| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Je mi třiatřicet a nemám dítě

 Celkem 521 názorů.
 Bob 
  • 

Neshazuj matky 

(30.1.2006 1:11:23)
Píšeš: "jsme zvyklí obhájit svoji situaci tím, že shodíme situaci toho druhého."
To je přesné. Přesně tak to totiž děláš. Vylíčilas matky jako "chodící mlíkárny", které se "s manželem rozhodně milovat nechtějí".
Věř tomu, že matky až na výjimky nejsou nešťastné a nespokojené, jak jim podsouváš. Jsou to nejšťastnější lidi na světě. Jsou úžasné a vědí o životě spoustu věcí, co ty nevíš. Se svými muži se milovat chtějí, a taky to dělají. A jejich chlapi jsou do nich zamilovaní jako nikdy předtím.
"Prosíš" o respekt mezi matkami a ostatními - jářku, tak je respektuj. Oni tě neodsuzují - ve skutečnosti jsi jim ukradená. To ty jim závidíš, užíráš se a píšeš sem o nich nesmysly.
 Margot+1 


Milý Bobe, 

(30.1.2006 8:36:28)
už dlouho jsem na Rodině nečetla tak pokorný, hledající článek. S pokorou a hledáním ale nemá nic společného Vaše reakce. Vy už jste patrně našel. Gratuluji a je mi Vás líto.
 nicol-H 


Re: Milý Bobe,-MAGDALÉNO 

(30.1.2006 8:57:38)
nevím proč takhle reaguješ...
ta ženská má prostě komplex,který léčí tak,že aniž by se jí o to kdokoliv prosil, cpe tu všem(z toho 80% lidí tady děti má),jak jí to vůbec nevadí a co jí nevadí a proč...ona vážně osočuje matky a v podstatě je lituje.

-já lituju jí za tyhle názory i za touhu po dítěti kterou není schopná přiznat,tak se schovává za kde co. to není o pokoře,to je na psychologa..-jakýsi "výkřik ze tmy".

vůbec nechápu princip toho komu a proč to cpe.třeba mně by ani nenapadlo přemýšlet o tom kdo děti má a nemá a když je nemá,tak proč je nemá.to ona to tu rozmazává,jí to evidentně "žere".... má mé politování,ale to jak shrnula nás co děti máme je fakt úsměvné..
 Psychouš 


Chci, chci a CHCI! 

(30.1.2006 10:09:45)
já lituju jí za tyhle názory i za touhu po dítěti kterou není schopná přiznat,tak se schovává za kde co.

A uvědomuješ si, chytračko, že na TOUZE po dítěti není nic chvályhodného? Že touhla po dítěti je sobecký cit? Něco jako touha po Mercedesu?

Chci, chci a CHCI!
A tak si pořídím dítě, jako panenku. A budu pyšná matka. Budu důležitější.

Že jsem o světě nikdy moc nepřemýšlela, no a? Jsem MATKA, tak sklapněte.
Já si nejezdím po dovolených, nechodím do divadel JAKO NĚKDO, ja jsem totiž MATKA! A je to hrozné, s jakou almužnou od státu musím jako MATKA vyjít! FUJ! Zvýšit daně bezdětným, beztak ty peníze utratí za divadla a vinárny.

:-)

Autorka určitě není na psychologa, nejste na něj ani vy, jen má prostě autorka širší chápání světa než vy. Tuhle vlastnost psycholog v člověku nevyvolá.

Vždy platilo zobecnění čím blbější a nesamostatnější, tím dříve děti, tím více dětí.
 Ajka, syn 3,5 
  • 

Re: Chci, chci a CHCI! 

(30.1.2006 11:18:39)
děkuji.. teď jste právě urazil (a) například i mě...
syna jsem měla v 21 a rozhodně jsem nebyla nesamostatná a blbá...
asi Vás zklamu, ale v životě nejde všechno tak, jak si člověk naplánuje a i přesto, že syn plánovaný nebyl, byl to a je dodnes pro mě největší dar...

a ráda bych ještě jednoho mimíska a v pořadí to bude už třetí..., do práce jsem chodila celou mateřskou a syn se mnou a od dvou let chodí do školky...

takže né každý, kdo má dítě brzy je blbý nebo nesamostatný...
 Psychouš 


Re: Re: Chci, chci a CHCI! 

(30.1.2006 11:53:59)
To se snad rozumí samo sebou. :-)
 maceška 


Re: Chci, chci a CHCI! 

(30.1.2006 11:58:31)
Hm, máme pět dětí, tož to abych se nad sebou zamyslela...
 cizinka 
  • 

Re: Chci, chci a CHCI! 

(30.1.2006 13:24:25)
Psychousi
"Autorka určitě není na psychologa, nejste na něj ani vy, jen má prostě autorka širší chápání světa než vy. Tuhle vlastnost psycholog v člověku nevyvolá."

Take se mi to tak zda.

"Vždy platilo zobecnění čím blbější a nesamostatnější, tím dříve děti, tím více dětí."

A tohle uz neni tak uplne pravda. Finsky feminizmus je to, cim Finsko vedle vodky a nozu je slavne. Ale tam dlouhou dobu platilo, ze zeny rodily deti dost brzkem veku, ale zaroven podilely se ve spolecenkem zivote. Na rozdil od jinych skandinavskych zemi, kde zeny dlouho pracovaly, a pak odchazely na matersky duchod, vetsinou uz navzdy. V Cesku feminizmus a podil zen v rozhodujicich pozicich je chaby zrejme ne proto, ze az do nedavna rodily mlade, ale spise proto, ze nezazily valku, kde jim vyhynuli muzi a dlouhou dobu nebyla to demokraticka zeme. Svet je komplikovanejsi nez jednoduche pravidla, Psychousi. Fakt jsi psycholog?



 Psychouš 


Re: Re: Chci, chci a CHCI! 

(30.1.2006 13:46:14)
Ano, použil jsem zobecnění, to ti přece nemusím vysvětlovat.

Inteligence obvykle podporuje zodpovědnost a znakem zodpovědnosti je zdrženlivost a opatrnost.

:-)
 Psychouš 


Re: Re: Chci, chci a CHCI! 

(30.1.2006 13:51:19)
Promin, doplnění: jsem Psychouš, id z Rodiny. Tohle téma se tady řešilo vícekrát, prosím abych rozhodně nebyl brán za žádného psychologa, jsem člověk, co se sem chodí diskusí a pozorováním kvokajícího davu (nenapsal jsem hejna!) odreagovat.

:-)

 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Chci, chci a CHCI! 

(30.1.2006 15:08:40)
Psychousi, ach tak, tak uz vice nebudu na Tebe tak prisna, myslela jsem ze si udavas za odbornika:-)). Pro mne zobecneni, ktere navic muze se ukazat jako nekorektnost vuci nekomu, vzdy funguje jako rudy hadr, ale uznavam, ze je to moje uchylka. K te zodpovednosti: je mi tolik jako Bohemiane, a mam za sebe spoustu zkusenosti, ze nerozumnost a nezodpovednost muze stat za velkym stestim a uspechem. Pro mne otevrenost mysli a pozitivni pristup je vetsi hodnotou, tim ale nechci rict, ze vedome se snazim byt nezodpovedna:-))
 Psychouš 


Re: Re: Re: Re: Chci, chci a CHCI! 

(30.1.2006 16:18:53)
:-)
Rozumím ti. Ale přece jen je to něco jiné, než když je ta nezodpovědnost životním stylem či osobnostní charakteristikou. :-)

Co se týče toho zobecnění, to jsem jako takové explicitně pojmenoval. :-) Čímž by mělo ztratit to "kouzlo rudého hadru", ne? ;-)
 Aja 
  • 

Re: Re: Chci, chci a CHCI! 

(21.12.2006 13:22:26)
No, já si myslím, že psychouš není psycholog ale psychopat, co musi do všeho vrkat i když o tom ví úplný houby!

Ale je známo, že ať řeknete jakoukoli blbost, když to podáte náležitě vědecky, vždycky se najde někdo, kdo vám zatleská.
 Cama 
  • 

Re: Chci, chci a CHCI! 

(30.1.2006 15:00:37)
Stoprocentně souhlasím, super názor.
 Olina 
  • 

Re: Chci, chci a CHCI! 

(30.1.2006 19:04:25)
:o)))))) už nebudu číst dál, už jsem se nasmála dost, stejně už bude večerníček.
 Simona,7 dětí 
  • 

Re: Chci, chci a CHCI! 

(2.2.2006 0:02:24)
Zdá se mi primitivní takhle zobecňovat. S manželem jsme oba vysokoškoláci a máme sedm vlastních dětí, od 4 do 19 let. A k té nezodpovědnosti-podle mých zkušeností se životní podmínky mění někdy hodně rychle a člověk neodhadne, co bude za 10 či 20 let, takže opravdu nevíme, jestli děti zvládneme plně zajistit např. při studiu na VŠ, ALE VÍME JISTĚ, ŽE BUDOU MÍT MINIMÁLNĚ DALŠÍCH 6 LIDIČEK, KTERÝM NA NICH BUDE ZÁLEŽET, až tady my nebudeme. A k původnímu článku- jsem mnohem šťastnější než před dětmi. Jako mlékárna si člověk sice občas připadá, ale co to znamená proti chvílím, kdy s úžasem pozoruju, jak se ze závislého nemotorného človíčka stává samostatně myslící a rozhodující se bytost. Názory našich puberťáků mě obohacují a učí vidět skutečnost z různých stran, což vede k větší toleranci...A naše mladší děti mi nedovolují přestat se radovat ze života,jejich smích a vitalita jsou nakažlivé. Myslím, že každý sám ví, co považuje za prioritu a čemu se v životě chce věnovat, neodsuzujme jen proto, že my to cítíme jinak. Kdybychom byly stejní, život by byl mnohem fádnější :-)
 Nihe 
  • 

Re: Re: Chci, chci a CHCI! 

(2.2.2006 7:35:40)
Odpovidam Simco primo Tobe. Pochazim z 5 deti, proste jedna velka rodina. Ty by jsi rekla, ze budeme mit dalsi 4 lidicky, co nas budou mit radi. Opak muze byt krutou pravdou. V detstvi jsme vychazeli se sourozenci skvele, problem zacal v dospelosti. Prvni si zalozil firmu, zbohatnul, nepujcil brachovi, ktery to opravdu potreboval a celkove se zcela odcizil. Ma v hlave jenom praci.. Druha se seznamila s lidmi, se kterymi si ma co rici jen ona, zbytek rodiny je nenavidi (neco jako H. Vondrackova a M. Michal). Treti shani penize jak se da, aby pomohl nemocnemu priteli. Je homosexual, coz mu neodpustil bratr c.1. Jo ten pritel ma problem s nohama, zadny AIDS. Ctvrta zustala doma s rodici a starala se o ne, proto se pry nemohla vdat a mit vlastni deti. No a zbyvam ja. Stykam se vlastne jen s bratrem c.3. Prvniho bratra jsem nevidela uz 5-6 let, sestre zakazal manzel jakykoli styk s nami, takze jsem sve netere nikdy nevidela, jen o nich vim. No a dalsi sestra se straslive urazila ohledne dedictvi, ktere podle jejiho nazoru melo pripadnout cele ji, protoze se obetovala.
Ja jsem pro vsechny mladej cvok, ktery nicemu nerozumi.
Ja sama jsem jeste svobodna a bezdetna, skoro jako autorka clanku a velkou rodinu rozhodne nechci. Boli to potom nekolikanasobne. Jedno, mozna dve. Pozdeji, az budu pripravena.
 Simona,7 dětí 
  • 

Re: Re: Re: Chci, chci a CHCI! 

(2.2.2006 9:05:03)
Ahoj, Nihe!
To je smutný a určitě se to taky stává, že se sourozenci rozhádají...Myslím, že ty vztahy se mohou ještě v průběhu let změnit k lepšímu a i když jste tolik rozdílní,najdete "společnou řeč". Kdyby sis chtěla popovídat víc,snad se mi podařilo tam vložit svůj mail a budu ráda, když se ozveš.Simča
 Iris + D. 
  • 

Re: Chci, chci a CHCI! 

(3.2.2006 22:26:41)
Díky za pobavení. Tvé názory jsou obdivuhodné. Již jsem si jich všimla v jiných diskuzích. Mimochodem taky patřím k těm blbějším a méně samostatným. No ještě, že jsou na světě i takoví jako jsi ty, kteří to za nás blbější vytrhnou....

 Iris + D. 
  • 

Re: Chci, chci a CHCI! 

(3.2.2006 22:26:44)
Díky za pobavení. Tvé názory jsou obdivuhodné. Již jsem si jich všimla v jiných diskuzích. Mimochodem taky patřím k těm blbějším a méně samostatným. No ještě, že jsou na světě i takoví jako jsi ty, kteří to za nás blbější vytrhnou....

 Lenka 
  • 

Re: Chci, chci a CHCI! 

(20.2.2006 11:40:50)
Nechapu proc separujete ZIVOT a DETI. Lze jezdit na dovolene, pracovat, milovat se a k tomu mit deti. S ditetem lze cestovat, lze mu otevirat obzory a presto nic nevnucovat... Neni pravda, ze kdyz matka neni 24 hodin s ditetem tak ho sidi. Naopak, obcasna babicka, skolka ci pani na hlidani dite utvrzuji v tom ze je jedinecne, muze se spolehnout i na jine lidi nez na matku a ze dokaze byt na svete stastne a obohacovat se i z jinych modelu nez jen z pristupu a vychovy matky.

Zalezi na kazdem jak k tomu pristupuje, ale deti jsou neco, co zivot nesmirne obohati a koho muzete obohatit vy. A verte nebo ne, matky mohou byt stastne. A ze jsou obcas unavene? A vy ne? A ze si obcas chteji postezovat - VY NE?????
 Jana 
  • 

Re: Re: Chci, chci a CHCI! 

(1.3.2006 21:43:54)
Cau Lenko, mluvis ,mi z duse. Nevim proc bych se mela rozhodovat mezi ditetem a svym zivotem
Chci oboji a verim ze to dokazu. A jestli ne, tak dobre mi tak! Zastavam vzor zapadni vychovy. Treba Holandsko. Je teda fakt ze ti mali spunti kolikrat ani nevi kdo je jeich mama :-) protoze maji kolem sebe furt spousta lidi. Ale na druhou stranu jsou daleko drive samostatnejsi a nejsou na ty rodice tak upnuti jako treba deti u nas. Mam kamarada , kterej vozi sveho 13leteho syna denne do skoly (5km) a zpatky, jako by nemohl jet mestskou(?!)a kazdy den vecer ho vozi na tenis, i kdyz synatorovi to moc nejde....pry ho to ale strasne bavi a tak vyplazne 100 litru za sezonu a je to. Vsechno se toci jen kolem jeho rozmachanyho parchanta.Dneska za nim jel na lyzarsky vycvik mu dovezt ciste ponozky!!!! Ja v jeho veku jezdila do skoly 30km stopen, sama jsem si varila doma
, protoze nasi byli furt nekde v prdeli a diky nim jsem si ale zase uzila celkem fajn pubertu. do skoly jsem moc nechodila :-), naucila jsem se ale v te dobe o sebe dobre starat a organizovat si cas. Nyni podnikam, sice nic velkeho ale na uziveni to uplne v poho staci, hodne cestuju a jsem vdecna ze mi nasi nestali porad za zadkem a tak jsem se naucila spouste vecem, co jini neumi treba dodnes. Sve deti hodlam take vychovavat takhle.
 Kacounek 
  • 

Re:myslím,žes nebyla pochopena :-)) 

(18.2.2006 2:37:30)
Jestli je ta žena zoufalá, tak maxiálně z lidí jako jste vy....kdo má právo říkat,kdy je vhodné pořídit si manžela a mít děti v dnešní době zázračné medicíny? Snažila vysvětlit, právě lidem jako jste vy, že je i tak šťastná a že chce k mateřství přistoupit zcela morálně, psychicky a sociálně připravená. Nemyslim si ani, že matky urážela, jen se snažila naznačit, že by člověk měl hledat smysl života i v sobě a ne jen v dětech...Katka
 Rózinka 


Re: Re:myslím,žes nebyla pochopena :-)) 

(21.2.2006 14:10:54)
Naprosto s tebou souhlasim a vazim si uprimneho vyznani autorky clanku. Ja sama jsem to videla stejne. Chtela jsem nejdrive poznat sama sebe a pracovat na sobe, abych byla schopna svemu diteti ze sebe neco predat. Trvalo to dlouho a teprve dnes v 31 letech cekam sve prvni detatko. A jsem rada, ze je to az dnes, kdy jsem na to pripravena.

Nemyslim si, ze je fer odsuzovat nekoho kdo otevrene se vyzna ze svych pocitu at jakkoliv se neshoduji s nazory ostatnich. Kazdy ma prece pravo se vyjadrit.
 ivaa 
  • 

souhlasím a podepisuji v plném rozsahu 

(22.6.2007 15:21:01)
taky mi je jí líto.mám podobně smíšlející kamarádku a pač jí velmi dobře znám,již jsem si několikrát všimla,že by dítě děsně chtěla.ale bojí se,že jí partner opustí,že nezvládne porod,že bude mín" sexu,že nebude mít tak pěknou figuru jako před tím atd.atd........je mi jí fakt líto,ale jestli jí víra v to,že dítě nechce pomáhá,tak at" si to užije.
 Hana 
  • 

Re: Milý Bobe, 

(30.1.2006 10:34:51)
Bobe, asi máte víc mindráků, než si myslíte. Já dítě mám, jsem teď na mateřské a jsem prostě "chodící mlékárna" a hotovo - ale naprosto chápu, že to není můj jediný životní cíl. K tomu, že opravdu chci děťátko jsem taky musela časem dospět a myslím, že je dobře, když o tom pisatelka takhle uvažuje. Zodpovědně brané mateřství je pro dítě velkým plusem.
 nicol-H 


Re: Neshazuj matky 

(30.1.2006 8:47:46)
Bobe,

tenhle clanek mne nadzdvihl ze zidle a taky jsem se chystala neco peprneho napsat,ale udelal/a/ jsi to za mne.diky! lip bych to nenapsala!

a mila autorko,ja jsem asi tvuj opak-je mi dvaadvacet a mam pulrocni detatko a lidi na mne taky obcas koukaji s udivem,hlavne na to vubec nevypadam,kdyz ve skajťáckym ohozu tlačim před sebou kočárek,určitě mně podazírají,že je to mladší sourozenec.A já si to užívám.Nejsem chodící mlékárna,nejsem tlustá a mám chuť se milovat skoro každý den,mám čas i na to chodit na kosmetiku a solárko,dodělávám školu a moje kamarádky mrňouska milují,beru ho všude s sebou a když chci jít někam bez něj,vždycky ho někdo pohlídá.

To jen tak na vysvětlenou že mně absolutně neomezuje,ale já jsem kolikrát radši s nim doma,než někde vysedávat..vůbec mi to nevadí,naopak! jsem šťastná že mám toho malýho človíčka na mazlení,raduju se z každýho jeho pokroku, v noci spí jak dudek (jak který dítě,mám štěstí) a beru to jako nádherný prázdniny.

tak si přestaň na matkách vylévat svoje komplexy,Bob má pravdu.Jsi matkám naprosto volná.
Nicol
 Psychouš 


Re: Re: Neshazuj matky 

(30.1.2006 10:13:54)
Cheche.
Tak to jsi ještě v roli dítěte.

Až nastanou běžné problémy (a nebude někdo, kdo zařídí a pohlídá), rychle zjistíš, že jste vlastně děti dvě.
 nicol-H 


Re: Re: Re: Neshazuj matky 

(30.1.2006 10:53:11)
asi te zklamu,to se mne fakt stat nemuze..muselo by umrit asi 20 lidi nestarsich 50 až 60 let..
 nicol-H 


Re: Re: Re: Neshazuj matky 

(30.1.2006 10:54:22)
asi te zklamu,to se mne fakt stat nemuze..muselo by umrit asi 20 lidi nestarsich 50 až 60 let..
 Dana Šípová 
  • 

Re: Re: Neshazuj matky 

(30.1.2006 15:20:05)
Milá Nicol, kdyby ti pisatelka byla volná, nebudeš se obtěžovat psát svůj názor.
 Katie 
  • 

Re: Re: Neshazuj matky 

(30.1.2006 15:51:56)
Nicol, udivila mě tvá věta o tom, že jsi šťastná, že máš své dítě na mazlení. Mám pocit, že ty ho máš místo plyšáků a ještě jsi nedozrála. Bez jiných lidí zřejmě nejsi schopná života. Autorku chápu, já měla dítě ve 30 (taky na to nevypadám)a před tím jsem slýchávala blbé kecy, proč nemám děti. Na to by měl člověk opravdu dozrát. Není to věc na mazlení, co se dá snadno odložit známým. Byla jsem samostatná a vlastně jsem i teď při manželově vytížení. Vidívám některé mladé matky s kočárkem, cigáro v puse, dítě se cpe párkem v rohlíku. Ale zvládají to...
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Neshazuj matky 

(30.1.2006 17:52:28)
Ty jsi mentálně už důchodkyně. Přesně takové kecy mají staré báby na kohokoli mladého, zejména na mladé maminky.
Není důvod, aby Nicol byla méně schopná se starat o dítě jen proto, že je dvaadvacítka, než ty. A že má ještě babičky v plné síle, které jí pomáhají? To jí samozřejmě můžeš jen závidět, když tvým rodičům, žijí-li, je tak kolem sedmdesáti.
A poslyš... dítě opravdu je na mazlení. Zkus to někdy - uděláš mu radost.
 Katie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Neshazuj matky 

(30.1.2006 19:26:21)
Bobe, reagovala jsem, neútočila-jako ty. Mí rodiče žijí, díkybohu, není jim ani 60, tchán s tchýní jsou straší, ale pracují, jelikož v naší rodině jsou samí VŠ s dobrou prací, včetně mě, tak nesedíme doma. Zato tobě ten chlast za ta léta vypatlal mozek, jak tak občas čtu tvé bludy, že? Máš další závislost? Neznám chlapa, co by měl čas sedět na netu u víceméně ženské diskuse. Asi nepracuješ, tak máš čas dělat doma baby sitting.Takové mamkytaťky mám fakt ráda. Carpe diem!
 Bob 
  • 

Dinosaurus 

(30.1.2006 20:52:08)
Tys vážně dinosaurus! Diskuse o rodičovství je "ženská" a chlapi na ní nemají co dělat, muž, který se doma stará o děti, je "mamkataťka"...
Tohle kdyby tady tvrdil nějaký chlap, byl by označen za sexistického šovinistu... no právem.
 Katie 
  • 

Re: Dinosaurus 

(30.1.2006 21:48:55)
No tak jsi na MD místo ženy. Ta za tebe chodí do práce a ty jsi ji tak vděčný, že ji máš rád víc a víc. Bodejť...Nebo máš ID na hlavu a dřepíš doma. Abys byl ty přitažlivý pro ni....v bačkorách u plotny. Kojíš?
 Bob 
  • 

Re: Re: Dinosaurus 

(30.1.2006 22:10:47)
Tobě není pomoci. Ale poslouchej - jsi typická potenciální oběť domácího násilí. Máš strašně nízké seběvedomí a v podstatě sama sebou pohrdáš. Když ti připadá tak opovrženíhodné být doma "v bačkorách u plotny", což ty jsi, nebo na mateřské bylas. Svého chlapa máš ráda jen proto, že ti nosí prachy. A hrozně ho obdivuješ za to, že chodí do práce jako každej blbec. Nediv se pak, že si tě neváží ani on a že tě jednou pořádně ztříská.
BTW kde jsi vzala, že jsem doma? Čti pořádně, nic takového jsem nepsal. Chodím do práce jako každej blbec a nosím domů peněz jako šlupek. Ale klidně bych hned měnil.
 & 


Re: Re: Re: Dinosaurus 

(30.1.2006 22:37:06)
Bobe, ty repliky od Katie jsi pises sam? Nebo Katie, pise Boba.
Jinak vas vidim, jak reklamu na pojistovnu. Krasna manzelka a ty nosis domu penez, jako slupek.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Dinosaurus 

(30.1.2006 22:55:02)
Chachá, to vůbec není špatný nápad... ostatně pár alternativních identit tady mám. Ale Katie to není, tu bych si nevymyslel. Na takové kydy by mi fantazie nestačila... Mám ji proto rád.
 aknelop 


Re: Re: Re: Re: Re: Dinosaurus (Bob versus Katie) 

(3.2.2006 12:11:21)
Bobe, začínáš se mi líbit...moc jste mě pobavili svou diskuzí a ač já osobně se sem chodím odreagovat a ne hádat, musím Ti vyjádřit podporu v tomto (i když už dost starém) sporu a zároveň se zastat i Nicol_H.
KATIE, TO JSI FAKT NEZVLÁDLA!!!

Bobe, hele, jsi fakt chlap, nebo je to ňáka póza? Nicméně, ať je to tak, nebo tak, četla jsem Tvé různé příspěvky a máš mé sympatie!
 Bob 
  • 

No jistěže chlap 

(3.2.2006 12:22:57)
Lenko,
sympatie jsou vzájemné, taky Tě sleduju :-).
Akorát mě znepokojuje, že někdo může pochybovat o tom, že jsem chlap... To by mě bezmála ranilo, ale páč jsem chlap, tak nejsem nijak zvlášť přecitlivělej.
 aknelop 


Re: No jistěže chlap 

(3.2.2006 12:46:21)
Ohoho, tak to pardooon, nechtěla jsem zpochybňovat Tvé pohlaví, jen je k neuvěření, jak v tomhle našem "kurníčku" může nějaký chlap přežít? Ale držíš se znamenitě....
 Amélie 
  • 

Re: Re: Dinosaurus 

(30.1.2006 22:32:34)
Bože, Katie, ty jsi ale fakt blbka.

 Katie 
  • 

Re: Re: Re: Dinosaurus 

(31.1.2006 9:20:25)
Ale Bobe, nepiš si sám pod jiným jménem. Nebo jsi zapojil manželku?
 Katie 
  • 

Re: Dinosaurus 

(30.1.2006 21:58:56)
No tak jsi na MD místo ženy. Ta za tebe chodí do práce a ty jsi ji tak vděčný, že ji máš rád víc a víc. Bodejť...Nebo máš ID na hlavu a dřepíš doma. Abys byl ty přitažlivý pro ni....v bačkorách u plotny. Kojíš?
 Maťková Tereza 


Katie 

(3.2.2006 12:34:38)
Já tedy vážně nevím, co proti nám (mladým) máte. Mě bude letos 27 a jak vidíš, mám dvě děti, jsem šťastná, mám skvělého manžela, jsem chodící mlíkárna, no a co, mě to vůbec nevadí, jo a ještě něco se svými dětmi se snažím mazlit, jak nejvíc to jde, aby poznaly, že je mám ráda, že mi nejsou volné. Z tvých reakcí na Boba (viz. Chlap nemá na ženské diskusi co dělat) usuzuji, že buď nemáš manžela (přítele)a léčíš si mindrák, nebo máš manžela (přítele), které se o tvoje dítě(děti) moc nestará, nebo mu nedáváš možnost vyjadřovat k ryze ženským věcem.
 Maťková Tereza 


Katie 

(3.2.2006 12:35:49)
Já tedy vážně nevím, co proti nám (mladým) máte. Mě bude letos 27 a jak vidíš, mám dvě děti, jsem šťastná, mám skvělého manžela, jsem chodící mlíkárna, no a co, mě to vůbec nevadí, jo a ještě něco se svými dětmi se snažím mazlit, jak nejvíc to jde, aby poznaly, že je mám ráda, že mi nejsou volné. Z tvých reakcí na Boba (viz. Chlap nemá na ženské diskusi co dělat) usuzuji, že buď nemáš manžela (přítele)a léčíš si mindrák, nebo máš manžela (přítele), které se o tvoje dítě(děti) moc nestará, nebo mu nedáváš možnost vyjadřovat k ryze ženským věcem.
 květa (klarka 4roky, brisko 24tt) 
  • 

Re: Re: Neshazuj matky 

(31.1.2006 9:21:50)
Ja nechci reagovat na reakce, jen na puvodni clanek, ale asi se mi to nepovede. Myslim si, ze autorka nechtela vubec shazovat matky a nekteri z vas tady vylitli jak certici z krabicky. Ja mam jako matka rozporuplne pocity. Nikdy bych cas nevratila a jsem stastna a nekdy si zas pripadam jako nesvobodna mlikarna. Proste tak to asi k zivotu patri. Ja respektuju proboha jeji nazor, vzdyt to napsala hezky. A je snad o neco horsi,kdyz nema deti? Proste jen vice premysli jake by to bylo, je zodpovedna a co ma jako byt? Prosim vas proc ji tady nekteri tak osocujete? Je super, ze ve 22 jsi absolutne spokojena maminka, tak na to bud hrda, ale nechej 33letou nematku zit(kdyz je ti jeste k tomu tak volna jak pises). Ja sama si naprosto neumim predstavit, ze bych deti mela takhle brzy a nelituju, ze jsem s tim zacla pozdeji. Zaroven jako matka jsem v podstate zustala stejnou bytosti jako jsem byla drive, jen je na me zatim nekdo zavisly a muj zivot je jaksi bohatsi a smysluplnejsi. Naprosto ale chapu,kdyz se nekdo rozhodne deti nemit a vidi smysl v necem jinem. Pokud to neni nakonec zapskla stara panna, tak v tom nevidim zadny problem. Ty lidi respektuju a svym zpusobem k nim chovam obdiv. Me se clanek libil a tecka.
 Elis, Kuba 9měs,Honza 3,5roku 
  • 

Re: Re: Re: Neshazuj matky 

(5.2.2006 14:11:22)
Souhlasím s Květou. Autorka jen napsala svůj názor a to, co některé z vás považují za urážky, byly přece jen citáty nekterých jejích známých. A vy, sebekriticky, co máte děti, určitě jste nikdy, opravdu nikdy neprohlásily, že se cítíte jak chodící mlíkárna? Já jsem celkem spokojená matka, začala jsem v 25, ale ted zpětně bych možná ještě chvilku počkala. Miluju svoje děti, ale dobře víte, že všecko má dvě strany.Někdy jsem v sedmém nebi a někdy jsem hold chodící mlíkárna. Respektuji její článek, jen až je zodpovědná a má děti, až se na to bude cítit. Když si pohlídá biologické hodiny, není kam spěchat.

Zdavím Elis
 marbi 


Re: Re: Re: Neshazuj matky 

(7.2.2006 9:36:50)
Já jsem si vyzkoušela mateřství jako dvaadvacetiletá i jako pětatřicetiletá. Každý věk má svá pro i proti, ale jedno vím jistě. Přestože nejsem závislá jen na rodině, bez dětí bych nebyla nic.
 Ivana Procházková 


Re: Neshazuj matky 

(30.1.2006 9:08:56)
Bobe, to jsi přehnal, ne?

"Vylíčila jsi matky jako "chodící mlíkárny", které se "s manželem rozhodně milovat nechtějí"..."

To přeci autorka jasně uvádí jen jako citát jedné ze svých kamarádek. Ona takto ty matky nelíčí.

"Věř tomu, že matky až na výjimky nejsou nešťastné a nespokojené, jak jim podsouváš."

Autorka, někde tvrdí, že jsou nešťastné? Ne, ona jen říká, že nejsou o nic šťastnější, než před tím. A to je dost rozdíl. (A navíc to tvrdí jen o svých kamarádkách, které zná - na rozdíl od tebe.)

"Jsou to nejšťastnější lidi na světě. Jsou úžasné a vědí o životě spoustu věcí, co ty nevíš. Se svými muži se milovat chtějí, a taky to dělají."

Ty jsi se všemi matkami (nebo alespoň s nějakým statisticky významným vzorkem matek) uspořádal nějaké interview, abys za ně toto mohl prohlašovat? Promiň, ale tato tvoje hláška je úplně bezcenná.

Bys mohl příště lépe číst, co autorka píše.
 16.5Salám&Lajka14 


Opět zpráva z jiné planety :o) 

(30.1.2006 9:35:25)
Bob napsal: Věř tomu, že matky až na výjimky nejsou nešťastné a nespokojené, jak jim podsouváš. Jsou to nejšťastnější lidi na světě. Jsou úžasné a vědí o životě spoustu věcí, co ty nevíš. Se svými muži se milovat chtějí, a taky to dělají. A jejich chlapi jsou do nich zamilovaní jako nikdy předtím.

Sakra, kde to žiju? Na Uranu? :o)
Moje reálné, nevirtuální kamarádky s dětma nejsou nejšťastnější lidi na světě a taky si nejsem jistá, jestli jsou do nich jejich chlapi zamilovaní jako nikdy předtím. :o)

Nevím, jak je to s biologickými hodinami, nikdy jsem je tlouct neslyšela. Dítě jsem měla neplánovaně. Ale upřímně řečeno, ani na vteřinu jsem si během své bezdětnosti nepomyslela, že by můj život bez dítěte byl prázdný a nenaplněný. Podle mého názoru takhle přistupují k životu ženy, které se prostě z nějakého důvodu neumí realizovat jinak. Líbí se jim, že najednou mají něco, co je "jejich", jak píše Bohemiana, co je na nich závislé, co se bez nich neobejde. Kariéristky třeba mají firmu, která se bez nich neobejde. :o) Lidi z podivného důvodu touží mít něco, co se bez nich neobejde - asi je to frustrace dnešní společnosti, kde je každý poměrně snadno nahraditelný a potřeba nenahraditelnosti je vlastně kompenzace mindráku. A když si zpětně projdu svůj život, tak jedno z nejkrásnějších období jsem prožívala právě tehdy, kdy jsem nedělala nic, jen se poflakovala s pasem v kapse stopem po republice a okolí. Neměla jsem naprosto potřebu být pro někoho nenahraditelná a "jen" jsem si užívala. A nemám ji dodnes. To, že momentálně svým způsobem "dělám kariéru" je jen proto, aby mi dnešní práce jednou vydělala na to, abych se zase mohla bezstarostně flákat. :o)

Podle mne je nejhorší možný důvod k plození dětí ten, že člověk cítí, že mu v životě "něco" chybí. V takovém případě si má pořídit psa nebo papouška. Nebo odjet na misii do Afriky a pomáhat potřebným. Dítě není flastr, který by měl lepit díry v životě. A samo o sobě taky nikomu nepřinese štěstí ani "vyšší poznání". Nevím, jestli mi syn bude někdy vyčítat, že jsem si "nechala" svou práci a "neobětovala" ji jemu, ale za sebe musím říct, že bych se nechtěla narodit matce, která "už si užila dost, diskotéky jí nebaví, na luxusní dovolené už byla, dům má zařízený, auto v garáži, slušnou práci a TEĎ je čas pořídit si dítě". Radši bych byla součást života svých rodičů než hračka, kterou si pořídili v podstatě z nudy.
 maschul 


Re: Opět zpráva z jiné planety :o) 

(30.1.2006 10:01:15)
...nějak nerozumím tomu...co je špatného přiznat se k tomu,že Ti ke štěstí chybí dítě...:o)
Možná tomu špatně rozumím...ale snad jsem i takového něco cítila a přesto jsem si ho určitě nepořídila z nudy,trucu,nezodpovědnosti...nevědomosti

Takhle mi ten článek vůbec nevyzněl...je vidět ,že ho každý chápeme jinak...jen mi Bohemianin přišel mnohem tolerantnější ...

Jestli bylo dítě neplánované :o),nebo naopak toužebně očekávané...když přijde na svět a miluješ ho...nevidím v tom rozdíl...

 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Opět zpráva z jiné planety :o) 

(30.1.2006 10:07:54)
Taky jsem nereagovala na článek, ale na Bobovu reakci. :o)
Ostatní byly moje volné asociace.

Já si prostě myslím, že dítě si lidi nemají pořizovat proto, že jim něco chybí. Neberu nikomu, aby si myslel něco jiného, tohle je MŮJ názor. :o)
Podle mne se mají děti rodit z lásky dvou lidí a ne jako položka v seznamu materiálních či duchovních statků, které "ještě nemáme"...
 maschul 


Re: Re: Re: Opět zpráva z jiné planety :o) 

(30.1.2006 10:18:36)
:o)...asi je pravda vážně v obojím...je to asi i o tom ,jak špatně a málo si nasloucháme...

Mám i bezdětné kamarádky a mám je moc ráda a bez předsudků...jsou to přece ty samé holky,co jsem znala před narozením svého dítěte...a budou takové i kdyby děti neměly.



 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Opět zpráva z jiné planety :o) 

(30.1.2006 10:27:31)
Tuším, že prezident Kennedy řekl - Neptejte se, co může stát udělat pro vás, ale co vy můžete udělat pro stát.
A podle mne je to s dítětem totéž. :o) Jak napsal Psychouš, mít dítě proto, že ho chci, je sobecké. Ono možná, když to dovedeme ad absurdum, je vůbec sobecké mít děti, protože jich se nikdo neptá, jestli se chtějí narodit. Ale když už se narodily, tak bychom měli my něco dělat pro ně a ne chtít od nich, aby nám "něco zaplácly".
Mám dítě a chci, aby mělo hezký život. Pro něj. Já od něj nechci vůbec nic. Nečekala jsem, že mi bude něco dávat. Dítě má tu kliku, že ještě není naučené na přetvářku a konvence, takže dává jen to, co samo chce a dává to tak, jak to cítí. Ale nemá žádnou povinnost mi něco obohacovat.
Až se mne jednou zeptá, proč se narodil, tak mu můžu říct, že se narodil proto, že jsme se s jeho tatínkem měli rádi. Sice jsme se měli rádi všeho všudy dva měsíce, než jsme ho počali, ale to už je druhá věc. :o) Nevím, jak bych mu vysvětlovala, že se narodil proto, že už nám stálo v garáži auto, v kuchyni myčka, v albu byly nalepený fotografie z Mallorky a my (já) jsme začali mít pocit, že nám něco chybí... :o)
 Kristýna+Vítek  
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Opět zpráva z jiné planety :o) 

(30.1.2006 17:26:00)
Monty, já Ti celkem rozumí, jak to myslíš:)
ale domnívám se, že se to přece nevylučuje-mít dítě z lásky rodičů a navíc dojít k poznání, že kariéra není vše, dovolené jsou v podstatě pořád na jedno brdo, atd...
Já jsem spíš zas v mé=m okolí za opačného exota-dítě ve svých 27 letech mám a jsem šťastná, zatímco mé vrstevnice (vesměs VŠ) se mě s údivem ptají, jestli jako nemám pocit, že mi něco utíká-ony cestují po světě a poznávají atd...:)
A co se týče článku-myslím že Bohemina naráží často na problém, že lidi nechápou, jaktože ještě děti nemá-nechce- a ona sama neví, jestli je divná nebo ne, možná by i chtěla, ale ještě se necítí, nebo nemá správného partnera...možná to byl výkřik do tmy, ten článek, ale zas se mi líbí, že k mateřství přistupuje zodpovědně, ještě se necítí zralá, nebo nedospěla k závěru, zda děti vůbec chce. To se mi zamlouvá víc, než když děti někdo má, protože je maj ostatní...
ale to jsem odbočila.
Hezký den Kristýna
 Psychouš 


Nerýpej 

(30.1.2006 10:01:41)
Ale nekecej, nekecej. Vidím, že jsi spíše takový rýpal. ;-)

Popichuješ, neb pěkně kecáš. Dalo by se to rozpitvat. Otcové nemilují matky "jako nikdy předtím", naopak, žena se porodem změní fyzicky i hormonálně. Matky nejsou nejšťastnější lidi na světě, je to pestrá škála až po poporodní deprese. Atd. A ztrhaným matkám (většině), ale i babičkám rozhodně není jedno, když "ta odvedle" žije spokojený život bez plínek a shonu.

Prostě popichování, no. :-)
Autorka má zdravý a dospělý pohled a ty jsi jenom rýpal.
 Bob 
  • 

Máš pech, ale nezobecňuj 

(30.1.2006 12:52:10)
Psychouši,
to je smutné, že se ti žena po porodu fyzicky změnila, a dokonce tak, že k ní už necítíš to, co předtím. S takovou "podporou" z tvé strany není ani divu, že je nešťastná.
Já to mám naopak - žena je po porodech snad ještě hezčí než před nimi, a rádi se máme taky čím dál víc.
Ale máš pravdu, ani ty, ani já to nemůžeme zobecňovat - ty máš prostě v životě pech, kdežto já kliku.
 Psychouš 


I ty jeden rýpale! :-) 

(30.1.2006 13:37:16)
:-)
Bobe, musím tě pochválit, některé tvé příspěvky jsou opravdu humorné.

;-)
 Mat 
  • 

Re: Máš pech, ale nezobecňuj 

(30.1.2006 15:33:53)
Bobe, být tebou a v reakci na tvé příspěvky, bych celkem rychle uvažovala o změně nicku. Alespoň o změně prostředního písmena....

Bohemia to napsala moc hezky. Je pravda, že my prozatím bezdětné pořád dokola posloucháme kdy už budeme mít to mimino, jaké jsme kariéristky, nebo zaobaleně to je dobře že si ještě užíváte, pak už nebudete moct. Ta to posloucháme od kamarádek, kolegyň, maminek i babiček atd atd.

Ne každá žena je nadšená matka. I když je miminko chtěné, maminka ho nade vše miluje a snesla by mu modré z nebe. Někdy je současně s tím "nešťastná", že se nevejde kvůli prsům XXL do svých triček velikosti M, že bříško není tak ploché jako dřív nebo že nemůže do divadla, dokud pro svého mrňouska nesežene hlídání. Ale to jsou starosti, které řeší každá matka, některé s nadhledem a úsměvem, jiné unaveněji nebo s depresí.... Buď rád, že tvá manželka je jako matka DOKONALÁ, takových je málo...
 Bob 
  • 

Re: Re: Máš pech, ale nezobecňuj 

(2.2.2006 22:29:44)
Myslíš to patrně ironicky, ale jak to tak tady sleduju, tak moje žena skutečně dokonalá je.
Ale nevím, jak můžeš popisovat pocity matek, když matka nejsi. A o tom to je. Matky naopak tvoje pocity znají.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Máš pech, ale nezobecňuj 

(2.2.2006 23:59:32)
A ty matka jsi, že jejich pocity popisuješ?
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Máš pech, ale nezobecňuj 

(3.2.2006 8:05:07)
Tu námitku jsem čekal, ale je mimo. Především narozdíl od Mat s jednou matkou žiju. A celkem intenzivně spolu komunikujeme. Jestli jsi někdy žila s někým, s kým ses měla doopravdy ráda, tak víš, co to je "být jako jeden".
 Gábina 
  • 

Re: Neshazuj matky 

(30.1.2006 12:21:15)
Po přečtení toho článku jsem opravdu zírala, jak košatě lze popsat mindrák ze závisti. Souhlasím s Bobem. Ta holka je ,chudáček.Ale odargumentovala si to fakt hezky:-)))
 Helena 
  • 

Fakt nechápu 

(30.1.2006 15:51:56)
Mě se článek líbil, dýchla z něj na mě snaha popsat jiný pohled, tolerance a místy nadsázka. Ta je tu tak často uplatňována a vítaná, ale JEN KDYŽ JDE O POHLED MATKY. Příspěvky na článek jako ten Bobův, tvůj a další mě dokonale přesvědčili, že pojetí role JÁ ZASLOUŽILÁ MATKA A KDO JE VÍC, všichni ostatní mají mindrák, fakt existuje a ne výjimečně.
Přitom já nejsem z těch, které by někdy v životě nechtěli děti. Jsem ze třech dětí a vždycky jsem to tak viděla, že nejlépe také tři (vlastní i přijaté).
 Gábina 
  • 

Re: Neshazuj matky 

(30.1.2006 12:21:43)
Po přečtení toho článku jsem opravdu zírala, jak košatě lze popsat mindrák ze závisti. Souhlasím s Bobem. Ta holka je chudáček.Ale odargumentovala si to fakt hezky:-)))
 Psychouš 


Smutné 

(30.1.2006 12:36:46)
:-)))
Ale to se krutě mýlíš. :-)

Závist rovná se chtění něčeho, co nemáme a CHCEME.

Chtění je výrazem sobectví.

A omezenost je zase opakem rozhledu, většinou to je následek výchovy, prostředí, společnosti. Jednota, uniformita, stádovost je opakem individuality a kritického myšlení. Ty víš, co máš dělat, protože to tak dělali mamkataťka a o ničem se u vás nediskutovalo. Stádo jde na pastvu, tak se jde na pastvu.
Anebo je to tak, že víš, co máš dělat, protože přece víš, na co máš chuť, co je ti milé a příjemné... Jenže všechny příjemné i nepříjemné činy nesou své následky. A následky příjemných činů nemusí být (a obvykle nebývají) příjemné. Dělám-li jen příjemné věci, časem narazím na nepříjemné výsledky a to je zárodek DOSPÍVÁNÍ.

Je to smutné, dívat se na lidi, jako jsi ty.
 Katka 
  • 

Re: Smutné 

(30.1.2006 12:42:41)
Mě to příjde tak trochu, jako když nemůžeš mít děti a všem okolo říkáš, že je nechceš a přitom se tím trápíš. Nakonec je člověk schopen přesvědčit i sám sebe.
 Viky 
  • 

NAČ TA EXHIBICE? 

(31.1.2006 14:34:47)
Musím se přiznat, že toto rádoby upřímné sebezpytování a zamyšlení považuji za planou literární exhibici. Skoro jakoby jejím smyslem bylo rozpoutat vášnivou diskusi - což se podařilo. Myslím, že bys měla psát telenovely. To by byla Tvoje parketa!
 Káča, Filípek 4měs. 
  • 

Re: NAČ TA EXHIBICE? 

(26.3.2006 17:20:26)
Nemůžu než souhlasit, bylo to první, co mě po přečtení článečku napadlo. Jestliže je pisatelka šťastná a nic jí nechybí, co jí pudí trávit čas psaním článků na "rodinný web"? Buď planě rozpoutává diskusi, nebo se zase tak ve své kůži necítí. Jinak by se pravděpodobně nepotřebovala veřejně ospravedlnit, že ještě dítě nechce mít. Osobně jsem měla syna v relativně pozdějším věku, je mi 32, do té doby jsem se autorce zčásti podobala, ale rozhodně jsem se věnovala jiným aktivitám, než písemnému objasňování svého postoje ohledně plození dětí. Teď naopak nemám potřebu nabádat své bezdětné známé, aby si děti pořídily. Jediné, co jim můžu sdělit, že mít dítě je vážně pěkné, život to především obohatí. Je to ale samozřejmě nesdělitelné...Kdo nezkusil, neuvěří.
 Pavla - syn 
  • 

Re: Za moudrost se platí 

(1.2.2006 8:30:09)
Ahojte všichni,
Jsem matkou a jsem jí ráda. Beru svoji životní roli vážně, narozdíl od ostatních věcí. A střezím se svého syna dotvářet!!! Jsem mu pouze a jenom pomocníkem a průvodcem. Skláním hlavu před moudrostí pisatelky článku a nesu poselství. Se svými myšlenkami nejsi sama, jsou takové i mezi námi matkami. Já vidím dvě ženy. Tarotovou královnu a věštkyni. A to je rozdíl mezi matkou a bezdětnou ženou. Matka má v sobě vždycky víc citu, a ten jí svazuje.
Nenech si nic namluvit a drž se dál sama sebe. Každý jsme nějaký a nejdůležitější je se naučit sám se sebou žít.
 viky 
  • 

Re: Re: Za moudrost se platí 

(2.2.2006 10:32:49)
Opravdu jsi Pavla? To je neuvěřitelné. Znám jednu Lenku a ta by napsala přesně to samé, co Ty.
 Daniela, adoptivní dceruška Bety 
  • 

O egoismu a svobodné volbě 

(5.2.2006 15:04:52)
Milá třiatřicátnice :-), je mi třicet čtyři a do třiceti tří let jsem byla bezdětná. Musím říci, že jsem dospěla do stadia, kdy bych už bezdětnou klidně zůstala, ale měli jsme podanou žádost o mimčo, a tak když se jedno objevilo, rozhodli jsme se opravdu do toho jít.
Mám dvě velmi blízké kamarádky, které stejně jako vy nemají děti - jedna je už 20 let šťastně vdaná (je jí jen 38 let!!!) a vůbec děti neplánuje. Druhá má o dva roky míň, ve 23 letech si s obrovskými následky nechala vzít dítě v 5. měsíci (nevěděla, že je těhotná) a nemá ani partnera. Protože jsem do svých 33 let byla bez dětí, myslím, že můžu napsat, že znám obě strany této mince.
Na bezdětnosti není nic nenormálního. Nenormální je, pokud se dobrovolně bezdětná žena má potřebu omlouvat nebo pokud si myslí, že musí vysvětlovat, proč je bezdětná. Protože toto je - zdá se - právě tento případ, vyslovuji nepodloženou domněnku, že autorka vlastně se svým stavem není spokojená. Kdo je spokojen s tím, jak žije, nemá potřebu druhému sdělovat, PROČ tak žije. Takže odtušuji nějaký drobný problém... nenalezení správného partnera? Osobní nejistota? Nedostatek sebedůvěry?
Nevím... každopádně vím, že s tím, jak jsem se stala matkou, se něco zásadního stalo. Často mě to nebaví, mlékárna teda fakt nejsem už proto, že jsem matka adoptivní, a přesto - častěji zapomínám, protože toho mám moc, ráda plkám se ženskými, které mají děti, nestydím se zašišlat na dceru na veřejnosti apod. :-) Začala jsem se stýkat s ženami, které mají děti a o kterých jsem dřív říkala: "Ano, toto jsou slepice, co se nechtějí bavit o ničem jiném než o dětech." Nechtějí, protože děti jsou jejich stěžejní téma - stejně jako nyní moje. (Podotýkám, že při mateřské pracuji na plný úvazek, mám hospodyni a chůvy, takže o "domácí puťce" nemůže být ani řeč :-)).
Dříve byly důležité moje pracovní úspěchy, teď jsou taky - ale souběžně s tím, jak moc je důležitá moje dcera. Kdo nezažil, nepochopí... tak obrovská změna se stane se ženou, která byla bezdětná a najednou se stane matkou (lhostejno, zda biologickou, nebo adoptivní). Denní režim se zcela podřídí dítěti, časem se ale podřizovat přestane a dítě "vpluje" do společného denního rytmu života rodičů. To prostě nelze vysvětlit. To se musí zažít. Vím, o čem mluvím, protože jsem do 33 let nebyla matkou... Je to skutečně tak, že v tomto ohledu jsou zkušenosti nepřenosné. Kdo chce pochopit, opravdu musí prožít. Empatie v tomto ohledu neplatí.
Neznám nic intenzivnějšího než strach o dítě v nemoci; strach, že jste mu věnovali TOLIK péče a lásky a nikde nemáte jistotu, že jeho život dopadne dobře nebo aspoň podle vašich představ. Prožíváte s ním vše -první krůčky, nemoci, problém, jak sehnat dětské oblečení (ano!!!). V tom všem jsou ostatní matky vašimi přítelkyněmi, protože ony to prožívají taky.
Jsem ráda, že zažívám "být matkou". Myslím, že člověk by měl v životě prožít co nejvíc, zažít kontinuitu - být dítětem a pak mít dítě, mít rodiče a být rodičem. Kdo se toho vzdá, může být taky šťastný. Ale pak by neměl na matky pohlížet jako na "mlíkárny", jen a jen jako na tyto "mlíkárny". Jen si představte, kdyby se takto na dětnost dívala právě vaše máma. Tak byste tu nebyli/y.
Proto nechejme každému, co "jeho jest". Matky jsou úžasné, že to zvládnou - já se považuji za slabšího jedince, protože prostě nedokážu se starat 24 hodin denně jen o dítě a domácnost a nezblbnout z toho. Proto radši vydělávám na chůvy a hospodyni a se svou dcerou jsem jen půl dne, kdy se jí mohu věnovat a neotravuji se u toho. Doufám, že to dělám dobře - ale prostě nemám na to být tak cele matkou jako ženy, které potkávám v dětských centrech a na hřištích. Jsou obdivuhodné právě proto, že jsou ochotné obětovat dítěti opravdu vše - opět podotýkám: kdo nezažil, nepochopí... nemáte tedy, autorko, právo tyto ženy soudit, dokud sama neprožijete, co prožívají ony. Ony kdysi bezdětné byly. Vy jste bezdětná dosud a jejich zkušenost "dětnosti" nemáte. Proto máte o zkušenost míň, to je prostě fakt.
Z vlastní zkušenosti vím, že žít bez dětí je hodně snadné - mít děti je naopak oběť (jakkoli krásná).
A o vztazích mezi manželi taky myslím nemůžete psát tak ošklivé a zobecňující věci: jsem s manželem 11 let a je to krásné. Bylo bez dětí a je i s nimi. Znám mnoho partnerství, kde to nefunguje, a vždy je chyba na obou stranách, nikdy jen na jedné...
Držím palce, abyste si ve své bezdětnosti věřila natolik, abyste neodsuzovala ty, co se rozhodli jít jinou cestou...
Daniela
 aknelop 


Re: O egoismu a svobodné volbě 

(5.2.2006 19:05:50)
Danielo, neudržela jsem se a musím podotknout, že toto je pro mě nejinteligentnější názor, co jsem k této diskuzi četla a naprosto se s ním ztotožňuji, Podala jsi to perfektně.
Opravdu výstižné!
 Gréta 


Re: Re: O egoismu a svobodné volbě 

(7.2.2006 11:43:06)
Přidávám se a zcela souhlasím s tím, co jsi napsala, Danielo.
 3Kolka 


Re: Neshazuj matky 

(8.2.2006 21:24:23)
To je ale blud,co píšeš,milý Bobe.Matky nikdo neshazuje,naopak.Autorka článku je velice vnímavá a její názory a myšlenky příčetné.A jestli máš doma roztouženou ženu,která i po třech hodinách spánku denně,ožužlaných bradavkách a s bolavými zády,je nejšťastnější osobou na Zemi,tak ti mi ostatní můžeme jen tiše závidět.
 renata, dvouletá dvojčata 
  • 

Re: Neshazuj matky 

(11.2.2006 21:11:45)
Teda Bobe, ty jsi asi trochu ujela ... příspěvek byl moc hezký a cítím v něm hodně pravdy. Rozhodně NIKOHO neodsuzoval!!!
 milena1 


Re: Neshazuj matky 

(2.3.2006 2:24:05)
Prosím. poraďtE mi, mi. Už půl roku polykám prášky a nic. Co mám dělat?
 Jitka 
  • 

Re: Neshazuj matky 

(19.4.2011 9:37:04)
Teda toto je nazor na ktery musim reagovat. Kdo to psal? Chlap co NEMA ani paru o nicem co se zde pise a zminuje. I kdyz deti mate, nemuzete nidky projit takovyma psychickyma, hormonalnima atd. zmenama. Vy to prozivate po svem a urcite i na 100%, ale tak jaky my zeny nemuzeme citit co vy, muzi se nedokazou vcitit do nasi situace. Tato zena absolutne neodsuzovala zadnou matku, jenom citovala jejich VLASTNI nazory (mimochodem, ja mam ty stejne zkusenosti, rozhodne znam vice matek, ktere se "trapi" nez ty, ktere se teteli blahem ze se jim narodilo mimino). Nemyslim si ze soucasna spolecnost je pripravena respektovat ty, ktere se rozhodnout jit smerem bez deti. A navic si myslim, ze autorka clanku nerekla, ze deti mit nikdy nechce, jenom ze nechce byt skatulkovana a jenom proto, ze ji je 33 let MUSI mit dite, tak jak to spolecnost vyzaduje. Kazda to prozivame jinak a bohuzel, zeny po 30tce jsou kamenovany proc jeste nemaji dite, a nikoho nezajima, zda ma partnera, socialni zazemi, zda je vyrovnana sama se sebou, pripravena na tuto zivotni zmenu. Nenapadlo vas nekdy ze to neni sobeckost, ale STRACH? Strach z neznama, strach z toho, ze sotva najdete vnitrni rovnovahu, tak ji mate rozborit? Strach z toho, ze partnersky vztah se "zmeni", ze partner si muze najit i jinou? Strach z toho, ze to nebudete zvladat? Ze se z vas stane vecne unavena, protivna zenska? Strach z toho ze najednou jste zodpovedni za lidsky zivot? Ze toho clovicka musite uchranit pred vsemi nastrahami zivota, ze se nemuzete ani otocit aby se vam dite nezabilo? Uhlidat ho pred spatnymi vlivy, drogami, apod? Jak muzete nekoho soudit, jenom proto ze je ZODPOVEDNY? Ne vzdycky to musi byt sobeckost, jak si asi vetsina z vas mysli..........
 KatM 
  • 

Re: Je mi třiatřicet a nemám dítě 

(30.1.2006 2:21:22)
Ahoj Bohemiano,
v závěru svého článku prosíš o vzájemný respekt mezi matkami a nematkami. Stejně jako ne všechny "nematky" (hrozné slovo, ale lepší mě v tuto dobu nenapadá) přes 30 jsou egocentrické, sobecké a neschopné, tak i matky nemusí být jen nežensky se cítící chodící mlékárny propadlé svým dětem bez vlastního života a neschopné být svým mužům milenkami (uznávám, že alespoň v mém případě byly některé výše uvedené rysy dočasně potlačeny :-))). Výše zmíněný zhuštěný argument proti mateřství je stejně nefér jako ten o egoismu. To, co si myslíš, že se u Tvých kamarádek odehrává, je ale jenom malá část jejich života. A Tvůj kolega to opravdu vystihl poměrně hezky.

Tvůj článek jsem pochopila jako srovnání Tvé ideální představy mateřství s realitou z Tvého pohledu. Zkusím Ti nabídnout dva pohledy na své mateřství, jako další "vzorek" pro utváření Tvého názoru :-))
Jsem máma, stále se cítím i jako žena, milenkou jsem taky. Manžel se vrací z práce stejně jako před narozením dítěte a moje nové "mlíkařské" proporce ho spíše těší. I s dítětem mám dál svůj vlastní život, jinak bych nebyla schopná být dobrou mámou. Nikdo nezvládne 24hodinový zápřah bez možnosti relaxace. Dokonce i dál pracuju (z domova) a moje dcera se tím necítí nijak dotčena. Dokonce ji chvílemi podezřívám, že se na moje pracovní soboty vysloveně těší. Ono s tátou nebo babičkou je to jiné než s mámou. Své dítě považuji za malý zázrak na který jsem nesmírně pyšná a byly chvíle, kdy jsem místo jiných prací zasněně hleděla na spícího potomka se slzou v oku.
Zároveň nejsem žádná nadžena, bývám i děsně unavená, svým kamarádkám si do telefonu stěžuju na svůj těžký úděl (před porodem to byl šéf, muž), cítím se nepřitažlivá, upocená a všeobecně použitá, občas přemýšlím, koho mám zabít dřív, jestli muže nebo dceru, kolikrát je to děsná dřina (jak fyzická tak psychická) a propad z ideálů do tvrdé reality bývá zdrcující (taky jsem snila o tom, jak klidně a laskavě povedu své děti životem a budu jim jen ukazovat cestu - teď formuji, vychovávám, vnucuji svoji vůli), taky za bezesných nocí uvažuji, odkud braly tajné služby inspiraci pro vedení svých výslechů atd. ....

Nic není černobílé. Ale článek si zaručeně schovej, v nejtěžších chvílích mateřství Tě rozhodně potěší :-))))
 Emča 
  • 

Re: Re: Je mi třiatřicet a nemám dítě 

(30.1.2006 7:52:42)
Tak si teď říkám, jestli já a moje rodina nejsme vymyšlení. Jsme s manželem o nespočítatelně procent šťastnější než před narozením naší dcery. Byť kojím kudy chodím, manželovi se zdám stále atraktivní. V práci sice musí trávit hodně času, ale řeší to tím, že chodí do práci na co nejdřív, jen aby s námi mohl trávit co možná největší část odpoledne. V noci se moc nevyspíme, ale zdá se mi, že to je to nejmenší, co mohu své dceři dát.
Jestli to mají tvoje kamarádky jinak, je mi líto nejen jich, ale i tebe a upřímně řečeno ani se mi nechce věřit, že by to tak bylo. Spíš si tak říkám - nejsou to od tebe "sladké citrony". I já mám v okolí několik kamarádek, které jsou šťastné bez dítěte prostě proto, že ho nechtějí. Ale nepotřebují tuto svou volbu omlouvat příklady nešťastných matek z okolí.
 Daniela, 4-mesicni syn Theodor 
  • 

Re: Re: Re: Je mi třiatřicet a nemám dítě 

(30.1.2006 17:18:11)
Ahojky
Uplne souhlasim s Emcou a KatM, a chci jen dodat, nenut se porozumet tomu, cemu nemuzes, ne nadarmo se rika, ze matka je samostatny zivocisny druh. Uzivej si zatim co nejvic svobody a diky tomu si potom budes moct uplne stejne uzit i tu zdanlivou nesvobodu s miminkem. Je dobre, ze v soucasnosti maji zeny deti az pozdeji, fakt si to o to vic uzijes, ale neni dobre, ze to takhle resis. Byt tricatnice bez ditete je dnes preci uplne bezne, ja kolem sebe jich mam nespocet a neni to nemoc, ke ktere by ostatni meli byt shovivavi. (spis je potreba byt shovivavy ke kojicim maminkam, kterych jak rikas mas kolem sebe hodne, pak pochopis proc)
Ta zmena, ktera se s tebou po narozeni miminka vnitrne udeje, je obrovska, ale tak neuveritelne prirozena, ze jenom fascinovane koukas, jak to ta priroda dokaze. Takze neni vubec potreba se na to jakkoliv psychicky pripravovat. Proste se to samo stane.
Za sebe musim rict, ze jsem nikdy nebyla zadny miminkomil, natoz aby me dojimaly deti, uzivala jsem si svobody, mela a stale mam urcite ambice, dite nekdy v budoucnu chtela, ale rozhodne po nem netouzila. ale najednou ted, kdyz se to stalo a narodil se mi syn, si nedokazu predstavit nic nadhernejsiho a svobodnejsiho, nez si uzivat dny mimo vsechen ten chaos spolecnosti se svym miminkem. Ano sice taky z legrace sama sebe nazyvam mlikarnou, ale nikdy jsem neodpovidala uprimneji na dotaz, "jak se mas", ze vyborne. no predstav si to, manzel se kazdy den stresuje v praci a ty si vstavas kdy chces a od jara do podzimu se prochazis v parcich a popijis na zahradkach s kamaradkami kavicky. Sice se bavime zase jenom o svych miminkach, ale to si proste nemuzes pomoct, kdyz jsi s nima 24hodin denne. A hlavne te to bavi. Takze je jasne, ze jestli si chces popovidat o necem "normalnim", a to uplne chapu, tak si k tomu nemuzes vzit maminku maleho ditete.

Abych to shrnula, tak ja za sebe muzu rict, ze jsem ted spokojenejsi a vnitrne silnejsi, nemam pocit, ze by mi neco utikalo, nebo ze by to byl konec mych moznosti, zaroven ale nikam nespecham, protoze uplne prirozene ted chci byt jenom s nim.
diky kojeni mam nejlepsi postavu za cely svuj zivot 90-63-90, takze nemam duvod se necitit byt zenou, manzelovi se libim a uz s mnoha maminkami jmse se shodli, ze sex po porodu je dokonce lepsi.

Takze mila zeno, uzivej si zivota tak jak je ted, tes se na mozne zitrky a hlavne nepodlehej nebezpecne zbytecnym kyselym hroznum.
zdravim, Daniela (30)
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Je mi třiatřicet a nemám dítě 

(30.1.2006 19:34:23)
Danielo,
mě právě to období, kdy jsem "mohla vstávat kdy chci" (chachacháááá! S miminem? Přece když chce mimino!), courat po parcích (co z toho? nebaví mě to ani trochu!), pokecat s kamarádkami u kafíčka (hm, kamarádky na sídlišti, kam jsem se přistěhovala... kafe nepiju a kecat o miminech mě nebaví), to mě po krátké době vždycky začalo neuvěřitelně nudit a štvát. Rozhodně by mi nestačilo být jenom s dětmi, to by mi z toho brzo hráblo. Prostě jsme každá jiná... a vadí mi, když mi někdo vnucuje, že jen ten jeho způsob je ten správný a nejlepší.
 Tara 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Je mi třiatřicet a nemám dítě 

(30.1.2006 21:14:22)
Me taky to obdobi, kdy jsem vstavala, kdy chtelo mimino, travila jsem cas bloumanim po parcich a povrchnimi hovory s matkami na piskovisti, zatimco moji kolegove v klidne a uklizene kancelari vlastnim tempem pracovali na svych projektech a v poledne si zasli na obed do kantyny, neskutecne deptalo.
A co se tyce zazitku z materstvi, nejsou pro me silnejsi, nez pracovni nebo cestovni. Vlastne ano, neco tak desiveho, jako sestinedeli, jsem na cestach ani v zamestnani nezazila.

Ted, kdyz jsou deti vetsi, je to uz podstatne lepsi. Myslim, ze pri druhem (a dalsim) diteti je vse snazsi nejen proto, ze uz trochu vite, jak na to, ale taky ze si muzete popovidat aspon s tim starsim ditetem.

Ale kdyz zena pracuje za prepazkou v bance pod velenim protivneho a blbeho sefa, cestuje jen s CK na dovolenou ve stylu "od hotelu/chaticky k mori/koupalisti a zpet" a zabava pro ni znamena sedanky v kavarnach, vecirky a diskoteky, tak pro ni pak materstvi muze byt uzasne. Takze chapu i tu druhou stranu.
 daniela 
  • 

a proc ne? 

(31.1.2006 17:25:01)
Mila Taro,
to jsi me teda spatne odhadla, v zivote jsem nepracovala ani v bance ani v kancelari a na dovoleny s CK jsem byla poprve vloni v osmem mesici tehotenstvi, protoze se mnou manzel odmitl cokoliv narocnejsiho absolvovat. A nakonec jsme stejne kvuli jeho vasni projezdili celou kretu na motorce.

Muj profesni zivot je pro me uplne stejne dulezity jako rodinna, (muj muz si dokonce mysli, ze vic), a presto ted nikomu ze svych kolegu nezavidim. A kdyz se mi zasteskne, muzeme se preci sejit a popovidat o vzajemnych projektech.
Mozna to tak vyznelo, ale neschazim se jenom se zenami na materske, ani jich vlastne tolik neznam, ale vzdyt ani muzum nevadi zajit si na obed s kamaradkou s miminkem..

Mozna casem budu mluvit jinak, nic neni jenom cernobile, ale ted, i kdyz se moc tesim az zas bude moznost cestovat, planovat nove projekty i na to, az prestanu kojit a poradne to oslavim, si ziju ve sve krasne pritomnosti a rozhodne nelituju. Jsem divna???

Tak se holky mejte krasne, uz jsem tu stravila mnohem vic casu, nez jsem chtela, ale mam vyprano i uklizeno, tak si jdu hrat se synem.

 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: a proc ne? 

(1.2.2006 10:38:31)
"na dovoleny s CK jsem byla poprve vloni v osmem mesici tehotenstvi, protoze se mnou manzel odmitl cokoliv narocnejsiho absolvovat. A nakonec jsme stejne kvuli jeho vasni projezdili celou kretu na motorce."
Tomu mám rozumět tak, že když jste byli s manželem na dovolený, tys byla v osmém měsíci a trajdali jste na motorce? Proboha, to bych si teda netroufla!

Moje zkušenost je taková, že s miminkem (bezproblémovým) jsem mohla na "kafíčko" tak do 5 měsíců. Pak už ne. Pokud ty to tak praktikuješ, zajímalo by mě, co tvoje lezoucí, popř. chodící miminko v té hospodě dělá. Udržet na klíně se mě podařilo tak na 20 minut, pak už chtělo lézt.
 daniela, syn 5mesicu 
  • 

Re: Re: a proc ne? 

(7.2.2006 15:26:40)
Terezo,
o tech kavickach jsem mluvila v souvislosti s obdobim, kdy se mohlo sedet na zahradkach venku, a to bylo moje zviratko jeste opravdu malinke. A protoze jsem s nim travila venku kdyz bylo hezky skoro cele dny, ta obcasna posezeni byla opravdu prijemna.

Ted v zime je to bohuzel mnohem obtiznejsi, pulhodinka v nejake cukrarne, nebo sem tam kdyz se nam po velke namaze podari najit nejakou nezakourenou restauraci si rada dopreju obed. protoze jinak doma neobedvam. A muzu rict, ze me to dost trapi, ze ten novy vyborny protikuracky zakon nezahrnul alespon doby obedu v restauracich!! ne hospodach.

to je totiz dasli vec, ktera me fasinuje, jak se tady v cechach stale schematicky nepochopitelne dava do rovnitka - zajit si na kavu (caj, cokoladu...) s tim, ze "travi dny s ditetem po hospodach!!!!" proboha

boze, kdo v dnesni dobe nebyl behem meterske ani jednou si nekde na chvili sednout a popovidat si s nekym jinym nez se svym miminkem, at se mi tu ozve. To nase maminky to mely tezke, protoze se to opravdu nenosilo a odsuzovalo, a taky mely mnohem vic prace, nez mame ted my, ale v teto dobe uz maminky preci nejsou povinne izolovane zivocisne druhy. A jsem moc rada, ze to tak je, takze to nechci utajovat a hrat si na to, ze jsem nikde nikdy nebyla.

co se tyka veku mima, tak to jeste nevim, jak se to bude odvijet, ale je jasne, ze se vsechno prizpusobi jeho pozadavkum. Ale mam kamaradku, s o tri mesice starsi holcickou, se kterou se vidame pravidelne, takze mam kde pozorovat. a zatim to vsechno jde.

no ale uvidime, za chvili bude jaro, tak bude zase vsechno jinak. tak uz se tesime..

mej se hezky
daniela

(ps. na ty motorce jsme fakt jezdili, bala jsem se hodne, ale muj muz ma v ramci svych silenych konicku nastesti i silne vyvinuty smysl pro zodpovednost, takze mi nezbylo, nez mu duverovat. A paradoxne mi to natrasani pomohlo od velke bolesti v krizi, kterou jsem asi od poloviny tehotensti trpela, a ktera mi nekdy uplne zabranovala i v obycejne chuzi. )






 Petra 35, syn 2.5 roku 
  • 

Re: Re: Re: a proc ne? 

(10.2.2006 21:13:14)
Tak jsem dnes skejsla v práci, a protože ze zkušenosti vím , že je pro všechny lepší, vrátit se domů, když už pozdě, tak raději až poté, co ten můj malý lumpík usne (jinak začne řádit a se spaním je konec), tak jsem se začetla do téhle diskuze.

Musím říct, že se docela bavím, a nechápu, proč, aspoň některé příspěvky tak působí, se vzájemně tak napadáte??? Každá jsme jiná, některá nechce děti vůbec, některá je mít nemůže, tak si hledá důvod, proč je nechtít (pochopitelně - jinak je to může být k zbláznění), některá je má a zjistila, že je to hrůza, některá je má a je tou nejšťastnější mámou pod sluncem. To tak prostě je, tak si to nezazlívejte :-))).

Ještě jsem chtěla napsat Tobě Danielo - jen takové malé varování, abys nebyla rozčarovaná :-)). Měla jsem nejhodnější miminko na světě - do roka skoro vůbec neplakal, první 4 zuby mu vyrostly ani jsem nevěděla jak, když přišla návštěva, tak v tom největším rámuse usnul, smál se od rána do večera. No co si víc přát :-).
Pak začal lézt (to ještě šlo). Pak si stoupl - všechno muselo z dosahu. Řekneš si, to je přece jasný, ale když dojde místo v horních sférách a navíc se dítě naučí přisunout si židli, tam, kam nedosáhne, tak pak začíná jít do tuhého:-). No prostě KLUK. Jsou věci, které vymyslí asi jenom kluci (tím se nechci dotknout maminek holčiček - určitě existují holčičky, ketré vymyslí ještě větší lumpárny :-))).
Zkrátka a dobře, poslední dobou začínám nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy jsem měla malé hodné miminko. Čím je větší, tím je to větčí lumpajz - ale vlastně nezlobí, aspoň ne schválně, on jen potřebuje všechno vyzkoušet, všude vlézt a všechno rozmontovat (včetně televize). Když jsme mezi dětma, strká do nich - ale ne proto, aby jim ublížil, ale proto aby do něj také strčily. No ale vysvětluj to těm rozlíceným matkám, do jejichž dětí můj andílek strká :-))). Začínám si zvykat, že to bude čím dál tím těžší, protože větší dítko vymyslí vždycky větší lumpárnu, no ale snad se s ním pude i lépe domluvit - uvidíme.

To všechno, ale neznamená, že bych nebyla stále šťastná, že jsem máma, a jsem i šťěstná, že mám takového šikovného kluka. Tak to neber jako stížnosti, jen jako možný směr vývoje Tvého krásného malého miminka.

Všechno špatné zapomeneš, když Tě to zlobidlo vezme kolem krku a řekne Ti "Mámo, mám Tě moc rád".

 daniela 
  • 

a tvuj nazor je ten spravny??? 

(31.1.2006 16:26:39)
Mila Lido,
ani by me nenapadlo, nekomu neco vnucovat, ale myslela jsem, ze v diskuzi jde o to, podelit se s ostatnimi o svoji byt odlisnou zkusenost.
My dve jsme preci uplne na jine lodi, ty se ctyrmi detmi a ja s prvnim miminkem. Ale jestli te to nebavilo uz tenkrat, muzu mit prosim osobni dotaz, proc mas teda ctyri?
Jinak samozrejme ze musim vstavat petkrat za noc, ale proc si rano nez definitivne opustim postel nedat s mimem vzajemnou prijemnou pohudku se snidani.. coz s jednim miminkem krasne jde.
A co se tyka prochazek, chapu, ze bloumani po sidlisti je nuda, ale zkus se nekdy projit treba osamelou podzimni Stromovkou ve vsedni den dopoledne, to je zazitek i pro takoveho zarputileho odpurce vychazkovani, jakym jsem byla vzdycky i ja.

Nevim, mam se citit divne, ze se mam dobre, nestresuje me nocni vstavani a ze me to s miminkem bavi???? a to i pres to, ze mam velmi zajimave povolani, ktere je pro me uplne stejne dulezite jako rodina... ??

 Lída,3 kluci a holka 


Re: a tvuj nazor je ten spravny??? 

(1.2.2006 0:38:33)
Danielo,
to je právě ten rozdíl. U prvního mě to ještě řekněme vcelku bavilo. A jak už tu víc lidí psalo, mě nebaví mimina, ale od předškolního věku je to něco úplně jiného. Holt se musí těch prvních pár let nějak překlepat... Teď už je to dohromady správná banda, a je skvělé třeba je vytáhnout všechny někam na prohlídku památek nebo něco takového.
Jo, vycházka podzimní Stromovkou může být krásná, ale pokud není každý den, případně pokud tam nemusíš nejdřív hodinu cestovat.
Já ti přece neberu, že tě baví být s dítětem doma. Jen mi vadí, že si spousta lidí myslí, že to tak musí být u každého, a dávají mi najevo, že pokud to tak nemám, jsem divná.
 daniela 
  • 

Re: Re: a tvuj nazor je ten spravny 

(7.2.2006 14:25:39)
Ahoj Lído,
tak mam zase volnou chvilku, tak bych ti chtela jenom napsat, ze si vubec nemyslim, ze jsi ty, nebo kdokoliv jiny divny, protoze nesdili me nadseni. Timhle zpusobem opravdu nepremyslim, naopak me fascinuje, jak je kazdy jiny, kazde dite i maminka a jejich vzajemny vztah, jak rady jednoho vubec nemusi fungovat na druheho a naopak. Ja sama jsem donedavna nevedela o malych detech skoro nic, takze te muzu jenom obdivovat, ze zvladas ctyri. musis to mit vyborne zorganizovany. Jsem taky rada, ze slysim, ze to muze byt pozdeji i lepsi, protoze se napriklad te doby, az budu muset zacit "vychovavat" zatim docela bojim.
vlastne se vetsinou bojim novych veci, o kterych moc nevim, a pak kdyz prijdou, tak je to najednou uplne prirozene, takze jsem to vsechno psala, jenom abych trochu povzbudila autorku toho puvodniho pro me trosku podivne melancholickeho clanku tim, ze existujou i maminky, ktere se maji od zacatku s miminkem dobre, i kdyz se pred tim taky baly. a mozna ze se to vic deje nam "starsim" maminkam. ale to fakt nevim.

tak se mejte krasne, cela velka rodino
daniela
 Šárka(dcera5let) 
  • 

Re: Re: Re: a tvuj nazor je ten spravny 

(9.2.2006 16:10:44)
Milá Danielo,
jsem ráda,že se najde maminka,jako vy,která je šťastná a napíše to tady do diskuze.Myslím si,že hodně lidí si spíš zvyklo na něco si pořád stěžovat.
Mám dceru 5let a od té doby co se narodila jsem hodně šťastná,
možná je to i trochu proto,že to bylo vymodlené dítě.Jestli chodím po kavárnách apod,nebo jestli mám na sebe málo času,jestli se v noci budí mi připadá zbytečné tady probírat,ale můžu opravdu napsat,že jsem šťastná,protože moje dcera je zdravá.To je pro mě důležité.
K původnímu článku si myslím,že dívka,která se zamýšlí nad mateřstvím není ničím vyjímečná,myslím,že pokud má 30let,tak neni nic špatného na tom,pokud nemá dítě,nebo ho ještě nechce(možná je to tím,že nenašla toho pravého partnera),ale musí si připustit,že optimální věk pro početí je kolem 20roku života a pak se šance na otěhotnění zmenšuje a po 35roce věku je to ještě horší.Uvědomit si,že je taky spousta žen,které by dítě chtěly a nedaří se.
Ono každý radí,že jsme se přiblížili západu a taky máme už podobné priority a požadavky - první si zajistit vzdělání,cestovat,bydlení,pak vybavení bytu,auto,psa.Pak děti.O svatbě se někdy ani nemluví.Ale může se stát,že žena,která se rozhodne ve 40letech(když už bude mít všechno to zajištění a hmotný majetek)že chce mít děti je už mít nikdy nebude.
Souhlasím s paní Lídou,že když je dítě větší,tak je to ještě větší radost,protože si s ním můžete povídat,řekne vám,jak se cítí a jak vás má rado,nebo i cestovat po celém světě.

Š
 Aja 
  • 

Re: Re: Je mi třiatřicet a nemám dítě 

(21.12.2006 14:16:32)
Autorka se rozhoduje pro své nemateřství na základě toho, že si její kamarádky stěžují - cítí se jako mlíkárna, nemají chuť na sex atd... Jasně, každý máme nějaké negativní pocity a potřebujeme se svěřit, ale jenom proto, že např. nesnáším svého šéfa a stěžuji si na něj kamarádkám neznamená, že nechci chodit do práce :-).
Jejím kamarádkám mateřství jistě přináší i spoustu krásného - ale o tom se již tolik nemluví a nebo o tom s ní nemluví schválně. Buď proto, že je litují a nechtějí se jí dotknout a nebo proto, že si myslí, že by jim nerozuměla.
 Alicee 


Mít a nebo nemít dítě 

(30.1.2006 5:40:55)
Když jsem četla tvé argumenty, připadalo mi to, jako bych četla něco co jsem napsala před pár lety sama. Jen s tím rozdílem, že mě se rozhodně srdce netelelilo nad dětmi jiných lidí a když jsem se mohla vyhnout tomu trávit čas ve společnosti dětí, udělala jsem to. Nerozumněla jsem jim, nechtěla jsem je chovat, nic mi neříkaly.
Také jsem argumentovala tím, že mnohé ženy si pořídí dítě ze sobeckých důvodů, aby měly nějakou náplň do svých prázdných životů...no, dneska se tomu docela směju:)
Otěhotněla jsem neplánovaně, nečekaně a docela mě to zakočilo. Bála jsem se, že jsem moc velký sobec na to mít dítě, že nechci skončit jako "chodící mlékárna" apod. Celé těhotenství jsem se děsila toho, že nebudu dobrá matka, protože můj celkově laxní přístup k životu se neshodoval s tím, jak podle mě matky mají vypadat.
Když se ale syn narodil, uvědomila jsem si to, co ty vlastně už víš a píšeš o tom. A to, že dítě je škola lásky. Nikdy předtím jsem takovou lásku k nikomu necítila, láska mezi mužem a ženou je prostě jiná, neříkám že lepší a nebo horší...je jiná a já si jí užívám. Dívám se na svět jinak, dítě mi pomáhá mít čistější a nevinnější přístup k životu a obohacuje mě to.
S těmi stěžujícími si kamarádkami...myslím, že máš na ně prostě smůlu. Já osobně jsem si v životě nestěžovala, spíš jsem na dotazy odpovídala, že s dítětem je sranda a že se mám dobře. Jako mlékárna a asexuální objekt jsem si také nikdy nepřipadala:)
A protože si pamatuji, jak mě nudily popisy prvních zoubků a krůčků z mého okolí když jsem dítě neměla, nechávám si tyhle věci pro sebe. Chápu, že lidem, kteří děti nemají tohle nic neříká a nikterak je za to neodsuzuju.

Podle toho co jsi napsala je vidět, že jsi člověk, který o věcech přemýšlí a to je dobře. A určitě máš dost zdravý přístup k mateřství, i když se to teď tváří jako nemateřství:)
 Mikloš,Ady 6let a Markétka 


Re: Mít a nebo nemít dítě 

(30.1.2006 9:44:51)
Autorka článku má bohužel smůlu na své kamarádky či známé nebo ony na své partnery. Já mám kolem sebe možná 10 mamin a ani jedna se nehodí popisu. Jsou v pohodě, šťastné (pouze jedna o dost ztloustla - to ji trochu trápí), některé pracují, s některými chodím např. na orientální tance, pak na vínko, v různých kombinacích jezdíme na báječné výlety, dovolené. Někdy se rozhovor stočí k zoubkům, mluvení a pod., ale nikdy to není hlavní a jediné téma. Naši chlapi jsou suproví tátové. A všichni se shodneme, že teď prožíváme největší štěstí našeho života. Polovina z nás navíc momentálně čeká druhého potomka. Nemyslíme si o sobě, že jsme kvočny, jsme normální SŠ, VŠ, překladatelky, účetní, finanční ředitelky, z města i vesnice. Děti jsme začali mít po 27. roce a do té doby jsme si užívali "svobodného života" a pokud se někdy sejdem bez dětí (např. pečení prasete, oslavy narozenin), tak kromě několika vrásek kolem očí, jsme stále jako předtím - docela zvěř :)
 10.5Libik12 


Re: Mít a nebo nemít dítě 

(30.1.2006 10:08:30)
Milá autorko, souhlasím víceméně s Alicí. asi ti nelze vysvětlit, co je na tom přebalovat pokakané mimino, a ani ti neumím říct, jak je dobré mít velké děti, které dorazí večer, vyžerou ledničku a o nějakém vlastnění nemůže být ani řeč,protože jsou tak jiní než jsme mysleli.
Je to asi jako vysvětlovat slepému, jakou barvu má svět. Nechci říct,že pokládám nedětné ženy za slepé. I když je pravda, že my, co jsme pár kilo přibraly a pár nocí nespaly, máme sklon šetřit bezdětné zámerným zkreslováním zážitků. Já své bezdětné čtyřicetileté přítelce pochopitelně neřeknu, že jsem naprosto šťastná a v pohodě, možná jí řeknu, že mimino je imrvére poblité, celkem se s ním nedá moc dělat a vůbec...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Mít a nebo nemít dítě 

(30.1.2006 10:13:29)
Libiku,
nejen bezdětným. Já taky nevím, co je na tom, přebalovat pokakané miminko, krom toho, že je to nutnost. :o) Nedělala jsem to ani s odporem, ani s výbuchy nějaké bezbřehé lásky... dělala jsem to prostě proto, že to je povinnost matky, postarat se o to, aby dítě netrpělo nepohodlím. :o)
Jéžiš, asi jsem deviant. :o)
 Sisi 
  • 

Re: Re: Re: Mít a nebo nemít dítě 

(30.1.2006 10:37:12)
Monty, úplně mimo téma - právě jsem dočetla knížku P.M.Jolin - Deník... - byla FAKT super! Vůbec nelituju, že jsem do ní zainvestovala :-) a určitě se k ní vrátím. S.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Mít a nebo nemít dítě 

(30.1.2006 10:40:25)
Sisi,
dík, to mám radost. :o) Deník je asi jediná věc, kterou jsem napsala proto, že jsem sama chtěla a musím přiznat, že jsem s ním spokojená a hrozně mě těší, že na něj zatím nebyla jediná negativní reakce. :o) Nebo mi ji aspoň ještě nikdo neřekl. Což se zas tak často nestává, obyčejně mne minimálně polovina čtenářů kritizuje. :o)
 Sisi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Mít a nebo nemít dítě 

(30.1.2006 10:53:11)
Petřík :-) mi sice moc sympatický nebyl, ale chvílemi mi přímo tekly slzy od smíchu. Kupodivu - nejvíc mých sympatií si získal Robert... zvláštní, co?
 Sisi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Mít a nebo nemít dítě 

(30.1.2006 10:55:00)
Petřík :-) mi sice moc sympatický nebyl, ale chvílemi mi přímo tekly slzy od smíchu. Kupodivu - nejvíc mých sympatií si získal Robert... zvláštní, co?
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Mít a nebo nemít dítě 

(30.1.2006 10:45:47)
Monty, ty(si)kecáš:) Nejsi deviant,páč bys za nic bez Stáníka nebyla, i když rozumně to vysvětlit nejde. Jsou to parchanti zasr..., stojí prachy a čas aneb,"kde já mohla být, kdybych byla nezloustla":))
Ale něco na tom bude nejen s ohledem na to, že už ty naše známe, tedy milujeme. Jinak by lidstvo vymřelo, neboť člověk je v zásadě líný, přece by z plezíru nelítal s kočárem přes prahovou lištu, když je venku mráz a dítě jinak přes den neusne:)
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Mít a nebo nemít dítě 

(30.1.2006 12:52:54)
Libiku, uz jsem chtela ti odepsat, ze tu diplomacii s bezdetnymi kamoskami znam, ale co se tyka meho pocitu stesti, tak jsou to pocity z nouze, totiz si rict, ze bezdetna bych byla stastnejsi to uz by byla svatokradez vuci tem milovanym... O tu svobodu si rict "nikdy" a "mozna..." zena s ditetem vlastne prijde.
Bohemiane ovsem preji, ze az po dalsich 34 letech bude premyslet, jestli zmena nazoru stala za to, at u toho se smeje nebo alespon usmiva.
Jinak je to trefny clanek. Na svych zkusenostech musim rict, ze ty bezdetni stryckove a teticky jsou mezi detma nejmilovanejsi. Na mne uz hned poznaji ten smrad dospelaka, ktery ma vychovny pudy a ke ktermu pud sebezachovy a navyk setrit energii uz nedovoli si pustit do bezhlaveho blbnuti.
 Micka+ Přemeček 


Re: Mít a nebo nemít dítě 

(30.1.2006 10:37:49)
Tak jako Alicee, jsem se ještě před dvěma lety cítila taky.
Miminka mě přímo děsila od doby, kdy jsem jako 18-ti letá byla nucena obývat 3+1 s rodiči a sestrou a její dcerou, která do půl roku bez přestání brečela, kdy sestře ( naprosto vyčerpané ) se vším musela máma pomáhat jinak by se asi psychicky zhroutila a kdy jsem chtě nechtě musela pomáhat i já, protože mi sestra neustále vyčítala, že místo abych vzala malou chvíli v kočárku ven, aby ona měla klid, tak si zalezu do jiného pokoje a čtu si.
Díky tomu jsem byla dalších 12 let přesvědčena o tom, že s dětmi končí život a začínají jen starosti a problémy a že takový život rozhodně prožít nechci.
Jsem 13 let vdaná a po celé ty roky jsem ani já nebyla ušetřena těch řečí o tom, proč ještě nemáme dítě. Připadala jsem si jako exot,když všichni nechápavě kroutili hlavou nad mým prohlášením, že na dítě ještě opravdu nejsem připravená ( stále mi v mysli vyvstával obraz mé naprosto zničené sestry s uřvaným, fialovým kojencem v náručí ).
Pak ale otěhotněla a porodila většina mých blízkých kamarádek a já najednou zjistila, že existují i šťastné a spokojené maminky, které svou roli zvládají naprosto v pohodě i když jejich děti nejsou žádní andílci.
Nyní ve svých 32 letech čekáme s manžou našeho prvního potomka a těšíme oba dva.
Je mi jasné, že mé představy o tom, jak chci trávit mateřství se nemusejí s příchodem dítětě na 100% vyplnit, že i mě nejspíš postihnou nějaké ty "depky", kdy budu mít potřebu se někomu vypovídat, ale rozhodně nebudu nikoho od mateřství zrazovat a vyprávět hororové scénáře nebo naopak tvrdit, že role matky jako jediná naplní život ženy a že větší štěstí neexistuje.
Je to opravdu jen a jen na každé z nás, jak se s tím vším popere a rozhodně je blbost myslet si, že když všechny matky kolem mě jsou zoufalé, nepečují o sebe a jejich manželé jim s dětmi nepomáhají, tak že u mě to bude to stejné přes kopírák.
I když je fakt, že nebýt mých kamarádek, tak by trauma ze sestřina mateřství ve mě přetrvávalo dodnes.


 Alena 
  • 

Je mi 33 a znam to 

(30.1.2006 7:58:27)
Taky je mi 33 a moje biologicke hodiny nejak ne a ne zacit zvonit. Neni to o tom, ze bych dite jednou nechtela, urcite jednou ano, ale ted proste ne. Podotykam, ze nejsem zadna karieristka (pracuji normalne ve vyrobe) ani sobecke stvoreni, ktere mysli jenom na sebe. Deti miluji a jsem v jejich spolecnosti rada. Jen jedno mi vadi. Otazky a ty divne pohledy. Proc? Pro okoli nejsem normalni, jsem pro ne nezenska a patrne trpim nejakou uchylkou. Nejlepe sexualni. Jakmile neco nekde vyslovim, jsem okamzite odbyta zaslouzilimi maminami - co ja vim o zivote. Takze uz se tesim, az se na pisatelku tohoto clanku sesype spousta maminek a budou se ji snazit ukamenovat (myslim to obrazne), protoze ony budou hrde ukazovat svuj stav. Stav svedcici o tom, ze splnily svoje poslani. (To je velmi casty argument, ktery slysim - neplnim sve poslani). Vim vsak, ze jich opravdu neni moc stastnejsich nez ja. Jak jsem jiz psala delam ve vyrobe, kde zaroven se mnou pracuje dalsim 32 zenskych. Dalsich nekolik si pro praci chodi a pak ji vykonava doma pri materske. Takze denne si poslechnu spoustu pribehu. Skutecnych pribehu, ne natukanych do pocitace, kde cerne na bilem vidi, jak jsou uspesne. A pak jdou plakat do postare. Ted to pekne schytam:-))
Presto porad rikam, ze dite chci. Jednou.
 1.3Magráta13 


Děti 

(30.1.2006 8:07:56)
Ahoj a dobré ráno.
Článek se mi líbil, skoro přesně totiž vyjadřuje moje pocity před pár lety. A pak najednou přišla "touha" a narodila se Eliška.
Teď svůj život dělím ne na "za svobodna" a "v manželství", ale "před dětmi" a "s dětmi".
S nimi je svět jiný, láska je jiná a i strach je jiný. Naprosto cizí člověk vám vpadne do života a je tady. nejdřív si na něho zvykáte a za pár let do vás tak vroste, že už si ani nedovedete představit, že to někdy bylo jinak. A skoro neustále máte strach o ten "půjčený dar".
Život bez dětí není méně kvalitní, ani horší, je jen jiný. V něčem jednodušší, v něčem složitější.
Tak jako maminky občas v noci brečí do polštáře, tak ženy bezdětné třeba jednou taky budou do polštáře plakat, i když z jiného důvodu....
Lucie
 Alena 
  • 

Re: Děti 

(31.1.2006 8:59:41)
Ano, souhlasim, presne to vystihuje moje pocity.
 Sisi 
  • 

Milá Aleno, 

(30.1.2006 9:56:12)
děkuji za Tvůj příspěvek. Mluví mi z duše, cítím to úplně stejně, i když jsem o pár let mladší. Setkávám se velice často s netolerancí matek, které nedokážou pochopit, že ne každá žena, která je vdaná a které je přes pětadvacet let, touží po dítěti. Občas si připadám hodně méněcenně (ano, řeči typu "co ty víš o životě" a "nejsi normální"), proto jsem ráda, že je nás víc :-).
 luc 
  • 

nic není černobílé 

(30.1.2006 8:04:47)
milá bohemiano, naprosto tě chápu. Mám dítě (je mi 32), je jí 5 měs a naprosto chápu co chceš říct. I já takhle argumentovala a argumentovala bych tak znova. Jt to totiž i o tom, s kým se stýkáš, žiješ, jaký si to uděláš....
Mám kamarádku, která razí názor, že mat. dovča je proto, aby si dítě užilo tebe a ne ty dítě. Všude o něm mluví, čeká nadšený ohlas a pochvalu, obětuje se až moc a čeká ocenění...to je jedna stránky věci.
Já sama patřím mezi laxní matky, 3 dny v práci a o to víc si pak malou užiju, nekojím, ale v šestinedělí se opravdu dalo mluvit o mlíkárně. S manželem se nemiluji - ale tohle se vždy vivine z jiných situací než z porodu a dítěte. Jeho první slova (10 min doma z porodky) byla: Tak dnes mě aspoň ostříháš, ne? Druhý den chtěl sex, od 3. dne si mě prohlížel z profilu a před týdnem mi s kyselým ksichtem nabídl plastiku prsou, aby mu ta jedna velikost navíc neublížila.
Víš, o tomhle to je...jaký si to uděláš, takový to máš a jak to odprezentuješ, takovu tě lidé berou. A taky kolik osobního života si zachováš.
Já bych za malou dala život, přesto zvládám práci, přítele, vyhledávám známé, se kterými se o těch zoubcích nemusím bavit, prostě dá se to zařídit.
Ty chodící mlíkárny to tak chtěly, já takhle taky...a nebojím se, že mi malá jednou něco vyčte.
Chtěla jsem vlastně jen říct, že záleží, na koho narazíš, že tě fakt chápu, ale taky že až ty si jednou pořídíš mimčo z jakéhkoliv důvodu, tak pochopíš ty, co už nadruhé straně jsou. A nebo dopadneš ještě hůř - nepochopíš některé, zblázní se ti hormony, budeš s mimčem 25 hodin denně, budeš se o něj bát, budeš děsně ráda kojit, a 3x denně všechno vyvařovat (tomu se říká hormony). Ted to prostě neodhadneš. A ted to co chceš: ode mě máš tu shovívavost, trpělivost, pochopení...já byla naprosto jako ty, a buď v klidu...mě mateřství nijak zvlášť nepostihlo, všchny původní názory mi zůstaly zachovány. Prostě až to na tebe přijde, tak se ti obohatí svět o jiné rozměry.
 Martina, Dita 5m 
  • 

Neodsuzuju 

(30.1.2006 8:57:38)
Neboj, nemyslím si že kdekdo šmahem odsuzuje ženy které na to "věkem" mají, ale děťátko ještě nechystají. Máš pravdu že dítě změní život - alespoň ženě - na pár prvních let úplně kompletně, a i když potom začne opět chodit do práce, za zábavou atd., zodpovědnost za toho tvorečka máš už stále. Někdo se k tomu rozhodne vědomě, někdo ne, ale věř mi, že je to spravedlivé v tom smyslu, že my jsme změnili život svým mámám, a našim dětem zase jejich děti.... a bez tohoto koloběhu by to jaksi nešlo. Je dobře že nad tím nejdřív uvažuješ, než se rozhodneš, ale ať to bude v kterémkoliv věku, proběhne to vlastně stejně..... Hodně zdaru, a případné co nejpříjemnější mateřství - až se ti bude chtít.
 Zdena 
  • 

Každý má jinou zkušenost 

(30.1.2006 8:58:44)
Milá Bohemiano, jsem matka od dvou dětí - dnes uz velkých děvčat (12 a 16 let) a musím říct, že neodsuzuju tvůj názor, ale docela mě překvapila věta, že chlap už není milenec ale jen manžel a zůstává v práci tak dlouho, jak to jen jde. Ale mám pocit, že to není zas až tak pravidlo. My jsme s manželem děti chtěli a manžel chodil z práce stejně jako předtím, ráno než odešel tak mi ještě vymandloval pleny, když už jsem nekojila tak v noci krmil jednou on jednou já a rozhodně jsem neměla pocit, že by se něco změnilo. Takže pokud má ženská po porodu chlapa, který její mateřství bere jen jako její záležitost a opravdu se takto změní, tak ji jen lituji.
 Eva K 
  • 

věk mamin 

(30.1.2006 9:19:25)
Ahoj, plně s tebou souhlasím, tlak okolí na ženu bez dítěte mi připadá zasahování do nejiternějšího soukromí. Já si ho užila jen lehce, Praha je v tomhle šetrná. Jediné co mě s mým věkem a mateřstvím zaskočilo byla poznámka na testu genetiky "vyšší riziko downova syndromu vzhledem k věku matky" - 28.
Děti k nám přichází, aby nás něco naučily a my jim musíme dávat hlavně lásku, ne mantinely. To je veliká pravda. Ale nemyslím, že to rodiče nevidí, v tom jsi nespravedlivá.
Každá máma si první zanaříká, nad nedostatekem spánku apod., ale to je obecný trend mluvit o tom špatném. Pak dají děti na dva dny k babičce a už se jim stýská:-).
Měj děti až a jestli budeš chtít, bez ohledu na řeči o biologických hodinách a zajištění na důchod. Eva
 Havranpírka 


Re: věk mamin 

(30.1.2006 11:08:30)
Evo, já myslím, že jsi tu poznámku na testu z genetiky špatně pochopila. Je to podle mě myšleno neutrálně - že v krvi našli méně/více nějakých hormonů, než se u matky daného věku předpokládá. Čili, pokud by to někomu dopadlo špatně ve dvaceti, bylo by tam napsané: zvýšené riziko DS vzhledem k věku matky 20 let.


Jinak mě také bylo 33 a neměla jsem dítě, děti jsem narozdíl od autorky ráda neměla, nudily mě a obtěžovaly, kamarádek, známých a příbuzných s dětmi mi bylo doslova LÍTO. Když jsem se třeba dozvěděla, že jedna holka, kterou jsem neměla ráda, otěhotněla, tak jsem se jí tajně škodolibě smála ... no ano, ano, bylo to tak. A teď už dítě mám. A proč? Bohužel bych řekla, že nesplňuju Psychoušovy představy o tom, že bych k tomu došla i přes zralé úvahy ... podle mě prostě zapracovaly hormony. Najednou to přišlo a mě bylo dlouhých i těch 14 dní od předpokládaného početí do dne, kdy si budu moct udělat test. Naštěstí jsem dýl čekat nemusela.

Fakt nechápu, proč si některé čtenářky vyložily článek jako urážku. Asi si něčím nejsou v nitru jisté. Anebo proč má někdo potřebu psát, že teda děti má a mlíkárna není a sexuální život pěstuje ... Taky za tím cítím nejistotu.

Bohemiano, držím palce a upozorňuju, že už brzo bude na trhu test, který ti na dva roky spolehlivě řekne, jestli to s tvou plodností jde z kopce, nebo jestli ještě můžeš odkládat!
 Eva K 
  • 

Re: Re: věk mamin 

(20.2.2006 12:01:40)
Každopádně se o mimčo nebojím, tyhle krevní testy jsou stejně orientační, takže jsem byla jen překvapená, ne vylekaná.
Myslím, že mít děti obnáší spoustu změn životního stylu a rozhodně vás připraví o pohodlí a změní životní priority. Nemyslím, že je něco špatného na tom, je nechtít, nebo přání odložit.
Pořizovat si děti jen, že se to tak dělá a očekává se to, nebo že vám tikají hodiny, nebo aby jste nebyli na stará kolena sami, není správné a děti by to vycítily. Eva
 Jana 
  • 

Prosíš o schovívavost 

(30.1.2006 9:42:14)
Prosíš o schovívavost, k druhým, ale sama asi příliš schovívavá nejsi. Slova o mlíkárnách, manželích v práci a pod. mi přijdou příliš silná. Mám půlroční holku a ani jedno z toho, co píšeš nemůžu potvrdit. Na mateřské se nemusíš nutně zabývat jen zoubky a prvními slovíčky svých dětí. Normálně pracuju, normálně žiju se svým manželem (narozením dítěte se mezi námi nic nezměnilo, jen máme víc povinností). A že mi dcera pomohla k osbnímu růstu? To rozhodně. A k toleranci. K té, která zřejmě tobě chybí.
 aja 
  • 

Re: Prosíš o schovívavost 

(30.1.2006 10:03:15)
Je to kazdopadne zajimavy nazor. Ale mohu te ubezpecit, ze dite je obrovsky predel, obzvlaste dite narocne. A vse je jine nez predtim. Nemusi clovek byt nutne stastnejsi, ne? Ze nekdo nechce mit deti.. taky jsem dlouho nechtela, pak to prislo a jsem nevim- stastna, spokojena? Urcite. Akorat by me zajimalo, co mate za kamaradky. Ja teda nejsem ani mlikarna a muj pritel neni sexualni deprivant.
 maschul 


Vůbec mě tahle ... 

(30.1.2006 9:53:38)
...výpověď neurazila...a to jsem máma a jsem šťastná..dokonce fakt často cítím šťastnější a doufám,že ne z důvodu sobeckého vlastnění a nulové realizace před porodem :o)))
Přesto Bohemianě rozumím a věřím.Nemyslím,že by chtěla matky urážet a dokonce složila poklonu citům,které se i v ní probouzí.Je správné,že se rozhoduje sama a ne pod tlakem okolí,bude o to lepší a právě šťastnější mámou.
Chtěla jsem dítě a moc...ale dokážu pochopit i ty ženy a muže,kteří se rozhodnou jinak.Jejich život určitě není méně plnohodnotný...
Mnohdy pro nás udělají mnohem víc,než si dovedeme představit...
 Andrea11 


Andrea - Je mi 35 a mám dítě 

(30.1.2006 9:53:46)
Ahoj Bohemiano,
Moje dcera Terezka se narodila v Podolí. Když jsem tam s manželem chodila na předporodní kurzy řekla nám porodní asistentka, která tyto kurzy vedla, jednu úžasnou větu a sice, že s miminkem se narodí i nová maminka. A to je pravda. Děti kamarádek a příbuzných můžou pro tebe být chvilkouvou radostí, ale nic na světě se nevyrovná lásce, strachu, bolesti a radosti, které maminka a tatínek zažívají se svými dětmi. Takže si myslím, že vůbec nevíš o čem to vlastně píšeš.
 Psychouš 


Tleskám 

(30.1.2006 9:55:17)
Tento článek mě velmi potěšil, je to názor skutečně dospělého člověka.
Souhlasím beze zbytku.

Je třeba růst do výšky, nikoliv se košatit, říká Nietzsche.

A nechte okolí jeho reakce na vlastní strach při pohledu na odlišné, cizí, samostatné, svobodné.

Máte mou plnou podporu, jen tak dál. A pokud jednou zevnitř ucítíte, že přes
veškeré uvědomění si souvislostí a rozumný pohled byste to dítě chtěla, je to
dle mého přesně ten způsob, jak (kdy a komu) by se děti měly rodit.

:-)


 Fluffin 


Tolerance.. 

(30.1.2006 10:29:07)
No reakce, ta úvodní, od Boba mě dost zarazila. Také jsem ještě do půlky článku nechápala, co chtěla autorka říci, ale po přečtení celého jsem viděla, že zkrátka přemýšlí, nekritizuje ani nepronáší velké pravdy. Zmíní jen pár příběhů ze svého okolí a chápu, že se nad tím pozastavuje.
Hysterická je reakce Nicol. Snad se nepletu, ale ta samá dívka (a opravdu dělá dojem, já jsem matka a kdo je víc) šíří svá moudra i na jiné diskuzi, kde holkám, co jejich partner nechce dítě, radí, ať ho podvedou a tajně vysadí prášky.
 Psychouš 


Wow! 

(30.1.2006 10:35:09)
Tak jestli tohle fakt dělá, tak nemám slov. Nejen o dospělosti, inteligenci, ale ani o charakteru.
:-(
 Gábina 
  • 

...co všechno si myslí Nicol, co se naváží do pisatelky článku 

(30.1.2006 10:59:15)
"a myslim,ze kdyz se ve 40 budem nudit, muzem si poridit treti(druhy planujem driv) ditko,to bude doma tak aspon do dvaceti a po sedesatce se rozvadet uz je zbytecny,ne ? :-))))))))"
 bel 
  • 

Re: ...co všechno si myslí Nicol, co se naváží do pisatelky článku 

(30.1.2006 12:56:35)
.
 néni 


I já jdu s troškou do mlýna 

(30.1.2006 20:03:37)
"Bohemia" teď nevím přesně, jak jsi se podepsala.Myslím, že jsi článek napslala moc hezky. Každý má svůj názor na život. Přiznám se, že život bez dětí by byl pro mne neúplný a prázdný. Mě opravdu změnily život snad až od základu:-). Myslím, že já se spíš přizpůsobila dětem, než děti mne :-)) Přesto tě chápu. Každý nemá tuto potřebu. Mám takovou kamarádku, ráda se s kluky pomazlí, pohraje, ale prostě po svém netouží. Neví, co to je toužit po díteti, prostě to u ní také ještě nezatikalo. Myslím, že je dobře si to uvědomit dříve, než si to uvědomit později. Myslím tím, že přijde mimi neplánovaně a vlastně člověk zjistí, že k němu nic necítí.

Jen se bojim u kámošky, aby jí pak stejně jednou nebylo smutno, až bude stará. Ale je to její volba, přesto okolí jí dost také kritizuje. Ale okolí bude kritizovat pořád, ať děti máme, nebo nemáme. Mě stačila( děti jsme měli až po pětiletém vztahu)věčná otázka " kdy bude to miminko" - ta mě fakt deptala . Když se nám narodila dvojčata, tak zase byla věčná otázka " takovou dobu nic a teď hned dvě " . No a co, mám si snad psát na čelo, že jsem nemocná a potřebovala jsem lékařskou pomoc? Co je pořád komu do toho, jak si život zařídíme. Každý vidí smysl života po svém. Nekritizovala bych ani jednu stranu.
 Psychouš 


Děti do zásoby pro jistotu ano, či ne? 

(1.2.2006 11:16:09)
Jak se koukáte na to, že někteří lidé (a to je pravda), si pořizují více dětí pro "případ ztrát".
Že kdyby jim jedno umřelo, mají ještě jiné. Kdyby jim jedno těžce onemocnělo, bylo by to těžké onemocnění jen části "potomstva" a ne celého.

Opačný případ je nemít děti vůbec, či jen jedno s postojem "menší pravděpodobnost tragédie".

 Valkýra 


Re: Děti do zásoby pro jistotu ano, či ne? 

(1.2.2006 11:32:53)
Psychouši,
dítě "pro případ ztrát" je častý argument. Já si (sama za sebe) myslím, že smrt dítěte není o moc lehčí, když je ještě druhé. To zbylé dítě to může hodně poznamenat, zvlášť pokud v něm zbyde pocit "proč jsem to radši nebyl(a) já". Děti "do zásoby" jasně říkám NE.
S případem, že by někdo měl jedináčka, protože je menší pravděpodobnost tragedie, jsem se ještě nesetkala. S tím "do zásoby" se setkávám často.
 Líza 


Re: Re: Děti do zásoby pro jistotu ano, či ne? 

(1.2.2006 11:38:17)
Pettino, a kolik znáš lidí, kterým zemřelo dítě? Kolik mezi nimi bylo těch, kteří mělo jedno a kteří více?
Ono ať si lžem do kapsy sebevíc, tak tohle konkrétně je prostě pravda. Že to je velký rozdíl, zdratit jedno dítě z..., nebo ztratit jediné dítě. (Tím nemyslím, že když zemřelo jedno dítě z X, člověka to bolí míň. Jen má o důvod víc se třeba nezabít...)
 Valkýra 


Re: Re: Re: Děti do zásoby pro jistotu ano, či ne? 

(1.2.2006 11:49:05)
Lízo,
moje kamarádka je lékařka, několik let pracovala na dětské klinice, byly tam i onkologiocké případy. Vyprávěla leccos. Dokonce tvrdila, že má pocit, že rodiče jedináčků ty tragedie potkávají častěji. Dost úmrtí tam byly jedináčci. Osobně ale nikoho z těch jejich rodičů neznám. Ona sama si v současné době chystá pořídit dítě "do zásoby". Přistupuje k tomu velice rozumově a netají se tím, že jinak by druhé nechtěla, ale tohle je pro ni strašák.
Já sama jsem nad tím x-krát přemýšlela a nakonec to pro mě vyšlo tak, že to pro mě není důvod mít nechtěné dítě. Stává se sice leccos a neštěstí nechodí po horách, ale pro další dítě bych prostě potřebovala mít jiné důvody.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Děti do zásoby pro jistotu ano, či ne? 

(1.2.2006 11:51:27)
Jo, to beru. Jako jediný důvod pro druhé dítě mi to přijde trochu málo.
Ale právě - pokud se s tím člověk setkává, tak tenhle postoj chtě nechtě musí pochopit :-((((
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Děti do zásoby pro jistotu ano, či ne? 

(1.2.2006 11:59:03)
Lízo,
já ten postoj chápu, proto jsem nad tím často přemýšlela. Prostě to beru tak, že pro mě to není důvod, pro někoho je.
Ovšem dítě čistě do zásoby, kdy dotyčná je rozhodnuta nepřerušit kariéru a dítě strčit rovnou babičce, nevěnovat se mu, mít ho jen proto, že jí pravděpodobnost tragedie přijde dost velká, z toho mi leze mráz po zádech. Ale třeba jí to druhé nakonec přiroste k srdci víc než první...
 Slečna Marplová 


Re: Re: Re: Děti do zásoby pro jistotu ano, či ne? 

(1.2.2006 11:59:03)
Tohle je velice vazny tema.
No, u nas v rodine se stal maler s detmi takovy, ze jedno dite zmizelo (bylo mu 18 let) a myslelo se, ze kluk je asi nekde mrtvy. Byl dost problemovy, nasekal dluhu, maleru, nedodelal ucnak, no proste hrozny. Doma byla jeste jedna dcera. O rok starsi, sporadana, do prace chodila a vse bylo ok. A ta dcera, moje sestrenice, si mi stezovala a rikala: Vis, oni se ke mne chovaji, jakoby byla samozrejmost, ze ja chodim do prace a platim jeho dluhy, ale jinak jakobych tu nebyla. Nezeptaji se mne co a jak, jestli mne neco netrapi a celkove mam pocit, ze jsem jim volna. Ale o nem se mluvi doma neustale, porad se resi kde je, co dela, jestli jeste vubec zije. Jak maji strach, ze fetuje, nebo se nekde uz ufetoval ... :-( a tohle je podle mne problem matek, co maji nemocne dite, nebo dite zemre. Ony se upnou na to nemocne a mene, ci s mensi pozornosti se venuji tomu zdravemu diteti, co je v pohode. Takze z tohoto pohledu bych deti "do zasoby" nechtela. Ono, kdyby mi melo zemrit jedno, tak to neni o nic mensi ztrata, kdyz mam jen to jedno, nebo jich mam vic.
PS: ten pribeh z rodiny dopadl dobre. Kluk byl ve vezeni, coz ho paradoxne ochranilo od toho, aby se ufetoval k smrti a dnes, tuky tuk, jiz nekolik let seka dobrotu. Jen ta dcera se jaksi trhla a vnima to jako krivdu. Klukovi dali rodice byt (stestim bez sebe, ze se jim vratil domu) a ona si na svuj byt sama vydelala a rodice ji nepridali ani na klicky od oken ...
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Děti do zásoby pro jistotu ano, či ne? 

(1.2.2006 12:40:50)
Slečno Marplová,
znám podobný příklad, kdy se matka upnula na nemocné dítě a trochu zanedbávala zdravé (zdravé přece tolik péče nepotřebuje). Jenže to zdravé bylo ve věku, kdy nedostatek péče nejvíc pociťovalo.
Já to prostě mám tak, že dceru beru ne jako DÍTĚ, ale jako jedinečnou a nenahraditelnou osobnost. Kdyby o tom nemluvilo okolí, ani by mě nenapadlo uvažovat o dítěti "do zásoby". Pokud by se něco stalo, je otázka, jestli by mě existence druhého uchránila před sebevraždou a kdyby - stejně by to už nebyl kvalitní život. Třeba by to nikdy nepřebolelo a hodila bych si mašli později. Třeba bych se realizovala v Charitě... Radši nechám takových myšlenek.
 Citronítko 


Re: Re: Re: Re: Re: Děti do zásoby pro jistotu ano, či ne? 

(1.2.2006 12:44:12)
Mám na věc úplně stejný názor jako Pettina.Mám dvě děti-každé je pro mě jedinečné a nenahraditelné, neumím si představit, že bych jedno z nich brala jako náhradníka toho druhého - upřímně mě vyděsilo, že to tak může vůbec někdo cítit....
 Jjitkaa 
  • 

Re: Děti do zásoby pro jistotu ano, či ne? 

(1.2.2006 12:06:40)
Úplně to chápu. Kamarádka to tak má, jejímu muži zemřela v dospívání sestra :((( a on chtěl tři nebo čtyři děti právě z toho důvodu, co píšeš. Zatím mají tři a čtvrté čekají.

 nicol-H 


Re: Tolerance.. 

(30.1.2006 11:58:32)
ale ale ale... moje reakce nebyla hystericka,jen jsem se zdrave dopalila,mozna jsem clanek pochopila jinak nez byl myslen, ale vlastne jsem nepochopila,proc ho autorka napsala.

neradila jsem aby podvedly sve partnery a vysadily prasky,myslela jsem ze chteji dite za kazdou cenu,s dotycnyma jsme si vse vyrikaly a vysvetlily a je to uplne v pohode,kdybysis precet/la/ vsechno na te diskusi..

-akorat jsi vytrhl/a/ z kontextu par vet a delas ze mne hysterku s pokrivenym charakterem.ja si totiz na nic nehraju, kaslu na eufemismy a jsem az nezdrave uprimna.nikoho nenutim aby s mymi nazory souhlasil,ale presto se do mne porad nekdo navazi,a myslim ze proto,ze dneska rikat narovinu kritiku neni v mode :-)
 Pavla3 


Re: Tleskám 

(30.1.2006 10:58:38)
Psychuši,
teda nevím, ale CHVÍLEMI na mě ten článek dělá dojem sem tam oblíbeného tvrzení "do tohoto hrozného světa přivést dítě je krajně nezodpovědné" což je zas druhej extrém toho co ty popisuješ "jsem MATKA a kdo je víc".
Já si myslím, že jednou mám pocit, že jsem už v životě dost brala a mám chuť dávat a pak mám dítě, ale celý to má přijít naprosto přirozeně. Ne, že mám byt mám aut, mám za sebou dost cestování, už jsem si užila tak budu mít dítě. Asi tak, když mě poprvé napadne, že bych mohla mít dítě, tak bych měla přestat uvažovat, jestli to není moc brzo, když jsem ještě nebyla "na Aljašce" :-))) Takže ne všechny velmi mladý matky jsou nezodpovědný.
 Psychouš 


Re: Re: Tleskám 

(30.1.2006 11:59:05)
No pak je ale morální otáyka, jak vypadá to DÁVÁNÍ (doted jsem brala, odteď budu dávat), když se přihodí něco zlého, jako postižení, nemoc, atd. To je pak více smutku, než dávání, ne?
 Pavla3 


Re: Re: Re: Tleskám 

(30.1.2006 13:10:21)
Ale o tom se přece takhle nepřemejšlí. Nebo možná někdo jo, ale není to to pravý ořechový. Když já coby 27letá neplánovaně otěhotněla, říkala jsem si, že není co řešit. A brala jsem v potaz, jen otázku HLADY NUMŘEM. Vzhledem k tomu, že jako šťastný evropani patříme k těm nejbohatším na světě :-))
Je to opak k těm 11-ti dětem z minulého týdne :-)) Nemít děti je taky divný, důvod, co když bude nemocný, nebo postižený, nebo zemře předčasně neberu. To pak můžeš zůsatat sedět doma a nedělat vůbec nic. Jistá míra fatalismu je v životě taky potřebná (aspoň malinká :-))
Hmm taky každej den sedám do auta - nechat 3 děti bez mámy, vzhledem k nehodovosti - taky nezodpovědný ne?
 Marta, dcera Elenka 
  • 

Re: Tleskám 

(30.1.2006 11:45:03)
Ne nadarmo se říká: "Každý svého štěstí strůjcem". Bohužel to není vždycky tak jednoduché a já osobně moc lituji všechny, kteří touží po děťátku a nedaří se nebo o dítě příjdou, či je postihne nějaká jiná krutá rána osudu.

Pokud někdo dítě nechce, a proto je nemá, je to čistě jeho soukromá věc a jistě může prožít pěkný život a to i když je zrovna ženou :o).

Přesto si však myslím, že mít děti je naprosto přirozená věc, touha po dítěti není nic sobeckého a není to ani výsledek naší duševní zralosti, je to prostý pud. Společnost se jen neustále vyvíjí a její pohled na rodinu a děti také a v mnoha ohledech je to velká škoda.

Já jsem si vždycky myslela, že mít dítě je konec světa, že už si potom nic neužiju a vůbec, že není o co stát a mám na to času dost.

Teď jsem maminkou půlroční holčičky a nechápu, jak to může vůbec někdo tvrdit. Máme se báječně. Jsem doma a jediné co mám na starost je ona a domácnost (to jsem měla ale už před tím :oD). Otevírají se mi dveře do jiného světa, chodíme na cvičení a začeneme chodit plavat, taky začínám mít čas na různé dekorace a výrobu hraček. Jako těhotná jsem si užila malování, poslouchání hudby, čtení a procházky se stejně postiženými kamarádkami.

S manželem jsme si ještě blíž než kdy dřív. Miluju dívat se na to jak si ti dva spolu hrají, jak je na tu malou princeznu něžný, když jí koupe. Je pravda, že mám na břiše fald a popraskaná prsa od strijí, ale on to vůbec nevidí a co se týče sexu, tak to je snad ještě lepší než před porodem a to jsme si nestěžovali :o).

Samozřejmě že, si taky stěžuju, že má naše malá problémy s bříškem, nespí, když jí rostou zuby a občas mám všecho dost. Vy si nikdy nestěžujete na muže, kterého milujete, na práci, která vás baví, na rodiče, které byste nevyměnili za nic na světě?

Jsem ráda, že jsem maminkou a taky že jsem to moc neodkládala. Jsem totiž mladá možná i naivní maminka plná ideálů a moc se těším, že až mi bude třicet, tak budu se svou dcerou jezdit na kole a na lyžích a s jejím tátou budem jezdit na víkendy pod stan :o), i když možná ne, protože se budeme všichni těšit na další mimi, které k nám přijde.

Přeji vám všem hodně zdraví a život takový, jaký si přejete.




 Blázen 
  • 

každého věc 

(30.1.2006 10:46:00)
Ano mít či nemít dítě je životní rozhodnutí a je to každého věc a jak se kdo rozhodne tak to tak mít bude se všemi + i - . To, že někdo (ne)má dítě z něj samo o sobě nedělá lepšího ani horšího člověka.
 JanaB 
  • 

je dobre o tom premyyslet 

(30.1.2006 10:47:13)
Myslim,ze je dobre ,ze nekdo premysli o tom,´zda mit dite ci nemit.Vetsina lidi ma proste deti,protoze je to "normalni" aniz by se nad tim pozastavili.Znam lidi,kteri si dite prali a najednou to nejak "nezvladaji" a naopak znam lidi,kteri o diteti zatim neuvazovali.stalo se to a oni jsou statstni,ze to tak je a za nic na svete yb nemenili.
Dite zmeni zivot od zakladu a lide,kteri chteji zit stale svuj zivot, by si to meli opravdu poradne rozmyslet.
Ale jak uz jsem psala,nikdy nikdo predem nevi,jak se se vsim vyrovna.A jestli bude stastnejsi nebo ne.
 Bára 
  • 

Re: je dobre o tom premyyslet 

(30.1.2006 11:26:47)
jak je vidět, tak se tady nedojde nějakého konsensu, ale asi to ani nejde - každý(á) jsme jiní.
Mně článek autorky, připádá pramenící z nepohody a zahořklolsti a hledající si na mateřství jen negativa.
Já každé dítě kojila 2 roky, první jsem měla po třicítce, jsem vysokoškolačka a i na mateřské jsem se snažila udržet práci, studovat odbornou literatiuru - nezakrňovat a při tom jsem opravdu ráda přebalovala, žvlatlala s dětmi a míchala kaše. Postavu mám stejnou jako před dětmi a jako chodící mlíkarna jsem si připadala maximálně v šestinedělí, ale manžel byl vždy moc rád, že kojím tak dlouho.Nechci tvrdit že jsme nikdy neřešili problémy a krize, ale rozhodně ne z toho důvodu že bychom jeden ss druhým nechtěli spát.Po narození prvního dítěte byl manžel dokonce doma více než dříve, protože mi popáhal a chtěl si ho co nejvíce užít.
Mám kamarádky s dětmi i bez, ty s dětmi jsou štastné a ty bez začínají mít strach - je jim přes třicet a děti ještě nemají.Je to otázka názoru ale za sebe musím říci, že s dětmi má můj život větší smysl a čas dostal jinou hodnotu a dokáži ho lépe využít.
 Líza 


:-) 

(30.1.2006 10:59:15)
První, co mě napadlo po přečtení podtitulku, bylo - kdo jsou tvé kamarádky a podle čeho sis je vybrala :-))). Protože když se rozhlédnu kolem sebe a porovnám, jak jsem svoje kamarádky znala před dítětem a při něm, obvykle do jejich života (a do mého taky) dítě přineslo nějaký nový druh štěstí, který do té doby člověk prostě neznal. Tím vůbec nechci říct, že jsem měla růžovou mateřskou se spacím miminkem jak z červené (nebo kdo ví jaké) knihovny. Ale pod těmi starostmi bylo něco navíc, něco, co jsem si skutečně dřív neuměla představit, a nikdy jsem nic stejně silného necítila.

Jenže pak jsem četla dál, a vracela jsem se v duchu do nějakých dávnějších dob, kdy jsem koukala na lidi kolem sebe, jak zakládají rodiny a co to v těch rodinách dělají... Vybavuju si jednu svou tehdejší debatu se svým otcem na téma, že "momentálně nikdy nechci mít dítě". protože mě připraví o můj život a stejně hrozí, že ho budu používat jen jako nástroj k uspokojení svých potřeb a k dosažení toho, co se mi v životě nevyvedlo.

Ani nevím, kdy k tomu zlomu došlo, ale jsem ráda, že ano. Když dneska koukám na lidi, kteří dítě nechtějí mít (tedy spíš na holky, přijde mi, že muži to nemají tak jasně dané), beru to jako jejich věc, ale vtírá se mi pocit jakési starosti o ně. Jestli to, co je naplňuje dnes, bude ještě v 50, 60 stačit. To si každý musí zvážit sám za sebe, a já si tu starost asi dělám v rámci toho, že se setkávám s těmi, kterým to v 50 nestačí a řeší prázdnotu a osamělost. (Namítneš, že to může řešit i dětná žena a máš pravdu, ale mívá to trochu jiné pozadí a jiné rozměry.)

Takže tak, za mě.

Bezstarostného štěstí jsem si nejvíc užila kolem dvacítky, ale hlubokého bytostného štěstí jsem se dotkla až s dětmi. Také schopnosti milovat a dávat, čekat a... začínám být sentimentální, tak dost. ;-)))
 Havranpírka 


Re: :-) 

(30.1.2006 11:26:19)
Lízo, píšeš:

"Jestli to, co je naplňuje dnes, bude ještě v 50, 60 stačit. To si každý musí zvážit sám za sebe, a já si tu starost asi dělám v rámci toho, že se setkávám s těmi, kterým to v 50 nestačí a řeší prázdnotu a osamělost. (Namítneš, že to může řešit i dětná žena a máš pravdu, ale mívá to trochu jiné pozadí a jiné rozměry.)"


No já to teda namítnu! V 50-60 by si podle mě lidi měli primárně vyplnit život opravdu něčím jiným, než tím, že mají děti. Jinak je v případě jejich odchodu zasáhne prázdnota mnohem drsněji než ty bezdětné. A pokud jsou s dospělými dětmi problémy (od nemoci, smrti až po neochotu se odstěhovat), tak nastává taky blbá situace.

Pořizovat se děti proto, aby člověk ve stáří nelitoval, to mi taky přijde scestné.
 Líza 


Re: Re: :-) 

(30.1.2006 11:58:15)
Havranpírko, celkem jsem čekala, že se toho někdo chytne.
Takže vysvětlím:
Nejde o to, že v těch 50 by si měla dotyčná osoba naplňovat život svými dětmi, nebo jejich dětmi. Taky nemám na mysli (fakt ne) to, zda je dítě úspěšné či neúpěšné, zdravé nebo nemocné nebo třeba fetující. Těm bezdětným ženám v tomhle věku, s nimiž se setkávám (a je to samozřejmě chyba výběru, protože za mnou choděj lidi, protože nejsou v pohodě) chybí pocit rodiny. Toho, že předaly dál své kořeny. Leckdy je to tak, že je to rozvedená ženská bez sourozenců, zdraví ji zrazuje, o práci přišla, a nenachází nic jiného smysluplného, od čeho by se mohla odrazit. Bývá mnohem těžší se z toho dostat pro tyhle lidi, než pro ty, kteří mají sice děti 500 km daleko, snacha je nesnáší a vnoučata vidí třikrát ročně, ale mají jistý podvědomý pocit, že něco, co udělali, pokračuje dál...
 Líza 


Re: Re: Re: :-) 

(30.1.2006 12:00:45)
MMCH nazvdory Psychoušovu maximalismu ohledně zralých postojů při pořizování dětí si myslím, že děti si pořizujem z biologicky a společensky daných důvodů, které jsou sice strašně krásné, ale v jádru sobecké.
A v těch 60 může být rozdíl už jen v tom, jestli máš na koho myslet.
 Psychouš 


Re: Re: Re: Re: :-) 

(30.1.2006 12:14:04)
Vždyť já s tím přece souhlasím! :-)
Jen ta vrátka nezabouchávám úplně. ;-)
 Babelle 


Vlastní volba 

(30.1.2006 11:05:08)
Bohemiano,
vím přesně, o čem mluvíš. Kdybych ve svých 31 letech nepotkala svého muže, po 6 týdnech si ho nevzala za muže a nezplodila s ním zatím 2 děti (ve svých 33 a 35 letech, byla bych dnes nezávislá, svobodná, bezdětná... a se svým životem taky spokojená.
Věřím na osud, na to, co se má stát. Věřím taky sama v sebe, ve svoje rozhodnutí a (ne)jistoty. Kdybych si nebyla jistá, že jsem potkala muže, se kterým chci prožít svůj život, nevdávala bych se. Kdybychom nepočali obě děti zcela bezproblémově a okamžitě, nijak zvlášť by nás to netrápilo. Oba je milujeme, ale taky mám chvíle, kdy si říkám, že jsem radši měla zůstat svobodná a bezdětná, kdybych věděla, o čem to tolik glorifikované mateřství je. Své volby rozhodně nelituju, jenom ji mám spojenou se svým mužem - kdybych potkala někoho jiného, třeba bych je neměla. Já sama děti beru nikoli jako cíl parterství, ale jako jeho další úžasnou, ale nevratnou dimenzi. Už nikdy nebudu rozhodovat jen sama o sobě, už vždycky bude jakýmkoli mým rozhodnutím ovlivněn život několika dalších lidí. Tahle role "matky rodu" mi většinou vyhovuje, ale někdy taky unavuje, děsí a taky ubíjí. Chybí mi čas na mě samotnou, na můj vlastní život, už mi nepatří ani moje dny, ani moje noci...
Od ženy se očekává strašně moc - musí mít děti (jinak nemá jako žena cenu), měla by mít syna (jinak to taky není ono), měla by se v roli matky zcela a úplně najít a své roli se plně a navždy odevzdat (jinak je to krkavčí matka, která se svým dětem dostatečně nevěnuje), měla by svou rodinu navždy upřednostňovat před sebou (obětovat sama sebe ve prospěch celku). Ááááááááááááá! Platilo to, platí to i dnes. Umět najít způsob, jak prosadit i sebe a své zájmy a pocity v rodině a nemít při tom výčitky svědomí nebo pocity "užívání si" na její úkor, je opravdu oříšek - i v partnerských vztazích, které fungují a jsou založené na toleranci a vstřícnosti. Vím, o čem mluvím.

Bohemiano, přeju ti, abys to dokázala. Buď šťastná a spokojená se svým životem, ať už se rozhodneš jakkoli. Hlavně buď silná natolik, abys nepodlehla tlakům okolí, jejich představám o tom, jak by mladá žena měla žít, co by měla prožít a co by při tom měla cítit. Držím ti palce.
 bohemiana (Nora06/Emma09) 


Už mi je 34 

(30.1.2006 11:09:54)
Milí sourozenci z Rodiny, děkuju za krásné i drsné reakce. Moc mě potěšilo, jak široké spektrum názorů se během chvíle sešlo. Jo, máte pravdu, je to opravdu tak: každý máme nějakou zkušenost, nějaký pohled na věc, někdy se trápíme a někdy radujeme, ať už máme děti nebo ne. Jde vždycky hlavně o to umět se na svojí situaci upřímně podívat. Já jsem si tuhle úvahu napsala do počítače před rokem. Teď je mi 34, začala jsem chodit na Rodinu - proč asi? - protože jsem se za ten rok pomalu přesunula do skupiny Předsnažilek. Potkala jsem mezi tím člověka, kterému věřím natolik (a on mě), že spolu do toho velkého neznáma chceme jít... A teď jsem našla v počítači tohle svoje přemýšlení a chtěla jsem se o něj podělit.
Nejvíc děkuju těm, co mi dodali naději, že to opravdu jde, že partner může být dobrý táta i partner, anebo když není, stejně se to dá zvládnout. :-)* Bohemiana
 jaska1 


Re: Už mi je 34 

(30.1.2006 11:17:47)
Bohemiano,když jsem četla tvůj článek jako bych slyšela svou sestru,je ti v tom moc podobná,jsme si moc blízké.Já sama jsem s manželem byla bezdětná 8 let a byla jsem šťastná, moc šťastná.Teď máme dvě děti a jsem šťastná moc šťasná .Za každé to období života jsem vděčná ,protože díky tomu že jsem neměla hned děti mohli jsme s manželem prožít věci které s dětmi nejdou.A teď prožívám věci které nejdou prožít bez nich -je to nádhera ať si vybereš jakýkoli život,hlavně že máš vedle sebe někoho s kým se můžeš o to podělit,spivanka
 Margot+1 


Milá Bohemiano, 

(30.1.2006 11:23:32)
trochu se na Tebe zlobím, protože jsem se kvůli Tobě poprvé v životě přihlásila do internetové diskuse :-) Nechtěla jsem, abys byla s těmi nenávistnými reakcemi sama, pokud by Tvé pocity popisované v článku byly aktuální. Na druhou stranu mě také nakonec překvapilo to množství chápavých reakcí. Občas je fajn se přesvědčit, že laskaví lidé jsou. Hodně štěstí.
 Hatšepsut 


Re: Už mi je 34 

(30.1.2006 11:30:56)
Bohemiano, tento tvůj dodatek mne potěšil, z toho článku je prostě cítit, že to děcko nemáš a já si i myslím, že jsi prostě neměla ani toho pravého partnera. Tvůj dodatek mi to jen potvrdil a potěšil, že mám pravdu :-)

Náš táta byl předtím samý kamarád, sport a hospoda a já se cítila naplněná prací a občasným cestováním. Neměla jsem pocit, že by nám cokoliv chybělo.

Když přišel malý, svět se mi otočil jako mávnutím kouzelného proutku. A i když řeči o mlíkárně (a nevyřčené i horší :-)) taky znám - tedy nikdy mi to nikdo neřekl, tato slova jsem používala pouze já :-), tak uvnitř jsem momentálně opravdu nejšťastnější za celý svůj život. Ale komu to budu cpát, že? Každýho tím akorát naštvu :-) A zvlášť svobodnou bezdětnou kamarádku :-) Té speciálně se budu snažit naznačit, ať netruchlí, že to má i své stinné stránky :-) A jasně jsem nevyspalá a jasně máme spoustu problémů a pořád je co řešit, ale fakt, když přijdu domů a dostanu pusinku od prcka, tak se se mnou celý svět zatočí a já vím, že to vše zvládnu a všechno jsou to prkotiny, proti tomu, že tenhle prcek tu je a teď právě chce být se mnou. A je to ohromný dar :-) A vůbec jsem ani na chvilku nikdy neměla pocit, že tu je on pro mně. Naopak jsem už od jeho narození měla pocit, že je to srandovní, jak takhle malej človíček, teoreticky úplně bezbranej, je úplně hotovej člověk, kterej moc dobře ví co chce a co ne. A mě bude chtít pouze chvilku a já si to prostě teď užívám, protože teď mě chce a za chvíli ode mne uteče a mně bude fakt smutno, ne že utekl, držet ho nebudu :-) ale bude se mi strašně stýskat po téhle době, kdy je maličkej :-) A budu ho nutit ať se ožení a ať mám rychle zase koho chovat a komu zpívat a říkám si, že role babičky bude určitě ještě krásnější, protože bude bez těch nevyspalejch nocí :-) a bez všech těch starostí kolem :-)

A manžel se taky strašně změnil - byl to do té doby nezodpovědnej kluk a když jsem přišla z porodnice, tak mám doma dospělýho chlapa o kterýho se můžu opřít a kterej mně podrží, když mi zrovna není nejlíp. A v životě mu tak nesvítili oči, jako když ho malej přijde pomazlit :-))

Je to fakt krásný a určitě to zvládnete. Hodně štěstí. Jo a tu kariéru se snažím (i když s obtížemi) zvládat taky, mám firmu a studuju a taky to jde. Jen ty priority se totálně otočily. :-) A když mně v práci něco prudí, tak pusinka od mimiho je náplast, která všechno smaže v podstatě ihned :-) Zato když mi jí dát nechce, jo to nejčernější deprese :-) Výpověď od klienta je proti tomu houby starost.
 Lenka 
  • 

Re: Už mi je 34 

(30.1.2006 11:32:56)
Bohemiano,
myslím, že tento dodatek vše vysvětluje. Původní článek se mi nelíbil, nevěděla jsem, co nám chceš sdělit...ani mi nestál za komentář /i když - také jsem otěhotněla až po 33, takže k lecčemu bych se mohla vyjádřit/. Myslím, že rozhodnutí o tom mít či nemít děti, není dílem chladné kalkulace nebo zbláznění hormonů, ale vyplyne ze vztahu s tím PRAVÝM partnerem. Tak hodně štěstí do budoucna!
 Tvrdohlavá 
  • 

Hodně štěstí! 

(30.1.2006 11:43:47)
No tos nás pěkně vypekla! :-)
Jenom upozorňuju, že těch otázek, se kterými se musíme vypořádat, je mnohem víc.
Připrav se na: A jak se bude jmenovat?
A kdy bude druhé?
atd.. :-)
Ať se vše vyvíjí podle tvých přání.
 & 


Re: Už mi je 34 

(30.1.2006 11:47:19)
Bohemiano,

Gratuluji Ti ke vsemu, i k nadhledu i k partnerovi. Bude mi za pul roku 33. Clanek je jako bych cetla sve nazory tak ve 30. Pak se objevil ON. A od listopadu 2004 jsme tri.
Pravda muj zivot se obratil na ruby. A me sbevedomi preslo z roviny "pracuji na sobe" do roviny "zvladnu situace, ktere mi zivot pripravi".
 helena, dva kluci 
  • 

Re: Už mi je 34 -ty můro ! Takhle nás tahat za nos ! 

(30.1.2006 15:14:36)
Krásný !!! Když cítíš a respektuješ, že děti nerodíme, aby ty ses měla líp ,abys nebyla sama a nechtěla trumfnout sousedky,uhnat chlapa , je to super!!!! Dáš jim tolik svobody a lásky kolik budou vyžadovat. Moc ti fandím. Tenhle tvůj rok starý článek mě chytil za srdíčko. Nádherný myšlenky. Nikdy bych to neuměla tak napsat.. Já mám doma dva puboše / už mi trochu vyrostli z pokakaných plen:-).. / A přiznat si naplno, že teď už chtějí jen jídlo,svobodu rozhodování a láskyplný dohled z dálky , mi teda trvalo !! Teď jsem vlastně svobodná, mohu si tvořit kariéru , jsem znovu úžasná milenka ,/ hmm / povadlé břišní svaly nejsou to rozhodující..Bezva. bez dětí bych byla asi stejná. Pravda je, že mě děti naučily žít v přítomnosti. Takové člověk míní, děti mění. Chceš jet k moři ? Večer před odjezdem celé rodiny zánět stř. ucha a nejedeš...To je vrchol ledovce. Vlastně se pořád automaticky řídíš dětmi, jejich potřebami. Ale nikdy bych to nepovažovala ani za přednost , ani za oběť. Je to tak a přejde to. Rodila jsem skoro ve třiceti a měla jsem to ujasněné. Tečka. Jako to psala MOnty. Přebalilt nebyl žádný výkřik něhy, ani jsem to neobrečela. Bylo to nutné udělat, tak se to udělalo. Tečka. Přeju pro příští léta hodně stejně krásných myšlenek, a zase zdejší populaci / hm -jak to popsat, aby člověk nenakrknul slepice / můžeš něčím zvednout ze židle. Naše přesezená pozadí to občas potřebují !! Provětrat peří nikdy neuškodí. Tak hodně štěstí !
 Marťuška,dcera 19měsíců+2měsíční mimi(holčička) 
  • 

Re: Re: Už mi je 34 -ty můro ! Takhle nás tahat za nos ! 

(30.1.2006 19:00:14)
Ahoj,

článek se mi zdál moc krásný,rozumný leč je na něm vidět,že pisatelka děti nemá.Ono si to člověk doopravdy krásně maluje-dítě je smysl života a bez něj si opravdu nedokážu představit život,ale dokud člověk neví co to obnáší tak nepochopí.

Moc jsem si přála dítě-manžel taky-první pokus nedopadl dobře-zamlklý potrat ve 3 měsíci-tu beznaděj popsat nedokážu-málem mě z toho hráblo.Teď mám 2 zdravé holčičky - ta druhá byla mírně neplánovaná(:o)ale jsme šťastní,že je máme.

Když si svůj život ale vezmu zpětně-i když to samozřejmě nejde-klidně bych s dětmi počkala až do 28-tedy tak o tři roky až dostavíme a z potratu bych si už nic nedělala.Je to volba každé z nás a pokud v někom netikají biologické hodiny tak prostě touhu po dítěti necítí a je šťastný. To jako frigidní ženě nechybí sex i když se tomu můžou všichni divit.Mám kamarádku,které je 33 a děti nemá a ani nechce a určitě neni zakomplexovaná nebo nějaká divná.Je jen daleko méně vystresovaná a utahaná než já-což není divu a občas bych si to s ní na chvilku klidně vyměnila-ale fakt jen na chvilku,abych si odpočinula a nabrala dech.S tou mlíkárnou je to fakt-já se tak cítím taky-manžel by se milovat chtěl ale já ne(:o)Pisatelka psala jen to co jí říkají známí a ona pokud bude mít děti se tak záhy po porodu nebo v době kojení bude nejspíš cítit taky.Po druhém porodu jsem byla fit-rodila jsem hodinu a věděla do čeho jdu,ale po prvním porodu,který trval jen 5 hodin. jsem si myslela,že už k sobě nepustím chlapa vůbec.Pro člověka,který neměl nikdy pomalu ani odřené koleno je prostě porod taková malá jatka-omlouvám se za ten příměr,ale fakt mě to napadlo.

Takže klidně rozvažuj a připravuj se na mateřství-ono to stejně bude pak všechno jinak(:o)ale pokud chceš mít dítě tak bych moc dlouho neotálela-aby to pak vůbec šlo.

Přeci se nebudeš mít líp než mi ostatní-maminy(:o)
 Bobula 
  • 

Re: Už mi je 34 

(31.1.2006 10:00:36)
Ahoj Bohemiano,
přečetla jsem tvůj článek, ale ne diskusi. Myslím si, že z Tebe bude dobra máma. Zdá se mi, že hodně nad vším přemýšlíš a jsi zodpovědná. Podle tohoto příspěvku už si se asi rozhodla. Tak Ti přeju hodně štěstí.
 PavlaB 
  • 

Re: Už mi je 34 

(1.2.2006 0:39:43)
Z negativnich reakci si nic nedelej, jak tak sleduju tuhle diskusi, tak kazdy z tech pisatelu, co odsoudili tvuj clanek, ma sve vnitrni frustrace a problemy, ktere si leci tim, ze reaguje na uprimne myslene clanky jinych...je to celkem bezny jev :)
Je mi 33 a mam deti dve (3 roky, 2 mesice), obe neplanovane, prvniho jsem kojila do dvou a pul let, u druhe (dcera :) uvidim, a praci jsem v podstate neprerusila ani u prvniho ani u druheho, nejde o zadnou "karieru", spis o pocit potrebnosti, a troufam si rict, ze rozhodne sve deti nesidim, to spis (samozrejme) tu praci, ale nejvic asi sebe, ne, nejsem tlusta ani zanedbana, dokonce mi kazdy rika jak hezky vypadam, jen jsem proste byla a snad jeste par mesicu budu "chodici mlekarna". A az ted si zpetne uvedomuju jake jsem mela stesti, protoze v dobe, kdy jsem otehotnela poprve, jsem vubec nemela potrebu ditete ani pocit, ze mi ujizdi vlak nebo tikaji nejake hodiny, ale ted si rikam, jak je mozne ze jsem neco tak uzasneho nechtela uz davno...u materstvi plati podle meho nazoru jeste vice nez jinde rceni "kdo nezazil neuveri", (tim nechci rict, ze bezdetne nevi o co prichazeji)...jen ze asi patrim k tem stastnejsim (jen v tomhle ohledu :), ktere mely prvni dite presne o fous driv nez je prepadla touha po nem...
Takze kdyz to shrnu, jsem chodici mlikarna, me stridani pocitu stesti a deprese je v zasade stejne jako kdyz jsem byla bezdetna, partnersky zivot je stale cyklicky (jednou super podruhe hruza...)..a kdyz jsem hodne nevyspala a hodne nastvana a podrazdena a vybuchnu...tak si vzapeti reknu co blaznis, mas preci deti a nic lepsiho te v zivote nemohlo potkat :)...Preju hodne stesti!!
Ps. uznavam, ze kazdy muze vyjadrit svuj nazor, to ale neznamena, vid Bobe a ostatni, ze je budem urazet, takze to priste zkuste bez te zasti, mozna se vam i ulevi :)
 Lucka 
  • 

Re: Už mi je 34 

(1.2.2006 16:08:42)
Tvůj původní příspěvek mě velice zaujal. 100% s tebou musím souhlasit. I když už mám dítě, vím, že nikdy nebyl a nebude můj majetek. Děti jsou tu pro nás jen dočasně a jednou budou žít svůj vlastní život. Ale je pravda, že takovou lásku, jakou cítím k němu jsem v životě nezažila a to jsem původně děti vůbec nechtěla. Přišlo nečekaně.
Víš, chci se ještě podělit jen o jednu zkušenost s chlapem. Mooooc jsem důvěřovala ,ale nakonec se vypařil..No jde to dobře i bez něj:)
 Monika, 2 kluci 
  • 

Děti jsou naši hosté 

(2.2.2006 13:35:18)
Milá "Bohemiano",
bez ohledu na to, zda jsi svůj názor během posledních měsíců změnila, nebo ne, když jsem chtěla tvůj článek oznámkovat, chyběla mi tam jednička s hvězdičkou. Jsem totiž zcela přesvědčená, že to, co v něm popisuješ, je zcela uniformní myšlenka ležící na dně svědomí každé ženy, která ještě před rozhodnutím, zda se stát matkou, hledá a dokáže najít smysl života i v něčem jiném než v dětech. Věř tomu, že mezi kamarádkami - matkami v okolí bych nenašla jedinou, která NIKDY, ale opravdu NIKDY v životě v hloubi duše nezapochybovala o správnosti a správném načasování svého rozhodnutí se matkou stát. Tím více mi vadí ta absolutní netolerance některých reagujících, že cesta mateřství, kterou zvolili ony, je tou jedinou a nejsprávnější.
Ať už se člověk rozhodne pro život s dítětem či bez něj, nemá nikdo právo mu vyčítat sobectví. Rozhodně nejsou bezdětné ženy sobečtější než matky - za sobectví matek může leckdo považovat i snahu zajistit si pro sebe na několik let tu nejčistší a nejpřirozenější lásku, která na světě existuje, lásku dětí k rodičům; a za ješitnost lze koneckonců považovat i přesvědčení, že právě já jsem tím vyvoleným, jehož geny musí být předány dalším generacím.
Jak praví prorok Džibrán, naše děti máme od Života půjčené a měli bychom je vítat v našich domovech jako hosty, kteří se k nám rozhodli přijít v době, kdy to Život rozhodl, a měli bychom je i tak brát a ctít. Pokud přijdou jako zvaní hosté, mělo by se jim dostat odpovídajících výsad. Na oplátku nám host vždycky něco přináší; doba s nimi strávená by měla těšit je i vás (koneckonců jste je proto zvali, ne?) a až přijde jejich čas, měly by od vás odcházet s úsměvem a těšit se na další setkání. Jsou i lidé, kteří hosty nezvou, a nejsou proto o nic méně cenní než lidé, kteří mají hosty neustále. Třeba se jenom necítí být dobrými hostiteli, třeba jim jejich příbytky připadají málo útulné, třeba mají strach, že by hostům nedokázali nabídnout to správné. Ve skutečnosti by byli možná lepšími hostiteli než ostatní. A nezvaní hosté? Pokud k nám přijdou - zcela jistě jsme je museli pozvat my sami.
Stejně tak jako dítě dozraje v dospělého člověka, sám dospělý zraje v životě k dalším krokům a rozhodnutím. Správným? Všechna rozhodnutí, kterými neubližuji ostatním a nezasahuji do svobody ostatních, jsou pro mě jediná a správná. A tak jako z pubertální lenosti a nechuti k jakékoli pravidelné a systematické činnosti dozraješ k lásce k práci a k zaměstnání, tak jako z opozice vůči rodičům a autoritám dozraješ k pochopení a lásce ke všem blízkým, tak můžeš časem i změnit názor na mateřství. Třeba právě tím, že potkáš někoho, s kým si ty děti opravdu budeš přát. A třeba dozraješ i k tomu, že ti děti opravdu chybět nebudou a budeš šťastná ve své svobodě a lásce k životu, který máš, jen tak.
Milá Bohemiano, fandím Ti ve Tvých upřímných myšlenkách a ať už se rozhodneš tak či onak, přeji Ti hlavně jedno jediné: abys nikdy nelitovala svého konečného rozhodnutí. Zvláště takového, které nemá cestu zpět.
S pozdravem a přáním hezkého dne Monika

P.S. Ještě jedna důležitá věc: ačkoli jsem možná jen o pár měsíců starší než Ty, na rozdíl od Tebe mám tu výhodu, že jsem toužila po dětech celý život, celý svůj dosavadní život jsem dětem i věnovala, sama mám dva super kluky a doufám, že k nim přibude ještě někdo další; navíc i moje profese pediatra je s dětmi úzce spjata. Jsem ráda ženou a jsem přesvědčena, že být matkou je to nejpřirozenější a nejlepší, co v životě ženu může potkat. (K tomu drobnou připomínku: ať už je to ušlechtilá pohnutka nebo ne, myslím, že mé děti se nenarodily ani tak kvůli nezkrotné touze po nich, ani kvůli biologickým hodinám, kvůli tlaku rodiny či kvůli předsudkům společnosti o roli matek. Pokud si dobře vzpomínám, bylo to tak, že po několika nefunkčních vztazích jsem totiž konečně potkala toho správného kluka a naše první dítě se narodilo z čisté zvědavosti, jestli u holek fakt funguje tak, jak všude píšou. A opravdu, skutečně to tak plus mínus fungovalo; a když jsme viděli a sledovali první tři roky, co se nám společně povedlo, byli jsme zvědaví, co jsme schopní ještě dalšího geneticky nakombinovat...) Své děti miluju, jsem přesvědčena, že můj manžel je miluje stejně, a bez nadsázky je to opravdu kvalitativně úplně jiná láska, než jakou jsem znala do té doby; hlavně v tom, že o ní od narození dítěte nikdy ani na okamžik nezapochybuješ. Ale jak už jsem napsala dříve, i přes to všechno se čas od času vloudí myšlenka na návrat do doby před pár lety na křižovatku několika cest a nedá mi to, abych se aspoň v myšlenkách neubírala některou z těch, které jsem nezvolila. Píšu Ti to proto, aby Tě tento pocit nezaskočil, pokud u Tvých dveří zazvoní Tebou tolik očekávaní a vítaní hosté a Ty je pozveš dál...
 Líza 


? 

(30.1.2006 11:17:38)
?
 Andy. 


trochu do extremu, ne? 

(30.1.2006 11:20:07)
Pisatelka to žene malinko do extremu.
Nic není černobílé.
Matka nemusí po porodu být pro chlapa jen chodící mlíkárnou a ani nebývá.

Nebo nemusí děti zanedbávat i když se popři nim věnuje svým zálibám nebo práci.
ŽIVOT není černobílý: já mám štěstí a ty nemáš .Všechno je to promíchané.

V článku mi chybí jedna věc. Dítě není záležitostí jen ženy, ale obou rodičů.
Patří do partnerského vztahu a potřebuje otce i matku.

Bohemiana v článku nezmínila ani slova o své situaci s partnerem, a je to právě chlap, s kým by si své pocity kolem dětí měla primárně řešit.
Ne cizí maminky, nebo bezdětné, tohle má přece každý jinak a je to těžko přenosné, proč mám nebo nemám děti. A jak moc je miluju. :o)

Dítě je výsledkem lásky partnerů a ne
chladné kalkulace : " budu takhle a takhle nadšená a užiju si s dětma to a to a to".

Ale to jsem pochopila až s dětma, takže Bohemianu nakonec chápu, bezdětná
to může cítít přesně tak jak píše.
 Dana, 33 let, 3 děti 
  • 

Chápu Tě 

(30.1.2006 11:24:19)
Ahoj, Bohemiano!
Je mi 33 let, mám 3 děti a chápu Tě. Vím, zní to asi jako protiklad, ale já jsem od svých 18 let, po celá studia VŠ a ještě pár roků potom NECHTĚLA děti. Vůbec. A chtěla jsem dělat kariéru a "mít se dobře" (jsem právnička). A děti mi nechyběly, děti cizí mě rozčilovaly. No a potom se ve mně najednou něco zlomilo. Téměř přes noc, nevím, možná když jsem žila s manželem a zjistila jsem, že zrovna s ním bych chtěla mít děti. No a naštěstí se nám vše povedlo "napoprvé", takže jsem čekala první dítě. A najednou mi má milovaná práce byla docela jedno a důležitější bylo mé bříško a mimi v něm. A s narozením dcery jsem zjistila, že jsem dosud nemohla chápat všechny ostatní maminy a rodiče, protože to nebylo moje dítě. Druhé dítě jsem si pořídila co nejdříve, abych z práce úplně "nevypadla", dokonce jsem na částečný úvazek do práce začala chodit (doma hlídal manžel - žádné jesle). No a v práci jsem zjistila, že se mi pracuje lépe než přede dětmi, že jsem zodpovědnější, klidnější, umím si lépe rozvrhnout čas apod. Takže mě to mateřství obohatilo o vše - cit k dětem, jiné chápání světa, s manželem se máme čímdál radši.ALe i když toto všechno čteš, stejně je ti to vzdálené, že? TO totiž nejde vysvětlit, to se musí prožít. Mě jako bezdětnou neskutečně rozčilovaly všechny spolužačky, které řešily kojení, prdíky apod. No a když jsem si uvědomila, že kariéru můžu dělat ještě tak do 65 let, kdežto děti v těch letech asi už neporodím, pořídila jsem si mimi ještě třetí. TeĎ se straaaašně těším do práce, protože vím, že budu pracovat, bude mě to těšit a zároveň budu vždy vědět, že mám 3 děti, opravdu největší bohatství. Takže Ti přeju, abys byla spokojená bezdětná, ale aby i Tobě najednou začaly tikat biologické hodiny a užila sis i život maminky. Ale děti z povinnosti neměj, to fakt asi nemá cenu.
PS:Nezaráží Tě, že v mnoha rozhovorech v novinách /většinou s herci, to asi není správný reprezentativní vzorek, ale s normálními lidmi tolik rozhovorů nevychází/ prohlašují staří bezdětní, že jediné, čeho v životě litují je, že neměli děti.
PS2: CIzí děti mě do dneška neskutečně rozčilují.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Chápu Tě 

(1.2.2006 11:07:01)
Prohlášení člověka, který už děti mít nemůže, že lituje, že žádné nemá, bych moc směrodatně nebrala. Ten člověk se cítí opuštěný, možná i nějaké zdravotní problémy a představuje si, že by měl dítko plné pochopení, pro jeho problémy, které by se o něj staralo, mělo by krásné, milé a chytré vnouče atd. Určitě si ten člověk nepředstavuje, že by měl dceru fetačku žijící na ulici a syna, který přijde akorát když se bere důchod. To jsou takové ty ideální představy, stejné, jako má člověk než dítě skutečně má. Takový člověk by chtěl mít dítě v konkrétní podobě, netouží zpětně po 20,30 letech mateřství/otcovství se vším všudy, chce jenom ten "výsledek" a to podle svých ideálních představ.
 Monika, 2 kluci 
  • 

Re: Re: Chápu Tě 

(9.2.2006 9:02:03)
To jistě ano, nicméně v práci se setkávám s ženami různého věku, hlavně předdůchodového a důchodového, a rozhodně jsem nepotkala žádnou, která by litovala toho, že má spoustu dětí a že nestihla dělat kariéru; naopak je spousta těch, které se víceméně stydí, když mi sdělí, že děti nemohly mít, a myslím, že kdyby jim někdo umožnil vrátit čas a mateřství umožnit, leckterá z nich by brala třeba i tu feťačku a klidně jen výměnou za tu skutečnost, že mohla být v životě matkou.
 Katuka+Vítek11/06+Danek10/09 


Je mi 29 

(30.1.2006 11:30:31)
Milá Bohemiano,
ještě mi není třicet. Když mi bylo kolem dvaceti těšila jsem se jak jednou v daleké budoucnosti budu mít dítě a že s věkem přijde i ta pravá mateřská chuť. V době kdy už jsme mohli mít dítě jsem si uvědomila, že mnoho se nezměnilo co se chuti týká a navíc mě přepadly obavy jak vše zvládneme, přesto jsme do toho šli. Potratila jsem a teď to nejde a nejde. Strach mám stále, ale jedno jsem si uvědomila, doufám že to nebude znít sobecky, nerada bych o tuto životní zkušenost přišla. Jsem dost dospělá si uvědomit, že to nebudou vždy jen volánky a úsměvy, ale i pokakané pleny a mlékárna, ale i tak by mi to bylo líto. A srdce mám dost velké, aby se tam těch dětiček vešlo i více než jedno.
Když to nepůjde s velkou pravděpodobností se z toho nezblázním, miminko zatím není alfa a omega mého života, to je můj láskyplný vztah s manželem, ale bude mi to líto.
Mé krédo je žít a nechat žít, je důležité být matkou spokojenou než z donucení, znám případy, kdy to tak bylo a mnoho lidí kolem je z toho nešťastných.
A co na tom kdyby tě ten pud přepadl později, dnes je mnoho možností jak najít někoho nebo něco co lze zahrnout mateřským citem.
Měj se fajn,
Katuka
 SP 
  • 

Přání 

(30.1.2006 11:35:06)
Milá B., přeju Ti, a myslím to upřímně, aby Tvůj život byl stále plný i bez dětí, aby Tvůj milenec zůstal nadále milencem a až budeš starší se posteli s Tebou nevyhýbal a hlavně, abys později nebyla sama. (jakkoli je to sobecké, jsem ráda, že patřím do velké rodiny a že můžu dávat lásku nejen svému manželovi, ale i svým dětem a jediné oč se snažím je, aby byly šťastné a já nikdy nejsem opuštěná).
 Jarka + Karolínka 03/2004 


Souhlas 

(30.1.2006 11:39:36)
Milá Bohemiano,

nemám sílu a čas číst všechny ohlasy, protože vím, že se na každý článek snese spousta ohlasů a zvedne se bouře většinou nevole v podobných článcích. Nevím, co opravňuje jejich pisatelesoudit, tak jak soudí.

Já ti chci jen napsat, že se pod Tvoje řádky podepisuji a veřejně ne jen tady, ale i svému okolí poslední rok přiznávám, že se mi stýská po svém vlastním životě. Moje holčička se mi narodila v 36ti letech, je krásná, zdravá, dítě do katalogu, přesto nejsem šťastnější než jsem byla dříve. Jsem zabezpečená, nemám existenční problémy a přesto ze mne štěstí netryká ! Asi nepatřím mezi "profesionální matky", protože druhý rok v domácnosti mne opravdu ničí.

Zažila jsem ohlasy okolí o kterých píšeš, nepořídila jsem si dítě kvůli rodině, ale proto, že jsem ho chtěla, jsem ráda, že jí mám, ale myslím že i bez dítěte se dá prožít plný život.

Tak se nenech znechutit názory super matek, ono to v reálu nebude také tak horké s nimi.

 Špendlík 


Nechápu 

(30.1.2006 11:56:19)
Nechápu, kde pisatelka vzala fakt, že se ženy cítí jako chodící mlíkárny nebo že se jim stýská po starém životě a že se nechtějí milovat.
Já mám dvě děti obě jsem kojila a byla jsem ráda, že jsem toho schopna a jsem spokojena sama se sebou, že jsem to zvládla. Samozdřejmě, že člověk potřebuje občas vypnout a zajít si na kafe s kamarádkou. Ale tyhle věci jsou při dobré organizaci řešitelné a vždy se zase ráda vracím za svými koťátky, tím víc se na ně těším. Razím teorii, že čím víc času mám sama na sebe, tím lepší a trpělivější matka jsem. Opakuji, že všechno je otázka organizace. Navíc starý život mi teď přijde stereotypní.
Další věc, která mě samotnou překvapila je, že po dětech mám mnohem větší chuť se milovat se svým manželem než kdykoliv dříve.
Myslím, že pokud v manželství mají přijít problémy, tak přijdou s dětmi i bez dětí.
Mám spoustu kamarádek, které mají děti a jsou šťastné protože je chtěly.
Autorka možná děti prostě nechce a snaží se to ospravedlnit zobecňováním potíží spojených s mateřstvím a házení všech do jednoho pytle.
Pokud nechceš děti tak to řekni na rovinu, nikdo ti za to hlavu neutrhne. Možná to nejsme schopni to pochopit, ale jsi svobodný člověk a tohle je tvé rozhodnutí. Máš na to právo.
 Borča 


Re: Nechápu 

(30.1.2006 15:39:25)
No autorka na to přišla tak, že jí to řekly ty kamárádky které děti mají.
 Špendlík 


Re: Re: Nechápu 

(2.2.2006 14:45:01)
Mylá Borčo, samozřejmě, že jí to řekly kamarádky. Ale je jisté, že to myslely tak negativisticky jak to popisuje autorka? Neznám žádnou kamarádku s miminkem, která by litovala, že se stala matkou a chtěl vše vrátit zpět. Tak to totiž chápu já. A proto nevím kde k tomu přišla.
 aknelop 


šťastná máma 

(30.1.2006 12:01:05)
Čtu tento článek na kolenou pohupuji 4,5 měsíční dceru, řechtá se jak blázen a já se díky cítím jako střed vesmíru.
Je fakt, že jsem jí porodila v 26 letech, ale kdyby se nám dařilo, tak máme mimino už před 4 lety.
Určitě se necítím o nic ochuzená, odpol., když přichází muž z práce chodím pracovat já, sice na 2-3 hodinky, ale stačí mi to, žijeme dál svůj společenský život, který se sice trochu zbrzdil, ale mám pocit, že už jsem se vyřádila až, až, tak mi to jednou za čas bohatě stačí, máme spoustu (i bezdětných) známých a stále něco podnikáme. Žanetka (dcera) opravdu obohatila náš partnerský život a jsem si jista, že šťastnější být nemůžu. Na manželovi také nezjišťuji žádnou újmu, je vzorný a pyšný otec. Neodsuzuji nikoho, kdo nechce mít děti, ale na jednu stranu je mi ho líto, protože nepozná jaké to je držet v náručí někoho s vaší identitou.
Pár Tvých názorů mě opravdu nadzvedlo za židle, ne to, že ti netikají hodiny, ale to jak vidíš nás ostatní matky...
 Markéta 
  • 

Čistě technická otázka... 

(31.1.2006 13:39:35)
Když bylo naší malé 4,5 měsíce, tak byla plně kojená, což obnášelo kojení ve dne v noci cca po třech hodinách. Narodila se navíc na zimu, takže když se napila, pak čekat aby se odříhla, než jsem oblékla sebe i ji, tak jsem měla tak maximálně hoďku na chození po venku, pak jsem musela zas honem domů aby se stihlo další krmení. Mléka jsem měla dost málo, odstříkat a nachystat na dobu, kdy je maminka pryč nešlo. Pokud píšeš, že chodíš do práce na dvě až tři hoďky, jak řešíš krmení?
A "žijeme dál svůj společenský život, stále něco podnikáme...", to praktikujete i s Žanetkou nebo ji dáš třeba na odpoledne nebo večer k pohlídání babičkám?
 Wanda, dcera 4 měsíce 
  • 

Re: Čistě technická otázka... 

(31.1.2006 20:35:13)
Tak to mi mluvíš z duše. Jsem na tom úplně stejně jako ty. Sice šťastná, ale toho času je málo a plně ho podřizuju dcerce. Nedovedu si představit, že bych vyšetřila 2-3 hod denně v kuse, a to ještě v čase, který si vyberu...Nemá nějaká zkušená matka tip??? Taky jsem si původně myslela, že budu chodit na tenis, aerobik, do kina... ("přece ta hodinka denně se najde") - no jo, ale převlíkání, cesta tam a zpět - to vše je vždy min. na 3 hodiny a když to má být ještě v konkrétní hodinu, tak to zatím fakt nevím, jak zařídit.
 aknelop 


Re: Re: Čistě technická otázka... 

(6.2.2006 20:15:47)
Markéto a Wando, já jsem kojila, bohužel, jen 5 týdnů, takže je na umělé výživě, když nejsem doma, nakrmí jí manžel.
Pokud mám nějaké aktivity přes den beru Žanetku s sebou (je velmi hodná), pokud jdu někam večer hlídá manžel a naopak, pokud jdeme spolu, hlídá některá z babiček...tchýně je z našeho města, tak chodí k nám a když spíme u našich, tak není vůbec co řešit, Žanetka spí od 18.hod do 6 do rána, tak se hlídá snadno...
Pokud nemá někdo hlídací babičku (což fakt není náš případ), tak jde o to mít schopného manžela (což naopak můj případ je), on má také spoustu svých sportovních aktivit a vždy to nějak skloubíme... Žanetka tím pádem není mámina prdelka a je taková akční, můžeme jí vzít kamkoliv...
Stačí, když Vám třeba hodinku povozí kamarádka...
Už se těšíme ne teplo, to bude vše zase mnohem jednodušší...
Tak holky, přeji, ať se taky na pár chvil urvete a uděláte si radost, stojí to za to...
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Čistě technická otázka... 

(6.2.2006 23:27:19)
Aknelop,
a kolik je Žanetce měsíců, že víš, že "není mámina prdelka"? Vzpomínám si správně, že asi pět? Nechci ti brát iluze, ale v tomhle věku se to asi ještě moc nepozná.
Jo, jo, jak jsem byla přesvědčená o tom, jak moji holčičku budu moci nechat s kýmkoli budu chtít, protože to tak bude mít od malička zažité. Dokud byla malé mimi, tak to nebyl problém. Zlom začal někde mezi 8 - 10 měsíci. To jsem nemohla odejít snad ani na záchod. Pokud jsem ji nechávala hlídat (a na hlídací tety, případně na svého tátu byla zvyklá od dřívějška), tak velký problém. Teprve teď, v 16 měsících, se to začíná jakž takž usazovat, páč jsem byla "drsná" a vytrvala jsem. Nicméně, pokud jsem doma, tak se nejradši nosí u mě v náručí (a že jí je teda už ranec). "Mámina prdelka" na ní docela sedí :)).
 aknelop 


Re: Re: Re: Re: Čistě technická otázka... 

(7.2.2006 8:29:00)
Ivule, tak to jsi mi dala, já myslela, že už máme vyhráno....no nic...opět mám o pár iluzí méně....
 Ivana Procházková 


Re: Čistě technická otázka... 

(6.2.2006 23:51:22)
Markéto,
ve věku 4 - 5 měsíců jsem odcházela od malé i na 8 hodin. Měla jsem tedy výhodu, že mléka bylo dost a nebyl problém odstříkat a zamrazit ho v ledničce. Měla jsem plný mrazák :). Dokonce jsem pak nějaké mlíko musela po 3 měsících vyhazovat. Malou jsem naučila na flašku a v době mé nepřítomnosti krmil manžel. Joj, to byly doby. Nějak mi to s tím mimi přišlo snad i snažší než teď s batoletem.. Občas jsem z ní fakt grogy..
 xxx 
  • 

xxx 

(30.1.2006 12:08:25)
xxx
 Katka 
  • 

jsem teď jiná 

(30.1.2006 12:10:41)
Já jsem si miminko moc přála. Když jsme chtěli založit rodinu, musela jsem to říct v práci, protože jsem pracovala na rizikovém pracovišti. Výsledkem bylo, že mi neprodloužili smlouvu. Novou práci jsem nemohla najít a tak jsme se zaměřili na mimčo. V těhotenství jsem pořád nechápala, proč všichni říkají, že si to tak užívali. Já si jen připadala tlustá, popraskalo mi břicho, byla jsem celá oteklá, několik týdnů jsem musela ležet. Až teď pořádně chápu, že to vlastně opravdu bylo krásné. Cítit, jak se ve mě hýbe nový život. Na porod jsem se opravdu těšila. No nebudu popisovat, jak to dopadlo (byla to hrůza), ale když mi malou dali na břicho, byl to ten nejkrásnější pocit na světě. Byla nádherná, přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Manžel říká, že jsem se změnila. Jsem zodpovědnější,nejsem už takové třeštidlo, jako dřív. Pořád ho usměrňuji. Ale teď jsem opravdu šťastná. Včera se na mě malá poprvé usmála. Začala jsem brečet. Bylo to něco nepopsatelného. Dovolím si napsat, že to opravdu nemůže pochopit někdo, kdo děti nemá. Neodsuzuji nikoho, kdo se rozhodne děti nemít, ale opravdu vás to změní a jste od té doby jiný člověk.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Článku moc nerozumím 

(30.1.2006 12:20:15)
Bohemiano, účel vašeho článku mi není příliš jasný. Chcete, aby vaši rodiče a kolegové respektovali vaše rozhodnutí zatím nemít děti? Od rodičů zřejmě očekáváte příliš mnoho - naprostá většina rodičů naší generace děti měla a měla je dříve než ve 33 - takže totéž očekávají od svých dětí. A kolegové - přijde mi neuvěřitelné, že vám bez jakýchkoli vašich podnětů snášejí argumenty pro to mít dítě. Pokud vám jejich připomínky vadí, proč jim neřeknete, že se o tom bavit nechcete, že vás to bolí - prostě to, co jste napsala v článku?

Vaše postřehy nebo pochybnosti nebo co to má být uvedené v článku se mi povětšinou nelíbí a nesouhlasím s nimi.

Pokud jde o vaše kamarádky a jejich proměnu v souvislosti s mateřstvím - vy říkáte, že přestaly být ženami, protože už nejsou milenkami. Přijde mi to celkem úsměvné - ano, s únavou související s péčí o miminko většinou uhasne sexuální apetit, ale ten stejně tak uhasíná v souvislosti se stresem z práce, z rodinných problémů atd. Většinou se jedná o dočasnou záležitost, a určitě taky záleží na tom, jak dlouho dobu už společně rodičovský pár strávil. Ano, připouštím, prvních pár týdnů po porodu jsem si připadala jako chodící mlékárna, nepřitažlivě a strašlivě opotřebovaně, ale to byla fakt chvilička. Trochu zvláštní mi připadá, že vylučujete to, aby manžel byl zároveň milenec - to se snad nevylučuje? Ano, připouštím, na základě vlastní zkušenosti, po 17 letech vztahu není manžel milencem ani zdaleka každý den. To, že manžel zůstává dlouho v práci a večer ženě vyčítá, že chtěl ženu a místo toho má mlíkárnu, jsou podle mého názoru ojedinělé případy, které v žádném případě nelze generalizovat.

Stesk po vlastním životě - záleží na každé mamince a jejím partnerovi, jak si to zařídí. Stejně jako vy žádáte, aby každý respektoval vaše rozhodnutí zatím matkou nebýt, měla byste respektovat to, že spousta žen si ve své roli matky lebedí a nic dalšího nepotřebuje. Stesk po svém vlastním životě - ano, s tím bojuji do dneška, mám málo času na všećhny aktivity, které jsem prováděla před tím, než jsme syna měli. Ale tomu bych neřekla stesk po svém vlasním životě, tím, že jsme se rozhodli mít dítě, rozšířili jsme svůj život o další velmi podstatný prvek. S tolerantním spolupracujícím partnerem lze ledacos zvládnout a zorganizovat.

Dítě jako majetek - píšete, jak je sladké (pro vaše kamarádky), že jim dítě patří. Ano, s překvapením musím konstatovat, že spousta rodičů (zejména matek), má ke svým dětem velmi majetnický vztah a zejména se vyžívají v období, kdy jsou děti opravdu bezmocná miminka. Je to věc pohledu, nikdo vás nenutí na dítě takto pohlížet. Ohledně toho, že některé matky nepropadly dítěti a jdou do práce - proboha co si představujete pod pojmem nepropadnout či propadnout dítěti? Já svého syna miluju, a přesto jsem šla do práce velmi brzy po jeho narození (je však pravda, že jsem ji po roce a půl změnila, abych omezila cestování a měla možnost pracovat na částečný úvazek). A jestli vám dítě vyčte, že jste ho přivedla na svět a pak utekla do práce? Myslím, že časem vám dítě vyčte ledacos, práci nevyjímaje.

Říkáte, že vám přijde nefér dítě zpupně považovat za svůj majetek - souhlas. Dál se vám nelíbí, že dítě se má zformovat, dotvořit, vychovat. Myslíte si, že je třeba jen ho milovat a naučit ho zacházet s vlastními pocity a emocemi, aby mohlo bez krunýře a bez zbytečného strachu jít svou cestou. Jaký je podle vás rozdíl mezi "výchovou" a "učení zacházení se s vlastními pocity a emocemi?" ¨

Já prostě článku nerozumím. Naprosto respektuji vaše rozhodnutí prozatím matkou nebýt, a nemusíte pro to snášet žádné argumenty. Já jsem nikdy po dítěti příliš netoužila, přiznávám, že jsem jeho příchodem trochu řešila i stres a únavu z práce, a celkem nic moc jsem od mateřství neočekávala (fuj, takhle napsané to vypadá hnusně). Jak vy tvrdíte, že většina vašich kamarádek se příchodem dítěte nestala šťastnějšími, tak já tedy ano, a to výrazně (tedy i s mým mužem, abych byla úplná, a neměnila bych. Ale to vám asi řekne každá z vašich kamarádek, i když si připadá jako pochodující mlíkárna a manžela vidí jen o víkendu.
 Stázka 
  • 

Re: Článku moc nerozumím 

(2.2.2006 14:24:50)
Obávám se, že já tomu článku rozumím až moc dobře:-) Mám vážné podezření, že tahle Bohemiana je zcela fiktivní bytost. I z formy (příliš "novinářské"), jakou je článek napsán, mám pocit, že je vykalkulovaný a vyfabulovaný. Takové plácnutí do vody, které má vyprovokovat diskusi - což se tak povedlo. Proč jinak by vytížená třiatřicetiletá kariérista surfovala po webu, který čtou snad jen rodiče či "plánovaní" rodiče.
 Lucyová 
  • 

Re: Článku moc nerozumím 

(6.2.2006 13:19:08)
Já tomu naopak rozumím (tedy doufám :-)). Článek je to hledající, autorka se snaží najít si svou pozici mezi společenským tlakem (Tobě je 33 a ještě nemáš dítě? To jsi divná) na straně jedné a vlastními pocity (nepřitahuje ji to, současný život "užívání si" ji baví) na straně druhé.
To její hlásání tolerance mi připadá v tuto chvíli takové rozumové (lehký despekt o chodících mlíkárnách apod. zde trochu uniká pod perem :-)) - je třeba být v tomto směru tolerantní, ví že je to správné, ale necítí to tak...

Ale každopádně článek chválím, cítím z něj upřímnou snahu se sama se sebou nějak srovnat. Nechť si autorka moc osobně nebere útočné výkřiky zdejších nadšených matek, kterým hormony či mateřská povaha tak zjednodušily rozhodování!
Pokud žena není vyloženě mateřský typ, pro niž nejpříjemnějším způsobem trávení volného času bylo odjakživa hlídání miminek sousedům, přátelům a příbuzným, tak k rozhodnutí založit rodinu musí prostě dozrát jinak. A určitě je lepší, když k tomu samovolně dospěje, třeba i takovými úvahami, jaké jsou v článku, než když podlehne vnějším tlakům a dítě má v době, kdy ji to ještě nedokáže učinit šťastnou...

 Lucyová 
  • 

Re: Článku moc nerozumím 

(6.2.2006 13:21:02)
Já tomu naopak rozumím (tedy doufám :-)). Článek je to hledající, autorka se snaží najít si svou pozici mezi společenským tlakem (Tobě je 33 a ještě nemáš dítě? To jsi divná) na straně jedné a vlastními pocity (nepřitahuje ji to, současný život "užívání si" ji baví) na straně druhé.
To její hlásání tolerance mi připadá v tuto chvíli takové rozumové (lehký despekt o chodících mlíkárnách apod. zde trochu uniká pod perem :-)) - je třeba být v tomto směru tolerantní, ví že je to správné, ale necítí to tak...

Ale každopádně článek chválím, cítím z něj upřímnou snahu se sama se sebou nějak srovnat. Nechť si autorka moc osobně nebere útočné výkřiky zdejších nadšených matek, kterým hormony či mateřská povaha tak zjednodušily rozhodování!
Pokud žena není vyloženě mateřský typ, pro niž nejpříjemnějším způsobem trávení volného času bylo odjakživa hlídání miminek sousedům, přátelům a příbuzným, tak k rozhodnutí založit rodinu musí prostě dozrát jinak. A určitě je lepší, když k tomu samovolně dospěje, třeba i takovými úvahami, jaké jsou v článku, než když podlehne vnějším tlakům a dítě má v době, kdy ji to ještě nedokáže učinit šťastnou...

 Amálka 
  • 

obdiv 

(30.1.2006 12:38:57)
Bohemiano, souhlasím s Tebou - rozhodnutí mít anebo nemít děti je na každém z nás a nikdo nesmí nikoho do ničeho nutit.

Sice jsem matkou a svého syna bych za nic na světe nedala, ale někdy závidím svým svobodným kámoškám, že mají čas pro sebe a ráno je nikdo netahá za vlasy, že je třeba udělat mlíko:) No a zase ty kámošky mi závidí, že mám manžela a mimčo:)Každý chceme to, co nemáme...

Jinak rovněž souhlasím s pocity Tvých kámošek...V těhotenství jsem se cítila fajn a dokonce i trochu sexy, ale po porodu...Brrrr...Nenáviděla jsme kojení (ale vydžela jsem kojit 11,5 měsíce, byl to očistec, mlíko mi teklo všude, furt jsme byla ulepená, brr), se sexem to taky nebylo slavné (ale te´d je to ještě lepší než před porodem:)...De facto první dva měsíce po porodu byly pro mne nejhorším obdobím mého života...

Proto každému v mém okolí, kdo ještě nemá dítě, říkám, ještě máte čas a užívejte si a spěte!!!! Já už více než dva roky spím max. 6 hodin denně, do toho chodím do práce, z práce letím domů k synovi...Ale vybrala jsem si to, tak si nemůžu stěžovat:)

Bohemiano, máš můj obdiv, rozhodnout se postavit se proti myšlení společnosti není jednoduché...Vím to, když jsme šla od půlročního dítěte do práce, neb mne absolutně být doma mezi plínama neuspokojovalo...Bože, to jsme si vyslechla názorů. Div, že mne neukamenovali(y)!!!

Držím palce, abys ustála neustálé dotazy na mimino...
 alca 
  • 

Re: obdiv 

(30.1.2006 13:34:21)
Ja tedy nevim, ale kde zijete? "At autorka vydrzi neustale narazky na miminko." Na vesnici , mozna, ale v dnesni dobe? Jsem podobneho veku, nedavno jsem byla na srazu spoluzaku z gymnazia a ze 17 holek jsme byly 4 matky.Dost malo, nemyslite? A nikdo se te vetsiny neptal, kdy uz...mam pocit, ze tady nekdo zaspal dobu.
 Alice + 3 


Psycholouš - autorka má širší chápání světa? 

(30.1.2006 13:13:44)
To jsou nadnesená slova, nemyslím že by měla autorka širší chápání světa. A čím blbější tím dříve a víc dětí? Takže nemít žádné to je známka inteligence (nebo být muž). Nebo se chovat jako muž, tj. porodit dítě, nasadit sunar, jít do práce. Přece nebýt "chodící mlíkárna"..rovná se naprosto nepřitažlivá a blbá bytost, která nestojí ani za pozdrav.
A my zatím rodíme a kojíme jako zvířátka, protože jinak to nejde, akorát se za to máme stydět, protože jsme přeci lidi..
Všechno naplánovat nejde, možná čas, finance, nebýt zbrklí s výběrem partnera, ale souvislosti, ty nám budou docházet celý život.
A vůbec není tohle rozumování trošku chudé chápání světa?
 katka 
  • 

je normální chtít děti 

(30.1.2006 13:28:24)
Každá žena by měla jednou dojít k tomu, že chce dítě. Ať už ve dvaceti nebo ve čtyřiceti. Ne kvůli tomu,že se to od ní očekává, ale proto, že to chce sama. Já také ráda vzpomínám, jak jsem v sedmnácti řádila na diskotékách, ale že bych to měl dělat ve svých za týden 26 letech mi příjde nenormální. Má kamáradka se vdávala ve 42 letech a to poprvé. Teď čeká miminko. Ta si zase užívala až do čtyřicítky. Ale nechtít děti nikdy? Považuji to za nenormální. Až autorka článku pozná toho správného chlapa, bude mít jeho podporu a zázemí, třeba k tomu taky dospěje. Však je jí teprve třicet. Může si ještě nekolik let užívat a pak založit rodinu.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 15:26:09)
A proč by jako nemělo být normální děti nechtít? :o)
Pokud to budeme brát z čistě rozumového a racionálního hlediska, tak nenajdeme téměř žádný argument proč je mít. Lidí je na světě dost, tím, že je přivedeme na svět je zároveň vystavujeme rizikům nemocí, úrazů, psychických traumat; budou jednou konfrontovány s vlastní smrtelností, což taky není nic moc pocit... a samozřejmě tím velice omezujeme svou vlastní svobodu. Tolik racionální postoj. Nemluvím ani o pudech, ani o emocích. Ovšem výsledkem rozumové úvahy by podle mne bylo děti NEMÍT.
Ono je hezké, že v tom někdo spatřuje své poslání nebo si tím řeší vlastní mindrák, ale když se rozhodujete mít nebo nemít děti, rozhodujete se o někom, kdo nemá ani poradní hlas. :o)
Už jsem psala, že mám dítě neplánovaně a plánovaně bych ho prostě neměla. Možná v situaci, kdy bych měla tolik peněz, abych nemusela řešit omezení s dítětem spojená. Jinak těžko. Prostě nejsem typ, který by se mateřstvím realizoval a vím to o sobě. Nejsem v žádném případě "nešťastná" z toho, že mám dítě - ale přínáší mi to spoustu sice banálních a životně nedůležitých problémů, které nelze tak úplně řešit k oboustranné spokojenosti - tzn. dítěte i mne. Takže dovedu naprosto pochopit člověka, který nechce mít děti a nemyslím si, že by byl nenormální nebo morálně pokřivený. Spíš nechápu toho, kdo je chce mít jako východisko z životního stereotypu nebo nudy. Je to každého věc, pro co se rozhodne a nikdo nemá právo vynášet soudy o tom, co je nebo není normální. Tvrdit, že je něco normální jen proto, že to většina lidí dělá je přinejmenším... ukvapené. :o)
 Valkýra 


Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 15:37:20)
Monty,
napsala jsi: ......."Nejsem v žádném případě "nešťastná" z toho, že mám dítě - ale přínáší mi to spoustu sice banálních a životně nedůležitých problémů, které nelze tak úplně řešit k oboustranné spokojenosti - tzn. dítěte i mne. Takže dovedu naprosto pochopit člověka, který nechce mít děti a nemyslím si, že by byl nenormální nebo morálně pokřivený. "......

Přesně. Ty drobné problémy se ale denně a neustále opakují. Celý život se na dlouhou dobu stává kompromisem a někdo se z toho může cítit opravdu unavený a nespokojený, zvlášť když na něm leží z těch problémů tak 90%.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 15:47:59)
Pettino,
my to v tomhle ohledu máme dost podobné... akorát s tím rozdílem, že tvůj muž (podle toho, co jsi psala) 18 hodin denně pracuje a ten můj spí. Nicméně výsledek je stejný - 90% starostí je na mně. A to mám k dítěti celou dobu i práci a teď přibylo druhý zaměstnání, protože na mne kolega přehrál značnou část provozních záležitostí firmy. Nestěžuju si, nejsem nešťastná, ale jsem fakt dost vyčerpaná, utahaná, poslední dobou věčně nemocná, protože nemám čas se ani vyležet. Protože nechci v rámci možností šidit ani dítě, ani práci, tak nemám moc jinou možnost...
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 15:56:41)
Monty,
můj manžel už dávno 18 hodin nepracuje, pracuje 9 hodin a tak 80 % jeho povinností přendal na mě a naše zaměstnance. On to řídí, ale firma se ve skutečnosti řídí sama - je to už zajeté. Manžel má jednu hlavní pravomoc - posílat si peníze na svůj účet a šílet z toho, jak je přepracovaný a jak všichni okolo dělají prdlajs:-))) Typický "kecací" workoholik.
Ale já si nestěžuju. Mně jen dokáže opravdu vytočit, když záležitosti okolo dcery bagatelizuje a považuje za prkotinu a mě za člověka, který ty blbosti nosí v hlavě. To pak vidím rudě.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 16:05:02)
Pettino,
kéž bych taky mohla za nějaký čas říct, že manžel už 18 hodin denně nespí, že už spí jenom 9. :o)))
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 16:13:36)
Monty,
třeba se toho dočkáš. Teď už pracuje nebo už zase ne? Já se možná zase dočkám toho, že bude manžel 18 hodin spát. Už teď někdy chodí spát v 8 večer :-))
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 16:15:21)
Monty,
třeba se toho dočkáš. Teď už pracuje nebo už zase ne? Já se možná zase dočkám toho, že bude manžel 18 hodin spát. Už teď někdy chodí spát v 8 večer :-))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 16:21:31)
Pettino,
pracuje, ale já bych byla radši, kdyby nepracoval. :o( Protože tím víc spí, i když v práci se teda fakt nepředře - dělá na recepci a ještě v podniku, kterej je novej a nemá skoro žádné hosty. Dokud nepracoval, věnoval se synovi přece jenom malinko víc. Jenže on s dítětem doma přece nebude, to je pod jeho úroveň... chlap musí chodit do práce, aby živil rodinu. Sice ji neživí, ale aspoň si to může myslet. Blbá degenerace blbou výchovou, co naděláš. :o(
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 16:29:04)
Monty,
taky tě tak S E * O U všechyn ty předsudky okolo mateřství, manželství a rodiny? Mě čím dál tím víc. Když mi někdo řekne, že ŽENSKÁ přece vždycky chce děti, že se MUSÍ obětovat pro rodinu, že stejně je její hlavní vizitka domácnost, že bezdětná ženská nepoznala tu pravou ženskost, že jedináček je VŽDY nějak divný, rozmazlený a sobecký atd., tak bych ho nejradši vzala něčím po hlavě.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 16:41:03)
Pettino,
no nadšená z toho fakt nejsem. :o( Asi jsem to už psala v jiné diskusi, ale vyrůstala jsem v dost liberálním prostředí, kde nikdo žádné ženské a mužské práce nebo role neznal a neprovozoval, moje skoro 80ti letá babička mi třeba nedávno řekla: "Ty jsi neměla mít dítě, pro tebe to není..." a když slyším od manželovy matky její úžasný moudra o údělu ženy, tak bych vraždila. Ať si podle toho žije, když jí to vyhovuje, ale může mě vzít čert, když to vydává za jediný možný způsob "kvalitního života".
Moje máti ji jednou skvěle vytočila... tchýně jí vyprávěla, jak byl můj manžel za svobodna úžasně samostatný, jak si sám uklízel, myl okna a tak, načež moje máti suše prohodila: "Jo? A proč to nedělá dál?"... on to teda dělá, ale má u toho takové ty doma pochycené řeči o ženské práci a o tom, že to "dělá za mne". Tchýně moji matku pochopitelně nenávidí, je to pro ni špatná žena a matka, protože si dovoluje mít vlastní život, koníčky a zájmy a není doživotní kvočna, která se realizuje akorát štupováním punčoch a neustálým vyvařováním teplejch obědů...
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 16:50:31)
Monty,
já se pravidelně setkávám s nesouhlasem okolí s mým vedením domácnosti. Že prý manžel může pomáhat (proč pomáhat - je to přece taky jeho domov?), ale nemusí, že domácnost je stejně vizitkou ženský a abych si uvědomila, že chaos v domácnosti vždycky bude považován za moji neschopnost,i kdybych se jinak přetrhla a pracovala 18 hodin denně, vždy mě budou hodnotit jen podle toho, jak "to máme doma". Tohle je fakt zakořeněný předsudek. Jsem špatná, protože nedělám manželovi služku a neběhám za ním, nenechal - li někde nějaký nepořádek. Ať si všichni takoví trhnou nohou !
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 16:58:19)
Pettino,
ono to asi nemá ani smysl komentovat. Je fakt, že to obtěžuje pořád dokola poslouchat, ale zřejmě s tím nic nenaděláme. A nejvíc mne pak dojmou tchýniny řeči o tom, jak to má švagrová těžký, protože musí každej den dojíždět do práce služebním autem. Že má dva prakticky dospělý syny a paní na úklid, to není důležitý, ale když musí dojíždět, je chudák. :o) Zatímco mně neustále jenom péruje a nadává... já to mám asi hrozně lehký, když mám tříletý dítě, dvě zaměstnání a manžela, co spí víc jak 2/3 dne a s ničím mi nepomůže. :o))) Zřejmě je u nás doma chudák on, protože si po sobě musí mejt nádobí, dost často si i sám vaří, luxuje, vytírá... chudáček malej... až je mi ho skoro líto. To není o tom, že by si člověk stěžoval, jak jsem si to zařídila, takový to mám, ale vždycky mne naprosto "odvaří" ten zkreslenej a úúúžasně objektivní pohled na věc, když jde o nenáviděnou snachu. :o)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 16:58:24)
Pettino,
ono to asi nemá ani smysl komentovat. Je fakt, že to obtěžuje pořád dokola poslouchat, ale zřejmě s tím nic nenaděláme. A nejvíc mne pak dojmou tchýniny řeči o tom, jak to má švagrová těžký, protože musí každej den dojíždět do práce služebním autem. Že má dva prakticky dospělý syny a paní na úklid, to není důležitý, ale když musí dojíždět, je chudák. :o) Zatímco mně neustále jenom péruje a nadává... já to mám asi hrozně lehký, když mám tříletý dítě, dvě zaměstnání a manžela, co spí víc jak 2/3 dne a s ničím mi nepomůže. :o))) Zřejmě je u nás doma chudák on, protože si po sobě musí mejt nádobí, dost často si i sám vaří, luxuje, vytírá... chudáček malej... až je mi ho skoro líto. To není o tom, že by si člověk stěžoval, jak jsem si to zařídila, takový to mám, ale vždycky mne naprosto "odvaří" ten zkreslenej a úúúžasně objektivní pohled na věc, když jde o nenáviděnou snachu. :o)))
 Margot 
  • 

Petti, 

(31.1.2006 14:18:12)
odpusť mírně nezdvořilou upřímnost... Neznám souvislosti Tvýho života a podmínky, ve kterých žiješ, ale přeci jen... Pokud Ti Tvoje okolí podsouvá kydy o tom, jak je "životní povinností a údělem ženy servat se pro domácnost a rozmazlenýh manžílka..." hele, nestýkej se už s těma debilama o).
 Valkýra 


Re: Petti, 

(31.1.2006 15:01:02)
Margot,
setkávám se s tím často. Moje domácnost skutečně není vzorová, ale myslím si, že je to jen moje věc. Manžel je nepořádný a případnou paní na úklid odmítá. Já trávím hodně času v práci a na volný čas rezignovat taky nemíním. Domácnost za svou vizitku rozhodně nepovažuji - nežiji v ní sama a tak když už vizitka - tak už všech. Já osobně tedy podle domácnosti nikoho neposuzuju.

Malý příklad s tou VIZITKOU - je to asi tak, jako kdybych svou skutečnou vizitku nechala někde ležet na stole. Když budu bydlet sama, asi se nic nestane. Když budou doma ostatní, možná ji někdo použije jako podložku pod hrnek, omatlá od bůhvíčeho. Pak ji těžko budu někomu cpát :-)))))))))
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 17:33:07)
Ahoj cizinko, jde taky o to, jak chápeme pojem svoboda, to co je v pětadvaceti úžasná svoboda, může být ve čtyřiceti drsná otročina, neboť koho by ty restaurace do smrti bavily:) a můžeš potom s dobrým finančním zázemím ve svém luxusním bytě marně volat jednomu kamarádovi za druhým, aby šel do divadla nebo na brusle a on tak nějak nikdo nestíhá, protože má rodinu. Cítíš se potom trochu blbě.

Monty, ty která patříš mezi nejosobitější liberály na Rodině, nazveš náhle celou skupinu lidstva kvočnami a ač to nemohu tvrdit s jistotou, zní mi to pejorativně:) A já myslím,že péct bramborové placky a utírat dětské prdky je stejně přínosné pro ženu(muže), děti a lidstvo jako cokoliv jiného. A jestli to navíc nebude ekologičtější:)
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 17:43:04)
Libiku,
ač s tebou vždycky nesouhlasím, mám tě ráda čím dál tím víc :-).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 17:44:41)
Libiku,
no kdybys to nevytrhla z kontextu, tak by to tak rozhodně nevyznělo. :o)

Navíc jsem v odstavci výše napsala, že je to každého věc, jak žije, ale nesnáším, když mi někdo svou volbu vnucuje jako jedinou správnou. Proto jsem se vyjádřila poněkud... nelichotivě. :o)
 Psychouš 


pásla by sem tvá tchýně zamlada? 

(30.1.2006 17:53:49)
Monty, napadlo tě, že je docela pravděpodobné, že tvá tchýně by pravděpodobně měla v této diskusi militantní prorodičovský postoj?
Já si totiž představím zdejší děvčata "jájsemmatkakdojevíc?", jak jim cízí ženské šahají na jejich (dospělá) zlatíčka. :-)

Nota bene cizí DIVNÉ ("vůbec ne jako já zamlada") ženské???

;-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: pásla by sem tvá tchýně zamlada? 

(30.1.2006 18:16:16)
Psychouši,
kupodivu si nejsem jistá... ono to vypadá, že jí "přeskočilo" až na stará kolena. S tím postojem k domácím pracem ne, to je fakt, ale z toho, co vím, tak ona bývala poměrně "společenská" v tom smyslu, že chodili s manželem do kin, do divadel, ona jezdila někam 2x týdně na cvičení. Obě děti dala v půl roce do jeslí a vrátila se do práce. Děti nijak nerozmazlovala, spíš naopak. A navíc, můj manžel není její zlatíčko... řekla bych, že ho moc "nemusí", ani ho nehájí, spíš na něj sama nasazuje. Ty její názory jsou specifičtější a zabralo by to fůru času (a místa). Shrnuto: péče o domácnost je starost ženy, vaření je starost ženy, starat se o děti je věc ženy. A když je jednou žena matka a manželka, může se kamarádit jen s jinejma matkama, se svobodnýma holkama ne, natož s nima třeba chodit do kavárny. "Mezi lidi" vyjma ženských věcí typu cvičení se chodí jen s manželem... atd. atd.
 Psychouš 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 17:48:15)
aby šel do divadla nebo na brusle a on tak nějak nikdo nestíhá, protože má rodinu. Cítíš se potom trochu blbě.

:-))) Tak to jo, to je fakt. Pořídím si dítě, abych se ve čtyřiceti necítila kamarády odstrčena. :-)
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 18:44:18)
Libiku, myslim ze jsi neco v te moji puvodni odpovedi nepochopila. (Jako vzdy ujistuji, nemusi to byt tvoje chyba.) Ja jsem vlastne chtela pritakat tvemu druhemu prispevku. (S prvnim jsem si chystala do polemiky). Bezdetna zena ma svobodu rict "chci", "nechci", "mozna..." Zena, ktera svoje dite zna a uz miluje muze rict jenom "chci", pokud to mini vazne. Jinak bezdetnost jako puvodni volbu nevidela bych tak dramaticky - restaurace asi by zivot nenaplnily, ale zajimava prace, konicky, cestovani, proc ne? Na starem ekonomickym pravidlu, ze nejprinosnejsi je delba prace (to jest, kdo ma deti, tak se o nej stara, a kdo nema, tak efektivne pracuje) take neco je. Ja svym bezdetnym kamaradkam take nerikam, ze nemam na nej cas, ve skutku obcas mam:-))) Z druhe strany, nedocetla jsem co presne napsala Monty, ale ujistuji te, ze ja si nemyslim, ze mit deti je neprinosne:-).

 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 20:48:10)
Psychouši, jsem háklivá a přiznávám to, takže jestliže se bavím s cizinkou o tom jaká je má bezdětná svoboda časem a jak také může vyznívat, nepíšu v tom případě, že je dobré mít děti, aby se šlověk v určitém věku zabavil.
Jestli jsem totéž udělala s textem Monty, nechtěla jsem. Asi jsem zneužila její osobní výpovědi k tomu, abych ukázala na častý stereotyp, který hovoří o tom, jak jsou zaměstnané ženy prima, zatímco ženský, který to prostě baví doma, jsou kvočny.
Cizinko, já netvrdím, že bezdětnost nelze naplnit. Asi jsem před mnoha stránkami jenom řekla, že "mít děti" nelze popsat a je to dobrý. Příště si dám víc záležet, ale nemám čas, to Sylva Š. ví. Sylvo, Sylvuško:))))))
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 17:36:08)
Pettino,
já taky :-))).
 Katka 
  • 

Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 15:38:50)
Nemyslela jsem, že nemít dítě je nenormální. šlo mi o to slovo CHTÍT. Měla jsem pocit, že když jsem napsala, že jsem dítě chtěla, připadalo to někomu jako sobecké. Ale tak to přece není. Celý život něco chceme, to je to, co nás posouvá kupředu. Nic nechtít, znamená stát na místě. Každé dítě by přece mělo být chtěné. I neplánované dítě může být chtěné.
 Valkýra 


Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 15:44:29)
Katko,
ano a i plánované dítě může být vlastně nechtěné, když do toho někdo jde s důvodem, že "je to normální a každý by měl mít děti". Znám holky, které si po třicítce pořídily děti proto, že "už je nejvyšší čas" a šťastné určitě nejsou.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 15:52:42)
V tom máš samozřejmě pravdu.O tom se nebudeme vůbec přít. Ale jak píšeš i ty nakonec dítě máš, i když nejsi mateřský typ. Třeba kdybys dceru tenkrát neměla, tak by jsi taky došla k tomu, že dítě chceš.(ale to je jen čistá polemizace). I sama Bohemiana k tomu nakonec došla. Asi jsou na světě ženy, které děti nemají a nikdy nebudou, protože je nechcou. Ale po pravdě řečeno, nikoho takového jsem nepotkala.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: je normální chtít děti 

(30.1.2006 15:50:57)
OK, souhlasím, že každé dítě by mělo být chtěné. V podstatě i s tím posouváním kupředu. Ale stejně tak, jako je normální chtít děti, je normální chtít něco jiného a děti ne. A možná je normální i nechtít vůbec nic. :o)
 Psychouš 


Re: Psycholouš - autorka má širší chápání světa? 

(30.1.2006 13:44:19)
Používáš z velké části demagogii. Jistě uznáš, že v sociálně (intelektuálně) zaostalejších společnostech je dětí více a maminky mladší. Týká se to od Afriky přes mé oblíbené Romy až po známý jev, že
nejhloupější spolužačky byly nejdřív vdané a jako první matkami (aby taky jednou byly v něčem první). :-)

 Pavla3 


Re: Re: Psycholouš - autorka má širší chápání světa? 

(30.1.2006 13:57:36)
To je pravda... bohužel.
 Alice + 3 


Re: Re: Psycholouš - autorka má širší chápání světa? 

(30.1.2006 14:16:48)
Demagogie?
Trošku mi vadilo tvé dětinské zevšeobecňování, pravda, Bohemiana asi nebude ani z Afriky ani hloupá..
Líbí se mi, jak tady "házíš" pojmy jako dospělost, zodpovědnost, širší chápání..
Jestli jsi v tomto směru osobním vzorem, pak asi musíš být a/štatstný člověk b/nezletilý teoretik c/inteligentní, ale málo empatický.
 Alice + 3 


Re: Re: Psycholouš - autorka má širší chápání světa? 

(30.1.2006 14:17:48)
Demagogie?
Trošku mi vadilo tvé dětinské zevšeobecňování, pravda, Bohemiana asi nebude ani z Afriky ani hloupá..
Líbí se mi, jak tady "házíš" pojmy jako dospělost, zodpovědnost, širší chápání..
Jestli jsi v tomto směru osobním vzorem, pak asi musíš být a/štatstný člověk b/nezletilý teoretik c/inteligentní, ale málo empatický.
 Alice + 3 


Re: Re: Psycholouš - autorka má širší chápání světa? 

(30.1.2006 14:18:21)
Demagogie?
Trošku mi vadilo tvé dětinské zevšeobecňování, pravda, Bohemiana asi nebude ani z Afriky ani hloupá..
Líbí se mi, jak tady "házíš" pojmy jako dospělost, zodpovědnost, širší chápání..
Jestli jsi v tomto směru osobním vzorem, pak asi musíš být a/štatstný člověk b/nezletilý teoretik c/inteligentní, ale málo empatický.
 Alice + 3 


Re: Re: Psycholouš - autorka má širší chápání světa? 

(30.1.2006 14:20:02)
Demagogie?
Trošku mi vadilo tvé dětinské zevšeobecňování, pravda, Bohemiana asi nebude ani z Afriky ani hloupá..
Líbí se mi, jak tady "házíš" pojmy jako dospělost, zodpovědnost, širší chápání..
Jestli jsi v tomto směru osobním vzorem, pak asi musíš být a/štatstný člověk b/nezletilý teoretik c/inteligentní, ale málo empatický.
 Alice + 3 


Re: Re: Psycholouš - autorka má širší chápání světa? 

(30.1.2006 14:21:18)
Demagogie?
Trošku mi vadilo tvé dětinské zevšeobecňování, pravda, Bohemiana asi nebude ani z Afriky ani hloupá..
Líbí se mi, jak tady "házíš" pojmy jako dospělost, zodpovědnost, širší chápání..
Jestli jsi v tomto směru osobním vzorem, pak asi musíš být a/štatstný člověk b/nezletilý teoretik c/inteligentní, ale málo empatický.
 Alice + 3 


Re: Re: Psycholouš - autorka má širší chápání světa? 

(30.1.2006 14:22:50)
Demagogie?
Trošku mi vadilo tvé dětinské zevšeobecňování, pravda, Bohemiana asi nebude ani z Afriky ani hloupá..
Líbí se mi, jak tady "házíš" pojmy jako dospělost, zodpovědnost, širší chápání..
Jestli jsi v tomto směru osobním vzorem, pak asi musíš být a/štatstný člověk b/nezletilý teoretik c/inteligentní, ale málo empatický.
 Alice + 3 


Re: Re: Re: Psycholouš - autorka má širší chápání světa? 

(30.1.2006 14:25:44)
Omlouvám se, nešlo to a teď je to tu stokrát.
 Skunkless 


Proc mame deti? 

(30.1.2006 13:30:52)
Ahoj, rada bych napsala, ze se mi libi Tve zamysleni a rozhodne souhlasim s tim, ze je dulezite to PROC se rozhodneme mit ci nemit deti. Krasne pises o lasce k detem a o svobode jez bychom jim meli doprat a o vdecnosti za to co nas mohou ony naucit. Mnoho matek (a nemely by se ted zbytecne urazet vsechny, ale treba jen ty kterych se to tyka) si opravdu poridi deti aby se jejich zivot necim naplnil, aby mely pro co zit..ci z jinych, "nespravnych" duvodu. I ja citim, ze deti chci mit az jim budu mit co dat, podelit se o radost ze zivota ci jak to vyjadrit a ne od nich ocekavat, ze mi ji prinesou. Mam jeste spoustu casu, takze se mi nikdo nedivi a treba se toho ani nedockam, jen bych Ti rada vyjadrila svou podporu v tom smyslu, ze nikdo neni vice zenou jen proto, ze je matkou - zena je ta, ktera v sobe ma potencial se matkou stat. Urcite jednou deti mit budes a budes rada, ze jsi chodici mlikarna a ze sis je poridila ve spravny cas a ze spravnych duvodu. At si dal zijes svuj zivot podle Tveho, at Te to bavi a neprestane.
 Katka 
  • 

Re: Proc mame deti? 

(30.1.2006 13:50:23)
Zajímalo by mě, kolik z těch, které mají děti, přemýšlelo nad tím, proč je chce!? Já jsem prostě věděla, že je CHCI! Jsem na to připravená, mám kde bydlet, máme dost peněz, prostě je čas na dítě. A to co mu můžu dát a co může dát ono mě, příjde samo. Není třeba o tom dlouhosáhle dedukovat. A tohle řešit ještě před tím, než vůbec dítě chci, mi příjde jako hledání výmluv.
 Psychouš 


Re: Re: Proc mame deti? 

(30.1.2006 14:01:36)
Zajímalo by mě, kolik z těch, které mají děti, přemýšlelo nad tím, proč je chce!? Já jsem prostě věděla, že je CHCI!

Víš, Katko, lidi jsou různí a mají různé přístupy. Jeden o všem přemýšlí, druhý přemýšlí jen o něčem a jindy dělá co CHCE, no a třetí dělá, co CHCE vždy. Ti první se mohou stát v krajním případě od života odtrženými teoretizujícími žvanily, no a ti třetí třeba kradou v samoobsluhách, když CHTĚJÍ na co nemají, nebo znásilňují ženy, když zrovna CHTĚJÍ.

Já osobně jsem o něco mezi prvním a druhým přístupem. :)
 Psychouš 


oprava 

(30.1.2006 14:11:05)
Já osobně jsem PRO něco mezi ...
 Havranpírka 


Re: oprava 

(30.1.2006 14:48:16)
Hihi, no jasně, Psychouši, abys nám náhodou o sobě něco neprozradil!:)
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Proc mame deti? 

(30.1.2006 14:16:22)
Jenže ono je chtít a chtít. Je rozdíl v tom,jestli chceš to, co můžeš mít a v tom,jak jsi psal něco ukrást, protože to chci. Těžko se to popisuje, ale věřím, že mě pochopíš. Já jsem dítě chtěla, protože jsem to tak cítila a ne jako malé dítě:" já chci a hotovo". Prostě jsem věděla, že nastal ten správný čas. Svou dcerku moc moc miluji a za nic na světě bych ji nevyměnila. A nemyslím si, že jsem ji chtěla z nesprávných důvodů.
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Proc mame deti? 

(30.1.2006 15:01:55)
Já si myslím, že mnohem důležitejší je být dětem dobrými rodiči, ať se narodily z jakéhokoli důvodu. Já osobně bych nebyla schopná vyjmenovat důvody PROČ jsme si malého pořídili, a myslím si, že je to fuk. Znám spoustu žen, které si dítě pořídily, protože se to prostě má, a rozhodně to nejsou špatné matky. Rozdělování důvodů na správné a nesprávné - proboha proč? Koneckonců i Bohemiana našla toho pravého chlapa a váhání je v prachu (jestli dobře rozumím jejím příspěvkům - já jim moc nerozumím).
 tripple 
  • 

Co znamena byt rodicom 

(30.1.2006 13:52:11)
Rodicmi sa nestavame, rodicmi sa ucime byt.

 tripple 
  • 

Co znamena byt rodicom 

(30.1.2006 13:53:00)
Rodicmi sa nestavame, rodicmi sa ucime byt.

 tripple 
  • 

Co znamena byt rodicom 

(30.1.2006 13:53:23)
Rodicmi sa nestavame, rodicmi sa ucime byt.

 Zuzana, Jony 12 měs. 
  • 

Záleží.... 

(30.1.2006 14:05:47)
Myslím,že máš částečně pravdu. Nikdy nikoho neodsuzuju dopředu, naučila jsem se to. Nikdy nevím, co za rozhodnutím druhého stojí. Mít či nemít dítě - je to snad nejdůležitější rozhodnutí, které v životě uděláme, protože jsme za to potom NAVŽDY zodpovědní. Mám také přítelkyně, které děti nemají, ale spíše z důvodů kariéry než z těch, které jsi popisovala. Já mám na to takový názor - potkala jsem báječného muže a život bez toho, abych milovala nejen ho, ale i naše dítě, si nedovedu představit. A nebylo to tak od začátku, miminko se nám narodilo plánovaně až po 13 letech vztahu!!! Prostě to najednou přišlo, veliká touha být 3. A když se ohlédnu zpět, život předtím mi připadá prázdný, nudný a stereotypní. Zato teď je každý den jiný, vidím, jak se človíček vyvíjí, jak začíná povídat, hrát si, vnímat svět.... Cítím v tom obrovský smysl života a vůbec se necítím o něco ochuzena - naopak si více užívám volného času, chodím na kurzy, pracuji, prostě žiju naplno!!! Takže si myslím, že určitě všechny ženy se necítí tak, jak popisuješ ty. Oceńuji,že jako asi jedna z mála dokážeš přesně popsat, jak si život představuješ ty a proč (zatím) děti nechceš. Za 2 roky to může být úplně jinak! Přeji hodně štěstí!
 Romča. 28let 
  • 

Ani já nemám dítě 

(30.1.2006 14:06:42)
a to ze dvou důvodů.
Je mi 28 let a doposud jsme s manželem dítě neměli proto, že naše finanční situace není úplně růžová a proto, že spolu nejsme tak dlouhou dobu (4roky) a také jsme studovali.
Ale teď, už asi rok po dítěti toužíme, jenže ono nepřichází.
Já jsem poměrně na straně autorky (v některých názorech), není příjemná reakce okolí, že nemáme děti a už je nám tolik a že je to divné.
Já osobně děti miluju nade vše, hlavně ty malé. Jsem hlídací teta asi třech capartů svých kamarádek a obzvlášť jedna holčina na mě visí. Strašně moc už léta toužím po dítěti, ale prostě to nejde. Léčím se a doufám... Nedovedu si představit život bez dítěte a často je mi až hořce smutno, když vidím kočárky a houpu v náručí děti svých kamarádek.Ale snad i nás to štěstí nakonec potká a nebudu doma poplakávat a zatím zatím jen teoreticky hltat všechny ty Betynky či články zde na rodině.
Na druhou stranu plně respektuji názor a rozhodnutí autorky a prosím, neodsuzujte ji za její pocity, má na ně právo. A zlé, udivené a vyčítavé pohledy těch ostatní opravdu bolí, často jsou kruté.Respektujme se, prosím.
Většiny matek si vážím a přeju vám všem tady, ať jste šťastní a zdraví ať už s dětmi nebo bez nich.
 Bob 
  • 

Re: Ani já nemám dítě 

(30.1.2006 16:38:34)
Romčo,
zas tolik se nestresuj. Jsi hodná holka, uvidíš, že to nakonec klapne. A bude to paráda.
 Romča. 28let 
  • 

Re: Re: Ani já nemám dítě 

(31.1.2006 7:37:45)
díky za milou odpověď :oD.
nevím sice, jak to, že "jsem hodná holka" z mého příspěvku vyplynulo, ale každopádně mě to potěšilo :o)
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Pravdu díš ;) 

(30.1.2006 14:45:26)
Pěkný, někdy až moc "sladkobolný", ale je tam spousta věcí, pod který bych se podepsala...!
Např. to, co říkal kolega: dítě převrátí život naruby a najednou rodiče donutí, aby byli pružní, přizpůsobili se, hledali nové cesty, úplně změnili svůj život (je možné, že někdo k tomu donucen nebyl; já ano - tím spíš, že bydlím téměř na samotě, stěhovali jsme se rok před narozením starší dcery).
Prostě člověk pozná úplně jiné rozměry života (pozor, to ne vždy je příjemné!! ;) - stejně tak jako pohledy na sebe sama v jiném světle a z jiného úhlu...)
Já jsem se např. o svém egocentrismu víc dozvěděla až díky dětem!! ;)
Nelituji ničeho, ale musím přiznat, že jsem se hodně zamýšlela, zda děti mít, či nemít. Nejsem rozhodně skvělá matka, ani nepatřím k té "lepší polovině" nad průměrem... Kolikrát jsem záviděla ztracenou "svobodu" a nezávislost, ale přesto když se ohlédnu, nelituju ničeho...
Mám daleko k tomu odsuzovat holky, které mateřství odsouvají anebo ho vůbec nechtějí realizovat... Každý má na to právo. Není jediným úkolem ženy nebo člověka obecně plodit potomky přece!!! ;)
V dnešním trošku xenofobním světě to myslím byl dosti podnětný článek;)
Co je tam ale pro mě nejaktuálnější - "Naše děti nejsou našimi dětmi - přicházejí naším prostřednictvím, ale nepatří nám - jsou to synové a dcery touhy po životě - my jsme jako luk v rukou lukostřelce a napínáme se, aby naše děti jako šípy letěly životem daleko a rychle..."
tak nějak podobně to napsal Chalíl Džibrán, bohužel přesně si nepamatuju...
Někdy je to pro mě těžký, když např. potřebuju, aby se děti chovaly určitým způsobem - tamto nedělaly (např. ječení a mlácení nečím do stolu), něco zase udělaly (oblékly se konečně, když je zima) - je pro mě těžký nemanipulovat. Určitá korekce je samozřejmě nutná;) Ale dítě není náš majetek, opravdu, je to svobodná lidská bytost, ve své podstatě minimálně stejně dokonalá jako my, její rodiče ;)
Autorce přeju hodně štěstí ;o)
 Marketa, 33 let 
  • 

Bohemiano, bud v pohode 

(30.1.2006 14:51:25)
Bud v pohode. Ja jsem mela dite az ve 32 letech. Do te doby me zajimaly det jen " v oknech druhych lidi". Dnes dite mam, planovane a chtene, ale to neznamena, ze jsem stastnejsi nez predtim. Spise naopak. Pravda, neco mi dite dava, ale take mnohe bere. Tedy ja mam po roce pocit, ze mi vzalo snad vsechno. Pred ditetem si sousedky vykladaly, ze asi musim byt lesba. Kravy! Jsou to ty same, sousedky, co se dneska nad mym ditetem rozplyvaji! Mit dite je zodpovedna vec a hlavne, jednou pro vzdy. Zivot matky s ditetem ci bez nej je stejne kvalitni....kazdy svym zpusobem. Neda se jednoznacne rict, ktera varianta je pesi. Plne verim, ze clovek muze byt stastny i bez ditete. Je to o stylu zivota. Takze bud v pohode, nazory nekterych dvacetiletych matek co jsem cetla vyse, mi prijdou prave take misty "sebealibisticke". Ty se take snazi zduvodnit si svou zivotni situaci, a to nerikam, ze jsou spatne. Opravdu mohou byt nejstastnejsi matky. Znam , ale kupu lidi, u kterych to tak zdaleka neni. Drzim palce.
 Valkýra 


Díky za článek 

(30.1.2006 15:30:00)
Díky za zajímavou úvahu,
jsem ráda, že někdo prožívá to samé, co já ještě před 10 lety, než jsem otěhotněla. Řeči, proč nemám dítě, jsem poslouchala už ve 23 letech, měla jsem totiž rok po svatbě. Proč jsem dítě neměla - prostě jsem po něm netoužila. Biologické hodiny rozhodně netikaly, malé děti mi šly spíš na nervy, život ve dvou mi připadal dostatečně zajímavý. Neustále jsem nad tím přemýšlela a nechápala jsem, co na tom vlastně lidi mají. Přiznám se, že když jsem byla v blízkosti některých dětí, nevěřila jsem, že je jejich rodiče měli dobrovolně:-). Vážně jsem přemýšlela o tom, že děti vůbec mít nebudu. Pak jsem se jednou nechala vyhecovat - a ve 27 letech se mi narodila dcera. Život se mi úplně změnil, ale šťastnější jsem rozhodně nebyla. Dceru mám opravdu ráda a nedokážu si představit život bez ní, ale životní styl matky mi nevyhovuje. Teď už se začínám vzpamatovávat, ale roky, kdy na mě byla dcera naprosto závislá a prakticky řídila můj život, byly pro mě dost těžké. Dítě vám život obohatí, ale taky vám hodně bere - a každý se musí rozhodnout podle svého.
Já jsem se například rozhodla tak, že zůstanu u jednoho dítěte. S dcerou si výborně rozumíme, ale po dalším dítěti prostě netoužím. Mám pocit, že v sobě nemám dost lásky pro víc dětí, nevidím důvod mít další dítě - prostě nejsem mateřský typ.
Každá jsme jiná. Jsem ráda, že jsem se tehdy nechala vyhecovat, protože jinak bych asi děti neměla nikdy, pořád bych se spíš přikláněla k tomu je nemít. Tak to vyřešil osud a já mám svou báječnou holku a snad jsem jí i dobrou matkou, i když mateřské pudy vůbec nemám.
P.S.: To, že jsem děti nechtěla, ani nesouviselo s nějakým "užíváním", moc jsem si neužívala, ale prostě jsem po něm netoužila....
 Panoramka 


Je to rozhodnuti kazde z nas...  

(30.1.2006 16:21:56)
Ja ted mimi cekam a jsem moc rada... ale neni to duvod, proc bych "zatracovala" zeny, ktere deti nechteji mit... nebo "jeste" nechteji mit... :o)))
 droping 


hm 

(30.1.2006 16:23:52)
nemyslim, ze je to tragedie :-)
 Vlaďka Machulová 
  • 

"taky chci být stále mladá" 

(30.1.2006 16:25:03)
Díky moc za velmi zajímavý a pro mě povzbudivý článek. Je fajn, že v tom moři bouřlivém neplavu úplně sama a najde se občas stejně zdatný plavec.
Já osobně se domnívám, že touha po zásadní změně v životě (mít dítě) musí vykrystalizovat bez "znásilňování" sebe sama. Proč mít dítě, jen proto, že opak je společenky neúnosný a v mém věku je to přece normální...Ne, všechno se ve mě bouří, když mi rodičové už po x-té tzv. promlouvají do duše a spolužačky si asi říkají - ta fakt asi není normální... Přeci se nenecháme naprogramovat!!
Držme si pěsti a věřme jen samy sobě!!
Samy sebe zklamat přeci ani neumíme!!
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 17:41:20)
Článek mi připadal jak z jiné planety. Zevšeobecňování všeho možného a hlavně jakési nevraživosti mezi matkami a nematkami, kterou absolutně nechápu. Když jsem byla nematka, matkám jsem trochu záviděla (a nestyděla jsem se to přiznat) a teď jsem matka a s nematkami se normálně dál kamarádím (jsou IN a vyberou určitě lepší film než já). Nepřipadám si jako mlíkárna (kéž bych si tak mohla připadat alespoň s druhým dítětem...), můj manžel nikdy nebyl šťastnější než nyní, když jsem podruhé v jiném stavu. Děti jsem chtěla vždycky. Je mi s nima fajn. Když je někdo nechce, je mi to fuk. Proč se v tom vůbec patláte?


 Ivana 
  • 

Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 18:03:50)
Nikdy jsem nijak zvlast netouzila po detech a ani jsem otazku,zda byt ci nebyt matkou, nikdy neresila. Kdyz jsem ve svych triceti otehotnela, tak jsem z toho byla vyjukana a pristupovala jsem k tomu, jako k zajimave zkusenosti. A ted? Mam dve deti a jsem stastna a vdecna, ze mohu byt matkou. I kdyz by me nekdo povazoval za karieristku, tak si myslim, ze byt matkou je pro zenu ta nejdulezitejsi role a hlavni poslani. Mila autorko, dokud se matkou nestanete, tak nemuzete hodnotit jine matky, nemuzete se do nich vcitit. Mne se naopak libi maminy nez ty sebestredne nematky, ktere zacinaji kazdou vetu s "ja". Po porodu uz zadnou vetu s "ja" nezacinate. My, matky, na rozdil od Vas vime, co je to byt bezdetna a s detmi, a reknu Vam, ze to cim zijete(kariera, vecirky, zabava, cestovani) je dost pomijive, ale privest na svet clovicka a pripravit ho na zivot a predat ten povestny stafetovy kolik, to je to, za co stoji ZIT. Chtela bych znat Vas nazor, az Vam bude padesat, zda bude stejny jako ted.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 18:26:01)
My, matky, na rozdil od Vas vime, co je to byt bezdetna a s detmi, a reknu Vam, ze to cim zijete(kariera, vecirky, zabava, cestovani) je dost pomijive...

Proč by mělo? Dobře vybudovaná kariéra může vydržet až do smrti, stejně jako rodičovství. A radost z toho, že se vám v práci něco povede mi přijde jako docela důležitá věc... OK, někdo dělá nudnou práci jen proto, aby za ni dostal zaplaceno, ale když si něco budujete od začátku, začínáte s ničím a vybudujete z toho něco a baví vás to... proč by to nemělo mít hodnotu? Navíc "to" třeba taky dává práci jiným lidem.
Ani na cestování nevidím nic "pomíjivého", pořád je dost míst, kde člověk ještě nebyl a který ho můžou "vnitřně obohatit"... pravda, když někdo jezdí s cestovkou na pobytovej zájezd tak asi ne...
Prostě to nelze paušalizovat, pro každého má smysl něco jiného, každý se realizuje jinde. A co má jako být? Byla třeba taková matka Tereza hodna opovržení, protože neměla vlastní děti? To bych tedy s jistotou netvrdila...
 bára 
  • 

Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 19:17:26)
Monty, taky jsem mela zajimavou praci. A pak jsem onemocnela. Na dva roky a nevedela jsem , zda se z toho dostanu. A vis na co jsem myslela? ne na to, jestli budu mit dalsi uzasne pracovni zazitky, ani jestli se konecne podivam do Finska, ale na to, jeslti mi telo jeste nekdy dovoli mit deti. Takovy zazitek zmeni hodnoty natotata...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 19:27:11)
Báro,
to máš pravdu, jenže já do svých 27 let žila v domnění, že děti mít nemůžu tak jako tak. Měla jsem mnoho let zdravotní problémy, pak jsem "kupodivu" otěhotněla, byla na potratu, velké komplikace, závěr: několik doktorů mi nezávisle na sobě řeklo, že bez jejich pomoci děti mít nebudu. Neřešila jsem to, stejně jsem je nechtěla... a pak jsem prostě nečekaně a neplánovaně otěhotněla. Takže situaci, jakou popisuješ, bych mohla těžko zažít... já brala jako fakt, že děti prostě nebudou.
 bára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 19:37:16)
dobra , mas jinou zkusenost, ale ja spis narazela na to, co jsi psala ve svem predochozim prispevku, ze pracovni uspechy ci cestovni zazitky mohou byt stejne hodnotne. Postavena pred tehdejsi situaci, zjistila jsem, ze nemohou. Tot ma zivotni zkusenost.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 19:58:11)
Báro,
no pro tebe třeba nemohou, pro jiného mohou... to je fakt individuální... já třeba mám větší radost z kšeftu, který nám vyjde, než třeba z toho, že dítě udělá první krok, protože ten krok by udělalo tak jako tak, ale ten kšeft vyjít nemusel... zážitky s dítětem jsou jiného druhu, ale kdybych měla mít JENOM tyhle zážitky, nestačilo by mi to ke štěstí...
 bára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 20:29:34)
!!!!!Je ale spousta deti, ktera neudelala krok tak jako tak a treba ho ani uz nikdy neudelaji. Ne tomuhle ja nerozumim. Mozna tomu porozumi nekdo, kdo si prosel podobnymi zazitky. A u deti nejde jen o ten krok, ale o jejich jedinecne byti. Pokud nekomu staci fantasticke obchody v praci, budiz. Ale obcas by se mohl zamyslet i nad necim hlubsim.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 21:20:06)
Báro,
to je zase otázka, jestli "to hlubší" je pro každého stejné...
Ale když už jsem zmínila ten první krok dítěte - to je především JEHO úspěch, ne můj. Moje dítě nejsem já, má jen část mé genové výbavy, ale není to osoba se mnou totožná. Samozřejmě se raduju z jeho úspěchů, jako se raduju z úspěchů svých přátel, ale není to moje zásluha a můj úspěch, jestli mi rozumíš. Zatímco pracovní úspěchy jsou opravdu MOJE a můžu na ně být hrdá, dejme tomu. Nemluvě o tom, že z nich zprostředkovaně mají radost i další lidé - třeba žebrák na rohu, kterému můžu dát do čepice stovku.
Mám své dítě ráda, ale nejsem tzv. hrdá matka, ani nemluvím o mateřství jako o nějakém mystériu... mít dítě může kdekdo a taky ho kdekdo má. To, že někdo má (nebo nemá) děti ho nedělá výjimečným, ani lepším, ani "užitečnějším". Tohle si obyčejně myslí matky, které prostě nemají chuť/schopnosti (nehodící se škrtněte) realizovat se v něčem jiném a tak se staví na piedestal HLEĎTE, JSEM MATKA. OK, je to jejich věc... ale ježí se mi vlasy v zátylku, když je slyším vyprávět o tom, jak by byl bez dítěte jejich život prázdný. Myslím si, že život některých lidí - alespoň z mého pohledu - by byl prázdný stejně tak s dětmi, jako bez nich...
 Margot+1 


Smysl života opravdu není houska na krámě 

(30.1.2006 21:46:20)
Monty,
máš pravdu. Kdyby bylo naplnění smyslu života tak jednoduché, měla by většina žen po starostech. Asi mám podobný dojem proto, že má životní situace je podobná, jako byla Tvoje, ovšem bez pozitivního zvratu na konci.

Dámy, a jak je to s muži? Také je rozmnožení jejich hlavním životním posláním? Rovněž je dělíme na otce a neotce? (Kategorie nematka mi totiž připadá dokonale absurdní) Je také třeba neteta? A kdo je opakem nezbedy?
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 21:47:25)
Monty,
souhlas :-)))
Ony se ty postupné dětské úspěchy taky časem stanou rutinou - co je u prvního překvapivé, je u druhého běžné a u dalších spíš trošku otrava :-). Hm, už chodí - budeme muset ukládat všechno ještě o patro výš. :-)))
Taky nejsem "matka-lvice". Jsem známá tím, že na stížnosti na třídních schůzkách přikyvuju a říkám třeba: "Jo, je to s ním hrozný, je duchem mimo, na všechno kašle. Klidně mu tu trojku dejte, třeba se probudí." Nebo: "Fláká se, zřejmě nemá co dělat. Zkuste jí trošku přidat, ať je vytížená..."
 Alice + 3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 21:55:55)
Lído, promiň, ale jak se na svoje mateřství díváš ty, je to nuda a rutina? Tvůj přístup mě trochu udivuje vzhledem k tomu, že máš 4 děti.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 22:03:36)
No, řeknu to ještě jinak. Jsou v podstatě dva druhy žen. Jedněm se smysl života smrskne jen na dítě/děti, ty druhé berou děti jako součást života.
Ona i práce je někdy nuda a rutina, dokonce i posezení s přáteli je někdy nuda, občas jdeme do kina na film, který nás nenadchne... atd. atd. Proč by to s dětmi mělo být jinak? Copak děti někdy nelezou na nervy? Mám svého syna ráda, chci, aby měl hezké dětství, ale kdybych nepřiznala, že mi někdy na nervy leze, byla bych pokrytec. :o)
Mmch na ČT2 teď běží dost dobrej film. :o)
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 22:16:53)
Alice, jak staré máš děti? Víš, většina maminek třeba u prvního školáčka ví přesně, které písmenko se zrovna učí, a tak podobně. Mně to uniká. Pravda, s žádným ze svých dětí jsem se v těch začátcích nemusela doma učit. Ale opravdu jenom zhruba tuším, co by tak mohla třeba Doubravka ve druhé třídě probírat.
Ale máš pravdu v tom, že pokud bych s dětmi byla déle doma, byla by to pro mě u těch malých otrava. Malé děti mě moc neberou, mnohem lepší to začne být tak od pěti let výš. A se svými puboši si rozumím dost dobře, řekla bych nadstandardně. :-)
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 22:46:39)
Nestrašej ti ty peckovice, malvice a bobule nějak v hlavě ;o)

S.+++
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 23:10:41)
Milado,
jen si nemysli, nikdy nevíš, kdy se budou malvice hodit.
Mně třeba teď pokládá dost rafinovaný otázky z biologie a to jsou mu teprve tři. Dneska jsem třeba řešila, co je vlastně žába za zvíře. Obojživelník, jasně, ale nemohla jsem si zaboha vzpomenout, jestli jsou obojživelníci taky něco navíc. Třeba plazi. Nebo jenom obojživelníci. Protože on pořád chce vědět, co je hmyz, co je savec a tak. Navíc s jeho zájmem o mořskej svět taky brzo nebudu stačit - vysvětlení rozdílu mezi rybou a parybou mi dalo docela zabrat.
Takže co ty víš, třeba bude potomek tvého syna malý Mičurin a bude se ausgerechnet na malvice, bobule a peckovice vyptávat a syn pak bude před děckem ztrapněn jako já se žábou. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 23:22:47)
Milado,
že on nechce, to je hezký, já taky nechtěla bejt Jean Jacques Cousteau a teď víceméně musím, když můj syn tvrdí, že bude potápěč a neustále mluví o rybách a hraje si na moře. Za celej svůj život jsem neznala tolik druhů ryb jako za poslední rok, protože syna to prostě ZAJÍMÁ a sám si to ve třech letech ještě nepřečte.
Těžko tvůj syn ovlivní, jaký zájmy budou mít jeho děti. A co když to budou zrovna ty malvice, že jo. :o)
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 22:55:19)
Milado,
ale zato přesně vím, co Luděk vyrábí ve výtvarce - nikdy si nezapomene postěžovat, co to bylo zase za hrůzu. :-) Kreslí nerad a dost hnusně...
 Alice + 3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 23:35:43)
Jo, Lído, nic ve zlým, ale to já právě nechápu. Mít děti a být s nima, tak hlavně s těma malýma, protože pak už jsou samostatný a není nic hrozného, že momentálně z hlavy nevíš co probírají ve škole.
Ale "užít" si toho mrňousa je možná sobecké od matky, ale snad dobré oboustranně, nebo né?
Já mám pocit, že tímhle způsobem myšlení - nebýt chodící mlíkárna (já si tak nepřipadám) bych se připravila o to, co můžu prožít a nejen sebe. Prostě bych nemohla dělat "dvě věci" naplno.

Ale čiší z tebe pohoda, tak bych si chtěla s dětma taky rozumět, až budou "puboši".
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(31.1.2006 8:54:04)
Ale "užít" si toho mrňousa je možná sobecké od matky, ale snad dobré oboustranně, nebo né?

No, jenže ono to pro každého fakt užívárna není. Přiznám se bez mučení, že pro mne bylo miminko šílená otrava, protože jen leželo, spalo nebo jedlo, nic víc. Naprosto jsem nechápala, jak bych si to měla užívat. Pro mne jsou, stejně jako pro Lídu, děti "zajímavé" až když začnou smysluplně komunikovat a je s nimi legrace... miminko je sice bezbranné, ale to mne naprosto nedojímá, neimponuje mi, že je na mně někdo takhle moc závislej. Nedělá mi to dobře. Čím je dítě samostatnější, tím líp. A na synovu pubertu se vyloženě těším. :o)))
 vášnivý nikoliv extrémně náročný čtenář 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(31.1.2006 9:48:35)
Monty, ty jsi totiž něco extra každým coulem a máš na to autorská práva. Mám dojem, že to již všichni pochopili, těžko ještě někdy překvapíš, což je pro autora docela bída:-(
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(31.1.2006 9:54:01)
Domnívám se, že pro vyrovnání se s mindrákem je daleko vhodnější návštěva specializovaného pracoviště. :o)
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(1.2.2006 11:47:57)
Mně bavilo miminkovské období tak do 5 měsíců. Brala jsem to jako něco slaďoučkého k poňuchňání :-)))) (Po počátečních problémech s kojením jsem přešla na sunar, takže dítko jedlo pravidelně po 3 hodinách, nemělo žádné problémy, spalo pravidelně, v noci 6 hodin, bavilo ji to v kočárku i na dece s hračkami, takže nebyl problém absolvovat různé návštěvy a restaurace. Ale tak od třičtvrtě roku to pro mě byla nuda. Sice dítko už bylo akčnější, ale zase strašně nesamostatné. Už jsem nemohla prosedět dvě hodiny s kamarádkou na zahrádce s tím, že dítko si hraje v kočárku. Vlastně jsem celé dny trávila tím, že jsem sledovala batole, jak se batolí po zemi a hlídala ho. Bavilo mě pozorovat ho tak půl hodiny, ale pak už to byla nuda. Ale nemhla jsem při tom nic dělat. Od roku a půl už to bylo lepší, to už jsem mohla nechat holku chviličku samotnou a dojít si třeba na záchod. A od dvou let už je to pohoda. Mluví ve větách a srozumitelně, takže se lze snadno domluvit, má ráda stavebnice, což baví i mně (na rozdíl od panenek), můžu jí vozit na kole apod. Uvažuji o druhém dítěti, ale děsí mě to období od třičtvrtě do roku a půl. Holt každej má v životě dítěte nějaké oblíbené a nějaké méně oblíbené období.
 Citronítko 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(1.2.2006 12:15:34)
Tak já nevím - reaguji na to, co psala Tereza - možná jsem to špatně pochopila, ale jak, nebaví....Dítě přece není hračka:-)
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(31.1.2006 10:00:12)
Alice,
jak už napsala Monty, já taky moc nechápu, co bych si na mrňousovi měla užívat. Prostě nejmíň do dvou let si s nimi prakticky nemám co říct, a u mimin už vůbec. Já právě oceňuju tu dobu, kdy už začnou být aspoň trochu samostatní, a nemusím ten čas s nimi strávený rozmělňovat takovými z mého pohledu podružnostmi, jako oblékáním, krmením atd. Třeba s Luděčkem se dalo velmi rozumně mluvit (občas, když měl náladu) už od tří let, s ostatními trošku později.
Tohle máme s Monty podobné - máme k dětem spíš "otcovský" vztah, tedy raději debatovat, zkoumat věci, zažívat "dobrodružství" a podobně. A k tomu musí ty děti dorůst :-)))
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(31.1.2006 10:12:16)
Lído,
jsem další se spíš otcovským přístupem. Miminka mi taky vůbec nic neříkají, naštěstí dobře působily hormony, tak se to dalo zdárně přežít. Já jsem zaznamenala zlepšení ve třech letech, pak v pěti a od té doby je to jenom lepší. Teď už je to skvělá parťačka.
Proti holkám, ketré jsou celé pryč z miminek, máme jednu výhodu : zatímco miminkovské období trvá jen chvilku, my si užíváme teď. Jedna spolužačka mi řekla: " Klidně bych si pořídila třetí MIMINKO, ale když z nich vyrostou ti protivní haranti." A opravdu se ke svým školním dětem chová jako k protivným harantům. To sladké miminkovské období je pryč, teď už je jen opruz :-(
 Romča. 28let 
  • 

Monty, opět máš pravdu... 

(31.1.2006 7:57:56)
ostatně jako obvykle :o). Alespoň promě to tak platí a souhlasím s tebou.
Sama děti nemám a toužím po nich hrozně moc, ale stejně tak je pro mě důležité být úspěšná i v jiných věcech. Mít okolo sebe alespoň hrstku dobrých přátel, na které se můžu spolehnout a být "dobrá" v práci, dál se vzdělávat, dál se něco učit. Vždyť po škole člověk vlastně nic neumí (ikdyž po té, co jsem vypadla z vejšky, jsem si -byť nakrátkou dobu- myslela, že já už všechno :oDD).
Prostě je třeba ŽÍT na "více frontách", alespoň já si to taky tak myslím...
 Micka+ Přemeček 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(31.1.2006 11:12:18)
Monty,s tímhle naprosto souhlasím. A máš můj velký obdiv za všechny své příspěvky v téhle diskuzi.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Tolik povyku pro nic? 

(30.1.2006 18:32:01)
... a taky bych si nebyla jistá tím, že po porodu už matka nezačíná žádnou větu "já". Ono je to sice obecně takové... hm, řekněme "nevhodné", začínat větu slovem "já", ale když třeba přijdu na jednání s klientem, úplně v klidu mu řeknu "já bych si to představovala tak a tak". :o)))
Je mi jasné, žes to myslela obrazně, ale ani tak to podle mne nelze zobecňovat. Moje "já" je stejné jako v dobách za "bezdětna", jenom trochu víc omezované co do osobní svobody. Ale neznamená to, že bych NIKDY nemyslela jen na sebe a neuvažovala/nejednala sobecky bez momentálního ohledu na dítě. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Ještě dodatek pro Psychouše 

(30.1.2006 18:44:18)
Pokud jde o moji tchýni, myslím, že u ní je zásadní problém, proč mne nesnáší ten, že NECHODÍM DO PRÁCE. Kdybych chodila do "normálního zaměstnání", možná by k tomu přistupovala jinak. Protože pracující žena je jen ta, co chodí do práce. Soukromý podnikatel je buď podvodník nebo hazardér, který určitě zkrachuje a zničí tím rodinu. Jako pracující žena v "normálním zaměstnání" bych nejspíš měla nárok i na tu paní na úklid jako švagrová, ale já přece NEPRACUJU a ještě bych chtěla po CHLAPOVI, aby doma uklízel, když mu vadí bordel. :o)
 mirina 
  • 

Mamina versus nemamina 

(30.1.2006 19:09:26)
Taky se mi nelíbí tady to hádání ohledně mamina x nemamina. Dítě jsme s manželem rovněž neplánovali, ale stejně jako většina mamin toho nelituji. Není maminky, která by litovala narození svého dítěte. A krom toho nemaminy nikdy úplně nepochopí maminy. "Co nezažiješ, to nepochopíš."
 Marie, 15m synek 
  • 

Souhlasím s autorkou 

(30.1.2006 19:53:33)
Stala jsem se matkou ve 36 letech, dotazů, kdy už se vdám a budu mít rodinu jsem si tedy také užila. Jsem 15 měsíců matkou, je to krásné, ale jako nic není černé a bílé, nejsou mé dny matky takové jako z televizních reklam, romantických filmů či červené knihovny. Mnohé co autorka popisuje je pravda, aniž bych si teď stěžovala. Zkrátka život není, jak už jsem psala, reklamní šot, má i své "mouchy". Beru to tak jak to je, jsem šťastná z toho, že mám rodinu, vytoužené dítě, ale jsem taky šíleně nevyspalá, nedbám o sebe tak jak bych chtěla, vlastně nic pořádně nestíhám a tak trochu závidím svobodným kamarádkám týden na horách, kino, utrácení za módu, volný čas pro sebe. Tak si to, prosím, přeberte i Vy matky a otcové "jako z reklamy" a neodsuzujte článek, v kterém je mnoho pravdy. Autorko, díky za Tvůj příspěvek, držím Ti palce a nedej na negativní názory, které jsem tu (bohužel) musela číst. A neboj, vše přijde ve správný čas, i když si třeba ještě počkáš, ale o tom bych mohla vyprávět...
 Tara zelená 


normálka 

(30.1.2006 20:08:07)
Mě teda na tom, že ve 33 nemáš dítě, nepřijde nic divného. Stejně tak se mi nezdá podivné, když chce někdo dítě třeba už ve 20. Důležité je, aby se o něj dobře postaral a pokud se na to člověk necítí, tak je snad lepší do toho nejít. Každopádně by si okolí mělo odpustit blbé kecy, aneb žít a nechat žít.
K tomu štěstí - mohou být šťastné matky, kterým se splnil sen, stejně tak jako nešťastné, které dítě nechtěly, nebo se jím cítí omezené.
Mezi bezdětnými jsou samozřejmě pohodářky, které si užívají svobody, i třeba dlouhodobé snažilky, které se trápí, nebo ženy, které by dítě rády měly, ale není s kým...
 Hana, Ondra 8, Martin 7, Kryštof 6 
  • 

Vzorek podprůměrného dna společnosti 

(30.1.2006 20:45:44)
Já a moje rodina jsme dno společnosti, první dítě ve 20, 1. ročník VŠ, 2. ročník = 2.dítě, 3. ročník = 3.dítě. Možná jsem zažila náročné chvilky, ale jsem šťastná. Dnes, když mám dobré zaměstnání, poměrně samostatné, kupodivu inteligentní a asi i šťastné děti, CHCI další dítě. Okolí si ťuká na hlavu. Proč? Tak teď už to konečně vím. Jsem sobecká, hloupá husa, která se neuplatní jinde než u plen. Která, aby si připadala úspěšná a využitá, musí rodit kvanta dětí. Mimochodem, nebyl jste to vy, Psychouši, kdo mně a mým dětem v restauraci nadával, že jsme socky, ba dokonce na nás naznačoval střelbu z kulometu? Nebo jsme se setkali na přechodu, kde jste mi sprostě vynadal, že jsem k..,když mám víc dětí? Věřím, že ne. Jen to zevšeobecňování od vás inteligentních je pro nás hloupější poněkud nepochopitelné. A tak to rádi dáme těm, co se liší sežrat.
 Psychouš 


Re: Vzorek podprůměrného dna společnosti 

(31.1.2006 12:15:47)
Zajímavé. :-)
Mít 3 děti není tak šílené, fakt se setkáváte s takovými reakcemi? Není to přece jen něčím jiným, než samotným počtem dětí?

Také se nabízí otázka, zda těch ročníků VŠ bylo víc, když dětí ne... ;-) , ale to je vaše věc.

Malá poznámka na konec: dno je vždy pod průměrem ;-).
 Hana, Ondra 8, Martin 7, Kryštof 6 
  • 

Pro Psychouše 

(5.2.2006 20:11:59)
Zvláštní, když jsem se pokaždé po prázdninách nastupovala opět do dalšího ročníku, vítali mě moji spolužáci vždy: Pořád ještě máte ve Znojmě tak dobrou vodu? Asi vás zklamu. Dostudovala, odstátnicovala, je společnosti prospěšná jako úspěšná žena. Možná byste ani při setkání neodhadl, že jsem to dno. Já tohle nepíšu proto abych se prezentovala,ale proto, že si opravdu myslím, že není dobré určit jedinou správnou cestu, kterou mají lidé jít. Z vašich příspěvků mám pocit, že mít děti je vlastně projevem hlouposti, a to mi vadí. Asi proto, že se s tím často setkávám. A na druhou stranu vidím, že to není pravda. Stejně tak, jako existují zanedbaní sourozenci, existují zanedbaní jedináčci. I pětatřicátnice, VŠ, finančně zajištěná, může výchovu svého dítěte těžce nezvládat, v jistém smyslu ho zanedbávat. Stejně jako dvacítka. Nemyslím, že je dobré mít jediný cíl : porodit děti, ale volba je na každém z nás, kdy, jak. Já s autorkou článku souhlasím, necítí se, nemá správné prostředí- nemá děti. Že to třeba nebude cítit nikdy, proto není horší. Ale obráceně, protože já jsem tohle prožila dřív, jsem horší?
 Hana, Ondra 8, Martin 7, Kryštof 6 
  • 

Re: Pro Psychouše 

(5.2.2006 20:20:18)
Jo, máte asi pravdu, možná za ty reakce může skutečně můj vzhled. Vypadám hodně mladě, normálně se mě ptají, jestli už mám občanku. Takže zbouchnutá čtrnáctka mohla působit divně...
 Psychouš 


Re: Pro Psychouše 

(6.2.2006 21:43:13)
si opravdu myslím, že není dobré určit jedinou správnou cestu, kterou mají lidé jít. Z vašich příspěvků mám pocit, že mít děti je vlastně projevem hlouposti, a to mi vadí. Asi proto, že se s tím často setkávám. A na druhou stranu vidím, že to není pravda. ..... Nemyslím, že je dobré mít jediný cíl : porodit děti, ale volba je na každém z nás, kdy, jak. Já s autorkou článku souhlasím, necítí se, nemá správné prostředí- nemá děti. Že to třeba nebude cítit nikdy, proto není horší. Ale obráceně, protože já jsem tohle prožila dřív, jsem horší?

Vy to fakt nevidíte? :-)
Že mluvíme my dva i autorka článku totéž?
:-)

Mrkněte, mrkni - nadávali mi tady, že se vykáním chovám nadřazeně - na můj příspěvek, který je na nejvyšší úrovni vlákna diskuse a naopak na adorativní extatické výkřiky mladých matek a-kdo-je-víc v nadpisech příspěvků.

 Alice + 3 


Re: Re: Pro Psychouše 

(6.2.2006 23:39:47)
To myslíš Psychouši ten příspěvek CHci a chci a chci? Já jsem neviděla Já jsem matka, kdo je víc. Jedině Bob a myslím že Nicol-H poukázali na to, že Bohemiana nazývá matky "chodící mlíkárna" ať už to má od kamarádek, přitom vyzývá k respektu.
Zbytečně jsi to tady rozvířil jako všechno, stejně se záhy ukázalo, že v té době neměla Bohemiana partnera. A takhle se život neřeší. Od stolu.
Já jsem v pubertě tvrdila, že se nikdy nevdám, protože jsem viděla ty rozdíly muž-žena ve společnosti, tehdy jsem podle tebe měla asi širší chápání světa.
Psychouši, máš děti?
 Alice + 3 


Re: Re: Pro Psychouše 

(6.2.2006 23:41:23)
To myslíš Psychouši ten příspěvek CHci a chci a chci? Já jsem neviděla Já jsem matka, kdo je víc. Jedině Bob a myslím že Nicol-H poukázali na to, že Bohemiana nazývá matky "chodící mlíkárna" ať už to má od kamarádek, přitom vyzývá k respektu.
Zbytečně jsi to tady rozvířil jako všechno, stejně se záhy ukázalo, že v té době neměla Bohemiana partnera. A takhle se život neřeší. Od stolu.
Já jsem v pubertě tvrdila, že se nikdy nevdám, protože jsem viděla ty rozdíly muž-žena ve společnosti, tehdy jsem podle tebe měla asi širší chápání světa.
Psychouši, máš děti?
 Alice + 3 


Re: Re: Re: Re: Pro Psychouše 

(7.2.2006 0:22:42)
Milado, přišlo mi, že se moc osobně prezentuju a dětí se to třeba ani netýká.
 Alice + 3 


Re: Re: Re: Re: Pro Psychouše 

(7.2.2006 0:23:05)
Milado, přišlo mi, že se moc osobně prezentuju a dětí se to třeba ani netýká.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Pro Psychouše 

(7.2.2006 0:23:16)
Milado, Alici neznám, ale tady i na odkazu od tebe mám u ní motýlka :o)

S.+++
 Alice + 3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Psychouše 

(7.2.2006 0:58:52)
Já to spravím, někdy. Už jste doufám zdraví?
Snad nás neukamenujou.
 Líza 


Re: Re: Re: Pro Psychouše 

(7.2.2006 6:00:04)
Alice, chápu, že na svoji ikonu nemám žádnej patent, a je tvoje věc, jakou máš, ale protože se často potkáváme na podobných diskusích, nenašla bys přece jen nějakou jinou? Vždycky celá nadskočím, co jsem to napsala, a ono nic :-)))).
 16.5Salám&Lajka14 


Tak jinak :o) 

(7.2.2006 9:58:48)
Myslím, že tu ještě nezazněla jedna důležitá věc - a to jsou reálné možnosti a životní styl člověka. Jakkoli mi to přijde nepředstavitelné, dovedu možná i pochopit někoho, kdo má ve třiceti stálého partnera, zařízený byt, dobrou práci od - do, která ho zas až tak úplně neuspokojuje/nenaplňuje, auto, podobně založené přátele, jednou dvakrát do roka si zajede někam na dovolenou a NAJEDNOU mu něco chybí. Jakkoli mi tenhle způsob života připadá strašnej, vím, že takoví lidé jsou a asi je jich většina. Ale není to jediný model.
Nikdy bych neřekla, že je peklo mít dítě - na druhou stranu se dostávám docela často do situací, kdy to, že dítě mám, mi život (resp. mé představy o něm) komplikuje. Komplikuje mi ROZHODOVÁNÍ o věcech, které by za bezdětna byly naprosto samozřejmé. Příklad z poslední doby: seděli jsme s přáteli v kavárně a kamarád povídá - v zimě bychom s mou přítelkyní jeli tak na dva měsíce na Nový Zéland, co vy na to?
Protože bych fakt ráda jela na Nový Zéland s partou lidí, který mám ráda, jsem v situaci, která prakticky nemá řešení. Můžu vzít syna s sebou - jenže příští zimu mu budou 4 roky a z cesty na Nový Zéland nic moc mít nebude. Všichni budou kvůli jeho přítomnosti nějakým způsobem omezení v tom, co by chtěli podnikat, protože čtyřleté dítě nemůže být samo někde v hotelu, nezvládne celodenní tůry, může mít problémy s aklimatizací atd. atd. Ani kdybych mu s sebou vzala nějakou au-pair, nevyhnu se tomu. Varianta "nevzít ho a jet sama" nepřipadá v úvahu, i kdyby existoval někdo, kdo se o něj ty dva měsíce postará, nenechala bych čtyřleté dítě dva měsíce bez mámy, navíc syn je dost citlivý a měl by z toho trauma. Už po čtyřech dnech mé služebky byl odtažitý a tvářil se, jako že jsem mu hrozně ublížila - sice asi tak patnáct minut, ale stejně. Aby kvůli mně někdo posouval termín své dovolené o pár let je nemyslítelné, navíc jde o bezdětné lidi, kteří výhledově budou zřejmě chtít mít děti a pak se to zase nebude hodit jim.
OK, uznávám, že to nejsou běžné situace, ale lidé s "nestandardním" životním stylem se do nich dostávají poměrně často a je dobré vědět, že můžou přijít. A já se přiznám, že mi tahle svoboda chybí, že mne mrzí, když se mnou kamarádi pomalu přestávají počítat na jakékoli akce, protože mám dítě a málokdy s nimi někam můžu. Jenom letos už je naplánováno asi tak pět akcí, na kterých bych ráda byla a nejspíš nebudu, protože to prostě NEJDE. To není o tom, že bych litovala toho, že mám dítě. Ale omezení to je a kdybych tvrdila, že mi to nevadí, tak bych lhala.
 malina 
  • 

Re: Vzorek podprůměrného dna společnosti 

(31.1.2006 15:50:38)
Ahoj Hanko,
nic si z toho nedělej, kašli na ně, ber to prostě tak, že na těchto stránkách se občas dozvíš zajímavé informace, ale diskutovat tu prostě nelze, neboť úroveň zde se vyskytujících přispěvatelů je katastrofická, jak sis mohla všimnout na převážné většině zdejších diskuzí.
Držím palce a měj se fajn.
(pozn.: až se tě někdo zase bude ptát, proč chceš 4. dítě, zkus odpovědět: protože na to prostě mám. Proč si přeci myslí, že si takový přepych nemůžete dovolit? Jak můžou vědět, jak na tom jste? Myslím, že je v tom někdy i kus závisti, protože ti, co tak mluví, většinou sami nic nemají.)
 Iva 
  • 

chápu tě 

(30.1.2006 21:23:58)
Bohemiano, hlavně si nenech zkazit náladu kritiky jako je Bob (nebo je to Blb?), kteří mají sami komplexy a budou tě kritizovat a hledat je u tebe, jak jim závidíš. Přeji hodně štěstí v další linii.
 Ivana 
  • 

Monty, 

(30.1.2006 22:30:04)
Ty rikas, ze kariera neni pomijiva? Ale je. Znam i takove, co kariera byla to jedine, co mely. Pak byly propusteny a co zustalo? Nic. Nejsem pro obetovani se detem ani kariere. Jsem pro zlatou stredni cestu, a tak mam karieru i dve krasne deti a jsem STASTNA a VDECNA, ze tuto roli mam.
 Ivana 
  • 

Re: Monty, 

(30.1.2006 22:37:06)
A s tim cestovanim, az sjezdis pul sveta, tak zjistis, ze ty hory atd.jsou si dost podobne, at uz jses v Andach ci v Sierre. A tomu obetovat tak nadherne poslani jako byt matkou?!Ani nahodou! Zlata stredni cesta a necitim se o nic ochuzena.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Monty, 

(30.1.2006 22:41:03)
Ivano,
já ti nevím, to je zase o úhlu pohledu... mně nepřipadají místa, kde jsem byla "stejná", protože mně zas až tak nezajímají obvyklý turistický destinace. Hory možná stejný jsou, ale lidi a kultura ne. Zatím aspoň ne. :o)
Tím neříkám, že odsuzuju to, když si někdo vybere zlatou střední cestu, ostatně já se o to pokouším taky, jenom si prostě myslím, že existujou i jiné věci, které mohou člověka naplňovat a nemusí nutně toužit po dětech, to je celé. :o)
 Víla 
  • 

Re: Re: Monty, 

(1.2.2006 15:50:44)
Ivano, a když Tvé dítě odejde z domu a vykašle se na tebe z různých důvodů, to není pomíjivé????? je, vždyť kolik máš žen, které se obětovali rodine a pak je manžel i děti kopli někam???? Co těm ženám zbylo??? Nic, akorát oči pro pláč..., maximálně kariéra. Vše je pomíjivé a proto je nejlepší zlatá střední cesta.

Své dítě miluji, ale stejně jako Monty a Pettina v tom nevidím smysl života, chci mít svou práci a chci být samostatná, mít své peníze a trošku svého života! Ráda cestuji, te´d sice cestujeme ve 3 i se synátorem, ale už se těším, až bude dost velký a bude moci zůstat u babičky a my s manžou vyrazíme sami jako "za mlada"...
 Víla 
  • 

Re: Re: Monty, 

(1.2.2006 15:51:31)
Ivano, a když Tvé dítě odejde z domu a vykašle se na tebe z různých důvodů, to není pomíjivé????? je, vždyť kolik máš žen, které se obětovali rodine a pak je manžel i děti kopli někam???? Co těm ženám zbylo??? Nic, akorát oči pro pláč..., maximálně kariéra. Vše je pomíjivé a proto je nejlepší zlatá střední cesta.

Své dítě miluji, ale stejně jako Monty a Pettina v tom nevidím smysl života, chci mít svou práci a chci být samostatná, mít své peníze a trošku svého života! Ráda cestuji, te´d sice cestujeme ve 3 i se synátorem, ale už se těším, až bude dost velký a bude moci zůstat u babičky a my s manžou vyrazíme sami jako "za mlada"...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Monty, 

(30.1.2006 22:37:44)
Jo, jenže těžko můžeš být odněkud propuštěná, když nejsi zaměstnanec. :o)
Samozřejmě mi nemusí všechno pracovně vyjít, už jsme zažili hodně blbý období, kdy jsme jen tak tak přežívali, ale s tím, co dneska mám profesionálně za sebou myslím minimálně nemusím mít strach, že bych sebe a dítě neuživila. Nepracuju pro nějakýho šéfa, pracuju sama pro sebe a za tu dobu, co máme řekněme "vlastní firmu" se člověk naučí i spousta věcí kolem, který zvyšují jeho hodnotu na trhu práce. A navíc z autorských práv ti nějaké peníze tečou samovolně po dlouhá léta. :o)
 qda 
  • 

souhlas 

(30.1.2006 22:39:21)
je mi taky docela hodne na to, ze me kazdy nuti do materstvi, ale myslim, ze kazda zena vi nejlip, kdy do toho jit, urcite je lepsi pozdeji nez se pak mlatit do hlavy, ze krome ditete nic nemuzu a nic jsem si neuzila, a pak to nekdy ve ctyriceti dohanet se svymi detmi na diskotece
 Lenka 


Bezdětná nepochopí, jaké to je být matkou 

(30.1.2006 23:13:50)
Trošku nechápu smysl článku a co nám autorka chtěla říct. Myslím, že co by bezdětná nemůže vědět, jaké to je mít mimi.Ale respektuji její rozhodnutí.Jako bezdětná jsem si také říkala a měla předsudky-děti mě budou omezovat,nebudu mít čas na sebe, ale ono to jde skloubit.A hlavně mateřství je nepopsatelný a úžasný a především nepřenosný pocit!!!!!!!!!
 Laďka., syn rok a půl 
  • 

názor 

(30.1.2006 23:46:31)
Váš názor , beru a dlouho jsem si myslela to samé .
Vlastně , myslím si stále ., jen s tím rozdílem že synka bych za nic na světě nedala . Do těhotenství mě více-méňě donutily řeči okolí a hlavně moje babička , která nebyla se zdravím na tom dobře a chtěla vidět vnouče.Stihla to , zemřela bohužel když synovi byli tři měsíce.
Také jsem byla samorost ..děti jsem něchtěla viděla jsem jak k maminkám malých dětí je okolí nespravedlivé.
Mateřská malá , stálý kolotoč, a okolní svět zaměřený na mimíska a domácí práce.Navíc maminka s kočárkem byla v obchodě vždy brána jako potencionální zloděj , nebo jako někdo kdo jen otravuje, případně dělá nepořádek s kočárkem.

Prťousek se narodil , svět se mi zmenšil , zpočátku to bylo jen o tom jak jsem nestíhala, byla uhoněná a věčně remcající, nevyspalá.
Teď je to o tom , jak si hrajeme, jak se krásně dovede smát , dovede stočit oči a velmi dobře ví jak to s mámou koulet.
Když se přijde pomazlit , srdíčko se mi tetelí blahem, je pro mne vším , je se mnou dnem i nocí .
Stojí to za to, ten pohled , ten smích , věčné otázky a odpovědi, zlobení , strach ...prostě jsem ráda že ho mám !!
 DENISA 
  • 

MUJ NAZOR 

(31.1.2006 0:25:55)
Predevsim si myslim, ze autorka clanku je dost odvazna - napsat na rodinu o bezdetnosti - vsak uz je take kamenovana ze vsech stran. Pritom reci o "mlikarnach" sama nevymyslela, pouze citovala.
Ja za sebe mohu prohlasit, ze jsem nikdy nerekla 20tilete kamaradce "jezis tak brzo?", "To jste si nedavali pozor?", "To nemuzes ve svem veku zvladnout". Hanba by me fackovala takovehle veci nekomu rikat, je to kazdeho vec s kym, kde a kdy ma dite.
Ale kolikrat ja jsem slysela od vsech okolo "A na co cekas?, budes stara a neplodna"? "Mas neco s vajecniky ci delohou, ze jeste nemas deti?", "Jsi karieristka", "Jsi bezcitna a nemas rada deti, protoze jinak uz bys davno ve svem veku nejake mela". A to cituji co mi rikaji do oci, to co rikaji za mymi zady je urcite daleko horsi. Proc se tito lide nestydi? Co jim je do toho.
 MichaelaSe 


Re: MUJ NAZOR 

(31.1.2006 7:39:54)
omlouvám se za písmo, zrovna kojím.
souhlasím s autorkou. myslím, že ji jde o toto - ŽÍT A NECHAT ŽÍT.
míša
 Margot+1 


Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 8:18:06)
Vypadá to tak, že v této společnosti žena skutečně získá plnou míru respektu až tím, že si pořídí dítě. Mám pocit, že tato diskuse to potvrzuje. Četla jsem zajímavou úvahu na téma popularity Kateřiny Neumannové. Skutečný obdiv (ale především žen!) si získala až tou dcerkou. Jakoby skvěle lyžovat bez dětí byla brnkačka ("No jó, když nemá děti, to jí to jde samo..."). Vzpomeňte si, jak se vracela se zlatou medailí z olympiády - na letišti s nesmělým úsměvem vykukovala za zcela opilými hokejisty...
 Pavla3 


Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 9:11:20)
Magdaleno,
ač souhlasím s podstatou článku, tak s tvým příspěvkem tedy ne. To mateřství dodalo Kateřině na zajímavosti. To neznamená, že by předtím byla horší sportovkyně, ale jsitě uznáš, že (pro každou vrcholovou sportovkyni) musí být strašně náročné se po dlouhé pauze od tradičních tréninkových postupů vrátit v plné síle a začít znovu vyhrávat. A řekla bych, že je to srovnatelné jako třeba po těžké nemoci, třeba Lance Armstrong byl taky slvanější po leukemii než před ní ne? (Myslim hned první vítězství leukemii)
A ne každé vrcholové sportovkyni se návrat po mateřské vydaří (viz. Marion Jones)
Takže rozhodně nejde o to, že je matkou, ale o ten triumfální návrat. A to si mylsím, že je právě obecně pro nerozhodnuvší bezdětné ženy motivující a přínosné. Když si můžou říct - "koukni Katka Neumannová se dokázala vrátit k vrcholovému sportu, tak proč ne já ke své kariéře"
 Margot+1 


Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 9:26:40)
Hm, o to právě jde. Samozřejmě, že Kateřina Neumannová je obdivuhodná a skvělá, takových jako ona moc není a její příběh je povzbuzením pro ostatní. Sama jsi to ale napsala: Mateřství jí dodalo na zajímavosti, tedy samotná zlatá olympijská medaile není v české kotlině dostatečně zajímavá?
 PajaMM 


Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 9:45:58)
Magdaleno,

Pavla3 to napsala dobre...ne MATERSTVI ji dodalo na zajimavosti, ale fakt, ze se po narozeni ditete dokazala vratit v plne sile k lyzovani a dal ma uspechy a velke...

Ono olympijskou medaili vyhraje mnoho zen...ale maloktera po porodu, rekla bych....proto ten obdiv a slava...ale i pred tim byla slavna a obdivovana...
 Margot+1 


Re: Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 9:52:06)
No, ono v tom příspěvku sice stálo "mateřství", ale nechci tahat za slovíčka, asi to bylo míněno, jak píšeš. Každopádně ale nemohu souhlasit s tím, že olympiádu vyhraje noho žen (zvláště v Čechách), a že K. N. byla předtím věnována odpovídající pozornost (stačí se podívat na problémy se sponzoringem jakéhokoliv ženského sportu...)
 Pavla3 


Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 9:46:58)
Hm,
zřejmě jsi to nepochopila. Tak na tom Armstrongovi, který vitězství na TdF je podle tebe zajímavější (obdivuhodný jsou všechny) to první před nemocí, nebo to hned první po nemoci?
I on sám říká, že to jeho první vítězství po nemoci pro něj osobně má trošičku větší význam, než to poslední 7!
Takž nejde o to jestli matka nebo ne, ale o ten návrat!

 Margot+1 


Re: Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 10:07:19)
Pochopila jsem dobře a vím, že Armstrongův návrat na Tour po rakovině je něco nadlidského... Armstrong měl dostatečné uznání už dříve, i když, pravda, potom větší. Přesto nechci srovnávat jablka s hruškami (zájem české veřejnosti o Neumannovou a Armstronga). Troufám si tvrdit, že Neumannová byla před dítětem nedoceněná. A většina českých (nejen) sportovkyň je stále.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 10:26:48)
Magdaleno,

ja neslovickarim a ani nechci. Ano, v tom prispevku stalo matersvi. Ale myslim, ze tim byl myslen navrat po porodu...

A ohledne sponzoringu muzskych a zenskych sportu...

Myslim, ze zrovna lyzarske sporty v CR obecne nemaji moc sponzoru ani penez....

Ale nechci se hadat, do tehle problematiky nevidim...

Ja si jen pamatuju, kdyz bylo Nagano, tak jsme fandili a obdovovali vsechny ceske sportovkyne a sportovce...bylo nam jedno, jestli je to chlap nebo zena...
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 10:54:38)
Danielo,
dík žes to pochopila.

Taky jde to, že obecně jsou muži sportovci více podporování a to nejen u nás. Například v tenise dostávají na vrcholných turnajích muži podstaně víc než ženy. Teprve teď se to začíná srovnávat. A opakuju nema to co dělat s tím jestli ta žena je nebo není matka.

A že to má žena, která se rozhodne nebýt matkou lečí, je samozřejmý, nemusí přerušit kariéru.
A je to stejný jako když jakýkoliv sportovec (muž žena) má třeba nemoc, nebo vážný úraz - prostě na x měsíců vypadne z tréninku a ten návrat je naročnej - nechápu, že to nechápete :-))))) Při dnešní úrovni vrcholovýho sportu! Je mraky těch (mužů žen), kteří to po úraze, nemoci zabalej.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 11:01:26)
Pavlo,

neni zac:-)

A s ostatnim, co jsi ted napsala, taky souhlasim a chapu...:-)))))
 Bob 
  • 

Lance Armstrong 

(31.1.2006 12:53:22)
No tak pozor,
Lance Armstrong Tour de France před nemocí nikdy nevyhrál, byl jen první v etapě. Poprvé vyhrál roku 1999.
Uznávám ale, že je to detail.
 Margot+1 


Co to vidím?! A kde je Psychouš? 

(31.1.2006 15:37:49)
Bobe,
jak je možné, že neprotestuješ např. proti zcela cynickému a neženskému srovnávání porodu s rakovinou? Opravdu jen taková malá faktická poznámečka? Vzpamatuj se... :-)
A vůbec, jak je možné, že nikdo nereaguje na to, že se zde opět zcela nežensky "kvoká" o sportu? KDE JE PSYCHOUŠ?!!
 Valkýra 


Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 9:56:31)
Magdaleno,
mně je jasné, jak to myslíš. Mám jiný příklad: S kamarádkou jsme se bavily o jedné opravdu dobré doktorce. A ona celou debatu zakončila slovy: "No jo, jenže ona nemá děti, tak to měla snadný." Prostě ženská, která nemá děti, má všechno levou zadní. Napadlo by vůbec někoho u chlapa, který udělal kariéru, zjišťovat, zda má děti????
 Valkýra 


Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 9:57:36)
Magdaleno,
mně je jasné, jak to myslíš. Mám jiný příklad: S kamarádkou jsme se bavily o jedné opravdu dobré doktorce. A ona celou debatu zakončila slovy: "No jo, jenže ona nemá děti, tak to měla snadný." Prostě ženská, která nemá děti, má všechno levou zadní. Napadlo by vůbec někoho u chlapa, který udělal kariéru, zjišťovat, zda má děti????
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 10:03:42)
Pettino,
samozřejmě nenapadlo, protože starat se o dítě je přece "ženská práce".
Doufám, že uzákoní povinnou rodičovskou dovolenou pro chlapy, sice už to asi nevyužiju, ale moc, moc bych si to přála. :o)))
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 10:22:40)
Monty,
jasně, u nás musí "dobrá" ženská zvládnout minimálně tři věci : kariéru, děti a domácnost. Ještě by bylo záhodno, aby skvěle vypadala. Jak něco z toho nezvládá, už je VŠECHNO špatně. Chlapovi stačí ta kariéra a ještě ho musíme chválit a obdivovat :-))))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(31.1.2006 10:31:42)
Kdyby jenom chválit a obdivovat... ty bys mu taky měla podstrojovat a pečovat o něj, protože jeho chudáčka ta kariéra hrozně, hrozně vyčerpává...
 Tana 
  • 

Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(7.2.2006 22:20:22)
Jasne,decko pohodim babce a jedu!Zadny problem,ne?Klidne holky rodte,delejte karieru nebo vrcholovy sport,mit dite/deti neni zadne omezeni.Vse je jen o dobre organizaci...
Blaboly o tom,me vzdycky rozohni.Jsou to nesmysly.Oboji se totiz skloubit neda.
Velmi matouci jsou pak stastne snimky na prvnich strankach casopisu.Vzpomenta na Terezu Pergnerovou.Maleho Samuela ma radeji trvale u babky,musi prece vydelavat miliony a ted se sypou,tak sorry Samuelku,jeste chvilku vydrz.Ja Ti zase zamavam z obrazovky.Ale v casopise je najdete jako stastnou fungujici dvojku.Myslim,ze uz si podobne dvojice vzajemne ani nechybi,protoze spolu nejsou.
Pravda je ta,ze pokud mate dite,minimalne 2roky se vsechno toci jenom kolem nej,jenom kolem nej!!!Pak postupne a velmi pomalinku zacinate znovu hledat sve ID.Najit se ale da.Vzdyt neni konec sveta.
Starat se jen sam o sebe,vymetat vecerky,cestovat po svete-to cloveka prestane bavit,nekoho drive,nekoho pozdeji.Zacne vam doma nekdo chybet.Je strasne byt sam...
 Karolina Šv. 
  • 

Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(1.3.2006 21:55:49)
Ahoj, ja teda dite teprv planuji, ale prave ze si myslim ze prvni 2 roky se kolem nej nic tocit nebude. Jezdim do ciziny jako pruvodkyne,m strasne me to bavi a kuli diteti jsem ochotna vynechat max! 1 sezonu. Jakmile bych z toho vypadla na dyl tak uz si neskrtnu a me to vazne bavi a navic se tim da i prijemne vydelat. Pokud to pujde , budu brat mimino ssebou(i takova pruvodkyne jezdila!) a pokud to nepujde. Ze bude treba extreme ubreceny, nebo bude jiny problem, tak pohlidaj tyden nasi. Nevidim na tom nic spatneho. Pokud budu pruvodcovat, mohu si dovolit byt doma klidne dele nez 3 roky a myslim ze bychom si nezili spatne. tyden pryc a 2 tydny doma, to neni tak strasne a navic jen 3 mesice v lete a 3 v zime a mam vydelano. Nic me nedesi tak jako pevna prac doba 7-16 kdy budu opravdu takova ta ztahana mama , ktera prijde domu a je zrala si lehnout do postele.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(2.3.2006 5:03:46)
Karolínko, obávám se,že kvůli dítěti toho budeš muset oželet trochu víc než jednu sezónu provádění. :-)))
 Karolina Sv 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(2.3.2006 10:50:49)
A proc myslis?? Jako samozrejme pokud bude dite treba nemocne, postizene apod. tak to beru, tak holt se nebude dat nic delat. ale kdyz bude dite zdrave tak nevidim duvod proc se obetovavat a vzdavat se sveho zivota pro nej. Sestrenice ktera dokonce ani rodice uz nema, takze je odkazana jen a jen na jejiho manzela a na obcasnou vypomoc kamaradek, ma rocni holcicku a 3leteho kluka, chodi 3x tydne na spinning, 2x tydne uci spanelstinu po vecerech a vyzbyde ji i cas aby se mnou obcas zasla na kavu. Kdyz to ona zvladne se dvema detma proc bych to nemohla zvladnout ja s jednim? Navic kdyz mam daleko lepsi zazemi si myslim.... muj pritel , myslim si, bude ochotny hlidat a mi rodice se na to jen tresou. Auto mame, bydleni take....tak proc myslis ze budu muset obetovat vice nez 1 sezonu?
 Líza 


Re:  

(2.3.2006 12:12:58)
O tom nemá cenu spekulovat, dokud dítě nemáš.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lyžování a Kateřina Neumannová 

(2.3.2006 12:57:58)
Karo, myslím, že řada prvorodiček je dost překvapena tím, jak je mateřství náročné. Není to prostě jako pořídit si panenku a občas s ní zakolíbat. Dítě má svoje potřeby, a na Tvé chutě průvodcovat prostě bude kašlat, to mi věř:-) Vůbec nemusí být postižené - a můžeš mít problémů nad hlavu: jedno mimi si plete den a noc, druhé nechce sát, třetí málo přibývá, čtvrté trpí nehoráznou kolikou a probrečí mnoho hodin denně v kuse, další je prostě "jen" plačtivé, takže když nejsi u něj a nezabavuješ ho, bude řvát na celý barák... Jen málokteré je opravdu klidné a hodné, a to je otázka, jestli je vlastně o co stát. Může mít ekzém, může mít alergii na kravské mléko, může být paličaté a stavět si svou malinkou hlavu proti všemu, co se mu nezamlouvá (třeba nechce pít z lahve jako můj syn:-)). Takovéhle "každodenní" problémy jsou mnohem, mnohem častější, než si bezdětní představují. Taky Tvoje tělo může reagovat úplně nečekaně - můžeš celé těhotenství např. prozvracet, anebo jako já trpět každým přílišným zvukem, pohybem (kdepak cesta vlakem nebo letadlem!:-)) či pachem, může se dostavit poporodní blues... Ostatně stačí, abys "jen" chtěla kojit a přitom měla málo mléka - kojení se potom probíhá tak, že půl hodiny kojíš, půl hodiny odstříkáváš každé dvě tři hodiny. Navíc i "klidné" dítě nespí v noci příliš dlouho v kuse - třeba jen čtyři pět hodin a pak se vzbudí a má hlad a čůrá a kaká...
Dá se to zvládnout, dá se vedle toho prožívat spousta hezkých věcí, dá se pak s nostalgií vzpomínat, jak byl ten drobek roztomilej... Ale prostě obrátí to život vzhůru nohama...
 Eva, 2 děti  
  • 

Držím palce!!! 

(31.1.2006 9:05:07)
Bohemiano, myslíš-li, že jsi potkala toho správného chlapa, JDI DO TOHO! A pak napiš, jak vidíš svůj život s dítětem! Věř mi, že pak budeš chtít druhé, třetí :-))) Přes všechny starosti a oběti není nic krásnějšího než mít dítě. Ale nepoznáš to, dokud ho nebudeš mít.
Moc ti držím palce!!!!
 MichaelaSe 


hisghisghsi 

(31.1.2006 9:49:47)
Snažím se najít diskuzi
 Matka a tři děcka 
  • 

tady si nekdo pred celym svetem ospravedlnuje, ze nechce deti 

(31.1.2006 10:20:51)
Mila vazena, dejte se vysetrit. My to zcela chapeme, ze nechcete deti, ale nedelejte kvuli tomu z ostatnich matek ubozacky a z materstvi cosi odpudiveho. Ja se jako matka citim uzasna, nadherna a totez memu muzi.
 cizinka 
  • 

zase vysetreni? 

(2.2.2006 15:37:45)
Matko, koukla jsem co se v teto zajimave diskusi deje, a vidim ze psala tady i Matka a 3 decka. Rikam si, zase bude se posilat na psychiatricke vysetreni. A vida, ono to tak je! Ja ti verim, ze jsi uzasna, nadherna, a s manzelem se vystacite treba i intelektualne, ale proc si tak opakujes? A hlavne, proc si nenaucis alespon cist?
Ze Bohemiana nekoho neurazi zcela jasne upozornily Ivule a Monty v diskusi s Bobem a Nicol-H. Mi se zda, ze sikovne vysvetluje pohled bezdetne zeny na deti a materstvi. Alespon ja jsem si vzpomnela na svoje myslenky, kdyz pozorovala jsem matky jako tehotna. Take jsem si rikala, ze dite hlavne potrebuje lasku, a matku, ktera ho necha rust. Ted jsem si zasmala, proto ze se snazim co nejrychleji vychovat dite k sebestatecnosti a casto kdyz se hrajeme a mazlime, tesim se na okamzik az ho strcim do postylky a uslysim to spinkaci funeni. Take stavim barikady proti tomu malemu tvoreckovi, ktery rad by sezral moji identitu, a jako predkrm moji celou energii, a uz se chystam obhajovaci rec, az mi rekne, ze do sveta sam si nepoprosil. (V mym pripade muzu zacit z toho, ze zadna antikoncepce nefunguje na 100 procent, ale jsem hrozne rada, ze ta mi selhala u presne toho vajicka). Ja take si myslim ze dite (ale ne matku) nejlepe umi pochopit bezdetny – je to jen dalsi s usmevnych zivotnich paradoxu.
Vis, Matko, umeni cist a pochopit textu, ktery vypovida o nejake cizi perspektive, je take jedna ze zakladnich materskych dovednosti. Jak to u vas vypada, kdyz ctete pohadky? „Mami, proc Honza sel do sveta hledat stesti?“ – „Byl to blazen, mel si dat Xanax a urychlene se ozenit.“, „Proc Dobra Vila prikazala Popelce se vratit do pulnoci?“ – „Nenavstivila vcas psychiatra, mela halucinace a nevedela, co rika“, „Proc princezna prohlasila, ze se vda za rytire, ktery porazi draka? Proc si ho nevybrala podle tvaru noh, v tech obleckach ti princove jsou tak sexy?“ – „Byla to frigidni mrcha, a nepochopila vcas, ze nejhezci a nejchytrejsi bude v devatym mesici tehotenstvi.“ Musite byt bez pochyby puvabna rodinka:-)).
 Jana 
  • 

Smysl života 

(21.2.2006 19:00:15)
Jsem matka dospělých dětí. Když se dívám zpět, tak mi dochází, že život je krásný jen tehdy, když je naplněný láskou. Můžete milovat cokoliv, ale děti jdou miovat nejsnáz.
 Šiška 
  • 

Je mi 31 a dítě taky nemám 

(31.1.2006 10:23:08)
Je mi 31 a nemám dítě. Podle názoru lidí, kteří mě neznají jsem sobecká ženská, která si chce jen užívat života. Podle těch, kteří o mě něco vědí jsem chudák, který se pokouší o miminko už tři roky. Třikrát jsem potratila, ale nechci vypadat jako chudák. Nechci aby se mě pořád někdo vyptával, jestli už se to povedlo.
Jsem ochotně za sobeckou mrchu a nemusím snášet lítost ostatních.
 10.5Libik12 


Re: Je mi 31 a dítě taky nemám 

(31.1.2006 10:57:04)
Tak hovořilo se tu o karieře, uspokojení a poslání a trošku to zas vypadá, že takový ty ňuňací matky nad miminem mají daleko menší intelektuálně-tvůrčí potřeby než ty, které si pracují a navíc v tom cítí poslání a úspěch. Já se přiznám, že jsem líná. Taky bych chtěla úspěch a poslání:)), to je jasný, kdopak by nechtěl. Ale co to je? Kdo to má? Podle mě trošku lékaři(hlasitý tlukot srdce, když zachrání život:))) a potom ti, kdož jsou finančně nezávislí. Jenže finanční nezávislost vás může potkat i když máte doma nudné miminko, které jen leží:) Budete potom prodávat baráky, zmrzku nebo svou znalost španělštiny, když budete mít prachy? A bude v tom poslání? Poslání posunout svět kupředu? Není to prča? A budete to dělat, dejme tomu, coby rentieři bez dětí? Fakt budete otročit nějakým termínům a stresům, které i ta nejbohulibější a nejkrásnější práce nese? Já si myslím,že pokud bych měla dost kaček, tak rozhodně nehraju na nějakou seberealizaci a klidně si budu olíbávat ležící mimčo, popíjet něco k pití,nebudu-li kojit, tak pokuřovat:), surfovat, číst a telefonovat a nebudu si vůbec připadat jako puťka domácí, ať už bude dítě zábavný, nezábavný, půlroční, pětiletý, žádný nebo k přeražení:)Ale chápu, že kačky jsou dobrý, z nebe nepadají,nedělám to jinak:)a mám radost, když se daří.(poslední dobou, pravda, sporadicky), Ale neříkám tomu hlubší naplnění ani poslání.Neříkám tak ani mateřství, protože to zní blbě a můj věčně studující syn má dneska enko z informatiky:), tak jakýpak poslání. Ale je hezky mít děti, i ty pitomý.
 Tara 
  • 

Re: Re: Je mi 31 a dítě taky nemám 

(31.1.2006 11:19:42)
Libiku, kdyz si obcas prectes vselijaky ty casopisy pro damy - ja je moc nectu, ale obcas prece jen ano - tak zjistis, ze spousta bohatych lidi, kteri uz by nikdy nemuseli pracovat, se venuje vselijakym blbostem, jako jsou mejdany a adrenalinove sporty, ale spousta jinych dal pracuje. Treba ne na tom, na cem zbohatli, ale na necem, co je zajima, co je bavi, a co jim treba leckdy ani moc nejde - maluji obrazy, snazi se dostat do vesmiru, obletet zemekouli, venuji se charite,... Tak ona asi spousta lidi ma v sobe touhu neco delat, neco uzitecneho at uz pro ne same nebo pro nekoho jineho.

Mno a kdybys obcas mluvila s lidmi z vyzkumu, z vedy, z vysokych skol, mozna bys zjistila, ze mnozi z nich by nahle velke zbohatnuti brali jako ulevu a jako moznost, aby se mohli - pote, co pozalepuji diry v domacim rozpoctu, strese a aute - v klidu a nerusene venovat vedecke praci, od ktere je nyni odvadi administrativa, skemrani o penize, flikovani nefungujici techniky, bezvyznamne privydelky bokem a pece o domacnost, na kterou si nemohou dovolit nekoho najmout.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Je mi 31 a dítě taky nemám 

(31.1.2006 11:30:15)
Taro,
jo, to jsi napsala hezky.
Já chápu lidi, co jsou prostě líní, mám jednoho doma... je to jejich život, asi je to baví, jinak by to nedělali. Línej bez peněz bude dělat stejný prd jako línej s penězma. Jenže já se zas až tak líná nenarodila a "něco" dělat mně baví. Ani nejde o to vyloženě pracovat - jak jsem psala, půl roku práce by mi naprosto stačilo - ale nějak se realizovat. Pro případ, že by tenhle život byl jedinej, kterej máme by mi prostě přišlo líto ho proflákat. A vůbec nejde o nějaký páchání dobra... beru jako smysluplný třeba i číst, poslouchat muziku, chodit na výstavy, cestovat, zkrátka absorbovat "do sebe" co nejvíc to jde. Kdybych si na půl roku "smysluplného flákání" vydělala půl rokem práce, byla bych naprosto spokojená. :o)
 Tara 
  • 

Re: Re: Re: Re: Je mi 31 a dítě taky nemám 

(31.1.2006 11:44:18)
Tak to by byl muj ideal: v rijnu a listopadu a pak od ledna do dubna pracovat, v prosinci pestovat rodinnou pospolitost a od kvetna do zari se smysluplne flakat :-)

Jenze na to ja si nevydelam :-(
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Je mi 31 a dítě taky nemám 

(31.1.2006 11:21:31)
Libiku,
tak na tohle jsem před nějakou dobou odpovídala manželovi. Tedy: hodil do vzduchu otázku, kolik by musel vydělávat, abych já zůstala doma. Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem odpověděla, že na to může zapomenout. Mít sebevíc prachů, stejně bych do nějaké práce chodila. Baví mě to a doma bych se ukousala.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Je mi 31 a dítě taky nemám 

(31.1.2006 11:24:00)
Libiku,
nevím jak kdo, ale já bohužel nejsem typ člověka, co by ho bavilo se jen tak poflakovat. Teda aspoň ne dlouho. Moje představa ideálního života je půl roku pracovat a půl roku si užívat. Nezávislost nenezávislost. Navíc, ty peníze ti samozřejmě zvětšují možnosti JAK se flákat. Říkala jsem si třeba nedávno, že syn je narozenej v lednu, takže půjde do školy zřejmě skoro v sedmi letech, a že by bylo hezký mu před nástupem do školy udělat super prázdniny na lodi (nemyslím takový ty lodi pro lidi, aby tam juchali - myslím normální obchodní loď), jako jsem kdysi byla já na tři měsíce. To bychom v podstatě taky proflákali, ale zas ty zážitky, že jo. :o)
Nemám obsedantní potřebu páchat dobro nebo bejt užitečná, to jde trochu mimoděk, automaticky; akorát k dosažení své představy o životě nebo aspoň přiblížení se k ní potřebuju tu finanční nezávislost. :o) Vytvářet hodnoty netřeba, stejně jsem nikdy žádný nevytvářela, jenom holt to flákání bez koruny v kapse ztratilo kouzlo. A ono by třeba ani neztratilo, kdybych neměla dítě, které má jisté potřeby a které bych nerada vystavovala nepříjemnému stavu chudoby. :o)
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Je mi 31 a dítě taky nemám 

(31.1.2006 11:51:37)
Monty a Taro,já měla na mysli práci ve smyslu zdolávání nepříjemností, to znamená přijít někam včas, ať hrom bije, občas se přikrčit před naprostým idiotem, který má vyšší šarži, občas nepodniknout něco zábavnýho a příjemnýho, protože prostě musím něco jinýho. Tím neříkám, že mým snem je věčné flákání, ačkoliv, kdo se fláká, alespoň neškodí(to nemyslím na žádné výše zmíněné profese). Je fakt, že rytmus střídání vypětí a odpočinku má něco do sebe a člověk si uvědomí, jak je prima mít volno, když před tím trochu zamakal. Pravda, napsala jsem, jak se doma v ideálním případě válím a hulím, ale já bych kromě požírání brambůrků asi ve velkém požírala informace a kulturu a taky bych perfektně zvládala domácnost pro vlastní uspokojení, ačkoliv bych to necítila jako službu lidu.
Já jsem tím vším chtěla jenom říct, že si myslím, že ženská, co pleje zahradu, houpá kočár a dělá do něj "kukuč
nemusí být nutně omezená, protože makáme hlavně pro peníze a těžko říct, jestli to úplně souvisí stím, jací jsme chytří, hloupí, akční, neakční.
 Slečna Marplová 


Diky autorce  

(31.1.2006 13:09:46)
za zajimavy clanek. Je mi 30 let, deti nemam a ani po nich zatim netouzim. Moje ignorantske okoli (ne vsichni) si osobuje to pravo, kecat mi do meho zivota a do mych rozhodnuti a neustale mi podsouva naznaky, ze jsem zrejme cosi jako zruda, protoze mi biologicke hodiny nemlati od 15ti let a protoze povazuju ze nevyspele rodit deti do domu rodicu, protoze svuj dum nemam ... Souhlasim s autorkou, ze matky v mem okoli, me kamaradky, se zmenily, ale neprijdou mi o nic stastnejsi/nestastnejsi, nez byly pred tim. Jsou proste jine. Uprimne je nechapu, ale snad je to jen jinou hormonalni hladinou a snad jednou k sobe cestu nalezneme.
Uzivam si cestovani, uzivam si vinaren a vecirku a rada se bavim. Tezko bych mohla coby matka cestou z prace skocit ke kamosce na neplanovany mejdan a vratit se domu hluboko po pulnoci, jako jsem to udelala minulou noc. A jsem rada, ze nemam zadnou povinnost k jinemu cloveku. Ano, jsem rada, ze na mne neni nikdo zavisly, protoze mne zavislost jinych na mne otravuje. Snad to jednou bude jiny, nevim, ale zatim jsem nemela moznost to videt z jine stranky.
Autorko, nenech se vykolejovat priblblymi poznamkami o poslani, udelu, povinnosti kazde zeny. Naopak, oponuj tim, ze kdyz se zena stane radovou sestrou a rozhodne se zit svuj zivot v cudnosti a jako bezdetna nematka, tak ji okoli skoro oslavuje jako svatou, zatimco na tebe se kazdy kouka pres prsty. Ale to je jasny dvoji metr.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Diky autorce  

(31.1.2006 14:31:03)
Stále mě udivuje, že bezdětné ženy narážejí na takové poznámky. Já jsem měla dítě taky dost pozdě, ale nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala. Od svých vrstevníků tedy rozhodně ne a rodiče byli v tomhle směru docela taktní (nebo možná sami trochu blázni...nevím).

Zato když mi volá nějaký klient a doma řve dítě, cítím nepříjemné napětí. Dítě je téma, které se nehodí v pracovním prostředí ani na nějaký úplně okrajový zdvořilostní bonmot. Spíš naopak. Když pracujete doma, nejlepší je strčit dítěti do pusy roubík.

Ačkoli jsem nyní na druhé straně barikády, fráze o poslání, údělu a povinnosti ženy mi zní jak z dob nejhlubší totality, naskakuje mi z nich kopřivka a neznám snad ani jednoho člověka, který by byl schopen něco podobného vypustit z úst. Takže se vůbec nenechte vyvést z rovnováhy, žijte podle svých představ (a pro autorku článku: nedávejte obecný rozměr svým postřehům na téma matky, mlíkárny, proměna milence ve workoholika, dítě vyčítající, že se nechtělo vůbec narodit...).
 Bohumila 
  • 

Re: Re: Diky autorce  

(31.1.2006 14:40:59)
Ty se skutečně domníváš, že pojmy "úděl ženy" či "poslání ženy" jsou pojmy z totalitního režimu? Pokud ano, pak jsi patrně trochu nedovzdělaná. Smysl života ženy je podmíněn biologicky, kulturně, nábožensky, společensky... To rozhodně nemá s politickým zřízením nic společného.
 Tara 
  • 

Re: Re: Re: Diky autorce  

(31.1.2006 17:01:01)
Dobre, dobre, jestli je tedy "poslanim zeny" rodit deti, starat se o domacnost, rodinu a manzela (!), co je pak tedy "poslanim muze"?

Me se zda, ze zatimco muzum se dovoluje vybrat si, jake budou mit poslani (pestovat potraviny, vyrabet uzitecne zbozi, obchodovat, ziskavat bohatstvi, objevovat nove kraje, rozsirovat hranice poznani, sirit vedeni mezi ostatni lidi, hledat moudrost, davat krasu skrze umeni, lecit lidi, branit vlast se zbrani v ruce, ...), tak zenska si vybirat nemuze (nebo nemusi?), protoze jeji poslani je ji dano.

Jeste ze vetsina z nas na tyhle kecy kasle.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Diky autorce  

(31.1.2006 17:18:42)
„Patrně trochu nedovzdělaná“ osoba fakt netuší, co si má představit, když někdo řekne, že „smysl života ženy je podmíněn kulturně“, že „smysl života ženy je podmíněn také společensky“ a ještě navíc „nábožensky“. To by mě fakt zajímalo, jak bychom mohli na nějakém příkladu znázornit takovou kulturní, společenskou a náboženskou podmíněnost smyslu života ženy. Tu biologickou snad tuším. Vždyť nejen každá žena, ale každý člověk na světě to má jinak. Někdo děti, jiný práci, někdo obojí a někdo třeba jen v pohodě přežít, jíst, pít, svádět chlapy, nebo ženský, nebo obojí :-), jezdit na lyžích nebo na prkně... a co jako? To musí mít všichni příslušníci jednoho pohlaví stejný smysl života podmíněný společností, kulturou a náboženstvím?

 Bohumila 
  • 

Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 10:10:59)
Nu dobrá, tak si tedy vyšetřím trochu svého času a vysvětlím Ti to, i když jen stručně, jsem totiž zaměstnaná - vedle svých dětí, totiž stíhám i poměrně náročnou kariéru.
"Podmíněnost kulturní" - každá kultura vnímá úlohu a postavení ženy odlišně. Naše evropská a potažmo i severoamerická kultura postavení ženy maximálně emancipovala, takže je v podstatě stejné jako muže. Většina kultur asijských, a to například včetně těch nejrozvinutějších (míním např. japonskou)vnímá muže jako nadřízeného ženě. Žena je povinována pečovat o muže, naproti tomu muž je povinen zajistit ženě hmotné zabezpečení. Naproti tomu např. mnohé přírodní africké národy jsou matriarchální, tudíž žena - matka zde má rozhodující roli. Atd...
"Podmíněnost náboženská" - tím, že se lidé hlásí k různým náboženstvím, či naopak ateismu, přebírají za vlastní modely rodiny, které jejich víra považuje za správné. Žena katolička, ale rovněž třeba muslimka, bude považovat rození dětí a jejich výchovu za hlavní a krásný smysl svého života. Potrat je pro ni nepřijatelný. Náboženství některých indiánů zase například nutí muže,aby přebíral mnohé povinnosti, které má obvykle na starosti matka, na sebe. Atd.....
"Podmíněnost společenská" - společnost, ve které žijeme na nás vyvíjí nejrůznější tlaky. Například je typické pro pro malé vesnice, že lidé tam se více podřizují konvencím. Ženy z malé vesnice tedy patrně budou mít dříve a více dětí, protože se domnívají, že se to do nich očekává. Ženy "velkého světa" si naopak myslí, že jsou "vládkyněmi svého života" a nikdo jim nemá co kecat do toho, kdy a kolik a s kým by měly mít dětí. To jsou mimo jiné většinou i zastánkyně potratů, které povyšují život svůj nad životy jiné.
"Podmíněnost biologická" - to je vlastně ta jediná, která Ti je aspoň trochu jasná, že
Těch podmíněností je ještě mnohem víc, kdyby ses chtěla mermomocí dovzdělat, stačí říct.
Ještě poznámka na okraj: aby bylo jasné, já nezastávám, zda má žena rodit pět dětí nebo se matkou nestat vůbec. Já jen rozumím motivům jejich jednání.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 12:14:41)
Bohumilo,

dokonalá ženo, která všechno stíháš, mohla by ses někdy také trochu zamyslet nad českým jazykem.

Začala jsi psát o smyslu života ženy obecné a najednou něco vykládáš o postavení ženy japonské a o tom, jaký vliv mají různá světová náboženství. Zarazil mě především ten SMYSL života a to, jak klidně paušalizuješ. „Smysl života ženy“ totiž není totéž co postavení různých žen v různých koutech světa.


 Víla 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 12:24:27)
Zoozo, Bohumila všechno hezky vysvětlila i pro ty s delším vedením. Smysl živita ženy může být v jiných kulturách zcela odlišný...v západní kultuře to je třeba dítě a/anebo kariéra, v jiných je to výhradně mateřství, prootže nic jiného nemají, resp. nemůžou...

K češtine bych ráda řekla, že všichni děláme chyby, protože např. já píše hodně rychle a nemám čas si věci po sobě přečíst a tudíž mohu mít v příspěvku hrubky. Myslím, že v případech rodina.cz je důležitější obsah...

Jo a taky znám vesnice, kde mají paneláky..., např. Velký Krtíš:)
 Bohumila 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 14:13:21)
Děkuji Ti za Tvoji poznámku. Jistě máš pravdu, že "smysl života ženy" a "postavení ženy ve společnosti" není to samé. A omlouvám se za to zjednodušení, které bylo dáno spěchem a také tím, že nehodlám kvůli Tobě na těchto stránkách psát další diplomovou práci. Domnívala jsem se, že z těch pár řádek bylo zcela srozumitelné, co jsem měla včera na mysli, když jsme psala o všech těch podmíněnostech, ale jak vidno, někomu to jasné nebylo. A ještě k tomu slovíčkaření: smysl života ženy a její postavení ve společnosti je neoddělitelně provázané. Kdybys chtěla, mohu Ti napsat pár titulů fakt kvalitní sociologické literatury.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 15:57:52)
Pokud mě tvoje kvalitní sociologická literatura přesvědčí o tom, že můj „smysl života“ (jsem žena) je víc podmíněn náboženstvím než smysl života muže žijícího na Středním východě, ráda se nechám překvapit.



 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(3.2.2006 13:08:23)
Zoozo, ja tady nebudu reprezentovat "kvalitni sociologickou literaturu", spise jeji vycuc, jako Bohumila, ale skutecne nemuzes uplne vystoupit ze svoji kultury, ktera formuje tvoje city a predstavy okoli, jak se svym zivotem bys mela nakladat, (nevim jestli mas nejake nabozenstvi, tak o tom nebudeme mluvit). Ta kulturni podminenost neni fatalisticka, vlastne kdyz si to uvedomujes, ze to tvoje kultura zada po tebe neco, co je proti tve srsti, tak muzes 1)emigrovat, 2) zkusit zmenit kulturu tim, ze budes zit, psat a mluvit jinak. Jako evropanka mas trochu vice vyhod, ze evropska kultura je vice subkultur anebo variaci. Islam je take dost variabilni, a jako bohaty muz mohla bys studovat i v Evrope ci v USA, ale bys byla o hodne vice ovlivnena tim, do ktere sekty ci etnika jsi narodil.
Z druhe strany si myslim, ze totalitni socialisticka predstava o zenstvi je jedna z nemilosrdnejsich, a ted teprve se lame. Nejen v teto diskusi, ale i v nedavne diskusi o 11 detech v katolicke rodine bys nasla dost dukazu o tom, kolik lidi jsou pripraveni vyjadrit svuj udiv jestli ne pohorseni nad tom, co je k mistni (nejem evropske ale i ceske) kulture docela vlastni. Kdyz jsem cetla nektere reakce, myslela jsem, ze takovy odpor by byl pochopitelny u nekoho, koho 10 let ve klasterni skole mlatily jeptisky pravitkama. Ale pokud tohle v Ceskoslovensku nebylo mozne, tak to je vysvetlitelne jen tim, ze ten nekdo je jednosmerne ovlivnen blbymi ucebnicemi dejepisu - stara zloba kvuli Husu a Komenskemu:-)). Take kulturou sexu, jako jedine volne radovance v nesvobodne zemi... Nekdo z mych znamych mi tvrdil, ze je to takova tradice ceske kultury - to neberu, ceska tradice je o hodne vice pluralisticka. Z druhe strany, pozdni materstvi byla take docela bezny jev v Ceskoslovensku mezi svetovymi valkami. Ale stale kolem toho tolik emoci...
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(4.2.2006 22:54:31)
Cizinko,

když si přečteš pozorněji vývoj této diskuse, narazíš na určitý zlom.

Já: fráze o poslání, údělu a povinnosti ženy MI ZNÍ jak z dob nejhlubší totality, naskakuje mi z nich kopřivka a neznám snad ani jednoho člověka, který by byl schopen něco podobného vypustit z úst.
Bohumila:… pak jsi patrně trochu nedovzdělaná. SMYSL ŽIVOTA ŽENY je podmíněn biologicky, kulturně, nábožensky, společensky… To rozhodně nemá s politickým zřízením nic společného.

Řekla jsem tedy zcela subjektivně, že mi tyto fráze něco PŘIPOMÍNAJÍ (a je tomu skutečně tak – za totality se u nás považovalo za jediné normální, že žena se ve 20 letech provdá, porodí pár dětí a bude dál pracovat – taková loutka, která dělá totéž, co všichni ostatní. V rodině jediná bude pečovat o děti, v zaměstnání bude v podřízeném postavení a brát málo peněz. To všechno pod heslem emancipace – skutečné psychologické znaky emancipace tu však vůbec nebyly).

Bohumila na to: jsi tudíž nevzdělaná (protože mě osobně něco PŘIPOMÍNÁ totalitu???), neboť SMYSL ŽIVOTA ŽENY (co to je smysl života? a co to je smysl života ŽENY?? (jednotné číslo, singulár, se používá, když myslíme všechny zástupce druhu, to jest úplně všechny ženy) je podmíněn a), b), c) a d).

Závěr: Jsem nevzdělaná kvůli tomu, že mně osobně fráze o údělu ženy připomíná nějakou dobu, kterou jsem prožila, a nevím, že můj smysl života (??), stejně jako smysl života ostatních žen je ovlivněn náboženstvím, kulturou a společností, nikoli politikou. Jaký je můj smysl života? Můj smysl života je v tom, že chci žít, přežít, věnovat se pokud možno tomu, co mě zajímá, udržet při životě a spokojenosti svoje nejbližší. Chci se tím zalíbit svému náboženství? NE. Chci se zalíbit své společnosti? NE. Naštěstí není potřeba. Hraje moje kultura extra důležitou roli? NE. Je to vliv mé genetické výbavy, výchovy rodičů a prarodičů, vliv okolností, životních zkušeností, také vliv POLITICKÉHO SYSTÉMU, který mi některé věci umožňuje, a někde na pozadí je možná MIMO JINÉ taky trochu kultura – česká, evropská a v širším kontextu i kultura homo sapiens jako celku.

Co se týče početné katolické rodiny, této diskuse jsem se neúčastnila. Informace o náboženské víře a počtu dětí je pro mě nedostatečná k tomu, abych si na lidi dělala názor
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(5.2.2006 12:59:43)
Zoozo,
Ja jsem ti odpovedela na tvoji posledni prispevek, ale nekomentovala jsem prubeh diskusi. Prvni prispevek Bohumily se mi zdal take prislis agresivni svym utokem proti "nevzdelanosti" a trochu problematicky, kvuli zaverum, ktery mohl by ctenar vyvest z upozorneni, ze udel zeny je podmineny kulturou a pod.. Pak, kdyz to vysvetlila, jak to mysli, to dostalo rozum. Svym zpusobem jsem pokusila o mirotvurci poslani:-) dat pravdu Bohumile, ze vse je podmineno, a take tobe, ze totalitni predstava o zene je ta jedna z nejneprijemnejsich. Co se tyka kulturni podminenosti, tak urcite jsi podminena svoji kulturou treba kdyz si stydis, nebo citis odpor proti trestu smrti, tim, jak si predstavujes svoji roli matky a zeny. A z tech citu je strasne tezko se osvobodit. Treba ze ti se zda smysluplne premyslet o smyslu sveho zivota a delat rozhodnuti, je to take kulturni vlastnost:-))
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(5.2.2006 13:58:13)
"Co se tyka kulturni podminenosti, tak urcite jsi podminena svoji kulturou treba kdyz si stydis, nebo citis odpor proti trestu smrti.... A z tech citu je strasne tezko se osvobodit. Treba ze ti se zda smysluplne premyslet o smyslu sveho zivota a delat rozhodnuti, je to take kulturni vlastnost:-))"

To máš samozřejmě pravdu a já jsem to také na závěr posedního vysvětlení uvedla, že na pozadí všeho je také, mimo jiné (vedle nekonečné řady dalších faktorů) vliv kultury. Ale:

Týká se toto jenom ŽEN nebo také MUŽů? To se přece týká obou pohlaví, a proto pro mě nebude tento argument v diskusi na téma "smysl života ženy" (připomínám, že bych spojení "smysl života ženy" nikdy sama nepoužila) tak strašně podstatný, abych ho odrecitovala mezi čtyřmi body a), b), c) a d) (a dál už nic???), když se budu snažit vyvrátit vliv politického sytému?
Za totality (a připomínám, že komunismus nebyl a není jediný totalitní systém)jsem se cítila pod velkým a neúprosným tlakem toho, co se ode mě do budoucna jako do ženy očekává. V demokracii tento tlak nepozoruji. Ani tlak náboženský, ani tlak společnosti. Dnešní společnosti je bohudík jedno, jestli pracuješ nebo rodíš, jestli máš dětí třeba deset, když je uživíš. Jak může někdo říct, že politický systém nemá žádný vliv na smysl života ženy a místo toho mi podsouvat (v Čechách!) vliv náboženství? V Číně se například direktivně reguluje porodnost. To také nemá vliv na "smysl života ženy"?


 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(5.2.2006 14:53:41)
ZooZo, vidíš, a mně ani za totality nepřipadalo, že by se na mě vyvíjel nějaký tlak ohledně "role ženy". Ale třeba to bude tím, že já jsem prostě střelená a dělám si, co sama chci... :-)))
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(5.2.2006 16:27:29)
Lído,

nezávislost je velký dar. Taky jsem byla dost střelená, ale někdy jsem přece jen narazila. V demokracii je člověk pod vlivem jiných tlaků, nic není ideální, ale dýchá se mi o hodně líp.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(5.2.2006 19:41:56)
Zoozo a Lido, jestli byste mely vyjimecny pocet deti a chtely by byt v domacnosti anebo bylo by vam pres 30 a nemely byste deti, tak ty nazory spolecnosti urcite byste slizly. Za totality vice nez ted, totiz system platu, vymysleny tak, aby nikdo nemohl si slusne zivit s platu muze urcite odsuzoval vicecetne rodiny na pozice marginalu. Stejne tak zvyk posuzovat jedince z hlediska "uzotecnosti" pro spolecnost, mizivost moznosti realizovat se (treba cestovat, delat uctyhodnou a spolecnosti obdivovanou karieru a pod.), vyrazne protegovani rodin v bytove politice vypestoval navyk zenit se, vdavat se amnozit se brzy. A mam pocit, ze tyto zvyky kecat do zivota, a drzet se "jedineho normalniho modelu" pretrvavaji. Podle mne svoboda tkvi v pluralite spolecnosti, kdyz nekolika modelu osudu zen ci muzu se povazuji za naprosto normalni. Proto jeste jednou opakuji, puvodni argument Zoozy, ze zlozvyk kecat do zivota bezdetne zeny pochazi z dob totality byl zcela relevantni. Samozrejme, individualni nezavislost je vyjimecny dar

Kultura samozrejme ovlivnuje tak muze tak i zeny, ty "genderove" role skutecne jsou z vetsi miry kulturnim konstruktem. Ja jsem tim smerem s tebou nepolemizovala.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(5.2.2006 20:03:31)
Cizinko, je fakt, že já jsem měla první dítě v 25 - na sklonku totáče, po skončení VŠ. Vdávala jsem se v posledním ročníku, ale rozhodně ne kvůli konvencím, bytu nebo něčemu takovému. Partner svůj byt (družstevní) už měl, a taky jsme spolu skoro rok před svatbou žili "nadivoko".
Vážně jsem nezažila, aby mi někdo do života nějak kecal (tedy kromě mé babičky, která kecala každému do všeho). Možná to je i mým oborem studia a pozdějším zaměstnáním - prostě jsem divná skoro ve všem. :-) Je ale možné, že jsem takové snahy vůbec neregistrovala - díky tréninku odolnosti proti babiččiným "kecům" ("Co tomu řeknou lidi?!" a já: "Co je mi do lidí..."). :-))))
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(5.2.2006 20:22:42)
Lido, ja rozumim co rikas, a vim, ze i za totace byvaly i vetsi sebevedome vyjimky - treba velke krestanske rodiny. Ale nepopiratelna je statisticka skutecnost: nahly pokles prumerneho veku prvorodicky, procentualni pokles svobodnych lidi a ustaleny pocet deti pro rodinu. Ve svobodne Evrope prece nevdane bezdetne tricatnice a matky v domacnosti pretravavali jako normalita celou dobu.

Zoozo, ja nejsem si jista, jestli vedes spor se mnou ci dale s Bohumilou. Taj jeste jednou pro jistotu: tvuj argument, ze politicky system formuje rodinu je naprosto Ok, ja nic proti nemu nenapsala. Nabozenstvi muze formovat smysl pro zivot krestanky ci verici zidovky i v Cesku. Mimochodem, ja si myslim, ze treba ideologie planovaneho rodicovstvi, ktera je velmi silna v modernich rodinach a ktera ma vliv ne jenom na sexualni chovani, ale i na zpusob, jak zena svoje materstvi a svoje dite chape, je take vetsim dilem "jednani kulturni" nez "svobodne" a "cire racionalni". Tim myslim to, ze velka cast planovanych deti, ktere znam, zatim se nenarodilo, vzdy jsou duvody proc je odlozit:-)). Tato ideologie ma svoje temne stranky vedle spoustu kladnych: IVF kliniky a tak. Neni to jen o svobode a racionalite...
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(5.2.2006 21:03:00)
Tak to já jsem za totáče dělala něco docela jinýho. Ve 20 jsem utekla z domova, sháněla bydlení, studovala VŠ, vydělávala, flámovala... Neměla jsem partnera s družstevním bytem, nevdávala jsem se a ani jsem nerodila. Můžu ti říct, že jsem si připadala jak úplný exot.
Jeden příklad za všechny: najala jsem řemeslníky. Koukali na mě fakt divně (jak to, že si nás najala taková samotná ženská?). Dopadlo to tak, že seděli uprostřed bytu, chlastali pivo a nechtěli jít pryč. Když jsem je vyhodila, zjistila jsem, že mi i něco ukradli. Ženská bez "mužské ochrany"...
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(5.2.2006 20:25:53)
Cizinko, máš to dobře zmapovaný.
Že ty jsi byla za bolševika špiónkou v socialistickém Československu?

 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(5.2.2006 20:40:51)
Zoozo, bohuzel, na karieru Jamesa Bondy jsem byla prilis mlada a mela jsem jinou oborovou specializaci. Tak ted takovou vedomosti musim cerpat z sociologicke a historicke literatury:-))
 Slečna Marplová 


Re: Re: Diky autorce  

(31.1.2006 16:29:03)
Zoozo,
tak tomu ver, ze to tak je. Mozna mas kliku na lepsi, ci chytrejsi lidi, ale muj stryc mi rekl doslova, cituji, neblazni holka, kolik si myslis, ze mas jeste casu? Uvedom si, ze uz jsi stara zenska ..., konec citatu, na coz jsem mu oponovala, ze je pak on kmetem, protoze je mu o 20 let vic nez mne. Urazil se, protoze to se mnou "myslel dobre". Ono totiz i kdyby to byla pravda, ze jsem tedy stara, tak je to i dost nevhodny nekomu rikat.
Kazdopadne jsem momentalne v siuaci, ze se nekterym pribuznym doslova vyhybam, protoze prvni co mi reknou je, kdy se budu vdavat, druhe je kdy jim predstavim pritele a treti je, kdy budu mit miminko, ze uz mam jen tak tak na case. A me to otravuje rikat, ze mam jeste 2 mozna 3 roky cas. Taky jsem jim nerikala, ze Z MEHO POHLEDU je cire blaznovstvi si poridit dve deti v rychlem sledu, kdyz bydleli u rodicu a bylo jim 19 a 20 let a teta nemela dodelanou skolu (nema dodnes, podotykam).
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Diky autorce  

(31.1.2006 18:21:54)
Cože? Stará ženská? A na co jako stará? To jsou děsný kecy. Na děti stará nejsi určitě, s hledáním životního partnera to je v poslední době nějaké těžké (vím od některých kamarádek), ale tam je skoro jedno, kolik ti je let. Sympatičtí VŠ mlaďoši se vůbec nechtějí ženit, stejně tak úspěšní ve středním věku (ti jako by věděli, že se kolem nich stejně někdo bude točit), starší chlapi (po rozvodu nebo tak) jsou moc usedlí… Na příbuzný se vykašli a partnera vybírej pečlivě.
 Slečna Marplová 


Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(1.2.2006 11:24:42)
Zoozo,
ja uz ho mam :-). Jsme spolu pres dva roky a myslime si, ze jsme pro sebe stvoreni (kycovite, ze?), takze i to ditko asi jednou pribude a bude nas vic.
A ptala ses nac jsem stara zenska? No, podle nich jsem asi stara na to, abych si jezdila po dovolenych (za sve), litala po vinarnach (opet za svoje) a celkove si kupovala treba nekolikery boty na novou sezonu. Mysli si, ze by mi patrilo, abych nemela na nic, nakupovala vyhradne v akci a v sekaci. Ovsem kdyz mi zavolaji v sobotu z prace, ze neco potrebujou a ja tam bez problemu (obvykle, pokud jsem v Praze) jdu, tak se desne divi, jak si to muzou v praci dovolit a co by delali, kdybych mela deti. No to nevim, ale ja je nemam a tak jsem rada, ze mohu svemu zamestnavateli vyjit vstrict. Az budou jednou deti, tak to nepujde.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(1.2.2006 23:45:59)
Ale to je přece úplně jiné téma! Asi si nějak moc vyskakuješ. To znám taky z vlastní rodiny (hlavně tchánovci), ale kamarádka má dokonce třídní antagonismus s vlastní matkou! Matka je uklízečka, nesnáší vzdělaný lidi, emancipovaný ženský a peníze už vůbec neskousne. Kamarádka je úspěšná VŠ. Máma ji za trest nepozve ani na Vánoce.

Z mýho pohledu můžeš být úplně happy :-)



 Slečna Marplová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 11:52:12)
Zoozo, ja happy jsem. Uz jsem pochopila, ze v podstate z tech lidi mluvi zavist. Sami jsou nasr*ni, ze je jim 45 let, nikdy nikde nebyli, nic nevideli, do 30 let bydleli v dome s tchyni, pak se prestehovali do vesnickeho panelaku a tam jsou a pokud nezemrou, tak tam budou sedet. Na sve deti vyviji skoro nemoralni natlak, at maji taky deti (to vis, je jim 25 a 23 let) a chytaji se za hlavu, jak muze jejich neter (JA) utratit tak nekrestanske penize za dovolenou, kdyz bych za to mohla mit "pekny ojety kocarek z Polska" (neprehanim, toto jsou jejich slova :-)))
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 11:58:13)
Slečno Marplová,
styď se, kam to jezdíš na dovolenou? Pokud bys za ty prachy mohla mít ojetý kočárek z Polska, tak jsi asi byla ve Zlámané Lhotě, bydlela jsi pod mostem a živila ses konzervama :-)))))))))))
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 11:59:10)
Slečno Marplová,
styď se, kam to jezdíš na dovolenou? Pokud bys za ty prachy mohla mít ojetý kočárek z Polska, tak jsi asi byla ve Zlámané Lhotě, bydlela jsi pod mostem a živila ses psíma konzervama :-)))))))))))
 Slečna Marplová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 12:23:34)
Pettino,
jsem takovy blbec, ze je mi trapne tem lidem rikat, kolik ta dovolena doopravdy stoji (coz je jen muj subjektivni pocit idiota, protoze oni se mne beze studu zeptaji ...) a tak jim rikam sumu vyrazne zmensenou (napr. delim 2 nebo i 3), abych pak nemusela poslouchat 2 roky o tom, jak v Praze je vse zadarmo, peceni holubi litaji primo do pusy (to tak maximalne na Staromaku, ale nejsou peceni :-), zatimco oni se nadrou, jako kone na to malo, co maji (no jiste, 2x podpora v nezamestnanosti a par fusek na cerno).

Otazka, ve ktere vesnici panelaky? Nezna nikdo 3 podlazni bytovky stavene v 60tych letech z toxickych materialu? Nechci tolik konkretizovat, ale jde o obec v Orlickych horach a visky s panelakem tam jsou pomerne bezne.
 aknelop 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 12:15:48)
slečno Marplová, ve které vesnici máte paneláky? :-))))))
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 12:25:32)
Aknelop,
paneláky jsou v téměř každé vesnici, kde za totáče působilo JZD :-) Třeba jenom 2 čtyřpatrové, ale jsou.
 aknelop 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 12:34:28)
Pettino, já pocházím s vesnice a máš pravdu, že polovinu budov u nás vybudovali "JeZeDˇáci", ale fakt mě jako buranku pobavil název :vesnický panelák, jsou to BYTOVKY. Tím jsem nechtěla nic vyprovokovat, jen mě to rozesmálo....
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 15:47:22)
Ale jsou z panelů ne? Tudíž jsou to vesnický paneláky, nebo si pod slovem panelák představuješ 10p dům na sídlišti?
Mmch na sídlištích (některých) jsou i 7p domy cihlové - tomu bys ty říkala panelák?
 Michaela 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(5.2.2006 18:22:53)
Neda mi,aby som nereagovala..Neviem preco ste sa tak obuli do tejto slecny.Ja mam 29 rokov, a vobec netuzim po dietati.A verte mi je mi vrcholne neprijemne,ked mi stale niekto dookola dava najavo,kedy budeme mat dieta,preco nemame dieta a som menejcenna a viem menej o zivote ako zena co uz rodila.A este oblubena je veta,sak ty uvidis co je to zodpovednost ak budes mat babo.A to chcela autorka povedat.Ste to nepochopili.Na svete su zeny,ktorych snom nie je mat dieta.Nas(mna a priatela)by dieta iba brzdilo v kariere,cestovani,v uzivani si zivota.A dovolim si tvrdit,ze som v zivote zazila urcite viac,a mam vacsiu zodpovednost ako nejaka matka na materskej dovolenke.
 aknelop 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 12:16:14)
slečno Marplová, v které vesnici máte paneláky? :-))))))
 Iva, dcery 6 a 10 
  • 

Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 12:22:43)
Nejdřív chci zdůraznit, že jsem dost tolerantní člověk a každý si svůj způsob života má právo vybrat..a druzí by to měli respektovat..tedy i ty. Tak jako nikdo (ani tvůj strýc) nemá právo hodnoti tebe neměla by jsi ty hodnoti nás co jsme měli děti ve 21. Já to tehdy neplánovala ale oba s manželem jsme byli moc šťastní..je mi teĎ 31 s 2 dětmi jsem dostudovala vysokou školu, přestavujem vlastní domek a procestovanou mám cleou evropu, kočárek z polska jsem si nekupovala.....a moje děti mne nikdy v ničem neomezovali....
a zažila jsem kamarádku která v 26 letech brečela u inkubátoru proč ona má problém y a proč její dcera a doktor jí dost zle řekl, že co chce..že všechny od 15ti žereme antikoncepci a pak příjdeme a chceme dítě a nejlépe hned a bez komplikací a to tělo které si konečně po 10ti letech zvyklo že rodit nemá neví co má dělat..a navíc je prý organizmus ženy ideálně připraven v 21 letech..ale to jen tak na okraj..Já respektuji tebe a tvůj životní styl..nenavážej se prosím do toho našeho...
 Slečna Marplová 


Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 13:21:47)
Toleranstni Ivo,
prekopirovavam vetu, na kterou asi reagujes:
Taky jsem jim nerikala, ze Z MEHO POHLEDU je cire blaznovstvi si poridit dve deti v rychlem sledu, kdyz bydleli u rodicu a bylo jim 19 a 20 let a teta nemela dodelanou skolu (nema dodnes, podotykam).
Chtela bych vedet, tolerantni Ivo, jak jeste vice bych mela zduraznit, ze je to z meho pohledu (rozumej: dle meho nazoru), nez caps lockem?
Ja tolerantni jsem. Ackoliv si zaridili oni zivot tak, jak ja bych si ho nikdy nezaridila, tak jim do toho nekecam a hledim si sveho. Oni tolerantni nejsou, do meho zivota mi kecaji.
A fakt, sorry, ale jestli mas kocar z Polska nebo odjinud, tak to me vazne nezajima.
 Henriette, dcera 3, těhu 23. týden 
  • 

Dítě je zázrak 

(5.2.2006 13:20:02)
Já osobně mám své děti jako smysl života. Žiju jen pro ně a tak šťastná a svobodná jako teď jsem si ještě nikdy necítila. Jsem s malou na mateřské, vidím ji růst, směju se jejím rozumům, chodíme spolu cvičit, malovat, za kámoškama, v létě na hřiště a do bazénu... to bych jako zaměstnaná nemohla a musela bych povinně každý den naklusat do práce a být tam 8 hodin zavřená. Konečně si připadám, že žiju! Předtím jsem byla na vysoké, jen jsem ležela v učení, bylo to hrozné. Jsem inženýrka a přesto jsem kariéru odsunula na později a měla děti brzy (první ve 23). S manželem se miluji moc ráda a po porodu z toho mám ještě daleko větší potěšení než dřív, dokonce jsem vyzkoušela praktiky, kterých jsem se dříve bála. V sexu jsem moc spokojená. Kojila jsem hodně dlouho a ještě občas kojím, moc se mi líbí, když se svlíknu před manželem a dcerou jaké mají oba žádostivé a mlsné pohledy, každý z jiného důvodu:-). Cítím se jako v hojivé lázni a přes občasné problémy a velmi výjimečné hádky jsem šťastná, že mám dítě a čekám druhé, že je moje dítě zdravé, krásné a chytré. Když potřebuji, rodiče nebo tchýňovci mi pohlídají a s manželem si vyrazíme. Neděláme to ale moc často, nepotřebujem to k životu. Dítě je podle mě nejhlavnější smysl života a kdo ho nemá, ani netuší o co přichází!!!
 Henriette, dcera 3, těhu 23. týden 
  • 

Re: Re: Re: Re: Diky autorce  

(5.2.2006 13:28:02)
Já osobně mám své děti jako smysl života. Žiju jen pro ně a tak šťastná a svobodná jako teď jsem si ještě nikdy necítila. Jsem s malou na mateřské, vidím ji růst, směju se jejím rozumům, chodíme spolu cvičit, malovat, za kámoškama, v létě na hřiště a do bazénu... to bych jako zaměstnaná nemohla a musela bych povinně každý den naklusat do práce a být tam 8 hodin zavřená. Konečně si připadám, že žiju! Předtím jsem byla na vysoké, jen jsem ležela v učení, bylo to hrozné. Jsem inženýrka a přesto jsem kariéru odsunula na později a měla děti brzy (první ve 23). S manželem se miluji moc ráda a po porodu z toho mám ještě daleko větší potěšení než dřív, dokonce jsem vyzkoušela praktiky, kterých jsem se dříve bála. V sexu jsem moc spokojená. Kojila jsem hodně dlouho a ještě občas kojím, moc se mi líbí, když se svlíknu před manželem a dcerou jaké mají oba žádostivé a mlsné pohledy, každý z jiného důvodu:-). Cítím se jako v hojivé lázni a přes občasné problémy a velmi výjimečné hádky jsem šťastná, že mám dítě a čekám druhé, že je moje dítě zdravé, krásné a chytré. Když potřebuji, rodiče nebo tchýňovci mi pohlídají a s manželem si vyrazíme. Neděláme to ale moc často, nepotřebujem to k životu. Dítě je podle mě nejhlavnější smysl života a kdo ho nemá, ani netuší o co přichází!!!
 Ivana Procházková 


Re: Re: Diky autorce  

(2.2.2006 23:57:02)
Jojo, dítě bude zaručeně řvát právě tehdy a jen tehdy, když volá klient :). Já tam to napětí také cítím, ale přičítám to tomu, že se klient cítí nesvůj, protože má pocit, že mě ruší někde, kde by neměl..
Jo, ti informovanější už vědí.. :)

A když chci dítě fakt umlčet aspoň na chvilku (důležitý klient - a hlavně nový), tak jí strčím do ruky mojí kabelku, aby se v ní hrabala. To má jinak zakázané a strááášně ji to láká. Je to sice nevýchovné, ale tááák účinné :).

Jinak já téma "dítě" jako konverzační téma pro odlehčení čas od času používám a špatné zkušenosti s tím nemám. A k mému mírnému údivu se to setkává s úspěchem spíš u mužů než u žen. Někteří dokonce na toto téma už později sami zapřádají hovor.. :)

Tak zdar práci :)

 kristyna 
  • 

Re: Diky autorce  

(6.2.2006 16:50:37)
Ahoj slecno marplova, snad poprve v zivote jsem nekoho slysela (cetla) chlubit se tim ze je nezodpovedny sobec - fakt síla!!!! Mej se jak umis.
 Slečna Marplová 


Re: Re: Diky autorce  

(6.2.2006 19:17:18)
Cau Kristyno,
co je nezodpovedneho ci sobeckeho na tom, ze nechci rodit dite do ciziho domu? Nebo na tom, ze JESTE dite nechci a S DOVOLENIM si ponechavam pravo si rozhodnout o tom kdy si dite poridim? Ze si do toho nechci dat kecat lidmi, kteri do toho nemaji vubec co mluvit? Jestli sama tak jednas a jinym mluvis do zivota, tak to se my dve opravdu neshodnem. Jsi evidentne zodpovedna a nesobecka ... :-)
 vlcica_sk 
  • 

Re: Diky autorce  

(7.2.2006 14:01:22)
ahojte, mam dve deti a som velmi stastna mama
ale je jasne, ze je kazdeho vec, ako vnima materstvo, vzdy je lepsie, ked dakto, kto nema rad, ked su na nom zavisli ludia, teda deti v tomto pripade tie deti radsej nema, ako keby ich mal....nech si taky clovek fakt chodi po mejdanoch a nech su stredom jeho sveta...tak je to dobre
a je mi jedno, ako taka zena dopadne, ved ona je vlastne v tom svojom svete stastna
je jej vec, co povazuje za stastie
deti su uzasne :), moje maju vynikajuceho otca, mam sa super, fakt by som to s takymi zenami nemenila :D
ale chapem ich, ich stastim je nieco ine
a je mi to jedno
 Petra 
  • 

Re: Diky autorce  

(8.2.2006 10:13:28)
Mam denne strasny strach, ze nikdy nebudu mit deti. Vdala jsem se v r. 1998 ve 25, protoze to "okoli cekalo". Vystudovat, vdat se... Renovovali jsme dum, cestovali a kdyz mi bylo 29, pocitila jsem touhu mit miminko. Manzel byl ale impotentni, nic resit nechtel, nepodilel se ani na pomoci v domacnosti, mel sve zamestnani - poslani (novinar). Rozvedla jsem se pred rokem, prozila nepovedeny vztah a jsem t.c. sama. Pochopila jsem jedno. Ze jsem to dite chtela, abych mela jistotu, ze mne nekdo bude chtit, potrebovat, komu dam lasku a peci, protoze manzel po ni neprahne. Vim, ze si nesmim rikat "nikdy", kdyz jsem v pohode, tak nejak citim, ze poznam nekoho, s kym se mi to povede (jak rikal ministr Dostal : druhe manzelstvi se mi povedlo) a ze miminko bude vyusteni vztahu, ne touha nekoho vlastnit. Mam jeste 7 let...Tlaky okoli moc necitim, doma mi to nikdo nevycita, ale samozrejme jsem obklopena v praci spokojenymi otci a informace o kamaradkach a jejich poctu deti pribyvaji kazdym mesicem. Do toho si na idnes prectu clanek "kdy je nejlepsi mit dite" a statistiku, jak po tricitce moc volnych potencialnich otcu neni a nejradsi bych se sla zahrabat :-). Ale hlavu vzhuru, ja vim.
 Xena. 


Proč sem lezou když odsuziji mateřstvi,tohle jsou stranky "Rodina" 

(30.3.2007 22:40:04)
Já jen nechapu proč se sem te nematky cpou.Nemyslim co chteji mit děti a nemohou ale takovy kravy co nechteji a mysleji,že te co už děti maji jsou chudinky.Jsou to stranky o rodině.Každodeník o dětech a rodičích.Tak proč sem lezla když je tak štastná,že nemá děti.A kvuli ni taková diskusie??
 Luca 
  • 

Re: Proč sem lezou když odsuziji mateřstvi,tohle jsou stranky "Rodina" 

(19.4.2011 9:41:13)
Tak toto opravdu vypada na hodne "tolerantiho" cloveka :o)))) Primo ukaznove.....
 aja 
  • 

bez dětí 

(31.1.2006 13:18:18)
Myslím, že život bez dětí, není nikdy to pravé ořechové. Děti jsme i po zákrocích mít nemohli, čím
dál ví něco chybělo,pak rozhodnutí, několik let čekání
a jednoho dne telefon, že si máme přijet pro několika
měsíční holčičku. Neznám šťastnější den a šťastnější
rozhodnutí. Dnes má malá už tři roky a já nechápu, jak
jsme bez ní mohli tak dlouho žít. My jsme vůbec nepomohli jí, ale ona strašně pomohla nám. Ať je nebo bude zdravá nebo nemocná, chytrá nebo hloupá, hodná nebo zlobivá, není vůbec podstatné. Obohatila nás a náš život nesmírným, nepopsatelným způsobem.Neví o tom, ale denně děkuji, že existuje, že je. Kdo děti nemá, o moc se ochuzuje, jako by žil jen napůl. I když naším životem jen projdou, někdy bez vděku, je nesmírné štěstí, že vůbec byly, ať už naše,nebo ty "cizí".
 eliza 


no nevím... 

(31.1.2006 13:52:43)
bohemiana - snad jsem to nepřehlídla - ale jestlipak by tvé uštvané unavené kamarádky mlíkárny vrátily čas zpátky a rozhodly se děti nemít?
ne, nechci se do tebe navážet - nechápu tě sice, ale nevadí mi to a nezaujímám k tobě negativní stanovisko. je ti 33 a nemáš děti - na tom není nic divného, pokud to tak chceš a jsi tak spokojená.
jako matka ti nemůžu rozumnět. jen mám trošku pocit, jako by sis maličko protiřečila - jako bys po dítěti přece jen maličko toužila a hledala důvod, proč je nemít. to je jen můj první dojem.
Tak bud spokojená a štastná, s děckem, nebo bez něj.

elda
 Míla, 2 kluci 4 r. a 13 m. 
  • 

Vhodný věk pro matku 

(31.1.2006 14:29:36)
Je mi 27 a mám dvě děti. Jsem štastná a bez dětí si svůj život už nedokážu představit. Starší syn se mi narodil, když mi bylo 23 let a mladší o tři roky později. Některým ženám přijde zvláštní, že jsem měla děti tak brzo. Mně ne. Děti jsem měla prostě v době, kdy jsem je chtěla mít. Jestli je ti 33 let a na děti se ještě necítíš a nebo je nechceš vůbec, je tvoje věc. Důležité je, jak to cítíš ty. Hloupé poznámky ostatních prostě ignoruj. Držím ti palce.
 viky 
  • 

NAČ TA EXHIBICE? 

(31.1.2006 14:58:43)
Musím se přiznat, že toto rádoby upřímné sebezpytování a zamyšlení považuji za planou literární exhibici. Skoro jakoby jejím smyslem bylo rozpoutat vášnivou diskusi - což se podařilo. Myslím, že bys měla psát telenovely. To by byla Tvoje parketa!
 10.5Libik12 


Re: NAČ TA EXHIBICE? 

(31.1.2006 15:14:39)
Mno Viky, trochu exibujeme všechny:)))
 Lenka O. 
  • 

chápu Vás 

(31.1.2006 15:52:52)
Zdravím Vás. Chtěla jsem Vám vyjádřit pochopení. Je mi taky 33 let. Jsem ve 22 týdnu těhotenství.... Jsem šťastná. Samostatná. Nezávislá. Když jsem se rozhodla žít bez partnera jistě mě odsoudí zase jiná skupina lidí. Ale víte, že mě to nezajímá? Víte, že to je právo volby každé a každého z nás? Neposlouchejte kolem postávající rádoby "mudrce".... Je to Vaše volba a Váš život. Kdybychom všichni kopírovali obecně uznávané principy, byli bychom jako cvičené opice. A když už, tak odlišnost se nemá přece trestat. Váš kultivovaný projev svědčí o Vaší inteligenci a současně o tom, že víte, co je správné a co ne. A já bych Vám opravdu ráda vzkázala - jste úžasná v laskavé sebekritice i kritice okolí. Nechte život plynout po svém a nebuďte smutná z řečí ostatních. Jsou jenom š´tastní, že mají komu a do čeho mluvit... :-))) Pěkný den a vlastně - pěkný život Vám přeji
 Lenka 
  • 

Re: chápu Vás 

(31.1.2006 18:53:05)
Nemuzu nez souhlasit s Vasim prispevkem a jsem moc rada, ze jsou tady i lide, kteri chapou, ze kazdy ma pravo rozhodnout se, jestli a kdy chce mit deti. Mit deti neni povinnost, mela by to byt radost. Pro toho, kdo se na to neciti a navic to verejne prizna, klobouk dolu. Mila pisatelko, hodne stesti, a at se Vam vyhybaji "chytrolini", kteri vi, co je spravne a co ne.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

bezdětná 

(31.1.2006 16:06:01)
Ta omezenost s dítětem opravdu je. Myslím, že ve většině případů ne proto, že by to ta žena tak chtěla, že už by ji nic nezajímalo. Je to proto,že nemá čas nebo sílu se něčemu jinému věnovat. A když se náhodou někam dostane, nemá vlastně o čem mluvit, protože nemá žádné jiné zážitky mimo rodinu. ˇMyslím, že tomu lze zamezit tím, že bude mít možnost alespoň jednou týdně z rodiny vypadnout. Kdo takovou možnost nemá vůbec, je na tom opravdu špatně.

Co se týká bezdětných žen. Jestli ta žena po dítěti opravdu netouží (a nepodlehne ani nepřímému tlaku okolí), myslím, že o nic nepřichází. S dětmi lze zažít nádherné chvíle, ale pokud dotyčná po dítěti netouží, je možné, že by jí to nenahradilo to, o co přišla. A v duchu by mohla litovat toho, že dítě má. Takže má-li vlastní zájmy, kterým se může věnovat, i když vrstevnice rodí jedno dítě za druhým, neměla by podlehnout sentimentu a mít díě jen proto, že ho mají ostatní.

Milá třicetiletá bezdětná a po dětech netoužící ženo! Vydrž pár let to, že tvoje stejně staré kamarádky rodí a vychovávají malé děti. že na termínu setkání bez dětí se dohadujete dva měsíce. A když už se dohodnete, kamarádka to dvakrát změní, protože nejdřív onemocní dítě a pak osoba, která má hlídat. Vydrž i to, že když se sejdete v přítomnosti dětí, můžete si říct souvisle maximálně 3 věty, pak jste přerušeny "okolními vlivy". Vydrž, když ti bude kamarádka povídat o svých výchovných úspěších či neúspěších (tedy pokud nebude příliš podrobně rozebírat stav stolice svého dítěte, vyjmenovávat jeho slovní zásobu apod.). Ono se to tak za 5 až 7 let značně vylepší - dítě už je samostatnější, kamarádka opět začne chodit do práce a mezi lidi, takže odměnou za těch několik let trpělivosti ti bude stálé přátelství, které přetrvalo jednu těžkou zkoušku. :-))))
 Dadule, 32, 0 dětí 
  • 

Děkuji  

(31.1.2006 16:54:09)
Děkuji za krásný článek a souhlasím. Je mi 32, děti taky nemáme, partnera mám, brali jsme se před 1,5 rokem a začínáme se pomaloučku na mrně těšit. Ale nechápu proč jsem ve svém okolí stigmatizována, že děti ještě nemáme. Snad jsem skoro taková divná, jakto že jsme se ještě nevrhli na plození, takhle děti nikdy mít nebudete (bohužel slova mojí tchýně i mé matky). Že ono to bude tím, že je mít nemůžu (což mi takovéhle tvrzení jistojistě přidá na klidu).
Takhle budete mít sotva jedno a bude to rozmazlený spratek (nechápu proč jedináček=rozmazlený, myslím, že naopak jsou na něj větší nároky) ... a tak bych mohla pokračovat do nekončna.
Moje kamarádky okolo mě mají taky děti, ti prckové jsou nádherní, je mi s nima krásně a těším se na to, že třeba taky jednou budu mít svoje. Ale jestli to nevyjde, s radostí si osvojíme nebo vezmeme do pěstounské péče "cizí". Bohužel jich je v dětských domovech pořád dost.
 Valkýra 


Re: Děkuji  

(31.1.2006 17:10:34)
Dadule,
k tomu jedináčkovi - to poslouchám taky. Někdo tvrdí, že jedináčci jsou chudáci osamělí, jiní zase, že to jsou rozmazlení spratci. V každém případě je to stigma, někdy mám pocit, že ještě větší než bezdětnost. O bezdětných si myslí, že děti mít nemohou, rodiče jedináčků nejspíš mohou, tak proč mají jen jedno? Jedno mi stačí - to pro ty "starosty" není důvod - jsem prý odporný sobec. Nenašla bych v okolí člověka, který by se nezeptal, kdy bude druhé a nepohovořil zasvěceně o jedináčcích, snad jen ti, co sami mají jedináčka. Ať si každý trhne nohou.
 Slečna Marplová 


Re: Re: Děkuji  

(31.1.2006 17:21:32)
Pettino,
jsem jedinacek a musim ti dat za pravdu, je to vopruz. A jeste lepsi jsou ti "starostove" (velmi trefne!), co to necpou rodicum, ale samotnemu jedinackovi. Cele detstvi jsem poslouchala od svych, materstvim zaslepenych tet, jaka ze to jsem chudinka samotna, opustena a podobne. Opet, i kdyby to byla pravda, tak to jako tomu diteti pomuze??? Kdyz se citi samo, tak prijde blba teta a rekne "chuderko mila, ty nemas zadne sourozence, co?"
Druha vec jsou predsudky spolecnosti. Jak tu vice detne zeny pisou, ze jim blbci nadavaji do socek, tak ke mne byl rovnou pristup jako k hendikepovanymu cloveku, kterymu musime jeste pro jistotu behem prvnich tri vet rict, ze je urcite rozmazleny a sebestredny spratek. Dokonce jsem na diskuzi Jedinacek cetla inteligentni hlasku, ze je lepsi mit vice deti a nemit na vsechno vzdy penize, nez se otravovat u more s rozcapenym jedinackem ... Dluzno dodat, ze jedinacek (ci deti se sourozenci) je rozcapeny tak, jak si ho sami rodice rozcapi.
 Tara 
  • 

Re: Re: Re: Děkuji  

(31.1.2006 17:39:03)
Myslim, ze v dobach, kdy bylo bezne mit ctyri a vice deti, byvali jedinacci skutecne rozmazleni. Bud meli hysterickou matku, ktera dalsi dite nechtela, aby jejimu milackovi nic neubiralo, nebo to bylo jedine dite, ktere rodicum zbylo nebo ktere se jim podarilo donosit a tak na nej soustredili vsechnu lasku, co meli. A protoze s jedinacky nebylo tolik zkusenosti, tak si ani moc nemohli davat pozor, jestli ho nerozmazluji.

A tenhle fakt bohuzel preziva dodnes jako povera.
Mela jsem mezi spoluzaky jen dva jedinacky, a oba byli velmi samostatni a zodpovedni. Jestli maji dnes jedinacci nejaky handicap, tak myslim, ze mnohem casteji to bude pretizeni, nez rozmazleni.

 Lucie + 2 princezny 


Re: Re: Re: Děkuji  

(31.1.2006 17:42:08)
Myslim, ze v dobach, kdy bylo bezne mit ctyri a vice deti, byvali jedinacci skutecne rozmazleni. Bud meli hysterickou matku, ktera dalsi dite nechtela, aby jejimu milackovi nic neubiralo, nebo to bylo jedine dite, ktere rodicum zbylo nebo ktere se jim podarilo donosit a tak na nej soustredili vsechnu lasku, co meli. A protoze s jedinacky nebylo tolik zkusenosti, tak si ani moc nemohli davat pozor, jestli ho nerozmazluji.

A tenhle fakt bohuzel preziva dodnes jako povera.
Mela jsem mezi spoluzaky jen dva jedinacky, a oba byli velmi samostatni a zodpovedni. Jestli maji dnes jedinacci nejaky handicap, tak myslim, ze mnohem casteji to bude pretizeni, nez rozmazleni.

 Valkýra 


Re: Re: Re: Děkuji  

(1.2.2006 9:11:27)
Slečno Marplová,
to, že někdo směřoval řeči přímo ke dceři, se už taky stalo a čím je starší, bude to asi častější. Mimochodem to udělala i její učitelka, která je jinak výborná a nemám důvod ke stížnostem. Prý se bavili v prvouce o rodině a jedináček byl brán jako něco nesprávného a divného. Dcera z toho byla smutná a po dlouhém rozhovoru z ní vypadlo, že vlastně po žádném sourozenci vlastně netouží, ale neví, proč by měla být "divná". To jsem měla docela chuť si zajít do školy.
Zaznamenávám dva postoje - 1) dcera je chudinka opuštěná a má smůlu, že má tak sobecké rodiče, 2) je to rozmazlený spratek a když zazlobí, je to jednoduše tím, že je jedináček.
Otázky "kdy bude druhé" začaly prakticky hned v okamžiku, kdy se dcera narodila. A k tomu "zasvěcené" rady, jak mám mít druhé brzy, "aby si spolu hráli" (nidy jsem nechtěla mít děti brzy po sobě). Když jsem ještě po čtyřech letech nic nečekala, nastalo zase "máš nejvyšší čas, jsi stará a děti si nebudou rozumět". A když mi loni bylo 35, nastalo "teď už to dítě mít nebudeš, jsi stará a byla bys blázen. Ale nazapomenou dodat, že s jedináčkem jsem udělala obrovskou chybu.
Tak mám pocit, že kdybych se třeba za rok rozhodla, že druhé chci, budou zase kecy, že jsem stará a co blbnu :-)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Děkuji  

(1.2.2006 9:35:41)
Pettino,
no, nás to asi čeká taky... :o) Je fakt, že řeším, jestli by kvůli synovi nebylo lepší mít ještě jedno dítě, ale na druhý straně mi přijde dost divná motivace k pořizování dítěte "aby starší mělo parťáka", když sama nějak tu potřebu nemám. Zkoušela jsem se syna ptát, jestli by chtěl sourozence, zatím říká, že ne. :o)
Mně by se i líbilo mít třeba tři kluky, aby byli "parta", ale v současný situaci bych to nezvládla. Na to bych musela mít au pair na plný úvazek a zatím to nehrozí, při mých "nestandardních" požadavcích budu mít problém sehnat paní na hlídání i pro jednoho. :o) Já totiž nepotřebuju někoho, kdo by ho vyzvedával ze školky nebo s ním chodil na kroužek, potřebovala bych někoho, kdo mi s ním bude doma třeba 14 dní, abych mohla jet na služebku, a kolik je asi lidí, co se na 14 dní seberou a přestěhujou k někomu domů, aby se tam starali o dítě? Obyčejně má každej svou rodinu a na tohle nemá kapacitu.
Bez paní na hlídání bych nezvládla ani dvě děti, natož tři. A situace je taková, že než si to budu moct dovolit - než rekonstruujeme byt, než se trochu stabilizuje situace ve firmě - tak by stejně mezi synem a sourozencem byl věkový rozdíl 5 - 6 let, což už je zase celkem dost na to, aby se spolu bez problémů zabavili...
 Víla 
  • 

Monty a Pettino 

(1.2.2006 16:08:43)
Holky, mluvíte mi z duše, pokud jde o druhé dítě. Všechny mé kámošky s dětma již čekají druhé...Osobně bych už do toho nešla, ale všichni říkají, že je blbé mít jedináčka...a tak druhé dítě plánujeme kvůli tomu, aby synátor měl parťáka...nechce se mi do toho, nechce se mi být těhotná, rodit, kojit, tloustnout a mít zase bezbranné mimino, se kterým jsme si nevěděla rady...Sice to bylo pohodlné, ale šílená nuda...taky mne baví můj dvouletý syn, se kterým se dá uš trošilinku komunikovat, pokud tedy nemá své období "ne ne ne".

první dítě jsem měla ve 30 a ze strany rodiny jsme byla divná, 5 let po svatbě a stále nic....a teď se čelím dotazům - kdy bude druhé....
 Slečna Marplová 


Re: Re: Re: Re: Děkuji  

(1.2.2006 10:59:32)
No jo, Pettino, na to se priprav. Jak jsi stara a blazniva a sobecka zenska, ze mas JENOM jedno dite (co by za to daly ty, ktere jsou bezdetne proti sve vuli?). A tvoje dite je divny a malej rozcapenej sobec, protoze nema sourozence ... A ted si predstv, kdyz jsi jedinacek = apriori rozcapenej, divnej sobec a k tomu vsemu je ti 30 a jsi bezdetna? Pro me pribuzne je to nestravitelne sousto. A tak si tam na te vesnici sedi, jako prijem jim slouzi podpora v nezamestnanosti od socialky, ziji v dome s rodici a maji spoustu hemzu na lidi, co maji praci a jine uspokojeni a napln zivota, nez mit nekolik ditek a stihnout to do dvaceti.
Jo a mimochodem, kdybych si myslela, ze jedinackovsky zivot je takove peklo, tak ho nepripravim svemu, jeste nenarozenemu diteti. Jo, mam v planu max. jedno dite (po tricitce ;-).
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji  

(1.2.2006 11:09:52)
Slečno Marplová,
tak to musí být opravdu soda, ty kecy . Taky si myslím, že tím, že mám jedináčka, žádný zločin nepáchám. Ať nám všichni políbí !!!!!

Pořizovat si dítě, po kterém ani v nejmenším netoužím, pro jistotu, "kdyby se něco stalo" nebo jako kamaráda pro starší, mi přijde jako nesmysl.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji  

(1.2.2006 11:12:25)
Ti smajlíci měly být a
 Markéta, syn 4 r.  
  • 

Dva jedináčci 

(2.2.2006 22:18:23)
To s tou školou mě překvapuje - myslela jsem, že když na jednu ženu připadá asi 1,4 (nebo 1,6) či kolik dítěte, jedináčků je spousta, a škola to tedy nebude vyučovat jako něco nesprávného.

S reakcemi popsanými ve vašem příspěvku se setkávám taky. Za výbornou považuji hlášku: "No, tak jestli si opatříte druhé dítě až teď, budete mít dva jedináčky." Dobré jsou taky diskuse našich hodných sousedek s mým synem: "Tak co, chtěl bys bratříčka nebo sestřičku?" "Miminka slintaj a já bych ho vyhodil z okna. V košíku, aby se mu nic nestalo a někdo si ho odnesl." Dospěli jsme i k tomu, že jsem si vyslechla, že naše dítě je chudák, protože je jedináček a nemá si s kým hrát. Na moji námitku, že je celý den v jeslích (pak ve školce)a většinu odpolední se sousedovic synem nebo v Sokole nbo v lese nebo na hřišti následovalo vysvětlení, že by mu lépe bylo s malým sourozencem a maminkou na mateřské doma. Príma je taky argument, že budou asi zvedat rodičovský příspěvek, takže je úžasné zvládnout dvě mateřské za sebou (ježíši, šest let, já to vydržela devět měsíců - no další věc která se sousedům moc nezamlouvá).

Zajímavé je, že tyto postřehy nepřicházejí ani od našich kamarádů, ani od nikoho z rodiny - ale pouze od sousedů v domě (a to bydlíme v Praze v paneláku). Musím říct, že je mi srdečně jedno, co si kdo blekotá, jenom doufám, že syn vyhození miminka zrealizovat nehodlá, protože co když se k tomu miminu přece jenom dopracujeme?

 Dadule 
  • 

Dodatek 

(31.1.2006 18:10:58)
a ještě bych chtěla dodat, že mi rozhodně můj život nepřijde prázdný a nenaplněný. Mám pocit, že jsem ho zatím tak prolítla, všechno strašně rychle utíká a kdyby mi okolí pořád nevnucovalo, kolik mi je, ani by mě nenapadlo přemýšlet nad tím mít děti. Ano, těším se na to, ale přijde mi, že tak 2-3 roky počkat nebude vadit, že to pak bude jen lepší.
Asi existuje určitá fyzická hranice, kdy technicky vzato dítě můžu mít. Ale ani u 20letých není zaručeno, že dítě mít budou. Tak proč je moje okolí tak hysterické? Jen mě to znervozňuje.
Navíc poruchy plodnosti jsou 40%žena, 40% muž, 10% oba a zbytek nevysvětlitelné (cituji svého gynekologa - aby mě zas někdo neobvinil, že mám ty čísla špatně). Tak proč histerčí jen ženský? Chápete to některá?
 xx 
  • 

xx 

(31.1.2006 17:18:43)
xx
 melina, syn 18 roků, dcera 8 měsíců 
  • 

Vyjádřila jsi to krásně! 

(31.1.2006 18:04:52)
Bohemiano,

nenech se nikým znervoznit. Máš naprostou pravdu v tom, že děti nemůžeme vlastnit. Já sama jsem měla první dítě ve 20 a další děti už jsem za žádnou cenu nechtěla. Ale když se mně blížila čtyřicítka, začala jsem strašně moc toužit po miminku. Podařilo se, mám úžasnou holčičku. Ale člověk k tomu musí dospět, a ne se nechat dotlačit míněním ostatních! A já jsem svému okolí musela dát jasně najevo, že ani tomuto dítěti se nemínim obětovat, začala jsem pracovat na poloviční úvazek, mám i jiné hodnoty v životě. Dítě není středobodem vesmíru, a máme je jen na chvilku vypůjčené, a měli bychom mu pomáhat a starat se o něj, ale ne ho přetvářet k obrazu svému, jak si spousta rodičů myslí, a to nejen do 18, ale často dosmrti! Třeba k tomu jednou sama dospěješ, že chceš mít díte, času máš dost, v dnešní době se všechno posunuje, a pokud ne, tak se vůbec nic neděje, můžeš mít kvalitní život i bez dětí! Fandím ti.
 Mira, hošík 9/05 
  • 

Každý sám za sebe 

(31.1.2006 19:28:05)
Milá Bohemiano,
nedá mi to nereagovat na Tvůj článek, i když si nejsem jistá, jestli dobře chápu, co jsi jím vlastně chtěla říct. Osprvedlnit to, že netoužíš po dětech? Nemyslím si, že je třeba se ospravedlňovat, stejně jako si nemyslím, že lidé si pořizují děti z touhy někoho vlastnit. Je mi 28, s mým mužem, který je stále mým milencem, máme chlapečka, kterého jsme počali, společně přivedli na svět a to pouze z prostého důvodu, že jsme byli spolu šťastni a chtěli se o to štěstí podělit. Zní to možná kýčovitě, ale tak jsem to cítila a cítím stále. Naše dny nejsou zdaleka jednotvárné, máme spoustu snů a plánů a jsem přesvědčena, že spousta párů je na tom stejně. Člověk se mateřstvím nemění, kdo žil nudně před ním, bude se nudit i s dítětem a stěžovat si stejně zatrpklým kamarádkám na chybějícího manžela.
 Pajina 
  • 

Hezké :o)) 

(31.1.2006 19:35:42)
Hezké :o))













 Dianka, holčička 3/04 
  • 

moudrá slova... 

(31.1.2006 20:36:39)
Bohemiano, až (jestli) se jednou rozhodneš mít děti, budeš pro ně požehnáním. Kéž by víc dětiček mělo takovéhle matky (rodiče). Jedna známá jednou řekla, že žena je především ŽENA a matka (manželka, milenka...) je jen její role. Přeji Ti hodně štěští v životě :-)
 Sára, kluci 9a5 
  • 

Děti-smysl života 

(31.1.2006 21:09:53)
Dočetla jsem tvůj článek až do konce. Možná se budeš divit, ale na konci jsem měla dojem, že svými slovy křičíš na celý svět, že už konečně chceš být i ty mámou. Nicméně neboj se, počáteční kojení, noční nevyspání a další "obtíže" rychle odezní v porovnání s dobou, kterou máme před sebou. Uvědom si, že děti nejsou jenom malá miminka. Oni rostou, vyvíjejí se, každou chvíli jsou jiné. Pořád to budou tvé děti až jim bude třicet, nebo padesát. I jejich děti budou tvými dětmi a to natolik, kolik jim budeš věnovat své lásky, času a moudrosti. A rodina ti bude dávat sílu jít dál životem, dívat se dopředu a pořád se na něco těšit. Ne vždy nám totiž bude třicet.
 Wanda, dcera 4 měsíce 
  • 

Přesně tak... 

(1.2.2006 9:02:59)
Taky se mi zdá, že autorka nevidí moc dopředu. Matka je přece "mlíkárna" po relativně krátkou dobu , i dítě je malé miminko jen chvíli a omezení s tím spojená jsou přece taky dočasná. Myslím, že život s dítětem je nejen pestřejší (tím, jak se dítě vyvíjí a společné aktivity se mění), ale jde i o to, že dítě tě obohatí i v dospělosti. Taky bych nechtěla být "na stará kolena" sama. Když pominu možné tragické události, dá se očekávat, že naše děti a děti našich dětí tu budou s námi, až budem staré/staří a budou našemu životu nadále dávat smysl. Jsem zvědavá, jak se bude taková úspěšná bezdětná žena cítit, až bude stará a nemohoucí a nebude se moci ve své práci realizovat! Platí samozřejmě i pro bezdětné chlapy...
 Valkýra 


Re: Přesně tak... 

(1.2.2006 9:31:43)
Wando,
strach z osamělého stáří byl jeden z důvodů, proč jsem se pro dítě rozhodla, i když jsem po něm moc netoužila. Dneska to ale vidím trošku jinak. Ani 3 děti tě nemusí zachránit před osamělým stářím. Znám matku tří dětí, která je sama, protože 2 děti skončily v daleké cizině a do ČR nejezdí a 1 syn bydlí sice tady, ale 400 km daleko a jeho žena tchyni moc nemusí, tak se taky nestýkají. Ta žena tvrdí, že ví, že nemohla žádnému z dětí mluvit do toho, aby se odstěhovalo a nikomu nic nevyčítá. Možná se cítí hůř než bezdětné ženy, protože ona se pro děti opravdu obětovala a je stejně sama, jen ví, že její děti někde žijí a občas zavolají nebo pošlou e-mail. Ona ale už hraje v jejich životech okrajovou roli.
Matky, které si nedokážou včas najít jiný smysl života se stanou zběsilými babičkami, které musí být u všeho, uzurpují si vnoučata a leckdy ničí svým dětem vztahy. Nakonec, až to všem okolo dojde, můžou skončit taky osamělé.
Musíme si uvědomit, že v dospělosti budeme hrát v životech svých dětí podružnou roli.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Přesně tak... 

(1.2.2006 9:47:12)
Mám ještě "lepší" příklad přímo z rodiny. Mojí babičce bude letos 80 let. Ovdověla, když jí bylo 55. Bydlela ve stejném domě jako moje rozvedená máma, její dcera, a starala se o mne, takže se v pohodě "zabavila". Pak se rozvedl syn, nastěhoval se k ní, našel si ženu a měli spolu dvě děti, máma se znova vdala, měla sestru. Babička byla užitečná a v pohodě. Strýc dostal od podniku byt na druhém konci města a odstěhoval se. Narodilo se mu třetí dítě. Já odešla v 18ti 100 km od domova, sestra hned ve 12ti (šla po rozvodu rodičů k otci). Syn a jeho děti, dokud byly malé, se za ní občas zastavili. Teď je situace taková, že dospělá vnoučata, která bydlí ve stejném městě, babičku nevidí třeba 2 roky, protože za ní prostě nepřijedou. Mají jiné zájmy a svůj život. Nejmladšího vnuka babička neviděla dva roky. Mne a sestru vidí častěji, přestože bydlíme v Praze - snažíme se za ní a za mámou jezdit tak 1x za měsíc dva. Babička je skoro pořád sama, protože syn na ní kašle, ten se ukáže 1x za čtvrt roku na hodinu, s dcerou se hádá a špatně spolu vychází. Tak nevím, jestli si to takhle představovala. Měla dvě děti, má pět vnoučat a celé dny tvrdne doma sama v paneláku, nikdo za ní nepřijde, dcera se o ni sice jakž takž postará (nakoupí jí, doveze k doktorovi), ale pokaždé se zhádají do krve, matka z toho brečí a babičce je špatně. Všechny kamarádky důchodkyně, které měla v okolí buď umřely nebo se odstěhovaly k příbuzným nebo do DD. Sama do DD nechce, že už by si nezvykla. No nevím, já si teda svoje stáří takhle nepředstavuju... to je snad lepší být sám, než vědět, že mám někde pár kilometrů rodinu, která na mně kašle dokonce i na Vánoce a na moje narozeniny se přijde max. nažrat. :o(
 Valkýra 


Re: Re: Re: Přesně tak... 

(1.2.2006 10:11:56)
Monty,
já mám taky příklad z vlastní rodiny, pro změnu opačný. Moje teta (ta hospodyňka a vzorná manželka, už jsem o ní psala) nemá děti. Se strýcem mít děti nemohli, moji rodiče jim záviděli "život bez starostí a zbytečných výdajů s dětmi" (až jsem měla blbý pocit, že jsem se vůbec narodila), ale taky pořád připomínali, že jednou tady zůstanou sami a nejspíš "nám na krku", protože se o ně nebude mít kdo postarat.
Když se mi narodila dcera, vytvořili si k ní vztah jako prarodiče a v současnosti jsou s ní ve větším kontaktu než vlastní babičky a dědečkové. Vzniklo to tak nějak samo od sebe a obohacuje to obě strany. Žádný "kůl v plotě" se nekoná. I když - už jsem byla obviněna jinými příbuznými, že prý jdu po jejich majetku :-( A trochu musím čelit jejich vměšování se do našich záležitostí. Teta, jak je ta "vzorná manželka", má pořád pocit, že se pro rodinu málo obětuju.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Přesně tak... 

(1.2.2006 11:25:52)
Ach jo,
jak jsem psala o tetě, úplně jsem si vybavila ty každoroční situace, když teta oznámila, že jedou k moři a následovalo z úst mojí mámy:" No jo, vy nemáte děti, vy se nemusíte kvůli nikomu omezovat a můžete si klidně vyhazovat peníze, vy se máte!" A povzdech. Podotýkám, že jsme obě byly plánované, já, protože do pětadvaceti musela mít za totáče ženská dítě, protože jinak "byla nemožná" a sestra proto, že je "blbý mít podělanýho jedináčka". Mít děti prostě bylo nutné, aby bylo vše v pořádku, ale jinak byly spíš na obtíž.
Možná odtud, z vlastního dětství, pramení moje nechuť k rodičovství. I když mě jako matku podobné myšlenky snad ještě ani nenapadly.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Přesně tak... 

(1.2.2006 11:02:44)
Monty, já nevím, proč zrovna já tě mám nasírat, ale..
Tak trošku platí, jaký si to uděláš takový to máš a taky. Střední věk je blbej(někde si mluvila o tom, že mamka má pakárnu s prací a tak), stáří je ještě horší(to tě bolí), romantická představa o babičce BB je kýč. V naší rodině postupně dožívali staří prarodičové a objektivně vzato to bylo hodně o odvozu k doktoru a drobné pomoci a i o různých svárech. Ale existovala prostě starost o ty lidi(i když třeba aktuálně omezovala) a láska k nim. Ta je i když se skuhrá na artrózní klouby a nadává na blbou dopravu. A ty lidi ze všech zúčastněných generací, nejsou-li naprosto asociální, tak to ví, i když pronadávají nebo pročekají 3/4 roku. Proto si myslím, že je lepší mít svý lidi.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Přesně tak... 

(1.2.2006 11:46:50)
Libiku,
mne nenasíráš ani náhodou... :o) Na to nejsem ten správný typ. :o)
Jen jsem tím chtěla říct, že z mého úhlu pohledu je stáří jako má moje babička vcelku naprd. Otázka je, jestli není obecně na prd v každým případě... nicméně takhle bych prostě nechtěla skončit. A vůbec nečekám, že by se o mne syn staral, až budu stará. Doufám, že budu mít dost prostředků na to, abych si péči zaplatila, když ji budu potřebovat. Pro svůj lepší pocit - nikoho nevyužívám, jenom si platím služby. Mám prostě takovou náturu. :o)
 Psychouš 


smysl života maximálně na 25 let 

(1.2.2006 10:36:19)
Ano, podepisuji.

Ty maminky, pro něž jsou děti smyslem života, pravděpodobně zapláčou, až se je ty jejich "smysly života" budou v dospělosti zdravě snažit setřást.
A až se jim to nakonec podaří.

Dítě je přece smyslem života maximálně na 25 let.
 Líza 


Re: smysl života maximálně na 25 let 

(1.2.2006 10:39:12)
Definuj "smysl života" :-)))
Podle toho, jak tomu termínu rozumíš, se lze bavit o tom, že dítě nemá být smyslem života vůbec, stejně jako že jistý smysl životu dává i ve chvíli, kdy už má dávno svoje děti a svoje vnoučata, jen tak, tím že je. A samozřejmě i všechno mezi tím.
 Wanda, dcera 4 měsíce 
  • 

Re: smysl života maximálně na 25 let 

(1.2.2006 11:30:35)
Je fakt, že dítě nesmí být jediným smyslem života. Budu jednou ráda, až moje holčička dospěje, že se úspěšně postaví na vlastní nohy a vybuduje si vlastní život. Mám svých zájmů dost a myslím, že pak taky bude větší příležitost pracovat na sobě a na vlastní kariéře. Přesto ale doufám, že se nám ji podaří vychovat tak, aby mezi námi vznikl pevný vztah a aby nás rodiče jednou nešoupla do domova důchodců. A že se jednou budu těšit i z vnoučátek. Já i manžel máme ke svým rodičům vztah velmi blízký, takže doufám, že i naše děti budou mít podobný vztah k nám. Vím, že v životě je to kolikrát jinak, ale to riziko holt podstupujeme. Myslím, že kdo nemá děti, ten tolik neriskuje, ale ani nemá šanci tolik získat!
 & 


smysl života maximálně na 25 let 

(1.2.2006 13:44:36)
Wando,

Jenomze co, kdyz se tvoje holcicka zamiluje do pana uzasneho a on bude nahodou Australan nebo bude tak dobra, ze bude delat vedu v USA. Ja mam s nasima take velice blizky vztah, ale bohuzel bydlime ze segrou obe v cizine. A az nasi budou opravdu potrebovat pomoc, tak nevim jak to vyresime. Asi nam nic jineho nezbyde nez je "soupnout" do DD. V podstate mam stejnou ideu, jako Monty mit dostatecnou financni prostredky, abych za rodici mohla co nejsasteji cestovat a abych jim mohla zaplatit peci. Jak jsem ted stastna, ze ma mamka nejake konicky a zabavu. Kdyz se o tom s ni bavim, tak rika, ze ji je samozrejme smutno, ze jsem tak daleko, na druhou stranu vi, ze se o sebe umime postarat. A asi by nebyla stasnejsi, kdychom s ni treba bydlely v baraku, ale ona by mela pocit, ze se v zivote jen tak placame. Hezky to napsala Liza ze zacatku diskuse.
 Valkýra 


Re: smysl života maximálně na 25 let 

(1.2.2006 14:11:39)
H M,
každá matka je jiná. Moje tchyně měla pro svého VŠ syna připravený život traktoristy v zapadlé vesnici se 30 obyvateli. Dokonce jí prý musel slíbit a přísahat, že po dokončení studií se tam za všech okolností vrátí a že případná známost půjde s ním. Bydleli bychom tam v jedné místnosti baráku bez koupelny a záchoda a časem by se možná postavilo. Pracovní příležitosti téměř žádné.
Když jsme šli bydlet do města, vyčetla mi, že jsem jí zkazila život. Za její zkažený život prostě můžu já a ne její nereálná očekávání. Dodnes se s tím nesmířila. Její výčitky a chování jsou hlavní příčinou, proč tam jezdíme minimálně.
Moje tchyně by byla radši, kdyby se její dítě jen tak plácalo u ní v baráku, aby mohla využívat jeho pracovní sílu a nebyla tam sama.
 Valkýra 


Re: smysl života maximálně na 25 let 

(1.2.2006 14:12:15)
H M,
každá matka je jiná. Moje tchyně měla pro svého VŠ syna připravený život traktoristy v zapadlé vesnici se 30 obyvateli. Dokonce jí prý musel slíbit a přísahat, že po dokončení studií se tam za všech okolností vrátí a že případná známost půjde s ním. Bydleli bychom tam v jedné místnosti baráku bez koupelny a záchoda a časem by se možná postavilo. Pracovní příležitosti téměř žádné.
Když jsme šli bydlet do města, vyčetla mi, že jsem jí zkazila život. Za její zkažený život prostě můžu já a ne její nereálná očekávání. Dodnes se s tím nesmířila. Její výčitky a chování jsou hlavní příčinou, proč tam jezdíme minimálně.
Moje tchyně by byla radši, kdyby se její dítě jen tak plácalo u ní v baráku, aby mohla využívat jeho pracovní sílu a nebyla tam sama.
 & 


Re: Re: smysl života maximálně na 25 let 

(1.2.2006 15:27:26)
Petino,

Cetla jsem co pises o vztahu s tchyni i s mamkou. Je mi lito, ze si plno lidi kazi kvuli blbostem zivot. Kdybych to umela, tak bych o svy mame mohla psat oslavny sentimentalni romany. Ja jsem opravdu stastna, ze mi mama nebreci do telfonu "Holcicko, co jsi mi to provedla." Mati musela nekolikrat predelat svuj zivot od zakladu, a vzdycky se narovnala a dokazala zit dal a najit si neco co ji bavi a fascinuje. Bohuzel napr. moje teta {jeji sestra}, ktera se neustale topi v emocich z minulasti, to bere jako znak necitlivosti a sobeckosti. Zacinam dojimat sama sebe, a o to vic se bojim, ze az ona jednou opravdu nebude moct, jak to zvladnu se o ni postarat.
 Citronítko 


Re: Re: Re: smysl života maximálně na 25 let 

(1.2.2006 16:13:08)
Já si myslím, že žena má mít děti v době kdy je chce mít a pokud se na to necítí, není nic špatného na tom, když je nemá. Já jsem měla první dítě v 21, někdo by řekl, že je to moc brzy, ale já to tak chtěla a byla jsem a jsem i teď moc spokojená, ale v žádném případě se nedívám skrz prsty na ty, které dítě z různých důvodů nemají.
 Citronítko 


Re: smysl života maximálně na 25 let 

(1.2.2006 15:04:28)
Je opravdu smutné, když někteří rodiče mají pocit, že dítě je tu od toho, aby plnilo jejich očekávání. Tak trochu mluvím z vlastní zkušenosti, protože jsem si několikrát poslechla, že jsem svoje rodiče zklamala. Neumím si představit, že bych něco takového někdy řekla svým dětem.
 Veronika, bezdětná 
  • 

Re: Re: smysl života maximálně na 25 let 

(1.2.2006 23:05:00)
Je mi 22 let, nemám maturitu, přesto pracuji ve velké společnosti jako vedoucí personálního oddělení..TO jen tak na okraj pro ty, kteří by si snad mysleli, že pokud někdo nemá VŠ, je to flákač a nikdy nemůže nic dokázat. Je to pouze o tom, zda někdo má zájem pracovat..Jinak já sama chápu ženy, které se rozhodnou nemít děti, není přece jejich povinnost je mít...Z druhé strany si myslím, že pokud se někdo rozhodne mít děti dříve, neznamená to přeci automaticky, že by byl nezodpovědný či nad tím neuvažoval..Já bohužel nikdy nebudu moci mít vlastní děti, proto závidím všem, kteří je mít mohou. Važte si toho a nerozebírejte tu hlouposti, na světě je hezčích věcí..
 Denisa 
  • 

Re: Přesně tak... 

(2.2.2006 1:57:54)
Mraci me, kdyz nekdo rekne, ze jednim z duvodu pro porizeni ditete je, aby nebyli na stara kolena sami a aby se o ne nekdo postaral. Muzete mit deti tucet, ale kdyz budete porad jenom neco ocekavat a neco od nich chtit, tak tim vetsi je pravdepodobnost, ze budete na stara kolena v DD.
Me osobne rodice nechteli, byla jsem omyl a otravovala jsem jim zivot do 19ti let. Ted je mi pres 30, jsem zajistena, vydelavam pomerne slusne penize a uz par let slycham, ze jsou stari a unaveni (neni jim zdaleka 60) a jak bych se mela starat, jak bych mela jezdit casteji, protoze je potreba udelat to ci ono. A kdyz uz tam jsem a makam, tak celou dobu posloucham jenom zavystive kecy. Ja si uz dost let ukladam penize na ucet, abych jednou v duchodu nemusela sve deti zadat o prispevek na inkaso, a aby i ony meli pocit, ze museji matce vracet jeji peci v detstvi. Kdyz to budou i beztoho delat, tak to bude dukazem, ze jsem je dobre vychovala, a ne ze jsem je k domu donutila.
 Vendy, syn 13 
  • 

Re: Děti-smysl života 

(2.2.2006 8:37:45)
Po delší době jsem si přečetla zase něco z Rodiny. A musím říci, že jsem zůstala v šoku. Někdo napíše svůj názor, svůj životní postoj a na oplátku mu jsou hanlivé názory o jeho povaze, o tom co chce a co nechce.
Bohužel jsem jen člověk a tak i já si uvědomuji, jak je to lidské. Ale myslím, že nesprávné. Nikdo nám nedává právo soudit někoho za jeho názory. Můžeme říci názor svůj, ale bez urážek. Každý si musí v životě najít svou cestu a jenom proto, že je jiná než naše, není špatná.
Ale těší mne, že těch chápajících reakcí je přeci jen o trochu víc.
I já jsem matka, která jak se říká začínala s rodičovstvím déle. Ale bylo to mé rozhodnutí. A tak mohu jen poděkovat pisatelce za její otevřený osobní názor a popřát jí v životě hodně štěstí a jak je vidět i pochopení od druhých.
To samé bych ráda popřála všem, protože toho se v dněšní uspěchané době moc nedostává.
 fgf 
  • 

gtr 

(31.1.2006 22:31:51)
ag
 Citronove koliesko 


A čo na to partner? 

(31.1.2006 22:41:24)
V článku mi chýba partner autorky. Aký má on postoj k tomu kedy a či mať spolu deti. Alebo autorka partnera nemá? To by potom veľa vecí vysvetľovalo.
 Citronove koliesko 


A čo na to partner? 

(31.1.2006 22:42:47)
V článku mi chýba partner autorky. Aký má on postoj k tomu kedy a či mať spolu deti. Alebo autorka partnera nemá? To by potom veľa vecí vysvetľovalo.
 Hanka + Anička + mimi 
  • 

Ano i ne 

(31.1.2006 22:47:33)
Hmmmmm, moc pěkně jsi to napsala. Souhlasím že lidi by si měli pořizovat děti až v tom okamžiku kdy jsou plně vyzrálí, spokojení a šťastní a ví že nastal čas se o to své štěstí podělit s dalším tvorečkem. Tak aby si na svých dětech neléčili své komplexy a nezatěžovali tím jejich životy.

Na druhou stranu mi připadá že dnešní post-třicátníci se až příliš snaží svůj život dovést k dokonalosti a že až si vzpomenou že by dítě chtěli tak se jim to taky nemusí podařit. Je to samozřejmě jen jejich rozhodnutí, respektuji to, ale mně samotné by to připadalo dost riskantní. Nejde mít všechno, absolutní zázemí, zabezpečení a zároveň jistotu že kdykoli si vzpomenu, tak to dítě přijde. Případná daň mi přijde hodně vysoká. Taky znám pocit štěstí a naplnění ze vztahu s partnerem, dobré práce, přátel atd. Dnešní doba nabízí tolik možností a vyžití, že chápu že lidi vlastně ani děti nechtějí. Až když se nám narodila Anička, spíš až v průběhu jejího prvního roku jsem si začala uvědomovat že teprve teď to své štěstí začínám nacházet a to ostatní co jsem kdy měla je taková nadstavba co dělá život košatějším a barevnějším. Že jsem měla někdy kariéru?? Vítr to odvál, s kolegy si nemám už celkem co říct, najednou mi to přijde jako velká nafouknutá bublina. Ty svazky který přicházejí s rodinou jsou mnohokrát intenzivnější a krásnější. Nechtěla bych svůj dřívější svobodný život ani kdyby mi za to platili zlatem. Je pravda že miminkovský období je těžký a případy který popisuješ existují, že děti mají lidi nevyzrálí, ale není to zdaleka pravidlem. A není nic krásnějšího vidět, jak se z toho malého klubíčka postupně rozvíjí malinký človíček, který dostává svůj rozum, dělá první krůčky, přináší spoustu podnětů a neskutečné radosti každý den. Přeji tohle štěstí všem kteří ho nepoznali.
Hanka
 Mikejla 
  • 

Bohemiano, Bohemiano ... 

(31.1.2006 23:03:19)
Tak nevím, jestli mě Tvůj článek víc nadzvedl, pobavil, nebo jestli je mi Tě hlavně líto ... Opravdu si myslím, že by si se svými myšlenkovými pochody a se svými názory měla navštívit psychologa, který by Ti pomohl ujasnit, co vlastně chceš. Jestli dítě mít nechceš, ale chceš aby Tě okolí respektovalo a snad i pochopilo, nebo jestli dítě chceš, ale nejsi si tím úplně jistá, potřebuješ nějakou podporu, fakt nevím. Ovšem co vím je to, že já jako máma osmiměsíční holčičky jsem nikdy ve svém životě nebyla šťastnější a myslím, že mluvím za naprostou většinou novopečených maminek. Nestýská se mi po "mém vlastním" životě, protože můj život je moje malá, můj manžel, rodiče, kamarádky, přátelé. To, že nemůžu tak často jako dřív chodit na kafe a do restaurace, že jednou v noci vstávám k malé a dávám jí jíst, že se o ní celý den starám a pečuju, že je ona středobodem mýho a manželova života mi opravdu nepřijde jako obětování "mého vlastního života". Mámou jsem se stala těsně před třicítkou, kdy už jsem v životě měla srovnané priority a věděla jsem, co chci, co si přeju apod. Neříkám, že jsme si předtím s manželem žili špatně, měli jsme se spolu moc dobře, ale takový, jaký je to teď, když máme malou, tak nepopsatelně nádherně jiný, to nebylo. A to máme s manželem moc krásný vztah, plný lásky, ohleduplnosti a tolerantnosti. Bohužel jsem svojí malou nemohla kojit, souhrou několika negativních okolností, ale co bych za to dala, připadat si jako "chodící mlékárna". A co se týče sexu, nemáme s manželem žádný problém, naopak, už na konci těhotenství jsem se těšila, že po porodu opět obnovíme náš sexuální život. Nezlob se na mě, ale buď ve svém příspěvku přeháníš, nebo máš hodně divné, sobecké kamarádky. Vždyť své dítě kojit, je to nejlepší a nejkrásnější, co mu můžeš dát. Výraz "propadnout dítěti" mě taky dostal - čemu jinému by novopečená maminka měla propadnout, než svýmu dítěti ? Nechci se Tě dotknout, ale hodinu si pohrát s děckem kamarádky a chovat v náručí svoje dítě, to se opravdu nedá srovnat. Uvidíš, že jestli se jednou pro mateřství rozhodneš, dáš mě a spoustě dalších maminek za pravdu. A to, jak řešíš,
to, že si ženská pořídí dítě a pak odejde do práce, proč si ho tedy pořizuje - nezlob se na mě, ale to je demagogie, já v tom nevidím problém, pokud to není v době, kdy je dítě opravdu moc malé, prostě chodí do školky, odpoledne si ho vyzvedneš, nebo i dřív, pokud si zařídiš kratší pracovní dobu a pak se mu můžeš plně věnovat až do doby než jde spát. Určitě jsou mámy, které jsou s dětma doma celý den, ale nemůžou nebo nechtějí se jim tolik věnovat než mámy, které děcko dají dopoledne do práce a celé odpoledne se mu pak věnují. Tím ovšem zmíněné mámy nekritizuju, to je každého věc. Taky si nemyslím, že lidé berou dítě jako svůj majetek a že dítě nepotřebuje vychovávat, že vše má v sobě už při narození. Nevím, jsem mámou teprve chvíli, ale myslím si, že to tak není. Já jako máma chci své dítě všechno naučit, ukázat mu, pomáhat mu, vysvětlovat, povzbuzovat, občas pokárat a hlavně ho milovat, prostě tak, aby mezi námi fungoval normální vztah máma-dítě. Třebaže vím, že se s ním jednou budu hádat, možná budu kvůli němu i brečet a nakonec odejde z domu a začne žít svůj vlastní život, i tak to za to stojí. Ale Ty píšeš hlavně o sobě, že nepotřebuješ dítě k tomu, aby ses mohla sama dál vyvíjet. To je pravda, ovšem pak nechtěj, aby na serveru s názvem "RODINA" ti k tomuto rozhodnutí, nemít dítě, všichni tleskali a ještě Tě utvrzovali v tom, jak správně ses rozhodla. Neříkám, že nemůžeš žít bez dítětě plnohodnotně, ovšem po tom, co sama dítě mám, říkám : není to takové, jako s dítětem, to je život, svět, všechno úplně jinačí, mnohem krásnější a zajímavější, i s těmi mnoha všedními starostmi a problémy. Na závěr Ti přeju, aby ses rozhodla tak, aby Ti Tvé rozhodnutí přineslo štěstí a mír v duši, a pokud to nevyjde, tak abys nešťastná byla pokud možno sama. Měj se hezky. Mikejla
PS : osobně si též myslím, že otázka mít či nemít dítě je otázka Tvého vztahu k partnerovi, zda je to ten "pravý", jak je váš vztah pevný, zda je Tvůj partner dostatečně zodpovědný a spolehlivý apod.
 Mikejla 
  • 

Bohemiano, Bohemiano ... 

(31.1.2006 23:08:00)
Tak nevím, jestli mě Tvůj článek víc nadzvedl, pobavil, nebo jestli je mi Tě hlavně líto ... Opravdu si myslím, že by si se svými myšlenkovými pochody a se svými názory měla navštívit psychologa, který by Ti pomohl ujasnit, co vlastně chceš. Jestli dítě mít nechceš, ale chceš aby Tě okolí respektovalo a snad i pochopilo, nebo jestli dítě chceš, ale nejsi si tím úplně jistá, potřebuješ nějakou podporu, fakt nevím. Ovšem co vím je to, že já jako máma osmiměsíční holčičky jsem nikdy ve svém životě nebyla šťastnější a myslím, že mluvím za naprostou většinou novopečených maminek. Nestýská se mi po "mém vlastním" životě, protože můj život je moje malá, můj manžel, rodiče, kamarádky, přátelé. To, že nemůžu tak často jako dřív chodit na kafe a do restaurace, že jednou v noci vstávám k malé a dávám jí jíst, že se o ní celý den starám a pečuju, že je ona středobodem mýho a manželova života mi opravdu nepřijde jako obětování "mého vlastního života". Mámou jsem se stala těsně před třicítkou, kdy už jsem v životě měla srovnané priority a věděla jsem, co chci, co si přeju apod. Neříkám, že jsme si předtím s manželem žili špatně, měli jsme se spolu moc dobře, ale takový, jaký je to teď, když máme malou, tak nepopsatelně nádherně jiný, to nebylo. A to máme s manželem moc krásný vztah, plný lásky, ohleduplnosti a tolerantnosti. Bohužel jsem svojí malou nemohla kojit, souhrou několika negativních okolností, ale co bych za to dala, připadat si jako "chodící mlékárna". A co se týče sexu, nemáme s manželem žádný problém, naopak, už na konci těhotenství jsem se těšila, že po porodu opět obnovíme náš sexuální život. Nezlob se na mě, ale buď ve svém příspěvku přeháníš, nebo máš hodně divné, sobecké kamarádky. Vždyť své dítě kojit, je to nejlepší a nejkrásnější, co mu můžeš dát. Výraz "propadnout dítěti" mě taky dostal - čemu jinému by novopečená maminka měla propadnout, než svýmu dítěti ? Nechci se Tě dotknout, ale hodinu si pohrát s děckem kamarádky a chovat v náručí svoje dítě, to se opravdu nedá srovnat. Uvidíš, že jestli se jednou pro mateřství rozhodneš, dáš mě a spoustě dalších maminek za pravdu. A to, jak řešíš,
to, že si ženská pořídí dítě a pak odejde do práce, proč si ho tedy pořizuje - nezlob se na mě, ale to je demagogie, já v tom nevidím problém, pokud to není v době, kdy je dítě opravdu moc malé, prostě chodí do školky, odpoledne si ho vyzvedneš, nebo i dřív, pokud si zařídiš kratší pracovní dobu a pak se mu můžeš plně věnovat až do doby než jde spát. Určitě jsou mámy, které jsou s dětma doma celý den, ale nemůžou nebo nechtějí se jim tolik věnovat než mámy, které děcko dají dopoledne do práce a celé odpoledne se mu pak věnují. Tím ovšem zmíněné mámy nekritizuju, to je každého věc. Taky si nemyslím, že lidé berou dítě jako svůj majetek a že dítě nepotřebuje vychovávat, že vše má v sobě už při narození. Nevím, jsem mámou teprve chvíli, ale myslím si, že to tak není. Já jako máma chci své dítě všechno naučit, ukázat mu, pomáhat mu, vysvětlovat, povzbuzovat, občas pokárat a hlavně ho milovat, prostě tak, aby mezi námi fungoval normální vztah máma-dítě. Třebaže vím, že se s ním jednou budu hádat, možná budu kvůli němu i brečet a nakonec odejde z domu a začne žít svůj vlastní život, i tak to za to stojí. Ale Ty píšeš hlavně o sobě, že nepotřebuješ dítě k tomu, aby ses mohla sama dál vyvíjet. To je pravda, ovšem pak nechtěj, aby na serveru s názvem "RODINA" ti k tomuto rozhodnutí, nemít dítě, všichni tleskali a ještě Tě utvrzovali v tom, jak správně ses rozhodla. Neříkám, že nemůžeš žít bez dítěte plnohodnotně, ovšem po tom, co sama dítě mám, říkám : není to takové, jako s dítětem, to je život, svět, všechno úplně jinačí, mnohem krásnější a zajímavější, i s těmi mnoha všedními starostmi a problémy. Na závěr Ti přeju, aby ses rozhodla tak, aby Ti Tvé rozhodnutí přineslo štěstí a mír v duši, a pokud to nevyjde, tak abys nešťastná byla pokud možno sama. Měj se hezky. Mikejla
PS : osobně si též myslím, že otázka mít či nemít dítě je otázka Tvého vztahu k partnerovi, zda je to ten "pravý", jak je váš vztah pevný, zda je Tvůj partner dostatečně zodpovědný a spolehlivý apod.
 Kristýna+Robík 


Jsem šťastná 

(1.2.2006 0:54:36)
Od té doby, co mám dítě, jsem šťastnější, než kdykoliv předtím. Dostalo se mi největšího daru.


 ** 
  • 

Re: Jsem šťastná 

(1.2.2006 9:36:24)
Nevím jestli je kvůli tomu nutné užívat toto archaické slovní spojení s předpotopním skloňováním, (dostalo se mi daru).
 LU,2 děti 
  • 

děti a život 

(1.2.2006 10:18:05)
trochu mě zaráží, že autorka zmiňuje jen sebe- "nemám dítě". K tomu by přeci měli být dva! A ten druhý by měl být ten pravý, ten, se kterým to dítě toužíme mít. Dítě je podle mě vyvrcholením touhy mít co nejvíce společného. Ano souhlasím, vztah se po narození dětí (obzvlášť toho prvého) velmi změní, prochází krizemi. Ale právě to jej upevňuje, posiluje a dále rozvíjí. Jistě je toto možné i bez dětí, ale já bych to tak nechtěla, není to v mé přirozennosti.
I já se po prvním dítěti cítila jako chodící mlékárna, ale můj manžel to tak necítil. Při druhém už jsem to tak neprožívala a svému citovému zmatku po prvním porodu se jen smějeme. Sex máme možná ještě lepší než v době, kdy jsme spolu chodili- známe se, důvěřujeme si.
Co se týká mě, i na mateřské jsem schopna najít čas pro sebe- kadeřník, kosmetika, plavání, hraní s kapelou, studium. Myslím si , že jsem schopna se bavit i o jiných věcech než je čůrání a kakání. Ano, schází mi trochu sociální kontakty, ale mám skvělého chlapa, který mě bere mezi lidi, kdykoliv to jde. Teď zrovna se zacínám učit lyžovat (malé je 8 měsíců) a děsně mě to baví.
Také bych se chtěla podělit o to, jak člověk miluje své děti. Svého prvorozeného jsem milovala moc a moc ( prostě jedináček) a když jsem po osmi letech otěhotněla znovu, přemýšlela jsem jak budu moct to druhé dítě milovat, zda se změní vztah k tomu prvnímu. A vida- po narození dcery jsem si uvědomila, že syna miluji jako jedinečnou lidskou bytost, která už něco umí, něco dokáže, zkrátka jsem na něj pyšná.A dcerka byla bezmocné miminko, které by člověk láskou snědl. Teď jsem moc hrdá na to , jaký mají mezi sebou vztah, Jiřík Barču zbožňuje a když je vidím spolu, je mi nádherně. Tuhle jsme seděli s manželem a koukali na ně a uvědomili si, že prožíváme skvělé období v životě. Jsem možná přízemní, ale budu ráda, pokud mé děti budou v životě šťastné. A snad to bude trochu i naší zásluhou.
Psala jsem jen své pocity a nechci nikoho nutit k tomu mít děti. Každý nechť se řídí vlastními pudy a vlastním rozumem.
LU
 Jana Říhová, 1 dítě 
  • 

je to jen Tvoje věc 

(1.2.2006 13:28:52)
Ahojda, je mi 32 let a mám 18-ti měsíčního syna. Je to záhul, mám málo času, takže stručně. To, jestli chceš nebo nechceš mít dítě, je jenom a pouze Tvoje věc. Ty se o dítě budeš starat nejvíc, Ty budeš v noci k němu vstávat, Ty ho budeš kojit, Ty mu budeš foukat většinu bolístek, Ty budeš s dítětem doma když si manžel (otec dítěte) půjde s přátely sednout na chvíli do restaurace...... Ale Ty budeš sledovat jeho první smích, kroky, slova.... všechno má své pro a proti. Jenom Ty sama se musíš rozhodnout a to tak, abys toho svého rozhodnutí NIKDY nelitovala.
...a těm ostatním do toho opravdu vůbec nic není...
Měj se, Jana.
 Piotra, 2 holčičky 


Bohemiano, 

(1.2.2006 15:00:40)
na tvém článku je znát, že jsi přemýšlivá, i je tam hodně věcí, které dávají smysl a které chápu.
Za sebe ti můžu říct, že já jsem doopravdy nejšťastnější až od té doby co se mi narodila dcera. Každý den aspoň jedenkrát se na ni podívám a pomyslím si, jak ji miluju a jak jsem šťastná, že ji mám. Ač jsme ji počali asi 14 dní po svatbě, tak nebyla plánovaná, dítě jsem pořád posouvala jako něco co jednou bude, ale ne teď. Jakmile jsem trochu v šoku zjistila, že jsem těhotná, tak jsem byla najednou hrozně šťastná a trvá to od té doby. Takže možná i ty k tomu dojdeš takovou cestou jako já, nebo třeba taky ne a děti mít nebudeš. No a co, svět se taky nezboží, hlavní je najít si smysl života, aby ho člověk nepromrhal. Tak to vidím já :-)).
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Vecere ve trech 

(1.2.2006 15:11:45)
Mila Bohemiano,
zrovna dnes jdu na veceri se svymi dvema kamaradkami. Vsem trem je nam pres tricet, jedina ja mam dve deti.
Nemohu rict, ze bych si s holkama nerozumnela, spis naopak. A vim, ze stejne mineni maji i ony - vzdyt jinak by nenavrhly, ze za mnou prijedou a pujdeme nekam ven (samozrejmne prijedou s predstihem, aby - jak jedna napsala "stihly =podachmat moje deti")
Ja jsem s nadsenim cetla Tvuj clanek. Celkem se mi libil, ale nekolik vyhrad bych mela. Vzhledem k tomu, ze v nasledne diskusi, jiz byli citovany mnohokrat, shrnula bych to do par vet.
To, co zazijes s detmi, nemuzes nikdy zazit sama. Ale to, co jsi schopna zazit Ty sama, jsi schopna zazit i se svymi detmi. Nevim, zda jsem to dost dobre vyjadrila. ALe deti Te jistym zpusobem obohati. Nauci Te spoustu novych veci. Napriklad jezdit pluhem na lyzich, i kdyz jsi vyborna lyzarka... Bruslit na male louzi.. Jistym zpusobem se muzes a i musis vratit do detstvi.
Je to fajn , je to dokonce moc fajn.
Ja mela deti zcela planovane, obe dve. A to starsi jsem si poridila v dobe, kdy uz jsem proste mnela vsechno ostatni a opravdu mi chybelo jen to dite (ted mne kamenujte, ale ja to takhle citila).
Obe deti jsem kojila vic jak pul roku, jako mlikarna jsem si pripadala taky ;-)
ale rovnou Ti reknu, napsat to o mne nekdo, kdo si bude rikat moje kamaradka, tak mu rozbiju hubu.
 Radka 
  • 

nedej se 

(1.2.2006 15:12:31)
Mas recht, moc ti fandim a drzim pesti. Sama jsem si prochazela necim velice podobnym. Ted jsem se nedavno stala matkou, v petatriceti, a s presvedcenim, ze to opravdu chceme, ja i muj partner. Mela jsem predtim dostatek casu na vlastni zrani a ted si miminka opravdu uzivam a rozhodne nelituju toho, ze je tu ted s nami a ze mi pri tom snad neco utika.
 . 
  • 

. 

(1.2.2006 16:50:06)
.
 M859, 1 dítě 
  • 

je to zpupné? 

(1.2.2006 18:20:51)
Kdo přivede na svět dítě, stává se jeho dlužníkem, řekl jakýsi moudrý člověk, jehož jméno si bohužel nepamatuji...
Malé dítě potřebuje přijetí, lásku, domov. Ale potřebuje i to formování, dotváření a výchovu. Já tím nemyslím pevný krunýř, ale spíš průvodce na cestu. Ten malý tvor se nás opravdu neprosil, aby přišel do tohoto neznámého světa, a jít v něm bez sebemenších náznaků určitých mantinelů podél cesty je dle mého názoru docela průšvih.
 štěpánka 
  • 

kde je diskuse? 

(1.2.2006 22:18:39)
S chutí jsem si přečetla tento článek a hrozně mě překvapilo, že tu není žádná diskuse. Možná, že až přidám můj příspěvek, zjistím, že diskuse nefunguje. Mě se děti narodily ve 30ti letech (v době, kdy průměrný věk rodiček byl asi 22 let) a přesně znám ty pocity, které autorka popisuje. Já po dětech opravdu toužila, jen jsem neměla "toho" tatínka. Pak jsem ho našla, máme děti. Chtěla bych autorce říci, že její kamarádky s dětmi jí opravdu nepřejí ty nepříjemnosti, které jsou s dětmi spojené (nedostatek spánku, ztráta vlastního života, strach o miminka a možná ještě větší strach o velké děti). Já osobně to cítím tak, že žít s dětmi, vidět je růst, dospívat,... je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Ale že bych tím byla více žena, to zase ne. Zároveň se mi moc líbilo, jak pěkně má autorka uspořádané svoje myšlenky. Nevím, jestli se mi podařilo zachytit dobře ty svoje myšlenky, ale jistě vím jedno:
Rozhodnutí mít či nemít děti je rozhodnutí, které je jen na mě a na mém partnerovi a nikomu jinému do toho nic není. A tak autorce přeji, aby slyšela co nejméně netaktních poznámek a ať bude její budoucnost jakákoliv, aby byla šťastná.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Vecere ve trech 

(1.2.2006 23:09:43)
Mila Bohemiano,
zrovna dnes jdu na veceri se svymi dvema kamaradkami. Vsem trem je nam pres tricet, jedina ja mam dve deti.
Nemohu rict, ze bych si s holkama nerozumnela, spis naopak. A vim, ze stejne mineni maji i ony - vzdyt jinak by nenavrhly, ze za mnou prijedou a pujdeme nekam ven (samozrejmne prijedou s predstihem, aby - jak jedna napsala "stihly =podachmat moje deti")
Ja jsem s nadsenim cetla Tvuj clanek. Celkem se mi libil, ale nekolik vyhrad bych mela. Vzhledem k tomu, ze v nasledne diskusi, jiz byli citovany mnohokrat, shrnula bych to do par vet.
To, co zazijes s detmi, nemuzes nikdy zazit sama. Ale to, co jsi schopna zazit Ty sama, jsi schopna zazit i se svymi detmi. Nevim, zda jsem to dost dobre vyjadrila. ALe deti Te jistym zpusobem obohati. Nauci Te spoustu novych veci. Napriklad jezdit pluhem na lyzich, i kdyz jsi vyborna lyzarka... Bruslit na male louzi.. Jistym zpusobem se muzes a i musis vratit do detstvi.
Je to fajn , je to dokonce moc fajn.
Ja mela deti zcela planovane, obe dve. A to starsi jsem si poridila v dobe, kdy uz jsem proste mnela vsechno ostatni a opravdu mi chybelo jen to dite (ted mne kamenujte, ale ja to takhle citila).
Obe deti jsem kojila vic jak pul roku, jako mlikarna jsem si pripadala taky ;-)
ale rovnou Ti reknu, napsat to o mne nekdo, kdo si bude rikat moje kamaradka, tak mu rozbiju hubu.
 Monika+syn 
  • 

pekny clanok 

(2.2.2006 12:29:02)
je zvlasnte, ze ani po 2 dnoch, sa tu neobjavila ziadna reakcia na tento naozaj pekny clanok. Autorke, chcem podakovat a napriek tomu, ze uz mam dieta a konecne viem "co je to byt zenou" :-), napriek tomu, ze aj ked mam dieta, citim len malo z toho, co popisovala autorka, tak chcem vyjadrit pochopenie. Nikdo nema pravo sudit... Naozaj je najlepsie mat dieta az ked ste si ista, ze ste na to pripravena... Mne sa to podarilo rjodila som v tridsiatke a materstvo si uzivam plnymi duskami, aj ked financne zalezitosti ma prinutili ist do prace skor ako som planovala.
Uzivajte si zivot, ci uz S alebo BEZ dietata...to je moja rada.
 Romana, bezdětná 
  • 

taktéž 

(2.2.2006 13:16:41)
Ahoj, já naprosto se vším souhlasím. Setkala jsem se se vším, co je uvedeno v článku. Přidávám ještě jedno DOGMA, kterým mě mé okolí občas poctí: Když nemáš dítě a nejsi matka, NEJSI JEŠTĚ CELÁ ŽENA. No nevím, narodila jsem se jako holka, celý život vystupuju jako holka, dívka, mladá žena. A šup , nějací odborníci z řad laiků mi sdělí, že pokud nebudu mít dítě, nebudou nikdy ženou..... Osobně.. moc nechápu, nevěděla jsem, že být žena se váže na to, být matka. Rozčiluje mě to a moc, ale bohužel, s lidskou blbostí a mnohdy nejen s mužskou se skutečně nedá nic dělat. Doufám, že je nás takových víc a společně se nedáme :O)) Přesto, žen matek si velmi vážím a moc je obdivuji za tu odvahu, přivézt na svět malého tvorečka a přijmout za něj odpovědnost.
 Valkýra 


Re: taktéž 

(2.2.2006 13:23:15)
Romano,
tak tahle fráze mě taky rozčiluje. Za sebe můžu říct, že jako "celá žena" jsem se cítila spíš před dítětem. Pak už jsem byla (v očích ostatních) hlavně MATKA. A od matky se očekává, že vydrží víc než člověk, že naprosto upozadí svoji osobu atd., jinak je sobec.
Ach jo, ty předsudky.
 Lucy 
  • 

Přemýšlet není trestné? ;-) 

(3.2.2006 13:36:01)
Pár nesouvislých reakcí na článek i na diskusi:

článek je možná trochu nevyrovnaný (hlásání tolerance na jedné straně a lehký despekt, který autorce unikl pod perem, na straně druhé), ale nezlobím se pro to. Vidím v tom především to, co tu někdo výstižně nazval "hledající". Je pochopitelné, že žena ve věku, kdy by podle všeobecně platné společenské normy "měla mít děti" přemýšlí o tom, proč je nemá. Není v tom IMHO nějaká závist nebo komplex, jak si tady někteří trochu paranoidně či vševědoucně myslíte :-) Prostě existuje určitý společenský tlak (díkybohu už daleko menší než třeba před 15 lety) na jistý model chování a pokud tento model nenaplňuji, je přece logické, že přemýšlím proč a snažím se dopátrat toho, jestli jsem špatná nebo jen jiná.

Co se týče motivů proč mít děti. Neodsuzovala bych žádný motiv jako horší nebo lepší. Nevidím rozdíl v tom, jestli dítě "chci", nebo "mám pocit, že mi v životě něco chybí", že potřebuju další impuls (cestování a večírky už jsou na jedno brdo) nebo že "je třeba udělat něco pro společnost". Myslet si, že něčí motiv je horší než můj, mi připadá poněkud hloupé. Vlastně už jen o tom přemýšlet je zbytečné. Pokud už mám potřebu řešit nějaké motivy, je důležité mít jasno v tom svém. Každá jsme jiná, tudíž budeme mít i odlišné pohnutky pro své konání. No a? Důležitý je přece nakonec výsledek, ne? :-)

A ještě jedna věc: oceňuju každého, kdo je ochoten a schopen si sám sobě své pohnutky přiznat. Což autorka článku dělá. Narozdíl od poloviny těch, co "nemůžou mít děti, protože na to nemají peníze/byt/podmínky"...


 Veronika 9tt 
  • 

Nevím co řešíš 

(3.2.2006 14:41:48)
Nevím, co řešíš. Mně bude příští týden třicet a čekám první dítě. Ještě před rokem jsem na to ani nepomyslela, ale teď se těším. Tvých kamarádek, které si připadají jako chodící mlíkárna (a jak jsem vyčetla z tvého článku, tak jim to naznačují i jejich manželé) je mi upřímně líto. Hlavně je mi líto, že mají doma takové pitomce. A pokud máš pocit, že tvůj přítel by měl podobný názor, tak si fakt děti nepořizuj. Myslím, že to tady někdo vystihl dost přesně, když napsal, že většina maminek ti tvou volnost nezávidí a je jim šumafuk, jestli ve svých 33 letech máš dítě. Stejně tak jako by tobě mělo být šumafuk jestli má někdo dítě v osmnácti. To je každýho věc a pokud se takovýma hovadinkama zabíváš, tak asi nemáš co pořádně na práci.
 Ren 
  • 

Ano, ano 

(3.2.2006 17:14:10)
Bohemiano, zcela s Tebou souhlasím. Lidé si dle mého názoru děti pořizují ze zcela sobeckých důvodů (jsem jedním z nich, jedno dítko už mám). Uznávám, že je to ta nejkrásnější věc na světě, zároveň vím, že z toho nesmím dělat smysl života, protože smyslem života není vychovávat děti (názor většiny, že?), ale smyslem je sám se vzdělávat, školit (svého ducha). V tomto nám tedy ty děti mohou hodně napomoci, nebo i my jim. Nemůžeme totiž vědět, zda naše dítě není v duchovním školení dále, pokročilejší, nenáleží nám tedy jeho násilné přetváření, ale jen usměrňování. Chápu, když někdo dítě nechce, je to jeho cesta a i touto cestou se může hodně naučit.
 mamina 
  • 

Nesuďte, neodsuzujte 

(3.2.2006 18:58:24)
Opravdu nelze mít patent na rozum a posuzovat, zda život druhých je lepší jen pro to, že někdo má či nemá děti, souhlasím s tím, že každý život má svou cenu a je věcí každého, jak si ho žije. Buďme tolerantní, prosím!!!
 Franta Skoda 


Mam kamaradku... 

(5.2.2006 13:28:44)
S clanekm souhlasim, je mi 29 a deti take nemam. Vsechny kamaradky kolem porad tvrdi, jak je to uzasne a skvele. A ja jim to verim. Jenze to rikaji, kdyz se dostanou ven, maji treba chvili hlidani a cas pro sebe... Byla jsem navstivit kamaradku jednou doma, neco jsem ji v sest vecer nesla. Byla utahana jako pes, tricko od kase, pozarivem stesti ani stopy.
Abych to shrnula, je to super, ale nekdy proste makacka :-)
Pavla
 Franta Skoda 


Mam kamaradku... 

(5.2.2006 13:29:28)
S clanekm souhlasim, je mi 29 a deti take nemam. Vsechny kamaradky kolem porad tvrdi, jak je to uzasne a skvele. A ja jim to verim. Jenze to rikaji, kdyz se dostanou ven, maji treba chvili hlidani a cas pro sebe... Byla jsem navstivit kamaradku jednou doma, neco jsem ji v sest vecer nesla. Byla utahana jako pes, tricko od kase, po zarivem stesti a nakazlivem nadseni ani stopy.
Abych to shrnula, je to super, ale nekdy proste makacka :-)
Pavla
 Henriette 


Henriette, dcera 3 roky a 23.týden těhu 

(5.2.2006 13:32:20)
Já osobně mám své děti jako smysl života. Žiju jen pro ně a tak šťastná a svobodná jako teď jsem si ještě nikdy necítila. Jsem s malou na mateřské, vidím ji růst, směju se jejím rozumům, chodíme spolu cvičit, malovat, za kámoškama, v létě na hřiště a do bazénu... to bych jako zaměstnaná nemohla a musela bych povinně každý den naklusat do práce a být tam 8 hodin zavřená. Konečně si připadám, že žiju! Předtím jsem byla na vysoké, jen jsem ležela v učení, bylo to hrozné. Jsem inženýrka a přesto jsem kariéru odsunula na později a měla děti brzy (první ve 23). S manželem se miluji moc ráda a po porodu z toho mám ještě daleko větší potěšení než dřív, dokonce jsem vyzkoušela praktiky, kterých jsem se dříve bála. V sexu jsem moc spokojená. Kojila jsem hodně dlouho a ještě občas kojím, moc se mi líbí, když se svlíknu před manželem a dcerou jaké mají oba žádostivé a mlsné pohledy, každý z jiného důvodu:-). Cítím se jako v hojivé lázni a přes občasné problémy a velmi výjimečné hádky jsem šťastná, že mám dítě a čekám druhé, že je moje dítě zdravé, krásné a chytré. Když potřebuji, rodiče nebo tchýňovci mi pohlídají a s manželem si vyrazíme. Neděláme to ale moc často, nepotřebujem to k životu. Dítě je podle mě nejhlavnější smysl života a kdo ho nemá, ani netuší o co přichází!!!
 Henriette 


Re: Henriette, dcera 3 roky a 23.týden těhu 

(5.2.2006 13:36:50)
Sorry, že jsem sem nacpala příspěvek třikrát, ale nějak mi to blblo. Díky za pochopení.
 Slečna Marplová 


Re: Henriette, dcera 3 roky a 23.týden těhu 

(5.2.2006 18:16:01)
Henriette,
musim rici, ze tenhle prispevek mne uzemnil.
Pises: ze mas triletou dceru, mela jsi ji ve 23 letech, dlouho jsi ji kojila, jsi s nim stale na materske a ze jsi opet tehotna a jsi inzenyrka. Taky pises, ze ted je to v praci lepsi, jsi klidnejsi, tak to asi chodis na nejaky castecny uvazek, kdyz jsi na MD. Konecne zijes, protoze pred tim jsi musela doslova "povinně každý den naklusat do práce a být tam 8 hodin zavřená. Konečně si připadám, že žiju!", pripadne jsi se musela porad ucit (tak proc jsi chodila do skoly?).
Ono je fajn, ze povazujes deti za smysl zivota, ale je skoda, ze jsi nebyla schopna najit aspon castecny smysl zivota i v praci. Je skoda, ze jsi tak dlouho studovala, kdyz potom mas nejak znalosti zurocit a ty to povazujes za cas, kdy jsi "zavrena v praci". Ona pak takova prace stoji za starou backoru, kdyz ji delas s nechuti, ale byt tebou, tak to jeste nekdy zkusim (a treba na dele, nez na par tydnu - dele jsi pracovat nemohla) a treba zjistis, ze pracovat je taky fajn.
At pocitam, jak pocitam, nejak mi to neštymuje ... :-)))
 David 
  • 

Tak to jsem se pobavil 

(5.2.2006 13:57:35)
Musim rict, ze me moc pobavilo, jak se zde nektere potrefene husy ozvaly, haha. Z me zkusenosti: jsou matky, ze kterych se po narozeni ditete staly trosky (chodi nenamalovane, vypadaji unavene a o svych zalibach jen sni) a jsou matky, ktere si "na sebe" najdou cas i potom.

Ja jsem rad, ze moje manzelka patri do te druhe skupiny a tudiz me clanek autorky vubec nevadi, naopak mam kamaradky, ktere maji na vec podobny nazor.

A ted se do me pustte, haha :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Tak to jsem se pobavil 

(5.2.2006 16:46:53)
Ha ha... :o) Chodím nenamalovaná a zřejmě taky neupravená celej život, unaveně jsem vypadala x let před narozením dítěte, protože žiju takový poměrně "únavný" život, ale co sakra souvisí s tím, že o svých zálibách můžu jenom snít je fakt, že mám manžela, který se o dítě prostě NECHCE starat. Dneska jsem celý den v kanceláři, manžel NERAD a NEOCHOTNĚ hlídá vlastního syna a to jsem ho o to požádala kvůli PRÁCI. Kdybych se chtěla jít někam bavit, bylo by to ještě daleko horší. Tak by mne zajímalo, co bys mi, vtipný Davide, asi tak poradil. :o)
 Hanka, syn 5 měsíců 
  • 

Je mi 33 a mám dítě 

(5.2.2006 18:19:56)
Bohemiano,
je hezké, že nad tím takhle vážně přemýšlíš. Tvůj přístup ale s sebou nese jedno vážné riziko - že až se rozhodneš, že dítě chceš, bude už pozdě.
Mně osobně je úplně jedno, kdo má děti a kolik a kdo ne, jedině snad že v dětech mých kamarádek vidím možné kamarády pro svého syna a s kamarádkami na mateřské je pro mě teď snazší se scházet, navíc máme i společné starosti.
Já jsem také ještě nedospěla do stádia, že bych toužila po dítěti, ale přistoupila jsem k tomu racionálně - žila jsem pět let ve společné domácnosti s přítelem (předtím jsme spolu chodili 2 roky), oba jsme věděli, že se "jednou" chceme vzít a mít děti. No a když nám oběma minula třicítka, bylo mi jasné, že já, na rozdíl od přítele, nemůžu to "jednou" pořád oddalovat. Navíc znám lidi, kteří mají rodiče o 40 let starší a jsou jedináčci. Přece jen v podstatě dvougenerační rozdíl mezi dětmi a rodiči není podle mě pro vzájemné porozumění ideální a šance na to, že dítě pak nebude jedináček, taky naní velká (sama jsem byla jedináčkem 8 let a jsem ráda, že se mi pak narodila sestra).
Takže moje úvaha byla mnohem jednodušší - buď vůbec někdy v životě děti chci, a pak je ta chvíle právě teď (protože "jednou" už by to taky nemuselo jít), anebo se na to vykašlu. A jelikož jsem si byla jistá, že kdybych děti neměla, bylo by mi to jednou líto, navíc mám děti ráda (nějaký čas jsem je i učila) - jen mě nikdy nebrala mimina - tak jsme se s přítelem vzali a narodil se nám syn.
Jak chodící mlékárna si zatím sice občas připadám, ale kojení samo o sobě je velmi příjemné (bolelo jen asi první 2 týdny), sex je kupodivu po porodu ještě lepší než před ním, postavu jsem neztratila (už mi chybí jen asi 1-2 kg dolů k váze před porodem, a to s výjimkou sexu vůbec necvičím), moc se nevyspím, ale sny se mi pořád zdají - tedy žádné "bezesné noci", a hlavně mi péče o dítě připadá mnohem smysluplnější než leckterá jiná práce. A k tomu jsem změnila i názor na mimina - zatímco před narozením syna jsem se těšila, až mu budou aspoň 2 roky, aby se s ním už dalo komunikovat, zjišťuju, že komunikace je možná už i s úplným mrňouskem, už tak od 2 měsíců velmi dobře vnímá, směje se - projevuje i smysl pro humor - a rozhodně to není jen komunikace na úrovni "ham", "ee" apod. Rozhodně je mi úplně cizí pocit, že bych měla syna ovládat, vlastnit, formovat apod. - jen mu chci pomoct najít cestu životem.
Takže Ti přeju, ať svého rozhodnutí jednou nelituješ a pokud se rozhodneš pro dítě, ať se rozhodneš včas.
 Alča 
  • 

život bez dětí 

(5.2.2006 20:30:18)
Máš pravdu, je to o rozhodnutí a o vlastním žebříčku hodnot.
Já mám doma dvě děti a jsem strašně ráda, že je mám.
V práci mám kolegyni - za pár let jí bude 50, ta je bezdětná, také z vlastního přesvědčení.
Přijde mi, že jí teď pomalu dochází jedna veliká nevýhoda toho, že nemá děti. Blíží se jí důchod, má nastřádaný nějaký majetek. Bude to fajn, ale budou s jejím partnerem vlastně sami. A její kamarádky už nemluví o dětech, o problémech s probdělými nocemi, o prsech nalitých mlékem, ale už začínají mluvit o tom, jak si užívají s vnoučaty,....
Mně to přijde pak trošku prázdný a smutný život.
Ale možná má zase jiné výhody a pozitiva.
 sarmi 


svobodne rozhodnuti aneb nebudme na sebe zli 

(5.2.2006 22:12:11)
mam pocit, ze tyto stranky jsou urcene zejmena pro vymenovani ruznorodych zkusenosti pro rozsireni vlastnich znalosti a poznatku. nechapu, proc tolik maminek reagovalo tak netolerantne a popudlive. autorku chapu a spis ji chci poprat, at dela, co skutecne citi a pokud je stastna bez deti, tak je to pro ni jen dobre. internet je ovsem uzasne medium a lze skrze nej bohuzel lehce a pohodlne zkritizovat, pomluvit, znemoznit kohokoli a jakykoli nazor. jsem si jista, ze z oci do oci by vetsina "urazenych" mamin jednala jinak. autorce preju, at se ji v zivote dari :-) (tak jako i vsem statecnym maminkam :-)
 Iva a Viki 4m 
  • 

k původnímu textu 

(5.2.2006 23:28:07)
Nevím kam zaběhly příspěvky. Nechtělo se mi je všechny číst. Ale chtěla bych říct. Je mi 22 mám čtyř měsíční dceru a nejsem nezodpovědný diletant co si pořídil dítě jen tak. Hodně jsem uvažovala a rozhodla se dítě přivést na tenhle občas prazvláštní svět. Ale proč né? Od maturity jsem pracovala podařilo se nám z manželem pořídit byt a zařídit jej. Tak proč nevyslyšet touhu po dítěti? Chápu tvůj článek, ty musíš obhajovat svůj postoj a to že ještě nemáš děti a já zase obhajuju to že tak mladá chci mít dítě. Chci píšu schválně protože Viki nebyla náhoda ani nehoda, ale vytoužený děťátko. Jen bych ti chtěla sdělit, že být chodící mlékárnou je fajn a já to považuju za moc hezké období svého života. Opravdu si užívám každé vteřiny a vůbec mi nevadí, že nejsem po ránu nalíčená a nechodím v kostýmku. A pokud to tvým kamarádkám vadí tak určitě jen občas a potřebují si poremcat. Jako ostatně každý někdy.
Máš právo na svůj názor i když si to tady někteří nemyslí a pokud jsi tak vnitřně spokojená tak fajn a přeji ti krásný život naplněný láskou a štěstím. Pod kterým si já představuju děti a poselství co do nich vkládám a ty zase něco jiného.
Mimochodem můj muž se se mnou chce milovat a já s ním taky. Dokonce víc než před narozením naší dcerky. Jsme teď tak nějak víc svoji.
Ahoj Iva
 Tygřinka 


ty už to dítě raději měj! 

(6.2.2006 9:04:29)
Holka zlatá, když čtu tvůj názor musím se smát:-)opravdu, pokud tě baví život, který ti dovoluje trávit čas takovým psaním, tak prosím...,ale je to bohapustá ztráta času. Moc o všem přemýšlíš a zbytečně si komplikuješ život..Přiznej,ty už děti chceš, protož pokud ne, co děláš na našich maminkovsko-rodinných stránkách.Tak se jen pořád hloupě neomlouvej a nevymlouvej, nebuď líná a poznej život takový jako je!ten náš maminkovský...bez dětí je prostě v životě smutno a nic neni tak horké jak se zdá.A vidět se v dětech je to nejkrásnější.Ale chce to pořádného tatínka..a to zřejmě nemáš, ale tak ho raději hledej! zvedni se od pc, opusť na chvili kamarádky a šup do světa hledat protějšek, který tě v myšlence rodiny jen podpoří.Přeji ti, aby jsi se také dočkala, až tě obejmou dvě malé ručičky a malý človíčk ti řekne, že tě má rád. Simona a Lukášek,2r
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Milá Bohemiano! 

(6.2.2006 10:42:01)
Buď ráda, žes byla natolik rozumná, že sis dítě nepořídila. Děti jsou peklo. Mě narození dítěte rozbilo manželství, které bylo předchozích 9 let naprosto spokojené. S dítětem se z tebe nestane o nic víc žena, než jsi teď. Jen poznáš nekonečné trápení, utrpení a vyčerpání. Každý z nás bude šťastný jen tehdy, když bude žít tak, jak si přeje jeho duše. Pokud touhu po dítěti necítíš, rozhodně si žádné nepořizuj a nic si nevyčítej. Žena není totéž co porodní vozík. Jsme osobnosti a máme tisíce jiných darů. Važ si jich a užívej si spokojeného a šťastného života bez děti. Hodně štěstí!!!
 aknelop 


Re: Milá Bohemiano! 

(6.2.2006 11:28:47)
Chiméro, promiň, ale je mi z Tvého příspěvku poněkud nevolno...
Nepochopím, jak může někdo mluvit o svých dětech, jako o pekle!!!! Je o Tebe poněkud primitivní svádět rozpad Tvého manželství na dítě. To, že jste se mu nedokázali podřídit a společně se dohodnout, ubrat ze svých nároků a radovat se z tvora, který vznikl z Vaší (jak Ty říkáš) 9.leté lásky, je jen Vaše nezodpovědnost. Vím, že rozvody se stávají (třeba to jednou, NEDEJ BOŽE, čeká i mě), ale svádět to na svoje děti?!!!
Ubohé, nemyslíš?!
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Re: Re: Milá Bohemiano! 

(6.2.2006 11:37:43)
AKNELOT... nemyslím. Pokud ty jsi zvyklá lhát si do kapsy, tak si lži dál. Mě k tomu nedonutíš. Děti jsou peklo. Peklem nemyslím rozvod. Peklo je nevyspání, ztráta soukromí, ztráta života, konec intimního soužití, neustálý řev a řev a křik a křik. Můj syn je teď velmi šikovný a hodný. Řekla bych mimořádně. Ale prvních pět let jeho života bylo (a je to pravda!) šikanózní peklo, se kterým se nedalo nic dělat. Všechny rady z internetu i od známých jsem vyzkoušela, nic nezabralo. Neříkám přece, že kdo chce, nemá si pořídit dítě. Ať si ho pořídí. Ale říkat, že ho čeká něco slastného, je lež jako věž. Velká lež, kterou všichni zakrývají skutečný stav věcí. Samé žvažnění o sladkosti dětského objetí a podobných nesmyslech. A že je konec spokojeného (obyčejného spokojeného) života, o tom se nesmí ani ceknout. Kdo si to dovolí, na toho se sesypou "spraveliví", jako jsi ty. Ale pravdu neudupete ani nezabijete!
 aknelop 


Re: Re: Re: Milá Bohemiano! 

(6.2.2006 11:57:53)
CHIMÉRO...Je mi Tě líto, Chiméro! Líto proto, že jsi si v tom všem neuměla najít něco pozitivního. Původně jsem reagovala na to, že tvrdíš, že může za rozpad Tvého manželství... Nedivím, se, že malý zlobil, když jsi k tomu přistupovala takhle...Je sice pravda, že já neznám křik, ani probdělé noci, ale i kdyby to tak bylo, tak to budu dělat s láskou a s pocitem, že mohu svému dítěti pomoci!!! Ne proto, jak to vidíš Ty, že by se to tak mělo, ale proto, že mám v sobě zřejmě víc lásky a pro spokojenost mojí Žanetky bych se nechala třeba i mučit, natož třeba probdít celou noc. Intimní život mám bohatší, než před dítětem, víc si jeden druhého vážíme a jsme si blíž a život jsem neztratila, naopak jsem začla žít! Mysli si co chceš, ale tohle je jedna velká PRAVDA. Nevím, přijde mi to pouze jako sobeckost: já, já, já....
Nechci Ti nic vyvracet, ani Tě nedonutím brát tyhle věci nějak lidsky, ale pro mě je to prostě něco nepochopitelného a ubohého...
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Re: Re: Re: Re: Milá Bohemiano! - PRO AKNELOP 

(7.2.2006 9:51:33)
Vzhledem k tomu, že s tebou nehodlám navazovat konverzaci (chtěla jsem napsat svůj příspěvek jen pro Bohemianu), nebudu se rozepisovat. Je naprosto logické, že VUBEC nechápeš a nemůžeš pochopit, co je peklo, když jsi ho nezažila (chvála Bohu). Nevíš, co to je ploužit se se strašnými migrénami den za dnem, neudržet se na nohou, mít klepající se ruce, ve kterých neudržíš ani své dítě, neustále zvracet z vyčerpání. Ujišťuju tě, že by ses ROZHODNĚ nestarala s láskou o své řvoucí dítě (ty ho naštěstí nemáš), ale normálně by ses zhroutila. Toužila bys po jediném: zbavit se ho. Nemít ho. Nikdy si žádné dítě nepořídit.
Nechci po tobě, abys to pochopila, žádám tě o jediné: můj příspěvek byl pro Bohemianu a ty v sobě najdi tolik síly, abys ho nekomentovala a nechala si své neadekvátní názory (protože cos nezažila, nemůžeš komentovat) pro sebe.
Nejsem proti dětem a zastávám názor, že každý si může pořídit dětí, kolik chce. Ale stejně tak má právo nechtít žádné.
 aknelop 


Re: PRO CHIMÉRU! 

(7.2.2006 10:39:28)
Milá Chiméo, já myslela, že když jsem na diskuzi, že mám právo diskutovat a psát své názory na příspěvky, nechodím se sem dohadovat, chodím se sem odreagovat, ale když napíše někdo příspěvek, jaký jsi sem švihla ty včera, nebo předevčírem, už nevím, tak se nezlob, ale to se mi fakt vaří krev!!
Vím, že mít řvoucí dítě musí být těžké, ale myslím si, že nejsi jediná chudinka na světe, mám plno kamarádek, které spí 3 hodiny denně, jsou jako by najednou zestárly o 100 let, pospávají i na toaletě... jasně, že si zanadávají, pobrečí, postěžují, ale neznám jedinou, která by vyřkla to, co Ty, od pekla po přání to dítě nikdy neporodit, starají se o ně s láskou a věř, že o tomhle spolu dokážeme mluvit velmi otevřeně.
Taky jsem zde nespočetněkrát vyřkla, že je mi jedno, kdo děti má a kdo ne, komentovala jsem jen Tvé PRO MĚ nepochopitelné výroky!!!!!!!!!
Ani Tě (jak už jsem psala) nehodlám přesvědčovat, že by jsi si měla svého dítěte více vážit a zbytečně se nerouhat, jen jsem na to napsala svůj názor. Nenutím Tě na to nijak ragovat, ani se nijak obhajovat, stejně se navzájem nepochopíme.

Znovu opakuji, že jsem původně reagovala na to, že jsi sváděla svůj rozpad manželství na dítě, takhle do široka sis to rozebrala Ty!!!!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: PRO CHIMÉRU! 

(7.2.2006 10:59:35)
Možná je to mimo mísu, ale zaujala mne ta poznámka o rozpadu manželství kvůli dítěti.
Je to totiž další věc, kvůli které si připadám jako z jiný planety. Tady na Rodině neustále čtu, jak dítě posílilo vztah mezi partnery, jak je to super atd., ale v reálu žádný takový vztah neznám a naopak po narození dítěte bývá zvykem, že jde vztah mezi partnery do háje. Víceméně z následujících důvodů:
1) Chlap si připadá odstrčený, protože žena se věnuje pouze dítěti.
2) Žena je naštvaná na chlapa, protože není schopen pořádně zabezpečit rodinu a jejím odchodem na MD se životní úroveň rodiny snížila.
3) Chlap se ženě nevěnuje jako dřív, protože v ní vidí pouze matku svých dětí.
4) Žena je naštvaná na chlapa, protože se kvůli dítěti nehodlá nijak omezovat, zatímco ona musí.

Má někdo podobné zkušenosti, nebo žijí všichni lidé, které osobně neznám téměř v jehovistickém ráji, kde si na malebné louce hraje lev s beránkem a buclaté batolátko drží v jedné ruce sedmikrásku a ve druhé černou mambu? :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: PRO CHIMÉRU! 

(7.2.2006 11:54:14)
Milado,
což to já bych taky věděla, co je pro naši rodinu výhodnější. :o) Bohužel na to musí být dva.
Manžel je třeba na rozdíl ode mne pořádkumilovnej, nemá žádný pracovní ambice a PRO RODINU by bylo jistě ideální, kdyby byl doma, staral se o dítě a já vydělávala peníze. Jenže manžel žije v bludu, že MUŽ musí chodit do práce a starat se o dítě je věc ŽENY. Navíc jeho peníze nezajímají, je skromnej, šetrnej, argumentovat penězma je k ničemu. Takže se dá těžko dosáhnout byť jen kompromisu. :o) Natož "ideálního stavu". Ono totiž starat se o dítě je práce, zatímco manžel si zásadně vybírá taková zaměstnání, kde nemusí nic dělat. Doma by musel. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: PRO CHIMÉRU! 

(7.2.2006 11:45:45)
No vida, tím to asi bude... neznám normální chlapy. :o)
Ale vážně, když budu brát ty nejnormálnější, stejně to takhle nefunguje. Dejme tomu jedna moje hodně dobrá kamarádka má asi "normálního" chlapa a mají spolu tři děti. Normální chlap má tři zaměstnání, rodinu uživí, nedaří se jim zle, ale domů se chodí max. vyspat a najíst, když má náhodou volno, chce spát a odpočívat, zatímco kamarádka by třeba ráda jela na výlet s dětmi. Pokud jde o práci, bydlí na vesnici, ona jako zdravotní sestra sežene po mateřské horko těžko práci na plný úvazek, na přivýdělek opravdu nic. :o)
Naprosto nehrozí, že by ji manžel nosil drobné dárky nebo jí namasíroval záda. Manžel je rád, že dejchá, protože je udřený. :o)
Další - tři děti, ve městě s vysokou nezaměstnaností, od roku a půl nejmladšího je přihlášená na pracáku. Manžel má přátele a koníčky, ona akorát starosti, jak vyžije s 5.000 na jídlo a drogerii na měsíc při pěti lidech.
A dalo by se pokračovat do nekonečna. :o) Za sebe bohužel taky musím říct, že narozením dítěte šel náš vztah s manželem do háje, i když DO TÉ doby byl opravdu fajn. Ještě když jsem byla těhotná, tak jsme měli hezký vztah. Co máme dítě, tak se o tom aspoň z mé strany nedá mluvit, protože nic z toho, co jsme dělali předtím NEDĚLÁME, protože manžel NECHCE, přestože synovi jsou tři roky a hlídání na jeden večer není žádný problém. On si samozřejmě může chodit kam chce, já v omezené míře (když je ochotný hlídat) taky, ale že bychom někam šli SPOLU, to ho ani nenapadne. Když jsem nedávno řekla, že bychom mohli jít do kina, pravil manžel, že jsme přece byli v prosinci. PO VÍC JAK ROCE!!!
 aknelop 


Re: Re: Re: Re: Re: PRO CHIMÉRU! 

(7.2.2006 12:04:53)
Monty, se třemi dětmi bysme asi taky nebyli tak vysmátý, ale takhle je to pohodička, ale koukám, že mám zlatého chlapa a to ještě kolikrát nadávám, kolikrát jsem se vztekala, že si neumí umíchat ani vajíčka, ale když tak nad tím přemýšlím, tak to je jediné, co bych mu mohla vyčíst, ale já vlastně vařím docela ráda (kór když každý můj blaf pozře...)
je to o náhodě, náhodou myslím, jaké dvě povahy se spolu potkají, nám se to povedlo a i kdyby náš vztah měl jít někdy do háje, tak za ty prožité chvilky to stálo za to...
třeba je to i tím, že máme Žandu DOSLOVA vymodlenou, ale to si netroufám posoudit...
manžu si trošku vycepuj...mlátit, mlátit, mlátit... :-)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: PRO CHIMÉRU! 

(7.2.2006 12:13:13)
Nebudu nikoho cepovat, nejsem na to typ. :o) Budu se muset smířit s tím, že jsem se v tomhle ohledu "sekla". Manžel se v začátku naší známosti projevoval naprosto jinak - kamarád mi na toto téma řekl, že prý KAŽDÝ chlap, když je čerstvě zamilovaný, se dokáže vybičovat k nesmírným výkonům, ale jakmile má tu ženskou jistou, vrátí se k normálu... pokud by to tak mělo být, tak normál mého muže je 18ti hodinový spánek, válení se s knihou na gauči a vysedávání u PC. :o) Žel, nevysledovala jsem to včas. :o) Takže si můžu akorát tak zanadávat na Rodině. :o)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: PRO CHIMÉRU! 

(7.2.2006 12:24:55)
Milado,
OK, jenže oni ani ti "běžní" v mém okolí zdaleka nejsou takoví, jak třeba popisuje Aknelop. :o) A můžou to bejt klidně i kravaťáci, byť těch zas až tak moc neznám. Ale pár by se jich našlo.
Když už je v mém okolí někdo, kdo se stará o rodinu a děti, tak to zase dělá způsobem, kterej mi nepřijde adekvátní. Tzn. dělá to "až moc". Moje představy o demokracii a rovnoprávnosti ve vztahu skutečně nenaplňuje ani jeden chlap z mého okolí. A je úplně fuk, jestli bere nebo nebere prášky na hlavu. :o)

Jo... podle toho, co tak vím, by mi nejspíš vyhovoval manžel od Jeny... ale to je JEDEN. :o)))
 aknelop 


Re: Re: Re: PRO CHIMÉRU! 

(7.2.2006 11:24:15)
Monty, já vím, že to musí vypadat, jako, že si něco idealizuji, ale já se nemůžu ztotožnit ani s jedním z uvedených bodů...

1) manža si určitě nepřipadá odstrčený, ba naopak, jak přijde z práce, tak mi Žanetku ani nepůjčí, takže pak si naopak přijdu odstrčená já...dělají spolu furt ňáký blbiny a dělají si ze mě šoufky, ale mě to uspokojuje...

2)je jasný, že si nemůžeme vyskakovat, jako před Žanetkou, ale to jsme zase všechno prokalili a projedli po restauracích, tak to vyjde nastejno, navíc taky odpol.pracuji...

3)nevím, jak by se mi měl věnovat...s domácností mi pomáhá, dárky mi nosí (i když jsou to třeba jen nějaké maličkosti), prostor mi dává, záda masíruje, jako chlap funguje... :-))

4)neomezujeme se ani jeden, on má své sportovní aktivity, já taktéž...on zajde s chlapama na pivko...já s holkama taktéž...chodíme i spolu...

Asi je to tím, že chodím do té práce, že si člověk připadá užitečný taky jinde, než u dítka, že není závislý jen na tom partnerovi a určitě pomáhá i to, že se navzájem neomezujeme, umíme si vyhovět...nevím, opravdu jsme šťastnější, než předtím a to mluvím i za manžela, vím to, protože o tom často spolu mluvíme a je to na našem vztahu i znát...
 Apolena. 


Re: Re: PRO CHIMÉRU! 

(7.2.2006 11:43:34)
Aknelop,
hele, nepsala Chiméra v nějakém svém příspěvku něco o neustálé depresi? Nejsem odborník, ale co na to třeba Líza? Nepotřebovala by Chiméra pomoc lékaře? Nemůže tohle být nějaká forma poporodní deprese? Laktační psychóza?
A nebo "jen" totální vyčerpání a strašná únava? Každopádně by bylo asi třeba s tím něco dělat, ne?
 aknelop 


Re: Re: Re: PRO CHIMÉRU! 

(7.2.2006 11:51:54)
Sylvo,
já nevím, ale musím na to stále myslet...synka má 5,5 roků, alespoň podle toho jak píše, tak nic poporodního to asi nebude. O depresi tak nějak psala a navíc je to z jejích příspěvků viditelné, nevím no....
 aknelop 


Re: Re: Re: Re: Re: PRO CHIMÉRU! 

(7.2.2006 12:19:04)
MILADO, normálně jsem reagovala na otázku, Tvou připomínku jsem četla, až když jsem odpověď odeslala...
 maschul 


Re: Re: Re: Milá Bohemiano! 

(6.2.2006 12:04:07)
Chiméro,já si nemyslím,že některé věci,které jsi napsala nejsou pravda a nepočítám se mezi "spravedlivé"...čast se rozčiluju a cítím unavená...taky mám někdy pocit,že mě vydírá...ale všechny děti nejsou stejné...a i přesto to jeho obejmutí miluju,jeho úsměv...
Peklem bych to určitě nenazvala...je to ale Tvůj život a Ty to tak cítíš...nelžu si do kapsy...za peklo považuju jiné věci...
Tak jak jsi to napsala ,mi to znělo také jako dost tvrdý soud na přítomnost Tvého syna...

Stejně tak může změnit manželství třeba vážná nemoc jednoho z partnerů...změna prostředí...ne vždy je to jen dítě...byla to pro Vás zřejmě těžká zkouška...přeju Ti ať má dobrý konec
 Líza 


Re: Re: Re: Milá Bohemiano! 

(6.2.2006 12:08:13)
No já to vidím tak, že Chiméra se u toho pc královsky baví. :-)))))

Pokud by to snad náhodou bylo jinak, pak je mi líto jejího syna, který samozřejmě musí cítit, že své matce přinesl peklo.
 Jana M. 
  • 

Dítě - samozřejmost, nebo zázrak? 

(6.2.2006 12:34:56)
Plně souhlasím s pisatelkou, i když nutno dodat, že nejen ženy se k mateřství staví takto přehnaně. Je spousta mužů kteří se stavějí k otázce otcovství, popř. založení ÚPLNÉ, zdůrazňuji záměrně úplné rodiny dosti zvláštně.
Mě bude letos třicet a donedávna jsem tvrdila, že dítě zatím nechceme, nepotřebujeme, že máme čas, dokonce rouhačsky i to, že dítě je přepych, který si může dovolit jen zajištěná rodina. Kecy, všechno toto si člověk jen namlouvá, aby se sám před sebou omluvil za svoji lenost.
Pak nastal zlom, nějak jsme se rozhodli dítě mít, a ouha, nešlo to! Manželovi našli po dlouhých vyšetřeních genetickou vadu, a až po dalších 5. letech se nám zadařilo, stálo nás to spoustu peněz, které jsme neměli a různě si vypůjčovali, ale zvládli jsme to, teď máme půlroční miminko, je to nádhera, a opravdu se člověku změní svět, ale užíváme si to, naplno bez ohledu na peníze. Nějak bylo, nějak bude.
Když se člověk rozhlédně, jsou země kde je daleko horší situace, nejsou žádné jistoty, ani to, že se dožijí dalšího dne a také tam mají lidé děti.
Vrátím se zpět na začátek, proč jsem vůbec reagovala, taky jsem měla spoustu kamarádek, které ohrnovaly nos, že nemáme děti a nevím o co přicházíme, že oni to vědí, mají jedno a více dětí, muži ti se kasaly jako, že oni mají úplné rodiny, splnily svůj úkol hned napoprvé atd.
Měli velké štěstí!
Všem jsme to přáli, ale když se dnes rozhlédnu, nemůžu s čistým svědomím říct, že všichni tihle zdánlivě šťastní a spokojení, tyto úplné rodinky jsou v pohodě, téměř všichni muži jsou otrávení, doma je to nudí, manželky nebaví a děti otravují. Doma se zdržují minimálně, jsou neradi když musejí s dětmi něco plánovat natož se jim věnovat! Hrůza jen to pomyšlení!
My s manželem si svoje štěstí užíváme, jsme nadšení každým dnem, ale zároveň jsme se nevzdali ani svých zvyků, ani svých známých a snažíme se žít tak jako dřív, jen jsme trošku uzpůsobili náš život tomu malému človíčku.
Ale upřímně, pokud by jsme neprošli vším tím strachem, nečekali, zda to opět nevyjde, a prostě se nám jen tak napoprvé zadařil ten zázrak lidského spojení, tak by jsme dnes možná patřili taky mezi vás ostatní otrávené, samozřejmé a hlavně znuděné rodiče.
Všichni svoje děti milujeme, ale málokdo, a to si nikdo nechce přiznat, málokdo si uvědomuje, že je to VELKÝ ZÁZRAK, který není dopřán každému!!!
 aja 
  • 

nazor psychologa 

(6.2.2006 13:53:09)
Dobry den! Velice me zaujal vas clanek a rikam si jako profesional, ze by vam neuskodilo si popovidat s odbornikem - psychologem.
jste bezesporu inteligentni zena, ktera vi, co chce. A vy vite ze si moc prejete mit deti. V cem je problem? Vic o vas nevim, ale typuji. Jste bez partnera? Mate partnera, ale on deti nechce? Kamaradky, o kterych pisete, vas asi za chvili prestanou vyhledavat, jestli poslouchaji takovehle vase komentare o chodicich mlikarnach. Jisteze to o sobe samy rekli, i to, ze se jim styska po vlastnim zivote. Ale zadna z nich by to zpet nevratila, nemenila, nechtela by byt bez deti. To je to, co poznate az jako matka. Vsechna ta negativa - strach, zodpovednost, podkozni tuk, starosti jsou uplne minimalni oproti detatku, vasemu pokladu. Mimochodem to, ze jsme deti privedli na svet, aniz by se nas o to prosili, to je takova dobra pubertalni hlaska. Ja osobne jsem ji pouzila v maturitni slohovce a dodnes se musim smat, jak jsme v puberte uvazovali legracne. Jak se nas ma asi to miminko prosit, abychom ho privedli na svet? Na to kdybychom cekali, tak brzo vymrem. Ale to uz je filosoficka otazka. Dobra rada pro vas: prosim, usmivejte se na sve okoli, nebudte zatrpkla a pokud si nemuzete pomoci, vyhledejte pomoc odbornou.
Pro predstavu - je mi 28 let
 maschul 


Re: nazor psychologa 

(6.2.2006 14:06:40)
ajo...

nevím v čem jsi profesionál...ale já myslím,že Bohemiana určitě odbornu pomoc nepotřebuje...a má radost ze života ...mezi tou spoustou příspěvků na tenhle článek byl i její ze současnosti...
čeká miminko :o)))
 Slečna Marplová 


Re: nazor psychologa 

(6.2.2006 14:13:04)
Mno, Ajo, jestli ty jsi pycholog, pak ja jsem kralovna ze Saby ... takovou peknou snusku jsi nam tu nacrtla, z Bohemiany udelala trosku, co potrebuje pomoc odbornika a jeste jsi zde rozebrala, jak je jeji argumentace nevyspela, doslova identicka s tvou v dobe puberty.
 Darina+ Kačenka 25měsíců 
  • 

právo žít život podle svého uvážení?:-) 

(6.2.2006 16:43:13)
Ahoj,
jsem přesvědčená, že pokud sis tento způsob života sama zvolila a vyhovuje TI, můžeš žít normální, plnohodnotný , šťastný život.
Jsem maminka 25měsíční dcerky a rozhodně jsem si nepřipadala jako MLÍKÁRNA,bytˇjsem do 23 měsíců kojila.A ani nemám pocit, že bych nějak zanedbávala SVŮJ život,ať milostný, tak společenský.Moje holčička je tu od toho,aby, jak řekl Tvůj kolega- se mnou žila všední a pro ní velmi zajímavý život,takže s manželem a mimčem od malička cestujeme,prostě provozujeme i jiné svoje koníčky,které přizpůsobujeme malé.Musím říct, že na svůj věk patří k šikovnějšímu průměru dětí, co se týče dovedností-od 21 měsíců plně bez plínky,že jde na nočník, to mi jen oznámí a už nemusím chodit s ní (to od 24 měs; v noci si také dojde sama), sama se nají lžičkou a já ji už nemusím dokrmovat;pokud má náladu, dokáže se kromě zapnutí zipu u bundy, zcela sama obléknout od kalhotek až po boty. Tímto výčtem, který bych samozřejmě mohla rozšířit na mnoho stránek, jen chci ukázat, že to jsou věci naučené a odkoukané, tedy, že se jí plně věnuju a přitom stíhám i spoustu jiných věcí, ale S NÍ.Od doby, kdy nekojím se najdou i hodní lidé, kteří pohlídají občas v noci, když zajdeme s manželem na taneček :-)
Myslím, že až budeš cítit, že i s dítětem je možné zažívat a žít denně plnohodnotný život, tak teprve v tom okamžiku má smysl o něm uvažovat. A ještě jedna důležitá věc- máš-li partnera, musíte to tak cítit oba dva.Pak máš šanci udělat pro prcka maximum- zajistit, aby bylo v pohodě a vyrovnané.
Jen letmá vzpomínka na překrásné měsíce těhotenství, kdy kromě bohatého milostného života se svým mužem jsem se věnovala povídání s nastávajícími maminkami, kam jsem 1x týdně dojížděla,1xtýdně jsem také dojížděla na těhotenské cvičení a plavání, pravidelně chodila na procházky, sama si doma cvičila a četla různé knihy- též o mateřství, po odpolednách přivydělávala doučováním a měla radost, když s mojí pomocí mnohé děti vylepšily známku; vše zakončeno čítankovým porodem(jak se vyjádřil doktor).
Prostě záleží jen na Tobě, jak si zařídíš každý den svého života.Je jedno, jestli s malým nebo bez něj, ale MUSÍ TI TO VYHOVOVAT!!!
Hodně štěstí přeje DARINA 33let
 Soňa 
  • 

děti nejsou všechno 

(6.2.2006 16:44:51)
Je hezký mít děti, já mám v 26 letech 2, ale je těžký jim nepropadnout a zůstat sama sebou. Mně se to povedlo. S manželem podnikám a zvládám u toho i děti, neobětuji jim všechen čas, ale když jsem s nimi, tak jim dávám co můžu.A manžela nedusím večerním povídáním na téma počítačové hry, plínky a Sunar. Všechno jde skloubit, jen se musí chtít. Věřím, že i život bez dětí může být plnohodnotný a uspokojivý. Asi bych nemohla být šťastná, kdybych jen seděla doma a měla navíc třeba starosti, jestli budu mít za co koupit plíny.To pak není z dětí čistá radost.
 Darina(33let)+ Kačenka 25měsíců 
  • 

právo žít život podle svého uvážení?:-) 

(6.2.2006 16:46:14)
Ahoj,
jsem přesvědčená, že pokud sis tento způsob života sama zvolila a vyhovuje TI, můžeš žít normální, plnohodnotný , šťastný život.
Jsem maminka 25měsíční dcerky a rozhodně jsem si nepřipadala jako MLÍKÁRNA,bytˇjsem do 23 měsíců kojila.A ani nemám pocit, že bych nějak zanedbávala SVŮJ život,ať milostný, tak společenský.Moje holčička je tu od toho,aby, jak řekl Tvůj kolega- se mnou žila všední a pro ní velmi zajímavý život,takže s manželem a mimčem od malička cestujeme,prostě provozujeme i jiné svoje koníčky,které přizpůsobujeme malé.Musím říct, že na svůj věk patří k šikovnějšímu průměru dětí, co se týče dovedností-od 21 měsíců plně bez plínky,že jde na nočník, to mi jen oznámí a už nemusím chodit s ní (to od 24 měs; v noci si také dojde sama), sama se nají lžičkou a já ji už nemusím dokrmovat;pokud má náladu, dokáže se kromě zapnutí zipu u bundy, zcela sama obléknout od kalhotek až po boty. Tímto výčtem, který bych samozřejmě mohla rozšířit na mnoho stránek, jen chci ukázat, že to jsou věci naučené a odkoukané, tedy, že se jí plně věnuju a přitom stíhám i spoustu jiných věcí, ale S NÍ.Od doby, kdy nekojím se najdou i hodní lidé, kteří pohlídají občas v noci, když zajdeme s manželem na taneček :-)
Myslím, že až budeš cítit, že i s dítětem je možné zažívat a žít denně plnohodnotný život, tak teprve v tom okamžiku má smysl o něm uvažovat. A ještě jedna důležitá věc- máš-li partnera, musíte to tak cítit oba dva.Pak máš šanci udělat pro prcka maximum- zajistit, aby bylo v pohodě a vyrovnané.
Jen letmá vzpomínka na překrásné měsíce těhotenství, kdy kromě bohatého milostného života se svým mužem jsem se věnovala povídání s nastávajícími maminkami, kam jsem 1x týdně dojížděla,1xtýdně jsem také dojížděla na těhotenské cvičení a plavání, pravidelně chodila na procházky, sama si doma cvičila a četla různé knihy- též o mateřství, po odpolednách přivydělávala doučováním a měla radost, když s mojí pomocí mnohé děti vylepšily známku; vše zakončeno čítankovým porodem(jak se vyjádřil doktor).
Prostě záleží jen na Tobě, jak si zařídíš každý den svého života.Je jedno, jestli s malým nebo bez něj, ale MUSÍ TI TO VYHOVOVAT!!!
Hodně štěstí přeje DARINA 33let
 Gréta 


Šťourání 

(6.2.2006 16:52:56)
Taky jsem se ptávala známých, kdy budou mít děti - omluvou mi budiž věk (tehdy) 22 a neplánované dítě. Nechtěla jsem do toho nikomu mluvit, jen mě zajímalo, jak se vyrovnávají s plánováním dětí ve svém životě.
Pak jsem ale pochopila, že i dotaz na toto téma může ublížit (například pokud se mimi nedaří nebo se tak ptá každý v okolí, jako autorky článku). Teď mám tři děti, považuju to za věc svou a manžela a neptám se, jak to má kdo z přátel.

Naopak mě trochu unavuje, když někdo začne vymýšlet, že bych mohla mít ještě čtvrté a tak dál, a já přitom už nemůžu (sterilizace po císařích). Prvním pěti dotazujícím jsem řekla, že už nemohu, ale teď už jen s úsměvem volám, že další ne.

Myslím si, že snaha kecat ostatním do života značí nespokojenost nebo nejistotu s vlastním životem. Rozhodně pomáhá, pokud takto k radilům přistupujete.

Samozřejmě jsou možná kamarádky maminky šťastné a chtějí se podělit. Sama znám ze zkušenosti i štěstí s dětmi i tu změnu, která přichází a po níž jsem se necítila vůbec ve své kůži. Předpokládám ale, že když se setkám s kamarádkami, berou mě jako fakt i s mými rozhodnutími a neřeší v duchu, jestli se cítím jako mlékárna :-))) Prostě prožijte si život s dětmi i bez dětí a před nikým se neobhajujte.
 Gréta 


Šťourání 

(6.2.2006 16:54:42)
Taky jsem se ptávala známých, kdy budou mít děti - omluvou mi budiž věk (tehdy) 22 a neplánované dítě. Nechtěla jsem do toho nikomu mluvit, jen mě zajímalo, jak se vyrovnávají s plánováním dětí ve svém životě.
Pak jsem ale pochopila, že i dotaz na toto téma může ublížit (například pokud se mimi nedaří nebo se tak ptá každý v okolí, jako autorky článku). Teď mám tři děti, považuju to za věc svou a manžela a neptám se, jak to má kdo z přátel.

Naopak mě trochu unavuje, když někdo začne vymýšlet, že bych mohla mít ještě čtvrté a tak dál, a já přitom už nemůžu (sterilizace po císařích). Prvním pěti dotazujícím jsem řekla, že už nemohu, ale teď už jen s úsměvem volám, že další ne.

Myslím si, že snaha kecat ostatním do života značí nespokojenost nebo nejistotu s vlastním životem. Rozhodně pomáhá, pokud takto k radilům přistupujete.

Samozřejmě jsou možná kamarádky maminky šťastné a chtějí se podělit. Sama znám ze zkušenosti i štěstí s dětmi i tu změnu, která přichází a po níž jsem se necítila vůbec ve své kůži. Předpokládám ale, že když se setkám s kamarádkami, berou mě jako fakt i s mými rozhodnutími a neřeší v duchu, jestli se cítím jako mlékárna :-))) Prostě prožijte si život s dětmi i bez dětí a před nikým se neobhajujte.
 Marcela 
  • 

otázka 

(7.2.2006 10:29:57)
Jenom by mě zajímalo, jestli autorka bude mluvit stejně i ve "vyšším" věku. Jestli si časem přece jen nepřizná, že o něco přišla ... anebo si to miminko přece jen nepořídí ...
 Artep 
  • 

brime 

(8.2.2006 10:34:38)
ja si to taky nesu jako brime... neni den, kdy bych na to nemyslela. manzelstvi mi nevyslo, manzel mel praci = poslani a tak jsem se loni rozvedla. je mi 32 let, jsem obklopena kamaradkami, mezi kterymi pribyde kazdy mesic tehule, v praci stastnymi otci s jednim nebo dvema detmi. ano, jsem z "tolerantni" Prahy, doma mi nikdo nic nevycita, nepripomina. Doslo mi, ze v manzelstvi jsem chtela dite(asi od 29 let) presne z toho spatneho duvodu. Mit nekoho, kdo mi neutece, nekoho, kdo bude prijmat mou lasku, kterou manzel nechce. Ke vsemu byl impotentni a o problemu se nemluvilo, tudiz neni... Mam dobrou praci, vlastni bydleni, bavi mne cestovani, jazyky. Ale jako kazdy touzim po vztahu a jeho nasledne naplneni miminkem. Ale uz pro vztah, ne pro moje vlastnicke pravo. Pocitam si roky, jeste mam 7 let cas... A prectu si na idnes clanek o tom, jak matky po triceti hledaji nesnadno potencialni partnery a zase mi vlhnou oci... Proc ja?
 Artep 
  • 

brime 

(8.2.2006 10:36:16)
ja si to taky nesu jako brime... neni den, kdy bych na to nemyslela. manzelstvi mi nevyslo, manzel mel praci = poslani a tak jsem se loni rozvedla. je mi 32 let, jsem obklopena kamaradkami, mezi kterymi pribyde kazdy mesic tehule, v praci stastnymi otci s jednim nebo dvema detmi. ano, jsem z "tolerantni" Prahy, doma mi nikdo nic nevycita, nepripomina. Doslo mi, ze v manzelstvi jsem chtela dite(asi od 29 let) presne z toho spatneho duvodu. Mit nekoho, kdo mi neutece, nekoho, kdo bude prijmat mou lasku, kterou manzel nechce. Ke vsemu byl impotentni a o problemu se nemluvilo, tudiz neni... Mam dobrou praci, vlastni bydleni, bavi mne cestovani, jazyky. Ale jako kazdy touzim po vztahu a jeho nasledne naplneni miminkem. Ale uz pro vztah, ne pro moje vlastnicke pravo. Pocitam si roky, jeste mam 7 let cas... A prectu si na idnes clanek o tom, jak matky po triceti hledaji nesnadno potencialni partnery a zase mi vlhnou oci... Proc ja?
 Artep 
  • 

brime 

(8.2.2006 10:36:57)
ja si to taky nesu jako brime... neni den, kdy bych na to nemyslela. manzelstvi mi nevyslo, manzel mel praci = poslani a tak jsem se loni rozvedla. je mi 32 let, jsem obklopena kamaradkami, mezi kterymi pribyde kazdy mesic tehule, v praci stastnymi otci s jednim nebo dvema detmi. ano, jsem z "tolerantni" Prahy, doma mi nikdo nic nevycita, nepripomina. Doslo mi, ze v manzelstvi jsem chtela dite(asi od 29 let) presne z toho spatneho duvodu. Mit nekoho, kdo mi neutece, nekoho, kdo bude prijmat mou lasku, kterou manzel nechce. Ke vsemu byl impotentni a o problemu se nemluvilo, tudiz neni... Mam dobrou praci, vlastni bydleni, bavi mne cestovani, jazyky. Ale jako kazdy touzim po vztahu a jeho nasledne naplneni miminkem. Ale uz pro vztah, ne pro moje vlastnicke pravo. Pocitam si roky, jeste mam 7 let cas... A prectu si na idnes clanek o tom, jak matky po triceti hledaji nesnadno potencialni partnery a zase mi vlhnou oci... Proc ja?
 kk 
  • 

zde 

(9.2.2006 10:42:19)
zde
 Martina 
  • 

smysl života 

(10.2.2006 10:05:04)
ahoj, zajímavý článek, pro mě jsou děti smyslem života, naplněním vztahu a s manželem jsme se shodli od začátku, že děti chceme a bylo to tak přirozený. pro mě by byla strašná rána, kdyby mi to příroda neumožnila. Záleží na osobnosti ženy, není to nic špatného, když je chce až později, každý má právo si vybrat, ale samozřejmě musí počítat s tím, že biologické hodiny jednou dotikají, tak aby to nepromeškaly. občas tohle téma s manželem nakousnem, protože máme 32leté kamarády, kteří stále nic, přitom se nám zdá, že by chtěli, už se jim divíme, ale snažíme se je i chápat a neodsuzovat, prostě máme jiný názor v tomto smyslü a podle toho se i chováme. a hlavně je důležitý, že oba ve vztahu toto vidí stejně. velmi důležitý je vztah sám o sobě, jak hodně je kvalitní a jak hodně se lidé mají rádi a to porozumění. já jsem na mateřské šťastná, protože děti miluju a chci si to užít, rozhodně mě netrápí pocity, že o něco přicházím, až to bude možné a budu to na sobě cítit, tak zase začnu pracovat atd. Záleží hodně na vztahu, jak už jsem říkala, když chci, pohlídá manžel ratolest a vyrážím si zacvičit, zaplavat nebo na kafe s kamarádkou, či s manželem na běžky apod., časem i na nenákladnou dovolenou, abysme se užili všichni. Nechápu, proč si někdo myslí, že žena musí být uvázaná doma a bere to jako strašnou ztrátu svobody, v tom případě nejsou oba asi na děti dost vyzrálí nebo nemají tak dobrého či pravého partnera k sobě. Děti jsou radost, starosti taky (neměli jsme to od porodu zrovna růžové), ale hezké chvíle to rozhodně převáží. Přeju všem správné rozhodnutí ve správnou chvíli a uvidíte, že děti jsou zázrak :-)
 Mariana 
  • 

Smysl života 

(10.2.2006 14:21:55)
Sice matka jsem a šťastná (šťastnější než předtím), ale chápu autorku a myslím, že pokud jí srdce netáhne a nevidí ve svém mateřství smysl, tak na tom není nic opovrženíhodného. Nicméně se domnívám, že smysl lidkého pachtění tady na zemi je být nečím prospěšný ostatním- ať už vlastním dětem, nebo úplně "cizím" lidem.
 Guppy+Q.T.-28.7.04 


sloobodna volba 

(11.2.2006 21:15:00)
Kazdy sa moze rozhodnut sam. V kazdom pripade sa tazko da porovnat z pohladu "pred dietatom". Z mojho pohladu maju obidva "zivoty" svoje vyhody a nevyhody. Ja som rada, ze dieta mam, nelutujem a ani sa nestazujem. Aj ked som ho nemala, tak som bola rada, ale jeho prichod mi zapadol do zivota skvele. Niktore veci sa zmenia, ale to je realita. Ja som mala obavu, ze ked si clovek zalozi rodinu, tak sa prestane vyvijat, co nie je pravda. Takze moje obavy sa nesplnili, slobody ubudlo, ale nachadzam v tomto zivote hodnotu a naplna ma.
 Ivana_7+5 
  • 

Neboj se...;) 

(16.2.2006 0:38:18)
Mám dvě děti a v mnohém o dětech a přístupu k nim Ti dávám za pravdu, někdy se v tom cítím osamocená, není to vždy jednoduché, také pocházím z takové "normální" rodiny....ale stojí to za to...vrací se mi to každým dnem...nejdůležitější při výchově je láska...
rodiče jsou jako luk a dítě jako šíp, čím víc se luk prohne tím dále šíp poletí...mám se stále od dětí, co učit, nejsou zdeformováni výchovou, okolím, traumaty atd. tak jako my dospělí...
držím pěsti...
 i 
  • 

i 

(16.2.2006 10:34:00)
i
 Alice, dcera 10 měsíců 
  • 

Souhlasím 

(16.2.2006 16:42:58)
Ahoj.S Vaším názorem na život a jeho vývoj musím jenom souhlasit.Nikdy bych někoho takového jako jste Vy neodsuzovala.Je mi 31 a ještě nedávno jsem byla svobodná.Přesto, že dnes už se to tak nebere "musela jsem se vdávat."Jsem strašně šťastná, že mám krásnou, šikovnou a zdravou holčičku, ale přesně jak uvádíte ve svém článku se náš život otočil o 360 stupňů a já jsem zjistila, že i přes svůj věk nejsem na dítě zralá!Zřejmě jsem typ, který nikdy děti mít neměla.Takže vůbec se netrapte.Všechno má svůj čas a pokud to má přijít tak to přijde.
 laura + mimi 


udelalas mi radost 

(22.2.2006 19:47:49)
mila bohemiano,
napsalas to krasne,
doufam, ze k materstvi brzy dospejes, protoze by byla hrozna skoda, kdyby tak krasnej clovek nemoh svou moudrost a lasku predat nekomu dalsimu,
taky jsem dlouho otalela, ale jsem stastna, ze jsem se rozhoupala,
uvidis sama, a to vim jiste :)
hodne spokojenosti ti preje laura
 Jana, O deti 
  • 

Moje PSYCHIKA - a díte 

(1.3.2006 21:21:04)
Ahoj holky, precetla jsem si tento zajimavy clanek. Trochu mi mluvil z duse. Je mi 26 a ptiznam se ze jeste pred nekolika mesici jsem zastavala podobny nazor. Jenze pak jsem se k veci zacala stavet trochu jinak..... samozrejme je spousta zen, ktery jsou "mlikarny" a obetuji svuj zivot pro zivot ditete. Ja uznavam, ze jsem asi sobecka, ale presto si nemyslim ze budu spatna matka. Mame s pritelem v planu miminko pristi rok. Vzhledem k tomu, ze jsem ale zjistila, ze jakmile JA nejsem spokojena sama se sebou, vznikaji u me ruzne uzkostne stavy a trpela jsem i depresi, hodlam si to s miminkem zaridit tak, abych ten cas na sebe a na sve potreby mela vzdy. Nekdy ho potrebuji mene nekdy vice. Zalezi to na mnoha faktorech. Ale kazdopadne pokud ten cas mit nebudu, nebudu schopna se postarat o dite, protoze budu mit psych. problemy sama se sebou. To znamena, ze jsem se rozhoidla mit miminko radeji dřive, kdy jeste moji rodice (50) jsou fit a budou ochotni mi pomahat a hlidat a ja si budu moci treba vyjet sama na kole, nebo odjet na par dni nekam sama. Cas pro sebe proste potrebuji a bez nej nejsem schopna fungovat. To vim jiste. Na druhou stranu si myslim, ze budu dobra matka, nehodlam sedet s ditetem doma a chtela bych ho brat uplne vsude pokud to bude mozne. Nevadi mi nepohodli a nevadi mi ze budu tahat na zadech krosnu s plinama a na brise mimino.
 milena 
  • 

pomož mi 

(2.3.2006 1:58:58)
prosím, ozvi se mi. Mám stejný problém a nikdo mi nedokáže odpovědět. Milena
 Andrea 
  • 

máš pravdu 

(23.3.2006 14:18:06)
Ahoj,

máš pravdu, je to Tvoje věc, každý má mít dítě, když ho chce a těší se na něj. Je mi taky 33, čekám svoje první dítě a hrozně se na něj těším. Těším se, že mu věnuju několik let života budu se těšit z toho jak roste. Trochu se bojím, že s toho "zblbnu" a přestane mě zajímat to co mě zajímalo do teďka. Ale spíš si myslím, že mě ještě více obohatí a dodá motivaci, proč a kvůli komu toho dosáhnout v životě ještě víc. Názory druhých si klidně poslechni, ale netrap se jima.

ahoj Andrea
 dasa. syn 8 
  • 

male varovaní 

(13.9.2006 11:09:45)
Samozřejmě má každý právo zařídit si život po svém. Je zodpovědnější po zralé úvaze nemít dítě než ho mít jen proto, že je to "normální" a všechny kamarádky děti mají. Ale pozor, kolem třiceti bych doporučovala se nad svými životními plány zamyslet. Mateřské pudy se mohou ozvat a za pár let můžete dát těm, kdo straší biologickými hodinami zapravdu.
Já sama jsem jiný případ, děti jsem vždy chtěla, ale příroda to zařídila jinak a tak mám dítě adoptované. Přijde mi hloupé odsuzovat někoho za to, že nechce mít děti.
 Kajka 
  • 

deti 

(14.9.2006 9:21:12)
Dekuji za krasny clanek, deti jeste take nemam, je mi 27. I presto, ze si myslim ze deti jsou prirozenou soucasti meho zivota, moc pisatelce fandim, protoze vim, jak sileny tlak vyviji okoli na mlade zrale zeny bez deti. Jen chci jeste dodat. Ze je skoda, ze prave zena s takovymto nazorem a moudrym pojetim materstvi se priklani spise k variante deti nemit. Myslim si, ze by jeji deti byly stastnejsi nez mnoho jinych, kdyz si uvedomuje tolik podstatnych a pro rodicovstvi dulezitych veci.
 Niky.Lin 


ani tak ani tak 

(27.11.2006 16:31:43)
Chtěla bych jen podotknout že to jestli chci nebo nechci dítě je jen každého z nás věc já sama miluju děti a chci mít podle situace když je budu moc zabezpečit tak třeba deset!Ale určitě chci mít alespon dvě!No to je moje věc ale to že se někdo rozhodne nemít děti je taky jeho věc nemyslím že je zato nějaký horší ale když veme ta žena v ůváhu že jednou bude stará a sama většinou s těchto žen jsou zapšklé stařeny co buzerují děti alespon z okna a poučujou je co nesmí.Neříkám že je to její případ ale at si uvědomí jestli zvládne několik let praní atd.a později se jí to vrátí v krásnounkém ůsměvu jejího dětátka a na stáří bude mít hřejiví pocit že někdo ji má pořád rát takovou jaká je i když je už stará a není krásná tak jako dřív a nebo se rozhodne užívat si života tet a potom na stará kolena bude sama a pro nikoho nebude ničím než bohužel že to musím říct chudákem ženskou která si myslela že tím že nebude mít děti přijde o všechny starosti a stane se sní jen žena zhrzená životen at už hodná a neštastná nebo fůrie!!
 Ivča 
  • 

jojo nezobecňuj... 

(15.4.2007 0:02:02)
Pisatelku a její vyšinuté názory nechápu, je mi taky třiatřicet, mám dvě milovaná sluníčka, báječného manžela a určitě bych neměnila!!!!!!!
 Tam 
  • 

Je mi třiatřicet a nemám dítě 

(4.7.2007 13:18:21)
Dobrý den, jsem přesvědčená, že na své pocity máte plné právo a ti, kdo Vás jakýmkoliv způsobem shazují, jsou netolerantní. Nic si z toho nedělejte a mějte jen opravdové přátele a rodinné příslušníky neposlouchejte. Sama jsem se stala matkou v jednatřiceti, jsem strašně šťastná a za nic na světě bych neměnila, ale zastávám ten názor, že je lepší, když ženy, které děti nechtějí, je nemají, než aby děti potom citově nebo jinak strádaly. Každý má právo na to být šťastný, hlavně děti, a my jim to musíme umožnit. Když se na to necítíme, je pro všechny lepší, děti nemít. Dělejte jen to, co sama chcete a žijte život naplno, ať už s dětmi nebo bez nich! Na závěr jen poznámku k Vašim kamarádkám: já jsem se jako mlíkárna nikdy necítila (kojila jsem 10 měsíců), dítě mi spalo a spí celou noc, plakalo jen první měsíc, než jsem pochopila, že má hlad, protože já nemám dostatek mléka. Rozhodně jsem šťastnější než předtím (ikdyž předtím jsem šťastná taky byla, jen jinak), ale já jsem já a Vy jste Vy, tak žijte svůj život ne život svých kamarádek. Hodně štěstí!!! Tam
 Lila* 


Pěkné 

(31.10.2007 21:41:52)
Mám děti dvě, a článek se mi moc líbil. Myslím, že autorka je velmi zodpovědný člověk, a jestli se rozhodne jednou mít děti, bude skvělou matkou.
 Adéla, 8.měsíc těhotná 
  • 

Děti a smysl života 

(18.1.2008 18:10:03)
Vždycky,když jsem uvažovala o tom,proč by měl mít člověk vůbec děti, napadaly mě úplně stejné myšlenky a argumenty.Myslím si, že to hodně souvisí s hledáním smyslu života. S tím, jak vyplnit čas mezi narozením a smrtí, jak tomu dát nějaký význam. Jak přestat uvažovat nad vlastní smrtelností a tímhle ji překonat. Ano, nevyspím se a přibyde mi spousta starostí a já nevím, čeho všeho ještě. Ale bude to určitě lepší, až budu umírat, vědět, že jsem ten život nějak naplnila - jak to šlo - v zaměstnání, v dětech... V čem vlastně jiném? Asi proto jsem teď těhotná, že už mě nic dalšího - lepšího - nenapadá - všechno ostatní mi příjde celkem zbytečné - z hlediska věčnosti ;-)
 ledik 


každému to po čem touží 

(3.7.2009 15:29:48)
Ahoj, článek na mě působil docela smutně..působí to na mě, jako že autorka ještě nedozrála na to být matkou ale cítí se být společností do mateřství tlačená - tím je to normální. Mě je 31 a čekám 1-ní dítě...musím říct že jsem velký sobec a mám opravdu ráda svoje zájmy, svůj čas, svoje lenošení. Vždycky jsem si v životě užívala a dělala věci podle svého. Ale v okamžiku, kdy jsem zjistila že jsem těhotná jsem pocítila uplně nový a nepoznaný pocit štěstí a získání vlastní hodnoty. Stát se matkou je fakt něco uplně jinýho oproti všem těm slastem a krásám ostatního života. Samozřejmě to sebou nese omezení, ale s tím pocitem, co jako matka v sobě člověk nosí, se klidně trochu přizpůsobí tomu drobkovi. .. Pokud někdo děti nechce, at je nemá, nikoho neodsuzuju. Sama mám takovou kamarádku. Ale je to fakt neuvěřitelný pocit, když se ve vás tvoří nový život..fakt naprosto nepopsatelný a nikdy bych nevěřila, že to může člověka tak změnit, že je ochoten obětovat něco ze své svobody a sobectví. Takže všechny ty, ktere nechcete mít děti, nemějte je, ale prosím neposmívejte se, že jsme utahané mlíkarny, které se nechtejí milovat s partnerem. Jsme totiž něco víc. Jsme matky..se vším co k tomu patří (a znám moc kamarádek, které už nemohli vydržet šestinedělí, jak se těšili na sex! )

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.