| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Co dělat, když se dítě v noci budí

 Celkem 258 názorů.
 Ivana Procházková 


Vlastní pokoj pro miminko? 

(3.1.2006 11:42:24)
Teda já si fakt neumím představit, že bych šestiměsíční (!) miminko vystrčila spát do jiného pokoje. Nechtěla bych to dělat ani s mojí 15-měsíční holkou, natož s menším děckem.

Vím ale, že někde to funguje. Jak jsou na tom ostatní?
 Blanimour 


Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(3.1.2006 11:55:15)
bydlíme v maličkém 1+1, takže nad touto radou jsem se jen pousmála. Dceři je 10 měsíců a zatím se mi ji nepodařilo ani přesunout z mé postele do postýlky (tu zatím používám spíš jako skladiště). Ale jinak je to podnětný článek. Protože občas prokojíme i půlku noci, budu to muset začít řešit. Jen se k tomu musím odhodlat.
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(3.1.2006 13:53:10)
ahoj,

bydlíme sice v 2+1 a prcek bude mít brzy 5 měsíců, ale jinak jsme na tom úplně stejně, včetně úžívání postýlky jako skladiště :-))) taky prokojíme sem tam půlku noci, někdy i celou. dát ho spinkat do jiné místnosti nechci, docela bych ale uvítala, kdyby začal spát ve své postýlce. zabírá totiž čím dál víc místa, různě se vrtí a ještě rozpaží, takže si pro sebe zabere 3/4 postele a já se mačkám na zbytku :-))) mám ho vedle sebe ráda, ale docela mě už bolí záda. zkoušeli jsme i fintu - uspat u nás a pak přeložit. jenže "zadní oko" funguje spolehlivě. většinou se probudil hned a "zradu" mi pak pěkně "osladil" - uspávala jsem ho pak další 2 hodiny za střídavého sání a křiku.teskně vzpomínám na 3 týdny asi na přelomu 3./4. měsíce, kdy bez problémů usnul v postýlce a jen 2x za noc se vzbudil na kojení. teď usne pouze s prsem v puse (během 15-30 minut)a v noci se celkem často budí.vím ale, že věčně to takhle nebudeme moci dělat, jen nevím, jak ho přesvědčit, aby se nepropíjel nocí a pěkně spinkal, nejlépe ve své postýlce :-)))
Iva
 Jarča 
  • 

Re: Re: Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(18.1.2006 15:13:09)
Dobrý den,
nápad v úvodním článku se mi celkem líbí, zkusíme to a pak Vám o tom napíšu. Bydlíme ve 2+1, dcera má 6měsíců, stále kojím,první 3měsíce spávala krásně od 8h do 6h bez probuzení. Od 4.měs. se budí většinou 1-2 za noc, snažím se jen jednou kojit už přes měsíc, ať si zvyká nejíst v noci, když se vzbudí víckrát, dávám šidítko, vždycky zase hned usne. Mám pocit, že mě tak trochu zkouší, jestli jsem s ní, i kamoška mi radila, ať ji dám na "samotku",že mě cítí, její syn /dnes 15měsíců/ tak spává celou noc sám od 6.měsíce z důvodu nedostatku prostor v obýváku, dokonce při zapnuté TV či rádiu, ale nebyl kojený. Tak uvidíme, přeju všem krásné klidé noci.
Pozn.: Spát s dítětem v jedné posteli je podle mého názoru rozmazlenost. A co partner? Netoužíte po vzájemném obětí? Každý má mít své soukromí i miminko je přece osobnost ne plyšový medvídek. Jarča
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(18.1.2006 15:33:55)
Nebudu se vyjadrovat k tomu, co chces delat - je to tva vec, i kdyz s tim nesouhlasim, ale jak rikam, je to tva vec a tve dite a urcite delas vse pro to, aby bylo spokojene jako ty...

Ke spani s rodici - podle meho nazoru to rozmazlenost neni!!! A objimame se s muzem normalne, dite spi na kraji. My tedy mame tri matrace na zemi, takze neni problem, ze by spadla... A predstav si, najednou dospela k tomu, ze chce chodit spat sama a ze chce svuj pokoj. bohuzel, to zatim nejde, mame jen 2+1, ale budeme se snazit...takze o zadne rozmazlovani tu nejde...
 Petra, Péťa 8 měsíců 
  • 

Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(7.1.2011 20:44:31)
Moc děkuji za váš přízpěvek, máme to s 8měsíčním Péťou stejné a jsem z toho dost vedle. Jednu noc kdy jsme byli s manželem na oslavě kamarádů, nám Péťu hlídala babička, do třech hodin spal krásně, pak jsme přišli domu a jakmile vycítil naší přítomnost začal řvát, dokud nedostal prso k pusince a tak to bylo až do rána. Je to sice škodolibé, ale pomohlo mi, vědomí, že v tom nejsme sami.
 Bershka a Kajda,10m 
  • 

Re: Re: pujdete do toho? 

(3.1.2006 15:57:23)
Shodou okolnosti poslednich par noci slouzim nasi holcince jako dudlik. Predpokladala jsem, ze se to samo srovna, opak je pravdou, ta mrska ma ted obdobi, kdy testuje co se ji dovoli. Impuls ke zmene musi vzejit opravdu od rodice :-/. Pokud pujdete cestou "regulovaneho place", dejte vedet s jakym uspechem a co si myslite o traumatech timto vyvolanych. Diky.
 AndreaH 
  • 

Re: Re: Re: pujdete do toho? 

(3.1.2006 16:54:00)
My dceru v 6ti měsících do pokojíčku přestěhovali. Od pěti měsíců se budila po hodině a já byla úplně hotová. Pak nám došlo, že se budí až když jdu spát - pokud spala v ložnici sama nebo s manželem, spala jako Šípková Růženka. Sice jsem ji do 10ti měsíců v noci 1x ještě kojila, ale na to jsem měla v pokojíčku matraci na zemi. Ta se osvědčila i při horších dnech (nemoci a pod.), kdy jsme u ní na střídačku spali s manželem.
Ze začátku jsme používali chůvičky a pokud už hodně řvala, zašli za ní a slovy jí ujistili, že není sama, ale že je noc a to se spí. Jako lepší "krotitel" fungoval manžel, měl pevnější nervy a udržel i mě se nevrhat hned po řvoucím mimču :-). Držím palce Andrea
 p+1 
  • 

Re: Re: Re: pujdete do toho? 

(6.1.2006 11:50:38)
Moje dcera usinala od malicka sama, ale asi v 5 mesicich z niceho nic zacala po ulozeni brecet. Nejsem zrovna ten typ utlocitne matky, co se necha ditetem zotrocit a jeste ma dobry pocit, jak se obetuje, takze jsem postupovala vicemene jak je popsano. Po asi 2 tydnech bez viditelnych vysledku (vecerni plac kazdy den 1 - 1,5 hodiny) uz jsem si zacinala myslet, ze to delam blbe a ze to takhle nepujde...a najednou se to zlomilo...par dni se plac zkracoval, pak uz bylo jen chvliku zafnukani a ted ulozim do postylky, pusu, pustim takovou tu hrajici hracku, dostane se mi spokojeneho usmevu a odchazim...zadny problem... Vsichni jsme vyspany a spokojeny, dcera zadne trauma nema :)). S nocnim buzenim stejny...stacilo parkrat delat, ze jsem hlucha a je klid. Takze doporucuju vytrvat a vydrzet i trochu place...
 Emma 
  • 

Re: Re: Re: Re: pujdete do toho? 

(6.1.2006 11:56:42)
víš čočku, jestli má dcera trauma, ty nezotročená chytračko.
 AndreaH 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: pujdete do toho? 

(6.1.2006 14:54:52)
Aby pok předškoláci neměli trauma z přehnané péče maminek.
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: pujdete do toho? 

(6.1.2006 15:00:53)
Andreo, dobrej "výkřik do tmy":o)))))))))) Fakt:o)))))

Vstát k plačícímu dítěti je "přehnaná péče", ooooooojeje, pardon, to jsem netušila... tak snad mi to Bára v budoucnu někdy náležitě "natře" za to, že jsem s ní probděla noci a ona byla přehnaně opečovávaná a počůrává se z toho v dospělosti:o))))))
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: pujdete do toho? 

(6.1.2006 15:04:47)
Andreo, dobrej "výkřik do tmy":o)))))))))) Fakt:o)))))

Vstát k plačícímu dítěti je "přehnaná péče", ooooooojeje, pardon, to jsem netušila... tak snad mi to Bára v budoucnu někdy náležitě "natře" za to, že jsem s ní probděla noci a ona byla přehnaně opečovávaná a počůrává se z toho v dospělosti:o))))))
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: pujdete do toho? 

(6.1.2006 12:08:29)
p+1?! Jak jsi mohla nechat 14 dní plakat dítě 1,5 hodiny v kuse???? Bože na nebesích.... zůstává mi rozum stát! A jak můžeš vědět, že trauma nemá? A že si ho neponese do dospělosti jako manžel od KYTI který se ve svých pětatřiceti BOJÍ usnout když je tma???? Tvoje dcera evidentně rezignovala protože se pomoci nedočkala... ale že si něco neodnese do budoucna?...... Ne opravdu díky, tohle svým dětem neudělám!
 zanitah, Koblížek 16 měs. 
  • 

pujdete do toho?-už mám klid 

(8.1.2006 14:20:10)
Neblázni, vše se dá dítěti vynahradit přes den, pokud máš na něj dost času a věnuješ se mu , vsadím se, že žádné trauma z noci nebude mít. Přesně platí, co psala autorka článku, že dítě musí cítit klid a pohodové zázemí a pak se naučí usínat a spát v klidu.Já už jsem taky byla na konci se silama, tak jsem prostě dítě s manželem vyšoupla v 8 měsících do pokoje,to už malej večeřel kaše.No a pak,když už nás opravdu ždímal tím pláčem moc, byla to spíš sebeobrana, nechat ho vyřvat. POZOR!!!Ráno byl vždy jako kytička, vyspinkaný, usměvavý, pohodový. Ale chápu, že je to spíš krajní řešení, když už je jeden tak unavený,že z toho ani nemá černé svědomí.
 Ella 
  • 

Re: pujdete do toho?-už mám klid 

(9.1.2006 0:16:29)
tak nevím nevím víte něco o separační úzkosti mezi 7.-9.měsícem? To je přesně ten důvod proč i spavá miminka najednou pláčou. Někdy si o tom přečtěte a pak teprve zkoušejte podobně blbé rady jako vyšoupnout dítě do jeho pokoje. Nechápu proč se už od několika měsíců života svého potomka mám snažit o jeho samostatnost. Jeden psycholog se k tomu pěkně vyjádřil- dnešní moderní matky jsou pološílené z toho,že jejich UŽ tříleté dítě není samostatné a snaží se být v dosahu své matky,myslí si,že jejich dítě bude kvůli nesamostatnosti ve třech letech držet svou mámu za sukně i ve dvaceti,což je totální nesmysl.
Nikdo tím neříká,že dítě máte kojit 30x za noc,docela dost pomáhá když prostě prso nedáte a budete dítě jen hladit a třeba mu zpívat. Ze začátku vám to sice ubere na spánku,ale do budoucna je to jistě lepší než trauma z tmavého pokoje bez mámy. Mě každý říkal,že své dítě nikdy nenaučím usínat samotné,usnul vždy u kojení,nebo chvilku po něm a já u něj ležela,no a co,chtěla jsem to tak. Dnes mu dám pusu řeknu dobrou noc,on mi řekne "zatím pápá" a usne sám,někdy se přijde podívat jestli jsem opravdu v obýváku,ale hned poté skočí do postýlky a usne. Párkrát jsem to zkusila,nejdřív jsem seděla u dveří,aby na mě viděl,pak jsem se třetí večer šoupla za dveře a šlo to. Když plakal vrátila jsem se. Mě to prostě neobtěžuje,je to moje dítě a pokud nechce být sám,nevím proč bych to měla lámat. Taky ráda spím,ale když jsem se rozhodla mít dítě počítala jsem s mnohem horší variantou vyčerpání. Mě u něj nemá kdo střídat ani kdybych už byla zelená únavou,tak prostě občas usnu s ním a mám klid a spánkový deficit se taky trochu urovná. Odměnou za to mi je,že si ráno pouští (od 19ti měsíců) pohádky(zapne televizi a video)a nechá mě spát ještě hodinu poté co se sám vzbudí. Když mu večer připravím na stoleček čaj a pečivo k snídani,v klidu posnídá a nebudí mě.
 Vlada 
  • 

Re: Re: pujdete do toho?-už mám klid 

(9.1.2006 0:19:39)
Prosím Vás koukněte se příspěvek více o Dominičkovi v sekci různé a pomozte mu prosím . Jinak na www.dominicek.cz
 Luinka 


Re:  

(9.1.2006 0:39:18)
Ello, hezky jsi to napsala. Moje dcera právě do cca poloviny 8. měsíce spala bez problémů celou noc a pak právě v období citové závislosti se začala 2-3x budit. Samozřejmě jsem jí to neodpírala.¨Jinak kočička teď spí do 9-10 hod. ráno, ale víceméně od narození mne nechá ráno do týhle doby spát, ikdyž se dřív budila o hodinu až dvě dříve. Jako mimino si hrála v postýlce, později vedle mne, když lezla, tak jsem jí vypustila a ona si hrála v obýváku (máme malý byt, tak je to pohoda) a když uměla chodit, tak si buď sama slezla a hrála nebo pustila tv jako váš syn:) ráno od mimina nevyžaduje jídlo ani pití, musím jí to nutit a až kolem jedenáctý něco pozře:(, takže to řešit nemusím:) ale svačinka je super nápad pro ostatní:)
 Krucipísek 


Re: Re: pujdete do toho?-už mám klid 

(9.1.2006 1:13:07)
Ello, tak s tou snídaní připravenou předem to taky dělám a funguje to :-) ale kdybych se pokusila (jinak teda spavou a opravdu zlatou, jen trochu vztekací) mojí holku v noci uhladit místo ukojit, tak se po... a po... vzteky! Naštěstí se teda v noci nebudí často. Praktikuju to, že pokud brečí tak napůl, jen tak frfňá ze spánku, tak tam nejdu. Pokud brečí "probuzeně", popř. přidá těžší kalibr v podobě "mamímamímamímamímamí", tak tasim kozu a vyrážim. Jsem zvědavá kdy konečně odstavim... předsevzetí do nového roku padlo předvánočním pobytem v nemocnici... ale vím, dělám si to sama, kdybych kojit fakt chtěla přestat, tak prostě přestanu, ale jsem slaboch a neodolávám, když ke mě ráno přijde k posteli, usmívá se a plácá do ní... to je výzva - když taky zaplácám, tak si lehne na záda a nastaví v očekávání věcí příštích pusu ... tomu prostě podléhám. Ale to je do jiné diskuse, tak sorry, jsem nějaká moc vzhůru...
 Ella+ 


Re: Re: Re: pujdete do toho?-už mám klid 

(9.1.2006 1:34:25)
no tak s tím kojením..ještě na tom nejsi zdaleka tak špatně,já svého syna taky stále kojím. Prvotní předsevzetí bylo,že budu kojit maximálně půl roku,pak dostane flašku,uběhlo půl roku,uběhl rok,v říjnu jsme oslavili s úspěchem v kojení druhé narozeniny... nevím no,mě to nějak baví,nebo co :-)Sice v noci jsem tento zlozvyk odbourala "už" v prvním roce,ale před spaním večer,je to prostě takový rituál,který ne a ne zrušit- nakojit,pohoupat v sedě-tzn,krknout,uložit přikrýt pusinka, pápá
Asi to vyřeší až škola v přírodě :-D
 p+1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: pujdete do toho? 

(9.1.2006 13:25:49)
Jesti se něčí manžel bojí v pětatřiceti usnout po tmě, měl by si zajít k psychologovi. Moje dítě chodí spát s úsměvem - jestli se takhle projevuje trauma, tak fakt nevim. Vy si klidně vstávejte ke svým dětem dvacetkrát za noc, nemám s tím nejmenší problém :)
 Janča 
  • 

Re: Re: Re: vyzkoušela jsem to! 

(9.1.2006 10:42:37)
Měla jsem stejný problém.Uspat moji holčičku pětiměsíční jsem dokázala pouze kojením.Když se mi ji nepodařilo ji dát do postýlky na první pokus spící, tak jsem ji musela opět přiložit a až usnula to zkusit znovu. Spát se mnou v posteli nepřicházelo v úvahu, protože mám už od těhotenství rozhozenou pánev a jediný výsledek by byl, že by mě tak bolela noha, že bych se nedokázala postarat o ni. Přečetla jsem spoustu članku o téhle problematice a jednoho dne jsem se rozhodla, že se to musí řešit včas než to bude problém. Moje holčička chodila večer po uspavacím rituálu spát v osum, ale po půl hodině, byla natolik vyspaná, že byla vzhůru do dvanácti a v noci jsem kojila 2 - 3. První večer byl strašný, už po prvních minutách pláče, jsem ji chtěla utišit, ale říkala jsem si, že ji nic nechybí jen se vzteká, že ji nikdo nevezme a že to musím vydržet.Plakala asi 2 hodiny a pak prospala celou noc sama v pokojíčku a ráno se na mě usmívala. Druhý a třetí den už plakala kratší dobu a méně intezivněji a dokonce se uklidnila, když jsem byla u ni.Nyní už usíná v osum a v noci nepláče, sice mi to nedá a chodim ji v noci kontrolovat. Ráno je vyspinkaná a usměvavá a evidentně to v ní žádné trauma nenechalo. Rodičovství není jen o příjemných věcech, ale i o těch nepříjemných.Takže chce to vyzkoušet a hlavně se řídit svým vlastním instinktem a kdyžtak si tu metodu trochu upravit.
 Jiitule+3 


Re: Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(9.1.2006 1:20:56)
Ahoj Blani, my jsme na tom stejne, az na to ze dcerce uz bylo 18 mesicu. Jsem s ni sama v garsonce a detskou postylku pouzivam na odkladani veci, na ktere nema dosahnout :) Kojime stale 2-3x za noc... Jeste ze mame velke letiste, na ktere se obe pohodlne vejdeme a zada neboli. Zdravim vsechny nocni kojne :)
 Krucipísek 


Re: Re: Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(9.1.2006 1:22:35)
Jituleeee, co je s váma? Jak je?
 PajaMM 


Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(3.1.2006 11:57:11)
Ahoj Ivule!

Taky si ten vlastni pokoj pro mimi neumim predstavit...

Nasi male jsou 3,5 roku a protoze bydlime ve 2+1, tak spime zatim vsichni v loznici, kazdy na sve posteli, ktere mame vsichni tri u sebe. Ja jsem uprostred:-)

Ale i kdybychom meli pokoj navic, tak nevim, jestli by tam Klarka chtela spat sama...nechavame tomu volny prubeh. Ona totiz se mnou byla do svych skoro 3 let v jednom pokoji, bydlela jsem s ni u mamky, tak po ni ted nemuzu najednou chtit, aby spala jinde...takze to budeme muset zkouset postupne a pomalu...Ale jinak se spanim nemame sebemensi potize, nastesti:-)
 simpanz 


Re: Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(3.1.2006 12:06:20)
My jsme našeho malého přesunuli k jeho sestřičce v 9ti měsících. Zjistila jsem totiž, že můj drahoušek ho budí svým otřesným chrápáním. A já mám extrémně lehké spaní, takže každé zakníkání ze spaní mne vzbudilo. Po přesunu byl najednou klid (je to vedlejší místnost, ale i tak si zapínám chůvičku), drobek začal podstatně líp spát. Ozve se jenom když na něj leze bacil. A moc se mi oplatilo nevylízat z postele při prvním zakníkání. Dost často je to totiž jenom z polospánku a já svým příchodem drobka vlastně doopravdy vzbudila.
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

Re: Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(3.1.2006 12:06:47)
Jak to bylo u nás:
Dcera byla od 4 měsíců krmena lahví. V devět hodin večer byla poslední dávka, pravidelně při ní usnula. Kolem půl roku přestala usínat při krmení, ale bylo vidět, že k tomu má už jen kousek. Tak jsem jí dala do postýlky, nějakou hračku do ruky a nechala jsem ji samotnou v pokoji. Do pěti nebo do deseti minut usnula. To bylo asi měsíc. Pak přestala být po krmení unavená. Když jsem jí dala do postýlky, chvíli si hrála a pak začla brečet. Takže jsme jí i s postýlkou vzali k nám a ona si hrála až usnula v postýlce za plného provozu mezi desátou a jedenáctou. Po 3 měsících už mi to přišlo děsný, protože to jednak bylo pozdě a jednak vždycky pobrekávala než usnula. Tak jsem se rozhodla vyzkoušet metodu "vyřvání". Naštěstí u nás zabrala bez problémů. První den brečela 10 minut, já k ní chodila po dvou minutách. Vždycky jsem jí pohladila, něco řekla a zase odešla. Druhý den bylo totéž, ale už jsem tam šla jen 3x, a třetí den, když jsem odcházela z pokoje udělala jen takové ukňourané "ue", pak bylo ticho a za pět minut spala.
Máme také malý byt, takže dcera usíná v pokoji sama, ale my tam pak spíme s ní.
 PajaMM 


Re: Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(3.1.2006 12:51:21)
Jen dodam, ze nase Klarka spi celou noc cca od 7 mesicu...bez sebemensich potizi. Ted se vzbudi maximalne na curani, ale az k ranu...
 Míša,Kryštof12/04,Vanda9/06, 


Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(3.1.2006 13:54:42)
No, ja si to jako predstavit dokazu:). Spis si nedokazu predstavit, kdo by do toho druhyho pokojiku petkrat za noc chodil malíčkovi strkat do pusiny dudlika (nehlede na to, ze zadnej "druhej" pokojik neni). Syn spi celou noc od sesti nedel, kdy nam to doktorka povolila (do te doby jsem ho po ctyrech hodkach budila na kojeni), ale obcas se vzbudi, zaplace, ja mu dam dudan, on lehne a okamzite usne. Pokud mu ale dudan nedam, rozbuli se a hned tak sam neusne. Mame obdobi, kdy ho v osm vecer ulozim a v pul devaty rano ho vyndavam rozesmatyho z pelisku a nekdy to mame horsi, kdyz se vzbudi osmkrat za noc a place trebas hodinu a nic nepomaha. To zkusim, jestli nema žížu, neni pocuranej, nehce se pomazlit, ale vetsinou nechce nic. Takze ho nechavam pobulit si a pak usne sam. Nicmene, kdyby ten druhej pokojik byl, syn by v nem urcite jeste nespal.
 Vali + 4/2003 + 4/2006 
  • 

Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(3.1.2006 15:39:47)
U nás to funguje tak, že do roku a půl jsem v noci trpělivě kojila. Pak jsem malé řekla, že v noci se spí a mlíčko že bude jen před usnutím. Moje báječné dítě kývlo, sice první noc kňouralo, ale pak už spalo celou noc. Ráno mne pak nedočkavě budila a rozepínala knoflíčky a dožadovala se kojení.
Ale i když máme dětský pokojík, zatím si nedovedu představit, že by malá spala sama. Dokonce s manželem tak trochu soupeříme, ke komu v noci z postýlky přileze a schová se pod peřinu. Sice budeme mít druhé, ale spíš přemýšlím, jak nastěhovat další postel do miniložnice, než do dětského pokoje :-)
 jana honzátková,1mimčo 
  • 

Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(3.1.2006 20:04:30)
to budu radši vstávat každé 3hodiny než nechat miminko samotné v pokoji-to bych se totiž stejně strachy nevyspala...
 Peťa, Jaňula 8 měsíců 
  • 

Re: Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(9.1.2006 10:19:06)
Jani, jsi Honzátková nebo Honzáková? Neznáme se náhodou? :-) Jestli je to omyl, tak pardon. Co se týče článku, přišel akorát, protože jsem nevyspalá a funguju tak na půl šťávy - mám ji pro svou holčičku, která je přes noc nacucaná a já jsem vycucaná a ostatní musí počkat. Manžel souhlasí, že to dneska prubnem a uvidíme. TAky je možné, že mi ji můj drahý budí svým hlasitým oddechováním, kolikrát jednoho uspávám a druhého budím, aby se nebudili navzájem. Ale nebude mít fakt hlad, když se budí každé tři hodiny na minutu přesně? V necelých osmi měsících už má 9,5 kg.
 Eva, 1 dítě 
  • 

Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(5.1.2006 18:01:28)
Funguje to! Jen je třeba se oprostit od vžitých názorů starší generace a některých přecitlivělých "nejlepších matek". Naše holčička (3 roky ) je v pokojíčku sama od 6 měsíců, měla jsem takovou tu dětskou vysílačku, takže jsem ji slyšela, když začla plakat, a normálně se naučila spát - přesně tak, jak je to v článku. A nemyslím si vůbec, že je nějak moc klidné dítě, když nespí, je naopak velmi aktivní.
 Radka A., syn 16 měsíců 
  • 

Spinká celou noc 

(17.1.2006 8:36:11)
Náš 16ti měsíční syn spí ve svém pokojíčku sám asi od 12 měsíců. Zezačátku se mi do toho nechtělo ho dát pryč od nás z ložnice, ale teď si to všude vychvaluju. Dám ho spát v 20,30-21,00 a ráno v 8,30-9,00 si ho vyzvednu. Paráda. Občas v noci začne brečet (výjimečně) tak hned přijdu k němu , pohladím ho , porovnám a zase usne. Jednou za čas ho při nočním pláči vezmu k nám do postele , a spí s námi. Myslím že lépe jsme to zařídit nemohli :-)
 pomněnka 


Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(20.9.2007 15:13:45)
U nás to byla bohužel nutnost. Máme malinkou ložnici a narodila se nám dvojčátka. Takže jejich postýlky jsme umístili do dětského pokoje. V prvních třech měsících jsme nechávali otevřené dveře, stejně jsem spávala jen na půl oka a hlavně každé mimčo chtělo kojit v jinou dobu, takže jsem je slyšela, když mě potřebovali a bylo to mockrát:-) A ve třech měsících se to zlomilo, začali spinkat lépe, budili se 2 x za noc..začali jsme dokonce dveře zavírat a děláme to doteď. Asi od 4 měsíců se budí jen jednou, tedy aspoň co já vím, možná je to víckrát, ale to neslyším a zbytečně za klukama nechodím, už dokážu vycítit, kdy jsou vzhůru kvůli kojení. Kdoví, třeba bych je právě po každém jejich zakňourání svým utěšováním budila..
 Lucka, syn 2 roky a přírůstek na cestě 
  • 

Jednoznačně ano! 

(12.11.2011 14:03:04)
Syna jsem kojila do 15m, ale jakmile jsem si byla jistá, že hlady v noci netrpí (po příkrmech), tak jsem si uvědomila, že ho budí naše přítomnost. Budil se od narození cca 2x za noc, hned po nakojení usnul v pohodě, nevadilo mi vstávat. Ale bylo mi ho líto, že ho vlastně rušíme jen tím, že jsme v pokoji, dýcháme a semtam šustne peřina, jak se člověk převalí. Tak jsme volný pokoj připravili pro přestěhování postýlky a byli jsme zvědaví, co bude. V roce jsme ho dali do vedlejší místnoti, koupili jsme spací pytel, abych měla jistotu, že nebude spát zmrzlej a odkopanej...a od první noci spal v klidu až do rána, bez probuzení, cca od 19h do 6h! Takže evidentně prostě chtěl svůj klídek. Jsem ráda, že ten dětský pokoj máme a že se mu dobře spí.
 Ondra73 


Re: Vlastní pokoj pro miminko? 

(21.6.2019 11:22:14)
Určitě ano, ale je potřeba ho hlídat, ohledně buzení - je nutné stanovit pevný režim, který se nejčastěji pojí s kojením a tedy i s nuceným buzením, v rámci režimu mi pomohl článek https://kyblikov.cz/media/budit-novorozence-na-kojeni Tak snad také pomůže.)
 Jitka, 2 holčiny (5,5 a 2,5) 
  • 

Vlastní pokojíček 

(3.1.2006 12:09:30)
My jsme starší dcerku přestěhovali do vlastního pokojíčku v 11 měsících. Spala na velké matraci na zemi. Přestěhovali jsme jí tam taky všechny hračky.Vysvětlili jsme jí, že je velká holka a přišlo mi, že to docela chápe. Nevím. Je fakt, že jsme k ní ještě pár dní (týdnů ...) vstávali, ale myslím, že začala spát celou noc poměrně rychle.
Ta mladší nás nejdřív vystěhovala z ložnice do obýváku. Měli jsme u postýlky sundanou postranici a postýlka byla přiražená k naší posteli (kvůli kojení, abych se v noci moc neprobrala).
Kolem 9 měsíce se nám začala převalovat do postele. Sice ona u toho spala, ale byla jediná. My jsme se museli s manželem často smrsnout na dost malé místečko. Tak jsme to vzdali. Přestěhovali se do obýváku, v ložnici kolem postele udělali zátarasy a ať si tam dělá, co chce. Po letišti sice jezdila jak motorová myška (spala na břiše a hlavičkou ryla do postele), ale my se konečně vyspali. Konečně mě nubudilo každé heknutí (protože jsem ho jednoduše neslyšela).
Asi po 14 dnech se naučila spát celou noc, tak jsem ji přestěhovali ke starší dcerce do pokojíčku a sami se s velkou radostí vrátili do ložnice - v obýváku spaní nic moc.
Myslím, že opravdu pomůže nechat dítě spát chvilku samotné (kdo má tu možnost). Přestala jsem ji na těch 14 dní v noci otáčet na zádíčka, přikrývat (bylo léto) a pořád kontrolovat. Asi jí to taky už lezlo na nervi, protože se bez toho obešla v pohodě. Nebudilo mě každé breknutí (které vůbec nebylo určené mě).
Teď spí holky spolu na palandě a pokud k ním v noci vstávám 2x (což je tak jednou za 14 dní a možná ani to ne), tak všude vyprávím, jak jsem se vůbec nevyspala.
 Jitka, 2 holčiny (5,5 a 2,5) 
  • 

Re: Vlastní pokojíček 

(3.1.2006 12:16:15)
Ještě jsem zapomněla napsat, že jsme neměli zdaleka ukázkové spáče od narzení. Obě jsme do půl roku uspávali na ruce a potom se snažili je třeba na 5 pokusů přendat do postýlky. Potom manžel odjel ) shodou okolností u obou ve skoro stejném stáří) na týden pryč a já jsem to půlhodinové(v lepším případě) pohupování prostě fyzicky nezvládla (byly obě dost "vypasené", muselo se u toho stát a dost intenzivně kolíbat), tak šly do postýlky. A světe div se, od toho prvního položení potom už vždycky usínaly samy. Nevím, proč to nemohlo fungovat takhle dřív, ale prostě tak to bylo.
 smisulenka,M03/05 + A01/08 


Re: Vlastní pokojíček 

(3.1.2006 12:18:38)
Ahoj,
moc ráda bych poděkovala za tento článek:-)
Mám 9 měsíční dcerku..a se spaním válčíme. Dva měsíce to je strašný....na dnešek usnula až v 1 hodinu a i poté se budila 5x na kojení....

Jelikož máme tu možnost přestěhovat jí do dětského pokoje, po přečtení článku začínám zvažovat, že tuto metodu vyzkoušíme...ovšem fakt je ten, že se na to musím psychicky připravit.....:-)


 Luci+Vája7/04, Kryštof 9/07 


Re: Re: Vlastní pokojíček 

(3.1.2006 13:11:04)
Mám 1,5roku starou dceru.Do 6 měsíců se budila snad NON STOP byla závislák na kojení.Když jí bylo 7 měsíců a začala se budit po hodině,tak jsem si řekla dost a zakoupila jsem si knížku od Dr.Estevila dětská nespavost a tuhle metodu jsem na ní zkusila.A po 2 nocích spala celou noc!!Spala u nás v ložnici(pokojíček ještě nebyl hotovej)Do vlastního pokoje putovala přesně na první narozeniny,dostala ho k nim.Od té doby jsme víc v pohodě my i ona.Každý máme své soukromí.Stane se občas(1x za noc),že se probudí,ale to stačí pohladit a spí dál.Opravdu Estevila moc doporučuju a vlastní pokoj jak by smet.:)
 Kari 
  • 

Re: Vlastní pokojíček 

(3.8.2018 8:55:40)
Volám sa Kari, bola som vo veľkej robotníckej službe takmer 2 roky trpiacou v rukách podvádzajúceho manžela, boli sme šťastní a odchádzali dobre, kým nehovoril o svojej staršej priateľke a ona začala chodiť s ňou mimo naše manželstvo. Než ste to vedeli, prestala sa starať o vlastnú rodinu. Dostal sa do určitej miery, plánoval sa oženiť s ňou a rozviedol ma svoju vlastnú ženu, plakal som a ohlásil som jej svojej rodine, ale nikdy nikomu neposlúchol, ale aby som prerušil môj príbeh, prišiel som pri hľadaní skutočného duchovného kto by mohol zničiť ich vzťah a prinútiť ho, aby sa vrátil späť ku mne a našim 2 deťom.

    Počas môjho hľadania som videla ľudí, ktorí dali svedectvo o tom, ako ich manželstvá, kde ich obnovil doktor Okosu, som vybral jeho e-mail a rozprával som mu svoj príbeh a on súhlasil s tým, že mi pomôže. Po jeho práci je pre mňa, tretí deň moja manželka a priateľka mali hádku a on ju porazil a on sa vrátil domov a prosil ma a deti a požiadal o odpustenie. Povedal, že jeho oči sú jasné a on nikdy neurobí nič, aby znova ublížil jeho rodinu a sľuboval, že bude starostlivým otcom a nikdy sa nebude podvádzať. Som tak šťastná, že som ho nezbavila dievčaťu, všetko ocenenie patrí doktorovi Okosuovi, lebo ste veľkým mužom, ktorý poslal Boh, aby pomohol ľuďom tohto sveta. Mám vkus od zázrakov svojej pomoci a budem pokračovať v rozprávaní o vašich dobrých dielach. a komu sa to môže týkať Toto je jeho e-mail: drokosu01@gmail.com whatsApp number is

+2348119663571
 Klara, syn 18 mes. 
  • 

Re: Re: Vlastní pokojíček 

(3.1.2006 13:32:18)
My jsme ke spani ve vlastnim pokoji dospeli nejak prirozene, a to uz od tri mesicu. Synek se v noci totiz dost prevaluje, ja mam lehky spanek, a proto jsem se neustale budila. Od te doby, co zacal spat sam v pokoji, to slo vsechno velmi rychle. Prestoze jsem ho kojila az do osmi mesicu, jiz ve ctyrech mesicich se prestal budit v noci a od osmi vecer vydrzel az do sesti do rana (a to je jinak velky jedlik).
Uz pozna, ze nastala hodina (8), kdy chodi spat, a dokaze se s tim smirit.
Alespon v tomto jsme byli vzdy nekompromisni a myslim, ze to melo efekt. A to je syn jinak velmi zive a tvrdohlave dite.
Nikdy se mi ale nepovedlo ukladat ho ke spanku. To musi vzdy udelat manzel, protoze syn jakoby se me pritomnosti nechtel vzdat a kdyz ho dam do postele a odchazim, place. Kdyz to dela manzel, je vetsinou v pohode, pouze obcas se chvilku rozciluje, ale pak se uklidni sam.
Take potvrzuji to, co uz nekdo vyse napsal: kdyz se v noci probudi a kvikne, nebezim hned k nemu. Vetsinou se uklidni sam.
Kdyz se vylozene rozplace (to se nastesti stava malokdy), jde k nemu opet manzel, protoze kdyz se tam objevim ja, uz neni mozne ho primet ke spanku, nezavisle na tom kolik je hodin.
Jeste pridam takovou zvlastnost: nikdy se nam nepodarilo, aby usnul s nami v posteli. I kdyz se mu chce ocividne spat, nase pritomnost ho vyrusuje a laka ke hre, takze proste neusne.
Kazde miminko je jine, ale ja bych rozhodne doporucila (pokud to podminky dovoluji), nechat je spat co nejdrive samotne a vytvorit urcity vecerni pravidelny ritual (napr. koupani, vecere, kratka hra a do postele). Mozna to nebude fungovat na vsechny, ale za zkousku to rozhodne stoji. Ja mam ze sve zkusenosti pocit, ze my syna v usinani a ve spanku jen rusime.
 Martina, Ditka 4m 
  • 

Re: Re: Re: Vlastní pokojíček 

(3.1.2006 14:08:30)
Plně souhlasím s variantou nechat dítě spinkat ve svém, když je možnost. Naše dceruška byla teda dobrý spáč od začátku, na radu manžela jsme ji neuspávali na rukou, ale když si začala mnout očička a nespokojeně fňukat, dali jsme ji do postýlky a za pár minut usnula. A mezi 2-3 měsícem začala spát celou noc. Takže k vánocům dostala svůj pokojík a ve 4 měsících tam v pohodě spinká. My jsme totiž měli v ložnici televizi a počítač, a to ji myslím dost rušilo, i když jsme se snažili ji dávat spát a mít vše vypnuté. Ale takhle je to lepší. Jo - máme tedy monitor dechu i chůvičky, což beru jako takovou pojistku, stejně necháváme pootevřené dveře a slyším ji i tak.
A dětský pokojíček jsme vybudovali z původní kuchyně a jídelny, která byla stejně nevyužívaná (kuchyně je v obýváku), pokojík má sice jen asi 9m2 ale myslím že poslouží dobře.
 Jana, dcera 9 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vlastní pokojíček 

(3.1.2006 23:02:54)
Nechci vás strašit, ale dcera spala od 1 do 5 měsíců celou noc bez kojení a usínala sama bez mé přítomnosti a dnes se budí i 10x za noc a někdy jí uspávám i hodinu :-).
 Eowyn+děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Vlastní pokojíček 

(6.1.2006 22:57:20)
Mám stejnou zkušenost jako Jana.
Do půl roka spal syn celou noc, pak se to zvrtlo a ted se budí i po půl hodinách, v lepším případě tak po 2hodinách. Někdy zabere dudlíkování, někdy lahev s čajem, někdy jenom kojení. Vím, že v sobě musím překonat to, že ho nechám v noci samotného v jiné místnosti, zatím to je pro mě nepředstavitelné. Když jdu okolo půlnoci spát, tak se zásadně vzbudí (ted k tomu přidal tak půlhodinové bdění a chce si hrát - leze po nás a juchá), ale to mi je ještě příjemné se s ním potulit, ale když k němu v příštích dvou hodinách vstanu 4x, tak začnu mít potřebu to začít řešit. Ted je nemocný, tak počkám, snad se do té doby s tou myšlenkou zžiju a půjde to. Ale třeba do půlnoci je v ložnici sám a i tak se někdy 1-2x vzbudí.
A mám potřebu to řešit, protože dcera se rychle naučila, že stačilo zabrečet a já u ní byla, přestala se budit až když se narodil syn. To jí bylo 4,5 roku !!!!!!!
 Misa,Krystof4,5,Viky 1rok 
  • 

troska do mlyna:-) 

(9.10.2006 0:01:16)
Tak mi to neda a musim taky prihodit svou zkusenost....trba se bude nekomu hodit. Krystufek se prestal v noci budit presne tyden pote,co jsem ho uplne prestala kojit...bylo mu 20 mesicu. Kojila jsem ho uz jen v noci a mam pocit,ze se budil prave kvuli tomu,aby se ujistil, ze tam jsem a stale"pripravena".Trvalo mi dlouho se odhodlat,priznejme si,ze kojeni je i pro mamku lehka zavislost:-), ale cim dal tim castejsi buzeni me presvedcilo.Protoze mame skvelou babicku,coz je vyhoda a ne kazdy to tak ma,a malej u ni cas od casu byl i cely den, rozhodla jsem se ho tam procte nechat pres vikend - a skvele to vyslo. Zadny plac a nervy, pak asi tri dny v noci pri buzeni vyzadoval utisit ve stejne poloze jako pri kojeni a pak uz ani to ne. od te doby pohoda. Spi ve vlastnim pokojicku, kolem ctvrte ranni se stehuje k nam do loznice...ale to nam vubec nevadi, drive s nami spal i celou noc...obces, casteji, jak to prislo.Ja se snazim veci brat jak prijdou a pokud to jde, moc to "neresit":-) Uvidim, jak se nam to podari s viktorkou, ta se z celkem spaveho mimca tak v 7 mesici stala nespavkou. Budi se casto a je jedno, jestli tam u ni jsem nebo ne. Ostatne takhle to mel Krystof taky...takyy ted resim,jestli ji uz osdtavit a jestli nepomuze, kdyz bude uz u brasky v pokojicku. Uvidime...zatim se mi vzdycky vyplatilo jit prirozenou cestou a nic nelamat ze dne na den, jasne, ze nekdy jsem desne nevyspala a mam toho dost, alerozhodne mi to zivot nezkazi, jsme v pohode. Jo a "vyrvat" jsem zkusila oba jen jednou. Vzdycky to trvalo asi pet minut,yl to ani ja,ani muz nevydrzime.Deti se malem pozvracely a na to nemam nervy...jestli to ale nekdo zvladne...kazdeho volba.
Tak dobrou!!:-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Vlastní pokojíček 

(3.1.2006 22:16:18)
No nevím, moje dítě se za tři roky života probudilo v noci asi 2x, když měl horečku a zvracel. Nepočítám kojení v době, kdy byl kojenec. Od narození spal se mnou v posteli - nemělo to jedinou nevýhodu, teď už to pravda je trochu problém, postel je na tři lidi malá, ale letos hodlám přestavět byt, tak mu pořídíme vlastní postel a začneme s učením. :o)
Neumím si představit, že bych ho šoupla do jiného pokoje, i kdybychom ho tehdy měli, a tam nechala řvát. Mimino ještě neví, že je samostatná osobnost a má velic silnou vazbu na matku, když ji "necítí", tak samozřejmě řve. Ano, ono asi časem rezignuje, ale proč ho dobrovolně traumatizovat, to netuším... syna nechám v pohodě vyřvat, když se vzteká, myslím, že bych ho nechala i kdyby jako mimino řval "z nezjištěné příčiny", ale pokaždý bych byla u něj a nikam ho nestrkala. Přijde mi to dost hustý a nevím, proč by to máma na MD měla dělat - MD je snad od toho, aby se o dítě starala a ne ho od narození cepovala podobně brutálním způsobem...
 Petra, Dominik (3/04) 
  • 

Re: Re: Vlastní pokojíček 

(3.1.2006 22:24:13)
Monty nedá mi to... Je vidět, že nevíš jaký to je, v noci furt vstávat. U kojence to je jasný, máš i pravdu v tom, že od toho ta máma na MD je, ALE! když se mi moje dítě od 5 do 15 měsíců budilo 12x za noc a od tý doby do teď (21 měsíců)v průměru 6-7x.....
 machovka 
  • 

...dětský spánek, věc mezi nebem a zemí :-) 

(3.1.2006 14:08:30)
....No asi jsou děti u kterých tato metoda funguje, ale bohužel děti nejdou naprogramovat :-). Znám děti které spí sami od porodu, zmám jednoho velkého "mamínka" u kterého bych typla, že spí s rodiči v posteli a bude v tom pokračovat až do puberty. Omyl od 2 mesíců spí sám a celou noc. Taky znám dvojčátka, která jsou od půl roku sami v pokojíčku, usínají sami, když kviknou, tak se k nim hned neletí, max. pohladit, popovídat, nikdo je nikdy nevzal k sobě do postele, nebrali je zásadně z postýlky na chování a stejně ty potvory začaly spát celou noc až od 3,5let. Pro mě je dětský spánek věc mezi nebem a zemí. U nás se přečte pohádka, poňuňáme, pomuchlujem a jdu. Pak k potvůrce občas zajdu dokud nevytuhne. Usne ve své posteli, ve svém pokoji kolem 21. Do půlnoci se min. 2x vzbudí a něco často povídá popř. pláče. Poňuňam jí a jdu, ona padne a spí dál. Po půlnoci příjde k nám do postele a tam spí do rána. Když se v noci probudí u nás, neřešim to. Víc než mojí postel jí už nedám :-). Malé je necelých 3. Nic neřeším, protože na tom nevidím nic špatného a nikomu to doma nevadí. Prťouska je šikovná, pohodová, není závisláček a já si to užívám. za chvíli půjdu do práce ona do školky, do školi a bude po srandě.
 machovka 
  • 

Re: ...dětský spánek, věc mezi nebem a zemí :-) 

(3.1.2006 14:12:06)
OMLUVA ZA HRUBKY, JAK MÁM LEŽERNÍ PŘÍSTUP KE SPANÍ, TAK I K PRAVOPISU :-))))
 Channah 
  • 

Jenže každé dítě je úplně jiné. 

(3.1.2006 14:10:05)
Náš starší chlapeček od narození špatně spí. Jako kojenec se budíval i po 2 hodinách na pití, jako batole stále ještě vstává. Je mu 2,5 roku. Pokud jsem ho nechala samotného plakat, dostával se do takových úpěnlivých a nešťastných "hlasových poloh", nebylo to dítě, které by se "vyřvalo" a stichlo. Když jsem ho i po dlouhé době pak vzala a chovala, trvalo mi ještě déle, abych ho vůbec uklidnila, tak byl nepříčetný.

Naše mladší dcerka (půl roku stará) se od narození budila na pití jen 2x nebo i 1x a od 5 měsíců spí celou noc. Nevyžaduje pozornost a při nočním pláči stačí dát dudlík.

U staršího chlapečka jsme prostě zvolili nenásilnou metodu "z toho vyroste" a velmi pomalu se k tomu blížíme. Nejsem psycholog. Ale on je citlivé dítě, dodnes dosti fixované na mne jako matku. Zpětně si myslím, že jsem udělala dobře. Kdybych já byla (s jeho citlivou psychikou) na jeho místě, taky bych nechtěla, aby mě někdo nechával samotnou v temné místnosti bez mého "středobodu světa" - tady bez mámy. Myslím, že pro něj by to bylo veliké trauma.

A tak už 2,5 roku jsem nespala noc v kuse, ale nemám pocit, že bych něco pokazila. Pozoruju, že prostě každé z našich dětí je naprosto jiné a potřebuje jinou individuální péči a přístup.

A tak - babo raď - každý si prostě musí najít svou cestičku. Ale s láskou to vždy jde!!

Spaní zdar,
Channah
 Šárka+Monika3roky a Míchal 5měsíců 
  • 

Re: Jenže každé dítě je úplně jiné. 

(8.1.2006 21:39:31)
Každé dítě je opravdu jiné. Monika se i dnes občas budí 2x za noc. Stačí ji ujištění, že jsem u ní a usne. Máme malý byt, takže Monika spí s náma v posteli a Míša vedle nás v postýlce. Budí se na střídačku a nemůžu s tím udělat nic. Prostor na to není aby byli sami a nechat je vyřvat, to prostě nepatří k mojí povaze. Monika se budila mnohem víc a čím je starší, má víc aktivit, tak i líp spí. Ještě jednou tohle budu absolvovat s Míšou, ale i ten jednou z toho vyroste. Prostě čas, kdy budu spát celou noc přijde. Nezastírám , že se na to těším, ale ani nevidím důvod proč to řešit rázně a najednou. Souhlasím s Vámi že citlivé dítě potřebuje jiný přístup. A tak ať každý tu svojí výchovu dělá podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
 Janynka+M/98+A/05+O/09 


Re: Jenže každé dítě je úplně jiné. 

(27.9.2006 20:51:08)
tak to je i můj názor, jen doufám, že to naše spaní-nespaní nebude trvat tak dlouho a třeba už zítra :-)) se to zlepší :-))
 Markéta + syn 4 r. 
  • 

Zoubky nejsou choroba? 

(3.1.2006 14:16:18)
Prořezávání zoubků možná není choroba, ale já bych miminko určitě neučila spinkat zrovna v tomto období. Náš synek spal celou noc od šesti týdnů do osmi měsíců a udělal ze mě pěkně zhýčkanou matku. Spal s dudlíkem (toho se zbavil až skoro ve třech letech)a spal jako dřevo. V osmi měsících mu začal růst první zoubek, ve dne hrůza (protivný, teplota, průjem), v noci (pro mě, zhýčkanou matku) úplná tragédie (rekord bylo asi dvanáct kojení za noc). Zoubek vyrostl a vrátilo se nám naše roztomilé, usměvavé, tvrdě spící miminko. Další zub - stejná katastrofa. A tak to šlo se všemi zoubky - někdy do 2,5 let - vždycky rostl jen jeden a někdy i na tři fáze. Teď jsou zuby naštěstí venku a trošku horší spánek má prcek jen při chorobě (nějaké závažnější, jako je třeba zánět středního ucha, protože jeho kašle a rýmy už ani za choroby nepovažuji a on, zdá se, taky ne). Problémy máme někdy s usínáním - asi do roka a půl usínal sám, pak přes léto se to pokazilo, protože jsme jezdili po různých chalupách, kde on to neznal, tak jsme tam s ním při usínání zůstávali, a po návratu domů to vyžadoval také. Teď je to střídavé - ale většinou se spokojí s tím, že přečteme pohádku, chvilku u něj pobudeme, necháme mu rozsvíceno, knížku v posteli a nějak se tam umlátí. Bohužel je to hodně pozdě - kvůli spaní ve školce po obědě - tak okolo půl desáté až desáté. Pokud po obědě nespí, padne za vlast třeba v osm. Sám v pokojíčku je od 18 měsíců, od 3 a půl má velkou postel.
 PajaMM 


Re: Zoubky nejsou choroba? 

(3.1.2006 14:23:46)
Ahoj!

K tomu spani po obede - my to mame trosku jinak. Klarka spi po obede kazdy den - vyjimka je, kdyz nekam cestujeme nebo jsou navstevy, ale to je malokdy. Spi tak dve hodiny, kdyz spi dele, budim ji.
Je pravda, ze vecer usina az kolem desate, ale i kdyz odpo nespi, tak neusne drive. Jen je cele odpoledne protivna... Do skolky vstavame v sedm, zatim chodi jen 5 dni v mesici, od unora uz to bude casteji, je tam spokojena. Jinak vstava po osme hodine...
Takze nam vysazeni odpoledniho spanku nepomaha...:-) Jsem zvedava, jak dlouho to tak bude:-)))
 Renda 
  • 

Re: Re: Zoubky nejsou choroba? 

(3.1.2006 14:29:30)
No, ten odpolední spánek by se vynechávat neměl, minimálně do čtyř let. Dětský mozek si potřebuje odpočinout, malé dítě se vlastně stále něco uči, tak aby to mohlo také vstřebat.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Zoubky nejsou choroba? 

(3.1.2006 14:32:12)
Dekuju moc za prispevek!

Jak jsem psala, Klarka je po odpolednim vyspani mnohem v lepsi nalade a tak...

A ted uz vim i proc:-)

Moc diky a hezky den!
 Vali + 4/2003 + 4/2006 
  • 

Odpolední spánek 

(3.1.2006 15:26:49)
jejda, vysvětlete někdo mojí dceři, že odpolední spánek moc moc potřebuje :-) Odpolední spaní je pro ni za trest a praktikuje se jen, když má teplotu. Od září, kdy mi přestala odpoledne spát, tak odpoledne spala 4 dny.
Co bych dala za to, abych si teď s bříškem mohla odpoledne chvíli lehnout. Ale jsem na tom ještě dobře, sousedce přestala dcera spát přes den v roce a půl...
 AndreaH 
  • 

Re: Odpolední spánek 

(3.1.2006 17:22:31)
Naše Viktorka taky od 2.5 po obědě neusne ( v noci spí 11 hod). Naštěstí ja poměrně "zodpovědná" a nedělé nebezpečný kousky. Tak jí po obědě pustím pohádku a já s příškem si hodím dvacet v polospánku :-). Andrea
 Vali + 4/2003 + 4/2006 
  • 

Re: Re: Odpolední spánek 

(4.1.2006 17:54:56)
jejda, to závidím, malá mi už ani u pohádek nevydrží, když jí řeknu, že mne bolí hlava a že budu chvilku spinkat, tak bulí a co 5 minut se jde zeptat, jestli jsem už vzhůru, dokonce mi otevírá oči :-)
 Líza 


Re: Re: Re: Zoubky nejsou choroba? 

(3.1.2006 15:35:12)
Proč by se neměl vynechávat??? Třeba dítě, které od dvou let odpoledne nespí, by taky nemělo vynechávat odpolední spánek? To asi ne, ne...
 Helena 
  • 

Usínání za světla 

(3.1.2006 16:34:45)
Ahoj,

někde jsem před lety četla článek, že u dětí usínajících za světla jsou v pozdějším věku častější oční vady (už nevím které, snad krátkozrakost). Neřeknu ti, kde jsem to četla a o jakou studii se jednalo, bylo to určitě v relativně serioznější tiskovině (ne článek z Katky apod.).
 Gerberka 


Různorodé názory a zkušenosti 

(3.1.2006 14:50:49)
Ahoj,

tak jak je vidět, každá máme svou zkušenost a podle toho také určitý názor. Já vidím dost problém například ve vyřešení prostorových dispozic (tj. málo místa, malý byt), jak píše Blanimour, že bydlí v 1+1. Jinými slovy: jak to udělat, aby se všichni a všechno někam vlezlo? :-))

Já třeba bydlím ve starším rodinném domku, který se neustále přebudovává, přestavuje a vylepšuje (snad). Dá se říct, že máme dva hotové pokoje (obývák a ložnici) a uprostřed jídelnu s malou kuchyňskou linkou, která je vyloženě průchozím prostorem, takže samostatný pokoj se z ní udělat prostě nedá. Ložnice je naštěstí dost veliká, takže v ní spíme zatím všichni, malý spí již na dospělé pohovce (rozkládací). A když s manželem nutně potřebujeme být sami :-)), tak se přesuneme do obýváku.

Zrovna v neděli jsme řešili, jak bychom to udělali, kdyby přibylo ještě jedno dítě, které oba moc chceme ... No, nějaká řešení nás napadla (některá dost srandovní - př. odmontovat dveře od šatní skříně a postýlku částečně vsunout tam :-), myslím, že důležité je, že jsme oba zajedno v tom, že ještě jedno dítě ano než ne.

Každá jsme také jiná - já bych například neměnila domek za byt, i kdyby měl více místností, protože jsem strašně fixovaná a doslova závislá na vlastním domku (i když je malý a v létě připomíná staveniště).

Jak tady již psala jedna pisatelka - všechno se dá vyřešit, když panuje láska ... Člověk může bydlet v domě nebo bytě o mnoha místnostech a může být nešťastný, ale taky v malém prostoru, ale neskonale rád a šťastný. Zatím volím druhou alternativu ...

Ahoj, Afrikánka - Irena
 Máří2 


Můj názor - trochu delší... 

(3.1.2006 16:06:05)
Tak se mi nějak nepodařilo najít tu úplnou verzi článku na zmiňovaném odkazu – předem se tedy omlouvám, pokud některé mé připomínky jsou již v této verzi zodpovězeny. Téma je bezesporu zajímavé. Dovolila jsem si článek lehce konfrontovat s vlastní zkušeností i jinými odbornými poznatky.

K článku:
1. náznak benevolence do 6 měsíců – tato hranice je v odborné literatuře často uváděna, viz např. Prekopová. Když reagujeme okamžitě na pláč dítěte, nejde o rozmazlování, spíše o uspokojování potřeb. Po psychické stránce jde o tu nejdůležitější – potřebu bezpečí. Pokud dítě v této době získá onu základní důvěru, snáze později zvládne ono tolik diskutované osamostatnění… Ne, nehodlám tu přemílat to, co již napsali moudřejší a zasvěcenější. Jen mám zatím z vlastní zkušenosti pocit, že to opravdu funguje.
2. chybí tu jakákoliv informace o jevu separační úzkosti nebo také tzv. úzkosti 8. měsíce, kdy je dítě zvýšeně citlivé na odloučení od matky (a zároveň se objevuje specifický strach z cizích lidí). (Uvádí se ve většině odborné literatury v oblasti vývojové psychologie, např. Langmeier, Matějček, Krejčířová…) U některých dětí jsou projevy této fáze nepatrné, jinde bouřlivé. Osobně bych nedoporučovala konkrétně v této době přestěhovat dítě do vlastního pokojíku či zahajovat učení spánku některou z metod regulovaného pláče (jednou z nich je i Estivillova metoda, zmiňovaná dále v diskusi – jinak zajisté vyzkoušená a velmi účinná). Myslím, že to lépe zvládne buď před touto fází nebo až po ní.
3. růst zoubků opravdu nemoc není, ale souhlasím s názorem Markéty. Dítě se mi osobně nechce s tímto problémem nechávat samotné. Fyzicky mu opravdu nemohu příliš pomoci, možná uleví trochu gelu proti bolesti, kousátko, zadudlání…Dítě té bolesti ale nerozumí a věřím, že přítomnost blízké osoby vnímá jako pozitivní, i když mu fyzicky nepomůže. Nemyslím tím přehnané litování ani rozptylování uprostřed noci nejrůznějšími šaškárnami, ale prostě jen být nablízku.

Jak je to u nás:
Synovi je skoro 18 měsíců, spí s námi v ložnici, má vlastní postýlku, v naší spí vyjímečně. Vlastní pokojík je otázkou času, prostory by byly, zatím nám to tak vyhovuje. Dosud se v noci budí na kojení – jednou, někdy dvakrát. Tak tomu je od počátku jeho života. Celkem vzato mi to spánek téměř nenarušuje. 1x za noc jsem se budila sama ještě v době, kdy jsme miminko neměli. Podotýkám, že pravidelně se budí pouze na kojení, po jeho skončení zpravidla spí dále, nevynucuje další pozornost nebo dokonce hraní si (to jsem nikdy zavádět nechtěla). Vyjímečně se budí i z jiných důvodů – právě v období prořezávání zubů (to poslední bylo ovšem masivní, 4 nové zuby během měsíce, průjem, horečky… uf.).
Jak usínal: do 3 měsíců rytmicky uhoupáván v náručí (celkem to pomáhalo při nadýmání), do 11 měsíců usnul už při večerním kojení a posléze byl bez probuzení přenesen do postýlky. Pak přestal u kojení usínat a celkem bez problémů přijal uložení po kojení s následným rituálkem: písnička, rozloučení a klid, vyčkala jsem, dokud neusne – respektoval, že je klid a za mé přítomnosti usnul. Večerní kojení jsme pak vypustili úplně. Poslední měsíc začíná usínat pravidelně sám (po písničce rozloučení a odchod).

No a závěrem: V článku bylo velmi pěkně uvedeno, jak mohou být určitá doporučení svazující a zneklidňující, pokud jsou prezentována jako jediná správná cesta. Myslím, že důležité je hlavně to, jestli maminka a tatínek cítí, že to, co dělají, je tak správně. Pokud o tom nejsou zcela přesvědčeni, je lepší od takové metody upustit, pravděpodobnost jejího neúspěchu je v takovém případě dost vysoká a to i proto, jak se v článku uvádí – miminka jsou výborným barometrem nálad nejbližších. Miminko tu naši nejistotu prostě vycítí.
Tak konec vykecávání, jsem zvědavá na další zkušenosti.


 Jitka,dcera9m. 
  • 

Dotaz 

(3.1.2006 17:18:46)
Já už se nějakou dobu potýkám s tím,že mi vadí,že moje dítko sice prospí téměř celou noc,ale pouze s dudlíkem.Občas se stane,že ho vyplivne ve spánku,občas ale ho má v pusince celou dobu.Když jí ho vyndám,probudí se a brečí a brečí.
Jaký na to máte názor,vadí tak dlouho dudlík v pusince nebo ne?Máme obyčejný,silikon dcera zavrhla hned od začátku.Od jakého věku tak asi vaše dítka spí bez dudlíku?Vím,že je to individuální,ale jen tak pro zajímavost...
Jinak už nekojíme,jiné noční pití malá též nevyžaduje.
Díky za vaše názory.
A něco k tomu vlastnímu pokoji:V bytě 1+1 je to fakt problém,taky to známe.
 Míša,Kryštof12/04,Vanda9/06, 


Re: Dotaz 

(3.1.2006 17:38:49)
Syn (rok a kousek) spi taky s dudlikem, taky celou noc, taky ho nekdy vyplivne a me to netrapi. Dudany snese oba, i latex i silikon a fakt je, ze na noc mu davam opravdu radsi silikon. Nevim, jestli dudlani celou noc muze nejak ublizit, ani jsem jeste nezkousela, jestli by to slo bez nej. On ten cas nekdy nadejde...
 Markéta + syn 4 r. 
  • 

Re: Dotaz 

(3.1.2006 18:00:46)
Náš synek měl dudlíka skoro do tří let, odmítal bez něj usnout, až se jednou můj muž naštval a cestou na chalupu dudlíky (měli jsme jich vždy více) vyhodil z okna auta. A pak mě hezky nechal synka uspávat. No, první noc byla strašlivá, druhý den také (to poprvné neusnul po obědě), večer už byl tak kožený, že vytuhnul při čtení pohádky a další den na dudana ani nevzdychl. Následek má jeden - velmi lehký horní předkus - ale já ho měla taky a dudlíka jsem vůbec neměla - tak bůhví jestli je to od toho. Někde jsem četla (už nevím kde), že dudlík tak maximálně do tří let, a že nejdůležitejší je, aby s ním děti nemluvily.Můj názor tedy je, že devítiměsíční miminko dudlíka klidně mít může, pokud o něj stojí (některé děti si po odebrání dudlíka začnou cucat paleček a zdeformují si jak patro, tak prstík).
 Misa,Krystof4,5,Viky 1rok 
  • 

Re: Re: Dotaz 

(9.10.2006 0:29:55)
Krystof mel dudlika na spinkani do 2,5 let,pak jsme jeli na chatu a nevzali ho...a slo to, prijal povidacku, ze si ho odnesla myska pro miminka a on uz je preci velky kluk. Zadne potize jsme kvuli dudliku nemeli a nemame, Viktorka ho ted ma taky a priznam se, ze jsem rada, nekdy to ulehci cas pri usinani,zvlast pres den. Nedavam ji ho porad, nemyslim,ze by dudlik pro mimi vadil...
 babalon 


vlastní pokoj 

(3.1.2006 17:31:39)
Jak tak koukám, jsme asi výjimka. Náš chlapeček spí od doby, co jsme přišli z porodnice sám ve svém pokoji. Zkoušeli jsme s ním spát v ložnici,ale já se vůbec nevyspala. Stěny jsou tenké, dveře byly otevřené,takže to bylo téměř, jako by spal s náma v místnosti. Pro jistotu teda byla zapnutá Nanny. Teď je synovi rok a vůbec žádné problémy s usínáním nemáme. Ani přes den. Vyloženě se do postýlky těší, když je unavený.
Přeji všem hodně úspěchů s uspáváním a dejte především na sebe, ne na články:-)))
 Lilith 


Re: vlastní pokoj 

(3.1.2006 18:19:57)
Ahoj Babalon, nejsi vyjimka, mame to podobne, nas syn ma svuj pokojik cca od 6 mesicu a teprve od te doby spime v klidu cela rodina. Do te doby jsem byla vzhuru pri jeho kazdem pohybu, budil se, kdyz jsme sli s manzelem spat, nemohla jsem vecer pro nic do loznice a byla jsem strasne vycerpana, protoze jsem byla zvykla lehnout a spat tvrde do rana. Samozrejme jsem vstavala na kojeni, ale nebylo k tomu uz nonstop buzeni pri kazdem otoceni mimca. Syn to vzal naprosto v pohode, mame vecerni ritual, ktery dodrzujeme temer od narozeni a nyni mu budou dva roky a do postylky se vylozene tesi. Kdyz byl malicky a spal s nami, tak vecer obcas plakal, ja bych chovala, ale manzel byl tvrde proti, takze jsme vzdycky po 5 min. prisli, dali dudlicek, pohladili, ale nechovali a uz vubec nevyndavali, kdyz nebyl nemocny. A musim rict, ze jsem za tu duslednost vdecna, protoze diky tomu muzu normalne fungovat, protoze spi. Nechapu, kdyz ctu, ze nekdo 2 - 3 roky temer nespi, uz bych asi nezila nebo byla v blazinci :-) Vetsina mych kamaradek to ma s pokojikem podobne, pouze asi dve nemaji bohuzel jinou moznost, male byty, ale budou se brzo stehovat a presne se tesi, az se vyspi a navic vecer budou moct v posteli taky mluvit :-)
 PajaMM 


Re: Re: vlastní pokoj 

(3.1.2006 18:39:04)
Ahoj!
Jak uz jsem tu psala, nase mala spi od narozeni se mnou, ted uz s nami... Nikdy jsme nemeli zadne potize, od cca 7 mesicu spi uplne celou noc, bez buzeni, bez place...prvni tri mesice spala se mnou v me posteli, pak do 3 let mela svou postylku vedle me bez jedne postranice a od 3 let ma svou velkou matraci vedle tech nasich...Je pravda, ze usina vzdy se mnou, sama nechce, ale to je prave tim, ze do 3 let se mnou byla v jedne mistnosti, bydlely jsme u me mamky, takze to jinak ani neslo. A nemuzu ted po ni chtit, aby to najednou zvladla sama. Ale to uz jsem tu psala.
A diky tomu, ze od narozeni byla se mnou v jedne mistnosti, kde byla i tv a pc, tak ji nevzbudi nic. Kdyz usne, tak spi jak dudek:-) Takze muzeme mluvit bez problemu...:-)
Kazde dite je jine...nastesti:-)
 MirkaEyrová 


Dost tvrdé 

(3.1.2006 17:55:31)
Teda, článek mi připadá trochu "spíchnutý horkou jehlou", možná se mýlím, ale zdá se mi jako naprosto amatérský počin. Chybí mi v něm například poznatky třeba právě dr. Prekopové o tom, že dítě do půl roku věku by nemělo strádat, mělo by mít základní "jistotu" svého okolního světa, jinak hrozí nedostatek důvěry ve svět a nejbližší lidi. Prekopová naznačuje, že rodiče kolikrát odpírají miminku do půlroku věku základní jistotu své přítomnosti v jeho "ložnici" a protože je miminko pochopitelně frustrované a pláče, tak ho pak pracně "chodí" uklidňovat... Tato nebezpečí autorka článku ani cípečkem nenaznačuje, vlastně "na odpovědnost rodiče" toleruje "učení spánku" regulovaným pláčem i před půl rokem věku dítěte.
Kromě toho celý článek vyznívá v tom duchu, že rodiče, kteří nechají vyplakat své miminko (aby se naučilo usínat samo), to sice jakoby dělají "pro dobro rodiny", ale vlastně hlavně kvůli sobě. A já se ptám - a co děti, které prostě jsou tak citlivé, že tato cesta není správná? Poznají to ti rodiče? Budu-li mluvit za sebe, tak já se kolikrát v povaze svého syna zcela neorientuju ani teď, kdy mu bude brzy osm let, natož když mu bylo šest měsíců!
Jasně, autorka ať nás klidně uklidňuje, že "růst zubů" není nemoc. Ale třeba zrovna moje neteř každý růst zoubku zoufale proplakala bolestí a prohorečkovala. Že by těžko snášela ještě nátlak tvrdého odloučení od rodičů, to je nasnadě.
Rovněž tak tvrzení, že "miminka, která stále ještě spí v ložnici rodičů, se po 6. měsíci budí a vyžadují pozornost rodičů častěji než ta, která spí ve svém vlastním pokoji" není vždy pravdivé - třeba náš syn se naučil prospat celou noc bez bůhvíjakého buzení, přitom spal s námi. Naopak, mnohem víc ho znepokojuje samota v jeho pokoji. Taky jsme absolvovali "pokus" nechat syna vybrečet - ale to nebyl PLÁČ, to bylo zoufalství. V těch očičkách bylo vyloženě VIDĚT tu obžalobu, ten strach, tu bezmoc. Nuže - přála bych si, aby syn nemusel podobnou bezmoc prožít ještě jednou. Prožil: když mu v nemocnici za plného vědomí a cítění stříhali uzdičku mezi dolním patrem a jazykem. Vrhli se na něj asi tři, násilím přikurtovali na jakousi židličku, nás "vyhodili" na chodbu... Ten zoufalý křik si pamatuji dodnes (je to 5 let). A zrovna nedávno mi docvaklo, že to MŮŽE být jeden z důvodů, proč je dnes syn tak ustrašený a nechce nikde zůstávat sám...
Mno. Pokud bych neměla skutečně ZÁVAŽNÉ důvody pro to nechat dítě vybrečet, tak bych se do toho opravdu nepouštěla...
M.
 Ivana Procházková 


Re: Uzdička 

(3.1.2006 20:54:05)
To stříhání uzdičky je fakt strašný sadismus. Kamrádky dítě se nemohlo chvíli dokonce nadechnout, jak řvalo (bylo mu něco kolem 1 roku). Museli mu jí stříhat na dvakrát (s odstupem několika týdnů až měsíců), protože to napoprvé vůbec nedokázali dokončit. Švagrová to teď u svého 5-letého kloučka vyřešila tak, že si zaplatila na soukromé klinice šmiknutí laserem a byli prý v pohodě (zacvakala za to asi 1.500 Kč).
 Boba, Kajka a Simunek 
  • 

Re: Dost tvrdé 

(3.1.2006 22:16:58)
Neco na tom clanku je, ale ne ve veku 6 mesicu...S obsahem bych (prevazne) souhlasila pro 18 a vice mesicni dite.
 Olina 
  • 

Dávat mu cumel s rumem. 

(3.1.2006 20:00:42)
No tak ne. Omlouvám se.
 Callisto,Vendulka a Nikolka 


no nevim..... 

(3.1.2006 21:19:19)
Od 24.12. řešíme také problém se spaním. Máme 9-ti měsíční holčičku a do té doby spala celou noc. Od té noci tak nespí. Přitom vše bylo jako každý den. Ale nechat jí řvát...nějak si to neumim představit. Ani nevim co dělat, to noční buzení mi už vadí....ví někdo něco jiného? :(
 10.5Libik12 


Re: no nevim..... 

(3.1.2006 22:02:02)
Nenechávej, prosím.

Můj jedenáctiměsíční syn se kdysi vrátil ze špitálu "naprosto vychovanej" k samostatnýmu spaní. Tu rezignaci batolete na to, že někdo přijde...
Zažila jsem málo smutnějších věcí.
 MirkaEyrová 


Re: Re: no nevim..... 

(3.1.2006 22:30:18)
Což mi, Libik, připomnělo historku z bráchova dětství. No tenkrát pochopitelně neexistovalo být s dítětem v nemocnici. Jemu byly tak čtyři roky. Asi se mu moc stýskalo, pořád brečel. Sestřičky to vyřešily po svém: překlopily přes něj postýlku, aby neutíkal:-((((
Musím říct, že já, jakože občas máme rozpočet velmi velmi našponovanej, tak ty penízky na pobyt v nemocnici vždycky nějak schrastím. Nejhorší to bylo naposledy na jaře. Já za sebou měla astmatický záchvat, o kterým se nevědělo, že to bylo způsobené astmatem, špatně se mi dýchalo, navíc jsem měla děsný bobky, páč jsem se obávala zdědění srdečních chorob po předcích... Syn chytil jakousi žaludeční virózu - a protože se k obligátnímu zvracení přidaly i bolesti břicha a horečka, jeli jsme na pohotovost. Při promačkávání syna bolelo na pravé straně - a už si nás tam nechali. Pochopitelně já chtěla být se synem - jenže to víte, sedmileté dítě je už dost velké. Tu neděli a přes noc mě tam nechali, ale v pondělí měly nastoupit maminky s maličkými dětmi, a hrozilo, že tam kluka budu muset nechat samotnýho. Samozřejmě byl o hladu (dva dny), tu neděli a noc taky bez pití (aby mohl kdykoliv ihned na sál), k tomu bojácný, nezvyklý být kdekoliv bez "svého" člověka... No, asi to pro něj nebyla snadná situace. Já mu ji moc neuměla ulehčit, sama jsem byla z té nejistoty a z toho všeho tak trochu na dně... Konec dobrý, všechno dobré. Pod nůž nešel, a já směla zůstat. Začal moct pít, hned se mu ulevilo... No, jsou to občas šoky. A to bylo pouhý podezření na slepák. Co chudáci caparti, kteří mají třeba leukémii...
M.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: no nevim..... 

(3.1.2006 22:52:10)
Ahoj MirkoE, je to jasný a až mě mráz obchází.
Ale přidám nedrastickou.Moje kamarádka má 2 syny, dneska veliký. První byl opičí mládě, počítám, že ho tak 3 roky nedala z ruky. Nešlo to jinak, byl nedonošenej, malinkej a bezvýhradně maminčin, když ho v roce a půl dala tátovi na procházku, řval tak dlouho máááámáááá, že nevydržela. Samozřejmě, že s ním spala. V pěti letech mu přibyl donošenej tlusťoučkej brácha. I řekla si "víckrát ne". Mimino bylo velmi záhy separováno do dětského pokoje, nevím jak dlouho se "uřvávalo", ale nemohla to být žádná divočina. Oba kluci jsou v pohodě, samostatný, schopný.
Akorát, že ten první má k matce nesmírně blízko i dneska a ona k němu. U toho druhého, ačkoliv tam není žádný zjevný problém, je to o poznání formálnější z obou stran. Kluka nevím, ale mámu to žere. Tuhle říkala, že kdyby to mohla vrátit, drapne ho a šup s ním do k sobě do postele.
Asi je to zjednodušený vidění, ale co my víme...
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: no nevim..... 

(3.1.2006 23:13:16)
Hm, Libiku, dost lituju budoucí manželku toho prvního...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: no nevim..... 

(3.1.2006 23:57:27)
Pavlo, no já nevím, ale myslím si, že "mít blízko k rodiči" ještě neznamená "být závislý na rodiči". Jinými slovy řečeno - kde vidíš určeno, že ten mladý muž nutně musí být špatným manželem, jestli má "jen" upřímnější vztah k matce?
M.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim..... 

(4.1.2006 9:10:22)
Mirko,
protože mám jednoho takovýho doma... Je výbornej manžel, hodnej, obětavej, miluju ho, náš vztah má z mýho pohledu jedinou mouchu - jeho blízký vztah k matce - podotýkám opravdu se nejedná o žádnou závislost. Jen velmi blízký moc hezký vztah. I to je pro manželství někdy peklo.
P.S. Teď po vánocích jsou ty emoce ve mě dost čerstvý, proto ta reakce, vim, že maj chlapy mraky podstatně horších vlastností :-))))
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: no nevim..... 

(5.1.2006 1:16:37)
No vidíš, Pavlo. A můj manžel má taky relativně blízký vztah ke své matce - a já jsem tomu povděčná, protože jsem v ní našla druhou mámu - je mi bližší než ta vlastní. Ono taky bude možná i záležet na té konkrétní ženě - jestli relativně blízký vztah nebude zneužívat, respektive jestli bude dostatečně soudná a nechá synovi a snaše dost prostoru pro jejich vlastní život. Moje tchyně (brr, to mi ani nejde moc vyslovovat, přece jen je to docela dost hanlivé) je fajn ženská, má své názory, které řekne i nahlas, ale nikomu je necpe. Je tolerantní, žije si se svým mužem svůj život a nás nechává žít život náš. Když se sejdou s manželem, není to žádné ťuťuňuňu, ale rozhodně to taky není žádný "formální" vztah. Většinou u nich sama pookřeju...
M.
 sally 


vědecká drsňárna? 

(5.1.2006 7:14:45)
Synkovi byly čtyři gestační měsíce (šest kalendářních), když si začal stěžovat, že ho v noci budíme... přestože jsme s tím nepočítali, zařídili jsme v rychlosti pokojíček a přestěhovali - a bylo po nočním hudrování a buzení. S postýlkou a přestěhováním "na samotku" neměl problém. Měli jsme pořád otevřené všechny dvěře (naše a jeho ložnice jsou přes cca metrovou chodbičku, takže se odstěhoval celkem asi o pět metrů). První noc jsem skoro nespala a téměř jsem obrečela, že nechávám své malé ubohé miminko samotné - ale "malé ubohé miminko" sladce a spokojeně chrupkalo celou noc a zjevně bylo rádo, že mu rodiče nechrápou hned u hlavy.
Dceři je pět měsíců (narozená v termínu) a spí ve své ložnici od vánoc - ze stejného důvodu jako syn. Přestěhováním se jediné noční buzení kolem páté přesunulo na cca půl sedmou. Pokud je potřeba (dneska v noci asi bude, neboť jsem se tu zmínila, že spí celou noc a to ona jistě nenechá bez odezvy :-)), tak za ní dojdu, nakojím a už zůstanu s ní.
V obou případech odstěhování do vlastního pokojíčku znamenalo obrovskou úlevu pro všechny. Takže pokud dítě o to stojí, tak proč ne. Dcera je děsný mamánek, snažím se jí vyjít vstříc, ale taky nepropást ten moment, kdy ona stojí o osamostatnění (třeba už taky přišla na to, že se jí spí líp v kočárku než u mě na břiše a vysloveně si vynucuje dopolední procházku) a nezahrnovat ji opičí láskou.
 Cockney 
  • 

Re: vědecká drsňárna? 

(5.1.2006 10:12:07)

Sally, muzes mi vysvetlit pojem stari 4 gestacni mesice u sveho syna? My jsme se ve skole ucili, ze gestacni stari je delka doby stravena v deloze. Ma to nejaky specialni vyznam?
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: no nevim..... 

(4.1.2006 9:49:34)
Musím se přidat... S "jedním takovým od maminky" jsem kdysi chodila, naštěstí jsem mu dala sbohem :-))). Pokud vím dodnes je svobodnej a bez přítelkyně (36), i když s maminkou už něžije.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: no nevim..... 

(4.1.2006 11:42:36)
Libiku,

ne že bych nesouhlasila. Moje dítě ostatně se mnou spí každou noc, kdy se v noci vzbudí (tedy skoro vždycky).
Akorát že ta postel není pro vztah matka-dítě všechno. Moje maminka si mě brávala do postele ještě ve školním věku, když jsem chtěla, a přesto jsou naše vztahy právě takové "formální", jak to zmiňuješ ty. To víš, že jsem se napřemýšlela, kdy a kde se to zvrtlo a proč. A myslím si, že to přišlo někdy v obbobí puberty a dospívání, kdy to prostě skřípalo (což je normál) a já už nemohla poslouchat ty věčné řeči a poučky o tom, co bych a jak bych a co ona jak to ona za mlada atd. no a tak jsem se stáhla do ulity a vylezla z ní asi po 10 letech vzdálená na sto honů..
 janina26 
  • 

Re: Re: Re: Re: no nevim..... 

(7.3.2006 17:57:48)
A to je spatny ze k sobe maj formalni vztah???
Ja nevim jak jsem na tom byla s plakanim a spanim ja, pry jsem byla hodny dite a skoro jsem v noci neplakala rikala mama. Od svych 18 let jsem ale samostatna a s rodici se vidam max. 1x tydne, nekdy mene nekdy vice, zalezi na situaci. Obcas si zavolam s mamou ale rozhodne se ani jedna z nas neplete do zivota te druhe. Mama ma konecne zase svuj zivot a ja take. A tak to predpokladam ma byt. Dite si prece neporizujete aby jste si meli na duchod s kym povidat. Na to mate pratele a kamarady ve svem veku. Nedovedu si vubec predstavit ze bych s nasima jeste ve 20 letech treba bydlela. sice si spolu rozumime, ale kazdy mame svuj zivot a jsem nasim vdecna ze se mi do nej nepletou, stejne jako ja se nepletu do jejich veci.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: no nevim..... 

(7.3.2006 19:11:23)
Janino, že se člověk smiřuje dopředu s tím, že si nepořizujeme dítě proto, aby nás činilo šťastnými, je naprosto v pořádku - a sama teď vidím na své matce, jaké problémy působí opak (nadměrná očekávání od dětí, které nemohou matce dát to, co by chtěla, protože jsou úplně jiné a matka tu jinakost netoleruje).
Nicméně to si piš, že i přesto si člověk maluje, jaké pěkné by to bylo, kdyby mezi rodičem a dospělým dítětem byl vztah vzájemné důvěry, tolerance a lásky.
Je nanejvýš potřeba, aby byl člověk psychicky připraven na to, že dítě vylétne z hnízda a zařídí si svůj vlastní život, který bude třeba na hony vzdálen tomu, co je blízké rodičům. Přesto si dovedu živě představit ten pocit zklamání, že my sami jsme to byli, kdo už dopředu rozdal špatně karty a kdo je vlastně příčinou chladných vztahů s potomkem. Je něco jiného, když dítě volí styl života v rámci svých názorů a zájmů, a něco jiného, když rodič má pocit, že ten vztah sám pokazil...
 Lotka, syn 2,5 roku 
  • 

Boj o spánek 

(3.1.2006 22:20:12)
Všechny vás zdravím!
Za prvé jsem hrozně šťastná jaké tu převládají názory - obávala jsem se, že se tu zase budou drsoni kasat, kdo kdy dýl nechal vyplakat miminko... Z toho mám pak vždycky deprese.
Taky jsem jednou z matek, pro které je každodenní bitva o spánek téměř pravidlem, takže tyhle starosti vážně znám moc dobře a pokaždé se lačně vrhám na jakýkoli článek o dětském spánku. Bohužel nemám pocit, že by mi někdy nějaká rada pomohla, protože každé dítě je opravdu naprosto jiné.
Přizpůsobivé děti se asi opravdu mohou naučit spát tím způsobem, že se nechají trochu vyplakat, ovšem u těchto dětí to bývá jen nepatrný protest (narozdíl od většiny ostatních dětí, které se oddají naprosto zoufalému, neutišitelnému pláči a pak už je neuklidní vůbec nic) ovšem je otázka, zda-li je jejich rezignace taky to pravé ořechové.

Abych mluvila za sebe, nepřijde mi normální, aby byl malinkatý tvoreček sám ve tmě - nevidím v tom nic přirozeného.
No a když už máme dítko, které není super extra spáč, stejně nám nezbývá nic jiného, než se s tím smířit a spíš hledět, jak si to užít, protože za pár let si budeme moct o přítulném dětském tělíčku v posteli nechat jenom zdát :-)

Prosím, nepoužívejte na děti žádné drsné metody "vyřvání"! Samozřejmě nejde o to, vymrštit se okamžitě, jak se dítě ozve....prostě rozumně!

Přeju klidný a nerušený spánek všem!
 jarma 
  • 

Myslím, že dobrá metoda. 

(4.1.2006 0:13:18)
Trochu necgtěne jsem právě takovou metodu zřejmě zrealizovala dnes v noci. Zapomněla jsem si zapnout vysílačku. Ráno jsem se spokojeně probudila ve čtvrt na devět, blaženě prohlásila, že dceruška krásně v noci spinkala, avšak jakmile jsem se přiblížila k pokojíčku, uslyšela jsem lehký pláč. Jak to, že jsem ji neslyšela?! Pak mi to došlo... ale dcera vyoadala v pohodě, i když nevím, co se v noci dělo. Normálně se budí určitě jednou kolem čtvrté na kojení, někdy i dvakrát ( je jí 11 měs.)... Jestli já si tu vysílačku nebudu vypínat pravidelně :-))
 Ladia+A+A 


Re: 

(4.1.2006 9:13:54)
Myslím, že třeba taky rozlišovat usínání a spánek v noci jako takový. My dceru uspávali do 6 měsíců chováním, ale díky její narůstající váze se to stalo hlavně pro mě už neúnosným. Zkusili jsem tedy známou metodu pěkně pomazlit, zazpívat a položit do postýlky k samostatnému usnutí. No, prvních několik dní to byl děs. Dcera řvala osotošest, vynucovala si chování. My jsme ale neustoupili, chodili jsme k ní vždycky po několika minutách - pohladit, podat dudlík a zase pryč. No, dnes po měsíci, musím říct, že se nám to podařilo. Dcera si zvykla a po položení do postýlky už vůbec neřve, chvíli kouká a pak sama usne. V noci se budí celkem 3x na kojení, což už mě taky docela vyčerpává, ale do jiné místnosti ji nedám i když ta možnost by tu byla. Jsem ráda, že ji mám vedle sebe pod kontrolou. Nicméně někdy zkusíme experiment, aby k ní vstával v noci tatínek a ona když nebude cítit mléko, tak se třeba přestane budit. K tomu, abych ji vyšoupla z ložnice nemám odvahu kvůli ní ani kvůli sobě. Stejně bych za ní chodila zase já, a to do vedlejší místnosti...
 Ála+2 
  • 

SOUHLASÍM!!! 

(4.1.2006 9:16:39)
Moc děkuji autorce za článek, přesně takto jsem postupovala, když už bylo noční buzení (10x za noc - tedy nic jiného než zlozvyk) naprosto neúnosné, synovi bylo 18 měsíců, já jsem byla v 7. měsíci, tedy před zhroucením. Pak mi poradila jedna maminka z rodiny.cz přesně tuto metodu a za dvě noci se synek naučil sám usínat a začal spát najednou 13h v kuse. Dohromady to znamenalo vydržel 2 hodiny pláče. Moc se mi líbí věta, že se často zapomíná na to, jaký přínos to má pro celou rodinu, když se všichni vyspí. U nás se majednou změnilo úplně vše k lepšímu, i dítě bylo mnohem pohodovější, protože se konečně vyspalo.

U mladšího synka jsem se rozhodla metodu aplikovat v roce, kdy jsem ho odvezla vedle do pokoje a ejhle, on to prostě (i když to zní neuvěřitelně) v ten moment pochopil, že má spát a obešlo se to zcela bez brečení. Vůbec bych se nebála to zkusit dřív, pokud má mimi monitor dechu, to se přece nemůže nic stát.

Moc přeju všem, aby jim začala dítka spát. Pro mě se tím okamžikem doslova změnil život. Je rozdíl spát 5-6 hodin na 8 etap a spát 8 hodin nonstop.
 Alča+Pája94,Péťa96, Honzík05 


PROSTĚ NESPAVEC!!!!! 

(4.1.2006 9:54:03)
Honzík bude mít za pár dní rok a musím říci, že jsem se za ten rok nevyspala ani jednu noc!!! Už od narození je malej nespavec. Kolem 4m. se to zlepšilo na 3 kojení za noc + několikrát cumel. V půl roce byl zvrat a proplakal skoro celou noc. Satčilo mu jen jedno kojení a u nás v posteli nikdy nespal. Vždy jsme ho asi rušili a to že byl s náma ho nutilo ke hraní a dovádění. A to je do dnes. Aplikovali jsem metodu nechat vyřvat. A nic!!! Musím napsat, že ,malej krásně sám usínal a to je do dneška. Je to asi dva měsíce co už nechce ani v noci kojit. A stále 100x za noc pláče. A to tedy hodně. Vždy vstanu a dám cumel a je na pár chvilek klid. A tak celou noc. Pak pochopil, že ho chci cumlem utišit a už si ho nenechal dát a ječel si vesele dál. To už jsem nereagovala a je fakt, že je neuřvatelnej, protože vydržel ječet i 3-4 hodiny.
Poslední asi měsíc ho večer uložím, on okamžitě usne. Ale kolem půlnoci se probudí a dokáže řádit a výskat a hopsat i 4 hodiny. Vypadá vyspale a nic mu nechybí. Pak se ale unaví, popláče si a spí dál!! To kolikrát v noci spí a obrátí se na bříško a pak šup a už stojí!! Má zavřené oči a pak ho to, že stojí probudí!! Prostě ho stále něco nutí vstávat a být v pohybu. Už jsem ho měli ve spacím pytli a dokonce ho na noc zvazuju do rychlozavinky, aby jsem mu znemožnila vstávání, ale nic nepomáhá. Stejně vstanei v ní!!
I přes den je malej hodně v pohybu a hyperaktivní.
Poslední 4 noce jsem se rozhodla něco s tím udělat. Jakmile v noci vstal a začal na nás reagovat a upozorňovat na sebe smíchem a výskotem, tak jsme z manžou popadli peřiny a šli spát do obýváku. To jste měli slyšet tu změnu v hlase. Z výskotu se najednou stal hysterický pláč. Ale když jsme za ním nešli, tak za chvíli usnul. Pak se ještě několikrát vzbudil a plakal a to už jsem za ním šla. Další noc spal sám už od začátku a spal celkem dobře. Jen několikrát velký pláč a to jsem hned tam šla a dala mu cumel a pohladila, ale beze slov!!
A dnešní noc jsem se opět přestěhovali do ložnice, v obýváku se nedá spát, ufufuf.
A světe div se malej krom 4 probuzení, na které jsem opět hned reagovala dáním cumlíku, spal jak dudeček. Asi si ještě neuvědomil, že už jsem opět s ním v ložnici a spí dál. Jsem zvědavá na další noce. Možná se budeme opět stěhovat,ale to uvidíme.
Chtěla jsem tím jen říct, že dítě asi musí dospět do určitého věku, kdy je schopno pochopit, že je noc a spí se. Od narození plakal a opravdu, ač jsem se snažili, tak na metodu uřvání nereagoval.
U prsa mi nikdy neležel. Vždy jsem nakojil ,v sedě a dala zpět do postýlky, Nikdy nespal s náma v posteli a vždy usínal sám bez něčí přítomnosti!! A přeci proplakal většinu nocí. A nepomáhalo ani kojení, ani cumel a chování a dokonce ani vyřvání.
To až poslední týden se to metodou, pryč z ložnice lepší.
Tak uvidíme dál. Ale doufám, že se naučí spát i v naší přítomnosti bez buzení!!
 Bára, 9m  
  • 

Re: PROSTĚ NESPAVEC!!!!! 

(4.1.2006 18:32:33)
Ahoj Alčo, moc se mi líbil tvůj příspěvek, hlavně jak jsi popsala co všechno jsi vyzkoušela a s jakým výsledkem. Našeho 9 měsíčního Tomáška se ještě bojím dát do pokoje zatím samotného, ale stejně jako ty o tom uvažuji až mu bude 1rok,myslím že v té době už bude schopen pochopit že bude spát sám.Zatím se s ním vyspím málo. Okolo 7 měsíce v noci v postýlce také vyskakoval na nožky a stál, takže já od té doby když spal dlouho na bříšku a začal brečet, tak já ho hned otáčela x-krát za noc na zádíčka,aby zase nevyskočil. Po včerejším přečtení článků jsem to zkusila na dnešek nedělat a on přestal,prostě už asi nemá tu potřebu,také jsem mu na dnešek hned nedávala dudlíka jakmile kníkl. Brečel snad jen 3x za noc,náhoda? Já jsem se ale stejně nevyspala, spaní mám už takovou dobu rozházené, že jsem se budila stejně. Když budeš mít chuť sem zase napsat ráda si přečtu zda jste to definitivně zvládli.
Jinak je pro mě útěchou že nejsem jediná komu mimčo v noci nespí. Klidnou noc všem :-)
 Alča+Pája94,Péťa96, Honzík05 


Re: Re: PROSTĚ NESPAVEC!!!!! 

(4.1.2006 20:13:01)
Báro, vydrž ono to nespaní určitě někdy přejde. A do puberty nás snad trápit nebudou:-))))!!!
Já už mám třetí dítko, ale takové problémy s nespaním jsem nikdy neměla.
Opravdu jsme vyzkoušeli vše. Kolik nocí mě manžel držel, aby jsem za ním hned nešla, ale nic nezabíralo. Já plakala do polštáře a malej v postýlce. Možná si někdo řekne, proč jsem malého nevzala do postele sebou, ale on se v posteli vždy probral a už neusnul. A prso mi taky odmítal. Takže bylo lepší ho dát do postýlky.
Cumel dávám většinou jak se ozve. Takové malé kníknutí nic není, ale on většinou jde hned do plných a to pak raději reaguju hned než ho pak dlouze utěšovat. Když ale po dání cumlu si ho vytáhne a ječí dál, tak už nereaguju a nechám plakat. A jak říkám nejsou vyjímky kdy pláče i 3-4 hodinky a to na něj nahlížím a třeba i pohladím, Ale do náruče neberu. Zdá se, že jsem tvrďák, ale zjistila jsem, že když ho pochovám, tak tím jeho pozdější pláč ještě více zesílí a prodlouží se.

Nejhorší je to jeho stávání. Když se naučil posadit, tak každou noc sedal a tím se budil a plakal. Bylo to 100x za noc. No a teď už stoupá!!! Docela děs. A navíc se v noci baví tím jak na nás juká a směje se. Takže jsem se odstěhovali do jiné místnosit a bylo to lepší. Včera jsme spali s ním a taky OK. No a dnes si taky usteleme v ložnici, ale jakmile začne budat tak šup popadnem peřiny a valíme pryč:-))) Stěhování národů!!!
Zítra porefaruju jak jsme dopadli.
Usnul krásně. Nakojím, dokrmím z falšeny, položím do postýlky, zhasnu, zavřu a je klid. Tak aspoň něco je u nás dobře:-))
Alča
 monika+1 
  • 

Re: také SOUHLASÍM!!! 

(9.1.2006 12:16:27)
Konečně někdo trefil hřebík po hlavičce! Konečně nějaký rozumný názor mezi tou hromadou slepičího trusu a blbostí. Je neskutečné, jak se některé matky nechávají vydírat od svých dětí - přesně jako v "německé výchově", ale kam to pak dospěje? K malému tyranovi. Neschopnost nechat malé dítě plakat i za cenu splnění sebetrýznivějšího přání svědčí jen o tom, jak málo si samy sebe váží. A nejhorší na tom je, že si myslí, že dělají to nejlepší pro svoje dítě. Ale nepředpokládám, že by na těchto stránkách někdo pochopil, co jsem tím vlastně myslela.
 PajaMM 


Re: Re: také SOUHLASÍM!!! 

(9.1.2006 12:54:22)
Ale no tak...

Ono jde o to, ze je OBROVSKY rozdil nechat v noci plakat miminko nebo 4lete dite, ktere naprosto presne vi, co si placem chce ziskat...

Ale ani tak bych sve dite nenechala samotne v pokoji, kdyby se tam v tech 4 letech samo balo...a proto plakalo...

 Lada, syn 3 roky 
  • 

Sedalia 

(4.1.2006 10:27:04)
Když je nejhůř a dítko se opravdu budí neustále á hodinu, vyzkoušejte homeopatický sirup pro děti "Sedalia".
Nám ho doporučila paní doktorka a pomohlo to.
 Alča+Pája94,Péťa96, Honzík05 


Re: Sedalia 

(4.1.2006 10:31:38)
Lado, zakoupila jse si ho, ale nevím jak ho podávat. Kolik a kdy?? Poradíš??
 Lada 
  • 

Re: Re: Sedalia 

(4.1.2006 10:45:19)
Pět ml dopoledne (před poledním spánkem) a pět ml k večeru. Ta dopolední dávka se může vynechat, není-li potřeba.
Slyšela jsem, že na některé děti to začne účinkovat třeba až po týdnu souvislého podávání. To uvidíš, jak bude tvoje dítko reagovat.
Nám to zabíralo bezprostředně.
Zázraky nečekej, ale o něco by se to mělo zlepšit.
Pa Lada
 Naja 


Re: Re: Re: Sedalia 

(4.1.2006 11:41:54)
Sedalia je předpokládám lék složený z několika homeopatických léků. Každé dítě potřebuje jiný lék, statisticky nejvíce se používají právě ty, které Sedalia obsahuje. Pokud ale dítko bude potřebovat některý z dalších léků, které v Sedalii nejsou, NEZABERE mu a jsou to zbytečně vyhozené peníze. Konstituční lék, který by pomohl i při nespavosti, určí jedině homeopat, který jej předepíše "na člověka" ne "na diagnózu".
 Lada 
  • 

Re: Re: Re: Re: Sedalia 

(4.1.2006 17:47:27)
Samozřejmě souhlas, ovšem lékárna je ihned po ruce, bez objednávací doby (jako u homepata) a 90,- kč mi nepřijde tak velká investice pro zoufalou matku, ochotnou vyzkoušet cokoli :-)))
 Naja 


Homeopatická léčba nespavosti 

(5.1.2006 7:43:09)
Jasně, zoufalá matka učiní lecos :-)), jenže, když se náhodou ten přípravek netrefí do kostitučního léku a nezabere, tak si taková matka řekne, že homeopatie nefunguje a že je to podvod. Přitom je to vlastně rukama. A taky neinformovaností a nevzdělaností (v tomto ohledu) dětských lékařů. Sází léky na diagnózu a to se při této léčebné metodě nedá.
Za nespavostí je nějaký problém na mentální úrovni toho miminka. Když jej neřešíme nebo potlačíme, tak se to za nějaký čas provalí zase někde jinde (třeba opakovanými angínami, záněty středouší apod.) Příčina a její trvalé odstranění je tedy v rukou homeopata.
Sedalia může zafungovat jako první pomoc, ale vzhledem k nízkým potencím léků v ní obsažených, nemyslím, že by na mentální úrovni byla schopna něco víc pořešit. Je ale samozřejmě na každém, jakou cestu volí.

MMCH já měla jedno miminko nespavce obecného, budil se strašným způsobem a druhé bucalo, jak babulka. Výchovné postupy byly u obou totožné :-))), takže zakopaný pudl asi byl někde jinde.
 Lada 
  • 

Re: Homeopatická léčba nespavosti 

(5.1.2006 10:32:36)
Za prvé chci jen říct, že netrpím šíleností - oba dva shodné příspěvky mnou zaslané jsou omyl. Poprvé jsem myslela, že se to vůbec neodeslalo a tak jsem tentýž názor o několik hodin později (jinými slovy) poslala znova. Včera mi to celý nějak blblo.

Za druhé znova souhlasím, ale Sedalia opravdu pomohla každému, koho znám...
Vím, že je to složený přípravek atd., ale vážně pomáhá.
Netvrdím, že to u někoho nemůže být jinak, píšu jen svou osobní zkušenost a zkušenost cca pěti známých..
 Naja 


Re: Re: Homeopatická léčba nespavosti 

(5.1.2006 14:21:57)
Ad 1
Mně se to taky občas povede, odeslat něco dvakrát :-)) Tváří se to všelijak, že jeden neví, jestli to odešlo či ne.

Ad 2
Nemyslím, že by byla Sedalia a priori špatná. Jen jsem chtěla poukázat na to, proč někomu nemusí zabrat.
 Lada 
  • 

Re: Re: Re: Re: Sedalia 

(4.1.2006 20:32:16)
Samozřejmě souhlas, ovšem lékárna je dosažitelnější a cca 90,- korun není žádná extra investice, tudíž myslím, že zoufalá matka ráda vyzkouší všechno :-)
 petr 
  • 

Re: Sedalia 

(29.4.2006 19:17:36)
Sedalia je pro dite stare 2.5 roky (a starsi)
 Denča7 


Prosím o radu! 

(4.1.2006 17:10:17)
Bohužel si nestíhám přečíst reakce, nějak se mi to seká.
Prosím o radu. Za tři dny budeme bydlet v novím bytě 3+1 malý má 9 m a tak bych už ráda zavedla pořádek. Do doby něž jsme se začali stěhovat měl pěkný pravidelný režim, ale zoubky a pobyt u babičky a přez svátky u druhé babičky mu na klidných nocích nepřidal. ALe je tu ještě jeden háček. V létě se stěhujem znovu a to už definitivně. Mám s touhle metodou začít teď, nebo mám počkat až do léta, kdy bude synovi 1 rok.Nemáte někdterá podobnou zkušenost?
Moc prosím kdyby mi některá maminka poradila na email, protože mi tady reakce nejdou otevřít.
Moc děkuji a přeji klidné spaní všem!
Denča
 If & 3♥ 


První dojem? 

(5.1.2006 7:53:15)
Tenhle článek psal přinejmenším pomatenec!
Většinou na hlavní stránku rodiny nechodím, ale byla jsem upozorněna na to přečíst si tenhle článek... Mám doma taky téměř jedenáctiměsíčního "nespavce" ale patřím k těm šťastným co jim to "vyhovuje".... ne že bych se někdy nerada vyspala, ale nechat Báru řvát by mě v životě nenapadlo. Četla jsem ten článek pozorně a několik myšlenek mi doslova vyrazilo dech a napumpovalo do žil averzi vůdči autorce článku....
Cituji: "O odstavení má rozhodnout matka a ne kojenec"????? Ve kterém století tu žijem????
"dítě má spát samo, pokud nemáte jinou ložnici spěte v obýváku" To si snad děláte srandu ne??? Celý článek je o tom jak se v noci VYSPAT a vy mě vyženete na nepohodlný gauč do obýváku aby se "vyspala"?????
"upozorněte sousedy"??? No ještěže žádný sousedy nemám.... to by bylo žůžo zaklepat "vedle u Nováků".. promiňte paní Nováková, naše Barčí bude teď tři týdny v noci řvát, tak si kupte špunty do uší.... No to snad není možný..
Že se nebudí v noci hlady? No možná ne, ale může mít žízeň! Pokud je po mě, tak žízeň má. Já chodím v noci nejméně dvakrát pít! A to že se probouzí zlým snem? To asi ano, když z ničehonic uprostřed noci dostane hysterický záchvat a nejde utišit ani houpáním ani kojením.... A co vy? Jak by vám bylo probudit se uprostřed noci zlým snem do naprosté tmy a být SÁM a bát se?! Jediné čím na sebe může upozornit je právě pláč! Pokud je jí dobře a nemá zlé sny vzbudí se v průměru 2x za noc, to se snad dá přežít ne?

Děkuju nechci učit své dítě "regulovanému pláči"
 Ála+2 
  • 

Re: První dojem? 

(5.1.2006 9:27:06)
Ach jo, tyhle militantní matky.... To je prostě vždycky tak, že se někdo ozve a má patent na pravdu. Báro, tento článek byl opravdu spíš určen těm matkám, jejichž dítě se budí často, tedy třeba 10x za noc, a jsou už zoufalé, protože nevědí kudy kam. V 11 měsících dítěte jsem taky ještě měla dost sil k němu vstávat co půl hodiny, ale v 1,5 roce (v pokr. stadiu těhotenství) už jsem z toho kolabovala a nikdo mi nevymluví, že to byl zlozvyk, zvlášť když úprava jeho spánkového režimu trvala 2 noci, tedy spíš 2 h pláče a od té doby se vůbec nebudil. Ať to má každý, jak mu to vyhovuje, mně prostě vyhovuje v noci spát (a pak být ráno na dítě milá a usměvavá, neboť vyspalá, že :-)).
 Alča+Pája94,Péťa96, Honzík05 


Re: Re: První dojem? 

(5.1.2006 9:42:40)
If, v mnoha věcech co píšeš máš určitě pravdu. Ale já k malému stávám už 11 měsíců noc co noc snad 100x. Jakmile začne plakat, tak reaguju. Každá matka pozná z pláče svého dítěte, jestli jde jen o rozmar a nebo ho něco trápí. Malej vždy nasadí strašlivý ječák. A já samozřejmě reaguju. Pohladím, dám cumel, nemuvím!!! On se vždy utiší. Ale byli chvíle a jsou, kdy si ten cumel nenechá dát a prostě ho zahodí a ječí a ječí a spoléhá na to, že maminka rychle zareaguje a bude se mu věnovat. Tak to je právě ta chvíle, kdy ho opravdu nechám plakat a snažím se ho utišit tím, že na něj chlácholivě mluvím.
Pak nastala doba, kdy se v noci stavěl a nedal si pokoj a to dokázal prostát v postýlce i ty 4 hodiny. Volal na nás a házel po nás cumela prostě si chtěl hrát. Bylo vidět, že mu nic neschází a jen se baví. Museli jsme ho naučit to, že noc je na spaní a na hraní je den. Mám ještě další dvě děti a nezvládala jsem už být celé noci vzhůru a pak se ještě věnovat rodině se třemi dětemi!!!
Přišlo na řadu stěhování, nás rodičů, do obýváku. Doufám, že to zabere a budeme se moci brzy vrátit do ložnice.
Myslím si, že ve věku 1 roku, už dítě chápe spoustu věcí:-)) To bylo vidět i na tom, že když s postýlky vyhodil cumel, tak já ho hned hledala a malej se naučil cumel zahazovat a čekal na to až ho budu sbírat.

Myslím si, že článek je napsaný tak ,jak bych řekla, jako polotovar, a každý kdo chce tuhle metodu vyzkoušet ho musí přizpůsobit sobě, svým podmínkám a hlavně svému dítěti.
Vždyť každé dítko je jiné a jinak reaguje. Některé děti reagují tak, že za dva dny spí jak nemluvňátka a některým to trvá dlouho. No a v našem případě byl malej docela neuřvatelnej. A zabralo, aspoň doufám, odstěhování se na chvíli pryč:-)))
Alča
 If & 3♥ 


Re: Re: První dojem? 

(5.1.2006 10:05:43)
Tušila jsem že si naběhnu, ale nedalo mi to.

Milá ÁLO! Nejsem rozhodně militantní matka a nemám patent na pravdu, taky občas padám únavou a vstávám ke své dceři i 8x za noc a někdy si s ní musím dvě hodiny "povídat" protože prostě nespí... Leč, pořizovala jsem si DÍTĚ a nikoliv panenku na hraní, která se dá vypnout a tudíž jsem i počítala s tím, že se "pár nocí nevyspím"... a nehodlám do jejího života zasahovat násilím. Své jednání považuju za co nejpřirozenější pro ní i pro mě.
Plánujeme druhého špunta a vzhledem k tomu, že není kam dát, tak bude manžel upravovat půdu aby tam mohl být ještě jeden pokoj. Ale už předem je projektován jako "společná ložnice nás i dětí" a bude to tak do chvíle než usoudíme, že děti už jsou tak velké aby mohly být v noci sami.

Jo a ještě k tomu růstu zoubků? To není nemoc??? No dobře, ale bolí to jako prase... tedy co si vzpomínám když mi rostly osmičky, tak jsem mohla spát jen nadopovaná brufenem a to jsem "věděla že mi rostou zuby"... to dítě netuší proč je mu zle a proč ho to bolí a tak potřebuje přítomnost jediného pevného bodu jeho "světa" a to je máma... a já mu jí ráda poskytnu třeba do tří let! A třeba i dýl!

Jak jsem se snažila pročítat reakce, nejsem tu sama, kdo by dítě nenechal plakat (tak proč jen já jsem militantní?!) to moc nechápu. Navíc jak čtu tak každé dítě je jiné... některé spí i od porodnice, některé prospí celou noc na roce a některé ve třech... ale já nevidím důvod dělat z něj pokusného králíka (byť na pár nocí) abych já se milostivě vyspala! Mateřství prostě přináší své klady a zápory.... tož tak....
 Kyti a 3 poupátka 


Re: První dojem? 

(5.1.2006 10:22:53)
No, první dojem jsem z článku měla opravdu velice rozpačitý.... myslela jsem, že mi článek bude přínosem, ale tento názor se mi zá mi oprvdu nic nepřinesl...
Každé dítě je jiné, ano... moje první dcera spí od 1/2 roka celé noci. Jak bychom řešili její případný pláč, kdybychom se rozhodli pro "progamovaný" to tedy netuším, neb jsme bydleli v garsonce... že bychom byli spali v koupelně?
inu, druhá dcera je od malička "plačtivé dítě" plakala témeř ve dne v noci... i kdybych byla chtěla, nemohla bych ji "programovat" už právě kvůli zmíněným sousedům, které má zřejmě autorka velice toleranní, leč my nikoli... i tak jsem si vyslechla komentáře, tekže jsem posléze při každé dceřině "zakňourání" v noci střelhbitě vyskočila a chovala a chovala až nakonec prostě skončila v naší posteli... dodnes jsou jí témeř 3 roky. ji uspávám tak, že ležím vedle ní na válendě, čtu pohádku a čekám až usne... v noci se budí 2x - 3x. Chce pít.... taky jsem jako dítě i v dospělosti v noci
pila. to až jako nevyspalá matka spím v jak dub a nějaký pitím se nezdržuju.

jak tu někdo napsal , ať si každý z článku vybere co jeho jest, ale ani já bych své děti nenechala v noci "vyřvávat" a tím je programovala... Můj manžel dodnes s hrůzou vzpománá na to, jak byli s bráchou zavření v noci v pokoji, kde byla opravdu tma jak v ranci, ani světýlko, pouliní osvětlení bylo na druhé straně a dodnes přiznává, že usínal a budil se strachm z té hrozné tmy... a jako větší si brečel do peřiny... jejich máma je tam prostě nechala "řvi - neřvi" a namža dodnes nesnese mít třeba zatažené žaluzie v noci... no, snese, ale líp se mu spí, když do místnosti přece jen jde světlo... NEMYSLÍTE, ŽE TO JE DRUH FOBIE VYPĚSTOVANÉ PROGRAMOVÁNÍM....?????????
 libuš 
  • 

Re: První dojem? 

(9.1.2006 8:48:05)
v lecčems s tebou souhlasím, ale autorka evidentně nemluví o buzení dvakrát za noc, to se opravdu dá přežít, zažilas ale, aby se ti dítě už tři měsíce (přesně, jek to popisuje - hlady od 3. měsíce, pak zlepšení, znovu v půl roce) budilo třeba každou hodinu? Víš, ono to dost vyčerpá, a to mám taky postýlku hned u své postele...Tento článek je zařejmě adresován nám, co vstáváme v noci sedmkrát, ne dvakrát.A to se mi malej jenom vzbudí, dudlík vyplivuje a chce prso, ze kterého se pak vůbec nenapije, jen se chce mazlit, chudáci rodiče, co celé noci chodí, houpají, utěšují apod.
A ještě k tomu odstavování - znělo to krutě, ale podle názoru většiny dětí na kojení bys možná odstavila, až by šlo do školy a děti by se mu smály :). Paní tím určitě nemyslela nic zlého, jen prostě bere v úvahu duševní zdraví matky a celé rodiny, ne jen dítěte, k čemu je dítěti zoufalá, matky se začínající psychózou? To zasepřeháním já, jasně, ale jen proto, abys-než zase budeš proti někomu útočit, vzal v úvau víc hledisek, ne jen to svoje! Libuš
 děda 
  • 

Re: První dojem? 

(24.2.2006 22:45:43)
V 57 letech jsem se stal po třetí dědkem. Dvojnásobnou poctu jsem prožil úspěšně, dcera měla jiný přístup a možná lepší spáče. Snacha mi však předvedla nové moderní metody výchovy. Syn v tom nese svůj podíl viny. Jak dcera tak syn postupně dostali příležitost bydlet vždy tři roky bezplatně v mém domě tak, aby si mohli našetřit na vlastní bydlení. Dcera se po třech létech přestěhovala do vlastního zrekonstruovaného domu po babičce. Syn již čtvrtým rokem není schopen zajistit vlastní bydlení. Není to nepřízní doby, je to stylem života. Po narození třetí vnučky jsme se snažili nemluvit do její výchovy protože snacha prohlásila, že si nenechá své dítě rozmazlit. Přestože máme terasu na které dvě vnučky spávaly pod dozorem na čerstvém vzduchu nikdy tam třetí nespala, údajně proto, že vzduch by jí uškodil. Vnučka nebyla kojena v pravidelných intervalech, ale podle plánu snachy. Pokud vnučka spala a snacha měla v rozvrhu kojení, vzbudila ji. Pokud vnučka byla vzbuzena a snacha neměla v programu kojení tak ji nechala hladnou plakat. Přestože byly v létě vedra, nikdy nedostala pít, údajně proto, že mléko ji musí stačit. Mezi osmou a devátou večer byla vnučka vykoupána ve vlažné vodě ( údajně proto, že se musí otužovat )Chladná voda ji probrala ze spaní, potom následovalo uložení a uspaní. Sotva usla odešeli rodiče do blízké restaurace. Protože se malá pravidelně po půlhodině budila volali jsme na mobil do restaurace. Než jeden z rodičů dorazil domů uběhlo 15 i více minut, vnučka se tak akorát řádně rozpáradila v pláči. Nás odmítala, protože přes den jsme ji nedostali, takže nás příliž neznala. Když jsem protestovali, koupili si vysílačku a vnučka spala s vysílačkou pod polštářem. Když začala plakat šli jsme za ni do pokoje stejně, protože doba příchodu z restaurace se nezkrátila a pláč byl vždy s přibývajícím časem intenzivnější. Vnučka má tři roky a v noci se budí stále. Rodiče se nezajímají o příčinách. Když chtějí jít za zábavou odvedou malou k rodičům snachy. Ta s tímto způsobem výchovy souhlasí, asi byla vychovávána stejně, nastěhovat je k sobě však nechce. Mrzí nás to, ale nic s tím nemůžeme dělat. Nebo můžeme ? Ale co ? Nechat odebrat dítě ? Do dětského domova ? Proč syn začal chodit do hospody, když dřív nechodil ? Příliž mnoho otázek na můj věk. Kde je chyba ? Nejspíš ve mě ? Nebo je to dobou? Nebo se pletu a naše výchova byla špatná ? A tak usínám i ve stoje, protože často v noci nespím, někdy pro pláč, někdy pro přemýšlení.
 Amélie 
  • 

Re: Re: První dojem? 

(24.2.2006 23:19:01)
Dědo,

aniž se chci zastávat Vaší snachy, řadu věcí, které popisujete, dělám taky (v létě jsem taky nedávala plně kojenému dítěti (3-4 měsíce) pít nic jiného než své mléko (pravda, musela jsem kojit častěji, ale dítě nijak nestrádalo).Ve vlažné vodě koupeme taky (32 stupňů), otužujeme tak na miminčí plavání.

Na druhou stranu, to s tím pláčem a rodičema v restauraci se mně taky nelíbí. Já jsem na mateřské už čtvrtým rokem a vím, jak moc mi chybí takováhle občasná posezení s manželem v hospůdce BEZ DĚTÍ. Naše s tím obtěžovat nechceme, takže moc nechodíme, ale velice chápu tu potřebu občas si někam vyrazit. Nevím, jak často Váš syn s manželkou do té hospody chodí, pokud každý den, tak bych se taky nastražila, myslím, že každý den v hospodě není normální. Pokud si vyrazí jen občas, je to OK, ale asi by se s vámi měli domluvit na nějaké Vaší pohotovosti (a samozřejmě jen tehdy, pokud k tomu budete ochotní), tříleté dítě bych rozhodně samotné doma v noci nenechala (ale kamarádi, kteří měli děti hodně mladí, je doma nechali spící a šli na zábavu, naštěstí se nic nestalo a oni jsou dobří rodiče, jen tehdy byli trochu lehkomyslnější).

Myslím, že řada Vašich problémů pramení z toho, že mladým moc "vidíte pod pokličku" a protože je máte rád, samozřejmě se tím stresujete. Spoustu z toho, co Vás teď trápí, byste neviděl, kdyby bydleli sami. Píšete, že dcera měla dům po babičce (i když ho musela zrekonstruovat), měl syn také něco takového "do začátku" nebo by si na bydlení musel našetřit od začátku sám? Co kdybyste zkusil synovi říct, že jste ho u sebe nechal bydlet déle, než původně domluvené 3 roky, rád byste jeho sestře i jemu měřil stejným metrem, takže byste rád věděl, jak to vypadá s jejich vlastním bydlením? Že ho i jeho rodinu máte rád, rád se s nimi budete vídat, ale jako návštěva, že dlouhodobé společné soužití podle Vašeho názoru nedělá dobrotu a že je načase aby se pomalu odstěhovali do svého. Bylo by to podle Vašeho cítění a pokud ano, měl byste na to sílu?
 Aja+4 


Tento článek.... 

(5.1.2006 11:07:55)
...opravdu nelze moc brát vážně. Já říkám jedno - jako mamka s nějakými zkušenostmi musím říct, že je třeba používat mozek. Ve všem co děláme - takže i ve výchově a vztahu k dítěti. Dost dobře si nedovadu představit ignorovat dětský pláč, ale taky bych dítěti nedělala, co mu na očích vidím /někdy stačí minutka, hezké slovíčko, pohlazení...a hned je líp/. DĚTI JSOU NĚKDY DOBŘÍ HERCI, JINDY JE OPRAVDU NĚCO TRÁPÍ - ALE NEMUSÍ TO BÝT PŘECE VŽDY JEN NEMOC, ČI NOČNÍ MŮRY. Někdy přece stačí neklid, splín, nuda...však to známe i my dospělí. Jak je nám, když nemůžeme zabrat? Co děláme? Já tedy čtu, kouknu na video, píšu reakce na Rodinu.cz :-) Ale co má dělat malé dítě, když nemůže spát? Jsme tu my rodiče a prostě s tím musíme něco udělat - nezdá se mi šťastné ignorovat. Něco se přece dělat musí.
Článek mně docela překvapil svou tvrdostí, zdá se mi, že jsou tam možná i rozumné věci /pominu-li mnohá, pro mě předpotopní trvrzení/ ale pokud by se dostal do rukou tápající maminy v nevhodnou chvíli mohl by způsobit i mnoho zla.
Já svoje děti spát nijak neučila - spaly většinou docela dobře /nebo že bych už zapomněla?/, měli v noci žízeň, byla jim zima, nebo naopak teplo, potřebovali upravit polštářek, posunout plyšáka, přebalit... Neříkám, že jsem střežila jejich klidný spánek každou minutku :-))) ale prostě mi dělalo dobře /a doufám, že jim taky/, když jsem byla s nimi, když se jim nedařilo klidně spát. Už tady ani nepíšu o tom, že utišit dítě je do jisté míry i moje ohleduplnost vůči starším dětem ,kteří chtějí spát, vůči manželovi, který vstává do práce...apod. Ale to už jsou podrobnosti.
Já bych to shrnula do jedné prosté věty - řídit se instinktem, přemýšlet a nenechat se ovlivňovat řečmi kolem /v tom jsou dobré tchýně, mamky - nech ho vyřvat, mává s vámi, nepodléhejte mu tak/
Hmmm - a ještě bych měla jednu kratičkou věc pro maminky, které by sepřeci jen chtěly řídit radami z článku: Nevyspání se s dítětem, zvláštní polospánkové noci...na to se zapomene, čas to "smete" - ale dobrý pocit z toho, že jsme se snažili pro dítě dělat, co bylo v našich silách zůstává v nás. Myslím, že se to vyplatí. Zní to jak fráze - jsem si toho vědoma...dokonce jako bychom se dětem obětovali...ale já to jako oběť nikdynecítila - prostě mě to bavilo i když samozřejmě kušné chvilky plné únavy byly - nejsme stroje na baterky.
Už slyším některé maminy co si po přečtení mého příspěvku řeknou - no jo - zase jedna chytrá, která má děti velké a ted se jí to říká :-))) Asi jo - já fakt ty polospánky mám už jen mlhavé, ale vážně mě to tak hřeje, že jsem je nenechala brečet, neodbyla je...jen pro svůj klid.
Dneska taky někdy probdím noc, když nemůžu spát obavami nad svými dospívajícími dětmi /naposledy silvstrovská noc, kdy syn slavil s kamarády/- je to jiné a neříkám, že těžší - zkrátka jiné. Proto si važme toho, co zrovna prožíváme a řiďme se instinktem - rozumem i citem :-) Držím všem palce.

 Aja+4 


Re: Tento článek.... 

(5.1.2006 11:23:14)
Čtu to po sobě - omlouvám se za hrubky - když děti něco dělaly je to vždy tvrdým "y" :-))) Já se nechám vždy unést myšlenkou a gramatika pokulhává...moje děti jsou kluci a ti jsou s měkkym -tak se mi to plete. Ani bych to sem nepsala, ale za rok co na Rodině.cz brouzdám, znám své lidi :-)))))
Příště si to po sobě přečtu :-)
 Kyti a 3 poupátka 


Re: Re: Tento článek.... 

(5.1.2006 12:13:06)
Ajo! Krásně jsi to napsala!!! Přesně tak to cítím, že když mě dítě potřebuje, jsem zkrátka u něj a jsem tady pro něj... vždyť jak jinak si má dítě vypěstovat pocit jistoty a bezpečí v rodině, který je pro něj důležitý po celý život, než tak, že v tom pocitu bude vyrůstat od mala?

momochodem krásně jsi to napsala i v Tvém druhém příspěvku o těch hrubkách, ale věř, my co jsme na tom naprosto stejně to chápem :-))))))))))
 Ála+2 
  • 

Re: Re: Re: Tento článek.... 

(5.1.2006 12:38:27)
If, opravdu si nemyslím, že mám své synky ráda méně něž ty svou holčičku jen proto, že chci, abychom se všichni vyspali. Opravdu jsem si je nepořizovala jako panenku na hraní, to mě rozesmálo. Starší syn se prostě do 18 měsíců neprobudil NIKDY méně často než 5-6x (a to byly dobré noci, během těch horších jsme vstávali po 20 minutách), a to se myslím opravdu nedá přisuzovat zubům, žízni atd., ale jednalo se pouze o zlozvyk. Opravdu si myslím, že příspěvek je spíš určen mamkám s chronickými nespavci než někomu, kdo vstává 3-4x za noc. Ale to by nám asi spíš řekla autorka.

U nás prostě bylo učení dítěte spánku tak jednoduché, že jsem nikdy nezapochybovala o tom, že to bylo správné. Kdyby synek proplakal týden, asi bych to vzdala. U menšího stačilo jen odstěhovat ho do jiného pokoje - evidentně ho budilo (taky klidně 8x za noc) manželovo chrápání a moje převalování.

Děvčata, neblázněte a vemte si z toho každá, co potřebujete, a komu je to proti mysli, tak to ignorujte.
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Tento článek.... 

(5.1.2006 13:11:50)
Álo, co na to říct? To že se mi to jak se manipuluje s nevinným tvorem nelíbí, tak to mám ignorovat??? Budiž, jestli je pro tebe důležité vychrnět se do růžova, tak jo, nech své dítě vyřvat do aleluja.... Já tenhle postoj prostě nechápu a neuznávám. Není to o tom jestli má nebo nemá někdo víc nebo míň rád své dítě.

Já jen zastávám názor a jak vidno nejsem zdaleka sama, že nechávat své dítě vyřvat tak dloho dokud se "nenaučí" spát celou noc je víc než barbarství. Jo někdo má hold kliku, že jeho děti spí celou noc, někdo má kliku, že nechá dítě jednou řvát (na což já bych neměla nervy) a pak spí celou noc a někdo tu kliku nemá a pak jsou lidi jako já, kterým nestojí za to zkoušet to protože to považují za týrání. Jednou je ten tvor kus mého já a tak ho prostě nenechám v nepohodě. Naprosto to nepovažuju za zlozvyk. Já když se v noci vzbudím a je mi úzko, tak se taky přitulím k manželovi, nebo ho třeba jen pohladím, chytím za ruku... ujistím se že je se mnou. A to dítě které je ve své postýlce "samo" nemá šanci a proto mámu volá pláčem. Je to naprosto přirozená věc. Absolvovaly to miliardy maminek před námi a tak nevím proč bychom to neměli absolvovat my. Jednou jsme sakra MÁMY tak se tak máme chovat....

A teorie o vydírání dítěte pláčem? Taky dobrý... ale zamysleli jste se někdy nad tím, že když nemá to dítě PROČ vydírat, že nevydírá??? Bára to taky párkrát zkusila, ale prostě to nedělá! A víte proč? No protože si může být jistá, že až jí bude opravdu OUVEJ, tak já přijdu a má ve mě oporu... ale jak si může být jistý miminko který necháte uprostřed noci řvát a bát se? Ach jo....

To je stejný jako trápit kojence hlady jen proto aby se dodržel tříhodinový interval mezi kojeníma kvůli "doktorskejm tabulkám" a vlastnímu pohodlí aby si maminka mohla v mezičase skočit na kosmetiku nechat upravit nehtíky... ale to je jiná kapitola to sem nepatří....
 Emaja 


Re: Re: Re: Re: Re: Tento článek.... 

(5.1.2006 13:38:22)
tak tak
If, vidim to uplne stejne.
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tento článek.... 

(5.1.2006 13:42:13)
Mmar děkuju za reakci, jsem ráda, že nejsem všemi považovaná za militantní matku:o))))
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tento článek.... 

(5.1.2006 13:47:41)
BTW můj muž není MÁMA a nikdy by Báru v noci nenechal plakat a je to především ON kdo v případě "nouze nejvyšší" bere Báru k nám do postele. Ono je to totiž děsně pohodlný ať už v případě velkého pláče a nebo, a to je mnohem častěji, povídací nálady uprostřed noci, dát si toho tvora mezi sebe, chytit ho za tlapku a i přes její dvouhodinový veselý monolog usnout:o) A v případě velkého pláče se snadno uklidní cítí-li naší přítomnost!
 Markéta, syn 4r. 
  • 

Jak se má chovat správná matka? 

(5.1.2006 18:37:58)
If, psala jste, že se vám Bája budí za normálních okolností dvakrát za noc, no tak to je asi v jejím věku celkem obvyklé, a asi není důvod "učit ji spát". Já jsem článek a příspěvky maminek pochopila tak, že děti, které se spaní učily, se budily zhruba desetkrát a vícekrát za noc, a většinou jim bylo více než rok (spíš rok a půl). Možná máte to štěstí, že byste byla schopná normálně fungovat třeba řadu let s naprostou spánkovou deprivací (což určitě vystihuje situaci, kdy desetkrát za noc vstanete, nakojíte, pomazlíte), ale domnívám se, že reprezentujete výraznou menšinu. Já jsem časté vstávání dítěte nezažila s výjimkou nocí, kdy prckovi rostly zuby, nebo když byl nemocný, a musím říct, že po dvou třech takových nocích (a to jsem vstávala třeba jenom šestkrát) jsem byla velmi kaput, velmi rozmrzelá, a vůbec ne pohodová maminka. Nesouhlasím s tím, aby se půlroční miminko učilo regulovanému pláči, to mi opravdu přijde příliš brutální, ale proč by rok a půl staré dítě mělo rozhodovat o spánku celé rodiny taky nechápu. Tři moje kamarádky v tomto věku jejich dítěte zkonstatovalo, že už se jako maminky obětovaly dost, a že by nebylo od věci se trochu prospat (jak vy říkáte, vychrnět se do růžova)a nechaly děti v noci řvát. Ani od nich neodcházely, pěkně si ležely vedle postýlky, takže batole nemělo pocit, že je tam samo a opuštěné, jenom je prostě nechovaly, nekojily, nehoupaly, ani nic jiného. Noc je přece skutečně od toho, aby se spalo. Všechny děti začaly během tří nocí spát úplně normálně (a to se předtím budily tak desetkrát za noc).
Já nevím, kde přesně leží ta věková hranice, odkdy by dítě mělo trochu té "nepohody" pocítit (a teď nemluvím jenom o spánku, ale i o jiných projevech našich děťátek).Můj synek už je oproti vaší Báje veliký, v roce a půl mluvil v jednoduchých větách, takže myslím, že zhruba v tomhle věku jsme ho jaksi "začali nechávat v nepohodě" - prostě nepřistoupili jsme na všechno, co si umanul. K tomu vydírání pláčem - dítě si důvod, proč vydírat, najde velmi lehce - je to prostě cokoli, co nesmí, a co by chtělo. Zase by asi bylo vhodné najít nějakou věkovou hranici, do které to lze tolerovat, a kdy už ne. Kamarádka má úplně stejně starého chlapečka jako my, a ten je schopen si vyřvat úplně všechno. Jenže tomu už bych neříkala, že má v mamince oporu, ale že zachází s matkou i s otcem jako s kusem hadru.

Já s vámi souhlasím v tom, že malé miminko by se nemělo nechávat řvát. U většího dítěte to, že jej maminka nechce nechat týrat se pláčem a nepohodou může přejít do týrání rodičů. Nevím, jak se podle vás má sakra chovat matka, ale nevidím důvod, proč by se měla nechat od svého dítěte tyranizovat.
 If & 3♥ 


Re: Jak se má chovat správná matka? 

(6.1.2006 8:11:58)
Markéto, vykáte mi, tak i já budu slušná a budu vám vykat, vy si opravdu myslíte, že reprezentuji menšinu? Prosím budete-li mít chvilku zkuste si vzít papír a na jednu stranu dělat čárky za příspěvky které jsou "pro" a které "proti" této metodě. Myslím, že změníte názor!:o) Nic ve zlém, jinak s vámi souhlasím. Jo a Bára se budí 3x za noc spíše ve vyjimečných případech... dneska v noci jsem kupříkladu vstávala myslím 6x. Ano je to vyčerpávající, ale beru to jako svůj úděl. Až mi bude jednou padesát a moje dcera mě pošle do háje zelenýho vzpomenu si na to jako na "ohříváček" jak s oblibou říká můj táta situacím na které při vzpomínce zahřejí, na dobu kdy mě moje dcera ještě POTŘEBOVALA a byla jsem pro ní důležitá!
 Aja+4 


Re: Re: Jak se má chovat správná matka? 

(6.1.2006 9:48:09)
Ahojky If,
neboj - proč by Tě měla dospělá dcera poslat do háje? :-))))) Já např. už jsem sakra dlouho dospělá a maminku potřebuju pořád - jinak, jindy...však víš jak to myslím :-)) Termín "ohříváček" se mi líbí. Má taťka na to slovo autorský právo, nebo si ho můžu čas od času nezplatně použít??? :-) I já už takové ůohříváčky" mám :-) a vzpomínám.
Jinak If - prosím Tě však to tu znáš - máš někdy prudké reakce, tak se Ti prudké reakce i vrací. Takže v klidu. Shodneme se myslím na tom, že článek je jako by člověk četl já nevím kolik let starou příručku "Kterak dítě spáti naučiti" :-))))) Kdysi jsem měla knihu ze sedmdesátých let o péči o dítě. Nic suššího a zkostnatělejšího jsem nečetla...Tenhle článek mi tu knihu trochu připomíná.
Eriko - podpásovky berem - ale jen vzhledem k tomu, že se známe :-) Takže jsi to myslela doufám z legrace - protože to samé by mohla If napsat o Tobě, že? :-))))
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Jak se má chovat správná matka? 

(6.1.2006 9:55:58)
Ájo:o) Jsem v klidu. Jen mě trochu nadzvedlo to konstatování že jsem "militantní"... to přiznávám... Ostatní "kritiky" beru v naprosté pohodičce, jen diskutujem:o))))

Myslím, že na ohříváček autorská práva nemá, tak si ho můžeš vypůjčit. Táta je "aktivní fatalista" a takových vejšplechtů používá mraky, ale líbí se mi jeho filozofování:o) I já mám v souvislosti s rodiči spoustu takových "ohříváčků" a chci to dopřát i své dceři:o) A proč by mě měla poslat do háje?! Nevím, přije mi, že všichni puberťáci mají tohle "dohájové období" a pak je jak mi včera napsala moc hezky Kyti otázka, jestli rodinu budou brát jako bezpečnou "trampolínu" kam se budou rádi vracet a nebo jako "odrazovou plochu"- odskočit a rychle pryč!
 Markéta, syn 4r. 
  • 

Re: Re: Jak se má chovat správná matka? 

(7.1.2006 11:42:01)
Bájo, čárky si dělat nebudu, nehodnotila jsem poměr pár přispěvatelek do této diskuse, ale celkovou lidskou potřebu se vyspat. Jinak si myslím, že většina holčiček z normálně fungujících rodin maminky neposílá do háje zelenýho, ale oproti chlapečkům k nim má po celý život velmi vřelý vztah, pokud se něco výrazně nepodělá v pubertě. Chlapečci naproti tomu, když vyrostou, mají maminku většinou taky pořád rádi, jenom to berou trochu jinak("Hele, volal jsi mámě?" "Proč, vždyť se nic neděje."). Jinak přeju hodně štěstí s vaším nespavcem, já doufám, že jestli se nám někdy zadaří druhé mimi, bude stejná Šípková Růženka, jako byl (a vlastně dodnes je) synek.
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Jak se má chovat správná matka? 

(7.1.2006 17:05:49)
Markéto, tak jinak.... Mluvíte o lidské potřebě "vyspat se"... ano i já tuhle potřebu mám a (myslím, kdo to tu psal Alča?) taky jsem pár nocí probrečela a prokřičela vzteky, ve chvílích kdy se Bára budila po 20 minutách, v lepším případě se nechala uspat a v kontaktu s postýlkou se znova rozplakala.... Ale i přes to přesevšechno dávám a BUDU dávat přednost pohodlí svých dětí před pohodlím vlastním.... A jsem naprosto bezpochyb přesvědčena o tom, že noční pláč mého dítěte NENÍ vydírání..... Něco ji schází, ať už je to hlad, žízeň nebo jen pouhé pohlazení (kontakt s rodiči)....

Jojo dokáže před den vydírat a vztekat se když jí seberu hračku kterou ona zrovna "nutně potřebuje"... ale to je úplně jiný druh pláče.

Dle mého názoru metoda "vyřvání" je přinejmenším předpotopní. Ale pakliže na to má někdo nervy nechat plakat své dítě dvě tři hodiny v kuse 14 dní po sobě aby se následně vychrněl, tak je to jeho věc. Já to neudělám. Vadilo mi, že autorka článku to napsala jako všeplatný úzus, prostě "tudy vede cesta" a všechno ostatní je špatně....
 Ála+2 
  • 

Re: Jak se má chovat správná matka? 

(6.1.2006 10:31:01)
Ano, Markétko, přesně tak jsem to myslela. Připadá mi tato metoda vhodná pro děti starší než rok (dřív bych to asi nezkoušela), zejména pro ty, co se budí 10x za noc, ale to asi If jaksi nepochopila. Když jsem takto vstávala 11 měs. jako ona, tak jsem to taky ještě zvládala, kolabovala jsem v 18 měs. dítěte jako těhotná. Souhlasím, že se v tomto věku musí vymezit určité hranice, jinak začne dítě týrat celou rodinu.
 If & 3♥ 


Re: Re: Jak se má chovat správná matka? 

(6.1.2006 10:38:00)
Ha, já o vlku a Ála za dveřma... no aspoň máme jasno! Prostě se my dvě neshodnem a přesto si nemyslím, že jsi militantní jen proto žes nechala své dítě bezmocně dvě hodiny řvát...... no nic, jdu vařit oběd.... mějte se krásně všichni.. svůj názor jsem napsala a můžu se jít věnovat něčemu plodnějšímu
 If & 3♥ 


Re: Re: Jak se má chovat správná matka? 

(6.1.2006 10:43:45)
Jo a proč by se "musely vymezovat hranice, jinak dítě začne tyranizovat rodinu"???? to moc nechápu.... Švagrová má tři kluky tříletého a 20-ti měsíční dvojčata a žádný hranice jim nevymezuje, a přesto jí netyranizují.... v životě jsem neslyšela, že by je nechávala řvát aby "spaly jako růženky".... a začli sami spát celo noc až někdy hodně dlouho po roce.... ale to je evidentně věc názoru a nemůžu se zbavit dojmu z tebe ÁLO že vlastní pohodlnosti... ale jen to jen můj názor.... nikomu to nevnucuju....

A už opravdu mizím z téhle debaty...... Přesvědčila jsem se, že naštěstí nejsem sama, kdo ten článek považuje za drsárnu.... a to mi stačí..... Mějte se krásně a dětem přeju klidé spaní
 Zuzka 
  • 

Re: Re: Jak se má chovat správná matka? 

(9.1.2006 15:23:13)
Ahoj Álo, chtěla jsem tě poprosit, zda by jsi mi nemohla poradit. Mám 4,5 měsíční holčičku, která docela dobře spí, nemůžu si vůbec stěžovat. Jediný problém máme s uspáváním. Naše mrně po uspávacím rituálu usne, ale za půl hoďky je vzhůru a dožaduje se aktivní pozornosti až do 24hod. Po přečtení článku souhlasím, že si za to můžu sama, ale nikdy není natolik pozdě, aby se to nedalo změnit. Dítě jsme dali do pokojíčků, protože jsem vypozorovala, že chodí spát, když můj muž zhasne počítač, myslím, že jí to ruší a vedle spí v pohodě. Nechci použít metodu vyřvaní, i když úplně stejný postup se používá při nepravidelném uspávání, ani ji nechci strčit do postele, pracně jsem to odnaučila když ji bylo 3 týdny. Vím, že ji nic nechybí, jen protestuje, že nechce ležet v postýlce, dudlík odmítá, usíná u mého prsu, ale to mě nepřipadá jako dobré řešení při uspávání.Dík
 Aja+4 


Re: Re: Re: Tento článek.... 

(6.1.2006 9:26:34)
Ahojky Kyti,
díky za pochvalu příspěvku :-) Já zase četla Tvůj příspěvek a myslím si, že si opravdu jako rodiče musíme dávat pozor co může zanechat na dítěti nějaké následky a co jsou činy v jejich dobro /narážím na obavy ze tmy manžela ještě v dospělosti/. Je vidět, že jeho rodiče tohle prostě nezvládli...
Musíme je naučit žít v tomhle světě, čelit nástrahám, tak trochu jim pomáhat, ale zase neumetat cestičku...prostě zlatá střední cesta - aby s námi nemávaly, ale zase na druhou stranu v nás cítily podporu a nebály se za námi přijít s problémem. Je to všechno teorie - praxe je hodně složitá - protože najít tu střední cestu je pěkná dřina a každý rodič cítí tu zlatou střední cestu trochu jinde.
A ještě k článku? Celkem už nemám co dodat - článek je drsný - divně napsaný, čtenář jako by neměl na výběr. Psán stylem - takhle to dělej - jiná cesta není - to je asi hlavní věc, která mi na něm vadí. Seberte dětem dudlíka, prs, nepřebalujte ho, nehlaďte...trochu komické :-)
Jinak si ale myslím, že noční vstávání a vůbec péče by se neměla brát jako nějaký úděl, povinnost... To by vlastně pak byl úděl všechno - celý náš život, že?
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Tento článek.... 

(6.1.2006 9:38:27)
Ajo, tak já mám oproti vám všem asi výhodu:o) Já MATEŘSTVÍ se všemi jeho klady a zápory beru jako úděl, povinnost (no ale milou povinnost, dělám to ráda a s láskou i když občas, jako každá máma, padám na hubu únavou):o)))))

Ještě mě tak napadlo (přemýšlím si nahlas, musíte mi to prominout), že díky tomu, že jsme lidé a máme přemýšlivý mozek, tak si všechno moc berem.... v přírodě by žádnou mámu nenapadlo NEJÍT ke svému mláděti, nechat ho kvičet (to by akorát přivolala predátora).... stará se o něj bez rozmyslu ve dne v noci. Jen my lidi se tomu snažíme dát nějaký "pravidla hry"... a z některých příspěvků tady cítím, že jsou lidé už dost "zpohodlnělí" a nechtěj se vzdát svého "podhodlíčka" pro někoho jiného.... Bára teď celý prosinec prostonala (nejdřív šestou nemoc s horečkama a pak zánět průdušek s příšernou rýmou), dusila se celé dny a hlavně noci... jo prochodila jsem je po bytě, prohoupala.... měsíc jsem prakticky nespala... padám na hubu ale dělám to RÁDA. Nikdy by mě nenapadlo na tom něco chtít měnit. Jsem prostě MÁMA a snažím se tak fungovat.....
 Tara 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tento článek.... 

(6.1.2006 9:43:04)
Neidealizuj si zvirata. Zajici chodi k mladatum jednou denne.

Ale je pravda, ze my jsme primati a mame sve deti nosit u sebe.
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tento článek.... 

(6.1.2006 9:45:32)
Taro, nic si neidealizuju... jsem ZOOTECHNIK a vím o zvířatech ledacos.... Navíc jak jsi poznamenala trefně jsme primáti a podívej se na ostatní primáty jak se chovají ke svým mláďatům.....
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Tento článek.... 

(6.1.2006 9:43:48)
Né jinak.... beru to jako POSLÁNÍ! To je to správné slovo. Mateřská demence je hroznej prevít:o) V každým případě prostě to beru tak jak to je.... i s tím, že se nevyspím....
 Jana, Petrik 8 mesicu 
  • 

K cemu by pak mama byla? 

(5.1.2006 12:44:59)
V jine verzi receno to co ted koluje v USA a jinde v zapadni Evrope - zpusob manipulace chovani ditete. Hruza! Asi je to novy zpusob jak posilat do sveta citove deprivanty! K cemu by asi byla pak mama, kdyby nevstala kdyz dite place? Kdyz je bolistka tak se "musi pofoukat". Vyspat se muzeme jeste po dlouhy zivot dostatecne. Trocha nepohodli nas nezabije. Preci to pohlazeni a pochovani a bezpeci u mamy je to o co se pak opira detska psychyka po cely zivot! Konecne jak to jiz pravil slavny S. Freud.
 AndreaH 
  • 

Re: K cemu by pak mama byla? 

(5.1.2006 12:59:47)
Pozor, na názory ode zdi ke zdi. Maminka má být opravdu pro dítě oporou a citovou jistotou, ale ne jeho onucí. Vy máte zatím poměrně malé mimčo a jste na začátku, ale za chvíli nastane čes, kdy bude dítě využívat breku k manipulaci s vámi. Ono to musí vyzkoušet, ale také musí někdy narazit, aby se vyvíjelo správně. V dospělém životě taky nemůže každý rozmar, co ho napadne. A je hlavně na nás rodičích hledat tu správnou míru a to je asi na rodičovství to nejtěžší.
 Markéta, syn 4r 
  • 

Re: Re: K cemu by pak mama byla? 

(5.1.2006 18:44:05)
Souhlas, synkovi jsou čtyři a já bolestně začínám zjišťovat že je čím dál tím těžší nechat ho vyvíjet se tak, jaký je (protože je zlatý) a zároveň jeho chování zkorigovat tak, aby bylo akceptovatelné pro společnost, ve které bude nucen žít. Jak ráda bych ho nechala dělat si, co chce - ale to prostě nejde.
 Sylva 
  • 

To je dílo! 

(5.1.2006 17:20:31)
Ten článek je šílený, zajímalo by mě zda autorka má vůbec děti!
 If & 3♥ 


Re: To je dílo! 

(5.1.2006 17:26:11)
:o))))) Sylvo viď?!
Já bych řekla že buď děti nemá a nebo má místo dětí pokusné králíky:o) I když budiž ke cti autorky řečeno "převzala to ze zahraničních zdrojů".... ale i tak bych se něco takového styděla propagovat nahlas
 Kopretin@ 


Re: Re: To je dílo! 

(5.1.2006 20:08:44)
Musím se také připojit,věřím,že někde to může fungovat,ale většinu dětí by to mohlo dost rozhodit a spaly by ještě hůře:-)).
Já mám dvouletou holčičku,která má se spánkem od prvního týdne velké,velké potíže a když tady čtu ty "rady",tak fakt skřípu zubama. Kdo máte dítě,které spí nez problémů,tak věřte,že to není Vaše zásluha.Každý prcek je jiný. U nás je klid,pohoda,dcerka je zdravá,skvělá.šťastná,ale...
 Erika a Peťko 


Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 1:44:33)
No ja neviem If, ale po frekvencii tvojich príspevkov na túto tému - od 7:53 h do 17:26 h myslím ťa vlastne úplne chápem, pretože Bára asi vidí za celý deň len tvoj chrbát, ak stíhaš sledovať príspevky a možno ešte iné diskusie (polničky) a pod. Takže je mi jasné, že sa jej to snažíš vynahradiť v noci :o) Neber to ako výčitku, ale provokujú ma tvoje silné slová ako "barbarstvo", "tyranie" a neviem čo ešte všetko. Ja som musela s prckom brázdiť ulice minulý rok v únoru okolo polnoci v snehu, aby mi zaspal a po príchode domov ho preložiť do postieľky. "Vyřvací metóda" alebo nazvi si to ako chceš u nás zabrala za tri dni /dokopy to bolo 80 minút plaču/ - a od vtedy spíme v rozmedzí 12-16 hodín vkuse (v noci) a 1-2 x denne. Moje dieťa je gestačne od Báry staršie o mesiac, aj keď sa narodil predčasne v listopadu. Teraz ho trápia v noci zuby a vstávam k nemu a dávam mu vychladnutý čaj, následne cumeľ a spí ďalej... Ide o frekvenciu vstávania, niekedy neplače vôbec a niekedy aj 3 x za noc. Nepripadám si ako barbar len preto, že chcem cez deň normálne fungovať - fungovať znamená pre mňa starať sa o domácnosť a o dieťa, nie sedieť za PC (aby sme sa správne pochopili). Pred chvíľou som dožehlila a pri tom dopozerala film, kukla, čo je nové tu a idem spať. Predpokladám vstávanie okolo 9:00 h, takže mne tých 7,5 hodiny k spánku bohato stačí.
Som hrdá na to, že moje dieťa v noci spí a cez deň je v pohode... ono totiž aj cez deň, čím sa dieťa lepšie vyspí cez deň, tým lepšie spí v noci. A aj keď to nie je logické, je to biologické... tož u nás tak :o)
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 8:16:02)
Eriko, to byla dobrá podpásovka:o) Líbí se mi, že víš kam zaútočit. Spočítat frekvenci mých příspěvků no dobrý. Ale buď tak hodná a přečti si, co jsem psala ve své úplně první reakci na tento článek!

Byla jsem na něj upozorněna. Jinak bych si toho ani nevšimla, protože nemám čas číst články na první straně a kdyby sis všimla, tak i frekvence mých příspěvků do jiných diskuzí velmi poklesla právě díky tomu, že se věnuji své dceři. A to že jsem tu seděla a přispívala celý den?! Jo seděla, protože mě velmi zaujalo jak mě někdo může ozančit za militantní matku jen proto, že považuju za naprosto přirozené vstávat v noci ke svému dítěti i za cenu toho že se nevyspím.... Opravdu jsem nedělala nic jiného než mačkala F5 abych se dozvěděla jak to bude dál. Moc se omlouvám. Dneska už na to čas mít nebudu....
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 8:50:06)
If nic si z toho nedelejte. me taky vadi metoda vyrvani. Syn nikdy nerval, ale chtel me mit u sebe a ja to beru za prirozene. Jsou mu 3apul a dodneska neusne, aniz bych u nej nebyla, zvykl si. A me to tesi, az bude velky, nebude me potrebovat a ted je to hezky, vzdycky si vecer v posteli rikame, co jsme delali a ze se mame radi a je to pekny.
 Erika a Peťko 


Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 9:52:18)
ale nie If, vôbec to neber ani podpásovku, pretože vo väčšine príspevkov, ktoré som čítala a ktoré si písala TY, súhlasím... akurát ma nazdvihlo zo stoličky označenie ako "barbarství" a "tyranie"... my sme síce matky, ale to neznamená, že sme menej vyčerpateľné ako ostatní ľudia :o) ja som si tiež nepořizovala - alebo ako sa to po vašom povie - bábiku, ale takisto nemienim byť otrokom svojho dieťaťa. Nočné kočíkovanie som zatrhla svojim "barbarstvom" a "tyraniou", ale za tie noci nám to stojí (aj mne, aj prckovi) :o)
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 9:58:59)
Eri v poho:o)

Já klidně svému dítěti budu otrokem:o) Mě se to prostě líbí:o) I za cenu toho nevyspání. Mám pocit, že jsem pro někoho důležitá a středobod vesmíru a líbí se mi to! Ale chápu, že noční výlety kolem bloku to asi není nic moc....
 Erika a Peťko 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 10:23:28)
If, tak potom ti v dobrom, fakt v dobrom prajem toľko optimizmu aj pri ďalších deťoch :o) Dúfam, že po pár deťoch nebudeš písať článok s názvom "Ako som sa dostala do Bohníc" ;o))))) srandujem :o)
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 10:34:11)
Eri dobrý:o) Na bohnice už jsem párkrát byla:o) Ale nejen kvůli Báře:o) Staráme se doma ještě o dva bejky, 22 ovcí, tři kočky, psa, babičku a slepice, ty mě občas přivádí do bohnic:o))))) O odpočinku ani nemluvím!

Svoje příspěvky na tvou adresu myslím taky jen a jen v dobrém. Jako "militantní" mě označila jakási Ála se dvěma kluky. Velmi se mě to dotklo zvláš poté co jsem si přečetla, že nechala své kluky řvát dvě hodiny v kuse a má klid!....

Bára taky chodí spát do své postýlky, jenže ta postýlka stojí hned vedle naší (no ono ani není v našem 2+1 jí ani nikam jinam postavit). A když je "nouze nejvyšší" tak jí berem do postele mezi nás a opravdu si to užíváme. Vůbec nemám pocit, jak mi s oblibou říká moje maminka, že jsem si na sebe "upletla bič"... prostě jen musí Bára dozrát k tomu aby spala celou noc. Nic víc nic míň.... Jo a tu metodu jsem v uvozovkách vyzkoušela JEDNOU... uložila jsem jí do postýlky a zkoušla jestli "sama usne"... no ten řev jsem vydržela přesně dvě minuty a můj muž to vydržel jen minutu a půl a šel pro ni. Tato metoda rozhodně není určena pro nás.........
 Erika a Peťko 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 11:32:17)
no pozri If, ak ti to vyhovuje, tak to vôbec nerieš... mmch o tom sa tá autorka príspevku aj zmieňuje, že netreba nič meniť, ak to vyhovuje... ale ja po tých pár nociach preplakaných kvôli zubom napríklad som zaspávala, keď sa malý pri mne hral - a to by bol ty vogo prúser, keby som zaspala a jemu by sa zatiaľ niečo stalo... tie deti sú teraz v takom veku - aj Bára aj Peťko, kedy si vyžadujú maximálnu ostražitosť - a ak to zvládaš a ešte aj s tým statkom, ktorý máte, tak pred tebou smekám! ja by som totiž zaspala už asi naveky... :o)
no nič, prcek spí, idem dožehliť ďalšiu várku prádla, čo mi v noci uschla :o(
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 11:56:18)
Tak přece ještě: Eri, já nejsem taky žádná suprstár. Chodím si lehnout v osm abych se trochu prospala, manžel vstává denně v pět a Bára se budí nejpozději kolem půl šesté, tak bych taky padla na pusu kdybych chodila spát dýl... ale pořád mám ještě naději na odpočinek protože Bája si dává dopolko i odpolko hodinu spánku.
Jo občas se mi taky stane že u ní usínám. Tak si prostě k ní lehnu na zem, z jedné strany jí zabarikáduju skříní z druhé hračkama a ze třetí si lehnu já aby mi neunikla a podávám hračky a pospávám... Máš pravdu, že by to byl průser v tomhle věku u nich usnout, zvlášť když máme v předsíni nechráněné "PETRY" o které by se krásně mohla popálit kdyby k nim dolezla:o) Ale prostě funguju protože MUSÍM.... dám si kafe a jedu dál:o)))) Tož tak
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 11:57:13)
Nedá mi to, abych se trochu nepřipojila. Nadhodím tady jen pár zamyšlení.
Taky jsem svoje dítě chtěla nechat "vyřvat", protože jsme houpali syna v náručí, v postýlce neusínal, natožpak sám, a bylo to jaksi "nepohodlné". Ale noc měl klidnou (relativně), nebudil nás 10 krát za noc. Když jsem viděla, jak zoufale brečí, nedokázala jsem ho v tom nechat. Ale chápu, že kdo se dlouhé měsíce nevyspí budíce se desetkrát za noc, tak už je asi skoro zombie, a tam asi tvrdý přístup chápu. Hloupé je, že úvodní článek podává regulovaný pláč jako vhodný PRO KAŽDÉHO dle libovůle rodiče - a navíc od libovolného věku, byť s doporučením "od 6 měsíců". Miminko se tu prezentuje jako "věc, která patří rodičům" bez nároků na svoje potřeby - takovej malej zmetek, kterej se narodil proto, aby trápil a tyranizoval rodiče. A to je věc, která zase nadzvedává MĚ.
Pochopitelně dítěti se musí dávat hranice, a musí se i pomaličku vystavovat nepohodlí, dle Prekopové je nejvhodnější čas právě ten půlrok, dřív ne, protože do tohoto věku potřebuje skutečnou, blízkou, okamžitou a bezvýhradnou péči. Ale je otázka, V ĆEM je nutné dávat dítěti hranice. Tady je to hodně o tom, jak moc se rodič dokáže do svého dítěte opravdu vcítit, a nakolik rodičův odhad je pouhou dedukcí naučenou "z druhé ruky" (ať od "chytrých" kamarádek nebo podle sebe sama). O takových věcech autorka článku rovněž taktně pomlčela - autorce na skutečných pocitech dítěte asi moc nezáleží, neboť patrně soudí, že každý pláč dítěte je vlastně vydírání.
A teď se dostávám k našemu synovi. Např. moje matka o něm před nedávnem prohlásila, že nás pěkně tahá za nos, protože to "rychlé střídání pláče a smíchu" je přece typické vydírání (je mu 7 let). Ví o něm prdlajs. Ano, dokáže brečet, a vzápětí se rozesmát, když ho někdo pobaví - ale není to vydíráním, ale jeho citovostí - on to prostě prožívá tak hluboce, že nejdřív opravdově pláče, a při humorné situaci na pláč zapomene a spontánně se rozchechtá. A stačí jedna hloupá ženská, a udělala by z něj vyděrače.
Jiná situace. Před půlrokem jsem měla zdravotní potíže, nedomyšleně jsem se prořekla před synem, navíc tomu předcházely jeho potíže se školou. Už nějaký čas předtím syn tvrdil, že se bojí spát sám (ve svém pokoji). Stěhoval si postel doprostřed dveří, ukecával nás. Vždy nakonec nějak usnul (a spal klidně), neboť jsme byli tvrdí a nesmlouvaví. Ale pak nám začal dělat to, že si prostě za našimi zády lehl na koberec do chodby - a raději usnul tam, aby nemusel být sám. Vyměkla jsem. Přece se kvůli němu nenechám zavřít, že ho "necháme spát na zemi". Přestěhovali jsme ho k nám do ložnice. Moje zdravotní problémy se usadily, regulovány vhodnými léky. Ale díky tomu, že jsme také syna uspávali, začal se nám hroutit manželský život (a teď nemyslím jen sex:-)). Nedávno přišly zas další zdravotní problémy. Nedalo se nic dělat - syn musel zpět do svého pokoje. Všechno jsem mu vysvětlila, pochopil to. Nerad, ale přece se přizpůsobil. Jak to vypadá? Syn postaví postel doprostřed dveří, obloží se knížkami nebo plyšáky a taky baterkami, a mezi sebe a okno nastaví barikádu. Nezdá se mi, že by nás chtěl vydírat: musí přece VIDĚT, že teď zrovna opravdu NEVYMĚKNEME - musí přece vidět, že máme hlavičky jak báně a že nás takové "akce" neobměkčí. A ani se netváří tak, že by "zkoumal", co my na to. --- Barikáda tam prý je proto, aby na něj neviděli zloději. Zdá se mi, že to je spíš způsob, jak se on osobně vypořádává se svým strachem. Takže - není a nebylo to vydírání - ale skutečný strach... POZNEJTE U PŮLROČNÍHO MIMINA, že má opravdu strach! A poznejte, jestli ten strach překoná samo, anebo s tím potřebuje pomoci!
M.
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 12:23:01)
MirkoEyrová, věřím dětem, že se v noci bojí /některé/. Můj starší syn /taky 7 let/ se nebojí, ale někdy v noci ke mně hupsne do postele s tím, že u něj v pokoji někdo je a on se bojí. Nevyháním ho. Takže on spí podle nálady - někdy u sebe, někdy u nás v ložnici.
Mladší syn občas přijde za mnou do pracovny, že se bojí, že je v pokoji nějaký pán a vypadá jako bubák. Zajímavé je, že v ložnici, kam dopadá z venku světlo /se zataženými závěsy se bojí spát/, bubáka vidí a dobrovolně za mnou jde v naprostě tmě přes půl domu - sám.
Náš dům je starší a hlavně v noci jsou slyšet různé zvuky. A věřím, že když dítě nemůže usnout, tak ho ty zvuky mohou děsit. A pokud se uklidní v mé posteli v ložnici, tak ať si tam spí klidně pořád.
Syn mé sestry /5 let/ mi říkal, že se sám ve svém pokojíčku bojí. Prý hlavně v noci. To mi řekl, když jsme řešili, proč se v noci počůral. Prý se bojí jít na záchod, i když si rozsvítí. Ptala jsem se ho, proč nezavolá maminku nebo tatínka, nebo za nimi nejde. Řekl mi, že nesmí. Má sestra má ložnici na druhé straně svého domu, který je samé tmavé zákoutí a chodbička.
Její syn spí už od malička v pokoji sám, ale vím, že se bojí doteď a ještě si na to nezvykl. To taky není správné. Jak mi řekla - hlavně, že mám v ložnici klid a nikdo mi tam neleze /to myslela děti/.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 12:30:32)
Xantipo, přesně tak. A to si vem, že to jsou poměrně velké děti, které už aspoň částečně řeknou, co jim je. Co chudáci mimina? Podle mě to není tak jednoduchý, aby se všechny v noci plačící mimina šmahem hodily do jednoho pytle s cedulí "vydírá"...
M.
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 12:25:28)
MirkoEyrová, věřím dětem, že se v noci bojí /některé/. Můj starší syn /taky 7 let/ se nebojí, ale někdy v noci ke mně hupsne do postele s tím, že u něj v pokoji někdo je a on se bojí. Nevyháním ho. Takže on spí podle nálady - někdy u sebe, někdy u nás v ložnici.
Mladší syn občas přijde za mnou do pracovny, že se bojí, že je v pokoji nějaký pán a vypadá jako bubák. Zajímavé je, že v ložnici, kam dopadá z venku světlo /se zataženými závěsy se bojí spát/, bubáka vidí a dobrovolně za mnou jde v naprostě tmě přes půl domu - sám.
Náš dům je starší a hlavně v noci jsou slyšet různé zvuky. A věřím, že když dítě nemůže usnout, tak ho ty zvuky mohou děsit. A pokud se uklidní v mé posteli v ložnici, tak ať si tam spí klidně pořád.
Syn mé sestry /5 let/ mi říkal, že se sám ve svém pokojíčku bojí. Prý hlavně v noci. To mi řekl, když jsme řešili, proč se v noci počůral. Prý se bojí jít na záchod, i když si rozsvítí. Ptala jsem se ho, proč nezavolá maminku nebo tatínka, nebo za nimi nejde. Řekl mi, že nesmí. Má sestra má ložnici na druhé straně svého domu, který je samé tmavé zákoutí a chodbička.
Její syn spí už od malička v pokoji sám, ale vím, že se bojí doteď a ještě si na to nezvykl. To taky není správné. Jak mi řekla - hlavně, že mám v ložnici klid a nikdo mi tam neleze /to myslela děti/.
 Erika a Peťko 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 13:07:52)
Mirka, Xantipa - no tomuto nerozumiem, nemám ešte také veľké dieťa, ale staviať si barikádu proti zlodejom? Kto tomu dieťaťu o zlodejovi hovoril? Ja som si myslela, že v takom veku deti rozmýšľajú o hračkách (samozrejme nemyslím bábiku Chucky :o), alebo o rozprávkach - Chocholoušek a Mochomúrka (alebo ako sa to u vás volá), ale o zlodejoch? Neviem, či je takýto strach normálny, fakt také dieťa nemám, ale neuvažovali ste o tom, že ten strach z niečoho plynie a že by mu mohla pomôcť napríklad psychologička? Mňa brat strašil vetami typu: "Máš pod posteľou krvavú ruku" a pod. Ale paradox bol, že nie ja som sa bála, ale on sám seba tými vetami tak vystrašil, že keď potreboval ísť v noci na WC, tak ma budil a musela som chodiť povinne s ním - on mal asi 8 r. a ja 6 rokov, ale pamätám si to ako dnes :o)))
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 13:23:13)
Mirko, Xantipo, díky:o) To je to co jsem chtěla vyjádřit. Nelíbí se mi článek stylem "všechny děti vydírají" a vy jako jejich vládci a stvořitelé musíte zasáhnout nejlépe ve věku 6 měsíců.... Mě tohle udělal jednou můj táta s Bárou (z pozice dědečka). Jednou jí měl pohlídat než my s mamkou dojdem do krámu a zpět a vrátil mi jí šíleně uřvanou, zoufalé unavené slzy (už jsme chodili celý den po městě) koulející se po tvářích se slovy, že jí nebude vyndavat z kočárku a nenechá se vydírat. Chtěla jen pochovat nic víc, byla unavená... myslela jsem že ho na místě zabiju!!!!

Eri, kde přišel sedmiletej kluk ke "zloději"?! No třeba ve zprávách.... můj tříletý synovec se bojí v noci čertů (rodiče ho nepřiměřeně strašili na Mikuláše a to tak, že se nakonec bál i Ježíška a celej štědrej den prozvracel a proplakal protože se bál že s Ježíškem by mohl přijít i čert!) Nikdy nevíš co se v dětské makovičce semele....
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 13:50:23)
If,

mam 3,5letou dceru a nicim jsme ji nikdy nestrasili. Prijde mi to spatne. Kdyz uz musime necim vyhrozovat, tak tim, co muzeme v pripade neposlechnuti splnit...

Ale dostat se chci k tomu, ze i tak se moje dcera boji bubaku a certu - zadneho jsme na Mikulase neobjednavali, ale byli jsme ve meste a oni se nekontrolovane vrhaji na vsechny deti, takze jednoho jsme nestihli vcas zastavit. Bohuzel.

A zlodeju a lupicu a lumpu se boji take...i v pohadkach se takove postavy vyskytuji a deti o nich pak premysleji...

Takze, i kdyz ji nestrasime, tak se proste boji. Asi je to normalni .... :-)

Hezky den!
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 14:00:49)
Danielo, jojo, i nestrašené dítě může být vystrašené... Nevěřím tomu, že by to švagři dělali nějak "přehnaně" nebo "zlobně" tedy to strašení. Jen jsem chtěla říct, že se v dětském mozečku může dít cokoliv ať je jakkoliv velké (i roční dítě může mít zlý sen z toho, co si za ten den "zapamatovalo"....) a proto nepovažuju za vhodné uplatňovat metodu vyřvání....

Mimochodem když je manžel služebně přes noc pryč (což se nestává naštěstí moc často) tak já se doma taky bojím!!!!!!
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 14:12:16)
If,

ja s tebou UPLNE SOUHLASIM!!! Cetla jsem celou diskusi a souhlasim - mam stejne nazory jako ty.

A taky se doma bojim, kdyz je muz pres noc pryc - a to bydlime ve 4. patre v panelaku :-))) Nastesti nejezdi pryc casto...

 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 14:36:55)
Danielo, to jsem ráda, že nejsem sama kdo se doma bojí:o)))) My bydlíme uprostřed luhů a hájů v malinké vísce na konci světa a v noci je tu doslova strašidelně... vrata vržou, psy štěkaj, kočky mrouskaj.... fakt se bojím i když nemám proč a nechci něco takového dopouštět na svých dětech s mnohem bujnější fantazií než mám já!!!!
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 14:48:53)
If,

naprosto souhlasim!!!

Tak hezky den, jdu neco delat - zehlit :-)

Dnes jsem se poprve s Klarkou domluvila, ze ji prectu pohadku a usne po obede sama, tak jsem na to zvedava. Ale souhlasila celkem nadsene, ze pry uz je velka holka, tak uvidime :-)))

Ano, porad jeste ji uspavam, protoze do jejich 3 let jsem s ni bydlela v 1 pokoji u me mamky, takze na to byla zvykla. Teda jako mimco usnula v postylce i sama, ale jak byla vetsi, chtela drzet za ruku nebo aspon mou pritomnost. Takze to nelamu pres koleno, nechci, aby z toho mela trauma. A dnes poprve na to pristoupila naprosto dobrovolne a bez naznaku odporu, tak nam drz palce :-) Postupne to pak budeme zkouset i vecer, az zvladneme ta odpoledne...
 If & 3♥ 


Danielo, 

(6.1.2006 14:53:47)
samilitr že držím palce:o) Určitě se vám to povede, když ne hned tak časem... Já jsem si dala tak roční hranici a budu zkoušet spinkat přes den v postýlce.... zatím usne jen v kočárku, ale ona je jaksi otesánek po tatínkovi a v 10 měsících má 10 kilo a začíná nám být kočárek s fusakem a kombinézou dost těsnej:o) Tak jsem na to taky sama zvědavá:o)...

I já letím uklízet. Za hodinu se tu zjeví tcháni, tak aby si měli aspoň kam sednout a na co postavit kafe:o))))
 PajaMM 


If, 

(6.1.2006 14:58:48)
dekuji :-)

No, Klarka spala sama v postylce pres den, vzdycky tam mela spoustu plysaku a nez je vyhazela, tak spala :-) - v kocarku usnula jen pri poradnem drncani:-)))
Ale ty vecery proste chtela byt se mnou a kdyz byla vetsi, tak i odpoledne...kdyz zacala z te postylky vylezat:-)))
Ale taky od tech 10 mesicu sama chodila, tak byla celkem utahana...:-)

A ted to nechci zakriknout, ale vypada to nadejne, zatim neprisla :-)))))
 PajaMM 


Re: Danielo, 

(6.1.2006 15:13:45)
Mimochodem, If, Bara je moc krasna holcicka!!!
 If & 3♥ 


Re: Re: Danielo, 

(6.1.2006 15:22:29)
Jééééžiš děkuju:o) Mě to vždycky potěší když nám jí někdo pochválí, dali jsme si záležet:o))))
 PajaMM 


Re: Re: Re: Danielo, 

(6.1.2006 15:27:26)
Je mi to naprosto jasny:-)))))))))) A diky za mail!
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 15:59:25)
Eriko, Ty máš asi ještě mímo, viď? Před tak velkým dítětem NEMŮŽEŠ utajit existenci "zlých" lidí, třeba zlodějů. V tomhle věku už MUSÍ vědět, že někteří lidé dělají špatné věci, a že je sám dělat NESMÍ, protože to není fér a správný. Na zprávy se moc nekoukáme, ale to víš, že už jsme se párkrát (ne-li mnohokrát) bavili na téma "co se smí a co se nesmí" dělat. Ne že by chtěl krást, ale to víš, že si zkouší, co může a co ne. Třeba si bral bez dovolení naše věci - takže pak musíš jít a vysvětlovat. A není úplně spadlej z višně. Od čtyř let chodil do MŠ, teď chodí do druhý třídy ZŠ - Ty myslíš, že všechny děti jsou naivní a baví se o pohádkách? Já beru jako výchovný úspěch, že ho víc baví Mach a Šebestová než nějaký Spiderman, Rambo a další lahůdky... Křemílek a Vochomůrka se v dnešní době nosí tak ve věku čtyř let - synovi vrstevníci jsou spíše někde u Schwarzenegra a v lepším případě Harryho Pottera...
M.
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 16:27:51)
Eriko,
taky jsem se musela smát...Mám taky sedmiletýho kluka, s Křemílkem a Vochomůrkou bych teda rozhodně nepochodila, vysmál by se mi, Mach a Šebestová dobrý, ale co naplat, Harry Potter a Spidermann lepší...Barikády si taky staví, on se teda nebojí, ale staví si hnízda a barikády proti zlu už dlouho...Nebo zkrátka bunkry, kam nikdo nemůže...
Ty děti jsou dneska zrychlený, kdepak Vochomůrka v sedmi letech, mě by hnal i s Ferdou Mravencem na penále...
 Erika a Peťko 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 16:44:07)
no jooooooooo, no :o) ja som bola vychovávaná za komunistov a je pravda, že mám ročné mimčo :o) takže netuším, akým tempom preberieme rozprávky... :o))) Ale ako písala If - napr. že v správach, nemyslím, že je to vhodný program pre deti, jasné, že ak dieťaťu vysvetlí rodič niečo, je to iné, ako keby si mal urobiť o tom obraz z televízie...
Napríklad ja si pamätám, ako raz naši niekam odišli a mali sme tu dievča na stráženie. No a ona nám dovolila pozerať taký film - (bavili sme sa o tom inak aj na lednovkách) - volalo sa to tuším SAMA DOMA a bol to myslím typický český film odohrávajúci sa v Prahe. Neviem, či si niekto na to pamätáte. Bolo to o dievčati, ktoré nechala mama doma samu (resp. rodičia, to už si presne nepamätám)a celé to bolo v takom hororovom štýle, ako sa jej násilník (vrah?) pokúšal dostať do bytu... Z toho filmu mám hrôzu dodnes, ale v podstate až po tom, čo som naozaj začala ostávať sama doma a dala som si dokopy, že takéto veci sa bežne (hlavne v dnešnej spoločnosti) stávajú. Vtedy to dávali za komunistov, mám taký pocit. Myslím, že sa tak volal ten film, možno to bolo Doma sama - fakt neviem presne... :o(
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 16:50:29)
Eriko,
vzpomínám si, taky jsem pak měla strach...Už nevím, jak se to jmenovalo...Ty dnešní děti vidí všelijaký věci, dokonce i v kreslených příbězích, ne, že bych to schvalovala, ale těžko se tomu vyhnout úplně...
 Erika a Peťko 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 16:57:29)
Federika, to mi je jané, nie som ani ja super matka, aby som všetko ustrážila, neboj sa a už vôbec nie, čo sa týka TV, pretože to nám tu funguje ako podmaz (pozadie) alebo také niečo :o)...

Keď som ležala v nemocnici ešte tehotná, bola so mnou na izbe jedna kočka, už mala dcéru a čakala druhú dcéru... a hovorila taký zážitok o tom, že jej dcéra si ľahla na gauč s tým, že "chcem zomrieť" a ona že odkiaľ to máš? Dcérka jej neodpovedala a najbližšie, keď pozerali tú rozprávku Lilo a Stitch zistila, že to tam tá Lilo použila... :o( tož tak
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 17:04:12)
no, já kolikrát žasnu, s čím vším přijde...A někdy, když to jeho mozek ještě nepobere, to pochopí špatně a je docela zajímavý, jak si to vyloží...jenže fakt nemám na to, abych mu filtrovala i pohádky, který jsou vlastně dětem určený...
Jo, já se v jeho letech koukala tak na Studio Kamarád a Jen počkej...Ale fantazie mi taky drnčela na plný obrátky, každej večer jsem se koukala pod postel a do skříně, jestli tam náhodou není zloděj...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 17:19:58)
Psala jsem ještě jeden příspěvek, a asi nám nefungoval internet, takže se ztratil. Chtěla jsem ještě podotknout, že zloději se vyskytují i v tak nevinných pořadech, jako jsou večerníčky Bob a Bobek, Maxipes Fík a dokonce i ten Mach a Šebestová. A že to jsou léty prověřené pohádky. Dneska když se zapne o víkendu ráno Nova, je to všechno pro děti, ale... Jako pro děti mi to vůbec nepřipadá. Připouštím, že se na televizi skoro nedíváme, ale stejně... Nemůžu dělat, jako že je svět fajn a bez rizika, když i šéf dětskýho sboru zneužívá svěřence...
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(6.1.2006 20:21:47)
Mirko, zrovna dneska jsem na jiný diskusi psala, že jsem přemejšlela odkud naše beztelevizní děti znaly už jako mrňousové střílení a dopracovala jsem se k tomu, že z DVD - v Maxipsu Fíkovi stříli myslivec na zajíce a Rumcajs má taky dost výraznou bambitku :-)
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(8.1.2006 17:21:05)
Ten film si taky pamatuji, hrál v něm Vašut (aspoň myslím). Asi byl ten film hodně sugestivní, protože jsem ho viděla jen jednou, když běžel poprvé, ale když jsem četla tvůj příspěvek, tak se mi vybavil každý detail. Ta holčička byla asi 10-letá a zůstala sama přes noc v bytě u kamarádky své maminky, která byla nějaká umělkyně. V noci tam přišli zloději ukrást její obrazy a holčička byla celou dobu schovaná pod velkou peřinou v pokoji, kde kradli. Oni to ještě tu noc zjistili a chtěli se jí zbavit - ona se už mezi tím v tom bytě zamkla.

Já ten film viděla už jako starší, takže jsem se s tou holčičkou už nestotožňovala a spíš mě zajímal Vašut v roli milence maminky té holčičky, ale dokážu si představit, že právě takový film může vzbudit v dětech stašlivou hrůzu. A to v něm ani nebyly žádné krvavé scény.
 Erika a Peťko 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To je dílo! 

(9.1.2006 19:16:09)
Hej, presne Ivule, je to ten film :o) Díky za pripomenutie :o))) Bolo to dosť "psycho" a fakt musel byť niečim výnimočný, keď si ho tak pamätáme :o)))
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Eriko, 

(6.1.2006 9:58:26)
četla jsem jen ten příspěvek, kde píšeš, že Tvé dítě si zvyklo na spaní v noci samo po 3 dnech a celkem 80 minutách pláče. A že to je teď dobré. To je fajn, přeji Ti to. Uznáš ale, že to vždy nemusí tak být? Můj syn ještě jako kojenec vydržel doslova řvát v kuse 60 minut -teď i tenkrát jsem si říkala, jak hnusná matka jsem tenkrát byla. Ale manžel říkal, musíme vydržet, on se uřve a usne a zítra to bude lepší. Jenže nebylo. Jeho řev nabíral na síle a měnil se v zoufalé volání. Musela jsem se moc držet, abych pro něj nešla. Ani manžel to po chvíli nevydržel a řekl - dobře, vydržíme hodinu, snad se mu nic nestane a usne a když ne, vezmeme ho. Syn vydržel a já ho tedy vzala do náručí. Tu noc už neusnul. Při každém pohybu okamžitě otevřel oči a kontroloval, zda tam jsem. Až do rána povzlykával, i když jsem ho chovala.
Chci tím říci, že ne každé dítě je vhodné ke všemu. Co se osvědčilo Tobě, nemusí přece být absolutní pravidlo a ty matky, se kterými dítě spí, nejsou slabošské. Já tenkrát nebyla slabá, chovala jsem se vůči mému dítěti bezcitně. A jak se říká - kdybych byla bývala věděla, tak jsem to neudělala.
 Erika a Peťko 


Re: Re: Re: Re:  

(6.1.2006 10:20:58)
Xantipa, ja nehovorím, že je to slabošské a že je to absolútne pravidlo, rovnako ako neoznačujem JA If za militantnú či aké slovo to bolo spomenuté... Hovorím, ako som to aplikovala u nás a že to začalo fungovať. Rovnako ako viem, že u Alči a Honzíka - ktorí sú naši rovesníci, to takisto nefungovalo. Ty s tým skúsenosť máš a vieš o čom hovoríš, skôr ma zarazil postoj If (fakt zarazil, pretože sem tam sa mi podarilo zahliadnuť jej príspevky a súhlasiť s ňou), ako odsudzuje niečo, čo sama nevyskúšala. A označiť matky, ktoré túto metodu skúsia, za barbarstvo a tyraniu, o nič iné nejde. To neznamená, že sa tu potrebujem s niekym hádať, stačí iba voliť miernejšie slová.

Autorka tohto článku to napísala trošku "drsne", ale vo Veľkej knihe o matke a dieťati je presne napísaný tento postup (podľa tej knižky sme postupovali), len autorka volí iné slová. Moje dieťa predsa tiež vie, že keď sa v noci alebo večer zobudí, tak k nemu prídem. To ale neznamená, že pre jeho pokojný spánok musím v noci brázdiť s kočíkom ulice... :o) Takisto sa mi zobudil včera o 21:00 h a potreboval prebaliť, pretože bol pokakaný a v noci som mu dvakrát dávala nesladený čaj - nesťažujem sa, ale vstávali sme o 8:45 h (a spať šiel o 18:00 h), pretože vie, že po kúpaní a večeri nasleduje samostatný spánok vo svojej postieľke.
 Alča+Pája94,Péťa96, Honzík05 


Re: Re: Re: Re: Re:  

(7.1.2006 10:02:46)
Tak mi to nedá a musím jetě reagovat. Sice jsem si slíbila, že už nebudu,ale musím.
Eri sohlasím s tebou, že ten článek je napsaný tak nějak jako model, nebo polotovar. Už jsem to sem psala.
A každý kdo chce tohle podstoupit musí přispůsobit vše sobě a hlavně dítěti.
Jak jsem psala, na nás prostě " uřvání " neplatilo!! A nebylo to tak, že by jsem malého nechávala plakat umyslně!!!
Prostě po 11 měsících už jsem neměla sílu reagovat na každý jeho řev. A když jsem se ubezpečila, že je vše OK a on sotva jsem od něj odešla a zalehla začal ječet( úmylsně píšu ječet, protože to s pláčem nemělo nic společného) znovu, tak potom už ty síly chyběly a prostě si malej musel poplakat.
Ten kdo toto odsuzuju si asi neprošel tím čím já!! Tím ze sebe nechci dělat největší chudinku pod sluncem. Ale jak říkám, chvílemi už jsem neměla sil k němu vstát, tak jsem jen ležela a plakal spolu s ním. Nic jiného mi nezbývalo. A musím napsat, že těch mých vyplakaných slz plných beznaděje a zoufalství bylo strašně moc!!! A ten kdo toto nepoznal na vlastní kůži pak má silná slova opovržení a s tím já opravdu nemůžu souhlasit.
Nakonec se vše pomalu zlepšilo a můžu naspat že první takový impuls k lepšímu spaní bylo, že mě manžel NÁSILÍM odtáhl z ložnice!!!Pár nocí jsme přežili v ložnici a teď už třetí noc spíme opět s Honíkem. A dnešní noc byla taková, jaká už rok ne. Spal nádherně, klidně a plakal už jen dvakrát. A na ten jeho pláč já ihned zareagovala. Jsem o mnoho klidnější a můžu se těď malému věnovat naplno přes den.
Takže i u nás konečně nastal čas, kdy synáček pochopil , že v noci se spí a je daleko lépe jemu i nám.
Alča
 Peťa a Samik 


Re:svůj pokojíček 

(8.1.2006 23:04:01)
Ahoj Alčo,mám úplně stějně starého syna a i podobné zkušenosti se spaním. Dneska už jsme asi 3m v pohodičce, kromě snad 1-2 probuzení,čajík, někdy dudlík.Ale bývalo to taky peklo, budil se snod 10-15 za noc a jen napít a dudyna. Nebýval teda tak strašně v noci aktivní jak tvůj malej, ale taky jsem byla dost unavená. Pak jsem vyskoušela z těžkým srdcem metodu nechat vyřvat. neplakavál moc dlouho. První noc hodinu a postupně se to zkracovalo.Mi jsme se teda přestěhovali do obýváku, aby nás neviděl, a jakž takž se to začalo zlepšovat. Nedávala jsem ani čaj a dudlík, jen jsem pohladila a odešla. trvalo to asi týden pak dostal vysoký horečky a bylo mi ho líto, chtěla jsem aby si odpočnul a nabral síly tak jsem mu dala znovu i dudlík. Až se nemoc zlepšila, už se mi nechtělo začínat znovu s odnaučováním na pití a tak. A ono to najednou šlo i s tím dudlíkem. Probudil se už jen párkrát a dneska ůplná pohoda. Zřejmně teda metoda něco přinesla, ale já jsem si ji tak trochu předělala a vyšlo to! Máš pravdu že kdo nepozná co to je být pořádně nevyspaná,nemá moc co mluvit. Tak mu to dítko na pár dní půjčit. Jo a každopádně pomáhá samostatný pokojíček, když mě vyděl bylo to mnohem horší. mi už jsme teda zůstali v obýváku. Zařídili jsme mu krásnej pokojíček a nechtěli jsme zabírat místo. Ale myslím že vrátit by se šlo. Tak ať to jde s váme jen líp a líp a přejeme vše nej k prvním narozkám už za 3 dny.
 Michaela 
  • 

funguje to? 

(5.1.2006 21:47:09)
Zajímaly by mě další informace, ale na uvedeném webu jsem nic nenašla.
Máte s touto metodou někdo konkrétní zkušenost a s jakými výsledky?
Nebo jakoukoliv jinou radu na noční buzení-syn se budí za noc 5-6x a bez utěšení nebo nakojení znovu neusne:-(
M.
 Dana 
  • 

Nechte dítě,ať se vyřve 

(5.1.2006 21:54:26)
Mne tyto metody připadají dost drsné a v praxi moc nepoužitelné. Rady zde mi připadají jako- dejte dítě do postýlky a nechte ho tam, ať se děje cokoliv.Myslím,že se mimi spíše více rozbrečí než uklidní.U dcery jsem dodržovala každodenní stereotyp-koupání, papání a uložení do postýlky a fungovalo to. Zpočátku též někdy plakala, šla jsem ji utišit, ale déle a déle jsem prodlužovala o minuty dobu, kdy jí přijdu utišit až prostě usínala sama.Věděla, že po koupání a papání se jde spinkat a fungovalo to.
 AndreaH 
  • 

Re: Nechte dítě,ať se vyřve 

(5.1.2006 21:59:38)
Jenomže ta metoda je právě o tom co jsi dělala ty, ale asi v článku dost blbě popsaná. Upřímě znáte někoho, kdo by miminko zavřel do pokojíčku a nechal řvát celou noc? Andrea
 Tana, dievcatko 2,5 roka 
  • 

Nocne budenie 

(5.1.2006 21:59:38)
Po vycerpavajucich nociach, po stovkach vytrhanych vlasov, ked s nami mala spinkala v posteli, sme pristupili k "spankovemu treningu". Bolo to na dve fazy, v 8.mesiacoch sme zrusili nocne kojenie (cez den som kojila do 12,5 mesiaca) a v 11. mesiaci spanok v manzelskej posteli. v oboch pripadoch oducanie trvalo tri dni(noci) a bol klud. Zasada: ku placuecemu mimi sa treba vracat v pravidelnych intervaloch (5min) a vzdy sa mu prihovorit laskavo, ticho,
ale nebrat na ruky...
 Erika a Peťko 


Re: Nocne budenie 

(6.1.2006 1:49:36)
presne tak Táňa, pod tvoj príspevok sa môžem podpísať!!! My sme to síce použili už v 2,5 mesiacoch, ale zabralo to... Šla som k nemu, pohladkala, odišla a sedela som za dverami a čakala čo sa bude diať. O 5 minút znova, o 10 minút znova a znova a potom ticho - skontrolovala som, či je všetko ok a naučili sme sa v priebehu troch dní spať celé noci :o)
 Jana 
  • 

Re: Re: Nocne budenie 

(6.1.2006 1:50:42)
Eriko, to samé jsme použili, ale až v roce a půl. Fungovalo. Od tý doby spíme celou noc. Škoda že jsme si netroufli dříve.
 Lenka 
  • 

Jak to dělat,když spí s mimi i sourozenec? 

(5.1.2006 22:14:50)
První moje mimi hezky samo usínalo v pokoji, hlavně pomohla stereotypčnost a pravidelnost "rituálů"-koupání,papání,spaní. Nyní mám druhé dítě,které nepoužívá dudlík,ale mne.Od 2měsíců spalo celou noc, ale tak od 5měsíců (nyní 9m) se vzbouzí i 3x a když ho přiložím,tak skoro hned spí dál.Jelikož ale máme malý byt,tak nechci,aby vzbudilo pláčem sourozence a proto k němu hned běžím.Podle mě to není hlad,ale zlozvyk a závislost na mě.Nemáte někdo radu,jak na to,aby spalo celou noc :-(?
 Lenka 
  • 

Jak to dělat,když spí s mimi i sourozenec? 

(5.1.2006 22:15:59)
První moje mimi hezky samo usínalo v pokoji, hlavně pomohla stereotypčnost a pravidelnost "rituálů"-koupání,papání,spaní. Nyní mám druhé dítě,které nepoužívá dudlík,ale mne.Od 2měsíců spalo celou noc, ale tak od 5měsíců (nyní 9m) se vzbouzí i 3x a když ho přiložím,tak skoro hned spí dál.Jelikož ale máme malý byt,tak nechci,aby vzbudilo pláčem sourozence a proto k němu hned běžím.Podle mě to není hlad,ale zlozvyk a závislost na mě.Nemáte někdo radu,jak na to,aby spalo celou noc :-(?
 Alča+Pája94,Péťa96, Honzík05 


Re: Jak to dělat,když spí s mimi i sourozenec? 

(6.1.2006 8:54:01)
Tuto metodu ano, či ne??? Myslím, že každý má právo na svůj názor a každý ví jaké jeho dítě je a jestli si může dovolit nespat celé noce a pak ještě dobře fungovat přes den.
Já jako už skoro 32letá matka tří dětí jsem nespala 11 měsíců. A jak už jsem výše popisovala co vše jsme už vyzkoušeli a prostě to nezabíralo.Smířila jsem se s tím, že máme doma nepsavce a neuřvatelné dítě. Přes den jsem už skoro nefungovala a už mi moc nezbývalo ke zhroucení!! Malý je i přes den velmi živé a uplakané dítko!! A potřebuje moji 100% pozornost.
Nakonec jsme učinili ještě jeden zoufalý pokus a na pár nocí odešli z ložnice.
Na pláč malého reaguju, ale teď už né na všechen. Matka pozná když dítěti něco je a kdy je to jen jeho rozmar.Jinak by nebyla ani dobrá matka!!
Dnes se můžu pochlubit, že konečně , skoro po roce, nočního šílenství, jsou noci lepší. Párkrát jsme přespali na gauči v obýváku a teď už spíme opět s malým v ložnici a malý spí spokojeněji a lépe s náma. Neříkám, že si nepopláče, to jo. Dnes například jsem k jeho pláči vstávala 4x, ale je to mnohem lepší než když probudal celou noc. Dokonce se nám i zlepšilo spaní přes den.
Takže nakonec i náš malý pochopil , že noc je na spaní:-))Trvalo to 11 měsíců.

Leni já nevím jak moc malá v noci potřebuje jíst, ale jestliže se ti u prsa jen udundává tak je zřejmé, že jí sloužíš jako cumel. Je na tobě, jestli tak chceš fungovat dál a jestli si troufáš na to nechat malou aby pochopila že to tak není. Sourozebec by mohl třeba na prodloužený víkend k babičce.
Však sama uvidíš, jak to u vás bude fungovat.
U nás to nefungovalo až do 11 měsíců života malého. Ale teď asi nastala doba, kdy to pochopil. A já jsem opět ta veselá a šťastná a konečně dobře fungující máma:-))))
Ale jak říkám je to jen můj názor a myslím, že kdo četl, už výše zmiňovaný článek, tak pochopí, že své jsem si užila a hlavně jsem opravdu zbytečně mé dítě nenechávala plakat a trpět.O tom to není. A mé dítě trpělo tím, že jsem se o něj, stresem a únavou , dobře nemohla postarat přes den.
Alča

 Wanda, mimi 3m 
  • 

Re: Jak to dělat,když spí s mimi i sourozenec? 

(8.1.2006 18:23:50)
Ahojky, bohužel mám první mimi a jsem tudíž nezkušená máma...Chtěla jsem se tě spíš zeptat, co se stalo, že se v těch 5m začalo budit? Trochu si mě vyděsila, moje mimi už taky nějakou dobu prospí celou noc a myslela jsem si, že už by jí to mohlo vydržet...:-) Jinak my dudlíka používáme, ze začátku ho taky nechtěla, ale tak dlouho jsme jí ho nabízeli, až si zvykla. Nevím ale, jestli v 9m zvykat na dudu...(?)
 Indiana Jonesová 


h 

(6.1.2006 22:18:28)
gggggggggg
 Indiana Jonesová 


Sorry 

(6.1.2006 23:21:57)
Jenom pokus jak se dostat na diskuzi
 fontana 
  • 

nechcem tomu uverit 

(7.1.2006 17:56:06)
nechcem tomu uverit, ze niekto je schopny napisat takyto clanok, prepacte.
na jednotlivych castiach je cosi pravdy, ale dokopy tak, ako to polo podane to pravda nieje.

maminky, ak nemate este ine zdroje info, neriadte sa cisto len tymito pokynami!
 Lena a Liduska-8 mesicu 
  • 

a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 8:45:30)
ahoj, tyhle clanky mi uz delsi dobu lezou na nervy, "NAUCIT" dite spat!!!
To prece patri k materstvi, ze se chvilku nevyspime, ono to utece jako voda a deti vyrostou, tak proc si neuzit tech vzacnych chvil se vsim vsudy.
My spime s Liduskou uz od narozeni v jedne posteli a "kdo nezkusil - nepochopi". Liduska se budi v noci nekolikrat, naji se a za par minut uz zase spokojene spime. A probouzet se s vyhledem na rozzareny oblicejicek se neda popsat.

Kdy uz si konecne uvedomime, ze mame nechat veci prirode ci panu bohu a nezasahovat.
Nechat male miminko vybrecet, neprijit k nemu - to je prvni a kruta zivotni ZRADA, vzdyt ono tomu nerozumi, nechape, ze se ho neco snazime naucit!!! A proc??? Devet mesicu slyselo tlukot mamina srdce a najednou ma spat v chladne postylce a cizim tichu?
Neuspokojujeme prece vlastni potreby a touhy? Proc v tom branit malemu diteti?
Pokud se budeme ridit vlastni intuici, pocity a rozhodovat na zaklade "srdecnim", bude to vzdycky SPRAVNE.
 Alča+Pája94,Péťa96, Honzík05 


Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 14:01:31)
Leni, a co když dítko spát v posteli s tebou nechce??? Tak to bylo a je u nás. Moc jsem si vždy přála, aby jsem měla toho malého človíčka vedle sebe a cítila ho co nejblíže a on mě. Ale co potom, když pláče i v posteli??? A pláče i v náručí a pláče i s prsem v puse?? Co potom??? Věřím tomu, že kdyby toto dělala malá, tak už by jsi ji někdy taky dala do postýlky a čekala co se stane!!
Alča
 If & 3♥ 


Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 16:24:15)
Leni, tak tohle můžu směle podespat. Tedy s výjimkou toho, že svou dceru strkám do cizí chladné postýlky:o) Nespí s námi v posteli (pokud si to vysloveně situace nevyžádá). Nicméně její postýlka stojí vedle naší postele. A pokud jí opravdu něco netrápí, že propláče celou noc, tak ANO vzbudí se i 6x-8x za noc, ale po pár minutách uspokojení (nakojení, ududlíkování, pohlazení) většinou zase usne.

Jen mě tak napadlo pořád se oháníte nevyspáním.... ale co takovej tatínek? Ten nemůže vstát a dejme tomu třetinu až polovinu "vstávání" zastat? To asi ne co? Ten je zjevně ještě pohodlnější než vy.... to je pak těžký že jo?.... A jen tak na okraj, já když jsem opravdu opravdu unavená, tak veškeré vstávání doslova prospím!!!! Trávím kojení se zavřenýma očima a pospávám... a ráno si pak ani nevpomenu kolikrát jsem vlastně vstala....
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 16:57:12)
If+Bájo - tatínek by se teoreticky měl zapojit do pomoci o potomka. Prakticky pokud chci, aby nás někdo živil (jakože jsem na něm finančně závislá během mateřské) a po cestě do práce nebo z práce se nezabil v autě při mikrospánku, případně z nevyspání neudělal v práci nějaký zásadní kiks, za který by o práci přijít mohl, tak jsem se VELICE snažila, abychom ho v noci 8x neprobudily krom nějakých krizových situací, jako to tu už někdo psal, jak dítě řvalo a matka nad ním vyčerpáním a únavou také.
Vynahrazoval mi to například tím, že jsem si mohla dovolit každou volnou chvíli jít spát s dítětem místo toho, abych šůrovala byt nebo pro tatínka chystala teplou večeři. Nebo že o víkendu si dítko vzal a nechal mne spát třeba dvě hodiny navíc. Nebo že večer chodil koupat a uspávat on.
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 17:45:41)
Ivo, Markéto, holky proboha?! Proč ty chlapy omlouváte? Vy snad nepracujete? Já tedy nevím, každému co jeho jest a jestli máte potřebu chodit kolem chlapů po špičkách, tak choďte! Ten můj TAKY chodí do práce a taky nás živí a nejen to, přijde z práce otočí se v předsíni na patě a mizí ve chlívě krmit osazenstvo naší farmy (o to jsme se střídali když ještě nebyla Bára a teď to zatím nejde, dokud nebude chodit a nebude nám "chodit pomáhat").... navíc se teď už nějakej pátek staráme o manželovu nemocnou babičku, takže FAKT padáme na hubu. Oba. Nicméně se v péči o Báru v noci střídáme (taky ho nezneužívám, ale když už nemůžu tak už nemůžu).
Navíc a to považuju za jeho jeden z největších kladů chápe naprosto přesně, že ON je sice živitel a chodí do práce, ale ON má šanci cca 8 hodin v noci spát a prostě "vypnout"... kdežto já jako máma jsem v zápřahu bez přehánění 24 hodin denně.... Já nevím proč by měl mít nějaká privilegia.... Je to rodič zrovna jako já!

Všechno tohle co tu sumíruju prostě jen upřesňuje mojí myšlenku toho, že nenechám své dítě NIKDY vyřvat, nešoupnu ho do vlastního pokoje (no ono tady ani není kam) dokud nebude tak velké aby SAMO OD SEBE prospalo samo celou noc.... žádný hokuspokusy s "učením spánku" nehodlám zkoušet.... Tož tak
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 17:52:21)
Ještě mě napadlo (já si to vždycky odklepnu dřív než všechno promyslím), že třeba zrovna dnes v noci Bára slušně spala (dvě probuzení do tří do rána), nicméně ve tři ráno si prostě usmyslela, že už nezabere a střídavě pokňourávála a až do půl páté ráno (tzn. já byla hodinu a půl vzhůru) a můj muž protože byl unavenej tak VŠECHNO PROSPAL!!! A to jsem dala v ty tři hodiny Báru mezi nás do postel a on to prostě nevěděl! Ráno se divil že jsem nevyspalá. A nebyl to z její strany kapric, protože i když se mi jí podařilo udyndat v těch půl páté ráno tak ještě chvíli ze spaní natahovala moldánky! Rostou jí zoubky... (což podle autorky není nemoc)....
 Líza 


Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 17:57:35)
If, kdyby můj manžel, který za týden ujede pracovně autem přes tisíc km, byl ráno nevyspalý, můžu taky zůstat bez manžela a děti bez táty.
Opravdu si myslíš, že bych bývala měla manžela nechat na střídačku vstávat celou dobu, co to bylo třeba? Já když jsem se na MD nevyspala, tak jsem byla pouze nevyspalá, ostatně dokud šlo jen o jedno dítě, co si budem povídat, hodit si šlofíka, když mimino spí, jde vždycky.
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 18:07:55)
Lízo, jak říkám, máte-li potřebu omlouvat tatínky, tak je omlouvejte, je to vaše věc.... I můj manžel nesedí v kanclu za zadku, ale jezdí po okolí. Dělá kontrolora a tak musí sjezdit celý okres.... a přesto se o péči dělíme! A můžu tě ujistit, že já si s Bárou tedy neschrupnu.... protože vstává v pět s námi, a chodí spát hodinu před námi... a přes den si chrupne na hodinu dopoledne a hodinu odpoledne a to jsou JEDINÉ dvě hodiny denně kdy můžu dělat takové zbytečnosti jako žehlení, praní, uklízení a tak... a navíc když Bára usne chodím se starat o již zmíněnou babičku....

Ale to je fuk... kdo to nechce slyšet tak si vždycky najde nějakou "omluvu" pro svoje chování:o))))))) Nemyslím to nijak zle....
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 18:14:23)
If, myslím, že máš asi hodně vstřícnýho muže a dost vydrží. Pokud byl extrém, nemoc dětí apod., samozřejmě se manžel zapojoval. Ale tohle, co říkáš - připadá mi to trochu, že se na to díváš jen ze svého pohledu: já uštvaná matka na MD. Ono se na to jde dívat i z toho druhého.
Já mám za sebou dvě MD a už zase pracuju, tak si myslím, že vidím oba ty póly. Na MD máš spoustu relativních prostojů, kde jsi sice jakoby stále v pohotovosti, ale momentálně nemusíš podávat nějaký extra výkon. Ten chlap má svůj den opravdu zorganizovaný jinak. Dělit se o péči je fajn, ale taky je fajn mít na paměti, co dělá on, když ho nevidím.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 18:17:10)
If, myslím, že máš asi hodně vstřícnýho muže a dost vydrží. Pokud byl extrém, nemoc dětí apod., samozřejmě se manžel zapojoval. Ale tohle, co říkáš - připadá mi to trochu, že se na to díváš jen ze svého pohledu: já uštvaná matka na MD. Ono se na to jde dívat i z toho druhého.
Já mám za sebou dvě MD a už zase pracuju, tak si myslím, že vidím oba ty póly. Na MD máš spoustu relativních prostojů, kde jsi sice jakoby stále v pohotovosti, ale momentálně nemusíš podávat nějaký extra výkon. Ten chlap má svůj den opravdu zorganizovaný jinak. Dělit se o péči je fajn, ale taky je fajn mít na paměti, co dělá on, když ho nevidím.
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 18:08:55)
Lízo, jak říkám, máte-li potřebu omlouvat tatínky, tak je omlouvejte, je to vaše věc.... I můj manžel nesedí v kanclu za zadku, ale jezdí po okolí. Dělá kontrolora a tak musí sjezdit celý okres.... a přesto se o péči dělíme! A můžu tě ujistit, že já si s Bárou tedy neschrupnu.... protože vstává v pět s námi, a chodí spát hodinu před námi... a přes den si chrupne na hodinu dopoledne a hodinu odpoledne a to jsou JEDINÉ dvě hodiny denně kdy můžu dělat takové zbytečnosti jako žehlení, praní, uklízení a tak... a navíc když Bára usne chodím se starat o již zmíněnou babičku....

Ale to je fuk... kdo to nechce slyšet tak si vždycky najde nějakou "omluvu" pro svoje chování:o))))))) Nemyslím to nijak zle....

Dnes už musím končit, jdu uložit miminko
 Sonina,holky 4 roky a 4 měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 21:30:07)
ahojky,tak to se mám docela dobře,malá v noci vstává jen 3-4*.U starší příšerky to bylo horší-buzení probíhalo po 1-1.5h,a to do 5 měsíců,pak ji manžel vyšoupl do děts.pokojíčku a ona od té doby spala celou noc.Asi je to taky o tom,že jsme ji mohli rušit i my.S druhou dcerkou je to zatím různé,ale nejsem absolutně matka,která k mimču přiskočí jen když kvikne.Sama kolikrát vidím,jak ti prcci s náma cvičí.Jo článek je zajímavej a hlavně nikoho neodsuzuju,pokud to někdo zkusí-je to jeho věc a je skvělý,pokud to fakt zabere.Každej prcek je hold jinej.Jo,a manžela v noci taky nechám spát.At se vyspí,pomůže mi zase přes den.Stejně slyším u malé každé kviknutí.Tak se mějte a dejte vědět,jestli to zabírá.
 Marie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 23:46:11)
No, If, tak to jsi teda supr MÁMA. Máš supr muže, co vstává v noci k dítěti, přes den pracuje a večer, když přijde z práce, tak obstará celou farmu. To se ti pak píše -celý den, MMCH-jak pořád jsi s dítětem. Každý co má nějakou potřebu spánku je spáč, co se potřebuje vychrnět a každá co jde mezi kojením na hodinu pryč, tak si šla udělat nehty, že jo? Hold každej asi nebydlí na farmě a na hnoji a chce taky vypadat k světu.
 SH 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(9.1.2006 11:54:09)
Milá Marie,

docela pospásovka s tím HNOJEM!
Hlavně, že Vy jste ta s tím "správným" názorem. Paní dokonalá (manželka, matka, milenka ......)

 SH 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(9.1.2006 11:54:50)
Milá Marie,

docela podpásovka s tím HNOJEM!
Hlavně, že Vy jste ta s tím "správným" názorem. Paní dokonalá (manželka, matka, milenka ......)

 Ála+2 
  • 

Pozor na nehody z nevyspání 

(9.1.2006 9:36:35)
Ještě k těm tatínkům - můj manžel měl nehodu, když byl chronicky nevspalý ze neustálého buzení dítěte, upadl do mikrospánku, přesně jak jste tady někdo spal. Naštěstí se jednalo jen o plechy, ale na dálnici by to mohlo být taky mnohem horší :-(((
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 18:17:10)
Ne že bych od svého manžela "nevyžadovala", aby se zapojoval do péče o dítě. Pasovala jsem ho po narození naší malé na plnohodnotnou chůvu a taky takové úkony, které k chůvě patří, jsem od něho očekávala.
Nikdy jsem ale mezi ně neřadila noční vstávání. Ještě jako těhotná jsem naplánovala, že v průběhu pracovního týdne budu spát s malou vedle v děcáku a na víkend se přešupneme i s postýlkou k němu do ložnice, aby se aspoň přes týden vyspal. (K tomu tedy nikdy nedošlo, protože manžel záhy prohlásil, že ho noční vstávání (moje vstávání) nebudí a spí jako dudek.)
Připadá mi totiž normální, že když má manžel v práci cca 10-11 hod duševně pracovat, tak se taky na to musí trochu vyspat. Zatímco k tomu, abych kojila, houpala kočár a přebalovala tu duševní svěžest můžu oželet. Navíc když se poštěstí, tak si můžu chrupíka hodit i přes den s dítětem.

P.S.: Dítě jsem nechala vyřvat jen jednou - na dovolené (bylo jí něco přes rok), když nezabíralo vůbec nic, snad jen celonoční dumlání prsa..
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 21:41:06)
Ale If, můj muž se o dceru stará skvěle, chodí domů poctivě na koupání, má ji prakticky celý večer, víkendy si užíváme společně. V noci, když je potřeba, vstane, o domácí práce se dělíme napůl. Ale asi nevíš, co je vleklá migréna, která tě naprosto vyřadí z provozu, takže jen ležíš se zavřenýma očima a nemůžeš nic, ani hnout okem, ani usnout ... :( Věř mi, že mu to bylo sakra líto, že to musí nechat na mně.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 21:54:18)
If, ne, já nepracuji. Jsem na mateřské dovolené s malým dítětem. To pro mne znamená, že pokud udělám chybu z únavy, maximálně připálím oběd nebo zapomenu vyndat prádlo z pračky. Nebo že nám uschnou kytky. ŽE pokud mi dítko náhodou usne, tak prostě pokud jsem skutečně vyčerpaná, tak prdím na všechno a jdu taky spát ať je jedna hodina nebo půl čtvrté - nemám den striktně rozdělený na hodiny, kdy jsem placená za to, že vykonávám pro zaměstnavatele nějakou činnost, která se po mně vyžaduje, ať jsem unavená nebo ne. Můj muž ano, on nemá tu šanci, že když v poledne ucítí, že skutečně nemůže a ta noc byla nad jeho fyzické možnosti, tak prostě šéfovi řekne, že si jde na hodinku zdřímnout.

Můj muž s naší dcerou by ROZHODNĚ neměl šanci se denně 8 hodin vyspat, pokud by se se mnou měl poctivě střídat v nočních službách, tak by vstával nejpozději co tři hodiny a pak přes den plně fungoval, což není fyzicky možné dlouhodobě vydržet. Já ho miluju a potřebuju ho živého a zdravého (a zaměstnaného) NEJEN vůli tomu, že nás momentálně živí. Neomlouvám ho, jen pragmaticky hodnotím, co si kdo z nás dvou může a nemůže dovolit.

POkud pro tebe znamená trvání na péči obou rodičů to, že bez ohledu na to, že je tvůj muž zaměstnaný, se střídáte i v nočním vstávání, tak jsi podle mne sobec.

Muž to může ženě vynahradit i jindy a jinak. Třeba tak, jak jsem psala - že když je doma a má tu možnost, tak si vezme dítko na starost a nebude vyžadovat, aby žena během té doby žehlila nebo vařila, ale pošle ji spát. Nebo že pochopí, že když už ho zavolám, ať mne jde vystřídat, tak že je SKUTEČNÁ krize, že si nevymýšlím a podle toho nemá kecy a zafunguje okamžitě. ŽE když řekne, že si bere dítko na starost, tak si ho vezme se vším všudy a nebude chodit co pět minut "kde jsou dupačky" "pojď ho jen přebalit" "co mám dělat, když mi pořád řve"
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 23:26:48)
Nojo, Ivo, ale co když máš doma ty děti třeba dvě? Pak tvoje chyba z nevyspání může znamenat i to, že na sebe starší dítě něco shodí, vyleje na sebe horkou vodu, vletí ti pod auto... prostě cokoliv, na co kvůli nevyspání nestačíš dost rychle zareagovat. Stejně tak - v takové situaci už nemůžeš jít spát, když ti jedno dítě usne. Máš pořád ještě "na krku" to druhé. V tomhle momentě to prostě přestane být tak jednoduché. :-(
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(9.1.2006 1:14:31)
Lído, poznámku beru, nechtěla jsem to zlehčovat, ale stále je to o tom, že při jednom i více dětech, já jako matka na MD mám tu možnost hrábnout i přes den po jakékoli volné chvíli, která se mi momentálně (i třeba úplnou náhodou) naskytne (a taky jsem díky tomu první tři měsíce mateřské přežila), k tomu, abych si odpočinula, pokud se cítím skutečně vyčerpaná, některé činnosti mám možnost odsouvat, odkládat nebo přesunout na manžela, kdežto muž za volantem nebo podávající výkon zaměstnavateli v práci tuhle možnost nemá a pokud mi má aktivně pomáhat i odpoledne a večer, tak soustavně po něm vyžadovat noční vstávání je buď na jeho zkolabování nebo na to, aby udělal nějakou zásadní chybu, ať v práci, nebo za volantem. Mimořádné střídání, jako- co já vím, když rostou zuby nebo šestnácté vzbuzení za noc nebo že třeba týden vstával, když já měla zánět prsu atd. to jo, to jsem ho budila taky, ale trvale ne.
Já ve svých kritických dnech, kdy jsem zvracela únavou, bych rozhodně jediné volné okamžiky nešla trávit žehlením ani domácími pracemi, ale jedinou mou myšlenkou bylo, jak se v kuse vyspat alespoň tři hodiny a taky jsem spala kdykoli jen to bylo možné a všechno ostatní šlo stranou. Nějakou dobu jsem třeba žehlila jen to, v čem šel muž druhý den do práce. Nebo pokud jsem vařila, tak jako školní jídelna a přebytky jsem zamrazila a vytahovala je ve zlých časech. Takže ono asi tady budou taky lidi mluvit o různých hranicích toho, co považují za vyčerpání. Je to pochopitelné- každý mluvíme jen o tom, jakou máme osobní zkušenost.
 If & 3♥ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(9.1.2006 7:48:19)
Holky soráč, ale už mě tahle debata začíná nudit.....

Ivo, ne nejsem sobec, nevyžaduju od svého muže aby vstával (s výjimkou posledních 14 dní kdy jsme dávali Báře o půlnoci ATB a musel jí držet abych já je do ní nalila). Ale on to dělá RÁD.... V tom je asi ten rozdíl. Když vidí, že už opravdu nemůžu, tak je to on, kdo vstane a podá Báře dudlík....
Ivi, jen tak mimochodem, život ve vesnické roubence taky vyžaduje maximální nasazení, bohužel mi za to nikdo nezaplatí jako manželovi v práci... musím si štípat dříví, chodit pro uhlí (jinak bychom tu zmrzli že) a spoustu jiných věcí, a jak už jsem řekla, tak většinu těch věcí můžu dělat jen když Bára spí, protože za její asistence by hrozil nějaký úraz. Nehledě k tomu, že máme v domě PETRY, o které by se mohla při mé chvilkové nepozornosti suprově spálit (a to není jediná věc...)

Marie, ne nežijem NA HNOJI.... žijem na statku... hnůj vyvážíme na hnojiště představ si...:o)

Jitko, tys byla u nás doma, že víš naprosto jistě, že nevím o čem mluvím?

No to je fuk. Svoje jsem už řekla a nemám nadále potřebu sledovat tuto žabomyší válku...

Jen ještě PS: Alča s Honzíkem je jediná přispěvatelka ze které cítím zoufalství.... Alčo, přeju ti aby ti to vstávání "už jen párkrát za noc, nebo vůbec" vydrželo!!! Jo a opravdu jsem schopná u toho spát... a možná taky díky tomu, že se jen zvednu z postele, šáhnu do postýlky a nemusím chodit nikam daleko

Mějte se tu krásně a ať vám děti spí
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Abychom z něj měli radost a ono z nás, ne? 

(8.1.2006 22:19:51)
If, já nemám pocit, že by holky svoje muže omlouvaly, jenom napsaly, jak to u nich chodí. Vy sama píšete, že váš muž obvykle může spát svých osm hodin, že ho nezneužíváte - takže obvykle taky nespíte vy a Bája, a váš muž ano, že? Můj muž tedy vstával, dokud se synek budil v noci(což trvalo 6 týdnů)o víkendu, přes týden by mě to ani ve snu nenapadlo, protože každý den jezdí autem, někdy celkem dlouhé štreky. Někde níže píšete, že váš muž taky, můj názor je, že katastrofálně nevyspalý řidič za volantem je srovnatelně nebezpečný s řidičem ožralým (koneckonců sama víte, jak se cítíte, když si za noc osmkrát vstanete). Poměřovat zapojení se tatínka do péče o děťátko jeho nočním vstáváním mi fakt přijde jako hloupost, je spousta jiných možností, jak mamince pomoci.
Mě osobně přijde nejdůležitější (ale nežiju na vesnici, žiju v městském pohodlném bytě, který je natolik zaplněn různými elektrickými spotřebiči na ulehčení života, že nějaká péče o domácnost je fakt na pár hodin měsíčně - určitě bych pískala jinou bydlet třeba u nás na chalupě)že můj muž naprosto akceptuje fakt, že chodím do práce (vracela jsem se brzo,a nemusela jsem - vím zcela jistě, že tohle spousta tatínků neskousne), tu minimální péči o domácnost si se mnou klidně podělí, ale hlavně, že je fantastickým tatínkem, který si se synkem dokáže hrát a učit ho nové a nové věci hodiny a hodiny.

 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 18:12:33)
Ahoj maminy, s článkem také nesouhlásím, je to opravdu tvrdé, ale jak tu někdo psal, je to vlastně drsně podaná forma toho, co stejně mnoho rodičů již někdy vyzkoušelo.
Moje skoro jedenáctiměsíční dcera se nyní trochu zlepšila, také se budí pouze 6-8krát za noc a já to považuji za nádheru. Plně chápu ty, kteří to udělali už ze zoufalství, prostě to poslední, co je napadlo. Nemá to nic společného s pohodlností nebo touhou se vychrnět do růžova. Nemá to ani nic společného s tím, jak dobří rodiče jsme. Také mi docela vadí, když si někdo myslí, že dobře spící dítko je zásluha rodičů. Určitě na to má vliv jistý řád, rituály, pohodový rodiče i zázemí a já nevím co, ale rozhodně to nezáleží jenom na tom. To by moje malá musela spát jako budulínek.
If, píšeš, že také znáš tu šílenou velkou únavu a přesto se chováš s nadhledem na situaci. Sorry, nevíš o čem je řeč. To, co si napsala o svý holčičce, já považuji za pohodičku (vzhledem k tomu, jaké úžasné noci máme za sebou). Máš jiný, samozřejmně ušlechtilejší názor, ale proto nemusíš urážet.
Jak už jsem psala, nelíbí se mi postup, co je v článku popsaný, ale mám plné pochopení pro rodiče podobných nespavců, jako mám já. Všem přeju co nejklidnější noci. Jitka




 Alča+Pája94,Péťa96, Honzík05 


Re: Re: Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 21:34:44)
Jitko tak s tebou určitě souhlasím.A to na sto procent:-))
If, promiň, ale to co jsi popisovala,jako že vstáváš 6x-8x za noc, tak tomu já říkám pohodička. A takové noce, které byly jen párkrát, byly ty naše nejlepší. A že u toho dokážeš být v takovém mikrospánku, tak to ti tedy závidím!!! Malej od malička plakal tak, že se u toho opravdu spát nedalo. Prso domítal, cumel taky a pohlazení, tak to ho neutišilo už vůbec. Když jsme si ho dali do postele, tak bylo po spaní úplně a plakal dál!!!
A manžela zapojit do vstávání?? Jak, když je třeba v práci a chodí ráno?? A taky si myslím, že budu raději, když se můj muž aspoň trošku vyspí, ale bude , než aby se mu něco v práci stalo anebo by spůsobil nějakou nehodu. O malého ,a obě starší děti se stará jak nejlépe umí přes den, ale v noci ho nechám prospat.
Tímto by jsem chtěla udělat poklonu před tvým mužem za to co vše zvládá a popřát mu hodně sil a pevné nervy. Nevím kolik máš dětí, ale myslím, že jen jedno, že??? Tak možná ,že další dítě bude klidné a možná taky ne. A možná si ještě budeš vážit nocí, které právě máte. Mám tři děti a každé bylo jiné a když jsem si po druhém myslela, že horší noci už nemůžou být, tak jsem se moc a moc mílila.
Alča
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(8.1.2006 17:01:47)
If, tatínek se snažil, vstával, atd., akorát taky musel ráno do práce a po cca měsíci nevyspání skončil se 14 denní solidní migrénou ...
 Erika a Peťko 


Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(9.1.2006 19:23:56)
If, lenže ty kojíš, takže je to pre teba pohodlnejšie... ja som to šťastie nikdy nemala a prepáč, aby som v 11 mesiacoch, resp. v 12 atď robila 8 x za noc Nutrilon, ty vogo!!! Isteže Barunka, keď si cucne, tak spí. Nie každé dieťa, ktorého matka rieši spánok, je kojené - na to netreba zabúdať.

Čo sa týka tatínkov - mne "tatínek" pomáha cez deň - ak je doma, večer s kúpaním a vstáva k nemu aj v noci (cez víkend). Ale nehnevaj sa na mňa, je vodič z povolania, ráno o 6:00 h odchádza do práce a vracia sa okolo 18:00-19:00 h, snáď si nemyslíš, že ho nechám, aby k malému vstával, keď chodí do práce? Myslím, že väčšina otcov na tejto diskusii chodí do práce, nenazvala by som to zrovna pohodlnosťou! :o(
 Lída,3 kluci a holka 


Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(9.1.2006 0:14:02)
Leno, teď to máš ještě dobré. Nepřeju ti, aby se z "chvilky" nevyspání staly třeba tři roky... Ostatně, někde mučili vězně mimo jiné i tím, že je několikrát za noc budili. Většina z nich z toho prý zešílela. Docela tomu věřím.
 Dáša,Ondra10/03Lucka1/06 


Re: Re: a proc jsme si to dite vlastne porizovali??? 

(9.1.2006 9:39:02)
Tak se musím podělit i o naše spaní :)
S článkem také moc nesouhlasím. Jako zoufalá jsem to s 10 měsíčním Ondrou zkusila (buzení5-6x za noc na kojení, ale jen si cucl a spal, spal s námi v ložnici). Výsledkem bylo, že po hodině zkoušení vyřvat (kdy jsme za ním chodili po 5,10,20 minutách ho ujistit, že je vše ok), byl tak rozrušený, že jsme měli další dvě hodiny co dělat, aby se uklidnil a usnul. Takže jsem to víc nezkoušela. Ale třeba na jiné dítě by to fungovalo, na nás prostě ne. Nemám to srdce ho tam nechat, když mi důvěřuje a já bych ho najednou zklamala. Nic méně vstvávání v noci pokračovalo, tak jsme zkusili jinou metodu. Nevstávala jsem k němu já, ale manžel. Plakal taky, ale ne tak dlouho a usnul. Já jsem byla ochotná ho dvakrát za noc nakojit (okolo 23 a 5 hodiny), jinak se musel spokojit s chlácholením tatínka. A světe div se, po týdnu se začal budit pravidelně jen 2x za noc na kojení, časem si to odboural a budil se jen jednou a nakonec se v roce a čtvrt 4x po sobě nevzbudil vůbec, tak jsme s kojením skončili.
V té době jsme ho přestěhovali do jeho pokojíčku. Nejdřví spal normálně, pak se začal budit jednou,dvakrát, třikrát a my jsme za ním chodili a uspávali. Dokud jsme v pokojíku seděli, byl klid, jak jsme odešli, plakal (takhle i 10x za noc).
Moc jsme nevěděli co s tím, ale bylo nutné trpělivosti a postupné omezování chození za ním. Bohužel už byl tak velký, že když jsme nepřišli, vylezl z postýlky a přišel za námi :) do ložnice. Pomohlo až vysvětlení, že za námi může až ráno až se vyspí(takže jsme ho chodili vracet), omezení pití na noc a vysazení plínek. Dnes (2 roky) se budí 1-2x za noc na vyčurání a přikrytí a hned spí dál.
Samo až na výjimky, kdy je třeba nachlazený apod.
Nevím, jestli jsme postupovali dobře, a o vyspání taky nemůže být moc řeč, ale mám čisté svědomí, že se v noci nebojí, ví že ho mám ráda, jdu za ním a může mi důvěřovat. Otázkou je, jak to bude, až se nám za měsíc narodí druhé mimino :))
 Luinka 


Ájo, 

(8.1.2006 23:33:33)
moc hezky jsi to napsala. Souhlasím s tebou, ač mám zatím jen jedno dítě:) I já jsem se vždy řídila svým instinktem. Malou jsem nenechala brečet, ona vlastně ani nebrečela, ale¨když náhodou kňourala, tak jsem si ji hned vzala k sobě a konejšila. Většinou stačilo jen vzít si ji k sobě. Dnes je jí rok a půl a musím říct, že u nás platí pravidlo, jak se do lesa volá, tak se ozývá. Jsem tady pro ní vždy, když má nějaký "problém", všeho nechám a objímám a choulím k sobě. Nikdy toho nezneužila, aby si mne vymáhala vztekáním atp., protože ví, že když se něco děje, tak to vycítím a jsem maximálně pro ní. Je velmi empatická už takhle malá. Když potřebuju, aby si hrála, tak jí o to požádám a ona si hraje, jak dlouho to potřebuju. Teď je nemocná a musí být vklidu, tak se hold kouká jednou denně i tři hoďky v kuse na své oblíbené pohádky, neotravuje, nevzteká se. Ví, že když něco potřebuje (až je to moje náruč nebo cokoliv), tak se vztekat nemusí, ale může prostě jen přijít a říct mamíí a já vím. Teď má zápal plic a bere ATB a nechutnaj jí (minulý ji přitom chutnali) a stačilo jí vysvětlit, že to musí užívat, protože je nemocná a ať to udělá kvůli mamince (vím, že je to citové vydírání, ale v tu chvíli jsem to prostě použila:) a od té doby se sebezapřením bezˇotálení ATB slupne:) To jsem trošku odbočila od tématu, ale jak jsem dlouho doma, tak se asi potřebuju vypovídat:) Mně tohle strašně dojalo... BTW, jak staré máš děti? A díky za příspěvek co by od moudré zkušené matky!
 Kacka ( 2 r.+3 m.) 
  • 

spani 

(9.1.2006 20:44:15)
Velmi zajimavy clanek, bohuzel me nemileb prekvapilo jeho nahle ukonceni. Klub K2 je pro me trosku z ruky, takze se vic asi nedozvim.
Mozna zkusenost: Mame dve deti a kazde je uplne jine ohledne spani. Matous (2 roky) mel se spanim vzdy problemy, casto me budil a neumel usinat sam. V roce veku jsem se rozhodla v noci odstavit, aby lip spal (vstaval i 5x za noc) a behem tydne spal velmi dobre. Odstav jsem provedla pomoci flasky s vodou. Vzdycky kdyz se probudil, dostal napit vody - to ho rychle omrzelo a prestal se budit.
Horsi to bylo s usinanim. Nakonec jsem ho nejprve naucila, ze si musi lehnout a byt v klidu, jinak maminka odchazi, pozdeji kdyz se zklidnil, odesla jsem a kdyz zacal plakat, vratila jsem se, ulozila ho znovu a zase odesla - vetsinou doted staci maximalne 2x se vratit.
Problem ovsem znamenaji vsechny navstevy delsi nez jeden den, to nas rozhodi natolik, ze s usinanim je stale problem.
Druhe dite je holcicka Gabca, ma 3 mesice a uz ted bez nejake vychovy ke spanku spi celou noc, obcas me vzbudi jeji funeni, kdyz ztrati dudlik, ale kojim az rano, vetsinou ne pred 5.hodinou.
Je pravda, ze obe deti spi s nami v loznici a kdyz se Matysek v noci vzbudi, chce chytit za ruku a spi dal. A to pri postylce hned vedle nasi neni problem.
Jinak jsem ja a hlavne muj muz ten nestaslivec, ktery detsky plac velmi tezko nese, takze vsechny nase zakroky ohledne lepsiho spani jsme provedly az pri neunosnosti predchozi verze :-)). Nejhorsi asi bylo vystipat Matyska z nasi postele. To jsme opravdu nekolik noci poslouchali rev a vriskot. Ale pochopil a ted uz v nasi posteli spi jen odpoledne, coz nikomu nevadi.
 Michaela+Nina 2/05 


zbavujeme dite vazby driv, nez si ji staci vytvorit 

(9.1.2006 23:38:38)
opravdu je to nutne? vi autor clanku neco o detske vazbe? neverim ze v dnesni dobe muze nekdo doporucovat davat pulrocni MIMINKO do SAMOSTATNEHO pokoje.

driv nez zacnete pouzivat tuto metodu, tak doporucuji jako protivahu precist knihu "Deti jsou hoste, kteri hledaji cestu". Je tam velmi podrobne popsano, co tento "vycvik" s ditem dela a hlavne co u toho CITI.

Take je tam vysvetleno proc je dobre a zcela prirozene brat dite do postele.
 Karin 
  • 

naprosto nesouhlasim 

(12.1.2006 11:42:40)
s obsahem nesouhlasim
 Evina, mimík v b?iše 
  • 

Jak to ale mam udelat... 

(12.1.2006 13:46:30)
Tenhle clanek je tu jak na zavolanou. Jen by me zajimalo, jak to mam udelat, kdyz bydlime v garzonce a z financnich duvodu jeste minimalne 2 roky na tom nic nezmenime?
Verim, ze driv, kdyz musely rodiny za bytove tisne zit na male plose, miminka take nejak usinala a ucila se nocnimu rezimu. Jak se to delalo?
 Michaela+Nina 2/05 


Re: Jak to ale mam udelat... 

(12.1.2006 21:23:38)
driv kdyz lidi bydleli na male plose, tak meli rozum a cit na spravnem miste, protoze jim nic jineho nezbyvalo. dnes maji hodne mista a produkuji takoveto navody na trapeni deti...
Precti si muj prispevek, ktery jsem psala par dnu pred tebou - je tam doporuceni na vybornou knihu
Jinak Hannah pridala do clanku velmi presne pripominky k tomuto clanku


 Pája, Eli - 21m 
  • 

prosím o radu 

(15.1.2006 22:29:31)
Ahoj všichni, můžete mi někdo prosím poradit? Eli je 21m, kojim ji "jen" v noci, u prsa večer usne (kolem 20h), pak jí kolem 3 a kolem 6, spí pak do půl 9. Kolem 1 h se z postýlky stěhuje k nám do postele, jinak děsně řve a my abysme se vyspali, tak ji u nás necháme. Musím se přiznat, že většinou (když nás nepokope :)) se cítím moc dobře, že ji mám vedle sebe. Ve 2 letech bych jí chtěla odstavit, ale nevím jak postupovat, aby to bylo pro nás všechny co nejpřijatelnější. Máme se z ložice odstěhovat natrvalo a nechat jí v pokojíku samotnou? Nebude to brát jako dvojí zradu - nedostane prso a ještě bude opuštěná? Mám jí naučit na sunar nebo nějaké jiné sušené mléko? Nikdy nepoznala flašku s dudlíkem. Pije jen vodu z pítka nebo uzávěru Rajec, Jupik. Šťávy, čaje odmítá. Po manželovi nesnáší dobře mléčné výrobky, jogurty téměř nejí, kravské mléko jí do 3 let dávat nechci. Máte někdo podobnou zkušenost a radu, jak situaci zvládnout? Předem moc děkuju!
 Pája, Eli - 21m 
  • 

prosím o radu 

(15.1.2006 22:31:06)
Ahoj všichni, můžete mi někdo prosím poradit? Eli je 21m, kojim ji "jen" v noci, u prsa večer usne (kolem 20h), pak jí kolem 3 a kolem 6, spí pak do půl 9. Kolem 1 h se z postýlky stěhuje k nám do postele, jinak děsně řve a my abysme se vyspali, tak ji u nás necháme. Musím se přiznat, že většinou (když nás nepokope :)) se cítím moc dobře, že ji mám vedle sebe. Ve 2 letech bych jí chtěla odstavit, ale nevím jak postupovat, aby to bylo pro nás všechny co nejpřijatelnější. Máme se z ložice odstěhovat natrvalo a nechat jí v pokojíku samotnou? Nebude to brát jako dvojí zradu - nedostane prso a ještě bude opuštěná? Mám jí naučit na sunar nebo nějaké jiné sušené mléko a z čeho dát pít? Nikdy nepoznala flašku s dudlíkem. Pije jen vodu z pítka nebo uzávěru Rajec, Jupik. Šťávy, čaje odmítá. Po manželovi nesnáší dobře mléčné výrobky, jogurty téměř nejí, kravské mléko jí do 3 let dávat nechci. Máte někdo podobnou zkušenost a radu, jak situaci zvládnout? Předem moc děkuju!
 Michaela+Nina 2/05 


Re: prosím o radu 

(23.1.2006 18:25:39)
Ahoj Pájo
ja zkusennost s odstavovanim zatim nemam, ale mohu z tebou jen souhlasit, ze kdyz s nami spi nase dcera v posteli, je to krasny pocit (uz jen to je dukaz, ze je to zcela prirozene). Ctela jsem se vyjadrit hlavne k tve vete "Máme se z ložice odstěhovat natrvalo a nechat jí v pokojíku samotnou? Nebude to brát jako dvojí zradu - nedostane prso a ještě bude opuštěná?"
Ja osobne si myslim, ze je to presne tak, jak pises - nebude vubec rozumet tomu, PROC se to stalo a bude velmi nestastna. Je totiz jeste moc mala na to, aby ji bylo mozne vysvetlit, proc je to, co CITI jako spatne, vlastne dobre.
Problematika detskeho spani je hodne obsirna a bohuzel vse nejde shrnout do jednoho prispevku na diskusi.
Jestli si chces precist zajimavou knihu na temata o kterych pises, (a zda se mi, ze jsi citlivy clovek, ktery s dostatkem informaci dobre pozna, co je pro jeho dite dobre a co ne) precti si knihu "deti jsou hoste, kteri hledaji cestu" od Jiriny Prekopove.
Myslim si, ze by ti mohla pomoci najit spravny pristup, abyses ani ty, ani tva dcera necitila spatne.
Preju spravnou volbu :-)
michala
 Eva + Kristián 14 měsíců 
  • 

U nás to zafungovalo! 

(29.1.2006 13:06:20)
Po delším časovém odstupu jsem se vrátila k tomuto článku a chci popsat svojí zkušenost. Předesílám, že mám dvě děti, spaní se starší dcerou (4,5 roku) jsem si doslova protrpěla až do jejích tří let.. U syna jsem byla rozhodnutá, že vše bude jinak, ale naprosto bezpečně jsem skončila tam, kde jsem byla s dcerou... tedy u spaní v jedné posteli. Ovšem bylo to čím dál tím horší, nespal ani syn, ani já, ani manžel. Noc jsem brala jako další směnu. Ovšem před deseti dny se to změnilo. Nechci říkat, že je to změna definitivní, ale je tak veliká, že to snad nemůže být jenom Kristiánův rozmar.
Vlastně jsem ani nechtěla metodu popsanou v článku použít. Připadala mi dost hodně drastická a necitlivá. Došlo k tomu vlastně náhodou, nebyl to úmysl. Takže:
Noc č. 1: Syn se probudil v půl druhé, přestěhovali jsme ho z postýlky do velké postele a snažili jsme se ho uspat. Marně :-( V šest hodin manžel prohlásil, že už ani nemá cenu usínat, když za hodinu vstává do práce. Popadla jsem syna, dala jsem ho do dětské postýlky, přikryla, dala mu pusu, popřála dobrou noc a rozhodla jsem se ho ignorovat. Brečel asi deset minut, pak usnul a spal do deseti...
Noc č. 2: Už jsme byli odhodlanější... Syn se probudil okolo čtvrté hodiny ráno, brečel asi patnáct minut, pak cca pět minut spal, pět minut brečel (my s manželem jsme ani nedutali), pak definitivně usnul a spal do deseti...
Noc č. 3: Okolo čtvrté ráno opět asi pět minut brečel, pak spal do devíti ráno...
Noc č. 4: Spal nepřetržitě od devíti večer do devíti ráno.
Noc č. 5: Spal nepřetržitě od devíti večer do devíti ráno.
Noc č. 6: Spal nepřetržitě od devíti večer do devíti ráno.
Noc č. 7: Spal nepřetržitě od devíti večer do devíti ráno.
Noc č. 8: Spal nepřetržitě od devíti večer do osmi ráno.
Noc č. 9: Spal do čtyř ráno, pak se vzbudil a hodně dlouho brečel. Dala jsem mu napít čaje a chvilku jsem ho měla u sebe v posteli, ale hodně se vrtěl a nechtěl spát, tak jsem ho přesunula do dětské postýlky... Udělal - cituji :-) "be be" a usnul - spal do čtvrt na deset.
Noc č. 10: Probudil se okolo půl sedmé, dostal trochu čaje.. Sice jsem si říkala, že už zřejmě bude se spaním konec, ale přesto jsem ho položila do postýlky a šla si lehnout. Než jsem hlavou dolehla na polštář, z dětské postýlky se ozývalo jen pravidelné pochrupování :-). Spal do čtvrt na deset.
Navíc se ráno nevzbudí s pláčem, ale vítá mě rozesmátá odpočinutá tvářička! A jako bonus jsem dostala ještě naprosto úžasné odpolední spaní, Kristián spí dvě hodiny a musím ho budit.
Takže když jeho nynější spaní srovnám se spaním předchozím (budil se pětkrát šestkrát za noc, chtěl pít, pochovat, pohladit, popovídat si, poprat se, trochu mě poštípat a pokousat, chvilku škrábat pelest postele a vůbec provozovat rozmanité noční zábavy...) - je to opravdu obrat o 180 stupňů. A o co víc jsme se tohoto razantního kroku obávali, o to lehčí to bylo a vlastně vůbec ne tak bolestné, jak jsem si představovala. Jenom ještě podotýkám, že synovi je čtrnáct měsíců (dřív bych se asi neodvážila), nekojím, ani mu v noci nedávám mléko, jenom trochu dětského čaje.
 Dasa + Martin (10mes) 
  • 

Re: U nás to zafungovalo! 

(11.2.2006 17:12:15)
Mam podobnou zkusenost jako pani Eva. Poprve jsem zkousela ucit spat syna v jeho 8 mesich. Cinila jsem tak na zaklade osobnich zkusenosti Karin, ktera tento clanek pozdeji zverejnila. V te dobe se muj syn budil kazde 2 hodiny, ja vazila 50kg a doslova padala vycerpanim na usta. Zjistila jsem, ze tato metoda (i bez vynechani dudliku a vlastniho pokojicku pro dite) funguje. Neni to snadne, chce to pevne nervy a presvedceni. A jako s kazdym vymezovanim hranic, dospely se musi drzet stejneho nazoru den za dnem. Take obcas pouzivam rceni "mrtva matka, zadna matka", ale to at si kazdy rozhodne sam.
Osobne si myslim, ze clanek nebo metodu odsuzuji ty matky, ktere maji kolem sebe zazemi ve forme babicek a tak si spankovy ci energeticky deficit mohou dle libosti dobit.
Vsechny odvazne matky zdravim a preji mnoho sil do dalsich let.
Dasa
 HankaP 


Skvělá metoda 

(24.8.2006 21:42:04)
Já jsem si tento článek náhodou přečetla před měsícem, kdy dcerce bylo 11 měsíců a budila se 5x až 6x za noc. Chodila spát mezi půl osmou a osmou a po kaši i nakojení se klidně probudila po půl hodině spánku a pak v pravidelných intervalech po hodině až dvou hodinách. Neusla bez kojení a bez dudlíku. Měla strašně slabý spánek, museli jsme chodit okolo ní po špičkách. A budila se vyspaná okolo šesté hodiny. Byla jsem totálně vyčerpaná a stávalo se mi, že jsem na ni byla občas ráno naštvaná, že se mi k ní vůbec nechtělo jít. Samozřejmě, že jsem šla, protože ji miluju. A právě proto, že ji miluji, jsem se rozhodla tuto metodu použít.
Moc jsem tomu nevěřila, nevěřila jsem, že ten její mozeček může něco takového pochopit. A že jí vezmeme i toho dudlíka, jsem považovala za nemožné. A stal se zázrak.
Byla jsem rozhodnutá, že vydržím i třeba když bude dvě hodiny v kuse plakat. Dohodli jsme se s manželem, že v období, než půjde on spat, že k ní bude chodit on a v noci já. Ale asi jsme měli štěstí. První dva dny se sice budila v těch jejích zaběhnutých intervalech, ale pláč trval pouze okolo 20 až 25 minut, druhý den třeba jenom pět minut, takže jsem k ní ani nešla a usla. Podotýkám, že jsme se s manželem odstěhovali do pokojíčka (Starší syn byl v té době u babičky). A světe div se. Třetí den se Kačenka probudila až v pět hodin. V té době jsem ji nakojila a pak se mnou spala až do rána. Další dny a až do teď to vypadá tak, že se občas v noci vzbudí, chvilku fňuká, většinou k ní ani nevstanu a kojím ji nejdřív v těch pět. Pak spí u mě. Takže když to shrnu, tak ač jsem byla pesimistická, tak ta metoda zabrala. Spím sice jen do pěti, protože když je pak se mnou v posteli, tak už toho moc nenaspím, ale je to mnohem lepší než dřív. Spánek má mnouhem tvrdší a dokonce se zlepšila v jídle. Před zavedením této metody vůbec nechtěla příkrmy a teď krásně baští téměř všechno.
No, teď ale řeším, jak to udělat, aby spala po té páté hodině dál ve své postýlce. Jestli zrušit i toto kojení nebo ji v pět nakojit a pak postupovat zase touto metodou... Zkuste prosím poradit.
Tak to je vše. Všem maminkám tuto metodu doporučuji a držím palce.
 janina 
  • 

musí chtít oba 

(22.2.2006 21:46:32)
Zdravím všechny maminy,
syn 15.m. se v noci často budí, okolo půlnoci nevydržím a dám si ho k sobě do postele.Manžel spí od jeho narození v obýváku.Celá rodina na mě tlačí- hlavně manžel a jeho rodiče, abych ho nechala"vyřvat".Na to ovšem nemám srdce, navíc má beztak postýlku vedle mne a pochybuji o úspěšnosti, pokud by neměl svůj pokojíček.Ten je sice téměř připraven,ale funguje zatím jako manželova pracovna a ten se jí nechce vzdát.Musím říct, že nebýt tlaků okolí, žádný problém v tom nevidím.Stále je mimík kojen a tak s tím jsem celkem smířená.Větší stres a nevyspání mě osobně způsobuje okolí a manžel.Je štěstí, když vám partner pomáhá a má pochopení.spolupráce je nesmírně důležitá!Snad se jí také dočkám....Mimochodem, muž nespí v obýváku jen kvůli malému, ale kvůli práci.Čili ho nijak neutlačujeme:-) hodně štěstí a zdraví pro prťata!
 eva 
  • 

nepachejte zverstva na svych detech 

(8.5.2006 20:39:06)
Od svych asi dvaceti let trpim nespavosti, a kazdy, kdo tento problem zna, vi, jak je to strasny handicap. Musela jsem kvuli tomu i navstivit psychologa. Pokud chcete, aby vase deti plnili ordinace psychologu, psychiatru a psychoanalytiku, pak opravdu postupujte podle rad tohoto clanku. Nechce se mi verit, jaka zverstva autorka clanku doporucuje pachat na malych detech. Prosim, v zajmu svych deti, nectete tento clanek anebo se jim alespon neridte. Nechcete prece svym detem ublizit. Naopak, chce-li dite v noci pohladit, udelejte to. Od toho jsme prece maminky, abychom vycitili potreby svych deti a poskytli jim to. Pak teprve vyroste z nasich deti zdravy, vyrovnany a stastny clovek.
 pjetro 
  • 

Re: nepachejte zverstva na svych detech 

(14.11.2007 20:07:39)
jseš přecitlivělá žena
 marketaX 


Re: nepachejte zverstva na svych detech 

(9.4.2008 10:46:30)
No, ono je to trochu opačně. Podle neurologů je příčinou nespavosti v raném dětství, následně v dětství a pak i v dospělosti vytvoření špatných spánkových návyků a to se právě může táhnout od raného dětství, kdy místo aby tě maminka učila trpělivě usínat, tak tě třeba kojila, tahala v náručí po bytě, nebo si s tebou hrála, povídala, ponocovala - anebo tě naopak nechala bez odezvy hodiny a hodiny řvát. Ono je třeba postupovat podle toho, jaké je děťátko, některé 15 minut dva večery poplače a naučí se spinkat, jiné je lepší pochovat v náruči, nechat jej ať si poplače u maminky a naučí se usínat také...každopádně je to ale vždy lepší, než místo toho nabízet láhev s mlékem, prso, dudlíka, sprint po bytě, ježdění autem a pod.
 divoka 


jsem pro pohlazeni a utiseni 

(16.10.2006 10:21:41)
zkusila jsem jen jednou nechat sveho chlapecka plakat,chodila jsem k nemu kazdych 5minut,tak jak to pisi v knizkach,vydrzela jsem to 20minut,bylo to stresujici a uz to nechci nikdy zazit...jeho plac znel zoufale,ze jsem si rekla,uz dost.pritom stacilo tak malo,vzit ho do naruce,utisit zazpivat ukolebavku...takhle usina kazdou noc.a kdyz se v noci probudi a place staci chvilicku pochovat a spime dal(ale nesmi ho rozptylovat svetlo z ulice,to je pak na dyl)ja i muj 4.mes.chlapecek,jsme se spankem spokojeny...
 simona:kluk 2,5 holka 8mes. 
  • 

regul.plac 

(21.1.2007 19:51:16)
Ja to u kluka nedokazala presto ze se mi budil 15x za noc a budi do dnes.
Holku jsem vsak uz musela nechat vyplakat nebot dve deti zvladat nevyspala je fakt sileny. Stacila mi na to jedna noc. Plakala 3hod. a pak jiz spala celou noc.Bylo touzasne.ted vsak onemocnela aopetse budi, tak cekam az bude zdrava a jdu do toho zase.Nemyslim si ze je to necitlivy zasah.Vim ze deti si nas umiporadne otocit kolem prstu svym brekem. Verunka je vesele a urechtane dite i pres to ze jsemji nechala vyplakat.
 simona:kluk 2,5 holka 8mes. 
  • 

regul.plac 

(21.1.2007 19:51:50)
Ja to u kluka nedokazala presto ze se mi budil 15x za noc a budi do dnes.
Holku jsem vsak uz musela nechat vyplakat nebot dve deti zvladat nevyspala je fakt sileny. Stacila mi na to jedna noc. Plakala 3hod. a pak jiz spala celou noc.Bylo touzasne.ted vsak onemocnela aopetse budi, tak cekam az bude zdrava a jdu do toho zase.Nemyslim si ze je to necitlivy zasah.Vim ze deti si nas umiporadne otocit kolem prstu svym brekem. Verunka je vesele a urechtane dite i pres to ze jsemji nechala vyplakat.
 simona:kluk 2,5 holka 8mes. 
  • 

regul.plac 

(21.1.2007 19:52:01)
Ja to u kluka nedokazala presto ze se mi budil 15x za noc a budi do dnes.
Holku jsem vsak uz musela nechat vyplakat nebot dve deti zvladat nevyspala je fakt sileny. Stacila mi na to jedna noc. Plakala 3hod. a pak jiz spala celou noc.Bylo touzasne.ted vsak onemocnela aopetse budi, tak cekam az bude zdrava a jdu do toho zase.Nemyslim si ze je to necitlivy zasah.Vim ze deti si nas umiporadne otocit kolem prstu svym brekem. Verunka je vesele a urechtane dite i pres to ze jsemji nechala vyplakat.
 Magda... 


další možnosti? 

(6.5.2008 10:02:51)
O tomto způsobu učení dětí spát jsem četla už mnohokrát. Článek mě zaujal proto, že v úvodu se píše o různých možnostech. A vzhledem k tomu, že nemám na to poslouchat svého syna třeba hodinku křičet, čekala jsem taky jiné alternativy.
Škoda, že článek končí možností 1...
Máte někdo zkušenost i s jinými způsoby, jak naučit dítě v noci spát?
 viva23 


no to snad neee... 

(8.6.2008 19:13:15)
V zivote by me nenapadlo, kdyz sem byla tehotna ze bych svoji dceru ucila v noci spat. Mam 4 mesicni mimi je na UM, bohuzel nekojim, a budi se kazdou noc mezi druhou a treti hodinou ranni a dozaduje se mlicka..Vubec mi to nevadi, muj organismus se tomu prizpusobil a menit to nebudu. Vyhovuje to mne i me dcerce.srdce by mi puklo, kdybych umyslne nechala sve dite plakat. A myslim, ze nejsem jedina...
 Kačka + Eli 06+Ali 10 


Re: no to snad neee... 

(24.6.2008 12:41:06)
Vivo je neco jiného vstavat ke 4 mesičnímu miminku jednou za noc dat mu lahev s mlekem a hotovo a je taky něco jiného:-Dmam skoro 2 letou holku ktera vstava od narozeni!!!! min 7x za noc to opravdu už neni sranda připadám si jako chodicí mrtvola mala chodí spat ve 21.00 a vstava v 6 taky jsem si jako tehotná namyslela,že to bude takhle.
 mopika, Olík 10,5 m 
  • 

Re: no to snad neee... 

(10.7.2008 18:04:01)
Klidně bych krmila 5x za noc (jako dřív), kdyby malý potom hned usnul....ale vzbudí se a po pití třeba 2 h brečí, v postýlce, v posteli u nás, v náručí....brečí, že nemůže usnout :( Večer usne v 11 hodin (ale jen v kočárku), mezi 1-3 h v noci je vstávačka a mezi 5-6 h ráno úplný budíček...někdy nespí ani ve dne. Jinak režim má pravidelný, zdravý je a asi do 8 měsíců žádný problém nebyl, usínal sám v postýlce...až začal lézt a chodit...pak začal lézt a chodit s pláčem po postýlce. Už bych ho nechala i vyřvat, ale stačí 1 minuta silnějšího pláče a začne se dusit a zvracet a pozvrací i vše kolem...to je pak žůžo...už se s manžou pomalu modlíme, aby toho nechal, protože chlap vstává každý den do práce ve 3:20, takže skoro nespí :)
 Katuka+Vítek11/06+Danek10/09 


Re: no to snad neee... 

(26.7.2008 14:56:35)
Souhlasím s vámi. Myslím, že jako neexistuje ostrá hranice, kdy má dítě začít chodit nebo kdy mu vyrostou zuby, neměla by se vytyčovat ani ve spaní. Každé dítě je jiné a určitě lze odlišit, kdy se jedná o upřímnou potřebu a kdy o vytrapování. Rozhodla jsem se po prostudování podobných článků podstoupit na sobě experiment spíše volného průběhu. Syn měl už od porodnice určitý režim, který si vybudoval a který mu vyhovoval. Kojili jsme každé dvě až tři hodiny, přičemž do tří týdnu nebo tak nějak usínal ve dne v noci skoro hned. Kolem šestinedělí si už po pití dělal ve dne pauzu na koukání, kterou prodlužoval. Kolem třech měsíců jsme nasadili dudu, protože hodně plakal a nevěděl jak usnout a asi ho trápil i pupík. V šesti měsících se dopracoval na režim, kdy ve dne pil tak akorát pětkrát, v noci dle stavu duše a těla (to už spal s námi v posteli, usínal v postýlce, hned jsem byla spokojenější, nějak mě ta postýlka přišla odtržená). Denní spánek se měnil z obou konců. Odpadlo spaní před večerním kojením po šesté hodině, ráno se spánek posunul na po svačinkový a kolem těch šesti měsíců spal třikrát denně. Přes léto si spojil svačinkový a polední do jednoho před obědem a pak spal odpoledne. To mu vydrželo dlouho. Kolem roku si polední spánek prodloužil a vynechal odpolední, v noci se budil přibližně v deset a dále tak po třech hodinách, pokud ho něco netrápilo. Po vánocích jsme přesunuli oběd, aby spal po obědě, v patnácti měsících bylo zřetelně znát, že chápe, když musí máma večer jít něco dělat a nebude tábořit u postýlky, dokud neusne. Teď se blížíme roku a třičtvrtě. Spí po obědě od jedné do nejdéle půl čtvrté. Večer usne sám s otevřenými dveřmi do bytu, když zavolá přijdeme ho pomazlit, stále tedy má na spaní dudu. Jsem zvědavá co bude dál. Stále kojíme ve dne v noci. Ve dne před snídaní z obou stran, odpoledne z jedné a po koupeli z druhé. V noci hlavně v půl jedenácté, pak už to pomalu není potřeba. Určitě poznáme, že už jde udělat další krok a věřím, že tak nenásilně jednou bude v noci spát celou noc a časem se i odstaví sám.
Držme si palce.
Kata
 marmazel 


Každé dítě se umí naučit spát 

(16.2.2009 15:04:59)
Nečetla jsem celou diskuzi, takže možná to tu někdo napsal, ale článek mi připomíná knížku ,,Každé dítě se vi naučit spat´´ nebo tak nějak, četla jsem jí ve slovenštině tak nevím jak se to přesně píše. Je to tam popisováno a jsou tam i příklady kdy dítě zvrací aby upoutalo pozornost. No, já osobně neběžím za malou po každým kníknutí, ale když už pláče opravdu dost, tak jdu za ní. A je pravda, že malou přes den třeba i budím, když se nevzbudí sama, aby mi spala v noci. Což tam uvádí taky a to mi příde logické. Jí když si přez den zdřímnu tak si občas taky nařídím budíka, abych nebyla přespalá.
 zdenka 
  • 

Plná verze článku 

(14.3.2011 14:41:33)
Dobrý den,nedaří se mi dohledat plnou verzi tohoto článku (jak je uvedeno kurzivou pod tímto článkem)? Nevíte někdo přesnější adresu, nebo postup, jak se tam proklikat? Předem moc děkuji.
 Radka 
  • 

Re: Plná verze článku 

(3.9.2011 22:19:53)
http://www.klubk2.cz/www_klub/klubk2.php?page3=nocni_buzeni_cz.htm
 Marky,7měs.syn 
  • 

noční buzení 

(6.3.2013 12:45:02)
Dobrý den,
chci se zeptat. Co když jeho buzení je opravdu jídlem??Jak to poznám?Přijde mi, že nás tím spíš vydírá, ale bez jídla prostě večer, když se vzbudí,neusne. A co když ho nechám, a řve a řve třeba hodinu v kuse, než usne..mám ho tak dlouho nechat, i třeba dýl??Nemůže mu to ublížit?
 Marky,7měs.syn 
  • 

Re: noční buzení 

(6.3.2013 22:57:50)
Tak dnes celý den jsem ho dávala spát samotného, metodou vybrečení,ale dost dlouho brečí, až hystericky..sice nezvrací, ale vždy se mi u toho totálně podělá...to asi není dobré ne?? Mohlo by to jít pak do zdravotních problémů,ne? Prosím poradte.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.