| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Kojení je někdy dřina

 Celkem 273 názorů.
 Radka Pavlová, laktační poradkyně 
  • 

Děkuji za všechny maminky 

(7.6.2005 11:47:46)
Vaše vyprávění výstižně popsalo to, co prožívá mnoho maminek, ale ne každá si tolik důvěřuje a je tak vytrvalá. Většina to bohužel brzy vzdá a nasadí umělou výživu. I já jsem si prošla podobným obdobím jako Vy (ale s lepší podporou - na Horkou linku kojení jsem volala hned po propuštění z porodnice), tak vím, co to obnáší, ale těžko se ta zkušenost předává. Od Vás to mnoho maminek přijme snáz než od laktační poradkyně.
Takže ještě jednou - díky, jste úžasná!

Radka
 Jana038 


Kojení opravdu někdy není vůbec snadné 

(7.6.2005 14:21:08)
I já jsem před necelými dvěma lety volala na onu Horkou linku kojení. U první dcery jsem udělala chybu - málo přibírala a po sdělení paní doktorky, že pláče z hladu mi hlavou běželo jen "ona měla celé ty dny hlad" a dokrm jsem dala ihned. Samozřejmě, že z lahvičky a s jakým jiným následkem, než že se malá po pár dnech odstavila=odmítala prs, křičela dokud nedostala z lahvičky. U druhé dcery jsem si řekla, že stejnou chybu už neudělám a budu kojit alespoň rok. Dopoledne jsem ji kojila snad nepřetržitě, odpoledne usínala pro změnu na několik hodin a musela jsem ji na kojení budit, v noci po 2 hodinách. První 3 týdny jsme chodily na vážení snad obden. A když po třech týdnech konečně přibrala jak měla - hned ten samý den večer jsem odjela se žlučníkem na pohotovost. V nemocnici jsme s malou strávily 3 dny, kojení jsme tentokrát ustály. Po příchodu z nemocnice malá proplakala celé dny a to byla chvíle kdy jsem prvně volala na onu linku. Chtěla jsem ze svého pohledu málo: vědět, zda když jsem ty tři dny téměř nic nejedla a dostávala jen infuze, jestli opravdu nemůže to mléko být slabé nebo aspoň jiné, případně jestli malé nemůže vadit cokoliv z infuzí. Přepojovali si mě chvíli mezi sebou a kloudnou odpověď mi stejně nedali. Po čtyřech dnes jsem byla v nemocnici znovu, kojení jsem si moc přála udržet, malá se mnou nemohla být na pokoji, chodbami jsem chodila do jiné budovy ji kojit kdykoliv mi z dětského oddělení zavolali. Na oddělení kde jsem ležela mi zase vyčítali, že když pořád odcházím, nemohu splnit předepsaný počet infuzí...tak jsem se s kanylou v ruce snažila kojit, vážit i odstříkávat, což jsem musela ručně, žádná odsávačka ze mě nedostala ani kapku, aby malé moc hodné sestry z dětského nemusely dávat Sunar a mohly ji občas dokrmit. Kojení jsem nakonec ale stejně musela ukončit, přidaly se další zdravotní problémy a lékaři mi řekli, že teď už opravdu mi budou muset dát nějaké léky a jelikož se s kojením neslučují, musíme přestat...na dětském mi malou pomohli převést na Sunar, já se trápila tím, že musím skončit s kojením. Žádala jsem svého gynekologa o léky na zastavení laktace, s velkým pochopením jsem se nesetkala. Léky nezabraly, sestry mi poradily stahovat se a málo pít. Z infuzí jsem ale měla tekutin až až, mléko se tvořilo jako na potvoru pořád a pořád. V letáčku u léku na zastavení laktace zakazovali odstříkávat...ale vším jsem nakonec proplula, malou si vzali k sobě na pár týdnů moji rodiče. Mrzí mě jen jedna věc: ve všech časopisech pro maminky se dělá velké "haló" ohledně kojení a přitom to opravdu někdy nejde. A kdyby mi byli lékaři nevysvětlili, že v našem případě se opravdu v kojení pokračovat nedalo, vyčítala bych si to snad dodnes. Protože celé to velké "haló" - aspoň ve mně - vzbudilo pocit, že matka která nekojí=krkavčí matka. Přeju všem maminkám co nejmíň potíží při kojení a pokud to nevyjde, tak jako nám, nedělejte si z toho hlavu. Nejdůležitější na světě myslím není kojit své dítě, ale dát mu svou lásku.
 veverka 
  • 

Re: Kojení opravdu někdy není vůbec snadné 

(7.6.2005 18:32:43)
Jen mohu potvrdit, že kolem kojení je šílená PROPAGANDA (dejme tomu, že někdy funguje). O to hůře snáší nemožnost kojení matka, které opravdu kojení nejde.....moji techniku kojení kontrolovalo několik laktačních specialistek, ale výsledek žádný....po několika dnech stálého snižování váhy jsme přešli na UM.
Koupila jem si i knížku o kojení. Celkem má tuším 50 stan. V celé knížce je POUZE JEDNA věta o tom, že některé ženy kojit nemohou. Zbytek je o tom, jak je úžasné kojit, jak matka nemůže udělat nic lepšího pro své dítě a o technice kojení.
 Didísek 


Re: Kojení opravdu někdy není vůbec snadné 

(13.6.2005 11:29:11)
Díky bohu, že jsem tyto problémy nezazažila. Mám půl roční dceru - kojím stále, dávám příkrmy a co se týká kojení - tak jediné co bylo nepříjemné, nalití prsou 3. den po porodu. Ale díky radě střídání horkých a studených obkladů na prsa jsem to vše zvládla a teď se spíše obávám odstavení.
Proto musím všchny maminky, které si prošly martyriem kojení obdivovat, že vydržely, i když to stálo někdy hodně úsilí a možná někdy i zbytečného.
Hezký den
 Štěpánka+Tom11/00+Maty07/03 


Taky moc děkuju  

(8.6.2005 21:25:46)
Já jsem s prvním synem zažila něco podobného a nikomu to nepřeju. Psychicky jsem to vůbec nezvládala, nevěřila jsem si. Pomohlo mi dokrmování pomocí tzv. sondy k prsu. Postupně jsem dokrm ubírala a v půli roce nahradila příkrmy. Nakonec jsem ho kojila rok a čtvrt, pak už nechtěl.

Druhého syna jsem bez problémů kojila plně 7 měsíců (je atopik) a kojím ho de dnes (za 3 týdny mu budou 2 roky). Pomohla mi zkušenost a sebedůvěra.

Jsem ráda, že se o tomto problému píše, alespoň si maminky jako my nemusí připadat osaměle. Já měla tenkrát dojem, že jsem neschopná matka a že každý kolem mě kojí "levou zadní".

Dík, Štěpánka

PS. Z hlediska kojení nikomu nedoporučuji porodnici u Apolináře - syna mi ani nepřiložili k prsu, nic mi neporadili, je to samoobsluha. Stresovali nás vážením dětí při každém kojení (před a po), sestry byly nepříjemné apod. V Kladně s druhým synem to bylo úplně něco jiného. Vyberte si baby-friendly porodnici.
 Jana038 


Počátky kojení v porodnici v Apolinářské 

(11.6.2005 9:26:23)
Já tuhle porodnici co se začátků kojení týká mohu jen chválit. Za sestrami z dětského jsem mohla přijít kdykoliv, ve dne, v noci. Pokaždé ochotně poradily s přiložením, mile vysvětlily chyby. Opravdu byly velmi příjemné a ochotné. A co se týká vážení - první dcera se narodila v Motole a i tam se před a po každém kojení dítě vážilo a údaje zapisovaly. Myslím, že se to tak dělá všude.
 Štěpánka+Tom11/00+Maty07/03 


Re: Počátky kojení v porodnici v Apolinářské 

(15.6.2005 22:00:16)
V Kladně se takhle dítě vůbec neváží, až třetí den se dělá kontrolní kojení a to sestra mimčo před a po kojením váží sama. U Apolináře jsme děti vážily už od začátku, samy na vahách, které dříve bývaly v zelenině. Když vidíte, že vaše sousedka na pokoji rodila den, dva po vás a dítě už vypije, 10, 20ml apod. a vaše pořád nic, na náladě to opravdu nepřidá !!!

Taky za mnou první den několikrát přišly sestry a dětská lékařka na pokoj a samy se ptaly, jak se nám daří, jak nám jde kojení apod. Až jsem byla otrávená, že mě pořád "obtěžujou" - to jsem ale byla druhorodička a žádnou pomoc jsem opravdu nepotřebovala.

U Apolináře by mi možná také poradily, kdybych se hodně vnucovala, ochotné samy od sebe ale rozhodně nebyly ! Když jsem něco potřebovala, bylo vidět, že je obtěžuju.

Už nikdy k Apolináři, mám na to jen ty nejhorší vzpomínky, ale je to už 4,5 roku, třeba se něco změnilo.
 Malenka (3ratolesti) 
  • 

Pro maminky, co nemohou koujit 

(9.6.2005 18:58:33)
Tak mi tak připadá, že se tou propagací kojení opravdu může vytvořit u maminek, které prostě nemohou kojit z různých důvodů, deprese. Pak si mohou myslet, že prostě nedokáží dát svému miminku to "nejlepší", že nejsou těmi nejlepšími matkami pro toho svého miláčka.
Po prvním porodu - císařským řezem - dvojčat(12let), jsem se hůře uzdravovala. Nejdříve mi sestřičky nemohly na pooperační pokoj přinést kluky, protože byli kvůli žloutence v inkubátoru, po prvním přiložení třetí den se kluci špatně přisávali - prý kvůli vpáčené a malé bradavce. Dva dny jsem se trápila s kojením, které mi nešlo, pak se mi hrůzostrašně ;-) nalila prsa, s bolestí jsem odsříkavala. Prostě jsem si prošla skoro všemi strastmi prvorodičky. Když už jsme aplikovali kloboučky na kojení a kluci si na to všechno začali zvykat, přišla další rána - zdravotně jsem na tom nebyla nejlépe a tak se můj lékař rozhodl pro injekce, po kterých jsem neměla kojit - pro jistotu, aby případné látky z injekce neprocházely do mléka. Takže jsem po týdnu kojení zabalila. No a z kluků jsou dnes už skoro puberťáci, s železným zdravým, sportovci tělem i duší. Ve srovnání s bratrancem, který byl kojený a je neustále nemocný, jsou kluci zdravím "prolezlí", zimy překonávají pouze s rýmou a pokud by se sem tam při sportu neporanili, ani by nás naše dětská lékařka neznala.
V současnosti kojím Verunku - 6. neděl, kojím ji hlavně proto,že můžu (kde jsou ty vpáčené a malé bradavky;-)-asi utekly;-), že je to pohodlné, levné. Nepřemýšlím nad tím, že kojením dávám miminku to nejlepší co můžu. Dávám jí to nejlepší, co MOHU DÁT!!! Kdybych nemohla kojit, tak bych nekojila, moje dcerka by vyrostla na umělé výživě a myslím si, že by byla taky zdravá a šťastná... Zdraví dítěte nezáleží jen na tom, zda je dítě kojené, ale také na tom, aby nevyrůstalo v naprosto sterilním prostředí (to se při dvojčatech rozhodně nedalo časově zvládnout;-)), aby bylo v kontaktu z ostatními dětmi, atd...
Proto si myslím, že by se otázka kojení neměla tak giganticky řešit!!!
 KLARETA 


Re: Pro maminky, co nemohou koujit 

(13.6.2005 0:32:32)
ahoj Maleno!

dekuji za Tvuj prispevek, naprosto s Tebou souhlasim. Ani nevis jak moc... Mam rocni holcicku, je to andilek, ktery si nas vsechny omotal kolem prstu:o) Narodila se ve 34. tydnu, Apgar skore 8,9,10, proste bez vetsich komplikaci. Jen byla malicka 1920g a ... nemela saci reflex. Porad by jen spinkala, doktori rikali, ze je to normalni u nedonosenych deti, ze potrebuji dospat cas do predpokladaneho terminu porodu - u Terinky tedy 6 tydnu. Pote co jsme bojovali 4 tydny s kojenim, plakala mi u prsu a ze savicky jsme ji mlicko doslova strikali do pusinky, jsme presli uplne na umelou vyzivu. Po Nutrilonu OMNEO zacala krasne pribyvat a ani ji netrapila kolika. Ja jsem obrecela kojeni, ale srovnala jsem se s tim. Ja jsem vyrostla na Sunaru, manzel taky a nejsme na tom uplne nejhur:o) Vseho moc skodi a v tomto pripade i propagace kojeni. Jeste pridava maminkam v jejich poporodni depresi. Drzim Tobe i ostatnim maminkam hodne stesti s jejich drobecky! Klara
 Jitka,dcera 3měs. 
  • 

Re: Pro maminky, co nemohou koujit 

(3.7.2005 17:47:12)
Ahoj,chtěla bych poděkovat za článek i názory ostatních,jen škoda,že jsem si to nepřečetla už dřív.
Já sama jsem se nechala přesvědčit lékařkou, že musím přikrmovat dceru umělou výživou,neboť během týdne po odchodu z porodnice ubyla na hmotnosti.Jelikož je to mé první dítě, tudíž jsem bez zkušeností,navíc i na telefonu do porodnice mi potvrdili názor mé lékařky,začala jsem dceru přikrmovat, nejdříve lžičkou,asi od měsíce pak z lahvičky.Na dvou měsících dcera přibývala asi 200-250g/týden a začala hodně ublinkávat.doktor v nemocnici radil přestat s příkrmem.zkusily jsme to dva dny a dcera stále brečela a byla neklidná(kojila jsem po 1,5-2h).Vrátila jsem se tedy ke dvěma dokrmům denně a je to lepší.Taky bych radši jen kojila,ale na druhou stranu je pro mě lepší spokojené dítě než stále brečící uzlíček.
Dcera si už asi zvykla, takže pije z prsu i z lahvičky bez problémů.Je fakt, že měla a stále trochu má rozhozenou stolici, asi z toho dvojího mléka.
Jinak co se týče různých knížek a poraden, moje zkušenost je podobná,jako u některých z vás.taky všude jen píší, že nejlepší je kojit a o problémech s kojením, kde nic tu nic.
Ani v porodnici to nebyla žádná sláva, dcera se při porodu napila plodové vody a první dva dny odmítala pít, tudíž jsem nekojila a nikdo mi ani neporadil ani neřekl, jestli mám odsávat nebo jinak stimulovat tvorbu mléka v prsou.
No, přeji všem hodně štěstí a ještě jednou díky, aspoň člověk ví, že s tím není sám.
 Iveta a Šárinka 
  • 

Re: Děkuji za všechny maminky 

(15.7.2005 21:52:36)
I já moc děkuji za tento článek. Moc krásně jsi to napsala. Já teda neměla zas tak velké problémy s kojením, malá hned od začátku pila přímo ukázkově. Ani nalití prsou 3.den se u mne nekonalo. Pořád jsem čekala a ono nic. Ale mléka jsem měla tak akorát, prostě přímo pro její potřebu. Já měla jiný problém. V porodnici jsem se naučila kojit v leže. Kvůli sešití jsem nemohla sedět. A doma jsem pořád nemohla přijít na kojení v sedě. Také jsem si několikrát volala na Horkou linku kojení a jsem moc ráda, že něco takového existuje. Byla jsem z toho docela smutná, že neumím kojit v sedě, malá si taky zvykla na polohu v leže a jinak nechtěla. Ze začátku mi při kojení hodně pomáhal manžel, malou mi přikládal, i v noci vstával a pomáhal. Teď je malé přes rok, pořád kojíme a myslím, že je to ten nejhezčí pocit, jaký jen může být.
 Mirka 
  • 

Znám to 

(7.6.2005 11:50:55)
Děkuji Vám za článek. Taky jsem kojila půl roku bez příkrmů a taky s mnoha problémy. Byl to půlrok neustálého pláče mojí holčičky (plakala i deset dní v kuse) a mého naprostého zoufalství, nikdo mi nepomohl, často jsem se ani nenajedla, malá téměř nepřibírala, kakala jednou za 14 dnů, jen doktorka byla naštěstí v klidu. Často jsem si říkala, že to kojení za to nestálo, že rok strávený s poporodní depresí, kdy už jsem svoje dítě nemohla doslova ani vidět a slyšet za to nestál. Nakonec jsem kojila 2 roky a teď znovu čekám miminko a nevím, co bude ...
Mirka
 Jana 
  • 

Re: Znám to 

(7.6.2005 12:27:39)
Měla jsem podobnou zkušenost, nakonec jsem kojila povinných 6 měsíců a dnes říkám že to tedy ROZHODNĚ ZA TY STRESY NESTÁLO. Dítě nešťastné, já na nervy, deprese jako hrom, rodinný život žádný, partnerský vztah v háji. Vše se vracelo do normálu velmi, velmi pomalu. Vztah k dceři jsem si začala budovat až po zkončení té dřiny (kojení). A dceřiny půlroční narozeniny jsem oslavila POŘÁDNĚ. Už nikdy více....
 Hanka, 3 děti 
  • 

Re: Znám to 

(7.6.2005 20:51:13)
já myslím,že to bude lepší,já jsem si prořila s prvním miminkem to stejný.Zažila jsem i zánět prsu a neustálý váháním s tím přestat.A zase s eto ve mě zlomila a začla jsem kojit,a když neustále plakala tak jsem začala přikrmovat,a zase jsem se vrátila ke kojení.No u druhýho bylo všechno jinak.Rozhodla jsem se hlavně na to moc nemyslet a nenervovat se.A bylo to.všechno šlo jako po másle.TeĎ mám 3 chlapečka 9 měsíců.Stále kojím,i když papá už hodně věcí od zeleniny a ovoce.
Myslím,že problém je v hlavě.čím víc ma mamka strach tím to jde hůř.Je to v podvědomí.
Přeju hodně štěstí v kojení Hanka
 leli 
  • 

Re: Znám to 

(7.6.2005 21:29:09)
U první dcery jsem prožívala něco podobného, zvlášť ze začátku to byl dost stres, protože každé kojení končilo pláčem a to jsme během něj 2x odříhávali. Přírůstky velmi malé, vydržela jsem 9 měsíců, ale byl to výkon. Přisuzuju to špatnému začátku kojení, kdyby mi v porodnici nedali ke čtení letáky z Unicefu, tak jsem se ani nezkojila. Při druhé dceři jsem si už byla jistější a začátek kojení si pohlídala, nástup laktace mám vždycky trochu pozdější než ostatní maminky, ale tentokrát jsem se nenechala vyvést z míry. Miminko v pohodě pilo a při propoušťení z porodnice jsme už měly por. váhu 4kg a i dál to bylo úplně v pohodě. Dávala jsem hodně důraz na odříhávání a dokonce ji ani nebolelo bříško, to bylo oproti starší dceři téměř jako zázrak. Konečně jsem poznala výhody kojení, předtím by bylo kojit někde na veřejnosti díky řevu nemožné a podruhé jsem díky tomu mohla mnohem dřív mezi lidi a tak se naštěstí nedostavila poporodní deprese. U první dcery jsem měla hodně nepříjemné depresivní období, myslím si , že na to mělo vliv i vyčerpání a neprospívání miminka. Podruhé jsem taky víc zapojila manžela a víc šetřila síly na horší časy (naštěstí nepřišly) a hodně se cpala, protože u první dcery jsem příliš zhubla. Je pravda, že mladší dcera je i doteď lepší jedlík a taky pohodovější povaha než starší dcera, což může mít vliv, nebo je taky starší dcera úzkostlivější dítě díky mé snaze za každou cenu kojit a těm mým stavům s tím spojeným, to nevím. V každém případě má druhá zkušenost s kojením byla o 1000% lepší než ta první.
 Dája, 2 kluci 8 a 4 roky 
  • 

Re: Znám to 

(8.6.2005 18:46:58)
Mirko,také záleží na tom miminku. Můj první syn se kojil pokaždé aspoň půl hodiny, pak si dal hodinu pauzu a znova... Měla jsem zánět prsu, radili mi proto odstříkávat zbytky, což trvalo tu hodinu, kdy nechtěl kojit. Nevyspala jsem se přes rok, kojení jsme se zaťatými zuby a částečným dokrmem ustáli.

Druhé miminko bylo zlatíčko, které po deseti minutách spokojeně zavřelo očička a dvě hodiny minimálně jsem o něm nevěděla. Taky jsem byla daleko klidnější, prostě už jsem " věděla, jak na to". Nenechala jsem ze sebe dělat dudlík, už jsem poznala, kdy pije a kdy jen "prudí", a že když mu dám dudlík, že se zas až tak moc nestane...

Hlavně se snaž být v klidu ty, pak vše půjde líp. A když ne, svět se přece nezboří, spousta dětí kojená nebyla a taky jsou v pohodě.

Dája
 kote, synové 22 a 4 měsíce 
  • 

Kojení je dřina, ale i ohromná radost 

(7.6.2005 12:38:38)
Tento článek je vystižný.I když jsem nikdy neměla až takové problémy s kojením. Starší syn od narození krasně pil a příbíral bez problému,nezanala jsem nalitá prsa k prasknutí apod. Narozením druhého syna se vše změnilo i když jsem tzv. zkušená matka (staršího kojím doteď )nic mi to nebylo platné.Mladší se špatně přisával,málo toho vypil a hodně plakal. Prodělala jsem 3 záněty a podařilo se mi z nich vyléčit bez léku. A to jen díky staršímu. Fungoval jako kvalitní odsávačka.Takže nebýt jeho asi bych už nekojila. První týdny s mladším totiž byly hrozné,jen plakal a plakal. Přibíral normalně spíše nadprůměrně,ale trápiliho větry. S čímž jsem zkušenosti něměla, protože u staršího jsem to nezažila.
Chtěla bych řící, že je nejdůležitější aby si žena věřila a ono to půjde samo. Nějak zvlášť se na to nesoustředit,opravdu funguje princip poptávky a nabídky.A když to opravdu nejde tak se nic neděje,jsou přeci dost kvalitní mléka.Pro dítě je přeci nejdůležitější, aby jeho mamka byla v pohodě a měla ho ráda.
 kote, synové 22 a 4 měsíce 
  • 

Kojení je dřina, ale i ohromná radost 

(7.6.2005 12:39:39)
Tento článek je vystižný.I když jsem nikdy neměla až takové problémy s kojením. Starší syn od narození krasně pil a příbíral bez problému,nezanala jsem nalitá prsa k prasknutí apod. Narozením druhého syna se vše změnilo i když jsem tzv. zkušená matka (staršího kojím doteď )nic mi to nebylo platné.Mladší se špatně přisával,málo toho vypil a hodně plakal. Prodělala jsem 3 záněty a podařilo se mi z nich vyléčit bez léku. A to jen díky staršímu. Fungoval jako kvalitní odsávačka.Takže nebýt jeho asi bych už nekojila. První týdny s mladším totiž byly hrozné,jen plakal a plakal. Přibíral normalně spíše nadprůměrně,ale trápiliho větry. S čímž jsem zkušenosti něměla, protože u staršího jsem to nezažila.
Chtěla bych řící, že je nejdůležitější aby si žena věřila a ono to půjde samo. Nějak zvlášť se na to nesoustředit,opravdu funguje princip poptávky a nabídky.A když to opravdu nejde tak se nic neděje,jsou přeci dost kvalitní mléka.Pro dítě je přeci nejdůležitější, aby jeho mamka byla v pohodě a měla ho ráda.
 Zuzana + kluk04 + holka06 


Já jsem to vzdala..naštěstí včas. 

(7.6.2005 12:39:46)
Já jsem z těch, které to vzdaly. V porodnici mi dávali transfuzi, kojit jsem začala pozdě a zmateně a začalo být jasné, že nemám mléko. Byla jsem tak pitomá, že jsem se pořád chtěla rozkojit, i když mě v nemocnici začali přesvědčovat, abychom dokrmovali. Dítě strašně zhublo, v nemocnici mě jen pomalu přesvědčili, že začneme dokrmovat... Dnes je mi líto, že jsem takhle trápila své dítě hlady a v nemocnici přidělávala starosti personálu. I po návratu domů jsem dělala všechno pro to, abych rozkojila. Na laktační lize mi nepomohli a bez vyslechnutí mi radili krmit injekční stříkačkou. Moje dítě bylo ale velké a hladové a z injekční stříkačky polykalo zřejmě hlavně bubliny vzduchu... Bylo to strašné období. Potom jsem začala přikrmovat (pomocí promyšlené lahvičky a dudlíčků známé značky) a dítě bylo najednou úplně v pohodě. Od dvou měsíců spinká krásně celou noc, doma je pohoda, nikdo se ničím nestresuje, všichni jsou odpočinutí. Dnes bude chlapečkovi třináct měsíců, dosud měl jedinkrát silnější rýmu bez horečky (babička vozila kočár...), jinak je zdravý jako řípa, veliké a krásné dítě, v psychomotorickém vývoji o několik měsíců napřed. Baštíme normálně, alergie žádná. Chtěla bych varovat maminky před fanatickým prosazováním kojení. Po porodu jsou zřejmě ženy odhodlané udělat pro své dítě to nejlepší, jejich psychika je mírně řečeno trochu vyšinutá a může se stát, že svému dítěti nakonec spíš ublíží než pomohou. Jsem ráda, že jsem to všechno pochopila, ale bylo za pět minut dvanáct a dodnes mám výčitky svědomí - ne z toho, že jsem nekojila, ale z toho, že jsem nezačala přikrmovat dřív!
 jana  
  • 

Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas. 

(7.6.2005 12:45:54)
Souhlasím s fanatismem. Těch 6 měsíců jsem se vyloženě trápila hlavně kvůlí reakcím okolí. Bylo opravdu těžko ustát NEKOJENÍ. Dnes bych byla chytřejší.

A ohledně alergií: dnes jsem "na koni" když můžu protivné tchýni připomenout, že "kojené děti potom nejsou vůůůůůůbec nemocné". Naše malá kojená z donucení pouhý půlrok ještě neměla rýmu (je ji 2,5). Její malá sestřenička kojená poctivě do 1,5 roku je každých 6 týdnů na antibiotikách.
 silva,syn 3,5 roku 
  • 

Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas. 

(8.6.2005 11:10:27)
Už to, že dítě je kojeno z donucení zní hrozně. Buď svoje dítě kojím, protože chci nebo mu dávám umělou výživu, která nikdy nebude tak dobrá jako mateřské mléko. Já jsem syna kojila skoro 2 roky a bylo to nejhezčí období a nikdy mě nenapadlo, že musím něco kvůli tomu obětovat. A že je některé dítě víc nemocné nemá vůbec žádnou souvislost.
 Jarka, Klárka 3, Sabinka 4 měsíce. 
  • 

Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas. 

(12.6.2005 23:12:59)
souhlasím, jak je milé číst tak spřízněné články. První holčička byla od 3 měsíců na flašce, druhá od 4. Co jsem si vyslechla, že málo dělám pro to, abych kojila. Pokud nezabere čaj na kojení, homeopatika tak přes koleno to lámat nebudu. Holčičky jsou zdravé jako řípy a ty děti v okolí ( kojené skoro do 2 let ) mají: sníženou imunitu, záněty uší, neustálé bronchitidy a při ochlazení počasí chřipky a angíny. Tak k čemu byly tak dlouho kojené? Pro prestiž matky, že to vydržela tak dlouho? Zdravý rozum a potřeby dítěte na prvním místě............ Flaška není žádný defekt, ale klidné, spokojené a najedené miminko. A když prostě mléko nemám, tak se kvůli tomu nezblázním, od toho jsou výrobci Sunarů a Nutrilonů atd, aby pomohli.
 Kamila, holčička 22 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas. 

(13.6.2005 23:50:27)
Jo, teď už to taky vím. Ale co bych dala za možnost kojit, když byla dcera malá. Já jsem kojit nemohla, bolelo to tak příšerně, že probuzení na cestě ze sálu po císaři je proti tomu maličkost. A v porodnici? Jedna taková "taky sestra" z novorozeneckého (s umělými nehty v délce cca 1 cm !!!!) mi vmetla, ať dám dítěti aspoň dudlík, aby neřvalo, když mu nechci dát prso. Pořád tu brécu slyším a už je to dva roky. Laktační liga ke kojení nepomohla - když to nejde, tak to nejde. Ale aspoň se mi snažily vysvětlit, že nejsem špatná máma jen proto, že nekojím. A taky mi půjčili elektrickou odsávačku. Díky tomu měla moje malá MM do 12 týdnů, šest hodin deně jsem trávila s elektrickou odsávačkou na prsou. Skončila jsem, až když jsem z toho odstřikování měla takový zánět šlach v rukou, že jsem málem malou upustila. A to vše jen proto, že jsem měla pořád pocit, že když nekojím, jsem špatná. Jo, jsetli jsem si někdy připadala doslova jako kráva, tak tehdy. Fakt na tu dobu vzpomínám nerada. A nejhorší ze všeho bylo, že každý měl pocit, že mi musí vysvětlit, že kojit musím. Když říkám každý, tak myslím i naprosto cizí maminky v parku, které když viděly tak malé miminko, tak se hned ptaly, jetli kojím a když jsem řekla, že ne, tak mi začaly vysvětlovat, jak to dělat a jak je to nutné. Tehdy jsem se zařekla, že se nikoho na to ptát nebudu, že to je každého jeho věc.
 Lenka Malá, syn 12 měsíců 
  • 

Re: kojení s dokrmováním nebyl špatný způsob 

(30.6.2005 21:21:59)
Souhlasím s tím, že kojit někdy prostě nelze. Já s Honzíkem jsme měli dost práce se vůbec připojit. Na sále mi ho nedali přiložit, protože mu byla zima a měl jen 2310 g, šoupli ho do inkubátoru a já ho většinu nocí nemohla mít u sebe. Strašně jsem plakala, a asi proto se mi nespouštělo mléko. Domnívám se, že bych si ho také zahřála a alespoň by se v noci vzbudil na krmení. Ono to bylo pro sestřičky pohodlnější. Když jsme se vrátili z porodnice a sosal jen 15 ml musela jsem začít dokrmovat Nutrilonem. Zhubnul na 2100 g a bála jsem se o něj moc. Vždycky jsem kojila z obou prsů co tam bylo - mimochodem nestálo to za nic - a pak dokrmit lahvičkou. Vydrželi jsme to 4 měsíce, ale spal vždycky celou noc a mě bylo moc líto budit ho na kojení. Krásně přibíral a když mu byly 3 měsíce, nikdo by nepoznal, že se narodil tak malý. Dneska je mu 1 rok, je celkem zdravý, až na občasnou rýmu, veselý a hravý. Máme moc hezký vztah, velmi intenzivní, někdy se mě nechce pustit dvě hodiny, takže obavy o správný citový vývoj jiné maminky, které nekojí, mít nemusí. Přeji všem, aby dokázaly správně rozhodnout a nestresovat se. Nejlepší maminka je maminka veselá a šťastná. Třeba s lahvičkou.
 Božka, 2 dievčatká 
  • 

Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas. 

(7.6.2005 13:10:32)
Ja som svoje obidve dievčatá kojila, jednu 21 mesiacov a druhú 13 mesiacov. Napriek tomu by som si však určite nedovolila kritizovať či odsudzovať mamičky, ktoré kojili menej, poprípade nekojili vôbec. Niekedy je tej hystérie okolo kojenia na oboch stranách príliš veľa.
Dôležité je, aby každá mamička uvážila, čo je pre jej dieťa najlepšie a či je kojenie pre ňu aj pre bábo prínosom. Ja osobne som kojila s radosťou a bez problémov, bolo to pre mňa krásne obdobie. Ale ak by som sa pri tom mala nadmerne trápiť a stresovať celé mesiace svoje dieťa, určite by som to vzdala. Každá mamička už musí uvažiť, či problém v kojení je len dočasný, ktorý sa dá trpezlivosťou vyriešiť, alebo už ide len o zbytočné trápenie a podľa toho sa zariadiť. A aj keď urobí niekde chybu, zbytočne si to nevyčítať a ísť ďalej. Kojenie predsa nie je súťaž "O Matku roka":o).
 Jaga10,syn,2 ,5roku 
  • 

Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas. 

(7.6.2005 14:01:19)
Děkuji za Váš příspěvek, vystihuje úplně můj názor. Dlouho jsem díky hysterii kolem kojení měla výčitky, protože jsem syna kojila jen čtyři měsíce. Měla jsem dát tenkrát víc na vlastní názor...
 Sylvie 
  • 

Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas. 

(7.6.2005 13:21:38)
Ano, to je přesně to co jsem chtěla říct. Z kojení se stává fanatismus, hysterie. Matřeské mléko je určitě pro miminko to nejlepší co mu můžeme dát. A každá máma pokud může mu je dává. Ale musí to být za každou cenu? Stejně důležitá je podle mě i láska, nestresovaná, klidná, odpočinutá maminka. Společné hry, procházky, mazlení, povídání si, zpívání atd. atd. A ne celodenní sezení v kojícím křesle s dítětem u prsu.
A druhá věc je manželský život, ani ten bychom milé maminky neměly zapomínat. A raději opomenu péči o domácnost, vaření, úklid ...
 sylva+misa(3)+stepanka(7) 
  • 

Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas. 

(12.6.2005 21:44:47)
Musím souhlasit. První jsem kojila sotva 14 dní a začala jsem přikrmovat. Obhajovla jsem se tím, že jí víc pomůžu když budu klidná a nestresovaná maminka, která nekojí, než nervozní z toho, že mám málo mléka. Malá byla v klidu a já taky. Když se mi narodili druhé mimčo, měla jsem již připravené lahvičky, s tím, že když to nepůjde, začneme také s umělou náhradou. Lahvičky zůstaly ve skříni a já úplně v pohodě kojila 26! měsíců. Myslím, že jsem se u obou rozhodla správně. Ani jedno není víc nemocné než druhé. A hlavně jsme všichni v pohodě. Asi nemá cenu se stresovat... :-)))
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas. 

(7.6.2005 22:23:55)
Ačkoli jsem dceru kojila do 15 měsíců - pak se sama odstavila, věřím, že agresivní kampaň na podporu kojení dokáže pěkně zacvičit s psychikou čerstvé maminky. Já jsem měla mléka dost, ale Kátě trvalo téměř týden, než se naučila pořádně sát (byla nedonošená se žloutenkou a dávala přednost spánku :-) Bradavky jsem měla popraskané, ale "nejhorší" období mi pomohly překonat sestřičky, takže domů jsme jely bez problémů.
Jsem od přírody líná, takže já jsem si nedělala hlavu s tím, že MUSÍM kojit, aby dítě dostalo to nejlepší, ale spíše kdo bude sterilizovat lahvičky a v noci chodit ohřívat :-))
 Mirasol, Neli04, Mája07 


Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas. 

(8.6.2005 11:58:19)
Zoozo, souhlasím s tebou, že rozdíl v nemocnosti mezi kojenými a nekojenými dětmi asi zas tak moc velký není. Naše malá byla kojená do tohoto týdne, tj do 14.měsíce. Myslím, že teď už to zvládneme se sunarem, teď ho odmítá, snad se to upraví.
Ale proč reaguji na tvůj příspěvek: nelíbí se mi , jak jsi psala, že ženy po porodu (nebo v šestinedělí- nevím, jak to přesně bylo) mají vyšinutou psychiku. V šestinedělí jsem si opravdu nepřipadala vyšinutá, ty ano? Fakt je, že na ženu prvorodičku je v některý¨ch rodinách vyvinut velký tlak z hlediska "dobře míněných" rad. Ale je na každé mamince, aby se těmito radami probrala a vybrala si ty, které jsou opravdu dobré.
To, že pisatelka kmenového příspěvku o kojení se rozhodla kojit i přese všechna úskalí a strádání syna je jen její věc a nám nepřísluší jí za to soudit. Je zajímavé, jak jsme rozdělené na dva tábory. Jedny jí obdivujeme za to, jak to dokázala, jak všechno zlé překonala a druhé jí odsuzujeme za to, že syna nechala strádat a nutila ho pít z prsa. Já bych se asi zdržela komentáře, protože tyhle problémy jsem neměla a nevím jaké to je, chtít a nemoct, nevím, jak bych si vybrala, kdybych byla v její situaci, ale když o tom tak přemýšlím, tak bych asi zachovala jako ty. Hezký den Zoozo
 Zuzana + kluk04 + holka06 


Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas. 

(8.6.2005 13:36:53)
Jenom stručně odpovím na otázku. Já jsem si možná také sama nepřipadala vyšinutá, ale když to hodnotím zpětně, tak jsem byla docela určitě úplně mimo. Propagace kojení je taková, že jsem byla předem totálně zpracovaná informacemi laktační ligy a jiných o naprosté nezbytnosti kojení pro správný vývoj dítěte, o vlivu na jeho zdraví, inteligenci a bůhvíco ještě. Také hormonální změny po porodu asi udělají své. Když nám najednou kojení nešlo, tak jsem se vyzbrojila brožurkami laktační ligy a s blazeovaným klidem jsem přihlížela k tomu, jak mi dítě hubne před očima a jak roztomile řve. Zakázala jsem sestrám přikrmovat - nakonec na mě musely poslat doktora a vyhrožovaly kapačkama. Ano, byla jsem úplně vyšinutá. V nemocnici chyběla komunikace (a taky jsem si vyslechla různé divné poznámky), ale jsem velmi ráda, že zdravotnímu personálu (nemocnice Bulovka) alespoň nechybí zdravý rozum.

Z.
 Borča 


Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas. 

(8.6.2005 16:39:47)
Ahoj ZooZo!
Moje řeč! Né že bych byla vyšinutá, ale ty nervy!! Kojení mi nešlo, kojila jsem i hodinu a Honzík byl pořád hladový. Používala jsem kloboučky na kojení(vpáčené bradavky) ta bolest při sáni byla dost velká, děcko vysílené, hladové a ani jeden vyspaný. Jen jsem brečela a brečela. V 8 týdnech jsem přidala Nutrilon a ta pohoda!! S radostí jsem sterilizovala lahvičky. Jen to svědomí, že upírám dítěti to jediné správné a nej...
Teď mám druhé mimčo od 3 týdnů na flašce a žádné výčitky. Už vím, že když nekojím tak to neznamená že jsem špatná matka. O tom to není.
Každopádně závidím těm co kojí a když říkají, že to je nejkrásnější doba tak jim věřím. Já už to po třetí nezkusím, ti dva mi stačí:-))) ale ZooZo třeba to podruhé bude v pohodě, přeju Ti to.
 Marcela , syn 2 mesice 
  • 

Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 15:01:16)
Jsem rada, ze konecne nekdo ma odvahu priznat,ze kojeni vzdal.
Hysterie kojeni je vsudypritomna.
Ja kojit chtela, zkusila, neslo to, tak jsem dala malemu flasku a bylo po hladu.Ted je spokojeny, pekne spinka, je zdravy, usmevavy a ja...Pote, co jsem ukoncila kojeni, jsem se prestala trast zimou z unavy, nemam zachvaty hladu, citim se osvobozena od zodpovednosti stat se chodici mlekarnou, jedinym zdrojem portravy pro chlapecka a citim se znovu jako clovek. Navic lahev mu casto a s potesenim dava i tatinek a jsme vsichni spokojeni!!!
Takze devcata, netrapte se, kojeni ma i obrovske nevyhody a ten, kdo rika, ze je pohodlne??? ,je BLAZEN.
Jak jako pohodlne? Co tim mysli? Ze nemusim ohrivat vodu, sterilizovat?
Pripavit lahev s mlickem je mnohem pohodlnejsi, nez travit hodiny!- ano jsou to skutecne hodiny- v posteli, polovysvlecena s miminkem u prsu, ktere stejne za chvilku bude zase plakat hlady, zatimco kolem je porad plno prace a take krasne sviti slunce a laka k prochazce.Alespon u mne to tak bylo a verim ze i u mnohych dalsich z vas.
A co teprve VYZIVA kojici matky...ktera z kojicich matek ma cas si vyvarovat? Zadna, takze zase stres, ze nejime dostatecne, ze v mlece nebude dost zivin. Novopecena maminka ma tak jedine cas obstarat miminko a zvladnout zakladni veci v domacnosti.Nezvlada chodit na nakupy a denne si podstrojovat.Tak jak je to s tim pohodlnym kojenim ted? Hm? A kde je manzel, na toho jsme zapomneli, ten prece take potrebuje vyzehlit kosile a po praci tezko bude vyvarovat kojici matce (ani to treba neumi, i kdyby chtel).
Tak na zaver: drzte se holky s lahvema,ohrivejme, sterilizujme a usmivejme se na sva najedena a kulatoucka miminka a spokojene manzele..
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 15:04:44)
Marcela, na jednej strane hysteria kojenia a na druhej prispevky ako ten tvoj. O nic lepsi ako agresivna propagacia kojenia. Prehnala si to, vsimla si si?
 marcela 
  • 

Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 15:10:50)
Ja prece nepropaguji umele mleko!
Ja jenom vyjadruji svoji ucast s temi matkami, ktere se obvinuji, ze nemohou kojit nebo ze se jim nepodarilo v kojeni pokracovat!Jsem jedna z nich.
Je ti to ted jasne?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 15:20:12)
Toto je vyjadrenie ucasti:

"Takze devcata, netrapte se, kojeni ma i obrovske nevyhody a ten, kdo rika, ze je pohodlne??? ,je BLAZEN."
"Pripavit lahev s mlickem je mnohem pohodlnejsi, nez travit hodiny!- ano jsou to skutecne hodiny- v posteli, polovysvlecena s miminkem u prsu, ktere stejne za chvilku bude zase plakat hlady, zatimco kolem je porad plno prace a take krasne sviti slunce a laka k prochazce."
?
Ak ano, tak je teda poriadne agresivne a utociace na mamicky, ktore koja. Ako som pisala, o nic menej agresivne ako niektore propagacie kojenia, na ktore sa tak stazujes.
 smisulenka,M03/05 + A01/08 


Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 15:45:10)
ZuziP
Nebudu s Tebou souhlasit!!!!!
Kojím teď třetí měsíc a rozhodně netrávím HODINY POLOVYSVLEČENÁ V POSTELI :-)))))
Naše holčička si o jídlo říka co 3 hodiny a je nakojená během 15-20min!!!!!!

Takže trvám si na svém, že pro mě je kojení pohodlné a nedokážu si představit , že v noci připravuji lahvičku!

Samozřejmně pokud to nejde tak se nedá nic dělat!!!!
 smisulenka,M03/05 + A01/08 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 15:51:55)
ZuziP....přečetla jsem si znovu Tvůj příspěvek a musím se omluvit !
Souhlasím s Tebou:-)
Jak jsi citovala tak jsem si neuvědomila, že to citace je!!!!!
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 15:55:26)
Smisulenka, v pohode ;-)))
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 15:54:21)
Smisulenka,
jezisi, ja som kopirovala vyhlasenia Marcely! Takze tvoj nesuhlas mal byt adresovany jej, nie mne :-))))
Ja s tebou suhlasim.
 smisulenka,M03/05 + A01/08 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 16:02:18)
ZuziP ještě jednou se omlouvám:-)))))
Nějak jsem se trošku rozohnila a potom teprve když jsem to odeslala mě trklo že je to jinak!!!
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 17:13:00)
Smisulenko,

jenom k upresneni, vetsina nekojich matek ma na noc mliko pripravene v lednici. Uprostred noci nic nepripravuje. Lahev se hodi na 30s do mikrovlnky a pak se uz jenom dite nakrmi. Navic, vetsinou si dite nezvyka na flasku jako na dudlik, takze kdyz je lahev prazdna, jidlo skoncilo a dite jde zase spat. Zadne hodiny dudlani prsa, ci usnuti.

Navic, to ze muze pomoc s krmenim i manzel je nezpalatitelne (zvlaste s dvojcaty). Dale, maminka ma sanci odejit z domova vice, nez na 3 hodiny (mozna krkavci matka, ale zivot s ditetem pro mne neskoncil, a zajit si s kamaradkou na veceri je napriklad pro mne docela dulezite). Dale je sance, ze si dite muze vzit k sobe treba na vikend babicka, sestra atd. (ja napriklad sobecka vubec nejsem a pokud ma zajem nekdo hlidat, tak to privitam). Dale si mohu obcas nekde dat dvojku meho oblibeneho vina (mozna me nekdo napadne,ze jsem alkoholicka, coz spravna matka nedela), dale se nemusim obavat, co snim a po cem bude mit dite prdiky, atd. atd. tech vyhod se da opravdu take vypocitat mnoho. Ale nejvetsi vyhodou bylo, ze moje detli nepily mlicko s mamincinymi antibiotiky, na kterych byla s neustalym zanetem prsu.
 smisulenka,M03/05 + A01/08 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 17:38:32)
L+2
Neodsuzuju matky které nekojí jistě proto mají svůj důvod!!!!!!

Jen píšu svoje zkušenosti , že kojení pro mě není otročina....

Stejně tak já můžu napsat, že má dcera v noci hodiny nedumlá prso!!!!
Když se ve čtyři ráno probudí na jediné noční kojení tak je behem 20min nakojená spokojená, uložím ji do postýlky a ona vklidu spí. Sama se pustí když je najedená!

Na večeři jsem také s kamarádkama byla...ani pro mě neskončil život tím že mám dítě , ale ani tím že ho kojím...!!!
V sedm večer jí nakojím a vím že bude spát minimálně do 4 hodin do rána a pokud ne tak s určitostí vydží 3 hodiny...což na večeři a posezení stačí :-))))
Nehledě na to, že existuje lednice a v ní odstříkané mléko pokud vím, že někam jdu...., které tatínek nebo kdokoli může ohřát a dcerce nabídnout!

Toto je zase moje zkušenost :-)))))

Pokud Vám to vyhovuje nekojte , já Vás za to neodsuzuju!!!!

Diskuse je o názorech a zkušenostech :-))))

 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(16.6.2005 9:04:16)
L, ja som kojila a aj som si kade-tade odskocila. Moje deti boli zvyknute na flasku a odstriekane mlieko. A ked som pozorovala prdiky mojich deti a deti naokolo... neviem, neviem. Moje deti spokojne a sesternicin maly stale bolesti bruska a kazdy mesiac menene mlieko. Takze tak.
Okrem toho, zohrievanie mliecka pre kojenca v mikrovlnke? No neviem, ja tie katastrofalne clanky o tom, co robi mikrovlnka, neberiem uplne vazne, ale neviem, ci by som babatku v mikrovlnke ohrievala mliecko.
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(16.6.2005 11:42:16)
ZupiP,
tak to ja ohrivam mliko naprosto s klidnym svedomim. Dela to tak kazdy (alespon v UK). Pokud bych byla tak uzkostliva a verila kazdemu "neprokazanemu" clanku, tak bych asi zustala zit nekde v chatrci uprostred lesa, bez elektriny (nebezpecna, muze zabit), bez telefonu (muze mi neco udelat s mym mozkem), bez svetla a zarivek (skodi), neudu jist balene potraviny (jsou v nich prezervativa), nebudu jist zeleninu, kterou si nevypestuji sama (buh vi, co v ni je), nebudu mit lednicku, nebudu mit pracku, nebudu mit ustredni topeni,..... moje deti se narodily v 21. stoleti, a uchranit od vseho je bohuzel, nebo bohudik nemohu. Takze i mikrovlnou troubu na prihrivani klidne pouziji.
Holkam jsou ted 4 roky, jsou naprosto zdrave, jsou bez alergii, nejsou ani tluste ani hubene, vidi , slysi dobre, naposledy mely teplotu pred 2 ma lety, za 1,5 nezameskaly ani jeden den ve skolce...a abych zvedla naladu dalsim nekojicim matkam, nekojila jsem.

Ja samozrejme souhlasim s tim, ze je pro dite ve vetsine pripadech lepsi, aby byly kojene. Ale prosim z mirou. Mne pri slove "laktacni liga" prebiha mraz po zadech. Prijdou mi trochu jako fanatici, kteri "zblbnou" maminky natolik, ze ty proste chteji kojit za kazdou cenu, i kdyz evidentne jiz prechazeji hranice (viz. clanek) a mnohdy ublizuji diteti.

Laktacni lize se ovsem velmi dobre take dari dostat do deprsi maminky, ktere nejsou az tak zblble a maji soudny rozum z uznaji, kdy je vhodne prestat, nebo ty maminky, ktere proste nemohou nemaji mliko, nebo deti proste kojit nejde , nesaji.





 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(16.6.2005 11:43:51)
ne z mirou, s mirou.
 Alice+Ada99+Máta02 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(16.6.2005 12:15:50)
Konečně někdo s kým se shodnu. Věčné upřednostnování kojení ty maminy jen stresuje. Já své první dítě kojila do třetího týdne druhé vůbec a jsou zdravý. Znám plno plně kojených dětí a mj například bezlepkový diety nebo různý alergie. Maminy neblázněte když to nejde tak to nejde nač to lámat přes koleno a zbytečně se nervovat. Je plno náhražek např. nutrilon... Dřív se na to nebral vůbec žádný zřetel a taky byli děti zdravý a nikdo to neřešil.
 schamka + krakeni 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(16.6.2005 16:02:01)
Presne tento druh demagogie nemam rada.

Znám plno plně kojených dětí a mj například bezlepkový diety nebo různý alergie.
Nikde nie je povedane, ze kazde kojene dieta bude bez chorob a alergie. Ale statisticky je zjavne, ze kojene deti su zdravsie a maju menej alergii. Nikdy nevies, ako by na tom tie kojene deti boli, keby ich mamy nekojili. Mozno by tie alergie mali daleko silnejsie. Mimochodom, poznam nekojene deti, co su furt chore a maju exzem....
A celiakia s kojenim myslim vobec nesuvisi.

Dřív se na to nebral vůbec žádný zřetel a taky byli děti zdravý a nikdo to neřešil
a dnes sa nestacime divit, ze aj na blby vajecny bielok je alergia, ze? podla mna je to aj z toho, ze sa sunarovalo vo velkom.

když to nejde tak to nejde nač to lámat přes koleno
Ja si myslim, ze to nik nelame cez koleno. Kazda zena si stanovi hranice a priority sama. Kazda si sama povie, kam je az ochotna zajst a co vsetko je pre kojenie ochotna urobit a obetovat. Ak je pre niekoho neprekonatelny problem, ze kojenie trva dlho, tak sa nebude s tym natahovat a odstavi. Ak niekto chce mat pocit, ze urobil maximum, tak sa az tak lahko nevzda. Ale nemozes povedat, ze to lame cez koleno. Len ma na to iny nazor.


Mimochodom, z po tychto diskusiach mi vzdy napadne otazka, preco nekojace maminy riesia kojenie? Kojace vobec neriesia ake cumle, ale flasky, atd su lepsie, ale nekojace akosi stale maju potrebu mudrovat nad kojenim, a co je horsie, znizovat jeho vyznam. Nechajte to tak. Ja si myslim, ze to je ta najjednoduchsia cesta k spokojnosti (oboch stran).
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(16.6.2005 16:11:38)
Shamko,

ale preci jiz to tu bylo nekolikrat receno. Nekojici matky "mudruji" protoze se na ne ty "kojici" divate skrz prsty jako na krkavci matky. Vzdyt si jenom precti, jakym tonem ty odpovidas..pr.....kazda matka si stanovi kam az je ochotna zajit....? Vzdyt to zni jako ze teda ty co nekoji, nejsou ochotny udelat to nejlepsi pro dite, jak hlasa LLL?

Vis, ze ja takovouto diskusi v UK vubec s nnikym nemela? To proto, ze kojicim matkam jsem tady byla naprosto sumafuk, ze jsem nekojila a naopak. Kojici matky se nevyvysuji nad nekojicima, jake ze ony to jsou hvezdy a JAK DALKEKO JSOU OCHOTNY......
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(16.6.2005 16:25:38)
L, ano, nekojace mamy mudruju, pretoze sa na ne kojace mamy pozeraju cez prsty. A kojace mamy pozeraju cez prsty, pretoze tie nekojace mudruju.

A neviem, o co je horsie vyjadrenie Schamky "kazda matka si stanovi kam az je ochotna zajit" ako niektore vyjadrenia nekojacich mam...

Prestan hladat dovody tychto dotahovaciek vo vyjadreniach kojacich mam. Nekojky v tom maju prsty uplne rovnako.
 Věra 
  • 

Re: Re: Re: to Zuzi 

(16.6.2005 16:29:44)
Zuzi P., podobné zobecnění není zcela fér ani pro jednou stranu.

Kdes vzala že jedny nebo druhé na sebe koukají přes prsty ??.
Sama kojím dlouho, déle než bych chtěla,odstavení se zatím nedaří, ale nenapadlo by mne nikdy nějak odsuzovat nekojící, ono se to občas opravdu nepovede.

Zbytečné, tyto diskuse, je to pořád dookola.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: to Zuzi 

(16.6.2005 16:30:56)
Vera, mrkni predchadzajuci prispevok L, odtial som to vzala a na to som reagovala... Ale mas pravdu, je to stale o tom istom. A ani ja si to nemyslim.
 schamka + krakeni 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(16.6.2005 16:36:20)
To si zle pochopila! To vobec nebolo myslene ako nadradenost!!! Neviem, ako to lepsie vyjadrit. Proste kazda mame svoje limity, ktore si stanovime, kazda mame svoj styl zivota a podla toho zijeme. Ked nie som ochotna ist 20km do ineho mesta do obchodu pre bio-potraviny pre Danka a davam mu obycajne, este neznaena, ze nie som ochotna urobit prenho to najlepsie. Jednoducho fakt, ze by som mu mala davat bio-potraviny nie je pre mna az tak dolezity,aby som pren isla 20km. Je to moj limit, moj styl zivota. Ale ak niektora tych 20km pojde, este nebudem vraviet, ako to lame cez koleno a pod... no takto nejako som to myslela... ja neviem, ci je to zrozumitelne.

Vies, je mi luto, ze to vyznelo, ako ze sa na nekojace maminy divam cez prsty. Priznam sa, ze mi nie je sympaticke, ked sa zena rozhodne uz v tehu, ze kojit nebude a dieta si k prsiam vobec neprilozi. Na druhej strane - respektujem, ze je to kazdej mamy osobna vec, ako napriklad sposob vychovy, pouzivanie latkovych ci papierovych plienok a podobne.

Len mi vadi, ked sa nekojace maminy potlapkavaju po pleci ake je to priserne, ze sa kojenie teraz velmi propaguje a podobne. Vadi mi, ked sa kojenie medzi takymito maminami pomaly "kriminalizuje" a zachadza sa az tam, ze je lepsia flasa ako kojaca mama, ktora neposkytne neznu naruc (ako to tu zaznelo) - boze moj, ved to je uz naozaj privela.


 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(16.6.2005 17:11:54)
Shamko,

ja s tebou ale souhlasim s tim, ze se kojeni ma podporovat a ze to je pro dite velmi prinosne. Bez podporujici kampane, by se toho samozrejme nedosahlo a byli bychom zpaky v 70tych letech, kdy bylo moderni nekojit.

Ale, me osobne take nejsou maminky, ktere alespon nezkusi 2x sympaticke, i kdyz je to jejich vec.

Me jenom vadi, ze LLL je kampan "fanaticka" ke kojeni za kazdou cenu, jako kdyby to za kazdou cenu opravdu dobre bylo (ja myslim ze ne), no a pak me samozrejme vadi, kdyz se "kojici" divaji na ty "nekojici" jako na spatne matky. A extremni hesla uz vubec ne.. jako kojit muzou vsichni; je to to jedine, co muze byt; kojit jenom 3 mesice nestaci; pripadne tento, podle mne extremisticky clanek trapeni ditete ktery uz nema vubec nic spolecneho se zdravym rozumem (opravdu si pisatelka mysli, ze je pro podvyzivene dite to nejlepsi trapit ho hlady jeste nekolik tydnu, a ke vsemu se zde prezentuje jako hrdina?).
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(16.6.2005 12:37:36)
L, neboj, mne pri slovach "laktacna liga" tiez beha mraz po chrbte. :-))) Aj ked som uspesne a bezproblemovo kojila.
S tou mikrovlnkou je to tak, ze ani ja neberiem zdaleka vazne veci, co sa pisu. Premyslam nad nimi, to je fakt a "vyberam" si z nich. Mlieko v mikrovlnke ohrievam, ale nie pre mimina. Neviem, mam pocit, ze tie mikrovlnky uplne ok nie su a z ohrievania mlieka pre male babetka nemam dobry pocit. Ale je to moj nazor a nemusi byt spravny.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: hlásím se do klubu Bláznů /kojících matek/ 

(15.6.2005 15:29:39)
Ujišťuji Tě, že ač jsem každé své dítě kojila více než 2 roky, rozhodně mě to neomezovalo, jak Ty píšeš.
Představ si, že jsem stihla chodit na procházky, vařit, žehlit, uklízet a já nevím, co ještě.
Tak se zklidni. To pro Tebe musí být asi velké překvapení.
Je to prostě tak - někdo chce a někdo nechce. Ten, kdo chce, občas nemůže. Ve spoustě případů je to otázka volby - a ty sis vybrala. Tak o co jde.
 marcela 
  • 

Re: Re: Re: hlásím se do klubu Bláznů /kojících matek/ 

(15.6.2005 15:46:19)
Vzhledem k tomu, ze jsi prvni dite ze tri porodila v roce 1989, budes zrejme velmi zrala a moudra a zkusena matka.
Jiste si uz dobre nepamatujes, jak ve skutecnosti tva domacnost tenktrat vypadala a kolik veci jsi ve skutecnosti stihala ci nestihala.Takze zustavam zklidnena.Navic budes mit asi silny zaludek pote, co jsi zazila s blinkanim a usinanim tveho ditete v porodnici ( popsano na teto strane).
Blazny nazyvam hlavne autory hesel "Kojeni je pohodlne" v ruznych casopisech a knihach a internetovych poradnach.
Nedovolila bych si tak pojmenovat ani jedinou zenu, ktera uspesne koji a citi se spokojena.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: hlásím se do klubu Bláznů /kojících matek/ 

(15.6.2005 16:31:04)
Já naopak mám velmi slabý žaludek. A to je ještě velmi mírně řečeno. I tady jsem psala, že jen pomyšlení na ty náhradní mlíčka a dudlík /ten gumový žlutý/ se mi ještě teď zvedá žaludek. Blinkání mých dětí nezvládám vůbec. Jenže to blinkání kojenců - to je jiné. Nevím proč, ale nějak mi to nevadilo /u svých dětí/.
Uznávám, že když si vzpomenu na období roku 1989, co jsem stíhala a nestíhala, nějak teď nechápu, jak jsem leccos nestíhala tehdy, teď stíhám v pohodě. Asi je to v organizaci práce. Nevím.

Ale Marcelo promiň, opravdu ten Tvůj příspěvek byl stejný jako ty příspěvky - kojte, kojte, kojte. Ty zase přesně naopak - kojí jen šílenec, chcete být klidné a usměvavé - nekojte, protože s kojením to nelze.
 r. 
  • 

Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 15:52:08)
"manzel ten prece take potrebuje vyzehlit kosile"

Manžel si nežehlí své košile sám??? Nechápu!!!!!!!!!
 Líza 


Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 15:54:30)
No Marcelo, přeháníš docela dost.
Já když bylo venku hezky, jsem kojila venku a ne nahá v posteli. Košile si snad může manžel vyžehlit a uvařit může taky, ostatně živin je v mléce dost tak jako tak, pokud matka neumírá podvýživou (a potom spíš úplně přijde o mlíko). Nemusela jsem řešit, kdy a kam se rozhodnu jet a jestli tam bude možné vyvářet lahvičky a zda tam koupím obvyklou značku mléka...
Takže si taky udělej nejdřív jasno v sobě a pak někomu říkej, že je blázen.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 15:59:18)
Liza, aj ja si doteraz spominam na dovolenku s vtedy parmesacnym synom, kedy sme isli von aj s kocikom, kedy san am zachcelo, ak dostal hlad, nasli sme lavicku, nakojila som ho a pokracovali sme dalej. Vtedy som si hovorila: Aka pohoda, nebyt odkazany na flasku a na ohrievanie.
To iste bolo doma. Von som mohla ist kedykolvek. Mlieko som mala vzdy so sebou, cerstve a v spravnej teplote. Takze fakt netusim, kde Marcela vidi problem v prechadzkach ;-)
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 16:03:40)
ZuziP, koukám, že teď agresivně a hystericky podporujeme kojení :-)...nebo ne? Nebo jen konstatujeme, jak to bylo?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 16:08:16)
Liza, ako chces ;-))) Vlastne, nech to pochopi ten, kto to bude citat, ako chce. :-))))
 marcela 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 16:14:50)
Reagovala jsem na prispevek maminky, ktera nekoji, pisete mi vy- kojici vzornacky.
Ach boze.Mimochodem, kojit venku, to chce taky odvahu,ne? Ja neziju v Cechach a tady se to jaksi, ehm, povazuje za trochu vystredni.
Kojte holky, at vam to odsejpa.
Jdu dat flasku brouckovi.Pa
 Apolena. 


Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(15.6.2005 23:46:24)
Supermatka Sylva zdraví supermatku Miladu :-),
i já se přiznávám, že kojím už dva a čtvrt roku, připadá mi to neskutečně praktické a pohodlné, z postele vstávám každý den (bohužel), košile nežehlím, protože je Dan naštěstí nenosí, jíme odjakživa normálně, tj. nevyváženě, červené víno si dám, když na ně mám chuť (což není moc často), nacpu se klidně i čočkou, omezovala jsem se jen ty první tři měsíce a vůůůbec mi to nevadilo. Spím s rozepnutou noční košilí a Anička velmi brzy zvládla používat svou matku jako samoobslužný bufet, takže já vlastně ani nevím, jestli ještě v noci kojím, ale nejspíš už asi ne.
Asi po týdnu jsem pochopila, že všechny "zaručeně dobré rady" jsou dobré leda pro trápení matky i dítěte a od té doby máme klid.
Teda nebýt otázek "ty ještě kojíš? a není to úchylný? nebojíš se, že Anička bude lesba? radila ses s doktorkou, jestli tím nemůžeš tomu ubohýmu dítěti nějak ublížit?" atd.
A nebýt upřímných snah nacpat mému dítěti místo toho to skvělé, zdravé, pasterizované krabicové kravské mléko, nejlépe teplé a oslazené...
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Já jsem to vzdala..naštěstí včas.-POHODLNE kojeni? Absurdni. 

(16.6.2005 9:48:40)
Milado,
ano, pochopilas to naprosto správně. Bohužel nevím, kde je ta hranice, kdy je řeba holčičku okamžitě přestat kojit, aby se z ní ta lesba nestala. V roce? Nebo dřív?
No každopádně je mi zcela jasné, že ve 2 a čtvrt roce už jsem to určitě prošvihla.
 Míša, syn 
  • 

Nejlepší je zlatá střední cesta 

(30.6.2005 23:34:06)
Obojí - kojení i UM má svoje výhody i nevýhody. Mateřské mléko je vždy připravené, čerstvé, nic nestojí a máte ho vždy s sebou, nemusíte nic připravovat. Je asi i zdravější (ale asi taky záleží na výživě matky). Na druhou stranu - kojení strašně vyčerpává (např. moje babičku, která měla moc mléka a každý den musela odstříkávat při kojení 2 dětí 0.5 litru mléka po dvou letech odvezli rovnou do blázince). Taky máte pořád hlad (já se např. budím v noci hlady). A taky to omezuje, žádný alkohol, večer se nedá pořádně někam jít (můj syn neumí pít z lahvičky, nemůžu odstříkávat). Taky to méně zasytí a dítě se víc budí v noci, pak oba vytuhnem v posteli, kluk si neodkrknul, já se pak budím nervózní, jestli nevdechnul zvratky...UM zase musíte dýl připravovat, vyvařovat lahvičku, prý není tak zdravé, děti po něm víc tloustnou...Ale - dítě líp spí, víte kolik toho vypilo (žádná nervozita, že se možná špatně najedlo), nakojit může někdo jiný...Zatím můžu říct, že ve 4 měsících kojím plně, ale už mi to pěkně leze na nervy (taky ještě studuju, když se v noci furt budíte, tak to nejde). Zhruba měsíc už pracuju na přechodu na UM. Pro někoho může být horror naučit dítě sát prso, ale naučit dítě sát z lahvičky je přinejměnším (alespoň u mě), stejný problém. Ideál by byl - přes den prso (je to rychlejší), navečer lahvička (dítě bude líp spát a já si můžu někam zajít, učit se atd...). Takže takhle.
 Mamka+Šárka 9m. 
  • 

Re: Nejlepší je zlatá střední cesta 

(5.7.2005 19:11:13)
Úplně souhlasím.Není přece důležitá jen spokojenost dítěte,ale také maminky.Já sice kojím ráno ještě teď v 9 měsících (1x denně),ale taky přecházím už na UM.Začátky byly taky krušné,mlíko se začlo dělat čtvrtý den po porodu,měly jsme jít zrovnadomů,ale malá měla žloutenku,tak jsme ještě další 4 dny byly na dětském odd.Měla jsem mlíka strašně moc,zachránila mě jen odsávačka,prsa mě bolely,že jsem nemohla ani spát.Nerada na to vzpomínám,ale kojení mě bavilo,bylo to na druhou stranu pohodlné.Když jmse konečně dorazily domů,všechno se běhen dvou dnů upravilo a kojila jsem plně 5,5 měsíce.Pak už to nestačilo,najela jsem na příkrmy zeleninové.Teď malá přechází na flašku,musím říct,že je v pohodě.
Mám kamarádku,která byla ze začátku zblblá propagandou,chtěla kojit za každou cenu,ale mlíko neměla.2 měsíce jim holčička pořád plakala,málo a neklidně spala.Nakonec jsme ji přesvědčili,že má prostě hlad.Začala podávat UM a bylo to jako mávnutí kouzelného proutku-děcko se zklidnilo a i rodiče se konečně vyspali.Takže kdo může kojit ať kojí,kdo nemůže,nedá se nic dělat.Rozhodně to neznamená,že sbé deti nemáme rádi.
 Rozárka 
  • 

Jak napsat příspěvek na hlavní stranu? 

(7.6.2005 12:49:02)
Chtěla bych se zeptat, jak napsat příspěvek na hlavní stranu. Bude o vpáčených bradavkách a chci tímto pomoci dalším maminkám, aby předešly problémům které jsem řešila sama. Děkuji
 Adla 


Re: Jak napsat příspěvek na hlavní stranu? 

(7.6.2005 13:08:26)
Napiš na e-mailovou adresu: redakce@rodina.cz
Bude-li příspěvek zajímavý, bude určitě časem otištěn.
 Rozárka 
  • 

Re: Re: Jak napsat příspěvek na hlavní stranu? 

(7.6.2005 13:17:05)
Adlo, děkuji :o)
 Andy 
  • 

Re: Jak napsat příspěvek na hlavní stranu? 

(8.6.2005 1:47:29)
Rozarko ja jen doufam, ze tvuj prispevek o kojeni pri vpacenych bradavkach otisknou.Moc by me to zajimalo.Mam totiz ten samy problem a i kdyz jsem teprve snazilka tak se o to zajimam, protoze doufam, ze se mi jednou podari otehotnet a ja bych sve dite chtela kojit.
 Marťuša,Kryštof 16,Emma 15 


kojení 

(7.6.2005 12:52:49)
Dobrý den,
chtěla bych pogratulovat k výdrži a přidat vlastní zkušenost.Obě děti se mi narodily císařským řezem, kojení bylo zpočátku velmi náročné. Starší syn pil první půlrok po dvou hodinách vždy skoro půl hodiny /dohromady z obou prsů/, vždy když jsem na radu zkušeným maminek a paní doktorky dobu zkrátila přestal přibývat.Plně jsem ho kojila do 6 měsíců, sám se odstavil v 15 měsících. Dcera pila naopak 2-3 minuty z každého prsu, a to od svých 2 až 3 týdnů, přibývala velice dobře.Plně kojená byla do 8 měsíců a před měsícem se ve 2 letech sama odstavila. Oba měli náročnější období kolem 4 měsíců,kdy chtěli kojit častěji, ale překonali jsme to. U dcery jsme v tomto období měla problém se začínajím zánětem,který velice rychle a laskavě vyřešila laktační porakyně na novorozeneckém oddělení na Kladně /děkuju/. Neměla jsem o kojení nic moc nastudováno, řídila jsem se instinkty a hlavně potřebami dětí a myslím, že k vzájemné spokojenosti.Martina
 Pavlína,Martínek-6měsíců 
  • 

velký obdiv!!! 

(7.6.2005 12:54:21)
Chtěla bych vyjádřit velký obdiv!Také stále kojíme,ale musím zaklepat,že jsme neprošli takovými problémy,jen klasické nalévání prsou,ale to zná asi každá mamka.Každopádně souhlasím,že kojení je to nejlepší,co naším miláčkům dáváme a věřím,že ještě dlouho vydržíme!
 Zuza 
  • 

moje zkušenost 

(7.6.2005 13:08:10)
Moc hezky napsaný článek. Ale číst ho jako prvorodička a nebo dokonce teprve snažilka, tak na mě padne pořádná depka.
Mám dvě děti, plně kojené a nic podobného, žádný stres, žádné celodenní sezení s miminkem přiloženým k prsu neznám. Nechápu.
Možná mě všechny maminky ukamenujete. Asi jsem ještě ze staré doby, kdy se propagovalo kojení po třech hodinácj. Ne dřív, aby miminko nemělo v sobě natrávené mléko a neblinkalo. A věřte, že to fungovalo. Neznám žádné blinkání, ublinkávání či prdíky. Od šesti týdnů mi dcera spala celou noc. Syn začal spinkat celou noc od dvou měsíců. Vstávali jsme ráno kolem půl osmé. Spinkat chodily po mezi osmou a devátou večer. Děti měly po celý k dispopzici odpočinutou, vyspalou maminku. A to je myslím si také dost důležité. A pokud se chcete zeptat, jak přibívaly na váze. Tak ano, přibívaly, skoro podle tabulek. Měla jsem spokojená, napapaná, klidná miminka. Myslím, že na tom, že mimi potřebuje mít pravidelný režim, na tom určitě něco je.
Teď jsou z nich dva správný puboši :-)) a já se chystám na třetí mimi a věřte mi, že na svém postupu nebudu nic měnit. Osvědčilo se mi to již 2x k plné spokojenosti mé i prcků.
Nicméně nikomu nic nevnucuji, píšu jen svůj názor a svoji zkušenost. Každá maminka ať si dělá vše podle svého uvážení. Pokud máte lepší pocit, když kojíte každou hodinu, proč ne :-))
Přeji vám hodná zdravá miminka.
 Marťuša,Kryštof 16,Emma 15 


Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 13:19:16)
Souhlasím s pravidelným režimem, myslím, že když se po pár týdnech vytvoří, miminkům moc prospívá.M
 Katka 
  • 

Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 13:24:28)
Také souhlasím. A ten režim by se měl vytvořit hned od začátku, od prvních dnů. Mám podobnou zkušenost se synem jako Zuza a vřele doporučuji. Kojila jsem ho plně roku a nyní v 18ti měsících ještě ráno.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 13:38:53)
Katko, kojila jsem kdykoli si dítě řeklo a taky 18 měsíců :-)

Zato u prvního dítěte jsem se v porodnici nechala zblbnout, po několika spokojených dnech kojení na přání jsem se pokusila zavést režim a rozhodilo nás to tak, že po třech měsících jsme skončili na falšce, ač mlíka bylo dost.

Takže bych zůstala u toho, že každý dítě je jiný a to ostatní už napsala Sylvie...
 & 


Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 13:30:20)
Ja jsem nejhorsi stres zazila, kdyz jsem se prestala poslouchat sebe a mimco a snazila jsem se ho dostat do "rezimu", ktery mi byl doporucovan. To same je i, myslim, pripad autorky.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 13:35:36)
H+M, cítím to úplně stejně.
 Haluška 


Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 13:49:44)
S kojením "po třech hodinách" mám "bezva" zkušenost z porodnice. Dlouho jsem čekala na mléko (u druhého dítěte stejně jako u prvního) a sestra mě neustále kontrolovala, jestli náhodou nekojím dřív než po třech hodinách. Když mi Kačenka plakala, evidentně hlady, sestra tvrdila, že hlad mít nemůže, že je to ještě brzo. Že se častým přikládáním podporuje tvorba mléka, to jí asi nic neříkalo...
Naštěstí jsme to zvládly a kojila jsem plně do 7 měsíců. Kojím nadále, kdy si řekne, i když před tím třeba sní misku jídla (je jí 8 měsíců).
Jediný problém nastal nedávno, když se jí vyklubaly zoubky, a začala hrozně kousat. Měla jsem rozbolavělé bradavky a nebyla schopná ji správně přiložit, instinktivně jsem ucukávala, ona pak brečela a nechtěla se přisávat. Bála jsem se, aby se mi sama neodstavila (v 8 měsících by se mi to zdálo zbytečně brzo), a tak jsem kontaktovala laktační poradkyni. Pomohla mi hlavně psychickou podporou, uklidnila mě - a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Překonaly jsme to a kojím vesele dál.
 Zuza 
  • 

Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 13:49:13)
Autorce tuším nebyl doporučován ani tak režim, jako dokrmování a tomu se bránila a kloubouk dolů, že ubránila :-)
Nicméně kojení každou hodinu zatěžuje miminku bříško a z toho se odvíjí prdíky, pláč, nespokojenost. Nejsem pro striktní dodžování tříhodinových intervalů přesně na minutu. Klidně jsem kojila po čtyřech hodinách, když mimi spalo a nechtěla ho budit, jindy za necelé tři hodky, ale v podstatě se nám osvědčily přibližně tříhodinové intervaly a děti si na ně navykly a plus mínus tak i kojení vyžadovaly.
Ale pokud jsi H&M stresovala, pak jsi jistě intervaly kojení upravila tak aby to vyhovovalo tobě i prckovi. A to je v pořádku :-)
 Lorina 
  • 

Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(8.6.2005 0:11:01)
Absolutně souhlasím.První dítě jsem měla nedonošené a měla jsem pocit,že kdykoli zabrečí, je to z toho důvodu,že má hlad.Opak byl pravdou.Malá plakala, ale ne hlady,ale protože jí bolelo bříško.Syna jsem krmila jednou za 2-3 hodiny a to max. 15 minut,nepřibýval tolik, ale hlady nebulel a nebulel ani kvůli prdíkům. Když se narodil měl přes 4 kg a 54 cm,ale v roce na tom byl s váhou úplně stejně jako prvorozená (nedonošená) dcera.Moc děkuji (tenkrát ) za pomoc v porodnici v Krči, kde jsem byla s malou měsíc, a kde měli trpělivost mi vše vysvětlit a to i, že je dobré nekojit tak často. Každé dítě je jiné,ale i v kojení platí:"Čeho je moc, to škodí".
Lorina
 Myska, klucík 1 rok 
  • 

Re: Re: Re: moje zkušenost 

(15.6.2005 13:19:37)
Naprosto souhlasim. Pokud jsem se snazila maleho nekam nasmerovat, tak se uplne rozhodil a nastal ten "spravny" stres. Navic se u maleho vse tak menilo - hlavne potreby jidla a spanku, ze si ten rezim ani nedovedu predstavit. Proste jsme se prizpusobovali vyvoji.
 Jaga10,syn,2 ,5roku 
  • 

Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 13:57:30)
Já jsem se zuby nehty snažila režim vytvořit, ale dítě na to mělo jiný názor:-). V porodnici to ještě šlo, přestože jsem byla po dvou narkózách a transfúzích, ale doma se situace začala zhoršovat - dítě chtělo pít pořád a když nepilo, řvalo. Měla jsem dojem, že snad vůbec nespí.Nepřibíralo, rady od odborníků byly rozporuplné. Když jsem si jednou uvědomila, že už je přisáté 13(!) hodin a střídavě jen saje nebo vztekle škube bradavkou,vzdala jsem to a začala přikrmovat, takže jsem plně kojila jen měsíc. Pak jsem ještě vydržela přikojovat další tři měsíce. Někdy si říkám, že jsem dítě zbytečně trápila hlady a celý režim mu nabourala, protože dodnes spí velice špatně. Jinak je to ale zdravé dítě, nikdy žádná antibiotika ani alergie.
Celkově to bylo aspoň první 3 měsíce opravdu martýrium a byla jsem tak unavená, že si to pamatuju jen jako v mlze. Také jsem většinu času strávila doma s dítětem v náručí a v noční košili, ven jsem vyšla po šesti týdnech, na kontorolu k lékaři. Asi bych si hodně rozmyslela mít druhé dítě.
 Zuza 
  • 

Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 14:14:55)
Jago, myslím, že vůbec nemusíš mít špatné svědomí z toho, že jsi kojila "jen" 4. měsíce. Jak psala o kousek výš tuším Sylvie, miminko potřebuje kromě mléka zdravou silnou mámu, která je v pohodě, ničím se nestresuje a své mateřství si patřičně vychutnává.
Já jsem měla asi opravdu štěstí, že to šlo tak dobře. A pokud budu mít to obrovské štěstí a dočkám se třetího mimi, nebudu nic lámat přes koleno. Budu k tomu přistupovat stejně jako minule a když to z jakéhokoliv důvodu nepůjde, budeme krmit z lahvičky a nebudu z toho dělat žádnou tragédii.
 Jaga10,syn,2 ,5roku 
  • 

Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(12.6.2005 23:36:52)
Děkuju a držím palce!
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 13:44:09)
Myslím si, že jste spíš měla obrovské štěstí. Přeju Vám, ať to tak vyjde i potřetí:-)
 Zuza 
  • 

Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 13:55:05)
Děkuju :-))
Já jsem měla první mimi ve 20ti letech a byla jsem z toho tak vyprdlá, že jsem se v noci po třech hodinách (jak jsem si myslela, že to má být) sama budila a seděla u postýlky a čekala třeba hodinu až se prcek sám vzbudí a bude chtít pít :-) První noc jsem budila mojí mamku co mám dělat, že malá měla před hodinou pít a pořád spí. Mamka řekla ať si koukám lehnout a pořádně se vyspat nebo se mě ztratí mléko. Říkala, hlavně ty buď v pohodě, mimi to všechno pozná a odrazí se to něm (pláče, nespí a pod.) Měla pravdu.
Ale jak jsem psala, mě se ten "režim" (blbý slovo, ale jiné mě nenapadlo) osvědčil.
Možná jsou mé děti spáči po mě :-))
 Marťuša,Kryštof 16,Emma 15 


Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 14:13:23)
Neměla jsem na mysli pravidelný režim ve smyslu kojení přesně po třech hodinách, ale to,že každé miminko si po pár dnech/týdnech vytvoří nějaký režim, kterému je dobré se přizpůsobit a dodržovat ho. Prostě nic nelámat přes koleno.M
 Zuza 
  • 

Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 14:26:57)
V podstatě máš pravdu, ale nesmí to být režim - pít každou hodinu i v noci. V noci se spí, tj. musí se naučit, že se v noci spí - na krmení a přebalování v noci jsem si ani nerozsítila světlo, nebylo žádné šmudlání,jen napít, krknout, přebalit a spinkat - zabralo to cca 30 minut, zpočátku 2x za noc.
A přes den nenásilně dodržovat nějaké rozumné intervaly. Ale je to jen můj názor :-)))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 14:47:53)
Zuzo, tak u nás se ani nerozvěcovalo, ani nemluvilo, páč mimino spalo se mnou v posteli a když se ozvalo jen jsem mu dala prs a dál spala. Když byly děti větší, našly si prso už samy :-)
 Zuza 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 15:13:46)
Promiň Jenny, ale já jsem zásadně proti spaní dětí s rodiči v posteli. Ale je to každého věc :-))
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 15:36:19)
Zuza, to mas pravdu. Je to kazdeho vec a je to spravne, ak to vyhovuje rodicovi. Lebo neexistuje ziadny argument proti spaniu deti s rodicmi... okrem jedneho teda - ze to rodicovi vadi alebo nevyhovuje.
Ak to niekomu vyhovuje a citi sa tak dobre, nech mimino kludne spi s mamou a koji sa barz aj celu noc. Na tom nie je absolutne nic zleho.
A rovnako cez den - ak to mame vyhovuje, nech koji podla potrieb dietata, kedykolvek si zapyta.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 15:57:16)
ZuziP, v tomto s tebou nesouhlasim, ze neexistuji zadne argumenty (krome toho, ktery jsi uvedla - ze to rodicum nevyhovuje) proti spani miminka ve spolecne posteli s rodici. Pri spolecnem spani totiz existuje zvysene riziko SIDS. A to ne kvuli zalehnuti (to se stava jen v pripade poziti alkoholu ci drog), ale kvuli PREHRATI. Krome toho se take uvadi moznost nevyhovujici matrace v rodicovske posteli pro miminko - muze byt prilis mekka, tim padem se opet zvysuje riziko nahleho umrti, nehlede na pritomnost polstare....
Jinak mam stejnou zkusenost jako Martusa - 6 mesicu spala nase dcerka vedle nasi postele, po prestehovani do vlastniho pokoje spala mnohem lepe a dele.
 .Lola. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 16:02:31)
S tím rizikem přehřátí bych to neviděla tak dramaticky - já mám naopak pocit, že teplotu mimnka v posteli mám nejlíp pod kontrolou, když leží vedle mě se mnou pod peřinou. Platí totéž pravidlo jako při oblíkání - oblékejte (přirkývejte) miminko jako sebe.
A už vůbec nechápu, jaké nebezpečí by pro dítě mohl představovat polštářek, který mám pod hlavou.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 16:32:20)
Lolo B., ono to neni tak dramaticky do ty doby, nez se neco stane:o( Promin, ale uz jsi nekdy cetla odborne clanky na toto tema? Pro predstavu uvadim nekolik bodu z ruznych zdroju (pouze co se tyce primo samotneho spanku, vynechavam koureni a ostatni faktory). Jednim ze zdroju je i www.sids.org - vsimni se, jak se opakuji:

- Zdrave deti maji spat v pozici na zadech. Je treba z postele/postylky odstranit nejen polstarky a polstare ale take napriklad latkove oblozeni postylky, pokud je prilis silne (mysleno takove to oblozeni, ktere se pridelava na postylku, aby si miminko neomlatilo hlavu o sprusle:-)), a take plysova zviratka! A pozor - deti s patologickym gastroesografickym refluxem by mely spat spise na boku nebo na brise.
- Hlava ditete nema byt ve spanku prikryta dekou/perinou/prikryvkou (coz se snadno muze stat, pokud spi dite s nami pod perinou). Studie prokazuji, ze 16-22% obeti SIDS maji/mely hlavu prikrytou loznim pradlem (prosteradlo, prikryvka).
- Je vhodne, aby chodidla ditete byla v kontaktu se spodni casti postylky a lehka prikryvka byla ze vsech stran zalozena pod matraci. Vyrazne se tim snizi riziko toho, ze se dite ve spanku dostane pod prikryvku. Je vhodne pouzivat vice tenkych prikryvek (dek) nez jednu silnou (perinu), protoze v pripade potreby se muze jedna lehce odstranit.
- Deti by nemely spat na mekke matraci a nemely by se prilis oblekat ani prikryvat (pokud spi dite s tebou pod perinou, lehko se prehreje - zivocisne teplo je proste zivocisne teplo:-)); je treba nechat prostor na dychani, vyvarovat se prikryti hlavy!
- Davejte dite spat do detske postylky s pevnou (=tvrdou - samozrejme, ze ne jako sutr:-)...) matraci. V postylce by nemelo byt nic nez miminko - zadna prikryvka, zadne polstare, zadne polstrovani (zase jsme u tech sprycli) a zadne hracky. Mekke matrace a tezke prikryvky (periny) jsou spojovany s rizikem SIDS.
- Na spanek miminko prilis neoblekejte, teplotu pokoje udrzujte na urovni, ktera vyhovuje vam. Prehrati miminka muze zvysit riziko SIDS.

A tak dale....
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 16:36:38)
Dana, toto su tie statistiky, o ktorych som hovorila. Len statistiky, ziadny dokaz, ze by to boli priciny SIDS. O tych totiz nikto nic nevie. A nikde nemas zarucene, ze za rok ti vyjdu statistiky, ktore budu tvrdit nieco ine. Treba ich brat s rezervou.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 16:43:47)
ZuziP, ano, to je pravda, za rok budou vedci treba tvrdit neco jineho, vzdyt se taky veda vyviji, ne?:-) Ale ja a moje mimi zijeme ted, takze je ponekud nerealne cekat, co prinese pristi rok noveho...
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 16:52:49)
Nebo, ZuziP, jeste jinak - ono tech faktoru je vic, nejen to prehrati. Vedci zatim NEVEDI, co zpusobuje SIDS, muzou se jen dohadovat a do soucasne doby sestavili jakysi seznam faktoru, ktere riziko SIDS mohou zvysit, netvrdi, ze jej zpusobuji. No, neni to pro me bible, ale pokud muzu udelat JEN to, abych to riziko nezvysila, tak to udelam. TED! I kdyz mi treba za rok ci dva budou tvrdit, ze to bylo blbe...:-) Teoreticky - kdybys byla kurak, neprestala bys kourit, kdybys zjistila, ze jsi tehotna?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 17:02:41)
Poslala som prispevok, ale nezobrazil sa mi. Tak snad nezopakujem rovnaku vec dvakrat.

Dana, ano, veda sa vyvija. Ale su poruchy, choroby a syndromy o ktorych, podla mojho nazoru, vedci vedia velmi malo. Jedine, co maju v rukach, su statistiky. Mnohokrat na chabej vzorke a mnohokrat nove statistiky vyvracaju tie predchadzajuce.

Porovnavat to s fajcenim, to snad nie... Mne je jasne, ze fajcenie nepotrebujem a ze nikotin v plucach narobi len zle. S tymto spanie s mamou v jednej posteli podla mna nema nic spolocne.
Samozrejme, ze sa nad statistikami zamyslim, aj ked ich asi budem brat trosku s rezervou. Ale urcite necham dieta spat na chrbte a budem dbat na to, aby sa neprehrialo a aby okolo seba nemalo vela zbytocnych veci a prikryvok... to ma logiku. Seba ale, s dovolenim, do tych zbytocnych veci nezaratam. Spolahnem sa na svoj instinkt a na to, ze rozumne pravidla dokazem dodrzat aj v spolocnej posteli, ak mi spolocne spanie bude vyhovovat.

Aby si pochopila, moje deti nespali so mnou v posteli. Len mensi, a az teraz, vo vyssom veku :-))
Ked boli mali, spali sami v postielke. Vedla nasej postele a sem tam som ich k sebe dala. Pretoze mi to takto vyhovuje. Ale ak niekto chce mat dieta vedla seba, nech si ho ma. Jednoducho neverim, ze to ma nejake riziko.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 17:25:20)
ZuziP, s tim kourenim jsi me asi spatne pochopila, snad kdybys venovala pozornost prave tem statistikam SIDS, tak bys to byvala pochopila:-) Seba ale, s dovolenim, do tych zbytocnych veci nezaratam To se ale, ZuziP, netyka JEN tebe a tvych plic - to je prave jeden z faktoru zvysujici riziko SIDS - koureni v tehotenstvi.

Ano, statistiky mohou byt nedostatecne a zavadejici, ale prave u tech poruch a chorob a syndromu, o jejichz pricinach jeste vedci nic nevedi, jsou statisticka pozorovani mnohdy to jedine, co je k dispozici. Souhlasim, ze neni treba na nich lpet, ale taky je nerozumne je prehlizet. O rakovine se zprvu taky nic moc nevedelo, co presne zhoubne bujeni zpusobuje, vyhrnula se spousta doporuceni, jak snizit nebo alespon nezvysovat riziko propuknuti - nekourit, neprezirat se, neprehanet to s alkoholem, neopalovat se bez ochrany....zas tak zasadne se ta doporuceni v prubehu let nezmenila (pokud pominu vyrazne rozsireni...;-)). No a z ceho vsechna ta doporuceni prapuvodne vedci odvodili? Ze statistik....vis, co nam rikali na VS? Pokud neznas pricinu problemu, vytvor statistiku, vzdycky se z ni da NECO vyvodit. No a vida, dneska se zdravym zpusobem zivota mnohdy vyhneme zakerne nemoci (kterou uz lekari v nekterych pripadch umeji i vylecit!) a pak nas prejede tramvaj:o)))

Hele, znas tu pisnicku z pohadky (ceske!) Princove jsou na draka? Statistika nuda je, ma vsak cenne udaje, neklesejme na mysli, ona nam to vycisli....
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 17:34:07)
Dana, no ved... mrkni si moj prispevok... zohladnim z tych statistik veci, ktore sa mi zdaju byt pravdepodobne - fajcenie medzi ne, samozrejme patri. Som nefajciar, medzi recou ;-))))
Ale spanok matky s dietatom, to je jedna z veci, ktorym neverim... navyse ak pritom nie je uvedene percento, o ake je to riziko oproti detom, ktore s mamou nespia, vacsie.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 17:44:24)
ZuziP, ono je to treba tak i s tim, co jsem napsala Jene - ze SIDS je pry statisticky vyssi v zimnich mesicich:o)...ja si taky ze statistik vybiram veci instiktivne pravdepodobne. A jen tak mezi reci - moje dcera obcas spala se mnou v posteli, kdyz byla miminko (tedy nikdy ne celou noc, vetsinou jen k ranu). Takze ja nejsem proti spolecnemu spani, at si kazdy dela, jak mu to vyhovuje. Jen si proste myslim, ze to mozne prehrati pri spolecnem spani ma taky logiku, takze jsem vystartovala proti tvrzeni (bylo vlastne tvoje, ze jo?:-)), ze neexistuje zadny duvod proc ne. On existuje, ale zalezi jen na tom, co my na to.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 17:59:30)
Jasne Dana, je to na tom, co my na to.
Pre mna toto dovodom fakt nie je. V zivote by ma nenapadlo, ze by sa dieta malo v mojej posteli prehriat a kvoli tomu mu hrozi SIDS, takze nech radsej spi samo...
 andrea, dcera 6 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(8.6.2005 7:17:14)
Já jsem zase četla výsledky studie, ve které zjistili, že společné spaní snižuje riziko SIDS, protože matka je blízko a může hned reagovat na vzniklé problémy (i podvědomě), samozřejmě nesmí pít alkohol a užívat drogy, ale to už je jiná kapitola. Příčiny SIDS ještě nikdo nevyzkoumal, ale na zmíněných stránkách SIDS.org jsem vyčetla, že kojené děti mají nižší riziko SIDS než uměle živené ("Breast-feed babies whenever possible. Breast milk decreases the occurrence of respiratory and gastrointestinal infections. Studies show that breast-fed babies have a lower SIDS rate than formula-fed babies do."). Tím nechci stresovat nekojící maminky, také si myslím, že je důležitá hlavně maminka v pohodě. Velký problém je v nejednotnosti názorů odborníků i laiků a v tom, že se s nimi musí potýkat maminka v citlivém období šestinedělí. Také jsem si tím prošla, chvíli jsme odstříkávali a dokrmovali odstříkaným mlékem, díky podpoře manžela a dětské lékařky (babičku jsme museli "vyprovodit", protože další názory bych už nezvládla)jsme krizové období zvládli, dlouho jsem sice kojila každé 2 hodiny ve dne v noci, ale myslím, že to stálo za to a ke spokojenosti všech jsme kojili skoro 3 roky. Dcera je atopička, ale bez větších problémů a první antibiotika dostala až teď v 6 letech, po dobu kojení byly jen běžné rýmy. Držím pěsti všem maminkám, aby se jim podařilo překlenout hlavně počáteční krizové období a aby jim i jejich dětem kojení bylo potěšením. A ty, kterým se to nepodaří, ať nejsou smutné, protože všechny Vaše pocity se na miminko přenáší a než vystresovaná matka snažící se za každou cenu o kojení je lepší maminka v pohodě i bez kojení. Jen to nevzdávejte zbytečně brzo, snažte se být co nejvíce v pohodě a věřit sobě i dítěti. Andrea
 Myska, klucik 1 rok 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(15.6.2005 13:49:17)
Plne souhlasim. Tak nejak jsem to chtela napsat, tedy bych se pouze opakovala. Psychika maminky i tatinka ma velky vliv na miminko. Malemu je rok, stale kojim k bezne strave, tedy obavy z hladoveho miminka, ktere je pouze zavisle na kojeni, nejsou. Ale nevyspani maminky ci tatinka ci jine duvody jejich stresu/spatne nalady se obcas objevi a na malem pozoruji, jak je tim dost vyrazne ovlivnen. A tak je to i s pocatky kojeni. Ale jak nekdo nekdy rekl: "Kojeni je pravo matky i ditete." S tim souhlasim, zalezi na obou, jak se sladi at s kojenim, ci bez neho. Totez plati i o spolecnem spani v posteli ci jinych "nesvarech" :-).
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 17:16:29)
Dano, věta
"Studie prokazuji, ze 16-22% obeti SIDS maji/mely hlavu prikrytou loznim pradlem (prosteradlo, prikryvka)." je mi k ničemu, pokud za ní nenaásleduje věta kolik dětí, které nepostihlo SIDS mělo přikrytou hlavu. Po takovýhle informaci bych si mohla naopak říct, že 70% obětí SIDS nemělo přikrytou hlavu.

A dokonce jsem až tak drsná, že držet se nejnovějších (čili nepříliš dlouho ověřovaných) poznatků vědy mi nepřijde lepší, než držet se těch zastaralých(ověřených - záleží to jen na výkladu. Proto v některých ohledech kašlu na tradice i nejnovější objevy a řídím se podle toho, co mi říkají ty zmiňované instinkty - páč ty dělají všechno proto, aby život pokračoval.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 17:35:53)
Jeno, ano, je to statistika a proto by se taky tak mela brat. Neni dokazano, ze prikryta hlava sama o sobe je pricinou. Priciny SIDS zatim nikdo nedokazal. Existuje pouze seznam faktoru, ktere mohou zvysovat nebo zvysuji riziko SIDS. Jednim z nich je treba i nedonosenost a nizka porodni vaha. A kolik nedonosenych deti s nizkou porodni vahou je nazivu? Spoooooousta! Koureni? Znam rodice, kteri kouri, miminka berou do zakourenych mistnosti, kouri se i v mistnosti, kde miminko spi. Taky je to jeden z faktoru, ktery zvysuje riziko SIDS. Z techto lidi neznam nikoho, jehoz miminko by ve spanku umrelo. Nebo dalsi - statistika vysledovala, ze SIDS je vyssi v zimnich mesicich. Nejak me nenapada moznost, jak se tem zimnim mesicum vyhnout...
 Ivana a sosanky 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 18:19:23)
tak to pročítám, a ještě jeden argument proti spaní dětí v posteli s rodiči- když je dítě mezi rodiči v posteli má menší přísun vzduchu.Je to logické, dítě je v omezeném prostoru a tělo rodiče mu brání v dostatečném přívodu vzduchu. Někde jsem to četla. Já osobně bych děti do postele taky nebrala,ale je to volba rodičů.
Ohledně toho chování- je to dilema a já to řešila taky- chovat nechovat. Ale určitě si už to malé mimčo zvykne, že ho po jídle někdo nosí a chová, a až poporostou a budou to vyžadovat obě???? Nejsem chobotnice a tak radši děti nechovám. Pomazlíme se s nima jindy při přebalování před a po koupání a tak. Ale když jsou nabaštěný, přebalený a mají čas na spaní tak je prostě nechovám, zazpívám jim a jdu pryč. Pro někoho drastické pro dvojčatové rodiče nezbytné.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 18:32:20)
Ivana, tak tento argument "když je dítě mezi rodiči v posteli má menší přísun vzduchu" je fakt dobry... to by ma nenapadlo, brat ho vazne... ale kto chce, argument si najde, to je fakt.
A co sa tyka nosenia na rukach, ja som tiez deti na rukach velmi nenosila. Boli obidvaja velki a tazki a ja mam choru chrbticu. Ak to vsak niekto robi a je s tym spokojny, nech si tak robi. Je to jeho vec a ja si myslim, ze jeho dietatu to fakt neuskodi, skor naopak.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 19:16:23)
Milado - některý děti ale neblinkají (např. ty kojené v noci během spánku v maminčině posteli taky nikdo nedá odříhnout a nic se neděje).

A upřímně řečeno - netroufám si tvrdit, jak bych řešila odříhávání dvojčat - asi bych měla dost starostí už jen s tim, abych je obě nakojila :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 20:29:21)
Jo, to já si taky nemyslim, že by to bylo rozmazlování. Jen jsem chtěla říct, že ne vždycky je chování po kojení třeba (ostatně já jsem si jako miminko prej nikdy neříhla a neumim to dodnes :-))
 Zuzana27 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(8.6.2005 16:47:22)
Milado,
je moc hezké a celkem odvážné, že si troufáš hodnotit obtížnost kojení a odříhávání dvojčat podle obrázku, nikoli podle osobní zkušenosti.... Fakt zajímavé.
Claudie a 18-ti měsíční dvojčata
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(8.6.2005 18:44:32)
take se nedokazi divit, jak nekdo, kdo to nezkusil vi presne, jak by to s dvojcatama delal.

Matka 4 letych dvojcat, kojenych pouze 3 tydny - ktere skoncilo tim ze matka zustala bezvladne lezet v posteli se 40 stupnovymi teplotami, jedno dvojce kriticky ubyva na vaze protoze se z prsa proste nenaji a druhe rve hlady, protoze maminka neni schopna vstat z postele, natoz kojit!!!!! (Manzel na sluzebni ceste. Kdybych nemela ten den u sebe na navsteve svoji sestru tak vubec nevim, co by se stalo. Nicmene, diky bohu za flasky!!!)
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(9.6.2005 8:03:42)
ježíši...fakt jo?Děti se ale mají nosit,kojit jak chtějí a mazlit mazlit mazlit...jak můžeš rozmazlit miminko????A nošením po kojení kvůli odříhnutí to nechápu tuplem.Ještě že většina maminek svá miminka mazlí:-))
 Zuzana27 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(9.6.2005 10:34:17)
Milado,
je mi celkem jedno jestli ses stala či nestala laktační poradkyní, ono ne každá laktační poradkyně je specialistou na dvojčata, že..... kdybys nechtěla jen lacině argumentovat, ale zkusit co asi musí dvojčatové mamky dokázat, aby kojily dvě mimi najednou si zkus představit, že s mimi můžeš manipulovat jen jednou rukou, protože v druhou už si přidržuješ to druhé mimi. A někdy to vyjde tak, že musíš s mimi manipulovat jen tou méně šikovnou rukou. Moc snadné to opravdu není. Vím to z osobní zkušenosti, i když z obrázků mi to bylo taktéž :-) zcela jasné předem. Oproti Tobě jsem ovšem měla možnost si to vyzkoušet a zjistit, že je na to (mimo jiné) třeba tréning, zručnost a jisté pomůcky (zezačátku třeba zavinovačky).
Cl.
 Zuzana27 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(9.6.2005 14:55:57)
Máš velmi zajímavou stylizaci. Přesto, že nemá smysl se se mnou bavit, jsi tak laskavá a opět mě poučíš a napíšeš. Děkuji.
Já jsem nereagovala na diskusi jako celek (to doufám není povinnost) ale na tvou představu o tom, že kojení dvojčat je tak jednoduché jako na obrázku.
Promiň, ale tohle je má poslední odpověď pro Tebe....
Cl.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 19:53:23)
Ivano, ono je to těžké. Já jsem vždycky strašně záviděla maminkám, které měly dvojčata. Přišlo mi to hrozně roztomilé. Jenže když se mi pak narodila dcera /já dvojčata nemám/ a uvědomila si, že to co je možné praktikovat s jedním kojencem, asi nebude možné s dvojčaty. Připadalo mi, že to všechno okolo dvojčat musí být hrozný šrumec oproti jednomu.
Takže ty k svým dvojčatům přistupuješ takhle, protože jak píšeš, je to nezbytné, ale kdybys měla jedno mimčo, možná bys postupovala jako některé z nás /pochování po jídle, spaní s rodiči v posteli apod/. Prostě jen proto, že u jednoho kojence si na chobotnici hrát nemusíš.
 verca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(9.6.2005 11:31:17)
Ahoj Ivano!!!
To opravdu nemyslíš vážně s tím přísunem vzduchu.... Náš starší syn ( 7/03) spí sám v pokojíčku a když je mu v noci smutno tak přijde a spí s námi a nepozoruji,že by měl nedostatek vzduchu :-o .A taky nemam dvojcata,ale děti blízko sebe narozené,rozdíl 18měsíců a mohu říci.Že je nakrmím oba ( kojením )a dám si je přes polodne ( někdy i večer,záleží jak jsou v pohodě) k sobě do postele a počkám než usnou.Přiznám se,že taky někdy usnu s nimi. A je to paráda.Nemyslím si, že bych je rozmazlovala. Určitě budou v budoucnosti vyrovnanější, alespoň doufám.Budou vědet,že máma je tu vždy pro ně. Strarší když je potřeba( jsem s nimi sama, muž na služebce apod. ) tak usne v pohodě sám po přečtení pohádky a mladší taky. Tak je vidět, že občasné spaní s rodiči jim nijak neškodí. A nám to náramně vyhovuje.Hlavně já se citím báječně když je mám vedle sebe. A manželský život máme v pohodě, kdyby jsi měla nějaký další argument proč nespat s rodiči. A nosit dítě určitě taky ničemu nevadí,vždyť je můžeš nosit na nejvýš rok či dva pak už je neuneseš. Tak o co jde ......??? :-)
Pa
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(9.6.2005 14:25:17)
Ahoj Verčo
souhlasím s tebou.Spaní s dětma je krásná věc.Starší když nemá náladu se sebere a odejde spát sám.dělá to tak od 2 let.A když spíme všichni spolu jsem ráda.Za chvíli nás začnou spíš odstrkovat tak proč si je neužít.
 Peta Z 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 19:17:27)
Zvlaštní je, že si erudovaní odborníci píšící tyto články myslí každých pět let něco jiného. Jednou nemají děti spát na zádech z důvodu vdechnutí případných zvratků a následného udušení, potom zase nemají spát na bříšku kvůli zvýšenému riziku syndromu náhlého úmrtí kojence, spát na jednom boku se také nedoporučuje. Je na každé mamince, jak se rozhodne, ale s ničím se to nemá přehánět. Na co asi tito specialisté přijdou za dalších pět let?
 Marketa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 21:27:44)
Nebude to asi tim, co uz tu psala Dana a Zuzi, ze veda se proste vyviji?;-)
 Daniela, 3leta dcea 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(9.6.2005 21:39:38)
Chci jen napsat svou zkusenost - nas v kurzu ucili davat mimco spat na bok - moje holcicka spavala mezi valecky a byla to parad. Ovsem ne jen na jednom boku, po kazdem kojen jsem ty strany stridala. A v pohode. Nema nijak placatou hlavicku ani nic podobneho...A nemohla se mi udusit pripadnym blinkanim...
 Jutka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(8.6.2005 9:37:24)
Dano, zrovna v posledním čísle Děti a My je článek o tom, že na spaní miminek s maminkami v jedné posteli nic špatného není, zejména pokud je dítě kojené. (Mimo jiné se zde píše, že kojící matka spí instinktivně čelem k dítěti a chrání jej tak před přikrytím polštářem nebo přikrývkou.) Takže vidíš, že statistika věda je a má přesné údaje, nicméně na tuto věc jsou názory (i odborné) různé.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 16:07:00)
Dana, SIDS je velka cierna skrinka. To, co uvadzas, su len statisticke udaje. Nikto zatial nepotvrdil, ze spanie v posteli s rodicmi moze SIDS sposobit. Je to len statistika, nic viac. Ja osobne tomu neverim, ze by to mohlo byt pricinou.
To, ze je urcite dieta kludnejsie, ked spi samo, tomu verim. Kazde dieta je ine, naco ich pchat do jednej skatulky. Niektore je kludnejsie ak spi samo, ine s mamou v posteli. Naco vnucovat inym svoje sposoby? Rob tak ako to vyhovuje tebe. To je podstatne. Tak aby bolo spokojne babetko aj mamicka.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 16:08:14)
Kdysi tu myslim Monty uváděla, že naopak při spaní dítěte s rodiči je riziko SIDS menší a vysvětlila to docela logicky tím, že dítě vnímá mámin dech a rytmus srdce a jakoby se ho "přidržuje". Já nevim co je pravda, žádný studie jsem nečetla a názory jsou beztak každou chvíli trochu jiný (viz střídavá propagace spaní na břiše a spaní na zádech), takže sázím na instinkty - však je máme právě k tomu, abychom přežili :-)
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 16:40:49)
ZuziP, vzdyt taky jo, nikomu svuj zpusob nevnucuju, jen jsem poznamenala, ze mam stejnou zkusenost jako nekdo jiny. Taky jsem nerekla, ze spolecne spani ZPUSOBUJE SIDS, to skutecne nikdo nepotvrdil a samo o sobe to jedinou pricinou byt nemuze. Rekla jsem vsak, a to je dokazano, ze spolecne spani MUZE z duvodu prehrati ZVYSIT RIZIKO SIDS. K cemu bychom meli vsechen ten vyzkum, kdybychom se na nej ani nepodivali...
Jeno, ja si na prispevek Monty pamatuju, melo to neco do sebe, ta logika...taky vim o zmenach v pristupu (viz spani na brise/na zadech - i ja spala jako mimi na brise!). Ovsem vysvetluju si to tim, ze ta veda jde dopredu (snad!:-)), takze i nazory a pristupy se meni. Snad (!) k lepsimu. Krome toho - existuje tvrzeni, ze ublinkavajici miminka se svymi zvratky nemuzou udusit (kdyz spi na zadech), presto se doporucuje u miminek s timto problemem (patologicky reflux) doporucuje spat spise na boku nebo na brise nez na zadech. Nejspis proto, ze v tomhle pripade je zvysene riziko SIDS pri spani jinak nez na zadech porad jeste mensi nez riziko uduseni se zvratky u permanentne ublinkavajiciho mimi....?
 Daniela, 3leta dcera 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(9.6.2005 21:26:50)
Moje dcera se mnou spala a obe jsme byly daleko klidnejsi. Kojila jsem ji plne 6 mesicu a nemusela jsem vstavat a brat ji na kojeni, proste to byla pohoda. A mas pravdu, ze je zvysene riziko nahleho umrti, ale tehdy, pokud dite spi mezi rodici - vydychany vzduch, prilis teplo..Mam to od odbornika. Rikala nam, ze je lepsi, kdyz dite spi jen vedle mamky nejlepe u zdi, aby nemohlo spadnout. Mala, protoze mela do 3 mesicu silne prdiky, mi velmi casto spala na hrudniku - ona na brisku, ac novorozenatka na brisku spat nemaji kvuli nahlemu umrti, ale - to mi opet rekl odbornik - jak ja jsem dychala, masirovala jsem ji jak brisko - kvuli prdikum, tak hrudnicek a nemohla tudiz prestat dychat. Ja osobne proti spani deti s rodici absolutne nic nemam, mne se to jen a jen osvedcilo!!! Hezky den vsem!
 .Lola. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 15:37:07)
Jeno,my to děláme taky tak. Holčička spí s námi v posteli a když chce, přisaje se (teď ve 4,5 měsících to dělá max. dvakrát za noc). Neříkám, že to tak musí dělat každý, ale pro nás je to tak nejpohodlnější. Navíc si myslím, že je to docela přirozené mít malé miminko v noci u sebe.

Jo a pokud jde o ten režim. Řekla bych, že ty maminky, které zavedly miminku hned od začátku režim kojení po třech hodinách a obešlo se to bez řevu mají spíš štěstí, že jejich děti prostě jíst častěji nechtěly. Kdyby chtěly, tak to dají dost jasně najevo a pak by dotyčné maminky měly jen dvě možnosti - nechat dítě plakat dokud nezazvoní budíček nebo podřídit se režimu miminka. :o)
 Katka,kluci 3 a 6 
  • 

Měla jsi štěstí... 

(7.6.2005 16:32:43)
Já nerada vidím,když tyhle věci o spaní v posteli s rodiči pronáší člověk,kterému dle vlastních slov děti od 6 týdnů v podstatě spaly.Kdo totiž nezažil opravdového nespavce,který se v noci budí po hodině,a to po dobu třeba několika měsíců,nechť nehodnotí spaní a nespaní s rodiči v posteli.Pro mě to bylo u staršího syna poslední řešení,jak nekončit na psychiatrii...Prostě jsem se k němu každou hodinu otočila,když začal brečet a dala jsem mu napít.Takhle jsme se alespoň trochu vyspali.Do doby než jsem ho vzala do postele,jsem byla troska,která v pět hodin odpoledne usínala v parku u kočárku na lavičce.Totální vyčerpání,smutek,depka.S velkými obavami jsem očekávala dalšího potomka a ejhle: on v noci spal a spí dodnes.Pochopila jsem,jaká pohoda také může být s mimčem.Mimochodem starší syn začal spát celou noc v kuse cca ve 4 letech,když úplně přestal spát po obědě.Takže prosím nehodnoť ostatní děti a mamky dle svých 2 dětí,každé dítě je opravdu jiné a já ti moc přeju,abys se třetím potomkem nezažila podobné martyrium jako já s tím prvním....
 Žabka 
  • 

Re: Měla jsi štěstí... 

(7.6.2005 19:29:58)
Katka,

100% suhlasim! ;-) Ja sama mam doma rocne dieta, ktore sa este teraz budi 3-4-krat za noc, a vstava najneskor o siestej. Skoda, ze uz od 6-mesiacov v noci v polospanku po posteli lozi, inak by som si spolocny spanok vychutnavala doteraz.
 andrea, dcera 6 let 
  • 

Re: Re: Měla jsi štěstí... 

(8.6.2005 7:29:00)
Mimochodem četla jsem kdysi pěknou knížku od paní Prekopové, už nevím název, ale něco o dětech, které mají problémy se spaním. A tam bylo velice hezká věc,a sice to, jak nesmyslné je nechat novorozence v krásném novém amostatném dětském pokoji... A když nad tím trochu pouvažujete - která opice by tohle svému dítěti udělala, které zvíře (pokud je jeho novorozeně tak neschopné samostatného života jako lidské novorozeně)??? Každá opičí matka nosí stále dítě u sebe a spí k sobě přituleni. A já myslím (nebo doufám?), že ještě nejsme roboti, ale živí tvorové a měli bychom se podle toho chovat. Zase vymýšlíme "lidské" specialitky jako spaní ve své postýlce, sklon 33,4°5 stupně, kojení každou 175,5 minutu :o) atd. Měli bychom více naslouchat svým instinktům a svému dítěti... Andrea
 Myska, klucik 1 rok 
  • 

Re: Měla jsi štěstí... 

(15.6.2005 21:23:50)
Katko, uplne souhlasim. Mam doma klucika, ktery se budi minimalne 2-krat za noc. Vetsinou ale tak 5-krat, ale take casto i 10-krat, kdyz rostou zoubky. Spi tedy s nami v posteli, kojim, tak se pri probuzeni prisava - nekdy pije, pri bolesti zoubku jen duda, aby si namasiroval dasne. Je to asi jediny zbusob, jak se vyspat. Tak to prozatim neresim. Ale diky za Tvuj prispevek.
 Marťuša,Kryštof 16,Emma 15 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 15:34:51)
Taky jsem nerozsvěcovala, kojila jsem v posteli a občas se mi stalo,že jsme při kojení usnuli.Je ale fakt,že když jsem děti přestěhovala do vlastního pokoje - a to je cca 5 m od původního místa, začaly spát mnohem líp.M
 & 


Re: Re: Re: Re: Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 15:32:16)
tj. musí se naučit, že se v noci spí
To by mne zajimalo, jak ho to chces ucit :-]]
To ze se tvoje deti budily v noci jenom dvakrat to si myslim bylo spise, ze takove byly nez ze by jsi je to nejak ucila. :o]

Jinak synator se ze zacatku budil po 1.5 az 2 hod. Prebalovala jsem ho kazde druhe kojeni. kdyz jsem v kuse naspala tu 1.5 tak jsem byla rada. Bohuzel jsem se bala s nim spat v posteli a take my neslo kojit v leze. To trvalo zhruba 2 mesice. Pak jsem se naucila kojit v leze. Ted dostane okolo 11 flasku probudi se okolo 2 pak spime spolu az do rana.

U autorky myslim nastal kolotoc, kdyz ji bylo doporuceno kojit kazde dve hod. Synek zacal prestal pribirat a ji se zpomalila tvorba mleka.
 Ivana a sosanky 


Re: moje zkušenost s kojením dvojčat 

(7.6.2005 15:17:49)
tak já kojím zatím 4 týdny, a zaplaťpánbůh(ťuky ťuk) máme kojení relativně pod kontrolou. V nemocnici mě sestřičky podporovaly v tom co jsem si umanula dopředu, kojit naše dvojčata dohromady. Ze začátku jsem měla málo mlíčka- porod byl sekcí tak možná proto a hlavně nemůžete dětem dát dososnout z druhého prsa, že :o) . Ale po návratu domů jsem se rozkojila díky laktační poradkyni a holkám z rodiny z diskuse dvojčat. Tříhodinové intervaly jsem dodržovala taky,v noci jsem si řídila budíka- dělala jsem to pro rozjetí laktace a aby se holky dostaly na tři kila. Teď už v noci budíka řídím jen tak pro formu ale kojím až když se jedna vzbudí. Jinak jsme s manželem emigrovali z ložnice do obýváku a je to znát. Chodím v noci holky kojit, odkrknou si a já odcházím. Když jsem tam spala a oni si bekaly a já občas šla kouknout co se děje , cítily ze mě mlíko a byly neklidný. Já pak nevěděla jestli mají hlad nebo co. Takle mám v obýváku pušťěnou chůvičku a až když pláčou tak k nim jdu. Možná drsný styl ale nechci je rozmazlovat.Přes den se budí po třech hodinách sami tak je tak nechávám. Uvidíme jak budeme pokračovat dál.
 Zuza 
  • 

Re: Re: moje zkušenost s kojením dvojčat 

(7.6.2005 15:31:01)
Hmm, tak to je fajn:-)) Ivuš držím palečky, ať v tom zdárně pokračujete :-) a ať jsou holčičky zdravé a spokojené.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: moje zkušenost s kojením dvojčat 

(7.6.2005 15:39:40)
Ivana, rozmazlovat kojenca? Tym ze si pri nom? To je, prepac, ako z knizky zpred 30 rokov... Kojenec podla mna nemoze byt rozmaznany. A mojou pritomnostou a ani nosenim na rukach uz vobec nie.
Ze je na to zvyknuty? To je druha vec. Ale to nie je rozmaznanost.
 Petra, syn Marek 5 let, Emma 1rok 
  • 

Re: moje zkušenost 

(7.6.2005 18:41:15)
Ja myslím, že kdy a jak často kojit je prostě individuální. Syna jsem kojila 17 měsíců. Ze začátku jsme neznali žádné přestávky mezi kojeními, v noci jsem se příliš (rozuměj vůbec) nevyspala, prsa jsem měla zatrvdlá a týden horečky, poté se to alespoň z části upravilo. Myslela jsem, že to ke kojení patří a nijak se nad tím nepozastavovala. Půl roku jsem kojila plně a postupně jsme přidávali ostatní příkrmy. Nutno podotknout, že u nás na maloměstě se na mě díky dlouhotrvajícímu kojení ostatní maminky dívaly jako na exota. A naopak dcera už jako by se pevně daným režimem narodila. Kojila jsem ji co dvě hodiny k naprosté spokojenosti nás obou. Ve třech týdnech však u nás zjistili tzv. žloutenku z mateřského mléka, pediatr nás odeslal na dětské oddělení a tam si nás chtěli nechat kvůli sledování a pochopitelně fototerapii. Snažila jsme se s lékaři domluvit na ambulantním ošetřením. Souhlasili, protože hladina bilirubinu nebyla kritická, ale musela jsem odstříkávat mléko, poté ho převařit a teprve potom ho dceři v láhvi podat´. To vše praktikovat 48 hodin. Během těch dvou dnů jsem se nevyspala a cítila jsem se hrozně. Nakonec vše v dobré obrátilo. Na dalším testu se ukázalo, že hladina bilirubinu utěšeně klesá a lékaři konstatovali, že se opravdu jedná o neškodnou žloutenku z mateřského mléka a tudíž je všechno v pořádku a já můžu kojit dál. Dcera se sama odstavila koncem osmého měsíce, dávky kojení se stále snižovaly až jsem kojila jen ráno a večer po deseti minutách a jednoho dne nechtěla vůbec. Nyní dostává sunar z hrníčku, je zdravá silná a krásná. Všem maminkám držím s kojením pěsti! Petra
 Dája, 2 kluci 8 a 4 roky 
  • 

Re: moje zkušenost 

(8.6.2005 18:58:26)
Víceméně souhlasím, ale jak to udělat, když má mimi jednoho( nebo nedejbože 2, 3) starší sourozence? Ti také mají svoje potřeby ( odvoz do školky, školy, do kroužků atd..) Řešili jste to někdo? a povedlo se? Uvažujeme o třetím, ale ta organizace mi připadá dost náročná..
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: moje zkušenost 

(8.6.2005 19:32:06)
ahoj já teda nevim,ale kojit se dá všude..Myslím,že kojení s více dětma není problém.Předpokládám,že mě to od února čeká a nějaký velký problém v tom nevidím.Spíš jak se vůbec do tý školky bez auta dostat...do školky dojíždíme:-))
 Mirka 
  • 

Proč vlastně píšeš? 

(8.6.2005 22:12:41)
Nějak jsem Zuzi, a ostatmí maminky, které nám tu předvádíte své bezproblémové kojení, nepochopila, proč sem píšete. Kdybych v tomto směru neměla problém, tak si nanejvýš přečtu článek, ale co je přínosného na Vašich zkušenostech? Píšeš, že pokládáš za nutné a opomíjené kojit dítě po třech hodinách, aby nemělo problémy. Co bys však dělala v případě, že by dítě řvalo po cca 1,5 hodině tak, že neslyšíš vlastního slova a dobře víš, že nic, než prs nepomůže, kromě toho každá kapka dobrá, abychom přibraly aspoň něco? Fakt by ses na něj dívala a v klidu si počkala v hodinkama v ruce, až udeří ta kýžená třetí hodina? Když jsem po ránu dala dohromady, kolikrát jsem v noci byla vzbuzené (a tedy kolikrát jsem kojila) byla to dobrá noc. Víc bylo těch, kdy to jsem ráno nevěděla, protože se mi to všechno slévalo v jednu noční můru.
Mirka
 Xantipa 
  • 

Jak poznat správnost tzv. odborného názoru? 

(7.6.2005 19:43:33)
Já nevím. Když se narodila má dcera v roce 1989 a já na jejím půlroce řekla, že je kojená, pediatr se vyděsil. Prý to nejde. Musím dávat šťávičky. Štávičky z čehokoli okamžitě vyzvracela. Tak jsem prostě řekla, že je dávám /i když jsem je nedávala/, že přikrmuji /i když jsem nepřikrmovala/. Na jejím roce mi pediatr řekl, že to kojení už prý je k ničemu, tak ať přestanu a díval se na mě jak na exota, když jsem chtěla vědět, čemu to tedy škodí. Kojila jsem 2 roky a nemohl to strávit. Jeho první otázka byla při každé návštěvě: "ještě?" - a já na to: "ještě jo".
Přiznám se, že to bylo také z mého čistě sobeckého důvodu. Neumím si představit, že bych v noci vstávala a vyvářela a připravovala nějaký sunar - kojení je mnohem pohodlnější. Už jen z pachu všech těch náhradních mlék se mi zvedá žaludek a při představě, jak dudá dudlík /tu hnusnou gumu - dříve nebyly dudlíky silikonové/, tak je mi blivno ještě teď.
V této době bylo také každému důrazně doporučeno, že dítě spát s matkou nemá, nejdříve krmit šťávičkami a pak polévkami, miminko pokládat co nejvíc na bříško /to ona přímo nesnášela/.
Nic z toho jsem nedělala, protože mi přišlo, že když to dceři vadí, tak to pro ni nebude to nejlepší.
V roce 1998 se narodil syn a zase doporučení od stejného pediatra - nedávat na bříško, když to nemá rád, v posteli ať je co nejvíc se mnou /prý bude klidnější/, nejdříve polévky a šťávičky později, protože se špatně tráví, příkrmy tak od 9. měsíce a kojit co nejdéle a kdykoli, kdy si syn řekne. Tak tahle doporučení mi sedla líp. Když jsem rozpor mezi doporučením v roce 1989 a 1998 pediatrovi sdělila, tak mi řekl, že bude nejlepší se řídit instinktem a tím, co dítěti vyhovuje.
Takže, jsem MOC ráda, že jsem všechny mé děti mohla kojit poměrně dlouho. Ale pokud některá matka nemůže, některá prostě z nějakého důvodu nechce, není potřeba ji kamenovat.
Je také pravda, že vždy asi na třech měsících vždy byla nějaká laktační krize, děti řvaly, jako kdybych neměla mléko. Ale z výše uvedených důvodů jsem si nějak nepřipouštěla, že by to dál nešlo. Pak se to všechno nějak srovnalo a já kojila dál. U všech mých dětí byla tato krize stejná.
A také mi připadá, že kojení je i z čistě ekonomických důvodů výhodně.
 anicka, dominik 08/04 


jak jsem kojila(kojim) ja 

(7.6.2005 19:58:38)
dominik byl taky od narozeni velky jedlik, prvni tri mesice jsem kojila vzdy hodinu v kuse, pak hodinu prestavka a poak znovu hodinove kojeni, porad plakal, vsechny "hodne" teticky hlavne tchyne mi chodily trikrat denne opakovat ze mu mam dat radsi sunar, ze mam hladove mleko, proto ma kluk porad hlad a place. Nevadilo jim a ni ze pribiral 1,2 kg kazdy mesic. Uz od 6 nedel se me snazili prevsedcovat ze ho mam prikrmovat ze uz musi dostat zeleninu, nebo ze mu mam davat caj jinak ze bude dehydrovanej a umre. Hodne jsem na ne vsechny tenkrat jecela, ze jen ja vim co je pro nej dobre, nastesti pani doktorka stala vzdyt pri me, dokonce prijela k nam domu a me tchyni se snazila vysvetlit ze nic krome kojeni do pul roka nepotrebuje, ani ten caj. nejhur to nesl jeho tatinek, vzdycky mu navykladali nejakou bachorku ak malickemu ublizuji a on tomu ńekolikrat uveril, byl z toho dost spatnej, ale pak pochopil ze pravdu mam ja. Dnes je dominikovi deset mesicu a kojim ho porad, dostava sice normalni jidlo, ale pokud chce tak ho klidne kazdou hodinu nakojim, at si rika kdo chce co chce je to moje dite a jen ja vim co je pro nej dobre. Na reci typu "ty ho budes kojit jeste v prvni tride", nebo "chudinko mala mama ti neda nic nez kozu" jsem si zvykla, proste je prehlizim, protoze neco vysvetlovat vubec nema smysl.

Chtela jsem timto rict ze i kdyz se vam chytre babicky teticky snazi hazet klacky pod nohy, tak se nedejte, proste si jich nevsimejte, prot toho drobecka nemuzete udelat nic lepsiho nez ze ho budete plne kojit 6 mesicu a castecne do dvou let
 Petra, syn Marek 5 let, Emma 1rok 
  • 

Re: jak jsem kojila(kojim) ja 

(7.6.2005 20:01:21)
Naprosto souhlasím, jen maminka ví nejlépe, co její miminko potřebuje.
 věrca,Ivo(7/03) a Vojta(2/05) 
  • 

Re: jak jsem kojila(kojim) ja 

(8.6.2005 10:32:16)
S tímt se da jen souhlasit. Taky to znám tchýně i moje matka mi pořád dookola opakuji u staršího syna, že bych měla přestat je prý už dost velký apod. Ale ja mu to nějak neumím odepřít.Když se na mě dívá těma svýma malýma očkama tak to nedokážu. A to ho kojím i 5x denně. Dokonce i naše dětská lékařka nad tím kroutí hlavou. Ale já počkám až mu to jednou přestane chutnat.Nejvtipnější argument, který slyším je že ten mladší musí strádat a měla bych mu dávat alespoň čaj. A přitom při narození měl 3,25kg a teď ve 4 měsících má 7,8kg :-)
Tak určitě nestrádá. Myslím,že my mamky bychom mněly dát na náš mateřský instikt a to co po nás chtějí naše zlatíčka. A budou spokojeny obě strany.
PS: Budu kojit tak dlouho dokud to budou o to mé děti stát. Ať si říká kdo chce co chce:-)
 smisulenka,M03/05 + A01/08 


Re: Re: jak jsem kojila(kojim) ja 

(8.6.2005 11:40:28)
Rada bych také napsala své postřehy ohledně kojení.
Když jsem šla před necelými třemi měsíci rodit tak jsem věděla že pokud to půjde a bude vše v pořádku chci kojit.
Začátek nebyl jednoduchý, Míša se špatně přisávala alespoň první dva dny-kojila jsem v leže...až přišla sestřička a nabídla mi zkusit kojit v sedě a to nám s Michalkou velice vyhovobvalo takže když se mi začalo 3 den tvořit mléko už sála vělice pěkně.
V šestinedělí jsem občas měla stavy kdy jsem si myslela že nemám mléko. že má malá málo:-)
z omylu mě vyvedla dětská lékařka, když řekla že přibrala za 9 dní 450g:-)
Uklidnila jsem se a nechávám to plynout.
Budu kojit dokud bude Míša chtít....a myslím, že tak trošku z lenosti (jak říká jedna kamaráka) nemusím vyvařovat lahvičky.A je to príma, nepřekonatelný pocit.

Ale zase nemyslím, že je zločin, když někdo nekojí...pokud se vyzkoušelo vše a nejde to!!!! Tak proč trápit sebe být vynervovaná a zároveň nervovat i miminko!!!!!!!!
 .Lola. 


Re: Re: jak jsem kojila(kojim) ja 

(8.6.2005 14:33:30)
Verčo, naprosto s tebou souhlasím a určitě děláš dobře, že syna kojíš (já mám 5timěsíční plně kojenou dcerku. Jen mě trochu zaráží, co je to za dětskou lékařku, která kroutí hlavou nad tím, že 4měsíční dítě je dosud kojené, to je snad už dneska normální, ne? :o)
 verca 
  • 

Re: Re: Re: jak jsem kojila(kojim) ja 

(8.6.2005 15:27:57)
Ahoj Lolo.B!!! Asi jsem se špatně vyjádřila. Nad mladším se nepozastavuje, ale nad tím starším 7/03,že ho pořád ještě kojím i 5x denně. Měla bych podle ní a taky příbuzných ( míním tím ženskou část ) přestat.
A já něpřestanu dokud mu to bude chutnat. Zatím vždy říká mňam, mňam :-) Zrovna před chvíli jsem skončila toho staršího kojit a jdu nakojit mladšího.
Zdravím Tebe a všechny maminy !!!!!!!!
 .Lola. 


Re: Re: Re: Re: jak jsem kojila(kojim) ja 

(8.6.2005 21:32:53)
Jo ahá, to jsem zase ukázala jak jsem pohotová :o)Tak to už se paní doktorka divit může, i když mně osobně to připadá skvělý. Doufám, že budu mít taky šanci vyzkoušet si tandemové kojení. (Zatím máme doma jen jednoho pětiměsíčního savce) :o)))
Držím palce a přeju co nejmíń nepříjemných komentářů od okolí!
Lola
 verca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem kojila(kojim) ja 

(9.6.2005 7:35:17)
Ahoj Lolo!!!
Držím Ti palce at je Tvuj malý co nejdéle při chuti!!! a taky ať máš možnost si vyzkoušet tandemové kojení. Je to bezva i když prvních šest týdnů to byla pěkná dřina, ale pak se to spravilo. A teď je to v pohodě!!! Užasný !!! Když nemám oběd hotovýa zdržíme se déle venku stačí oba nakojit a mohou jít spát ...:-) A já pak v klidu uvařím. Pa a přeji hodně příjemných chvil při kojení .
 Štěpánka+Tom11/00+Maty07/03 


Kojení 2letého dítě považuju za normální 

(8.6.2005 22:08:59)
Ahoj Verčo,

WHO doporučuje kojit 2 roky a déle, takže tvoje dětská lékařka i rodina nejspíš trpí předsudky. Mému synovi budou taky dva a kojíme 3x denně. Zatím to na odstavení nevypadá, počkám, až bude sám chtít přestat. Starší syn se sám odstavil v 16 měsících a když mu byly 2, tak jsem si říkala, že už by mi asi připadalo divné ho kojit. S tím mladším dvouletým mi to divné nepřijde. Dříve jsem si říkala, že budu kojit tak dva roky a pak se pokusím ho dostavit, teď mám hranici někde kolem tří. Uvidíme, jak to dopadne.

Obdivuju tě, že zvládáš kojit dvě děti, ten starší to určitě taky ještě potřebuje, zvlášť, když vidí bráchu. Určitě by žárlil, kdybys ho teď odmítla kojit. Třeba se bude chtít odstavit až s bráchou.

Štěpka
 verca 
  • 

Re: Kojení 2letého dítě považuju za normální 

(9.6.2005 7:30:19)
Ahoj Štěpánko !!!!Díky za podporu,protože názory některých mých známých jsou dle mého názoru předpotopní.Myslím,že dělám dobře když tomu nechávám volný průběch on si sám řekne kdy mu to přestane chutnat. A stejne jako Ty to vidím tak na tři roky i když ........... PA a pekný den přeji!!!
Verca
 Pavla3 


Re: Re: Kojení 2letého dítě považuju za normální 

(9.6.2005 15:59:33)
Já jsem s kojením nikdy neměla vážnější problémy, všechny tři děti od narození pily bez problémů. Ani s technikou jsem si příliš nemusela lámat hlavu. Nejstarší dceru jsem kojila do 13ti mladší do 8 měs. Synovi je 4 a půl měs tak stále kojím plně. Ale kojit dvouleté dítě mi přijde zbytečné a chtěla bych se zeptat co je na tom dobrého. Nemyslím to nijak zle, ale to vám nevadí, že nemůžete dát děti třeby na víkend babičce? Nebo že nemůžete jíst a pít vše podle chuti? To by mi vážně dost vadilo být dva roky + 7-8měs těhotenství třeba bez chilli nebo nejít si s kámoškama pěkně "zapařit". Já jsem tím, že mám děti nepřešla do role matky pečovatelky a obětovatelky se. Prosím nekamenujte mě jen bych to chtěla vysvětlit jak to zvládáte.
 verca 
  • 

Re: Re: Re: Kojení 2letého dítě považuju za normální 

(9.6.2005 18:45:37)
Ahoj Pavli3!!!
Mi to divné nepřijde.Můj syn jezdí na víkendy k babičce a je tam bez kojení v pohodě, ale když je doma tak to vyžaduje.Jí vše co má jíst ve svém věku a moc mu to chutná a jí s chutí.To mléko ode mně má jako nějaký zákusek a musíš uznat, že je lepší než kupovaný či doma dělaný.Byl dokonce 4 dny bez kojení když jsem byla v porodnici a taky v pohodě. Jde jen o to, že když mu chutná tak proč ne????A 99% nežárlí,že má brášku. Protože díky kojení cití,že ho mám stále ráda a nemusím mu to opakovat pořád dokola( i když to stejně dělám)a hlavně se necití odstrčení.Ale chápu, že to někomu může vadit.Ale my jsme v pohodě!!! A mladší pěkně přibírá asi díky tomu tučnějšímu mléku od strašího :-)
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Kojení 2letého dítě považuju za normální 

(10.6.2005 8:34:30)
Ještě jsem se ptala jestli nevadí, že nemůžeš všechno jíst a pít, ale ty vlastně máš další dítě, takše v tvém případě je to celkem fuk :-) Jen mě zajímalo jak se to dá vydržet. Protože já třeba tvrdý alkohol vůbec nepiju, ale po 7-8 měs těhotenství + další teď 4 měs kojení už bych pila i slivovici a to jenom proto že nemůžu. :-))) Takže v tomto směru se fakt těším až přestanu kojit.
 Majda+Matěj 05 


Re: Re: Re: Re: Re: Kojení 2letého dítě považuju za normální 

(10.6.2005 12:46:10)
Pavli3,
taky kojím 4měsíčního prcka ale nic se nemá přehánět a tak když je příležitost tak si malou slivovičku,vinko či pivko dám.Myslím si že se chovám úplněš normálně a nehřeším vůči miminku.Co se týče jídla tak to se taky hlídám ale zatím mi to nevadí(akorát ta květáková sezona mě letos asi mine :o((( no nic pochutnají si ostatní v rodině)ale možná po roce kojení bych slupla i čili fazole:o)))).Ahoj a klidně si slivovičku dej....
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kojení 2letého dítě považuju za normální 

(10.6.2005 15:50:32)
Synek je bohužel atopik takže já si tentokrát nedám vůbec nic :-( No a právě o víc se na to těším. :-) Prot bych já nemohla kojit dítě do dvou let. Malý pivko nebo dvojku vína si dám o víkendu taky.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kojení 2letého dítě považuju za normální 

(10.6.2005 19:38:35)
Pavlo, já už tři roky beru prášky, takže jsem též nedobrovolný abstinent. Nikdy jsem nepila moc - párkrát do roka 2 deci pivka po těžším obědě a párkrát do roka půlskleničku nějakého toho vínka nebo cinzana. No - je fakt, že mi to jednu dobu docela už chybělo. Ale! Objevila jsem limonády z hroznů, a objevila jsem mléčné výrobky s příchutí "alkoholu"!!! Mno, ty mléčné výrobky jsou žel z většiny smetanové, takže nějaký rok mi chutnaly a teď již jsou na mne dost tučné a nechutnají:o). Poslední, NAPROSTO GENIÁLNÍ, je jogurt s příchutí hroznového vína, netučný, lahodný, s čokoládovou drtí - no prostě PARÁDA! A voni mi ho normálně zrušili!!! Teda - asi nezrušili, ale hypermarkety, kde jsme je kupovali, je přestali brát buééé! A když se mi objevily trávicí potíže (nemůžu česnek, a to ani v opýkaných buřtících buééé), občasnou dietní chybu zahlazuju nealkoholickým pivem.
No - to jsou takové tipy a nápady, kdyby sis to čekání chtěla trochu ulehčit:-)))
M.
 Lilian 


Re: Re: jak jsem kojila(kojim) ja 

(13.6.2005 9:20:40)
dik za prispevek neco podbneho s blbyma radma jsem zazila taky vim jake to je tak vsem doporucuju vydrzet kdyz ani ponekolikate chytracky níic nepochopi tak si myslet neco a nerikat uz nic
ja maleho do 25 mesicu kojila a odstavil se tim ze jsem odjela a p prijezdu jeste myslel ze bude ale protoze uz nebylo tak si za par dni zvykl a je v klidu

chytre rady byly s botickama musi mit boticky jinak mu bude zima nan nozicky a rvala mu papucky kdyz jeste zacinal lezt ja mu je sundala a vim ze brblala ze ona musi vedet co a jak kdyz vychovala dva syny podle "pred rokem 89" studovanych doktorek (nemyslim ze vsechny radily spatne ale ty jeji bohuzel jo)

rady byly kolem nocniku rekla jsem ze se nema kupovat a at ho nekupuje ze si ho koupime sami samozrejme ho koupila ale my ho nestrkali nasilim od pul roku jak by se ji asi libilo a maly zacal chodit sam pred par dny a je v pohode a mam dva roky

tAKZE SE RIDTE HLAVNE SEBOU A NABIZENEN RADY I LEKYARU SI HOOODNE PREBERTE
 Gabča, Adélka 12/02 


Ach jo 

(7.6.2005 20:11:56)
Ze všech stran se pořád ozývá jak je správné kojit. Pak má mnohá mamina, keré se prostě nedaří a završí na umělém mléku, připadá jako špatná matka.
Mnohdy mám dojem, že si někteří myslí, že s kojením vše stojí a padá.
Kojení je dobrá věc, ale nefanatizujme to. Bez kojení to mímo taky přežije a bude zdravé. Dnes jsou náhradní mlíčka moc kvalitní. Ano, kojení je lepší,ale kdoví co uslyšíme za 10 let.
Kojila sem, ale taky sem odpůrkyní kojení za každou cenu.
 Jana,Filípek 
  • 

Re: Ach jo 

(7.6.2005 21:05:54)
Nechápu ty maminky,které jsou přesvědčeny,že na kojení vše stojí a padá.Podle mě by to měl člověk nechat na konkrétní situaci a nestresovat se.Byly přeci i studie,kde uvádějí,že v mateřském mléce je mnoho škodlivin.Moc bych za to nedala...Věřím i UM,které jsou velmi kvalitní s vitamíny,i když dle mého názoru je důležité kojit alespoň šestinedělí,kdy hlavně ze začátku jsou v MM obrané látky.Své dvě dcery jsem kojila do 3 měsíců,potom jsme přešli na UM,celé dětství byly zdravé jako řípy:).Dnes mám malého syna,který se bohužel narodil předčasně,takže martýrium s odstříkáváním jsem si užili až až.Ač jsem se velmi snažila, domů s porodnice jsme odcházeli s dokrmem,jelikož bylo žádoucí,aby přibíral opravdu hodně. Vydrželi jsme kojení + dokrm do sedmého měsíce a bez žádných stresů:)Ale každý má jiný názor..
 Martina,Paja a Matysek 


Re: Ach jo 

(8.6.2005 0:23:10)
Ja sama maduhe mimčo to prvni jsem bohužel nekojila kvuli nemoci, tak jsem byla pevne rozhodnuta druhe kojit co nejdele, ale znov jsem narazila mela jsem popraskane bradavky maly byl u prsa v porodnici nepřetržite v postylce mx.15min.Mě se nenalili prsa mela jsem tudiš malo mlika sestřičky mi museli na noc donest odstřikane mličko jine mamči abych se aspon trochu vyspala a maly najedl. Po přichodu domu se mi maly dmital přisavat hned se pouštěl a přes veškere snah rady a ruzne postupy jsem začala přikrmovat UM a kojit co si vysaje ale moc toho neni.Ja jsem byla vystresovana že to nejde a to kojeni taky nepřida.Ale přes to všechno ve mě zustava pocit že jsemjako matka zklamala A při každem kojeni se mi derou slzy do oči, proto maminky kojte co to da je to to nejkrasnějši v živitě každe maminky. Martina a věčne hladovy Matysek
 Olina 
  • 

Myslím, že hysterky 

(7.6.2005 20:24:31)
a fanatičky jste tady všechny vy, které si na hysterii okolo kojení stěžujete. Mám dám, nemám odjezd. Z toho co popisujete jsem sama dost zažila a tak daleko bych to zajít nenechala. Vsadím se, že ani jinak v životě nevíte co je šlus. Na jednu stranu tvrdíte, že jste jen chtěli pro dítě to nejlepší a v další větě se klidně odkopáte, že šlo vlastně o tlak okolí.
Je to těžké, ale každá to máme svým způsobem těžké.
Kdyby neexistoval tlak, bylo by nyní kojených dětí stejné množství, jako dětí s látkovými plenami a to je hodně málo.
Nevěřím laktačním poradkyním ty medy o tom, že správné kojení nebolí nebo že kojené děti nemarodí. Ale i opice z pralesa kojí několik měsíců.
A naopak. Já teda na rozdíl od někoho vím, že když vážněji onemocním, tak je pohužel po kojení.
 anicka, dominik 08/04 


Re: Myslím, že hysterky 

(7.6.2005 20:27:31)
no nevim jak jsi prisl ana to ze nemoc matky je problem v kojeni, tedy pokud zrovna nema treba zlomene obe ruce nebo vyoperovana zebro, ja jsem kojila i na antibiotikach, po kunzultaci s pediatrickou a nebyl v tom problem
 Jaga10,syn,2 ,5roku 
  • 

Re: Myslím, že hysterky 

(7.6.2005 21:20:09)
Váš příspěvek se mě dotkl, protože se nepovažuju za fanatičku. Jste rychle se vším hotová, že? Vadí mi, že propagace kojení je agresivní a podsouvá ženám, které kojit nemohou, že jsou špatné matky.
 Markéta, syn 8 měsíců 
  • 

Nechápu ... 

(14.6.2005 14:34:56)
Nechápu žádnou z matek, které si tvrdošíjně stály na svém, že kojit budou, i když jim dítě hublo před očima, plakalo hlady a tak. Ta masáž, že jen kojící matka je dobrá matka je šílená a má dost hrozivý následky ... na jedné straně spousta matek, které o plné kojení bojují leckdy až šíleně a jejich děti jsou hlady jen proto, aby mohly říkat, že plně kojí (a sebe trápí taky), na druhé straně spousta matek, které z toho, že kojit plně nemůžou (a leckdy předtím projdou taky dlouhou anabází snažení), které se tím trápí a kterým současná společnost to, že nekojí, dává slušně vyžrat.
Osobně nemám zkušenost s tím prvým, dokážu hodně, ale ne nechat dítě hlady, ale mám dost velkou zkušenost s tím druhým. Možná, kdybych podstoupila podobnou anabázi, že bych plně kojila, ale taky bych možná skončila na psychiatrii. Můj pud sebezáchovy a můj pocit, že dítě nemůžu nechat hlady jen proto, že jsem špatná mlíkárna a on mizerný savec mi poměrně záhy (již v porodnici!) zavelel přejít k dokrmu. Přesto jsem dokázala své dítě přikojovat čtyři měsíce - občas si mateřského mlíka bral víc, občas míň. Moje dítě střídalo polohy dítěte u prsu usínajícího s dítětem odmítajícím prs. Skončili jsme s kojením v průběhu pátého měsíce, kdy pohled na prso u mého syna vyvolal hysterický záchvat ... Ženy, které dítě nechají hladovět, můj obdiv nemají ...
 .Žaba 


Nemozem sa ubranit dojmu, 

(7.6.2005 20:46:43)
ze kojenie by sa casto darilo lepsie nebyt “odbornych” rad niektorych zdravotnikov. (Samozrejme, nastastie existuju aj zdravotnici informovani, a urcite ich nie je malo.) Rady tipu: “Place? Tak kojit po troch hodinach, inak ho bude boliet brusko!” mi pridu rovnako ucinne ako to, ze moje modre tricko zabrani burke (a funguje spolahlivo, ked ho mam, este nikdy sa burka nestrhla ;-)). Rozhodne teda nechapem, ako dvoj – trojhodinovym hladovanim to dietatko potesim...

Myslim, ze by sme sa vo vseobecnosti mali zbavit pohladu na lekarov ako polobohov a prestat povazovat kazdu ich radu bez premyslania za jedinu spravnu. Aj oni su ludia, a teda nie su neomylni ani vseveduci...
 Pavlína,2kluci 
  • 

nebyl to takový problém 

(7.6.2005 22:07:34)
Ahojte, tak já mám za sebou 2 zkušenosti a obě se dost liší.U staršího syny jsem neměla moc zkušeností a při prvním náznaku, že mléko ubývá jsem přešla na umělou výživu asi ve dvou a půl měsících. Druhého jsem chtěla kojit půl roku a vyšlo mi to.Po půl roce jsem dostala silnou alergii nezjištěného původu a dostala jsem léky, při kterých se nesmělo kojit a tak jsem přešla na umělou výživu a bylo to. Déle jsem kojit nechtěla a ono to tělo rozhodlo za mě.
 10.5Libik12 


Re: nebyl to takový problém 

(7.6.2005 23:20:56)
Poté, co jsem nekojila prvního syna(a i dnes mám tak nějak automaticky dodávám, že z důvodu nemoci při porodu)jsem se hodně trápila špatným svědomím. Dcerku jsem šla porodit s vědomím, že to zase nepůjde. Jelikož bylo tenkrát ve špitále plno, umísťovali automaticky děcka druhorodiček zvlášť(bylo to dávno) a princeznu nosili na kojení celkem bez komentáře. Žila jsem na tom, že je dokrmená a byla jsem vděčná personálu, že to se mnou nikdo nepitvá,myslela jsem že mi prostě není dáno. K mému překvapení mě propouštěli jako PLNĚ KOJÍCÍ.Šestinedělí bylo klasické nebo-li šílené, takže velmi podobné tomu ve článku. Akorát jsem měla zkušennost, že i uměle živený syn špatně přibíral, blinkal a ustavičně řval, takže jsem to pojala jako věkovou zvláštnost a za čas se to usadilo,kojili jsme dlouho a bylo to prima.
Já tedy velmi chápu pocity maminek, kterým to nevyšlo, uprostřed propagandy za kojení,děs a hrůza. Zároveň jsem zažila, že je to v podstatě tak jednoduché a normální.
Mé děti jsou bohužel obě alergické. Dobrou noc.
 Peta 2holčiny 
  • 

Kojení jsem nesnášela 

(8.6.2005 1:36:42)
Zní to strašně ale je to tak.Obě holky jsem rodila císařem.První holčinu jsem se strašně snažila kojit hned od začátku jako každá jiná mamina ale už v porodnici byl problém měla jsem strašné bolesti a bradavky prý nejsou přispůsobeny ke kojení tak nám dali ještě medůzku nebo jak to naz. že se mimi líp chytne a že se bolest postupně vytratí a že si zvyknu.Fakt jsem se snažila ale bolesti jsem měla horší a horší.Spotila jsem se zkroutili se mi palce u nohou bolestí kyž se mimi přisálo a měla jsem pocit že mi to tahá i z hlavy.Naštěstí to bylo asi jen měsíc pak jsem zjistila že nemám mléko protože malá pořád plakala a málo přibírala.Doktor říkal ať doma odstříkám a tam jen 10.Tak jsme nasadili Nutrilon.U druhé jsem si říkala to bude jiný to půjde a zase nic.Prsa jsem měla opět o 3čísla větší ale k ničemu.Začalo to nanovo.Teď jsem teda odmítla medůzu že si prsa zvyknou a bylo to ještě horší.Z bradavek se mi staly krvavě strupovité růžičky a když se mimi přisálo tak šlo nejdřív dost krve a pak něco malinko mléka a mě už jen tekly slzy a jen jsem říkala pořád dokola proč.Sestřičky mi malou vzaly na 24hod.jestli se to zlepší a prs co vypadal líp tak to po 24hod.bylo ještě horší.Jak doktor tak sestřičky doporučili přestat kojit a já pořád to zvládnu ani z porodnice nás nechtěli pustit musela jsem jít hned k naší doktorce aby věděla že jsme doma a že musim mít po ruce nutrilon.2měsíce jsem trpěla se strašnou bolestí a depresí když mimi otevře oči a bude chtít prso napapá se a pak stejně řve potom náhodou usne a zase a pořád dokola.Že nemám mléko jsem nakonec zjistila náhodou že jsem měla zvýšenou teplotu a prs nechtěla.Tak jsem odsála a zase 10 a druhá 20 to jsem už vzdala a hned jsme nasadili Nutrilon.Až když jsem holkám začala dávat Nutrilon tak jsem se začala cítitit jako máma.Kamarádka říkala že zapomenu až bude mladší rok na to trápení a řvaní a že si to pak povíme.Malé dnes rok už je a já pořád slyšim a vnímám tu vnitřní bolest a pláč a to pozor nejsem žádný ořezávátko přecitlivělí.Moje sestra má 2děti obě kojila rok.Občas jsem jí i záviděla že může kojit ale když to nejde tak to nejde.Každá to máme jinak.P.
 Ivana (Jiřík, Adam) 
  • 

Re: Kojení jsem nesnášela 

(9.6.2005 14:14:28)
Peto, není to reakce na tebe, že bych ti nevěřila, ale jen chci napsat, že ne vždy když se odstříká málo, musí to taky znamenat, že je málo mléka.
Já jsem se v porodnici pokoušela odsávat odsávačkou, vůbec mi to nešlo, bylo toho vždy tak 5 ml. Doma jsme kojili, jak to šlo, ale syn byl nemocný (měl srdeční vadu) a nepřibíral. Kvůli žloutence jsme asi v jeho čtyřech týdnech museli do nemocnice. Skoro jsem nespala, byla jsem hrozně unavená a psychicky vyčerpaná. Musela jsem odstříkávat, ale vždy to bylo tak 10 ml, takže jsem malého dokrmovala. Pak jsem na tom byla tak špatně, že mě doktor pustil na odpoledne a jednu noc domů. A ejhle, doma mi bylo celkem fajn, vyspala jsem se a odstříkala 100 ml!
Takže si myslím, že často je to o psychice a potvrdili mi to i doktoři, že se ten tok mléka v důsledku psychiky může v podstatě zablokovat.
 sarka3 
  • 

Re: Kojení jsem nesnášela 

(12.6.2005 20:50:37)
Ahoj,odpovídám na Tvůj příspěvek,ale neber to jako kybicování. Já taky měla císaře a šíleně vpáčené bradavky. Kojení jsem si děsně vysnila a povedlo se,ALE bradavky bolely děsně. Přesně jako Ty jsem krotila prsty u nohou,pokud jsem měla návštěvu,musela jsem se držet,jinak jsem i bulela. Dcerka rostla pěkně,pomaličku,ale pravidelně,avšak bulela dnem,nocí. Nikdo nevěděl proč,bylo to o nervy. Každý radil,ať dám lahev,že má hlad,já měla mlíka na rozdávání. Ale pozor-neodsála jsem nic-moc!! Po pár měsících jsem měla bradavky jak domorodka a dcerce vyrosl první zub a kousala mě. Vyzkoušela jsem vše,ale mrška toho nenechala. To bylo ještě horší,rána se hojila týdny někdy praskla stará jizva a bylo to nanovo. Nechala toho ze dne na den okolo 10,měsíce. Budou ji dva roky a kojím nejméně 7krát denně. Stálo to za to a jsemˇšťastná,že jsem vydržela. Dcerka mlíčko miluje a já kojení-PŘEZE VŠE.
 Tereza 
  • 

Re: Re: Kojení jsem nesnášela 

(12.6.2005 22:53:03)
Tak mám po přečtení některých komentářů pocit, že je dnes moderní trumfovat se mezi maminkama tím, kdo so vydržel při kojení a vytrval!!! Obdivuji,že někdo má prsa od krve a přesto se snaží a snaží, morduje dítě hlady,až to nakonec překonají a kojí do dvou let. Jen nechápu, proč se trumfovat, co kdo pro dítě a kojení "vytrpěl". Patřím mezi maminky,které začaly od dvou měsíců na noc přikrmovat a nechápu, proč bych to měla někomu vysvětlovat, obhajovat a bojovat za kojení. Holky, neblázněte, láska a to, co dáte do života dítěti není jen v mateřském mléku. Doufám, že se mi to jen zdá a podle délky a intenzity kojení neposuzujete, jaká kdo je matka....
 Jana S(holčička-3roky) 
  • 

No nevím 

(8.6.2005 8:23:50)
Myslím si,že postoj matky nebyl vůbec dobrý.Rozhodla se,že bude kojit a kojit a jen kojit.I když její chlapeček strádal,hubnul a asi vypadal dost špatně,když jí všichni doporučovali dokrmování.Myslím si,že takový čajíček v největších vedrech miminku vůbec neuškodí,spíš naopak.Malá si na něm vždy moc pochutnávala.A kdyby se třeba na noc nasadil Sunar-tak by to asi chlapečkovi v mnohém prospělo,než ho trápit hlady.
 Xantipa 
  • 

Re: No nevím 

(8.6.2005 9:05:23)
Čajíček není jídlo k dokrmování, ale pití.
 Zuzana + kluk04 + holka06 


Re: No nevím 

(8.6.2005 9:32:28)
Nedá mi to a musím reagovat a souhlasit. Nikdy nezapomenu na to, jak mé dítě strašně řvalo hlady, jak mělo vyděšený výraz... Fotky, které dělal manžel týden po porodu bych nejradši roztrhala a vyhodila. Je na nich utrápené dítě jak z nějakého utečeneckého lágru - a trápila jsem ho já. Byl chudák tak hladový, že začal docela hodně spát - všechno se v něm jakoby otupělo a myslím, že je prostě určitá hranice, kdy podvýživa může ochromit různé biologické funkce i vlastní vývoj. Mají vůbec lidé z laktační ligy dostatečné vzdělání na to, aby tyto věci dokázali zhodnotit? Měla jsem asi štěstí, že můj syn byl od přírody chlapák – čtyřkilové silné dítě – a že se díky umělému mlíčku zase rychle otřepal. A jsou tady další věci – a to je psychika lidí, kteří o dítě pečují. Může být spokojené dítě, jehož matka je utrápená a místo aby pomáhala miminku objevovat tento svět, tak sedí v kojící židli a myslí jenom na to, aby odkojila přesně podle zásad WHO? Sama vidím, jak je moje mimčo úplně jiné, když jsem sama v pohodě. Je to všechno otázka míry a kompromisů. Kojení je lepší, když jde v pohodě. Podvýživa, stresy a nervozita jsou horší než nekojení. Uvědomuji si to, když přijdu se svým nekojeným dítětem mezi děti kojené například na plavání. Moje dítě se prostě chechtá od začátku až do konce. A to je pro mě důležité.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: No nevím 

(8.6.2005 10:28:28)
Okolo kojení se dělá strašná věda. Je to jen na škodu věci. Stačí jen poprvé vědět základní věci a když není jiný problém, jde to tak nějak přirozeně. O technice kojení už vycházejí knihy - to je pro mě neuvěřitelné. Když jsem porodila své třetí dítě, tak jsem řekla, ať mě nechají, že kojit chci a budu si kojit podle svého. Naštěstí mě nechali. Taky to nebylo jednoduché. Malý strašně hubnul, stále blinkal a pít rozhodně nechtěl. Co chtěl, jen spát. Řekli, že není jiná možnost, než mu dát sondu, prý kvůli dehydrataci. Chtěla jsem mluvit s dětskou primářkou. Důkladně a dopodrobna mi vysvětlila problém a rizika - nalokal se prý plodové vody. Dohodli jsme se. Dala mi noc na to, aby začal pít. I když vůbec nechtěl, doufala jsem, že až ucítí mléko, bude pít. Co vypil, okamžitě vyblinkal. Pořád usínal. Stále jsem ho budila. Byla jsem přesvědčená, že když se žaludek vyčistí, tak mu bude líp a pít bude. Připadalo mi, že to je rozhodně citlivější, než sondou.
Ráno, když přišla primářka, už dokázal něco vypít a i se občas nepoblinkat. Byla jsem šťastná, sonda nebyla nutná. Kdybych se ale nazajímala, sondě by se nevyhnul. Připadalo mi, že to pro lékaře bylo takové jistější řešení.
Protože mé děti byly vždy velké a těžké, kojila jsem nejraději v leže. Jednou v noci /v porodnici/ jsem tak nějak cítila, že se na mě někdo dívá. Otevřela jsem oči a nade mnou stály sestry a lékaři. Vyděsila jsem se, co se děje, protože jich tam bylo tak 8. Prý nic, mám pokračovat, jen se chtěli podívat, jak kojím. Že prý mám kojící polohy, které ještě neviděli.
Že prý za tu chvíli jsem vystřídala 2, aniž bych musela s dítětem hnout a stačila jsem přitom vystřídat prsy.
A kde tedy jsou ty návody, protože já si nijak originálně nepřipadám. Jen jsem kojila tak, jak nám to vyhovovalo - hlavně bez pouček.
 Mirasol, Neli04, Mája07 


Re: Re: Re: No nevím 

(8.6.2005 11:28:10)
Xantipo, napůl s tebou souhlasím, ale jsou i takové maminky, a já jsem patřila k nim, které rády uvítají nějakou tu radu ohledně kojení, poloh kojení, stravování při kojení atd. Byla jsem prvorodička a o kojení jsem nic nevěděla a velmi ráda jsem uvítala rady. Svým zdravým rozumem jsem si vybrala ty, které jsem cítila, že jsou správné, že to nejsou staré babské řeči. Hodně zdraví tvým dětem :)
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: kojení 

(8.6.2005 12:17:42)
Xantypo
myslím že s kojením je potřeba pomoct.Já měla u prvního dítěte nastudováno velké množství knih,ale praxe je pak jiná.Kubíka mi dali k prsu až 2hodiny po porodu,prtootže mě celou dobu šili,kubík byl velikej tak nechtěl pít.Sestřičky se na nás vyprdly a mě bylo celkem k ničemu že teoreticky vím jak kojit.Nikde totiž nepsali co dělat když dítě nechce.Nakonec měl tak hustou krev,že měl silnou žloutenku,ležel na infuzích já odstříkavala a Kubík nepil ani z lahvičky.Sestry mi řekli no jo tak holt pít nebude no..Myslím,že kdyby pomohly,bylo mi líp.Naštěstí jsme pak přišla na to,že Kubík nesnáší zabalovačku a že nám to jde líp a když trochu zmizela žloutenka tak po mých snahách pít začal.Ale chtělo to vydržet.Nakonec jsem ho kojila 18m a přestala jen proto,že se nám nedařilo druhé dítě.
Annu mi dali nakojit hned po porodu a celé dvě hodiny se nepustila.Ale maminky prvorodičky určitě pomoc potřebujou Tu praktickou
 Marťuša,Kryštof 16,Emma 15 


dotaz 

(8.6.2005 17:53:17)
Jířo, jestli tomu dobře rozimím, máš 3-letého syna, 1-letou holčičku a 6 týdenní miminko...Jestli se sem ještě dostaneš a budeš mít trochu času, zajímalo by mě,jak to všechno zvládáš, nejenom s kojením.Díky a zdraví Marťuša
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: dotaz 

(8.6.2005 18:45:12)
ahoj Marťušo
miminko mám ještě v bříšku..na pár měsíců.Doufám :-))Ale Anču kojím.Jsem ráda,že jsem nemusela přestat jako s Kubou(kvůli sourozencovi)
 Marťuša,Kryštof 16,Emma 15 


Re: Re: dotaz 

(8.6.2005 20:55:37)
Aha,tak držím pěsti a přeju zdravé dětičky.M
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: kojení 

(9.6.2005 9:47:01)
Jířo, myslím si, že je to jako v životě. Leccos nemáš nastudováno a musíš si poradit. Mně dali dceru až po třech dnech /bylo to v roce 1989/ a od porodu jsem ji viděla poprvé. Za ty tři dny mi ji ani neukázali. Donesli mi ji, až když jsem po neúspěšných žádostech skončila u ředitele nemocnice. Pak byl hukot, protože hned u něj jsem napsala stížnost. Takže mi ji donesly, hodily ksicht a řekly /sestry/, že si jistě poradím, když jsem našla cestu k řediteli si stěžovat. Nikdo mi ani neukázal, jak přebalit, jak vykoupat, o kojení ani nemluvě. Prsa jsem měla nalitá k prasknutí, dcera pít nechtěla a sestry mě totálně ignorovaly. Takže jsem si musela pomoci sama. Kojit jsem chtěla, mimčo jíst muselo a prsa mě bolely, tak jsem si řekla, že to MUSÍ jít. Nešlo to hned, ale poradila jsem si. To ostatní jsem odkoukala od sousedky /té normálně pomáhaly/. Pak mi jedna chytrá sestra řekla, že malou nesmím mít u sebe v posteli. Tak jsem jí teda poslala do háje, že když se nezajímala doteď, tak ať mě laskavě vynechá.
Bylo to docela těžký, protože tenkrát do porodnice nesměly návštěvy, já měla první dítě, ale důležité je, že jsem si poradila. Protože jsem neměla na výběr. Teď jsou v porodnicích všude vyvěšené různé informace, ale tehdy tam byly 2 nástěnky KSČ - v porodnici děsná pomoc.
 judita 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: kojení 

(9.6.2005 13:52:28)
Článek je fakt moc pěkný a zároveň odstrašujícím příkladem.Nechápu,jak v našem zdravotnictví můžou působit jako zdravotní sestry,dětské sestry,dětské doktorky a laktační poradkyně lidi,kteří hned při prvním problému s kojením doporučují příkrm.Lidi jsou od přírody savci a tak je přece přirozené kojit.Je to ta nejlepší cesta,jak nakrmit dítě a dát mu pocit pohodlí,bezpečí a lásky.Upřímě lituji žen,které z jakéhokoliv důvodu kojit nemůžou a chtějí.Při prvním synovi jsem nekojila.Narodil se o dva měsíce dříve a i když měl sací reflex,nikdy z prsu nepil.Možná jsem se neměla nechat odradit a zkoušet to do doby,než mu vymizel reflux.Jenže jsem ho zkoušela přiložit jen párkrát a pak jsem se nechala zlákat dětskou doktorkou,že mám krmit sunarem,jinak bude podvyživený.Dodneška si to vyčítám.Nyní mám téměř čtyřměsíčního synka a KONEČNĚ kojím.Doufám,že mi tahle možnost vydrží co nejdéle.Chtěla bych upozornit,že řeči jako nedostatek mléka je blbost.Ano,žena může mít málo mléka,ale dá se s tím něco dělat.Jsou i vyjímky,ale jedná se většinou o těžkou nemoc.Stejná blbost je i slabé mléko.S tím mě nedávno překvapila jedna známá.Její doktorka jí řekla,že malý nepřibírá,tak má hned slabé mléko!Je vědecky dokázáno,že slabé mléko neexistuje.Je to pouze názor pediatrů,kteří jsou sto let za opicema.Samozřejmě pokud není matka opět těžce nemocná,což moje známá ani náhodou není.Taky jsem první dny po porodu měla prsa bolavá.Pomalu mi tekly i slzy,když mi syn zmáčknul bradavky,ale vydržela jsem to.Dneska kojím úplně normálně a podle potřeby syna,ne mojí nebo tříhodinového harmonogramu.To je taky jedna z blbostí.Nejvíc mě naštvalo,když jsme s kamarádkou v porodnici četli desatero ke správnému kojení.Bylo tam mimo jiné i to,že se má podporovat potřeba jíst miminka a ne kojit v časových intervalech.To se bohužel nedodržuje.Já jsem měla štěstí,protože jsem měla malého u sebe,ale kamarádka byla po císařském řezu,tak musela počkat,než jí ho za nějaký den donesou.Byla z toho pokaždé nešťastná,protože jí malý kolikrát spal.A zkuste nakrmit mimi,když spí,aniž byste ho museli půl hodiny násilím budit.Později jsem to zažila sama,když jsme se museli kvůli žloutenci vrátit.Nosili mi ho každé tři hodiny a malý kolikrát spal.No hrůza.Naštěstí tam byla i sestra,která ho vrátila zpátky a donesla ho až když opravdu měl hlad.Jenže to bylo asi dvakrát a my tam museli být 5 dní.Je přece přirozené a logické,že dítě jí pokud má hlad.Stejně jako u dospělých.I když polední přestávky na oběd mi přijdou stejně stupidní jako tříhodinový interval při kojení.Chtěla bych všem maminkám,hlavně těm budoucím,popřát úspěšný start při kojení a spoustu měsíců strávených s miminkem u prsu.Nevzdávejte to,pokud vám někdo řekne,že bude lepší sunar,nebo příkrm.Je to hloupost.Je to nutné jen ve vyjímečných případech.Nenechte se vystresovat,protože stres je svinstvo a škodí.A v neposlední řadě,kašlete na okolí.Ať si říká kdo chce,co chce.Teď jste tu vy a vaše miminko a to vás potřebuje nejvíc.Ono samo vám řekne nejlíp,co potřebuje.Sice to chvíli trvá,než se naučíte poznávat a rozeznávat jeho potřeby,ale stojí to za to.Stejně jako kojení.
 Zuzana + kluk04 + holka06 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: kojení 

(10.6.2005 8:23:22)
Řeči jako nedostatek mléka NENÍ BLBOST. Nemám žádnou nemoc, jsem úplně zdravá, jenom jsem byla chudokrevná a dávali mi transfůze. Ale je možné, že bych to mléko neměla, i kdyby to bylo jinak. Techniku kojení jsme zvládli, ale dítě vypadalo JAK Z KONCENTRÁKU. Po týdnu umělého mlíčka rozkvetlo jako kytka. A takový je dosud. Za celých 13 měsíců nebyl ani jednou nemocný.
Když budu mít druhé dítě a nebudu mít dost mléka, v úplném klidu mu dám umělé. Vždyť já slyším od kojících matek, že mají samé problémy. Jednou se spaním, podruhé s nedostatkem železa nebo jódu. Nechápu, proč se kojení prosazuje tak fanaticky a v nekojících matkách se jen podněcují pocity viny a komplexy méněcennosti.

Z.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Re: kojení 

(9.6.2005 14:07:47)
To máš pravdu.Já si taky řekla,že prostě kojit budu a kojila jsem přes prvotní potíže.jenže si myslím,že některé maminky jsou třeba víc vyplašené.Nejsme všechny stejné,někdo dokáže odporovat a bojovat a někdo prostě ne.A těmhle maminkám je prostě potřeba pomoct.od toho sestry v porodnicích jsou.Mám plno kamarádek,který by kojit bez pomoci nezvládly,jen proto,že si prostě málo věří,nebo do nich doma hustily(jejich maminky,sestry atd)že kojit nebudou protože... teď mi to přijde ohromně jednoduché,ale když jsem se snažila kojit Kubíka,tak jsem si připadala jako blbec.
 Mirasol, Neli04, Mája07 


Re: Re: No nevím 

(8.6.2005 12:05:38)
Zoozo, tak s tímhle tvým příspěvkem plně souhlasím. Napsala jsi to pěkně.
 anicka, dominik 08/04 


Re: No nevím 

(9.6.2005 21:40:59)
no ja teda nevim ale me taky vsichni radily abych dominika dokrmovala, nebo abych mu davala caj, ale myslim si ze i kdyz je venku 30 tak je lepsi ho radsi kazdou hodinu nakojit nez ho cpat cajem z ktereho v podstate nic nema.
 lida, syn 1 rok 
  • 

problémy s kojením 

(8.6.2005 9:26:31)
...krásný článek. Zažila jsem něco podobného, ale syn nepil už v porodnici. Narodil se o měsíc dřív (ale měl 3 kg) a neměl sací reflex. Prsa nalitá k prasknutí, malej se nechtěl přisát a já byla na pokraji zhroucení. Odsávala jsem a odsávala, lila jsem do něj mléko stříkačkou a scháněla pomoc. Byla jsem rozhodnutá kojit a najednou to nešlo.
Poslední den v porodnici (Bulovka) se díky jedné trpělivé sestřičce na chvíli přisál přes klobouček (chránítko prsních bradavek). Takže jsme se pak doma snažili kojit s kloboučkem a střídavě zkoušeli prso. Byla to docela dřina a ne vždy se to dařilo. Musela jsem odstříkávat asi do čtvrtého měsíce. Přibíral podle doktorky až moc (5 dkg denně), ale taky ho docela dost trápilo bříško a ne vždy se kojení dařilo. Ale kojila jsem kdykoliv si řekl.
V jeho dvou měsících začal odmítat prs (ať s kloboučkem nebo bez) a já jsem zase byla na nervy. Nakonec mi jedna sestřička z jiné nemocnice poradila, že ho kloboučkem zbytečně matu a že je už silnej dost, aby pil i bez něj. Tak jsme se zase začali snažit. Začali jsme kojit v leže (mamka mi říkala, že je to tak učili v porodnici), před tím jsme u toho stále seděli. A najednou se to začalo dařit.

Nakonec jsme se krásně rozkojili (kolem pátého měsíce už to bylo perfektní :-) Šest měsíců jsem kojila plně, pak s příkrmy a v jedenácti měsících se malej sám odstavil, i když jsem ještě kojit chtěla.

Když si vzpomenu na ty problémy, prsa o tři čísla větší, tampony v podprsence celou dobu kojení, protože mléko teklo a teklo, nehledě na spaní v podprsence, tak nelituju, že jsem to vydržela. Kojení pro mě bylo krásné. Byl to krásný pocit blízkosti s tím drobečkem, který je jen můj.
Už se těším na další miminko a jsem zvědavá, jaké další problémy s kojením poznám :-), protože teď už jsem zkušená kojná.

Ještě malé dopručení literatury o kojení:
od nakladatelství Grada - Kojení, nejčastější problémy a jejich řešení

L.
 Jarma (dvě děti) 
  • 

Kojím a navíc dokrmuji a jsem v klidu. 

(8.6.2005 10:24:54)
U nás to bylo tak. Když se narodila mladší dcera, bylo samozřejmé, že jsem začala kojit a plně. Ovšem přírůstky váhy byly malé. Některé období velmi malé, za měsíc necelých 300 g... Holčička ale neplakala, byla velmi spokojená, usměvavá, nicméně podle grafů podvyživená. Pravdou je, že doktor na poradně by se ani sám nad nízkou váhou nepozastavil (prohlásl, že malá prospívá dobře), pokud bych se ho sama nezeptala, co o nízké váze (podle grafů) soudí. Trochu znervózněl a sám nevěděl, protože nic nenasvědčovalo, že dcera má málo jídla. Byla spokojená a vývojově byla na tom dobře...měla dost mokrých plen denně, častou stoličku. Nakonc řekl, že asi nezbyde, než ji přikrmit, aby se dostala "do grafu" . To jsem odmítla. Okolí mě však vůbec nepodporovalo. Všem se dcera zdála "nějaká maličká a drobná" - a já se stala tvrdohlavou macechou. Řekla jsem si tedy, že zvýšíme kojení, aby dcera pila více, konzultovala jsem vše s laktační poradkyní, která poradila kojit častěji a snažit se dceři nabídnout jedno prso opakovaně, aby se dostala k výživnějšímu zadnímu mléku, pročetla jsem spoustu rad na kojení a skoro celou poradnu na Rodině o kojení :-), zapisovala jsem režim dne - každé kojení, každou výměnu pleny, každou stolici... den byl skoro celý věnován kojení a kojení. Musím říci, že dcera začala být neklidná, v noci se budila mnohem častěji než dříve... mnažel na to reagoval, že si zase chci prosadit svou a že ji trápím, ať jí dám umělé mléko. Moje maminka vyhrožovala, že dcera nebude dobře vyvinutá... no dost hrůza. Těžko zůstat v takové situaci klidná a neklid se pak přenese i na mimčo samozřejmě. Ovšem zlepšení nastalo. Týdenní přírustek byl v průměru na 170 g, což bylo rapidní zlepšení. Dcera se "dostala do grafu". Mě to však stálo moc sil. Nemám jenom jedno dítě. Nemohu se jen věnovat kojení. Mám ještě starší dceru, musím fungovat v domácnosti aspoň trochu a také ještě navíc částečně se věnovat vlastní firmě. Hodně sil ubírá i ten boj proti všem, kteří se pozastavují nad tím, že chci kojit. Takže poté, co se při posledním vážení ve 4 a půl měsících přírustek zase dostal jen asi na 100 g týdně, koupila jsem Nutrilon a večer přidávám jednu lahvičku k běžnému kojení. Dcera vypije asi 60-80 ml. Jinak po zbytek dne a noci stále kojím. Přírustek váhy se zase zvýšil. A já jsem si oddychla od toho věčného tlaku. A můžu říct, že jsem docela i v klidu, protože kojit nehodlám přestat ještě dlouho a jedna lahvička umělého mléka mi nějak nevadí :-)
 Božka, 2 dievčatká 
  • 

Re: Kojím a navíc dokrmuji a jsem v klidu. 

(8.6.2005 14:30:38)
Ja len malú poznámku k tomu dokrmovaniu fľaškou. S niektorými deťmi sa to dá, kojiť aj dokrmovať s fľašky. U niektorých je to však problém, lebo si potom rýchlejšie odvyknú od kojenia a skôr sa odstavia.
Pri svojej prvej dcérke som v jej 9.mesiaci nastúpila do práce na čiasťočný úväzok, s kojením sme však pokračovali ďalej. Ako však išli mesiace, bolo to pre mňa veľmi únavné. Okolo roka som ju cez deň kojila asi 3xkrát, k tomu nočné kojenie (bola nočný papkáč), ráno o cca 6hod. posledné kojenie, potom behom do práce, z práce o 12.hod. domov, hned sa vrhla na prsník, potom varenie obeda,večer kojenie:o(. Tak som jej začala večerné kojenie nahrádzať fľaškou a kojili sme veselo ďalej.
Pri druhej dcérke to isté, tiež som chodila do práce aj som kojila, našťastie v noci lepšie spala a chcela iba 1 kojenie. Okolo 13 mesiacov mi pri zúbkoch dohrýzla bradavky, na dva dni som vynechala kojenie a dala (len2x!)fľašku a bolo po kojení. Už odmietla ťahať z prsníka. Ešte som ju asi 2 týždne "prehovárala", ale odmietla ťahať, tak som to nechala, veď aj tých 13 mesiacov nie je málo.
 Ivana,syn 2 roky 
  • 

Vydrzet-moje zkusenost 

(8.6.2005 16:10:09)
Ahojky,my kdyz jsme byli v poradne u detsky Dr,kdyz mel malej asi 2tydny,v te dobe spatne v noci spal,rekla,ze malo pribral a ze mame koupit Sunar a ke kazdemu kojeni dat jeste tusim 50ml.Vzhledem k tomu,ze to je moje prvni dite a nemela jsem zkusenosti,tak jsem to tak udelala,ale brecel v noci jeste vic a druhy den se mu udelala vyrazka na obliceji a ja musela mliko odstrikat,protoze jsem ho mela moc,tak jsem taky volala do Krce a ruznym kamoskam o radu a treti den od toho co mi to rekla detska doktorka jsem mu prestala ten sunar davat a jen jsem kojila ale casteji nez po 3hodinach jak mi rekli v porodnici.No a kojila jsem 8 mesicu a nebejt nemoci s horeckou,kterou jsem dostala a diky ktere jsem ztratila mleko,kojila bych jeste dyl.Jo a doktorka pak rikala ten vam krasne pribira po tom sunaru co.A kdyz sem rekla ze ho jen kojim,tak jen udivene se zeptala opravdu?
 Nikol - 2 děti 


problémy s kojením 

(8.6.2005 18:57:27)
Opravdu je obdivuhodné,když žena je přesvědčená, že je schopna kojit i přes veškeré potíže.
Mě se letos narodila dcerka, v porodnici probíhalo všechno celkem normálně, kojila jsem s velkou dřinou, díky strašně nalitým prsou jsme na tom pracovali třeba i 3 hodiny než sme si na sebe nějak zvikly. Doma to bylo lepší. Ze začátku mi pěkně přibírala, ale od 1,5 měsíce jsem začala mít problém s jedním prsem, strašně málo se nalévalo a malá mi u něho hodně a často plakala, vyžadovala si to druhé. Pořád jsem zkoušela z toho špatného prsa odstříkávat, žmoulat ho, masírovat, ale bez úspechu. Nalilo se mi a to ještě pouze malinko přes noc.Když jsem nakojila pouze z toho dobrého. už přes dva měsíce kojím pouze z jednoho prsa, ale stále kojím. Sice moc nepřibíráme, ale malá je spokojená a podvyživená nevypadá, krásně nás odvděčí nádherným úsměvem. Moje paní doktorka taky říkala, že to je málo, jestli je neklidná apod. že bych měla přikrmovat, že z jednoho prsa jí to nemůže stači. Ale omyl, stále kojím, malá je v pořádku a dokud nebudu mít důvod přikrmovat, tak mě nic nerozhodí. Nejdůležitější je že dítě něco přibere a vyroste, protože váha není jen ta jedna nejdůležitější věc ke spokojenosti dítěte. Takže všem, které mají potíže, vydržte, dá se vše zvládnout.
 .Lola. 


Re: problémy s kojením 

(8.6.2005 21:45:08)
ahoj Nikol, myslím, že dobře děláš a držím palce. Koukni na diskusi "kojení" (pokud jsi tam dnes už nebyla) teď se tam řešilo nestejnoměrné nalití prsou, tak by tě to mohlo zajímat.
L.
 Věrka, 2 a 3 
  • 

kojení dle možností 

(8.6.2005 21:04:50)
s kojením jsem problémy neměla, obě holčičky byly plně kojené do půl roka, pak postupně příkrmy. Myslím, že základ všeho je SPOKOJENÁ maminka. Spoustu maminek je velmi nrvózních, aby to zvládly jako v časopisech (aby ne, když vlastná zkušenost nemají) a dělají všechno možné a nemožné. Každá maminka mi měla kojit podle svých možností a ne podle toho, že si to někde přečetla apod. To je to samé, ajko mít dítě, protože někdo také má a né, protože ho chci. Obě holčičky papaly několik minut, přibývaly buď normáně nebo i víc. Pak jsem četla, že dítě se má kojit dle potřeb a zavolala na linku kojení, že to dělám špatně. Velmi mě překvapilo, co jsem se dozvěděla: dítě se má kojit i nepřetržitě, je jedno, jestli se míchá strávené a nestrávené mléko, plně kojené dítě nemá mít žádný řád, jen vyhovět jeho potřebám a kojit až do 6 let..řekla jsem, že nesouhlasím ani s jedním a položila telefon. každé dítě je individuální, ale žít bez jakéhokoli řádu..rozhodně souhlasím s ostatními dopisy, že cesta zpět je těžká.
 Gábi, 2 děti 


Ano, kojení je dřina, ale stojí to za to :-) 

(9.6.2005 8:01:05)
Autorce blahopřeju, že to vydržela, zvládla a nenechala se zmanipulovat velice neodbornými radami, které dostávala. Myslela jsem si, že se to osvěta mezi zdravotnickým personálem zlepšila, ale asi jen částečně.
Překvapuje mě také, kolik maminek tady útočí ve smyslu "takhle daleko bych to zajít nenechala" :-( Jak je vidět, ony samy trpí podvědomou frustrací, že "to nezvládly", nikdy jsem se nesetkala s útokem na umělou výživu - v Čechách je tradičně tolerována. Nejen samotný váhový přírůstek je hlediskem, jak miminko prospívá.
Ano, kojení obvykle nejde samo, je to o technice, o sladění miminka a maminky, o přesvědčení, že opravdu chci kojit a také o pevné vůli. Ale tyto překážky trvají jen pár dnů nebo týdnů. Vzdát to je tak snadné ... Fyzický i psychický kontakt s miminkem u kojení nic nenahradí a trocha bolesti a trápení za to stojí! :-)
 Iva , dcery 5 a 9 
  • 

Hlavně pozitivně 

(9.6.2005 12:22:55)
Já naštěstí patřím k těm šťastnějším matkám. Jednu dceru jsem kojila plně 5 měsíců a pak do roku s příkrmem a druhou plně 6,5 měsíců a do 3 let s příkrmem..ale nebylo to taky jen tak. Naštěstí jsem měla kolem sebe pár lidiček co mi poradili a pomohli. Paní doktorka mě nutila už ve 3 týdnech k příkrmu, protože měla pocit, že dcera málo přibývá, naštěstí jsem dala na mateřský pud a na rady. Začla víc pít 4-6 litrů denně během kojení a večer při usnutí si jen představovala jak se mi plní prsy mlékem...výsledek..nestíhala jsem odstříkávat a za pár dní nevěděla co s mlékem. Během prvních 3 měsíců jsem měla 4 záněty v prsech..každou chvíli horečka a lihový obklad na prsách..i to se dá zvládnout a není to důvod přestat. Holky jsou už velké a je to už 3 roky co nekojím, od té doby jsem já sam apomohla (teda ony to tvrdí) 3 maminkám - jedna mi volala v noci, s lahví sunaru v ruce..ale zvládly jsme to chtělo to jen uklidnit a začít si věřit.

Držím Vám všem palce ať máte to štěstí co já. Odměnou za snahu a odříkání si (jídla, alkoholu, pohodlí že by malá byla někde na noc) mi je to že moje dcera měla prnví antibiotika v 6-ti letech a ta druhá vůbec.
 Javorka 
  • 

k tomu spani s detmi 

(9.6.2005 14:05:07)
Nase zkusenost se spanim s miminkem v jedne posteli: ze zacatku nadhera, strasne krasny pocit. Nespala s nami kazdou noc, ale casto. Ale nase mala je do dneska (2,5let) v noci hrozna cestovatelka, tzn. jakmile zacla lozit, nedalo se s ni spat, porad do nas kopala, prelezala...hruza. Byli jsme s manzelem hotovi. On usinal v praci, ja jsem nebyla schopna pres den poradne fungovat, jenom mala byla v pohode. :-))) Museli jsme ji v 10 mesisich "naucit" spat v postylce. Samozrejme nechtela. Na radu pratel jsme ji nechali "vyrvat". HOROR! Do dneska se za to stydim! Nevim, jak to jde udelat jinak, ale takhle ne.
Nicmene povedlo se, spi v postylce.
Ted mame druhe a snazime se nedavat ho k sobe do poslele. (No, obcas se neudrzim a rano se me manzel pta, jak se tam ten clovicek dostal. :-))
Takze poradne rozmyslet! Cesta zpatky neni lehka!
 Božka, 2 dievčatká 
  • 

Re: k tomu spani s detmi 

(9.6.2005 16:30:19)
Ja si teda spanie s dieťatkom užívam. Spala s nami najprv staršia Sonička, tá od 2,5 roka spí na veľkej posteli a teraz s nami spí naša mladšia 1,5 ročná Karolínka. Našťastie obidve nie sú veľké cestovateľky po posteli, len sa krásne ku mne túlia.ˇA čo sa týka priestoru na spanie, pri obidvoch som to vyriešila tak, že k manželskej posteli máme z mojej strany prirazenú postieľku bez bočnice. Takto vlastne dcérka spí v postieľke a zároveň s nami. Keď sa občas v noci prekotúľa až na moju posteľ, tak ju presuniem na jej postieľku a spíme pokojne ďalej. Takto nám to všetkým vyhovuje. Možno je to rozmaznávanie, ale ja chodím cez deň do práce a takto si trošku vynahradzujeme potrebu blízkosti.
 Boďka 


Re: Re: k tomu spani s detmi 

(9.6.2005 18:03:19)
Ja len takú drobnosť, že už som zaregistrovaná, takže Božka,2 dievčatká - to som ja:-).
 Alicee 


Re: k tomu spani s detmi 

(9.6.2005 17:19:38)
Javorko, mluvíš mi z duše...
My jsme také neměli nic proti spaní se synem v jedné posteli, naopak, líbilo se nám jak se tulí...:))) Jenže jak syn začal nabírat věk a sílu, stalo se z něho něco jako větrný mlýn, celou noc nás fackoval, kopal, lezl přes naše těla (ve spánku) a my ho zachytávali v poslední vteřině kdy padal z postele dolů. Po pár probdělých nocích jsme ho také přesunuli zpět do postýlky, kde je spokojený. Myslím si, že i on se vyspí líp...my tedy určitě ano:)
 Milada a 2 holčičky 


Vyšlo to až na podruhé 

(13.6.2005 22:53:10)
Také jsem měla tytéž problémy s první dcerou. V nemocnici (dětem přátelské) mi mimčo přiložily až 4 den po porodu (císař. řezem) s tím, že zatím se mi mléko stejně netvoří. Postupně jsem měla mléka spousty, prsa neustále nalitá a Eliška trochu popíjela a hodně pospávala. Pokud jsem ji od prsa odpojila, tak řvala. Postupně jsem ji přikrmovala mat. mlékem a pak Nutrilonem. po 6 týdnech jsme kojení vzdala.
S druhou dcerou jsem bala rozhodnutá, že teď to musí vyjít. V porodnici jsem si obhájila, že ji budu kojit tak často, jak bude chtít. Štěpánka totiž po nakojení sladce usnula a po 2 dvou hodinách se budila na kojení. Zcela nelogicky po mě chtěli, ať mléko odstříkám a dokrmím ji, aby vydržela 3 hodiny. To jsem odmítla. Dceru jsem kojila do 10 měsíců naprosto v pohodě. Podotýlám, že i podruhé jsem byla v "dětem přátelské" porodnici.
 sarobrouk 


Pomozte i mě 

(13.6.2005 23:25:42)
Já jsem na tom podobně. Rozhoduji se, zda přikrmovat nebo ne. Moje dcera přibrala za týden jen 80 g. U kojení se občas tváří, že má ještě hlad, ale o další chod si řekne až za 2,5 nebo 3 hodiny. A je pořád šťastná a veselá. Plače jen u prsa, protože se vzteká, že jí to neteče samo. Je asi lenivá tahat. Také dávám obě prsa. Jen nevím, co mám dělat pro větší tvorbu mlíčka. Začala jsem po kojení odstříkávat. Ale ne moc poctivě, protože, když jsem venku a kojím, tak s sebou odsávačku nenosím. A někdy se mi podaří odstříkat ještě tak 15 ml. Takže asi nemá hlad, ne? To by si snad vytáhla všechno?! Mám tedy přikrmovat nebo ne? Pokud si tohle někdo přečte a bude mít pro mě radu, tak mi ji prosím napište na email: sarobrouk@volny.cz - dík moc. Chci pro své dítě (4měsíční) samozřejmě to nejlepší, ale nevím co to je. Jestli trvat na prsu nebo dokrm.
 Gábina, 2 kluci 
  • 

Re: Pomozte i mě 

(14.6.2005 0:17:35)
Dobrý večer,

reaguji na váš dopis do diskuze na téma kojení. Obě moje děti byly od malinka kojené a s přibývajícími týdny a měsíci se měnily také jejich potřeby. Pokud máte pocit, že malá málo přibírá, nabízejte jí mlíčko častěji a několikrát za sezení prsy vystřídejte. Vím,

že je to někdy fuška a člověk mívá pocit, že nedělá nic jiného, ale čím častěji bude pít /hlavně v noci/. tím více mléka se vám bude tvořit. Přidávám informace z chytré knihy Kojení dar pro život /nakl.Grada/ :

1/Dostatečně kojené dítě přibírá- 3.-4.měsíc průměrně 10-15g/den

-5.-6.měsíc " 5-8g/den

2/Nedostatek mléka mohou způsobit tyto faktory-dokrm, stres, spěch, dudlík, špatná technika kojení.

3/ Další-velikost prsů nehraje roli, prázdnější prsy nejsou známkou nedostatečné tvorby mléka, protože během kojení se mléko dotváří, jedno kontrolní kojení neinformuje správně o dostatečné tvorbě mléka, poněvadž dávka vypitého mléka kolísá.

Myslím si, že tuto knihu určenou jako učebnice pro SZŠ, ale by povinně podle mě měli číst všichni, kdo mají, co dočinění s těhotnou nebo kojící maminkou, protože bludů je stále hlavně mezi pediatry více než dost.

Závěrem snad ještě mohu poradit, abyste si zavolala na Linku kojení -261082424 /9.00-14.00 hod./, případně zabruste na stránky www.kojeni.cz.

Přeji hodně úspěchů a hlavně se snažte být v pohodě, vím , že není nic horšího než když z toho začne člověk plašit, tzn nohy na stůl a kojit a kojit, to ostatní se nezblázní a ono se to brzy srovná.


Držím palečky Gábina

P.S. Doufám, že autorky knihy mi moje citace z jejich velmi užitečné příručky prominou.
 Krucipísek 


Skvělej návod 

(14.6.2005 0:47:18)
Tohle by mělo být permanentně na přední straně!!! Dobrá práce!
 monika71 


Není to snadné 

(14.6.2005 9:43:48)
I přestože mám po dvou chlapcích čtyřměsíční holčičku, dostalo se mi v porodnici jěště takové "rady", jako: "Kojíte moc často, nejdříve po třech hodinách." Automaticky to ignoruji. Přiznávám, že u prvního chlepce jsem rady dodržovala a dodnes si to vyčítám. Maminka, které na našem pokoji často plakal chlapeček, se snadno vzdala a při odchodu domů už přikrmovala. "To je fajn, spískoro celou noc", říkala. I napotřetí jsem měla s kojením v šesti nedělí problém, na prsou se udělaly bolestivé strupy. Ale nyní, podvou měsících kojím jak ji děcko řekne, třeba i po hodině, v noci jednou. Neodstříkávám, přebytečné mléko v noci odteče samo. Vyjedeme si na celodenní výlet, s sebou jen pár plen. Jen to opravdu pohoda. Vyplatí se vydržet, i když je to z počátku těžké, hodně těžké. Ale vaše mléko je pro vaše dítě nenahraditelné.
 Petra 
  • 

Jseš dobrá! 

(15.6.2005 13:31:13)
Teda klobouk dolů.Já jsem matkou 16ti měsíčního syna,kojila jsem plně 7měsíců,s tím že jsme měli krizi 3dny a to jsem obrečela,že jsem neschopná matka,která to neumí.Ale vydržet to tak dlouho,to jseš fakt dobrá.Tebe by měli propagovat,těm matkám,které to vzdají po pár dnech a rychle přeběhnou na sunar.Tady je vidět,že když se chce,tak jde všechno!Já ještě pořád kojim,je to takový náš rituál.Moje švagrová to vzdala po týdnu,protože prý měla málo mléka,ale myslim si(ona je takková anorektička),že to bylo kvůli figuře.Doufám,že to druhé mimi budu taky kojit,je to dar.
 Pavla3 


Re: Jseš dobrá! 

(16.6.2005 15:51:42)
No nevím jestli je pisatelka dobrá nebo ovlivněná a posledlá ženská, která takhle dlouho trápila dítě hlady aby si spravila "mateřské sebevědomí" to je věc názoru.
Dost, ale pochybuju, že by některá máma nechla kojení, kvůli figuře. To je naprostý nesmysl. Není totiž lepší odtučňovací kůra než plné kojení. Pokud tedy jíš normálně a nepřecpáváš se (jako že když kojím tak musím víc jíst). Za každý měsíc plného kojení spolehlivě 2,5 kg bez námahy dolů. Při prvním dítěti jsem za 4 měsíce měla dolů 15 kg, ale to byl extrém (při prvních dětech se hubne rychleji).
Pokud nějaká žena kojit nemůže je sprosté takhle ji osočovat. Pak tu vznikají takové sáhodlouhé diskuse.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Jseš dobrá! 

(19.6.2005 18:33:54)
Cha cha!!!
Dost, ale pochybuju, že by některá máma nechla kojení, kvůli figuře. To je naprostý nesmysl. Není totiž lepší odtučňovací kůra než plné kojení. Pokud tedy jíš normálně a nepřecpáváš se (jako že když kojím tak musím víc jíst).

Z porodnice jsem šla se 70 kg a během kojení jsem přibrala dalších 13 kg, aniž bych se přecpávala... jedla jsem normálně.
Nehubne se kojením. Hubne se stresem, nočním vstáváním, nošením a houpáním dítěte... syn spal od narození celou noc, chovat ani houpat jsme ho nemuseli a já při plném kojení tloustla jako prase. Takže asi tak. :o)
 Pavla3 


Re: Re: Re: Jseš dobrá! 

(21.6.2005 10:21:30)
Tak to máš opravdu velkou smůlu, protože to tak skutečně je. Máš asi nějak jinak nastavený metabolismus což se někdy stává. A je mi tě opravdu líto. Protože si nedovedu představit hubnout pak přes 20 kg to musí být šílený. Ale skutečně se při kojení hubne - tím kojením. MM má totiž v sobě pro mimi sále stejnou energetickou hodnotu ať jíš nebo nejíš TEDY když budeš jíst méně a více se pohybovat pak v MM bude pořád stejně kalorií, ale ty budeš výrazně strádat. Proto se nedoporučuje cílené snižování váhy při kojení. Ne kvůli miminkům, ale kvůli maminkám. Uznávám, že ten kolotoč v šestinedělí může mít vliv taky, ale také je prokázáno, že maminky, kterým se mimi v noci víc budí, mají snahu tu energii ztracenou přes noc nedostatkem spánku dohnat přes den jídlem a tím pádem také tloustnou.
Jinak mě první dítě spalo celou noc od 6t a jelikož jsem byla v tu dobu bez manžela a na starosti jen naprosto pohodové mimi a pak sama sebe tak si na toto období vzpomínám jako na největší balzám svého života a super dovču. To už se mi hned tak nestane. :-))))
 L+2 


Co je lepsi 

(15.6.2005 14:10:35)
Tak po precteni clanku me naprosto pojala hruza, jak nekdo muze byt az tak zmanipulovany kampani.

Ja bych osobne v zadnem pripade, nenechala podvyzivene dite hladovet jeste dalsi pomalu 4 tydny. Vzdyt to, ze 4 tydny hladovi mu ublizi daleko vice, nez co mu finale materske mleko vubec muze dat. Takze ja se na to divam, ze autorka proste zamerne skodila svemu diteti a clanek beru jako naprosto odstrasujici pripad. To je muj nazor. Netleskam, naopak, je mi lito toho ditete.
 Pusinka 
  • 

Re: Co je lepsi 

(15.6.2005 18:09:20)
Jo, Läktační liga holt pracuje intenzivně.
 L+2 
  • 

Re: Re: Co je lepsi 

(15.6.2005 18:36:51)
Pusinko,

ano, laktacni liga nekdy bohuzel vymyva i puvodne zdrave mozky na ukor deti.
 smisulenka,M03/05 + A01/08 


Re: Re: Re: Co je lepsi 

(15.6.2005 18:49:55)
Ano občas to tak je...ale nevím proč by kojící matka měla být špatná jako nevím proč by měla být špatná ta nekojící!!!!!
 Lída+2 


Kojit či nekojit 

(15.6.2005 20:05:12)
Toť otázka,že?
Já myslím,že každého věc.

ale s něčím nesouhlasím, a s něčím nesouhlasím velmi.
Kojila jsem nepila jsem ani víno a ani černý čaj a ani kafe a věřte mi necejtila jsem se nějak omezená.(protože poslední 2věci jsem si dala maximálně 1x měsíčně= takže odepřít si je do 9.měsíců dítěte zas není takový problém).
Potom jsem nikdy neseděla hodinu a nekojila ani jedno z dětí protože vše zvládli do 10minut(jen jednou pil asi 20minut,ale byl odstaven a za 2hodiny znovu přiložen napil se za 10minut) a druhý savec pil jen 5minut a kynul fakt dobře.Kojila jsem oba 1,5roku asi plus něco málo měsíců.
\Chodila jsem ven a kojila i venku,na návštěvách,cestovali jsme tak i v autě a já nevím kde ještě. Dokonce i v jednom obchodě na židli.Fakt nevím kde bych asi tak ohřívala po 4hodinách courání venku láhev.
Doma jsem dělala všechno a dokonce jsem vařila.
Dokonce když jsem se vrátila s druhým synem,který pil fakt jen 5minut tak jsem vyhnala manžela do práce,protože na to,aby uvařil a pomohl nebyl potřeba.
V porodnici mi moc neporadili kojila jsem podle |Betinky a linky kojení a musím se přiznat,že první laktační krize mě zaskočila.Kdybych kojila jak mi řekli v porodnici skončím s lahvema a před tím 1hodinu s dítětem u prsa.Uřvaná,že mi to nejde,ale jela jsem jen podle toho co napsali 7/1998 a fakt to šlo.Jen jsem nic jinýho nedělala.
Moje sestra má vpáčené bradavky a jsem si jistá,že se přidá do řad nekojících a sunarových,ale co se dá dělat.
 MirkaEyrová 


Re: Kojit či nekojit 

(16.6.2005 14:06:49)
Tak se taky lehce připojím k diskuzi o kojení. Milé šťastné maminky, které kojí 5 či 10 minut a stačí - bodejť by Vám to nějak překáželo:-))) Myslela jsem si, že budu kojit co nejdéle. Ale... kojila jsem... Každé tři hodiny - půl hodiny ke každému prsu. Pak ještě půl hodiny odstříkávání, abych syna případně mohla dokrmit a lépe se mi tvořilo mléko. K tomu přebalování, praní plen (v šestinedělí), péče o domácnost. Cestování? No nedovedu si to moc představit. Jezdili jsme maximálně za rodiči nebo na chalupu. Ale kojit někde na veřejnosti? Na to jsem byla moc stydlivá. Naštěstí jsem v té době potřebu cestovat sama s miminkem neměla:-)))
Spala jsem nanejvýš nějakých pět hodin denně a byla jsem úplně hotová. Manžel pomáhal jak mohl, ale když se začal po třech a půl měsících plného kojení syn v noci budit hlady, věděla jsem, že bych se svou konstitucí nevydržela kojit každé dvě hodiny a to i v noci. Dětská lékařka poradila mléčné příkrmy nebo od čtvrtého měsíce polévečky. Nejedl ani jedno. Dnes mám pocit, že snad jsme měli zkusit na syna víc tlačit, ale tehdy jsem nevěděla - řídíce se pokyny, že nutit k jídlu je nejhorší možná varianta péče o dítě:-) Takže jsme strouhali jablíčka - nejedl - nakonec dva měsíce rostl na kupovaných přesnídávkách:-))) Od půlroku přibyly jogurty (bílé, míchané s přesnídávkami), piškoty - polévečky byly také, ale nejvýše jedna lžička denně, víc se mi do něj nepodařilo dostat:-) Snažila jsem se s tím ještě i kojit – už nevím, jestli před nebo po jídle, ale rychle si navykl na „nemateřskou“ stravu, takže jsem pak kojila dvakrát a nakonec jednou denně. V asi osmi měsících věku jsem měla zdravotní problém – dva dny vynechávka a už se pak syn nechytl.
Závěr: když je dost mléka a kojení pěkně „odsejpá“, maminka není příliš stydlivá (anebo nemá potřebu cestovat), pak může být kojení fajn. Ale ve chvíli, kdy jsou nějaké potíže – tedy především není dost mléka – by měla být podle mého názoru na prvním místě psychika maminky. Nešťastná maminka nemůže dělat při sebelepší vůli šťastným ani svého potomka. No – u miminek se to tak nepozná. Ale když je dítě starší a mluví a chápe (a je pochopitelně vedeno k empatickému chování), stačí třeba jen maličko být smutný – a dítě to jako seismograf zaregistruje (u mluvícího dítěte to poznáte snadno:-))).
--- Na druhou stranu si nedovedu představit ani kolotoč kolem lahviček a vyváření:-))).
Takže souhlasím s těmi, kteří tu píší: je podstatné MÍT DÍTĚ RÁD a dát mu svou něžnou péči a lásku. Jestli se kojí nebo dává “flaška” je podružné. Co se týče nemocnosti – i když jsem kojila maximálně co to šlo, stejně je syn poslední tři roky každou chvíli nemocný (naštěstí většinou ne s ATB). Samozřejmě ovšem nepopírám, že když JDE kojit, je stejně to mateřské mléko nejlepší možnost výživy miminka…
M.
 .Lola. 


Re: Re: Kojit či nekojit 

(16.6.2005 15:34:21)
Mirko, jenom k té délce jednoho kojení. Naše holčička se někdy taky kojí jen 5-10 min ale dost často se na mně zavěsí klidně na hodinu- mezitím si schrupne a musím říct, že se ani tak nijak omezená necítím a klidně ji nechám, ať si to užije. Já si mezitím třeba čtu knížku, k čemuž bych se asi jinak moc nedostala (takže mě někdy spíš štve, když se s kojením za 10 minut hotová a já nemůžu relaxovat) :o))) . Moje známá naproti tomu považuje čas stravený kojením za promrhaný (i když kojit chce a kojí bez problémů a i když je to třeba jen těch 10 minut). Je to zkrátka tak příjemné nebo omezující, jak to každá z nás vnímá a chce vnímat a je jedno, jak dlouho se dítě kojí. :o)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Kojit či nekojit 

(16.6.2005 19:48:50)
Lolo, jenže mně to v té době skutečně vadilo, že mi prakticky na nic jiného než na kojení a přebalování nezbývá čas:-( Pravděpodobně proto, že jsem svojí milovanou matinkou byla tak "zmasírovaná", že doma musí být pořádek, že mi ta kapka zmatku prostě vadila, vadilo mi, že nevařím "teplé" večeře a nedávám prostírání, že věšíme prádlo zpravidla kolem 11. hod. večer... Dneska už tuto věc vnímám jinak, a špetka zmatku, případně "chlapská sebeobsluha" (co se večeří či svačin týče) mne nechávají chladnou. Když jsem si tenkrát sedla na půlhodinku ke knížce, měla jsem nebetyčné výčitky svědomí, že nekmitám (což se dělo max. dvakrát týdně - když byla některá z babiček s kočárem venku). No nic. Tato stránka věci je za mnou.
M.
 Branwen 
  • 

Je mi smutno 

(15.6.2005 23:14:51)
Je mi opravdu smutno z agresivity, se kterou se propaguje kojení, a z ostrakizace, se kterou se potýkají nekojící matky.

Mám dvouměsíční dítě. Mléko jsem neměla. NIKDY. V těhotenství nic z prsů neukapávalo, po porodu mi neteklo ani kolostrum. Dítě se přisávalo krásně, sálo jako o život, ale nebylo co. Po sedmi dnech se vytvořila slaboulinká laktace (nikdy se mi nepodařilo dát dítěti ani odstříkat více než 20, spíš však 10 :-( ), do měsíce byla pryč. Vyšetřením prsou zjistila lékařka v porodnici, že mám málo mléčných žlázek a mléko se prostě nemá kde tvořit.

Vím, že jsem prostě kojit nemohla a že jsem pro to udělala maximum: přikládání každou hodinu, pití 4 litrů tekutin denně, čaje na podporu kojení, neustálá kontrola techniky s PA a laktační poradkyní... přesto mléko nebylo.

A přesto mám doteď těžkou depresi a frustraci z toho, že nekojím. Připadám si jako ta nejhorší máma na světě. Někdy to dochází už tak daleko, že si říkám, že kdybych tu nebyla, to dítě by to ani nepoznalo... vždyť ho stejně nekojím a flašku mu může dát kdokoli, táta ale i třeba sousedka :-(((. Vůbec se necítím jako MÁMA.

A to všechno proto, že čtu články, kde se píše, že to nejdůležitější, co mohu dítěti dát, je mateřské mléko... o lásce a péči se nic nepraví. A já "to nejdůležitější" nedala... A i proto, že musím každou chvilku čelit nesouhlasným výrazům a šokovanému dotazu: "TY NEKOJÍŠ?!?!?"

:-(((((
 dádina 
  • 

Re: Je mi smutno 

(15.6.2005 23:21:05)
Nebuď smutná ,mě to taky leze na nevy ty články odborníků a supermatek co kojí do 3let:(
 Gabča, Adélka 12/02 


Re: Je mi smutno 

(15.6.2005 23:28:09)
To je ten důvod proč tvrdím, že se kojení fanatizuje. Sousedka by za tvé dítě život nedala, ty ano. Takže jsi správná matka.
Kamarádka dotazy typu ty nekojíš??? prooč??? ze začátku taky špatně nesla a pracně vysvětlovala. Pak rezignovala a vždy řekla s klidem a úsměvem ve tváři, protože nechci. A měla klid. To každého odradilo od dalších hloupých dotazů.
To nejdůležitější co můžeš dát svému dítěti je život a láska, ne mat. mlíko.
 Holajda/Jiřinka98 a dvojčata02 


Re: Je mi smutno 

(15.6.2005 23:30:30)
Nemusí ti být vůbec smutno,pro to mimčo jsi samozřejmě nejdůležitější ty ať kojíš nebo ne vůbec nic si z toho nedělj ty mu určitě dáš tu lásku i bez kojení.
Já mám tři děti kojení mi nešlo ani při prvním mimču byla to holka a když jsem vyděla jak po měsíci pláče hlady vykašlala jsem se na kojení a šla koupit sunar ještě, že jsem tak udělala holka za týden přibrala jen pět deka a kdybych jí mučila tím že bude kojená určitě by mi zhubla a to by mě trál pilo víc.Pak jsem měla dvojčata a dopadlo to úplně stejně a vůbec jsem to neřešila krmit jsem je musela jen já proto že to cítili už jako malinký že jsem to já.Tak se prosím netrap vyrostli jiný vyroste i to tvoje i bez kojení s tvojí plnou láskou a ta je nejdůležitěšjí dnes se dělá jen obrovský haló kvůli kojení ,ale ono to tak vůbec není.
 Eva, 3 děti (18 let,15 let a 1rok a 2 měs. ) 
  • 

Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 0:35:04)

Milé maminky,
přečetla jsem si všechny články a ráda se podělím
s mou zkušeností.
První dceru jsem měla ve svých 19 letech,kojila jsem
s častými problémy půl roku a pak jsem kojení ukončila.
Syna jsem kojila jen dva měsíce,protože mi to nešlo.Trápila jsem se pro jeho (dnes pro mne banální)vrozenou vadou- nadpočetný prst. Malá vada na kráse, musím dodat že krásy mu nechybí. Je to velmi krásný a pohledný dospívajíci muž. A mé třetí děťatko kojím stále,už víc jak rok bez nejmenších problému. Nevím co je to bolestivé nalévání a odstřikavání prsu, a to vše dle mého zdání proto, že jsem si během těhotenství přála kojit a připravovala se na kojení i s vědomím když to nepůjde. No a když by kojení nešlo, netrápila bych se, je tu dnes velký výběr kvalitní umělé výživy.
Naše miminka neprospívají jen s kojení,ale hlavně s NAŠI POHODY,POHLAZENÍ a LÁSKY!! A pokud jsme ustaráné a utrápené, tak to těm drobečkům předáváme.
A mé děti jsou zdravé : kojené i nekojené!!


 Ája, Ondra 6+Andula 2+ 40. týden 
  • 

Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 0:05:18)
Tohle znáááám, tak tě chci jen trochu uklidnit. To, že jsem ani jedno dítě plně nekojila ani v porodnici, mě taky děsně ničilo. Všichni okolo mě měly mlíka mraky, odstříkávaly jak divé a plnily si doma mrazáky mateřinkou a já řešila, které mléko z těch všech "jedů" moje dítě neotráví, když holt je od krávy a né od matky. Drželo mě to tak do půl roku Ondrova věku, protože je to šikula, tak byl zdravej a úžasnej a já se začala uklidňovat, že to mateřství je třeba i o něčem jiným, než jen o kojení. Pak se narodila Anča, malinká drobounká a taky ne moc kojená. Oproti Ondrovi jsem ale mohla přikrmnovat jen objedno kojení. Tak jsem si říkala, že to je super, ne? Jenže Adulka nebyla tak zdravá, jako jen uměle živený Ondra. První špitál ve čtyřech měsících, druhej v šesti... Je to prostě dítě své matky, alergičky a astmatičky, takže se vlastně nemůžu divit, že není úplně zdravá, navíc žijeme téměř v centru Prahy. A na to kolik je na světě děsnejch nemocí, je zdravá jako řípa.
Takže ono to asi opravdu není jen o mateřském mléce. Jsem zvědavá, jak to bude tentokrát, snad mě už tak nerozhodí, když to nepůjde.
Užívej si mimča a články o kojení raději nečti, já to tak taky dělám a když v televizi vidím Laktační ligu, tak přepínám.
 Branwen 
  • 

Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 0:10:48)
Laktační ligu můžu přepnout, příbuzné a známé nikoliv :-(((.

Možná jak jsem byla v tom šestinedělí ovlivnitelnější a zranitelnější, nevím... každopádně mě to tak rozhodilo, že ačkoliv své děťátko miluju a jsem z něho 24 hodin denně úplně pryč :-))), prostě se necítím být mu dobrou mámou :-( Když se spolu baví holky, které svoje dítě kojí, tak vždycky jenom stojím a pokorně naslouchám, protože se necítím hodna zapojit se do jejich debaty - já, matka kripl, která nekojí.
 Silvie 
  • 

Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 0:53:00)
Branwen, zcela uprimne si myslim, ze jsi zrala na konzultaci s nejakym dobrym psychologem. Pokud se totiz budes takhle nesmyslne trapit dal, svemu detatku ublizis mnohem vic nez tim, ze mu nenechavas ozuzlavat casti tveho tela. Tvoje telo nejspis dobre vedelo, proc mleko netvorilo, tak proc to zkoumat a trapit se tim? Kdyz te ted polozi takova blbost, tak az se ti nepodari mu zajistit jine veci, co maji ostatni, pujdes se veset? Tady nejde jen o to, jestli je materske mleko to nejlepsi pro dite ci ne /coz je taky otazka, kdyz vidim matky ktere koji a pritom pak tlaci kocarek a kouri cigarety, tak to jejich uzasne MM asi pro to ditko nebude nic prinosneho/, ale o to, ze mas pocit, ze koji VSICHNI, jen ty ne a proto jsi "kripl" a tak to vazne neni. Clovek v zivote nemuze mit vsechno co chce, doporucuji ti zhlednout nejaky dokument o skutecne postizenych lidech /napr. lide s ruznymi kombinovanymi vrozenymi vadami ci na voziku po urazech a myslim, ze ti pak tvuj pseudoproblem prijde malicherny a konecne budes moci pro sve detatko udelat opravdu maximum, tj. to, ze bude mit u sebe spokojenou a vyrovnanou maminku a ne nejakou trosku, ktera si neustale vycita neco, co nezavinila a cas mezitim ubiha. Aby ses pak jednou za dost let nesesypala pote, co by ti tve dospele dite reklo, ze melo detstvi zkazene tim, jak ses neustale trapila a byla uzkostna, misto toho, abys byla pohodova a vesela mama s flastickou suseneho mleka.
 Branwen 
  • 

Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 4:43:35)
O návštěvě psychologa jsem uvažovala. naštěstí ale mě pouhá fyzická blízkost miminka naplňuje jakousi zvláštní extází :-))), takže na něj rozhodně žádnou špatnou náladu a depresi nepřenáším, neboť když jsem s ním, tak ji prostě nemám. Smutné pocity mě přepadají, jen když třeba spinká, což je právě teď. :-) Kdyby mi to mělo nějak hrozně přerůstat přes hlavu, rozhodně bych asi odbornou pomoc vyhledala.

Dokumenty o postižených lidech sledovat nemusím, a že se v porovnání s jinými problémy nejedná o nic hrozného, to samozřejmě vím - rozumově. Ale pocity jsou věc druhá. Navíc fakt nemožnost kojit nepovažuju za "pseudoproblém". Kdyby tomu tak bylo, nepsaly by se o tom stovky článků a odborníci by tak nebrojili proti umělé výživě a neprosazovali tolik kojení za každou cenu, neexistovala by Laktační liga (příšerný název - evokuje pocit, že kojení jsou snad nějaké závody nebo co :-(.
 veverka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 4:58:46)
Branwen, jsem na tom stejne. Jen jsem mela jine pocity - myslela jsem, ze moje nekojene dite bude mooooc nemocne, protoze proste neni kojene. Dr. se me nekolikrat ptal, jestli mam pocity, ktere popisujes - pry je to normalni. Snazil se me podporit v tom, ze nekojici matka neznamena spatna matka.... "Nekojeni" bolelo jeste par mesicu. Az jsem si zacala uvedomovat, ze na kojeni nestoji zdravi a osud meho ditete, tak me to preslo.
Ted mi je jen lito, ze v kojeni existuje propaganda, ktera nam ublizuje:-( Hodne se mluvi o kojicich matkach, ale velmi malo se mluvi o matkach, ktere proste kojit nemohou - a neni to postizeni, tak to neber. Mam kamaradku, ktera prvni dite kojit nemohla - nemela mleko a druhe kojila do 1,5 roku a delala to v obou pripadech stejne.
Verim, ze uz brzo se zbavis spatnych pocitu a budes si plne uzivat miminka:-)))))
 Branwen 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 6:30:12)
To je samozřejmě další věc, která mě souží. Naše dítě má alergii v anamnéze (tatínek alergik), já celé těhotenství poctivě vynechávala všechny potenciálně alergenní potraviny, jen abych mu v anamnéze nepřitížila - a pak nekojím. Možná, že frustrace z nekojení postupně unikne, ale je mi jasné, že pokud se u děťátka nedejbože projeví nějaká alergie, propukne depka s novou silou, a že si budu strašně vyčítat, že jsem to vlastně zavinila. :-(
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 10:35:16)
Branwen, já v těhotenství vynechávala alergeny z potravy jako ty, pak jsem teda plně kojila, a ve tředch týdnech se objevil první výsev atopického ekzému.
Do depky jsem šla ne s tím, že jsem nekojila, protože jsem teda kojila, ale s tím, že jsem já hrozná matka předala tomu chudáčkovi dítěti svoje blbý geny a tak za tu alergii tak jako tak můžu.

Co tím chci říct?
Jednak, že kdybys kojila, možná by ses teď užírala něčím jiným - jsou typy lidí, který prostě v šestinedělí ta depka nemine a obviňujou se za cokoliv, co je po ruce.
Druhak, že pokud by se ta alergie přece jen objevila - vzpomeň si na mě, a řekni si, že OSUSU NEUJDEŠ a nemá cenu řešit neřešitelné :-))))
 Murielle 


Re: Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 5:32:38)
Branwen, já si taky myslím, že z kojení se dělá příliš velká věda, způsobená tím, že v prvních měsících po porodu se prakticky nic jiného neděje. Dítě buď spí a nebo jí a o čem jiném se tedy dá bavit?

Jestli tě to trochu uklidní, tak já, ačkoliv jsem kojila první rok, tak dnes, o rok později si na to všechno ani nevzpomínám. Dítě povyroste, budeš řešit příkrmy, lezení, chození a kojení (nebo nekojení) bude vzdálená minulost.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Kojení není jediný projev lásky 

(16.6.2005 9:56:57)
Branwen - koukni se, co jsem psala na http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=2343483
Je to sice v jiné diskusi (ke článku Jak se rodí nadstandardně), ale i tm se debata dostala na téma kojení x nekojení. A mohu ti říct, že přesto, že moje kočenky jsou 17 a skoro 8 let, jsou (díky bohu) zdravé a momentálně tak žravé, že se bojím, jak je uživíme, když jsem to psala, v koutku oka jsem měla slzičky. Protože to prostě pro mně bylo velice citlivé téma. Píši to proto, aby jsi věděla, že nejsi sama a že někdo ví, jak se cítíš. Vydrž, skutečně není kojení ZÁRUKOU ničeho - ani zdraví, ani vztahu k matce, ani inteligence. NESTRESUJ SE!
Držím palce, aby jsi to zvládala čím dál lépe....
Simča
 schamka + krakeni 


Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 12:06:39)
Branwen, ale to nie je problem propagacie kojenia, ale tvoj. Maju snad teraz ludia kvoli tomu, ze sa sama so sebou nevies vysporiadat zacat rozpravat bludy o tom, ze UM je rovnako dobre ako MM??? Pozri, je predsa vseobecne zname, ze asi 2% zien kojit nemozu. Ty medzi ne patris. Tak co riesis? Ze sa ta niekto pyta, ze nekojis? Pozri na mna kukaju jak na uchylaka, ked poviem, ze by som bola velmi rada, keby sa mi podarilo kojit do 2 rokov: ved to je nechutne, ked sa take velke dieta driape mame pod tricko. Takze ludia sa radsej budu kukat na nejakeho opilca, co sa tacka po ulici, alebo na niekoho, co si na ulici zapali, ale pohlad na kojacu maminu im je odporny. Mam mat z toho depku? Nie, dlabem na nich. Pretoze viem, co robim a preco to robim a som s tym zmierena ;o) Navrhujem ti, aby si sa aj ty konecne zmierila s tym, ze nekojis a zacala si normalne uzivat chvile s tvojim dietatom a neriesit okolie. Tes sa z toho, ze dnes existuju samosterilizacne flasky, viacrychlostne dudliky a antialergenne UM a neries poznamky okolia. Ked sama v sebe vyriesit tu traumu co mas, budes im aj vediet na im narazky odpovedat. Ale musis to urobit ty sama, laktacna liga totiz za tvoje trapenie nemoze.
 Branwen 
  • 

Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 13:46:34)
Jenže on je rozdíl, jestli se v příručce Laktační ligy napíše, že kojení je to "nejlepší, co může matka v oblasti výživy dítěti poskytnout" (což je pravda, ale takto to tam psáno není), nebo jestli je to "to nejdůležitější, co může matka svému dítěti dát" - takto to tam je. Marno tvrdit, že si myslím, že to nejdůležitější je moje láska a péče, nikoli mateřské mléko. Další perla z příručky laktační ligy: "každá žena může kojit" (PA na kursu k tomu ještě doplnila "leda že by neměla prsa"). Což naznačuje, že žena, která nekojí a prsa má, tak nečiní pouze z pohodlnosti a marnivosti.

Vysvětlovala jsem laktační poradkyni u své pediatričky, že jsem kojila každou hodinu i častěji, že jsem dodržovala veškerou životosprávu, až mi z toho hrabalo, že jsem kojila i přesto, že mi dítě díky sání nasucho téměř utrhlo bradavku a já plakala bolestí při každém přiložení... a přesto mléko nebylo a nespustilo se. Všechno marno, koukala na mě pochybovačným zrakem a pronášela perly typu "a jste si jistá, že jste se opravdu snažila dost?" "neměla jste špatnou techniku?" :-(((

Můžu ti říci, že za svou osobu bych si z toho, že krmím dítě z flašky, houby dělala. Ale tato ideová masáž, kterou jsem ze všech stran zažila, ta mě dorazila. Jak tu někdo, možná na jiné diskusi, podotkl, tady v Čechách je všechno ode zdi ke zdi. Místo aby se pokojně a tolerantně řeklo - no, někdo prostě kojit nemůže a pak jsou tu ty a ty alternativy, jede se pořád "kojte, kojte, kojte, kdo nekojí, je krkavčí máma". :-( Víš, co mi třeba dalo práce zjistit si, jaké jsou vůbec dneska možnosti ohledně umělé výživy, jaké koupit lahvičky, jak sterilizovat, jaké mléko je nejvhodnější, že vůbec existují nějaká hypoalergenní mléka? Na českém internetu v tomto směru informace veškeré nulové. Jako by nekojící matky neexistovaly, jako by to byla hanba nekojit a tak se o tom radši nebude psát. Nechci, aby to vyznělo jako reklama, ale jsem velice vděčná firmě Avent, že mi jejich oddělení péče o zákazníky poskytlo dokonce osobní pomoc. Díky jejich odsávačce jsem mohla dávat dítěti aspoň jednu dávku mateřského mléka denně ještě měsíc po ukončení kojení.
 Věra 
  • 

Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 14:08:47)
Branwen, máš naprostou pravdu a více se již touto věcí nestresuj.
Zde ty články jsou občas extremní, jak píšeš, ode zdi ke zdi.

Kojení je dobrá věc ale to co je někdo kolem něj schopen dělat - viz článek, akorát to matky stresuje.
Nemusíš se hlavně dookola nikomu omlouvat za to že se to nepovedlo, a zejména ne sobě. :o)

Kdyby to bylo tak jednoduché /kojené dítě je zcela zdravé, bez alergií a jiných nemocí/ takhle to nefunguje, důležitější je abys jako máma byla v klidu a bez stresů.
 Pejska 


Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 14:24:37)
Milá Brawen, nejsi sama, moje mladší kamarádka takhle marně bojovala taky a měla z toho deprese, že je špatná matka. NENÍ! Mému 18 měsíců kojenému chlapečkovi je teď 20 měsíců a večer vyžaduje hlavně svoji lahvičku a společné přitulení v posteli tak, jak byl zvyklý. Je to sociální kontakt a ten můžeš udržovat i s lahvičkou, a už od prvních měsíců když to nejde jinak.
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 15:28:06)
Brawen,

ja si prave myslim, ze laktacni liga s tim heslem "kazda zena muze kojit" ztraci velkou duveryhodost u mnoha lidi. Protoze a) neni pravda ze 100% zen muze kojit b) neberou ohled, jestli je to pro dite zdrave c) neberou ohled jestli je to pro matku zdrave

Priklay ze zivota:
Jedna moje kamaradka pod heslem, kazda matka muze kojit a je to to nejlepsi ,co mohu svemu diteti dat kojila, i za cenu toho, ze mela permanentne masticidy a temer permanentne antibiotika. Kojila velmi dobre, temer do 3 let jeho zivota. Vysledek. Jeji chlapec skoncil ve 4 letech uplne bez zubu, antibiotika mu je proste sezrala. Musel jit na operaci, kde mu pod narkozou nejakum zpusobem zpevnovali a dratovali pusinku, aby udrzely dasne tam kde maji byt, dokud mu nenarostou druhe zuby. Nehlede na to, nez mu narostlym, tak byl asi 3 roky na kasickach, spatne mluvil (sislal) no a dokazete si predstavit, co s tim mel za problemy ve skole. Kde byla laktacni liga, ktera by rekla a maminko DOST?!

Priklad druhy:
Jedna moje znama kojila, za kazdou cenu. Dite velmi brzo zacalo ukazovat nasledky nedostatku zeleza. Bylo ji doporuceno prejit alespon castecne na umele mliko, ve kterem je zelezo pridano - neudelala, dite skoncilo v nemocnici, malem ji umrelo.

Pripad treti ja:(uz jsem to tu jednou psala)
Jedno dvojce proste nesaje. A nesaje , a nesaje (upozornuji, ze ne neschopnosti maminky; prvni dvojce salo jako dive). Maminka konci po druhem zanetu doma sama, v horeckach takovych, ze si nemuze dojit ani na zachod, natoz k telefonu. Deti obe breci hlady, maminka v horeckach a bolestech neni schopna jim dat najist? Co by mi asi tak laktacni liga doporucila? Moje sestra, ktera nastesti za mnou prisla, okamzite vystartovala koupit lahve a mliko a se slovy, ze jsem uplna "krava" dala detem najist, a me zavolala doktora (dobre to dopadlo pro vsechny. Druhe dvojce ke konecne najedlo. Prvni dvojce si mlaskalo jako driv a bylo mu uplne jedno, co pije, hlavne ze se naji, maminka se uzdravila)


Obecne zname pripady:
Matky kuracky kojit mmohou, ale snad by radsi kojit ani nemely.
Matky alkoholicky take kojit mohou, ale ....
A co matky na drogach...take kojit mohou.

 Líza 


Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 17:47:42)
L+2
Příklady, které uvádíš, jsou jistě závažné, ale pochybení vidím trochu jinde, než ty.

Příklad první: opravdu jsou ATB, která mohou zničit základy zubů. Ta ale kojící matka nesmí dostat. Tvoje kamarádka to dr. neřekla, že ještě kojí, nebo jí to dr. dal, i když to věděl? Jeden nebo druhý z nich udělal hodně velkou chybu.

Příklad druhý: Kromě převádění na UM se nedostatek železa dá u kojených dětí řešit ještě mnohem jednodušším způsobem, a to je přidání železa. Není třeba kvůli tomu dítě převádět na UM. Pokud však málem umřelo, divila bych se, kde to železo ztrácí - tam muselo být navíc ještě nějaké okultní krvácení - jakto, že to nikdo včas nevyšetřil?

Případ třetí, souhlas. Dítě, které prostě nesaje, je nutné nakrmit jinak.

Případy ostatní: taky souhlas, a velký.
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 17:57:56)
Lizo,
samozrejme nejsem odbornik jako ty. A take jsem si myslela, ze selezo by se melo byt schopno dodat i jinak, tohle mi bylo receno a pravdepodobne za tim bylo asi jeste neco jineho, nez jenom kojeni.
Co se tyce tech zubu, tak nevim jak je to mozne, ale ten doktor ji predepisoval antibiotika, a vedel, ze koji a udajne to byla ATB ktera diteti nemela ublizit. A ublizilo. Opet nejsem odbornik, ale muj gynekolog me take upozornil, kdyz jsem mela ATB podruhe,ze ackoliv jsou to ATB ktere diteti nemaji skodit, stale se ale do nich cast dostane (nemohu argumentovat, ci je to pravda nebo ne, to mi bylo sdeleno). Ono se pravdepodobne nepredpoklada, ze matka na tech ATB bude temer permanentne, coz ta moje kamaradka opravdu skoro byla.

 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 18:00:13)
:-((
 Pusinka 
  • 

drogy a kojení 

(17.6.2005 22:11:48)
přidám taky jeden příklad ze života: kamarádka pracuje v chráněnem domě - bydlení a ústav pro dolečování narkomanek. Některé z nich jsou těhotné. Pod vlivem Laktační ligy je jim doporučováno kojit. prakticky všechny kojí. Organismu odbourává některé drogy /např. heroin nebo pervitín/ tři až pět let.
 schamka + krakeni 


Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 15:32:44)
Branwen,
myslim, ze na to, aby si zistila ake su flasky, cumle a ake mlieka, staci zajst napr. do Tesca (neviem, ci je aj v CR) a obzriet si regaly. Na to, ako sterilizovat staci praobycajna Velka kniha o matke a dietati. V kazdom casopise pre rodiny s malymi detmi sa to len tak hemzi reklamami na UM a produkry spojene s nekojenim.

Ale uznavam, ze vetou kojit moze kazda ta klamali - ako som pisala, su tusim 2% zien, co kojit nemozu. Vlastne uznavam, ze sa do toho vyznam ako hus do piva, lebo nezijem v Cechach a neviem, ako tamojsia LLL funguje. Takze budem radsej ticho.

Len mi vadi to "kriminalizovanie" podpory kojenia. Podla je potrebne to podporovat, lebo inak skoncime ako NL, kde po 3 mesiaci koji mizive percento zien. Podla mna aj toto je smutne.
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 16:06:05)
Shamko,

nevim jak to chodi v NL, ale v UK po 3 mesici take mnoho zen nekoji.Takze to,ze zeny potom nekoji je hlavne ovlivneno tim, ze mnoho zen se po 3 mesicih vraci do prace, a to potom jde dost spatne, nebo spise slozite. A s tim se jen tak rychle nic nenadela. Ani laktacni liga s tim nic nenadela. Navic, tady v UK jsem slysela, ze stejne nejdulezitejsi je kojit, kdyz je dite plne na mlice ( v UK se prikrmuje po 4tem mesici) a pak je to vicemene fuk, protoze dite ji vlastne cokoliv.
 schamka + krakeni 


Re: Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 16:17:33)
Vidis, to som zabudla napisat, ze v NL sa ide po 3 mesiaci do prace, ALE zamestnavatel ma povinnost vytvorit matke take podmienky, aby si mohla odstriekavat mlieko, alebo aby mohla ist k dietatu ho kojit Teda musi zabezpecit miestnost, kde bude mat mama sukromie a chladnicku na uskladnenie mlieka. Na tuto cinnost je musi poskytnut az 1/4 pracovneho casu. Okrem toho vela zien tu pracuje na ciastocny uvazok.
Ale ako som uz v inom prispevku pisala - je na kazdej jednej zene kam az je ochotna zajst v tom, aby kojila. Takze niektora odstavi po 3mesiaci, niektora odstriekava a vyuziva moznosti, ktore zo zakona ma.
A aj ked su tu taketo moznosti (ja viem, nie je to uplne take iste, ako ked je matka doma s dietatom), tak malo zien koji. Preto si myslim, ze osveta a podpora kojenia je dolezita.
Mozno malo koja prave pre ten blud, ze po uvedeni prikrmov (v NL nekojene deti po 4.mesiaci, kojene po 6.mesiaci) uz MM nie je dolezite... Deti sa prirodzene samy odstavuju medzi tusim 2. - 6.rokov. Keby MM nepotrebovali, tak by sa odstavili predsa skor - napr. v roku. Ostatne, preco sa v MS a ZS zavadzaju mliecne desiaty? Pretoze deti mlieko potrebuju. A je pre ne lepsie kravske alebo ludske?
 veverka 
  • 

Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 20:03:46)
Branwen, presne popisujes duvody, proc bych NEKTERE laktacni poradkyne nakopala nekam.....pravidelne me jejich "podpora" kojeni nadzvedava ze zidle. Kvuli jedne takove krave moje dite malem skoncilo na kapackach: ja jsem si stala porad za nazorem, ze kojeni nejak pujde - zfanatizovana uzasnou propagandou. Dite hublo a Dr. v nemocnici mi rekl, ze pokud mu nedam IHNED lahev, tak do 3 dnu jsem s nim v nemocnici znova a na KAPACKACH!!!!!!!!!!!!!
Mam take jednu uzasnou brozuru, kde se popisuji techniky kojeni a zbytek cca 50 strankove brozury je o tom, jak je UZASNE KOJIT. Jen jedna jedina veta je o tom, ze cca 3-5% matek kojit proste nemuze. Ctes-li tuto knihu v tehu, tak onu vetu prehlednes, neb je negativni a ty si to nepripoustis. O to horsi je potom realita.
MMCH - jsem take alergik a u meho ditete se dosud alergie neprojevila - tuk, tuk....
 veverka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 20:23:38)
Jsem se uklidnila (posadila zpet na zidli) a dochazi me, ze jsem nevyjadrila co jsem chtela.......na kojeni nestoji svet. Ty si musis zvazit, zda jsi pro kojeni (ktere nyni povazujes za dulezite - casem ti uz pripadat tak dulezite nebude) udelala naprosto vse. Pokud tvoje odpoved bude kladna, tak to dal NERES.
Take jsem to tezce rozdychavala - uplne me to pustilo tehdy, kdy kojene, stejne stare, deti zacaly byt mnohem casteji nemocne nez moje nekojene dite.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 14:07:26)
Schamko a taktéž Silvie!
Vy jste fakt dobré. Branwen má zcela evidentně sklon k depresi, a Vy, místo co byste jí pomohli, jí ještě podsouváte další "hřebíček do rakvičky" - protože jí zase mezi řádky píšete "jsi špatná matka, protože neumíš všechno hodit za hlavu a starat se o spokojenost dítěte, případně svou".
Milé zlaté, když má někdo depresi, tak mu těžko pomůžou "dokumenty o skutečně postižených lidech", a i rada typu "aby si sa aj ty konecne zmierila s tym, ze nekojis a zacala si normalne uzivat chvile s tvojim dietatom a neriesit okolie" je lidem s depkou na dvě věci - protože oni prostě NEMOHOU jen tak z ničeho nic "na druhou stranu (rozuměj "být spokojený)" a "na všechno dlabat". Z Vašich příspěvků cítím tak trochu pohrdání - a to teda naprosto není fér. Není Vaší zásluhou, že se Vám dostalo cti být vychovány k dostatečně silnému sebevědomí.

Branwen!
Prosím Tě, kojení není pupek světa - podstatné je dát dítěti lásku, pocit bezpečí a přijetí. Jo, asi s tím máš problém - a možná by skutečně nebylo marné vyhledat DOBRÉHO psychologa. Ale každopádně Tvá slova svědčí o tom, že Ti není lehko u srdce a že potřebuješ nějaký čas sama se sebou si to vyříkat. Taky mám problémy s depresivními stavy - a zrovna včera mi manžel koupil nějakou knížku. Nemám ji zrovna u sebe, ale píší tam zajímavé věci; třeba mně z ní vyplynulo, že je naprosto bezvadné, když člověk sám v depresi má možnost stýkat se s lidmi, kteří ho mají rádi - pohladí ho, potěší, vyslechnou anebo se jen tak spolu něčemu zasmějí. Takže máš-li někoho takového ve svém okolí, tak ho aspoň občas vyhledej a potěš své srdce. Potěšuj se i miminkem - a když budeš sama spokojená, určitě mu dáš víc i bez MM, než kojící žena, která svému dítěti odpírá něžnou náruč...
Držím palečky.
M.
 Branwen 
  • 

Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 14:15:39)
Mirko, moc ti děkuju. :-)
 schamka + krakeni 


Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 15:21:27)
Mirka,
ja nikomu nic nepodsuvam. Prislo mi ovela lepsie pomenovat veci pravymi menami (ako to vidim ja, uznavam), nez ju tu chlacholit, ako to robia ostatni. Co z toho chlacholenia ma? Nemoze ju prave to chudatko nase, vsetci su na teba zli (je to samozrejme schematicky priklad) hodit do tej depky este viac, nez to, ked napisem pocuj, kasli na okolie, uzivaj si chvile s dietatom...???
Ziadne medzi riadkami si zla matka tam nie je! Absolutne nou nepohrdam. Len nemam rada take necinne fnukanie. Vies, ak ma skutocne depresiu, tak treba navstivit odbornika, co jej da antidepresiva, a nie sediet pri Internete. Ja viem, clovek sa chce vyrozpravat, atd... ale na liecenie depresie to predsa nestaci.
A este na zaver - ako moze kojaca zena upierat svojmu dietatu neznu naruc? Ved to technicky ani neni mozne! To je tu nejaka diskusia o tom, ako su kojace matky bosorky? ;o) Preboha, ked volate po tom, aby propagatori kojenia nemali byt fanaticki a agresivni, tak nebudte ani vy...
 Boďka 


Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(16.6.2005 19:05:31)
Milá Branwen, chcem ti povedať, že je mi veľmi ľúto, že sa tak trápiš kvôli nekojeniu. Myslím si, že mi ženy sme proste na problémy okolo našej roly matky veľmi citlivé. Napriek tomu, že určitá emancipácia je na postupe (aspoň vo vyspelých krajinách). Sme predsa nielen mamy ale aj priateľky, manželky, pracovníčky a hlavne ĽUDIA. Niektoré sa trápia kvôli kojeniu, niektoré kvôli nezvládnuteľnej výchove, niektoré preto, že vôbec nemôžu mať deti:-(.
Tak sa už toľko netráp, už som to raz v diskusii vravela, kojenie naozaj nie je súťaž o "Matku roka".
Chcem sa však zastať aj nás-kojacich mamičiek. Ja osobne sa nechcem cítiť byť za to "vinná", že som kojila a že nejaká nekojaca mamička má z toho problém. Takisto určite ty sa necítiš vinná, keď ideš so svojím dieťatkom a nejaká žena, ktorá nemôže mať deti, má z toho depku.
Je to všetko len v rozličných ľuďoch. Určite existujú aj mamičky, ktoré ti svojim správaním dávajú najavo, že si niečo menej (kedže ony kojili a ty nie). Také typy ja poznám a nejde len o kojenie, stále si musia potvrdzovať, že sú dokonalé matky v štýle "A vaša malá ešte nerozpráva?" "A môj malý už chodil na nočník od 11 mesiacov" a pod. Tak s takými sa určite nebav, to je najrýchlejší spôsob, ako si uhnať depku. Ja takéto typy proste ignorujem. Ver tomu, že sú aj mamičky, ktoré takéto veci neriešia. Ja keď som kojila, absolútne ma nezaujímalo, či moje kámošky koja a či nie, je to predsa ich súkromná vec. A ak máš kámošky, ktoré sa pri tebe bavia o kojení, tak ich popros nech to nerobia, ak sú dobré kámošky, tak to pochopia.
Ja si proste myslím, že najlepší liek na depku, je proste obklopiť sa ľuďmi, ktorí ťa majú radi, ktorí ťa chápu a dúfam, že sú medzi nimi aj mamičky ktoré kojili. A čo sa týka, tej ligy a celkovo toho informačného šumu okolo kojenia, ber to tak, že na svete v každej oblasti budú aj extrémne názory a je zbytočné si pre nich kaziť náladu. Maj sa pekne, Boďka.
 schamka + krakeni 


Re: Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(17.6.2005 11:31:35)
Bodka,
ty si to napisala uplne super, ja to neviem tak napisat. Presne toto Ja osobne sa nechcem cítiť byť za to "vinná", že som kojila a že nejaká nekojaca mamička má z toho problém. mi hovori z duse!!!! Dik!
J.
 Branwen 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(21.6.2005 20:54:37)
Já rozhodně nemám žádnou zášť vůči ženám, které kojí. Že v rozhovoru s nimi pociťuji svou vlastní nedostatečnost, to je můj problém, ne jejich a já jsem si toho vědoma. Ale bohužel už se mi asi třikrát přihodilo, že se do mě kojící matka nepěkně obula za moje nekojení (nepočítám-li stíračku, které se mi dostalo od laktační poradkyně) a opravdu mi z toho nebylo dobře na duši.

Ale čert to vem, jak týdny ubíhají a moje dítě vcelku prospívá, začíná mi to být už tak nějak jedno. Jsou i dny, kdy si na to nevzpomenu a nepřijde mi to líto. ;-)
 .Lola. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(21.6.2005 21:33:48)
Branwen vydrž! Čím bude miminko větší, tím míň "podezřele" bude s lahví vypadat a za pár měsíců ti dají profesionální matky pokoj a nikdo už tu lahvičku komentovat nebude. :o)
A že se necítíš jak matka, protože nemůžeš kojit? Vždyť jsi to miminko zplodila, nosila v bříšku a porodila! :o) Staráš se o něj a máš ho ráda! A kojila bys ho, kdybys mohla. To si myslím, že je fakt víc než dost. Tak se s tím netrap (já vím, lehko se to řekne)
Ať ti mimi dělá jenom radost.
Lola
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(20.6.2005 16:04:29)
Schamko, vidím zpětně, že to není poprvé, co v otázce kojení stojíme proti sobě:-)))
Netulení při kojení mám na mysli to, když miminko vysílá signály, že potřebuje matčinu blízkost, a matka to ignoruje. Je rozdíl "tulit" jen při kojení, notabene třeba pětiminutovým, a tulit (rozuměj třeba pochovat) i tehdy, kdy dítě "jen" potřebuje pocítit matčinu bezpečnou a láskyplnou náruč.
Takže to, co považuješ za nesmysl, je klidně docela dobře možné.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(20.6.2005 16:08:53)
Apropos, Schamko, rozhodně nejsem a nesnažím se být fanatická a agresivní. Jen mě docela dožralo, jak tvrdě jste se vrhly na Branwen. Víš, ono když máš s něčím osobní zkušenosti, tak vytušíš, jak se možná ten druhý cítí, když někdo třetí něco řekne nebo napíše.
Branwen jste se snažily pomoci zhruba tak, jako mně se snaží "pomoci" (nápravou myšlení:-((() moje matka. --- Zatím mi její tyrády ještě nikdy nepomohly - naopak, dostaly mě jen do hlubší deprese.
M.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Je mi smutno 

(20.6.2005 16:22:49)
Mirko,

souhlasim, myslim, ze kdyz miminko potrebuje "blizkost", tak jen kojeni nestaci. Taky myslim, ze v tomhle pripade je kojeni spojene s klafanim s kamaradkou mnohem mene "uzitecne" nez lahev spojena s plnou koncentraci na mimi...
D.
 Pusinka 
  • 

kojení není pupek světa 

(17.6.2005 22:23:35)
opravdu není. Ale mooooc dobře si pamatuji jak hluboce jsem stále dokola kojení řešila a užírala se tím a jak jsem byla nešťastná a v depresi z toho, že kojím z donucení, že to bolí jak šlak, že malá zvrací krev z mých rozkousaných bradavek a stejně je stále hladová a ja kojím protože se to musí a vadí mi to a nedělám nic jiného než že se koušu do prstu abych u toho neřvala bolestí.

Prostě psycho. Z prvního půlroku života dcery nemám jedinou hezkou vzpomínku. Dnes to beru tak, že mne Laktační liga okradla o 6 měsíc§ života.

Z dnešní perspektivy vím, že jsem to měla utnout ale v době po porodu prostě mozek (a vymytý mozek zvlášť) funguje jinak.

Pisatelku chápu. Doporučuji utnout veškeré diskuze (i zde na internetu) o kojení a začít se věnovat něčemu jinému. například chodit s mimi na plavání, sledovat jeho pokroky atd.
 Pusinka 
  • 

Statistika 

(18.6.2005 13:17:07)
Mám ještě jeden vzkaz pro pisatelku Branwen, která je smutná z toho, že nekojí.

Opravdu se nemáte z čeho obviňovat. Koukla jsem na stránky Laktační ligy a stáhla statistiku plně kojených dětí v ČR. Čísla jsou za rok 2003:
do 6 týdnů věku je plně kojeno 63%
nad 6 týdnů 49%
na 3 měsíce 36%
na 6 měsíců 17%

Kojení tedy opravdu není tak všeobecné jako se to zdá nám - matkám, které stále něco řeší v diskuzích na Internetu. Není pravda, že kojí každá a kdo nekojí je vyvrhel.
 MirkaEyrová 


BRANWEN! 

(20.6.2005 15:59:43)
Branwen, jestli se sem dostaneš, knížka o depresi, kterou jsem tu nedávno zmiňovala, se jmenuje "Jak zdolat skálu jménem deprese", napsala ji Sue Atkinsonová, vyd. Albatros. A zaručeně bude na trhu či v knihovnách pár dalších věcí.
Zdraví M.
 Boďka 


Chce to kľud! 

(21.6.2005 14:32:22)
Mirka, nedá mi to a musím zareagovať na tvoju reakciu na Schamku. Je škoda, že internet nemôže sprostredkovať výraz tváre a citové zafarbenie slov, ťažko teda hodnotiť čo je medzi riadkami v príspevkoch. Dala som si tú námahu a prešla som si ešte raz všetky Schamkine príspevky v tejto diskusii. Je pravda, že keď som jej príspevky videla pekne pokope, pôsobili na mňa jej slová dosť rázne a na niekoho citlivejšej povahy možno pôsobili dosť agresívne. Tiež ju nepoznám osobne a nemôžem ju hodnotiť aký je človek.
Ale pri najlepšej vôli som tam nenašla žiadne zlé slová na nekojace mamičky. Pripadá mi proste ako človek, ktorý má rád činy, ktorý je presvedčený o výhodách kojenia a tak to propaguje. Možno pre niekoho agresívne, ale to je vec názoru.
 Branwen 
  • 

Re: BRANWEN! 

(21.6.2005 21:02:58)
Mirko, děkuju, o knížce jsem slyšela. Ale já depresemi netrpívám, ani teď se necítím v celkové depresi, naopak miminko mi dělá strašnou radost, protože je úžasné a každá minuta s ním je pro mě štěstí (teď, když už nepláču bolestí při každém krmení a neděsím se každého dalšího pokusu o kojení, si fakt užívám všechno). To jen při pomyšlení na to, že nekojím, mě přepadají bolestné pochyby. Vím, že to zní pitomě, ale nějak si nemůžu začít připadat jako MÁMA - a hlavní důvod je právě ten, že nekojím. Cítím se jako pečovatelka, která je ale totálně nahraditelná. Musím v sobě tyhle pocity překonávat a říkat si, že jsem to JÁ, koho dítě potřebuje, ať už s mateřským mlíkem nebo Nutrilonem - ale blbě se mi to daří.
 Alicee 


Re: Re: BRANWEN! 

(21.6.2005 21:26:46)
Branwen, vidíš, to je paradox, protože já jsem měla občas podobné pocity i přesto, že jsem kojila.
Prostě mě někdy napadalo jak moc jsem nahraditelná, nebo nenahraditelná jakožto matka a v prvních měsících života dítěte mi vycházelo, že spíš jsem nahraditelná, a to, že jsem zdrojem potravy je sice hezké, ale nakrmit by ho v nejhorším případě mohl kdokoliv...
Zlomilo se to ale, když malý začal rozeznávat víc věcí kolem sebe, když jsem si s ním mohla začít hrát a on dával najevo, že je se mnou rád. Matku z tebe dělá tisíce maličkých věcí, které to dítko cítí...:)))
Dneska se asi nejvíc cítím jako matka, když mě malý obejme, vezme za ruku a řekna mamííí.

Sama píšeš, že už tě to tolik netrápí a já ti moc držím palce, abys za pár měsíců o tomhle už vůbec nemusela přemýšlet...bude to jenom lepší, aspoň u nás to tak bylo...:)))
 Myska, klucik 1 rok 
  • 

Re: Re: Re: BRANWEN! 

(22.6.2005 21:11:06)
Alice, napsala jsi to moc hezky. Ja sveho klucika kojik uz rok a take jsem si zpocatku jako matka nepripadala. Je to hodne o te zpetne vazbe, jak pise ve svem prispevku i Mirka. Branwen, preji Ti ty zpetne vazby miminka co nejdrive, at se Tvuj smutek ztrati. A ver, ze to neni v tom, ze jsi nekojila.
 MirkaEyrová 


Re: Re: BRANWEN! 

(21.6.2005 22:31:18)
Branwen, to je fajn, že na tom nejsi tak špatně, abys tu knížku potřebovala:-) Tak to já do ní už párkrát nahlídla, protože teda zrovna teďka procházím blbou krizí:-(
Jinak k těm "nemaminkovským" pocitům. Ono se to vytříbí. Tři měsíce je krátká doba na to, aby si člověk zvykl na svou novou roli. Ono taky v těch prvních třech měsících je miminko ještě stále takové dost "pasivní" - vyjma pláče a sem tam nějakého toho mávnutí ručičkou - takže nemáš skoro žádnou zpětnou vazbu. Až Ti mimi začne na Tvé podněty víc a víc odpovídat - úsměvy a smíchem, spokojeným brumláním, cílenými pohyby - až bude víc a víc reagovat s evidentním potěšením či uspokojením na Tvoje nabídky ke hře - tak se taky bude prohlubovat Tvůj pocit uspokojení - a jistě se taky začneš víc pociťovat jako skutečná maminka.
Měj se prima.
M.
 Zuzana + kluk04 + holka06 


Re: Je mi smutno 

(18.6.2005 22:16:29)
Branwen,

psala jsem již dříve příspěvek, také jsem nekojila. A stejně jako ty jsem se stala obětí všeobecného fanatismu o důležitosti kojení. Když byly dítěti 2 měsíce, byla jsem ve stejné depresi. Dneska je klukovi 13 měsíců: absolutně zdravé dítě (ťuky ťuky), 11 kilogramů, alergie žádná, sílu jako dřevorubec (nedávno mě odsunul i s trojsedačkou), samostatných 15 kroků přesně v 11 měsících - od té doby lítá jako čert... Za rok si vůbec nevzpomeneš na to, že ses trápila kvůli nekojení. Máš před sebou krásné měsíce :-)))). Kdyby ti to pomohlo, pošlu ti fotku svého nekojeného syna.
 Štěpánka, 2 děti 
  • 

Když se kojení nedaří, nejsem o nic horší 

(25.6.2005 23:54:03)
Kojení je sice pro dítě a koneckonců i matku nejlepší, ale někdy se stane, že ač děláte všechno možné, dodržujete správný postup, přiložíte dítě kdykoli potřebuje, dudlíčky nedáváte, nepodáváte jiné tekutiny, dodržujete svůj vlastní pitný režim, pijete různé čaje na podporu laktace a já nevím co všechno ještě, tak se prostě nezadaří. Dcerku jsem plně kojila necelých 6 týdnů, pak začala hubnout a po dalších 3 týdnech jsem byla nucena nasadit příkrm. Dále jsem kojila do jejího půl roku před každým krmením z lahve v bláhové naději, že se rozkojím, samozřejmě marně. Syn byl kojený 2,5 roku a mléka jsem měla tolik, že když se napil z jednoho prsu a usnul, tak jsem další 2 hodiny do dalšího krmení napadala na jednu stranu :-).
Ale proč to píšu? U dcerky jsem strašně trpěla tím, že jsem špatná matka, když nejsem schopna uživit své dítě sama, obzvlášť když jsem všude slyšela, že každá matka je toho schopna, jen se musí správně snažit, že příkrmy jsou mnohdy dávány zbytečně atd. Možná bych měla těm odborníkům z linky pro kojení za zlé (čímž rozhodně něchci zpochybňovat jejich kvality, to ani náhodou), že někdy v maminkách, které kojit opravdu nemohou, vzbuzují určitý pocit viny a vlastní neschopnosti, obzvlášť když je to v prvních dnech a týdnech po porodu, kdy jsme všechny značně rozhozené. Já se celé 1.těhotenství se těšila, že vše bude krásné a bezproblémové, ale realita se pak ukázala být sice krásná, ale rozhodně ne bezproblémová. Ale teď vím, že jsem nebyla o nic horší než ty ostatní a dnes lituju jen toho, že jsem se snad někdy až posedle zaměřovala na kojení a zbytečně tím stresovala sebe i rodinu, byť mi to nikdo nevyčetl. Když jsem čekala druhé dítě, byla jsem zčásti smířená s tím, že to možná nepůjde a ono to zrovna šlo, a snadno. Spousta z naší generace vyrostla na umělé výživě a taky jsme přežili. Takže moje rada pro Vás, které jste zoufalé z toho, že se kojení nedaří: když to nejde, tak to prostě nejde a vezměte to tak, jak to je.Umělá výživa taky není tak špatná a to,že své dítě nemůžete kojit, přeci neznamená, že ho nemilujete! Má to i výhodu - může Vás zastoupit tatínek, což mnohdy rád udělá, kolikrát i v noci. A pozorovat ho, jak drží v náručí vaše maličké a krmí ho z lahvičky, je taky krásné...
 Dita H. + Agáta 4 m 
  • 

nekojící matky vpřed! 

(28.6.2005 23:13:00)
Musím se přidat ke všem nekojícím matkám, které jsou v dnešní době na pranýři hůř než ve středověku čarodějnice. Je pravda, že mateřské mléko je to nejlepší co může matka svému dítěti dát, ale někdy to opravdu nejde. Já jsem také nemohla kojit. Mám velká prsa s miniaturními a plochými bradavkami. Navíc po císaři se mi začalo dělat mlíčko až po 5 dnech, malá neměla silný sací reflex a ještě dostala antibiotika. Z nemocnice jsme odcházeli s Nutrilonem. Doma v klidu jsme začali kojit přes kloboučky, to nějakou dobu fungovalo, ale jak si zvykla na flašku, prso už malá nechtěla vůbec. Vyřešila jsem to tak, že jsem odstříkávala a dávala jí svoje mlíčko z flašky na střídačku s UM.
Vydržela jsem to 3,5 měsíce (pak už nebylo mlíčko skoro žádný) a můžu vám říct, že to byla fuška. Hlavně časově. Pořád sedíte s odsávačkou u "kozy" a připadáte si jako mlíkárna. :-)
Nejhorší je, když někde vytáhnete flašku, hned se na vás sesypou ukřivděné pohledy a dotazy (dokonce i chlapi): Ty už nekojíš?
Ještě lepší situace zažíváme s kamarádkou, která má o 6 týdnů starší dvojčata, plně je kojí, každý váží přes 8kg a ještě stíhala odstříkávat mlíko pro mě do zásoby. Občas se totiž povedlo, že nakojila i mojí Agátu. To se chytla, protože má bradavky jak špunty a mlíko z ní vysloveně stříkalo, takže se Agáta nemusela namáhat. Představte si to, sedíme u stolu, nakojí jedno dítě, druhé dítě a pak i to třetí. Fakt legrace.
Držím palce a mějte se.
 doktorka 
  • 

nekojení 

(22.7.2005 12:33:16)
Jsem lékařka a mám dvě děti. Vím dobře, jak prospěšnéje mateřské mléko. Mně kojení nešlo. Při prvním dítěti se prsa nalila, malej bradavky rozkousal a sál mlíko s krví. To bylo utrpení. Kojení skončilo po 5 dnech. Byl dost nemocný, a tak při druhém dítěti jsem chtěla kojit za každou cenu.Ale prsa se vůbec nenalila a mléko prostě nebylo. Naštěstí v porodnici nebyli fanatici a já se necítila jako vyvrhel společnosti. Celé šestinedělí jsem byla v depresi, že jsem špatná matka, že dítě bude nemocné. Musím říct, že slabší povahy mohou dítě nechat raději vyhladovět než mu takzvaně ublížit náhradní výživou. Opravdu je načase, aby se přestalo s bláznivou kampaní, která matky nekojičky stresuje.P.s. Druhé dítě je zatím bez respiračních infektů.
 Raja + Zuzanka 8.2. 


kojení je někdy dřina 

(29.6.2005 10:27:23)
Jsem ráda, že jste vydrželi a takhle dobře to dopadlo. Mám tři děti a s kojením jsem si hodně vytrpěla při tom prvním. Nevydržela jsem. Kluk Péťa se narodil o měsíc dřív. Měl 2.700g a 46 cm, většinu dne prospal, někdy nešel vzbudit ani na kojení. Když jsme šli domů neměl ani porodní váhu, měl 2.460g, dostala jsem za úkol každě tři hodiny ho vzbudit a kojit, byl to boj. Tahat se mu moc nechtělo, dával přednost spánku. Přibýval pomalu. Porodní váhy dosáhl po 16 dnech. V 21 dnech měl 2.700g a v šesti týdnech 3.150g. Všude bylo, že se má kojit, že je to pro miminko to nejlepší aby bylo zdravé atd. Čím víc jsem se snažila, tím mi bylo hůř, začala jsem slábnout, motala se mi hlava, probrečela jsem spoustu dní, a tak jsem šla ke svému doktorovi co dál. Péťovi byli 4 měsíce. Doktor řekl, že PéŤa se potebje pořádně najíst a já pořádně se uklidnit, protože máma, která se sice snaží kojit, ale pak omdlívá je vlastně k ničemu. Poslal nás do lékárny pro umělou výživu. Péťa dostal lahvičk a za chvíli dohnal ostatní děti. Do dnes nevím kde jsem udělala chybu, spousta lidí říkala dej mu láhev svět se nezboří a nezbořil. dnes je Péťovi 9 let. Druhou mám holčinu, Marušku, tu jsem kojila bez potíží do dvou let, dnes je jí 6 let. Teď mám třetí, taky holku - Zuzku, má 5 měsíců a kojíme bez potíží. Nevím jak je to s tím, že kojené děti jsou zdravější, ale u nás to neplatí, zdravější je Péťa než Maruška. Nevím co bych dělala dnes, kdyby Zuzanka měla potíže s kojením, možná, že bych se sobecky rozhodla pro tu láhev, protože ten stres při Péťovi byl na mě moc.
 Janka 
  • 

Re: kojení je někdy dřina 

(3.7.2005 20:30:37)
Ženský, co jste nekojily nebo nekojíte, případně nebudete kojit,je to vaše věc a já coby pohodlná sobecká kojička(fakt je v noci snazší vytáhnout prso) nechápu, jak to, že ne počátku neexistuje regulérní otázka: "Chcete kojit?" Znám pár plačících matek, který se při čtyřicítkách snažily kojit, aby potom žily s traumatem, že jsou málo schopné matky. Fascinuje mě to aneb, jak si kojící případně zdravotnická či jinak rádoby zainteresovaná skupina může dovolit ten psychický nátlak na šestinedělku.
 Branwen 
  • 

Re: Re: kojení je někdy dřina 

(11.7.2005 22:14:19)
Milá Janko, já vím, že je FAKT jednodušší vytáhnout prso, a věř mi, že kdybych mohla, tak bych ho FAKT vytahovala, jenomže když v tom prsu nic není, tak to FAKT nejde. Moc ráda bych byla pohodlná sobecká kojička, ale musím holt být pohodlná sobecká nekojička.

Fakt nepochopím, proč jsou nekojící matky obviňovány z pohodlnosti. Já už si za ty skoro dva měsíce, co už nekojím, na tu štrapác s lahvičkama a sterilizováním a mícháním a ohříváním zvykla, takže v noci zvládnu připravit dítěti krmení v polospánku za necelou minutu, v polospánku ho nakrmit, odříhnout, a zase se odebrat na lože :-)), ale co bych za to dala, kdybych mohla prostě jenom vytáhnout prso a krmení je hotový. :-( Nemluvě už o tom, co sebou člověk musí tahat po městě a na cesty, jenom aby měl pro dítě dost jídla. :-(((

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.