| ZuziP | 
 |
(22.8.2005 12:45:38)
Xantipo, toto uz snad ani nie je rada pre teba... Ale napadlo ma to v suvislosti s tvojim problemom, pretoze som o tom nedavno pocula.
Ak vraj chceme naucit dieta, aby respektovalo vlastnictvo inych, je potrebne odmalicka nechavat ho vlastnit (co absolutna vacsina z nas nerobi). Hracka, dokonca aj saty, ktore raz dietatu das, su jeho a rodic by mal respektovat, ze si s nimi dieta robi co chce. Vraj deti, ktore maju sancu vlastnit svoje veci, rozhodovat o tom, ci ich znicia alebo pozicaju, sa najlepsie naucia jednak sa o tieto veci starat, lepsie ich poziciavaju a lepsie respektuju vlastnictvo inych.
Pride mi to logicke, aj ked niekedy taaak tazko realizovatelne....
Tiez niekedy rozmyslam, kde v tychto pravidlach robim ja najvacsie chyby...
|
| Xantipa | •
|
(22.8.2005 13:08:37)
já myslím, že naše děti mají své vlastní věci. O oblečení nemluvím, to se mi zdá jasné. Pokud jim něco koupím, je to jen jejich. Např. i klukům autíčka - každý z nich má ty své hračky. Dcera je nejstarší, takže ona má komplet vybavený pokojík - svou televizi, video, hifi věž apod. Je to prostě její a pokud bychom to potřebovali, musíme se jí zeptat. Ale zároveň jsme dětem vysvětlili, že ač to jsou jejich věci, neznamená to, že si s nimi mohou dělat co chtějí, např. něco prodat nebo vyměnit. To upozornění mi připadá správné, protože např. dcera má poměrně drahé věci a o užitečnosti případného prodeje by mohla mít jinou představu než my rodiče. Tak abychom těm problémům předešli.
|
| ZuziP |
|
(22.8.2005 13:25:36)
Xantipo, ten prispevok som nemyslela tak, akoze ty deti nenechas vlastnit. Ja viem, ze niekedy sa objavi problem a clovek zira, ze preco??
V kazdom pripade mi tieto pravidla pridu zaujimave a preto som ich pisala.
|
| Xantipa | •
|
(22.8.2005 13:35:42)
no právě, proč to dělá? Podle mě nemá důvod a ani ona sama to neumí vysvětlit. Jenže problém je to, že kluci /mé mladší děti/ to vidí, taky je to rozčiluje, přijdou mi to říct a čekají, co já udělám. Manžel je sepsuje, že nemají žalovat a pak se zase my dohadujeme spolu, protože já si myslím, že tohle žalování není a oni to neumějí a nemohou sami vyřešit.
Takže zase mluvíme a mluvíme dokola, ale k ničemu to není.
Tentokrát asi neustoupím, manžel bude muset tu stopku na koupi oblečení respektovat. Co jiného, já vážně nevím. Ale strašně mě to štve, myslím to dceřino chování.
|
| Líza | 
|
(22.8.2005 13:47:50)
Xantipo, myslím, že to není žádná vzácnost, aspoň co si vzpomenu na naši rodinu (3 holky) nebo rodiny kamarádek. Tím ale nechci říct, že na to nemáte nijak reagovat, když už i dochází k ničení věcí, a to, že se holt místo jejích hadrů bude muset nakoupit bráchovi, je jedině správně. Jen škoda, že zřejmě nemá dost velké kapesné na to, aby mu oblečení pořídila komplet ze svého jako náhradu :-), pak by jí to došlo stoprocentně.
|
| Reny | •
|
(22.8.2005 15:42:05)
Budu se opakovat, ale - neni kapesne, co takhle vyhnat na brigadu? Myslite, ze by zde bylo prilis velke nebezpeci, ze dcerka rekne "na to ti kaslu, nikam nejdu", a nebo ze by prece jen videla, ze jinak to nejde, ze rodic neustoupi... Myslim, ze na kratasy a triko ma vydelano za tyden i na te nejobycejnejsi brigade....
|
|
|
| ZuziP |
|
(22.8.2005 13:59:24)
Xantipo, to mas pravdu, nie je to o zalovani. Ak dieta potrebuje riesit nieco, co samo vyriesit nevie, nikdy nejde o zalovanie... odbit dieta takto sa mi nepaci... Potom sa divime, ze deti sa za nami boja prist, ked ich sikanuju. Mna tato averzia dospelych voci "zalovaniu" dost vytaca, sory. Trosku som odbocila od tvojej temy.
Preco to robi... ozaj, neda sa s nou rozpravat o tom, preco to robi? Alebo si to uz skusala?
|
|
| L+2 | 
|
(22.8.2005 17:50:14)
Xantipo,
ja myslim, ze toto neni moc neobvykle. Zejmena u holek.My byly 3 holky, a take jsme si neustale "pujcovaly" veci. Ono nas to casem preslo samo, obcas jsem se pohadaly, ale nakonec jsme z toho vsechny vyrostly. Nerikam, ze by si to mela nechat uplne plavat, ale zase bych z toho neelala zivotni zavery, ze dcera snad bude "zlodejka".
|
| Xantipa | •
|
(23.8.2005 9:16:50)
to mě vážně nenapadlo, myslím s tím, že by dcera byla v budoucnu zlodějka. To je až příliš. Spíš jsem to myslela tak, že i když jsme v rodině, nechce pochopit rozdíl moje - tvoje. Myslím si, že vůči cizím by si to nedovolila. Ale přesto trvám na tom, že si to nesmí dovolit.
Někdo tady na navrhoval, aby to zaplatila. Přemýšlela jsem o tom. Opravdu triko, kraťasy a tepláky bráchy by unesla. Včera večer jsem jí řekla, že si ty věci může nechat a že očekávám, že do konce měsíce mu koupí adekvátní náhradu. Koukala jak puk - prý se nic nestalo. Já na to - ale stalo, všechny věci mají povolené švy a začnou utíkat oka. Naštěstí se přidal manžel, potvrdil moje rozhodnutí a navíc rozhodl, že pokud si něco vezme bez dovolení, tak jako to doteď běžně dělá, majitel té věci si může určit nějakou náhradu.
Přemýšlela o tom dost dlouho a dnes ráno tedy řekla, že s tím souhlasí. No nevím, snad jí to vyléčí.
Pak tady také některé psali, že u nich doma půjčování oblečení bylo běžné. Možná že ano, ale asi těžko 16ti letá holka si občas vzala něco od bráchy, kterému je 7 let. Ona i on je normálního vzrůstu toho věku, takže si dovedete představit, jak ty věci pak vypadaly.
ZuziP, dcery jsme se samozřejmě ptali, proč to dělá a vysvětlovali jí důvody, proč to nesmí dělat, ale bohužel. Odpověď jsme nikdy nedostali, jen krčila rameny.
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 9:23:02)
Xantipo, to je super, ze ste sa s manzelom zhodli. To riesenie sa mi paci. Drzim palce, nech to zaberie.
|
|
| Pavla3 | 
|
(23.8.2005 15:14:51)
Xantipo, a má dcera opravdu dostatek vlastního oblečení. Já vím z vl. zkušenosti, že holky prostě nutně potřebují daleko více oblečení než kluci. Je jasný, že se ti může zdát, že bys třeba ty kluky odbývala, ale většina z nich (pokud to nejsou maličkatý skrytý metrosexuálové:-)) po tom oblečení ani zas tolik netouží. Můžeš jim to vynahradit něčím po čem zas absolutně netouží dcera. To je teda můj názor taky mám mladšího syna (i když jsem si přála třetí holčičku) a na co se opravdu těším, že ušetříme za obledčení, i když zas on po holkách tak od třech let vůbec nic nezdědí.
|
| Xantipa | •
|
(23.8.2005 15:27:47)
že dcera má oblečení hafo. Výraz hodně není přesný. Ona je na oblečení ujetá. Skříň, kterou máme s manželem dohromady, ona má sama pro sebe. Je narvaná. Ale uznej, opravdu nejsme v situaci, kdy by mohla mít 365 dní v roce pokaždé něco jiného. S těmi kraťasy se přiznala, že to bylo tak, že jeho byly nablízku a své nechtěla hledat. To nechápu. Musela by udělat asi tak 5 kroků navíc. V tom je zřejmě zakopaný pes.
Ale uvidíme, třeba po tom, že bráchovi bude muset koupit nové věci, ji to přejde a raději si vyhledá svoje věci a udělá třeba i těch 5 kroků navíc.
|
| Pavla3 |
|
(23.8.2005 15:50:18)
Hm, tak to myslím, že jí to asi opravdu přejde. A taky když jí je 16 tak za pár let si už určitě ani nebude chtít půjčovat něco od mladšího bráchy.
U nás je to v tom oblečení dost benevolentní každý nosí to co mu je - v tom je na tom nejhůř chudák manžel, protože jemu z pochopitelných důvodů jsou jen vyloženě jeho věci. Za to mě jeho věci samozřejmě jsou (sportovní trička apod.). Tak sama občas slýchám např.: "můžeš mi vysvětlit,kde mám to šedivý triko?" No a u holek kolikrát hlavně babičky nevědí co je čí a občas mi je přivedou dost legračně oblečené :-) A vlastně taky sedmiměsíční Martínek ten má taky svý jistý a jemo to oblečení váženě nikdo nenosí :-)))
|
|
|
|
|
|
| Eva K | •
|
(24.8.2005 15:04:21)
Souhlasím s tvým názorem, snad jí to přiblíží pocity svých brášků. Svádět to na pubertu určitě není v pořádku, omlouvat chyby našich dětí "on má teď takové období" je jen berlička pro rodiče.
Asi bych se zamyslela, jestli si tím dcera neventiluje něco jiného, např. žárlivost na mladší sourozence, nízké seběvědomí a potřebu na sebe upozornit. Může to dělat nevědomky a pak není řešení ji "trestat" odepřením nákupů.
Eva
|
|
|
|
|
| MirkaEyrová | 
|
(22.8.2005 21:02:44)
No jo, Zuzi, ale tomu dítěti musíš přece dopředu říct (v těch dvou, třech letech, když to dělá schválně, anebo dřív, byť to jsou "jen" pokusy), že se s hračkou musí slušně zacházet, jinak se rozbije. Když ji pak rozbije, tak můžeš pokrčit rameny a komentovat ve smyslu "hračka není, novou mít nebudeš". Bez toho upozornění předem přece dítě nepozná, co se s tou hračkou děje (v tak malém věku, pochopitelně). A myslím si, že i když dítě něco vlastní, že by se mělo lehce, nenásilně a taktně vést k tomu, jak se s věcí zachází, resp. NEZACHÁZÍ. Je to možná něco podobného jako kapesné. Taky nenechám syna koupit si za kapesné úplně jakoukoliv blbost - a snažím se nenásilně ho navést na to, aby si je utratil za něco, z čeho bude mít skutečně radost a z čeho se bude těšit delší dobu. (Teď si vybral vytoužený autoatlas:-)))
M.
|
| Ivana Procházková | 
|
(22.8.2005 21:26:35)
Mirko,
ono asi hodně záleží jak staré dítě a jak hodně to vedení, co si má koupit/jak si s hračkou hrát bude pro něj viditelné. Mě třeba jako dítě šíííleně rozčilovalo, že proč bych si jako nemohla hrát s hračkou jak chci (třeba ostříhat panence vlasy, když chci), když je to přece MOJE panenka a dostala jsem jí, abych si s ní přeci hrála tak, jak baví mě a ne jak si moje mamka myslí, že by mě to mělo bavit.. Nebo se třeba jednou moje ségra dohodla s kámoškou, že si vzájemně vymění panenky (takové ty velké mrkací panenky s vlasy) - no myslíš, že jí to naše mamka dovolila? Prd! A proč? Doteď nechápu (vysvětleno, že tak drahá věc se nevyměňuje - ségra to ořvala). Ačkoli byla moje maminka moc hodná maminka a moc se snažila, abychom se měli dobře a byli z nás ti správní lidé, tohle jí prostě nešlo.. Já bych své dítě chtěla vychovávat odlišně. Nechat trochu víc na něm, jak naloží s věcmi/penězmi, které jsou "jeho" i za cenu, že občas utratí peníze za pitominy nebo si zničí hračku, z které by se mohl jinak těšit. Třeba dřív pochopí, že to, co dělá, má taky nějaké důsledky a že musí trochu víc přemýšlet, něž nějakou pitomost udělá..
|
| Líza |
|
(23.8.2005 7:05:23)
Ivule, nevím, jestli už v té fázi vyměňování panenek jsou tvé děti. Moje starší dcera jo a netrpím jí to. Protože už se mi taky stalo, že přinesla na návštěvu ke kamarádce pytlík bonbonů jako dárek a ta holčička jí na oplátku nabalila 5 barbín i s oblečkama a řekla ať si to nechá (a její maminka údajně řekla, že může). Když jsem Verče říkala, že si to tedy může do neděle půjčit a pak vrátit, vymyslela, že jí za to dá Annabel.
Tak to tedy ne.
Rozumu ještě dost nemá a mimo rodinu tyhle výměnyprostě nepůjdou.
Mám k tomu dobrou ilustraci. Když byl manžel malý - taky tak ta první třída - tak byli na návštěvě u svýchpříbuzných na vesnici. Jinak bydleli v pronajatém minibytě ve městě. Tehdy manželův o něco starší a o hodně vyčuranější bratranec prosadil výměnu - teď už nevím přesně jaké hračky, ale bylo to něco drahého a v té době mezi kluky dost prestižního, za co se máma hodně plácla přes kapsu - za štěně. Jenže manžel štěně mít ve městě z objektivních důvodů nemohl.
Tehdy matka zasáhla a výměnu zrušila. Rodiče toho chlapečka (možná taky vyčuraní?;)) z toho byli dost zaskočení, i k dyž i oni věděli, že zatímco jejich synovi hračka zůstane navždy, manžel by se se "svým" štěnětem musel rozloučit ještě ten týden. Kluci si to vyměnili, tak co.
Myslím, že dokud dítě nedosáhne věku, kdy si na ty svoje věci je schopno i samo vydělat nebo aspoň svým vlastním výdělkem z brigády přispět, tak mají rodiče právo veta v těchto transakcích.
K tomu kapesnému - holka ho dostávat teprv začne, ale jsem odhodlaná jí do toho nekecat, jako jsem jí dosud nekecala do toho, jak zachází s penězi, které od někoho dostala. Jestli mi to vydrží, nevím :-)))
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 8:16:47)
Lizo, ja bravam deti do obchodov s hrackami. Aj pred nejakym sviatkom. Spolu tie hracky vyberame. Pozerame ceny a hovorime si, ktora je draha a ktora nie. Ak chce drahu hracku, poviem mu, kolko som ochotna mu dat (co je vzdy jedna sadzba), aby ju mohol mat na narodeniny, takze kolko si k nej bude musiet nejak pridat alebo odpracovat.
Syn ma teraz 7 a robim to uz niekolko rokov. Mam pocit, ze ma celkom dobru predstavu o hodnotach hraciek a tie drahe ho zatial vymienat nenapadlo. Tak verim, ze ani nenapadne ;-))) Lebo to asi ani ja nevydrzim.... ;-)
|
| Xantipa | •
|
(23.8.2005 9:35:07)
věř mi, že i já vybírám dárky přímo s dětmi, kromě vánoc. Dcera si už vše kupuje sama, takže představu má dobrou. Se synem vybíráme spolu dárky poslední cca 2 roky a je to dost o nervy. Nabídka je dost velká a i když stanovím finanční omezení, je to pro něj strašně těžké si vybrat. Ale zatím to vždy zvládl a já při tom zjistím, co by ještě chtěl a podle toho vybíráme dárky na vánoce. Nejmladšího syna do hračkářství neberu, cenu peněz ještě není schopen pochopit a jedině má smysl mu dát na výběr ze dvou věcí, jinak ne. A i to mi připadá u něj jako mučení, takže to nedělám, zatím.
Co se týká výměny hraček, to by bylo nejpravděpodobnější u toho nejmladšího, kdyby ho někdo oblbnul, ale to hlídáme. Velký problém je rozbíjení hraček dětmi, které jsou u nás na návštěvě. Nechtěla jsem to dělat, ale určité děti k nám nesmějí a při návštěvách jsou určité hračky tabu, jinak to nejde. Možná mi to děti někdy budou vyčítat, ale některé děti se opravdu rovnají demoliční četě, protože dostávají stále nové a nové hračky.
A pro ty naše dva kluky je těžké říct kamarádovi - ty k nám nesmíš, protože mi rozbíjíš hračky. Tak to zatím rozhoduji a řeším za ně.
|
| rozmaryna |
|
(23.8.2005 10:25:42)
Ahoj Xantipo, tak doufám, ze se tato má odpověď zařadí správně:)
Máš mou poklonu, že jako matka 16 leté dcery hledáš rady a možnosti jinde a nepřipadáš si jako vševěd. Ale teď zpátky. Mám třiapůl letou dceru (a taky osmiměsíční, ale té se to ještě netýká tolik), dárky chodíme vybírat společně, koukáme v hračkářství, co se jí líbí, protože kupovat něco "na slepo" už v tomto věku nemá smysl, protože si s tím pak nehraje, takže na překvapení si nehrajeme. Společně vybereme několik různých hraček, které se jí opravdu líbí, případně hračkářství navštívíme několikrát, abychom se ujistili, že to nebyl omyl. Když jdeme pro hračku "jen tak", tak jí klidně řeknu, že některá je zrovna drahá, a že bychom neměli na něco jiného - třeba na bonbóny - a funguje to zatím bez potíží. Co se týče toho vlastnictví, tak už od té doby, co se dcerka stýká s jinými dětmi má hájenou pouze jednu hračku, kterou nemusí za žádných okolností půjčovat, protože to je její mazlíček. Ale cokoliv jiného (s čím si zrovna nehraje!), musí půjčit, pokud si o to někdo řekne, nebo si s tím chce někdo hrát. Když si s tím hraje, tak taky nemusí. Se sestřičkou mají už mezi sebou taky vymezeno, co je čí, ačkoliv ta mladší to nemůže chápat zcela, ale pokud si starší s něčím hraje a menší se jí na to vrhne, tak jí vezmu a odnesu nebo nasměruji jinam. A před jinými dětmi některé věci klidně schovám a dceři to vysvětlím, že by se věci mohly poničit a už by nefungovaly. A nejenom před cizími. Protože je mi zcela jasné, že pokud na návštěvu přijdou jiné děti, mají sklony zkoušet všechny dohromady něco, co by je samotné nenapadlo, takže jsme si to vysvětlili. Jediné co jsem podcenila, byly pastelky, takže jsme po jedné návštěvě měli pokreslené zdi, což jsem si všimla asi za dva dny, takže nevím, kdo to byl, tak jsem dceři řekla, že ať to byl kdo to byl, zdi má teď pomalované ona a hotovo. (Mimochodem dětská návštěva se minule dcery ptala, zda za to dostala na zadek, takže jsem byla celkem ráda, že jsem se neunáhlila a dcera nebyla bita za něco, za co nemohla tak úplně sama).
|
|
|
| Líza |
|
(23.8.2005 11:33:30)
ZuziP, i Verča moc dobře ví, které její hračky jsoudrahé a které ne. No a protože jsem s těmi barbínami (byly opravdové od Mattela :-)))) argumentovala, že to nejsou žádné blbůstky, ale relativně drahé hračky, které si vzít prostě nemůže, tak přišla s tou Annabel. Ta je přece taky drahá :-). Chtěla hrát férově. Ale měla smůlu, barbíny cewstovaly zpátky a Annabel zůstala doma.
|
|
|
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 8:09:42)
Ivule, suhlasim.
|
|
| MirkaEyrová |
|
(23.8.2005 9:32:17)
No, Ivule, ono asi záleží na dvou věcech: za A) kolik stála ta dotyčná věc; kdyby si syn např. chtěl vyměnit autíčko za 60 kaček, tak mu to patrně dovolím, ale kdyby chtěl směnit autodráhu, která stála přes tisíc, za nějakou pitominu stojící stovku, tak bych mu to asi taky zatrhla. Co se týče těch panenek, tak já měla zakázáno panenky i jen česat. Taky mě to deprimovalo. Mno, řekněme, že česání, příp. stříhání panenky za tři stovky by šlo, horší by bylo, kdyby hodlal ostříhat dohola pannu za tisícovku, tak to by asi taky neprošlo, i když česání bych dovolila v pohodě. Za B) záleží i na formě zacházení. Něco trochu jiného je "tvůrčím způsobem" využívat potenciál hračky, třeba česat panenku; to přece patří do péče o "dítě", že? Ale já měla na mysli takové věci jako třeba ulamování ručiček a koleček, mrskání autíčkama o zem nebo zeď apod. To už nepatří do sféry užitkovosti hračky, ale do sféry záměrného ničení. V tomto ohledu NEJSEM klasický tržněekonomický zákazník, který když se věc rozbije, vzápětí jde a automaticky koupí novou. Nedělala bych to ani kdybych měla dost peněz (protože se mi to nejeví obecně jako ekologické a ekonomické), natož když nemáme peněz nazbyt. Takže se snažím učit dítě zacházet s věcmi tak, aby aspoň trochu vydržely. Zapadá to do mé filozofie úcty k lidské práci a k ekologickým zdrojům.
Tož tak.
M.
|
| Ivana Procházková |
|
(23.8.2005 12:36:39)
Mirko,
netvrdím, že úplně nesouhlasím. Ale ta poslední věta, úcta k lidské práci, tak tím se oháněla právě vždycky moje maminka :)), když nám zakazovala podívat se na zoubek hračkám (nemyslím ulamování koleček jen tak pro pobavení, ale třeba rozšroubování autíčka, protože mě zajímalo, jak vypadá a funguje setrvačník - sešroubovat už samozřejmě nešlo :(). Ono je asi třeba hledat míru. Určitě bych dítěti nedovolila soustavně ničit hračky jen tak pro pobavení z ničení. Ale asi je třeba najít hranici, mezi tím, kdy už jde jen o to pouhé ničení a tím, kdy si dítě hraje způsobem který jej obohacuje, avšak hračka při tom bohužel zařve a dospělí proto nejsou takový způsob hraní schopní přijmout.
Česat panenky jsem dovoleno /naštěstí/ měla. Ale už jsem jim třeba nesměla namalovat fixou na červeno pusu, modrou fixou oční stíny apod. Prostě jsem si tu panenku nesměla "vylepšit" po svém. A mohla jsem mamce "vysvětlovat", že si to FAKT hodně přeju, prostě jsem nemohla. A to si myslím, že od mamky nebylo správné. Byť by ta panenka byla pochopitelně z hlediska dospělých zničená. No jo, uvidím, co budu dělat já, až s podobnými věcmi přijde moje dítě :) Teoreticky se mi o tom krafá dobře :)
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(23.8.2005 13:35:06)
Když jsem jako dítě dostala novou hračku, babička mi ji ukázala, pak ji vrátila zpátky do krabice a schovala, aby se nezničila. Tak to dělala všem vnoučatům, které s ní vyrůstaly... teď je postupně vytahuje ze skříně a dává je na hraní pravnoučkovi, mému synovi. :o))) Má je všechny nové a zachovalé, i když jsou "po vnoučatech". Bodejť by nebyly, když si s nima vnoučata nesměla hrát, jen si je prohlížet. :o)
Synovi nekupuju drahé hračky a všechny, které má, může ničit. Teda, ne že by k tomu byl nějak vybízenej, ale když hračku dostane, je předem upozorněný na způsoby užití, který jsou nevhodný... nicméně je na něm, jak s tou informací naloží. Kdysi tahal do vody všechny možný auta a pak se třeba divil, že se olupujou samolepky a autíčko je "ošklivý". Tak jsem mu řekla, že si má brát do vany jen plastový hračky bez samolepek, jestli chce, aby se neničily... pak chodil a preventivně se ptal, jestli ta či ona hračka je plastová. :o) Pokud se něco nevratně rozbije, řeknu mu: "Vidíš, autíčko je rozbitý, už se nedá opravit a musíme ho vyhodit do popelnice. Jestli chceš, aby ti vydrželo autíčko déle, tak na něj musíš být opatrnější." A autíčko se vyhodí.
Takže on sice smí se svýma věcma dělat, co uzná za vhodný, ale pokaždý se mu snažím vysvětlit, co se stane, když s ním bude dejme tomu třískat o podlahu. Nezakazuju mu to, pouze ho upozorním... je na něm, jak s tou informací naloží. :o)
|
| MirkaEyrová |
|
(23.8.2005 13:54:36)
Hm, Monty, bezva způsob. Až na to, že jsem na podobné věci neměla žaludek:-( No, naštěstí syn tolik neexperimentuje s hračkami. Spíš má touhy takové inteligenční, nebo jak to napsat. Píše další příhody Neználka, kreslí "mapy", sestavuje knížky úkolů pro předškoláky... Dneska vytvořil na magnetický tabuli "turistický rozcestník":-) Obnáší to jednu turistickou mapu, tři pohledy měst z ptačí perspektivy a šipky s popisy, kudy kam se dojde. Nikdy bych netušila, na co využije kus plechu a mapy:-)
Hm. Jestli bych byla schopná strávit pomalování panenek fixami, to fakt nevím. Díky Bohu za existenci "malovacích hlav":-) Ale autíčka bych rozmontovat asi nechala (teda taky záleží na ceně). Asi jsem si uvědomila své osobní hranice, za které moc nejsem schopná (bez hlubokého zamyšlení) jít: - ano experimentům, které hračku nezničí, - ano experimentům, které hračku zničí, ale ta hračka není dle našich možností moc drahá, a experiment má jakýsi logický základ (montovat auto je logické, vykoupat ho ve vodě moc ne; ale sakra - co existence obojživelných aut?!? Asi se nad tím budu muset ještě zamyslet:-))
Jo, dobrá diskuze.
M.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(23.8.2005 14:08:39)
Mirko,
on syn s hračkama taky až tak moc neexperimentuje. Spíš ho baví "nehračky". Poslední dva dny si skládá boty na stůl a dělá z nich lodě. :o)
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 14:29:31)
Monty, ja ta teraz za ten zaludok na zvladanie experimentov syna, nech ich je kolkokolvek, obdivujem. Chcela by som to zvladat aj ja.
|
| Federika | 
|
(23.8.2005 14:48:35)
a ještě k těm hračkám.....Jako malá jsem dostala krásné miminko, mělo dudlíček ,díru v pusince, veškeré vybavení, plakalo, na tehdejší dobu nádhera...Dostala jsem ho do nemocnice a mně tehdy napadlo ho vykoupat...Samozřejmě přestalo plakat...Pak jsem ztratila dudlíček, tak jsm si půjčila jeden od jednoho malého dítěte,jenže ten se mu nevešel do pusinky, tak jsem si někde půjčila nůžky a tu pusinku jsem " zvětšila"...Dudlík se tam potom vešel, ale ta pusinka se i už nelíbila...
Další panenka byla velká , krásná, přivezli mi ji z Ruska. Jen byla hrozně bílá a já měla pocit, že je jí zima....Tak jsem ji položila na kamna, měli jsme tehdy nafťáky...Samozřejmě se jí prdelka úplně uškvařila, ještě štěstí, že byla včes sundána....Od té doby jsem žádnou velkou panenku nedostala....
Musím říct, že kromě toho, že mě mrzelo, že panenky jsou zničené,byla jsem i naštvaná na rodiče, že mi neřekli, že se něco takovýho může stát...Jasně že oni nemohli tušit, co mě napadne...
O čem to svědčí? Vlastně o ničem, jen že já bych se v tom věku asi taky četila, že nemůžu panenku vykoupat, když přece" vykoupat potřebuje", ale zase bych nebyla smutná tz toho, že " se panenka už vybrečela"....O spálený prdelce nemluvě....
|
|
|
| Federika |
|
(23.8.2005 14:34:45)
Petro, nemysli si, že já nejdřív nevysvětlovala....Ale fakt to u něj nezabíralo...A dneska , když jsem si zktárka jistá, že on ví, že něco udělal špatně a dělá to klidně schválně, někdy dokonce vyzývavě čeká, tak holt rána přiletí, říká si o to...Naštěestí už to nezkouší často, vlastně bych řekla, že často stačí se jen výhrůžně zatvářit....Manžel tvrdí, že je to šptnej postup, že ho tak vychovávám strachem a ne že to správně chápe, ale to není pravda, navíc vidím, že jeho vysvětlovací metody-vysvětlovat do alelujá a mezitím to všechno tolerovat- vůbec nezabírají...
|
| Petra, Dominik 3/04 | •
|
(23.8.2005 14:46:20)
Já s tebou soulasím, u nás je to prakticky taky tak. Malej třeba má občas "zábavu" nám vypínat televizi - kdyby jí jen vlypnul, ale on vypíná - zapíná furt dokola. Nejdřív jsme mu to zakazovali, pak dostával přes ruce a on se na nás vždycky podíval, usmál se a udělal to zas. Tady mi v jeho věku vysvětlení, že by ji zničil bylo na nic. Prostě někdy vysvětlení buď nemá význam, nebo je na nic a přijde ten "zadek" :-)
Ale co dělat s tím, že na něm vidim, že to dělá schválně? Večer jsme s manželem o tom ještě diskutovali a já myslím, že on to asi zkouší,jestli to my myslíme vážně, jestli opravdu pokaždé když to udělá, tak přes tu ruku dostane. Nebo nevim. A taky nevim co s tím, snad ho to přejde
|
| Aja+4 | 
|
(23.8.2005 15:34:32)
Petro - to je jasné, že zkoušejí.
Zkoušejí a budou zkoušet dál - dokonce i provokují a snaží se rodiče zvadnout ze židle. Nechtějí třeba aby ses koukala na televizi - tak ji vypnou dávají tím třeba najevo - nedívej se, pojd si hrát...nebo upně něco jiného. Nebo chtějí jen být středem pozornosti, když máte s manželem střed pozornosti právě televizi /což je v pořádku, protože i toto dítě se má dítě učit - respektovat i čas rodičů, který nevěnují právě jemu/... Prostě se jim to v hlavičce takhle honí.
Já jsem v těchto situacích vykázala dítko do svého pokoje, když se v tom společném obýváku neumělo momentálně chovat...nebo ho nějak zaměstnala - např. -ještě nemáš srovnané hračky...apod. Ale zrovna tato situace mi připomíná jednu vlastní zkušenost - tu samou věc jsme zažili - dívali jsme se na zprávy a synek vypnul. Vzala jsem mu ovladač - zapla a on knoflíkem vypnul...zkusil to ještě jednou se šibalským usměvem..Zprávy skončily, šla pohádka na Primě - já vypla - se slovy - podívej to samé jsi udělal před chvilkou Ty. Koukal a jen prosebně - "ZAPNEŠ?"...Vyhodou v této situaci bylo, že pohádka šla bezprostředně hned po zprávách - druhý den by to nemělo ten samý efekt - asi by to nechápal tak rychle jako ted. Takže je hodně o situaci a momentálních podmínkách. Ale vždycky človaka něco napadne...nechci ho bít, tak vymejšlím různé výchovnější metody - docela se daří. Televizi nám už od té doby nevypnul.
|
| Federika |
|
(23.8.2005 15:48:52)
Hmm, Pavlo, možná je to s holkama složitější.....
Ájo, ty se máš, řeila jsem stejný problém, zachovala jsem se úplně stejne, pohádka zůstala vypnutá.....Nedovedeš si představit, co následovalo: ztropil strašnou scénu, zdemoloval by půl bytu, rozthal knoflíky na oblečení, prskal, plival, modral, skákal z okna...měli jsme co dělat, abychom ho dva udrželi...Pohádka zůstala vypnutá, ale my ho uklidňovali asi hodinu, kdy pak naprosto vyčerpaný usnul....
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 15:57:28)
Federiko a co bolo potom? Zabralo to aspon?
Alebo co ine si na riesenie podobnych situacii pouzivala? Ako na to syn reagoval?
|
| Federika |
|
(23.8.2005 16:16:01)
Zuzi, bohužel nezabralo...Dneska se David strašně zlepšil, ale bylo to fakt dost náročný dítě, neplatilo na něj nic....Byla mu zjištěná celkově nezralá nervová soustava, byl často hysterickej, měl nezvladatelný záchvaty, někdy z něho šla hrůza....Psycholog i psychiatr, všichni svorně říkali: maminkotochcehodnětrpělivosti a mně ujížděly nervy...Navrhovali tlumit práškama, to jsem prozatím odmítla a jsem ráda, protože se to fakt lepší...
Zkoušela jsem všechno možný, poté, co většina mých pokusů selala, probírala jsem jednotlivé věci s psycholožkou...Ale moc to nepomohlo..Např: Jakmile byl trochu víc přetažený, snadno se rozčílil a pak se přestával kontrolovat. Ve školce se nechtěl obouvat, vztekla se a pak v autě ječel, vyvlíkal se z autosedačky a vrhal se po mně..Bylo to nebezpečný a já na radu psyholožky řekla, že jestli okamžitě nepřestne, zastavím a vyhodím ho z auta....Vyváděl ještě víc...Zastavila jsem, na odlehlejší cestě, vyhodila ho z auta...Podle psycholožky se měl rozbrečet a chtít zpátky do auta a víckrát to neudělat..Co následovalo? Vyváděl jak smyslů zbavený, sundal si-bylo mínus deset-boty, vyběhl na silnici a začal kličkovat bosý mezi auty...Já ho honila a protože už byl těžký, jen taka tak se mi podařilo ho hodit do auta a odjet...Doma vyběhl z auta, vletěl do svého pokoje, srážel všechny hračky z poliček, pěstmi rozbil okno, a pak okamžitě usnul...
Takže mým úkolem bylo hlavně vyhýbat se podobným situacím, zabránit, aby se nikomu nic nestalo a čekat na to, že někdy vyzraje...
Tohle bylo v pěti letech, nedávno mu bylo sedm a je to fakt mnohem lepší...
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 16:43:49)
Tak tu skutocne nezaberalo asi nic... len tvoja bozska trpezlivost a predvidavost.
|
| Federika |
|
(23.8.2005 16:50:07)
Proto jsem Zuzi psala o těch hranicích, mně se u něj osvědčil naprosto stálý režim, pevné hranice a důslednost, ve které jsem občas polevovala a hned to bylo vidět...Dneska už ten naprosto stálý režim úplně nedodržujeme, už i kvůli tomu, že má malého bráchu a už to jde...Ne tedy, že by neměl občas úlety...
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 16:52:04)
Staly rezim a doslednost chapem, ale o com boli tie hranice? Ono sa to da vysvetlovat rozne, tak nech som v obraze. Daj priklady, na tych to bude najlepsie.
|
| Federika |
|
(23.8.2005 17:07:02)
Jdu ke řvounkovi, ještě zajdu...
Hranice-na dlouhý povídání, prostě to, kam až může, pro někoho by byl možná benevolentní, pro někoho přísné, vytyčila jsem je já, takže prostě takové, které jsem já považovala za vhodné....
Rozhodně to byly základní vzorce tzv. normálního chování: mýt se, slušně jíst, oblíkat se, uklízet hračky-to se moc pravda nevedlo-, nemluvit sprostě, ani nepoužívat hrubý výrazy, nikoho nemlátit, neplivat, rozdělovat se....no prostě základ...a pak jsem si k tomu přidávala to co pro mě bylo méně podstatné...
Řekla bych, že jsem se někdy cítila hodně neúspěšně, ale David dokáže bejt i hodně příjemnej, slušnej a v porovnání s ostatními dětmi jeho věku je velmi samostatnej, což mě těší..
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(23.8.2005 16:46:24)
aha, já myslela, že jen prosebně koukal...Ale stejně u nás by i v těch tech letech byla reakce stejná, s tím rozdílem, že bych ho snáz fyzicky zvládala, musela jsem ho vždycky pevně držet..
Já teď mám kromě něho ještě oční zlatíčko, když srovnám temperament obou dvou, tak se divím, že oba mají stejné rodiče...Je to jak "ďábel a anděl", nehledě na to, že můj "ďábel" je černej, černý vlasy, snědej, černý oči a " anděl" je blon%dáček, modrý oči...docela sranda....
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 16:50:56)
No, to aj ja mam deti ako cierna a biela... aj ked na vyzor by mozno na surodencov vyzerali.
|
|
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 16:47:17)
Federiko a ako ti teda pomahalo urcovanie hranic?
Som velmi zvedava, ako sa da s takymito detmi jednat.
|
| Federika |
|
(23.8.2005 16:59:16)
Prostě jsem si vytyčila věci, který jsou hodně důležitý a na jejich dodržování jsem trvala, každý den a pokaždé, ať jsme byli kdekoli, dokonce i čas spánku, i na návštěvě. Další věci, jejichž dodržování by bylo taky vhodné, nicméně jsem je nepovažovala za nezbytné-ačkoli by mně třeba jiní, především rodiče tzv, bezproblémových dětí oponovali, jsem tolerovala. Jakmile už chápal, že ty nutné věci prostě dělat musí- a jeho to nějak i uspokojovalo, že to prostě probíhalo každý den stejně-, tak už ani moc neprotestoval a začínal to postupně děat rutinně. Jen jsem na to musela opravdu pokaždý dohlížet, sám od sebe nikdy nedělal nic....
Postupně jsem přidávala další věci, takže dneska se myslím chová až na občasné úlety celkem přijatelně, stejně se ale spíš vyhýbám akcím typu dětský karneval apod..To nezvládá...
Co já si vyslechla od rodičů, kteří se ani zdaleka nevěnovali svým dětem tak jako j, přesto měli děti vzorové, co jsem si navyčítala, že asi opravdu něco dělám špatně....
Dneska jsem si jistá, že výchova zmůže hodně, ale některé věci jsou prostě dané. K druhému dítěti se chovám stejně a je to strašný rozdíl, teprve teď vidím, jak to může být s některými dětmi jednoduché...Ještě štěstí, že jsem to neměla obráceně...
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 17:02:57)
Aaaaa, tak taketo hranice ano!!! Veci, ktore su dolezite. Nie prilis vela, aby to nebola buzeracia, ani prilis malo, aby z toho nebola anarchia. Proste normalne pravidla, ktore su viac menej samozrejme, ze?
|
|
|
|
|
|
| Aja+4 |
|
(23.8.2005 16:42:27)
Federiko, ale já jsem tady nenapsala, jak jsem zareagovala dál...Seriál na pokračování - když se prosebně zeptal, jestli mu to zapnu, tak jsem jsem řekla "No vidíš, jaký to je - nás s taťkou ten pořad taky zajímal..." a zapla jsem mu to zpátky. Nechala jsem ho "vydusit" prostě jen chvilku - ta mu stačila. Vlastně si to pamatuje dodnes. Ale záleží i na věku a posouzení situace, jestli je schopný to pochopit - znát ho - předvídat jeho možnou reakci. A taky na věku. Našemu byly tenkrát asi tři roky...
|
|
|
| Petra, Dominik 3/04 | •
|
(23.8.2005 22:18:58)
díky za radu, zkusim to, ale až trochu povyroste (za měsíc mu bude rok a půl a tak by to zatim nepochopil :-)
Tu televizi jsme měli puštěnou protože byly zprávy, ale já naštěstí od manžela dokážu poslouchat zprávy a zároveň se malýmu věnovat. Jemu se totiž asi hlavně líbil ten čudlík a to že jde mačkat. Je to prostě raubíř :-)Nešlo nám ani tak o to, že chceme koukat na televizi ale spíš o to, že by se ustaviřným zapínáním a vypínáním brzo rozbila a na novou fakt nemáme.
mlátit se mi ho taky nechce, dělam to jen když neni zbytí, ale ne vždycky to pomáhá
|
| Aja+4 |
|
(23.8.2005 22:25:16)
Petro - tak to jo - to je malinkej :-))) To jsem netušila. To by bylo brzo - posílat ho do pokoje a vypínat mu jeho pořad :-) Jo - čudlíky - to je pro ně něco hooodně zajímavého. My jsme tankrát dali malému vypínač a byla to pro něj velmi oblíbená hračka - ale stejně ho zajímaly ty pravé, zapojené.
Hodně štěstí.
|
| Petra, Dominik 3/04 | •
|
(23.8.2005 22:30:23)
No to je u nás taky. Naše "hračky" jsou nejlepší. Včera taky třikrát rozbil na DVD přehrávači ty dvířka a manžela málep klepla pepka to furt spravovat.
Prcek je taky pěkně vyčůranej, dělá jako že k tomůu danému objektu vůbec nejde, vlastně si jde pro svojí hračku poozenou vedle a najednou šup - a je to rozbitý zas, protože už si od předtím pamatuje jak to udělal.
Občas se i musim smát (věcem, za který by měl spíš dostat na zadek, ale ta je bezprostřednost, se kterou něco demuoluje a ten jeho úžasný výraz co u toho má... :-)
|
|
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(23.8.2005 20:37:40)
Petro, když dítě zkouší, co Ty jako rodič "na to" a vyloženě provokuje, tak to chce i trochu experimentovat s tresty. Mně toto bylo do nějakých třech let synova věku k ničemu, protože neměl žádnou konkrétní jednu hračku oblíbenou. Ale postupem času ano - a lup ho! Už se dají střídat tresty - zabavení hračky, druhé, knížky, zákaz kreslení, cokoliv, co je pro dítě oblíbenou zábavou. Nějakou dobu se může tvářit, že mu to nevadí. Ale když se to děje pravidelně, tak si časem začne dávat pozor (ale chce to trochu prostřídat, aspoň si myslím). Zdá-li se, že pleskanec přes ruku nikam nevede, zkus popřemýšlet, zda se nedá najít "citelnější" trest. Jo, a nemysli si, že "ho to samo přejde". Nepřejde. Dokud nevymyslíte způsob, jak ho potrestat tak, aby to procítilo jako nepříjemné - čímž stanovíte hranice "tudy, chlapče, ne", tak si bude experimentovat dál, protože mu vlastně "o nic nepůjde". To známe, taky jsme si tím prošli. Taky se nám zdálo, že jsme totálně bezmocní, že dítě neposlouchá při výchovných postupech, které jsme považovali za správné...
M.
|
| Federika |
|
(23.8.2005 20:43:42)
Nám se nakonec nejvíc osvědčila metoda počítání do pěti..Kdyby to nebylo to jediné, co zabírá, považovla bych to za potupný způsob, ale bohužel...Prostě něco řeknu, pak to ještě jednou opakuju a pokud ani pak nereaguje, začnu počítat do pěti. Při slově 5 přijdu a dostane dost velkou ránu na zadek...Už ji ale dlouho nedostal , protože ví, že jen tak nevyhrožuju, nepočítám znovu od začátku, ale že to fakt udělám...Většinou nejpozději při "čtyři" vyskočí....Nějak mi ale tohle asi do 4 let nefungovalo...
|
| Xantipa | •
|
(23.8.2005 21:31:34)
Federiko, a co budeš dělat, až časem otupí. Až mu nějak nebude vadit plácnutí přes zadek. Nebo spoléháš, že než se to stane, tak už nebude potřeba do pěti počítat?
|
| Federika |
|
(23.8.2005 21:37:21)
Psala jsem o tom, že se to zlepšuje, spoustu metod, který jsem dřív byla nucena používat, už nepoužívám....Na začátku jsem byla nucena počítat do pěti skoro pořád, teď už jen málokdy, většinou se stačí zeptat, jestli mám teda počítat do pěti, když se mu nechce a už jde...Pevně věřím tomu, že už to za chvíli nebudu muset používat....
Ale já netvrdím, že je to nějaká supr metoda...Jen jsem psala, že je David poměrně obtížně zvladatelný dítě a že mi dává práci ho nějak přijatelně zvládat-nebo dávalo práci...On je totiž sice z pohledu jiných pořád náročné dít, ale já vidím , že se to strašně lepší a já s ním vycházím líp a líp....
|
| Xantipa | •
|
(23.8.2005 21:38:56)
Můžu se zeptat, kolik let je Davidovi?
|
| Federika |
|
(23.8.2005 21:45:27)
teď mu bylo sedm...Jde v září do školy...
|
| Xantipa | •
|
(23.8.2005 21:50:04)
Jeje, to máme kluky nastejno, taky mu je sedm a teď jde do první. Jen povahy budou jiné.
|
| Federika |
|
(23.8.2005 22:11:49)
Xantipo, tak to se ten tvůj určitě do školy těší...Davidovi je to úplně jedno...Tvrdí., že číst a psát už umí, tak co tam bude dělat...Ani připravovat si nový věci ho nebaví, je mu o prostě úplně fuk...Jen nechce desky s Ferdou nebo krtečkem...
|
| Xantipa | •
|
(24.8.2005 9:08:53)
Federiko, těší se do školy, až moc. Jen aby nenarazil. MMCH krtečka ani ferdu do školy taky nechce, teď chce Madagaskar. Když jsem sháněla školní batoh, tak jsem taky neuspěla s večerníčkovými motivy. Takže má hokejový. Musím ale uznat, že s batohem s večerníčkem na zádech vypadal opravdu blbě.
Aspoň že ví, co chce a nechce. Číst a psát umí, ale asi mu to nestačí, protože se těší na nové věci.
|
| Federika |
|
(24.8.2005 9:26:48)
Xantipo, Madagaskar u nás taky vede...Ale tašku si vybral s formulema....Na otázku " jak se těšíš do školy?" bohužel odpoví" Fuj, škola blbá...ach jo...
Ve skutečnosti si myslím, že je trochu nejistej, vždycky zakrejvá nejistotu podobným chováním...
Našla jsem pro něj vhodnou školičku, takže z toho zatím velký obavy nemám...Docela se i těším...
|
| Xantipa | •
|
(24.8.2005 9:35:44)
No, aspoň někdo z rodiny se těší. Z té Tvé se těšíš Ty a z té mé zase syn. Já mám docela bobky. Ahoj, ať se daří.
|
|
|
| ZuziP |
|
(24.8.2005 10:08:24)
No, my sme mali so skolskou taskou ohromny problem (minuly rok, teraz syn ide do druhej), lebo on nechcel ziadne rozpravkove obrazky!! Pritom 90 percent tasiek je s takymito obrazkami....
Tak ti, Xantipo, ten Madagaskar celkom zavidim.
S krtkom by sme ani cirou nahodou nepresli, to by nenosil ;-))
|
| Federika |
|
(24.8.2005 10:14:34)
Zuzi, já jsem do diskuze škola dala otázku, kde sehnat desky na písmenka, na kterých by nebyly krtkové a Ferdové...Maminky se na mě vrhly, že přece zrovna tohle se dětem líbí, že je to hezký, a že jsou jejich děti šťastné, že mají tašku s krtkem...
Já jsem psala, že můj syn si krtkovým obdobím prošel ve dvou letech, tak jsem byla poučena, že jejich děti ve dvou letech neměli o krtkovi ani potuchu a že se jim právě líbí teď....Už jsem si myslela, že ani v tomhle není můj syn normální...
Každopádně si vybral: formule, bohužel nakonec v Německu, a doplňky s batmanem, toho bych zas nemusela já...Hlavně že jemu se to líbí....
|
| Xantipa | •
|
(24.8.2005 10:22:10)
Federiko, mě se taky líbí krtkové a ferdové a i nejmladšímu synovi, jenže tomu jsou 3 roky. Našemu skoroškolákovi ne, byla by pitomost mu nutit něco, co nechce. Kdybychom nesehnali desky s motivem, jaký chce, tak koupím ty nejobyčejnější a upravím je podle toho, jak bude chtít on. Už jsme se dohodli.
|
|
| ZuziP |
|
(24.8.2005 10:23:31)
No, Federiko, tak to sme na tom rovnako, hihi :-)
My sme nakoniec vybrali tasku s obrazkom futbalovej branky, lopty a s nazvom "SPORT"... To zvladol. Aj formulky by zvladol... a aj nejake obrazky bojovnikov... ale krtko??? Ani cirou nahodou!!
|
|
| Xantipa | •
|
(24.8.2005 10:24:29)
Federiko, ZuziP, jaké jste koupili dětem židle k pracovním stolům? Ty točící se mi nezdají vhodné, tak jaké? Poraďte prosím.
|
| ZuziP |
|
(24.8.2005 10:59:36)
Xantipo, nas Daniel ani nema svoj pracovny stol. Hrozne, co??
Proste mame pracovnu, v nej velky stol a kancelarsku stolicku.
On chodi do "alternativnej" skoly, kde maju uloh naozaj uplne minimum, takze potom, ako som nevedela vybrat stol, co by nezavadzal v detskej, som sa toho vzdala a povedala si, ze ho kupim, az ked bude fakt treba a bude za nim sediet viac ako tych par minut tyzdenne ako doteraz.
|
| Federika |
|
(24.8.2005 11:07:28)
Zuzi, já bych chtěla, aby si David navykl na svoje pracovní místo, aby věděl, kde co má a aby si úkoly dělal tam, i kvůli našemu ročnímu Denisovi, v kuchyni nebo obýváku by si je dělat nemohl a v pracovně jsem buď já nebo manžel...Ale většinou ty děti potřebujou psací stůl až později, klidně si můžou dělat úkoly i na jiném stole...
|
| ZuziP |
|
(24.8.2005 11:19:14)
To je jasne... u nas je v pracovni obvykle len navesane pradlo na susenie, hihi :-)))) Takze sa tam zmesti.
Ale pokial by mal denne ulohy a trvali by dlhsie ako teraz, stol by sme zabezpecili. Uz by to bolo o inom.
|
|
|
| Xantipa | •
|
(24.8.2005 11:13:07)
ZuziP, mě to hrozné nepřipadá /že nemá svůj pracovní stůl/. U nás je to nutnost. Můj pracovní stůl nesmí použít nikdo a ani do pracovny děti nechodí. Stůl v obýváku se k psaní úkolů nehodí, je nízký. Stůj v kuchyni se zase nehodí proto, že u nás skoro pořád někdo jí /učitelka nemusí vědět, co jsme večeřeli/, pracovní stůl má dcera v pokoji, ale jeho užití nepřipadá v úvahu vzhledem k tomu, jak prosazuji osobní vlastnictví - je její.
Takže syn M U S Í mít nutně svůj pracovní stůl. Tak to jen na vysvětlenou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ZuziP |
|
(24.8.2005 8:33:08)
Federiko a po tom placnuti nereval a nevrieskal ako obvykle? Lebo teda, ja som bola dieta celkom lahko zvladatelne, ale ked mi otec jednu dal (mama ma nebila), tak som chytila amok alebo som sa postavila proti nemu a provokativne zrevala: "kludne mi daj este jednu!!"
Tak sa celkom divim, ked ovela divsie deti ako som bola ja, vraj na plesknutie reaguju... hmmm, zeby strach?
|
| Federika |
|
(24.8.2005 9:23:06)
Zuzi, samozřejmě že měl záchvat zuřivosti, prskal a vztekal se, jako vždycky...Byla to jedna z metod, kterou jsem zkoušela...Jenže postupně to začalo zabírat, jako vlastně jediná z metod....A kdybych jen počítala, ale neudělala to, čím vyhrožuju, mohla bych fakt počítat do alelujá...Jenže to není tak, že nic jinýho nepoužívám, je to prostě donucovací prostředekj, když si jinak nedá říct. Včera třeba už bylo pozdě, řekla jsem párkrát, že si má jít vyčistit zuby a oblíct si pyžamo, ale on tu pořád poletoval a měl tisíc jiných věcí na práci, ostatně jako vždycky....Chtěl pustit písničku na počítači, tak jsem mu řekla, že když nastoupí s vyčištěnýma zubama a v pyžamu, pustím mu ji, něco rychle přečteme a půjde spát...Tak celkem bez problémů všechno udělal...
Jenže ne vždycky mám náladu a čas taktizovat, myslím, že je už ve věku, kdy by měl být schopný bez řečí provést jednoduchý smysluplný úkol, aniž bych mu složitě vysvětlovala jeho účel...Já jsem se s ním dost nahrála, několikrát denně jsem prováděli spoustu jeho rituálů, na kterých trval velmi dlouho, bylo to někdy až směšný a pro mě vyčerpávající, vzhledem k tomu, že má nevyzrálou nervovou soustavu a psycholog radil alespoň v některých rituálech setrvat, pokračovala jsem déle, než by se mi chtělo, ale teď si fakt myslím, že je "s to" záklkadní věci chápat bez taktizování a hraní si...Moji rodiče s ním pořád používají způsoby, které jsou běžné u mnohem menších dětí, jemu se to líbí, oni taky mnohem více času, ale mě to fakt už nebaví...
Já s ním ale v poslední době celkem vycházím....Dřív třeba byla jakákoli cesta kamkoli, třeba do centra na nákup nebo prostě jen nákup v supermarketu horor, nechtěli to s ním absolvovat ani mí rodiče...Te´d je to úplně v pohodě, většinou, dokonce mi pomáhá ,běží pro vozík, nakládá potravin, přemýšlí, co jsme zapomněli....
Já teoreticky znám spoustu" správných výchovných postupů" u problémových dětí, potíž je v tom, že můj syn byl vúči spoustě mtod imunní a mně dlouho trvalo, než jsem objevila alespoň pár kroků, které zabírají....Až to zabírat přestane, budu muset vymyslet něco jinýho....
|
|
|
|
|
| ZuziP |
|
(24.8.2005 8:30:55)
Federiko, niekedy pocitam aj ja, len na zadok nedavam ;-)))
|
|
|
| Petra, Dominik 3/04 | •
|
(23.8.2005 22:33:01)
No právě, to se my snažíme zjistit, ale fakt je ještě asi na to dost malej. Je mu je prostě jedno, co uděláme, stejně si dělá co chce. Ale my na to přijdem! :-) Někdy...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 8:05:12)
Ano Mirko, s tym suhlasim. A niekedy mi to ide dost tazko, nestarat sa detom do veci, len im vysvetlit, ako s nimi najlepsie manipulovat a co ich moze znicit. Najradsej nechavam, nech si o nich potom rozhoduju sami... ale niekedy sa musim dost ovladat. Ale myslim, ze s tymto pristupom sa deti naucia prirodzene si dat na veci pozor.
Deti vraj najcastejsie nicia svoje veci, ak im nie je dovolene, aby ich vlastnili. Mne ti to fakt pride logicke.
|
| MirkaEyrová |
|
(23.8.2005 9:48:18)
Zuzi, a CO teda podle Tebe obnáší dovolit dítěti něco vlastnit - a nedovolit dítěti něco vlastnit? Já třeba k podobným zásahům přistupuji jen zcela výjimečně - hračkama přestal mrskat někdy kolem čtvrtého roku věku - a k tomu kecání do útrat dochází asi poslední rok, protože do té doby u sebe neměl částku vyšší jak 80 kaček, takže VELKÉ věci si za to opravdu koupit nemohl (kapesné 20 Kč měsíčně). A k tomu mě tedy vede to, aby viděl rozdíl mezi blbinama, které se po prvním druhém použití rozbijí, a mezi "větší" kvalitnější věcí, které ho budou naplňovat delší časový úsek. A to ještě tak, že ho spíše jen "vedu" (komentuju např. A nechceš si počkat na ten autoatlas?), nikoliv zakazuju a přikazuju. Jinak si dost dobře nedovedu představit to, jak bych "nedovolila" dítěti věc vlastnit. Kromě toho, co jsem zažila já - totiž že hračky, se kterými jsem si přestala hrát, záhadně "zmizely": nehodlám nic synovi prodávat, pěkně všechno zabalím do krabic, a až dospěje, tak ať si rozhodne, co s tím (nevím jestli úderem 18. narozenin, nebo až se bude blížit jeho vlastní "rodina" - to nemám ještě rozhodnuté:-)).
Napiš podrobnosti.
M.
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 9:54:47)
Co obnasa nechat dieta vlastnit hracku? Nechat ho o nej rozhodovat.
A nenechat ho vlastnit hracku? Ak o nej rozhodujem ja. Napriklad o tom, ci ju ma pozicat, ako sa s nou ma hrat, ci ju moze zaspinit a hadzat... Aj o jej zniceni - bohuzial, tak ako ty, do toho aj ja zasahujem, lebo nemam nervy. Ale hracku sa snazim nebrat a neschovavat. Len vysvetlujem, co sa moze stat, ak nieco bude s nou robit... Hracky, o ktorych si myslim, ze este sa nevedia s nimi hrat a ze budem musiet sledovat, ci ju nenicia, radsej nekupujem...
|
| MirkaEyrová |
|
(23.8.2005 10:09:08)
Hm, v tom případě svého syna "neučím" vlastnit. Zacházet v jeho libovůli ho nechávám v rámci určitých hranic - třeba dřevěné kostky se u nás nepoužívají na stavění obrázků, ale silnic:-))) Ale semafor za čtyři stovky na písek brát nedovolím, protože na písku se ocitáme dnes už jen párkrát do roka, a kdyby ho na ten písek vzal, tak bych byla postavená před výběr - nedovolit mu hrát si s ním doma anebo - semafor umýt a koledovat si o jeho zničení. Ano - je to taky o penězích. Kdyby jich bylo víc, mohl by být jeden semafor na písek a jeden na doma, tak jako to máme s velikými tatrovkami (anebo o mé čistotnosti - skřípu zubama, když se mi něco "venkovního" dostane do bytu, tedy samozřejmě krom oblečení, které máme na sobě při pobytu venku).
No, snad to nebude až zas tak špatné, protože i tak necháváme synáčkovi dost volné ruce stran využívání hracího potenciálu hraček. Např. máme úložnou plochu, kde vytvořený útvar ze stavebnice může být vystaven třeba dva měsíce, anebo nástěnky, kam věšíme synovy výtvarné kreace - část spravuju já, část syn. Nic tak hezkého jsem já ve svém dětství neměla.
M.
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 10:12:04)
Mirko, taky semafor by som ani ja nedovolila brat na piesok... Ale zakamuflovala by som to tak, aby to dieta nevnimalo ako to, ze mu to "nedovolim", ale bud, aby sa samo rozhodlo, ze si nechce semafor v piesku nicit, alebo ze ho nechce na piesok tahat, aby malo volne ruky... alebo ze si chce radsej vziat nieco ine, co sa neznici. Netlacila by som...
|
| MirkaEyrová |
|
(23.8.2005 12:21:51)
Jo, Zuzi, u nás to vlastně nakonec vyznělo taky tak. Pravila jsem "Ale semafor na písek ne" "A proč?" "No, protože by se zašpinil a nemohl by sis s ním hrát vevnitř. Ledaže by se umyl, ale to by se mohl zničit. Chceš ho za těchto okolností na písek?" "Ne, tak to radši dovnitř." Má samozřejmě svolení dát si ho na čisté venkovní plochy (lavička, stůl), a to mu vlastně vystačí dost bohatě.
U kapesného jsem ho teď, jak jsem psala, asi třikrát za ten poslední rok malinkato "podusila", aby viděl, co se dá získat. Ale je asi pravda, že to chce nedusit příliš, nechat tomu volnější průběh - třeba jen lehce lanařit typu "a nechceš si radši koupit to a to (o čem vím, že by si přál a je to jaksi trvanlivější)", a nedělat to moc často a moc dlouhodobě. Já teda měla kapesné "na cokoliv", takže jsem si nakonec kupovala bonbóny, ovocné dřeně apod., ale je fakt, že jako dospělá jsem si nakonec říkala, že mi scházelo takové nějaké popovídání o možnostech. Třeba "Chceš bárbínu? No, my ti ji koupit nemůžem. Ale když by sis tři měsíce místo sladkostí ukládala do kasičky, tak by sis na ni ušetřila." Samozřejmě ani toto by mi tehdy možná moc nepomohlo - problém chybějících bárbín a rubikovek nejspíše spočíval v tom, že jsme neměli bony, valuty a ani známosti:-/
Ale také jsem si uvědomila, že se jedná o detaily typu namáčení hraček. Má dovoleno "koupat" plastové kostky, míče a jiné nepoškoditelné věci, ale je fakt, že jsem zatrhla koupání pastelek, fix a autíček (a dřevěné kostky bych taky "zatrhla"). Ačkoliv jedno "koupací" auto má taky:-))) No, ono je to prostě o tom, že nejsme moc bohatí (prosím Vás mě ale nechytejte za slovo, už mě nebaví diskuze na téma majetek), a že mi tudíž nejde přes srdce nechat dělat hromadně experimenty, které by nevyhnutelně skončily zničením předmětu. --- Ovšem díky této diskuzi jsem si uvědomila, že bych o tom v budoucnu měla více přemýšlet, a třeba se "nějak" dohodnout na kompromisu (např. tohle nové auto ne, ale chceš-li, tak si vyber některé starší, otlučené a připorozbité, s dovětkem, že experiment skončí zrezivěním součástek). Myslíš, Zuzi, že i o tom to je?
M.
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 12:42:52)
Ano, Mirko, myslim, ze presne o tom to je. Je predsa ok, ze dieta nevie, ze sa mu ta hracka pokazi. My sme tu na to, aby sme mu vysvetlili mozne nasledky. A deti nas casto potom prekvapia, ako spravne sa dokazu rozhodnut. :-))
O kupacich hrackach by som tiez vedela pisat. :-))
|
| Xantipa | •
|
(23.8.2005 13:48:20)
Když to tak čtu, tak si uvědomuji, jak je těžké dítěti argumentovat. Jak by bylo jednoduché říct - prostě to tak bude a hotovo. Jenže to nic neřeší.
Protože malé dítě často použije argument - já bych to tak chtěl, já na tu hračku dám pozor, já to nezničím. Nechápe, že do koleček se dostane písek a už se netočí. Musí si to vyzkoušet. Dovolila jsem mu tedy si vzít na písek a do vany levnější autíčko, aby viděl, co se stane. I když dával pozor, opravdu se zničilo. Nebo jsem mu zakázala vzít autíčko do školky, že mu tam děti ulomí dveře. On si ho vzal potají a pak se mi bál říct, že dveře jsou ulomené, takže to autíčko schoval.
No nic. Tyhle, naštěstí malé úrazy hraček" snad předcházejí těm velkým, aspoň doufám.
|
| Jana, dva kluci (1999,2000) | •
|
(23.8.2005 14:04:53)
Tahle diskuse o vlastnictví či nevlastnictví hraček je skutečně zajímavá. S hračkami u nás nejsou problémy, ačkoliv jsou kluci, nikdy vlastně nic nezničili. Máme teď spíš jiný problém - starší syn (je mu 6 let) dostal k narozeninám dost drahé kolo, protože jízda na kole je jeho velká vášeň. Dostal přesné instrukce, jak se má ke kolu chovat, že s ním nemá třískat o zem a nechávat ho v dešti venku, ale zatím to moc nefunguje - předevčírem jsem ho v bouřce hledala po zahradě (kolo, ne syna)....... Takže ho za zanedbání péče o kolo trestám zákazem používání kola (což je v jeho případě trest skutečně krutý). Vím, že to asi není ideální, ale zase ho nechci nechat zničit věc, která stála dost peněz. Jak se vy ostatní stavíte k vlastnictví a tudíž k svobodnému nakládání s těmito drahými věcmi??????
|
| Xantipa | •
|
(23.8.2005 14:51:52)
A jak přetrpěl ten trest - zákaz ježdění na kole? Jestli to pro něj byl krutý trest, tak si myslím, že si příště dá pozor. I když. Já osobně, když se syn vrátí z venku s kolem, tak se ptám - máš uložené kolo? A to syn už nic neříká a jde ho uklidit - synovi je 7 let. Nevím, jestli to dělám správně, ale o kolo opravdu nechci přijít.
|
| Jana, dva kluci (1999,2000) | •
|
(23.8.2005 15:18:57)
Trest samozřejmě nesl těžce, dokonce to oplakal :-(. Tak snad si dá příště pozor. Jinak samozřejmě, vždy když ho volám domů mu říkám, že si má kolo uklidit, ale tentokrát jsem nepoložila "kontrolní otázku" a to byl zřejmě kámen úrazu.
|
| Xantipa | •
|
(23.8.2005 15:22:37)
No jo, já jsem na tyhle kontrolní otázky vycvičená. Je to blbý, ale já už se kolikrát nekontroluju a ptám se i manžela, jestli si uklidil kolo. Jsem už zblblá a umíš si určitě představit jeho reakci. No nic.
|
|
|
|
|
|
| Pavla3 |
|
(23.8.2005 15:21:27)
Zuzi a jak řešíš cestování s hračkami. My když jedeme někam na výlet a cestujeme opravdu hodně hodně moc, maj děti touhu vzít sebou půlku dětskýho pokojíčku. A vzhledem k tomu, že za prvé necestujeme vlastním kamionem :-) a za druhé jsem typ člověka, který bytostně nesnáší balení, tudíž prosazuji odjezd do "hodiny", tak jim to prostě "zatrhnu", smozřejmě vysvělím, že nemáme náklaďák a třeba na hory si můžou vzít jen omezené množství, ale jen jednou a pak prostě zatrhnu. To nemluvím o výletu na kolech tam max jednu hračku a vhodnou.
|
| Federika |
|
(23.8.2005 15:26:10)
Pavlo, nebyla to otázka pro mě, snad ale můžu odpovědět....David má batoh na cesty , cestujeme hodně často..Smí si vzít tolik hraček, kolik se mu vejde do batohu, víc nic...Balí si to sámj, takže s sebou veze někdy hodně podivný věci-kameny, starej kartáček na zuby, drátek, košťátko, no někdy děs, ale nechávám to na něm....Pak to vybaluje a my se většinou bavíme...Jo a do kufru si většino smí zabalit extra ještě plyšáka na spaní...
|
| Xantipa | •
|
(23.8.2005 15:31:04)
My to řešíme stejně, když jezdíme na hory. Kluci si mohou vzít do batohu hraček, co se tam vejde. Letos už náš prostřední musel mít v batohu své vlastní věci na lyže, takže na hračky mu nezbylo místo. Kupodivu se ti dva /prostřední a nejmladší/ dokázali dohodout sami a nejmladší nesl ve svém batohu hračky pro oba dva.
|
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 15:31:21)
Federiko, pozeram, ze cestovanie riesime rovnako. :-)))
|
| Federika |
|
(23.8.2005 15:35:48)
taky jsem se tady teď tomu smála...On se mnou kdysi smlouval, chtěl si toho vzít víc, dneska spíš už přemejšlí, co by tam fakt potřeboval...Kupodivu si ale pořád vybírá věci, jejichž použití na místě určení je mi fakt záhadou...Ale oni mají svoji logiku...
|
|
|
| Pavla3 |
|
(23.8.2005 15:34:51)
Hm Frederiko tak to řešíme podobně - u nás občas nasává problém, že třeba v zimě do batohu narvem panenku miminko a pak by chtěla ještě autosedačku a kočárek a víc obledční pro panenku ....... Pak přicházím já "zlá" matka a říkám ne. Manžel dobrák by jim někdy opravdu odvez půlku pokojíčku. :-))V zásadě na cestu ještě přibaluju pastelky a knížky samostatně. Ale není to vždy stejné, záleží na tom kam jedem, kdy jedem řím (na čem)jedem (letíme).
|
|
|
| ZuziP |
|
(23.8.2005 15:28:56)
Pavlo, my mame jeden batoh, do ktoreho tie hracky musia vojst. Mladsiemu je to fuk a starsi si vyberie, co chce... Celkom casto mame pripomienky: "Pocuj, tych auticok mas dost, co takto si zobrat namiesto niekolkych z nich clovece?"... a on casto povie: "Fakt.."
Neviem.... nejaky velky problem v tom nevidim. Cestujeme tiez dost a vzdy sme na hracky mali ten batoh. Akosi normalne pochopili, ze viac sa nam do auta nevlezie.
|
|
| Jana | 
|
(23.8.2005 15:55:59)
Pavlo, u nas stejne jako u holek. Na cesty autem maji deti (zatim spolecny) maly batuzek, kam si muzou narvat sve hracky. To je bez problemu, chteji si brat vetsnou anglicaky a dinosaury, tech se jim tam vejde nepocitane.
Na cesty MHD plati jedno dite= jedna hracka a pres to nejede vlak, s vice hrackami je nepustim z bytu.
J.
|
|
| MirkaEyrová |
|
(23.8.2005 20:43:37)
Pavlo, otázka byla položena sice Zuzi, ale neodpustím si... My jsme v tomhle úplná dobrotiska, dítku necháme spakovat skoro celej dětskej pokoj:-) - tedy když jde o pobyt na týden a jede se autem. Ale syn ví, že musí oželet, když se někde něco zapomene (naštěstí jde o pobyty na chalupě či u babičky, takže hračka se po čase zase vrátí). Ale netuším, jestli ho tím moc nerozmazlujeme:-)
M.
|
| Federika |
|
(23.8.2005 20:45:45)
Mirko, o rozmazlování asi nejde, spíš o to, že se s tím musíte taahat, pak to zpátky balit a ještě po příjezdu uklízet...Já si to při dvou dětech už vůbec nedovedu představit, stačí ty nutný věci a pak ty batohy s hračkama...
|
|
| Ivana Procházková |
|
(23.8.2005 21:51:33)
Mirko,
myslím, že nerozmazlujete :) Tuhle mi vyprávěla jedna známá, že když je-li kamsi na týden nebo dva letecky, tak si jejich 4-letá holčička sbalila s sebou celý kufr hraček. No nejdřív se jí to snažili rozmluvit, ale nakonec zkonstatovali, že má přeci taky dovolenou, takže má na to nárok. Tak táhli na Mallorcu o kufr víc :) No a vlastně proč ne, když ho tatínek unese :).
|
|
| ZuziP |
|
(24.8.2005 8:29:41)
Mirko, s trestami neexperimentujem, hracky a ine veci, ktore su deti, nezabavujem. Napodiv, ide to aj tak, hoci to chce mozno viac usilia. Vysledok stoji za to, moje deti nie su o nic nevychovanejsie ako ine deti a maju oproti mnohym velku vyhodu - nikdy (noooo, priznam sa a radsej napisem malokedy) neboli lamane. Mam okolo seba dost rodin, ktore to robia podobne a tiez im to ide bez trestov.
|
| MirkaEyrová |
|
(24.8.2005 12:31:59)
Zuzi, závidím Ti, že Ti jde výchova bez trestů. U nás to bez občasných trestů prostě nejde.
M.
|
|
| MirkaEyrová |
|
(24.8.2005 12:32:43)
Zuzi, závidím Ti, že Ti jde výchova bez trestů. U nás to bez občasných trestů prostě nejde.
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(24.8.2005 12:39:56)
Pardon, nějak se mi zadrhl počítač.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)