočárem na poštu,na úřad a někdo vychází nebo jde také dovnitř,pokaždé mi přidrží dveře.Dveře jsou úplná maličkost oproti eskalátorům,jde o tu ochotu:-))
Když jezdím vlakem k doktorce,nabídne se i více lidí s pomocí.
Problémy s kočárkem tu jsou snad jen v zimě,kdy jsou špatně udržované chodníky nebo když odhrabují silnici,tak už nikoho nezajímá,že tam jsou také přechody a přes ty hromady sněhu se nedá na ten přechod vjet.
 Květuše 
  • 

Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(22.2.2006 10:28:47)
abych se nemusela nikoho o nic prosit :-) a mám klídeček a nemusím si tady na nic stěžovat.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(22.2.2006 10:45:12)
MOzna, az budes mit jedno rocni a jedno cerstve mimi, zmnenis nazor na satek. Ja take s jednim ditkem behala vsude s klokankou..
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(22.2.2006 10:53:05)
Nehlede na to, ze jsou maminky, ktere maji postavu jako ja (mene nez 50kg) a dite jako ja (v pul roce 10kg) a to pak satkem moc nevyresis :-))
 Sylvie 


Re: Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(22.2.2006 10:59:59)
Cairo, a možná naopak ;o) Jestli s jedním dítětem jsem si šátek jenom vychvalovala, tak se dvěma jsem ho nutně potřebovala, protože jezdit MHD se sourozeneckým kočárkem... ehm, vejde se vůbec do autobusu? KOčár jsem na milost vzala až u třetího dítěte - je to skvělé vozítko "na pochůzky". Vejde se do něj velký nákup, dají se tam nacpat kolbrndy a odrážedla, tašky s bábovkama, míče, jakož i další krámy. Mimčo se ovšem většinou stejně nese v šátku neb nemám nervy na vožení řvoucího kočáru...

S.+++
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(22.2.2006 11:40:30)
Ono jde asi taky hlavne o to, na co je maminka zvykla. A pak taky o vekove rozestupy mezi detmi. rocni dite vedle tebe za ruku nepujde, kdyz mas mimco v satku, ze jo?
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(22.2.2006 11:49:11)
Cairo, to ne :o) Já mám děcka dva roky od sebe, ale i tak jsem používala kombinaci mimino v šátku + dítě ve sporťáku nebo golfkách. Ale fakt je to o zvyku.

S.+++
 Hana (2děti) 
  • 

Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(22.2.2006 10:48:03)
Tak to máš holka štěstí. Moji broučci ho snesli do 6ti měsíců. Pak už chtěli pohyb (v kočáru mi od těch 6ti měsíců NIKDY neseděli, pouze stáli a později poskakovali). A být pěkně v šátku u maminky byl pro ně obrovský stres a pro mne taky. Skutečně ho nenáviděli, chtěli skákat, vrtět se, popolízat....
Ale investovala jsem do lehounkého sporťáku, který jsem mohla brát do MHD sama, pokud bylo třeba. A jinak jsem se naučila být asertivní - SLUŠNĚ požádat o pomoc a skutečně mě za ty roky odmítli snad jenom dva lidé. A mluvím i o obchodech, úřadech atp., všude to šlo s úsměvem a pochopením.

Nicméně se i nelíbí ta rezolutnost, se kterou propaguješ šátek - je bezva, ale ne pro každou maminku a každé dítě. Nehledě na to, že ne všechny maminky ho zvládnou (to platí i pro babyvak).
 Květuše 
  • 

Re: Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(22.2.2006 12:35:09)
tak kdo nezvládne šátek, může si přece zakoupit golfové hole :-) ----mně šlo o to zde zapsat názor, že je dobré býti soběstačnou a nespoléhati se na okolí, ať už se šátkem či s golfkama


mimochodem a děti mám tři a nikdy jsem se nikoho o nic neprosila a když jsem pomoc potřebovala, sám někdo přiskočil, zase bych ty lidi tak nehaněla!!!!
 Hana (2děti) 
  • 

Re: Re: Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(22.2.2006 12:59:40)
Budu jedovatá - zkusilas někdy nacpat 6ti nebo 7mi měsíční mimino do golfáčku? Nevysvětlíš mu, že tak nemůže lézt, že musí sedět... Nene.
Bohužel, i když já osobně miluji samostatnost a svůj kočár jsem unesla i bez pomoci, vím, že s pomocí je to lepší. Nezapomenu, jak jsem byla vděčná, když jsem se zánětem pohrudnice jela na rentgen (s sebou kočár a druhé-čtyřleté dítko jako pomoc), když se mi lidi sami nabízeli. Je krásné být hrdá a samostatná, ale je lepší, když víš, že ti okolí pomůže a nebude tě odsuzovat pro neschopnost. Já osobně to beru tak, že já mám děti, lidi mi pomáhali, tak já zase pomůžu jiným maminám. A své děti vedu k tomu, že mají sami koukat, aby viděli. Tedy aby si sami uvědomili, že druzí pomoc potřebují a uměli ji vhodně nabídnout. I to je umění - neurazit nabídkou k pomoci.
 Květuše 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(22.2.2006 19:53:49)
Ne nezkusila. My máme šátek. Při nošení šátku nenosím nos nahoru, ale klidně pomůžu komukoliv, i mámě s kočárem. Já sama bych kočár ale nepoužila, kdybych potřebovala něčí pomoc při manipulaci s ním, leda v krajném případě, ne jako běžnou záležitost.

Psala jsem o přístupu k okolí. Pokud bude dotyčná čekat, že se kvůli ní všichni poserou, nestane se tak, protože natrefí jen na nerudné lidi. Pak sem bude psát článek, ak je svět hroznej, přitom hrozná je ona a proto takové lidi přitahuje. Pokud se bude snažit vždy si pomoci sama a neobtěžovat druhé, v nouzi k ní pomoc přispěchá sama od hodných lidí.
 Kamaem 


Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(23.2.2006 11:20:13)
Mila Květuše,
možná, že tobě nošení šátku naprosto vyhovuje, ale přemýšlela jsi někdy nad tím, jestli vyhovuje i zdraví tvého miminka? O šátcích jsem toho přečetla spoustu, je to určitě báječná věc, leč pouze na přenášení. Na dlouhou dobu se šátek nedoporučuje, protože miminko v něm není v té nejlepší poloze pro zdravý vývoj páteře. A to až do osmého měsíce věku...takže, aspoň co se mě týká, radši vyjedu s kočárem a požádám slušně okolní svět o pomoc a radši si vyslechnu lecjakou podrážděnou připomínku, než abych svému dítěti zadělávala na pozdější problémy s páteří. Toť můj názor...
 Sylvie 


Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(23.2.2006 18:09:23)
Kamimo, v šátku nosím už třetí dítě, naše bývalá i naše současná pediatrička proti němu nemají výhrady. Ba naopak, dokonce jsem byla výslovně pochválená, že pro miminka je šátek lepší, než kočárek ;o) Páteř je v šátku hezky podpíraná, obratle se nikde nestlačují, jako například v "klasické klokance"... tak v čem je problém?

S.+++
 Kamaem 


Re: Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(24.2.2006 8:27:46)
No vidíš, to je názorný příklad, že co doktor, to názor, protože mě zase pediatrička řekla, že nošení miminka v šátku nepřirozeně zatěžuje páteř právě do onoho 8 měsíce...kočárek je dle ní naprosto nenahraditelný...v kočárku má dítě pateř pěkně narovno, ale do šátku ti zapadne zrovna do polohy, do které zapadne a bohužel si není schopno samo pomoct do polohy jiné...ani, jistě, cítí matčinu blízkost atd atd, ale pro páteř to na dlouhé trasy není zrovna nejlepší řešení...ale podotýkám, na dlouhé trasy, na přenášení je to bezva pomůcka...
 Apolena. 


Re: Re: Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(24.2.2006 8:53:34)
NO PRÁVĚ, že má dítě v kočárku páteř "pěkně narovno" :-). Do té doby bylo téměř 9 měsíců pěkně stočené v klubíčku a najednou musí být neustále rovné jako prkno.

 Sylvie 


Re: Re: Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(24.2.2006 9:22:44)
Kamino, jistě, já se nehádám, že co lékař to názor ;o) Ostatně, to je mé oblíbené pořekadlo :o) Druhá věc je ovšem ta, co tvoje lékařka o nošení v šátku ví - a promiň, ale z toho, co píšeš, mi přijde, že vcelku nic moc.

1. nadměrně zatěžovaná páteř do 8. měsíce - jasně, v té době dítě obvykle začíná samo sedět, takže klasický argument proti používání klokanek. Jenže šátek není klokanka. Klokanka je vždycky univerzální velikost, která je dítěti buď malá, nebo akorát. Šátek si vždycky uvážeš tak, aby byl akorát a aby tu páteř podpíral tak, aby nebyla přetěžovaná. Navíc první tři-čtyři měsíceje možné dítě "v kolíbce", tedy vleže. A i když se nosí "na stojáka", tak dítě není vsedě, je do šátku vázáno tak, že má podsazenou pánev, kolínka výš neže zadeček.

2. Dítě do šátku "nezapadne". "Zapadnout" může maximálně tak do klokanky, když je mu velká, šátek se mu uváže na míru, jak jsem psala výš. DO polohy jiné je schopné si pomoct minimálně stejně, jako v kočárku. Nějak mi schází představivost, ale jak si dítě, které se neumí samo otáčet, pomůže v kočárku samo do jiné polohy? A pokud už se otáčet umí a v kočárku se otáčí, tak asi většina z nás ho zase přichytí kšírama, aby se moc nepřetáčelo a nevypadlo. A představa, jak se do jiné polohy dostává kočárku dítě právě teď, tedy když je v kočárku nejenom oblečené, ale ještě ve fusaku... :o))) Prostě když se dítěti v šátku nějaká poloha nelíbí, tak se ozve a není problém ho převázat do polohy jiné. A pokud ti jde jenom nějaké drobné změny, jako že dítě změní postavení hlavičky, ručiček, nohou... tak to samozřejmě v šátku může taky. A neboj, ony se děcka ozvat umí ;o)

3. nejsem si tak docela jistá, jestli jízda v kočárku je pro páteř dítěte opravdu to nejlepší. Taky kočárek mám, vzhledem k tomu, že mám už třetí dítě a kočárky jsem měla nejenom doma, ale i u babiček, tak několik. V některých mi teda přišlo, že se dítě dost fest natřásá v situacích,jako je třeba jízda přes tramvajové koleje, dlaždičky, další nerovnosti na silnici. Rozhodně bych nedala ruku do ohně za to, že pro páteř dítěte je to to nejlepší. Jasně, teď v zimě jsou otřesy hodně tlumené fusakem a oblečením, přes léto to bylo horší.

S.+++

S.+++
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(25.2.2006 21:00:04)
Já tedy nejsem žádný šátkonošec :), ale čas od času jsem šátek používala, hlavně na přenášení doma a až od doby, kdy malá držela hlavičku, tedy s dítětem ve vzpřímené poloze na boku.

Co jsem však u šátku nevyzkoumala je, jak správně uvázat kolíbku, aby v ní dítě skutečně leželo. Je na to, Sylvo, nějaký trik? Mně se díte vždycky v kolíbce svezlo do takového klubka, hlavičku přitisknutou bradičkou na hrudníček, ramínka vtočená dopředu,ručičky zkřížené před sebou, nožičky ani už nevím.. prostě takové klubíčko. Na obráku (fotce) vypadalo dítě uvázané v kolébce úplně jinak. Já vím, že nejlepší by bylo zaskočit tehdy na nějaký kurz vázání šátků, ale zas tak nutně jsem to nepotřebovala za a nějaký čas byla kolíbka stejně out. Ale stejně by mě zajímalo, jak to s tím tedy vlastně je..

I.
 VeraK 


Re: Re: Re: Re: Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(26.2.2006 16:49:23)
Milá Květuše,
nač ta silná slova? Ne každý je tak samostatný a skvělý jako ty, někdo prostě pomoc potřebuje. A pisatelka článku jistě nečeká, že se z ní někdo po...., pokud jsem dobře četla, psala, že o pomoc prosí. Řekla bych, že ty nebudeš moc tolerantní a empatická, viď? Nebo se snad mýlím?
 Vera 
  • 

Re: Tak mně přijde kočár jako děsnej krám a používám šátek, 

(22.2.2006 10:49:28)
Kvetuse, vetsina kolegyn matek si tak moc nenarika, spis je to vetsinou sok, kdyz do te doby mobilni a samostatna osoba je najednou , ale jen na cas, v situaci invalidu a vozickaru.Dokud se mi nenarodil syn v Praze, / dcery jsou vychovane na malem meste/, taky mi Praha pripadala bezbarierova az dost, pak jsem na to ovsem zmenila nazor. A podotykam, ze jsem fyzicky dost zdatna, unesla jsem sama i tezky sportak, satek na noseni mam taky, ale v lete byl za trest pro mne i pro synka
 lemi 
  • 

personal metra 

(22.2.2006 10:40:09)
Ja jsem jednou na navsteve Prahy jela z Haju na Staromestskou. Na Hajich je vytah, tak jsem sla poprosit dozorce, aby mi ho otevrel, at mohu s kocarkem sjet. Vysvetlil mi, ze vytah je jen pro invalidy a ze na jeho pouzivani potrebuji specialni prukazku jako povoleni a ze me do nej pustit nemuze. Poprosila jsem ho, zda by mi tedy kocarek pomohl snest, a on ochotne vybehl, ze samozrejme. Staromestska, stejna situace. Mlady dozorce, tak 23 let, mi neprijemne sdeluje, ze vytah je jen pro invalidy. Zdvorile ho zadam, zda by mi tedy pomohl kocarek vynest. Odpoved: Ne. Otazka: Proc ne? Odpoved: To zasadne nedelam. Otazka: Proc? Odpoved: Mam s tim spatnou zkusenost. (?!) Zaujalo me to a ptala jsem se jakou, zda mu treba nekdo v podobne situaci neco ukradl z dozorci budky. (Fakt me zajimalo, jakou nekdo muze mit spatnou zkusenost s necim takovym). Odpoved: Ne, to neni problem, mohl bych zamknout. Je to osobni spatna zkusenost a s kocarky z principu zasadne nepomaham!
Takze tak...
 Modrobílá 


Re: personal metra 

(22.2.2006 11:01:32)
Jsem z Prahy, jezdim hodne casto s kocarkem a temer se mi nestalo, ze by mi s kocarkem nekdo nepomohl. Bohuzel se to vsak casto stava, kdyz jedu z konecne a autobus zrovna neni nizkopodlazni a na zastvace krome me nikdo neni. Jeden ridic je tak neochotny, ze mi pokazde rekl, at si pockam na dalsi autobus, ze to neni jeho povinnosti pomahat s kocarkem. Jako tehotna to bylo horsi, jeste tyden pred porodem jsem musela stat v tramvaji, lide me videli a jen uhybali ocima. Nakonec jsem si o misto rekla.
Na druhou stranu, co me opravdu vytaci, jsou zaparkovana auta hned tesne vedle sebe, kolikrat nemuzu prejit cestu, o parkovistich ani nemluve, tezko se mi pak dava dite v autosedacce do auta. A vubec nejhorsi jsou schody na sidlistich na koncich chodniku, v mistech, kde je absolutne clovek neceka. No uz jsme se naucila kudma chodit, abych se vyhnula co nejvice prekazkam.
 Jana 
  • 

Re: personal metra 

(6.3.2006 10:23:42)
ím, že jste se musela cítit vůči invalidům diskriminovaná.Ale dozorčí vám dal špatné informace.V některých stanicích jsou jen nákladní výtahy.Jejich používání jinými osobami, než zaměstnanci metra ,je velmi omezeno.Invalidé, pro ktreré byla učiněna vyjímka nemohou sami tento výtah používat.Musí být v doprovodu osoby, která má průkazku o prodělaném školení o obsluze nákladních výtahů.Takže pokud invalida cestuje sám,
dostává se bohužel do neřešitelných situací.Pokud jste měla vůči vozíčkářům v té situaci negativní pocit, doufám, že toto vysvětlení ho vymazalo.Jana
 Karolina 
  • 

Právníci 

(8.3.2006 18:45:54)
Neuvěřitelná příhoda se mi stala před Právníckou fakultou. Požádala jsem o pomoc mladého kluka s baťohem. Netvářil se příliš nadšeně, ale pomoc neodmítl. Nicméně když jsem chtěla nastoupit do zadních dveří první tramvaje, on šel do té druhé a řekl mi, že on ale jede touhle, tak ať si vyberu nebo že mám smůlu. Fakt síla. O to hůř, že to zřejmě byl student práv, což mně rozčílilo úplně nejvíc. A mám chuť se bít za změnu přijímacích zkoušek a zavedení psychologických testů a testů z morálního profilu. Teď už se opravdu nedivím některým rozhodnutím našich soudců a státních zástupců. Dáme se do toho?
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Re: Právníci 

(9.3.2006 8:22:14)
Karolíno, bylo to v Praze? Pak nemáš důvod za něco se bít, neb přijímačky jsou tam formou psychotestů :)
 monika, 2 děti 
  • 

trapnost prosit 

(22.2.2006 10:50:08)
Článek se mi zdá trochu přehnaný, ale jinak souhlasím.
Kolikrát já jsem stála na peróně na Chodově u schodů a čekala, až mi někdo pomůže. Plošina pro kočárky a vozíčky bývala často rozbitá.
Stojím s kočárkem a starší dvouletou dcerou u schodů, kolem mne chodí skupinky lidí vystupujících z metra a já se snažím někoho "odchytit":
"Dobrý den, promiňte.." Nestihla jsem to, dotyčný už je o pět schodů výš.
"Promiňte, prosím, mohl byste..." zase nic, ten bral schody dokonce po dvou.
"Dobrý den pane, mohl byste." Pán zřejmě špatně slyšel nebo viděl nebo obojí.
Všichni přešli a my stále stojíme na stejném místě a už není komu říct. Mám čekat osm deset minut na další metro, další lidi? Dole je zima, průvan.
Pouštím starší dceru, beru kočárek do náruče a pomalu stoupáme. Dcera leze po čtyřech. V polovině schodiště toho mám plně zuby. Odpočívám a čekám na dceru. Nahoře dceru očistím vlhkými ubrousky, vydýchám se a můžeme se vydat .... k dalšímu schodišti.
Dnes je situace na Chodově lepší,ze vstupního vestibulu na povrch vede výtah. Ale stejně.
Také je mi trochu nepříjemné říci si o pomoc s kočárkem, když je venku blátivé počasí. Je totiž velká šance, že až kočárek do autobusu s pomocníkem vyneseme, budeme mít oba bláto až za učima. To bude určitě rád, že mi pomohl.
Monika, 2 děti.
 La Pepa 


Re: trapnost prosit 

(22.2.2006 11:18:39)
Jo, Chodov je dobrej, plošina věčně rozbitá, po schodech se hrnou davy do nákupního centra. Nechápu, proč vybudování nějakého normálního výtahu až na nástupiště nedali za povinnost v souvislosti s výstavbou na povrchu.
A taky nechápu, proč od metra k Hypernově vedou schody (teda, objet se to dá, ale je to zajížďka asi kilometr), přitom by se tam krásně dala udělat rampa.
Navíc je zarážející, že je k dispozici plánek metra pro vozíčkáře (které zajímají 100% bezbariérové stanice a výtahy) a není k dispozici plánek pro kočárky, které většinou zvládají i eskalátory.
Navíc, v informační kanceláři Dopravního podniku nikdo nevěděl, kde na přestupech jsou pevné schody a kde eskalátory.
LaPepa
 Kubula K. 


zablácená kolečka 

(22.2.2006 22:09:39)
Nerozumím úplně tomu, proč máte trauma z toho, někoho poprosit, když je hnusně, bláto atd. Kočár přece bere za kolečka jen jeden člověk, druhý drží rukojeť, tak proč nevzít za ta kolečka sama a čistou rukojeť nechat tomu druhému?

Jinak souhlasím, že když něco chci, mám si o to říct (i když mně pomoc lidi často nabízeli sami a žádnou špatnou zkušenost nemám). Občas mám z některých příspěvků pocit, že majestát mateřství člověku dává jakési svaté právo, aby mi šli ostatní z cesty nebo mi naopak povinně pomáhali - takhle to teda fakt nevidím. Ostatní mi rozhodně pomáhat nemusejí, ale když zdvořile a pokud možno příjemně požádám, myslím, že mi pomůže prakticky každý. Když nasadím ksicht "koukej mi pomoct a jsi debil, že tě to nenapadlo samotnýho", co asi můžu čekat?

Jo a ještě jednu poznámku k držení kočáru (teď dělám chytrou, ale mně to musel říct nějakej dědula, v životě mě to nenapadlo). Při výstupu do schodů nebo ze schodů je celkem praktické držet kočár rukojetí směrem do schodů a kolečky ze schodů, NE obráceně - dítě se pak dostává vyloženě na šikmou plochu a hlavně pro toho, kdo drží kolečka, je tahle poloha pekelně nepříjemná:-).
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Kočárky 

(22.2.2006 22:32:07)
Souhlas s Hankou. Já pomůžu ráda - pokud si všimnu, tak se i nabídnu. Ale přiznávám, že nejezdím v metru za neustálého rozhlížení, kde bych mohla "spáchat" dobrý skutek. Já si v MHD většinou čtu, případně přemýšlím, co nakoupím a uvařím k večeři nebo jak vyřeším problém, který mi zůstal ležet rozdělaný na stole ... Takže kdo potřebujete pomoci - řekněte si...
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

jako všude 

(22.2.2006 10:56:17)
V mhd je to jako všude. Někdo je ochotný sám od sebe, někdo na požádání a někdo je sprosťák a sobec.
Když jsem byla těhotná, musela jsem sedět v mhd jakmile jsem jela víc než jednu stanici, protože mám nízký tlak a omdlívala jsem. Bylo to zejména ze začátku těhotenství, kdy to není vidět. Nikomu jsem nezazlívala, když mě sám od sebe nepustil sednout. Dlouho to poznat nebylo a později, když jsem měla břicho trochu, tak cizí nemůže vědět, jestli jsem těhotná nebo trochu břichatá. Jakmile jsem si požádala, každý mě pustil. Někdo s úsměvem, někdo s vážnou tváří, ale vyloženě neochotný nebyl nikdo, kromě jednoho mladíka, který se nejdřív tvářil, že neslyší. Tak slečna, co seděla vedle něj mě chtěla pustit, ale já jsem jí řekla "Děkuju vám, ale tady mladý pán mě určitě pustí, nebude mu to vadit". A hodila jsem na něj zářivý úsměv. Na to dotyčný klátivě vstal a utrousil "...no když váš bolej nohy". Opět s úsměvem jsem mu řekla "nejde o nohy, jsem těhotná". Bylo vidět, že ho to zarazilo, prostě ho něco takovýho vůbec nenapadlo. Tak dodal "no ale to já nemůžu vědět". Opět s úsměvem jsem mu řekla "já vím, proto vám to říkám". Ale opravdu to byl jediný případ za celé těhotenství.
S kočárem jsem jezdila rok a půl. Ani sporťák jsem netahala sama, vždycky ve dvou. Dostatečně s předstihem než přijela tramvaj nebo než jsme přijeli na zastávku jsem si vyhlídla vhodnou "oběť" a požádala o pomoc. Odmítnuta jsem byla dvakrát. Jednou proto, že dotyčná byla těhotná, což jsem si na první pohled nevšimla :-), po druhé to byla mladá slečna, která mi řekla, jestli bych si neřekla někomu jinému, že je na ní kočár těžký, že už jednou někomu pomáhala a vůbec jí to nešlo. Vzhledem k tomu, že nikdo jiný na zastávce nebyl, bylo to problematický. Ale občas se mi stalo, že jsem byla na zastávce sama, takže když vůz zastavil, zavolala jsem dovnitř buď na konkrétní osobu, když vhodná seděla u dveří nebo obecně o pomoc. Nejhorší bylo v dopoledních hodinách, když jsem měla na výběr mezi pěti 70 letými paními a jedním osmdesátiletým pánem :-)
Poměr nabídka sama od sebe/ochota na požádání/pomoc ale bez úsměvu/odmítnutí byl asi tak 10%/60%/30%/1případ (tu těhotnou nepočítám :-)
Metrem jsem nejezdila, protože jsem se bála jezdit po eskalátorech dolů. Nejvíc jsem využívala tramvaj. Největší problém byl v tom, že lidé, i když vidí, že nastupuje kočárek, z plošiny neuhnout. Nepřičítám to neochotě, ale neuvědomění si toho, že není možné s kočárkem nastoupit a teprve poté s ním manipulovat na místo, že už při nástupu je nutné s ním směřovat rovnou do vyhrazeného prostoru. Nové typy jsou pro tohle lepší, nejhorší jsou ty staré typy, kde je ještě u dveří tyč. Ale já se řídím heslem "líná huba, holé neštěstí", takže jsem vždycky před nástupem zavolala na lidi, kteří stáli na plošíně "s dovolením" a nezačla jsem nastupovat, dokud to místo neuvolnili. A bylo mi jedno, že za mnou čekají další lidé na nástup. Člověk se nesmí stydět si svá práva vydobít:-)))
Je pravda, že samy od sebe pomoc nabízeli častěji ženy než muži. JAle to, že se nikdo sám od sebe nehrne pomáhat se sporťákem neberu tragicky, protože spousta maminek si ho nosí sama.
 aknalduk 
  • 

Re: jako všude 

(22.2.2006 11:44:11)
v době kdy byla těhotná má sestra (asi 4. měsíc) jsme spolu cestovaly tramvají. Udělalo se jí nevolno, tak jsem požádala paní asi okolo padesátky, zda by jí nepustila sednout, že je těhotná. "Dáma" se otočila a odvětila hrubě "asi pět minut, že jo". Sestra byla pravda štíhlá jak proutek až do pátého měsíce, ale jako nízkotlaká omdlívala na každémn rohu. Než jsem "dámě" stihla něco odvětit, sestra už ležela na podlaze tramvaje.
Docela se divím, že žena, která s největší pravděpodobností má děti a možná už dceru ve věku, kdy by sama mohla být těhotná necítí trochu studu a chová se jako hulvát. Asi se mstí za to, jak se chovali lidé když byla těhotná ona.
 dita 
  • 

nechápu 

(22.2.2006 11:38:51)
Tak tento článek nechápu. Co jste to za ublíženou chudinku? S kočárkem, a to celkem mohutným, cestuji po Praze docela často, ale nikdy jsem se nesetkala s neochotou, spíš naopak. Nejhorší je nastupování do tramvaje a lidé se většinou pomoci mi nabízejí sami. Jestli se na svět nedíváte moc černě. Chce to trochu optimizmu.
Nevím, proč by se měly matky z okolí jakkoli spolčovat, když o to nemají zájem. To snad není povinnost. Dívejte se na svět veseleji a nedělejte si ze života peklo.
 Katka 
  • 

Re: nechápu 

(22.2.2006 21:05:41)
s nazorem zcela souhlasim, mam devitimesicni dceru a jezdime MHD zhusta...pravda, na delsi a slozitejsi jizdy pouzivam satek, ktery je bezva, ale i tak jezdime MHD s kocarem dost a zadny problem. Lidi se sami nabizeji ! Mozna se pisatelce nenabizi, protoze se furt seredne mraci :-)
a jizdu na eskalatoru vnimam jako zcela bezproblemovou zalezitost, kterou jsem ovladla okamzite a zadny strach z ni nemam...nejsi kapku uzkostliva ???

a ad druzeni...ja osobne tedy nesnasim, kdyz se mi vnucuji nejake dalsi matky s kocarky...myslim, ze to, ze mam kocar neznamena, ze jsem povinna se s nekym vybavovat a to nejlepe na tema...co me dite umi, jak kaka, papa a podobne pitominy....sve pratele si vybiram jinak nez podle toho zda drzi nebo nedrzi madlo kocarku :-)
 stará Marie 


Re: Re: nechápu 

(22.2.2006 21:17:33)
ááá, koukám, že než jsem sesmolila svůj příspěvek. Podobné již tu jsou. Fajn :-) Aby se snad Pražačky nebály rodit jen kvůli eskalátorům či domnělé neochotě spoluobčanů :-)
 Adéla Howes 


Pro pobavení 

(22.2.2006 11:43:26)
V odpolení špičce před frekventovanou zastávkou najedu s kočárkem k výstupním dveřím vysokého autobusu.Dveře se otevírají. Usměju se, kouknu nalevo, kouknu napravo, svedu čtyřletou dceru z opravdu vysokých schodů,vrátím se nahoru, mrknu vyndám roční mrně z fusaku, snesu je dolů, předám dceři, počkám, až se děti pevně chytnou, vyběhnu schody nahoru, pootočím kočárek (18 kg, já necelých 50)a snesu dolů, chytnu děti za ručičky a kousek se odsunu. Všichni ostatní - vystupovala jsem jako první - konečně mohou, byť s tříminutovým spožděním, vystoupit. Jak tenhle test ochoty spoluobčanů dopadl? Výborně. Nikdo mi nevynadal.:)
 Líza 


Re: Pro pobavení 

(22.2.2006 11:46:48)
Ach jo. Delo, a co tě vede k testování? Proč se radši adresně neusměješ na nejbližšího spoluobčana a nepožádáš ho, ať ti pomůže?
Ach jo, to je furt dokola...celý svět má uhadovat, co zrovna ostatní chtějí a sám se nabízet, že to udělá...
 Líza 


Re: Re: Pro pobavení 

(22.2.2006 11:48:12)
A ještě malý detail - proč jezdíš po městě s osmnáctikilovým kočárem? To tě nenapadlo, když jsi ho kupovala, že ho možná někdy budeš muset nosit?

Asi jsem dneska nějak nabroušená, ale některý věci prostě nechápu.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Pro pobavení 

(22.2.2006 11:57:06)
Lízo, na příspěvek od Deli jsem taky tak nějak nevěřícně zírala. Nicméně k tomu kočárku - ten můj má taky nějakých 15-18 kg. Proč? Protože je to ten nejvhodnější, jaký jsem pro své potřeby sehnala. Jsem limitovaná jak cenou, tak možnostmi využití a takhle těžký kočár mi opravdu vylezl jako kompromis mezi tím, co bych chtěla, co mi trh nabízí a na co mi stačí peněženka

S.+++
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Pro pobavení 

(22.2.2006 12:00:04)
Sylvie, no já nevím. Já třeba neměla na dva kočáry (jako na golfky a velký sporťák, ale můj sporťák byl kolem 12 kil, s dítětem do dvaceti, a v nouzi jsem ho nosila sama, než abych prosila o pomoc 70leté babičky, když kolem nikdo jiný nebyl. Osmnáctikilový bych koupila jen tehdy, kdybych si byla a) jistá, že mhd jezdit nebudu, nebo b) měla i ty golfky :-)))). Myslím, že bych šla klidně i do bazaru pro lehčí...ale to je jiná. Jen prostě s takovou těžkou krávou (pardon :-)))) se člověk snadno dostane do situací kdy někde uvízne.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Pro pobavení 

(22.2.2006 12:17:59)
No jo, ale zas já třeba kupovala trojkombinaci, protože prostě hlubokou korbičku potřebuju. Moje děcka když už v kočáru byla, tak v něm moc neposeděla (od cca půl roku, co se dokázala postavit), tedy pokud jsem chtěla vyjet s kočárem, tak jsem je musela nechat stát (nebo se s mířit s tím, že celou cestu budou ječet). Sedět ještě neuměly, takže ve sporťáku jsem je vozit neomhla (kácela se) a nechat je poskakovat jenom v takových těch taškách, co jsou ve sporťáku položené pro miminka - to jsem si teda neuměla představit, hlavně bych se obávala, zda to ten kočárek vůbec vydrží. Navíc tím, že mám děcka dva roky od sebe, tak jsem zpočátku občas využívala možnosti hodit do korby dvě děti najednou :o) Ale fakt je ten, že nízká váha pro mne nebyla priorita, protože na cestování jednoznačně upřednosťnuju šátek a s kočárem jsem do MHD lezle jen zcela výjimečně - když jsem někam jezdím s mým tátou, který si chce vozit vnouče, jednou, když jsem "testovala", jestli je cestování opravdu taková hrůza, jak se furt líčí a pravidelně do nízkopodlažní linky, která jezdí od nás ke školce (ovšem kdyby nejezdila nízkopodlažní, tak bych chodila pěšky).

MMCH já v MHD problémy nemám, důležité pro mne je, že když někoho požádám o pomoc nebo o uvolnění místa k sezení, tak mi vyhoví. Jestli ochotně nebo neochotně - to fakt nezkoumám.

S.+++
 Senedra 


Re: Re: Re: Pro pobavení 

(22.2.2006 11:59:05)
Lízo, možná proto, že naprostá většina kočárů těch 18 kilo váží. A ne každý má na Inglesinu za 15 tisíc, která ( jako jedna z mála) váží "pouhých" 13,5 kilo.

Jinak, bydlím 30 km od Prahy a poslední dobou do ní tak dva až třikrát měsíčně jezdím. A srazy se známýma moc pečlivě vymýšlím, abych mohla jezdit bez přestupu. Případně využít bezbariérové přístupy. Naštěstí jsem asi měla kliku na lidi, dost se mi nabízeli sami, případně neodmítli. Ale - nejezdím často a v MHD se pohybuju mimo dopravní špičku.

To v našem městě radši vyrazím s kočárem pěšky, než se handrkovat s důchodci o to, že v autobuse můžou být dva kočárky a oni se tam ještě vejdou...
 Hana (2děti) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pro pobavení 

(22.2.2006 12:29:29)
Já mám sporťák 10kg i s zimním fusokem a taškou pro miminko za 4000Kč. Polskej, bezvadnej, hezounkej... Ale je fakt, že se asi nedostanou koupit všude.
 Zululu 


Re: Re: Pro pobavení 

(23.2.2006 17:10:05)
Ahoj Lízo,
normálně slušně žádám o pomoc, ale ten den se celkově vůbec nevydařil - včetně řidiče autobusu, který málem ujel i se starším dítětem, "milých" komentářů důchodkyň v autobuse atd. - prostě neměla jsem chuť někoho odchytávat. Příspěvek byl opravdu napsán pro pobavení - co všechno lidé dokážou ignorovat, aby se snad nedejbože neztrapnili. Můj muž je cizinec a po příjezdu do ČR měl pocit, že oslovit člověka, kterému jste nebyli představeni, není společensky přijatelné :)
A kočárky už máme dva. Ano, koupit osmnáctikilový kočárek byla chyba, ale o tom snad tahle diskuze není...
 Zululu 


Re: Re: Re: Pro pobavení 

(23.2.2006 17:31:30)
Zululu=Dela+Sárinka, omylem jsem použila starý nick, omlouvám se
 Zululu 


Omluva 

(22.2.2006 11:46:07)
...Zpožděním, samosřejmně....
 Dida 
  • 

a co taklhle výlet do Prahy s bratrem na vozíku 

(22.2.2006 11:46:13)
MOc dobře tu situaci znám. Můj manžel má bratra na vozíku a ten váží kolem 100 kg. To je potom makačka. K výtahům v metru a eskalátorům přibude dřina s tím se dostat do tramvaje a jízda po mírně svažitém chodníku do strany směrem k silnici. Chybění nájezdů na chodníky... Opravdu heroický výkon. V Praze nebydlím, ale možná se někdy vrátíme, ale až děti odrostou/právě čekám čtvrté/. Venkov je pro děti ideální. Na to nedám dopustit.D
 Líza 


Neměla bych se rozčilovat 

(22.2.2006 11:57:42)
Ale po přečtení článku mám pouze dvě fantazie. První: máš depku a podle toho soudíš svět. Druhá: jsi chronicky ublížená. Nic jiného mě fakt nenapadá.
Bydlím v té stejné Praze. Metrem s kočárkem + starším, ale stále ještě dost malým dítětem, jse jezdila pravidelně několikrát týdně, pár let předtím jsem jezdila tedy pouze s kočárkem s tou starší. Za všechny ty roky kočáru (celkem 4, tuším) se mi JEDNOU stalo, že mě někdo nevychovaně odmítl a několikrát mi nepomohl někdo, kdo byl po operaci zad apod. Jinak vždy pomohli, více či méně ochotně. Několikrát za ty roky jsem se rafla v tramvaji s někým, kdo měl pocit, že jeho krabice s televizí má větší nárok na místo pro kočárky, než můj kočár. Ale uhnul. Jistou dobu po skončení kočárkových let jsem ještě jezdila s dcerou na ruce (dvouleté dítě se fakt v tramvaji neudrží) - zase jen jednou se mi stalo, že bych dvě stanice stála, jinak vždy na požádání mě někdo pustil.
Bydlím v jiné Praze? Jezdím nějakou jinou MHD? Nebo čím to je?
 Apolena. 


Re: Neměla bych se rozčilovat 

(22.2.2006 12:53:12)
Lízo,
taky to moc nechápu, v Praze sice nebydlíme, ale máme tam D+B, takže jsme tam relativně dost často. A taky tam nemívám problémy (ostatně ani v jiných městech). Pokud někdo pomůže, jsem ráda, pokud ne, řeknu si o to. Asi nikdy se mi nestalo, že by někdo odmítnul nebo byl hrubý. Kupodivu většinou pomůže někdo sám od sebe - asi působím drobně, křehoučce a bezmocně :-)))). Jednou mi v autobuse jeden pán pověsil na golfky tašku, resp. mrsknul ji na dítě, no tak jsem pak holt vystoupila i s jeho taškou :-). Myslím, že už to nikdy neudělá... :-))
A kamarádit se s maminkami na mateřské jen proto, že jsme obě na mateřské nebo máme stejně staré dítě, tak to taky nedělám. Mám své letité přátele, se kterými jsem se kamarádila dávno před mateřskou, a kamarádím se s nimi i teď. Když se někdo usměje, usměju se taky, když se zastaví a prohodí pár slov, odpovím, ale bohužel řeč povětšinou sklouzne k prdíkům, papání, kakání, hlenům (to je pro mě úplně nejhorší varianta), tak to okamžitě mizím. A hrozné jsou "srovnávací" rozhovory - ten náš (ta naše) už chodí, mluví, maluje, umí číst, plynně hovoří několika jazyky atd. - a CO TA VAŠE? Tak to mizím ještě rychleji.
 ivule 
  • 

hm 

(22.2.2006 12:00:30)
taky mám špatnou zkušenost s řidičem MHD.
Bydlíme na vesnici 7 km od Pardubic a šla jsem schválně pěšky do vedlejší vesnice, kde jezdí autobus pro vozíčkáře.
Naivně jsem si myslela,že když nemusím nikoho otravovat, aby mi pomohl,bude to v pohodě. Mělo mě varovat zuřivé zvonění řidiče při nástupu, ale říkala jsem si,že jsem příliš pomalá. Pak jsem byla za jízdy, velmi hlasitě, aby to každý slyšel, napomenuta a sepsuta řidičem. Proč? Prý jsem se ho NEDOVOLILA, jestli můžu s kočárkem nastoupit!
Dodnes absolutně nechápu, o co tomu pánovi šlo, protože autobus vyjížděl z cílové stanice, a žádný jiný kočárek tam s námi nebyl.
V přepravním řádu jsem se dočetla, že nastoupit s kočárkem jde pouze s VĚDOMÍM řidiče (což určitě nepřehlédl, takže to věděl), ne s jeho svolením. Právo rozhodovat o přepravě více kočárků už ale má - ale my tam byli sami,takže by se nás to nemělo týkat,ne?
 Jitka+2kluci 


Je to tak 

(22.2.2006 12:07:14)
Jano, já tě tak chápu!!!
Já mám dvojčata a prvních 14 měsíců jsem byla bez auta. Za těch 14 měsíců jsem sama do města vyrazila třikrát. Poprvé v životě jsem požádala paní, zda by mi nepomohla s kočárkem do autobusu, pánové totiž nastoupili, mě si nevšímajíc a já zůstala sama s kočárkem stát před autobusem, ona stála nejblíž u dveří, tak jsem jí poprosila. Paní mi celkem ochotně pomohla, bohužel jí ruplo v zádech. No co mám povídat, ona naříkala a já jsem celou cestu myslela, že se propadnu hambou a taky jsem celou cestu přemýšlela jak vystoupíme.
Jano, strašně se mi chtělo brečet a pláč jsem zadržovala jen silou vůle.
Druhá cesta následovala o několik měsíců později, počkala jsem si na speciální autobus s nízkou plošinou, tenkrát jezdil asi tak jednou za 2 hodiny. Problém nastal při cestě zpátky, autobus s nízkou plošinou mě nevzal, protože byl úplně narvaný a další jel za dvě hodiny. Do obyčejného jsem nemohla nastoupit, protože když jsem si představila, že by se opakovalao něco podobného, jako při mé 1. jízdě, neriskla jsem to.Tak jsem šla pěšky směrem k domovu. Pěšky jsem domů dojít nemohla, protože jsme bydleli asi 5 km za městem a vedla tam jen hlavní silnice, žádný chodník a s dvojčatovým kočárkem bych to neriskla. Došla jsem na poslední možnou zastávku a s ječícíma dětma čekala.
Třetí "výlet" jsem měla jet na návštěvu ke své babičce, což znamenalo cestu ne MHD, ale linkovým autobusem. Klukům byl rok, já jsem si dala na kočáru sedačky za sebou a vyrazili jsme. Absolutně jsem se neodvážila někoho požádat o pomoc s kočárkem, takže před autobusem jsem děti z kočáru vyndala, vyzvedla kočárek, děti nandala a jeli jsme.
Pak jsem několik let jezdila pouze autem. Po několika letech jsem se rozhodla, že vyrazíme za bráchou do Prahy. Klukům byli 4 roky a chtěli jet vlakem, tak jsme jeli. Už to, sehnat místo ve vlaku byl nadlidský úkol, nebyl totiž přistavěný vagón pro rodiče s dětmi. V 1. kupé pán něco asi pracoval, když nás uviděl, vzdychnul, že má důležitý úkol a že takto nebude moci pracovat, tak jsme raději šli dál.Ve 2. kupé seděla paní sama, když nás viděla, utrousila, že to je kuřácký vagón, šli jsme dál, mezitím už byl vlak skoro obsazený.Až na konci vlaku byli ještě asi 3 místa.
Z deseti jízd metrem v Praze jsme seděli čtyřikrát. Já se držela, kluci se drželi mě a povlávali jsme sem a tam.
 Jana, dva kluci (1999,2000) 
  • 

Re: Je to tak 

(22.2.2006 14:31:56)
Občas mám opravdu pocit, že žijeme každá v jiné Praze. Já mám kluky 16 měsíců po sobě, takže jsem taky nějakou dobu používali kočár se sedačkami za sebou - vepředu ležící mimčo, vzadu batole. Nikdy jsem neměla problémy s tím, dostat se do zvoleného dopravního prostředku. Člověk holt asi musí mít trochu té "drzosti" a o pomoc si nestydět říct.
 Magdina 


Dvojčata 

(22.2.2006 14:50:13)
Mám dvojčata, ale v menších městech je to asi jiné. Žiju v obyčejném (okresním) městě s 50tisíci obyvatel a problémy nemám i když je pravda že kočárem autobusem moc nejezdíme, protože se dá všude dojít pěšky.
 TerezaK, dvojčata 
  • 

Re: Je to tak 

(23.2.2006 10:22:51)
Také mám dvojčata. Po Praze cestuji stále bez auta a problémy jsem neměla. Ale je pravda, že jsem jezdila pouze metrem a vystupovala jen tam, kde jsou eskalátory. Do schodů jsem si netroufla nikoho "obtěžovat". Vždyt kočár s dětma měl 45kg!! Nikdy mě nikdo nenaznačil, že překážím nebo něco podobného. Od dvou let jsem už kočár nepoužívala - bylo to pohodlnější. Vždy se někdo nabídl s pomocí na eskalátory. Jen to místo občas nebylo na sezení, ale to po třetím roce už bylo v poho. To už se děti udržely. Jinak mám pocit, že některé MATKY si myslí, že JÁ porodila a VY všichni ostatní mi musíte pomáhat. Já, ač s dvojkočárem, jsem kolikrát překážela daleko méně než některá dáma s jednokočárem. Pokud se člověk setká (a to se setkávám) s naštvanou a ukřivděnou maminou, tak se neusměju a rozhodně se kvůli ní nepřetrhnu.
 kudli 
  • 

taky dobrý sport 

(22.2.2006 12:17:56)
Výborná je také situace na venkově, kde jezdí jen autobusy zájezdového typu, což znamená, že pokud je řidič ochotný kočárek vzít (což naštěstí většinou je) je potřeba děcko vyndat, kočárek složit a nacpat do zavazadlového prostoru. Pokud potřebujete dvakrát týdně nakoupit ve vedlejší vesnici, protože u vás není obchod, je to téměř adrenalinový sport. Někdy je skoro lepší těch šest kilometrů ujít pěšky.
 Veruna 
  • 

Re: taky dobrý sport 

(22.2.2006 12:36:33)
No tak 6 km rozhodně radši ujít pěšky. To my chodíme i víc, a několikrát týdně. děcko se krásně provětrá, maminka projde... Lepší než skládat kočár, vyndavat nákupy, cpát se do busu, pak zase rozkládat... a ještě si vyslechnout, jak zdržuju:-(
 kudli 
  • 

Re: Re: taky dobrý sport 

(22.2.2006 12:54:04)
V létě rozhodně, ale šest kilometrů tam a šest zpátky v zimě, když je protažená silnice na šířku jednoho auta a okolo metrové sněhové bariéry?
To nikomu nepřeju, i když kondičku mám díky tomu docela dobrou. V dešti to taky není úplně ono, ale něco jíst musíme, takže cestujeme jak to jde.
 Katka, uz mame vetsi deti, ale vime sve 
  • 

Jak vystizne 

(22.2.2006 12:20:49)
Vas prispevek mi mluvi z duse, mame dve odrostlejsi holky (9 a 16) a v MHD a verejnych budovach jsme si uzili sve.
Dnes je alespon maminek s kocarky vetsi pocet, my jsme pred 10 lety pusobili velmi exoticky. S malymi detmi jsme byli od restaurace po galerie vnimani jako vetrelec a nepritel (byla to doba, kdy si spolecnost seznala, ze je lepsi si uzivat, nez mit deti). Mamu s briskem nebo malym deckem si nutne musela pripadat jako malomocna. Osobne citim jako vitezstvi a ulevu, ze ted miminek pribyva a pribyva....
Jako naprosto nemoralni mi ovsem pripadaji soucasne vyroky politiku o podpore porodnosti za ucelem zvyseni poctu budoucich prispevatelu do duchodoveho systemu. Pomoc rodinam je az jaksi v pozadi.
Mam tedy navrh: odvodme duchody dnesnich ohroubliku a ohroublic, kteri v MHD ignoruji nebo dokonce ohrozuji nase deti, od toho jak se k temto svym budoucim sponzorum chovaji.
Jeste jednou diky za skvely clanek.
Katka s rodinou


 Lenka+Jiříček 
  • 

Re: Jak vystizne 

(22.2.2006 12:44:48)
Článek mě velice zaujal.I já jsem se setkala s ignoranty. Už jako těhotná, kdy jsem s MHD dojížděla do zaměstnání. Každé ráno nastupovala na jedné zastávce maminka s 5ti letou holčičkou a miminkem v kočárku. A byla jsem to já, kdo jim pomáhal do autobusu. Jen málokdy se zvedl někdo jiný. Jako těhotnou mě pouštěli sednout spíš stařečkové, než mladí hoši. Na jednoho jsem spadla v autobuse, když jsem omdlela. No, i to se stává. Po těchto zkušenostech a pozorováních z autobusu raději chodíme s kočárkem všude pěšky. Máme výhodu, že bydlíme na celkem malém městě, které máme přejité z jedné strany na druhou zhruba za hodinku. Takže tohle cestování vždycky pojmeme jako procházku. Proto jen doufám, že ignorantských případů bude postupem času jen ubývat, aby se maminky a tatínkové vyhly stresu při cestování. Přeji hezký den
 Pavlína, Míša 11 měsíců 
  • 

Nízkopodlažní trolejbus 

(22.2.2006 13:00:24)
S kočárkem jezdím v prostředcích MHD poměrně často a lidé jsou vesměs ochotní. Perfektní jsou nízkopodlažní autobusy a trolejbusy, ale ani ty neřeší problém úplně. Ačkoliv jezdí relativně často, prakticky nelze najít spojení, kde i po přestupování v reálné době navazuje nízkopodlažňák. Také je nutno zastavit s autobusem blízko obrubníku. Zrovna včera jsem jela nízkopodlažním trolrjbusem. Musela jsem prosit o pomoc při nástupu i výstupu, u výstupu to bylo o to nepříjemnější, že v autobuse kromě mě byli už jen tři podnapilí chlapíci, pravda, velice ochotní pomáhat, ale já trnula strachem, zda to ustojí.
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Dva světy? 

(22.2.2006 13:14:16)
Tak já tomu moc nerozumím. Zdá se, že tu máme dva rozdílné světy. V jednom žijí většinou samí zlí, škodolibí a neochotní lidé a s nimi tam trpí pár nešťastných a nemohoucích (matky, invalidé...). A druhý, kde žijí většinou lidé samostatní a ochotní pomáhat si navzájem ;o)
Já sama jsem asi měla velké štěstí, že žiju v tom druhém světě. Bydlím kousek za Prahou a všechno zařizování jsem měla vždycky v Praze. Užila jsem si tak spoustu cestování s kočárkem a později s dítětem. A to jak PID tak MHD. A rozhodně si nemůžu stěžovat, že bych se nedočkala někdy pomoci. Takové případy bych snad dokázaly i spočítat na jedné ruce ;o) Pokud mi někdo nenabídl pomoc sám, usmála jsem se na někoho, kdo vypadal dostatečně zdatně a poprosila ho. Odpovědí mi byl v devadesáti devíti případech ze sta úsměv a pomoc ;o)
Pamatuji si i na tramvajáky, kteří vylezli z tramvaje a pomohli nám dovnitř. A rozhodně to není tím, že bych byla úchvatná atraktivní blondýnka, pro kterou se můžou všichni přetrhnout ;o)))
A je pravda, jak už tu několikrát zaznělo, že nejvíc mě překvapili svou ochotou lidé, do kterých bych to nikdy neřekla - podivné existence, které potkat v temné uličce, odevzdám peněženku a modlím se o život ;o)) Takže díky všem lidem, kterým není zatěžko pomoci jiným :o)
 zufi 


Re: Dva světy? 

(22.2.2006 13:16:36)
Naprosto přesné,souhlasím!!!!!!!
 Channah 
  • 

Odmítli jen dvakrát... 

(22.2.2006 13:37:25)
Než jsme se odstěhovali z Prahy, jezdila jsem 1/2 roku s hlubokým kočárem MHD. Naučila jsem se postup:
1.Očima vyhledám "kontakt" s vhodnou osobou (zase jsem začala koukat po chlapech, ale z jihého důvodu:-) a s dotyčným si domluvím, co a jak potřebuju.
2. Pokud se oční kontakt nepovede, oslovím vybraného člověka.
3. Pokud dotyčný původně chtěl nastupovat jinými dveřmi, tak si pro něj dojdu! :-)

S úsměvem a poděkováním a s přesnými instrukcemi co a kde a kdy vzít, to vždy šlo!

Jen dvakrát ne, to jsem oslovila v tramvaji chlapíka v záchranářské bundě, který seděl přede mnou a já mu neviděla do tváře - nikdo jiný tam nebyl - ale vyklubal se z něm opilý bezdomovec, který se mi sám omluvil, že asi radši ne :-) A podruhé to byl pán po operaci srdce.

Nevěšte hlavu, pokud nikdo nenabídne pomoc, chtějme ji! Jsou zkušenosti dobré i špatné, i mně bylo často smutno, ale nenechme si tím kazit den, každý den má dost svého trápení!

Channah
 simpanz 


Slušně požádat je taky dobré 

(22.2.2006 14:03:54)
Musím se trošku zastat "nekočárkové" veřejnosti. My maminky se totiž taky často nechováme slušně. Nebo alespoň ne vhodně. Spousta ženských s kočárkem neumí říct o pomoc slušně, neumí nabídnout tu lepší část kočárku (rukojeť), neřekne, co vlastně chce...
Myslím si, že je slušné, aby maminka nabídla pomocníkovi rukojeť. Jednak se tím omezí riziko, že pomocník kočár chytne špatně, jednak se sníží možnost, že se pomocník umaže. Kolik mamin to tak dělá?.
A spousta maminek ani třeba neřekne, že pomoc nechce, zatváří se, že je obtěžována.
A na závěr jedna moje zkušenost s babičkou s kočárkem z doby "před dětma". Jela jsem z nemocnice, pro slzy málem neviděla na cestu. Právě mi lékař řekl, že si mám zajet pro věci a vrátit se k hospitalizaci. To miminko ve mě už nežije... Na zastávce MHD stála starší paní s kočárkem a já se usilovně koukala jinam, bylo mi strašně. Přijela tramvaj a paní se na mě obořila: "Tak mi snad pomůžete, ne. Až si povezete vlastní kočár, tak vám budou pomocníci dobrý, teď se radši otáčíte." Pomohla jsem jí, ale sama jsem nenastoupila. Bylo mi strašně.
Ta paní nemohla vědět, co mi je, ale moje slzy vidět musela. Já jsem si pak s děckama dávala zatracenej pozor i na tváře lidí, které chci oslovit o pomoc. Abych taky nešlápla vedle..
 Jana 
  • 

Re: Slušně požádat je taky dobré-většina žádá! 

(22.2.2006 15:11:04)
Já tedy vždy, pokud už mi někdo nenabídne pomoc sám, zdvořile poprosím a posléze i poděkuji. Dělám to automaticky. A i dříve zase mne maminky slušně poprosily o pomoc.Nikdy jsem se s nějakou averzí na nabídnoutou pomoc nesetkala, takové maminky opravdu musí být velké vyjímky. Nyní už používám golfky a nijak nedávám najevo, že chci pomoci a pokud se i tak někdo nabídne, tak s úsměvem poděkuji, ale že to zvládnu sama, protože, když vím, že to sama zvládnu, tak proč někoho zneužívat. A co se týče nabídnutí madla kočárku- jednak já si "najedu"nejblíže ke dveřím a manipuluji s kočárkem, tak mi i připadá čas zabírající jakési přebíhání dozadu a dopředu. A pak kolikrát mám u miminka osobní věci a trošku mám i obavy z krádeže.
 Kája (3děti) 
  • 

Re: Re: Slušně požádat je taky dobré-většina žádá! 

(22.2.2006 15:18:23)
věř tomu, že tím přeběhnutím ztratíš míň času, než vysvětlováním, kde uchopit kočárek. Ale plně chápu obavy z krádeže. Jenže mě okradli, i když jsem byla u madla...
Vůči pomocníkovi je to ale rozhodně šetrnější.
 Amélie 
  • 

Moje zkušenost 

(22.2.2006 14:26:59)
je jiná - lidi jsou většinou velice ochotní, pomůžou buď sami, nebo - a to častěji - na požádání. Přesto jezdím MHD dost nerada, i když mi někdo pomůže s kočárem - mám s sebou ještě starší dceru (2,5 roku), batoh, třeba nákup, teď v zimě na sobě tlustou bundu... připadá mi to dost náročný. Ale to není problém těch lidí, ale můj.

A s těmi maminkami na MD, co se nechtějí družit. Sama si dávám dost velký pozor na to, s kým se dám do řeči a "pustím si ho víc k tělu"- Mám totiž hrůzu z toho, že se na mě "přilepí" někdo, kdo mi nebude sedět, a že pak budu mít spoustu práce ho se sebe setřepat. Možná, že autorka působí dojmem právě takového zoufalce... autorko, prosím, neuraž se, nechci tě naštvat, je to jen podnět k zamyšlení, celý Tvůj článek vyzněl dost negativně a jestli to samé vyzařuješ, třeba to může být důvodem k tomu, proč se k Tobě lidi zrovna nehrnou...
 Káťa+2 Škubánci 


Re: Moje zkušenost 

(22.2.2006 15:40:21)
Já bych taky chtěla zareagovat na tu první část článku o neochotě družit se. Je to zvláštní, když jsem bydlela na sídlišti (Praha - Prosek) tak jsem se taky snadno seznamovala, všichni lidi se na mě usmívali a se spoustou maminek s kočáry jsme se alespoň zdravily, pokud už jsme spolu nekamarádily.
Pak jsme se přestěhovali (Strašnice) a tady se na mě všichni mračí. Nevím, čím to je.

Cestování MHD. To bych mohla vypravovat romány, mám dvojčata a - nezlobte se na mě - cestování s jednokočárem by mi připadalo jako procházka růžovou zahrdou. Jiná situace samozřejmě je, pokud ke kočáru máte ještě další dítě. Vemte si, že s dvojkočárem se vám tuplem pomocníci opravdu nehrnou, navíc dotyčný musí být fyzicky zdatný. Přesto si nestěžuju, jezdili jsme MHD často, naučila jsem se jezdit po eskalátoru, snažila jsem se využívat nízkopodlažních busů i za cenu velké zajížďky nebo velké časové ztráty a když už jsem potřebovala pomoci s kočárem, tak se vždycky někdo našel. Mračounů, kteří mají pocit, že zabírám místo v autobuse si nevšímám.
Teď už jezdíme bez kočáru, a taky to není sranda, když vás nikdo nepustí sednout a vy se snažíte držet nejen sebe, ale i dvě dvouleté děti..
A musím ještě napsat, že v těhotenství mě pouštěli lidé sednout už od 4. měsíce, kdy jsem měla dojem, že na mě není ještě nic vidět :-)) To mi udělalo velikou radost :-)
Ještě dodám, že jsem vybírala takový kočár, aby se s ním cestovat MHD dalo.
Prostě někdy to byly nervy, ale dá se to, člověk si zvykne a hlavně se naučí různé fígle :-)
 květa, 


Re: Moje zkušenost 

(24.2.2006 19:15:40)
Ja souhlasim s tim, ze se mi nechce bavit s kazdou mladou pani s kocarkem. Jsem hodne spolecenska a nedela mi problem se seznamovat, ale mam jiny nazor, nemyslim si, ze se musim zacit bavit jen proto ze nas spojuje jedina vec:a to materstvi. Ta osoba mi v jinem ohledu vubec nemusi sedet. A ted u druheho tehotenstvi naopak nemam vubec potrebu vyhledavat dalsi mamky, co jsou na tom podobne. Naopak, nocnicky, kakani, papani atd. uz jsem si jednou prozila a ted na to mam uz jiny pohled. Radsi mluvim s "normalnima"lidma:-)
 Kukajs 
  • 

Praha je asi svět sám pro sebe 

(22.2.2006 14:44:17)
Milá Jano B.
věř tomu, že i když tvoje zkušenosti z Prahy jsou takhle zoufalé, není to všude takové. Já žiju ve středně velkém městě (MHD se u nás omezila na autobusy, kterým se tady odjakživa a hezky říká "mandelinky") a moje zkušenosti s cestováním jsou přesně opačné. Při nastupování do busu se VŽDYCKY objeví jeden až dva ochotní (nebo ochotné) co se sami nabízejí s pomocí, s nadávkami jsem se nesetkala V ŽIVOTĚ a s kočárkem brázdím svět už šestnáct měsíců. Přiznávám, kdybych měla s kočárkem vlézt na eskalátor, asi mě trefí šlak a důchodci, co pospíchají a každá vteřina v penzi je jim drahá, ti se u nás vyskytují taky. Ale berme je s nadhledem, ne? My, vyrovnané maminky se šťastnými děťátky, si můžeme dovolit trochu velkorysosti.
Takže nevěš hlavu, možná to byl špatný den, možná špatné místo, možná obojí dohromady. Lidi jsou spíš hodní než naopak, to mi nikdo nevymluví.
 Lucie 
  • 

Re: Praha je asi svět sám pro sebe 

(22.2.2006 15:06:24)
Hm, ja bydlim taky v Praze a s neochotou spolucestujicich pomoci s kocarkem nebo s ditetem jsem se nikdy nesetkala. Jo, se stupiditou ano (nastupuji do autobusu a stoupnou si na misto pro kocarky, i kdyz vidi, ze kocarek nastoupi hned za nima a budou se muset preunout, z cehoz pochopitelne nemaji radost). S kocarkem si ovsem skoro nikdy nesednete.

S cim se ale setkava kazdy, kdo cestuje MHD v Praze, to jsou podchody bez eskalatoru (nebo s eskalatory jen nahoru), nemozne prestupy na metru (ani na jedne ze tri prestupnich stanic s kocarkem neprestoupite, na Florenci muzete naprklad vyjet az nahoru a pak po druhych schodech dolu,...), kdyz uz je nekde plosina, je neuveritelne pomala, poruchova, a o nejake bezpecnosti hanba mluvit. Nizkopodlazni autobusy jezdi jen na nekterych trasach. Tramvaje jsou v podstate nepouzitelne. Chcete-li se na Smichovskem nadrazi dostat k nastupisti autobusu, muzete bud vlacet kocarek po kamennych schodech, nebo s nim prechazet pres stanoviste autobusu, kde to neni povoleno a tim to neni ani bezpecne. Takovych mist je po Praze rada. O vlacich a vlakovych nadrazich take skoda slov.
I kdyz vam nekdo s kocarkem pomuze, stejne pulku vahy nesete vy, to je pochopitelne. Po povodnich, kdyz nejezdilo metro a autem to take neslo, jsem si - odkazana na tramvaje - docela zhuntovala zada, a to uz jsem v te dobe mela golface.

Nerozumim ovsem, co je problematickeho na jezdeni kocarkem po eskalatorech, najet se tam da hrave. Ano, obcas se kolem snazi protlacit nejaky trouba.

Mnohem snesitelnejsi je pro me jezdeni autem. Ma jen nevyhodu, ze v centru neni kde zaparkovat, takze clovek, ktery ma co do cineni napriklad na Starem Meste, musi zastavit treba na Smichove a bud si udelat celodenni pesi vylet, nebo nakonec pouzit i to metro. Z nejakeho tajemneho duvodu ale u vetsiny stanic metra neni zadne pouzitelne parkoviste (vyjimka je treba Andel, tam je podzemni parkoviste - ale to patri obchodnimu centru, za to nelze dekovat vedeni mesta; ted me napada, ze je vlastne dobre, ze nemam auto na plyn, pak bych ani do garazi nemohla). A navic moudri radni chteji i na Smichove udelat parkovaci zony, ktere by lidem zde nebydlicim parkovani uplne znemoznily.

Auto obsazene matkou se dvema detmi je podle meho obsazene, a matka s kocarkem a dalsim ditetem zabere v HMD tolik mista, ze zde podle meho odpada i argument odpurcu individualni dopravy ve meste; totiz ze se jezdenim autem prilis omezuji ostatni obyvatele.

Mam takovou idealistickou predstavu, ze by - kdyz uz neni misto na parkovani pro vsechny - mohlo byt v centru nekolik parkovist pro rodice s kocarky. Jenze to ma dva zadrhely: jednak by ho (pokud by nebylo prisne strezene) zneuzival kazdy vykuk, ktery by si v aute vozil detskou sedacku, jednak je to neprosaditelny pozadavek - kdyz slysim, jaky problem s parkovanim maji invalide, pro ktere je to mnohem vetsi a neoodiskutovatelna potreba, tak na rodice s detmi uz vubec nikdo myslet nebude.
 Nina 30 tt 
  • 

Dvě strany mince 

(22.2.2006 15:15:25)
Já tento problém vidím z obou stran. Zatím jsem bezdětná ale ne na dlouho :-) Fascinují mě maminy v dopravních prostředcích, které jsou plné lidí různého pohlaví a věku. Pravidelně o pomoc s kočárem požádají ženu. Pokud se to stalo mě tak jsem nikdy neodmítla a byl tu další problém: dostala jsem místo rukojeti kočárku tu část kde jsem absolutně nevěděla za co ho chytnout a ještě jsem lezla po schodech pozpátku.......asi až porodím budu po zásluze potrestána že si dovoluji tuto kritiku. Ale mamči by si měly uvědomit že rukojeť kočáru a chůze dolů po směru je pro pomocníky a ne pro ně! To bych měla ještě dodat, že mám tělesné postižení, které ale není na první pohled vidět, platí pro mě zákaz nošení těžkých břemen, ale vysvětlujte to v narvaném autobuse ženě co žádá o pomoc, nikdy jsem neodmítla, ale ten kyselý výraz jsem asi měla........
Na druhou stranu jsem teď byla svědkem toho, že mamina s kočárem neměla v tramvaji koho požádat o pomoc a jediný člověk co tam byl jsem byla já, jenomže už v 28. týdnu.....odmítla jsem, poprvé v životě. A ona to chuděra dolů s těch schodů musela „seskákat“ nevěřila jsem že je něco takového možné bez ublížení na zdraví.
Takže až já budu nucena s kočárem cestovat hromadnou dopravou, dám na modlení.
 Nina 30 tt 
  • 

Re: Dvě strany mince 

(22.2.2006 15:27:37)
Ještě bych chtěla dodat, že já teď v těhu nemám k těm slzám taky daleko. Bydlím mimo město, chodím do práce. Jak už tu někdo psal, nastupuje se do autobusu jedinými dvěřmi, kde se dělá fronta. Chodím prto brzy i o 15 minut dřív než autobus přijede abych prostě byla mezi prvními a sedla si. Beznaděj a bezmoc když tam opravdu jsem první úplně nebo mezi prvními a především důchodci se stejně předemě natlačí a kolikrát se ani neštítí mě žduchnout dolů ze schodů a to vím jistě že je na mě vidět v jakém jsem stavu. Z takových lidí mě je špatně fakt a že jich je požehnaně. Přitom nikdy sem si nevynucovala aby mě někdo pustil sednou a dokonce když to teď někdo udělá tak s díky odmítnu a vydržím to. Jenom se těším na toho důchodce až se bude domáhat sezení, to špatně dopadne, zatím se ale nikdo neodvážil.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Dvě strany mince 

(22.2.2006 16:05:28)
U hlubokáče tomyslím problém není, snad každý se dá chytit za korbičku ze spodu. Takže i pomocník ho drží docela vysoko, což je přijatelné jak z hlediska váhy, tak toho, že se neumaže od koleček. Jiné je to u sporťáků. Já měla přehazovací rukojeť, takže jsem na zastávce vždycky přehodila tak, že pomocník opět držel za korbičku. Když jsem to náhodou nestihla, buď jsem nabídla rukojeť nebo bez ptaní ukázala, kde chytit. Vždy jsem se snažila si vybrat muže, nebyl-li, pak mladou ženu. Ale někdy fakt nikdo než ženská v dohledu není. Taky na zastávce si k dotyčnému můžeš popojet, ale v tramvají nebo v autobuse za jízdy jet s kočárem dopředu, protože tam sedí chlap, to není nic moc. A nechat tam kočár stát zabržděný není bezpečné. Jednak brzda nemusí být kvalitní, ale hlavně, když vůz zabrzdní prudce, kočár se může převrhnout. A nabízet rukojeť při výstupu, když je vůz plný a dotyčný stojí u dveří, také není praktické.
Pokud by mě někdo požádal o pomoc v situaci, kdy bych nemohla, řekla bych "nezlobte se, já nemůžu (jsem těhotná, po operaci, mám zlomenou ruku), ale já vám někoho najdu".
 rybushka 


Re: Dvě strany mince 

(23.2.2006 10:44:51)
Nino, nezbývá mi, než s tebou souhlasit. Jsem zatím bezdětná a nošení kočárku je pro mě stres. Prostě proto, že nevím, kde vzít, jak držet, jestli unesu. Několikrát jsem zakopla, pokaždé mám srach, že miminko vyklopím. Proto se do pomoci s kočárem sama nehrnu. Leč jsem-li požádána, potom samozřejmě a s úsměvem pomůžu.

S pouštěním těhotných a starších sednout taky nemám moc dobré zkušenosti, poté, co jsem se dověděla, že ONA přece ještě není tak stará a poté, co lidi pouštěli sednout mojí objemnější kamarádku a uváděli jí tak do vcelku nepříjemných rozpaků.
I tak se snažím vyhodnocovat situaci a staré lidi a těhotné ženy pouštět sednout, ovšem řeklnou-li si, je to lepší.

Takže bych si dovolila říc, že platí moje oblíbené: "Líná huba holý neštěstí"
 Gerberka 


Tohle se mi taky stalo :-)) 

(23.2.2006 14:28:47)
Pettino,

tohle se mi taky stalo. Jednou do tramvaje přistoupila mladá holka a prokazatelně evidentně podle všech tělesných proporcí jsem myslela, že je těhotná. Okamžitě jsem vystartovala, že ji pustím sednout a ona opáčila: "A proč jako?" Zmohla jsem se jenom na udivený výraz a opáčila jsem: "No, já jsem myslela..." (dál jsem to neměla sílu dokončit) a sedla jsem si zpátky na svoje místo. Navíc ta dotyčná se nade mnou houpala s tím svým (pro mě těhotným) břichem celou cestu tramvají. A potom že my ostatní jsme vůči těhotným neohleduplní! Neházet všechny do jednoho pytle! Nebo je to zase můj problém, že špatně vyhodnocuju tělesné proporce :-))...
 Nina 30 tt 
  • 

Re: Re: Tohle se mi taky stalo :-)) 

(23.2.2006 15:10:07)
Se teď směji zážitkům s netěhotnými, které jste pustili sednout....Jenom bych ráda řekla, že těhotenství není nemoc a já sama prostě těch 30 minut stát vydržím a právě se nedomáhám abych seděla jako postižená či co. Jenom mě vadí ta neohleduplnost až vychcanost lidí co se mě snaží v obchodě a všude možně předběhnout a dokonce i u pokladny kde vláčím košík se mě zeptají že toho mají míň jestli je pustím Néééééé nepustím a diví se.
 Káťa+2 Škubánci 


Re: Re: Re: Tohle se mi taky stalo :-)) 

(23.2.2006 19:31:41)
Nino, jasně, že nejde o to, že bys nedokázala 30 min jako těhotná postát. Jde o to, že kdyby bus nebo i metro prudce zabrzdilo a ty upadla, tak to bude mít nejspíš katastrofální následky. PROTO snad chtějí těhotné sedět, alespoň já si teda raději sedala :-)
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Re: Tohle se mi taky stalo :-)) 

(28.2.2006 9:07:22)
No já potřebovala sedět hlavně na začátku těhotentsví. Mám hrozně nízkej tlak (kolem 70/90) a v těhotenství klesal ještě níž.(Jednou jsem měla při kontrole 55/80 a sestřička mi nařídila, že si mám jít dát kafe :-)) Měla jsem vyzkoušeno, že mohu jet mhd (bez ohledu o jaký dopravní prostředek jde) jen jednu stanici. Během jízdy do druhé se mi začlo dělat světlo před očima a omdlela bych. Takže jednu stanici jsem odstála, ale dvě už jsem musela sedět. V době, kdy na mě nebylo nic vidět a tramvaje byly k prasknutí, protože po povodních nahrazovaly metro. Pro mě nebyl problém si říct, ale někdy byl problém se k těm sedadlům skrz lidi dostat. Jednou jsem jela jen dvě zastávky a nebylo plno, tak jsem myslela, že to ustojím. Zase se mi začly dělat mžitky před očima a asi to na mě bylo vidět, protože jsem najednou slyšela nějakou paní, jak říká "slečno, není vám špatně, nechcete si sednou?". Nevím, jestli jsem nějak koulela očima nebo nějak zbledla (což při mé přirozené bledosti je dost problém), že to na mě bylo vidět :-)) Takže sezení v těhotenství není jen o těžkém břichu nebo nebezpečí pádu.
 Veronika 
  • 

A co jiná města? 

(22.2.2006 16:09:06)
myslím si, že v Praze je to ještě OK. ANo, není to s kočárem snadné, ale Praha je na tom ještě dobrá.
Představte si situaci na menším městě. Musíte s dítětem k doktorovi. A teď. Nechejte kočárek u zadních dveří, vyčkejte řadu u předních, zaplťte za sebe a kočárek, dítě atd, protlačte se v plném autobuse dozadu, požádejte někoho o pomoc s kočárkem. To v lepším příadě. V horším případě - v autobuse jsou již 2 kočárky a řidič vás prostě nevezme. čekejte na další autobus 1 - 2 hodiny.... Nebo běžte pěšky, protože třeba na kontrolu kyčlí s miminkama se chodí 1x za 14dnů a to jsou tam jen 2 hodiny a to pak nestihnete...
No není to v Praze jednodušší?
Chce to život brát takový jaký je a nerozčilovat se.
 Gerberka 


Souhlasím 

(23.2.2006 14:21:37)
Ahoj Veroniko,

souhlasím s Tvým názorem. Taky mě kolikrát napadlo, že maminky na vesnici či malých městech to mají daleko těžší než my z velkoměsta. Nejhorší musí být jezdit za doktory. Je to hodně otázka přístupu.
 Gabča, Adélka 12/02 


A co ohleduplnost maminek? 

(22.2.2006 18:37:30)
Pokaždé když slyším fňukání maminek, jak jsou chudinky ustrkované a všichni okolo jsou zlí a bezohlední, otvírá se mi kudla v kapse.

MAMINKY, DOPRČIC, SVĚT SE NETOČÍ JEN KOLEM VÁS A VAŠÍ DROBOTINY.

Bydlím v Brně, mám dítě, jezdila jsem s malou v kočáře jen MHD, auto nevlastníme. Ale odmítám si stěžovat na lidi kolem. Dnes jezdí moje dcera se mnou MHD bez kočáru, a když není místo tak nesedí, mohl by nás někdo pustit, ale proč? Protože je malá? To není důvod. Není povinností nikoho pomáhat nám s kočárem.
Většina maminek se cpe do MHD i když je tam plno a už tam kočár je. To je ohledupné k ostatním cestujícím?

Většina maminek si myslí, že na ně jsou všichni zvědaví - omyl. Vaše dítě je pro mnohé okolo stejně otravné, jako kdysi pro Vás byly všechny ty cizí ječící děti. To je třeba si také uvědomit!!!
 Ee 
  • 

Re: A co ohleduplnost maminek? 

(22.2.2006 19:51:30)
Vážně máte dítě? Ani se mi nechce věřit, že existuje maminka s takto střízlivým, až ostrým názorem...
Nejde o to, že by někoho obtěžovaly cizí děti (i když jsou případy, o kterých by mohl být další článek), spíš o to, že opravdu nikdo není povinen tahat cizí kočáry (obvykle ještě narvané nákupem, minerálkama a hromadou hraček) z/do autobusů. Názor, jaké jsou maminky chudinky, že musí pořád někoho žádat o pomoc mně opravdu vytáčí. Kde se vůbec v někom bere představa, že je okolí povinné vrhat se na každý kočár... Samozřejmě že většina lidí ráda pomůže, ale není to jejich povinnost. A že se občas někdo netváří nadšeně? Jdu často z práce zpráskaná jako pes, nohy táhnu za sebou a bohužel vzpírání cizího kočáru ve mne opravdu nevyvolá vlnu nadšení. Ale pomohu, proč ne. Obzvlášť, když mne někdo slušně požádá.
 Havranpírka 


Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(22.2.2006 21:40:10)
Souhlasím s posledními dvěma příspěvky! (A sama jsem taky "dětná", ale živě si pamatuju, jak mě prakticky až do porodu cizí děti obtěžovaly).

Jano B., jsi ta Jana B., která napsala článek "Jak jsem k mému muži přišla"? Takže ty skutečně existuješ? Fakt jsem byla přesvědčená, že to byl nějaký vtip nebo něčí pomsta těm lidem na fotce. A čím to, že se z optimistické a šťastné ženy z prvního článku stala taková bolestínka?

Fakt se snažím představit si situaci, kdy slušně a s úsměvem požádám někoho o pomoc s kočárkem, a on/a mě hrubě odbyde. Možná je problém v definici toho, co znamená "hrubé odbytí".
 Jitka+2kluci 


Re: A co ohleduplnost maminek? 

(22.2.2006 20:54:16)
Gabčo, mám teda opačný názor. Ano lidi by měli pustit v autobuse dítě sednout právě proto, že je malé!!! Většinou se totiž nemá čeho držet. Neudrží rovnováhu tak dobře jako dospělí.Když jsem jela se svýma 4 letýma dětma a pár zastávek stála bylo to pomalu na úraz. Já jsem poměrně malá, jakš takš jsem se držela, děti se nějak držely mě. Při každém zabrzdění jsme málem spadli.
Autorka si určitě nemyslí, že je pupkem světa a ani já si to nemyslím, proto jsem s dětma jela autobusem pouze třikrát v životě, jinak jezdím autem.
je vidět, že máte jen jedno malé dítě, kdybyste totiž stála se dvěma, byla byste vděčná za jedno místo k sezení!
 TerezaK, dvojčata 
  • 

Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(23.2.2006 10:46:51)
Mám dvojčata. Bez kočáru jezdím od dvou let. Vím co je to dvě malé děti stojící v MHD. Ale 4-leté??!! Od tří let se děti prakticky udržely. Nevím kde je problém. Jedno místo mě prakticky skoro zabilo, protože se děti hádaly a spolu sedět nechtěly. Takže mě přišlo lepší stát.
 Jitka+2kluci 


Re: Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(23.2.2006 13:41:42)
Terezo, možná jezdíte autobusem, který má držadla pro děti. Já jsem takovým v životě nejela. Moje děti prostě nejsou s to udržet rovnováhu, když se nemají pořádně kde držet a autobus jede a taky brzdí.
A jedno místo k sezení mně zase stačí bohatě. Každé dítě sedí na mé jedné noze a jsou rádi, že nespadnou a ještě nikdy se kvůli tomu nehádali!
 Kaca 
  • 

Re: Re: Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(23.2.2006 14:56:27)
A dokdy budou tvoje deti male?
 TerezaK, dvojčata 
  • 

Re: Re: Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(23.2.2006 14:58:38)
Nechci se s tebou přít. Každá máme jiné zkušenosti. U nás v autobusech jsou tyče od shora dolu a v prostoru pro kočárky vodorovné v úrovni mého pasu. Pokud je plno, nekompromisně (ale slušně)požádám lidi o zdovolení a nikdy jsem se nesetkala s nevraživostí. Pro mě je neřešitelné zas to sezení na sedačce ve třech + taška(s dětma zatím bez "zavazadla" nejezdím) :-)) Je pravda, že pokud bylo dětem mezi dvěma a třemi lety byl to horor. Lidi, a to zejména mladí, mě nechali balancovat v každé ruce s jedním dítětem a taškou přes rameno uprostřed uličky. Ale jak tady někdo již napsal, děti vyrostou a vzpomínky jsou už jen úsměvné. Horší to mají lidé s poztižením.
 Jitka+2kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(23.2.2006 15:15:38)
No jo, vždyť já se taky nechci hádat :-)
prostě někdo sednout pustí sám od sebe, jiný na požádání a jiný vůbec ne.Je to všude stejné.
Já jsem tenkrát jela jen třikrát, když jsme neměli auto.... + jeden výlet do Prahy kde jsme 3dny jezdili metrem.
Ty tyče máme, ale v celém autobuse jen asi 3a držadla na sedačkách tady nejsou. Já jsem byla ráda, když mi někdo jediné místo uvolnil, protože hlídat děti staškama bylo děsný. Ale teďuž mám kluky velký, tak to taky už příště bude o něčem jiném.
 Jitka+2kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(23.2.2006 15:17:09)
No jo, vždyť já se taky nechci hádat :-)
prostě někdo sednout pustí sám od sebe, jiný na požádání a jiný vůbec ne.Je to všude stejné.
Já jsem tenkrát jela jen třikrát, když jsme neměli auto.... + jeden výlet do Prahy kde jsme 3dny jezdili metrem.
Ty tyče máme, ale v celém autobuse jen asi 3a držadla na sedačkách tady nejsou. Já jsem byla ráda, když mi někdo jediné místo uvolnil, protože hlídat děti staškama bylo děsný. Ale teďuž mám kluky velký, tak to taky už příště bude o něčem jiném.
 Dita 
  • 

Re: Re: Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(24.2.2006 17:56:09)
A dost! Koho asi tak zajímá váš dokola omílaný slepičí názor? Nemyslíte, že tady plýtváte časem a psaním nad totální hovadinou? Autobus s držadlem pro děti neexistuje, tak proč rejete? Prostě si své dítě v tramvaji, metru nebo autobuse lépe hlídejte a nečekejte, že před vámi všichni padnou na zadnici - tedy pardon - vystřelí ze sedadla a pustí vaše děcko sednout.
Že vůbec ty články a názory čtu. Vždy mě někdo vytočí. Nemáte snad nic lepšího na práci?
 Jitka+2kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(24.2.2006 18:30:08)
Myslím, že přesně o takových sobeckých lidech jako jste vy je tento článek :-))
 Jitka+2kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(24.2.2006 18:36:01)
Dito a opravdu pro vás bude lepší, když články nebudete číst, zvedne vám to tlak a pak jste takto žlučovitá, uklidněte se a už to nečtěte :-)
 Dita 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(24.2.2006 23:37:49)
KOKOKO
Žluč již prýští ven!!!
S kočárkem cestuji MHD velmi často a lidé mi vždy rádi a ochotně pomohou. Když jsem měla před dvanácti lety první dítě, byla situace mnohem horší, o nízkopodlažních dopravních prostředcích jste si mohla nechat jen zdát. Přesto jsem to zvládla. Tak ať se děcka drží tyče a nespadnou.
 Romča 
  • 

konečně někdo s rozumem 

(23.2.2006 9:05:34)
Gabčo, stoprocetně stojím za tvým názorem. Je víc než důležité, aby byli lidé ohleduplní a měli oči dokořán, ALE není to ničí povinnost a občas si ty maminy vážně myslí - jsem matka a kdo je víc? Já pomáhám ráda, jem mladá (28let), dost silná, tak proč ne. I já jsem ráda, když mi někdo pomůže, ale proboha, je přece nutné požádat, mile se usmát, ne čekat a tvrdě vyžadovat, že VÁM prostě všichni pomoci MUSÍ.
I tak žádám všechny, prosím, buďme ke všem (nejen maminám) ohleduplní, přijdou dny, kdy i my budeme potřebpvat pomoci, ale neberme to jako něčí povinnost.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: A co ohleduplnost maminek? 

(23.2.2006 9:41:28)
Tvůj příspěvek chápu tak, žes byla rozčilená a tak jsi to taky trochu přepískla. Máš pravdu v tom, že z hlediska předpisů je povinnost:
a)uvolnit místo "pro invalidy" zdravotně postiženému nebo těhotné
b) místo pro kočárky je povinnost uvolnit kočárku.
Pustit sednout staršího, někoho s malým dítětem, pomoct s kočárkem nikdo povinnost nemá. Ale proboha, víš jak by to tady vypadalo, kdyby každý dělal jen to, co mu předepisuje zákon?! Tohle je přece věc slušnosti! Když s dítětem upadneš na chodíku, ono se ušpiní a odře, nemají ve vedlejší restauraci povinnost ti poskytnout pomoc. Ale je to přece základní lidská slušnost, že tě pustí na záchod (který má být jen pro hosty!), abyste se umyly, vyčistily zranění a dají ti náplast nebo obvaz.
Pustit tě sednout s malým dítětem je slušnost. Měly byste sedět ne proto, že je dítě malé, ale proto, že ještě nemá tu šikovnost, aby se udrželo, když tramvaj víc cukne.
Dokud jsem neměla ani zprostředkovanou zkušenost s těhotenstvím, domnívala jsem se, že těhotná potřebuje sedět, protože má těžký břicho. Takže jsem automaticky pouštěla sednout ty, které měly velké břicho. Když jsem si nebyla jistá nebo měla malé břicho, myslela jsem si, že to nepotřebuje. Takže to, že jsem hned nevyskočila, neplynulo z mé neochoty, ale z mé neznalosti. Takže si nemyslím, že když vejdu těhotná do tramvaje a všichni nevstanou, že jsou to všichni sobci. Někdo mě nevidí, někdo neví, že potřebuju sedět, někdo má vlastní zdravotní problémy. takže si vyberu "objekt", který vypadá zdravě a netěhotně a požádám. Když mi ochotně vyhoví, je to podle mne naprosto dostačující byť je velmi potěšující, když to někdo udělá sám od sebe.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: A co ohleduplnost maminek? 

(23.2.2006 9:49:46)
A ještě k chování dítěte. Učím dceru, že v dopravním prostředku si povídáme potichu, abychom ostatní nerušily. Jsou děti, které jsou problémovější než moje, takže toleruji, když dítko křičí nebo brečí a vidím, že maminka se s tím snaží něco dělat. Důležitá je ta snaha, byť se výsledek třeba nedostaví hned. A také dávám pozor na to, aby dcery nikoho nepokopala, když sedíme. Vždy hlidám, aby měla nohy dole a u mých nohou. Co nemohu vždy ohlídat je situace při výstupu nebo nástupu, kdy ji držím v náručím jednou rukou, druhou se držím a ještě musím hlídat kabelku. Tam opravdu nejsem schopna ohlídat, jestli se o někoho neotřeme. A také jí nezakazuju klátit nohama při sezení. je možné, že občas kopne do sedačky před námi (do sedačky, ne do člověk!) Jenže tohle se korigovat nedá. Dítě nevydrží sedět v klidu, pořád se musí hýbat, i když si povídáme, takže tohle je věc, která může být člověku před námi nepříjemná, ale nedá se s tím nic dělat. Myslím, že je důležité, že dítě nekope do něj, nešahá na něj a neřve mu za hlavou :-)) Když se náhodou stane, že na někoho šáhne nebo ho kopne, vždy se omluvím a dceru buď upozorním, že to udělala nebo jí vysvětlím, co dělat nemá.
 Jitka+2kluci 


Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(23.2.2006 13:48:48)
Markéto, napsala jste to moc hezky.
Nejde o to, že by maminky byly pupkem světa nebo byly sobecké.Navíc já si myslím, že většina lidí je snad slušných. Ale moje 3 jízdy veřejnou dopravou mi stačily, nemám nejlepší zkušenosti a tak jezdím už jen autem. Ale já prostě chápu i ty maminky, které si stěžují.

 Teri 
  • 

Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(24.2.2006 7:27:44)
Tak s vámi bych tedy jezdit MHD nechtěla. Tvé názory jsou opravdu zvláštní - kéž není takových mamin - hvězd - víc :o((((
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(28.2.2006 9:50:17)
V čem konkrétně se mnou nesouhlasíš?
 Jana 
  • 

Re: A co ohleduplnost-Gabče 

(23.2.2006 11:46:43)
Necítím se jako pupek světa!A většina maminek se tu shodla, na rozdíl od autorky článku, že to s lidmi není až tak zlé a že jsou ochotní pomoci. Já vždy za pomoc moc poděkuji a spousta lidí mi pomoc již mnohem dříve před mou prosbou nabídne. A já se na ně netvářím, jak jsou zlí, že se sami nenabízí. Ale přece to snad je trošku o vychování a slušnosti sám pomoci,ne?Když je vidno, že to není v silách maminky. A nevím co je divného na tom, že by malé dítě mělo sedět?!!!Já mám skoro 4letou dceru a mimi a jsem raději, když dcera sedí. Kolikrát je ten bus tak narvaný, že je chudinka nacpaná mezi těly, kdesi dole u jejich rozkroků, sotva může dýchat a protože se nemá pořádně jak držet, tak je s podivem, že ještě neupadla. Takže tvůj názor trošku nechápu. Pak můžu říct, že já mám to štěstí, že mé děti se chovají v MHD tiše a když je tam maminka s ne zrovna tichým dítkem, ale snaží se s tím cokoliv udělat, tak proč to netolerovat. Je to stále jen dítě a maminka prostě musí někam vyjet. Přeci maminky na MD nebudou stále zavřené doma, aby náhodou neobtěžovaly s dětmi a kočáry ostatní pracující spoluobčany.
 Bob 
  • 

Hlučné děti 

(23.2.2006 13:00:58)
Nechápu, proč by měla maminka "něco dělat" s tím, že její dítě pokřikuje (pokud teda děcku není patnáct).
Malému děcku nevysvětlíš, že má právě teď držet pusu.
Když nějaké takové povykující a žvatlající děcko nastoupí do autobusu plného studených čumáků, hned je tam větší zábava.
 Líza 


Re: Hlučné děti 

(23.2.2006 13:03:56)
;-)))
 Jana 
  • 

Re: Hlučné děti-Bobovi 

(23.2.2006 14:12:57)
Asi jsem to špatně napsala chápej to tak- že mám na mysli řvoucí a vzteklé dítě v MHD a maminka to nenechává bez povšimnutí a aspoň nabídnutím hračky, jídla,pití, pohoupáním se ho snaží uklidnit.Mám na mysli menší děti.
 Jana , 1 dítě 
  • 

Re: Re: A co ohleduplnost-Gabče 

(26.2.2006 21:07:42)
Těm kdo nesouhlasí přeju, aby na ně byli vždy všichni hodní.
Já jsem zažila kdy maminka slušně s ůsměvem požádala pána, který ji div vzteky nekopal do kočárku protože na tom místě chtěl stát on a koukat ven, jestli jí nepomůže vynést kočárek. Pán se na ní obořil, co si to dovoluje že on nevystupuje, tak co by jí pomáhal.
Jednou jsem sama slušně požádala pána na sklopných sedačkách ( co je místo pro kočárky) zda by si nemohl přesednout ( stála jsem mezi dveřmi- byl tam již jeden kočárek). Pán mi odpověděl že není místo. Na to vstal mladík sedící hned za ním aby si přesedl a on řekl že vstávat nebude. Každou zastávku než pán vystoupil jsem musela s kočárkem vystupovat a nastupovat za velkého naštvání některých lidí, že jsem moc pomalá.
Také se mi stalo že na zastávce bylo 5 lidí a všichni mi odmítli pomoct (jeden je po operaci páteře, druhému není dobře, třetí má plné ruce atd...), nakonec mi pomohla paní ve věku mé maminky s dvouma taškama plnýma nákupu, která kvůli mě vystoupila z autobusu. V tu chvíli jste mi měli říct že lidé jsou ochotní .
A názor že když už tam jsou dva kočárky, že tam nemám lézt je hezký, ale momentálně jsem těhotná a vybírám si nízkopodlažní autobusy abych v klidu najela ( většinou jezdí jeden do hodiny) mám v mrazu čekat na další ? A doufat že se situace nebude opakovat?
 květa, 


Re: A co ohleduplnost maminek? 

(24.2.2006 19:07:49)
No to mi prijde trosicku zle. Je jasne, ze nikdo neni nic povinny, ale je to jakesi souciteni,ne? Ja si teda uzila vsechny stranky. Jako tehotnou me v 9.mesici nikdy nikdo nepustil, ale ja byla holt lina huba. Kdyz byla mala v kocarku,tak jsem radsi chodila vsude pesky, autem nejezdim. Co nejdrive jsem si poridila golfky, at muzu kocarem manipulovat sama. Kdyz me nekdo s malou pustil sednout, podekovala jsem rada, protoze i tim, ze nas nekdo pustil usetrilo se spousta mista.Ted jsou ji 4,tak uz jen podekuji, ale postojime,je uz dost velka. Jsem opet tehotna a v zimni bunde to pochopitelne neni videt, tak nic necekam. Navic nejsem nemocna, proste jen tehotna. Kdyz jsem videla maminku s kocarem, tak jsem k ni sla sama a ptala se jestli chce pomoci, protoze vim jake to je. Vzdyt je to hnusne, kdyz mamina stoji na zastavce a schvalne se od ni vsichni odvraci, jen aby nemuseli nedej boze pomahat.Povinnosti maminky na druhou stranu je aby to pomocnikovi co nejvice zjednodusila. Jsem taky z Brna, ale pristehovala jsem se odjinud a prvni co me sokovalo v MHD byla naprosta neochota mladych lidi ve veku 15 - 25 let, kteri nepusti starsi lidi,ani tehotne a jsou lini se zvednout, prestoze sami sedi ve skole cely den. Beru to tak, ze vsem lidem se vsechno jednou vrati. Neni nase povinnost pomahat, ale ja se pak citim lepe,kdyz to nekomu usnadnim....Dalsi vec jsou treba hypermarkety, kde me dokaze vytocit,jak vas do butiku nepusti s kocikem v, kterem mate dite. Tak to tam ani nejdu a radsi budu utracet jinde, kdyz jim tak vadime...
 Gabča, Adélka 12/02 


Re: Re: A co ohleduplnost maminek? 

(28.2.2006 19:58:17)
Květy a jiné maminky pohoršené mým příspěvkem k této diskuzi, samozřejmně jsou situace a situace. To víte, že jsem si párkrát pomyslela něco o blbovi co ode mě utekl. Ale moc dobře jsem taky věděla, že se nad tím nemůžu pohoršovat - není povinnen mi pomoct, či mě pustit. A konec konců mohl mít špatné záda a bylo by mu trapné mě s tím odmítnout. Spíš mě zlobilo, když jsem nastoupila s kočárem a v místě, které je určeno pro kočár, čí vozíček, někdo stál a dělala že si nevšimnul a musela jsem ho poprosit, že by mě mohl pustit. Ale nezapomněla jsem taky nikdy podotknout - jinak budu zavazet lidem při nastupování a vystupování. A na to spousta lidí slyší. Už kvůli tomu, že máte pravdu. Ale vždy se musí člověk (a to nejen při mateřské s malým dítětem)snažit, být slušný. A že je někdo protivný, nebo sprostý? Nedá se nic dělat i takový jsou mezi námi. A musíme je tolerovat.

Maminky buďme slušné a lidé k nám nebudou jiní.

Tak jak některé maminky mají pocit, že mají se svým dítětem vždy přednost, tak i někteří lidé si myslí, že jsou něco víc :)

Nezbývá než si přát, ať je takových lidí co nejmíň.
 Jana, Verunka 8m 
  • 

Re: A co ohleduplnost maminek? 

(17.3.2006 9:59:34)
To myslíš vážně? Jako bys snad ani dítě neměla!!! Zdá se ti být neohleduplné, když maminka s kočárkem chce jet trmvají i když je tam hodně lidí? Jsem z velkého města a tak bych se tou tramvají podle tebe asi nesvezla!!!

Zajímalo by mě, jak jsi ty jezdila MHD s kočárkem!
 Jesie 


Jak je to s dvojčaty 

(22.2.2006 20:58:26)
Děkuji,že se někdo konečně zmínil o strastech cestování.Bydlíme na horách a pokud nám "onemocní" auto,tak mám prostě smůlu.S naším kočárkem (rozkol 84cm) nemám vůbec šanci se dostat do "zájezdového " autobusu.O ochotě spolucestujících zvedat těžký kočár s dvěma dětmi se nebudu ani zmiňovat,je to stejné jako s jedním-také oslovuji raději muže od 15-25 let.Neodmítnou nikdy.
Takže cesta autobusem do města (děkuji,že nemáme metro) je pro mě dostatečně vysilující a stresující-pokud mám to štěstí a od autobusu se vůbec dostanu.
A ještě bych se ráda zmínila o tom,že v "zájezdových" autobusem není prostor pro kočárky,tudíž balancuji jedním kolečkem ve vzduchu a dvěma v uličce,při jízdě musím udržet sebe i kočár s dětmi.
Další kapitolou je přístup na úřady a do obchodů.
Co se týká rodin s dvoja vícečaty,můžu říct,že nejlepší období pro cestování nastvává ve chvíli,kdy dítě samo a pevně chodí a dokonce se naučí poslouchat...což je opravdu nadlouho :-)))
 Petra+1 školkové+1 kočárkové 
  • 

jiná Praha? 

(22.2.2006 21:13:33)
Jezdím už 2 roky pražskou MHD denně pro dceru do školky přes půl města- vždy busem, metrem (bez výtahu) a tramvají. Nejenže mi na mou žádost oslovený vždy pomůže, ale často se mi stává, že se ochotný spoluobčan nabízí sám nebo bere za kočár,ještě než si stačím říct. Zatím se mi stalo 1x, že mi byla pomoc odmítnuta. Cestou ze školky se dokonce leckdy ochotné paní nabízejí, že sjedou s dcerou po jezdicích schodech, aby se mi lépe sjelo s kočárkem (což nepotřebujeme, ale potěší to) Mimochodem, po menším tréninku jezdíme po eskalátorech úplně v klidu a pohodě (samozřejmě stojíme se starší dcerou POD kočárkem). A to se počítám mezi úzkostné a přecilivělé matky!!! Tak nevím, buď bydlíš v jiné Praze nebo to přeháníš. Co se tvářit trochu uvolněněji? Podle mého soukromého průzkumu reagují spoluobčani lépe na úsměv než na vyčítavý obličej.
Přeju, ať už ti jízdy Prahou nekazí den!
 stará Marie 


to není možný 

(22.2.2006 21:13:59)
Už jsem tu jednou podobné nářky četla, a již podruhé tomu moc nerozumím. Jsem také z Prahy a doma jsem s malými dětmi narozenými 20 měsíců po sobě nevydržela. Cestovaly jsme tedy MHD často a bez větších problémů. O pomoc jsem většinou sama žádala, ale nečekala jsem předem nějakou spontánní vstřícnost, tak mi to nevadilo. Vůbec jsem to celé brala jako výzvu a sport a nepřekvapovalo mě, že nastoupit s kočárem a batoletem (a zavazadly) do autobusu na liduprázdné zastávce nebude snadné, o pevných schodech v metru ani nehovoře. Myslím, že je to v tom očekávání. Když člověk nečeká, že většina lidí se třepe na pomoc mamince s kočárkem a má pochopení pro její obavy nejrůznějšího druhu (spadne mi na kočár, šmrátne svou špinavou prackou po miminu jan aby chytil svou opilou rovnováhu...), nedožene ho realita k pláči.
Seznamovat se s jinými matkami jen proto, že také tlačí kočárek, jsem moc chuti neměla, jsem spíše introvert. Přesto jsem se jednou tak zkamarádila a bohužel s osobou, která mi jak se později ukázalo vůbec neseděla a navíc jsem se jí nemohla několik let nějak bezbolestně zbavit, protože jí jsem zdá se seděla výborně. Děti pak chodily společně i do MŠ a vážně to nebyla kamarádka, ale jen "také matka", ovšem ona se jako kamarádka neustále ke mně měla. Hrůza. Je to jako dávat se do řeči s lidmi na zastávce jen proto, že také čekají... někdo to rád, je komunikativní, rozdíly v názorech a pojetí třeba výchovy mu nevadí, někdo na to nemá a raděj se nebaví vůbec.
 Katka tři děti 
  • 

Golfáče to vyřeší!!! 

(22.2.2006 22:35:20)
Milá Jani,

tak mě váš článek vrátil o 16 let zpátky. Tenkrát jsem bydlela v Praze a kluk byl malý. Nepamatuji, že bych měla někdy problém s kočárkem v metru nebo jinde v MHD. A jezdila jsem často. Určitě vím, že když jsem už syna vozila v golfových holých, cizí pomoc jsem nepotřebovala. Golfky jsem čapla a šla do schodů a bylo.

Zdravím
 Pety 2r 
  • 

NECHÁPU VÁS 

(22.2.2006 23:43:01)
kdykoli si přečtu nějaký článek na rodině,žasnu.Neustálé přestřelky rodit doma,rodit v porodnici nebo styl matka na mateřský je střed světa a velkej chudáček.
Ženský proberte se!!
Buďte trochu ženy a né fňukny.Život se s nikým nemazlí.Co si nevybojujete,nemáte.Jsem z Prahy a jezdím několikrát denně MHD, a doslova křižuju prahu hned s několika přestupy.I když mám auto,nechce se mi stát v zácpách.Cesta z hradčanský (krásný centrální přestup tram/bus/metro) nelze přejít z tramvaje na bus jinudy než přes schody.Když se mi nechtělo votravovat zpruděný obličeje,vzala jsem to po schodech po zadních kolečkách.A buď jsem to zvládla nebo se náhodou někdo přichomtnul a i bez říkání pomohl. Mám 160 cm a 45kg.Vybrala jsem si lehčí kočár,ale co je to naplat,když synáček je těžší a těžší.Sama to prostě nezvládám.Naučila jsem se:když máš línou hubu,tak si poraď nebo trp.Proto si vždycky raději řikám a nešetřím úsměvy.Je to opravdu problém někoho požádat o pomoc?Nebo budete čekat,že vám lidi budou číst myšlenky?Proč si znepříjemnujete život.Golfky pro mě taky nebyly řešení.Nejužší a nejlehčí co existujou,ale živé a těžké dítě...
Stejně cestuju -Dejvice -Hloubětín do bazénu,Dejvice -kamýk za babičkou,na Prosek nebo čimice za kamarádkama,do kladna za bratrem. A JDE TO!!!!!!!!!!!!!!!
Jen odhodit hrdost a chovat se normálně a žensky.
 EVA + DALI 
  • 

NECHÁPU VÁS 

(23.2.2006 8:59:03)
Bydlíme v Ostravě, je to taky velké město, nízkopodlažní autobusy taky stojí metr od obrubníku, důležité uzly jsou samé schody, lidi utíkají k jiným dveřím a občas dělají ksichty, auto nemám a žiju si vesele a mobilně. Prostě si řeknu. Nevím proč by mělo někdo být nadšen, že mi může pomoct s kočárem. Já jsem taky nebývala. Byla jsem z práce strhaná jak borůvka. Teď jsem sice "matka", ale ti ostatní jsou pořád prodavačky, dělníci, technici, učitelky, mají toho za celý den dost a já se nedivím, že jsou rádi, když mají klid.
Ale na slušné požádání s milým úsměvem mi ještě nikdo neodmítl. Nebo že bych se do busu či tramvaje nedostala.
Řekla bych, že opravdu těžké to mají mamči z vesnic - důvody viz příspěvky výše.
A kamarádím se s kamarády, s maminkama jen občas dám řeč. Je to špatné?
S jarem bude líp. :-) Eva
 Adéla,Terezka 11.měsíců 
  • 

Re: NECHÁPU VÁS 

(26.2.2006 19:31:16)
Taky jsem z Ostravy.Vždy když si řeknu o pomoc,dostane se mi ji.I když žádám mladé dívky pomůžou.Většinou jdu na tu stranu kde je kočár těžší.A není problém.Krom toho lze na internetu nebo si prostě opsat jítdní řády kdy jezdí nízkopodlažky a není co řešit.Mějte se :p
 Jesie 


Re: NECHÁPU VÁS 

(23.2.2006 10:42:32)
Pety-jo,jo,ono opravdu se musí říct o problému,aby se ozvaly i maminky,které mají společný problém.Vy ho zřejmě máte,musíte cestovat a ještě dost drasticky....je mi vás líto.Já mám tu výhodu,že na každé moje dítě vychází 35kg mojí váhy...a většinou mám po ruce auto.Ale co by,jsme ženy činu,nikoho a nic nepotřebujeme...myslím,že pan Paroubek i pan Ráth by z vás měli radost.Protože jste schopná si poradit a né jako my fňukat a fňukat.
Ale co vám budu povídat.....přece jenom držím s mamkama,které jsou ochotné a schopné s tím něco dělat,patřím mezi ty fňukny,které mají život rády jednodušší,protože to složité s našimi potomky ještě přijde
 Elfík +1+2 


Plzeň 

(23.2.2006 10:20:18)
Zdravím. Znám i neznám přesně tohle. Jsem z Plzně - ne Praha, ale tak malé to tu taky není. Máme auto a většinou ho používám. Raději si dojedu na velké parkoviště, vyndám kočár,projdu město a zase se vrátím a jedu domu. Občas jedu busem, raději si popojdu na zastávku, kde je zaručeno, že do nízkopodlažního,jiným nejezdím, nastoupím sama, jelikož se dá zajet až k chodníku. Totéž, u nás vystoupím o zastávku dřív. Na konečné bych i z tohoto busu potřebovala pomoci.
Horší bylo, když se mi stalo , že jsem prostě musela MHD. Přijdu na zastávku, tak deset metrů daleko u stánků - vánoční trhy - stála paní od nás. Ale co. Jak mám vědět, zda jede či nejede. Přijel bus, kočár už v něm. Nastoupím k němu a ona na mě řve, že tam byla první. Prostě měla smůlu. Měla stát na zastávce. Já měla 3měsíčního kojence, ona holku co vím, že už sama běhá a do kočáru jí cpe ona, aby jí měla pod "dohledem". Já ale byla ta, co si pak celé vánoce připadala nejhorší na světě. Přitom ten den během 1h klesla teplota min o 5stupńů, tudíž tak na -10. Obvolala jsem všechny kámošky s kočárama, jen abych se ujistila, že to bylo správné. Podle nich ano. Má stát na zastávce. Přitom dodnes když jí vidím, cítím se já jako idiot a ona? Příště už jela s malou normálně bez kočáru. Hlavně, že mně zkazila vánoce. Já jsem přeci stála dobře - na zastávce, kývla na řidiče, zda smím, tak jak to je v podmínkách přepravy uvedeno a pak prostě poprosila tu maminu co už tam byla, zda mohu k ní. Jsem asi přecitlivělá, ale myslím si, že je potřeba se chovat slušně. Dělám vše proto, abych se obešla bez cizí pomoci, ale občas to nejde. A pak jen zírám.
 Kaca 
  • 

Re: Plzeň 

(23.2.2006 15:07:26)
Zkazila ti vanoce, protoze sis je nechala zkazit. Me by takovahle prihoda zrejme vanoce nezkazila. Holt to chce vic sebeduvery.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Plzeň 

(28.2.2006 9:58:55)
Častokrát jsem jela v tramvaji, že tam jely dva, někdy i tři kočárky najednou a nikdo nic nenamítal - ani řidič ani ostatní maminky. Pravda je, že nebylo úplně narváno - bylo plno, ale ne mačkanice.
 Gerberka 


Ve znamení stresu 

(23.2.2006 13:31:50)
Ahoj všichni diskutující,

pročetla jsem dost příspěvků a nedá mi to, abych se nepřidala taky se svým úhlem pohledu :-)).

Klasický hluboký kočárek + sportovní (ale takový, který člověk sám neutáhne) jsem používala asi do 1,5 roku dítěte. Mám dodnes přesně spočítané, že za celou tuto dobu jsem MHD (pouze tramvají) jela asi 6-krát. Pro mě celá tato procedura znamenala pouze stres a psychické vyčerpání. Naštěstí k doktorce na kontroly mě vozil manžel (výhoda jeho zaměstnání na směny), na velké nákupy jezdil taky on a mamka (chodila 2x týdně na návštěvu) taky přinesla, co jsem potřebovala. Manžel hlídal malého 1x měsíčně, abych já jela sama do města sehnat, co potřebuji (drogerie, kosmetika, věci pro malého, které by sám nezvládl a chtěla jsem je vybrat sama apod.). Běhání po úřadech naštěstí taky moc nebylo, něco zvládl manžel, něco jsme vyřídili autem.

Já jsem prostě nenašla tu patřičnou ODVAHU, abych se odhodlala jet korzovat s miminkem v kočárku ulicemi města. Navíc jsem se vždycky řídila podle počasí, takže na takovou "výpravu" musela být opravdu taková obloha, která nehrozila případným deštěm, sněhem či jinou kalamitou apod., abych si to ještě více nezkomplikovala. A stejně, když jsem viděla modrou jasnoskvoucí oblohu, tak jsem si jízdu do města raději rozmyslela a vyrazila s kočárkem na cca sedmi kilometrový výlet po krásném okolí (malý navíc usnul vždy jak dřevo), než abych se odhodlala jet do města (mimo jiné tohle doporučuji na shození přebytečných kil :-)). Navíc jsem si přehrávala různé katastrofické scénáře, jakože malý začne ukrutně řvát v tu nejnevhodnější dobu a co pak já s ním apod. Takže já jsem si to opravdu vždycky raději třikrát rozmyslela, než abych to absolvovala.

Přitom jsem před mateřskou pracovala přímo ve středu města a denodenně jsem procházela těmi nejrušnějšími ulicemi. Přiznám se, ze začátku mi tohle dost chybělo (ten "duch města"), ale zvykla jsem si. Halt, jak mi řekla mamka: "Chtělas mimino, tak to s ním musíš vydržet, než ho vypipleš v jakž takž samostatnou bytost." A já jsem to prostě opravdu vydržela.

Od zmiňovaného 1,5 roku dítěte nastoupil lehčí sporťáček a po něm jednoduché golfové hole, které jsem zvládala sama naprosto bravurně, takže potom nejvíc mezi 2. a 3. rokem syna jsem samozřejmě do města jezdila. Ale opět: pouze v dopoledních hodinách a ne ve špičce, a to proto, abych otravovala co nejméně. Lidé mají svých starostí dost, proč bych tam já ještě měla zbytečně zavazet s malým dítětem = toť bylo moje heslo, podle kterého jsem se řídila.

Nesetkala jsem se s nepříznivou reakcí okolí, při těch několika málo absolvování jízdy MHD s hlubokým kočárem se vždycky někdo našel, ale pro mě to bylo fakt děsně stresující. Ještě větší psychický tlak jsem cítila, když už jsem konečně byla v tramvaji a měla jsem před výstupní zastávkou shánět a oslovovat někoho vhodného, aby mi pomohl. To jsem měla pocit, že to opravdu nezvládnu. Navíc mám malou vadu řečí (trochu zadrhávám - ne moc, ale kdo není zvyklý, tak to pozná :-)), takže pro mě byl stres oslovit někoho cizího, neznámého tak, abych se v řeči nezadrhla a dotyčný pochopil, oč mi jde :-)).

Nevím, možná se mezi vámi najde maminka podobně založená jako já - prostě přirozeně nesmělá, které tohle činilo potíže. Možná, že jsem výjímkou, ale aspoň jsem přispěla jiným pohledem na problém, který zde probíráte.

Ahoj, Irena z velkoměsta Brna
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Ve znamení stresu 

(23.2.2006 14:18:37)
Pettino,
něco podobného s revizorem jsem měla taky - nastupovala jsem s dvěma tehdy ještě malými dětmi do autobusu, nejdřív jsem je bezpečně usadila a pak teprve jsem vytahovala lístek. A to prý bylo pozdě, prý jsem ho měla mít v ruce připravený, blablabla. Tak jsem se slušně zeptala, kde že mám tu třetí ruku, ve které bych si lístek měla držet. Zřejmě to stačilo :-)))
 Jitka 
  • 

Re: Re: Ve znamení stresu 

(23.2.2006 14:26:03)
Mám podobnou zkušenost s revizorem. Jela jsem se synem tramvají (už bez kočárku, bylo mu kolem dvou let). V tramvaji (která měla zelenou a okamžitě se rozjížděla) jsem nejprve posadila malého na sedačku a pak si teprve šla štípnout jízdenku. Označila jsem ji, sedla si, posadila si malého na sebe a následně na to přišel revizor, kterému jsem podala jízdenku. On ji ale nechtěl a říkal mi, že jsem si ji štípla teprve poté, co jsem ho viděla. Jako bych ho poznala, když chodí v civilu:)))
Pokutu jsem na místě nezaplatila a když přišla poštou, napsala jsem dopis řediteli Dopravních podniků. Pak mi napsali, že revizor měl sice pravdu a byl v právu, ale že mi pokutu odpustili:))))
S kočárkem zkušenosti nemám, když jsme ho potřebovali, bydleli jsme na vesnici a do města jezdili pouze autem. MHD jsem začala s malým jezdit teprve bez kočáru. A musím říct, že nás většinou někdo sednout pustil sám od sebe. A i jako těhotnou mě lidi pouštěli, aniž bych si řekla.
 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ve znamení stresu 

(24.2.2006 9:38:22)
Jo, to tenhle tvrdil taky. Ale on už v tramvaji byl, když jsem nastoupila, normálně seděl a nikoho nekontroloval. Počkal si, až všechny výše uvedené úkony provedu a pak přišel prudit.
 Maramat 


Není to tak desivý 

(23.2.2006 14:34:12)
S jediným s čím bezvýhradne souhlasím je, ľe lidi straąně milujou ty místa por kočáry a ątve mě, ľe i kdyľ vidí, ľe budu nastupovat, tak se kolem dveř, kam mám jít s kočárem nakupí nejvíce lidí. totéľ při vystupování.

Jinak:

mám dve deti 2O mesíců od sebe a jezdím s dvojkočárem, tandemem, bydlím na metru opatov, bez ploąiny, výtahu, jezdicích schodů. pokud potřebuju jet metrem, jdu pěąky na chodov a vyuľiju ploąiny, která nejede půl hodiny, ale několik minut. Velmi často se mi při čekání stane, ľe mi nejaký chlapík nabídne pomoc, ľe tam jinak strávím mládí :-)

Občas cestuju s mimčem v ąátku a starąím za ruku, ale neumí sám sejít schody, resp. se v metru bojí a zatím mi VZDYCKY (bez rikaní, já bych je snesla dolu i oba najednou) nekdo starąího mateje snesl dolu. Totéľ kdyľ mám kočár jen pro prcka.

S tandemem mi lidi chtějí pomáhat i z nízkýho busu :-)

Kdyľ jsem mela jen jedno dítě, co nejdříve jsem se zbavila těľkého sportáku, zakoupila golfky a byla sobestačná (dítě jsem v nem nosila sama i v 8, měsící daląího tehu). Tuhle jela se mnou v bude maminka s deltimem a v nem tak 2 a půl leté decko. Můj tandem tam zabral mín místa :-)

Občas potkávám tak neurvalé matky, ľe se stydim. Moje kamarádka se chlbí tím, ľe ječí v buse na lidi, at jí okamľite uhnou :-( Ono to dost lidí nedelá schválne, proste jen neví :-((

Samozrejme jsem se setkala i s negativníma reakcema na mojí osobu a kočár, ale mám nějaké sebevedomí a jen tak nekdo me nerozhází. Tuhle jsem jedné paní, co mela poznámku jako ľe máme radąi jezdit v lese neľ v metru rekla, ľe by trochu tolerance neuąkodila a ľe me nenaątve. Sklapla a ostatní lidi se na mě usmívali (tedy 90%)

Kočárkům a maminkám zdar

Martina
 bunnn 
  • 

Re: Není to tak desivý 

(23.2.2006 18:28:00)
Jj, někdy se najdou i opačné extrémy... jednou sedím v přeplňeném buse se sluchátkama na uších a koukám jak nějaká ženská stojící 3 metry ode mě křičí, tak jsem sundal sluchátka a ona na mě řvala, že tam je nějaká maminka s dítětem a ať jí pustím sednout. Zvedl se nějaký tlustší chlápek, který byl blíž, ale jak byl tlustý, tak oddělil maminku od jejího dítěte, které bylo uvězněné v uličce, chlápek se také nemohl pohnout, bylo to v nízkopodlažní 133ce, prostě neměl kam uhnout, no paráááda ;)))
 bunnn 
  • 

Dotyčnou maminku opravdu nechápu... 

(23.2.2006 18:09:19)
No, tak za prvé bych chtěl říct že autorka článku kecá, když řiká že se člověk na VŠECH přestupních stanicích potýká s kamennými schody. např na Muzeu má bojácnější maminka možnost vyvézt se dokonce dvěma výtahy na povrch z Ačka a pak přejít k výtahu na Cčko poblíž McDonaldu, nebo se vyveze po dvou poměrně krátkých eskalátorech a přestoupí do dvou minut... Na můstku se to dá, pokud se nepletu také vyřešit eskalátory na povrch, ikdyž tam už to není tak jednoduché a na Florenci opravdu netuším.... Jinak souhlasím že cestování s kočárkem není vždy jednoduché. Ale musím říct že s větší neochotou se setkávám spíš ze strany řidičů autobusů... jednou ve 119ce bazíroval na tom že nestojíme přesně na místě pro kočárek a že se nerozjede... Tak jsme museli vysvětlovat několika cizincům asi 3 minuty, aby odstěhovaly všechnu svou bagáž jinam (a to jsme jeli jen jednu stanici). Jednou jsem také na můstku na eskalátorech směrem dolů sklopil kočár téměř na střechu... ale mohl jsem si za to sám... a lidi nade mnou museli začít urychleně couvat, protože je eskalátory hrnuli na převrhnutý kočár ;))), mimochodem, naše mimi spinkalo i po otočení o 120 stupňů klidně dál, ale k věci.
Opravdu nechápu autorku tohoto článku... kdyby bydlela někde na vesnici, pak by za MHD děkovala na 100krát... v Praze má možnost téměř vždy objet metro autobusy (a to z velké části nízkopodlažními). A ještě před 15ti lety bylo téměř nepředstavitelné, že by MHD jezdila na minutu na čas... Dnes je to kromě výjimečných případů (jako třeba bus 133) úplně o něčem jiném.
Jo a chtěl bych vidět, jak by někdo v metru skákal šipku dovnitř do kočáru ;) nehledě k tomu metro málokdy brzdí tak, že se člověk potřebuje něčeho chytit a asi bych na autorku taky nechápavě koukal...
A k těm výtahům... jsou občas opravdu malé, pro metropolitní dvojčata by možná výrobci kočárů mohli zapřemýšlet o úzkém dvojpatrovém kočárku... alespoň pro malá ležící miminka.

bunnn
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Dotyčnou maminku opravdu nechápu... 

(23.2.2006 22:47:30)
Na Florenci je přestup mezi B a C přes dvoje eskalátory. Výstup na C je pak po pevných schodech, ale teď je tam čerstvě vybudovaný výtah. Výstup na B je snad eskalátorový, ale 100% jistá si nejsem, vystupuju tam tak jednou do roka. Naopak mám podezření, že na přestupu na Můstku mezi A a B nějaké schody jsou, ale fakt nejsem schopná si to vybavit s jistotou ...
 Sylvie 


Re: Re: Dotyčnou maminku opravdu nechápu... 

(23.2.2006 23:23:09)
Přes FLorenc jsem jela dneska (bez kočárku) - opravdu, na přstup tam jsou dvoje jezdící schody, z toho ty delší mi přijdou docela rychle jezdící (ale to jde asi o zvyk). Poslední část přestupu z C na B je pevné schodiště. Není dlouhé, ale je tam, takže se těžko dá mluvit o bezbariérovém přstupu.

S.+++
 marie 
  • 

Re: Re: Re: Dotyčnou maminku opravdu nechápu... 

(26.2.2006 19:13:53)
Na Florenci přestupuji přes výstup z metra, abych se vyhnula kameným schodům. Vyjedu z C nahoru a zadem kolem budky dozorčího (je tam taková ulička) dojdu na B-čko a pak dvěma eskalátory dolu.
Jízda na eskalátorech- nahoru- nejdřív kočár a pak já. dolu- nejdřív já a pak kočár.
MHD jezdím dost často se sporťákem to bylo náročnější, ale i tak se dalo a teď co mám golfky (jané energy) tak je to učiněná pohoda, i když neříkám, že bych neuvítala víc bezbariérových stanic( teď je jich polovina), nízkopodlažních tramvají( zatím snad jezdí jen na trase trojky) a nízkopodlažních autobusů.
 Blani 
  • 

přestup v metru 

(26.2.2006 21:54:52)
K přestupům v metru (s využitím eskalátorů, které nepovažuju za problém):
Florenc: přestupujeme výstupem - jedny eskalátory z céčka a dvoje do béčka
Muzeum: přestupujeme i a z céčka i vystupujeme přestupem - samé eskalátory (ovšem z vestibulu žádáme pomoc... tam jsou pevné schody)
Můstek: tomu se vyhýbáme, nebo žádáme pomoc, kamenné schody nelze obejít
Problém je ve stanicích, kde jednou eskalátory jen nahoru, tam se nedá bez cizí pomoci ani nastoupit.
Ale souhlasím s těmi, které sázejí na úsměv a slušné požádání o pomoc. Taky bych se bez ní raději obešla a všechno zvládla sama bez doprošování a vybírání lidí na ostrůvku, koho poprosím, ale zkušenost praví, že mi vždycky někdo s kočárkem pomohl.
 MONIKA M. 
  • 

BRUSEL 

(24.2.2006 0:36:33)
Ahoj všichni! Na celém světě je to asi stejné! Já žiji v Bruselu a často jezdím hromadnou dopravou. Nejspolehlivější a nejsnadnější je samozřejmě metro, člověk většinou nepotřebuje žádnou pomoc a jezdící schody od počátku sjíždím i vyjíždím kočárkem napřed, aniž bych si tím lámala hlavu. Ale po přečtení vašich komentářů to možná zítra zkusím sjet pozadu?! Bez pomoci se naopak neobejdu ve starých tramvajích. Mají tak úzké dveře, že se jimi kočárek sotva pronese. Naštěstí jimi jezdím málokdy. Máme skoro 2-letého syna a musím říci, že až donedávna jsem si bez okolků pravidelně říkala o pomoc. Fungovalo to! Jen jednou se slečna, kterou jsem požádala, tvářila všelijak, protože kvůli mně musela vyjít po schodech na jinou stranu ulice, než chtěla. Taky jsem jednou požádala pana kontrolora, ale ten se na mě jen z vrchu podíval a naznačil, že mám počkat, i když jsem nastupovala jen já (a synáček v kočárku, samozřejmě). Hned mi ale pomohl jeho kolega. Taky se mi stalo, že jsem schválně najela zaměstnanci hromadné dopravy na patu, protože mě na poslední chvíli předběhl a stoupl si ke kabince k řidiči, zatímco jsem nastupovala do autobusu a kočárek jsem si vyzdvihovala sama. A jak se mi ulevilo!
Poslední dobou se mi už ale nikoho žádat nechce. Dříve jsem vídávala maminky, které si pomáhaly samy, tak jsem to taky zkusila a ono to není tak hrozné. Stálo mě to jen jedno nepříjemné překvapení: když si nepožádáte, nic nemáte! Lidé toho naopak využívají a ještě předbíhají. A je pravda, že lidé, kteří na to nevypadají, jsou většinou nejochotnější. Podle vzhledu se prostě soudit nemá!
Tak se mějte hezky a posílám pusinku všem prckům, kterým je to stejně všechno ukradené.
 Štěpánka, 2 kluci 
  • 

Myslí, že to tak zlé nebude 

(24.2.2006 11:47:37)
Už pár let jezdím s dětmi do Paříže - metrem se s kočárkem prakticky nedá, všude jsou miliony schodů - o výtahu či eskalátorech si můžu nechat zdát. Metro je staré, takže je to logické. Některý stanice jsou sice renovované a mají eskalátory, ale ty jsou tak úzké, že se tam s kočárken nevejdete. Autobusy jsou pravda nízké, ale ve špičce dost narvané a jet s nimi na druhou stranu Paříže je akce na půl dne. Takže do mnoha míst s dětmi sama prostě nemůžu - i když by mi lidi s kočárkem asi pomohli, je tam dost ochotných lidí, stejně jako tady, ale toho přenášení v metru je fakt příliš.
A místa ve vagonech je taky méně - všude jsou uprostřed tyče. U vchodu do metra hledáte speciální dveře (někdy jsou u východu), musíte požádat, aby vám otevřeli ... pražské metro oproti tomu balada.

Štěpka
 Lucie,syn Patrik (9 měsíců) 
  • 

rodič s kočárkem 

(24.2.2006 11:48:56)
to s tím cestováním plně souhlasím,bydlím Praha 6,Řepy a dál než na Anděl nebo Zličín se nevydávám.Hlavně teď,protože mám na noze ortézu,tak pochybuju,že bych našla hned 2 lidi,co by my vynesli kočárek do MHD:-(Ale mám opačnou zkušenost při seznamování:-)Já se naopak při procházce s kočárkem seznámila aspoň s 5 maminkama
 Leňule + 14 měs. dcera 
  • 

je to paradoxní, já jsem vcelku spokojená 

(24.2.2006 12:10:39)
Chápu tvé trápení, věřím , že v Praze je to o mnoho těžší. Sama to poznávám, když tam jedu. Já osobně žiji v Ostravě a nemohu si stěžovat na dopravu ve dopravních prostředcích. Skoro denně jezdím tramvají a nikdy mě nikdo neodmítl, pouze dvakrát se mi slušně omluvili, že mají nemocnou páteř. Dokonce se mi stává, že již při pohledu na člověka se mi lidé nabídnou. S kočárkem jezdím 14 měsíců. Ještě lepší je to když jedu autobusem mimo město ( pravidelně jezdím Český Těšín). Nevím možná chce to více se na lidi usmívat. Každopádně mě se to asi vyplácí. Soucit s Tebou mám, protože třeba cestovat metrem mi bylo až moc i jako mimopražskému cestujícímu bez dítěte, nedejbože ženě s kočárkem. Hold to je to břímě až tak velikého města a jeho spěchu.
 Leňule + 14 měs. dcera 
  • 

je to paradoxní, já jsem vcelku spokojená 

(24.2.2006 12:10:50)
Chápu tvé trápení, věřím , že v Praze je to o mnoho těžší. Sama to poznávám, když tam jedu. Já osobně žiji v Ostravě a nemohu si stěžovat na dopravu ve dopravních prostředcích. Skoro denně jezdím tramvají a nikdy mě nikdo neodmítl, pouze dvakrát se mi slušně omluvili, že mají nemocnou páteř. Dokonce se mi stává, že již při pohledu na člověka se mi lidé nabídnou. S kočárkem jezdím 14 měsíců. Ještě lepší je to když jedu autobusem mimo město ( pravidelně jezdím Český Těšín). Nevím možná chce to více se na lidi usmívat. Každopádně mě se to asi vyplácí. Soucit s Tebou mám, protože třeba cestovat metrem mi bylo až moc i jako mimopražskému cestujícímu bez dítěte, nedejbože ženě s kočárkem. Hold to je to břímě až tak velikého města a jeho spěchu.
 Zdena 
  • 

fakt nevím... 

(24.2.2006 12:27:29)
jezdila jsem téměř dva roky MHD s dvojčatovým kočárem a to téměř denně. a bez větších problémů..úsměvných historek jsem teda taky nasbírala, ale prostě jsem si řekla o pomoc, dostala jsem se kam jsem chtěla a kam jsem projela ;-))). docela mě překvapuje, že někdo se díky kočáru bojí jezdit tam kam chce. článek i některé reakce mi teda fakt přijdou přehnané a přecitlivělé. já to na ztrátu iluzí fakt nevidím.no jsme lidé různí...
 Gerberka 


Re: fakt nevím... 

(24.2.2006 13:48:07)
Ahoj Zdeno,

no právě, proto to tak je, že jsme lidé různí, tak proto jsou různé reakce :-)) ... já jsem si to fakt strašně brala a byla jsem asi víc přecitlivělá. Prostě jsem počkala, až dítě odroste. Každopádně jsi dobrá, žes zvládala jízdu s dvojčatovým kočárem! To bych se neodvážila asi ani jednou - jako moje kamarádka, která má taky dvojčata a MHD nejela ani jednou jedinkrát s velikým kočárem - no vidíš, jak jsou lidé různí ...
 Pavla 
  • 

Re: Re: fakt nevím... 

(24.2.2006 14:55:52)
Tak lidi jsou sice různí, ale já mám podobný problém. Jezdím zásadně nizkými autobusy a i tak mám občas problém. Pokud mi nejedou, tak si to raději naplánuju na den, kdy mám manže volno a jednu s ním autem. Taky mám narozdíl od dotyčné děti dve. Jedno 5 měsíců a jedno 3leté, takže ho můsím hlídat a se spoustou věcí mu pomoci a navíc se ještě postarat o ten kočárek. Díky těmto autobusům většinu věcí zvládneme, ale taky se těším, až holka trošku odroste a já se na některé trasy budu moci pustit bez kočárku nebo je s golfáčema.

Jsem taky dos citlivá, ale manžovi do telefonu nebrečím. Jen jsem po těchto situacích dost vystesovaná a chvilku mi trvá, než se zase dám dohromady. Většinou to odnese syn s jeho neustálým vyptáváním, protože pak nejsem schopná odpovídat na ty přiblé leč pro něj potřebné otázky(ale je mi to pak líto).
 Pawlí 


Re: Re: Re: fakt nevím... 

(24.2.2006 15:20:07)
My jsme z Kladna a do Prahy jsme v době kočárku jezdili poměrně často.
Nikdy se mi nestalo že by na přímou prosbu o pomoc někdo nepomohl nebo dokonce odmítl.

Stejně jako jsem nikdy neměla problémy s kojením na veřejnosti a to jsem venku kojila skoro do roka.

Zato se mi několikrát stalo že mi prodavačka oznámila že do "jejího" obchodu kočárky nesmí. Když jsem vycouvala s tím že tedy jdu nakoupit někam kde jim moje dítě nevadí vždycky byla hrozně překvapená :-).
 Saša, Adámek(3), Bára(1,5) 
  • 

Trapné pocity 

(24.2.2006 17:39:27)
Momentálně také jezdím s kočárkem. Prošla jsem si už dost dávno obdobím kdy jsem také plakala nanželovi do telefonu, jak jsou lidé v MHD, ale i na ulicích, na nás škaredí. Pořídila jsem si na druhé dítě dokonce i babyvak, staršího vzala za tlapku a cestování byla nádhera (až na to, že jsem neměla jak přebalit a byla zpocená až na zádech). Právě dneska jsme při cestě ze školky vystupovali (malá v kočárku, syn za ruku)z autobusu an nebyl nízkopodlažní a krátké končetiny synáčka plus daleko od chodníku zastavivší řidič způsobily, že jsme byli brzdou vystupování asi dvaceti dalších cestujících. Jeden velmi slušně oblečený gentelman se nabídl, že mi pomůže s kočárkem, který už jsem ale dávno měla v náručí (a dostávala trochu křeč v žebrech). Zároveň se můj malý atlet pokusil sám vystoupit, což vypadalo jako slaňování trpasličího alpinisty trochu říznutého pavoučkem. Ve fázi skoku na chodník přes půlmetrovou propast ho zachytila laskavá dáma (děkuji!!!). Tímto se mnohokrát omlouvám shora zmíněnému gentelmanovi že jsem mu asi ani pořádně neodpověděla a jen stručně a doslova v letu poděkovala. Moje křeč při vystupování se nedá omluvit. Natrénováno mám, roky praxe také a zkušenosti s cestováním, vyhýbáním se stavebním úpravám a psím hromádkám také. Asi jsem nebyla v té nejlepší kondici.

To jen pro ilustraci, že pokud se na vás náhodou "spolumaminka" neusmívá, třeba už se týden pořádně nevyspala a sotva se drží kočárku. Pokud se rodič dere do autobusu plného lidí asi spěchá k lékaři (kde už měl dávno být) a právě třikrát přebalil, dvakrát převlékl a čtyřikrát nakrmil svoji ratolest (o které si nemyslí, že všechny zajímá). A když vás prosí, o pomoc tak ji prostě opravdu potřebuje.
 miswa 
  • 

Chce to hodně sebezapření 

(24.2.2006 21:39:18)
Milá maminko amiminko v kočárku, mám již druhé dítě a asi pátý kočárek, neboť jsem si myslela, že ten horor nazvaný cestování s kočárkem v Mhd je věcí jen a jen správného výběru kočárku. Není! Je to jen a jen v nás okolí. Proto hledej ty oči ostatních a hezky nahls si řekni osvá práva a prosby vyřkni pěkně nahlas! Určitě to dovedeš. Jestli máš chuť připoj se 13.05. k pochodu městy s kočárky a dětmi, více inf. na www.materska-centra.cz. S přáním brzkého jara a čistých koleček MW
 miswa 
  • 

Chce to hodně sebezapření 

(24.2.2006 21:39:19)
Milá maminko amiminko v kočárku, mám již druhé dítě a asi pátý kočárek, neboť jsem si myslela, že ten horor nazvaný cestování s kočárkem v Mhd je věcí jen a jen správného výběru kočárku. Není! Je to jen a jen v nás okolí. Proto hledej ty oči ostatních a hezky nahls si řekni osvá práva a prosby vyřkni pěkně nahlas! Určitě to dovedeš. Jestli máš chuť připoj se 13.05. k pochodu městy s kočárky a dětmi, více inf. na www.materska-centra.cz. S přáním brzkého jara a čistých koleček MW
 Petra, 2 dcery 
  • 

Hlavne neprehanet 

(25.2.2006 13:12:30)
Asi kazde z nas se neco takoveho stalo, ale vsimnete si, ze prave "cerstve" matky maji sklon odsuzovat okoli a trpi neodbytnym pocitem, ze se vsichni maji posadit na zadek, nebot ONY porodily a tudiz okoli je povinovano jim vyjadrovat uctu, obdiv a nabizet pomoc. Pisatelka se podivuje na tim, ze ostatni matky se s ni nechteji bavit - premyslela taky proc by ale mely? Pokud chci a nekdo je mi sympaticky, do reci se s nim dam, pokud ne... nemuze me nikdo nutit jen proto, ze je podobne "postizen". Kdyz jsem mela prvni dite - snazila jsem se aktivne stykat s kamaradkami s detmi - presto, ze byly rozesete po cele Praze a okoli. Nyni pri druhe dceri jsem byla dostatecne vytizena skloubenim rodiny, programu prvni dcery a tim, aby ta mensi netravila dny v aute. Cestovani MHD neni moje hobby (a podotykam, ze nebylo ani v dobach pred detmi) a tudiz vsude jezdim autem. Moje kamaradka naopak neumi parkovat a nema rada vnitrni Prahu - jezdi MHD. Obe jsme se musely vyrovnat s neprijemnostmi, ktere dany zpusob cestovani obnasi - ja s obtiznym parkovanim a obcasnymi botickami, ona s manipulaci s kocarkem s miminem a triletou dcerou vedle. Nikdo z nas vsak nema potrebu unavovat vykriky o tom, jak je okoli sobecke a nevlidne. Je to jen o pristupu - pokud budu stale ocekavat pomoc a vyzadovat ji - budu stale zklamana. Nebot uprimne receno nevidim duvod, kdyz jdu v obleku (ten 50lety manager) na schuzku, proc bych tam mela dorazit jako uvaleny vandrak spinavy od kocarku. Pokud se necitite na cestu MHD aniz byste otravovala ostatni s zadostmi o pomoc - sedte doma na zadku. Ta "pycha na vase materstvi" z vas musi byt citit na hony daleko, neni zadny div, ze ostatni matky v parku radsi jezdi samy nez by se otravovaly diskusi na tema "kdo je vic???". Taky bych rada pripomnela, ze jedno dite je nic. Jsem zvedava na co vsechno si pisatelka bude stezovat az bude mit deti dve nedej boze tri....
 Monika M. 
  • 

Re: Hlavne neprehanet????? 

(25.2.2006 23:48:05)
No nazdar! To je teda něco! Jak někdo může říct, že jedno dítě je nic! Podle mě je to dost zvláští názor. Řekla bych spíše, že s jedním dítětem je dost práce, natož pak se dvěma nebo třemi. Ale že jedno je nic!
A proč by nějaký pán v obleku nemohl nabídnout svou pomoc? Dokázal by tím jen, že má nejen upravený zevnějšek, ale i "vnitřek". A to se mají špinit jen lidi v riflích nebo dotyčné maminy?
Já mám dítě jedno, jak už jsem nedávno psala, žádné velké problémy s hromadnou dopravou, ale dá se přece pochopit, že některé maminky některé věci nezvládají. Určitě jsou jiné věci, které mají naopak v malíčku. A každý taky nemá auto. Vy si taky určitě někdy na něco postěžujete, ne? Nebo jste robot?
Tak se mějte!
 Líza 


Re: Re: Hlavne neprehanet????? 

(26.2.2006 5:30:14)
Moniko, ono je to bohužel tak, že když se ušpiní od kočárku rifle, nic se nestane, když se ušpiní od kočárku oblek, stane se. Je-li ten oblek "montérkama" (jak s oblibou říká můj manžel), teda požadovaným pracovním oblečením toho dotyčného pána, je nemyslitelné, aby si ho nechal umazat od bláta a pak šel na jednání. Ono to možná chce taky myslet trochu i na ty ostatní, ne jen na sebe a svoje mimi v kočárku, pak bys to pochopila.

Stejně jako když jedu na eskalátorech, tak ocením maminky, které se nacpou s kočárkem tak ke straně, jak to jde, aby se kolem kočárku dalo projít. Některé se s tím ale vůbec nevzrušujou, stoupnou si doprostřed a na lidi, kteří spěchají, kašlou. (Ještě se pak od takových tady v diskusi dočtu, co si lidi dovolujou chtít je obejít a předejít na eskalátoru, mají pěkně čekat.)
Ale možná právě ony budou za pár let v té situaci, v které jsem nyní třeba já (a nejen já), že tedy po eskalátorech, ať vedoucích nahoru nebo dolů, si nemůžu dovolit se jen tak vézt, protože na mě někde čekají moje děti, které je nutné po práci vyzvednout z kolektivních zařízení, která mají omezenou otvírací dobu a vše mám rozpočítané po minutách...
 MONIKA M. 
  • 

Re: Re: Re: Hlavne neprehanet????? 

(26.2.2006 14:10:51)
Ahoj Lízo!
Chápu, že se nikomu nechce přijít do práce s umazaným oblečením, ani pánovi v obleku, ani slečně v běžném oblečení, jako třeba rifle nebo obyčejné kalhoty. Ale taky není pořád škaredé počasí, sníh a bláto, ne? A mě osobně je tak trochu trapně, když vidím nějakou maminku, jak se snaží dostat z nebo do autobusu a klidně si sedět nebo stát. I když si o to neřekne, tak nabídnu pomoc. A to mám ještě vlastní kočárek. Prostě je to podle mě otázka vzájemného respektu. A denní program máme na minuty většinou vypočítaný všichni. I maminky. Taky chodíme na poštu, do banky, nakupovat adt. Moc dobře si pamatuji na dobu, kdy jsem chodila do práce a měla půlroční miminko. Byla jsem vyčerpaná, nevyspalá, všechno jsem taktak stíhala, ale že bych ignorovala třeba maminky s kočárky nebo nepustila sednout starou osobu, to zas ne. Jsem ráda, když mi někdo pomůže, tak proč bych nepomohla někomu i já?
Na druhou stranu by mě ale nikdy nenapadlo blokovat kočárkem průchod na jezdících schodech nebo vyžadovat po ostatních, aby zůstali stát za mnou apod. To by snad měla být samozřejmost, že si člověk stoupne na stranu, aby mohli ostatní volně procházet!
Je to složité a mhlo by se o tom diskutovat hodina. Tak se měj.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Hlavne neprehanet????? 

(26.2.2006 15:16:48)
Ach jo, to je pořád dokola o těch pánech v oblecích, co nezvedají kočárky..
Docela dlouho jsem se v prostředí, kde převážnou většinu tvořili oni "pánové v oblecích" :) pohybovala. No, nemyslím si, že by to byli arogantní netvorové, co nepomohou s kočárkem ani za hezkého počasí, aby se náhodou neušpinili..
To vás nenapadlo, že oni mají prostě v těch palicích úplně jiné věci a většinu z nich při pohledu na maminku s kočárkem prostě nenapadne, že potřebuje kočár někam vytáhnout.. :).
Jestli třeba není lepší komunikovat než očekávat, že všechny všechno napadne..
 Monika M. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Hlavne neprehanet????? 

(26.2.2006 15:27:31)
Však nikdo proboha neříká, že jsou to netvorové, všichni mají nějaké problémy, ale tady přece nejde o obleky, ale o princip. To je jedno, jak je člověk oblečený a co má za práci, pomoct může každý každému, ať o to požádá nebo ne, i když jsou na světě vážnější problémy.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlavne neprehanet????? 

(26.2.2006 22:43:33)
Moniko, já chtěla vysvětlit, že ti kluci (pánové v oblecích :), by třeba rádi pomohli, ale samotné je nenapadne (palice dubové :), že by třeba ta maminka potřebovala kočárek někam vynést. Tobě to připadá jako samozřejmost, protože tyto problémy řešíš dnes a denně. Oni jsou v jiné situaci, kočárek třeba nikdy nevozili (a už vůbec ne MHD), maminka na zastávce se tváří vyrovnaně, nevysílá žádné signály o pomoc, tak si jí nevšímají.. To není o nedostatku respektu. To je, řekněme, o neznalosti věci.

Mám kamarádku, která často nalézala do metra na Karláku - kamenné schody, kolem spousta kravaťáků. Líná huba teda rozhodně není, ale přesto, pokud nechtěla moc otálet, tak prostě přijela s kočárkem rovnou ke schodům a začala ho přes ně rvát sama. Nejpozději na 3. schodě jí kočárek nějaký kravaťák vždycky bafnul a pomohl snést :). V takové situaci už byla potřeba pomoci zcela zřejmá.
Tím nechci říct, aby maminky rvaly kočárek do schodů sami.
Chci vysvětlit, že ty kravaťáky je potřeba prostě jen o pomoc požádat.
 MONIKA M. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hlavne neprehanet????? 

(27.2.2006 13:48:54)
No jo, Ivule, jsou prostě lidi, kteří si určité věci musí napřed prožít, aby si uvědomili, co to je. Stejně by ale to pomáhání mělo být bráno stejně, jako pustit sednout starou osobu, těhotnou holku nebo třeba někoho s nohou v sádře.

 VeraK 


Re: Hlavne neprehanet 

(26.2.2006 16:12:38)
Milá Petro,
samozřejmě, že každá matka má pocit, že když porodila dítě, je zrovna ona ta nejdůležitější. Každá žena je pyšná na své mateřství. To je snad normální. A když to píšeš, určitě jsi ten pocit měla také. A proč by jim okolí nemělo vyjadřovat úctu a obdiv? Jistě to není povinnost, ale pisatelka článku pouze vyjádřila lítost nad tím, že okolí je dost často lhostejné a neurvalé. To, myslím si, mrzí každého z nás.A já osobně se nedomnívám, že při pomoci s kočárkem se z managera stane uválený vandrák. A tvoje věta o tom, že když se necítí na cestování MHD, má sedět doma, je dost hnusná a sprostá. Ale co mě nejvíc nadzvedlo je tvoje věta: Taky bych ráda připomněla, že jedno dítě je nic. To si děláš legraci nebo co? To podle teba žena, která má jedno dítě, vlastně žádné dítě nemá? Jenom ženy, které mají 2 a více dětí jsou opravdové ženy a matky? To máš tedy hodně ujeté názory. Za to by ses měla stydět.
 Gerberka 


pro VeruK 

(27.2.2006 7:58:26)
Milá Vero,

jako matka jsme fakt každá jiná. Názory Petry, na které jsi reagovala, třeba mně nepřijdou vůbec nijak divné a v mnohém s ní souhlasím.

Já jsem nepociťovala žádnou pýchu na své mateřství ani jsem si nepřipadala nijak důležitá. Naopak jsem měla pocit, že okolí spíše otravuju a byla jsem ráda, že jsem to miminkovské období přežila. Souhlasím s názorem: "Kdo se na to necítí, tak ať sedí doma na zadku." Já jsem se na jízdu MHD taky necítila a začala jsem jezdit, až synek seděl v golfáčích. Proč bych měla za každou cenu rajsovat s miminem po šalinách, aby mě okolí obdivovalo jako hrdou matku, to teda nechápu.

Že by mi okolí mělo vyjadřovat úctu a obdiv mě v životě ani ve snu nenapadlo a ani to nečiním vůči jiným - proboha, to myslíš vážně? Jestli někdo cítí, že by to tak mělo být, tak to je jeho problém. Já na tom, že žena má děti (příp. 1 dítě), nevidím nic tak extrovního; je to přece úplně normální, nebo snad ne?
 VeraK 


Re: pro VeruK 

(27.2.2006 10:40:16)
Milá Afrikánko,

ano, názory se různí, to je jasné. Jestli jsi nebyla pyšná na své mateřství a měla jsi pocit, že tím otravuješ okolí, je to tvoje právo takové pocity mít.
Jen mi vysvětli, jak má matka, která se na cestování MHD necítí sedět doma, potřebuje-li vyřídit něco na úřadech, u lékaře apod. Podle tebe tedy má zůstat sedět doma? A proč by okolí nemělo cítit obdiv a úctu k matkám? Vždyť být matkou je něco nádherného a jedinečného. Netvrdím, že by mělo okolí jásat a provolávat hurá sláva, ale snad proboha je slušnost pomoci nebo být trochu ohleduplný k někomu, kdo pomoc potřebuje. A jistěže je normální mít dítě nebo děti, jenže Petra napsala, že jedno dítě není nic. To ti přijde normální? Mě ne!
 Gerberka 


Re: Re: pro VeruK 

(27.2.2006 11:17:31)
Ahoj VeroK,

jasně, v pohodě :-)). Nepřipadám ti divná já, že jsem neměla pocity hrdosti a pýchy na své mateřství? Ať vzpomínám jak chci, tak ty pocity ne a ne vydolovat :-)) - já jsem je fakt neměla a nemám ani teď, i když bych se teoreticky mohla synkem "chlubit" (jako předškolák plynně čte apod.) - ale to je vedlejší.

Víš, já jsem byla zejména z toho mimina tak vyšokovaná a tak šíleně přestarostlivá, abych "dělala všechno dobře", aby mu nebyla zima, aby neměl hlad (to jsem se absolutně nenaučila rozpoznat - podle mě křičel furt stejně), že jsem neměla myšlenky zabývat se tím, že jsem pyšná na své dítě.

Já jsem hlavně každý den děkovala "vyšší moci", že mi nadělil zdravé dítě, což je - myslím - daleko lepší než courat s kočárkem šalinama.

Je samozřejmé, že pokud maminka nemá možnost vyřídit lékaře nebo úřady jinak než MHD, tak jezdí MHD. Já jsem naopak takový typ, který se spíše maminkám s kočárkem nabízí ku pomoci - a několikrát jsem již byla odmítnuta!! No, já jsem byla vždy vděčná za to, že úřady vyřídil manžel, že k lékaři mě svezl autem (já nemám řidičák) a že 1x měsíčně malého hlídal, abych mohla sama do města nakoupit, co potřebuju nebo co jsem chtěla vybrat sama (už jsem o tom psala v příspěvku "Ve znamení stresu"). Pro mě prostě cesta MHD byla vždy stres a psychické vyčerpání. S odmítavou reakcí jsem se nesetkala - ta chyba je někde ve mě a plně jsem si jí vědoma. Navíc trochu zadrhávám, takže pro mě byl šílený problém někoho oslovit tak, aby dotyčný porozuměl, co vlastně chci :-)). Máš nějakou radu, jak by cestování MHD měly řešit maminky s tímto mým problémem? Já jsem na nic nepřišla a přežila jsem to taky bez courání šalinama.

Petra napsala, že "jedno dítě je nic". No uznávám, že taky nevím, kde na tohle přišla. Je fakt, že poslední dobou strašně toužím po druhém dítěti a tak hltám různé zkušenosti od maminek více dětí, jak vše zvládají, protože si myslím, že péče o jedno dítě a o více dětí asi je fakt rozdíl. Navíc když si vzpomenu, s jakou šílenou odpovědností a stastlivostí jsem přistupovala k synovi. Utěšuju se, že jedno dítě jsem už vypiplala, tak už snad budu mít nějaké zkušenosti a už vím, co od toho čekat. Synek už je také samostatný, od září půjde do školy. No, ale na ty idylické několikakilometrové výlety s miminkem v kočárku, když jsem nikam nespěchala, asi budu jenom vzpomínat! Přece jenom - starší bude muset do školy, ze školy, doma psát úlohy atd. Tak, aspoň trochu vidíš, o čem uvažuju zase já. Každopádně si myslím, že mít jedno dítě a dvě je opravdu rozdíl.

Píšeš, že "být matkou je něco nádherného a jedinečného". S tím souhlasím. ALE: těmhle pocitům se na stránkách Rodiny raději trochu vyhýbám. Před několika měsíci jsem tady zase pěla já ódy na "nádherné a jedinečné pocity, když je žena těhotná" (takové pocity jsem totiž vážně prožívala já), a dostala jsem s prominutím tak "přes hubu" a tolik holek mi tady oponovalo a psalo, že mělo šíleně těhotenství, že blilo, nemohlo se otočit v posteli, že prostě těhotenství je jeden děs apod., že krásné a jedinečné pocity už tady raději neprezentuji ....

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, patřím k těm, které neumějí psát krátké :-))); snad jsem to trochu vysvětlila.

Pěkný den, Irena








 VeraK 


Re: Re: Re: pro VeruK 

(27.2.2006 11:32:38)
Ještě jednou ahoj, Afrikánko Ireno,

tak koukám, že nakonec se naše názory až tak neliší. Když se mi narodil syn, také mě ta hrdost a pýcha na mateřství nijak nezahltily. Teď po 12 letech, kdy se nám narodila dcera, mě tyhle pocity naopak zahltily zcela :-))). Jedno a dvě děti je jistě rozdíl, ale já to budu těžko posuzovat, 12 let rozdílu mezi dětmi, to je jako mít dva jedináčky :-)).

Nedovedu ti poradit, jak řešit cestování v MHD s tvým problémem. Jenže já patřím k těm, co nabídnou pomoc bez požádání, tak naivně předpokládám, že to budou dělat i ostatní. Bydlím na malém městě, MHD tady nemáme, ale dojížděla jsem za prací do Plzně a vždycky jsem pomoc nabízela, ať maminkám s kočárky nebo starým lidem. Nemáš to jednoduché, je mi to jasné.

A za své pocity se nestyď. Tady na Rodině jsou diskuze poněkud ostřejší, to je fakt, zkus třeba jiné servery. Já chodím na emimino a tam je to super!

Věra
 Gerberka 


Re: Re: Re: Re: pro VeruK 

(27.2.2006 11:43:33)
Ahoj Věro,

dík za tipy. Je zajímavé, že já taky nabízím pomoc kočárkovým maminkám, aniž by si o to řekly. Ale sama projevit tomu okolí, že já potřebuju pomoc, mi jaksi nejde :-)).

No, snad stihnu ty dvě děti dřív než za těch 12 let :-)); synkovi bude teď 6 a uvažujeme, že na to druhé "vlítneme", tak uvidíme :-)). Hlavně že jsme zajedno v tom, že chceme ještě druhé. Horší to mají holky, jejichž partneři mají názor, že jedno dítě stačí a hlídají se, aby náhodou neudělali druhé - těch holek je mi pak líto.

Tak čauky, Irena
 Danaca 


Re: Re: Re: Re: Re: pro VeruK 

(27.2.2006 12:59:38)
Holky, že vám do toho kecám....:-). Máme dvě děti a jsem moc ráda, že je máme. Sice je to rozdíl starat se o jedno dítě nebo o dvě,(tady bych snad chápala, že jedno dítě je "nic") taky jsem si nebyla jistá, jak to zvládnu, ale naštěstí v pohodě.
Jak jsem již výše psala, i když cestuji s oběma MHD(4 a 1 rok), tak žádný problém s pomoci nemáme. Mějte se hezky :-) Dana
 MONIKA M. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: pro VeruK 

(27.2.2006 22:55:46)
Ahoj, zdravím! Já mám skoro 2-letého synka a o druhém neuvažujeme. Ani můj manžel, ani já. Rozhodli jsme, že jedno stačí. Je to super chlapeček, společenský, usměvavý a dost živý. Jelikož bydlíme ve velkém městě 1 200 km od mé rodiny a nejbližší příbuzní z manželovy strany bydlí přes 50 km od nás a zbytek 200 km, nemáme téměř žádnou šanci se malého aspoň na jeden den "zbavit". Kamarádky, co tu mám, pracují a jsou taky rády, když si někdy oddechnou. A taky bych prcka nesvěřila každému. Takže výsledek je, že jsme si s manželem vyrazili na dva dny bez malého poprvé tuto zimu, když jsme byli na prázdninách u našich.
Navíc je tu zvykem dávat od 3 měsíců mimčo do jeslí, což je pro mě nemyslitelné (malý tam chodil od svých 5-ti do 11-ti měsíců, déle jsem to ani psychicky, ani fyzicky nevydržela). A mít druhé dítě by pro nás znamenalo buď je dát do jeslí a jít pracovat (sesypala bych se), nebo zůstat doma a nemít skoro žádné příjmy (manžel, který už teď dře doslava od nevidím do nevidím, by musel dřít ještě víc a sesypal by se on). Taky bychom se museli přestěhovat, protože máme jen 2+kk a neměli bysme druhého potomka kam složit(už teď spíme v obýváku), což by znamenalo, že by se nám zvýšilo nájemné aspoň o polovičku, atd. atd.
Takže dalšího potomka neplánujeme, nebo nanejvýš až za pár let.
Tak vidíte, to je jiný důvod, proč nekteré páry mají jen 1 dítě. Ale to už nejsme u problému s kočárky! Mějte se
 Petra 
  • 

Nedá mi to a vstoupím znovu 

(28.2.2006 14:51:12)
Nechtela jsem nikoho urazit svym vyrokem, ze jedno dite je nic. Kdo chtel, pochopil, ze v kontextu to znamenalo: starat se o jedno dite je diametralni rozdil nez starat se o dve. Ja rozhodne neodsuzuji nikoho podle poctu deti - dokazu pochopit i bezdetne, je to rozhodnuti dvou lidi, co jsou a chteji byt spolu.
Ja jsem mela sanci posoudit rozdil mezi jednim a dvema detma (a opravdu je nebetycny). Mozna to bylo dane velkem vekovym rozdilem (temer pet let) a aktivnim zivotem, ktery jsem vedla jako svobodna, potom s jednim ditetem a najednou k temer petilete sikovne dceri pribyla vsechna ta omezeni, co prinasi miminko. Nyni, kdyz jsou mladsi dceri 3 roky a manzel by moc chtel treti jsem ve fazi rozhodovani, co vsechno to prinese (krome stesti samozrejme :)). Moje kamaradky maji 3 deti, jedna dokonce 4. Vsechny do jedne prisahaji, ze si neumim predstavit, jaky je rozdil mezi 2 a 3 detmi. A ja uz malem chtela mavnout rukou, ze 2 nebo 3 uz je jedno. Neni. Stejne jako jedno dite je "nic" v porovnani s dvema. Zadny jiny podtext tato veta neskryvala. Ale zde to uz tak chodi, ze kdo se chce chytit, tak se chyti cehokoliv. Takze v tomto smyslu "jedno dite je nic" dle meho nazoru,m co do poctu .... vse v dobrem
 VeraK 


Re: Nedá mi to a vstoupím znovu 

(28.2.2006 19:43:43)
Milá Petro,
ač se nechytám čehokoli, tvůj první příspěvek mě prostě trochu nadzvedl. On vyzněl dost nekompromisně a poměrně nepřátelsky vůči autorce článku. Podle mého názoru autorka nadsadila, aby poukázala na neochotu a lhostejnost některých lidí. Zřejmě i pro tebe platí, že kdo se chce chytit, chytí se čehokoli. Tvůj první příspěvek vyzněl fakt divně, třeba by se tě také dotklo, kdyby někdo říkal, že dvě děti nejsou nic, možná ne, to nevím.Ale jestli jsi to tak nemyslela, omlouvám se, že jsem reagovala tak naštvaně.
Věra
 MONIKA M. 
  • 

Re: Nedá mi to a vstoupím znovu 

(1.3.2006 13:22:37)
Ahoj Petro! Musím, říct, že kdybys svůj názor podala tak, jako teď, tak by se to možná nás maminek 1 dítěte tak nedotklo. Ono je to taky o tom, jak to člověk řekne(napíše). Ale to už my Češi, takoví ostří někdy jsme. Tak zase příště.
 Petra 
  • 

Re: Re: Hlavne neprehanet 

(28.2.2006 14:31:54)
Nemyslim, ze bych se mela stydet. Necitim tu potrebu. Jen jsem se snazila pripomenout, ze jsou mezi nami taci, co si podobnou situaci prozili (nebo spis prozily). Uz davno nejsem ta matka - lvice, co ma potrebu davat svetu na odiv, ze jsem tu jen ja a moje dite. (mas pravdu tento pocit jsem tez zazila, nicmene myslim, ze je to prave toto presvedceni "kdo je vic nez ja", za ktere bychom se mely stydet). Porodit dite je vec naprosto normalni - myslim uz mnoho tisic let a tech vyjimecnych jsou nas tedy miliardy.... neztraci timto ta vyjimecnost trosku? Jiste je pisatelka i ostatni zeny, ktere porodily potomka (at uz jednoho ci vice) vyjimecna pro svou rodinu, ale osocovat ostatni, ze se s ni nechteji v parku bavit :-)) to je ulet. Rozhorcovat se nad tim, ze mi nekdo nepomuze??? Jiste v konkretnim pripade je to nekdy k vzteku, ale pausalizovat??? Proste jsem jen vyjadrila svuj nazor. A matky lvice se ozvaly - zatim maji pouze jedno dite a ja jsem se vyjadrila "ze to je nic". To jsem si dovolila! Ve sve odpovedi ses mohla zamyslet nad tim, ze kdyz mam ted deti dve, byla jsem v teto situaci take (pokud by to ovsem nebyla dvojcata). Chtela jsem jen pripomenout, ze kdyz je nekdo ted hotovy z neucty okoli, co bude delat az bude mit tech deti vic....opravdu se to pak zmeni. Clovek je zase otrlejsi a mene si veci pripousti - dela vice veci automaticky a podrizuje svuj program rodine. NECHTELA jsem tim ranit city vas, co mate dite jedno. Nektere dokonce u jednoho zustanete. Dalsi jich zase uz ted maji pet a mohou se jen smat. Co se panu v obleku tyce, Liza mi mluvi z duse. Je nutne se ohlizet na ostatni a ne se citit dotcena, ze mi nekdo nepomohl. Nejste stredem vesmiru jen proto, ze mate dite. Nebyly jste ani predtim. Kdyz nekdo pomoc nabidne je to mile, kdyz si o ni reknu a dotycny neodmitne, je to potesujici, ale rozcilovat se, ze mi nikdo nepomuze???? Proc by mel? Bylo by to mile , ale NENI to povinnost. A moje rada, at sedi doma - ryze prakticka doma se nevytoci tim, ze si okoli nesedlo na prdel z ni a jejiho miminka v kocarku. Je k smichu videt, jak bojujete.....ale za co? Spolehat sam na sebe se vyplati. Nebudete permanentne zklamane a usetreny cas vyuzijete treba ke zpytovani svedomi, proc se s vami nikdo nechce bavit :-))
 Gerberka 


pro Petru 

(28.2.2006 15:16:24)
Ahoj Petro,

já jsem reagovala na Věru - s ní jsem si to již vyjasnila. Jenom ti chci říct, že s tebou souhlasím ve většině toho, co jsi nyní napsala. Být matkou je krásné, ale středem vesmíru opravdu nejsme. Kdo se necítí na jízdu MHD za účelem korzování po městě, ať sedí doma na zadku; musíme se spoléhat samy na sebe apod. - také si to myslím.

Já snad u jednoho dítěte nezůstanu - chci to všechno zažít ještě jednou a dát synovi sourozence :-)). Ty, které mají více dětí (ty píšeš dokonce, že tvoje kamarádky mají čtyři) velice obdivuji, jak všechno zvládají.


 Petra 
  • 

Re: pro Petru 

(28.2.2006 15:28:12)
Ahoj,
cetla jsem celou vasi debatu a prave tvuj prispevek me pohnul k tomu, abych vyjasnila, ze me nazory nejsou tak negativni jak se zda. Mozna vyjadreny prilis razne, ale to je vse. Preji ti, abys uspela pri svem "druhem pokusu" a byla v pohode, protoze krome vsech tech starosti a osobnich peklicek nam stejne prinasi hlavne radost a pychu. Se svou pychou vsak zustavam zakuklena v ramci sve rodiny a snaset me pocity matky lvice musi jen chudak muj manzel. Ale ten si to zaslouzi, protoze je chtel stejne jako ja :-).
Mej se hezky a treba se setkame priste az budu srdceryvne hajit sve zajmy coby matky tri deti pri ceste MHD :-))
Ahoj
 Petra 
  • 

Re: pro Petru 

(28.2.2006 15:28:40)
Ahoj,
cetla jsem celou vasi debatu a prave tvuj prispevek me pohnul k tomu, abych vyjasnila, ze me nazory nejsou tak negativni jak se zda. Mozna vyjadreny prilis razne, ale to je vse. Preji ti, abys uspela pri svem "druhem pokusu" a byla v pohode, protoze krome vsech tech starosti a osobnich peklicek nam stejne prinasi hlavne radost a pychu. Se svou pychou vsak zustavam zakuklena v ramci sve rodiny a snaset me pocity matky lvice musi jen chudak muj manzel. Ale ten si to zaslouzi, protoze je chtel stejne jako ja :-).
Mej se hezky a treba se setkame priste az budu srdceryvne hajit sve zajmy coby matky tri deti pri ceste MHD :-))
Ahoj
 VeraK 


Re: Re: Re: Hlavne neprehanet 

(28.2.2006 20:03:32)
Bohužel jsem si tento příspěvek přečetla později než ten vysvětlující, takže ještě jednou - jsem matka dvou dětí a JSEM MATKA LVICE. A nevadí mi to a jsem na to pyšná. Jsem normálně samostatná a spoléhám se sama na sebe, ale někdy si člověk sám prostě nepomůže, že? Porodit dítě JE naprosto normální a přesto vždy jedinečné a nedomnívám se, že to ztrácí na jedinečnosti jen tím, že už se to stalo tolikrát. A opravdu mi přijde podivné se vyjádřit, že jedno dítě je nic, to mi vážně přijde, že sis "dovolila dost". Ano, péče o dvě je náročnější, sama to dobře vím, ale přesto bych si nedovolila říct, že jedno dítě není nic. A znovu opakuji, že nečekám, že si ze mě a mého miminka někdo "sedne na prdel", ale slušnost a ochotu u ostatních lidí oceňuji, protože sama se tak chovám. A vážně si myslím, že autorka prostě nadsadila, aby poukázala na neochotu a lhostejnost. No jo, ty si to asi nemyslíš, ale názory jsou od toho, aby se různily. Tak těch žabomyších válek necháme, jo? :-))))))

Věra
 Petra 
  • 

doplnek pro Veru 

(28.2.2006 20:33:04)
Nejsou to zabomysi valky, je to vymena nazoru. Ale chapu tvoji nabidku k jejimu ukonceni. Neni to o ochote ani slusnosti (to co se snazim vysvetlit ja), je to o pocitu, ze mam na neco narok a ten narok vyzaduji stuj co stuj. Klidne bud matka lvice, bud na to hrda, mej jedno nebo patnact deti ale NENAROKUJ si uctu a pomoc jen proto, ze ty se chovas slusne. (mimochodem ja taky pomaham ostatnim, chovam se slusne...apod. i kdyz to ted uz tak asi nevypada :-)). Slusne se chovas proto, ze jsi tak vychovana, ze to citis jako spravne a NIKOLIV proto, ze vyzadujes to same od druhych. Proste to neni pujcka za oplatku, nebo v to muzes doufat, ale nemuzes to vyzadovat. To je vse, co se snazim rici. Takze ti preji hodne pozitivnich zkusenosti pri transportu MHD a budu rada, kdyz se bez emoci zamyslis nad tim, co jsem psala a pokusis se to pochopit. PS: Jedno dite opravdu neni nic. Vysvetleni sis uz precetla, ted neni prostor pro nepochopeni.
 VeraK 


Re: doplnek pro Veru 

(1.3.2006 9:02:07)
Tak já naposled doplním svůj názor. Petro, máš zřejmě dar, překrucovat to, co řekli jiní. Já si v žádném případě NENÁROKUJI úctu a slušnost jiných lidí. Jen jsem napsala, že ji očekávám. To přece neznamená, že si ji budu vydupávat za každou cenu. Jen čekám, že když se budu chovat slušně, že i ostatní se ke mě tak budou chovat. Vcelku tvůj názor chápu, jen jsem projevila ten svůj. A je vidět, že se domníváš, že jen ten tvůj názor je ten jediný správný. Jinak si nedovedu vysvětlit ten závěr, o tom, že není prostor pro nepochopení. Že jsi něco vysvětlila, ještě neznamená, že to je tak, jak jsi to podala ty a ne jinak.

Věra
 Petra 
  • 

Re: Re: doplnek pro Veru 

(1.3.2006 9:38:00)
Vidim, ze to bylo zbytecne. Muj komentar se puvodne tykal clanku, na tebe jsem zacala reagovat az kdyz jsi me napadla, ze se mam stydet a pod. Prostor k nepochopeni se vztahoval k "jedno dite je nic". Mrzi me, ze jsem ztracela cas, s nekym, kdo vytahne trapne otrepane argumenty typu "dokazes vsechno prekroutit". Ted uz chapu, zes musela bojovat za "sve nazory". uCTU SI NAROKUJE PISATELKA CLANKU A CELY CLANEK BYL OM, JAK JE ZKLAMANA, ZE NIKDO NECTI JEJI POSTAVENI. Takze nic uz me to dal nebavi - ja nikomu svuj nazor nevnucuju, jen jsem ho vyjadrila a pro tebe to bylo jako cerveny hadr na byka.
 VeraK 


Re: Re: Re: doplnek pro Veru 

(1.3.2006 10:23:17)
Tak já se omlouvám za nepochopení všech tvých příspěvků a za své trapně otřepané argumenty. Promiň, že jsi se mnou musela ztrácet čas. Příště se to nestane. Věra
 Sisinka 
  • 

Pro Petru 

(1.3.2006 9:35:57)
Petro, moc obdivuju Tvou trpělivost při nekonečném vysvětlování :-) téhož dokola. Souhlasím s Tebou. Sama jsem si nikdy neochoty při pomáhání s kočárky nevšimla, kdykoliv maminky slušně požádají, vždy jim někdo rád pomůže. Sama jsem již několikrát pomohla. A úplně nejvíc souhlasím s tím, že se člověku vrací, co sám vysílá. Z Tvých příspěvků na mě působí hlavně vyrovnanost a utříbené názory. Měj se hezky.
 Hanka, dcera 32.mesicu 
  • 

trochu prehnane aneb jina Praha, jina MHD :-) 

(26.2.2006 1:22:03)
Nevim bud je autorka precitlivela a svuj cestovatelsky "problem" vidi trochu prehnane nebo ja ziji jinde...
Konkretne v sirsim centru Prahy. Manzel ma auto sluzebni, tudiz pro mne k nepouziti, aniz by mne nejak zvlast mrzelo. Problem je parkovani a zacpy. Uprimne z Holesovic na Malou Stranu (puvodni sidlo prace) to tramvaji trva ctvrt hodinku a na dalsi sidlo firmy na Vaclavak taky. Pokud bylo pekne a nepospichala jsem nebo jsme mela kocar zprasenyc tak jsem sla pesky, coz uznavam nejde vzdy a vsude. Cestovala jsem s dcerou prakticky po sestinedeli. Nikdy jsem se nesetkala s pristupem, ze by mne nekdo odmitl nebo odbyl. Nekdy se nekdo nabidnul nebo nabidne sam, pokud ne a nemam zrovna naladu ci "pracovni" kostymove obleceni, tak nekoho poprosim. Slusne a s usmevem. Podekuju a pak jeste jednou "po akci". Jednou mi prave takovy "manazer" v obleku rekl, ze kdyby potkaval takove slunicka (dcera se na nej smala) tak se bude se zvedanim kocarku nabizet sam a rad. Pokud to jde oslovuji mladsi kluky, jedno jaky typek nebo holky. Jednou se mi jedna slecna pred kocarkem diky botam na platforme sesunula pod kocar a pak se tomu holky chechtaly celou cestu, vcetne mne a dcery :-) Cestovaly jsme od mala s trojkolkou Quinny, cca 12 kilo, od roka dosud stridam dvoje golfky cca 6 a 6,5 kg. Kdyz se mi nekdo nabidne ted - pomoc rada uvitam, kdyz ne - capnu kocar s 14 kg vazici dcerou sama.
Co se tyka kontaktu s ostatnima maminkama tak nevim - ja nijak kontakt s kolegynema v praci a kamaradkama na MD neprerusila, takze jsem tyto kontakty nijak nevyhledavala, ale ani se jim nijak nebranila. Par maminek znam od videni, pozdravime se a prohodime par slov, ale takove ty piskovistni a cekarenske tlachy o kakani a bumbani nemusim. To se radsi seznamim pres net jako treba tady na rodine :-)
 Denisa 
  • 

Re: trochu prehnane aneb jina Praha, jina MHD :-) 

(26.2.2006 15:39:29)
Vážená,
asi jste zapomněla na to špatné a to je určitě dobře,ale já jsem také z Hplešovic. Jezdím často tramvají a opravdu občas narazím na neochotné lidi,i když je slušně požádám o pomoc s kočárkem. Jsou to hl.starší pánové -tak kolem 50! Asi mají nějaké mindráky,já nevím.
 Slečna Marplová 


Re: Re: trochu prehnane aneb jina Praha, jina MHD :-) 

(26.2.2006 16:22:35)
Nemuzu si pomoci, ale taky mam dojem, ze clanek je ponekud precitlively. Taky jezdim MHD, tedy bez kocaru, ale vidim co se deje i kolem me. Kdyz jede kocar do metra, tak uhnu, to da rozum, kdyz nastupuje zanska a vlíkne kocar a nestaci na to a kolem jsou muzsti, tak nechapu, proc bych se mela nabizet ja. Zejmena kdyz nektere matky "nebavi prosit" ... Pokud ji to nebavi, pak at se nedivi, nemuze preci cekat, ze upustim nakup a pobezim se zeptat, zda ji ja mohu pomoci. Je to ona, kdo potrebuje pomoc, takze ma pozadat. Ja nabizim pomoc lidem bez zeptani pouze pokud jsou nevidomi a tezko mne mohou registrovat, ale rozhodne se nebudu nabizet matce s kocarem. Usta snad ma. Ono kolikrat ani neni treba nic rikat, staci se usmat a hned je mi prijemnejsi pomoci takove mile zenske s usmevem, nez te, co se nebude prosit o pomoc a ceka az ji nekdo sam od sebe odnese kocar. A obvykle se u toho tvari nastvane.
 Hanka, dcera 32.mesicu 
  • 

Re: Re: trochu prehnane aneb jina Praha, jina MHD :-) 

(26.2.2006 18:11:56)
Vazena Deniso, na nic spatneho jsem zapominat fakt nemusela anebo jsem mela a neustale za necelych dva a trictvrte roku mam stesti na prima ochotne chlapy, kteri si mindrak na matce s kocarkem opravdu neleci. Mozna ty zamindrakovane pany vy s Vasim "kocarkovym mindrakem" treba pritahujete...
 MAMUSA 


Už jsem si zvykla 

(26.2.2006 16:19:17)
Jak to vypadá s maminami a kočárky jsem si prožila poprvé před pěti lety,když se mi narodil první syn.Po 14 dnech jsem veškeré snažení v MHD vzdala a začala chodit všude pěšky.

I když nejsem z Prahy,tak v našem měste je vše od našeho bydliště vzdáleno pěšky hodinu při normální chůzy.Byly to hezké procházky,ale jelikož mám v Praze rodinu taky jsem se tam s malým vydala.Byl to opravdu velmi otřesný zážitek.Na hrůzu v MHD jsem zvyklá,ale v Praze je k tomu ještě hrozné jak se lidi chovají,na to jsem si nezvykla.Nejenom že jsou lidi lhostejný ale jejich vulgárnost mě velmi překvapila.V našem měste Vám aspoň řeknou vcelku slušně,že nechtějí pomoci.

Teď jezdím znovu s kočárkem s dcerou a po první zkušenosti si to užívám a snažím se nenechat se vyvést lidmi,které stejně nezměním.

Přeji všem maminám,aby si to také užívali a ingorovali bezohlednost těchto lidí.
 věra syn 2,5 
  • 

rodič s kočárkem rovná se cholera 

(26.2.2006 17:27:28)
Jelikož nerada jezdím v Praze autem a se svým synem máme každé dopoledne nějakou aktivitu již asi od 1 roku tak je nutné abych se nějak do centra dostala. To co se uvádí v tom to článku mohu jen podpořit.A že vím o čem mluvím. Vždy když vyvleču sama kočár do autobusu ač ve špičce, zdá se že nikdo nevídí jak téměř 40kg kočár i s dítětem balancuje na schodech, každý se začne tvářit že jsem přivlekla choleru nebo jinou závažnou nemoc. Neochotně odstoupí v místě které je určeno po kočárky a odfrkují a koulí očima jak jim hrozně ubližuji.Při vystupování nejsilnější jedinci se hrnou ke dveřím ovšem na opačné straně autobusu a nepřijde jim to ani trapné. Takže sama vyvleču kočár z autobusu a po té co rozdýchám náběh na infarkt, kýlu a vztekem naběhlí tlak tak mi začnou naskakovat lidi na záda a děsně se diví co tam jako stojím. Vyprávět jim ,že nemůžu popadnout dech je stejně jedno. Nejhorší byl zážitek v metru, kdy jsem už vzala jen lehké golfky, tak mě jeden pán nevybíravě osočil že jsem se dotkal kolečkem jeho semišových bot a že je může vyhodit. Dělala jsem jako vždy ,že neslyším, jal se tedy stupňovat až došel k tomu že začal na mého syna pokřikovat ať drží ,,hubu" a jestli se numí chovat v metru tak ať vypadne. To už moje mírně cholerická povaha nevydržela a otázala jsem se pána jak mám tedy dojet na nákup. Jestli by jsem tedy ty děti neměli zavřít doma a nebo je prostě vůbec nemít.Pán mi odpověděl že ho nezajímá můj názor a pokud si dítě ,,upíchnu " někde na disko a neumím se o něj postarat tak že ho to nezajímá. Bohužel hned vystoupil a ani jsem mu nemohla objasnit situaci je mi 27 a na vytoužené dítě jsem po 3 potratech čekala 2 roky. Ale přeji krásné stáří a všem kteří mají podobné problémy pevné nervy.
 Ella+ 


Re: rodič s kočárkem rovná se cholera 

(26.2.2006 17:47:34)
Věrko a je nutné takovým lidem cokoliv vysvětlovat? Píšeš mírně cholerická povaha, podle toho cos napsala, co ti bylo řečeno a jak jsi na to ty reagovala bych řekla,že s cholerikem máš pramálo společného. Říct někdo mému dítěti ať drží hubu vystoupil by za jízdy.
Já bych nepředstírala,že neslyším poznámku o botách,zeptala bych se jestli si je neumí umýt. Pamatuju si na cestování s hlubokým kočárem, nikdo nechtěl pomáhat,sám od sebe už vůbec ne a jedna paní se v tramvaji rozhodla,že tyč je příliš vysoko tak se přidrží madla mého kočáru,ještě se strašně udivovala,když jsem jí tu ruku dala pryč a řekla ať se laskavě chytí jinde. Naučila jsem se volat do dopravního prostředku,že by mi celkem bodla něčí pomoc,pokud na zastávce zrovna nebyl nikdo kromě staré babičky a několika dětí.
Kyselých obličejů si nevšímám,pokud mi ten člověk pomůže,poděkuji a jeho ksicht neřeším.
Mám podivnou zkušenost pouze se ženou s kočárkem, pár metrů před zastávkou nasměrovala kočár ke dveřím autobusu,tak jsem se zvedla a nabídla jí pomoc,ona na mě hodila držku a pohrdavě mi řekla,že ještě nevystupuje. Lidi co stáli kolem se taky dost udiveně koukali,tak by mě zajímalo zda jí někdo nabídl pomoc když už vystoupit chtěla.
 Danaca 


Re: rodič s kočárkem rovná se cholera 

(26.2.2006 19:25:35)
Pokud bych někomu umazala kočárem boty, tak bych se omluvila....
 Ella+ 


Re: Re: rodič s kočárkem rovná se cholera 

(26.2.2006 20:17:44)
Ono je to asi o tom, že někteří lidé schválně dělají z komára velblouda. Když si všimnu,že jsem někomu umazala botu či oděv omluvím se, normální člověk pochopí,že jsem to neudělala úmyslně. Možná bude naštvaný,ale rozhodně nebude hned řvát na celý autobus(tramvaj..),že boty může vyhodit a nebude slovně napadat moje malé dítě.
 Danaca 


Re: Re: Re: rodič s kočárkem rovná se cholera 

(27.2.2006 13:21:05)
Já jen chtěla zareagovat na to, jak Věra píše, že "dělala že neslyší, jako vždy." Myslím, že kdyby se hned omluvila, nemuselo se to tak vystupňovat.
Jak jsem jezdívala s golfkama, také se mi stalo, že jsem jedné paní umazala kalhoty. Je pravda, že se netvářila nadšeně, ale já jsem se hned omluvila, ona se očistila rukou a tím to skončilo. Možná kdybych se neomluvila, taky by po mně začala ječet. Rozhodně jsem ji neignorovala, ale omluvila se. Dana
 Hary 
  • 

Re: rodič s kočárkem rovná se cholera 

(26.2.2006 20:57:13)
Určitě není správné se osočovat na malé dítě,když má tak nevychovanou matku a neumí ani s úsměvem říct,promińte.Možná potom by bylo vše jinak.Když potřebuji pomoct,tak použiju slůvko prosím a né se tvářím jako zakomplexovaná kráva.Jestli milá matko není chyba v Tobě a Tvém chování,jednání apod.Nikdo si přece nenadělá do kalhot ,že jedeš metrem.Takových lidí před Tebou už jelo tísíce.
 Dana 
  • 

Re: rodič s kočárkem rovná se cholera - 40 kilo??? 

(3.3.2006 13:13:50)
40 kilo??? To neváží ani pro dvojčata!
 Eva-Lucinka 4,5 roku, Verunka 10 měsíců 
  • 

Milý úsměv a prosba zmůže hodně 

(26.2.2006 17:48:16)
Nevím jestli mám takové štěstí, ale spíš si myslím, že to je hodně i o tom jak si říkat o pomoc (nejen slovně, ale i mimicky). Souhlasila bych s těmi 10 procenty lidí, co pomůžou rádi, okamžitě, bez vyzvání, zbytek už dle mé zkušenosti (a mých kamarádek)je poněkud procentuelně jiný (myslím tím, kdo na prosbu pomůže - u mne je to zbylých 90%). Se starší dcerkou, pokud byla v kočárku, mi pouze jednou nechtěla pomoci žena ve věku cca 40 let a nakonec jelikož nebyl v autobusu nikdo jiný, tak mi s velkým sebezapřením pomohla. Je pravda, že jsem se ze začátku hodně bála odmítnutí a nebyla jsem pořádně vycvičená si říkat o pomoc (takže jsem leckteré cesty absolvovala poměrně složitě), ale postupem času jsem to myslím celkem dobře zvládla (pamatuji se jak jsem,se svou 2 měsíční starší dcerkou šla jednu stanici pěšky zpátky na Želivského, protože jsem se bála, že na naší stanici nikdo nebude a nepomůže mi s kočárkem - to že bych si mohla zavolat dovnitř do autobusu mne tenkrát ještě ani nenapadlo). S mladší dcerkou se mi za dobu našeho 10 měsíčního ježdění stalo pouze jednou, že mne odmítla cca 30-letá "fúrie" s tím že nemá čas (je pravda, že když jsme jí na schodech předbíhaly i s kočárkem s nepoměrně starší paní, která mi ochotně pomohla, bylo mi velmi hořce a na půl dne jsem měla zkaženou náladu). Jinak se mi nestalo, že by mi někdo po prosbě nepomohl a ani jsem neměla pocit, že by je to zase tak příliš obtěžovalo - vždy nakonec roztáli. Cestuji velmi často po celé Praze, samozřejmě se snažím maximálně využít nízkopodlažních autobusů, výtahů apod., ale minimálně 2x někdy až 10x do týdne musím požádat o pomoc. Je pravda, že se starší dcerkou jsem musela pilovat přístup k lidem a nebát se je oslovit, ale časem se to zlomilo (cca okolo 1/2 roku) a nyní s druhou dcerkou je to v klidu. Vždy si stoupnu k tomu vchodu do metra, kde chodí nejvíce lidí. U tramvaje a autobusu, pokud je aspoň trochu času si už tipuju dopředu lidi a oslovuji je, pokud tam není nikdo vhodný, oslovuji lidi přímo v dopravním prostředku - řekla bych, že to je nejméně problémové. Pozdravím, poprosím s úsměvem "někoho hodného" o pomoc s kočárkem (je to s podivem kolik zamračených lidí najednou na ten úsměv odpoví taky úsměvem a při zmínce o hodném člověku se můžou ochotou přetrhnout)po donesení kočárku na místo určení popřeji příjemný den a poděkuji za milou pomoc a skutečně se mi kromě výše popsaných případů nestalo, že by mne někdo odmítl, nebo že by člověk při pomoci alespoň trochu "neroztál". Pokud jedu i se starší dcerkou (to zase ale není tak časté, vzhledem k tomu, že chodí do školky je to tak maximálně 2x týdně) je to ještě o něco snažší (teda pokud mluvím o pomoci ze strany lidí, jinak cestovat s ní a ohlídat ji a kočárek je samozřejmě o dost složitější). Je to takové společenské povídavé sluníčko, které přitahuje lidi a když už dopředu glosuje "maminko, támhleten pán je určitě hodný, ten ti pomůže", tak si můžu být jistá, že pokud to milý pán/kluk/paní zaslechne, tak mi tak na 70% i pomoc sami nabídnou nebo naopak chce být hodný někdo jiný poblíž a blýsknout se před tím malým povídálkem. Cestou (obzvláště po schodech do vestibulu metra, kdy je na to čas :o))ho za to velmi hlasitě chválí a dole po mém poděkování dotyčnému pomocníkovi, mi poměrně halasně vysvětluje, že ten pán byl hodný a že takovým, lidem se musí moc poděkovat a ona to už dopředu věděla, že ten pán hodný bude. Je pravda, že to hodně udělá a pokud cestuju i se starší dcerkou je to s kočárkem pohoda a spíš lidi přitahujeme. Mé kamarádky se postupem času také propracovaly k podobnému přístupu a mám pocit, že až tak zásadní problém s pomocí s kočárkem nemáme. Na druhou stranu je pravda, že i pouhé jedno hrubé odmítnutí dokáže pořádně roztrpčit (viz paní, která evidentně neměla čas a pak se Vám směje do obličeje) a pokud se jich sejde víc najednou, dokáže člověk snadno zatrpknout. Zatím se mi to naštěstí neděje a doufám, že bude neustále při mých cestách okolo mne dost lidí, který úsměv oplatí úsměvem. A jen poznámka na konec - je pravda, že nejochotněji i mě pomáhají hrozně "drsní" mladíčci a mladí pánové věku 16-30, od kterých bych to na první pohled také ani nečekala - i když teď už spíš jo :o))
 Lenča, Ondřej - 1,5 roku 
  • 

Re: Milý úsměv a prosba zmůže hodně 

(28.2.2006 22:23:41)
Evo, moc hezky jsi to napsala. Hlavně to s tím vycvičením, protože já jsem zrovna ten případ, kdy jsem se musela naučit lidi žádat o pomoc. Asi jsou povahy, které to mají vrozené a dokážou to hned, ale bohužel k nim nepatřím. I když poměrně dlouho jsem si vybírala trasu tak, abych byla pokud možno soběstačná a abych se vyhnula frekventovaným stanicím. Když jsem přesedlala na golfáč, dá se říct, že jsem soběstačná prakticky všude, nicméně pokud mi někdo nabídne pomoc, tak ji ráda využiju. Pokud si říkám o pomoc sama (což už naštěstí moc často není), tak ještě po poděkování dodávám "jste moc hodná/ý". Řekla bych, že slovíčko "hodný" opravdu bourá ledy. Legrační je, že když jsem jezdívala s těžkým sporťákem, tak jsem si o pomoc spíš musela říct, ale s golfkami se dost často nabídne někdo sám. Že by spolucestující děsila váha kočárku:-)))?
 Adéla,Terezka 11.měsíců 
  • 

Pomoc v MHD 

(26.2.2006 19:00:42)
Dobrý den.Já jsem nikdy neměla problém s jízdou v MHD.Vždy když jsem žádala o pomoc s kočárkem do tramvaje,bylo mi vyhověno.Jen jednou když jsem nasoupila do nízkopodl.autobusu kde už byly dva kočáry,nějaký pán co stál v uličce mi řekl ať si počkám na další autobus.Pochopitelně jsem tak neučinila.Tak jsme se mačkali tři a šlo to.
Co se týká seznamování na ulici s mamkami.Vhodná doba je jak dítko poporoste a chodíte na hřiště.Tam se často řeší rozepře mezi dětmi a tím se navazují paradoxně kontakty.Mě většinou kolemjdoucí reagují na malou v pohodě.I když jen jdeme na procházku tak nás někdo zastaví a dělá cukrbliky a ne jen mamči s dětmi.Já vyzkoušela ještě jinou možnost a to,že jsem reagovala na inzerát jedné maminky v časopisech o dětech.Sešli jsme se a bylo to fajn.Vzhledem k tomu,že jsem se přestěhovala ze součastného bydliště o 350 km dál,kamarádky jsem hledat musela.A naštěstí jsou.Hodně úspěchu a pevné nervy všem maminkám.
 Verča, Klárka a Davídek 


Taky hustá zkušenost... 

(26.2.2006 22:12:29)
Ahoj maminy a taťkové,
já měla taky slušný zážitek a jen jsem zírala,jaký lidi dokážou být. Asi před 3 měsíci jsem vyrazila s kočárkem (velkým) a 13ti měsíční dcerou na sraz s mojí nevidomou kamarádkou. Byla jsem v té době podruhé těhotná a to již na začátku 9 měsíce, takže to na mě bylo značně vidět (navíc jsem nosívala takové oblečení, aby bylo bříško vidět, byla jsem na něj pyšná). Shodou okolností je moje nevidomá kamarádka také těhotná - byla tenkrát v 5 měsíci a vidět to na ní již bylo také. Rozhodly jsme se zajít si na něco dobrého do cukrárny. Tlačila jsem jednou rukou před sebou kočár a druhou jsem vedla kamarádku. Protože v cukrárně byla dost úzká ulička a navíc tam bylo hodně lidí, musely jsme se velmi obtížně protlačit k pultu, kde jsme si objednaly. Jenže uvnitř cukrárny nebylo místo na sezení, takže jsme musely jít ven do pasáže, kde bylo ostatně i více prostoru pro sezení s kočárkem. Prodavačky byly dokonce ochotné nám donést objednané koktejly, ale bohužel měly takový šrumec, že jsme si řekly, že to nějak zvládnem, jsme přece holky statečné a šikovné. Takže kamarádka si dala slepeckou hůl do podpaží (upozorňuji, že však byla dostatečně vidět), vzala dorty na talířku do jedné ruky, druhou rukou se zahákla za můj loket a já tlačila kočár před sebou jednou rukou, druhou jsem naznačovala cestu držící se kamarádce a razila cestu zpátky ke dveřím s tím, že až kamarádku s dorty a kočárkem usadím, dojdu pro nápoje. Ulička byla hodně úzká, bylo tam spousta lidí, tak jsme měly co dělat, abychom s tím kočárem vůbec prošly, Nakonec jsme po asi třech nekonečných metrech dorazily ke dveřím, u kterých stála (ve frontě) starší, cca 60ti letá paní. Velmi slušně a s úsměvem jsem jí poprosila, jestli by nám otevřela a podržela dveře, abychom mohly všichni společně projít (kamarádku jsem musela při průchodu úzkými dveřmi nasměrovat i s dorty za mnou do zástupu, takže jsem měla k dispozici jen jednu ruku, kterou jsem tlačila kočárek). Dostalo se mi však velmi rychlé a ostré odpovědi "Otevřete si sami!" Paní se na nás navíc podívala tak zle, jako kdybychom byly otravný hmyz, který žádá bůh ví co. V tu chvíli mi spadla brada a zmohla jsem se na pouhé "Prosím?!" Nevěděla jsem, jestli to paní myslí vážně - vždyť jsem po ní nechtěla nic zásadního, jen aby nám - dvou těhotným maminám, jedné navíc s kočárkem a druhé nevidomé - otevřela dveře. Naštěstí nám jiná paní ve stejném věku dveře okamžitě přiskočila otevřít a ještě nám pomohla donést nápoje ke stolu. To jen, jak jsou lidé rozdílní a někomu je na obtíž pomoci někomou i s obyčejnými věcmi. Naštěstí toto vše beru s humorem a hlavu si z toho nedělám. Jen jsem zvědavá, jak to bude "jenom" s kočárkem dělat ta moje nevidomá kamarádka...
 miškan 


není to jen v Praze 

(26.2.2006 23:20:12)
Plně s Vámi souhlasím. Ovšem z mé zkušenosti vím, že to takhle nefunguje jenom v Praze, ale i v ostatních městech naší republiky. Mám již tří a půl letou dceru, a když jsme brouzdaly ještě s kočárkem při požádání o pomoc při nástupu do autobusu,světe div se. Mldíci ochotně pomáhali, ale když nebyl žádný nablízku ouha. Dostalo se mi i odpovědi cituji" Můj parchant to není tak proč bych vám měl pomáhat." Podotýkám, že dotyčný byl z věkové skupiny, o které jsem si dosud myslela, že právě oni rádi pomůžou, bylo mu kolem 50-ti let. Takové a spoustě podobných odpovědí se mi dostalo při mých cestách s kočárkem MHD v Mostě. I když to v tu chvíli strašně bolí, vězte, že se vždycky najde někdo kdo se v ten den na Vás usměje a tím je Vaše radost v onom kočárku, a pak je vše náhle zapomenuto. Zdravím všechny a nevěšte hlavu, mě pomohla odpověď " S vaším parchantem taky někdo musel pomoct vaší ženě."
 nadja a Karoli 
  • 

mate pravdu!!!!! 

(27.2.2006 9:22:08)
Jsem z mensiho města, ale problém je tu stejny!!! Dzím palce všem maminkám s kočárkem a pokud můžu pomůžu. My už ho potřebujem jen občas a ten malý co zvládnu "sama". Lidi koukejte se OČIMA!
 Kičína, Sona Richard Hanka 


Trochu jinak 

(27.2.2006 14:21:04)
Nejsem z Prahy, ale čas od času tam musím. Ještě když jsem byla těhotná, vyrazila jsem do práce kvůli nějakému papírování autem. Jinak jsem byla na rizikovce v klidu doma. Říkala jsem si, jak to krásně zvládnu, dojedu tam a honem zpátky a nebudu se s tím obrovským břichem někde trmácet. Jenže udělala jsem obrovskou chybu: zaparkovala jsem tam, kde bych neměla. Samozřejmě jsem to zjistila, až když jsem se tam vrátila a chtěla odjet a auto nikde. Nejdřív šok, že mi ho ukradli, pak jsem tam zahlédla nějakého šerifa. Ten mi poradil, ať si zavolám na policii, že mi řeknou. Tam mi řekli, že nějakou toyotu odtud odtáhli, ale nebyla jsem si jistá, že mojí. Tak mě čekala cesta na odtahové parkoviště. Samozřejmě je jich v Praze víc, což jsem taky nevěděla.

Místo toho, abych si v klidu jela domů svým autíčkem, objížděla jsem Prahu tramvají a modlila se, abych někde svou toyotku našla. Musím říct, že lidi v tramvajích byli hrozně slušní, nikdy mě nenechali stát, těhotenství na mě bylo opravdu vidět, štíhlé nohy a nad pasem obrovský balon. S tlustou si mě nikdo nespletl (jak někde v diskusi někdo napsal). Nakonec vše dobře dopadlo.

I přesto, že jsem z toho měla veliký strach, musím uznat, že cestování Prahou tak hrozné nebylo. Brzy se chystám i s dcerou (chtějí jí vidět v práci), pojedu s kočárkem, klokanku sice mám, ale po takové době by mi asi odešla záda. Jsem zvědavá, co zažijeme tentokrát.
 Andy +Zdenda 0105 


Kočárek a MHD 

(27.2.2006 14:32:00)
Ahoj
nedá mi to a musím se vyjádřit k tomuto článku a některým komentářům.

S autorkou článku plně souhlasím. Také jsem se ze začátku těšila, jaké to bude perfektní jezdit s kočárkem. Jak hrdě budu jezdit všude možně i nemožně.

Bohužel postupem času jsem začla ztrácet nervy. Když už musím jet MHD, tak už den předtím mám nervy napjaté a hlavou se mi honí otázky: Pomůže mi někdo do/z autobusu? Pojede nový trojelbus, u kterého nemusím nikoho prosit o pomoc(milost)? Několikrát jsem se setkala s lidmi, kteří raději nastoupí jinými dveřmi a dělají, že vás neslyší a nebo se vymlouvají, že je něco bolí. Tak teď radši všude (kam se to dá) chodím po svých. Sice musím počítat, že mi to bude déle trvat, ale aspoň se nemusím dívat na neochotu jiných a zbytečně se rozčilovat.


Myslím si, že ani autorka článku a ani jiné maminky nejsou přecitlivělé. Akorát Je už nebaví, se pořád o něco prosit a koukat na ty "naštvané" obličeje lidí, které o něco požádáme.

Přeju sobě i jiným maminkám hodně síly to všechno vydržet.
Ahojky A+Z
 Elfík +1+2 


Re: Kočárek a MHD 

(27.2.2006 14:46:17)
Tak tohle znám. Dávám přednost snaze o samostatnost. Vždy jedu do města nízkopodlažním busem - zjišťuji si spoje dopředu (taky mám nervy i víc dní předem), když náhodou nemohu/nechci jet autem - raději u o hodinu dřív, než se doprošovat. To samé - raději půjdu půlku města pěšky mezi domečky oklikou, než jet 2 stanice tramvají. Je mi to milejší. Chápu a vím, že ne vždy se to dá. Ale prostě se snažím. Někdy dodržuju tato "svá" pravidla víc, než je zdrávo a sama tím ubližuju sobě, když i tak je to pro okolí málo a já to neumím přijmout jako fakt. Nepovažuju se za ufňukanou maminu, která chce obdiv za to, že zvládla porodit dítě, jen bych si přála, aby mě občas okolí bralo jako sobě rovného a nikoliv jako něco, co jim někdo za trest poslal do cesty. Když už jim někde překážím, není to z mé hlavy, nýbrž díky tomu, že architekt dané oblasti prostě zapoměl na to, že někdo jako jsou rodiče s kočárky vůbec existují. O pomoc jsem ještě nežádala. když vím, že by mohl být problém, jedu s mamkou či kamarádkou. Prostě za každou cenu samostatná. Bojím se chvíle, až budu muset vyrazit úplně sama někam, kam takhle nedojdu. zatím to šlo, ale uvidíme. Hlavní je, že moje sluníčko je spokojené a prospívá a zbytek světa - učím se ho nechávat přede dveřmi našeho domova!!!!!!!!!!

 Iva 
  • 

každý něco má 

(27.2.2006 16:14:35)
Autorka článku mi přijde trochu přecitlivělá. Kouká z ní jakési zklamámí z toho, že věci nejsou jak si představovala. Zřejmě si, jako většina z nás, myslela, že její mateřství bude okolím přijímáno jako něco zvláštního, že ji okolí zahrne pozorností, sympatiemi, pomocí atd. A ono nic.
No, taky mě ještě nedávno štvalo, když jsem pár dní před porodem balancovala na tyči veřejného dopravního prostředku a nikdo nejevil sebemenší snahu mi nabídnout místo. Napřed jsem si říkala, že si třeba myslí, že jsem jen tlustá, ale jak se bříško stávalo nepřehlédnutelným a jednoznačně těhotenským, vadilo mi to dost. Ke konci jsem se ale už fakt naštvala a lidi zvedala sama. Začla jsem totiž mít potíže a hrozilo že porodím dřív, tak jsem se vždy rozhlédla, vytipovala si někoho mladého, zdatného, který nevypadal že mu je zle a prostě poprosila jestli by mě nepustil sednout. Nikdo neodmítl, jen jednou , když jsem tak "vyštvala" mladého kluka kolem 12-14 let jsem si po nějaké době všimla, že má na noze chodící sádru, a bylo mě trapně. No ale pak jsem si řekla to,že mi na mou prosbu zda by mě nepustil sednout mohl říct, že ho bolí noha, že to je jeho problém, jestli to neudělal.

Ono to je totiž tak, že každý ví, co pálí jeho, ale ne co druhé. Myslím si, že lidi nejsou v podstatě zlí, ale že si spoustu věcí neuvědomují, pokud to sami neprožívají. Například mladí lidé netuší, že i ne zcela staří lidé, ale třeba ženy kolem 50 (na ty se tu hodně nasazovalo) můžou být skutečně unavení a necítit se dobře a stání je pro ně náročné stejně jako pro těhotnou.Možná i víc - jsou starší a obvykle s koly navíc a bez kondice. Pár jich takových znám - v práci makají jak šrouby, protože ztratit místo v tomto věku je sebevražda, doma domácnost s chlapy co vyrostli v dělení na mužské a ženské práce,takže doma nehnou prstem, nemoci se postupně objevují, děti sice odrostly ale buď se nechají doma obskakovat nebo považujou za samozřejmou pomoc s vnoučaty, a jejich staří rodiče se právě dostávají do věku kdy se často už bez pravidelné denní náročné péče neobejdou. Do toho klimakterium, tedy fyzické i psychické stavy které si s nezadají s hormonálními změnami v těhotenství, a každodenní pohled do zrcadla ukazující že mládí je pryč a do důchodu daleko...

Tohle píšu jen proto, abych ukázala, že téměř všichni lidi mají nějaké své starosti, myslí na to, co oni prožívají, a je zbytečné chtít se považovat za pupek světa a čekat že ostatní budou svou pozornost věnovat vám. Nebudou. Nemyslí to ve zlém, ale hodně lidí třeba vůbec nenapadne, že potřebujete s kočárkem pomoct, nebo že manévrovat s kočárkem na jezdících schodech nebo vystoupit z autobusu je tak náročné.
Pokud někdo chce pomoc, musí si o ni říct. Navíc na kladnou odpověď nemáte automaticky nárok, nikdo vám pomáhat nemusí, takže věty jako "nebudu se doprošovat když se nenabídnou sami" nebo "vymlouvají se, že je něco bolí" zní fakt jako ukřivděné fňukání.

Autorka by měla víc počítat s realitou - někteří lidé mi nepomohou, některé maminky se nechtějí kamarádit, a je na mě jak si to udělám.
Pro útěchu jen to, že doba chození s kočárkem je relativně krátká, tak dva až tři roky, a budete řešit zase jiné problémy:-) Třeba ty, jak jsou mladí nevychovaní že vás nepustí sednout:-)))

A lidi, kurňa, buďte na ty těhulky a mladé maminky hodnější!!!! A pokud vás někdo naštvem, nestresujte se víc než je nutné, většinou to fakt není nic proti vám! A když jo, tak přece mu tu radost neuděláte, že vás to odrovná! No ne?!!!!!
 Havranpírka 


Re: každý něco má 

(27.2.2006 16:59:40)
Ivo, tak to o těch starších ženách jsi popsala moc hezky, pokud můžu soudit. Já bych řekla, že asi skoro nikdo není neurvalý jen pro tu radost, že najust nepomůže. Asi ti lidi něco řeší, od opravdových tragédií až po trapné mindráky. Takže je spíš litujme a buďme rádi, že my na tom tak špatně nejsme.

Effinko, nezlob se, ale ty si odporuješ. Píšeš, že chceš být samostatná za každou cenu, a přitom potřebuješ na pomoc maminku nebo kamarádku. Kdybys chtěla být opravdu nezávislá, tak prostě jezdíš tou nejjednodušší cestou a nebojíš se říct si o pomoc, je to záležitost deseti vteřin. Takže držím palce!

Martino, tou příhodou se slečnou, která nechápala proč ji tvůj manžel pouští sednout, jsi mi připomněla moji vlastní nesmírně trapnou situaci. Dostala jsem se do ní kvůli vlastní nekritičnosti, myslela jsem, že ještě stále můžu nosit dlouhé ramínkové šaty velikosti 36 ... a ono houby. Stála jsem nad nějakou paní v tramvaji a ona mě pouštěla sednout. Nechápala jsem, proč, ale za chvilku mi docvaklo, že to břicho mi trčí ze šatu asi fakt už moc, a abych megatrapný okamžik neprodlužovala, místo jsem raději s mnoha díky přijala.
 Elfík +1+2 


Re: Re: každý něco má 

(27.2.2006 19:33:59)
Asi jsem se nevyjádřila zcela přesně. Pomoci využívám, jestliže jedu s 2 či více přestupy bez jistoty, že lze dojít, či že pojede nízkopodlažní bus. Strávila jsem 4 roky na vysoké škole a vím, jaké to bylo, když jsem jela na zkoušku v podpadkách, s kabelkou a s deskama pod rukou, k tomu plášť až na zem, aby mi v sukni v zimě nebyla zima a někdo chtěl pomoct. Neodmítla jsem, ale řešila jsem to. Proto nechci nikoho obtěžovat. Znám to ze své pozice. Jinak jezdím sama normálně.
 Andy +Zdenda 0105 


Re: každý něco má 

(27.2.2006 21:31:03)
Ahoj Ivo,

Nejsem přecitlivěla - jen jsem zklamaná z neochoty lidí pomáhat!!!

Vím, že hodně lidí je na tom o hodně hůř než já. Jsem nespokojená např. s jízdou kočárkem MHD. Ale na druhou stranu si říkám, že můžu být ta "nejšťastnější" maminka na světě - protože mám zdravýho nádhernýho kluka, který se má čile k světu. A to pak bývám i přecitlivělá - radostí.

Jak jsem napsala výš - jsem zklamaná z lidí. Doopravdy jsem si myslela, že lidi si dneska ještě dokážou pomoc a dokážou opětovat úsměv. Bohužel v městě, kde bydlím, je to tak 60% - neochota - 40% - ochota a úsměv.

Ale tak už to na světě chodí.

Čauky

 Martina 
  • 

přepravování 

(27.2.2006 14:43:52)
musím přispět taky se svou troškou do mlýna. Máme čerstvě narozené mimi, ještě jsme s ním venku nebyli. V Praze jsme si ale kupovali kočárek, jeli jsme s ním prakticky přes celé město metrem, já jsem měla dost velké bříško, nikdy se mi nestalo, že by mě někdo nepustil sednout. Na prázdný kočárek se všichni usmívali (je to trojkombinace, takže byla naložená i autosedačka a všechny možné pláštěnky apod. - byla toho docela hromada), dokonce jeden zvláštně vypadající mladík ukazoval vztyčený palec, jak se mu naše kára líbila 8-))).
Manžel, nadšený z bříška a kočárku si všiml, že u dveří stojí ne zrovna křehce vypadající dívka, které z bederních kalhot vykukovalo docela velké břicho, tak hned vyskočil a nabízel jí své místo k sezení. Ta se na něho dost nechápavě dívala a ptala se proč. On si chudák myslel, že je těhotná, brzy zjistil, že ne (a já se bála, že dostane do zubů 8-))))).
A včil babo raď.... 8-))))
Každopádně za zeptání člověk nic nedá, ani na jedné straně.
 kuky 


cesty MHD 

(28.2.2006 9:49:51)
Výstižný članek.A proto jsem několik měsíců otálela s použitím MHD.Další hrůzu jsem měla z toho,jak na mě budou lidi koukat,když mala začne plakat.Nevim jěstli jsem tak přecitlivěla,ale cesta MHD mě děsně rozčiluje.To,že na zastavce jdou všichni co nejdal od vas aby nemuseli pomoct,že se lidi div nedrži kočarku aby nespadli a koukaji na vas jako že se jim tam motate,při vystupu div nepřepadnou přes kočarek jak se snaži byt rychlejši než vy i když stojite ve dveřich a je evidentni,že nejprve musite ven vy a pak mohou volně ostatni.Je to děs!Nedalo mi to a musela jsem se přidat s přispěvkem i když nic noveho jsem nenapsala.
 kuky 


cesty MHD 

(28.2.2006 9:50:17)
Výstižný članek.A proto jsem několik měsíců otálela s použitím MHD.Další hrůzu jsem měla z toho,jak na mě budou lidi koukat,když mala začne plakat.Nevim jěstli jsem tak přecitlivěla,ale cesta MHD mě děsně rozčiluje.To,že na zastavce jdou všichni co nejdal od vas aby nemuseli pomoct,že se lidi div nedrži kočarku aby nespadli a koukaji na vas jako že se jim tam motate,při vystupu div nepřepadnou přes kočarek jak se snaži byt rychlejši než vy i když stojite ve dveřich a je evidentni,že nejprve musite ven vy a pak mohou volně ostatni.Je to děs!Nedalo mi to a musela jsem se přidat s přispěvkem i když nic noveho jsem nenapsala.
 petra 
  • 

nevim, nevim 

(28.2.2006 10:43:50)
Nevím, nevím, ale mám naprosto opačné zkušenosti.
JEzdívám s dcerou manželovi naproti k autobusu a již několikrát se mně stalo, že se mně lidé sami nabízeli, že mně s kočárkem pomohou.
K jejich zklamání jsem jim musela vysvětlit, že zde pouze čekám na manžela a nikam necestuji.
A věřte, byli to různí lideé -od pubertálních mladíků až po zralé ženy.
 Zuzana+Jony, 13 měs. 
  • 

Re: nevim, nevim 

(28.2.2006 20:15:13)
Jsem z Ostravy a musím říct, že s nějakým vyloženě negativním přístupem k tomu,že nastupuji nebo vystupuji s kočárem z MHD a potřebuji pomoct jsem se setkala asi 2x za celý rok. A to musím ještě dodat, že auto nemáme a jsme velcí "cestovatelé",MHD používáme denně. Dokonce mi posledně nabídla pomoc důchodkyně, která sama měla co dělat se sebou.... Naštěstí už u nás jezdí docela dost nízkopodlažních autobusů a trolejbusů a teď dokonce i tramvají, takže není problém si dopředu v jízdním řádu vyhlédnout potřebné spojení (pokud někdo nechce pomoc žádat....). Jinak - co se týče seznamování s maminkami, ono je to opravdu problém - v dnešní době. Já se seznamováním problémy fakt nemám, na inzerát jsem si našla kamarádku v časopise Maminka, ale že bych se zrovna dala do řeči s každou, která tlačí kočár jenom kvůli tomu, že ho tlačí, to nevím. Já jsem ta usmívající se, občas se nějaká paní usměje taky, ukážeme si mimina a jede se dál....
 Balumba + kluk 12/01, holka 12/04 , 26 tt 
  • 

Rodič s kočárkem - trampoty a možná řešení 

(28.2.2006 11:04:23)
Zdravím,
i já přidám svou troškou do mlýna, možná i jiným zrním.
Bydlím v Brně, řidičák nemám, a tak jsem odkázána na MHD, obdobně jako i jiné maminky z okolí. MHD jezdím téměř denně, takže problémy s cestováním s kočárkem si už ani nepřipouštím. Při druhém dítěti jsem se s kočárkem tak sžila, že mi není na obtíž, spíše nápomocný. Chápu pisatelku článku, protože pro novopečené maminky je cestování s kočárkem zpočátku kamenem úrazu a zvláště v poporodní době se s nezdary a překážkami těžko vyrovnávají, navíc, když jsou mnohé věci zidealizovány. I já jsem si to prožila.
Zdá se mi, že bezbariérové cestování MHD v Brně se velmi zlepšilo. Na každé trase jezdí alespoň jeden bezbariérový spoj za hodinu. Do naší části jezdí z centra autobus, tramvaj i trolejbus, takže se toho snažím využít,a když navíc čekáme třetí děťátko, není zdvihání kočáru už v tomto stavu ideální. Pokud vyloženě člověk nespěchá, je to skvělé. Když se mi přesto tento spoj nepodaří stihnout nebo spěchám, nemám velký problém cestovat i v jiný čas. Lidé (hlavně mladí) jsou nápomocni, často se i sami nabízejí. Chápu i občasnou neochotu pomoci, jelikož občas musím zdvihnout kočár z druhé strany než jsou řidítka, tedy za osu kol. Není to vůbec jednoduché, pokud ještě navíc vezu nákup. Zkuste si vzít 20 kg do ruky, z dřepu si stoupnout a závaží zdvihnout do úrovně prsou. Ani vytahování přes řidítka není tak jednoduché, jak se zdá, schůdky jsou i pro obyčejného cestujícího nepříjemně vysoké. Pokud ještě za druhou ruku vytahujete starší dítě, je to přímo akrobatický výkon. Dennodenní praxe mne už naučila mnohé, takže menší nezdary už si ani nepřipouští.
Měla jsem i možnost cestovat vlakem i meziměstským autobusem. Převážela jsem kočár ve vlaku jak v zavazadlovém prostoru, u dětského kupé, tak i v té úzké nástupní uličce a nesetkala jsem se s negací. Vše je pouze o lidech a jejich přístupu k věci. Nejhorší cestování mi však připadlo meziměstským autobusem, jelikož mnohý má úzké dveře nebo je malá plošina, a tak jsem musela náklad z kočáru vyložit, kočár složit, nechat v zavazadlovém prostoru a dítě si vzít s sebou.
Z každodenní praxe nejvíce utrpení vidím spíše v překonávání vstupů do různých objektů – dva tři schody před dveřmi, úzké dveře, dvoje dveře za sebou, malé výtahy, úzké uličky mezi regály v obchodech, ... Hlavně v objektech, které matky s kočárkem často využívají – úřady, lékaři, obchody s dětským zbožím. Pokud je bezbariérový přístup, tak se musí hledat a mnohdy je to zdlouhavé. I tyto situace jsem se naučila překonávat, takže už i sama bez pomoci bravurně překonávám s kočárem i větší množství schodů.
Jelikož téma trampot s kočárkem není ojedinělé, tak jsem přemýšlela nad řešením a napadlo mne, že by si měla novopečená maminka vyzkoušet „kurz zručnosti v řízení kočárku“, obdobně jako jsou různé předporodní kurzy, a tak se vyvarovat různých zklamání. Co by měl takový kurz obsahovat?
1. Teoretickou část – výběr kočárku, pokyny, práva a povinnosti řidičky/řidiče kočárku
2. Praktická část
Výběr kočárku – správný výběr kočárku je jedním z důležitých bodů ke spokojenosti maminky při přepravě miminka. Nezapomeňte, že alespoň jednou denně po dobu 2-3 let stráví dítě v kočárku. Tedy kočárek musí být pohodlný nejen pro dítě, ale i pro maminku za každých situací. Nelze se dívat jen na módní novinky či barevnost, ale i na praktičnost. Právě o praktičnosti mnohých kočárků pochybuji. Mám dojem, že výrobci či přímo navrhovatelé kočárků nikdy nezkusili delší dobu manipulovat s navrženým kočárkem, natož přímo s dítětem a v terénu. Teoreticky vypadají skvěle i s různými doplňky, ale praxe a realita je mnohdy raňující. Kočárky jsou v prvé řadě těžké, někdy nestabilní, zvláště pro batolata vyklánějící se z kočáru a na nerovném terénu, nepraktická kolečka pro děravé chodníky, obrubníky, kolejové rýhy a zaváté chodníky sněhem. Dále nevhodná šířka kočárku pro průchod dveřními vstupy a hlavně chybí praktické úchyty kočárku pro druhou osobu při na nastupování do dopravního prostředku. Ideální kočár je pouze snem. Navíc každá matka má jiné nároky a představy, takže nikdy asi nebudou spokojeni všichni. Nejprve než začneme vybírat kočárek v obchodě, měli bychom si položit několik zásadních otázek. Jak často a do jakého věku dítěte bych chtěla kočárek používat? V jakých podmínkách prostředí se budu po tu dobu asi pohybovat (auto, nákupy, úřady, starší dítě, MHD, vlaky, meziměstské autobusy, zima, léto, ...)? Kde budu kočár doma skladovat a jak by se měl co nejjednodušeji skládat? Pak vyplynou určité parametry kočárku, podle kterých hledat správný typ. A nakonec se dívat i po módní i barevné stránce. Když jste si konečně vybrali a na vlastní oči viděli, je dále důležité si kočár pořádně vyzkoušet (ne ve všech obchodech je to možné). Bohužel prázdný a nový kočár se úplně jinak ovládá než s dítětem a nákupem a navíc v rovném obchodě bez překážek. Jsou maminky, které jsou při výběru kočárku ještě více důslednější než uvádím.
Pokyny, práva a povinnosti řidičky/řidiče kočárku – mělo by zde být poučení, jak zajistit bezpečnost dítěte, jak správně uvazovat, jak případně spolupřepravovat starší dítě, bezpečnostní zajištění proti krádeži, jak se chovat při vstupování do vozovky, na přechodech, ... Jak požádat o pomoc spoluobčany, řidiče, na koho se obrátit s prosbou o pomoc, ... Jak správně nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků a parkování kočáru v nich, jak se pohybovat po veřejných komunikacích (chodníky, silnice, stezky, ...) abychom nepřekáželi druhým. Jak vstupovat do objektů, výtahů a eskalátorů.
Praktická část – v této části by si měl každý rodič vyzkoušet různé situace. Jízda po rovině, do kopce, z kopce, zatáčení, couvání jak s jedním dítětem, tak i s více či s nákupem. Nastupování, vystupování a parkování v dopravních prostředcích (tramvaje, autobusy, trolejbusy, metro – nízkopodlažní i s různým výškovým rozdílem schodů,při mnoho lidí i v téměř prázdném, s rukojetí dopředu i jako druhá osoba, dále meziměstským autobusem, vlakem, případně lodí či letadlem), ježdění výtahem, překonávání schodů, vstupování vycházení dveřmi (otevírání, jednokřídlé, vícekřídlé, bez schodů i se schody před). To vše navíc se starším dítětem, větším zavazadlem, psem. Zkusit si pohybovat v obchodech a nakupovat, projít přírodní terén, zasněženou ulici, přejít silnici a křižovatku a jak skládat kočár a nakládat ho do auta.
Předpokládám, že kdybychom si mnohé výše uvedené věci osvojili nebo aspoň se s nimi seznámili, jistě bychom se ušetřili mnohých překvapení, zklamání a slz. Hlavně v prvních měsících po porodu každý nezdar a překážka nás přivádí často ke slzám. Navíc nemůžeme chtít, aby všechno a všichni se nám přizpůsobovali (i oni mají své problémy a povinnosti). Musíme umět hledat a využívat příležitostí pro snadnější manipulaci a naučit se počítat s nečekanými situacemi a ne jenom fňukat.
Balumba

PS: Jakékoliv připomínky i doplňky výše uvedených bodů budou nápomocny pro všechny z nás. Nebylo by ani naškodu navrhnout, co by u takového ideálního kočárku nemělo chybět.
 Běla 


Vám děti vyrostou!!! 

(28.2.2006 12:43:37)
Vám děti vyrostou. Tohle období potrvá jen dva roky.
Co mám dělat já, která sedím na vozíku doživotně? Potýkám se se zcela stejnými problémy jako vy s kočárkem. A to nemluvím o tom, když jsem cestovala já a můj syn (nyní necelé 2 roky).
Nezoufejte, za chvíli těm útrapám bude konec.
Mě si lidi budou sedat do klína už celý můj život.
Běla
 Paja a Kaja (17mesícu) 
  • 

Rodič s kočárkem - pravo na život 

(1.3.2006 13:30:11)
Ahoj!
Lépe než autorka článku bych to asi nenapsala!
Chtěla bych jen poděkovat té "dnešní nevychovyné mládeži" (jak je asi mnozí staršího věku nazívají), protože ti jediní opravdu dokážou svou pomoc nabídnout!!!

...a ještě bych dodala, že to samé bylo v těhotenství místo k sezení mi bylo nabídnuto poze 2 a to jsem měla "štěstí", že má poslední stádia těhotenství probíhala v létě.... v zimě bych si asi vůbec neškrtla....

ALE vše je o lidech a ty budoucí vychováváme právě teď my, takže matky ať jsou lepší než ta generace dnešních padesátníků!!! :o)
 zufi 


Re: Rodič s kočárkem - pravo na život 

(1.3.2006 13:54:17)
Chci dodat, včera jsem viděla nastupovat starou paní a těhotnou do tramvaje.Fakt naráz vyskočilo asi 6 až 7 dětí, tedy věkově kolem 15, a nabídli místa.
Bylo to milé, měla jsem hezký pocit.
 zufi 


Re: Re: Rodič s kočárkem - pravo na život 

(1.3.2006 13:56:07)
...nabídli -oni nabídli i
...nabídly - děti nabídly y
Tak si vyberte jestli oni, nebo děti.
 Markéta, dcera 6 měsíců 
  • 

Re: Rodič s kočárkem - pravo na život 

(2.3.2006 7:16:12)
Ahoj,
bohužel mám stejné zkušenosti, jako autorka článku a snad ještě horší z doby těhotenství; mládež je skvělá a nedám na ni dopustit, to spíše ty dospělejší pánské ročníky by se měly stydět! Opravdu mají tito pánové často velmi divný postoj k mateřství .
Ze zahraničí mám jiné zkušenosti, byla jsem tam těhotná. To se pak člověku těžko vrací smšr Čechy.
Bohužel, není to jen laická společnost, která se neví srovnat s mateřstvím, ale dnes a denně se sekávám s mně podivnými reakcemi takzvaných profíků - aŤ už jsou to řidiči MHD nebo např.prodavačky. Ale asi stále platí - "No brain, no pain." :-))
 Psychouš 


Pořídit si dítě 

(3.3.2006 9:51:15)
... s sebou nese spoustu starostí a problémů. To, o čem se píše v článku, je prkotina.
 Roman, 3 děti 
  • 

Čechům chybí etika 

(5.3.2006 10:48:57)
Je mi 33, takže už asi věkově spadám do té neochotné a arogangní sociální skupiny... Přesto považuju pomoc maminkám s kočárky (m. s k.) za jednu ze zásadních věcí. Když vidím, že m. s k. nastupuje nebo vystupuje, vždycky nabídnu pomoc, pokud o ni již nepožádala nebo ji tuto pomoc nenabídl nikdo dříve než já. A nedělám to až od té doby, co mám děti, dělal jsem to tak vždycky.
Pokaždé mě překvapí (ale samozřejmě jako muže-ješitu i potěší), když m. s k. bouřlivě děkuje a vysvětluje mi, že se s takovým přístupem často nesetkává. Když vidím maminky, které rezignovaly a raději nosí hluboké kočárky do (kamenných) schodů, je mi líto, že se takto vyvíjí naše česká společnost.
To, že pomohou spíše školou povinní mladí lidé, bych rád chápal jako příslib nové, lepší generace. Jisté však je, že generace starší, morálně zdevastované komoušským režimem, vůbec nevědí, co je to etika, a nepomůžou jim k tomu žádné revoluce ani sebevětší míra svobody. Nepomoct m. s k. nebo neuvolnit místo těhotné ženě je zhovadilost!
 Marta a Honzicek 
  • 

Obdiv vsem maminkam 

(8.3.2006 9:35:51)
Asi bych se opakovala ve vsech tech necekanych nastrahach zivota,co nas s detma a kocarkama cekaji. Jak je to s okolnim svetem,reakcemi lidi,kdyz se objevite nekde s ditetem,nebo kdyz vas vyhodi z obchodu s kocarkem(jako kdyz jste prasiva). Je to smutne a verim,ze spousta zen zustava s detma radsi doma.Bohuzel nas k tomu vsichni dozenou :-(Je mi z toho vseho na nic! Snad bude nekdy lip!!!
 Marcela, syn 9 měsíců 
  • 

Vstřícnost asi opravdu není v módě 

(8.3.2006 15:20:58)
Nejsem sice z Prahy, tam se synem zajedeme jenom občas, takže kombinaci kočár a metro znám taky. Ale ono nejde jenom o metro. Bydlíme ve městě a občas potřebujeme jezdit MHD. Jasně, taky skvělá věc. Když na zastávce najdete člověka, kterého dopředu požádáte o pomoc a on bude souhlasit, máte největší starost za sebou. Stalo se mi ale, že na sastávce byli samí senioři a tak jsem zkusila požádat někoho v autobuse. Pán ale odmítl a tak než jsem se doprosila někoho jiného, tak řidič zavřel dveře a odjel. Bylo ale evidentní, že nastupovat chci, když u dveří marně prosím o pomoc.
A taky mám teď "v oblivě" řidiče. Klidně se stane, že na přechodu zastaví třeba až páté auto. No, hlavně ať si ten život užijí, když tak moc spěchají.
A tak taky vyrážím ven vždy vyzbrojena pevnými nervy a s přáním "to s kočárem ve zdraví přežít :-).

Marcela
 alena brodska 
  • 

Rodic s kocarkem ma pravo na zivot - reakce 

(14.3.2006 15:54:44)
Radostne vitam tento postreh o tak neradostne skutecnosti a to z duvodu, ze plne souhlasim a sdilim stejne pocity i zkusenosti jako autorka prispevku Jana B. z 22.2.2006.
K tomu jiz tak vystiznemu dodavam nasledujici. Pri cestovani v MHD s kocarkem jsme pripravena spise na pohledy obtizne a prekazejici, ale ma trpelivost utrpela, kdyz me v mistni autobusove doprave pres Zlicin zacala za zady kritizovat mistni obcanka ( zena, ktera mela s sebou jiz odroustlou dceru. Dlouho trvalo nez jsem si vsimla, ze ta poznamka o drzosti, bezohlednosti,..atd patrila me osobe, ktera si dovolila nastoupit a tak prekazela s -ditetem.
Co dodat? Necham to na vas.
ale nenechme se odradit a vychovavejme i ty ostatni nez nase male.
 Marcela, 2 a kousek dětí 
  • 

Okres na severu a jiné trble s kočárkem 

(1.6.2006 10:06:40)
Jsem v šoku. Ne že by se u nás v okresním městě mohli lidé přetrhnout ochotou, ale tohle jsem tedy opravdu nezažila. Jen postřeh: ochotněji vám pomohou ženy a dokonce spíše ty od jiného kočáru, nebo ty s počínajícím bříškem (ne, opravdu ihned nepotratí). Ale pravda je, že pro své třetí mimino chystám indiánské nosítko, protože se narodí na začátku zimy a pohybovat se po neupraveném chodníku, kde leží patnáct i více centimetrů sněhu a k přechodu přes silnici se dostanete jen skokem přes nahrnutý mantinel - to opravdu není pro kočár.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.