| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Svatbit či nesvatbit?

 Celkem 181 názorů.
 Slavka (tri kluci 18,10 let a 4mesice) 
  • 

jsem pro svatbu 

(5.8.2005 10:33:22)
Ja jsem pro svatbu, dlouataaaansky chozeni nic nevyresi, protoze dokonale se dva lidi stejne nikdy nepoznaji. To zasadni, jestli si v hlavnich vecech rozumime, jestli je dotycny tolerantni ap. se pozna dost brzy. Ja si sveho druheho muze vzala po pul roce a jsme spolu neco pres pet let. Cim jsme spolu dele, tim mam vetsi pocit, ze jsem si vybrala dobre. Kdyz s nekym chodite dlouho, ale nezijete s nim, mate o nem nejake iluze a muzete byt zklamani. Kdyz spolu tak dlouho nechodite, nestacite si ty iluze vytvorit a pristupujete k tomu cloveku jako k realne bytosti a ne jako k nejakemu vysnenemu idealu, kterym nikdo byt nemuze...
 Eva K, 6tt 
  • 

Re: jsem pro svatbu 

(5.8.2005 11:22:30)
My jsme se s Lukášem brali po roce o kousek a myslím, že to bylo akorát. Svatba dodá vztahu novou sílu. Sama jsem nečekala, že se něco změní (když odhlédneme od mrňouska uvnitř:-)). Ale máme se teď opravdu radši. Vnímáme to jako přirozenou součást dospělosti.

Názor okolí samozřejmě není klíčový, ale i tam vnímám pozitivní změnu ve vnímání našeho vztahu.

Nelíbí se mi, když se děti jmenují jinak než táta, takže svatba kvůli dětem určitě.

Eva
 Daniela, 3leta dcera 
  • 

Re: Re: jsem pro svatbu 

(5.8.2005 11:32:16)
K tem jmenum deti...deti se vetsinou jmenuji stejne jako tata, maminka se jmenuje jinak...zalezi na tom, jak se rodice dohodnou...
 Eva K, 6tt 
  • 

Re: Re: Re: jsem pro svatbu 

(5.8.2005 15:16:01)
Že bych se já jmenovala jinak než moje děti? Nevím, asi mám příliš zafixovaný tradiční model... S manželem jsme spolu žili rok na psí knížku, než jsme se rozhodli pro svatbu, takže zase tak staromódní nejsem:-).

Ale ať si to každý dělá jak chce, určitě naučím děti, že ve škole můžou potkat děti, co se jmenují jinak než jejich maminka:-) a že je to taky jedna možnost.

Eva
 Lucie 
  • 

Re: Re: Re: Re: jsem pro svatbu 

(5.8.2005 15:27:15)
Coze, coze, mluvime o svatbe, nebo o jmenech?
My jsme manzele, ale jmenujeme se kazdy jinak, stejne to meli i manzelovi rodice, kdezto moji rodice se jmenovali oba stejne, jak je beznym zvykem. Deti maji prijmeni po tatinkovi, tak se holt jmenuji jinak, nez ja. Aby se pulka deti jmenovala po mamince a pulka po tatinkovi, to se (u manzelu) udelat neda. V nasem okoli je nekolik paru, ktere maji rozdilne prijmeni, o jednech (nahodou) vime, ze nejsou manzele, u ostatnich to nevime a nepatrame po tom. Ve skolce i na krouzcich neni nic neobvykleho, kdyz se dite jmenuje jinak nez maminka nebo nez tatinek. Nikdo se tomu nedivi.
 Heluš, Kuba 8 let a Petr 1 rok 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: jsem pro svatbu 

(8.8.2005 11:33:01)
u nás je to taky tak. Vydupala jsem si, že mi zůstane moje příjmení. Prostě jsem chtěla být nadále maminky a tatínka. Mám s nimi hezký vztah a tak jsem se nechtěla jmenovat jako mům muž. Děti jsou po něm, a problémy to nedělá. Jenom někde na úřadech jsem musela mít i oddací list, aby viděli, že jsme manželé, ale jinak je to asi fuk. V dnešní době. Klukovi to ani divný nepřipadá. Ve škole s tím problémy nemáme. Znám plno lidí z okolí, co mají i jedno díte z prvního manželství s jiným příjmením a pak přítele a s ním další díte s jeho příjmením.
 mery 
  • 

Re: jsem pro svatbu 

(29.11.2008 16:24:33)
No, tak Ty seš evidentně pro manželství nezpůsobilá - chceš být maminky a tatínka? Jsem zvědavá, jak dlouho vám to manželství vydrží. No, hlavně buď jejich hodná dcerunka. Ono se tím jaksi také mění něco v prioritách vztahů, ale to Tě asi doma neučili.
 Branwen 
  • 

Re: Re: Re: Re: jsem pro svatbu 

(9.8.2005 12:13:01)
Nechápu, co je na tom tak strašného, dnes si hodně žen nechává po svatbě své původní příjmení, nebo mají dvě příjmení s pomlčkou, proč to řešit?

Co bys dělala například ve Španělsku, tam se v rodině nejmenuje NIKDO stejně... :-)
 Federika 


Re: Re: jsem pro svatbu 

(5.8.2005 11:52:46)
Evo, proč svatba kvůli dětem? My jsme se brali až když bylo Davidovi pět a rozhodovali jsme se, že budeme mít další dítě. David měl samozřejmě příjmení po otci...Nikdy jsem v tom problém neviděla. Náš vztah se po svatbě nezměnil vůbec, vlastně se vůbec nic. Jediný co mě k tomu dohnalo byly záležitzosti ekonomickýho rázu. Člověk nikdy neví, co se může stát, dědictví, pojistky důchod..
 Pavla3 


Re: Re: Re: jsem pro svatbu 

(5.8.2005 16:40:00)
No já si taky myslím, že očekávání dítěte není apriori důvod k svatbě. Zvlášť když se Vám přihodí něco jako mě. V 28 jsem náhodně přišla do jiného stavu s přítelem, se kterým jsem byla víceméně proto abych nebyla sama v té době po roce a půl to byl vzath nevztah plný vzájemné nedůvěry (i nevěry sem tam). Myslím, že jsem se dostatečně nechránila tak podvědomě, protože biologické hodiny jsou neúprosné. Ani na okamžik jsem nezaváhala co nastalou situací, věděla jsem hned, že dítě si nechám a s největší proavděp. budu svobodná matka. Ani ve snu mě nenapadlo provdat se za toho člověka. Během těhotenství a po narození dcery jsem pod vlivem hormonů a "záchvatu odpovědnosti" snažila ten vztah lepit. Když asi v Katčiných čtyřech měsících tlak hormonů pominul a vrátil se zdravý rozum (ve vztahu se nic z druhé strany nezměnilo) dostala jsem odvahu k definitivnímu ráznému řezu. Konec. Když bylo Katce 8m seznámily jsme se na horách s naším dnešním tatínkem, po měsíci jsem spolu začali chodit a od Katčiných 11 měsíců až roku s námi už úplně bydlel. Po třičtvrtě roce jsem měla naprosto jasno bydleli jsme spolu a věděla jsem i jak se chová k dětem :-))a po půl roce byla svatba. Chtěli jsme Katce pořídit sourozence a druhé dítě za svobodna jetě s jiným by bylo na zybtek rodiny moc. Taky si myslím, že svatba je ten nejlepší způsob jak dát tomu druhému najevo, že se s ním počítá :-) A taky naše svatba, ketrou jsme měli větší přes 70 lidí byl úplně nejlepší mejdan mého života. Dnes jsme 5 let manželé a máme "spolu" tři děti a je o 9 let mladší a vztah je čím dál tím lepší. Jediné čeho do dneška lituju je to, že jsem pod nátlakem úřadů, napsali mi asi 3 dopisy a pozvali na magistrát na kobereček (nechce se jim platit alimenty za neznámého otce) uvedla biologického otce do matriky. On se dnes otcovství nechce vzdát a přitom se o dceru nikdy nezajímal. Tedy jen tak jednou za rok a půl když se zrovna rozešel s nějakou další přítelkyní od té doby jich bylo víc. Bohužel kdybych to dala k soudu bude pravděpodobně stejně na jeho straně.
 mery 
  • 

Re: jsem pro svatbu 

(29.11.2008 16:27:22)
Budiž toto poučením pro ty, co si myslí, že je kdeco jedno.
Škoda, že Ti ten rozum nefungoval v těch 28 tak dobře.
 gabe 
  • 

Re: svatba neni potreba 

(6.8.2005 7:22:13)


Mila Evo,

chces mi rict, ze tim, ze jsi si sveho pritele vzala ho mas vic rada ?

Mozna jsem divna, ale zastavam nazor, ze kdyz dva lidi chteji byt spolu a klape jim to, nepotrebuji si to dokazovat svatbou. I kdyz prijdou deti, maji normalniho tatu s mamou / ano nejsou oddani, ale to preci neznamena, ze jsou spatni rodice/.
Znam spoustu lidi, kteri si svatbou chteli toho druheho pojistit a klidne spat s vedomim, ze jeho partner od neho nemuze tak jednoduse odejit, protoze jsou manzele. Nebo pary, ktere se brali kvuli detem (jak typicke v Cechach) ! Holka je tehotna a musi se rychle vdavat, protoze jinak by mela nemanzelske dite a co bys tomu rekli lidi :o)
Nemam nic proti svatbam, at se kazdy vdava a zeni jak chce, jenom si myslim, ze by to partnersky zivot nemelo ovlivnit. Naopak, pokud spolu dva lidi dokazi fungovat a chteli fungovat, melo by to jit i bez oficielniho papiru s razitkem.
 Barbora 
  • 

Re: Re: svatba neni potreba 

(6.8.2005 10:27:31)
Tak tenhle postoj "miluju": Broučku, papír nepotřebujeme, budeme spolu bydlet, spát, možná si uděláme nějaké to dítě, ale nechci aby někdo věděl, že jsi moje žena (muž), že tě mám moc rád a dal ti svoje jméno (varianta pro holky-a přijala jsem tvoje jméno). Ono by pak mohlo být všem jasné, že my (a naše děti) jsme rodina! No, fuuuj, na něco tak staromódního, já moderní člověk nehraju.
Až ti naskočí vrásky a kila, hezky tě nechám na pokoji a pofrčím za mladší. Vždyť nás nic nespojuje, žejo?!
 Pavla3 


Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(6.8.2005 11:14:26)
No takhle dramaticky bych to neviděla, to že někteří lidé spolu žijí neoddáni neznamená, že má jeden z nich zaječí úmysly. Jen je to takový moderní postoj, řekla bych vzpoura proti konvencím. Já se na to dívám spíš z té strany okolí. Když se lidi milují (a jiný důvod ke svatbě neuznávám) je svatba takovým logickým završením. Myslím ne v otázce manželství a toho "papíru". Myslím tu svatbu - ten obřad a oslavu jako takové. Den na který budete pak celý život vzpomínat, den na který se těší rodiče. Je to taky taková odměna pro ně, za to že nás vychovali a přivedli do života. Odmítnout svatbu mi přijde podobné (a taky znám lidi co to udělali), jako dostudovat VŠ a pak říc "hele mami tati promoce je takovej zastaralej zkostnatělej obřad, já si diplom vyzvednu na studijním a prdím na to". Když se rozhodujete o životě myslete i na své nejbližší. Nakonec i ty děti se jednou zeptaj "Maminko ukaž mi fotky (video) ze svatby, kde seš krásná jako princezna"
 Maci1 


Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(8.8.2005 14:36:17)
Pavlo3, ono to srovnání svatby s promocí není tak úplně košer - zatímco svatba je vlastním aktem uzavření manželství (bez alespoň formální svatby se manželi prostě nestaneme), promoce je opravdu jen obřad, který není podmínkou dokončení vysoké školy. Absolventem se člověk stane už složením státnic. Navíc promoce (narozdíl od svateb) jsou všechny stejné, absolvent nemá možnost na ní cokoliv změnit dle svých představ, takže není divu, že to každý (včetně mě) není ochoten absolvovat (mnohdy i několikrát za život).
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(8.8.2005 15:07:25)
Taky jsem to tak myslela u té promoce bych to ale ještě pochopila (taky jsem tu první odflákla), ale na druhou stranu proč to těm rodičům nedopřát :-) A svatbu, bych jim neodepřela ani náhodou, ať si kdo chce co chce myslí není to věc jedn jednoho člověka. Jako třeba ta promoce.
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(8.8.2005 15:35:21)
no, svatba věcí jednoho člověka ani bejt nemůže, minimálně dvou, že jo....Ale rodiče už v tom takovou roli nehrajou...Nám tedy v době, kdy jsme spulu jen tak žili, ještě společně s naším dítětem, nešlo o peníze, za svatbu, ani o to, ž by jeden chtěl, druhý nechtěl..Šlo čistě jen o to, že jsme na to zkrátka oba kašlali, na to zařizování, papírování, nikomu se nechtělo dělat cokoli navíc, když to nebyl nutný...
Ale na otázku " baby, nebojite sa, musím odpovědět, to se mi líbí...Nebala som sa, protože jsme spolu měli dítě, bydleli jsme spolu a veškerý tehdejší majetek byl napsaný na mě...Takže pokud by ho to přestalo bavit, mohl jít, ale s tím pověstným kartáčkem na zuby..A přestat bavit to může smozřejmě i manžela, ten pak často odchází s víc , než jen kartáčkem na zuby...
Je to fakt každýho věc, já měla tak nějak lepší pocit, když jsem vdaná nebyla..Když mě štval,mohla jsem kdykoli říct: tak si jdi, když tě to nebaví, jsi přece volnej..
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(8.8.2005 18:43:27)
tak jo, taky je třeba asi brát v úvahu skutečnost, jestli to ty rodiče nějak raní nebo ne. Naši mě znají, vědí, jaký mám postoj k " oficialitám", kdybych je nepozvala na promoci, to by asi prožívali, ale svatba jim nevadila, už proto, že asi byli vůbec rádi, že jsem se konečně s pětiletým dítětem vdávala.Na " vítání občánků " jsem byla dokonce vždycky sama, přišlo mi blbost s takovou nepodstatnou věcí zatěžovat i manžela a chtít po něm, aby se uvolnil z práce.První školní den nás teď čeká, a na ten teda přijedou, protože to je den našeho prvňáčka a ten si to přeje, budiž mu vyhověno...S rodičema máme oba dobré vztahy a v rámci možností se stýkáme, slavíme narozeniny dětí apod, jen jaksi můj soukromý život se mnou neprožívají...A myslím,, že neprožívají ani nijak zvlášť to, že ho se mnou neprožívají, mám ještě dvě sestry, které mají ke všem těmto " událostem" běžný postoj(jinými slovy, ty měly normální svatbu, na kterou rodiče pozvaly)
Takže tady snad ani nejde o souhlas, prostě naši se na můj postoj dívají s nadhledem a nijak je to nemrzelo, v opačném případě bych j nejspíš pozvala. Jenže to by bylo ještě horší, protože by viděli, jak se neovládám a dělám ksichty při "dojemné" svatební písni a zapomínám říct ano, protože právě moje dítě natáhlo autíčko od lega a to v tom osudném okamžiku najelo na oddávajícího...No jo, asi bude po mně...
Ne, u mě to fakt není tím, že bych tím chtěla odpírat rodičům právo zúčastňovat se důležitých mezníků ve svém životě, jen za to považuju jiné okamžiky, třeba narození dítěte...
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(8.8.2005 22:16:39)
Milasdo, víš že já se vlastně taky ráda podívám na starý rodinný svatební fotky? Já tam teda holt budu vždycky jen jako host, příp. svědek...
Pocházím z vesnice, kde se svatby slaví ještě podle starých zvyků-já nevím, říkání si o nevěstu, pak její vykupování, ty párky ráno, nervozita, zdobení aut....ještě mám v čerstvé paměti, jak jsem jako desdetiletá dostala facku, že dostatečně rychle nezdobím ty okna aut..pak te obřad, babči brečí, táhlé písně, nevěsta omdlívá, otvírá se okno, venku řičí bagr, tak se směju a opět dostávám vynadáno, pak ty fotky, hrozný horko a usmívat se prosím, naklonit se tak, ne radši spíš takhle, blíž k sobě, dál od sebe...Pak ta trapná podkova v hospodě, příbuzný nevěsty tam, příbuzný ženicha na druhou stranu, pak játrový knedlíčky v polívce, nevěsta se ženichem to jí jednou lžící, navzájem se krmí, kape jim to na šaty, pak to začne na obou stranách-hele, vidíš tamtu? tak ta to táhne s tamtím, a ten je zase rozvedenej a táhne to s tou a tamta, no to je pěkná potvora....pak přijde " babka a "dyndá" peníze po svatebčanech, načež je unesena nevěsta, ženich toho už má v sobě dost, tak ji ani nehledá, takže manželka vzteklá, ubrečená, rozmazaný stíny, přijde a chce se rozvádět....
no, podobných svateb jsem pár absolvovala, asi nebudou všechny stejné, prosím nehlaště se, jak jste to zrovna vy měli krásný a romantický, já prostě na svatby navždy zanevřela...
tak je to holt...
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(8.8.2005 22:16:40)
Milasdo, víš že já se vlastně taky ráda podívám na starý rodinný svatební fotky? Já tam teda holt budu vždycky jen jako host, příp. svědek...
Pocházím z vesnice, kde se svatby slaví ještě podle starých zvyků-já nevím, říkání si o nevěstu, pak její vykupování, ty párky ráno, nervozita, zdobení aut....ještě mám v čerstvé paměti, jak jsem jako desdetiletá dostala facku, že dostatečně rychle nezdobím ty okna aut..pak te obřad, babči brečí, táhlé písně, nevěsta omdlívá, otvírá se okno, venku řičí bagr, tak se směju a opět dostávám vynadáno, pak ty fotky, hrozný horko a usmívat se prosím, naklonit se tak, ne radši spíš takhle, blíž k sobě, dál od sebe...Pak ta trapná podkova v hospodě, příbuzný nevěsty tam, příbuzný ženicha na druhou stranu, pak játrový knedlíčky v polívce, nevěsta se ženichem to jí jednou lžící, navzájem se krmí, kape jim to na šaty, pak to začne na obou stranách-hele, vidíš tamtu? tak ta to táhne s tamtím, a ten je zase rozvedenej a táhne to s tou a tamta, no to je pěkná potvora....pak přijde " babka a "dyndá" peníze po svatebčanech, načež je unesena nevěsta, ženich toho už má v sobě dost, tak ji ani nehledá, takže manželka vzteklá, ubrečená, rozmazaný stíny, přijde a chce se rozvádět....
no, podobných svateb jsem pár absolvovala, asi nebudou všechny stejné, prosím nehlaště se, jak jste to zrovna vy měli krásný a romantický, já prostě na svatby navždy zanevřela...
tak je to holt...
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(8.8.2005 22:17:20)
no, dvakrát to tady bejt zrovna nemuselo, pardon....
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(9.8.2005 8:34:20)
Je Milado, musím Vám do toho rozhovoru vlízt. Mám pocit, že když má někdo takovou zkušenost se svatbama jako tady Frederika tak se jí moc nedivím. Ale já třeba zažila před tou svou svatbou 4 svatby celkem vydařený. Myslím, že ty rodiče pozavat v každým případě, ale nepřenechávat jim žádnou iniciativu. Nám se to vyplatilo a i při 70ti lidech v druhé fázi svatby byli všichni i my velmi spokojení. Snad nejvíc když jsme po ránu sbírali vykoupaný chlebíčky z táců plných vody a léčili si kocovinu a dokola to celé probírali. Ve tři ráno nás ze svatby vyhnala průtrž mračen. :-)))
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(9.8.2005 11:53:03)
Milado, já se tady směju...neberu to tak vážně, u nás ty svatby fakt takhle podobně probíhají...Párky se podávají ráno, kdy se všichni sejdou a pak se společně jede na obřad...Zdobí se okna u aut...A já za to fakt kdysi dostala facku, dneska se tomu směju...
Já nejsem proti svatbám, jen jsem ji nechtěla já, já ale nemám ráda žádný podobný obřady, většinou je to u nás spojený s nervama a mně to vadí...Ale dovedu si představit, že to třeba může být u jiných idylka...Vždyť o nic nejde...
Já teď chystám malýmu oslavu ročních narozenin, moc se na to těším, přijedou všichni a probíhá to vždycky v pohodě, protože to nemá žádnej řád a ani se nikam nemusí přijít na čas...
A my to máme asi v rodině, můj tehdy pětiletý syn nesl i tu naši desetiminutovou svatbu tak špatně, že se odmítal oblíct, zalezl pod stůl, házel po nás lego, pak utekl ven mezi auta, rozšlapal mi svatební kytku, pozvracel se , nechtěl se vyfotit a pak mu to všechno bylo líto...
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(9.8.2005 12:24:47)
Jo, Milado, to je pravda, logický to je..Stejně jako by bylo logičtější nejdřív dodělat školu, pak se vdát pak si postavit dům a pak třeba mít děti..Tak nějak jsem si to kdysi představovala...Jenže holt to v životě bejvá trochu jinak...
A možná kdyby to naše příbuzenstvo nebylo jak vystříhnutý z Formanovo filmů, bylo by to taky jinak....
 mery 
  • 

Re: svatba neni potreba 

(29.11.2008 16:43:54)
Jaký si to uděláš, takový to máš. Mohla jsi mít klidně malou svatbu - třeba někde úplně jinde. To je dneska výhoda, že se člověk nemusí tak držet těch tradic, a může si to udělat po svým.
U nás to bylo taky divadýlko, ale hezký. Určité úkony mají svůj hlubší smysl, a ty bych teda vynechávala krajně nerada.
 mery 
  • 

Re: svatba neni potreba 

(29.11.2008 16:43:54)
Jaký si to uděláš, takový to máš. Mohla jsi mít klidně malou svatbu - třeba někde úplně jinde. To je dneska výhoda, že se člověk nemusí tak držet těch tradic, a může si to udělat po svým.
U nás to bylo taky divadýlko, ale hezký. Určité úkony mají svůj hlubší smysl, a ty bych teda vynechávala krajně nerada.
 Věrušák 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(9.8.2005 23:09:27)
Myslím si, že je to každýho věc, ať se rozhodne pro svadbu či ne.
Já jsem vdaná tři roky, brali jsme se po cca pěti letech známosti. Vdávat jsem se ani moc nechtěla, spíš mužík naléhal a já docela dlouho odolávala.
Otěhotněla jsem, a když jsem byla asi ve třetím měsíci těhotenství tak přišel můj bratr s tím, že se bude ženit a jestli do toho nechcem skočit s nima. Nakonec mě ukecali a v osmém měsíci těhotenství jsem se vdávala :-(.
Pro někoho může být dvojsvatba docela zajímavá, ale já už bych to znovu nepraktikovala. Jediný plus bylo, že jsme ušetřili jak my tak naši rodiče.
Ale myslím, že nevěsta má být vždycky jen jedna, aby byla jen ona obletována.
Navíc já si proti mé švagrové, která má 50 kg i s postelí připadala příšerně.
Oteklá, nevyspalá, nervózní a s prapodivnými náladami. No nic úspěšně jsem to zvládla.
A k tomu jestli se po svatbě něco změnilo? No kromě toho, že se nám za měsíc narodil krásnej zdravej chlapeček poměrně nic. Jen jsem se podepisovala jinak.
Já osobně bych už se nevdávala.
 mery 
  • 

Re: svatba neni potreba 

(29.11.2008 16:38:27)
Hm, taky si mohl vzít dítě s sebou - jeho stejně jako Tvoje.
A u majetku by hladce prokázal, že část je jeho - když jsi byla s malým doma, a možná i mimo to, určitě přispíval a dokázal by to prokázat. Nebyla bych tak naivní na Tvým místě.
 mery 
  • 

Re: svatba neni potreba 

(29.11.2008 16:36:42)
Zvláštní: většinou ti, co říkají, že nemají zaječí úmysly, a co by se brali, stejně nakonec zdrhnou. Jejich postoj je totiž o tom "budu s tebou jen dokud je to pro mě hezké," a když to bude těžké, tak řeší zůstat/odejít.
Ti, kdo berou "vztah napořád" nemají problém sňatek uzavřít, protože - právě proto, že je to napořád - je to jedno. Ti také, když je těžkost, mají tendenci řešit problém, ať je jakýkoli, a vydrží daleko častěji napořád.
Neznám lidi, co by spolu byli celý život na psí knížku až do smrti. Ale znám dost hezkých manželství, kde spolu zestárli a vodí se za ručičky v 70. Nikdo z nich by neřekl, že to měli lehké a vždy jen hezké, občas to měli dost těžké, ale brali to napořád - a tak také přistupovali ke všemu, co jim život přinesl.
 Kabuki 


Re: svatba neni potreba 

(9.4.2010 23:00:14)
...brala jsem náš vztah jako napořád, po třech letech chození a spolubydlení jsme se vzali, svatba - jako taková oslava vztahu a veřejný slib, že chceme být spolu. Po dvanácti letech manželství a třech dětech k tomu jsme se rozvedli, žádost podal manžel, má jinou rodinu, měl ji paralelně s námi... (Ale skřípalo to mezi námi poslední tři roky), vlastně se mi ulevilo, že odešel a že tu žádost o rozvod podal on.
Tedˇ mám moc fajn přítele, má hezký vztah i s mými dětmi. Náš vztah vnímám taky jako napořád (miluju navážno a napořád :-) ale vdávat se nechci. Nevím, proč to tak mám, možná 1.je to ještě moc brzo od rozvodu, 2. nechci zažít nedejbože podruhé něco tak nepříjemného jako byl první rozvod 3.chci mít jistou míru nezávislosti a svobody
Myslím, že kvalitně a láskyplně se dá žít v manželství i na ,,psí knížku" .
 Kabuki 


Re: svatba neni potreba 

(9.4.2010 22:35:48)
...a co když se rodiče na svatbu až tak netěší..., třeba se jim nelíbí nastávající ženich/nevěsta?
 Daniela, 3leta dcera 
  • 

Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(6.8.2005 11:47:30)
S timhle nazorem nemuzu souhlasit...

Znam pary, ktere spolu ziji bez svatby dlouho a rozhodne nemaji v umyslu toho druheho opustit, protoze nejsou oddani...

Kdyz vas chce nekdo opustit, opusti vas, at jste nebo nejste manzele a naopak - kdyz s vami chce zustat, manzelstvim se to nezmeni...a tim, ze se dva vezmou si ani jeden z nich nijak nepojisti, ze ho za par let neopusti...

 Federika 


Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(6.8.2005 13:46:10)
tal my jsme se nevzali a šest let spulu s naším dítětem žili jen proto, že jsme byli líní a nikomu se nechtělo nic zařizovat....Věděli jsme ,že chceme být spolu, vždyť jsme se rozhodli mít spolu dítě...Svatba proběhla během deseti minut, jen dva svědci a my, kytka někde koupená, rodičům jsme to předem sice řekli, ale zároveň oznámili, že to rozhodně nijak prožívat nehodláme...Nesnáším svatby a celej ten směšnej shon s tím spojenej, hlavně pak takový ty zvyky, jako krmení se jednou lžící, unášení nevěst, půjčený věci apod...Nevysmívám se tomu, jen si nedovedu představit, že bych to měla absolvovat...Na sobě jsem měla nějakej světlej kalhotovej kostým, kterej nosím normálně. Pak jsme šli na oběd a byla jsem manželka, haha..Nezměnilo se fakt vůbec nic jen jsem si chvíli zvykala na nový jméno , v občance mám " vdaná" a kvůli ekonomickým věcem je to trochu pohodlnější, kdyby se s někým z nás něco stalo, tak by ten druhý bezproblémově dědil apod.... Nemyslím si, že by se někdy moje děti ptaly, kde mám fotky ze svatby, kde jsem jako princezna....V tý době to možná bude už trochu jinak...Nebo ode mně načichnou tím odporem k podobným akcím, jako jsou svatby apod...
 Věrušák 


Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(9.8.2005 23:13:49)
Souhlasím, když se maj dva rádi, žádnej papír nepotřebujou.
 mery 
  • 

Re: svatba neni potreba 

(29.11.2008 16:48:05)
Když je to tak strašně moc jedno, proč se teda nevezmou???
 Petra,Evička(30/01/03) 


Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(8.8.2005 12:30:31)
Taky to může být jinak.
Já jsem se svým přítelem 4 roky,máme spolu 2,5 letou holčičku,má jeho příjmení já ne.
žijeme spolu na psí knížku,vyhovuje nám to tak,myslím,že vážně nepotřebujeme papír na to,abysme byli rodina,protože my jsme rodina i bez něj.
Nejde o to,že by mi nehctěl dát příjmení,ale mě i jemu přijde zbytečné utrácet peníze za svatbu,místo toho si radši koupíme autíčko nebo pěknou dovolenou.
Až budeme mít peněz tolik,že nebudeme vědět co s nimi,pak se třeba i vezmeme,teď si radši užíváme společných výletů a jiných věcí.
Vše je o penězích,určitě se kvůli svatbě nebudu zadlužovat,jenom proto,abych se jmnovala jako on a naše dcera.
 Daniela. 3leta dcera 
  • 

Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(8.8.2005 13:49:15)
o penezich je to jewn v pripade, ze chcete udelat svatbu se vsim vsudy - pro vsechny...

Kdyz se budete chtit jen nechat oddat, nestoji to nic...
 Lisa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(9.8.2005 7:22:14)
Jenze to pak zase nebude ten efekt, co tu psala spousta osvatbenych...myslim tim, svatba se vsim vsudy a celou rodinou a to dalsi bla bla bla...
Je to fakt, ze je to hlavne o penezich.
 Daniela, 3leta dcera 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(9.8.2005 9:11:34)
Tak to je pak na kazdem, jakou svatbu vlastne chce...takze to o penezich byt muze a nemusi...
 Dzana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(10.8.2005 17:54:37)
Souhlasím. My jsme se tedy brali kvůli tomu, abychom se stali manželi, ne kvůli nějakému "papíru" (na tenhle termín jsem alergická) a kdybychom neměli peníze, tak se vezmeme úplně obyčejně. My jsme tedy o svatbě nepochybovali, protože nejdřív jsme se 6 let poznávali, pak jsme se vzali, s manželským životem jsme začali sdílet jednu domácnost... a tudíž ta svatba měla svůj smysl. manželství pro mě není "papír", ale závazný slib. Vdávala jsem se v kostele. V tomhle bych chápala rozdíl a to, že nevěřícímu ani nějaká svatba nepřipadá důležitá. U mě je to jiné.
 mery 
  • 

Re: svatba neni potreba 

(29.11.2008 16:51:17)
Heeezky napsano, diky
 mery 
  • 

Re: svatba neni potreba 

(29.11.2008 16:50:33)
Hmm, to těžko. Nás stálo 40 lidí 15 tisíc. Tak co blbnete?
 mery 
  • 

Re: svatba neni potreba 

(29.11.2008 16:49:28)
A to je Tvůj vlastní názor, nebo Ti to navykládal on?
Kolik by asi stála jednoduchá svatba na úřadě, vy dva + dva svědci?
Co se tu komu snažíš nalhat?
 Eva K, 7tt 
  • 

Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(9.8.2005 9:02:01)
Jsem ráda, že je tady ještě někdo pro svatbu..

Eva
 luicie a týna 
  • 

Re: Re: Re: svatba neni potreba 

(10.8.2005 17:01:04)
Milá Barboro, jestli bude chtít pofrčet, tak pofrčí, i když na něj budeš mít papír.
 mery 
  • 

Re: svatba neni potreba 

(29.11.2008 16:52:16)
Čti, co psala. Neříkala, že "na něj má papír", tak nepodsouvej.
Jsem zvědavá, co bude ten Tvůj bezpapírák dělat za pár let.
 mery 
  • 

Re: svatba neni potreba 

(29.11.2008 16:32:40)
MÁŠ BOD!
 Dáša a tři děti (14; 12; 1,5) 
  • 

Re: Re: svatba neni potreba 

(7.8.2005 21:09:42)
Svého muže jsem poznala v 18. Dva roky jsme spolu chodili, další dva žili. Pak přišla velká svatba, po ní problémy a nakonec po roce rozvod.
Po dalším roce první dítě, pak další a teď ještě mazánek. Jsme spolu šťastní i bez papíru a do další svatby se určitě nepoženeme. Letos už to bude 20 let.
Můj názor je, že je to jen zbytečná komplikace v případě rozvodu.
 mery 
  • 

Re: svatba neni potreba 

(29.11.2008 16:53:25)
Když jste nedospělí, nedozrálí, tak jo.

Ale jednu dobu to byla strašná móda, vzít se, rozvést se a pak spolu spokojeně žít. Tak jestli jste jen nepodlehli módnímu proudu.
 gabe 
  • 

Re: svatba neni potreba 

(6.8.2005 7:22:14)


Mila Evo,

chces mi rict, ze tim, ze jsi si sveho pritele vzala ho mas vic rada ?

Mozna jsem divna, ale zastavam nazor, ze kdyz dva lidi chteji byt spolu a klape jim to, nepotrebuji si to dokazovat svatbou. I kdyz prijdou deti, maji normalniho tatu s mamou / ano nejsou oddani, ale to preci neznamena, ze jsou spatni rodice/.
Znam spoustu lidi, kteri si svatbou chteli toho druheho pojistit a klidne spat s vedomim, ze jeho partner od neho nemuze tak jednoduse odejit, protoze jsou manzele. Nebo pary, ktere se brali kvuli detem (jak typicke v Cechach) ! Holka je tehotna a musi se rychle vdavat, protoze jinak by mela nemanzelske dite a co bys tomu rekli lidi :o)
Nemam nic proti svatbam, at se kazdy vdava a zeni jak chce, jenom si myslim, ze by to partnersky zivot nemelo ovlivnit. Naopak, pokud spolu dva lidi dokazi fungovat a chteli fungovat, melo by to jit i bez oficielniho papiru s razitkem.
 Eva K, 7tt 
  • 

Re: Re: svatba neni potreba 

(9.8.2005 9:36:07)
Nemám ho více ráda kvůli papíru z kostela. Naše svatba byla silný společný zážitek a ty sbližují, ať je to dovolená, porod nebo svatba.
A svatbu jsme měli opravdu krásnou, přesně jak jsme chtěli, pozvali jsme jen opravdu blízké lidi, náklady jsem rozpočítali na obě rodiny i nás, takže to taková hrůza nebyla.
Samozřejmě nevěřím, že je svatba pojistkou na vztah, proto jsme to nedělali. A doby, kdy nesezdaní jsou v očích lidí spolu "jen tak na zkoušku" jsou snad také pryč. Takže je to volba každého a není třeba lidi pro to soudit.
Eva
 Heluš, Kuba 8 let a Petr 1 rok 
  • 

Re: jsem pro svatbu 

(8.8.2005 11:28:16)
Dneska by mi to bylo i jedno jestli svatba nebo ne. Je pravda, že některý věci jsou jednoduší. inak svámi jednají na úřadech a když dojde třeba na koupi domu atd,tak i úvěry se dávají manželům. Souhlasim, že pokud spolu nežijí , nikdy se nepoznají. A v manželství nebo jen ve společném soužití nastávají situace (narození dětí,nemoc, finanční problémy...) které otestují vztah. Opravdu člověk dopředu neví, jak se ten druhý zachová v jaké situaci. Vlastně se poznávají celý život. Buď problémy spolu vyřeší nebo je to rozdělí. Pak je jedno, jestli jsou manželé nebo jen spolu žijí.
 janula 
  • 

Re: jsem pro svatbu 

(8.8.2005 14:09:52)
baby a vy sa nebojite, ze po nejakom case Vas priatel vymeni a vy budete s prazdnymi rukami?? kamaratka byvala 5 rokov s priatelom, on splacal zo svojho platu svoj byt a z jej sa financovala prevadzka...po piatich rokoch sa jej podakoval,e je fajn, ale on ma inu....on ma splateny byt a ona prazdne ruky s ustrizky sekov
ja viem, ze to moze sa stat aj v manzelstve, ale tam uz sa musi delit....ja si to neviem predstavit, keby som s niekym mala x rokov zit len tak, tak uz len podvedome, by som si musela setrit bokom a podla mna by sa to na vztahu podpisalo a mozno aj nevedomky by som ho tymto nechtiac rozbila
 Daniela, 3leta dcera 
  • 

Re: Re: jsem pro svatbu 

(8.8.2005 16:38:40)
Ale ani v manzelstvi se nemusi delit...pokud by byl byt jeho nebo mel na nej uver ci hypoteku jen on, byl by to majetek ziskany pred uzavrenim manzelstvi a do spolecneho jmeni manzelu se nezapocitava...tudiz manzelstvi nedava zaruku ani jistotu niceho...
To si davaji lide navzajem tim, ze se maji radi a duveruji si...manzelstvi tomu nepomuze ani na tom nic nezmeni...
Podle meho nazoru...
 Eva K, 7tt 
  • 

Re: Re: Re: jsem pro svatbu 

(9.8.2005 9:42:28)
Když jste manželé, nemůže si tuším partner bez tvého vědomí vzít hypotéku. A dělat si nárok na majetek, který partner získal před svatbou, mi nepřipadá fér. Ale společně nabyté věci se dělí, takový je fakt. Ale to se dá řešit smluvně, není třeba svatba. Ale svatbou je to jaksi hezčí, než běhat po advokátech a tím otevřeněji dávat "zadní vrátka" najevo.
Já hlavně věřím, že jsem si vybrala dobře a není třeba nad tím přemýšlet:-)

Eva
 Daniela, 3leta dcera 
  • 

Re: Re: Re: Re: jsem pro svatbu 

(9.8.2005 10:21:03)
Ja to myslela tak, kdyby on mel na byt hypoteku nebo uver uz pred manzelstvim...v opacnem pripade s tebou souhlasim...
 mery 
  • 

Re: jsem pro svatbu 

(29.11.2008 16:57:38)
Ne, ale aby byl přistupitelem, tak Tvůj podpis nepotřebuje.

A před svatbou: když si př. ona koupí byt na hypo, a co - pak je pár let s mrňousema doma, anebo není, ale když splácí celkem na doraz + provoz, tak on snadno prokáže, že participoval - hlavně když lecos bude platit z účtu, jak je dnes obv., nebo běžně - že její plat by nestačil na vše, co má - provoz, zařízení atp., takže byt by jí nejspíš zůstal, ale nějaký prachy by mu musela dát.
 mery 
  • 

Re: jsem pro svatbu 

(29.11.2008 16:55:25)
Pokud prokáže, že přispíval, tak s prázdnou neodejde. Ona ho bude muset vyplatit.
 Gabe 
  • 

Partnerska smlouva 

(10.8.2005 6:48:29)
Ony existuji manzelske i predmanzelske ci partnerske smlouvy. Neni nic jednoduzsiho nez si dojit k notari a sepsat si to. Trva to pul hodiny a jsi "pojistena" (pokud to potrebujes) po celou dobu vztahu. Zni to mozna neromanticky, ale je to prakticke.V soucasne dobe je spousta lidi, kteri maji predmanzelskou smlouvu, protoze nevstupuji se stejnym majetkem do manzelstvi. Jsou samozrejme i partneri, kterym je to jedno, ale kdo vi....za par let se muzou zmenit a stejne vyhodi manzelku/manzela s holym zadkem. Obcas Ti nepomuze byt vdana, aby sis z manzelstvi neco odnesla :o(
 Anička 
  • 

Re: jsem pro svatbu 

(16.8.2006 13:56:55)
Ahoj, já jsem jednoznačně pro svatbu. S přítelem jsme se k sobě nastěhovali po týdnu od seznámení a báječně nám to klape už druhým rokem. Společně jsme zařídili dům a jasně víme, že se vezmeme. Teď nám v tom brání jen otázka peněz. Když dva lidé vědí, že k sobě patří, tak to vědí hned a tam svatba prostě patří! :-)
 modify 


Re: jsem pro svatbu 

(24.8.2006 15:04:51)
Já si myslím,že pokud dva lidé plánují založit rodinu, tak by se měli vzít. Asi jsou to zastaralí názory, ale už jsem asi taková. Jsem vdaná skoro dva roky a máme čtyřměsíčního chlapečka.
 daniela, 3leta dcera 
  • 

Mne se to povedlo az napodruhe... 

(5.8.2005 11:21:30)
Moc hezky clanek...

Ale v tomhle je tezke nekomu radit.

Tak napr. ja - s mym - dnes jiz byv. manzelem - jsme spolu zili 4 roky, takze svatba byla logicke pokracovani naseho vztahu. Myslela jsem si, ze ho znam. Vzali jsme se. Uz pred svatbou jsme se pokouseli o potomka - PLANOVANE!!! - neslo to, ale mesic po svatbe jsem otehotnela a pak se nam narodila krasna holcicka. Ale ani jsem se nenadala a kdyz byly male 3 mesice, on nas opustil - ze pry uz me nemiluje a svatbu ani dite nikdy nechtel. Bylo to po roce manzelstvi. Zlomilo me to a byla jsem na dne. Ale kvuli sve male a diky rodine a svemu - tehdy nejlepsimu kamaradovi - jsem se z toho dostala, rozvedla se a musim priznat, ze kdyz se na to divam ted - byla jsem hloupa, ze jsem si ho vubec brala, ze jsem nevidela, jak me podvadel atd. Ale milovala jsem ho a ani jsem to videt nechtela, znate to...A nebyt toho vseho, nemame ted nasi milovanou holcicku.
No a dnes jsem zasnoubena, naprosto oficialne a bylo to uzasne romanticke a krasne. Mimochodem - mym partnerem je ten muj tehdejsi nejlepsi kamarad...zname se uz straaasne dlouho a nas vztah je uzasny. Vazne, nikdy jsem nebyla statnejsi. A vazim si toho. Jsem uz taky starsi, snad rozumnejsi a tolerantnejsi...A svatbu planujeme a tesime se na ni. Stejne tak planujeme i miminko. Jsme proste stastna rodina a ja pevne verim, ze to tak zustane...

Ale jsou i pary, ktere svatbu ke stesti nepotrebuji...nikomu se to neda nutit.

Takze hodne stesti vsem!!!
 verca, 2 děti 
  • 

Re: Mne se to povedlo az napodruhe... 

(5.8.2005 13:23:11)
Opravdu moc pěkný článek a je těžké někomu radit co má dělat,každý má jinou představu o životě.

Mně se stalo Dano, něco podobného s bývalým mužem jsme spolu chodily pět let a pak se vzaly. A po necelém roce rozvedly. Nebylo to ono,neuměly jsme spolu vyjit ikdyž před svatbou vše vypadalo jinak. Ale nikdy před svatbou jsme spolu nebydlely jen 1 měsíc a to je málo. No už je to za mnou škoda slov, teď mám sice ještě s ním problémy a nemohu se znova vdát,ale nijak mi to zatím nevadí. I když s partnerem máme již dvěti není pro mě svatba to nejdůležitější. Děti jsou zatím ještě malé. Jmenují se po otci,takže žádný problém.
Mám strach, abych se svatbou něco nezměnilo jednou už to stačilo. Tentokrát jsem to udělala naopak. Znaly jsme se asi rok a byly spolu tak 3-4x na schůzce a začaly spolu bydlet :-) A nemohu si stěžovat je to paráda !!!Rozumím si s ním jako snikým před ním. Jsem spokojená a děti mají baječného otce.
PS: Hlavně, že jsme všichni zdraví a to jestli máme doma nějaký papír, že k sobě patříme není nijak důležité ( alespoň teď ) no uvidíme nikdy se nemá říkat nikdy :-)
 Andrea NY 
  • 

Re: Re: Mne se to povedlo az napodruhe... 

(6.8.2005 3:32:00)
Ja jsem furt nejak nechapala jak po ctyrech letech se vezmete a za rok se rozvedete.Az jsem tam narazila na tu malickost.Ze spolu nebyli dyl nez mesic.
Ja jsem jen chtela reagovat, protoze jsme mesic manzele a tak jsem dost desila toho co se jako muze zmenit.No v pripade ze spolu ty dva bydli uz pred svatbou a vsechno si to zkusi tak se vlastne vsechno meni az s prichodem deti.no ale kdybych si to treba s byvalym nezkusila na necisto tak bych dopadla jak vy rozvedena a az na podruhy ti vyslo.
Osobne ,to ze si to ty lidi nejak nezkusi jak jim to funguje (a nemyslim jen postel) moc neuznavam.
Jinak vam vsem preju stastna manzelstvi.
 verca,2děti 
  • 

Re: Re: Re: Mne se to povedlo az napodruhe... 

(6.8.2005 7:58:11)
Přiznám se,že zpetně to byla asi chyba nebydlet spolu před svatbou. Ale v té době mi to nějak nepřišlo,já studovala a muž pracoval. Neměli jsme na sebe moc času a za ty roky se mezi námi něco změnilo. Pravděpodobně jsme si to ani nechtěli připustit když už byla svatba nachystaná tak jsme se vzali. A výsledek už znáš. No jo, žádný z učený z nebe nespad :-)!
 Daniela, 3leta dcera 
  • 

Re: Re: Re: Mne se to povedlo az napodruhe... 

(6.8.2005 9:06:54)
Ale v mem prispevku je napsano, ze jsme spolu cele ty 4 roky zili, tzn. i bydleli a po roce manzelstvi, tj. po 5 letech souziti, nas opustil...

Ani ja to nechapala, ale podle vsecho svatbu ani dite nechtel, jen si s tim nechtel delat potize, tak to udelal a cekal, az to nejak dopadne...Dobry, ze?
 Ája 
  • 

Re: Re: Re: Mne se to povedlo az napodruhe... 

(7.8.2005 22:44:31)
Andreo, já se svým ex chodila 1,5 roku, bydlela dalších 2,5 roku a pak jsme se vzali. Do té doby idylka, občas jsme se "kousli", ale to už v normálních vztazích bývá. Ex se ale po tom, co jsme si domluvili napevno termín na radnici a oznámili to celé rodině a přátelům, začal strašně měnit. Začal být neuvěřitelně majetnický, začal mě ponižovat - co mám povídat, už k oltáři jsem šla s tím, že to asi není ono, ale nebylo cesty zpět... Začal mě bít a já, po půl roce od svatby utekla a zažádala o rozvod. I když jsme neměli děti, bylo to těžký, radši jsem za něj pak ještě rok doplácela úvěr na zařízení JEHO bytu (lépe řečeno tchýně bytu - měli to moc dobře promyšlené), jen abych se od něj odpoutala. A věř mi, nebo ne, do toho celýho "svatebčení" jsem šla s láskou - jak naivní!
 Andrea NY 
  • 

Re: Re: Re: Re: Mne se to povedlo az napodruhe... 

(8.8.2005 0:48:13)
Tak nevim Ajo pises ze jsi mela divny pocit pred tou svtbou, ale zaroven napises , ze jsi do toho sla s laskou.
Meho manzela mamka se podruhe vdala(tata zemrel) a kdyz nam to oznamovali tak mi jako nesezdani jsem to moc nachapali.Asi tri tydny pred svatbou jsem kecali a ona mi rekla, ze si neni jista jestli do toho ma jit.Ja jsem ji rekla: Tak to nedelejte.
Udelala, po roce u pul zacala uvazovat o rozvodu. po dvou letech o nej pozadala ted uz je ten zm.. pryc .Nikdy jsem nepochopila proc spolu nemohli jen zit.Nektere lidi svatba meni.Mysli , ze ten druhy je majetek.Ale ja si myslim, ze nejake naznaky jsou vzdycky uz pred.
Jinak Ajo doufam, ze ted uz ti to vychazi.
Ber to jako , ze chybama se clovek uci.
 Verca,2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Mne se to povedlo az napodruhe... 

(8.8.2005 8:17:48)
Ajo, mluvíš mi z duše to samý u mně. Já ještě teď splacím půjčku ,kterou si ex vzal a nesplatil ji.Nevim sice na co byla a asi se to nikdy nedozvím a možná je lepší to nevědet :-( ??? Kdoví co se jiným lidem honí hlavou. Co se dá dělat,tyky jsme neměli děti, ale i tak na to nerada vzpomínám. Ale na druhou stranu všechno zle je k něčemu dobré. Přeji Ti hodně štěstí v životě a taky hlavně zdraví....
 Ája + 2 děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Mne se to povedlo az napodruhe... 

(8.8.2005 20:26:34)
Verčo, já teda naprosto přesně vím, na co ten úvěr, který jsem ex splatila byl. Byl na bar v obýváku, na pračku v koupelně a myčku v kuchyni. Jo, teď tam popíjí, pere a kuchtí jiná za mý prechy .... tchýni příjemnější dáma. Zřejmě je příjemnější i ex, páč mají prtě. Bohužel jsem se po letech nakonec nastěhovala do blízkosti "našeho" bytu, tak se občas potkáváme v hypermarketech :(

Jestli je to lepší, těžko soudit. Ale podruhé jsem se nevdala a za přítele to ani neplánuju. I když už máme děti, necítím, že bych nutně potřebovala svatbu. Fakt jsem tehdy byla maximálně zamilovaná a proto jsem do svatby šla. Už to asi nikdy takhle cítit nebudu, nebo jen čekám na toho pravýho :) To je vtip.
 mery 
  • 

Re: Mne se to povedlo az napodruhe... 

(29.11.2008 17:03:42)
Stačí jet spolu na pár akcí - a víte lépe, jaký je. Stačí navštívit jeho rodinu - jablko nepadá nikdy daleko - a uvidíte, co by vám bez toho zůstalo skryto.
Znám spoustu manželství, kde spolu před svatbou nebyli a nebydleli a jsou v daleko větší pohodě než psíknížkáři. Je to o postoji, o přístupu.
Jeden to tak jednou hezky řekl, že s partou mladých lidí byli na horách a holky některý spaly do nevím kdy a jiný vstávaly brzo a chystaly ostatním snídani - a jednu z těch si vybral. A vybral si dobře. :) Mnohem víc poznáte, jak se kdo chová k lidem okolo, než přímo k vám.
 Lenka, synové 11/04, 12/09 


Svatba 

(5.8.2005 13:29:14)
Já si také myslím, že svatba je moc hezký způsob, jak dát druhému najevo, že s ním chcete strávit život, ale na druhou stranu nejsem tak naivní, abych si myslela, že pokud se ve vztahu dvou lidí něco VÁŽNĚ pokazí, tak manželství (nebo i děti) toho, kdo chce odejít zastaví :-((. Ale to doufám nebude jednou můj problém!
My jsme s manželem spolu začali chodit před 12 lety, a protože jsem studovala, tak se nám to chození trošku protáhlo :-)))! Když se na to dívám zpětně, myslím, že to mé studium manželovi celkem vyhovovalo. Aspoň měl čas vše si pořádně rozmyslet :-)))! Po sedmi letech jsme spolu začali bydlet, ale s tím, že až zrekonstruujeme byt, začneme uvažovat o svatbě a dětech. No, "uvažovali" jsme ještě další dva roky a pak se vzali. Opravdu si myslím, že svatební den byl jeden z nejhezčích v mém životě, i když někteří lidé dost dobře nechápali, proč se vlastně bereme (vždyť spolu bydlíte a znáte se tak dlouho!!!).
Jen škoda, že stejně euforický nebyl i následný rok a půl po svatbě. Během té krátké doby nám zemřeli 3 velmi blízcí lidé a 2xjsme přišli o miminko :-(((. V té době jsem nejvíce ocenila,jakou oporou mi manžel je! Určitě mi některé budete oponovat, že oporou může být i partner "bez papíru"! To asi ano a určitě záleží především na povaze toho kterého jedince (ať už svobodného či ženatého), ale já jsem přesto rádá, že "jsme svoji" (a teď už konečně !3!)a doufám, že se na tom ani v budoucnu nic nezmění! Snad jedině ten počet členů naší rodiny :-)))! L.
 eva, 3 děti 
  • 

Re: Svatba 

(7.8.2005 11:35:28)
Moc krásný příspěvek, přeji tobě i tvé rodině opravdu hodně štěstí. Svatba je určitě věcí každého člověka. Vždyť jsou i ženy /muži/, kteří nechtějí ani děti. Já osobně považuji svatbu za důležitou. Přesto,že jsem 13 let žila v manželství, které nebylo šťastné a pro mě a děti hodně traumatizující. Dnes žiji s přítelem 5 let. Máme 10měs.chlapečka,troufám si říci,že nás má přítel rád a chce s námi být. /mám 14letou dceru a16letého syna/. Mě trápí,že si mě nechce vzít, bydlíme ve 2 bytech. Ekonomicky by bylo také lépe. Prostě já nejsem typ na psí knížku, ale musím ji tolerovat. Jsem také přesvědčena,že svatbou si dávají dva najevo, že spolu opravdu chtějí být. Taky před kamarády/kamarádkami/, známými dát najevo, že k sobě patříme. Není mi příjemné při představování říkat - já jsem přítelkyně ...a jiné jméno. Připadám si jenom, jako vychovatelka jeho syna. A spousta situaci,které mě přivádí do rozpaků a nepříjemností.
 Tara zelená 


souhlas! 

(5.8.2005 19:00:32)
pěkně napsáno, stručně, jasně a výstižně :) já souhlasím
 Haluška 


Re: souhlas! 

(5.8.2005 20:40:49)
Taky souhlasím.
Brali jsme se po roce a půl chození, od té doby nám uplynuly 4 roky a máme se čím dál tím radši. Svatba sice byla podle představ rodičů, a ne podle našich představ, prostě jsme jim ustoupili - ale byl to dobrý start. Líbí se mi, když je svatba rodinná událost, když se to pořádně oslaví, maminky si popláčou a kdekomu je pak špatně a má na co vzpomínat. Když tam nejde jen o ty dva, co se berou, a o to lejstro, ale o to, že vzniká něco nového a ostatní jsou u toho.
A pevně doufám, že to bylo moje jediné "ano" a že nebudu muset závidět tchánovcům, že oslavili stříbrnou svatbu, až ji oslavím sama :-))). A jim budu přát, aby se dožili ve zdraví a radosti té zlaté (a závidět, dokud je taky nedohoním).
 Lucka 
  • 

svatba?? 

(6.8.2005 16:52:29)
Ted už bývalým manželem jsem se seznámila v práci. Láska skoro na první pohled. Ani ne po dvou měsících chození jsem se kněmu nastěhovala. Ze začátku bylo všechno fajn, ale pak se to začalo kazit.. Když mě požádal o ruku tak jsem souhlasila, i když byly nějaké problémi. Naivně jsem si myslela, že po svatbě to bude lepší.. Nebylo. Byla jsem vdaná přesně 6měsíců. Ted máme za sebou rozvod a vycházíme spolu mnohem lépe než, když jsme byli spolu. Pro všechny mám jednu radu, kterou mi říkala i kamarádka - nevdávat se pokud si člověk není sto procentně jistý...
Svatby nelituju. Byl to úžasný den. Ale popravdě asi si to po druhé pořádně rozmyslím, než do toho půjdu znova.
V každém případě přeji všem moc lásky a spokojenosti. A když to náhodou nevyjde.. Nevěšte hlavu a berte to jako dobrou zkušenost:))
 Lionceau et garcon 


Re: svatba?? 

(7.8.2005 18:23:57)
No, dovolila bych si nesouhlasit s tvrzenim nevdavat se,pokud si neni clovek stoprocentne jisty.To je naivita,myslet si,ze je mozne byt si necim jista:o)jisteho neni vuubec nic:o)

Jinak vsem moc diky za ohlasy,moje grafomanske exhibice zdeleka nekonci:o)
 mery 
  • 

Re: svatba?? 

(29.11.2008 17:13:26)
Blbost. Jistý si člověk nemůže být nikdy.
Ale: bez risku není zisku.
Každý vztah je riziko.
 Hana, 3 děti 
  • 

hlasuju pro 

(7.8.2005 22:09:40)
hlasuju pro svatbu. Jsme vdaná 11 let. Vdávala jsem se v 19, manžel je o 9 let starší a taky byl trochu rozumější - jsem ráda, že to se mnou risknul :). Svatba nic nezaručuje, ale pro nás to bylo veřejné (před lidmi i před Bohem) vyjádření toho, že spolu chceme být ve zdraví i v nemoci (zažili jsem již obojí), v bohatství i chudobě (no, zatím spíš v tom druhém :)) a taky ve věcech smutných i veselých. V době, kdy se nedodržují smlouvy a sliby všeho druhu a jejich porušování se bere na lehkou váhu, jsme se rozhodli, že si něco slíbíme a taky to dodržíme. Ověřila jsem si mnohokrát, že láska není pocit, ale rozhodnutí a že stojí zato dávat i dostávat. Svatba není papír, ale způsob, jak dát okolí najevo - k tomuhle člověku patřím a myslím to vážně, bez zadních vrátek. Stojí to za to.
 Petra, 2děti, 31tt 
  • 

Re: hlasuju pro 

(7.8.2005 22:56:38)
Díky, Hano, mluvíš mi z duše:)
 Obluda + Kačenka 


Ekonomické důvody naopak 

(8.8.2005 8:10:39)
Nekolik z vás tu napsalo, že jste se nakonec po nějaké době vzali, protože to má i ekonomické výhody.
No vidíte a my se vzít nemůžeme (i když jsme dohodnutí že to uděláme hned jak si to budeme moct dovolit). Proč? To je jednoduché. Tak třeba první přišlo bydlení. Hypotéka=jediný to způsob řešení, které přicházelo do úvahy v našem případě. Kdybychom byli manželé, musel by každý z nás samostatně prokázat výši příjmu, jako by žádal sám za sebe. U mě žádný problém. Ale můj miláček? Ani omylem. Její výplatu znásobit dvaapůlkrát a ještě nějaký drobek přihodit. Kde by taky kadeřnice dva roky po vyučení vzala 16 čistého? No a tak jsem si ji vzal sám a máme to. Teď ještě čekáme na nějaké bankovní čachry a když půjde všechno tak jak má, za rok se bereme. Doufám.

Jo jen tak mimochodem k těm jistotám s dědictvím a podobně.... Tak z toho měla moje taky strach. Zbytečně. Pokud by se mi něco stalo, všechno zdědí stejně moje jediná dcera, kterou mám s ní a do jejích 18 narozenin se o všechno za ni bude starat stejně její matka.....
 Verca, 2 děti 
  • 

Re: Ekonomické důvody naopak 

(8.8.2005 8:22:05)
Přesně tak mluvíte mi z duše, pokud jsou děti tak děti vše zdědí tak tenhle důvod ke sňatku neuznávám.Proč se brát kvůli tomu že je to výhodné ???? (myslím tím ekonomicky )
 Federika 


Re: Re: Ekonomické důvody naopak 

(8.8.2005 8:55:35)
Dědit chci já....Co je mi platný, že by dědily děti...
Ne, vážně, celá naše společnost je prostě spíš postavena na existenci manželství, sociální a ekonomické důvody tady existujou. S jedním dítětem mi to bylo ještě celkem jedno, ale v okamžiku, kdy jsme se rozhodovali mít další, uvědomovala jsem si, že už by mi to dále nevyhovovalo. Ekonomicky i jinak. Občas to bylo na úřadech komplikovanější, v bance, uznávání otcovství, navíc fngovat jako " přítelkyně" nebo " družka" a posléze čelit otázkám typu: a ty děti máte s vaším přítelem?...No, prostě, bylo toho víc. Takže jsme se vzali a je to asi jednodušší, ale rozhodně jsme svatbu nepotřebovali jako dovršení našeho vztahu nebo něco podobnýho...A všechno funguje stejně jako dřív..A proč bych neměla ekonomický důvod uznávat jako důvod k založení manželství? Manželství je sociálně ekonomická jednotka...
 Lucie 
  • 

Re: Re: Re: Ekonomické důvody naopak 

(8.8.2005 16:55:32)
Nejde jenom o ekonomické důvody, zákony v našem státě jsou stavěné pro rodinu. Mé kamarádce stalo, že se její druh vyboural v autě. Byl v bezvědomí a ona se 2 dny nedozvěděla co s ním je, protže jí prostě nikdo nic neřekl, jak by taky mohli, manželka není, je to cizí ženská i když spolu žili už 6 let. Až teprve přijeli jeho rodiče z druhé strany republiky, dozvěděla se co a jak.
Už jen tohle je pro mě důvod abych si chlapa, kterého miluju a chci s ním strávit život, vzala.
 Lída+2 


Re: Re: Re: Re: Ekonomické důvody naopak 

(9.8.2005 16:54:25)
Lucie souhalsím jsem letos vdaná 10let.
Nějak jsme spolu s manželem bydleli před svadbou. V neděli mi ho odvezli sanitkou do nemocnice na infekční oddělení a tam jsem byla s ním něco jsem se dověděla,že mu udělají Lumbálku atd.Prostě mě brali jako příbuznou a nikdo nic neřešil.
Druhý den jsem zavolala a že mi nic neřeknou,že nejni manžel,že je nezajímá,že spolu bydlíme,že by to mohl říci každý.
V práci jsem se z toho sesypala a nebýt kolegy který tam udělal cirkus tak by mi ho nepředali ani do domácího ošetřování za pár dní.
Doteď jsem tomu kolegovi vděčná.

takže nevím jestli jsme či nejsem pro svatbu.Ale z tohodle důvodu asi jo.Protože člověk nikdy neví co se stane.
 Evaschi 


Re: Re: Ekonomické důvody naopak 

(8.8.2005 10:38:09)
Já jen,že s tím děděním,že všechno zdědí děti,není pravda!!!
Je mi 25 let a před rokem mi zemřel tatínek.Mám ještě sestru a maminku.Rodiče byli manželé.
My jsme se na dědictví dohodly(přece se nenecháme vyplácet z bytu,ve kterém bydlí mamča,když už dávno bydlíme každá ve svém),ale kdyby jsme se nedohodly,tak 1.polovinu všeho zdědí maminka a my se sestrou každá polovinu té 2.poloviny.
Takže to,že manželka nic nedostane není pravda!
A k té svatbě,nemyslím si,že by se lidi měli brát kvůli dětem,ať zůstanou nesezdaní celý život,když jim to tak vyhovuje a vůbec si nemyslím,že by se v dnešní době kvůli tomu na ně někdo díval skrz prsty.Ale myslím si,že když se mají dva lidi rádi a chtějí se vzít,tak je to hezký a romantický.A ještě hezčí to je,když jim to vydrží na celý život.
 Federika 


Re: Re: Re: Ekonomické důvody naopak 

(8.8.2005 11:16:15)
Evaschi, ale tady právě šlo o to, když rodiče nejsou manželé...Jasně že pokud jsou manželé, dědí i manželka...
Já se do toho dědictví nechtěla tak zamotat, byla to trochu nadsázka. A ačkoli já svatby fakt nesnáším, už ve čtrnácti letech jsem trpěla z myšlenky, že bych někdy tohle musela absolvovat, dokážu si představit, že to pro někoho může být nezapomenutelný den, ještě po letech může s láskou a nostalgií listovat albem s fotkama..Nic proti, já jsem v tomhle trochu pragmatik, největší romantika pro mě je, když ležím sama ve vaně s horkou vodou, poslouchám příjemnou hudbu, ukusuju čerstvou housku se šunkou a kafe, vedle svíčku s levandulí , všichni jsou daleko a mám klid...No jo, no....
 mery 
  • 

Re: Ekonomické důvody naopak 

(29.11.2008 17:18:46)
Píšeš nesmysly. Vzít se je ekonomicky nevýhodné. Už hned od začátku. A pak na každým kroku.
Nejlepší je být single socka matka, brát dvakrát třikrát tolik, co vdaná matka, mít přednost ve školce, mít výhody u zaměstnavatele - prac. doba, úvazek, držení místa ap. a chlap? Ten si může vzít půjček, je přece sám, že.
Což o to, ale my, kteří jsme pro řádný život, tak platíme daně na tyhlencty vychcánky, a z ekonomických důvodů svoje vlastní děti, který by vyrůstaly v úplných a funkčních rodinách musíme trochu posunouut, z ekonomických důvodů.
Ale je nám trapné, aby nám etiku diktovaly peníze.
 Kabuki 


Re: Ekonomické důvody naopak 

(9.4.2010 23:15:17)
...řádný život ~6~ jak se sluší a patří ~t~ no teda, fuj všichni ostatní :-© , styďte se :-):-)
 Gabe 
  • 

Re: hlasuju pro 

(9.8.2005 7:27:58)
Chces tim rict, ze kdyby jste se nevzali, takze sveho manzela (partnera) nebudes milovat tolik, jako ted ? Nebo kdyby byl nemocny, ze od nej lehceji odejdes, kdybys nebyla vdana ? To, ze spolu chcete byt ve zdravi a v nemoci nemusis potvrzovat svatbou. To bud ve vztahu je a nebo neni. Zadna ceremonie s prstynkama to nemuze posvetsit. A pokud si nekdo mysli, ze ano , tak je to velice povrchni.
BTW - zadni vratka mas v manzelskem vztahu tak jako tak. Zajimalo by me, jake je procento rozvodu / sorry, ale jsem v tomhle dost pesimista/.

Lidi v dnesni dobe jsou dost lehkomyslni/ ...tak se proste vezmeem a kdyz to nevyjde, rozvest se muzem vzdycky, ne ?
 Eva K, 7tt 
  • 

Re: Re: hlasuju pro 

(9.8.2005 10:23:54)
Co prostě brát, že každý máme jiný názor a nepovažovat to za povrchní, ale jiné? Soudit lidi jde velmi snadno, ale každý máme své důvody ke způsobu svého života.
Navíc, věřící mají ke svatbě ještě další důvod - jejich víra a náboženství. Nevidím na tom nic špatného, když jim to vyhovuje a potřebují to tak. Mě manželství vyhovuje, tobě ne. Nemyslím, že by kvůli tomu byla jedna z nás horší.
Eva
 mery 
  • 

Re: hlasuju pro 

(29.11.2008 17:22:41)
Je rozdíl, jestli si někdo myslí, že to ve vztahu je, anebo jestli se rozhodne to tomu druhýmu veřejně taky říct - to už je taky o jiné hloubce. A jestli se za to někdo stydí, tak se bude stydět i za toho druhýho a není zralý pro manželství.
Povrchní to není, povrchní jsou vaše kecy, protože když někdo něco slíbí, a dodrží to, je to borec.
Jenže slib je dneska v úpadku, takže dost možná jsi neměla štěstí a nevíš, oč jde.
 Venkovanka 


Re: hlasuju pro 

(3.12.2008 0:44:30)
Ahojka holky,
zdravím všechny odvážlivkyně,který se svatby nebojí a chápou ji i jako závazek vůči někomu jinýmu. Bez lásky nejde nic. Myslím se, že dvojice, které mají děti by měly mít určitou formu "svatby" - takovou dohodu mezi sebou, že to myslí vážně...~;)
 Dana + Filípek 11.3.2003 
  • 

Jak se komu chce 

(8.8.2005 10:56:05)
Článek se mi moc líbí, je z něj cítit životní optimismus a moc Vám přeji, aby jste byli dlouho šťastní!!!

Na dnešní době je krásné, že se každý může rozhodnout zda svatbu ano, nebo ne... Já jsem se svým nynějším manželem už 8 let, tři roky jsme spolu žili (v domácnosti mých rodičů), pak jsme se vzali. Byla to moje iniciativa, 1) jsem chtěla být ta přincezna v bílých šatech a za 2) jsem chtěla manželovi vyjádřit svou úctu tím, že přijmu jeho jméno (ano, jsem romantik tělem i duší).. Až další 2 roky po svatbě jsme začali uvažovat o dítěti.

Na životě manželském je podle mě největší úskalí že počínaje jediným dnem už nejsme "já a on", ale ve všech zásadních situacích jenom "my"... Náš vztah to hodně upevnilo a mě osobně to vyhovuje. Znám ale jiné, kteří se s tímto zlomem nedokázali smířit a manželství se pak rozpadlo (i když v jednom mě známém případě ti lidé spolu nadále žijí, ale už zase jako "ona a on").

Takže je to jen na svobodné vůli každého z nás, myslím že opravdu není potřeba vztah svazovat nějakým papírem který stejně nic neřeší, když se na to partneři necítí, naopak když chtějí svatbu (ať už z jakéhokoliv důvodu), tak proč ne?!

Ahojky, ať vám všechno vyjde jak jste chtěli!!!
Dana
 Sisinka 
  • 

Re: Jak se komu chce 

(10.8.2005 9:03:22)
Ahoj Dano, já samozřejmě Tvůj názor respektuju, jen se mi ježí chlupy z formulace "vyjádřit úctu manželovi tím, že si vezmu jeho jméno"... Čím vyjádřil úctu on Tobě? Nezlob se, fakt by mě to zajímalo... mně totiž tohle hrozně moc vadí! Přesně tuhle větu totiž použila moje tchýně, když se mě snažila pod pohrůžkou neúčasti na svatbě (což nakonec splnila) donutit, abych ustoupila z přání nechat si svoje příjmení...
 Dzana 


Re: Re: Jak se komu chce 

(10.8.2005 18:00:55)
Já jsem za vyjádření úcty manžela ke mně brala hlavně to, že si mě chce vzít. Protože muži mají obecně menší "potřebu" se ženit nežli ženy vdávat (teď to mám na mysli ve společensko-historickém kontextu) a třeba to, že mi to svoje jméno chce dát, ne vnucovat... ale každý to bereme jinak.
 Sisinka 
  • 

Re: Re: Re: Jak se komu chce 

(11.8.2005 6:28:46)
Je pravda, že já jsem si vždycky chtěla svoje jméno nechat, protože ke mně tak nějak patří. Naopak, manžel si chtěl vzít moje, protože to jeho je opravdu ošklivé. Ale pak se do hry vložila tchýně s pusou plnou řečí o úctě k muži (o úctě k ženě ani slovo!) a manžel jí ustoupil a nechal si svoje jméno. I když - zrovna u nás jsem se nechtěla moc vdávat právě já a muž mě "ukecal" :-).
Víš, mně na tom všem vadí asi nejvíc to, že mě nikdo nikdy nedokázal vysvětlit, proč se má právě ženská přizpůsobovat, kromě argumentu, že "to tak dělá každý a je to tradice".
 Dzana 


Re: Re: Re: Re: Jak se komu chce 

(11.8.2005 15:13:54)
Já nevím. No, nad tímhle jsem konkrétně nepřemýšlela. Ale nepochybně to souvisí s historickým obdobím patriarchátu. Ženy rodily děti, muži zabezpečovali finančně a proto se zřejmě dávalo to mužské jméno a tak nějak se to zachovalo. Já třeba uznávám to, že muž děti nerodí, tak má zase jiné "vymoženosti"... (kolikrát dost nerovná náhrada za rození dětí, že..) ale asi to nezní moc přesvědčivě, co.
Jestli má muž blbé příjmení, pak to docela chápu. Ovšem moc nechápu, že podlehl nabádání své matky, to by mě docela mrzelo, být v té situaci.
 Sisinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jak se komu chce 

(12.8.2005 6:59:41)
Mrzelo mě to moc a ještě dneska se někdy neudržím a "vpálím" mu to (i když vím, že je to blbost). Jenže on chtěl tenkrát za každou cenu, aby mu šli rodiče na svatbu... stejně tam nakonec nebyli, a my se každý jmenujeme jinak. I když - záleží na tom vlastně?
S tím patriarchátem máš asi pravdu, taky jsem si to tak nějak zdůvodnila :-), jen prostě nevím, jaké opodstatnění to má dnes, v dnešní době. Proč ženy ani nezapřemýšlí, že mají na svoje příjmení úplně to samé právo jako muži, a ještě i dnes mluví o úctě...
 Dzana 


Pro Sisinku 

(12.8.2005 14:37:01)
To chápu. Ono "blbost", ale ty pocity jsou důležité, takže to až taková blbost není. Mně by tedy na tom záleželo hodně. Já jsem zase zastáncem společného jména pro rodinu, třeba i tak, že někdo z členů rodiny používá jména dvě.
A k tomu přemýšlení. Já o sobě naopak můžu říct, že jsem docela konzervativní. Takže jako malá holka jsem si vždycky zkoušela příjmení kluka, který se mi zrovna líbil ;o)
Ale musím říct, že se mi docela líbí zvyk z jiných států - používání obou příjmení pro pojmenování rodiny. Ale já jsem spokojená. Původního příjmení jsme se chtěla zbavit, protože máme příjmení německé, které se píše česky, a to mi vadí. Stydím se za naše předky, kteří to dopustili...
 Sisinka 
  • 

Re: Pro Sisinku 

(25.8.2005 6:57:19)
Promiň, že píšu tak pozdě... teď jsem týden neměla internet.
Já jsem zase nikdy nemohla pochopit, proč se musí přizpůsobovat právě žena. Nechápala jsem, proč se vzdát vlastně svojí identity, proč se schovávat za cizí rodinu, když mám svoji... proč se jmenovat jako nenáviděná tchýně... bylo toho hodně moc!
To, že je někdo konzervativní, úplně chápu - také v něčem jsem, vlastně docela dost :-)... ale já konzervativnost chápu jako nechuť měnit svoje zvyky...
Mně je úplně jedno, jak se kdo domluví, jak se kdo jmenuje, co mně vadí, je to, že musím poslouchat "jsi ženská, tak musíš..." a "musíš mít úctu k muži..."
Jsem ráda, že si o tom můžu s někým popovídat.
 Eva K, 9tt 
  • 

Re: Re: Pro Sisinku 

(25.8.2005 13:15:45)
Mě zase moje tchýně řekla, že je ráda, že jejich příjmění má pokračovatele.. jako by moje rodina už nepatřila ke mě a k mým dětem. Ale já osobně jsem nad tím moc nepřemýšlela, prostě se to tak dělá.

Asi bych brala jako varování, že tvůj manžel jim ustoupil. Ale třeba se poučil a už si bude rozhodovat podle svého. Jsem na to asi háklivá, protože tchýně neustále zkouší poroučet a vedeme boj a každý kousek hranice.

Eva
 Sisinka 
  • 

Re: Re: Re: Pro Sisinku 

(26.8.2005 7:29:43)
Evi, ustoupil, protože tchýně vyhrožovala tím, že nepůjde na svatbu a on ji tam chtěl. Takže se teď jmenujeme jinak...
Přesně tak to vidím - že by moje rodina už neměla patřit ke mně a k případným dětem - já mám ale pocit, že děti mají tak nějak blíž právě k mámě, že k ní nějak tak víc patří... asi to neumím vysvětlit, ale o argument pro mě víc, proč by měly mít moje příjmení.
Je mi jasné, že jsem s tímhle názorem dost v menšině - ale "dělá se to tak" mě donutí spíš udělat opak :-)...
 mery 
  • 

Re: Pro Sisinku 

(29.11.2008 17:34:17)
Vzít si chlapa, který mezi ženou a matkou volí maminku.... Ten je nezralý a nedospělý. Užij si to. Vědělas to včas.
No hlavně, že budeš mít to svoje jméno.
Ty seš zas maminčina, no tak si žijte. Každý se svými rodiči v podstatě. Více než s manželem.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Pro Sisinku 

(25.8.2005 16:13:41)
Sisinko,

proboha, doufám, že nedáš na tyhle řeči "jsi žena a tak MUSÍŠ (mít úctu k muži, za každou cenu si vzít jeho jméno..." blablabla.

Myslím, že partneři by měli mít úctu k sobě NAVZÁJEM, tj. já ji mám ke svému muži a on (doufám) ke mně. A jestli si někdo myslí, že ta úcta se projevuje tím, že se druhému bez odmluvy a domluvy podřizujeme i ve věcech, se kterými zásadně nesouhlasíme, tak je chudák a je mi ho líto (a ještě víc jeho okolí, když se od něho nechá zmanipulovat.).

Já vidím jako zcela rovnocennou možnost 1. vzít si mužovo jméno, 2. nechat si každý svoje jméno, 3. aby si muž vzal moje, 4. abych si já nebo on nechali vlastní a přibrali si partnerovo (dneska už to jde). Záleží na tom, jak se oba partneři dohodnou, jakýkoli nátlak považuji za nemístný už od partnera, o tchánovcích nebo rodičích ani nemluvě. Kdo si cokoli v tomhle směru vynucuje, projevuje neúctu vůči tomu, na kom si to vynucuje, a to je do vztahu dost blbé předznamenání, nemyslíš?

A to, že tchyně nepřišla na svatbu, je její problém, a pokud to podmiňovala tím, že si vezmeš mužovo jméno, jinak nepřijde, tak se chová jako dvouleté rozmazlené dítě. U dospělého člověka dost smutné. Dobře, že jste tomu nepodlehli, v takovýchhle případech bohužel platí, že komu podáš prst, urve ti celou ruku.
 Sisinka 
  • 

Re: Re: Re: Pro Sisinku 

(26.8.2005 7:33:40)
Šáry, je to moc hezké, jak jsi to napsala - ale bohužel to tak vidí jenom málo žen, ostatní berou jako samozřejmost, že se podřídit musí právě ony - i když mají hezčí příjmení...
A opravdu to tak dělají "všichni" - takže tchýně mohla argumentovat tím, že právě já musím mít něco "extra" a že si můj muž nemohl najít nějakou "normální" - tj. kteroukoliv z těch zbývajících...
Na svatbě nebyla... a vidět mě nechce ani teď, manžel tam musí jezdit sám...
Byla bych tak ráda, aby takových žen, které se se samozřejmostí nepodřídí jen proto, že "se to dělá" bylo víc...
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pro Sisinku 

(26.8.2005 8:55:03)
Sisinko,

promiň, ale tchýně do tohohle NEMÁ CO KECAT. Je to věc mezi Tebou a Tvým mužem. Pokud on ustoupil mámě, protože mu vyhrožovala, že jinak nepřijde na svatbu, tak udělal chybu. Pokud Ty jsi udělala něco, s čím jsi bytostně nesouhlasila, jenom proto, aby on mohl ustoupit mámě a ona na tu svatbu šla, tak to byla taky chyba. Stejně, jak píšeš, jsou vztahy mezi vámi na bodu mrazu, takže jsi v podstatě udělala dost zásadní změnu ve svém životě kvůli člověku, který Tě nemá rád a kvůli tomu tě nezačal mít radši.

Jméno je otázka DOHODY mezi vámi dvěma. Už jsme s manželem mockrát probírali věci, na které jsme měli odlišný názor, a někdy to bylo prostě 50 - 50, a museli jsme si obrazně "hodit korunou". Mockrát jsem v tomhle ustoupila, mockrát ustoupil on, ale nikdy jsem z toho neměla pocit, že bych dělala něco proti své vůli, protože jsme si oba dali najevo, že nepovažujeme svůj názor za nadřazený názoru toho druhého, ale že je prostě potřeba vybrat jen jednu možnost. A pokud si vzpomínám, nikdy nepadly žádné "vydírací" argumenty.

Osobně si myslím, že i to "dítě patří k mámě" je Tvůj subjektivní argument, který nemá žádnou větší váhu než to, že Ty to tak chceš. Když teď pomineme jeho mámu, tak pokud on zas má pocit, že "on to tak nechce" tak je to přesně ta patová situace 50 na 50, ve které nemá a nemůže mít nikdo navrch, prostě se musíte dohodnout.

A myslím si, že příjmení je natolik osobní věc, že do toho, jak se budu jmenovat JÁ, mě nikdo nemá co nutit, ani ten partner. Ani já jeho, samozřejmě. Když se neshodnete, tak si můžeš nechat vlastní jméno nebo si nechat vlastní a přibrat si k němu partnerovo. O příjmení dětí se ale musíte už při svatbě dohodnout, takže TAM dochází na lámání chleba.

Osobně si myslím, že nejde ani tak o to jméno, jako o předznamenání řešení sporů ve vašem dalším vztahu. Pokud nebudete respektovat jeden druhého (a všimni si, že říkám JEDEN DRUHÉHO, ne jen žena muže nebo muž ženu), neuvědomíte si, že ve většině věcí mají vaše názory stejnou váhu a nelze toho druhého nutit, aby ustoupil, jen proto, že já ten svůj důvod POVAŽUJI za lepší (většinou všichni považujeme své důvody za lepší ;o)), a neustupovat mu na základě stejného argumentu, tak se řítíte do průseru. Ne hned, takovéhle věci se kumulují a pak vybublají třeba za pár let v momentě, kdy se to nejmíň hodí. A pokud si ještě necháte do soukromých věcí kafrat někoho třetího, je to cesta do pekel.

 Sisinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pro Sisinku 

(26.8.2005 13:36:07)
Šáry, máš úplnou pravdu. Já s mým mužem máme ale vztahy víc než dobré (třikrát ťuk), domluvíme se úplně ve všem - jednou ustoupím já, jednou on... kromě jediné věci. Tchýně. Ona je nedotknutelná, a to mě hrozně mrzí.
Nicméně bydlíme od ní dostatečně daleko :-), takže teď už se nám do života vměšuje minimálně.
A rádi se opravdu máme :-).
S tím příjmením mě muž hodně zklamal, a on to ví - dohodli jsme se, že si vezmeme moje, a on si nakonec po tchýnině nátlaku nechal své. Ale případné děti se budou jmenovat po mně.
Jasně, že pocit, že "děti tak nějak víc patří k mámě" je čistě můj subjektivní, já jsem ale právě v téhle diskusi četla v mnoha (!!) příspěvcích názor "děti se SAMOZŘEJMĚ jmenují po otci" - to je sice taky subjektivní názor, ale podáván stylem "a tak to musí být".
Proto si pak připadám, že ty výtky, že jsem divná já, jsou oprávněné... že chci něco, co bych "jako ženská" chtít vůbec neměla... protože můj názor, že mám právo na své jméno jako muž a že moje děti se můžou jmenovat stejně po mně jako po něm, tvrdě odsuzují nejen muži, ale i ženy... tohle mi na tom vadí asi nejvíc.
Mně se moc líbí, jak to vidíš Ty - že se každý musí rozhodnout a se svým partnerem domluvit sám.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Sisinku 

(26.8.2005 13:46:59)
Sisinko,

aha, já myslela, že jsi po nátlaku rezignovala a vzala sis mužovo příjmení. To by mi přišlo mnohem míň přijatelné, než že on si nakonec nechal to svoje. Na to si myslím, že má plné právo. Ovšem taky by mě naštvalo, že to neudělal z vlastního rozhodnutí, ale na nátlak matinky.

Myslím, že nikdo nemá co odsuzovat někoho jiného za rozhodnutí týkající se jeho vlastní rodiny. To dělají omezenci, kteří nedohlídnou ani na konec vlastního hnojiště. Vykašli se na ně zvysoka, ty řečičky je nic nestojí a oni za Tebe Tvoje problémy řešit nebudou. To, že se něco "dělalo odjakživa" neznamená, že je to tak správně. A koukni se schválně někdy na ty "kritiky", podle všeho by jim to doma mělo ideálně klapat, když rozdávají tak dobré rady - ale je to skutečně tak ?:o)))

Jinak Ti gratuluji k dobrému vztahu s mužem (až na tu jeho mámu, tedy). Mne osobně taková dohadování o konečné řešení spíš obohacují, ráda občas ustoupím a jsem ráda, když je mi občas ustoupeno. Je jen velmi málo věcí, u kterých bych měla pocit, že "přes to nejede vlak". Nebavilo by mě, kdyby bylo vždycky po mém, stejně tak jako by mě netěšilo, kdyby měl vždycky navrch partner.
 Dzana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Sisinku 

(26.8.2005 15:31:40)
Sisinko,
Hlavně, že jste od tchýně co nejdál.
Dámy, narazila jsem na zvláštní věc, když jsem četla o potomcích slavných. U nás jsou potomci umělců, kde pokračovatelem rodu byla "už jen dcera". A v obou případech (Němcová, Ladová) se vdaly se srozuměním svých mužů, že jméno celé rodiny bude výhradně po manželce tak, aby bylo zachováno slavné rodové jméno u potomstva. Tak jsem se ptala svého muže, jestli by byl ochoten na něco podobného přistoupit a on na to, že neví. Záleželo by mu prý na tom, kdo byl ten slavný předek ;o)) pochopila jsem to tak, že byl-li by to dobrý muzikant, tak ano, když špatný muzikant, tak asi ne... no naštěstí to nemusím řešit.
Tak jen přidávám jako podnět. Jen nevím, jak by se to řešilo, kdyby oba manželé měli slavné předky ... a jejich děti se zase brali se slavnými ... ;o))))
 Sisinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Sisinku 

(29.8.2005 9:13:41)
Asi bych to řešila tak, že by se zvolilo to "hezčí" příjmení. Ale to by zase nastaly hádky o to, co je hezčí :-)...
 mery 
  • 

Re: Pro Sisinku 

(29.11.2008 17:41:49)
Jednu takovou znám. Poslední potomek z jakože rodu. Rodinná vila. On normální. Hezčí příjmení než její. Ale aby její jakožerod nevymřel, jedináček byla, tak se nějak nechal ukecat, vzal si její. A po jejím bylo všecko. Třešně, taky byly třešňový knedlíky, 3 týdny. On chtěl maso. Ona že proč maso, když jsou třešně. Ona a otec si u oběda čtou, matce to vadilo, ale co nadělala. Manželovi to taky vadí. Ona ale že kdy si má ty noviny přečíst, když ne u oběda. Manžel nic nezmůže. Hlavně, že domů nosí peníze a nedostane ani normálně najíst. Ona má strašně nemocný záda, že nemůže ani žehlit, umýt záchod, okno ap. Kdo to asi dělá, že?
No, jak si kdo ustele, tak si lehne. Jestli je toto normální? Já nevím.
 Sisinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Sisinku 

(29.8.2005 9:11:52)
Ahoj Šáry,
moc děkuju za hezkou odpověď.
Souhlasím s Tebou a moc přeju krásný vztah!
S.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Sisinku 

(29.8.2005 16:27:20)
Sisinko,

děkuju za přání a nápodobně ;o))
 mery 
  • 

Re: Pro Sisinku 

(29.11.2008 17:38:26)
Podle všeho, co píšeš, měl vždy na prvním místě matku, Teba až daleko po tom.
To pořadí má být naopak, a pokud si musí vybírat, musí volit Tebe, matku až potom. A to i kdybys neměla pravdu.
Jinak to špatně skončí.
 mery 
  • 

Re: Pro Sisinku 

(29.11.2008 17:36:01)
Maminčin chlapeček. Je Ti jasné, čím ho celou domu krmí?
To seš hloupá, že ho tam necháš jezdit!
Buď oba, nebo nikdo. Přemýšlej trochu.
 mery 
  • 

Re: Pro Sisinku 

(29.11.2008 17:32:33)
Ty seš trošku truhlík, ne? Identitu Ti přece nedělá příjmení? Co když si něčí partner osvojí něčí dítě? To je pak to dítě jako někdo jinej nebo co???
Identita je táž, jednak více závislá na křestním jméně, a hlavně i bez něj, Ty identito.
 Tami 
  • 

Princezny 

(11.8.2005 17:30:33)
Dělala jsem si taky takovou mini anketku a většina kamarádek v okolí mi sdělila, že vždycky snily svatbě a o tom, že budou vypadat jako princezny (na to jsem narazila i tady v diskuzi). Musím říct, že mně osobně nikdy nenapadlo, že bych chtěla vypadat jako princezna. Chápu, že žena se chce líbit a být šik, ale proč být jako princezna??
Důvod ke svatbě je podle mne to, že jsem našla báječného partnera a chci s ním sdílet život..
 Dzana 


Re: Princezny 

(11.8.2005 18:21:30)
Tak to myslím také. Za svatbou vidím manželství. Na druhou stranu si asi umím představit, že ty, které už s partnerem několik let žijí, si někdy přejí vypadat jako princezny... ale třeba se mýlím.
 PajaMM 


Re: Re: Princezny 

(11.8.2005 18:46:01)
Ale ja si taky ve svuj svatebni den pripadala jako princezna...vsechny nevesty (aspon si myslim) chteji byt ve svatebni den krasne a tak...chteji si ten den proste uzit...precejen ma to byt jednou za zivot...ja uz to teda budu absolvovat podruhe, ale i tak se tesim na ten den...
 Dzana 


Re: Re: Re: Princezny 

(11.8.2005 18:51:21)
No vidíte,
A já jsem se těšila hlavně na to, co bude po té svatbě než na svatbu jako takovou. Takže jsem taky ta výjimka, která si nechtěla připadat jako princezna. Ale samozřejmě jsem to chtěla mít vše "profi", dobře vypadat, nechala jsem si na to šaty ušít atd. Ale třeba mi to nikdo neuvěří ;o) to nevadí.
Co jsem chtěla být? Já nevím, spíš manželka.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Princezny 

(11.8.2005 18:58:56)
Ono ale kdyz uz s partnerem zijete i pred svatbou (coz je podle mne hodne dulezite, i kdyz ani to mi nepomohlo), tak ten zivot se svatbou nijak nezmeni...Takze chapu, ze si slecny chteji pripadat jako princezny, je to hodne vyjimecny den...
 Dzana 


Re: Re: Re: Re: Re: Princezny 

(12.8.2005 14:53:30)
Přesně takhle to chápu i já. ;o)
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Princezny 

(12.8.2005 14:56:10)
Konecne se v necem shodneme:-)))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Princezny 

(11.8.2005 19:27:53)
Já jsem si nechtěla připadat jako princezna :-) Vzala jsem si tričko a dlouhou sukeň, kterou nosím běžně, do vlasů mi kamarádka zapletla pár sedmikrásek jen tak přímo na místě (svatba byla na louce, zrcadlo samozřejmě žádné). Nějak mi na vzhledu nazáleželo :-)
 mery 
  • 

Re: Jak se komu chce 

(29.11.2008 17:29:47)
Žena přilne k muži. Tj. mj. si vezme i jeho jméno. Proč ne? Nebo jste si mohli vzít nějaký úplně jiný, pokud tam byl opravdu tak zásadní důvod. Jestli k Tobě patří Tvoje jméno, tak jak můžeš přilnout k někomu úplně a cele? Jakoby Tvoje příjmení někoho tak strašně zajímalo.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Jak se komu chce 

(29.11.2008 17:32:06)
Sorry, ale nějak si nejsem jistá, jestli žijeme ve stejným století, Mery...
 mery 
  • 

Re: Jak se komu chce 

(29.11.2008 17:28:06)
Mně ten můj pak, po čase řekl: Už seš naše, seš Nováková. A byl z toho celej blaženej. Líp to říct nemoh, tu barvu hlasu byste museli slyšet.
Dát někomu jméno je taky o tom, že jménem se nemrhá, na tom si zakládáme. Tudíž že ho někomu dá, je "o něčem".
Jsem jejich - ať se jim to líbí, nebo ne, jsem jeho manželka a jako taková vystupuju. Mám, musím a můžu. Mnohdy je to veliká výhoda. Byla jsem manželka po 1,5 roce, zatímco přítelkyně jeho bratra po 8 letech chození jen přítelkyně. Status neměla, nemohla mít. Nepatřila tak úplně do rodiny. Prostě někde jinde. A taky se občas líp hájí určitá práva a určité vazby. My jsme se ale brali, že jsme prostě chtěli.

 Marketa 
  • 

Svatba? Ano! 

(8.8.2005 12:32:26)
Teda aspon v mem pripade. S manzelem jsme spolu zacali bydlet po mesicni znamosti, o ruku mne pozadal po dvou letech a svatba byla za dalsi dva a pul roku. Ted tri a pul roku od svatby zkousime mimi. Kazdy z tech kroku prisel tak prirozene a oboustranne a to je myslim hlavni duvod proc nam to funguje. Proste jsme naladeni na stejnou vlnu. A dalsi duvod je myslim to, ze uznavame stejne hodnoty a od zacatku jsme vedeli, ze chceme deti a ze je chceme v manzelstvi. Na svatbu vzpominame moc radi, byl to krasny den, den kdy jsme si verejne dali slib. Ale ono je to hlavne o tech vsednich dnech po svatbe, ze jo?

Ja jinak moc neuznavam svatby typu "jsem v tom" tak honem, honem svatba. To je snad nejmin uprimna forma. Cely zivot bych si pak kladla otazku "vzal si me kvuli tehotenstvi nebo kvuli mne?". To uz se mi libi vic, kdyz lidi ziji na tzv psi knizku anebo jdou do svatby az pote co se potomek narodi.
 Pavla3 


Re: Svatba? Ano! 

(8.8.2005 15:04:17)
To ti tedy musím oponovat nejmíň upřímná forma je podle mého názoru třeba příklad nedávno P.Janda + Alice. Tvrdí, že v tom je láska, ale jsou v tom jen peníze. A takových případů je taky dost.
 Marketa 
  • 

Re: Re: Svatba? Ano! 

(9.8.2005 5:06:38)
Ja mluvila o normalnich lidech a ne nejakych "celebritach" :-)
 Pavla3 


Re: Re: Re: Svatba? Ano! 

(9.8.2005 8:26:45)
A Ty Markéto neznáš žádnou mladou dvacetiletou holku, která by do toho šla s třeba jen s 40ti letým, ale zazobaným chlápkem, jen pro prachy? Já teda jo a samozřejmě trvdila všem, že to je veliká láska. Třeba byla? :-))) Jasně, že je to každýho věc jen mě s mojí náturou z toho běhá mráz po zádech. :-)
 Eva 
  • 

Re: Re: Svatba? Ano! 

(9.8.2005 10:28:26)
Ty je znáš a něco o nich víš, že jsi s tím tak rychle hotová? Každopádně je to jejich věc, když považují peníze za důležité..

Eva
 Pavla3 


Re: Re: Re: Svatba? Ano! 

(9.8.2005 16:04:22)
Jasně, že je to jejich věc. Jenom vyjadřuji svůj názor na tu věc. A ty si přesvědčená, že normální, zdravá, hezká dvacetiletá holka si vezme starýho 60 ti letýho dědu z lásky (tedy z jiné lásky než k penězům)?
Představ si ho nahatýho :-)))))
 Marketa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Svatba? Ano! 

(10.8.2005 10:01:28)
No z bulvaru takovy znam (ona 20, on lehce pred smrti), ale z meho okoli primo ne. Tak nevim jestli se bud spatne koukam, nebo jestli mame proste kamarady stejneho razeni jako jsme my.
 Gábi, 2 děti 


Svatba = jistota?! 

(8.8.2005 12:35:56)
Přiznám se, že svatba pro mě neznamená žádnou jistotu - může být velkým otřesem pro vztah, stejně jako narození dítěte. Lidský mozek prostě funguje divně. ;-)
Ekonomicky je v Čechách mírně výhodnější vystupovat jako "nemanželé". Jediné, co může být dětem (tak od školního věku) nepříjemné, jsou rozdílná příjmení - ale to se nijak neliší od situací dětí z rozvedených manželství.
Také jsem tady narazila na názor, že brát by se měli partneři, až si budou JISTI. A čím? Nikdo neví ani sám o sobě, jak se zachová v neznámé situaci, natož, aby odhadl chování partnera. Život prostě žádné jistotÿ neskýtá.
 zuzana 
  • 

ked sa deti pletu pri svadbe pod nohy 

(8.8.2005 13:43:42)
No my tiez cakame a nie sme svoji (a tak sme to aj mali naplanovane) - jednak som z tych (a nastastie aj moj drahy), ze vsetky tie obrady a ceremonie nasich kamaratov nas akurat utvrdzuju v tom, ze toto naozaj nechceme, ale sme si zase isti v tom, ze sa zoberieme ked sa nas maly / mala / male bud pliest medzi nohy - zda sa mi to strasne mile. no ale mozno sa ani nevezmeme, uvidime :)
ale ked sa niekto chce vziat, je to super, v sobotu som bola na svadbe kamaratke a bolo to velmi mile, romanticke (najma ked manzel bol uplne z ineho kontinentu a svadobcania boli asi 4 narodnosti )
Proste, ak to tak niekto citi, je to super a hrozne sa z toho tesim, ak to tak niekto neciti, a ma spolu deticky nie je to o nic menej super - tak ako my :)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Svatba = jistota?! 

(10.8.2005 22:21:20)
Gábi, jsi si jistá, že ekonomicky je výhodnější nebýt svoji? Sociální dávky a příspěvky se odvíjí podle toho, kdo spolu žije ve společné domácnosti bez ohledu na to, zda jsou ti lidé oddáni (a naše sociálka to chodí kontrolovat neohlášeně a hojně). My jsme se naopak brali kvůli ťomu, že manžel je OSVĆ a může si mě odečítat z daní (teď už stojí za zvážení i společné zdanění manželů, které tehdy ještě nebylo), kvůli tomu, kdybychom se v budoucnu snad rozešli, abychom měli nárok každý na půlku majetku a jeden z nás a nedejbože děti neskončil kvůli nějakýmu afektu na ulici, kvůli případnému dědictví apod. Prostě nám naopak přišlo zčásti z ekonomických důvodů výhodnější být manželi. Ale jestli máš nějaký informace, kerý to vyvrací, mohla bys je napsat?

Jinak k článku - myslim si, že na to, aby se lidi milovali a měli děti svatbu nepotřebujou. Nemyslim si, že papír mi udrží manžela. Ale myslim si, že pokud jsou v rodině děti a dojde k rozchodu rodičů, kteří momentálně nejsou schopni se normálně dohodnout, může takový papír pomoct zajistit některá práva a povinnosti.
 PajaMM 


Re: Re: Svatba = jistota?! 

(11.8.2005 8:32:07)
Jeno,

jaka prava a povinnosti ti zajisti manzelstvi pri rozchodu ci rozvodu - podle tveho nazoru?
Ja jsem rozvedena...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Svatba = jistota?! 

(11.8.2005 8:43:42)
Danielo, měla jsem na mysli třeba to, že kdyby dům nabytý během vztahu byl napsaný na nesezdaného chlapa a on si najednou našel milenku, má možnost vyhodit partnerku třeba i s dětma na ulici. Pokud budou sezdáni, je nucen řešit nějaké majetkové vyrovnání.

Je mi jasný, že i tak se najdou případy, kdy chce jeden druhého sedřít z kůže a ještě se mstít přes děti - proto jsem nenapsala, že oddací list ta práva zajistí, ale že tomu pomůže, protože si to ti dva neřeší jen mezi sebou, ale mají ještě jakousi korekci v podobě soudu.
Zkušenost s tím naštěstí nemám.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Svatba = jistota?! 

(11.8.2005 9:49:28)
Mas stesti, ze takove zkusenosti nemas...

Ono je to s majetkem tezke, my se nastesti uplne na vsem dohodli. Vzhledem k tomu, ze ze vztahu odchazel on, nedelal potize...ani ted ne. Malou temer nevida a ona rika tato tomu, kdo ji temer od narozeni vychovava. NASTESTI!!!

Manzelstvi je uzasna vec, ale musi se podarit. Mne se to, doufam, napodruhe povede... Na svatbu se moc tesim.

Ale opravdu tahle instituce nic nezarucuje...
 mery 
  • 

Re: Svatba = jistota?! 

(29.11.2008 18:05:00)
Ekonomicky nejvýhodnější je být svobodná matka, brát dvakrát třikrát tolik peněz co ta vdaná, mít přednost s umístěním dítěte do školky, zaměstnavfatel Ti musí dát poloviční nebo zkrácený úvazek, chlap si může vzít půjčky jaké chce, nic si neodečítá. Manželství je ekonomicky nevýhodné už od prvopočátku.
A kontroly? Znám těch nesezdaných dost, nikdo není chycen.
Krom toho - sociálku vůbec nemusíš pustit dovnitř. To jen na soudní příkaz, platí presumpce neviny, nemají u Tebe doma co dělat.
 Vamp 
  • 

konzerva 

(8.8.2005 13:59:57)
Jsem konzervativní a nestydím se to přiznat,s mužem,který by nestál o mou ruku bych nebyla ani minutu !!!A co se týče lidí,kteří spolu žijí na psí knížku - je to jako by čekali,že se najde - někdy,někde-někdo lepší než je ten současný... znám pár takových a - zvlášť chlapi- se právě takto chovají,v některých tento pocit dokonce vypěstovali vlastní rodiče !!! /On-ona pro tebe není dost dobrá.../ Zní to hrozně,ale je to tak.Vím,že mi budou někteří oponovat,ale to jsou mé zkušenosti,jsem vdaná několik let.Je taky jasné,že není-li vztah v pořádku,manželství to nezachrání,jen uspíší konec a pak to vypadá,že svatby jsou na nic a rozcházejí se i lidi,co jsou spolu na psí knížku- jen o nich nejsou žádné statistiky,takže rozvod jako argument proti neberu,myslím,že je spíš potřeba lépe poznat toho ,s kým jsem a případně /a to je obzvlášť těžké/ si přiznat,že vztah za moc nestojí a skončit zavčasu.Svatbou jste přijati do rodiny - i váš partner do vaší,patříte k sobě,není to papír,je to něco nedefinovatelného - když se vše podaří - kdo nezkusil,nepozná...
 Lada 
  • 

Re: konzerva a po rozvodu se s Vámi rodina ani nerozloučí 

(30.8.2005 11:26:35)
Joooooó, svatbou mě také manželova rodina vzala za člena a ne jen za milou náplavu (před svatbou jsme spolu byli 5 let), ale po rozvodu mě extchán ani nepozdraví a to jsme si nic neudělali. A extchýně je relativně dobrá, dala si se mnou i kávu, povídaly jsme si, ale nic víc. A před tím, to jsme spolu vařily, pekly, občas zašly do kina či tak. A TEĎ? Takoví jsou lidé....

Teď nemám zájem se ani seznámit s rodinou toho, se kterým jsem už 2 roky.
A to je ani neznám, jen jsem je jednou viděla na fotce, nic víc....


Lada
 Gabra 
  • 

asi tak... 

(8.8.2005 14:58:15)
Já nikomu svatbu neberu ani nevnucuju, ať si každej dělá co umí o). Vyrostla jsem v třeskutě ateistické rodině a sama taky nemám s církví nic společného, přesto mám názory mírně konzervativní. Rozhodně bych nechtěla být v pozici družky anebo mít každé dítě s jiným tatínkem, ačkoli člověk nikdy neví, co mu osud spíská. Oběma nám to s manželem vyhovuje tak, mít nejdřív svatbu a potom děti, takže jsme si to takhle zařídili. Já sama jsem do svatby nešla kvůli žádné velké romantice, od začátku jsem s mírnou nadsázkou říkala, že se vdávám kvůli úřadům a kvůli babičkám o). Nechci být na úřadech, u doktorů a vůbec před celým světem za tu družku, která se jmenuje jinak než její děti a žije kdoví s kým. Taky mám dvě hrozně zlaté babičky (maminky matka a její bezdětná sestra – tedy vlastně moje prateta), které se nám celé naše dětství velmi věnovaly a ty by nepřenesly přes srdce, kdyby jejich holčičky jednou (dobrovolně! ) skončily jako svobodné matky o). Nějak nemám nic proti svatbě a manželství, takže pokud se tím můžu vyhnout tomu, že ublížím babičkám a komplikacím na úřadech, tak proč ne o).
V poslední době se údajně asi třetina dětí rodí mimo manželství, takže jsem si udělala malou soukromou anketku a jen tak pro zvědavost se zeptala přátel a hlavně rodiny, co si o tom myslí a jak by brali, kdybych takhle žila já. Měla jsem pocit, že dneska už tohle nikdo neřeší a rozvody i nemanželské děti dávno nejsou důvod chodit kanálama...
Babičky: bolelo by nás, kdybys žila s chlapem, kterýmu jsi dost dobrá na to, abys mu prala ponožky a rodila děti, ale nestojíš mu za to, aby Ti dal svoje jméno a řádnou společenskou pozici (názor adekvátní věku a výchově, řekla bych)
Otec: Za mých mladých let a asi odjakživa se nemanželský dítě označovalo termínem "parchant". Nestojím o to, aby se takhle moje generace mohla dívat na moje vnoučata.
Maminka: Když Tě tvůj muž má rád a chce s Tebou mít děti, tak proč by si Tě nevzal? Nebo ty jeho? To je pro ženu nerovný a nedůstojný postavení. Jako kdyby měla povinnosti manželky a matky, ale práva tak sotva milenky – takže žádný. Dáváš všechno (péči, lásku, děti), ale před světem vůči němu nejsi nic.
Manžel: A proč bychom se neměli brát? To jako abychom si nesvazovali ruce svatbou a nechávali si zadní vrátka pro jiný vztahy? Když k sobě patříme, tak chci, aby to bylo ve všech směrech a po všech stránkách, i formálně, i příjmením.
Nejlepší kamarádka: Jsou to vyžírkové, co dojí sociální systém. Zatají že žijou spolu a pobíraj dávky a výhody svobodnejch opuštěnejch matek. Nejsou takoví všichni, ale znám jich dost.
Nejlepší kamarád manžela: Vzal jsem si rozvedenou holku s dítětem. Pár let jsme se nebrali, aby nepřišla o prachy od státu, vzali jsme se až když jsme čekali druhý dítě spolu. Pak jsme si nahlásili i společný bydliště a začali žít už vyloženě jako rodina, do tý doby jsem bydlel napůl s ní a napůl u našich.
Svobodná bezdětná nezadaná sestřenice: takový blbosti jako svatba mě nezajímaj, až budu chtít, tak se rozhodnu, jestli se chci vdát nebo ne
Svobodná sestřenice s mužem a dvěma dětmi: netahám ze státu žádný výhody a bydliště máme všichni stejný, děti se jmenujou po tátovi. Svatba je dnes hrozně drahá, nestojí mi ty prachy za to takhle je vyhodit, potřebujem důležitější věci. Svatbu ve čtyřech jen se svědkama považuju za zbytečnou formalitu. My jsme s mužem takhle v pohodě, že nejsme sezdaní vadí jenom mojí mamině.
 Lada 
  • 

UZ JSEM PROTI SVATBĚ 

(8.8.2005 15:31:18)
Asi před týdnem jsem se rozvedla. Byli jsme spolu 5 let. Teprve ted se divím co všechno může člověk vymyslet a jaká to může být mrcha. A to jsem si toho člověka vážila, věděla jsem, že jednou z něho bude supr táta, ale také teď vidím, že bral věci po příbuzných a takovým způsobem, že já jsem o tom nevěděla a příbuzní si mysleli, že jsme domluvení a že budu mít radost, že se nám např. ta lednice šikne do bytu. Došlo to i tak daleko, že o Vánocích od mé babičky vyškemral háčkované ozdoby, které se v naší rodině dědí.
Takže teď s chlapem do postele, mít ho ráda, ale V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NIC, NA CO BY SI JEN Z DÁLKY MOHL DĚLAT NÁROK.
PS: Také dělal dluhy o kterých jsem ani nevěděla...

Ale nechci nikoho odrazovat od svatby, ale DEJTE SI MOOOOOC DOBRÝ POZOR KOHO SI BERETE!!!
 Kristina 
  • 

Re: UZ JSEM PROTI SVATBĚ 

(9.8.2005 8:16:49)
Lado, chápu, že jsi rozčilená, prostě jsi měla smůlu. Ale je spousta slušných chlapů, se kterými se dá žít celý život. Já jsem bohužel potřetí vdaná, taky jsem nějak vždy sáhla vedle. První muž byl chronický nevěrník, což jsem ale mohla poznat hned podle jeho vzezření a chování - jenže jsem byla nezkušené trdlo, vdávala jsem se za prvního chlapa, se kterým jsem něco měla, v 19 letech. Byl hrozně na ženské a ženské na něj..On se rozvádět vůbec nechtěl, vyhovovalo mu to, měl mě i rád, ale nevydržel být prostě věrný. Dokonce dnes po letech si myslím, že mě asi miloval dost, ale kdo to měl vydržet! Měla jsem pořád nějaké zdravotní potíže, výtoky apod. a nevěděla z čeho, na to jsem přišla až pozdě. A po rozvodu - zdravotní potíže tohoto směru zcela zmizely.. Podruhé jsem se rozvedla po desetiletém vztahu kvůli jeho pití. Nejprve jsme spolu jen žili asi 6 let a pak jsme se vzali. Já se vdávat nechtěla, on ano. A po svatbě se to zhoršilo, myslím jeho pití. Nebyl agresivní nebo zlý, ale často chodil domů opilý a motal se, mohla jsem se vzteknout, když jsem ho viděla, vypadal jako idiot!! Myslel si, že mě má jistou. Navíc jsem byla o něco starší, tak ho nenapadlo,že se s ním rozvedu. Potřeboval vychovávat, neboť jeho původní rodina výchovu dětí jaksi nezvládla. A já už byla po deseti letech vyčerpaná z převýchovy dospělého chlapa, ačkoliv to zkraje vypadalo slibně, posléze ovšem se vše vrátilo do starých kolejí a byl prostě takový, jaký byl. No a potřetí jsem se vdávala až po čtyřicítce,jsme stejně staří, byla jsem zamilovaná právě do tohoto třetího nejvíc ze všech partnerů, musím říci, že mi někdy dělá věci, že se divím, že to snesu, že ho nezabiju, ale láska nekončí ve třiceti...Jsme spolu 7 let, někdy ho miluju, někdy nesnáším, není to ani omylem takový ten klidný vztah, kde se nic neděje. Taky patří mezi chlapy, kteří se líbí ženám, snad na rozdíl od toho prvního není takový nevěrník. Přemýšlím o tom, kdybych napsala scénář pro film, že by to bylo něco mezi horrorem a komedií. Ale láska fakt kvete v každém věku. Nedávno se vdávala jedna paní a bylo jí 93 a jejímu nastávajícímu 80..
 radka 
  • 

manzelstvi 

(9.8.2005 13:52:56)
Ono hodne zalezi na tom, jaky vyznam pro nas manzelstvi ma, co vsechno si pod tim dokazeme predstavit - pro nekoho je to formalita a pro nekoho zivotni slib
pro me osobne je to urcite vic, a to v tom smyslu, ze ti dva priznavaji, chteji to a nestydi se za to, ze k sobe patri, ze si neco slibi a budou se to snazit dodrzet, i kdyz zrovna budou casy zle (laska se obcas vytrati, ale zavazek zustava, a jestlize na tom chteji pracovat oba, tak se muze obnovit, a v jine kvalite) - tak si treba nesezdani reknou sbohem a maji pocit, ze k svemu dlouholetemu partnerovi zadny zavazek nemaji
navic nikdy nevite, co se mezi vami stane, a z manzelstvi neni tak jednoduche odejit, taky mi to pripada tak, ze je to svym zpusobem vychcanost tech, co si nechavaji zadni vratka, az se vyskytne nekdo lepsi; netvrdim, ze dva maji byt spolu z nutnosti a musu az do konce zivota, ale kdyz uz si neco slibili, tak by na tom meli makat a ne to hned vzdavat
a presne - neni to rovnocenne postaveni pro zeny, protoze je to zabava bez zavazku
ted mi bude spousta lidi oponovat tim, ze kdyz se dva maji radi, tak je to fuk...jenze radi se nemusi mit vecne, a mi tam chybi ten zavazek a hlavne priznani pred sebou, druhymi, rodinou a celou obci, ze k sobe patrime
no a taky pro pripad "zblazneni se jednoho z nich" - nejake financni zaruky a jistoty bydleni
 Dzana 


Re: manzelstvi 

(10.8.2005 18:04:59)
To je pěkně vyjádřeno. Mám stejný názor.
 Pavla3 


Re: Re: manzelstvi 

(11.8.2005 14:32:06)
Když tak souhlasíš vysvětli mi prosím, proč, když nejsou DVA lidi oddaní a žijou spolu, to není rovnocenné postavení pro ženu. V dnešní době PROČ? Stejně tak může odejít ze vztahu žena i muž. Žena je totiž v takovém postavení jak se cítí a jak si co nechá líbit. Je taky setsakra hodně žen, které jsou právě v maželství v značně nerovnocenném postavení.
 Dzana 


Re: Re: Re: manzelstvi 

(11.8.2005 15:32:24)
No, tak nemuselo to být tak kousavé, nicméně odpovím.
Ono v dnešní v dnešní době. Musíme si ale uvědomit, že existuje cosi jako "kulturní dědictví" - řekněme dědictví chování, myšlení, nebo jak to vyjádřit. Zkrátka a dobře, jistě znáte tu teorii jeskyně. Příklad: proč si chlap v hospodě sedne tak, aby měl přehled o celé místnosti? Protože má někde "mimogenově" zakódován pud sebezáchovy, dává si pozor na případné přepadení protivníkem, třebaže se v té hospodě nebojí. Tedy, mám to ověřeno na svém muži. A těmhle věcem já věřím. i když je dnes tzv. jiná doba, nemůžeme zcela uniknout minulým věkům, nosíme si to v sobě dál. Samozřejmě, vždy jsou výjimky, tak mě nechytejte za slovo, jestli Vy nejste zrovna ten případ.
Pro ženu po celá staletí bylo důležité se vdát, protože sama nemohla vydělávat atd. a proto nejspíš dodnes touží po svatbě více ženy než muži. Je to asi jeden z důvodů. Rozdíl mezi svobodnou a vdanou je už v titulech slečna (dříve panna) a paní. Kdežto pánové jsou pány takřka od narození. Dál to nemá cenu rozebírat, to už zvládnete sama. Ale ještě si neodpustím. Svobodná matka, to je pohoršením, že? Ale co svobodný otec? Je to rovné postavení nebo ne?
Jinak máte jistě pravdu, manželství není zárukou štěstí, zvlášť, když už ti dva věděli, že jim to ani před savtbou neklapalo. Navíc, nikdo neví, jak bude zítra.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(11.8.2005 15:37:37)
Ja si take nemyslim, ze manzelstvi zarucuje rovnocenne postaveni ve spolecnosti...nekdy je tomu opravdu naopak.

A zalezi jen na lidech, jestli si vytvori rovnocenny vztah nebo ne a manzelstvi tomu nijak nepomuze. Takze ani prevzeti jmena ne...

Proste je to tradice, ktera se udrzuje a vyviji spoustu let a je asi hodne dobra, protoze se udrzela dodnes. Ale neni nutna a nezarucuje stesti...

takze at si kazdy dela, co chce, ne?

A navic, nemyslim si, ze svobodna matka je nejaka potupa nebo co... v dnesni dobe jiste ne, jen pro ty starsi rocniky mozna...
 Dzana 


Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(11.8.2005 18:25:43)
Danielo,
Já jsem vůbec nepsala o tom, jestli je svobodná matka potupná nebo ne, to ať si každý rozmyslí, to sem nepatří. Jen jsem chtěla zdůraznit to jiné pojímání ženy a muže v manželství a bez. Že jsem dodnes neslyšela termín "svobodný otec" - prostě, pokud to v minulosti potupné bylo (a o tom se snad není třeba přít, třebaže dnes už tomu tak nemusí být), tak tu "vinu" dvou odnesla ta žena, ne ten muž. Nebo se pletu?
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(11.8.2005 18:39:32)
Nevim, o jake vine je zde rec...z tveho prispevku jsem to nepochopila...
 Dzana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(11.8.2005 18:47:35)
Omlouvám se, vypadlo mi tam jedno slovo, tak znovu:
... Že jsem dodnes neslyšela termín "svobodný otec" - prostě, pokud v minulosti bylo potupné býti svobodnou matkou (a o tom se snad není třeba přít, třebaže dnes už tomu tak nemusí být), tak tu "vinu" dvou odnesla ta žena, ne ten muž. Nebo se pletu?
A pokud nevíte, o jaké "vině" mluvím, tak asi těžko vysvětlovat. Té "vině" (záměrně ji dávám do uvozovek, všimněte si) se říkalo bastard, parchant atd. ... pěkné pojmenování, že?
Bastard = nemanželské dítě, takoví na tom nebývali dobře. Proto se také slovo "parchant" používá v přeneseném významu jako hanlivý výraz.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(11.8.2005 18:50:36)
Ja zase tak pitoma nejsem...ale opravdu jsem nepochopila o jake "vine" zde pisete. Dekuji za podrobne vysvetleni.
 Dzana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(11.8.2005 18:54:40)
Já vím, ale to už se fakt nabízelo ;o)
Já se o tyhle věci "přenášení minulých tradic do podvědomí" trošičku zajímám. Možná je to proto, že jsem původem genetik a tak vím, že geny nejsou všechno, takže existuje i něco, co neumíme tak vědecky dokázat.(A tím myslím to, že myšlenky se pomocí genů nepřenášejí, tolik těch genů totiž zase nemáme.) Toť vše.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(12.8.2005 14:23:04)
Danielo,
snad to myslíš ironicky, že nechceš pochopit užití slova vina.
Já tedy opravdu nechci být kousavá, ale fakt, snad budeme věci psát naplno i když to třeba zní kousavě. Tedy JAK MŮŽE žena ve stř.věku a mladší i s ohledem na společensko-historické okolnosti, mluvit o nemanželském dítěti jako o vině a považovat svobodnou matku jako něco špatného. Podle mě je svobodná matka - tedy taková, která skutečně zůstane sama bez pomoci (ne že žije neodanná s mužem) hrdinka a ne zavrženíhodná. Z mého pohledu je taková žena obdivuhodná. Znám jich takových pár. Mraky studií se rýpou v emancipaci a v tom proč jsou ženy stále ještě v nerovnocenném postavení v zaměstnání v politice atd... Pokud budou ženy uvažovat jako Dzana opravdu se daleko nedostanem. To postavení je v nás v našem uvažování.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(12.8.2005 14:51:32)
Pavlo,

nevim, na ktery muj prispevek reagujete, ale ja se nejdrive Dzany ptala, o jake "vine" to psala, protoze jsem to opravdu nepochopila a kdyz mi to opravdu polopaticky vysvetlila (jako bych byla uplne pitoma), tak jsem ji odpovedela, ze tak pitoma zase nejsem, ale ze jsem to vazne napoprve nepochopila.

Ja, samozrejme, svobodne matky za zadnou potupu nepovazuji, naopak, jsou obdivuhodne, ze to samy zvaldaji. Ja sama jsem rozvedena a nejaky cas jsem zila se svou holcickou sama na male vesnici, takze vim, jake to je...

Uz si rozumime?:-)
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(12.8.2005 15:06:56)
Já s vámi samozřejmě souhlasím Danielo, odpovídala jsem najednou i Dzaně a přilípla jsem to k poslednímu příspěvku (asi blbě) tak se omlouvám.
Na vesnici sama s dítětem? Věřím, že to nebylo jednoduché, máte můj obdiv :-)
Já jsem byla svobodnou matkou sotva půl roku - popravdě řečeno když jsem plánovala nebýt tak jsem byla a když jsem začala cíleně plánovat být sv.matkou našla jsem výborného tatínka. Ale když jsem s nynějším manželem už nějaký čas žila ještě před svatbou, jako svobodná matka jsem se vůbec necítila, přestože jsem žila s člověkem, který nebyl biologický otec. Ale dcera ho za tatínka považovala a považuje.
A pro Dzanu - nezní můj výraz "biologický otec" taky potupně - podle mě ano. Tak se totiž nazývají ti otcové, kteří se na matku svých dětí vybodnou - to je dnes výraz hodný zavržení.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(12.8.2005 15:12:22)
Takze jsme na tom uplne stejne...taky uz mame tatinka...uz dlouho...jeste nejsme svoji, ale brzy budeme, jen co budeme mit trosku penez, abychom mohli pozvat ordinu...takze nejspis na jare:-)

Jsem rada, ze jsme se shodly:-)

Mimochodem - jeste pr Dzanu - taky nevidim jiny duvod ke svatbe nez lasku...ale duvod ¨pro vsechny to byt nemusi...
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(12.8.2005 15:48:05)
Tak přeju opravdu moc štěstí :-)))
Taky vidím jednu drobou výhodu, když je nejdřív dítě a pak si najdeš tatínka, vidíš na svém nastávajícím nejen to jaký bude manžel ale i to jaký bude a je otec.
K nezaplacení :-))
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(12.8.2005 16:01:29)
Souhlasim:-)

A taky si nestezuje na pripadny nedostatek pozornosti, ktery by od narozeni ditete pozoroval..:-)))

Prijde proste k hotovemu a je to:-))))))))

Taky prejeme hodne stesticka!!!
 Dzana 


Biologický otec 

(12.8.2005 15:53:37)
Ale samozřejmě,
to jsem se snažila naznačit. Že když bylo potupné být sv. matkou, proč nebylo potupné být pouhým zdrhlým biologickým otcem. Nenapadá mě lepší odpověď než, že zkrátka dítě bylo vidět pod matčiným srdcem a bylo vidět vyrůstat s matkou, nikoliv naopak. Takže veškeré opovržení (opakuji v minulosti) sklidila matka, zatímco otec si vesele dál běhal po světě a třeba plodil další dětičky. a přitom je to dost nespravedlivé, protože dnes už víme, že i kdyby se dala dohromady dvě vajíčka nebo dvě spermie, tak dítě nevyroste. Zkrátka a dobře dítě je a bude záležitostí matky a otce.
Jak se píše "Mater semper certa est sed pater incertus" - matka vždycky jistá, zatímco otec nejistý.
A mimochodem, já jsem (tedy pokud si dobře pamatuji), nikde nepsala, co si o tématu svobodných matek myslím. Snažila jsem se jen vysvětlit, proč je podle jednoho názoru v manželství žena v jiné pozici než v nesezdaném svazku. To je to, co si myslím a co si nemusí myslet každý. A samozřejmě vždycky záleží na konkrétním případu, ale já se nebavím o extrémech. Dost o těchto věcech přemýšlím.
 Pavla3 


Re: Biologický otec 

(12.8.2005 17:46:35)
Výborně, tak se konečně shodneme, mám radost :-)
Ale když něco bylo a už není, tak proč se pořád ohlížet do minulosti. To nikam nevede jen to vyvolává v mnoha lidech falešné pocity. Za posledních dejme tomu 30-15 let se svět i pohled na svět (zejména v naší euroamerické kultuře) strašně moc změnil. A to jak z hlediská věd.tech pokroku a i z hlediska mezilidských vztahů. Muž přestal být výhradním živitelem rodiny, v některých domácnostech se jím stává i žena, muž přestal rozhodovat o početí téměř 90% mladých žen používá nějakou antikoncepci, tak proč se pořád řešit co si budou myslet babičky a dědečkové????? Oni se totiž většinou sami se svou výchovou a předsudky poperou a uznají, že v tomto případě morální pravda je na straně svobodné matky.
 Dzana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(12.8.2005 14:51:45)
Pavlo3,
A to je taky myšleno ironicky? Já jsem přeci psala o MINULOSTI - HISTORII VĚKŮ - TEDY STALETÍCH!!!!!! Nedívám se na svět z pohledu posledních pár let.

Asi trošku vím, o čem mluvím, protože moje vlastní babička byla takový bastard. Narodila se sice teprve před 84 lety (velmi nedávná minulost),ale ještě tehdy se rozhodně svobodné matky neoslavovaly. A těžký život kvůli nemanželskému dítěti měla její matka, ne otec.
Howgh.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(11.8.2005 18:57:34)
Ale dnes uz tomu tak neni...1/3 deti se rodi mimo manzelstvi a nikomu to nevadi...a nikdo jim to uz nepripomina...takze tenhle argument jako duvod ke svatbe uz dnes neobstoji, ze?
 Dzana 


Důvod ke svatbě 

(12.8.2005 15:02:04)
Neuznávám jiného důvodu ke svatbě než lásku, jakkoliv to zní banálně.
 mery 
  • 

Re: manzelstvi 

(29.11.2008 20:54:34)
Mně to teda vadí, protože
1) na ně dávám daně
2) jsou špatným příkladem pro děti
3) oni si nemůžou stěžovat, protože naopak neplatí ani jedno
 Eva K 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(25.8.2005 13:35:15)
Asi je to způsobeno tím, že my ženy v určitých situacích více přemýšlíme, kdežto u mužů se spouští úplně jiné procesy:-). Takže je nespravedlivě vina na nás, že jsme ho nezkrotili:-)). Muž je přeci slabý, hnaný pudy..

Eva
 Kwjetus 


Re: manzelstvi 

(8.2.2008 13:49:08)
Ahoj, jsem téhož názoru, svatba je prostě a především rituál, kterým tomu druhému i okolí dám najevo, že to s ním myslím vážně. V současné době nic víc, nic míň. Není to žádné pojištění si někoho, ani finančně ani jinak, vždyť větším závazkem jsou společné děti, nebo třeba hypotéka:-). Dokonce si nemyslím, že se (v souč. době) jedná o slib na celý život. Je to prostě RITUÁL, a dějiny lidstva jsou v podstatě protkány rituály - pomocí nich se vymezují úseky lidského života i delší historická období, ať už se jedná o oslavu narozenin, jmenování prezidenta, vánoce nebo třeba tu svatbu. A troufám si tvrdit, že zatím nikdo nevymyslel nic lepšího. Kdybyste stávající rituály nějak (nevím jak) úplně zrušili, zcela určitě by si lidstvo našlo nové - je to prostě v nás. A jelikož už mám úspěšně za sebou - doufám - všechna období vzdoru:-), tak si zrovna tento rituál s klidným svědomím lajsnu, byť už podruhé. Už jsem jednou vdaná byla, a přesto, že to skončilo dost špatně - bývalý manžel alkoholik, tak jsem na tuto instituci nezanevřela. Nemyslím že problémy ve vztazích vznikaly kvůli svatbě..
KatkaRv
 Tina 
  • 

Re: Re: Re: manzelstvi 

(13.8.2005 0:49:04)
Uz jste nekdy videli prvni damu, ktera by byla jenom pritelkyne nebo druzka? I v dnesni, moderni, dobe maji prvni damy postaveni manzelky. Proc asi?
 Eva K,9tt 
  • 

Re: Re: Re: manzelstvi 

(25.8.2005 13:29:39)
Myslím, že hodně záleží, jak jste vychovávaní doma, u nás byla spousta chlapské práce a když nebyla, umyl táta nádobí nebo vynesl odpadky. O penězích rozhodovali spolu a zároveň každý měl své "kapesné".
Manžel byl veden jinak, přišel ze školy, jídlo na stole, sedni si, jsi unavený... Teď se může po příchodu z práce natáhnout, ale už do postele mu hlásím, co potřebuji udělat a mimo žehlení (ale to ho taky nemine) má doma své úkoly. O věcech finančních i jiných rozhodujeme spolu, přestože vydělává 2x více.

Takže jaký si to uděláš, takový to máš.
Eva
 Dzana 


Re: Re: Re: Re: manzelstvi 

(25.8.2005 15:30:54)
Souhlasím a obdivuji.
Já to měla jednodušší, v zásadě jsem nemusela "učit na něco nového" ;o) mimo pohled na finance, ale to dávno za svobodna. Jak začal drahý sám vydělávat, pěkně od nízkého platu, sám zjistil, jakou mají peníze hodnotu a co je málo a co hodně a dneska už se dobře shodneme na tom, kde je fajn šetřit a kde si raději dopřejeme něco lepšího.
 Petra 
  • 

Piš příště raději v první osobě jen za sebe 

(10.8.2005 9:57:47)
a netvař se jako že to, co píšeš, je běžně normální.

Není!!!
 Petra 
  • 

Nesouhlasím 

(10.8.2005 10:01:40)
Kam se poděl cit a láska?
 Lionceau et garcon 


Damy neperte se:o) 

(13.8.2005 10:22:39)
Holky ja se teda jako princezna cejtila,snad jsem tak i trosku vypadala:

Vedela jsem,ze me ceka manzelkovstvi a tim spis jsem si to uzivala:o)to mi pripada pomerne prirozeny....

 Lada 
  • 

Re: Damy neperte se:o) 

(30.8.2005 11:29:09)
Krásňoučké...........
 Radek 
  • 

Manželství? Hm, a jaké vlastně? 

(25.8.2005 15:02:40)
Jestliže by byla řeč o "skutečném" :-) manželství uzavřeném dle kán. 1057 CIC a dle §§ 4a, 4b zák. 94/63sb. tak bych samozřejmě řekl: "Ano!" Takové manželství, alespoň pro někoho, smysl nepochybně má.
Jenže pokud je řeč o oné "napodobenině" manželství uzavřené dle § 4 zák. 94/63sb., tak se mi vkrádá na mysl otázka: "Proč???" Dobře, pokud ho oba snoubenci bezvýhradně chtějí, tak proč jim nevyhovět. Ale pokud byť jen jeden z nich má pochybnosti o něm pochybnosti, tak to snad raději ani ne. Přiznejme si, že jde hlavně o vztah ke státu a vztahu mezi partnery to stěží samo o sobě nějak pomůže.
 Lada 
  • 

Re: Manželství? Hm, a jaké vlastně? 

(30.8.2005 11:33:53)
Také jsem si myslela, že je naprostá hloupost, že se cokoliv změní "papírem". Ale jo. Manžel si po měsíci zvykl na "papír" a začal se ke mně chovat čím dál víc jako k majetku.

A jinak je to velmi ulehčující na jednání se VŠEMI ÚŘADY ČR!!!!!!!

Také mě štvalo vyměňování dokladů, ale jinak nic víc kladného či záporného v tom nevidím.

PS: Když nic víc, tak je to krásný a velký projev lásky, ne jako kytka či dovolená....
 mery 
  • 

Re: Manželství? Hm, a jaké vlastně? 

(29.11.2008 20:58:08)
To si piš, že byla!

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.