| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Sourozenecké pořadí

 Celkem 84 názorů.
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

No vida :) sourozenecké konstelace 

(20.2.2006 11:29:36)
No vida! Konečně nějaký odborník začal lámat ty zažité stereotypy, že jedináček je vada na charakteru a že první sourozenec je vůdčí a řídí ty mladší. V praxi to tak nebývá... konečně nějaký seriozní výzkum. Jen tak dál!
 Bob 
  • 

Jedináček bývá problém 

(20.2.2006 12:06:10)
To je pravda, na druhou stranu to ale neznamená, že jedináčci nemají problém. VŠICHNI malí jedináčci, co znám, se hrozně neradi dělí například o dobrůtky, vztekle odmítají půjčovat hračky (naopak hraček ostatních dětí se důrazně dožadují), zuří, když jim okolí nevěnuje tolik pozornosti, kolik sami považují za přiměřené...
Děti, které mají sourozence, takovéhle potíže VĚTŠINOU nemívají.
No a dospělí jedináčci taky nebývají pohodové povahy - mívají problém s komunikací a bývají trochu paranoidní.
 Slečna Marplová 


Re: Jedináček bývá problém 

(20.2.2006 12:27:54)
Bobe,
tak ja a nekolik mych kamaradek a znamych jedinacku jsme asi svetle vyjimky. Ani jedno z toho, co popisujes nas nepotkalo. Ono je to taky vychovou. Sobce muzes spatnym prisupem udelat i z ditete, co ma sourozencu trebas 10.
:-)
 Bob 
  • 

Re: Re: Jedináček bývá problém 

(20.2.2006 12:40:47)
Je to možné, na druhou stranu je pravděpodobné, že jedináčci sami si to neuvědomují... A je symptomatické, že máš kamarádky zase jedináčky.

Souhlasím, že vychovat z dítěte sobce lze i ve velké rodině. Je to ale mnohem těžší :-). Sourozenci si prostě musí vycházet vstříc, ať chějí, nebo ne.

Mezi mými kamarády jsou největší pohodáři ti, kteří měli víc než jednoho sourozence. Jedináčky mezi kamarády nemám. Mezi kolegy několik.
 Slečna Marplová 


Re: Re: Re: Jedináček bývá problém 

(20.2.2006 13:08:08)
Bobe,
tvy nazory mam docela rada a mnohdy souhlasim, lec tentokrat budu argumentovat. :-)

Je to možné, na druhou stranu je pravděpodobné, že jedináčci sami si to neuvědomují... A je symptomatické, že máš kamarádky zase jedináčky.

Symptomaticke??? Ja nekde rekla, ze se stykam VYHRADNE s jedinacky? Nikoliv, inklinuji k nim, mame cosi spolecneho, ale urcite mam kamarady a zname i lidi se sourozenci.
O tom, zda si neco uvedomuji, ci nikoliv lze polemizovat, ale tezko to dokazat, ze? Pouze vychazim z nazoru jinych.

Souhlasím, že vychovat z dítěte sobce lze i ve velké rodině. Je to ale mnohem těžší :-). Sourozenci si prostě musí vycházet vstříc, ať chějí, nebo ne.

Mozna, ze tezke to je, ale deje se to. Mam ve svem okoli takove pripady.

Mezi mými kamarády jsou největší pohodáři ti, kteří měli víc než jednoho sourozence. Jedináčky mezi kamarády nemám. Mezi kolegy několik.
Toto skoro vypada jako averze a nechut se s nami vubec bavit. Nebudu nikoho nutit, aby se se mnou kamaradil, ale je s podivem, ze tohle jedinacci nedelavaji. Spis ti pohodari vice detni takto skatulkuji.
Napr. poznamka: "... no, ale on ma segru, vis?"
Odpoved: "hm, tak to nic, skoda, ale byl by jinak fajn"
:-))))
 Slečna Marplová 


Re: Re: Re: Re: Jedináček bývá problém 

(20.2.2006 13:13:52)
Dodatek,
posledni dva radky jsou rozhovor fiktivni, ktery se nikdy nedeje mezi jedinacky. Zapomnela jsem to dopsat a nerada bych byla nepochopena ... :)
 k+v 
  • 

Re: Jedináček bývá problém 

(20.2.2006 12:39:20)
Ahoj, tak já byla jedináček do svých 13 let, než se narodil můj bratr (nišim to dřív prostě "nešlo"). Sebekriticky musím říct, že jsem byla trochu sobec, co se týče dělení sladkostí a až později jsem se učila je dělit rovným dílem. Ale to asi bylo dáno výchovou, neb jsem byla nejen jediné dítě ale také dlouho jediné vnouče:( ale hlavně si pamatuji, jak jsem, co jsem rozum brala, škemrala na mamce bratříčka, jak mi bývalo smutno... i když jsem měla kamarády, ti byli venku, a jak jsem záviděla své sestřenici a bratranci, že večer potmě si ještě před spaním povídají, mlátí polštářema, hrají spolu,... atd:)Jak jsem byla starší, tak bych mnohdy uvítala sourozence, aby celá rodičovská pozornost byla rozdělena na dva díly a ne pořád na mě....zkrátka mým ideálem byla rodina s aspoň dvěmi dětmi. Jak jsem psala, bráška se narodil až později, tak to chtěla příroda, byla jsem i tak velmi šťastná, jenže jsme vlastně takoví dva jedináčci-já dospělá s vlastní rodinou, on puberťák, ale už si konečně začínáme hledat společná témata k diskusím...
Prostě, tahle zkušenosti mě vedou k tomu, že jen jedno dítě ne, a to druhé brzo po tom prvním:) otázka je, jestli vše půjde tak jak bych chtěla:)

a podotýkám, že je to pouze má zkušenost, neb mám kámošku-jedináčka- a ta byla naprosto s tímto stavem spokojena a přeje si sama také pouze jedno dítě...
K.
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Jedináček je lakota??? Hanebný předsudek. 

(20.2.2006 13:06:28)
Milej Bobe, to je pěknej nesmysl.
Já mám syna jedináčka a v životě jsem neviděla dítě, které by bylo víc dajné. Nijak jsem ho k tomu nevedla, prostě od malička chtěl druhým udělat radost tím, že jim něco dá. Když vidí, že se nějakému dítěti u nás na návštěvě líbí jeho hračka, dá mu ji. O nějakých bonbonech vůbec nemluvím.

Moje sestra má dvě dcerky (4 a 1,5 roku). To bys viděl, jak jsou lakotné. Už s tím začíná i ta mladší. A jakékoli výchovné zákroky bez účinku. To je moje a nedám a nedám, nepůjčím a nepůjčím.

Poslední příklad: mám známou rodinu se 4 dětmi. 3 jsou v pohodě, ale ten nejstarší se z toho skoro pomátl, řekla bych. Skáče v létě do kašen, aby vybral tam naházené mince, bere ostatním jídlo z talíře (hladem netrpí) a nejhorší je, že neustále vyčítá matce, že kdyby neměli ty ostatní děcka (a zejména nejmladšího), už dávno mohla chodit do práce a koupit mu všecko, co chce. Takhle prý nemá nic (rozhodně to není pravda, ale rodiče mu nemůžou koupit vysněnou motorku). Už se mu blíží 15. rok. A s tímhle půjde do života! Nenávidí dělit se, je lakomý a ani laskaví rodiče, ani hodní sourozenci ho téhle špatné vlastnosti nezbaví.

Taková je realita a ne nějaké teorie.
 Bob 
  • 

Re: Jedináček je lakota??? Hanebný předsudek. 

(20.2.2006 14:00:36)
Chiméro,
je srandovní, jak dáváš za příklad své vlastní dítě a sestřiny děti... je přece jasné, že vlastní děcko vidíš značně zkresleně. A při rivalitě, jaká občas je mezi sestrami, je docela pravděpodobné, že ani její děti nevidíš úplně objektivně.

Takže vykládat, že moje dítě je úplně skvělé a ségřiny jsou lakomí spratci, není úplně přesvědčivé.

Ten druhý příklad s tou velkou rodinou už je zajímavější a dovedu si docela dobře představit, že se to může stát.
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Pro Boba 

(20.2.2006 14:56:11)
Takže když vidíš, že někdo je dajný a jiný naopak ne, tak to vidíš zkresleně? Jsem jako slepá? /Otec mého syna malému zakázal věci rozdávat - páč je to taky lakomec, ač ze dvou dětí, a takového chrta svět neviděl podotýkám/.

A kde jsem řekla, že sestřiny dcerky jsou spratci??? Nejsou, ale že se vůbec nechtějí dělit, to je prostě objektivní skutečnost. Samozřejmě, že mají i své dobré vlastnosti, ale teď se mluvilo o lakotě jako syndromu jedináčka. A já říkám jen to, že NIC TAKOVEHO NEEXISTUJE. Lakota je povahová vlastnost, která se sourozeneckými konstelacemi nesouvisí.
 Bob 
  • 

Re: Pro Boba 

(20.2.2006 15:30:10)
Chiméro,
ano, je možné, že jsi slepá. Viděl jsem už mezi mými kamarádkami ještě jasnější případy "mateřské slepoty": Například - holčička A pravidelně a dlouhodobě mlátí tichou holčičku B a bere jí z ruky každou hračku, se kterou si B chce právě hrát. Matka holčičky A mluví o holčičce B jako o agresorovi, který stále napadá její hodnou A.
(Pozn: Nejsem, pokud vím, otcem ani jedné z holčiček - mám tedy dostatečný odstup)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Pro Boba 

(20.2.2006 18:45:02)
To, že je někdo rodič, milý Bobe, ještě neznamená, že se automaticky s mateřstvím stane nekritický, slepý a b..ý. Mohla bych vyjmenovat několik záporných vlastností svého syna - jedináčka - některé prohloubené jeho jedináčkovstvím, některé vrozené - neovlivnitelné ani samotou, ani sourozenectvím. Ale zcela objektivně můžu říct, že lakotou netrpí. Nevím, jaký je v rámci školy (nejsem tam přítomna, to je snad jasné), ale v těch chvilkách, kdy si pro něj jdu do školy, nebo v době, kdy je se svými sestřenkami či bratránkem, se mi nezdá ani to, že by nutně potřeboval být "středem pozornosti". Jo, něco jinýho nastává ve vztahu k dospělým, tam funguje asi to jedináčkovství, že je zvyklý se s námi dost bavit a že hůř nese, když si dospělí chtějí povídat sami mezi sebou a on by měl být sám někde stranou rozhovoru. Ale to je celkem přirozené - nikdo asi nemá moc rád, když se všichni kolem baví a jeho vyšachují z rozhovoru. Jen že snad v tu chvíli se prostě nemá s kým se bavit.
Asi by sis, Bobe, měl pořídit nejdřív pár dětí, a pak teprve by ses měl pouštět do hodnocení. Na druhou stranu, podle toho, jaké názory tu často přezentuješ, chudák eventuální matka Tvých dětí...
M.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Pro Boba 

(20.2.2006 20:49:22)
Zbytečná jedovatost, Mirko...
Názory, které tu prezentuju, jsou přinejmenším mnohem podloženější než tvoje.
Protože máš jen jedno dítě, věz, že jsem mnohem zkušenější rodič než ty.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(20.2.2006 21:24:09)
Aleale, Bobe, Ty máš nějaké dětičky? A Ty se nám tu na Rodině nesvěříš?
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(20.2.2006 22:09:10)
Ano, mám děti.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(21.2.2006 10:36:21)
To mě teda překvapuje. Upřímně řečeno, chlapa s takovými názory bych v životě nechtěla. Napadá mě vůči Tobě spousta otázek, na které ani nemusíš odpovídat, diskuze s Tebou mi žádné potěšení nedělá. Třeba: máš-li o matkách dětí mínění, že jsou to slepice, které pořád jen kdákají o svých dětech, jaké mínění máš asi o své manželce? Máš-li pocit, že jedináčci jsou spratci nevychovaní, Tvoje žena asi nebude supermoderní a emancipovaná (chápu-li dobře, že máš dětí víc), jak asi přijímá, že o matkách (potažmo o ní) máš mínění pravděpodobně dosti nelichotivé? Jako otec rodiny máš spoustu času (nadsázka) na to, abys hodnotil, jak se mění Tvé kamarádky po zplození dětí - má Tvoje manželka dost času na to, aby i ona se setkávala se svými kamarády?
Grrr. Nemá cenu se zabývat myšlenkami o Tobě. Mám vážnější starosti.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(21.2.2006 12:39:25)
Kde jsi vzala, že jsem matky označil za slepice? Lžeš.

Ale teď udělám výjimku. Tvůj názor, že žena, která má víc než jedno dítě, není moderní a emancipovaná, mohla vymyslet jen úplně pitomá slepice.

Moje žena je hodně vzdělaná, emancipovaná a nesmírně krásná. Ostatně, určitě ji znáš z médií a zcela jistě bys mi dala za pravdu.

Tvůj vývod o těch kamarádkách je neuvěřitelný - kde myslíš, že mám možnost vztahy matek a dětí pozorovat? V hospodě? Nikoli - ale na akcích s dětmi, kam chodím jednak proto, že jsem s dětmi moc rád, a za druhé chci, aby si žena co nejvíc odpočinula, setkala se s kamarády, zasportovala etc.

Mirko, to, že nadáváš mě, mi vcelku nevadí. Ale že urážíš moji ženu, to mě docela vytočilo. Beru si z toho jasný závěr - očividně jsi dosti hloupá a notně zamindrákovaná osoba.



A kde myslíš, že mám možno


To mě teda překvapuje. Upřímně řečeno, chlapa s takovými názory bych v životě nechtěla. Napadá mě vůči Tobě spousta otázek, na které ani nemusíš odpovídat, diskuze s Tebou mi žádné potěšení nedělá. Třeba: máš-li o matkách dětí mínění, že jsou to slepice, které pořád jen kdákají o svých dětech, jaké mínění máš asi o své manželce? Máš-li pocit, že jedináčci jsou spratci nevychovaní, Tvoje žena asi nebude supermoderní a emancipovaná (chápu-li dobře, že máš dětí víc), jak asi přijímá, že o matkách (potažmo o ní) máš mínění pravděpodobně dosti nelichotivé? Jako otec rodiny máš spoustu času (nadsázka) na to, abys hodnotil, jak se mění Tvé kamarádky po zplození dětí - má Tvoje manželka dost času na to, aby i ona se setkávala se svými kamarády?
Grrr. Nemá cenu se zabývat myšlenkami o Tobě. Mám vážnější starosti.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(21.2.2006 12:52:39)
Tvoji ženu jsem neoznačila nepřímo za slepici, jak jsi jistě vyvodil, ale obvinila jsem Tebe, že si to o ní myslíš. Pakliže je Tvoje žena známá z médií, tak pravděpodobně mluvíme o dvou úplně odlišných rovinách života: Tvoje rodina, možná tedy dosti zámožná, může si dovolit platit pomocnice v domácnosti, chůvy (či au-pair), a naproti tomu rovina rodin, ve kterých se pohybuji já - žena, která si všechno musí udělat sama, popřípadě za vydatné pomoci manžela, od uklízení WC až po dělání úkolů s dětmi - co si neudělají vlastníma rukama, to nemají - ale vedle toho minimálně jeden z nich musí vydělávat na živobytí, celé dny tráví v práci, práci si bere třeba i domů, a ještě z toho má třeba ani ne průměrnou mzdu, za kterou se žádná výpomoc zaplatit nedá ani náhodou. Pohybujeme se tedy každý někde jinde - a z toho asi vyplývá naše nedorozumnění. Já mluvím o rodinách, kde se žena od svého dítěte skoro nehne, protože manžel musí vydělávat na živobytí, babičky jsou třeba daleko stovky kilometrů - a žena tedy logicky MUSÍ mít v hlavě hlavně to dítě a starosti o něj, těžko bude přemýšlet třeba o přibližování vesmírných těles v situaci, kdy jí celé dlouhé dny kvílí jedno dítě v náručí, druhou rukou míchá polévky a omáčky, a ještě dozírá na druhé dítě, které například píše úkoly do školy.
Upřímně řečeno, Tvoje pohrdání ženami, které přemýšlí o svých dětech, se mě velmi dotklo a nemůžu Ti ho zapomenout. Ovšem možná žijeme v dvou úplně jiných světech, a z toho možná vyplývá Tvoje nepochopení žen.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(21.2.2006 13:03:25)
Máš trochu zkreslené představy, jak to u nás chodí.
To, že se někdo objevuje na obrazovce, ještě neznamená, že tone v prachách.

Je pravda, že máme značně nadprůměrný příjem (ale to díky mé práci, žena je na mateřské), ale na stálou au-pair nebo úklidovou firmu to rozhodně nestačí. O děti se staráme jen my dva, pomoc babiček neznáme. Jedna babička je v životě nepoužitelná, druhá mrtvá. A do práce chodím v průměru na deset hodin denně.

Ale další tvoje vykonstruované a urážlivé "dedukce", že "pohrdám ženami, které přemýšlí o svých dětech", mě jen utvrzují v názoru na tvoji inteligenci.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(21.2.2006 13:09:48)
Bobe, díky za poklonu. Není to třeba taky tím, že se neznáme osobně, a že tudíž o sobě víme jen to, co se dočteme tady na Rodině - a spousta jiných věcí zůstává skrytá? Samozřejmě že nečtu všechny Tvé příspěvky. Ale z příspěvků, které jsem četla, se mi o Tobě vytvořil značně nelichotivý obraz muže, který pohrdá ženami, jejich myšlenkami na děti, a možná vlastně i rodičovstvím jako takovým. Není-li tento obraz pravdivý, proč se tady tedy prezentuješ tak nelichotivě?
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(21.2.2006 21:24:41)
Mirko,
jestli ona ta vaše "přestřelka" s Bobem nebude jen nedorozumění... Tady se totiž v diskuzích pohybuje mnoho různých Bobů. Jeden třeba fárá na šachtě, své děti vozí v kufru auta a veškerý volný čas tráví v mateřském centru. Další je rozvedený alkoholik a rozhodnutím soudu má zakázaný styk se svými dětmi. Další je vysokoškolák s nesmírně krásnou a populární manželkou, s malými dětmi a vůbec harmonickou rodinou. Tihle Bobové mají taky docela rozdílné názory např. na ženy, výchovu dětí, léčení neduhů atd. Ale žádný z nich nedělá pravopisné chyby :-).
Možná by ses příště měla nejdřív zeptat, s kterým Bobem se vlastně bavíš :-))).
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(22.2.2006 12:40:12)
;-)
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(22.2.2006 21:52:05)
A ještě bych doplnila Sylvo,
že všichi vyskytující se Bobové mají úžasný talent naježit diskutující maminy, když jejich tvrzení zdánlivou logikou převrácí na ruby, a vůbec bravurně "čeřit vodu". Jakoby to dělali ze sportu a doma před PC se pochechtávali, jak jim to zase dnes vyšlo.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 2:11:25)
No,
ježí se hlavně maminy, které plácají nesmysly - jak je príma, když se batole mazlí s pitbulem, jak se choroby léčí pomocí cukru, jak je super rodit v obýváku, jak je očkování k ničemu...
Logika totiž nikdy není "zdánlivá".
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 12:30:13)
Ovšem někteří Bobové reagují dost vyzývavě i na úplně obyčejné věci, jako je třeba kritika kamarádek, které mluví jen o dětech - přitom se dotyčný Bob kasá, jak se s těmito kamarádkami setkává prostřednictvím dětí. Dost by mě zajímalo, jak by sám byl schopen udržovat intelektuální rozhovor o čemkoliv vláčejíce za tlapky například jedno dvouleté a jedno čtyřleté dítě. Jistý Bob reaguje i na úplně jednoduchou věc jako je jedináčkovství - jeho pronikavý intelekt odhalí, že všichni jedináčci stojí za starou belu a že je nutné mít děti aspoň dvě, aby "sourozenecké konstelace" nenechaly na dušičce dítěte žádnou stopu - přičemž zcela nelogicky argumentuje svojí logičností a vůbec nepostřehne, že do výchovy dítěte zasahují i jiné elementy než "jen" sourozenecké konstelace.
Ach, Bobové, Bobové. Je-li všechen ten "var" jen výsledkem čísi prudce inteligentní zábavy, pak škoda slov...
 Bob 
  • 

Ryzí demagogie 

(23.2.2006 13:17:50)
Mirko,
ty jsi velice nesolidní diskutérka. Jsi demagožka a lhářka.
NIKDY jsem nekritizoval kamarádky, že se baví jen o dětech.
Mluvil jsem o tom, že matky vidí vlastní děti značně zkresleně. Svoje pokládají za geniální a hodné, ostatní většinou za poněkud pitomé a protivné. (totéž se samozřejmě týká otců)
Důkazy si najdi nahoře v debatě.
Už se těším na tvoji omluvu.
 MirkaEyrová 


Re: Ryzí demagogie 

(23.2.2006 14:56:44)
Nebudu se Ti omlouvat, ty lháři na entou, což už jsi zapomněl, že "jeden z Bobů" před pár týdny tady hořekoval, jak všechny ženské s narozením dětí blbnou - neumějí se bavit o ničem inteligentnějším, než jsou vlastní děti? Možná to jsou dva tři měsíce, ale já nezapomínám!
 Bob 
  • 

Re: Re: Ryzí demagogie 

(23.2.2006 21:30:57)
Ty... hele... tak o tom fakt nevim.
Že on se tu někdo za mě tehdy vydával jako včera?
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Ryzí demagogie 

(23.2.2006 21:37:54)
Ty budeš asi nějaká superhvězda, že má každý poťouchlík takový zájem za Tebe zaskakovat v diskuzi na Rodině:-/
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ryzí demagogie 

(23.2.2006 22:18:28)
Už je to tak. Jdu se zaregistrovat.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 14:05:21)
Bobe, ale to, co jsi teď napsal, to je dogma, víš?

To nemá s logikou nic společného.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 13:16:32)
Ivule,
zapomněly jsme obě na jednu hrozně důležitou věc - všichni Bobové všechno ví nejlíp a všemu rozumí, takže např. VÍ, že rodit v obýváku je nesmysl, ačkoliv sami (předpokládám) nikdy nerodili. Jejich genialita je všeobsažná.
Nejsou Bobové klony Járy Cimrmana? :-))))
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 13:31:14)
K tomu člověk nemusí být Jára.
Víš například, že strkat si odjištěný granát do pusy je nesmysl?
Určitě víš.
A přitom jsi to určitě žádný granát nikdy ani neviděla.
No a porodů jsem už pár viděl.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 13:40:24)
A viděl jsi někdy živou chobotnici?
Neviděl, předpokládám.
A přesto existují...

Pár porodů jsme taky viděla, ale přesto bych si nikdy netroufla tvrdit, že VÍM, co je a co není SPRÁVNÉ. Resp. si myslím, že SPRÁVNÉ je to, co tomu konkrétnímu jedinci vyhovuje, ať už je to porod doma nebo porod s epidurálem, léčba klasickou medicínou, bylinkami nebo homeopatií atd. V tom bude mezi námi asi rozdíl. Já si uvědomuju, že všichni lidé nejsou stejní a každý má jiné potřeby.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 13:44:46)
Ano,
lidé nejsou stejní. Někteří jsou prostě blbí - viz homeopatie apod.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 14:03:14)
Takže jsem blbá, protože mi pomohly homeopatické léky, poté, co několik let nezabrala klasická medicína? :-)))
Ne, prosímtě, rozhodně se nechci bavit o homeopatii, to je řečnická otázka, já jen většinou nehodnotím nic, pokud to sama nevyzkouším - bez ohledu na to, že by to teoreticky nemělo fungovat.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 15:02:38)
Takže Bobe, když někdo nejde přesně podle toho, co si TY myslíš, že je správné, je automaticky blbý, že? A tomu se nedá říkat demagogie, jo?!?
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 13:31:26)
K tomu člověk nemusí být Jára.
Víš například, že strkat si odjištěný granát do pusy je nesmysl?
Určitě víš.
A přitom jsi určitě žádný granát nikdy ani neviděla.
No a porodů jsem už pár viděl.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 13:47:52)
Jojo :) A jeden z těch naklonovaných Bobů je dokonce takový malý jasnovidec. Dokáže předpovídat vývoj dopravní situace na silnici a dovolí si díky tomu vozit v naprostém klidu v zavazadlovém prostoru 3 děcka ještě spolu s přepravkami piva :).

 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 13:51:00)
Hergot holky,
vy máte sloní paměť.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 13:59:50)
Taky bych ještě mohla dodat, že příspěvky všech "Bobů" se vyznačují tím, že když dojdou logické argumenty (a to bohužel často), nastoupí asertivní pravidlo "otevřených dveří"..

..Takže nic jiného dodat nechceš??
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 14:11:32)
A kterýže argument mi došel tentokrát?

To spíš ty sem off topic motáš nějakou prastarou diskusi o autech.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 14:24:05)
Sylva trefně popsala, že se zde v diskusi vyskytuje několikrát Bob, který:

- fárá na šachtě,
- je rozvedený alkoholik a rozhodnutím soudu má zakázaný styk se svými dětmi
- je vysokoškolák s nesmírně krásnou a populární manželkou, s malými dětmi a vůbec harmonickou rodinou,
- ... atd. a všichni se vyznačují stejným stylem vyjadřování bez pravopisných chyb (což je to jediné, co Boby šlechtí).

Z čehož jasně vyplývá, že ve skutečnosti žádný z těch Bobů neexistuje.

Namísto tvé odpovědi (to se blbě hledají argumenty, když jediné vysvětlení je, že nás tu všechny blafuješ) je SMAJLÍK.
(To je ten scházející argument, kdybys to nemohl pochopit.)
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 14:30:12)
;-)
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 17:02:10)
Jojo, přesně tak, Bobísku.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 20:21:49)
No vlastně, neexistuje... když se chci fakt vytahovat jako v téhle debatě, tak to říkám tak, jak to je.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(23.2.2006 20:43:21)
;)
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(21.2.2006 13:05:00)
Jde o to, jestli Bobova manželka je mediálně známá, jak nám tvrdí Bob. Jestli si on jen tak kapánek nevymýšlí.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(21.2.2006 15:41:11)
No, uznávám, že jsem to formuloval tak, jako by to byla Sharon Stone.
Tak takhle známá zase není.
Spíš, kdybys ji potkala, bys chvilku přemýšlela: "Odkud já ji jenom... Aha, to je přece ta... no... Už to mám!" :-)
Občas se nám to na vycházkách stává.
 Jarka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Boba 

(17.4.2006 9:06:35)
Jenže Bobe v médiích mají paničky chůvičky a oděti nemají takový čas. Jsou stále v práci. Bodetˇ by nebyla krásná, když jako mediální na to má a má kolem sebe lidi na úpravu vzhledu. Znám to Bobe, dělám v tom. Ty máš problém, nech se léčit.
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Re: Re: Pro Boba 

(21.2.2006 9:28:10)
Milý Bobe, nejsem mateřsky slepá. Jsem velmi kritická osoba, i vůči své rodině.
Je zcela bezdůvodné a irelevatní, abys mě ztotožňoval s nějakou podivnou matkou, kterou ani neznám.
Dík, pokud budeš příště před odesláním příspěvku trochu o jeho obsahu přemýšlet.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Pro Boba 

(22.2.2006 8:35:08)
Jo tak přesně tohle teď řešim se svou kamarádkou. Její chlapeček H. je dítě, který se o sebe umí postarat a neběhá s pláčem za maminkou. Mezi dětma to obvykle vypadá tek, že když H. někomu vezme hračku, druhý dítě se rozbrečí a H. dostane vynadáno. Když ale někdo vezme hračku H., Honzík si ji vydobude zpátky a výsledek je, že se zase rozbrečí to druhé dítě a opět dostane vynadáno H. :-(
Nevim proč si tolik matek myslí, že dítě které brečí musí být automaticky to, kterému se stala křivda a proč dítě, který nebrečí je skoro vždycky za hajzlíka :-(
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Pro Boba 

(22.2.2006 8:37:26)
Teď nevim, jestli je zřejmý proč to sem píšu - měl to bejt příklad toho co píše Bob o tom, že matky vidí své děti jinak, protože všechny ty matky plačících dětí jsou přesvědčené, že jejich děti jsou oběti agresora...
 Ella+ 


Re: Jedináček bývá problém 

(20.2.2006 13:46:13)
Bobe ty zase perlíš. Já jedináček jsem a už jako dítě jsem rozdávala bombóny všem dětem které jsem potkala, kamarádkám jsem vyráběla dárečky,když jsem dostala hračku byla jsem schopná dát jí kamarádce,protože se třeba rozbrečela,že by jí taky chtěla.
Jediné co na mě jako jedináčka sedí je to,že jsem po sourozenci toužila. Ale vždycky po starším,takže dost nereálná touha :-)
Znám naopak velmi lakomé lidi,kteří vyrostli s jedním nebo dvěma sourozenci a jejich vysvětlení- celý život jsem se musel dělit s bráchou(ségrou) teď už konečně nemusím,tak to nedělám.

Je to o výchově a povaze,ne o počtu sourozenců.
 Bad Girl 


Re: Re: Jedináček bývá problém 

(22.2.2006 10:49:53)
jj naprostá pravda, já jsem taky vždycky chtěla staršího bráchu...:)
 Míša, Junior *97, Beruška*2006 


Re: Jedináček bývá problém 

(20.2.2006 18:36:58)
"dospělí jedináčci taky nebývají pohodové povahy - mívají problém s komunikací a bývají trochu paranoidní"

No, Bobe, ono těžko nebýt paranoidní, když je jedináček obklopen tolika lidmi s předsudky, jako máš Ty:-))
 Danča, syn 3r 
  • 

Re: Jedináček bývá problém 

(21.2.2006 11:45:26)
Zdravím a nesouhlasím...
Můj "zatím jedináček" se rozdělí s kýmkoli o cokoli, i o poslední kousek čokolády, a to bez vybízení dospělými. S jinými dětmi se o hračky nepere a odmalička je schopen si celé hodiny hrát sám a vymýšlet nové a nové hry... Neříkám, že je svatý, má svoje vrtochy, ale to, co píšu, je nepřikrášlený fakt...
Každé dítě je jiné a to, jek se chová souvisí podle mne více než s počtem sourozenců hlavně s výchovou a vrozenými dispozicemi.
 blabla 
  • 

Re: Jedináček bývá problém 

(21.2.2006 15:11:27)
Pchááá jak kterej jedinacek...
Ja sice jedinacek jsem, ale nikdo se se mnou nijak nemazlil. Vsechno jsem si vzdycky musela domluvit a zaridit sama. Ani kdyz jsem byla dite, nikdo mi s nicim nepomohl a rodice me vedli stylem "pomoz si sam", ale vysledky chteli vyborny... Casto to bylo tezke a dokud jsem nezacala zit s pritelem, nevedela jsem, jakou mam ale v zivote vyhodu.
Spoluzakum treba dost veci zarizovaly maminky, mne nasi rekli, jak to mam udelat a plav! Tehdy jsem se spis litovala. Ted vim, ze mam vyhodu. Pritel skoro ve 30 porad potrebuje, aby se o nej nekdo staral. Nedokaze si ani ustlat postel, kdyz z ni vyleze, rano radsi neji, nez aby si SAM udelal snidani. V zivote je velice schopnej, ale doma, kde za nej delala vsechno maminka, nedokaze nic.
Takze neni pravda, ze jedinacci jsou rozmazleni a spolehaji se porad na rodice... Urcite takovi jsou, ale mezi lidmi co maji sourozence je jich taky dost.
 blabla 
  • 

Re: Jedináček bývá problém 

(21.2.2006 15:11:27)
Pchááá jak kterej jedinacek...
Ja sice jedinacek jsem, ale nikdo se se mnou nijak nemazlil. Vsechno jsem si vzdycky musela domluvit a zaridit sama. Ani kdyz jsem byla dite, nikdo mi s nicim nepomohl a rodice me vedli stylem "pomoz si sam", ale vysledky chteli vyborny... Casto to bylo tezke a dokud jsem nezacala zit s pritelem, nevedela jsem, jakou mam ale v zivote vyhodu.
Spoluzakum treba dost veci zarizovaly maminky, mne nasi rekli, jak to mam udelat a plav! Tehdy jsem se spis litovala. Ted vim, ze mam vyhodu. Pritel skoro ve 30 porad potrebuje, aby se o nej nekdo staral. Nedokaze si ani ustlat postel, kdyz z ni vyleze, rano radsi neji, nez aby si SAM udelal snidani. V zivote je velice schopnej, ale doma, kde za nej delala vsechno maminka, nedokaze nic.
Takze neni pravda, ze jedinacci jsou rozmazleni a spolehaji se porad na rodice... Urcite takovi jsou, ale mezi lidmi co maji sourozence je jich taky dost.
 eva malá 
  • 

Re: Jedináček bývá problém 

(23.2.2006 13:01:29)
Mám dospělého syna-jedináčka,ženatého s 5 měs.synem. Svoji snachu mám velmi ráda. Je ze tří dětí - děvčat. Sama říká, že je více rozmazlená, než syn-jedináček. Syn je velice samostatný již od 18 let. Nikdy nevyžadoval dárky, nedupal v krámě před hračkami apod. Neříkám, že je ideální,ale znám
spoustu rodin s více dětmi, ale bohužel jsou více sobečtí, než syn.
 Dita 
  • 

Re: Re: Jedináček bývá problém 

(24.2.2006 22:04:32)
Rozhodně nechci zobecňovat, ale mám vlastní zkušenost. Můj muž je jedináček a soužití s ním je hodně obtížné. Co si cením je, že je hodně samostatný, určitě by bez ženy s domácností neměl problém, sebevědomý a rozhodný. A není lakomec. Co je horší, je zvyklý od rodičů, že on je ten nejlepší, neměli srovnání a tak se jim všechno, co udělal, zdálo jedinečné (jeho slova o dětství)) a tak není zvyklý ani ustupovat, ani snad připustit, že by se mohl splést. A bohužel ohledy na druhé brát taky neumí. Tak trochu JÁ, hlavně já. Takže možná ideální povaha pro kariéru, taky vede firmu, ale velký problém pro partnerku.
 Kája, syn 7 let 
  • 

Re: pro Boba 

(2.3.2006 8:14:24)
Bobe nikdy bych si nemyslela že někdo může mít názory jako ty kdo ti dává právo mluvit o jedináčcích stylem kterým mluvíš a urážet ženy tak jak to děláš. Každé dítě je originál a nezáleží zda je jedináček či z několika sourozenců. A je to i výchově. Znám děti které jsou lakomé a jsou ze dvou a více dětí a znám jedináčky kteří by se rozdali. A to je fakt.
 Jarka 
  • 

Re: Jedináček bývá problém 

(17.4.2006 9:02:18)
Milý Bobe, ty jsi paranoidní, kde jsi na to přišel. Já jsem jedináček a známspoustu jedináčků. Vždy jsem jako dítě měla dobroty z USA a Tuzexu, což na 70 a 80 léta byl přepych. A jak ráda jsem se dělila a hračky půjčovala. Jsem komunikativní, mám ráda lidi a umím se o sebe lépe postarar než ty co se narodili jako druzý. Má švagrová má dvě těti 1 - 5 let. Ten starší je lakomí, neumí mluvit a mlátí děti. Tak si lépe prohlídni jedináčky.
 Jarka 
  • 

Re: Jedináček bývá problém 

(17.4.2006 9:03:25)
Milý Bobe, ty jsi paranoidní, kde jsi na to přišel. Já jsem jedináček a znám spoustu jedináčků. Vždy jsem jako dítě měla dobroty z USA a Tuzexu, což na 70 a 80 léta byl přepych. A jak ráda jsem se dělila a hračky půjčovala. Jsem komunikativní, mám ráda lidi a umím se o sebe lépe postarar než ty co se narodili jako druzý. Má švagrová má dvě těti 1 - 5 let. Ten starší je lakomí, neumí mluvit a mlátí děti. Tak si lépe prohlídni jedináčky.
 Petra 
  • 

Re: Jedináček ba právě naopak nebývá problém 

(8.8.2007 20:05:04)
Nemůžu s tímto tvrzením souhlasit. Právě naopak - jedináčci mají vše sami pro sebe, nemusí se handrkovat a přetahovat o hračky se svými sourozenci, takže neznají rivalitu a tudíž dříve půjčí, než děti se sourozenci. Mám dva starší bratry a stále jsme se hádali o věci, o hračky, o to kdo bude co dělat první, pak jsme nechtěli nic nikomu půjčit, aby nám to někdo nevzal atd. Za to můj synovec, který je jedináček, bez problémů půjčí cokoliv ze své sbírky hraček. Znám více takových případů. Není to tedy pravidlo - to, zda vyrůstá dítě se sourozenci či nikoliv. Vždy záleží na povaze dítěte, zázemí, zda si ho rodiče všímají, mluví s ním ... atd. atd. Každé dítko je jiné, hraje v tom roli i genetické zatížení.
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Hodně záleží na rodině a vlastní povaze 

(20.2.2006 13:06:39)
To, jestli má člověk sourozence, kolik a jak to v rodině fungovalo, člověka určitě hodně ovlivní. Sama jsem prostřední dítě a je pravda, že nemám problém vidět věci z různých úhlů, a spousta dalších věcí, které se o prostředních dětech říká, se mi potvrzuje.
Ale každopádně záleží hodně na rodičích a na vlastní povaze dítěte. Sama mám doma jedináčka (zatím, doufám ☺) a rozhodně není pravda, že by se nechtěla dělit ( o všechno se dělí s námi), hračky moc ráda půjčuje a naopak miluje kontakt s ostatními dětmi, takže jim i ledacos odpustí ☺ Když něčeho dostane méně než je lidí okolo (dva bonbónky, když jsme doma tři), i s vědomím rizika, že na ni nezbyde, nabídne nejdřív ostatním ☺. Otázka je, jak dlouho jí to vydrží ☺
 Gábina syn 5 let 
  • 

Zděšení 

(20.2.2006 13:23:43)
Můj příspěvek se netýká diskuze, ale slouží jako upozornění pro ostatní rodiče.
Se synem jsme navštívili i zde propagovaný mikiland. Mě se dostal do ruky jejich leták a tak jsme vyrazili, bohužel www stránky jsem nestudovala dost pečlivě před tím..
vstup je sice zdarma, ale na prolézačky-opičí dráhu vstup 100 Kč.Při vstupu dostane rodič i dítko na ruku neviditelné razítko, to aby si někdo neodvedl dítě co mu nepatří.
Na stěně moc dětí nebylo, ale u automatů-hrůza. Jedná se o modifikovanou hernu pro děti, automaty sice nejsou výherní a na peníze, ale lezou z nich jakésy známky-tikety, a podle počtu známek si pak může dítko vybrat odmětu. Některé děti měli známek třeba i 1000. Byl tam i jeden automat, který je vidět i v hernách pro dospělé. Házíte tam mince-žetony a když dobře hodíte, tak vám hrabátko vysype daleko větší obnos, něž jste vhodili.
Můj názor je, že toto zábavní centrum vychovává budoucí gamblery, protože ty hry jsou tak odd cca 4 let a každému dítku svítili očíčka jak ty automaty.
 Hanka 
  • 

Re: Hodně záleží na rodině a vlastní povaze 

(20.2.2006 13:24:36)
Taky si myslím, že povaha je důležitější, než sourozenecké pořadí. Přesně tak, jak to píše Portál. Máme jedináčka a je velice štědrý, dokáže se rozdělit i o věci, které miluje nade vše - čokoládu a vláčky. Snažíme se mu zajistit dost kamarádů, vedeme takový ten "otevřený dům", kdy jeho kamarádi k nám mají přístup v podstatě kdykoliv. Je mi někdy líto, že nemá bráchu nebo ségru a až my budeme starý, bude na starosti s náma sám. Jak to vnímáte vy, dospělí jedináčci? Vadilo vám jedináčkovství víc jako dětem, nebo dospělým? Není to otrava, jít na návštěvu k rodičům a nemít tam oporu v sourozencích?
 PajaMM 


Re: Re: Hodně záleží na rodině a vlastní povaze 

(20.2.2006 13:36:51)
Hanko,

ja jsem jedinacek a vadilo mi to jako diteti a vadi mi to i dnes...Ne porad, samozrejme:-)

Ale vzdycky jsem byla na vsechno sama...je pravda, ze jsem mela spoustu pozornosti rodicu i cele rodiny, ale pak se na me taky vsechno znacne soustredilo. Na uspechy, neuspechy, vkladali do me nadeje...A ja mam dokonce pocit, ze jsem je ve spouste veci zklamala...

MOji rodice se pred 6 lety rozvedli - bylo mi 22. A nesla jsem to tezce. A byla jsem na to sama. Bydlim od sve mamky 250 km a jezdila jsem k ni kazdy druhy vikend, protoze jsem ji z toho musela pomoct...pomahala cela jeji rodina, ale ja nejvic, citila jsem to tak. Nelituju toho, to vubec, ale nemela jsem to s kym probrat, poradit se...sourozenec mi tehdy chybel moc a moc.

A jako diteti taky...protoze mezi nasima to nikdy nebylo ruzove a i kdyz se snazili, abych to pocitila co nejmene, precejen jsem spoustu veci vedela a nechtela jsem na to byt sama...

A navic, zustanu tu jednou sama....mam sice svou rodinu, dite (snazime se o dalsi, nechci, aby byla jedinacek)...ale zustanu tu sama, az jednou moji rodice zemrou....

Takze ja za sebe muzu rict, ze bych radeji jedinacek nebyla...
I kdyz kamaradu jsem mela a mam hodne, moje rodina je po tom vsem super, mame se radi, stykame se se vsemi...
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Hodně záleží na rodině a vlastní povaze 

(22.2.2006 14:04:02)


Danielo, já mám o téměř šest let mladšího bratra, ale to, co tady píšeš, znám (kromě "špatného" vztahu rodičů - to jsem nezažila). Ale rodiče do mě také vkládali velké naděje, měli velká očekávání, taky mě trápilo, když jsem je nesplnila. Na to jsem se vykašlala tak někdy okolo třicítky. To prostě asi není problém pouze jedináčků. S bráchou si rozumíme velmi dobře, jsme fajn kamarádi, ale že bych s ním někdy řešila nějaké zapeklité rodinné či jiné situace, tak to tedy ne - řeším je se svým mužem. Je ale fakt, že zatím jsme nemuseli řešit žádné zásadní věci ohledně našich rodičů - vážnou nemoc, rozchod... Stejně si ale nedovedu představit, co bych s bráchou řešila třeba v tom případě, který jsi popisovala ohledně rozchodu tvých rodičů. Musím prostě říct, že mám hodně kamarádů, a brácha je jedním z nich - a u toho bych taky skončila. Možná je to i tím, že jsme věkově poměrně vzdálení a ještě ke všemu kluk/holka.
 Slečna Marplová 


Re: Re: Hodně záleží na rodině a vlastní povaze 

(20.2.2006 13:41:08)
Hanko,
to co rikas, tak to si uvedomuji ted na "stara kolena" (30 let), ale taky si uvedomuji jinou vec. Z vice deti ta pece vzdy lezi na jednom cloveku trosku vice. Vidim to kolem sebe, nektere deti zajdou na vanoce a na narozeniny a slus, jine chodi starym rodicum pomahat koupat skoro obden. Takze to spis beru tak, ze to jakoby vyzbylo na mne :-).

Co se tyka meho jedinackovskeho detstvi, tak to mam celkem traumatizujici zkusenosti s lidmi, co mi od 3 let pod tlakem vnucovali, ze cosi neni v poradku, kdyz nemam sourozence, ale to jsem zacala tak kolem 9 roku celkem slusne zvladat. Paradoxne, to nejblbejsi, co mne v detstvi potkalo, tak to bylo od lidi s vice detmi ... :-(
 Alicee 


Re: Re: Hodně záleží na rodině a vlastní povaze 

(20.2.2006 18:12:09)
Me jedinackovstvi vadilo vic v detstvi, z klasickych duvodu - smutek, touha po sourozenci a neustale narazky okoli ve smyslu, ze MUSIM byt sobecka a lakoma, protoze jinak to u jedinacku prece nejde. Jednou nase ucitelka na zakladni skole precetla jmena vsech jedinacku ve tride a varovala pred nami ostatni "normalni deti"...ta pani ucitelka to sice nemela v hlave uplne v poradku, ale s podobnym (i kdyz ne tak extremnim) pristupem jsem se setkavala casto.
Vysledek byl ten, ze jsem se zacala chtit az hystericky o vsechno delit, aby me nekdo nahodou nenarkl z jedinackovskeho sobectvi.

V dospelosti uz to neni tak hrozne, snad jen to, ze clovek je pod vetsim mikroskopem rodicu...ale muj otec si poridil dalsi dite, takze uz je to pohoda:)
 PajaMM 


Re: Re: Re: Hodně záleží na rodině a vlastní povaze 

(20.2.2006 18:15:47)
K tomu se muj otec taky chysta:-)

Ted je jen otazka, jestli se to driv podari jemu nebo nam:-)))))
 elindra 


Re: Re: Re: Hodně záleží na rodině a vlastní povaze 

(20.2.2006 18:30:38)
Alicee, teď jsi mi připomněla, jak mi jedna učitelka říkala jak to budu mít v životě těžký. Jak za mne budou všechno řešit rodiče a budu neschopná. Ta paní asi taky nebyla úplně v pořádku. Já jsem taky toužila po sourozenci a myslím, že je prima nějakýho mít, ale co se týč povah jde hlavně o povahu, dědičnost i výchovu.
 Petra 
  • 

Re: Hodně záleží na rodině a vlastní povaze 

(8.8.2007 20:06:39)
Naprosto souhlasím !!!
 Katka  
  • 

brácha a já 

(20.2.2006 14:11:44)
Já mám o dva roky staršího bráchu a rozhodně na něj nesedí, že by byl jako první dítě vůdčí osobností a v podstatě nic z toho, co je napsáno v článku. Naopak. Já jsem vždycky byla ta schopnější, vždycky jsem za něj vše vyřizovala a musela ho vodit za ručičku například na úřady apod. Naši mě vždy považovali za tu chytřejší. Vše se svěřovalo mně. Ale vím, že je to dost výchovou. Brácha se nikdy moc neprojevoval, nechtělo se mu učit, byl takový lenoch. Naši ho začali podceňovat a tím, že všechno přešlo na mě, se zbavil veškeré zodpovědnosti a potřeby se dál rozvíjet. Teď je mu 27 let a já jsem dva roky z domu. Teprve se začíná osamostatňovat a je schopen kdeco vyřídit. Ale ještě pořád pokud to jde, hodí to aspoň na mamku.
 Jaromír Horák,žádné děti 
  • 

Re: brácha a já 

(20.2.2006 22:59:43)
Možná by bylo lepší srovnávat dva bratry nebo dvě sestry. Jako učitel mám tu zkušenost, že dívky se obvykle snadněji přizpůsobují novým situacím (např. i rozvod rodičů), lépe se také adaptují třeba na školní prostředí, proto se ze sourozenců, jedná-li se o bratra a sestru, velmi často i lépe učí.Takže jistě zde záleží hodně také na pohlaví srovnávaných sourozenců.
 Etinka 


sourozenci 

(20.2.2006 15:39:29)
Já mám o 1,5 roku mladšího bratra,máme spolu hezký vztah,jsem ráda že ho mám,neumím si představit být jedináček.Rodiče mezi námi nikdy nedělali rozdíly.Možná až teď-on bydlí ještě s rodiči,tak ho více podporují(hlavně finančně). Já mám už vlastní rodinu-2 děti. Starší Adélka byla donedávna (3 roky) jedináček,lakomá vůbec není,naopak všem by vše rozdala.Je to 5 měsíců,co má sestřičku,má ji moc ráda,je k ní pozorná (zatím na ni nežárlí),neustále ji pusinkuje...Doufám,že ji to vydrží.Je mi jasné,že to pořád nebude jen růžové.
 Danka 
  • 

lakomec - Benjaminek 

(20.2.2006 16:31:40)
To já jsem Benjamínek v rodině a já byla ta lakomá, která si vždycky hned snědla svou čokoládu, aby pak mohla vydyndat na sestře ještě kousek z její. Vím to o sobě, musím si to uvědomovat, protože k sobectví mám sklony, ale mám perfektního manžela, který zase vždycky všechno rozdával (taky Benjamínek) a to mi taky pomáhá, abych třeba do té své sobeckosti zase nesklouzla. Zatím se mi to daří. Někdo má holt sklony k pití a musí se hlídat, někdo k přejídání se a někdo k sobectví. Myslím, že je to pak hodně na nás jestli takový zůstaneme nebo se svými slobostmi budeme bojovat.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: lakomec - Benjaminek 

(20.2.2006 17:40:39)
Tak to opravdu sedi :-))
Ja mam segru mladsi skoro o sedm let a delala presne totez co Ty, jen s rozdilem, ze "nedyndala" ale proste sla a cokoladu mi snedla.
Vzdycky byla milacek, byla krasnejsi, mela hezci vlasy apod..
A ted? Vsechno je jinak. Se setrou mam naprosto skvely vztah. Podotykam, ze ale az kdyz jsem odesla z domu, zacali jsme si rozumnet. Ja mam dve deti a sestra do ted zije u rodicu.
Jsme obe stejne velke (spis trpaslici) a ja mam cele popubertalni obdobi cca o pet az osm kilo mene nez ona.. A taky ji to davam "sezrat" ;-)) , protoze ten velkej zadek ma za to, jak mi jako mala jedla cokolady ;-)
 Danka 
  • 

Re: Re: lakomec - Benjaminek 

(20.2.2006 17:59:36)
Tak to taky sedí, já jsem taky trochu vyšší váhové kategorie než moje hodná starší sestra :))
Naši rodiče nikdy jednu z nás neupřednostňovali a my jsme se se sestrou měli vždy rádi (jen někdy jsem ji prohodila skleněnejma dveřma) Někdy jsem jí zas na nervy lezla já, když se chtěla s kamarádkama někam zdejchnout a já se za ní plížila jako její stín. Tak to pak opravdu zuřila
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: lakomec - Benjaminek 

(20.2.2006 18:33:40)
Jako by si mi z duse mluvila .. tedy psala.. Ja na segru shodila sklenenej lustr. Sklo ve dverich jsme pro jistotu nemeli - byli jsme za preklizkou ;-)
ALe stejne bych ji za nic na svete nevymnenila.
 Zuzka,3 děti 
  • 

Sourozenecké konstelace 

(20.2.2006 21:01:58)
Před pár lety mne velice zaujala kniha Sourozenecké konstelace on Kevina Lemana. Do té doby jsem o ovlivňování povahy pořadím narození v rodině moc nepřemýšlela. Po přečtení jsme měla pocit jako by psal o našich dětech. Je pravda, že máme doma poměrně modelovou situaci, kdy jsou děti narozeny pravidelně po dvou letech. Podle autora záleží na rozestupu mezi dětmi, pohlaví a povaze dětí, ale pokud je mezi dětmi méně než pět let, jejich vývoj je sourozeneckou konstelací ovlivněn. U většího rozdílu jde už spíš o více jedináčků v jedné rodině.
Knihu si přečetlo více kamarádek a s velkou částí se ztotožnilo. Samozřejmě, že prvotně závisí na vlastnostech každého jedince a nelze zevšeobecňovat, ale myslím si, že tak jako si každý nese do života zkušenosti ze své původní rodiny, tak i sourozenecké konstelace mají vliv na vývoj člověka.
 Dzana 


Re: Sourozenecké konstelace 

(21.2.2006 14:13:20)
Tak na sourozenecké konstelace si vzpomenu, pokud jde o moje manželství. Jsem nejmladší ze tří dětí (brácha o 5 a ségra o 8 let starší), kdežto můj muž je starší ze dvou dětí (má o 1,5 roku mladší sestru). Ač jsem věkově starší než můj muž, občas si vedle něj připadám jako mladší ségra a pěkně mě to štve ... ale jinak se máme fajnově. Nevím, zda na to mají vliv sourozenecké konstelace nebo povahové rysy, výchova či všechno tohle. Navíc mezi mnou a švagrovou byl vždy dost velký rozdíl (nejen věkový, ale také "vývojový", řekla bych).
Jestli je dítě lakomé, podle mě nesouvisí s jedináčkovstvím. Skoro každé prvorozené dítě je přeci aspoń nějaký čas jedináčkem (není-li z dvojčat). Můj synovec byl vychován tak, že pokud neměl sourozence, tak se dělil s rodiči (a také domácími zvířaty). Ve 2,5 letech má teď malou sestřičku a zatím to klape. Naopak moje teta měla dvě dcery, po deseti letech. Starší dostávala vždy vše, s rodiči se nenaučila dělit a pak měla problém, když se jí sestra narodila. Dále lakota samozřejmě souvisí i s povahovými rysy.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.