| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nebýt nejlepší – NEVADÍ. Nebýt pochválen – VADÍ!

 Celkem 58 názorů.
 Veronika, Martínek 3,5, Tomášek 14m 
  • 

chválit 

(14.2.2006 9:36:40)
Ahoj
chválím pořád, za všechno, všude. Ale je pravda, že když se syn rozhodne, že chce hrát ve školce na flétnu, tak jako všichni ostatní ve třídě, a pak mu to nejde a doma se místo procvičování vzteká, není to lehké. Vysvětluju, že může přestat, ale ať sám popřemýšlí o tom, jak se bude cítit, až on jediný na besídce hrát nebude a ostatní ano. A pochopitelně, za každý správně zahraný tón velká chvála. Trvalo to asi měsíc. Překonal krizi, snad něco i pochopil a teď si sám říká, že chce doma hrát.
Je snadné říct si, že ho trápím, necháme toho, ještě na to nemá. Ale je potřeba zamyslet se nad tím, jestli se mu tím neublíží víc, než když ho budu párkrát nutit být stejný, jako ostatní. Ono se to nedá říct tak jednoznačně. Pokud budeme říkat dětem, nebo o nich před někým jiným, že na něco nemají, pak na to mít nebudou.
Veronika




 Lenka 


Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 11:01:08)
Švagrová chválila své dítě za každou maličkost,zároveň dávala okolí najevo, jak její dítě je absolutně dokonalé. Málokdy ho dokázala pokárat a dokonce se mu i někdy za to omluvila. Tak nevím, jestli zase extrémní chvála nemůže být na škodu. Dítě pak mělo pocit, jak je dokonalé, jak vše, na rozdíl od ostatních umí...a pak ve školce tvrdě narazilo, když zjistilo, že jsou děti, kterým to či ono jde hůře ale i lépe než jemu.
 Mirina 
  • 

Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 11:24:48)
Přispěvek se mi moc libil,a upně s tim souhlasim.Dnešni doba je fakt o vykonech nejen děti ale i dospělych.Když tak koukam kolem sebe ,tak vidim hodně maminek,ktere si mysli,že jeji ditko je nej...a srovnavaji jestli to druhe neumi toho vice at to je v 1 měsici nebo na středni škole.A tady si myslim,že neuškodi abychom se divali na nase ditě realně,a taky trošku pokorně.
 Bob 
  • 

Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 12:45:51)
To je úplně přesné,
navíc pozoruju, že nejvíc výkony svých dětí prezentují matky, které toho samy do mateřské moc nedokázaly, případně mají malé vzdělání.
Sebevědomé úspěšné ženy jsou daleko víc v pohodě a dítě nijak nestresují, a ani donekonečna neobtěžují okolí neustálými raporty o úspěších dítěte.
 Šárka, Anička 30.8.05 


Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 13:21:57)
Bobe, zase jsi úplně mimo. Já mám matku velmi chytrou, VŠ vzdělanou. To, co jsme zažívali doma, byl děs a hrůza. Museli jsme být ve všem nejlepší, pořád jsem byli srovnáváni s okolím.... Myslím si, že tohle se vzděláním vůbec ale vůbec nesouvisí, spíše se sebereflexí.
 Kamča 
  • 

Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 13:53:13)
Bobe, Ty jsi fakt mimo. Já mám VŠ, manžel taktéž, je to velmi úspěšný člověk a oba dva jsme na syna dost přísní, pořád ho s někým srovnávám, chci aby vynikal a když ne, tak jsem z toho smutná. Můj přístup není sice správný, ale já si nemůžu pomoct. Nejvíc mne naštve, jak nějaká maminka, která opravdu nepatří mezi inteligentní lidi, začne prohlašovat o svém dítěti jak je chytré a geniální. To mne vždy rozzuří!
 vladka 
  • 

?? 

(14.2.2006 14:35:06)
A neměla by jsi s tím něco dělat? (myslím návštěvu odborníka). Jedna věc je, že se trápíš ty "neúspěchy" svých dětí, popř. "nezaslouženými" úspěchy jiných - v tvých očích neschospnějších a hloupějších. Podstatná věc ale je, co si z toho do života odnesou vaše děti. Asi ne pohodu a zdravé sebevědomí. Přeji hodně štěstí.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 15:04:24)
Já jsem to měla doma docela zajímavé - rodiče mě chválili opravdu málokdy, přitom aspoň ohledně školních výsledků mohli nějaké nadšení projevit - měla jsem pořád samé jedničky. Zato každý neúspěch tvrdě kritizovali, když mi něco nešlo, měla jsem to na talíři pořád. Mámě hodně vadilo, že jsem pomalá, neprůbojná, mám málo kamarádů. Když jsem něco namalovala nebo vytvořila, vždycky na tom něco našla a ještě mi vynadala, že si dávám málo záležet. Později jsem zjistila, že v práci se se mnou až nekriticky vychloubá, všechny úspěchy naopak zveličuje. Pravda byla tak někdy uprostřed. Teď se za mě opět stydí, má pocit, že jsem nic nedokázala a ke všemu nemám na její vkus dost reprezentativní vzhled. Srovnává mě s mými spolužačkami, ale jen s těmi, které jsou úspěšnější, krásnější a štíhlejší. Ty ostatní ji nezajímají.

Zařekla jsem se, že moje dítě tohle nikdy nepozná a docela mi to vychází. Chválim a chválím. Ale... Už jsem se taky přistihla, že dceru srovnávám, hlavně když se jí něco nepovede. Najevo to ale dávám co nejmíň. Dcera je naštěstí jiná než já - má o hodně vyšší sebevědomí, je extrovert, snadno se seznamuje, učení jí nejde tak snadno jako mě, ale to nevadí. Celkově je to daleko harmoničtější osobnost a snad bude věci jinak prožívat a bude šťastnější.
 Gabi+3 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 18:51:44)
Nejsi v tom sama, moje mamka je "přes kopírák" to samé :-)))
 Eva K 
  • 

Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(15.2.2006 8:20:15)
Já své rodiče zklamala ve sportovních výkonech. Až teď, ve svých 28 letech a daleko od rodičů, jsem si troufla se přihlásit na nějaké cvičení a byla jsem zaskočená, že nejsem tak levá, jak jsem si o sobě myslela. Jinde se ale naši chovali příkladně, jen ten sport zřejmě zasáhl do citlivého místa. Ale je to těžké, chtěli jezdit na hory, na kola a se mnou to nešlo...
Doufám, že od svého miminka nebudeme mít přehnaná očekávání a budeme počítat s tím, že bude jiné i v něčem zásadním. Jak píšou ve článku, chválit, ale mít i určité nároky. Eva
 LU,2děti 
  • 

Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(15.2.2006 8:37:39)
tak to máme stejné. Od mala měla moje máma komentáře k mé ladnosti, když jsem "baletila". Dodnes nesnáším tanec. I taneční jsem odmítla absolvovat. To samé bylo s lyžováním, ale to jsem letos zlomila. Dostala jsem od manmžela krásnou výbyvu, zaplaceného instruktora a děsně mě to chytlo. Však instruktor postupoval podle článku a chválil a chválil. Ono to funguje i v pozdějším věku:-)
 Valkýra 


Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(15.2.2006 9:33:45)
LU,
s tím "baletěním" to u nás bylo taky. Do tanečních jsem šla s tím, že tam budu dělat mámě ostudu, neb jsem hrozné dřevo :-) A zjistila jsem, že mi tancování jde a baví. Nakonec jsem chodila ještě do pokročilých a do tanečního kroužku a dokud se nenarodila dcera, byli jsme s manželem skoro každý týden na plese.
Vždycky jsem trpěla nedostatkem sebevědomí a kdykoliv jsem se trošku zvedla a chtěla jsem něco dokázat, následovaly řeči typu "zrovna na tebe tam čekají" a "drž se při zemi, co si vůbec myslíš". Kdykoliv jsem někam šla, měla jsem pocit, že všichni okolo jsou lepší. Dodnes mám vztek, když si uvědomím, s jakým málem šli někteří hlavou proti zdi a uspěli, zatímco já jsem měla pocit, že vlastně nic neumím, k ničemu nejsem a že můžu být ráda, když vůbec seženu nějakou práci.
U mojí dcery je to naopak, ráda se předvádí na veřejnosti a já to podporuji, mám pocit, že se tím dokonale "otrkává". Moje máma jakožto babička působí i tady - má řeči, že "na to moc nemá", že když není nejlepší a nebude se tancem živit, jsou to vyhozené peníze a promarněný čas.
 LU,2děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(15.2.2006 10:01:36)
přesně- z dětství si pamatuju větu:"Musíš být jednička, dvojka není nic." Já ale byla téměř ve všem jen lepší průměr. Proto svého syna chválím, ale neleju mu do hlavy, že je nejlepší. Zrovna včera přišel z karate, že prý byl vyhodnocený jako jeden ze dvou nejlepších. Samozřejmě jsem mu dala pusu a řekla, že mám opravdu radost, že jsme našli konečně sport, který ho baví a který mu i jde. Manžel začal také něco v tom smyslu, že je třeba být nejlepší. Pak jsem mu o samotě řekla své zážitky z dětství a kupodivu mi dal za pravdu a prý to příště nebude tak přehánět:-) A dodal větu :"Zase ty tvoje frustrace z dětství:-)"

Jinak si pamatuji podceňování typu, "Já věděla, že tě ze školy vyhodí." (a to mě bylo 25, měla jsem dítě a byla vdaná, ze školy mě nevyhodili a skončila jsem s červeným diplomem.) Další perla mé milované matky:"To musíš být těhotná zrovna teď!?" (Bylo mě 28 a čekala druhé dítě a právě nastoupila do prvního zaměstnání). Tak si říkám , jako mnohá jiná, že snad nebudu jako svá matka.
Jinak je ale máma skvělá, co je v důchodu je přímo úžasná.
 Eva K 
  • 

Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(16.2.2006 15:12:03)
Teď se zase bojím, že já budu naopak své dítě chválit až moc, abych ho ušetřila podobných zážitků. Manžela jsem zase pracně přesvědčila, že je šikovný na domácí práce. Doma mu taky předsouvali, že je nešika a k ničemu ho nepustili. Jeho ségra byla přímo v šoku, že umí natřít lakem děckou postýlku.
Myslím, že kritika je velmi nebezpečná, stejně jako plané "výchovné" výhružky (nezlob, nebo přijde bubák, nebo tě tu necháme, nebo tě dáme té cizí tetě apod.), ale chápu, že k tomu lidi přistupují, jsme tak vychovaní a výchova je náročná.
Jsem moc zvědavá, jak to zvládnu já:-). Eva
 Lorina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(15.2.2006 18:29:31)
Doma jsem měla to samé.To byla si tehdy taková doba, že chválit se moc nenosilo.Já chválím hodně, teda pokud je za co.Samozřejmě dokážu být přísná, ale od malinka moje děti dokážu pochválit.

Já neustále slyšela, že jsem taková a maková.A do dospělosti jsem žádné velké sebevědomí teda neměla.....
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 15:08:14)
Ajaj, Kamčo, tak ty máš problém...
 aknelop 


Re: Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(15.2.2006 10:11:22)
kamčo, to byl pokus o žert, ne?!!!!!!
 kiarina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(17.2.2006 16:44:51)
Kde je napsane ze dite od neinteligentni matky nemuze byt chytre a genialni a naopak, tim se te nechci nijak dotknout ale chvalit se jak nejsi inteligentni moc inteligentne nezni.
 Petra 
  • 

KAMČO 

(19.2.2006 14:00:12)
A proč by mamka, která (dle tebe) není vysoce inteligentní, nemohla mít inteligentní dítě? To tak věříš predestinaci?
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 13:51:31)
Bobe, naprosto neznáš lidi.
 Špendlík 


Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(16.2.2006 9:18:08)
Bobe, já teda nejsem nijak zvlášť chytrá a mám jen maturitu, ale letos mi snad vyjdou přijímačky na vš (poprvé to zkouším). Hrozně ráda se ale chlubím úspěchy svých dětí prostě protože z toho mám radost a chci se o ni podělit. Stejně jako chválím cizí děti když jsou třeba i šikovnější než ty moje. Můj syn mě naučil, že musím své děti brát takové jaké jsou (a není to tak jednoduché). Pokud to někdo psychycky nezvládá a myslí si, že se chlubím tak má pravdu. Proč bych se nemohla pochlubit svými dětmi, když jsou tak skvělé?
 Marie, 1 syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(17.2.2006 6:46:16)
Kamča nesnáší když někdo jiný pochválí své dítě. Neumí si připustit, že to její dítě není až tak geinální jak by si přála a jiné děti i "hloupých rodičů" nemůže rozdejchat.
 Berka 
  • 

Pro Marii 

(17.2.2006 7:25:21)
Naprosto souhlasím s Kamčou. Marie je mimo. Ale s hloupýma se opravdu bavit smysla nemá....
 Kamča 
  • 

Re: Pro Marii 

(17.2.2006 7:28:49)
Berko, díky. Konečně někdo pochopil co tím chtěl básník říci...
 Lilka, 2 děti 
  • 

Re: Re: Pro Marii 

(17.2.2006 7:35:10)
Nejen Berka to pochopila. Jasně, že myslíš, že nesnášíš, když někdo řekne, že je mé dítě lepší než Tvoje. To snad nesnáší žádná matka. To spíš svědčí o inteligenci a taktnosti té maminy, co to řekne. Kamčo, bohužel je mezi lidmi spousta hloupých a netaktních lidí. Ale s tím se bohužel musíme smířit. A na Marii a podobné se vykašli....
 Lenka, Anetka 7r, Matýsek 15m 
  • 

MOJE DĚTI JSOU NEJ... 

(15.2.2006 14:52:52)
Já si ale opravdu myslím, že moje děti jsou nej... Anetka je v 1. třídě- má v zápisníčku asi 2 dvojky, na nástěnce pár černých puntíků, chodí na flétničku i když nemá sluch (ale chtěla to a baví ji to), chodí do basketu i když je tak trošku dřívko (ale chodí tam ráda)... Matýsek je až moc živé dítě, kterému je nejlíp tak ve 2 metrech nebo hlavou dolů, poslední dobou je protivka protivná, nechodí na nočník... ALE JSOU NEJ...
 Kamča 
  • 

Re: MOJE DĚTI JSOU NEJ... 

(16.2.2006 14:07:02)
Je to pravda. Bob ani ostatní, které kritizovaly můj názor, mne nepochopily. ćlověka jen mrzí, když vidí nějakou maminu, která se mne zeptá typu Proč vaše dítě ještě nechodí, když jste oba dva VŠ? A moje dávno chodí. Vidíte, jak je chytré... Tak to mne opravdu dokáže vytočit. Protože chůze, sezení, mluvení, plínky ani ostatní o chytrosti nesvědčí. Chci jen říci, že mé dítě není rozhodně ideální, neposlouchá, zlobí, špatně vyslovuje, občas se i v noci počůrá, ale pro mně je to nej, nej, nej a moc ho miluji.
 Lenka 
  • 

Re: Re: MOJE DĚTI JSOU NEJ... 

(17.2.2006 10:51:38)
Nase mala zacala chodit v 15 mesicich. Mela jsem z toho depky, neurolog nam v 10 mesicich rekl, ze jeji fyzicky vyvoj je opozdeny o 5 mesicu a psychicky asi tak o 2. V te dobe ale delala paci paci, velika velika a spoustu dalsich veci. Kamaradka me uklidnovala, at si z toho nic nedelam, ale jeji Eliska zacala chodit uz v 10 mesicich. Ja myslela ze konci svet. A pak? V roce a pul nase Terezka mluvila v celych vetach, chodila, byla bez plin, recitovala cele basnicky. Eliska dokazala rict jen bababa a jeji mamka propadala depresim. Ted je jim tri a pul a dovedou toho uplne stejne. Kazda mela uplne jinou cestu a v jednom bode se jejich vyvoj srovnal. Tezko rict, jak to bude dal, nase depky a nocni mury o zvlastnich skolach ci podobnych nesmyslech byly ale opravdu mimo misu. Chce to trpelivost a opravdu-chvalit chvalit chvalit.
 Mirina 
  • 

Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 11:24:51)
Přispěvek se mi moc libil,a upně s tim souhlasim.Dnešni doba je fakt o vykonech nejen děti ale i dospělych.Když tak koukam kolem sebe ,tak vidim hodně maminek,ktere si mysli,že jeji ditko je nej...a srovnavaji jestli to druhe neumi toho vice at to je v 1 měsici nebo na středni škole.A tady si myslim,že neuškodi abychom se divali na nase ditě realně,a taky trošku pokorně.
 Annaj 


Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 15:04:36)
Článek je bezva - hlavně ten závěr. Díky za něj.
U nás to funguje tak, že se snažím přímo neříkat jak je má dcera šikovná, úžasná, nejlepší. Spíš s manželem používáme:"To se Ti povedlo. Líbí se mi to jak jsi to vyřešila. Mám z Tebe radost, atd." Jestli potom má pocit, že je NEJLEPŠÍ to nevím, ale rozhodně má ze sebe dobrý pocit a o to mi při "chválení" jde především.
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(22.2.2006 11:52:38)
Ano, annoj.
Skvělá je knížka Respektovat a být respektován.
Kniha Respektovat a být respektován
 Veronika 
  • 

Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(22.2.2006 11:55:46)
Ten odkaz nějak nefunguje, tak raději jinak.
Kniha Respektovat a být respektován

http://www.zkola.cz/zkedu/Predskolou/Respektovat/Knihy/15350.aspx
 markéta 
  • 

Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 15:00:42)
JO, to mi připomnělo, jak jsem byla u bratrance, který měl syna ve druhé třídě. Bylo to široko daleko jediné dítě v rodině, takže dost rozmazlenej. Tedy ne že by by to byl protivnej fracek, ale byl zvyklej, že se všichni točí kolem něj. Jednou četl nějaký článek do školy. Přečetl ho trochu kostrbatě. Chtěla jsem vědět, o čem to bylo. To nevěděl - soustředil se jen na čtení. Řekla jsem mu, že to sice přečetl dobře, ale že by měl vnímat to, co čte. Protože ve třetí třídě se už předpokládá, že to vnímá a když to tak nebude umět, mohl by s tím mít problémy. Byla u toho jeho teta a ta mi řekla, že to přece přečetl správně, tak proč ho kritizuju, že ona je názoru, že děti by se měly spíš chválit.
Můj názor je ten, že chválit ano, ale přiměřeně věku. Bejt na větvi z toho, že ve druhé trídě dokáže přečíst dětský text, mi přiměřené nepřipadá. Měla jsem obavy z toho, že na konci druhé třídy bude jeho rodina na větvi z toho, že přeslabikuje text, aniž by mu rozuměl a ve třetí třídě se mu zhorší prospěch, protože už se od něj bude očekávat, že čtení není problém. Pododtýkám, že to není dyslektik nebo něco takového. Byl to normálně inteligentní kluk. Víc číst se mu prostě nechtělo a rodiče ho moc nenutili, protože jeho výkony jim připadaly postačující.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 15:26:46)
Za mého mlada to bylo tak, že v první třídě se dítě mělo naučit číst. Ve druhé třídě se už předpokládalo, že umí číst natolik, že čtený text vnímá. Takže psané texty měly být zdrojem informací. Když dítě tolik číst neumělo, nemohlo stíhat. Později, alespoň jsem to tak pochopila z vyprávění pár maminek, se to učební tempo zvolnilo, takže se ještě ve druhé třídě tolerovalo, že dítě se musí soustředit na čtení jako takové a není plně schopno přečtený text vnímat. Ale ve třetí třídě se už počítá s tím, že čtení je automatické a je zdrojem informací.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 16:00:08)
Jestli tvůj syn už na začátku druhé třídy četl tak, že na čtení jako takové se soustředit nemusel, že plně vnímal obsah, tak to máš dobrý. Pro mě čtení také problém nebyl, četla jsem ještě ve školce. Ale u mého bratra to máma nechala až na školu (jak se tehdy doporučovalo), on to během první třídy nezvládl, ještě ve druhé dost koktal, nedokázal úplně vnímat obsah, takže měl problémy s učivem.
 ´Trubka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 16:01:00)
No, já když čtu text v cizím jazyce před celou třídou, tak se taky soustředím na správnou výslovnost a vlastěn ani nevím, co přesně čtu. Tak by za to dítě nepeskovala, lepší je, když si to čte pro sebe a pak více pochopí...
 Dona,2 děti+ 38tt. 
  • 

O čtení 

(14.2.2006 16:13:03)
Milado, děti jsou s tím čtením opravdu různé. Některé čtou a nechápou, jiné ano. Proto nevím, proč ti to hlava nebere. Podotýkám, že problém mých dětí to není a nebyl, ale dokážu pochopit, že takové děti prostě jsou. Ostatně - nevím, ale možná tvůj syn měl nebo třeba má zase nějaké jiné potíže s učením a třeba proto nastoupil později do školy, když je v 10 letech ve třetí třídě. Moje dcera je v 10 v páté...
 Marie, syn 
  • 

Re: O čtení 

(17.2.2006 6:53:37)
Syn chodí do 1. třídy. Ve slabikáři mají pod články úkoly, které navazují na informace v textu. Např. v textu "Kamil jde nakoupit, celer, ovoce, med.", úkol: vyberte z deseti následujících slov co má Kamil koupit. Děti v 1. třídě musí vědět o čem četli.
 Berka 
  • 

Re: Re: O čtení 

(17.2.2006 7:39:51)
Já nevím, ale v následujícím textu se deseti slov opravdu dopočítat nemůžu... "Kamil jde nakoupit, celer, ovoce, med.", úkol: vyberte z deseti následujících slov co má Kamil koupit. Nebo to Marie myslela jen jako příklad...????
 PajaMM 


Re: Re: Re: O čtení 

(17.2.2006 7:49:13)
MYslim, ze Marie napsala ukazku ze slabikare - to byla ta veta, co Kamil jde koupit a pak je tam ukol: z nasledujicich 10 slov vyberte, co jde Kamil koupit....ta slova uz Marie nevypsala...

Ale jinak je to, myslim, celkem pochopitelne...
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 17:02:27)
Markéto, a nebyl tenhle přístup právě příčinou toho, jak pohořeli čeští žáci v testech porozumění psanému slovu v celoevropských srovnáních před několika lety?
No u nás teda v první třídě (moje dcera je sice ve výhodě, číst umí už dva roky, ale vím, jaké úkoly dostávají ostatní) je nutné hned od začátku rozumět tomu textu. Učitelce nestačí to přeslabikovat a odpapouškovat. Mají pracovní listy, ve kterých ke článkům doplňujou úkoly, které jsou právě na porozumění zaměřené. Já si myslím, že je to správně, aby se tyhle dvě věci učily zároveň. Nevím, proč porozumění brát jako nadstavbu nad to, že poskládám písmenka dohromady. Když se Verča (sama) učila číst, taky od začátku četla proto, aby si něco přečetla, ne aby mechanicky skládala písmenka.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 17:09:34)
Milado, :-P
:-D
 Mirina 
  • 

Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 16:16:04)
Jen par maličkosti pro Marketu,nepomlouvej jine ditě (rozmazleny fracek),nevim jestli maš svoje,ale myslim si ,že dětem nerozumiš....
 markéta 
  • 

Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(15.2.2006 9:30:43)
Nepomlouvám cizí děti. Psala jsem o konkrétním dítěti v rodině, které znám a se kterým jsem se stýkala často. Když napíšu, že to dítě bylo normálně inteligentní, nebylo zlé, ale bylo rozmazlené, tak to nepovažuju za pomluvu, ale za hodnocení. Psala jsem to v té souvislosti, že bylo chváleno za to, že čte, ačkoliv v tom věku už bylo potřeba, aby nejen četlo, ale i chápalo. Ten samý výkon bych na konci první třídy pochválila, ale na konec druhé třídy mi to přišlo málo.

Vlastní dítě mám a také ho chválím, ale chválím za to, co považuji za pokrok. Teď ve třech letech nebudu chválit, jak pěkně chodí nebo jak si umí stáhnout ponožku. Budu chválit za to, jak se naučí udělat uzel, jak se nají, aniž by se pobryndalo apod.

 Marcela 
  • 

Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(14.2.2006 20:11:26)
jestliže je někdo dyslektik, může být také "normálně" inteligentní!!!
 Erika a Peťko 


Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(15.2.2006 0:32:46)
hmmm, tak som si prečítala celú diskusiu a v podstate súhlasím s každou v niečom...

Z Markétinho príspevku som nadobudla pocit, že chce povedať, že v treťom ročníku by deti mali vedieť najneskôr v treťom ročníku spojiť si čítanie s obsahom, nie že by ho mali v treťom ročníku začať chápať, ale najneskôr v treťom ročníku! My sme sa už vtedy učili vybrané slová a Vlastivedu a Prírodovedu, neviem si predstaviť, keby som len čítala, ako by som mohla odpovedať pred tabuľou :o) takže podľa mňa Markéta a Milada - napísali ste to isté, len každá inými slovami :o)))

No a čo sa týka toho chválenia... u nás v dome býva učiteľka v MŠ. Nedávno sme mali debatu o tom, čo deti vedia a čo nie - proste ma to zaujímalo, keď pôjde malý do škôlky, čo by mal asi ovládať a tak... klasická babská debata. Ona (keďže je to "stará" škola) mi povedala, že dnes sú tie deti úplne iné ako sme boli napríklad naša generácia (ja som ročník 78). Že tie deti nie sú motivované. Napríklad dieťa v škôlke nakreslí domček a stromček a slniečko. A všetci sa idú rozplývať, ako úžasne je šikovné... Povedala, že treba dieťaťu povedať, že je to krásne, ale že aby ešte nakreslilo obláčik, jazierko, vtáčika, detičky... proste ho motivovať. Alebo napr. stavebnice - niečo dieťa postaví a ešte mu povedať: "ešte by si tam mohol doplniť dvere a okná a pod." Takisto povedala, že dnešné deti nepoznajú básničky, pesničky, nechodia s rodičmi na výlety, ale majú dokonalý prehľad o najnovších PC hrách a modeloch mobilných telefónov. Proste dieťa motivovať, ukázať mu, čo všetko sa dá s tou stavebnicou (napr.) urobiť, čo všetko sa dá na výkres nakresliť a podobne.

Ja som napríklad nemala nikdy problém s čítaním, s gramatikou, so známkami... je ale fakt, že som bola doslova "žrút" kníh a tak som sa nikdy nemusela učiť ani vybrané slová naspamäť, proste som vždy vedela, kde a kedy aké "i"/"y" napísať, jednoducho mi to muselo sedieť v oku. Druhá vec je, že som narodená v "září", čiže som išla do školy o rok neskôr. A v tom roku ma brat po ceste zo škôlky učil na ŠPZ áut abecedu. Do školy som nastúpila a vedela som čítať. Myslím, že to mi dosť pomohlo v tom, aby som celú ZŠ prešla so samými jednotkami. Faktom ale je, že na strednej škole bol už iný systém učenia, už mi nestačilo si len prebehnúť niečo očami, musela som sa fakt sústrediť a to bol môj problém. Na vysokú školu som nešla. Nie preto, že by som si myslela, že na to nemám. Ale mám strašný strach z príjmačiek, lepšie povedané z toho, že by mi napísali, že som neuspela. Že ma neprijali. Neviem, kde sa stala tá chyba, že som si prestala veriť... ale viem, že nie je príjemný pocit vedieť, že spolužiak, ktorý preliezal s odretými ušami základnú školu, resp. strednú, je už dnes ING. alebo JUDr. To ma fakt žere :o( Len keby som nemala takú hrôzu z možnosti neúspešných prijímačiek :o(
 Daja** 


O sebedůvěře 

(15.2.2006 8:02:18)
Eriko, to je opravdu zajímavé, co jsi napsala, hlavně o tvém strachu z přijímaček. Strach z neúspěchu má v určité míře asi každý, ale až takový, že to raději ani nezkusíš...? Tím pádem přece máš "neúspěch" zaručený... Škoda, že jsi to nezkusila třeba probrat s psychologem nebo tak, aby ti poradil, jak to překonat... Sebedůvěra je opravdu hodně důležitá a dnes je to obzvlášť vidět i při obsazování různých pozic v zaměstnání apod. Někdo je chytrý, vzdělaný, schopný, ale nevěří si a je to na něm vidět a někdo jiný, kdo až takovou "výbavu" nemá, ale za to se umí "prodat", má mnohem větší šanci uspět Zkrátka dneska říkat dětem "seď panenko v koutě..." a hlavně buď skromný, to je nejlepší cesta, jak mu ztížit prosazení se v životě. Nechci tímto říct, že se mi líbí lidi, kteří umí nebo vědí h... a tváří se jako mistři světa, ty naopak nesnáším, mám na myslí zdravou sebedůvěru a sebevědomí založené na skutečných schopnostech.
 markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(15.2.2006 9:45:57)
Takže vlastně souhlasíš s tím, co jsem psala já, že celkem nebylo za co chválit :-)))

Ale podnětné mi přišlo to o povzbuzování dál - když dítě namaluje domeček, pochválit ale k tomu navrhnout, ať přimaluje strom, sluníčko atd. Přemýšlela jsem nad sebou a v některých věcech to dělám, v některých ne. Dělám to hlavně u stavění stavebnic a kostek. Tak se budu snažit se polepšit i v jiných oblastech.

Ta metoda výuky čtení mi přijde bez problémů u podstatných jmen, možná u sloves a přídavných jmen. Ale jak se takhle učí zájmena, číslovky (vyšší), předložky, spojky, abstraktní pojmy? To už musí přijít ta "klasická" metoda, ne?
 LU,2děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(15.2.2006 10:13:35)
Přesně to fakt nevím, jsem jen předškolní pedagog bez praxe (když nepočítám děti z rodiny). Ale vím, že v Plzni podle toho některé školy učí. Je to asi mnohem propracovanější, než jsem nastínila. Taky se tomu říká genetická metoda- můžeš to zkusit někde vyhledat (knihy od Portálu, informace v pedagickém centru). Ale všespásné to asi nebude. Synovec jel podle genetické metody a čte děsně nerad. Můj syn se učil slabikovat a čte dost, docela dobře a rád. Důležitý je vzor v rodině. A hlavně nepřestat prvňáčkům předčítat. Já to dělala tak, že jsem přečetla velký kus a syn pár řádek a zase jsme se vystřídali. Někdy jsme tak večer četli celá rodina - osvědčily se strašidelné příběhy nebo Kronika města Kocourkova. To baví i dospěláky.
 Lorina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(15.2.2006 18:38:07)
Nemyslím, že metoda čtení rozhodne o tom, zda dítě bude rádo číst či nikoli....Genetická metoda je podstatně rychlejší a děti zcela jasně chápou co čtou, protože ta slova "slyší"....

Já jsem klasická slabiková metoda a knihy miluji, dcera je "genetik" a je v první třídě a už dnes si bere na prázdniny knížky sebou, protože jí to baví....
 Špendlík 


Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(16.2.2006 9:05:11)
Ahoj, jen bych chtěla říct, že lidi, kteří prolézali základní školu a střední s odřenýma ušim a teď mají vysokou školu nemusí být nutně hloupí a svůj titul si nezasloužít. Můj bratr měl na základce čtverky, pak dělal učňák bez maturity, pak mu to nestačilo, tak si udělal maturitu. Sám doma začal studovat filozofii, psycholotgii, dějiny umění a literaturu. Prostě ho to zajímalo, a místo aby chodil po hospodách, tak seděl doma a četl a dělal si poznámky. Postupně se hlásil na všechny obory, ale nedostal se protože je tam fakt nával. Nakonec dělal ekonomiku státní správy a teď dělá navazující magisterské studium. Dostal práci na Ministerstvu pro místní rozvoj a chce vstoupit do diplomatických služeb. Prostě dozrál trochu později. Ale tam kde je se dostal vlastní pílí i přes to, že ho někteří členové rodiny zrazovali a shazovali. Jsem na něho hrozně pyšná.

Lenka
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Chválit ano, ale také přiměřeně 

(16.2.2006 9:19:34)
Erika,
tak já jsem podobný případ :-) Taky jsem se nemusela učit gramatiku, protože jsem hodně četla a všechno měla už zažité.
S VŠ to bylo podobné. Já jsem na VŠ šla, ale na technický obor, kam jsem vzhledem k prospěchu na gymplu nemusela dělat přijímačky. Byl to naprostý omyl a dnes dělám úplně něco jiného. Kromě toho jsem si pak udělala ještě zdravotnickou rekvalifikaci, protože jsem vždycky měla vztah k medicíně, ale v současné době se tomu taky nevěnuji. Ráda bych se k tomu časem vrátila.
 LU,2děti 
  • 

K dětskému čtení 

(15.2.2006 8:32:41)
Pokud je mi známo, pak se výuka čtení od našich dob mírně změnila. Každopádně je od počátku kladen důraz na porozumění textu a nejen na formální čtení. Také existují dvě metody výuky čtení : slabiková -to jsem se učila já a učí se jí dodnes a vývojová. Ta druhá metoda se, pokud jsou mé informace správné, již delší dobu používá např. v anglicky mluvících zemích, kde se jinak píše a jinak vyslovuje. Posledních pár let se používá i u nás. Dítě má jednoduchý text (slovo, později krátká věta) spojen s obrázkem. A vizuálně si propojí význam s napsaným slovem- takže vidí krále, řekne si slovo král a vidí jak je to napsané. Tedy tak nám to vysvětlovali ve škole, v praxi to neznám. Tato druhá metoda, pokud je správně prováděna má údajně výraznější úspěšnost právě v porozumění textu než metoda slabiková, při které mají děti sklony k formálnímu čtení bez porozumění.
To je hlavně pro ty, kdy se s tím setkají při vybírání školy pro prvňáky. Třeba jim to pomůže v rozhodování.
 Lorina 
  • 

Re: K dětskému čtení 

(15.2.2006 18:22:09)
ahoj.Tak touto metodou (genetická metoda čtení) se učila číst moje dcera.Je v první třídě a v listopadu již normálně četla.Je pravda, že ze začátku to byl trénink pro její uši, takže jsme pořád dokola opakovali š á l a, p e n á l a jiná slova.Vše rychle za sebou. Měli jsme nevýhodu v tom, že dcera znala slabiky, to se naučila sama.Nakonec to zmákla jako jedna z prvních.Ale i ostatní děti neměly větší problémy.

V článku se píše o tabulkovém srovnávání.Někdy toto srovnávání nedělají jen rodiče.Dcera se narodila předčasně a dlouhý čas trávila na kapačkách, takže ve 3 měsících, kdy jsme ještě byly spolu v nemocnici, byla zvyklá jen ležet a nehýbat se. Paní doktorka (specialistka, neuroložka, docentka z Krče) v 5. měsících konstatovala silné zaostání, téměř retardaci.Nebudu popisovat, co to tehdy pro nás bylo za šok, protože do té doby jsem s dcerou znala jen nemocnici a tam žádný lékař nic takového nezaznamenal.Naopak každý pohyb v době podávání infůzí se snažili klidnit. Dostala jsem se dcerou k jiné neuroložce a ta opravila hodnocení s tím, že dcera je vývojově pozadu, nicméně vše napravila vojtova metoda do prvních narozenin.Dcera je dnes velmi chytrá, počítala (tzn. sčítala a odečítala do 10) a znala celou abecedu ve třech letech.Sportovně je také nadaná, dobře lyžuje, plave.Míčové hry miluje.Ve škole patří mezi skupinu nejlepších, píše nejlépe ze třídy.

A přesto taková maličkost jako je hladové a neklidné dítě rozhodlo o tom, že specialista zařadil toto dítě do škatulky téměř retardovaných, protože v daném okažiku po 3 hodinách čekání ve vymrzlé komůrce (dcera měla oslabenou imunitu po těch nemocech a nesměla být v kontaktu s mnoha lidmi), se už odmítala přetáčet a jakkoli reagovat a stále jen plakala, na což paní doktorka nebrala vůbec ohled s tím, že ona už z praxe pozná jaké dítě je..

Což si myslím, že nebyla až tak pravda a lékaři, odborníci, by měli na takové věci brát na zřetel, pokud rozhodují a dětech, které zrovna navíc ten start do života neměly vůbec jednoduchý. A to nemluvím o jejich rodičích.....
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


SROVNAVANI 

(15.2.2006 20:14:17)
Srovnavani deti je u nas na dennim poradku. Dokud jsem mela jen jedno dite, jeste to slo "ustat", a vetsinou jsem podobne srovnavaci reci presla mlcenim. Ovsem ted, kdyz mame druheho syna, vytaci mne srovnavani deti "do vrtule"!
Zapomnela jsem napsat, ze u nas srovnava zejmena babicka tchyne. Ma ctyri vnoucata (nejstarsi Ondra 12, Gabina 6, Vojta 3 a Matyas 1 - ty nejmladsi jsou moje). A tak jsem se normalne naucila ji odpovidat...
ONA: Ondrasek uz davno jezdil na kole, a to od dvou let!
JA: Ale na lyzich stal poprve v deseti...
nasleduje tyden bez srovnavani :-)
ONA: Gabinka se uz davno v noci nepocuravala.
JA: KOlikrat jsme to v letos v lete po Gabince susili matrace?
opet tyden bez srovnavani..
A pokud to dela naopak, coz taky jde..
treba: Vojta tyhle puzzle slozi hned, Tobe to Gabino trva - normalne ji reknu, at to nedela, ze jsou proste kazdej jinej.
Ji asi nedochazi, ze tim nejvic ublizuje prave detem.
ACH JO :-(
 Jitka 
  • 

Re: SROVNAVANI stres na celý život 

(21.2.2006 21:49:45)
Celý život mě srovnávali s mou sestřenicí a bratrancem, já jsem vždy byla ta blbá a zlobivá, i když ve skutečnosti to bylo přesně opačně. Proto jsem se s ní přestala stýkat, protože nejsem člověk, který si na něco hraje. Jenže před 4 lety se mi narodila dcera a před 1,5 syn a sestřence se narodil před rokem syn, má muka začala znovu. U babičky neustále slyším jak je Dan nej.., chtěla jsem se ozvat, ale bojím se aby z toho babička neměla infarkt, ale já musím přeci bojovat za čest svých dětí, když za mě nikdo nikdy nebojoval.
PROTO VZKAZUJI VŠEM MAMINKÁM, NESROVNÁVEJTE SVÉ DĚTI S JINÝMI, PODTRHNETE JIM JEJICH EGO A OSOBNOST. jE PŘECI ÚPLNĚ JEDNO KDY ZAČNOU CHODIT ČI MLUVIT, KDY ZAČNOU JEZDIT NA KOLE aj.
Někdy ležím v posteli a utápím se v slzách, proč jsou na světě lidé, kteří mají neustálou potřebu si na něco hrát, vždyť jsou směšní!
NEBERTE SVÝM DĚTEM JEJICH DĚTSTVÍ, NECHTE JE PŘIROZENĚ SE VYVÍJET,MUSÍ MÍT SICE URČITÝ ŘÁD, TO URČITĚ A MŮŽU VÁM ZARUČIT, ŽE Z NICH VYROSTOU SPRÁVNÍ LIDÉ.
 Zuzana a Anežka 06/05 
  • 

Chválit 

(15.2.2006 21:31:27)
Příspěvek je pěkný a pro mě i poučný. Někdy mám strach, jestli by malá už neměla sedět bez opory nebo zas dělat to nebo ono. A pravda je, že lepší je si užívat si jí a ne se nervovat. Chválíme ji, když se jí něco povede, např. když začala dělat paci paci nebo už začíná lézt a vždy má z toho sama radost a my také. A snažím se, aby na dětství měla krásné vzpomínky stejně jako je mám já, protože on ten život je někdy opravdu tvrdý...
 Petra, 2 malé holky 
  • 

vědět x chovat se tak... 

(22.2.2006 21:41:27)
Jasný, srozumitelný a pravdivý článek. Jenže pokud je člověk nějak negativně zatížen ze své původní rodiny, je někdy hrozně těžké uvést tyto zásady důsledně do své výchovné praxe! Tohle je jen poznámka pro nás deprivanty :)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.