| Babelle | 
 |
(9.3.2005 18:19:26)
Jsme s mužem oba vysokoškolsky vzdělaní, brali jsme se po třicítce, máme dvě děti (holčičku 3,5 roku a chlapečka 11 měsíců). U nás doma to vypadá tak, že jsem byla na "plné" dovolené vždy 6 měsíců, poté jsem nastoupila na zkrácený úvazek (3 dny v týdnu) zpět do práce.
Takže několik dní v týdnu u nás "vládne" tátamáma, několik pak mámatáta. O děti se staráme úplně stejně, o domácnost taky - kdo je zrovna ten den "živitel", chodí do práce. Kdo je ten den "pečovatel", stará se o děti a domácnost. (Vlastně nestaráme, kojila jsem a kojím - holčičku 13 měsíců, chlapeček taky zatím nevypadá, že by chtěl přestat.)
Nepopírám, že tento pro mě ideální model (chodím do práce i z práce s úsměvem a doma jsem ke všem trpělivá a zvládám věci v práci i doma s větším nadhledem) můžu praktikovat jen proto, že se mi podařilo najít ideálního muže a práci...
Podle grafu jsem se zařadila do prostředního sloupce - na mateřské + styk s profesí alespoň na částečný úvazek. Doufám, že společenský tlak na zvýšení možností udržení kariéry (v mezích přijatelných pro pracující matku i zaměstnavatele) bude stále vyšší a stejně tak bude i vzrůstat společenská tolerance tohoto způsobu života. Zatím jsme výjimkou, setkali jsme se vždycky jenom s obdivem okolí, jak to pěkně zvládáme.
Jsem si jistá, že obě(zatím)dvě děti budou mít vzor do života, že je normální se o povinnosti dělit a radosti prožívat spolu. S tátou chodí do práce i na jednání, víc sportují, se mnou zase absolvují dětské návštěvy a oslávky a kulturu.
Co se týče zaměstnavatelů, dokud pro ně nebudou vytvořena motivující daňová pravidla, nebudou se snažit o podporu mateřských povinností svých zaměstnankyň. Myslím, že by tlak měl být vyvíjen spíše na stát - když už proklamuje podporu porodnosti a snížení závislosti na sociálních dávkách, toto by mohl být jeden z (alespoň pro mě) přesvědčivých volebních hesel. V důsledku by na tom samozřejmě vydělalo i podnikatelské prostředí - neznám loajálnějšího a výkonnějšího zaměstnance než je matka na zkrácený úvazek... A od kolegů často slyším, že by tak rádi, teď, když mají malé děti, využili možnost taky pracovat na zkrácený úvazek.
Chce to baby do parlamentu, tvořit zákony.
|
| Janka.b | 
|
(9.3.2005 19:37:18)
Můj muž byl několik měsíců na rodičovské dovolené, já jsem se do práce vrátila, když bylo malému 2 a čtvrt roku. Naše okolí se k tomuto našemu uspořádání stavělo s pochopením, v práci ho kolegové i kolegyně obdivovali. Sice byl jenom doma s dítětem, musela jsem stejně většinou uvařit na další den, pouklidit,vyprat, atd.. ale dokázal se úplně normálně postarat nejen o sebe ale i o malé dítě. Mě to ohromně pomohlo v tom, že jsem se mohla vrátit k práci, mezi lidi, začít zase dělat něco jiného, než číst dětské říkanky, utírat zadeček a říkat: "Koukej, pejsek, dívej, mašinka ..." Protože i když své dítě miluju nade všechno na světě, tak se mi ta rodičovská dovolená zdála po těch dvou a kus letech nesmírně dlouhá a jednotvárná. A s tatínkem pak podnikali zase úplně jiné věci než s maminkou, takže i to naše dítě mělo své období před vstupem do školky docela pestré.
Co se týká toho článku a průzkumu - ptát se někoho co by dělal kdyby .. to není seriózní výzkum. Člověk si myslí, co by dělal, ale v té konkrétní situaci je pak ovlivněn všemi možnými faktory, počínaje třeba tím, jakou měl zrovna jeho partner až po to, co měl šéf k snídani, než ho šel zaměstnanec požádat o zkrácený úvazek.
Ty básničky pana Žáčka se mi líbily. Z holčiček přece budou maminky a budou se usmívat na své děti. Neberte tu rovnoprávnost tak vážně, vždyť jsou to jen básničky, ne návod, jak to má být. Ať každá rodina funguje tak, jak jí to vyhovuje. Já teda rozhodně v rámci emancipace nepůjdu spravovat kliku u dveří nebo vrtat díry do zdí. Jednak to neumím a jednak mě to ani nebaví. Taky nechci po manželovi, aby třeba žehlil (i když by to určitě zvládl). Nemáme rozdělené ženské a mužské role, nebo práce. Děláme to, co je zrovna potřeba, ale v rámci svých možností a sil. A když jeden nemůže, zaskočí druhý.
Doufám, že doby jeřábnic a žen fárajících do dolů jsou už za námi.
Abychom nakonec nedopadli jako v USA, kde začali přepisovat učebnice - ve smyslu proč má mít máma jenom mísu, holčička panenku a kluk auto, když máme rovnoprávnost. Až k tomu by mohlo vést to pobouření nad básničkami pana Žáčka.
|
| Ivana Procházková | 
|
(9.3.2005 21:44:35)
No, víš, mě ty básničky teď přijdou taky docela milé, ale přečíst si je tak před 7 - 10 lety (hlavně tu "K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky.."), kdy mě role maminky připadala snad ta nejnudnější na světě a pojem "rodiný život" byl pro mě synonymem pro nuda, nuda, šeď, tak bych asi zježená skákala 3 metry vysoko.. :)) No jo, časy se mění..
|
| Šárka | •
|
(9.3.2005 21:55:42)
Je vidět, že genderové stereotypy jsou už tak hluboce zakořeněné, a ony vážně jsou, že je podporují i samy ženy. Obdivujete muže, který se dokáže postarat o dítě, ale přitom mu uvaříte a uklidíte? Tak co je to za systém? proč proboha, by chlap nemohl uvařit nebo uklidit? Pokud to máte doma rozdělené tak, že jeden vrtá do zdi a druhý žehlí, tak bych byla ráda tím, kdo vrtá. I ementál bych z obýváku udělala, protože - jak často se asi vrtá a jak často žehlí???? A poukázání na Žáčka, byť jeho poezii mám ráda, je zcela na místě. I tohle nás od malička ovlivňuje, i tohle totiž podporuje zažité role. krucinál, baby zamyslete se. Pořád jsme služky s mizerným platem.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(9.3.2005 22:11:10)
Zrovna dneska mě trošku rozčilila švagrová, když jsme rozmontovávaly a zase smontovávaly obrovskou skříň, abychom ji dostaly z přízemí do druhého patra. Několikrát zmínila, jak jsme šikovné, že děláme chlapskou práci. Nakonec si přeci jen vzpomněla, že pro mě je to obrovská zábava; když nám v mém osmém měsíci pomáhali montovat skříň pro prcka, málem jsem plakala, že chtěli za mě dát do kupy šuplíky, ty jsem přeci tahat nemusela :)))
Já teda genederovými stereotypy netrpím, doma se o práci dělíme podle chuti a potřeby; dost kutilských věcí, na které byl manžel šikovnější a já mu je ze začátku nechala, jsem se raději doučila, protože jsem se přistihla, že s nimi čekám na něj, i když je umím.
Možná proto ze mi ty básničky docela líbí a za žádné návody je tada nepovažuju. Vždyť i v té o maminkách není psané nic o uklízení a vaření, ale jen a jen o "maminkování" - a k tomu se tedy hrdě hlásím, od toho tu jsem, ne? :)
|
|
| Stáňa+Ondra (* r. 94) | 
|
(9.3.2005 22:20:23)
Šárko,
a když mi žehlení vyhovuje víc, tak mám stejně prosazovat, že se budeme střídat ve vrtání a žehlení, aby to bylo spravedlivé ;-)?.
Jinak už jsem tu psala - má drahá polovice umí vařit (a vaří ráda, zrovna dneska můj podíl na večeři spočíval v nandání sterilované řepy na misky a nastrkání nádobí do myčky), o uklízení se dělíme dle potřeby (navíc máme uklízecí paní na větší úklid). Takže já žehlím a peru, manžel meje okna a vrtá ;-), jo a taky se stará o auto ... - v těhle oblastech máme asi působnost vymezenou pevně. No a v tom zbytku se to tak přelévá dle potřeby a nálady ...
|
|
| Poplach | •
|
(9.3.2005 22:45:34)
Správně, cenzuru na dětské básničky, ministerstvo pro pravdu a lásku a vymýtit nezdravé názory a předsudky, které dodnes bohužel zastávají i některé pomýlené ženy. Ale vy sestry feministky všem jistě otevřete oči. Po dobrém či po zlém. V zájmu věci samozřejmě.
|
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 | 
|
(9.3.2005 23:52:54)
Souhlas. Ale myslím, že nejde zdaleka jen o postavení v rodině. Chlapi mívají obvykle silnější svaly v ramenou, a proto by bylo nesmyslné, aby slabá ženská stěhovala nábytek apod. To snad neprosazuje ani feminismus. Situace je ale poněkud odlišná v oblasti vzdělání, intelektuálních aktivit a duševní práce. Existují prostě některé srovnatelné činnosti, ve kterých se stejně dobře uplatňují muži jako ženy. Podle statistických údajů však mají ženy například podstatně nižší platy za stejnou práci! Vždyť to je docela normální nespravedlnost! Pracovala jsem před lety pro jednu anglickou firmu a měla jsem anglického šéfa. Bylo zajímavé, jak dobře se zorientoval. Měl si vybrat spolupracovníky z českých lidí, kteří byli funkčně-postavením na podobné úrovni. Trval na tom, že chce pracovat s ženami. Byl totiž toho názoru, že ženy, které se dostaly do tohoto postavení, jsou dvakrát výkonnější než jejich mužští kolegové v podobném postavení. "Jsme přece v České republice. Než se tady ženská doškrábe na nějakou funkci, tak musí pracovat na 200 procent, zatímco její kolega ve stejné kanceláři na 50....". Tolik můj anglický šéf a jeho skvělý postřeh. Ano, ženy jsou diskriminované v rodinném i pracovním životě. Můj manžel je poněkud atypický Čech, dělá doma i některé tradičně ženské činnosti (já zase vydělávám víc než běžná ženská), takže doma mě nerovnoprávnost tak moc netrápí. S feminismem však sympatizuji, protože jsem přesvědčená, že naše společnost opravdu má co dohánět.
|
|
| Katka 2 deti | •
|
(10.3.2005 8:17:09)
Možná by jsi mohla mluvit spíš za sebe, já si jako služka s mizerným platem nepřipadám, dělám zodpovědnou - manažerskou - práci s velmi slušným platem, s manželem jsou v našem životě období, kdy on má o pár tisícovek víc než já a jindy zase naopak, nikdy jsem nepocítila od něj že jsem služka, ženská, apod. nesmysly, které jste uvedla. V mé práci mě více než podporuje a rodělení prací v domácnosti, jak už jsem psala koho co více baví nebo kdo je blíže toho co je potřeba udělat - není tradičně rozdělené mužské a ženské práce, jen prostě jsou nám bližší mně ony "ženské" práce a manželovi zase "mužské".
|
|
| Janka.b |
|
(10.3.2005 9:11:32)
Šárko, nemám dojem, že bych doma byla za služku, prostě každý děláme to svoje. Nebudu manžela nutit, aby vyžehlil, nebo uvařil, když to není nutné, jen proto, aby nám doma vládla rovnoprávnost. Tyhle věci prostě umím líp a rychleji. Navíc vím, že když budu nemocná, nebo nebudu nějaký čas doma, tak on s "ženskými" pracemi nemá problém. On mě taky nenutí starat se o auto nebo stavět na zahradě plot. Taky nemám pocit méněcennosti nebo nedoceněnosti nebo třeba diskriminace, že dělám ženské práce. A taky hrozně ráda "maminkuju" - to je moc hezké slovo, co tu někdo napsal. A že svého muže obdivuju, že se staral o malé dítě a já chodila do práce a ještě se starala o chod domácnosti? Jo obdivuju. Protože i jeho přispěním jsem toho doma neměla zas tolik a navíc je moře chlapů, kteří by svou ženu poslali do háje, kdyby po nich chtěla, aby zůstali na mateřské.
|
| Klenoflejn+4 | 
|
(10.3.2005 10:40:49)
Opravdu jsme každá jiná :-)) Je fajn, že si umíme najít odpovídající chlapy. A že, jak tu psala Katka, máme možnost volby.
Já jsem VŠ, poměrně úspěšná, s vysoce nadprůměrným platem. Přesto jsem teď ráda s dětmi doma a dlouho budu. Až se jednou do práce vrátím, při dvou až třech dětech, už nikdy nebudu pracovat s takovým nasazením...Vůbec nechci po svém partnerovi, aby vařil, žehlil, uklízel, nakupoval a vstával v noci k miminku. Kdybych to nestíhala, budu hledat pomocnici. Ale jsem ráda, že nás slušně zajistí, nepočítá s tím, že půjdu vydělávat, že považuje za samozřejmé, abych měla k dispozici auto atd. Určitě by mi vadilo, kdyby to bylo za cenu, že by chodil v noci domů vyčerpaný - ale není to tak. Stíhá večerní stavění z lega i víkendová divadýlka...Baví ho to, stejně jako mě. Zkrátka nám vyhovuje tradiční rozdělení rolí.
|
| Jaga10,syn,2 roky | •
|
(10.3.2005 19:31:01)
Kdyby mě někdo živil,tak bych se možná do práce tak nehrnula. A na služku skutečně nemáme.
|
| Marysha | •
|
(10.3.2005 20:08:22)
Jago,
mne se zda, ze si trochu odporujes v tom, co rikas –napsala jsi Jance, ze prave kvuli tem penezum (myslela jsi praci, ze? – Janka psala, ze chodila do prace) si tedy nepripada jak sluzka (protoze si vydelava vlastni penize?) – tedy, kdyz uz jsme u toho, sluzky si take vydelavaji vlastni penize:-) A take tedy souhlasis se Sarkou a doporucujes knihu Nadvlada muzu…ale zaroven jsi Klenoflejn napsala, ze kdyby te nekdo zivil, tak by ses mozna do prace tak nehrnula…??? Mam to brat tak, ze by ti nakonec tolik nevadilo zabrednout do tech “zakorenenych stereotypu”? Nebo jak jsi to myslela?
|
| Jaga10,syn,2 roky | •
|
(11.3.2005 18:20:56)
:-) Já jsem zabředla a jsem spokojená. Ale to neznamená, že nevidím realitu a postavení žen obecně. Nestrkám hlavu do písku jen proto, že mně to zrovna vyšlo a mám fajn chlapa, se kterým skvěle vycházíme. O rolích moc neuvažujeme,ale já dělám spíš ty ženské práce. Ale oba rádi pereme,já vlastně jenom vařím a žehlím.Oba jsme téměř stejnou dobu se svým dítětem a oba máme i práci, já jen na částečný úvazek. Máme oddělená konta, ale dbáme, abychom tam měli stejně. První manželství mi krachlo, protože jsme nebyli schopní se dohodnout, díky němu jsem si uvědomila,jak dokáže muž ženu deptat a utlačovat. Řadu dnešních mužů obdivuju, včetně toho svého a moje mírně feministické názory plynou z toho, že bych hezké soužití přála všem.
No a ta služka si sice vydělává, ale málo na to, aby jí to zajistilo svobodu.
Doufám,že jsem ten domnělý rozpor aspoň trochu vysvětlila.
|
| Xantipa | •
|
(11.3.2005 18:34:15)
Píšeš, že máte oba své vlastní konto, ale dbáte na to, aby tam bylo stejně. Já tomu principu nerozumím. Jak řešíte potřeby rodiny? Jak vznikla potřeba mít své vlastní konto? K čemu to je dobré?
Ptám se proto, že si neumím představit stejnou situaci u nás doma /myslím s těmi konty/.
|
| Jaga10,syn,2 roky | •
|
(11.3.2005 20:14:44)
Vzniklo to v prvním manželství. Zpočátku jsme měli obálkovou metodu, pak si můj muž zřídil tajné konto na vlastní potřeby, na které jsem přišla náhodou, a platil jen nájem. Novomanželskou půjčku a jídlo jsem platila já.
V novém vztahu jsem měla obavy, aby to nedopadlo stejně, a zároveň mě napadlo, že se můj muž možná cítil moc omezován, takže jsme si s novým partnerem řekli, že budeme přispívat na domácnost rovným dílem, ale se zbytkem peněz si budeme dělat, co budeme chtít.Fungovalo to, ale pak jsem otěhotněla a příjmy se mi ztenčily.Takže teď to vypadá tak, že mu posílám rodičovský příspěvek a přídavky na dítě a nechávám si to, co vydělám za dvě dopoledne v práci. Zhruba víme, kolik kdo má na kontě, takže pokud vznikne nerovnováha, dorovnáme ji. Dodávám, že nejsme manželé, protože se nechci znova vdát. Oba jsme takhle svobodnější,ale jinak nemáme tzv. volný vztah.Netvrdím, že je to dokonalý systém, ale nám se osvědčil asi proto, že se shodneme, co koupit, pokud jde o větší výdaje nebo dovolenou. Navíc se zcela nefiministicky snažím, aby se cítil hlavou rodiny, a protože je skutečně rozumný, nedělá mi to problémy.
|
| Xantipa | •
|
(14.3.2005 2:16:01)
Díky za odpověď, teď to chápu.
|
|
|
| Jaga10,syn,2 roky | •
|
(11.3.2005 20:35:19)
Když jsme poznali, už jsme konta měli, každé v jiném ústavu, takže jsme rozložili rizika.
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(11.3.2005 21:08:25)
No, tak to jsem přeplácená služka, Jago.
Protože svobodu mi bohužel žádný peníze nedají. Nejsem finančně závislá na nikom, ale na mě je závislý dítě a v podstatě i chlap.
Chlap, kterej mi po třech hodinách hlídání, zatímco jsem na pracovní schůzce volá, kde jsem, že už toho má dost.
A neskutečně, opravdu neskutečně mě - s prominutím - sere, že dělám práci "mužskou" (vydělávám), práci "mateřskou" (starám se o dítě) a ještě se ode mne očekává, že budu dělat práci tý služky.
Na druhé straně... nechtěla jsem tradiční model rodiny, tak ho nemám, ale že bych jásala, to se fakt říct nedá. :o(
|
| Jaga10,syn,2 roky | •
|
(11.3.2005 21:28:37)
Vztah svobody a peněz hezky rozebírá zmiňovaná kniha Nadvláda mužů (P. Bourdieu). Finační soběstačnost je základní podmínka ke svobodě, ale ne jediná. Možná, že jsem málo zdůraznila, že můj přítel je schopen dělat domácí práce a postarat se o dítě, takže to není jen tím rozděleným kontem.
A to, že děláš práci obou pohlaví, je výsledek špatně pochopené emancipace a trendu, že žena má být ,,superžena´´ a zvládat i rodinu, i práci. To nemůže( aspoň ne bez zdravotních a společenských následků), pokud na sebe muž nepřebere část povinností spojených s chodem domácnosti. A proč by to dělal, když to ty ženy tak hezky zvládají, že?
Mimochodem, díky za řadu hezkých a čtivých článků, které tady od Tebe vídám. :-)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.3.2005 21:41:28)
Jago,
já to ale nedělám proto, že bych chtěla. Bohužel musím. Já samozřejmě naivně předpokládala, že muž přebere část "provozních úkonů" na sebe, léč nepřevzal, tak co mi zbývá?
Rozvod nevyřeší nic, budu stejně muset dělat to, co teď - a přinutit ho, aby něco převzal nelze. Pravda, snaží se, nebo si aspoň myslí, že se snaží, nicméně potíž je v tom, že si naprosto neuvědomuje skutečnost, že hlídáním dítěte nedělá "práci za mne", nýbrž dělá normální práci otce. Protože dítě má dva rodiče a nevidím jediný důvod k tomu, aby se jeden z nich choval jako rodič jen tehdy, je-li k tomu okolnostmi přinucen.
Btw., to je dle mého názoru problém i pokud jde o diskriminaci žen v zaměstnání. Problém není v tom, že žena je doma s dětmi, když jsou nemocné, ale v tom, že žádného zaměstnavatele ani nenapadne, že by s nima byl doma OTEC. Dokud nebude úplně běžný a samozřejmý, že se na péči o děti podílí oba rodiče stejným dílem, tak se nezlepší nic. :o(
Naprosto neuznávám argument, že otec chodí do práce, živí rodinu a tím jeho povinnosti končí. Možná kdyby otec dělal v dolech, tak bych chápala, že chodí domů víc mrtvej než živej a je rád, že si lehne na kanape. Ale sorry - když já jako ženská zvládnu pracovat a ještě se starat o dítě, proč by to neměl zvládnout chlap, jsa teda fyzicky zdatnější?
|
| Jaga10,syn,2 roky | •
|
(13.3.2005 21:51:59)
To je mi jasný. Nemyslela jsem to tak, že by to byla Tvoje volba, takhle si emancipaci představuje společnost - a tu řídí muži.Jinak s Tebou naprosto souhlasím.
|
|
| anicka, dominik 08/04 | •
|
(14.3.2005 16:58:55)
divim si ze nechapes ze muz muze prijit domu tak utahanej z prace ze usne u vecere a musis ho jit vzbudit na dalsi sichtu, to se mu pak docela tezko vstava aby mohl pomahat hlidat drobecka. Muj pritel takto chodi dnes s denne a nedovedu si predstavit ze bych chtela aby po praci doma uklizel nebo se staral o decko. Ja jsem doma a on chodi do prace cimz si myslim ze jsou role rozdeleny, dokud jsme chodily do prace oba tak jsme oba makali i doma, ale ted je to jine, narozdil od ostatnich maminek mi nepripada pece o dite az zase tak narocna, zvladam chod domacnosti, peci o dite a po vecerech se ucim na dalkove studium a nemam pocit ze bych padala unavou. Podle me jde o dobrou organizaci casu a schopnosti te zeny.
|
| EvčaK | 
|
(14.3.2005 17:08:06)
Aničko, taky záleží, jaké je to dítě. Mám stejně starého Alexe, jako ty Dominika a starat se o něj je doslova procházka růžovou zahradou. Ale mám taky 3letého Nika. A ten už od narození byl nesmírně náročný. Takže bylo nezbytné, aby manža přiložil ruce k dílu. Jinak souhlasím s Tebou v tom, že když bych děti bez problémů zvládla sama a manža měl náročnou práci, tak ho do domácích povinností nenutím. Ale to by asi souhlasili všichni:))))
Spíš buď ráda, že si doma užíváš pohodu a všechno lehce zvládáš. Každá žena se tak nemá...
|
| Jaga10,syn,2 roky | •
|
(14.3.2005 19:47:05)
Taky mám tu zkušenost, že záleží na dítěti. Já mám nespavé a živé, takže jsem 1. rok nevěděla, čí jsem. Třeba číst jsem znovu začala až 2 roky po porodu,studium si vůbec nedokážu představit. Byl to takový záhul, že už si na další dítě asi netroufnu.
Můj přítel má nepravidelnou pracovní dobu, takže když přijde z dvanáctky, nechci po něm nic. Když má ale volno, postará se o dítě sám, protože jsem v práci.
|
| Nadia@ | •
|
(15.3.2005 2:14:39)
Jago, moje druhe dite mi taky udelalo ten prvni rok rekla bych propagandisticky: uz zadne dite!!!!! Vic jsem ber=recela nez spala, vic jsem krmila nez jedla. Uz to jde. Bez manzela bych zesilela. On mi nikdy nerikal takove ty okridlene slova, jako ze havou rodyny jsme oba a tak. Proste delame, co muzeme. On nesnasi umyvani koupelny (ale delal to, kdyz jsem s malou ve dne usla - v noci jsme rvaly), ja nesnasim vysavani. On nepece, ja nekdy nemusim varit. On dela ucty, ja vyrizuju klukovi skolni veci. On uklizi ja delam bordel (hehe). Mit doma zedreneho chlapa, ktery nema silu ani hodit ponozky do kose s pradlem, taknevim, jak bych o feminismu mluvila. takhle o nem ani nevim. (Kluk mi vzdycky rika, co rikaly deti, kdyz do skoly poslu nejake svoje peceni a je takovy pysny ... deti asi zavidi, ze vylizuje misky, hehe. Co ja vim, treba ho to peceni taky chytne a on bude ten, kdo byde pect na snidani parecky zapecene v listovem teste)
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.3.2005 18:56:01)
Aničko,
a co když pracujou oba? Žena nemá nárok být utahaná, až z toho usíná u večeře? Kterou si nota bene nejspíš i sama uvaří. :o)
Možná je pro tebe péče o dítě užívárna, a v tomhle věku to i celkem chápu. Když byl syn mimino, tak jsem taky měla času fůru na všechno, ale věř mi, že až bude větší, bude chodit, skákat, všude lézt, dělat nepořádek, vyžadovat tvoji spoluúčast... tak to bude o něčem jiném. Přijď mi říct za dva roky, jak nechceš po manželovi, aby se staral o dítě, když přijde z práce.
Mimochodem - já chodím spát ve dvě, ve tři ráno, protože přes noc pracuju. Ráno vstávám s dítětem, mám ho na starost celý den a když ho někdo hlídá, tak v té době zase pracuju. Ujišťuju tě, že bych brala všema deseti život chlapa, který přijde unavený z práce, svalí se, usne a nikdo po něm nic nechce. :o)
|
| anicka, dominik 8 mes. | •
|
(18.3.2005 17:33:09)
Monty a ostatni
chapu ze kdyz zena pracuje tak to treba funguje jinak, ale me to vyhovuje tak jak to je, nemuzu rict ze by nas synek byl zrovna nejhodnejsi, spi jen 7 hodin denne, velmi casto place a je z tech deti kterym se musite venovat naplno, jen jsem chtela rict ze i s ditetem se da zvladnou spousta jinych veci nez jen uklid a pradlo, protoze uprime receno, vety typu "cely den jsem prala a varila" mi docela vadi, jelikoz pere pracka, ktera v dnesni dobe zadnou asistenci nepotrebuje a vareni neni na cely den, pokud ovsem nedelate svatebni menu a pochybuji ze ho nekdo dela denne.
Teprve na meterske dovolene jsem si uvedomila kolik mam vlastne casu o kterem jsem nikdy nevedela ze se da vyuzit a muzu rict ze dnes za jeden den udelam tolik veci co jsem treba pred tremi lety delala cely tyden.
Samozrejme ze jsou dny kdy mam vseho plne zuby a nejradeji bych nekam odjela, ale takovehle dny jsem zazivala i bez ditete a myslim si ze je to uplne normalni.
|
| EvčaK |
|
(18.3.2005 18:54:04)
Aničko, to mi prosím osvětli. Když Dominik spí jen 7hodin, často pláče a musíš se mu naplno věnovat, jak je možné, že zvládneš další spoustu věcí? Prosím Tě, neber to jako rýpání. Opravdu mě zajímá, jak to děláš. Třeba máš nějaké typy a triky, co neznám. Sem s nimi.
|
| anicka, dominik 08/04 | •
|
(18.3.2005 21:54:13)
Evco, jde jen o organizaci veci, proste vsechno co nemuzes delat s miminkem musis zmaknout kdyz spi, proto uceni a ostatni veci na ktere potrebuju klid delam v noci, mam pomerne velkou vyhodu v tom ze mi staci malo spanku, takze spim asi tak 5-6 hodin a staci mi to. Dominik je vzdycky asi tak hodinu po jidle (kdyz je dobre napapanej) hodny a hraje si v postylce, v tu dobu ja vetsinou varim a uklizim, vzhledem k tomu ze jine deti nemame tak ani nenadelame tolik neporadku takze to uklizeni neni takovy zahul a da se to krasne stihnout, no a nakupy a vyrizovani treba na uradech to zvladneme hrave spolu. A treba kdyz potrebuji roztridit pradlo na prani, nebo pri zehleni dam domcovi take nejake hadriky a on se snazi delat to co ja, je hodny nasmejeme se u toho a jeste stihnu pracovat. Je hodne aktivni ale kdyz mu davam pokazde jine veci na hrani, nebo vymyslime stale nove aktivity tak ho to trochu zabavi a da se toho stihnout mnohem vic. A hlavne neni v postylce, to bych si nemohla dojit ani na zachod, obcas mi pripada jakoby mel na zadech nejake cidlo ci co, jakmile ho polozim do postylky tak hned zacne kricet, takze jsme se naucily, ze mu davam na zem deky a nechavam ho cely den na zemi, on vali sudy a leze, vsude jsou sice rozhazene hracky, ale to je normalni vy vsech domacnostech kde jsou male deti.
Nemam pocit ze bych delala neco zvlastniho, tak nejak mi to prijde normalni, asi to mam po moji mamce, ona nas totiz mela tri najednou, a taky vse zvladala v pohode. Naucila jsem se nestresovat a na nic nepospichat, domca je na prvnim miste, je trochu rozmazleny a hodne tvrdohlavy ale vzdy radsi odlozim rozdelanou praci nez jeho, takze kolikrat mam vytazenou zehlicku treba cele odpoledne nez se mi podari vyzehlit vsechny plenky.
|
| EvčaK |
|
(19.3.2005 1:24:16)
Aničko, no jo no. Tak takhle to už chápu, že je to u Tebe možné. Jak popisuješ Dominika, to krásně sedí na našeho Alexe 08/04. S ním mi MD a výchova připadá jako procházka růžovou zahradou a vrhla jsem se i na sebevzdělávání. Za to Nik 12/01, s tím jsem se dva roky po narození téměř nezastavila. Vyspaná jsem nikdy nebyla, protože až do těch dvou let se budil nejpozději po dvou hodinách. Nikdy spokojený nebyl, takže nějaká hoďka klidu přes den neexistovala. Zvládla jsem to taky. Bez větší manželovy pomoci. Myslela jsem, že jsou takové všechny děti, tak jsem něčí pomoc ani nežádala. Jen jsem si za ty dva roky "nečuchla" k žádné své oblíbené činnosti. Ale teď Nik chodí na celé dny do školky a já si konečně užívám zasloužené meteřské DOVOLENÉ.
|
| anicka, dominik 04/08 | •
|
(19.3.2005 15:56:27)
je fakt ze dominika srovnavam pouze s jednim miminkem, je to dite me kamaradky jen o dva tydny starsi nez domca, musim rict ze tomasek cely den spi, jakmile je jen hodinu vzhuru tak place ze je unaveny a chce spat, v noci se vubec nebudi, ani na jidlo, kam ho polozite tam ho najdete. To proto muj dojem o tom jak je dominik aktivni, neustale ho vyndavam z ruznych skrini a vubec nespi. Z vasich ohlasu vim ze by to mohlo byt jeste horsi. Bohudik neni a s dalsim ditetem to stejne riskovat nechci:o))
|
|
|
| Nadia@# | •
|
(19.3.2005 2:11:39)
Anicko, to co jsi popisovala, tak to byl rpipad meho prvniho ditete. Stihalal jsem vsechno, byla jsem za "extremne" aktivni maminku, dite bylo tvarne, dalo se u studovat ... jo a pak prislo druhe dite, i kdyz byl prvni uz velky, nestihala jsem nic> jen jsem nosila dite v satku a jednou rukou se nsazila likvidovat hromady. Jak psala Evca, nebylo kdy ani spat. Ve 13 mesicich jsem dite nechala v noci vyplakat a uz spi celou noc. A ja se furt nemuzu dospat. Uz chapu, proc nektere maminky proste nestihaji.Neni tojejich vina, majiproste narocne dite. Muzes ho nosit na rukach, kojit co hodinu, houpat, zpivat, proste porad rve. Doktor nenajde nic, jen to, ze matka je uz totalne vycerpana.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(19.3.2005 15:54:39)
Moje dítě neřvalo, mám jen jedno, tudíž nemám srovnání...
Zajímala by mne jedna věc. Já si totiž neumím představit, že bych byla ochotná nosit dítě 24 hodin denně v náručí a vymýšlet různé druhy houpání a natřásání. Pokud je dítě zdravé, tak dle mého názoru nemá důvod řvát. Když ho necháte řvát, tak přece nebude řvát donekonečna? Dřív nebo později ho to přestane bavit.
Moje o 9 let mladší sestra byla taky dítě, které pořád řvalo. Z prostého důvodu - byla rozmazlené, velmi chtěné a velmi obletované dítě, které sotva kníklo, tak už někdo vymýšlel způsob, jak ho ukonejšit. Dospělo to tak daleko, že jsme měli v obýváku starej kočárek a rodinní příslušníci se střídali v houpání, protože jinak nezavřela pusu. Dudlík zásadně odmítala, a to jí ho máčeli do cukru, do medu atd.
Nepodceňovala bych inteligenci mimina. Když si dítě zvykne na to, že při sebemenším jeho projevu nevole se všichni můžou zbláznit, aby ho zabavili, začne toho samozřejmě využívat.
Druhá věc je, že funguje přenos mezi matkou a dítětem, v tom smyslu, že čím je matka podrážděnější, vynervovanější a zničenější, tím je podrážděnější i dítě. Když jste na někoho napojeni 9 měsíců, tak to nepřestane "jen tak" kvůli přestřižení pupeční šňůry. Dítě si teprv musí zvyknout na to, že je samostatný jedinec, dozrát k tomu.
Za další - dítě může být frustrované těžkým, komplikovaným porodem, může špatně snášet medikamenty, které byly podány matce. V takovém případě je sice důvod pláče lékařsky nezjistitelný, ale je pochopitelný. U mimina nikdo nedělá testy na to, jestli náhodou nemají paradoxní reakce na cokoli, a ony na cokoli být paradoxní nebo extrémní MOHOU.
Nicméně i to časem odezní.
Můj názor je zhruba takový - pokud dítě řve a nemá k tomu žádnou objektivní příčinu, je hloupost se stresovat vymýšlením nějakého natřásání a houpání. Chybí-li mu blízkost matky, může se dát do šátku, do klokanky. Pokud řve i nadále, je to jeho problém a bude si muset zvyknout na to, že se z něj nikdo na hlavu nepostaví. Třeba to někomu přijde hnusné, každopádně dle mého názoru je to užitečné jak pro dítě, tak pro matku. :o)
|
| anicka, dominik 04/08 | •
|
(19.3.2005 15:59:06)
ja mam zkusenost ze kdyz dominik rve ze treba nechce byt vecer v postylce, tak rvat neprestane, tedy jinak receno jeste nikdy jsem to nevydrzela poslouchat dele nez dve hodiny, asi mam holt mensi trpelivost nez muj synek.
|
|
| Jana | 
|
(19.3.2005 16:09:14)
Jo, Monty, s nervoucim ditetem se dobre radi ;o))
Nas starsi byl sice dost neodkladny pripad, ale kdyz se stale nosil, byl v pohode. Kamaradcina stejne stara dcera bylo mimino brecici stale a bez priciny. Ona jecela porad, pred jidlem, po jidle, pri lezeni, s dudlikem, bez dudliku, v kocaru....... opravdu BYLA PRISERA PRISERNA (ted je z ni prijemna holcicka). A jedina rada od dr znela - tak ji hodne noste a zkuste ji zabavit, ona je z tech ukricenych deti, ktere na vsechno reaguji placem. Takze jeji matka nedelala nic jineho, nez ji nosila, ukazovala ji obrazky, hracky, knizky, blablabla... se divim, ze ji z toho nehrablo. A nestihala nic jineho. Tezko si to muze predstavit nekdo, kdo to nezazil, nebo aspon nevidel v primem prenosu.
J.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(19.3.2005 16:21:42)
Jano,
zažila jsem to u sestry. Sice mi bylo devět, ale některé věci se nezapomínají. :o)
Možná mám výhodu v tom, že jsem (jak mi vyčítá manžel) moc velký pragmatik a behavioralista. :o) Lze-li si zvyknout na hluk např. v továrně tak, že dlouholetý pracovník ho prakticky neregistruje - stejné je to i s pachy, když děláš 20 let v prasečáku, tak necítíš při vstupu nic - lze si zvyknout i na řev dítěte, zvlášť když u něj je vysoká pravděpodobnost, že to nebude dělat do puberty. V tomhle jsem matka jak s komunistický příručky - pokud mu nic nechybí, ať si řve. Klidně si ho připevním nějakým mechanismem k tělu, protože uznávám variantu "chce cítit matku" (jeden z důvodů, proč syn od narození spal se mnou v posteli, i v porodnici). Neuznávám přístup "matko, bav mě, jinak budu řvát". To je vydírání. :o)
A opravdu nevěřím tomu, že to dítě vydrží dělat neomezeně dlouho, rodič obvykle kapituluje, protože na to nemá nervy. Já na to nervy mám, takže případné řvoucí dítě má fakt smůlu. :o)
|
| anicka, dominik 08/04 | •
|
(19.3.2005 18:06:44)
No Monty ono to zase neni tak jednoduche nechat ho rvat kdyz rve, dominik se za chvili pozvraci, coz jeste beru ale pokud rve delsi dobu tak se mu zkousti krev z nosu, coz se mi vubec nelibi a mnohem radsi ho zabavim nez bych ho tak nechala
|
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(19.3.2005 16:36:55)
Monty, tak třeba Z.
První dva dny po narození byl v pohodě, ale pak mi v porodnici nařídili kojení po třech hodinách a že 50 ml je moc, ať mu dávám maximálně 30 a než mi za další dva dny konečně došlo, že je to blbost, měla jsem úplně rozhozený ubrečený dítě, který chtělo pít téměř nonstop, jinak strašně brečelo - do toho začal asi ve třech týdnech věku kašlat (už jsem to tu jinde popisovala - dusil se a dávil i několik minut v kuse až promodrával a reálně hrozilo, že se udusí), pláč to většinou nastartoval, takže jsem musela kdykoli ihned vystartovat a držet ho na vejšku, aby chytil dech - v nemocnici za víc než 14 dnů na nic nepřišli a kašel mu ustupoval pomalu až do osmi měsíců - čili startovali jsme ke každýmu pláči celou tu dobu. Jinak rozmazlovanej nebyl, ani závislej na mámě - oba jsme se u něj s manželem střídali, protože jsme oba chodili do školy, manžel k tomu ještě vydělával. V 11-ti měsících byl poprvé na celej tejden u babičky (to už jsem měla rizikové těhotenství s druhym dítětem a DR. mi zakázal cokoli zvedat). Když se narodilo druhý dítě a chtělo pít "jen" jednou za dvě hodiny, myslela jsem si, že jsem ve snu. Do tý doby mi celodenní kojení připadalo jako standard. Dneska už je Z. docela klidný dítě (zlomilo se to asi ve třech letech), ale domluva je s nim (kvli tomu jak nemluví) pořád těžší než s jeho dvouletym bráchou.
U Evči je to zase v tom, že její syn má atop. ekzém, takže špatně spal kvůli drbání a když kvůli svědění dítě brečí, taky ho nenecháš řvát (i kdyby jen kvůli tomu, že psychický vypětí mu ekzém ještě zhorší). Že je trvale podrážděný je taky docela pochopitelný.
No a pak jsou děti (jako to, které jsem nazvala tuším "vzteklej alarm"), který prostě vážně prořvou celý dny a to i když jsou druhorozený a máma je vzhledem k ještě maličkýmu prvorozenýmu rozmazlovat nemůže ani kdyby chtěla. Můžeš je chovat nebo ignorovat (pokud Ti nepukne hlava), stejně celej den prořvou a aby toho nebylo málo, ještě skoro nespí...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(19.3.2005 17:10:08)
Jano,
jasně že u nemocného dítěte je to něco jinýho... psala jsem o zdravých dětech. Nedá se generalizovat, žádný pravidlo není na 100% platný (snad akorát, že kdo se narodil, umře, ale to třeba taky nebude platit věčně... při současném vědeckotechnickém rozvoji)... já mám zásadu najít si to, které je objektivně i subjektivně nejméně rizikové. :o)
Víš, já opravdu, ale opravdu, jak by řekl pan prezident :o) nejsem nervák. Krom těch genetických testů v těhotenství nepamatuju, že by mě něco rozhodilo, vystresovalo - a tehdy to nebylo ani tak mnou, jako spíš pocitem, že by manželovo vymodlený dítě nemělo bejt v pořádku (když dneska vidím, jak je laxní otec, tak bych asi taky nebyla tak v háji).
Včera jsem to zrovna vysvětlovala kamarádce, na kterou v hospodě vyjel opilec. Ona byla úplně rozhozená. Říkám jí - v tomhle stavu je cca 90% pravděpodobnost, že ti fyzicky neublíží, protože se sotva drží na nohou. Slovní agresivita je maximum, na co se zmůže. A kdybychom se pohybovali v těch 10%, tak je tu plná hospoda chlapů, kteří by ho zpacifikovali dřív, než by ti mohl ublížit.
Z mého hlediska je daleko méně rizikové nechat dítě řvát a zvyknout si na to, protože to nebude dělat pořád, než zešílet, fyzicky a psychicky se totálně vyčerpat kvůli neustálému vymýšlení programu pro mimino, jehož druhá signální soustava k těmto podnětům ještě ani nedozrála. A pokud ze mne to dítě bude cítit, že já JSEM v klidu, přestože to je jistě velmi náročný, je minimální pravděpodobnost, aby ho to nějak poznamenalo. Jsou určitý hranice, který má každý rodič nastavený jinak, ale překračovat by je neměl. :o)
Dle Freuda je dítě ryzí id, a funkce id jsou toliko nevědomé. Směřuje-li id k dosažení "slasti", je zbytečné pokoušet se ukájet ji prostředky, ke kterým ještě nenazrálo.
Možná je to jinak. Zpochybnit lze všechno. :o)
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(19.3.2005 17:22:58)
Monty, přenos nervozity z matky na dítě bych ještě pochopila, ale jak si to vysvětluješ u druhorozeného dítěte, jehož matka byla původně úplně v klidu a očekávala, že druhý dítě bude stejně spokojený a spící jako to první?
Taky mi ještě došlo, že když už máš děti dvě, minimálně když jeden spí, nebo když starší si chce hrát, tak brečícího uklidňuješ s ohledem na sourozence.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(19.3.2005 17:36:51)
No, ony asi ani ty ryzí idy nejsou všechny stejně ryzí a každý si tu slast představuje jinak. :o)
Dejme tomu, že druhorozené dítě podvědomě cítí nutnost dělit se o matčinu péči s někým jiným a snaží se upozorňovat primárně na SVÉ potřeby. Tomu nahrává tvá poslední věta - s ohledem na starší dítě konejší mladší. Dítě může mít pocit, že je až na druhém místě, že se "je jemu věnováno" aby byl klid pro někoho jiného.
Interpretací může být dalších x.
Btw. k tomu kojení po 3 hodinách. Kojila jsem syna, kdykoli chtěl. Třeba po půlhodině. Nikoho jsem se neptala, jestli je to správně, každopádně jemu se nic nestalo, neměl žádné bolení bříška (někde jsem slyšela, že se mlíko stráví nejdřív za 2 hodiny), během pár minut odpadl, usnul, když se probudil, tak velmi decentně zakňoural, dostal napít, do 10ti minut spal.
Další důležitá věc - neměl nad postýlkou (přes den spal v postýlce) žádný kolotoče a podobný blboviny, protože to působí na malé mimino rušivě - nechápe smysl té věci, pouze ho irituje. Hračky se v jeho okolí objevily, až když o ně sám začal jevit zájem. To je podle mne taky jeden z důvodů dětského pláče - zahlcenost informacemi, který není schopný zpracovat.
|
| Jana |
|
(19.3.2005 17:43:27)
Monty, kazdy dite je halt jiny, vas S je bezproblemovy, k tomu jsi ty klidas, idealni situace :o) Doma vidim, jak moc jsou kluci jini, co slo s jednim bez problemu, bez presvecovani, s druhym nejde vubec a naopak. Jeden ma problemy s usinanim, druhy ne, jeden ma problemy s oblikanim, druhy ne, jeden vyskakuje z kocarku po hlave, druheho to ani nenapadlo, jeden je vic prizpusobivy, druhy min, jeden vyzaduje rad a poradek, druhemu je vsechno fuk....
U neceho dopredu ocekavam problemu (starsi je delal) a mladsi pochopi na prvni pokus, od te doby to bere jako hotovou vec. A naopak... mnohdy si rikam, ze BOHUZEL nejsou stejni. A to jsou z jedne lihne ;o))))
J.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(19.3.2005 17:44:02)
Monty, já jsem pak taky kojila kdykoli si děti řekly (však jsem psala, že Z. prakticky nonstop), ale poprvé, když jsem se sotva vzpamatovala z porodu a hned na mě DR. vybafla, že dítě nemůže pít tolik jako náš syn, tak jsem já blbec dostala strach, že je to opravdu důležitý. když mi došlo, že ne a řekla jsem, že budu kojit podle něj, pro změnu mi vyhrožovali, že mě nepustí z porodnice. Nakonec jsem jich do těch jejich stupidních tabulek psala co chtěli a dělala jsem si co jsem chtěla já. Kojení po třech hodinách tam vyžadujou ještě dnes!
Podruhý už jsem byla zkušenější, takže když mi jedna sestra řekla, že mám kojit po třech hodinách, řekla jsem jí ať ona si kojí jak chce a já zas budu kojit jak chci já - ale to už jsem měla zkušenost, že dítě přežije :-).
|
|
|
|
| Líza | 
|
(19.3.2005 17:50:05)
Monty, podle toho stejného Freuda, je dítě tak do 8 měsíců de facto ve stavu symbiózy s matkou. Je absolutně bezmocné a neodlišuje sebe od zbytku světa. V tu dobu se vytváří základní postoje - jeden z těch postojů pak může být "i když dělám, co můžu" (tj. můžu si uřvat hlavu), "stejně to k ničemu není" (nechají mě řvát).
Jeden z důvodů, proč jsem dceři vyhovovala v tom, že chce být u mě a mít podněty - nevím, proč by neměla dozrát k podnětům, jako je těsný tělesný kontakt, stálý rytmický pohyb a rytmické zvukové vjemy.
Jo když jí bylo 9 nebo 10 měsíců a vymyslela si, že chce v noci každou čtvrhodinu kojit, to už bylo o něčem jiném...:-)
Ale fakt si myslím, že kdybych měla druhé dítě stejné jako první, prostě bych ho tolik nechovala a neutěšovala, protože by to objektivně nebylo možné, ale chudák to dítě. Jsem naprosto přesvědčená, že malý mimino nebrečí jen tak. (Teď nemluvím o tom, že brečí 10 minut před spaním, než usne...)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(19.3.2005 18:03:22)
Lízo,
jsem-li do 8 měsíců v symbióze s matkou, pak jsou moje vlastní pocity méně nebo alespoň srovnatelně důležité jako pocity matky.
Řve matka? Mám já důvod k pláči, pokud je moje symbiotické druhé já v pohodě a v pořádku? Chybí mi něco objektivně dohledatelného? (Mám hlad, jsem mokré, mám příliš těsné oblečení, necítím se fyzicky dobře.) Matka to může odstranit, zmizí důvod k pláči.
Ale - pokud ten důvod není, proč zdravé dítě V SYMBIÓZE S MATKOU pláče? Jak a čím mu pomůže, je-li matka, s níž je spojeno, s nervama na dně, je unavená, nevyspalá, zoufalá?
V přírodě se neděje nic nelogického - tohle mi nelogické připadá. Je poměrně málo věcí, které mohou dítěti při jeho omezeném vnímání okolní i vnitřní reality scházet. Neschází-li mu tyto, a pokud je navíc u matky v náručí (v šátku), PROČ BY MĚLO PLAKAT?
Protože chce? OK, ať to teda dělá...
|
| Líza |
|
(19.3.2005 18:08:51)
Nic takového jako objektivně dohledatelné věci neexstuje. Pocit ohrožení nebo úzkost z osamění, pocit bezmoci (vždyť to dítě se ani nepodrbe), nuda - to všechno můžou být tak intenzivní vjemy, že dosahují intenzity fyzické bolesti (srovnej s depresí). Že ty nic objektivně nenajdeš, neznamená, že dítě objektivně netrpí.
To, že ty nechápeš příčiny jeho pláče, neznamená, že to dítě je nemá. Ale jak ti je má sdělit? Verbálně těžko.
Fakt poruchy, které vzniknou v takhle raných obdobích vývoje, je-li matka příliš odtažitá, jsou pak hodně hluboké - z pohledu psychoanalýzy.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(19.3.2005 18:34:04)
Lízo,
neříkám, že bych nechala dítě řvát někde ve sklepě. Psala jsem, že mi přijde normální si dítě "připevnit" na sebe, aby slyšelo matčino srdce, dech... atd.
Pokud ale přesto řve - promiň, myslíš, že pocit srovnatelný s depresí se eliminuje natřásáním, poskakováním apod.?
Nevidím žádnou odtažitost v přístupu "jsem u tebe, jsi v bezpečí"; víc matka dítěti dát nemůže. To, že před ním bude tancovat rumbu nebo mu mávat před očima věcmi, které ho max. vylekají, mi přijde jako nesmysl.
|
| Líza |
|
(19.3.2005 18:52:18)
Tak možná jde jen o to, že si dost nerozumíme - natřásání a poskakování s dítětem v náruči může tomu kterému dítěti představovat třeba ten způsob blízkosti, který chce...mluvení, zpívání...může to být ten druh podnětů, který dítě chápe. Podle tyapu temperamentu mu buď postačí rytmus matčina srdce a její chůze po bytě apod., nebo něco razantnějšího - pokud na to reaguje uklidněním, je to pro mě signál, že mu to asi dělá dobře :-)))))
Jo, je to o tom, jsem s tebou, jsi u mě, jsi v bezpečí, možná taky - vnímám, když nejsi OK a reaguju na to :-))))))
Nechci, aby to vyznělo, jak to není - druhá holka byla to "normální" až hyperhodný dítě, a rozhodně jsem ji nervala z postýlky při každém hlasitém projevu. Věděla jsem, že před spaním bude chvilku brečet - byl to její druh ukolíbavky, tak nač ji rušit. Ani v jejím pláči nebyla ta naléhavost, kterou jsem znala od Verči. Zřejmě potřebovala tý mojí blízkosti mnohem míň, byla (a zůstala) mnohem vyrovnanější...takže u ní to fakt šlo dělat tak - jsi najedená, přebalená, nebolí tě bříško, nic tě netlačí, není ti horko, zima...nechám tě tu a spi.:-) Ideál pro každou matku, myslím :-)))
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(19.3.2005 19:29:00)
Potíž je v tom, že jsem tu několikrát četla - nic nepomáhalo, pořád řval/a. Musela jsem vymýšlet pořád něco nového...
Dítě možná na chvíli zmlkne, když je mu předkládáno stále něco nového, ale nefunguje-li to podruhé, potřetí??? Nechce se mi věřit tomu, že by pro dítě byl žádoucí a uklidňující podnět/vjem, že ze sebe rodič neustále dělá kašpara...
|
| Líza |
|
(19.3.2005 19:34:07)
Možná jsi to četla ode mě...to vypadalo tak: zpívám dokola jednu stupidní písničku a natřásám na ruce mimino. Mimino se uklidňuje a spokojeně kouká. Po chvíli mu začnou klesat víka. Já ztišuju a zjemňuju...zpomaluju...a když už si dělám naděje na odložení do postýlky, mimino řve znova...
Takže ty pořád nové způsoby znamenají v podstatě to, že nemůžu konejšít pořád stejně já, jinak bych se zcvokla. Takže na jedno brdo stále obměňuju stupidní básničky, popřípadě říkánky - protože rytmický hlasový projev funguje vždycky. Když jsem vyčerpala říkanky a písničky, které jsem znala, začla jsem si je vymýšlet, jinak bych u toho musela zvracet :-)))))))))
|
| EvčaK |
|
(19.3.2005 20:10:00)
Lízo, Tvoje příspěvky mi až hrůzně připomínají měsíce s Nikem. A to jsem si myslela, že s holčičkama to prostě musí být snažší:))))
Jinak mi připadá blbost nechat řvát hodně řvoucí dítě do "vyřvání" už pro ty závěrečné projevy. Tomu teče krev z nosu, ten se dusí, náš Nik v hysterické agónii vylézal z postýlky, ze které by teoriticky vylézt nemohl. Nebo se prostě pokadil. Takže i když usnu, byl záhy tím nepříjemným v líně zase probuzen a začalo to nanovo. A o tenkrát ani tak o ekzém nešlo. On je holt zároveň i nadmíru vnímavý k nepříjemným pocitům.
Pěkně to popisuje Mary Sheedy - Kurcink v knížce Problémové děti v rodině a ve škole. Např. oblečete dítěti ponožku a to se vám hystericky rozpláče. Proč? Tlačí ho nitka:))))
|
| anicka, dominik 08/04 | •
|
(19.3.2005 20:28:37)
take mam spatnou zkusenost nechat drobecka vyrvat, kdyz mu bylo do trech mesicu tak to slo plakal treba deset nebo patnact minut a usnul, ale ted rve proste tak dlouho dokud se mu nekdo nevenuje, vetsinou se pozvraci a spousti se mu krev z nosu, takze je mi mnohem milejsi ho nosit na rukou nez ho nechat trapit
|
|
|
| anicka, dominik 08/04 | 
|
(19.3.2005 20:41:30)
Lízo
ja vzdycky zpivam tu samou pisnicku akorat ten text je jiny, proste mu zpivam furt stejnou melodii na kterou je zvykly akorat slova typu, venku dneska prsi, zitra snad bude hezky a podobne proste zpivam co me napadne, on se tou samou melodii uklidnuje protoze ji zna a neni to tolik na bednu
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(19.3.2005 20:59:45)
Já uspávala prvního syna pořád stejnou písničkou (ani se mi neohrála - šípková růženka od Schellingera) a protože jsem v tý době už byla těhotná, měl ji naposlouchanou i ten mladší a hned po narození (už v porodnici) na ni zabíral hned po prvních pár tónech :-)
|
| EvčaK |
|
(19.3.2005 21:09:00)
Já písničky taky zkoušela. Ale moje děti mají asi hudební sluch. tak mi to neprošlo:)) Mladší teď brečí v postýlce, toho poplakat nechávám a staršího půjdu za chvíli doprovodit do hajan osobně a při usínání ho budu držet za ruku, heč:))) Já jsem za ten den vyřízená natolik, že v 98% usínám s nimi. Někdy i dřív. Teď díky brzkému stěhování máme ztížené podmínky. Vrátili jsme půjčenou Sašovu postýlku. Tak spí v Nikově a Nik místo manžela. Jenž v noci se mi vždycky nasomruje na mou půlku. To ještě kojím v noci Sašu. A tatínek-manžel vyrobil svou první postel s rozjíždějícíma se prkýnkama pod matrací. Prostě se kluci starají, abych si spánku byť v jakékoli podobě stále považovala:)))
|
|
|
| Jana |
|
(19.3.2005 21:17:45)
Anicko, muj muz uklidnoval a uspaval starsiho syna pisnickou "Jede kasparek, ma chut na parek.."(na melodii Isla Marina do cintorina). Vetsi blbost jsem nikdy neslysela - ale naucil se pri ni usinat. TO bys neverila, kolik textu jsem si na tuhle melodii vymyslela ;o)))) (protoze 50 kasparku za vecer by zabilo i hlucheho)
J.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(19.3.2005 18:10:50)
Ještě podotek.
Biologicky jsme nastavení tak, že u lidí (u žen více, ale i u mužů, dokonce i u starších dětí) vyvolává pláč mimina silný stres, nesrovnatelný s tím, jak reagujeme na jiné obdobné podněty. Cílem toho stresu je, udělat něco, aby mimi neřvalo. To je biologicky podmíněné, takže si myslím, Monty, že kdybys v té situaci byla, tak bys taky dělala vše pro to, aby mimi neřvalo, protože bys prostě musela. Ono by tě to nenechalo, nedalo by ti to.
|
| Jana |
|
(19.3.2005 18:16:57)
SOuhlas s Ivou, s Lizou.. kdyz dite jeci a jeci a jeci a je najezene, prebalene atd, tak zacnes premyslet, jestli ho netlaci plina, neboli bricho, nema zizen, neni ospaly, jestli to neni priserne rozmazleny spratek (ja jsem si tyhle uvahy "dovolila" i u 14 denniho ditete... halt jsi opravdu ve stresu). Monty, kdyz ti Stanik nerval a spal (t.j. z tohoto pohledu byl naprosto bezproblemovy), nemuzes ani tusit, jake to je. Bud rada :o)
Mozna na tebe reaguju az prilis, ale rady od matek hodnych deti (nervoucich, spicich...) jsou fakt na h**** a kdyz jsem byla nekolikaty mesic nevyspana a prisel nekdo s dobrou radou, riskoval ;o)
J.
|
|
|
| Líza |
|
(19.3.2005 18:24:56)
Ještě mě tak napadá, že u některých opic - já nevím, jak moc příbuzných nám - nosí máma mládě furt na zádech...takže někde v přírodě je to zařízeno i takhle :-))), kdyby v době, kdy byla Verča malá, byly šátky, měla bych o velký kus problému míň. Ale nebyly, byly jen klokanky :-( a v té ji nešlo nosit dlouho, to už pro mě bylo fyzicky únosnější nosit ji na rukou.
|
|
|
|
|
|
| Iva | •
|
(19.3.2005 17:43:15)
Hele, Monty, "nebyla bys ochotná," jak píšeš, "řvoucí dítě celý den natřásat"..No, mě se taky zrovna nechtělo, ale co bys dělala?!
Příbuzní a známí mi často říkali, že mě obdivujou, že to oni by nemohli - no ale mohli by, kdyby museli!
Máš pravdu v tom, že to neustálé řvaní tě jako matku deptá, a pak je z toho začarovaný kruh. Když dítě furt brečí a ty ani nikdo jiný neví, čím to je, panuje v rodině všeobecná nervozita. Pořád hledáš, co vlastně děláš špatně, připadáš si jako neschopná matka...Ten můj navíc k brečení nespal, a to bys koukala, co se dělaly za opatření, aby usnul...ale to nebylo z rozmazlení, ale ze zoufalství!!
Když jsem měla druhé dítě, šlo všechno jak po másle. Dělala jsem podle mě všechno stejně, a jak to bylo jiné!! Sestra navíc v té době měla o pár měsíců staršího uřvance, jako by tomu mému z oka vypadl. No,to se mi to radilo! Kdykoli jsme spolu někam šly, já měla sladkého andílka, a ona řvouna, mě dítě krásně papalo, jí vztekle prskalo jídlo okolo, já na pískovišti sledovala klidně si hrající ditě na písku, ona zplavená běhala za svým raubířem..a tak bych mohla pokračovat. Nebýt mého prvného dítěte, tak jí dám jasně najevo, že je jasná břídilka, ať se podívá na moje dítě a mě, jak se to má dělat! Takhle jsem ji velice chápala, o to víc jsem si užívala dcerky, a jsem ve svých soudech nadále velice opatrná. Fakt občas něco, co vypadá jako rozmazlenost, je cosi úplně jiného.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(19.3.2005 17:55:58)
Ivo,
asi bych ho fakt nechala řvát. Pokud bych si byla jistá, že já jako matka nic špatně nedělám, že dítě ničím netrpí, tak ať si řve. Ono jednou přestane.
Ale uznávám, vlastní dítě, který by řvalo nemám, zkušenost se sestrou není totéž. :o)
Jano,
syn vůbec není bezproblémový. :o) S ním jsou problémy jinde. :o) I když třeba méně "standardní". Každopádně se spaním u nás problémy nebyly nikdy, s jídlem taky ne a když se před měsícem šíleně rozeřval po očkování - byl fofr, sestřička mu nepřidržela ručičku a on s ní trhnul, takže z toho měl dost velkou podlitinu a hodně to krvácelo - tak jsem si uvědomila, že jsem s jeho řvaním vlastně do té doby nebyla nikdy konfrontována. :o)
K tomu řvaní - když minimalizuju možná rizika, která mi připadají jako možné důvody pro řev dítěte, odstraním důvody, které by k němu mohly vést a ono stejně řve, tak nevidím jiný řešení než
a) odrovnat se při neustálém potřásání, houpání a zabavování dítěte
b) zkusit ho nechat řvát
Pro mne je b) podstatně přijatelnější.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(19.3.2005 18:04:03)
Monty, k "Pokud bych si byla jistá, že já jako matka nic špatně nedělám, že dítě ničím netrpí, tak ať si řve." - To je právě to, že tohle nikdy nevíš. Taky jsem někdy přemejšlela, jestli ho třeba nebolí slepák, nebo cokoli co neni vidět, kamarádka s uřvanou holčičkou chodila na CT apod. Člověk si prostě říká, že to neni možný, aby to dítě řvalo jentak bezdůvodně - koneckonců co by z toho mělo - příjemný mu to určitě neni.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(19.3.2005 18:23:09)
Dospělý lidi dělají spoustu věcí, který jim nejsou příjemný. :o)))
Tahle akademická debata asi nemá smysl, protože já můžu mít 100x nějakou teorii, ale dokud není v praxi vyzkoušená, je bezpředmětný mluvit o tom, na kolik funguje.
Zatím si jen myslím, že by fungovat měla. :o)
|
| anicka, dominik 08/04 | •
|
(19.3.2005 19:28:28)
je fakt ze my uz jsme nekolikrat v noci sbalily dominika a vezli jsme ho na pohotovost, protoze jsem myslela ze ma minimalne zlomenou ruku jak rval, tak ho vzdycky prohlidnou a poslou nas domu s konstatovanim ze je naprosto zdravy.
co se tyce satku tak bohuzel s nim nemam zkusenost, kdyz jsem se o nem dovedela byli synovi uz tri mesice a rekli nam ze je pozde na zvykani na satek, ted je mu necelych 8 mesicu a vazi 13 kg, je pro me docela problem ho cely den nosit na rukou jelikoz ma ctvrtnu me vahy a je to pro mne prakticky fyzicky nemozne
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(19.3.2005 19:31:47)
Aničko,
v 8mi měsících 13 kg? To nemá náš syn ve dvou letech a čtvrt.
Nemůže ten problém být i v tom? Třeba řve proto, že jeho fyzický růst je neúměrně rychlý... v osmi měsících 13 kilo je fakt docela dost.
|
| anicka, dominik 08/04 | •
|
(19.3.2005 20:25:49)
je fakt ze se mi to take zda dost, nekolikrat jsem se ptala lekarky jestli je to v poradku a ta mi rekla ze vzhledem k tomu ze do minuleho mesice byl jenom kojeny, tak se to upravi se zmenou stravy a zvysenim pohybu az zacne vice lezt a chodit. Musim rici ze kdyz jsme zavedli doplnky do stravy jako ovoce a masozeleninove prikrmy tak prestal pribirat na vaze, takze verim ze se to opravdu srovna do normalu, v tom problem nebude a ze by to byl nasledek porodu se mi nezda protoze preci jenom uz je to dlouho
|
| EvčaK |
|
(19.3.2005 20:28:55)
Aničko, záleží taky, jakou měl Dominik porodní váhu. Extrém to určitě není. Náš Nik měl 13kg ve 3 letech. Při porodu 2,86. Je to prostě drobek.
|
| anicka, dominik 08/04 |
|
(19.3.2005 20:39:01)
dominik kdyz se narodil tak mel 3,860 g, byl tri tydny prenasenej, ale i tak by mel mit v roce trojnasobek porodni vahy a to ma ted, ale je fakt ze dokud jsem ho jenom kojila tak pribiral 1,2kg za mesic ted uz ne ted pribere tak 300g, takze si myslim ze se to brzy srovna
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(19.3.2005 6:27:57)
Aničko, myslím, že jsi v některém příspěvku včera psala, že tvůj syn spí jen 7 hodin a je náročný, takže je nutné se mu plně věnovat. Když jsi to ťeď ale popsala podorbněji, nezbývá mi než tě ujistit, že je nenáročný a nemusíš se mu plně věnovat. Plné věnování opravdu, jak tady holky píšou, znamená, že ho nemůžeš odložit ani z ruky a neustále se soustředíš na vymýšlení nových zůsobů natřásání, chlácholení a zpívání, aby dítě přestalo řvát. Že ani omylem hodinu po jídle není dítě klidné. Že neexistuje ho nechat nejen v postýlce, ale ani na dece. Že mu nestačí se dívat, co děláš. Musíš mu opravdu věnovat 100% své pozornosti furt, a když si chceš dojít na záchod, vědí o tom sousedi kilometr daleko.
Já měla kliku, moje dcera se tímhle způsobem chovala poměrně krátce a pak se začla chovat čím dál normálněji - až dospěla do stádia zcela nenáročného dítěte jako je tvůj syn. Jiné děti se ale tímhle způsobem projevují pořád.
Od té doby, co jsem si to vyzkoušela, jsem hodně alergická na lidi, kteří se diví, proč jsou některé matky na MD na pokraji sil, a proč může být pomoc manžela nevyhnutelná.
|
| Iva | •
|
(19.3.2005 10:09:01)
Tak tohle musím podpořit, moje první dítě bylo skutečně "neodkladná záležitost"(nedal se ani na vteřinu odložit!!:-)) - věnovala jsem mu naprosto každou minutu pokud byl vzhůru (a bohužel spal velice málo a špatně) a stejně byl u nás neustále křik že jsem se divila, že sousedi nevolají sociálku. Po nějaké době jsem se už ani nepokoušela dělat domácí práce když byl vzhůru, naprosto to nešlo. Všechno jsem dělala až pozdě večer (s odbíháním k uspávání opět brečícího mimina).Naštěstí jsem si v té době myslela, že to tak dělají všechny děti, jinak bych to asi ani nevydržela. Druhé dítě bylo ale úplně jiné a já byla jak v Jiříkově vidění - tam jsem s dítětem dělala naprosto všechno, krásně to šlo, a když malá usnula (což bylo často a spala klidně a dlouho), mohla jsem si sednout ke kafíčku a své oblíbené angličtině, bylo hotovo. Trochu jsem si připadala, jako že se na té mateřské flákám, i když jsem obstarala celou domácnost a dvě děti:-)- to v porovnání s tím, co bylo když byl kluk mimino. Takže není dítě jako dítě a jsou takové, co vám dají záhul, že se to nedá ani popsat. Pro lidi, co měli sami hodné děti, je to nepochopitelné, ti si pak myslí, že si to ta matka nedovede zorganizovat a je neschopná. Nezažít oboje taky bych si to myslela, kdybych měla jen to druhé, ale není to tak.
|
| Líza |
|
(19.3.2005 10:12:51)
Přesný :-)))))))))))
Když jsem přišla z porodnice s druhou dcerou, byla jsem na vše sama, starší jsme vodily do školky a všude možně, manžel už pomáhat moc nemohl, a já byla odpočatá, energická, všecko jsem zvládala levou zadní.
Po zkušenosti s tou první jsem si připadala až nepatřičně :-)))
Protože mladší byla normální miminko, který jí, spí, čůrá, kaká, a bezdůvodně brečí jen vzácně.
|
| EvčaK |
|
(19.3.2005 11:12:37)
No tak to mě těší, že máme tak společné zážitky. U nás to jsou dva chlapi a bylo to stejný. Já měla jen trochu problém, zbožňovat toho staršího stejně jako dřív. Když se narodil druhý a já zjistila, jak může být dítě klidné a nenaročnéa že můžu normálně v noci spát, tak jsem byla chvíli asi naštvaná nebo tak něco, že jsem si se starším užila to co jsem si užila....
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(19.3.2005 11:48:43)
My jsme to měli tak nějak podobně :-)
Ale Evčo - k tomu, že jsi byla "naštvaná" - vím o jedné mamince, která to měla naopak - první dítě zlatíčko, druhý si tudíž s nadšením naplánovala hned po prvním (rozdíl 14 měsíců) a narodil se jim "vzteklej alarm". to myslim, že ji muselo dostat ještě víc :-)
|
| EvčaK |
|
(19.3.2005 12:36:43)
To Ti povím Jani. To musel být šok. Přemýšlela jsem o tom, že kdyby byl Nik až druhý, tak by byl fakt chudák. Možná by mi dělalo problémy ho i přijmout. Takhle jsem se vždycky chystala na to nejhorší, a pak jsem byla vděčná za to jak to je. A to i u Nika. Naštěstí se mi včas dostala do ruky vhodná literatura. Ale chudáci mamky, co mají info třeba jen z Betynky a od přátel, jež jsou rodiči dětí - ideálů.
Chystám se na článek o náročných dětech, ale než se přestěhujem (za týden natvrdo), taky chci znovu načíst dobrou literaturu... Tipuju tak za měsíc, by mohl být. A třeba mě nějaká dobrá duše "předběhne". Myslím, že takový článek by tu nezaškodil. Ještě jsem neprozkoumala, jestli tu něco podobného už nebylo.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(19.3.2005 12:55:17)
Byl tu článek "Nevychovanec? Aspík! (Podle "aspík" to vyhledávač najde hned.) To byl ale trochu jinej případ než u vás (i trochu jinej než u nás) a taky už je to asi dva roky zpátky, takže novej článek nezaškodí :-)
Jinak je tu ještě diskuse o nekomunikativních, nespolupracujích dětech jako je náš Z. (nerada bych, aby tam hned nějací chytráci přišli radit jak je máme vychovávat, tak Ti to napíšu na mail), ale to taky neni váš případ.
|
|
|
|
| Líza |
|
(19.3.2005 17:43:41)
EvcoK, já měla opačný problém, pokud jde o vztah k nim. Dlouho mi připadalo, že mita mladší proklouzává mezi prsty a nijak se neprojevuje, a že je těžké udělat si k ní nějaký konkrétnější vztah...je fakt, že ta starší si vyřvala mnohem víc pozornosti a stimulace :-)))) Já jen byla vděčná, že to dopadlo právě takhle, protože být i ta druhá stejný dráždivý řvoun, byla by chudák, na ni by nebylo tolik času, i kdyby ho potřebovala ode mě sebevíc.
|
| Iva | •
|
(19.3.2005 18:08:44)
Já musím říct, že jsem to prostě nedokázala brát tak odosobněně jako navrhuje Monty. Dítě prostě pořád brečelo, a já nevěděla proč, dělala jsem všechno možné co se dalo, a nic, brečel dál. Tak to ve mě vytvářelo takovou úzkost, že jako něco není v pořádku. A ta úkost se občas taky přeměňovala ve vztek a zoufalství.
Na řev dítěte se dá určitým způdsobem zvyknout, to potvrdí skoro každá matka, mě se občas stávalo, že jsem tak vypla kvůli řevu dítěte že jsem přeslechla i oprávněné požadavky typu mám žízeň, ale to až byli větší. Když se bojíte, co miminu je, tak jeho pláč asi nebudete ignorovat.
Mladší dcera taky občas plakala, jako každé dítě, ale byla na rozdíl od syna "čitelná". Věděla, co chce, a já to snadno poznala taky. Chtěla napít, nebo přebalit, nebo společnost, nebo spát. To bylo obvykle všechno. Syn patrně sám nevěděl, proč brečí, a já na něm nikdy nepoznala, co potřebuje.
Ještě k tomu věnování se - zajímavé je, že syn se kvůli tomu, že jsem mu věnovala veškerý čas, vyvíjel velmi rychle, což je ovšem logické, jenže ještě zajímavější je, že dcera , které jsem se vůbec tolik cíleně nevěnovala, se zase snažila dohnat bratra a rozvíjela se nakonec stejně rychle jako on. Navíc tím, že spolupracovala, jsem k ní měla velmi blízko (u syna to bylo asi žhavější, ono když s někým projdete takovým "peklem" tak ho musíte buď zabít nebo si ho zamilovat), takže si nemůžu stěžovat. Kolikrát jsem uvažovala o tom, že ona možná ani nebyla zas tak hodné dítě jak se mi zdálo, ale prostě dítě normální, a já z ní byla nadšená jen díky tomu kontrastu:-))
|
| Ivo | •
|
(19.3.2005 18:21:09)
No, Monty, jak to tak popisuješ, že S. nikdy neplakal a vždy dobře jedl spal, tak to máš opravdu štěstí a těžko pochopíš pocity matky co jí dítě přes veškerou péči brečí a brečí. Starat se o syna a o dceru byly doslova nebe a dudy,(spíš dudy a nebe:-)))zkrátka něco naprosto jiného, a to jsem už přiznala, že i dcerka nebyla zas tak umělohmotná, a taky někdy zazlobila. Chápu, že to nechápeš, mě leccos došlo až jsem měla dceru, ty udivené pohledy známých mamin, když jsem si něco se synem stěžovala...taky nemohly chápat.
Přeju ti, abys to nikdy nemusela pochopit, ani u dlaších dětí, pokud je plánuješ, není opravdu o co stát.:-))
|
| Iva | •
|
(19.3.2005 18:24:18)
Ten Ivo jsem já, Iva, nějak jsem se přehmátla:-))
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(19.3.2005 19:55:56)
Jé Ivo, přesně tak to bylo u nás. Syna jsem musela pořád nosit a natřásat, aby neřval. Když jsem si chvíli sedla, hned to poznal. Špatně spal, špatně jedl. I jako batole byl strašně náročný na naši pozornost a čas. Nikdy si sám nehrál, klid nastal, jen když usnul a to zas nebylo tak často. Dlouho jsem se bála mít druhé dítě, že už to podruhé nezvládnu, ale holčička byla úplně jiná. Dělám si legraci, že je za odměnu, za to, co nám kluk vyváděl:o). Brečela jen málo, třeba když měla hlad nebo jí rostly zoubky (to jsem ji nosila celé noci), usínala sama, zabavila se i s hračkami v postýlce, když jsem neměla čas. Už chápu, že se na mě všichni dívali jako na neschopnou, když byl syn malý a měli "dobré rady", jak ho nerozmazlovat:o). U holčičky jsem stíhala všechno, nebyla jsem unavená, byla jsem v pohodě. Kdybych měla první ji, taky bych asi nevěřila, že malé dítě může tak vyčerpat celou rodinu.
E.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| *Aida* | 
|
(14.3.2005 20:49:20)
Anicko,
jenze ja to neberu tak, ze mi manzel pomaha s hlidanim deti. On je jejich otec a ja tedy rozhodne nechci, aby si ho moje deti pamatovaly jako chlapa, kterej prisel domu a vytuhnul. Ja chci, aby si vzajemne uzili jeden druheho a pro meho muze to rozhodne neni nejaka povinnost, kterou musi splnit.
|
| anicka, dominik 08/04 | •
|
(18.3.2005 17:36:52)
Aido
ja jsem nemluvila o hlidani deti jako o povinnosti ale o postarani se o dite cimz myslim vsechny ty prace ditete se tykajici jako vareni a prani napr.
muj muz syna nadevse miluje a nenecha si ujit ani jednu chvilku aby mohl byt s nim, kdykoli se vraci napr. z montaze tak jeho prvni cesta vede za nim, nemam pocit ze by dominik byl ochuzenej o tatinka, myslim ze mu dava vse co v dane situaci muze
|
|
|
|
|
|
|
| Marysha | •
|
(14.3.2005 18:53:27)
Dekuju za odpoved. Tak me ted, nevim proc, napada pisnicka Jozin z bazin uz si zuby brousi...:-)))
|
|
|
|
|
|
| Jaga10,syn,2 roky | •
|
(10.3.2005 19:29:13)
No právě kvůli těm pěnězům si jako služka nepřipadáš.
|
|
| Hanka, Max 11/200 | •
|
(11.3.2005 17:47:43)
Zajímavé je, že všichni úžasně oceňují muže, kteří zůstanou doma s dětmi, ale proč potom nikdo nepěje ódy na ženy, které chodí do práce a přispívají do rodinného rozpočtu? (pokud je tedy primární úlohou ženy péče o děti a domácnost a muž má "živit", s čímž s dovolením nesouhlasím). Připadalo by mi logické slyšet věty jako "Tvoje manželka chodí do práce? No ta je prostě ÚŽASNÁ!!! A sama se tam dopraví? Máš doma prostě klenot! A dokonce za to dostává peníze? Ty sis ale uměl vybrat! :-)) Pročpak nic takového neslýchám? :-) Můj manžel byl doma se synem skoro dva roky a pokaždé, když se mě někdo zeptal "a to ho jenom hlídá, nebo i uvaří atd.?", měla jsem pocit, že vylítnu z kůže - to je snad JASNÉ, že uvaří. Nebo by vám připadalo v pořádku, kdybych byla na MD já, abych manželovi po příchodu z práce řekla "prosím tě zítra chceme španělské ptáčky, ale neodflákni to zase, minule byly nějaký tuhý"? :-) Podle mě nejde ani tolik o to, kdo co dělá, ale aby měli oba zhruba stejně času pro sebe - na to, aby si odpočinuli, četli, chatovali na netu:-) atd. Někde jsem kdysi četla, že emancipace není o tom, že muž má péct buchty a žena zalézt v neděli odpoledne pod auto, ale o tom, aby měli srovnatelné množství volného času. Vřele s tím souhlasím.
|
|
|
| Marysha | •
|
(10.3.2005 14:49:36)
Sarko,
pokud si opravdu myslis, ze jsme "sluzky s mizernym platem", tak by ses, podle meho nazoru, mozna mela zamyslet spis ty. Ona ta rovnopravnost neni o tom, abychom se my zeny "nutily" do muzskych roli a naopak, abychom sobe i "svetu" neco dokazaly. Rovnopravnost je zejmena o moznosti volby, je to o moznosti zvolit si to, co nam vyhovuje vic. Je to taky o dohode mezi partnery. Mozna ty radeji vrtas nez zehlis, ale co tvuj partner? Radeji zehli nez vrta? Treba taky radeji vrta. Asi se nepoperete o vrtacku, ze ne?:-)
Nekde jsem kdysi cetla studii o holcickach a klucich, o velmi malych detech, kteri jeste nemaji o genderovem stereotypu ani poneti, jsou proste "tabula rasa". Presto vetsina holcicek nesahla po predlozeni souboru hracek po autickach, traktorech ci montaznim naradi...Jsem toho nazoru, ze v tomhle veku jde jednoznacne o instinkt, tedy za vrozene (nepodminene), biologicky determinovane puzeni k cinnosti vlastni urcitemu druhu. Tahle dispozice je sice vrozena, ale neni nemenna - to znamena, ze v prubehu dozravani na deti pusobi ruzne vnejsi vlivy (zejmena rodice), ktere tento instinkt mohou ovlivnit neboli naucit dite typickym reakcim na podnety (vzpominate na I.P.Pavlova a jeho slintajici psy?). Takze rodice samozrejme mohou ovlivnit, zda si jejich male dite bude hrat s panenkami, auticky, kuchynskym nadobim nebo montazni soupravou tim, ze mu urcite hracky koupi a jine ne. Ale podle me pokud bude mit dite na vyber, stejne si bude hrat s tim, co je mu blizsi. A to same plati i pro dospele.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.3.2005 16:36:34)
Souhlasím,
máme dceru a syna, oba měli autíčka i panenky (oba i kočárek:o)), do ničeho jsme je nenutili, ale stejně si hraje každý jinak. Synovi se hrozně líbilo jezdit s kočárkem, hrozně ho chtěl, dělat smyky, bourat, vyklápět panenky, s autama dělal závody, stavěl z kostek dráhy atd..... Dcera o panenky opravdu pečuje, přebaluje, krmí, chová, v autíčkách spíš někoho vozí, s kočárkem jezdí pomalinku (jak říká - jako správná maminka:o)) atd.
Myslím, že děti vychováváme podobně, stejně se odmalička chovají každý jinak.
E.
|
|
| ronniev | 
|
(10.3.2005 23:18:59)
Je to přesně tak. Mám dva kluky a holčičku. Klukům je většinou úplně fuk, co mají na sobě, když jim koupím novou mikinu, jsou otrávení, že je nutím si zas něco vyzkoušet, a z hraček je nejvíc zajímají auta, stroje a Lego roboti. Holčička se odmalinka nakrucuje před zrcadlem, nákupy jsou její oblíbená zábava, vášnivě pečuje o panenky, div jim v tlamičce lahvičku nezalomí, a pere a žehlí jim šatičky. Přitom je nejmladší, takže o "klučičí" hračky doma nouzi nemá. A není to tím, že nejsou její - o počítač, míč, kolo se umí s bráchy pěkně porvat. Ať mi nikdo nepovídá, že "stereotypy" nejsou vrozené. Výchova podle mě zmůže jediné - natlouct oběma pohlavím do hlaviček, že v páru je potřeba brát ohled na toho druhého a zároveň po sobě nenechat dupat. Ale domnívám se, že většině žen je skutečně bližší to praní a žehlení než vrtání (jak já si užívám, že nic vrtat a spravovat NEMUSÍM, ačkoli ledacos z toho umím - byly jsme s matkou samy, bez otce, a někdo to dělat musel...)
|
| Romana a Ondřej, 3 roky | •
|
(14.3.2005 15:33:14)
Přesné, Ondra uměl jako první slova auto a bagr. Nikdo ho to neučil a také doma preferujeme výchovu univerzální. Ale nevyhnu se tomu, že řeknu Ondrovi, že si v tramvaji nemusí sedat, že je mladý muž, který postojí.
|
|
|
| Bosorka2 | 
|
(11.3.2005 13:38:16)
No a jak zhodnotíš to, že já jsem si coby velmi malé děcko radši stavěla s bráchou (mladším) garáže pro autíčka, než bych si hrála s panenkama ? :-))))
|
| Hanka, Max 11/2000 | •
|
(11.3.2005 18:34:58)
Můj syn taky miloval kočárek pro panenky (teda je pravda, že ho hlavně bavilo zkoumat, jak funguje:-)- ale o to nejde. Nikdo podle mě není "úplně chlap" nebo "úplně ženská" a je nesmysl někomu předhazovat, že protože jsi holka, mají tě zajímat panenky, a protože jsi kluk, je DIVNÝ, když tě zajímají panenky. Pokud Připadá mi ale zajímavé, jak často vidím, že někdo řekne "mně baví natírat plot" a vzápětí někdo zareaguje "mně plot natírat nikdo NEDONUTÍ". Zdá se mi, že lidi mají často potřebu se vymezovat vůči ostatním i za tu cenu, že v diskusi vzniká "konflikt", přestože v podstatě chtějí oba říct zhruba totéž. Zažila jsem také, že mé kamarádky, které narozdíl ode mne zůstaly na mateřské tři roky, braly jako výzvu ke konfrontaci už jen to, když jsem se zmínila o tom, že můj manžel je se synem doma. A taky si vybavuju situaci, kdy jedna kolegyně řekla něco jako "děti, které vychovává otec, jsou o něco ochuzené" a já jsem na to v podstatě kývla, což ji hrozně překvapilo: čekala, že vytáhnu do boje za povinnou rodičovskou dovolenou otců, a já to NEUDĚLALA...!:-) Abych to upřesnila: podle mě jsou děti, které jsou doma s otcem, trošku ochuzené o matku, ale děti, které jsou s matkou, jsou zase trošku ochuzené o otce, takže se to vyrovná:-)). Hlavně ale - proč se pouštět do diskuse s někým, kdo je evidentně konfrontačně naladěn? Navíc je fakt sranda pozorovat, jak se ten člověk nemůže zorientovat, proč se "nebráníte":-)))
|
|
| Marysha | •
|
(11.3.2005 21:19:19)
Tys necetla prispevek od Cockney? Zajimava je zejmena ta cast, kde rika, ze :"(1) gendrova role - chovani, ktere je charakteristicke pro dane pohlavi - napr. hra, prace (2) gendrova identita - to co si o sobe mysli, ze je (3) sexualni orientace;
v tech je clovek ovlivnen z okoli (ale soc. ovlivneni take je), ale hodne v embryonalnim obdobi hormony - muzskymi nebo zenskymi. Pokud byl v presne urcenem obdobi produkovan testosteron (ditetem samozrejme), chlapecek bude mit daleko vetsi vztah k muzskym vecem a obracene (jsou sami schopni se identifikovat s danym gendrem)" a dale, ze "Jedinci XX, kteri trpi androgenitalnim syndromem (zvysena synteza androgenu) se narodi s pomuzstelym prirozenim, budou mit vic chlapecke zajmy, role zeny jim vsak nebude cizi a budou heterosexualni (40% a vice)." To, myslim, dost dokonale (ac to nejsou moje slova) odpovida na tvuj dotaz:-)))
Mimochodem, ja jsem si taky jako dite radeji hrala s autickama nez s panenkama (takze zrejme taky patrim do tech 40 a vice procent:-)). Ale to je prave ono - "radeji" - neznamena to, ze jsem si hrala JEN s autickama. Coz je v souladu s moji drive vyjadrenou teorii a nazorem, ze "pokud bude mit dite na vyber, stejne si bude hrat s tim, co je mu blizsi. A to same plati i pro dospele."
|
|
|
|
| Jaga10,syn,2 roky | •
|
(10.3.2005 18:40:40)
Tak to s tebou souhlasím, doporučuju všem knížku Nadvláda mužů.
|
|
| Kristina | •
|
(13.3.2005 17:31:14)
Sarko,
skvele vyjadreno! Presne tak to bohuzel je - genderovy rad je u nas natolik zakoreneny, ze jej obhajuji samy zeny, pro ktere rozhodne priznive nastaven neni.
Nechapu, proc kdyz se zena stara o dite, tak je to samozrejmnost, a kdyz to nahodou udela muz, tak ho vsichni maji za hrdinu!
Dokud budeme povazovat takoveto basnicky za roztomile a neskodne, tak se asi tezko neco zmeni. Protoze ty basnicky jsou proste jednou z kapek, ktere pomalu, ale vytrvale, nahlodavaji zenam sebevedomi a nuti jim genderovy stereotyp. Basnickama to zacina a nerovnymi podminkami v dospelosti (zamestnani, platove ohodnoceni, pece o kohokoliv...) to konci. Takze si to nesmime nechat libit!
|
|
| Druss, 3 neteře | •
|
(17.11.2008 18:56:47)
Ale s timhle už děte fakt do... Služky, no tohle...
Uvědomte si, že muži byli (a jsme!!) lovci. Stovky a tisíce let.
Ženy sbíraly plody. Stovky a tisíce let!!! A vy to chcete šmahem, za 10 let změnit. To ovšem nejde.
Vy feministky (které se tak V ŽIVOTĚ samy nenazvou), totiž nechcete rovnoprávnost (která už funguje tak jako v historii nikdy předtím), ale odvetu. Chcete to prohodit. Chcete vládnout a lovit, a muže přinutit udržovat oheň v jeskyni. Přitom ani jedno co děláme my neumíte, a my na to co děláte vy nemáme dispozice.
Pořád jsme, a ještě pár generací BUDEME silnějším pohlavím my. Tak si na to sakra zvykněte.
|
| MSteflova | 
|
(17.11.2008 20:22:14)
Druss, neměl bys tak zevšeobecňovat. Neexistuje silnější pohlaví, pouze silnější a slabší jedinci. Podle toho, jak si chceš dokazovat svou vlastní sílu, bych řekla, že budeš ten druhý případ. Jinak bys neměl zapotřebí psát takový příspěvek.
|
| Druss | •
|
(19.11.2008 9:23:01)
LOL. Zas jedna (rádoby) chytrá. Svoji silu si dokazuju každý týden na tatami. Bojoval jsem se silnějšími a vyhrál, stejně jako se slabšími, a prohrál. Nemám s tim problém, a nepotřebuju si nic dokazovat.
Bojoval jsem i s holkama. Na tatami samozřejmě. Venku nikdy. A i když byla srovnatelně velká a těžká, a měla i větší zkušenosti než já (měla hnědý pásek), stejně jsem ji přepral. A jel jsem na 20%. Zevšeobecňovat BUDU, prostě proto, že to tak JE. Máte slabší konstituci, danou evolucí, a to je pomalá mrcha. A myslet si, že za 10 let dojde k reverzi, je blbost. A dokud se budou rodit silní chlapi (jako třeba já:)) tak k tomu nedojde NIKDY! Tomu věř.
Reagoval jsem hlavně na to, jak tady jedna mámatáta chodí do divadla, s kámoškama na kalby, etc.. A za to "dovolí" (???) aby její muž byl (2x v týdnu - víc ne - musí přece pomáhat s domácností!!) do půlnoci v práci! Takovou matku bych nakopal do p.. (obrazně, nechytej mě za slovo..), a jejího muže profackoval, ať se probere. Nebo ať si najde nějakej sport, a uvidí jak ho to změní.
Protože jeho manželka je zcela evidentně rozmazlená princezna, co nevyrostla. Sice zestárla, ale nevyrostla.
Jo jinak píšu ze školy (VŠ), aby tě třeba nemátlo, že mám jinou IP.
|
|
|
|
|
|
| Kahlan+5 | 
|
(10.3.2005 15:07:42)
Tak tedy kdyby muj muz, ktery je na materske, nevaril a neresil domacnost, tak to by mne tedy stvalo hodne. Nastesti muj manzel je na skutecne rodicovske, vari denne a lepe nez ja, uklidi, vypere, oběhne se synem urady, vyplni nam obema danove priznani, udela policku, resi nase ucty. Ja chodim jen do prace, hraju si se synem, peru, obcas nećo malo vyzehlim (a to spis proto, ze mne to bavi). Funhuje to takto rok a ctvrt.
|
|
| UZLIK | •
|
(12.3.2005 13:21:37)
a proc ne? proc bychom nemeli prepsat ucebnice? uz to, ze si deti od malinka hraji s rodove podminenou hrackou je preci omezujici. kdyz budou kluci dostavat auticka a holky panenky muze(ne vzdy nutne musi) to omezit jejich budouci okruh zajmu, vyber zamestnani a celkovy pohled na vec. rikam si, ze prepisovat by se melo zacit driv nez v ucebnicich, kdyz v leporelech pro nejmensi vidim "odvazneho pana kluka na konikovi" a "hodnou holcicku maminku zalevat kvetinky". ale prepisovani ucebnic se mi v tomto ohledu jevi jako umely zasah do prirozeneho vyvoje. az se zmeni nase smysleni o roli muze a zeny, zmeni se s nim i obsah knih a ucebnic. (navic si neumim rizene prepisovani knih pro deti predstavit v praxi, uz slysim ty reakce: cenzura! stredoveke metody! militantni feministky!). kdo by urcil co jeste ano a co uz neni vhodne? k prepisovani ucebnic asi nedojde, takze nam nezbyva nez o veci diskutovat, rozsirovat povedomi o moznostech obou pohlavi mezi lidmi a urychlit tak zmenu nazoru. nejsem feministka ve zbrani a je mi jasne, ze muj manzel me nemuze zastoupit behem tehotenstvi, porodu a kojeni(rozhodne nesouhlasim s dobrovolnou volbou umele vyzivy. to je svoboda matky na ukor ditete). vsechno ostatni mu jde stejne dobre jako mne a neco i lepe. jsem samozrejme lepe vybavena telesne pro peci o deti-tim myslim vylucovani a pusobeni ruznych hormonu, ale proc by se mel mene tesit z nasich deti, jen proto, ze se mu pri kojeni nevylucuje do krevniho obehu "trpelivy" hormon? muze byt stejne trpelivy a milujici jako ja. a konec koncu, ty deti jsou NASE. nekdy mam pocit, ze se zeny-matky zamerne pasuji do role jedine kompetenti osoby v peci o deti. takze deti jsou pak trochu vic maminky nez tatinka... a kdo je pak v nevyhode? chapu snahu o emancipaci zen jako rozsireni moznosti pro obe pohlavi. stejne jako driv nebylo zenam umozneno studovat a delat karieru, muzum nebylo doprano sblizit se se svymi detmi, travit s nimi vice casu. toto striktni rozdeleni roli bylo snazsi a efektnejsi strategii pro zivot, ale dnes uz na nem neni treba lpet. v nasich podminkach nezalezi preziti na tom, jestli muz ulovi dostatek, kdyz uz lovi i zena. proc upirat radost z lovu zenam a poteseni z pece o deti muzum?
|
| Salma+4 | •
|
(12.3.2005 18:35:39)
Stano, ty potvoro - tos prehnala s tou prezdivkou!!! Vecer ti to tady nasolim /teda jestli ses to ty/
|
| uzlik | •
|
(13.3.2005 0:39:38)
nejak nesolis...a to sem se kvuli tobe pripojila
|
|
|
| Pudicitia | 
|
(13.3.2005 17:18:16)
Uzliku,
jsem tu nova a moc se neorientuju - tvuj prispevek a dalsi /treba Petra Neomi/ se mi libil, i kdyz moc nerozumim te odpovedi... Kdo je Salma? a co chce solit?
Jen mi prislo, ze jsi nekonzistentni. Nejdriv rikas Proc neprepsat ucebnice? A pak, ze by to byl umely zasah... Vzdyt tvorba ucebnic a vyber basni - to cele je vlastne "umela" zalezitost. A deti to ovlivnuje velmi - skola po rodine nejvice. Pokud budeme jen diskutovat, nezmeni se to jeste dlouho. A pro ostatni zastankyne poezie pana Zacka: kdyz napisu umelecky kvalitni rasistickou basen - bude jeji vyrazeni z ucebnic /zakaz/ totalitnim zasahem?
Asi bych takove basnicky nezakazovala - at je kupuji rodice, kteri si takto predstavuji budoucnost svych deti, ale dost nerada, bych takovou basen videla v ucebnicich svych deti!
|
|
|
|
| Ivana a Barborka 8/04 | •
|
(10.3.2005 10:49:31)
Je fakt hrozny, jak se porad mluvi o rolich, vzdyt deti jsou si vsechny rovny, proc se to pak meni? Nejde mi tak ani o tu rovnost jde spis o svobodu. Dite je po narozeni tak ciste a svobodne a my je pak pretvarime do tzv. role kluka nebo divky. Kupujeme jim hracky vhodne pro holky a naopak. je hrozne, kdyz matka svemu malemu chlapeckovi rika: nebrec kluci nebreci... Nechme deti zit a pouze sledujme jejich zajmy a nabizejme jim o co maji zajem. At je kazdy takovy jaky je. Slaby, silny, klidny, bojacny nebo kurazny, vynalezavy ... holka nebo kluk? Fyzicky je maly rozdil :-), ale jinak je to uplne stejne a jsou to predevsim deti- samostatne osobnosti.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)