Jarmusha,David 7/01,Diana 2/03 |
|
(9.5.2005 22:14:45) Ahoj Macesko,
clanek jako vzdy bezva, ale nejvetsi radost mi udelalo zjisteni, ze i TY dokazes zakricet na deti kvuli binci v pokoji :-)
|
néni |
|
(10.5.2005 20:35:13) Maceško - i mě nedá se nepřipojit. Moje známá také adoptovala děti, tak že vím, že výchova neni opravdu jednoduchá. V mých očích jste všechny strašně silné ženy. Já kolikrát nevím, jak bych zareagovala na jejich chování. Má známá je kolikrát tak úžasná ve vyřešování situací, že až nechápu. Svoje dítě snadno plesknu přes zadek, ale u adoptovaného se musí přemýšlet, aby člověk neudělal chybu. Strašně ti přeji ať jsou tvé děti pořád tak šikovné a je hezké, že s nima vše řešíte už od začátku. Držím ti pěsti ve výchově.
|
maceška |
|
(12.5.2005 14:14:52) Omlouvám se, že se dostávám k odpovědím až teď - vždycky mě překvapí, co širokou veřejnost zaujme :o) Tak tedy: jsem lékařka, pracuju v nemocnici. Doma jsme byli s manželem na střídačku do Michalčiných 7 let ( nejprve já, potom manžel), teď už pracujeme oba. Manžel je učitel na II. stupni ZŠ. Já mám zkrácenej úvazek (1 den v týdnu zůstávám doma a odbourávám domácí práce - hlavně prádlo). Oba máme svou práci rádi a děláme ji rádi. Doma občas křičím, fakt jo, do flegmatika mám daleko. Fotky jsem poslala Jirkovi, jestli by to nějak nezařídil...Možná zařídil (?). Jsem pouhý počítačový uživatel, sama je vložit neumím.
|
|
maceška |
|
(12.5.2005 14:15:48) Omlouvám se, že se dostávám k odpovědím až teď - vždycky mě překvapí, co širokou veřejnost zaujme :o) Tak tedy: jsem lékařka, pracuju v nemocnici. Doma jsme byli s manželem na střídačku do Michalčiných 7 let ( nejprve já, potom manžel), teď už pracujeme oba. Manžel je učitel na II. stupni ZŠ. Já mám zkrácenej úvazek (1 den v týdnu zůstávám doma a odbourávám domácí práce - hlavně prádlo). Oba máme svou práci rádi a děláme ji rádi. Doma občas křičím, fakt jo, do flegmatika mám daleko. Fotky jsem poslala Jirkovi, jestli by to nějak nezařídil...Možná zařídil (?). Jsem pouhý počítačový uživatel, sama je vložit neumím.
|
alu | •
|
(16.5.2005 22:49:32) Ahoj Maceško,
skutečně Tě obdivuji, že vychováváš "cizí" (myšleno v dobrém) děti. Už dlouho toužím "pomoci" taky nějakému robátku. Momentálně mám jednoho svého raráška 1 1/2 rkoku. Ale tak si říkám, že až se odhodláme k dalšímu přírůstku, tak bychom k němu mohli vzít jedno robátko "cizí". Ale opravdu nevím, jestli to dokážu. Momentálně máme "těsnou bytovou situaci (1+1), ale už stavíme domeček a do 2 let se budeme stěhovat. Pak plánujeme ten 2. přírůstek. Vím, že adopce je mnohem zdlouhavější než pěstounská péče, ale nevím, jestli na tom budeme finančně tak dobře abychom si mohli pořídit ještě 3. drobečka. Problematiku dětí v dětských domovech dobře znám, protože téměř každoročně pracuji ve zdějším dětském domově přes léto jako vychovatelka. Ty, jako zkušená matka bys mi mohla sdělit svůj názor na to, že bych vyhídkově chtěla adoptovat ke druhému dítku stejně staré. Nejde mi o to mít jakože dvojčátka, ale o to, rozdělit tu péči a starost a vzít to "o jedněch plenách". Ale jak říkám, je to zatím jen hudba budoucnosti a chtěla bych vědět Tvůj názor, protože máš mnohem větší zkušenosti než já.
ALU
|
Senta | •
|
(17.5.2005 3:09:22) Matkam, ktore svoje vlastne deti biju, by som nijake opustene dieta nezverila. Tieto deti potrebuju naopak ovela viac bezpodmienecnej lasky, tolerancie a pochopenia, nez deti vyrastajuce s rodicmi.
|
alu | •
|
(18.5.2005 21:32:18) milá senta,
já s tebou na prosto souhlasím. Ale nikdy nevíš, komu ty děti přijdou do rukou. Máme tu v místě jednu rodinu, co má 3 adoptované děti. Nejstaršímu je asi 16 a už od 10 let kouří. Adoptivní rodiče o tom vědí. Míša má asi 13, ještě nedávno bila všechny děti kolem, co se do nich vešlo. A není divu, já sama jsem viděla, jak ji matka sprášila deštníkem !!! A nejmladšímu je 10, z pusy mu lítá samá kurva, piča, ... Takovým byhc děti taky nesvěřila, ale marná snaha. Nechápu, jak mohli projít tak těžkými testy, které musí rodiče při adopci absolvovat. Je jasné, že děti nemohou za své agresivní chování, viníky jsou rodiče. Buhužel. V dětském domově pracovala jedna velice hodná mlaá paní vychovatelka. Na děti nekřičela, natož aby je plácla! Děti samozřejmě využívaly její dobroty, kde se dalo. Když jednou přistihla 14 kluka, který kouřil a chtěla vysvětlení, tak surově ji kopl do břicha, že měla vnitřní zranění. Její manžel pak přijel do domova a dotyčného chapce chytil za košili a vynadal mu. Chlapec si šel stěžovat k ředitelce ústavu a paní vychovatelka letěla na hodinu z práce. To je ale veselá historka viď? Takové děti by podle mě občas na prdel zasloužily. Ale protože to tak není, všechny tyto milé ratolesti později konči špatně. A další úsměvn historka: Jiný kluk z děckého domova 12 letý, masturboval do flašky! Přistihla ho vychovatelka a ptá se co to dělá? "Mastím, ne?" odpověděl a nerušeně pokračoval dál. No, kdyby si stím aspoň někam zalezl, ne?
J8 jsem proti fyzickým trestům, ale malé plácnutí po zadečku, kreré trošku usměrní je mnohdy na místě.
Zlato, doporučuji ti vřele, zkus si někdy vyzkoušet práci vychovatelky a třeba na to plácnutí po zadečku změníš názor.
Pa zdraví tě ALU :-)
|
|
|
|
|
|
|