| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Škoda rány, která padne vedle

 Celkem 564 názorů.
 Iva 
  • 

Má výchova je nejlepší! 

(21.12.2004 8:10:13)
Asi z té holčičky vyroste ženština, která své okolí terorizuje mlácením bagetami hlava nehlava kam dosáhne. Možná je to ale jinak. Možná je to jen tak, že ta druhá matka prostě je jiná a na stejný prohřešek svého dítěte jinak reaguje. Třeba té holčičce v ústraní domluvila a nechce to znova zbytečně rozmazávat.Myslí si možná, že výchova má vypadat takto. Když si představím sebe, nikdy jsem svým dětem napadání cizích dětí neschvalovala, ale kdyby za mnou přišla jiná matka s podobným sdělením, řekla bych si něco jako A co po mně ta ženská panebože chce? Abych ji vkleče odprosila? Mám ztřískat svoje dítě nebo ho tady před nimi peskovat po hodině co se to stalo jen proto, aby ona byla spokojená a aby byly naplněny JEJÍ výchovné zásady (když ani v té chvíli netuším, jaké vlastně má ?)Co rodin, to přístupů! Upřímně, docela by mě tím sdělením být tou druhou matkou naštvala, a je docela pravděpodobné, že bych, pokud bych neměla právě ten nejlepší den, reagovala sice nevzorně, zato vzdorně, tedy podobně jako se stalo.
Sice rámcově souhlasím s názorem autorky články na výchovu, ale trošku mě děsí její neomylná představa že všichni, aby to dělali dobře, to musí dělat po jejím.
 Komka 
  • 

Re: Má výchova je nejlepší! 

(21.12.2004 8:31:31)
Myslím si, že takhle to autorka nemyslela. Když moje dítě někoho uhodí, musím mu přece vysvětlit, že se to nedělá a na místě trvat na omluvě. Ruku v ruce s tím musí jít i moje omluva mamince toho dítěte. To je slušnost. Nic víc. Nejde o to, že by chtěla aby se jí ona maminka na kolenou odprošovala, ale aby se alespoň slušně omluvila. To myslím není tak moc. Patří to k základní slušnosti a nevidím na tom žádné prosazování své výchovy jiným. Domluva v ústraní je určitě taky možná metoda, ale bez omluvy nemá význam. Koneckonců, újma se stala tomu dítěti.
Byla jsem taky au-pair, v US. Měla jsem na starost jednu holčiku (chvála bohu že jen jednu) a měla rok a půl když jsem přijela. Byl to rozmazlený malý spratek a dělala si cokoli chtěla. Mojí výchovou se z ní stala milá slušná holčička, celé dny usměvavá a spokojená, ale nedej bože když domů přišla maminka, to se z ní stal opět ďáblík a skrze demokratickou výchovu si vyřvala např. tři večeře, protože maminka dělala furt další a další, aby hlavně děťátko jedlo. Žádná typ výchovy se nesmí přehánět do extrému a myslím, že právě ta demokratická výchova o které je tu řeč je jednoznačně nevyhovující.
Komka
 Iva 
  • 

Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(21.12.2004 16:42:45)
No já si naopak myslím, že nemá smysl nutit dvouletou holčičkou k nějakým omluvám, zvlášť po hodině od události, protože tomu ještě nerozumí, a že je mnoho způsobů jak to udělat "správně", ne jen ten jeden, který autorce připadá normální a vhodný. A o tom jsem psala. Plno lidí si myslí, že rodič, když se stane tohle "musí" toto a když se přihodí tamto zas "musí" tamhleto. A já se - trochu provokativně - ptám - kde je psáno že "musí"?

Každý, kdo se setkal s rodinou co mají děti, zjistil, že v něčem jsou na to jejich dítě mnohem míň "přísní" než vy, naopak mu nedovolí to, co vy třeba považujete za naprosto neškodné. Dokonce i v rodině mé sestry , a to jsme vyrostly ve stejné rodině, platila poněkud jiná pravidla než pro mé děti. Článek ve mě vyolal pocit, že autorka (na rozdíl od nemožné maminky druhé holčičky) má jedině správný recept na to, jak vychovávat děti. A to si nemyslím.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(21.12.2004 19:04:27)
Ivo, já jsem z toho měla stejný dojem jako Ty...
 Misa3 


Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(21.12.2004 22:19:32)
Souhlasim, cokoli se prezene ad absurdum, konci skutecne absurdne:-)))Take jsem si rikavala, ze kdybych mela dite, tak na nej nikdy ruku nevztahnu, ale zjistila jsem, ze by to melo obcas vyjimku: agresivni utok na mladsiho a slabsiho, bezbranneho, nebo postizeneho, surovost ke zviratum a veci jako tu uz jednou mohutne diskutovane okradeni hosta. Musim rict, ze to jak to matka dotycneho pubertaka hajila, mne dost hybalo zluci. Hlavne to, ze okradeni pozvaneho souseda, prechazela jako vec naprosto zanedbatelnou.

Jinak si nemyslim, ze by autorka clanku chtela prosadit svou vychovu jako jedinou pravou, proste pise jen svou prihodu a svouj nazor. Prece nikdo nechce, aby se tu kdokoliv bal ceknout, jak co vidi a co prozil. Vim ze pripominka tak rozhodne myslena nebyla, ale skutecne nemam dojem, ze by autorka clanku vyvracela moznost jineho pohledu na vec.

Jako nematka, ale nekdo, kdo po detech spis jen strasne touzil si myslim, ze autorka udelala spravne, protoze dite musi vedet, ze matka (nebo otec ci jina dospela osoba, ktera ho ma na starosti), ho umi OCHRANIT. Ano myslim onu( pro mne ryze teoretickou) triadu bodu dobre vychovy: MILOVAT, CHRANIT VYCHOVAVAT.

Ta bageta pusobi sice spis komicky, ale ja bych to videla skutecne jako utok a snahu druhe dite zastrasit. Spis bych rekla, ze slo o bagetu, protoze to byla prvni vetsi vec, kterou ona holcicka nahmatala. Nevim, jak by to dopadlo kdyby nahmatala nejaky skutecne hrozivy predmet, treba vetsi konzervu...podle mne by totiz nezavahala a zvala druhe dite po hlave i tou konzervou.

Takze abych to uzavrela, slo o utok a kdyby byl chlapecek poranen, bylo by kolem toho pekne halo, to ze nebyl, byla jen stastna nahoda. A podle me je skutecne na miste, aby maminka holcicky mela tuseni, co jeji potomek dela a jak se v kontaktu s druhymi detmi projevuje. Co se tim udela, je pravda uz jen jeji vec, ale mam dojem, ze sve dceri zrovna neprospeje, pokud tyhle projevy nasili prehlizi jak rovinu...
 Misa3 


Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(21.12.2004 23:12:47)
Eeee...jako vzdy mam pocit, ze bych to mela upresnit. Takze, pokud by dite provedlo neco s vyse jmenovanych cinu, rozhodne bych si nevykasala rukavy a s klidem mu nedala na zadek. Ale nerucim, za to, zda by mne neruply nervy a neskoncilo by to onim naplacanim, jen proto, ze bych to proste nedokazala prekousnout. Role smutne matky se mi nezda ani tak vychovna, jako naprosto pitoma. Mam za to, ze i to, co tu vylicila jedna ctenarka je mnohem lepsi. Naplacani, hadka a usmireni s rodici. Drobet po italsku, ale dite vi, ze : 1) udelalo neco spatne 2) matka ho nebila s klidnou pripravou, ale proto, ze ji odesly nervy 3) i pres trudne nedavno prozite chvile, si dite zase overi, ze ho ma maminka moc rada, jen nema nervy ze zeleza.

Pochopitelne vyrikat si to z ditetem, aniz by doslo k naplacani, by byl zaver znacky ideal, ale malokdo na to ma a nejsim si jista, zda bych zrovna patrila mezi ony cestne vyjimky.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(21.12.2004 23:27:20)
Souhlasím, Míšo. Já jsem bita téměř nebývala, bývala jsem hodné dítko, z čehož jsem naštěstí vyrostla :-). Ovšem taková tichá domácnost...taky bych radši držela pár facek, než se v koutku užírala, copak jsem zas udělala špatně, nebo neudělala vůbec, nebo udělala, co jsem neměla. Dodnes si to pamatuju a s láskou na to nevzpomínám.
A když slyším maminy, jak na dítě hulákají "nemám tě ráda, jsi ošklivá holčička, jdi ode mě pryč, už tě nechci" a dítě zoufale řve, jsem v tu chvíli obrovský zastánce tělesných trestů pro dospělé.
 Jára, 1 dítě 


Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(22.12.2004 9:37:28)
Miso 3 - už několikrát jsem se při čtení Vašich názorů přistihla, že mám velmi podobný či dokonce totožný názor. A i tentokrát s Vámi souhlasím. Než jsem se stala matkou, taky jsem si říkala, že na svoje dítě ruku nevztáhnu (sama jsem jako dítě byla bita poměrně často), ale pak jsem zjistila, že občas je plácnutí přes zadek v pravou chvíli účinnější, než spousta argumentů, které se dítě rozhodne ignorovat. Dceru rozhodně nemlátím, ani přes ten zadek nedostávala "ob den" a myslím si, že velice dobře pochopila, že i když dostala přes zadek, že to bylo z lásky a ne proto, že já bych se v tom nějak "vyžívala".
 eliška+liduška 18 měs 
  • 

fyzické tresty 

(21.12.2004 8:47:30)
Já teda malou plácnu s naprostým klidem...Některé věci si zkrátka dovolit nesmí a tečka. Záležitosti jako plivání jídla (co nejdelší dostřel-nejedná se o situaci, že by měla dost, nebo jí nechutnalo-prostě zkouší co uděláme), čmárání pastelkou po zdi, lezení po parapetu v okně, otáčení s knoflíky na plynové troubě (jak dlouho bude trvat, než překoná pojistku a podaří se jí opravdu pustit plyn?...), vběhnutí natruc do silnice ("ne na silnici, pojede auto a..." - dítko se šibalsky usměje a už maže na silnici), kopání do psa i přes upozornění že to nesmí (co když mi pak kopne do cizího zvířete na ulici-ne každý pes je klidný jako novofunland), sundávání čepice v -10 (moderní přístup jí od zápalu plic nepomůže),atd atd.
Nebiju dítě když jsem rozčilená, když je rozčileno ono, když se vzteká, ale dostane když dělá schválnosti o kterých ví, že se nesmí. A i rok a půl stará dcerka musí mít své hranice, které nesmí beztrestně překročit, jinak by nás s úsměven propichovala vidličkou.

eliška
 Lida +2 
  • 

Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 13:53:17)
Mila Elisko,

vzdyt vy tu vasi Lidusku (ktere je chudince pouhych 18 mesicu) asi za chvilku utlucete. To, co popisujete, je naprosto silene. Vzdyt vy to dite mlatite uplne za vsechno. To mate tak chabe vychovne prostredky, tak si neco prectete, kdyz Vam fantazie unika. Tomuto ja jiz nerikam obcasne placnuti na zadek v krajnim pripade.Vy, jak to tak vypada, pouzivate placani na zadek jako jediny vychovny prostredek.
 Jana 
  • 

Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 14:44:31)
Proboha, nestačím se divit - jaké mlácení ???!!!
Eliška vychovává své dítě podle starých a osvědčených metod a rozhodně si nemyslím, že by svoje dítě tloukla a jěště k tomu za všechno a bezdůvodně.
Pokud dítě neumí poslouchat a opravdu zkouší, co si může dovolit, jiná cesta není a raději svoje dítě plácnu, než aby mi je zajelo auto nebo vypadlo z okna !!!
Myslím si, že pár plácnutí nikoho nezabije a nikomu neublíží. Já jsem jako malá také párkrát dostala a vyrostl ze mě normální, vyrovnaný a VYCHOVANÝ jedinec.
 July, dcerka 3 roky a syn 8 mesicu 
  • 

Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 16:50:48)
Uf, to jsem ani radsi nemela cist. Copak jsme zvirata, abychom se museli vzajemne otloukat a bit??? Ja mam dcerku 3 roky a zlobi, ale mlatit a ani placat ji nemusim. Kdyz byla mladsi tak do 2,5 roku, tak stacilo odvest pozornost na jinou aktivitu. Neumim si predstavit placat za kazdou blbost 18. mesicicni dite. Nyni ve 3 letech uz chape, co se od ni vyzaduje (coz 18 mesicini dite rozhodne nechape) a staci domluva a nebo v nejhorsim pripade "jit do kouta". Pak prijde a omluvi se. Nikdy se mi nestalo, ze by byla agresivni k jinym detem a to je velmi temperamentni.

Lituji vas, jste chudinky, kdyz musite otloukat vlastni deti... a hlavne chudaci deti.
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 16:54:10)
Jitko,
Ja si spise myslim, ze je o trpelivosti. Je mnohem jednoduzsi dite placnout, nez odvest pozornost na jinou aktivitu u malych deti a nebo u vetsich vysvetlovat, domlouvat atd...
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:16:54)
Přeju ti, aby nenastala situace, kdy budeš považovat plácnutí za jediné možné řešení.
Pokud např. batole šťourá psovi do očí prstem, můžu odvádět pozornost do alelujá, je to tak zajímavá činnost, že se k ní vždycky vrátí.
Vysvětlit si to moc nenechá.
A ten, kdo své děti opravdu otlouká, se k tomu veřejně hlásit nejspíš nebude.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:26:11)
Sylvo,

ono kdyz male batole stoura psovi do oci, tak ho staci od toho psa odtahnou pryc a do oci mu rici durazne "ne", nemusim ho vubec placat.

Co jste to vubec za matky, ze berete fyzicke tresty jako normalni vec. Asi prave proto, jak tu nekdo uvedl, ze byla bita jko mala, tak ji prijde ze je normalni bit jeji deti. Ach, jo. Copak opravdu existuje pouze jediny zpusob vychovy?
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:26:15)
Sylvo,

ono kdyz male batole stoura psovi do oci, tak ho staci od toho psa odtahnou pryc a do oci mu rici durazne "ne", nemusim ho vubec placat.

Co jste to vubec za matky, ze berete fyzicke tresty jako normalni vec. Asi prave proto, jak tu nekdo uvedl, ze byla bita jko mala, tak ji prijde ze je normalni bit jeji deti. Ach, jo. Copak opravdu existuje pouze jediny zpusob vychovy?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:34:39)
Lida, ahoj, zas sme sa stretli na jednom fore... a prave z toho isteho sudka, ze?
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:39:19)
Zupi,

ale tentokrat je nas tady matek, ktere deti nebiji, a jejich deti nejsou rozmazlene, ci nevychovane, trochu vice.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:42:10)
Ano, vsimla som si. Je tu aj July. Este niekto?
 Danysek 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 19:18:04)
Ja. Prispevky mam trochu vic dole, fakt nechapi 18 mesicni batole trestat timhle pristupem. ale presne jak to rekla Lida, pro nektereho je to rychlesi a pohodlnejsi nez dite zaujmout necim jinym
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 19:33:41)
Znovu (potřetí) opakuju - plácnutí následuje až poté, co jsem vyzkoušela jiné metody a nezabraly.
Ale je jednodušší příspěvky "těch druhých" nečíst, že.
 Bára 
  • 

Třikrát a dost 

(28.12.2004 7:55:23)
Tak tuhle metodu jsem používala, když jsem jako nejstarší z dětí hlídala sestřenice, bratrance a ostatní prťata na vesnici. Třikrát jsem jim řekla, že se to či ono nesmí a proč se to nesmí a když neposlechly ani potřetí, vyřešila jsem to ručně a stručně...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 19:39:09)
Takže pro ty, kteří se do téhle diskuze zapojují jinak než kliknutím na "Komentáře ke článkům" v hlavní nabídce diskuzí, ještě jednou uvádím svou výzvu na diskuzi.

Tak, abych trochu naleptala scénář ZuziP, nadhodím jednu filozofickou otázku. Maminky č. 2 argumentují, že u svých dětí užívají metodu tzv. odvedení pozornosti. Ano, znám to, používá to moje máti na mého syna. Připouštím, že to celkem funguje. Má to jeden háček: připadá mi to nedůstojné, mnohem nedůstojnější než plesknutí přes zadek. Trpím dojmem, že bych měla jednat se svým dítětem jako s dospělým, což většinou i činím, takže si nemyslím, že by můj syn trpěl nějakými pocity méněcennosti kvůli tomu, že mu v historii párkrát "jedna přilítla". (V jiných diskuzích si pozorné surferky mohou vyčíst, že syn nejspíš trpí pocity méněcennosti, ale pouze mezi vrstevníky, se kterými neumí vycházet, nikoliv mezi dospělými - mezi dospělými je až na "své chvilky" naprosto OK, rovnocenný partner, schopný v lepších chvílích jednat skoro jako dospělák.) - Zpět k odvádění pozornosti. Připadá mi to příliš dětinské na to, že v něm chci vidět "parťáka". A samozřejmě si připadám též hloupě, jako podvodník (a TAK nesnáším cokoliv nepoctivého - plácnutí je jasné, srozumitelné, poctivé). - Holky, nakousněte tohle téma. Řešila jsem to už párkrát; když máti tohle vytáhne na syna, mám z toho husí kůži. - Na druhou stranu, kdosi tady navrhoval popadnout dítě a odnést někam pryč - jenže ve čtyřech letech už může mít dítě dost sílu, a zase - aspoň pro mne je nedůstojné se s dítětem očividně PRÁT.

- Pokud máte dojem, že k tomu máte co říct, napište své názory. Fakt mě toto téma zajímá (a nespokojuji se jen s kritikou, že "něco" dělám blbě).
M.
M.
 Alicee 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 20:00:59)
Mirko, nemyslím si, že někdo chce, abys v dítěti viděla "parťáka", když mu domlouváš. Samozřejmě při tom nezahodíš autoritu rodiče. Dítě autoritu potřebuje, ale ta se právě dá ukázat při domluvě. Dítěti vysvětlíš svůj postoj a odpovíš na jeho otázky...ale ty si stojíš za tím svým. Je to jako třeba ve škole...učitel ti něco vysvětluje z pozice své autority, ty máš třeba námitky, ale je na tom učiteli, aby ti ty námitky vyvrátil a vysvětlil (pro tebe srozumitelnou řečí) proč je jeho řešení správné.
Diskuze mi nedůstojná nepřipadá, plácnutí přes zadek ano...:)))

Mám možná idealistické představy, mé dítě je zatím dost malé. Ale v rodině mám jeden výborný vzor, mou sestřenici. Jsou s manželem oba velmi trpěliví a své děti vždycky brali s úctou, ale aniž by při tom ztratili něco ze své rodičovské autority. Je to zvláštní, ale jejich děti (velmi aktivní až hyperaktivní kluci) jsou dnes vychovaní, zodpovědní kluci. Pamatuji si, když byli malí a já sledovala jak je rodiče vychovávají...říkala jsem si, že to je pěkná blbost, že být to mé děti, už by jim jedna přilítla...a dneska vidím, že to fungovalo. Jejich trpělivost je ale nevyčerpatelná...:)))
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 20:15:06)
No, já jsem ale nemyslela domlouvání, ale odvádění pozornosti. Co se domlouvání týče, to provozuju taky, to mi ponižující nepřipadá. Ale nezdá se mi, že by syn měl chuť nějak argumentovat při diskuzi, on jen prostě má ve svých horších chvílích potřebu jánevímčeho přesně, prostě vyvede něco, o čem dávno ví, že to nemá dělat, a ví taky, proč to nemá dělat. Jestli to je nějaký náhlý impuls a myšlení se dostavuje až tehdy, když mu vycinkám či co. Traduje se, že děti takto na sebe chtějí upoutat pozornost; což je ovšem zvláštní, protože syn má té pozornosti od nás - většinou - dostatek. - Čili když vyvede nějakou lumpárnu, tak se mi zdá dost nereálné myslet si, že to je o tom, že má nějaký názor, který mu mohu v diskuzi vyvrátit. Naopak myslím, že mozek v těch chvílích moc nepoužívá, bohužel.
M.
 Danysek 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 9:44:34)
Mirko to odvadeni pozornosti platilo u male tak do 2,5 roku, potom mi prisla velka dost na to aby jsme o tom diskutovali, a kdyz nezabralo tak sla do pokoje se vyrvat, nebo sednout na tichou zidlicku a premyslet ( ne dlouho, vzdy tak 2-3 min). Vzdy se sklidnila a omluvila. A nebylo to vzdy lehke, mame dum a mala ma pokojik nahore, obcas jsem ji tam musela 3 vynest, nezda se mi to zle. To delam , ale az od 3 let.Nekdy opravdu provokuje a zkousi co si muze dovolit, a ceka jestli mi rupnou nervy, ale ma smulu. Uz to pochopila a sklidnila se.
Moje mamka to taky casto dela, ze ji odvaadi pozornost, a muzu rict ze kdyz po 3 tydnech odjede tak mam tady tak tyden horor.
Tvuj syn Mirko neni dospely, ponech ho ditetem.Nemuzes ocekavat, ze se bude chovat jako dospely, nezda se mi to dobre, nechme detmi byt deti.
Jak jsem psala taky jsem obcas v minulosti placla, ale uz to nedelam a nechci delat, mam strach ze bych to delala pak pokazde kdyz prijde nejaka krizova situace, a to nechci ani pro sebe a hlavne pro moje dite.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 9:48:19)
Danysek, absolutne suhlasim a navyse mame podobne skusenosti. Ja mam dve deti, synov, 3 a 6 rocneho.... Starsi mal tu smolu, ze odo mna do necelych 3 rokov sem-tam na zadok dostal... Ale uz 3 roky deti neplacam a je to ovela lepsie. Pre mna a samozrejme aj pre nich.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 10:02:32)
Alice, drzim ti palce a verim, ze s tvojim postojom ti to pojde. Je ovela jednoduchsie neplacnut dieta nikdy ako sa k tomu rozhodnut, ked si to uz urobila....
 Šáry 
  • 

Tak jo, Mirko, já se hlásím do diskuse, 

(21.12.2004 20:14:16)
myslím, že v tomto ohledu (zda plácnout či odvést pozornost) stejně jako u spousty věcí ve výchově platí JAK KDY.

Moje dítko (19 měsíců) se dá vcelku snadno usměrnit, ale jsou momenty, kdy ho plácnu po zadku a žádné výčitky svědomí z toho nemám. Je to hlavně za evidentní schválnost nebo za to, když mě venku neposlechne a nepřijde (myslím, že by se to časem mohlo vymstít třeba při přecházení rušné ulice). Občas odvedu pozornost, když si myslím, že je na to vhodná situace, a nic nedůstojného na tom nevidím (třeba když mi dítě bere něco, co nechci, tak mu to seberu a nabídnu něco jiného). Občas se zamračím a hrozně zařvu.

Myslím, že tu ještě nebylo řečeno to podstatné. Na rozdíl od partnerského vztahu, který je rovnocenný, vztah s vychovávaným dítětem už ze své podstaty rovnocenný být nemůže. (To může - a měl by - být až vztah rodiče s už dospělým dítětem). Mým úkolem rodiče je dítěti vštípit určité vzorce chování. Je to úkol docela dost odpovědný a já musím mít k dispozici kromě pochval a odměn nějaké sankce. To znamená něco,co by pro dítě bylo natolik nepříjemné, aby ho to dokázalo odradit od nežádoucího jednání, když selžou všechny ostatní metody "po dobrém". Ať je to trest fyzický nebo psychický, jeho podstatou je to, že MUSÍ být NEPŘÍJEMNÝ. Zajímalo by mne, jak tuto filozofickou otázku řeší matky "neplácačky", a souhlasím s tím, že psychické tresty mohou často být stejně, ne-li víc bolestivé, než tresty fyzické.

Nejsem přítelem fanatismu v ničem, ani ve výchově dětí. Tudíž bych asi neprohlašovala, že bych dítě v životě neuhodila. Základ všeho je, aby si tím člověk jednak neřešil své vlastní problémy, jednak aby tresty (jakékoli) používal s citem a aby vždycky na prvním místě byla láska k tomu dítěti. Pak si myslím, že i občasné plácnutí nikomu šrám na duši neudělá.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 23:21:15)
Mirko, taky nesnáším, když babičky odvádí pozornost něčím jiným - přijde mi to nedůstojný (fakt mam pocit, že dělají z dětí blbečky a přiznám se, že jsem ráda, když jim to kluci nezbaští), málo na rovinu a navíc si to dítě možná ani nemá šanci uvědomit že dělalo něco špatně (a že příště by to už dělat nemělo). Z toho jaks to popsala myslim, že to vnímám podobně jako Ty. Místo odvádění pozornosti nepoužiju to plácnutí, ale když dítě neslyší na zákaz, tak ho vezmu třeba na klín, nebo pokud se vztekne, nechám ho válet na zemi. Nevim, jestli je to lepší nebo horší, ale takhle je mi to nejbližší a jeví se mi to nejúčinnější u našich kluků.
 Bara (4 prdelky) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 8:50:47)
Ahoj, nevim jestli jsem to pochopila dobre, ale tvuj syn se citi dobre mezi dospelymi a ne mezi vrstevniky, protoze s k nemu chovas jako k dospelemu "partakovi"? Dospeleho partaka bys placla? A nemel by se spis citit dobre mezi detmi, kdyz je to dite?
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 11:55:17)
No, Báro, to by se teda MĚL cítit líp mezi dětmi, když je dítě. Jenže nevíme, jak toho dosáhnout. Nejde jen o TEORETICKÉ poučky typu měl by si víc hrát s dětmi. Jde o praktické provedení. Těžko si já můžu hrát na nadšenou přítelkyni maminek s dětmi, když jsem velmi nesmělá a hrozně se stydím (v osobním styku, internet mi umožňuje se osmělit, a "hovořím" s Vámi o věcech, které bych nikomu kromě manžela a psychologa nikdy v životě neřekla). Těžko bych bývala mohla pořídit synovi sourozence jen pro to, aby nebyl sám, když jsem se asi od 1 roku jeho věku až dosud cítila naprosto nepřipravená vychovávat dvě a více dětí. - Takže jsem dělala jen to, co jsem zvládla: setkáváme se párkrát do roka s příbuznými, kteří mají taky děti, od asi tří let věku syna jsme občas docházeli do mateřského centra (jenže tam se mě držel jako klíště, a hrát beze mne či s cizími dětmi si nechtěl), od čtyř let chodil na dopoledne do školky (odpoledne jsou v naší MŠ vyhrazená jen pro zaměstnané matky), od čtyř a půl roku chodí do kroužků (rok do dvou, rok do jednoho, letos opět do dvou) apod. Teď chodí do školy, a dětí se bojí tak, že přestávky raději tráví na toaletě. - Jsme z toho zoufalí, bojujeme jak se dá, ale ze dne na den to rozhodně nezměníme. - Jak jsem psala v jiné diskuzi, byli jsme v PPP, a tam nám poradili, ať výrazně zvýšíme podíl jeho pobytu mezi dětmi - přidáním dalších kroužků nebo aspoň ve družince. Takže uvažujeme o kombinaci skauta, dvou kroužků a družiny. Uvidíme.
M.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 12:31:45)
Mirko,

kacířská otázka - proč by se měl Tvůj syn snažit svou nesmělost překonávat, když Ty sama jsi to nedokázala a ani se o to nesnažíš?

To vůbec nemyslím jako kritiku, já jsem byla hodně zakřiknuté dítě a mrzelo mě, že neumím vycházet s lidmi. Od té doby jsem se toho spoustu naučila, ne že by ze mě byl vyložený extrovert, ale ve spoustě situací jsem si už mnohem jistější.

Ty jsi se svou nesmělostí spokojená (znovu opakuji, není na ní nic špatného, to jen média nám hustí do hlav, že abychom byli free-cool-in, tak musíme být hvězdy společenských večírků), nebo bys taky na tom chtěla něco změnit?

Viděla jsem včera na Spektru pořad o dětech - nesmělá maminka si tam udělala spoustu kamarádů vlastně proto, že pořád někam vodila své dítě. POřád si ale byla nejistá a vyjádřila to slovy: teď mám spoustu kamarádů, ale to určitě nepotrvá věčně. A vypadalo to, že ji to mrzí.
 Stáňa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 15:04:55)
Souhlasím. Taky jsem byla, resp. jsem byla považována za zakřiknuté dítě. V současnosti nemám žádný problém říct si, když něco potřebuji, ohlásit se, když se mi něco nelíbí a vyjádřit svůj názor když to uznám za vhodné. Považuji se v mezilidských stycích za dostatečně sebevědomého člověka, abych mohla spokojeně vycházet se svým okolím. Přesto platí co jsem tu už řekla, nejpříjemněji se cítím v úzkém okruhu nejlepších přátel a nemám (a asi už nikdy nebudu mít :o) potřebu "pařit ve velkém".
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 15:10:19)
Vsem: Ja se od vas dneska neodtrhnu. A to potrebuji prat, varit a hlavne zabalit darky na dnesni vanocni party, bude je tam rozdavat sam Santa:-)

Lucko:
Tak jak te znam, jsem na 100% presvedcena, ze ty svou dceru opravdu jenom "vychovne placnes". I kdyz ja to nedelam, tak vim, ze u tebe neni problem. Ale jsou rodiny a bohuzel je jich hodne, kdy tohle placnuti prerusta v tyrani. Napr ma svagrova. Vim, ze je psychicky labilni a kompenzuje to na synovi. Prave ze hranice mezi vychovnym placnutim a tyranim neni tak silna. Puvodni clanek je na mne "dost huste kafe" a pak treba i prizpevek te maminky s 18 mesicni holcickou, ktera davala priklady, kdy dcerku placne. Dle toho ji musi placat, tak 10x za den. Coz mi teda rozhodne pripada uz jako tyrani... Jo, a to s tou zalobou fakt myslim vazne. Nikdy bych nepripustila, aby mi ucitelka bila dite.
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 15:13:39)
Ucitelka zbila meho bratra na ZS na Praze 10 - Rohacovi Kasarny a to 1. tride. Moje mamka hned 2. den si na ni pockala pred tridou a pekne ji "dala do nosu". Mamka to poznala tak, ze pri koupani syna mel bratra na zadech otisky pravitka, to od biti ucitelkou.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 15:24:18)
July, ja vim, ze vis (haha, to je desny spojeni!), ze malou nemlatim. Ale to vetsina maminek tady - resi krajni situaci. Ja osobne zatim malou placla jen dvakrat - jednou pres plinku a jednou pres ruku. Ale vim, ze bych to udelala znova, ale zas jen v krajnim pripade. No, musim rict, ze i moje mama je pri me divocejsi povaze sokovana, jaka jsem trpeliva a pozorna matka...:o) jestli sis precetla ten Sylviin prispevek - rekla to strasne hezky - nejak tak ze placani ano, pokud se nezmeni ve fyzicke nasili a domlouvani ano, pokud se nezmeni v psychicke nasili. (Sylvie, promin, jestli jsem to necitovala tak presne).

No nic, uzij si Vanocni party. Jo, vis, ze Ducha vyrazili, ze neodesel???
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 15:28:48)
Lucko,
No, tak to jsou novinky, ze Duche vyrazili. A vis proc?. Jinak s tim psychickym nasilim take souhlasim. Ze to je urcite mnohdy i horsi pro dite. Rekla bych, ze vetsina maminek to placnuti mysli stejne jako ty. Ale jsou tu i vyjimky. Mne teda sokovala ta maminka (jedna z prvnich prizpevku). Zajimalo by mne, jak casto svou 18 mesicni dcerku placne. Dle toho jejiho seznamu bych musela svoje deti placnout 10x denne.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 15:35:24)
Ta Eliska, no, to me taky dost sokovalo...vis, July, muj manza je taky zasadni odpurce fyzickych trestu, ale obcasne placnuti uznava. Jeho rodice jej vychovavali bez placani, ale kdyz vidi nase synovce, tak si rika, ze to neni az tak od veci. Btw, mluvime o zadecku a rukach, facky ne!
Na Ducha pry bylo strasne moc stiznosti (jedna z nich moje), ale nejvic si stezovali cesti studenti v BCN na to, jak se s nima zachazi. Musim priznat, ze me to docela tesi, ze uz neni big boss..., a ze dostal, co si zalouzil!
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 15:39:32)
Lucko,
No, to jsou veci. Ja vubec nevedela, co se v Barcelone delo... S Jirkou Hronem uz nejsme ve spojeni dlouho. Posledni bylo, ze je stale v Barcelone, ale pracuje pro nejakou firmu. To je teda hnus, pokud Duch zachazel spatne s ceskyma studentama... ja Duche vlastne vubec nemam.

Lido+2,
Nejses nahodou z UK? Pokud ano, tak si te pamatuji.
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 15:43:36)
Lucko,
Ozvi se mi prosim na e-mail. Dostala jsi mou posledni? Jak je na tom Amaika s jazykama. Annabelle mluvi nejvice AJ, dobre CJ (ja na ni mluvim jenom CJ) a trosku SJ. Ma SJ ve skolce. Ja take obrusuji SJ. Nikdy jsem SJ nedotahla do konce. Tva SJ musi byt bezvadna, vid? Je to krasny jazyk...
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 15:55:15)
July, napisu ti mailika!!!
 Stáňa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 14:55:21)
Vůbec mi nepřijde divné, nevhodné ani nesprávné, že Tvůj syn se necítí dobře ve větších kolektivech, potažmo mezi cizími dětmi stejného věku. Ty myslím dobře víš, jak se on v takovýchto situacích cítí. Fakt je, že kolem je dost lidí, kteří si o člověku, který nemá potřebu kontaktu s větším množstvím lidí, řeknou ledacos. Někteří lidé jsou prostě uzavřenější a hůř navazují kontakty, ale není to špatně. Mám taky tento "problém", ale nikdy jsem tím vpodstatě netrpěla. Prostě jsem nikdy nepotřebovala nějak se prosazovat a zapojovat a být středem pozornosti. Přesto jsem vždycky měla a mám podle mého názoru dostatek přátel a lidí kolem sebe, kteří mne berou takovou jaká jsem a ví, že si víc užiju, když si udělám třeba výlet se dvěma kamarádkami, než kdybych sezvala všechny známé i neznámé lidi na nějakou party a měla se tam "společensky bavit".
Myslím, že Tvůj syn si taky časem vytvoří kolem sebe skupinku lidí, kteří mu budou blízcí, pár nejlepších přátel, se kterými mu bude dobře. A to, že není vždy středem kolektivu, ho tak jako tak mrzet nebude.
 Lucyena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(30.12.2004 10:16:09)
A necitil by se treba lip v mensim kolektivu? Ja nad timhle dost casto premyslim, protoze jako mala jsem se deti silene bala, hlavne velkych skupin a kazde rano jsem mela zachvaty, ze do skoly nepujdu a ze tam nemam zadne kamarady. Zlepsilo se to asi az v sedme tride. Takze dost casto premyslim, co udelam, kdyz moje deti budou mit jednou taky takovej problem a zatim jsem dosla k zaveru, ze bych se je pokusila dat do nejaky alternativni skoly s malym kolektivem.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(30.12.2004 12:21:12)
Lucyeno,
zřejmě mluvíš o mém synovi. Bydlíme na vesnici, takže v jeho škole je běžný průměr dětí ve třídě 15. Není to tedy moc velký kolektiv a v žádné sebealternativnější třídě těch dětí míň asi nebude. - Samozřejmě čistě teoreticky se nabízí možnost změnit školu. Možná, kdyby to bylo tak snadné, bychom to vyzkoušeli, jenže nejbližší školy jsou ve vedlejších městech (10, 15 a více km), takže bychom museli řešit dojíždění, což nikdy není tak snadné, obzvlášť když nejsou peníze na benzín. Takhle je pro nás přeložení na jinou školu až nejzažší možná varianta, kterou bychom volili, kdyby už nic jiného nezbývalo. Situaci se snažíme řešit na dané škole, s tím, že stejně by se mohl i na jakékoliv jiné škole cítit podobně.
Dík za poradu.
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(30.12.2004 12:52:13)
Mirko, jen drobnost - rodiče většinou slyší na malej počet dětí ve třídách, ale ono to není až tak podstatný jak to na první pohled vypadá. Hrozně hezky mi to řekla nedávno jedna maminka, která vzdělává svého syna doma (v domácím vzdělávání) - řekla: "Já jsem si myslela, že výklad a vysvětlování pro jedno dítě je individuální přístup, ale ono to nefuguje!" Každý dítě je jinej učební typ a potřebuje se učit jinym stylem - někdo potřebuje zapojit ruce, někdo vyhledávat informace, někdo diskutovat atd. Když ve škole s patnácti dětma někdo nasadí výklad před tabulí, je úplně fukt, jestli tam těch dětí sedí 5 nebo dvacet. Podstatnější je, když mají děti možnost pracovat samostaně, nebo ve skupinkách, nebo si vybírat pořadí úkolů apod. Čim víc smyslů je najednou zapojeno, tim jsou získané informace a dovednosti trvalejší. Obecně se stoupající aktivitou dětí stoupá efektivita učení - se stoupající pasivitou efektivita klesá. Poče dětí ve třídě může pomoct, ale zdaleka není stěžejní. Podle jedné studie (mám jí tu někde ofocenou, ale z hlavy nevim původ) je počet dětí důležitý do počtu šesti - potom to prudce klesá - a třídy pro šest dětí stejně prakticky neexistujou.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(30.12.2004 16:46:33)
Jani,
já vím, že počet dětí není to nejpodstatnější - to jsem jen reagovala na Lucyenin názor. - Víš, taky mám v jednom ze čtyř okolních měst vyhlídnutou školu, která sice údajně není alternativní, ale řadí se do projektu Zdravá škola. Podle toho, co uvádějí na netových stránkách, jsou jednou z "pilotních škol, které se podílejí na přípravě a ověření metodiky tvorby Školních vzdělávací programů podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání" (doslovně okopírováno). - Je tam slovní hodnocení, místo zvonění na chodbách zhasnou světla, na děti se nekřičí, o přestávkách je volně k dispozici tělocvična a nějaké další věci. Co se první třídy týče, mají o jednu hodinu tělocviku týdně navíc. Na druhém stupni se vyučování některých předmětů transformovalo na povinně volitelné předměty, je jich tam spousta, ne tři jako za mě. O zdravém školství jsem si půjčila v knihovně příručku, podle ní jde o to, aby učitelé vedli děti k akceptaci sociálních pravidel, byly k sobě tolerantní, uměly spolu vycházet, spolupracovat atd (nebo tak nějak, není to slovo od slova). Zároveň celková atmosféra zdravých škol směřuje k tomu, aby se všichni aktéři na škole cítili dobře, tedy mimo jiné aby učitelé brali žáka jako partnera do diskuze atd. atd. Strašně se mně to líbí, a kdyby to šlo, hned bych tam syna dala. Jenže... Jenže to dojíždění. Vlak ani auto není zadarmo; sice máme ZATÍM režijky, ale z manželova zaměstnavatele se stal dceřinný podnik ČD, a vedení ubírá zaměstnancům jednu výhodu za druhou - takže to není, bohužel, na věčné časy. Naopak, když nastoupím do práce, tak s největší pravděpodobností do úplně jiného města, a kdo by syna vyzvedával a vodil do školy?... Atd. - Prostě se svou touhou dát syna na tuto školu tu stojím já sama proti manželovi i všem "rádcům" ve výchově z našeho okolí. Manžel TEORETICKY nebyl proti, jen se velmi, velmi obával, že bychom to nezvládali. A to i přesto, že si myslím, že právě syn by nějaký ten alternativní přístup potřeboval jako prase drbání.
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(30.12.2004 21:48:53)
Mirko, já to chtěla doplnit jen pro úplnost. Naprosto chápu, že to je s dojížděnim kolikrát dost složitý. My jsme na tom líp s autem a penězma, takže dojíždět budem, ale zas nám vzniká problém co budu dělat, když jedno dítě onemocní a druhý budu muset vézt do školy do sousedního města...
Jinak o Zprojektu Zdravá škola vím - mají teda dost různou úroveň, takže je třeba si zjistit informace právě o tý v místě bydliště, ale to co píšeš vypadá dobře (a zní to úplně stejně jako popis jedný školy u nás - nejste z Chrudimska? - ZŠ Dr. Malíka). Držim pěsti ať to nějak vyřešíte ať už ve "vaší" škole nebo jinde.
 Lucyena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(30.12.2004 15:05:47)
No jo, je to slozite a kdo zaruci ze neco takoveho pomuze. Ja jsem fakt presvedcena, ze mne by to tenkrat pomohlo, min deti a individualni pristup ucitelu. Nas bylo ve tride 30 a ja se vsech bala a s nikym jsem nemluvila. Posilali me k psychologum a psychiatrum a ono se to pak na konec spravilo, ale az na stredni.
Zijeme v Australii a tady je uplne normalni deti vozit do skoly autem, takze me ani problem dojizdeni nenapadl.
No, ale drzim palce, at se vam to nejak podari vyresit. Ahoj Lucyena
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 9:27:38)
No myslim, ze tak jako je kazde dite jine, jiny kazdy rodic a rodina atmosfera, neexistuje jakasi univerzalne uspesna vychova. Pokud dite spis prijme jednani jako s dospelym, a obcasne placnuti bere jako napomenuti a jeho matka citi sve porozumeni se synem (i pres obcasna nedorozumeni) asi je to jeji zpusob vychovy a mozna, ze spravny. Ja byla tiche a neprubojne dite, ktere si vetsinou nekam zalezlo s knizkou a to, co pokladal muj otec za naplacani, nebylo adekvatni obcasnym hloupostem, ktere udela asi kazde dite spis z nedorozumeni. Napr. zasmani pri reci dospeleho, protoze diteti neco prijde smesne, si podle mne rozhodne nezaslouzi ani to naplacani a otec sel vetsinou mnohem dal, kdyz se rozcilil proste se neznal a rvani typu, ze me tentokrat skutecne zabije, bylo asi ve stejne rovine jako biti. Skutecne jsem tomu dost dlouho verila...bylo to hnusne a nerada na to vzpominam, ale nikdo tu prece nevychovava dite timhle zpusobem.

Takze je ucinny jiny vychovny pristup k tichemu diteti a k malemu certikovi, ale jak pise Pawli jsou matky, ktere i tohle ustoji bez fyzickych trestu. Takze kdyz debata tak pořádná:-))): Jak to delaji ty matky, ktere dite nikdy neuhodi? Myslim pochopitelne dite, se kterym siji vsichni certi atd. Je to jen v odvedeni pozornosti? Nebo to, ze s ditetem jednaji jako s dospelym a vysvetli mu ve veku, kdy je to schopne pochopit, ze se urcite veci nedelaji a proc? Neco na zpusob: "Ty jsi prece velky a silny chlapec a tak mas vsechny slabsi chranit (jako nejaka hrdinska postava treba Superman)..." Mne dedecek vzdycky rikaval, ze jen hloupi lide a hloupe deti uzivaji vuci okoli nasili, ze chytry clovek a chytre dite si poradi i bez toho....Takze nejak v tomhle duchu? Mne by to zajimalo. Nemam na to zatim zadny nazor, ale jen soudim, ze co jednomu diteti vyhovuje, muze druhe poskodit, nemluve o skutecnem biti, ktere asi neprospeje zadnemu diteti...Ale to tady nastesti nikdo nepropaguje a snad ani nedela.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 10:00:50)
Misa3, ak ta to naozaj uprimne zaujima, kludne sa ma pytaj. Moj mladsi syn je certik v detskej kozi. Je to ignorantska, svojska a cholericka povaha... kvoli nej mal psycholog podozrenie na autisticke rysy. Pisem to preto, aby som vas presvedcila, ze moj syn nie je iny ako vase deti a ak tak, patri k detom, ktore by vacsina mamiciek s radostou naplacala.
Mala som vsak to stastie v nestasti, ze prave pri starsom velmi citlivom synovi som od placania po zadku upustila a kedze teraz som presvedcena (sama v sebe), ze placnut nesmiem, hladam vsetky mozne metody, ako vychovavat bez toho. S uzasom som zistila, ze to ide, ze to je niekedy narocnejsie, ale z dlhodobeho hladiska ovela efektivnejsie.
Takze moj nazor na konflikty pri tycho typoch diskusii je tento: Nie je to o tom, ze su deti, s ktorymi to ide len naplacanim... ale je to o tom, co si zvolime a co povazujeme za spravne. Je prirodzene, ze po tolkych rokoch, kedy sa placanie povazovalo za neskodne a my sme v nom vyrastali, tazke je pre nas travit, ze sa da dobre vychovavat aj inac a ze vlastne placanie nie je nutne a ze nie je spravne... Ale som presvedcena, ze ak by mamicky boli postavene do situacie, ze ich dietatu jedno male placnutie sposobi neskutocnu traumu (idem do krajnosti, ale je to modelovy pripad), urcite by nakoniec sposob na vychovu bez placania nasli.... Preto tvrdim, ze je to o volbe. Moj postoj k placaniu je nekompromisny a preto neplacam... Nie je to preto, ze mam ine dieta alebo som kludas (to teda v ziadnom pripade, hrdo sa hlasim k cholerikom), mam len iny nazor a iny postoj k placaniu... a podla toho sa riadim (hoci mnohokrat so zatnutymi zubami, lebo mam strasnu chut tu ruku zdvihnut... ale vzdy som potom rada, ze to nerobim).
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 9:44:42)
Mirka, ja som jedna z tych, ktora obvykle nestiha citat vsetko, takze reagujem rychlejsie ako by som mala. Je to preto, lebo nemam dost casu a aj preto, ze je to moja povaha.... ospravedlnujem sa.
K tomu, co pises... Maminky2 nepouzivaju len odvadzanie pozornosti. Odvadzanie pozornosti sa hodi pre mensie deti a pre pripady, kedy este nerozumeju tomu, co robia zle. Priklad: rocne dieta chytajuce vazu.... radsej odvediem pozornost alebo odlozim vazu. Dieta skuma svet, je mu to prirodzene, ale moze vazu rozbit aj ublizit sebe... V tomto pripade mne naskakuje husia koza ak mu niekto da na ruku alebo zadok. Preboha, co to je za informacia!? To dieta sa sice pravdepodobne nauci, ze vaza sa nesmie chytat, ale toto ja volam vycvik vhodny pre zvierata... Ono predsa nepochopi preco to nema robit... vlastne pochopi "nemozem to robit, inac dostanem po zadku" Tato informacia ma podla mna nulovu hodnotu....
Vo veku, kedy je dieta schopne chapat, preco sa to a to nerobi, zacnem vysvetlovat... Som presvedcena, ze ak dieta chape, ze nieco nema a napriek tomu to robi, ma k tomu dovod.... a jeho cielom je nastvat rodicov. Capnutie na zadok v tomto pripade mi pride opat nelogicke - dieta chce nastvat rodica (mnohokrat preto, lebo ma problem, ktory nevie vyjadrit...) a my namiesto toho, aby sme zistili, preco to robi, mu narezeme. Co sa stane nabuduce? Dieta zistilo, ze problem mu aj tak nepomozeme vyriesit, tak nas nastve znova.
Narezanie na zadok ma nesporne svoj kratkodoby efekt ale dlhodobo je bez sanci.....
Co sa tyka clanku, autorka akosi nepochopila, ze existuje aj ina ako tie dve metody vychovy (volna vychova, dosledna prepleskova vychova) a to je dosledna vychova bez prepleskov.... To, ze nie je dieta vychovane, je obvykle pre chyby vo vychove, nedoslednost, prilisnu volnost, alebo naopak prilisnu disciplinu.... ale dosledna vychova moze byt bez prepleskov. Je to na tom, co si zvolime.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 10:10:11)
První příklad, proč dítě plácnu, jsem tu napsala asi já. Kdesi jsem totiž slyšela, že je to lepší pro pochopení problému. Zkusila jsem - a nevyšlo to. Nevadí, stejně to příště zkusím zas. Třeba v diskuzi o porodech doma, až mě někdo bude přesvědčovat, že všechny ženy, které rodí doma, jsou nezodpovědné hazardérky. Omílání se mi osvědčilo už u staršího dítěte...
Kromě toho, že chci, aby z mých dětí vyrostly zdravé, sebevědomé a vyrovnané osobnosti, mám ještě jeden cíl - ráda bych, aby se toho dožily, pokud možno i ve zdraví a s plným počtem končetin, očí, uší atd. Takže dál budu "plácat", když to bude třeba.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 10:14:07)
Sylva, ja pre zachovanie oci, usi a ruk svojich deti ich radsej budem chranit ako placat.... Je to otazka volby. Moje deti maju 6 a 3 roky, 3 roky ich neplacam a najhorsie, co sa im doteraz stalo bolo to, ze mali rozbite kolena.... verim, ze to dokazem bez preplesku.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 10:30:22)
No, asi fakt nemá cenu se v tom dál babrat. Začínám chápat, že víš přesně, jak bys v které situaci reagovala, i když jsi v ní nikdy nebyla (zkus si například představit matku se třemi malými dětmi, jak vleče tři kočárky, před přechodem vyndává tři malé děti a pevně je k sobě tiskne...).
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 10:45:20)
Ale takyto extrem vacsina mamiciek nezaziva, ze?
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 11:24:15)
Ne, ale kamarádka má dvojčata, což už stačí. Aničku jsem v kočárku téměř nevozila, ze šátku přešla rovnou na své nohy, takže občas řeším situaci - v jedné ruce vodítko, na něm dva malé psy, v druhé vodítko s jedním velkým a malé dítě.
Taky si myslím, že dítě potřebuje mít meze (i kvůli sobě, kvůli svému pocitu bezpečí). Nebudu plácat kojence, který ještě nechodí, protože by to nic nevyřešilo. Nebudu "plácat" ani puberťáka, protože plácnutí se zahihňá a bití je ponižující. Ale i batoleti prostě nějak vymezit musím, co může a co v žádném případě. Zavírat dítě do pokoje, strašit ho, omílat atd. mi připadá hloupé a zbytečné.

K tomu odvádění pozornosti mám úplně aktuální historku. Nechávala jsem Aničku na půl dne u rodičů. Odcházím, babička vlastním tělem brání Aničce, aby neviděla mámu vycházet ze dveří. Anička se naklonila, zamávala mi, pravila "ahoj" a vrátila se ke hře.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 14:13:38)
Sylva, ale ty dvojcata nemas.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:36:59)
Lído a July, pravděpodobně nemáte psy, žejo. Pokud byste je měly, věděly byste, že je třeba, aby se dítě naučilo s nimi žít. Pokud budu psy neustále odtahovat nebo dítě neustále zvedat, nebudu dělat celý den nic jiného a dítě se nenaučí, že něco pejskovi dělat může (hladit ho) a něco prostě ne. Nemůžu dítě až do tří nebo kolika let od psů izolovat.
Soudíte podle svých dětí, svých možností, svých podmínek. Jenže (už to tu někdo psal) NEMÁME VŠICHNI STEJNÉ DĚTI, ani stejné podmínky (vy třeba nemáte ty psy, žejo).
Jinak fyzické tresty taky neuznávám, už jsem to psala, starší dítě nebiju nikdy, mladší plácnu, pokud není jiná možnost a musím reagovat rychle.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:41:02)
Sylva, mna sice neoslovujes, ale kedze mam nazor rovnaky ako Lida a July, odpoviem ti aj ja.
Nemam psa... ale mam vela skusenosti s diskusiami podobneho typu, kde to nakoniec skonci tym, ze moje podmienky su urcite ine ako inych mamin (mam ine deti, nemam psa a podobne) a preto svoje deti placat nemusim.
Suhlasim, ze dieta je treba naucit pravidlam, su vsak aj ine metody, a je ich fakt vela, ako to urobit. To, ze si zvolite placanie po rukach a zadku neznamena, je vasa volba... neverim, ze je to nutnost...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:43:51)
Opravujem poslednu vetu: "To, ze si zvolite placanie po rukach a zadku, je vasa volba... neverim, ze je to nutnost..."
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:46:52)
To je pravda, Sylvo. Taky můžeš počkat, až se pes naštve a dítě do ruky kousne. Nebo, až třeba půjdeš na záchod nebo vařit nebo dělat jakoukoli jinou činnost, při které nemůžeš mít oči věčně upřené na dítě, zamknout psa do jiné místnosti. Pravda, sice tím zvýšíš pravděpodobnost, že při setkání bude pes s děckem na sebe reagovat podrážděně, ale ty to určitě zvládneš. Stačí chtít.

S.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:50:36)
Mila Sylvie,

ja jsem si nevsimla, ze by Sylve nekdo radil, ze ma chlapecka nechat stourat toho psa do oci?!? Nebo jsem neco nepochopila?
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:54:48)
No, já jenom iniciativně přidala další výchovné možnosti. Tys tu nabídla možnost dítě od psa odnést a pokárat jej - fajn, předpokládám, že u Sylvy to funguje stejně málo, jako to fungovalo u nás, když této jednoduché možnosti nevyužívá. Žádný další návrh tu nepadnul, tak jsem se snažila...

S.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 18:01:29)
Lida, naplna sa klasicky scenar tychto diskusii.
1. Najprv maminky1 tvrdia, ze placanie deti je normalny a funkcny vychovny prostriedok.
2. Maminky2 sa ozvu, ze maju iny nazor.
3. Maminky1 zacnu tvrdit, ze oni pouzivaju placanie len vynimocne ak je to nutne.
4. Maminky2 tvrdia, ze placanie netreba ani vynimocne.
5. Maminky1 upodozrievaju maminky2, ze svoje deti vlastne nevychovavaju a neurcuju im hranice.
6. Maminky2 opisuju metody, ktore pouzivaju.
7. Maminky1 napisu, ze ich deti su ine a tieto metody na nich neplatia... uz akosi neguju to, ze na zaciatku tvrdili, ze placanie je spravne, teraz uz tvrdia, ze je nutne, lebo jedine na ich deti zabera.
Ja viem, pisem to ironicky, ale fakt to takto dopadne. Pritom je tu len jeden jediny bod konfliktu: jedna strana povazuje placanie za neskodny a ucinny prostriedok k vychove a druha strana ho povazuje za nepripustny...
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 18:12:57)
Ach bóže. Celej život budu vysvětlovat, cože jsem chtěla říct tím, co jsem řekla nebo napsala. A že jsem tím fakt nechtěla říct (napsat) nic jiného než to, co jsem opravdu napsala.
Takže znovu. Své děti netluču a nikdy jsem to nedělala. Na starší dítě používám metodu omílání (vyzkoušela jsem i jiné metody, ne, bití opravdu ne) a jiná nezabrala. Nelíbí se mi ani zavírání dětí (kamkoliv), klečení v koutě atd. Ale když mladší dítě šťourá psovi do očí (holčička), pětkrát řeknu "nesmíš, pejska to bolí", dítě odtáhnu, případně zabavím jinak a dítě je za minutu u psa zpátky, protože to je holt zajímavá činnost, nenechám psa trápit (nebo bych měla?) a dítě plácnu. Nedělám to často, protože stačilo párkrát a dítě už si to celkem pamatuje. Mimochodem - nebijeme ani psy. (Teda pokud se nepočítá plácnutí přes čumák, když se pes pokouší sežrat dítěti jídlo.)
Do cirkusu nechodíme (nikdy jsem tam nebyla), protože v tom neshledávám nic zábavného. Máme mnohem radši "nevychovaná" zvířata.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 18:34:26)
A ještě ZuziP - ať se ti to líbí nebo ne, tak děti jsou opravdu různé a na každé platí něco jiného. Myslím, že tresty do výchovy taky patří, i když by se neměly používat často. Na plácnutí přes zadek nevidím nic špatného, pokud se nezmění v fyzické týrání, na domluvě taky nevidím nic španého - pokud se nezmění v psychické týrání. Děti mám dvě a každé je opravdu jiné - tedy i výchovu musím přizpůsobit každé zvlášť. Co platilo na jednu, "kupodivu" neplatí na druhou.

S.
 Víla Amálka 


Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(21.12.2004 18:59:47)
"Na plácnutí přes zadek nevidím nic špatného, pokud se nezmění v fyzické týrání, na domluvě taky nevidím nic španého - pokud se nezmění v psychické týrání."

To by mělo být napsané velkými písmeny! Všichni upozorňují jen na fyzické tresty, které jsou viditelnější, a psychické týrání, vydírání, manipulace, jako kdyby nebyly. Myslím si, že psychická manipulace je daleko závažnější než nějaké občasné plácnutí, protože je skrytá, dítě nemá možnost ji odhalit a pocity viny si pak může nést sebou celý život.
 MirkaEyrová 


Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(21.12.2004 19:07:43)
Jo, holky, tohle tak nějak vystihuje můj odpor k "odvádění pozornosti" - přijde mi to jako psychická manipulace.
 sally 


Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(21.12.2004 23:42:47)
Otázka, kterou tady snad ještě nikdo nenakousnul - myslím, že kromě trestů a pochval by dítě taky mělo vědět, že existuje nějaké odpuštění. Že můžu škody zkusit napravit, pokud jsou nenapravitelné, tak se alespoň omluvit - přijde mi šílené, když se s dítětem táhne nějaký "hříšek" týdny, měsíce nebo dokonce roky. Chyby děláme všichni, na tom není nic špatného - špatné je, pokud se z nich nedokážeme poučit - a myslím, že i to dítě by mělo dostat šanci vyvodit nějaké poučení, nějak s prohřeškem skoncovat, začít znovu....

Jinak se hlásím k plácačům. Čtrnáctiměsíčního syna raději plácnu přes plínu než abych ho viděla přejtého (začal chodit a lítá za svými milovanými auty klidně doprostřed křižovatky). Domluvy v tomhle věku asi dost těžko, odvádění pozornosti - to funguje do té doby, než do té silnice vlítne - pak chci, aby věděl, že udělal něco špatného a ne to "zamluvit". Pro rýpaly - vyhýbáme se křižovatkám, pokud musíme, tak sedí připoutaný na kočárku, nenchávám ho chodit samotného, ale žijeme ve městě a i když ho držím za ruku, tak se dokáže vykroutit - prostě nedokážu tu možnost, že do silnice vlítne eliminovat úplně.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 0:20:28)
Sally, o odpuštění mi nemluv ;o) Připomnělo mi to jednu příhodu s Verčou. Dováděla ve vaně tak, že celá koupelna plavala. Za trest vyfásla hadr a koupelnu musela "vytřít" - napravila škodu, byla pochválena, jak to hezky zvládla, bylo odpuštěno. Asi dva týdny nato byly holky u našich a máma se do mne pustila, že teda učím holky pěkný blbosti. Koukala jsem jak puk, tak mi blíže vysvětlila: při koupání obě draply do ruky kelímek a lily vodu z vany - prý maminka jim to dovolila, když jsou tak šikovné a umí vytírat :o) Ono Verče se to ještě trošku plete - tuhle jsem ji slyšela, jak si hraje s medvíky: "Když hezky spapáš pytlík bonbonků, dostaneš večeři..." ;o)


S.
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 0:23:08)
Sylvie,
asi jsi je moc chválila... ano, to znám taky... Tom nesmí do myčky. Když jí otevře, dostane vyhubováno a má jí zavřít. Když jí zavřel, pochválila jsem ho... následující půlhodinu otvíral a zavíral myčku a čekal, že bude chválen :-)))
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 0:34:23)
:o))

S.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 8:23:56)
Sally, kolko kil ma tvoj syn, ze ho nedokazes drzat tak, aby sa ti pri ceste nevysmykol z ruky?
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 10:06:29)
ZuziP, v tomto Sally chapu, protze moje dcera (15 mesicu) je hodne ziva a vetsinou za ruku take chodit nechce. Pokud se ji snazim drzet pevne a ona se snazi vytrhnout, musim ji pustit, protoze bych ji ublizila. Zrovna treba v tomto pripade, jako je behani do silnice, mne prijde tvoje definice informace nulove hodnoty "nesmim to delat, nebo dostanu na zadek" naopak dost hodnotna informace. S okamzitym ucinkem. Souhlasim s tebou, ze takoveto placnuti nema dlouhodobejsi efekt, ale duvod takhle malemu diteti sice vysvetlit muze, ale stejne to nepochopi. Nehlede na to, ze i kdyz prese vsechno vysvetlovani a domluvy a varovani stejne do te silnice jde, protoze prece objevuje svet, a ty pohyblive veci jsou tak zajimave! tak neni moc cas na to tomu diteti neco vysvetlovat. V teto situaci preferuju ji placnout nez aby ji zajelo auto. Jeste jsem to neudelala, ale vim, ze kdyz to bude nutne, tak to udelam. Pokud se jedna o vazu doma, to je trosku jina situace...
Nevim, kolik vazi Sallyin Tom, ale Amaia ma 12.5 kg, takze ji skutecne neni jednoduche udrzet. Nekteri lide pouzivaji vodici ksiry. Jini se toho hrozi, ze je to nedustojne a ponizujici, ze je to jako kdyz mate na voditku psa...urcite by to tu vyvolalo dalsi diskusi;o) Ja jsem je jeste nepouzila, protoze se chozeni na chodniku u rusnych vozovek zatim vyhybame, ale nemuzem to delat naporad. Nedavno mi pres predchazejici dlouhodobe varovani, ze sama nesmi a uceni se drzet zabradli a slezat ze schodu, na jedny schody vbehla a spadla dolu. Stacila chvilicka, dobehla jsem o pul sekundy pozdeji...Takze treba na ty ksiry jednou dojde. Pokud to ma moje dite ochranit pred vbehnutim pod auto...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 10:11:37)
Lucka, toto je typicky priklad, ktory ludia uvadzaju.
Vies aka bola v tejto situacii moja volba? Mam dieta, ktore mi utekalo vsade.... radsej som ho dlho vozila v kociku a pri priblizovani k ceste dlho drzala (mnohokrat aj zmietajuceho sa zdvihla na ruky). 15-mesacne dieta predsa nechape, ze auto ho zrazi a ja ho musim chranit! Tym, ze mu preplesknem, by som si navyse ani nebola ista, ze ho to ochrani....
Je to len volba, co urobim.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 10:44:23)
Zuzi, ten priklad je typicky proto, ze to delaji snad vsechny deti. Ja to tak zatim taky delam tak jako ty, proste ji na chodniku u silnice nepoustim. Kdyz uz v kocarku moc vyvadi, vezmu ji do naruce a nesu (moje zada!;o) V tomto veku je jasne, ze clovek musi dite chranit, protoe ono sice rozumi moc dobre, ze ne, ze neco delat nesmi, ale nerozumi proc. Nemuzeme ho vsak takhle chranit porad, dite se kvuli sve vlastni bezpecnosti uz ted musi zaroven zacit ucit, ze kdyz neco spatneho provede (a ty hranice, co je spatne a co ne, jsou take na nas), nasleduje trest. Ktery je take nasi volbou, ale jak tu nekdo vystizne napsal, musi byt neprijemny. A ted zase - kde je ta hranice mezi vychovou a tyranim? Co je pimereny trest?...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 10:47:51)
Lucka, som presvedcena, ze dieta, ktore nie je placane za veci, ktorym nerozumie a na ktore rozumne dohliadas, nepotrebuje vo veku, kedy uz dokaze pochopit, ze auto je nebezpecne, dostat po zadku, aby do cesty nevbehlo.... Hranice sa daju vymedzit aj inym sposobom a v obdobi, kedy dieta zacina chapat, je lepsie veci popredu vysvetlit ako capat po zadku.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 10:59:57)
Zuzi, bud jsem se spatne vyjadrila, nebo jsi me spatne pochopila. Ja mela na mysli placani zejmena ve veku, kdy dite jeste nemuze rozumet proc to nema delat. V tomhle obdobi je proste podle me v nekterych situacich placnuti pro ne nejsrozumitelnejsi informace. Kdyz uz zacina chapat, muzes mu to vysvetlit, ale stejne to jeste parkrat udela, protoze proste zkousi svoje meze. Ja bych zase svoje dite za trest nezavrela do pokoje nebo neposlala do kouta. Ale to bychom se mohly dohadovat vecne, proste mame jiny nazor;o)
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 11:03:48)
Lucka, o tomto som pisala, ale je tu fakt vela prispevkov a neda sa vsetky pisat. Ja vo veku, kedy dieta nechape, vazu schovam, pred cestou ho pevne chytim, dvere zamknem a podobne.... jednoducho nebezpeciu zabranim. Neplacam....
A este raz - fakt je zbytocne dohadovat sa. Podla teba je lepsie placnut, podla mna je lepsie to, co som napisala... To je jediny bod nasho konfliktu.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 11:24:04)
Nebezpeci se da zcela jiste v naproste vetsine pripadu predejit, ale bohuzel ne ve vsech...navic, pokud dite ochranujes presprilis, je mu to spis ke skode, protoze se nenauci zit v realnem svete. Existuje jeste jina metoda (mluvim stale o detech, ktere jeste nerozumi proc), trosku drastictejsi, ale o to ucinnejsi - kdyz se dite "spali", pamatuje si to mnohem lepe a dele, nez jakykoliv jiny trest...znam par lidi, kteri napriklad naucili dite nesahat na horke veci tim, ze jim k nim na chvilicku prilozili ruku (samozrejme ne tak, aby je spalili).
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 14:11:21)
Len sa divim, ako si si ista, ze ked dietatu naplacas, uz nebude v nebezpeci....
 Milena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(23.12.2004 17:56:58)
Zuzi, ty píšeš
Ja vo veku, kedy dieta nechape, vazu schovam, pred cestou ho pevne chytim, dvere zamknem a podobne.... jednoducho nebezpeciu zabranim. Neplacam....

A jak to děláš? To celou dobu, než dítě začne chápat mu stojíš za zadkem? Případné starší děti na pár let zamkneš nebo vypneš, aby Ti náhodou neuniklo nějaké nebezpečí, které číhá na tvé nejmladší dítko?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(28.12.2004 0:08:15)
Milena, a ty sa spoliehas, ze ked raz decku tresnes, uz ti do cesty nevbehne, ked mu za zadkom nestojis? Nuz ja decku v nebezpecnych situaciach pre istotu za zadkom stojim vzdy, aspon sa o to snazim.... aha... a to odlozenie stoliciek a zamknutie dveri - to je zabezpecenie, aby som mu za tym zadkom nemusela stat tolko... takze mozno v konecnom dosledku za zadkom decku stojim menej ako ty.
 ZuziP 
  • 

O trestoch... 

(22.12.2004 10:54:35)
Uz som to na rodine niekde davala, ale neda mi zopakovat to v tejto diskusii.... Pridavam sem odpoved jedneho uznavaneho slovenskeho detskeho psychologa v diskusii o telesnych trestoch v skolke na jednej slovenskej internetovej stranke.... Pise o trestani ako takom a mne sa jeho myslienky velmi pacia... Mozno to niektorej z vas nieco da. Ten pan sa vola Prof.PhDr.Ivan Štúr,CSs. a toto je jeho reakcia:

"Ako často si nevieme so svojím jediným dieťaťom doma poradiť, ako často nás aj to najmilšie dieťa vytočí do afektu. Vôbec sa nedivím pani učiteľke, že pri desiatich či dvadsiatich deťoch hľadá tie najrôznejšie techniky, ako ich zvládnuť. Dobrá výchovná zásada však vraví, nikdy sa nedaj do zápasu s dieťaťom, lebo ono vždy vyhrá. Inými slovami, nemôžeme dieťa priviazať ku stoličke, vyhladovať ho, ani prizabiť. Jediná metóda je spolupráva. Výchova nie je predovšetkým opravou negatívneho, ale podporou vhodného správania. Preto je aj príklad tým najlepším spôsobom rozvíjania detskej osobnosti. Tresty majú rad nevýhod. Predovšetkým znižujú motiváciu a zhoršujú vzťah dieťaťa s dospelým. Čo je však horšie, degradujú sebaobraz dieťaťa a ten, kto sa pokladá za zlého, bude sa podľa toho správať. Ak dospelý je stále v strehu a očakáva od dieťaťa podrazy a schválnosti, ako by ho do nich tlačil.
Dobrá mienka o druhom zaväzuje, čo platí o rodičovi, učiteľovi, ale aj medzi priateľmi a partnermi. Do určitej miery si vytvárame druhého vo svojich predstavách.
Trest ďalej plodí nevhodnú filozofiu. Previnil som sa, potrestali ma, sme vyrovnaní! Už netreba sa zamýšľať, osobnosť nerastie zvnútra, určujú ju vonkajšie hrozby. Najčastejšou námietkou proti pozitívnemu prístupu je, že predsa nemožno chváliť alebo nechať bez povšimnutia /a potrestania/ nedobré správanie. To však zo zásady rozvíjania vhodného nevyplýva. Porozumieť dieťaťu, poznať jeho potreby a spôsob uvažovania, dopredu mu povedať, čo je vhodné, a čo nie, a vyhneme sa väčšine problémov. Jadrom výchovy je podriadenie sa autorite, nie však autorite dospelého, ale logike reálneho života a tomu sa musí prispôsobiť rovnako dospelý ako dieťa. Je to otázka prežitia. Neprejeme sa sladkostí preto, že si to dospelý nepraje, ale aby nás nebolel žalúdok. Je smutným javom, že veľa dospelých používa pri výchove telesné tresty, 43 % z nich má vysokoškolské vzdelanie. Darmo platí, kam nemôže rozum, ide ruka. Nečudujme sa celosvetove narastajúcej agresii. Úder môže okrem poníženia spôsobiť aj nervové poškodenie s doživotnou povinnosťou platenia. Nakoľko trestané a kritizované deti bývajú podstatne horšie, je vo vlastnom záujme dospelého viesť svoje dieťa k spolupráci. Znamená to pre obe strany podstatne jednoduchší a príjemnejší život.
Zbytočné je dokazovať, že dieťa si trest zaslúžilo. Jeho chybu sme mohli predvídať a predísť jej. A keď už k nej prišlo, náš nesúhlas, zármutok, dôvera v schopnosť dieťaťa domyslieť dôsledky - to všetko pomáha utvárať jeho osobnosť. Cieľom výchovy je samostatný, uvažujúci a spolupracujúci človek, nie poslušný robot. Aspoň dúfam!
Dospelí, ktorí častejšie trestajú, sú sami menej sebavedomí, nedôverujú si, nerozumia slabším, bezmyšlienkovite opakujú vlastné zážitky z detstva. Ale zásada donucovania slabšieho by mohla vyústiť
do situácie, že nás raz dospelé deti budú nemilosrdne trestať za naše starecké neobratnosti.
Pani učiteľka má na zodpovednosti veľa detí. Závisí od jej osobnosti, ako si s nimi poradí, ale závisí nemálo aj od toho, aké deti jej do školy pošleme. Výchova znamená vziať dieťa za ruku a spoločne objavovať krásy života. Radosť z dieťaťa je najlepším prejavom dobrého rodičovstva a - samozrejme - aj dobrého učiteľstva.
Aby sme sa na tomto svete dobre cítili, radi sa vracali večer domov a nebáli sa vkročiť do školskej triedy, na to si musíme utvárať dobré medziľudské vzťahy plné pochopenia, porozumenia a vzájomnej podpory. Trest je zlyhaním, priznávame ním, že už nevieme ako pozitívne vyriešiť situáciu, utekáme sa k autorite a sile mocnejšieho. Táto výhoda má však iba veľmi krátke trvanie. "
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 14:58:10)
Ano Zuzi, můj manžel takhle pevně držel za ruku zmítající se 17ti měsíční dceru, aby se neválela po zemi v supermarketu.
Víš jak to dopadlo?
Jeli jsme na pohotovost s rukou vykloubenou v lokti. Podle doktora je to častý následek toho, když rodiče drží děti za ruce proti jejich vůli.
Příště dceru raději plácnu.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 15:01:11)
Marketa, ja neviem, ako by ten muz placol decku na zadok, ked bol taky vytoceny, ze jej vyklbil ruku... Mam pocit, ze by na pohotovosti skoncilo tak ci tak... Toto su teda argumenty! A zas sme pri tom istom.
Bozemoj, mam zacat ja vytahovat pripady, kedy placanie nedopadlo dobre? Naco?
Uz sa ukludnime.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(23.12.2004 0:41:52)
ZuziP, obávám se, že vůbec netušíš, co píšeš. Že byl tak VYTOČENÝ, že dítěti vykloubil ruku? Ale prosím tě. Na to docela obyčejně stačí neodhadnout situaci, dítě držet... a ono už si tu ruku vlastní váhou těla a vlastními pohyby vykloubí samo. To je přesně to, o čem už jsem taky psala - můžu ještě vztekající se dítě pevně držet, nebo už ho mám radši nechat válet se po zemi, protože je to o úraz? V obchodě nebo na chodníku je to jednoduchý - pro mne za mne ať se klidně válí. Uprostřed frekventované silnice je to horší. A ani se nenamáhej argumentovat tím, že kdybych dítě nemlátila :o), nebylo by vzteklý. V tý době jsem totiž opravdu neshledávala důvod ho plácnout, takže bylo ještě nevinně neoplácané ;o)

Nechci se tu už k plácání nebo neplácání vyjadřovat, co jsem chtěla, to jsem napsala a teď už mě na některé poznámky tady napadají toliko sarkastické odpovědi, takže si je radši nechám pro sebe. Ale tohle jsem ještě napsat musela. Pokud si neumíš představit, že by mohlo dojít k vykloubení ruky dítěte aniž by byl dospělý VYTOČENÝ, tak jsi nejspíš ještě neviděla, co takový opravdu vzteklý dítě dokáže provádět. Já to na starší holčině už viděla, a to musím říct, je pořád to ještě není ten největší vzteklík. Kupříkladu já jako dítě vzteky přestávala dýchat a upadala do bezvědomí, až tak daleko vzekací záchvaty u mojí holčiny chválabohu nešly.

S.

 Misa3 


Re: Re: Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 10:19:23)
Sally s tim odpustenim mas pravdu, jen se mi nelibi, jak ho nekteri rodice propujuji s trestem. "Az si odpykas trest, tak ti odpustime..." "Az se omluvis, tak ti odpustime..." mam nejak dojem, ze o tomhle odpusteni neni a ze v tomhle podani se spis krivi nazor ditete na jeho vyznam. Zacne snahu po odpusteni pokladat za slabost, nebo za neco jako navrat k rodine po domacim vezeni...

Rekla bych, ze typicky priklad je treba autonehoda, kterou clovek nerad zpusobi a pri ktere nekdo zahyne. Neexistuje trest, ktery by si clovek mohl odpykat, aby mu rodina zemreleho odpustila, ale muze mu odpustit, pokud projevi skutecne uprimnou litost a muze mu odpustit i bez toho nenavist cloveka hodne zatezuje. (zda se mi dost ohavne do toho plest financni mimosoudni vyrovnani, ale v pravnim jazyce se casto prave odpusteni ocita tesne vedle nej a i to by podle me take nemelo byt, vede to k mateni pojmu. Provinily pak muze mit pocit, ze dosahl odpusteni pokud postizene rodine nabydl nejakou castku /bez ohledu na to zda ji prijala, nebo ne.../). No jsou to asi dost fraze, ale nevim, jak jinak presne vysvetlit, co by melo odpusteni podle meho nazoru vlastne byt...

A asi jsem dost odbocila z tematu. Takze Sally co by melo pro dite vlastne odpusteni byt? Ja to v zadnem pripade nezesmesnuji, jen se ptam, na Tvuj nazor. Proste jestli bys to nemohla nejak rozvest. Ja byla vychovavana bud prarodici, kde odpusteni melo velky vyznam, i kdyz se o nem dedecek nikdy slovem nezminil a mezitim rodici, kde otec mel odpusteni plna usta a ja nejak nepochopila, co po mne vlastne chce...Ja jen, ze ted dost bilancuji a zajima me nazor jinych.
 Markéta 
  • 

Víš Mirko, 

(22.12.2004 0:07:34)
já mám dojem, že odvádění pozornosti je hlavně dáno věkem dítěte. Mám holčičku něco přes rok a na vysvětlování a chápání souvislostí je příliš malá. Plácat ji chci co nejmíň, přijde mi kruté a nebezpečné ji trestat za to, že chce objevovat svět. V tomhle věku je odvádění pozornosti podle mně nejmilosrdnější cesta nejmenšího odporu, svět je velikej a objevovat se dá z mnoha stran, nemusí mi malá zrovna drancovat šuplík s kořením o). U většího dítěte bych postupovala dle rozumových schopností. Čtyřleté bych asi vysvětlila, že něco si nepřeju a proč (neschvaluju princip "musíš -nesmíš a mlč"). Může si skleničky a sáčky s kořením prohlídnout, pokud je zrovna čas a místo, tak vyskládat na stůl (jinak to odložíme na později), ale nebude mi je sesypávat, protože bla bla bla... Pokud udělá něco, co chápe proč a dobře ví, že nesmí, tak ji můžu ostře vyhubovat (plácnout? ) a pak jí nabídnout nějakou zábavnější činnost, která mě nepobuřuje. Tohle odvedení pozornosti k neškodnější zábavě mi nepřijde jako nedůstojné oblbování dítěte.
 sally 


Re: Víš Mirko, 

(22.12.2004 0:17:55)
Markéto,
no zrovna drancování šuplíku s kořením bys s ročním dítětem nemusela řešit vůbec. Dej koření někam, kam na něj nedosáhne nebo šuplík nějak zajisti. SOuhlasím s tím, že nemůžeš batole trestat za objevování světa - ale bohužel někdy se to batole dostane do nebezpečné, třeba i život ohrožující situace, které nemůžeš nějak zabránit (např. pokud máš sporák dohromady s troubou, tak mimi má horkou troubu nadosah) - a tam je podle mě třeba hodně důrazně "vysvětlit", co se nesmí. Třeba i tím plácnutím (raději dítě sama mírně plácnu, než aby mělo spáleniny).
 Markéta 
  • 

no, právě o) 

(22.12.2004 0:54:31)
u nás jde dítě izolovat od horké trouby-sporáku, ale od šuplíků ne. Z prostorových důvodů všechno dávat nahoru prostě nelze a šuplík zajistit taky ne, to bys musela vidět o). Linka je krásná, ale nepraktická (já si ji nevybírala).
 Jitka, dcera 10 let 
  • 

Re: Re: fyzické tresty x psychické týrání 

(22.12.2004 9:14:09)
Konečně zase smysluplná myšlenka. Nejenom to věčné omílání plácat ne, domlouvat ano.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 10:25:02)
Ano Sylvie, je to tak. Ty na placnuti nevidis nic zle a ja ano. Preto ho ty v krajnom pripade pouzijes a ja nie. Nie je to preto, ze mam ine deti. Presne toto som myslela.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 11:17:41)
Á, koukám, že od včerejška "diskuze" uvázla na mrtvém bodě :o) K tomu, co tu bylo napsáno:

Docela mě pobavila myšlenka zavřít dítě samotný do pokoje, ono se během chvilky uklidní. Moje děti teda ne - na starší to párkrát vyzkoušel manžel (já jsem proti takovému trestu protože i dnes ve svých třiceti letech si pamatuju, jak mě jednou ve školce dali za trest spát pryč od ostatních dětí, za zástěnu, kam se obvykle dávaly lehátka a já si tam tiše brečela až jsem z toho usnula :o( Že by to na mne mělo nějaký výchovný vliv si fakt nepamatuju.). Neuklidní se - začne se vztekat, ječet, mlátit kolem sebe, kopat do dveří, snaží se je vylomit.

Odvedení pozornosti, když si dítě bere vázu - bezva, až na to, že mladší se rozhodně nedá opít rohlíkem. Když chce vázu, tak chce vázu. Pokud jí nabídnu něco jiného, nejdřív porozmýšlí, jestli ano nebo ne - pokud ne, ječí. "Nenápadně" odvést pozornost se nepodařilo ani děcké lékařce, která je fakt dobrá a u dětí má úspěch, takže jsme se od ní z ordinace odnesly domů hračku (neměla sílu koukat na hysterák, když odváděla pozornost k obrázku či naší hračce) ;o) Na druhou stranu - pokud by dítě rozbilo vázu, je to především moje vina, že ji má dítě v dosahu, takže tohle bych fakt neřešila.

Přecházení silnice. To, co popisuje Sally, znám moc dobře. A aby se ti dítě vyšmejklo z ruky, to fak nezáleží na váze dítěte. Pokud se vyšmejknout chce, tak je to boj o nervy - udržím ji, nebo jí zlomím ruku v zápěstí? Rada vozit v kočárku je bezva, pokud se tvoje dítě v kočárku vozí rádo. Pokud ho tam strkáš pod tlakem, ono ječí, kroutí se, snaží se vylézt za jízdy... tohle znám, občas to musím použít. Dobrý pocit z toho rozhodně nemám, připadám si jak matka tyran. Přenést dítě přes silnici je taky dobrý, pokud se s tebou nepere a ty nejsi zrovna těhotná s velkým břichem. Nebo pokud nemáš ďáblíky dva, kdy jeden odkoukává od druhého. MMCH kdybych starší holku ve dvou letech plácla přes ruku, hodí se mi doprostřed silnice a ztropí hysterák (vyzkoušeno). Když mladší plácnu, přestane se mi vyvlíkat a můžeme v klidu přejít. Rada "před silnicí ho pevně chytím" je dost mimo u dětí, které dělají všechno proto, abys je nedržela.

Taky v téhle diskuzi zazněl obzvlášť rafinovaný způsob týrání - polejvání studenou vodou či dokonce strkání pod sprchu. S tím teda zkušenosti nemám, ale vím, že na radu lékařky to praktikovali moji rodiče na mne. Prý - bez výsledku. Vztekala jsem se stejně na suchu jako ve vodě, občas až do omdlení.

Pointa - každé dítě je jiné. Co funguje na vaše děti nemusí z nejrůznějších důvodu fungovat třeba na moje děti, ale vy kvůli tomu nejste lepší matky, než já. Ba dokonce co funguje na jedno moje dítě, na to mi druhé moje dítě z vysoka peče ;o) ZuziP - ty opravdu MÁŠ JINÝ DĚTI než já. A moje LADA JE JINÁ NEŽ MOJE VERUNKA. To, že občas plácnu holčinu přes zadek neznamená, že ji třískám od rána do večera sedm dní v týdnu, třistašedesátpět dní v roce, ale hlavně to vůbec neznamená, že je to JEDINÝ výchovný prostředek, který používám - to bych fakt považovala za smutný. Mimochodem - plácnutí přes zadek (nikoli bití) opravdu nepovažuju za fyzický trest, ale spíš za psychický - nebolí, ale ukáže, že teď už se maminka fakt zlobí.


S.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 11:21:15)
Sylvie, vlastne si dospela k tomu istemu, co ja... pre teba je placanie prijatelne a dokonca potrebne (nikde som netvrdila, ze deti trieskas od rana do vecera), pre mna neprijatelne. Preto to ja robim a ty nie.
Ano, kazde dieta je ine, to som sa zle vyjadrila. Som vsak presvedcena, keby bol tvojim synom moj mladsi, placala by si ho. Ja to nerobim. Lebo mam na placanie iny nazor.
V nicom inom nie je konflikt....
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 11:25:59)
Proč myslíš, že bych tvého syna plácala? Kvůli tomu, že starší jsem párkát plácla přes zadek, když úmyslně ubližovala mladší, nebo kvůli tomu, že mladší jsem asi dvakrát pleskla přes ruku, když se mi uprostřed silnice chtěla vyškubnout?

S.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 11:22:46)
Apropo, nikde netvrdim, ze som lepsia matka... nemyslim si to... len si myslim, ze pointa je v inom ako v rozdielnosti deti. Je v prvom rade v nazoroch.
 Mája, Martínek a Kubík 


Fyzické tresty nebo psychické tresty 

(21.12.2004 20:40:06)
Jako malou mne rodiče nikdy fyzicky netrestali ( alespoň co moje paměť sahá ), měly onen "úžasný" způsob výchovy domlouváním a vysvětlováním. Dodnes s hrůzou vzpomínám , jaké jsem měla trauma, když mělo dojít k onomu vysvětlování, někdy toto trauma provázeli i žaludeční nevolnosti. V mém dospělém životě ( je mi 33 ) se to velmi odrazilo, když mám do něčeho aktivně jít, tak to raději neudělám, protože co když by to bylo špatně a zase by mi někdo něco vysvětloval. Jak můžete tvrdit vy dokonalé matky, které své děti nebijete, že se to na nich neodrazí podobně ??!!! Vaše dítě vám s největší pravděpodobností nikdy neřekne, jak to na něj působí , já to taky nikdy neudělala. Měla bych k tomu mnohem víc co říct, ale špatně se mi na tuto část mého dětsví vzpomíná.
 Alicee 


Re: Fyzické tresty nebo psychické tresty 

(21.12.2004 20:49:11)
Májo, já sice své dítě nebiju, ale za dokonalou matku se ani náhodou nepovažuju, dokonalý totiž není nikdo. Jen se snažím žít podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, to je vše.
Já mám zase z dětství opačnou zkušenost, několikrát jsem dostala nařezáno neprávem, (později se také moje nevina prokázala) a já si to dodnes pamatuji a dodnes cítím ten vztek, který jsem cítila tenkrát. Je to relativní a liší se to případ od případu.
 Mája, Martínek a Kubík 


Re: Re: Fyzické tresty nebo psychické tresty 

(21.12.2004 20:58:14)
Alice, promiň pokud výraz dokonalé matky bereš osobně, ale byl míněn na dámy, které se téměř ironicky posmívali matkám s jinými výchovnými prostředky, než oni uznávají za vhodné, viz. jedny z prvních komentářů.
 Alicee 


Re: Re: Re: Fyzické tresty nebo psychické tresty 

(21.12.2004 21:02:27)
Vždyť já vím Májo jak jsi to myslela...osobně neberu nic...:)))
A máš pravdu, ten začátek diskuze byl docela divoký. Občas mi připadá, že spousta lidí se sem chodí akorát hádat a házet ironickými sarkasmy kolem sebe. Možná by se to mělo z diskuze přejmenovat na hádárnu...:)
 Danysek 
  • 

Re: Re: Re: Fyzické tresty nebo psychické tresty 

(22.12.2004 10:01:54)
Majo ja nikoho neodsuzuji a ani se neposmivam, jen nesouhlasim s bitim deti, a placani kojencu.
S tim diskutovanim to neni lehke, ja se snazim to dceri vysvetlit max 2 vetama, aby to mu rozumela a konec. Zadny koberecek a 10 min. bla bla. Mam dojem, ze tvoje matka s tebou nediskutovala, ale te ponizovala a to je velky rozdil. Pri diskuzi dam dceri sanci aby mi rekla proc to udelala, nechci ji potrestat kdyz nevim proc to udelala, a to se mi zda fer. Nekdy je to jasne, ze neco udelala ve vzteku a zlobe, to se nepotrebuje diskuze, ale sankce. Pujde na chvilku do pokojicku,nebo se uklidnit na zidlicku, vetsinou potom za mnou prijde usmevave slunicko. Myslim, ze vsechmy mamy co tady psaly chcou jen to nejlepsi pro deti, ale holt ma kazdej jinej nazor na vychovu, dulezite je aby nase deti vyrostli v sebevedome a hodne lidi
 Corra 


Re: Fyzické tresty nebo psychické tresty 

(21.12.2004 20:50:32)
Májo,já zrovna dneska četla něco podobného.Matka se k té holce chovala stejně jako k tobě.Mimo jimé ta holka psala,že když si ji šéf pozve na kobereček kvuli tomu,že něco udělala špatně a vše jí vysvětluje,tak prý si v duchu říká at ji raději jednu vrazí a nepéruje ji jako její matka......

Chtěla jsem to sem překopírovat,ale už to hledám asi hodinu-těch přízpěvku je tam moc a já to nemužu najít:-(((((((
 MirkaEyrová 


Re: Re: Fyzické tresty nebo psychické tresty 

(21.12.2004 21:35:50)
Májo,
já jsem nezažila bolesti žaludku z žádných trestů, naštěstí. Ale i tak se na mně výchova podepsala: taky mi dá práci vykřesat ze sebe cosi jako sebevědomí a vůli žít, optimismus a víru ve vlastní schopnosti. Většinou mi to citelně schází a mám kvůli tomu problémy. A víte co? Domnívám se, že je to tím, že moje matka zašla až moc daleko s tím "šiděním" svých dětí hříčkami typu odvádění pozornosti. Tak trochu mám pocit, že jsem jen odraz její vlastní představy: když se do něj vejdu, v pořádku, ale bohužel se do něj vlastně nikdy a odjakživa spíš nevejdu, takže mám smůlu. Není mi snad nic vyčítáno, spíláno nebo ponižováno. Jen jsem prakticky nepoznala pochvalu, a "jen" si musím neustále poslouchat přednášky o tom, co mám dělat "správně" - co na tom, že to prostě nemohu praktikovat. Zrovna dneska se mně máti po telefonu ptala, co bych chtěla jako drobnost k Vánocům pro sebe a manžela. No co jí mám na tohle říct? Ona totiž chce slyšet jen něco praktického jako ponožky, a kdybych se odvážila říct upřímně, že chci knížku, tak by mi udělala dvacetiminutový kázání, že to nepotřebujeme, že máme knížek moc, že se propadneme o patro níž atd. Mám to zapotřebí? Nemám. Jenže vnitřně nesmírně trpím, protože jsem příliš poctivá a nemůže mi být lhostejné, že lžu, hraju do ztracena nebo jsem neupřímná.
Takže ono se ta výchova může zatraceně vymknout z rukou, a naprosto opačným směrem, než doufáme. A to na mně nikdo skoro nikdy ruku nevztáhl (výprask si pamatuju jeden, asi ve 12 letech). Ovšem máti si ani tím dobrý vztah se mnou nezajistila...
M.
 Misa3 


Re: Re: Re: Fyzické tresty nebo psychické tresty 

(21.12.2004 22:43:43)
Miri, a co by se stalo, kdyby sis to s matkou skutecne naplno vyrikala? Nejak v duchu, ze pokud pro ni knihy nic neznamenaji, tak pro Tebe tedy ano. Ze nevis, proc se Te vubec pta, jaky darek si prejes, kdyz stejne koupi neco, co Tobe ani manzelovi nevyhovuje. Ze jsou lide, kteri se zajimaji o zajmy druheho (a nemusi to byt zrovna dcera) natolik, ze nejen vedi, ze uprednostni knihu pred ponozkami, ale dokonce vi jakou knihu, takze pokud dceri volaji, ptaji se, jestli tu nebo onu knihu uz nema, aby ji nemela 2x atd. Vi vubec Tva matka, ze pri jejich telefonatech skripes zubama? Nebo to vi az moc dobre, ale moc se ji libi, ze svuj vztek proste polknes a jsi na ni hodna? Ja si v zadnem pripade nemyslim, ze bys to delala z bazlivosti, spis si myslim, ze jsi to zatim nezkusila a ze tahle role je pro Tebe dost nezvykla. Proste se nechces matky dotknout a chces byt na ni hodna, jako na vsechny, mas asi mileho manzela a hodne deti, ale mati bude kamen urazu. Myslim, ze tak moc touzis po tom, aby Te matka mela rada, ze si od ni nechas ublizovat. Jenze, pokud clovek trvale ustupuje, hromadi se v nem vztek tak dlouho, az okoli proste jednou doda posledni kapku a pohar nepretece, ale primo exploduje...:-)))Muzes se take dostat do deprese :-(( a zlobit se na druhe i na sebe, ze Te nuti do role ustupne a vzdy mile zeny...jenze dalsi charakteristika je clovek, na kterem se da drivi stipat a to uz tak lichotive neni... Nevim jak to jeste rict, proste skryvanim citu si ublizujes vic, nez kdyby ses s matkou poradne porafala. Ona by mozna priste trochu zauvazovala, nez zvedne telefon a zacne Ti brnkat na nervy...
 Markéta 
  • 

Můžu se mýlit, 

(22.12.2004 0:21:33)
ale mám dojem, že Mirčina maminka taky může být tak skálopevně přesvědčena o svých "svatých" pravdách, že jakákoli podobná debata je vysilující házení hrachu na stěnu. Vysvětlovat se dá po dobrém, po zlém, ale když druhá strana pochopit a změknout nechce, tak jsi bez šancí. Pokud se nepletu, tak Mirčina maminka je učitelkou a pokud má učitelku vlastní dospělé dítě přesvědčit o vlastním správném názoru na cokoli, tak to může být taky neskutečná dřina a občas se zadařit ani nemusí bez ohledu na vynaloženou snahu.
 Misa3 


Re: Můžu se mýlit, 

(28.12.2004 10:59:10)
Marketko, mam obavu, ze mas pravdu, skutecne pokud druhy clovek chapat nechce, tak nepochopi. Ale prece jen se mi zda lepsi si to s nim vyrikat, takze vi, ze mi veci ktere dela( nebo rika) vyslovene vadi, nez ho nechat v blahem vedomi, ze mi sice vadi a hodne, ale ze nemam odvahu se ozvat. Taky jde trochu o to, ze Mircina maminka ji docela slusne vytaci a uvadi ji to stavu bezradnosti, nebudu tu primo citovat, ale Mirka o tom pise dost srozumitelne. Takze spis jsem mela na mysli, ze by jeji maminka naprosto jasne pochopila, ze se to jeji dceri nelibi a ze ji skutecne zkazi den. Podle sve matky vim, ze pokud me matka nechce pochopit, tak me nepochopi i kdybych byla Jan Zlatousty, zkrizeny s obcas vtipne jedovatym Zemanem, ale vi naprosto presne, ze na nektera temata si se mnou nepodiskutuje, protoze na ne proste diskutovat odmitnu.

Takze jak to tak vidim, dopadlovala jsem k dalsimu tematu: jak vysvetlit svym rodicum, ze uz jsme dospeli a ze se dokazeme ubranit proti slovni agresi, nebo manipulaci, pripadne ani snahy o preneseni nejake super spatne nalady na druhe( a dcery pripadaji v uvahu jako vhodne osoby velice casto)u nas nebudou mit efekt. Ani mi tak neslo o to, aby se Mirka snazila svou maminku prevedcit o tom, ze nema cenu volat kvuli vanocnimu darku, ktery stejne zvoli podle sebe, ale spis aby uvazila, jestli ji maminka nekazi naladu cilene a ze by mozna nebylo od veci ji svuj nazor dat najevo tak jasne, ze by nemohla o nem pochybovat. Cimz neni receno, ze to nebude delat dal, ale treba by se Mirka naucila branit.

Sluchatko se napriklad take da odlozit na stul a naslouchat zdali seveleni rodicky, pripadne ho( to sluchatko) obcas priblizit k uchu a rict, treba "hmmm..."a "cos to vlastne rikala..." a hned ho zase odlozit. Celou debatu jde zakoncit napr.: "budu o tom uvazovat a rozhodne se ti brzy ozvu..."(at jde naprosto o cokoliv, rozhodne tim zase ziskas nejaky cas a pokud slo nahodou o neco duleziteho, stejne se to dozvis, ze)...To je jen jeden z mnoha navodu, jak zvladnout vyslovene nervy deptajici reci rodicu.

Proste jen uvaha o tom, jestli je nutne byt na rodice vzdy hodna a shovivava a nechat si zkazit den, nebo si to vyrikat narovinu. Mnoho lidi voli cestu shovivavosti, ale ubrani se tim, ze proste neberou reci svych rodicu prilis vazne (nebo odkladaji sluchatko:-))). Ale pokud nekomu reci rodicu vyslovene vadi a uvadeji ho az do deprese, tak bych se primlouvala za otevrenou debatu a vytyceni hranic asi trochu podobne jako se vytycuji pri vychove deti...Jista obdoba tam skutecne je...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty nebo psychické tresty 

(22.12.2004 10:59:49)
Míšo 3!
(Nečetla jsem ještě dalších asi 65 příspěvků, takže reaguji zatím na Tvůj úplně první příspěvek na mou máti.)
S mou máti to není tak prosté - porafat se. Ona je totiž taková, no, specifická, a to dost nepříjemně. Je velmi netolerantní, má svou jedinou pravdu a žádnou jinou možnost nikdy nepřipustí, vidí jako správný jeden jediný způsob života a žádný jiný jako správný nepřipustí. - Ve skutečnosti si myslím, že uvnitř v ní skrytě hlodá nízké sebevědomí, které ona si nahrazuje tím, že je v zásadních věcech neomylná. O žádných jiných možnostech "nesmí" přemýšlet, protože by ji to zásadně postavilo před možnost toho, že někde někdy udělala chybu - a to by ohrozilo její sebevědomí. - Cokoliv, co jen vzdáleně upomíná na její omyl, vztáhne na sebe jako nenávistnou kritiku - a brání se. Dokud jsem se pokoušela s ní nějak jednat, tak to pak vypadalo vždycky tak, že já jsem ta špatná, která jí nespravedlivě ubližuje, jsem zlá atd. Naše "hádky" se vždy zvrhly v to, že mně pak začala citově vydírat, včetně histerického pláče a poukazování na to, že má nemocné srdíčko a že ji "zabiju" (což myslím jen naznačovala, neřekla naplno).
- Takže si poslední asi dva roky hraju na "hodnou a poslušnou holčičku", která u drobností a detailů prostě mlčí a dělá, jako že poslechne - a vskrytu si to udělám po svém. S tím, že za poslední půlrok jsem se už asi čtyřikrát octla v naprosto beznadějné situaci, o které jsem předpokládala, že vyústí v onen "poslední" konflikt, po kterém už se nejspíš rozejdeme. Jsem smířená s tím, že jednou pohár přeteče a skutečně se tak stane. - Co si s tím udělá moje matka, to je její věc, už mnohokrát jsem měla snahu o to, náš vztah si vyříkat a dospět k nějakému rovnocennému vztahu či dokonce láskyplnému citu. (Moji lásku a úctu k ní její povaha dokonale zabíjí.)
Není to jednoduché, ani pro ni, ani pro mě: ona očekává, že její děti ji naplní štěstím (což vrže), a já jsem zase očekávala od ní, že mne bude "mít ráda" - a ona zatím má ráda jen svoji představu o mně...
Nikomu nepřeju, aby jeho vztah takhle škaredě dopadal...
Omlouvám se za délku příspěvku, ale ono se to pár slovy vylíčit moc nedá.
M.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty nebo psychické tresty 

(22.12.2004 11:26:08)
Mirko,
můj vztah s matkou, bohužel, ze stejných důvodů dopadl taky tak. Pohár přetekl letos v létě, pak mě to docela mrzelo. Hodně jsem omezila styky, téměř o ničem ji neinformuji, problémy před ní tajím. Místo pomoci by mě spíš srazila na dno. Kupodivu to trochu pomohlo, naše vztahy jsou sice o mnoho chladnější než dřív, ale korektnější. Její názory a netoleranci asi nezměním, ale aspoň to nechci poslouchat. V životě jsem se (narozdíl od ní) setkala se situacemi, které dost změnily můj pohled na to, co je důležité a co ne.
Nejvíc mě mrzí, že jsem si nechala tak dlouho do všeho mluvit, udělala jsem díky tomu spoustu chyb a k ochlazení vztahů dochází až teď, kdy by naopak mělo dojít k určitému smíření. No, mám se do budoucna z čeho poučit.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Fyzické tresty nebo psychické tresty - Mirce 

(22.12.2004 9:38:40)
Mirko,
Na tenhle Tvůj příspěvek musím opět napsat, že naše matky jsou úplně stejné. Moje matka taky praktikovala odvádění pozornosti, ale časem přešla na něco snad ještě horšího - neplnění slibů. Když jsem něco chěla, klidně to slíbila - a hned slib zapomněla. Postupně se to týkalo nejen věcí, ale i vztahů, prakticky všeho. NIKDY jí nepřipadalo divné neplnit sliby dané dítěti - vždyť je to jen dítě a musí se podřídit. Postupně jsem její sliby přestala brát vážně. Teď to zkoušela na moji dceru - slíbila jí třeba, že ji vezmou s sebou na chatu, aby dala pokoj a pak odjeli bez ní a podobně. Dost jsme se kvůli tomu chytly, protože dceru to hodně mrzelo. Teď už si snad dává pozor.
S těmi Vánocemi je to podobné - musím si sama nadiktovat, co chci, taky to musí být praktické a pokud možno levné. Je mi to taky trapné - letos asi dostanu prací prášek, protože jsem neměla konkrétní přání.
K trestům - v současné době fyzické tresty nepoužívám, nemají žádný účinek. Okolo 2 -3 let jsem je někdy použila - hlavně když se domluvy míjely účinkem. V současné době se s dcerou bavím jako s dospělou a docela to funguje. Cítí se ovšem jako naprosto rovnoprávná a tak tady hodně působí špatný příklad - co neděláme my, nebude dělat taky a naopak. S tím si nevím rady. Vcelku je to v pohodě až na vztah k pořádku a plnění denních povinností - tam právě "zabírá" ten špatný příklad.
Asi se budeme muset zamyslet samy nad sebou.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:52:48)
Sylvie, ty ked raz potrestas svoje dieta za to, ze ublizuje psovi, uz sa spolahnes, ze to viackrat neurobi a kludne ides varit a nechas ho so psom bez dozoru?
Dieta ti viackrat chybu nezopakuje?
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 18:01:20)
ZuziP, kvůli psovi dítě nebiju - naštěstí není náš, ale rodičů, takže pro mne jakožto návštěvu není problém děti a psa vzájemně uhlídat. Plácnutí na zadek jsem začala u starší holčiny používat poté, co začala schválně ubližovat naší mladší a nehodlala s tím přestat. Jo, funguje to. (šárvatky o hračky a oblečení nepočítám, to beru jako normální roztržky, se kterými si poradím v krajním případě zabavením věci, o kterou jde spor)

S.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 18:03:13)
Sylvie, ako casto ta starsia schvalne ublizuje tej mladsej?
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 18:16:29)
Svého času pokaždý, když se jí cokoli nelíbilo a měla pocit, že je nevidím. Domlouvání bylo o ničem, oddělení jedné od druhé bylo o ničem, vyhrazený čas jenom pro starší bez přítomnosti mladší sice přijala s povděkem, ale na ubližování mladší to nic neubralo... tak jsem jí prostě jednou slíbila na zadek a slib jsem dodržela a byl na dlouho pokoj. Konečně, pokud si má uvědomit, že dělá něco, co ostatní bolí, tak ať sama pozná, že to opravdu bolí.

S.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 18:07:19)
Takze Sylvie, rozumim tomu dobre. Ty jsi zacala bit svoji starsi holcicku protoze bije jeji mladsi sestru? Hmm, to z toho neni zmatena? Proc ty muzes bit ji a ona nesmi byt svoji mladsi sestru?
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 18:18:14)
Jéje, to jsou přímo filozofické úvahy :-). Předpokládám, že Sylvie má v té chvíli fůru času, aby si sedla a celou situaci rozebrala a zanalyzovala. Mezitím se děti zmasakrují, ale Sylvie bude vzorná matka, která své děti NIKDY NEBIJE.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 18:25:51)
Kdepááák, dětičky večeřej :o) U jídla bitva fakt nehrozí, o to se neperou. Dokonce i o mlsky se vzájemně podělí...


S.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 18:23:08)
Jestli z toho bylo zmatená, tak se dokázala docela rychle zorientovat. Mimochodem, přijde mi to jako mnohem menší trest než třeba dítě proti jeho vůli zavřít samotné do pokoje (ano, i to jsem zkoušela... kupodivu barák stále stojí, i když měl namále ;o) ).

S.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:45:40)
Sylvo,

psy ted momentalne nemame, ale psy znam velmi dobre (jsem byvala chovatelka) a take znam dobre male deti. Nikdo netvrdi, ze musis deti od psu izolovat apd., ale kdyz tomu psovi zacnou ublizovat, ty je odtahnes a reknes durazne ne, potom to dite k psovi prineses zpatky a ukazez mu, ze ma toho psa pohladit (ukazat mu omluvu) tak ti reknu, ze to bude fungovat daleko lepe, nez to, ze ho placnes pres zadek.

Ani male deti nejsou hlupaci, aby musely byt vychovavane zpusobem - chyba - rana -chyba -rana (treba jim muzete dat do kapsicek maly elektricky vyboj, kdyz udela chybu, muzete jenom zmacknout knoflik a dite dostane ranu, pak ani nemusite vstavat ze zidle, bylo by to jeste pohodlnejsi a princip vychovy uplne stejny - chyba-rana-chyba-rana)
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:48:04)
Nebude. Oni totiž děti nejsou přes kopírák. Vlastní zkušenost ;o)


S.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 18:27:33)
Lído, a na základě čeho soudíš, že jsem to tak nikdy nedělala?
Jako bývalá chovatelka máš určitě se psy velké zkušenosti (nemyslím to ironicky), ale mít zároveň psy a děti, to je opravdu o něčem jiném. Mívala jsem psy i dobách "bezdětných", takže vím, o čem píšu.
Bavíme se o jedné konkrétní situaci, kterou, ať se vám to líbí nebo ne, znám přesně jenom já. Stejně jako naše psy a naše děti znám taky jen já.
Mimochodem - starší dítě mám v pěstounské péči. Dostal se k nám jako dítě s velkými psychickými problémy. Minulý rok chodil na arteterapii a dozvěděla jsem se, že paní ještě nikdy nepracovala s tak pohodovým, vyrovnaným a zdravě sebevědomým dítětem. Asi nebudu tak úplně špatná matka...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 19:08:32)
Sylvo Š., ne, že bych to chtěla srovnávat, ale na diskusi domácí násilí se občas najdou i tací, kteří se veřejně hlásí k tomu, že zbijou manželku, pokud se vrátí o něco později z práce, protože o ni údajně měli strach. Tj. kdo je o své pravdě přesvědčen, bude se k ní hlásit i veřejně.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 19:38:18)
Jano,
nojo, to je fakt, jednou to tu kdosi dokonce psal - že své děti bijou tak nějak preventivně, exekuci jednoho dítěte napomáhá a přihlíží druhé dítě, pak si to vymění. Jen tak, pro nic za nic. Preventivně. A ta dotyčná se divila, že s ní nikdo nesouhlasil.
 Eva 1 dite 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(23.12.2004 22:32:18)
Sylvo, naprosto s tebou souhlasim. Ziji v cizine kde je ta "demokraticka vychova" a reknu Ti, ze kdybych mea takoveho spratka jake tady "vychovavaji", tak se asi zblaznim. Nejsem zastancem telesnych trestu, ale aby mi dite skakalo po hlave, nadavalo mi, bilo me, triskalo sebou hodinu v narvanem obchodaku a ja mu "zkousela uz po ste domlouvat", radeji mu jednu po zadku placnu.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(24.12.2004 22:59:24)
Když někomu dítě skáče po hlavě, bije ho a tříská sebou v obchoďáku, může to znamenat mnohé, ale souvislost s demokratickou výchovou mi nějak uniká. Nebo Ty si tak demokracii představuješ?
 Eva 1 dite 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(25.12.2004 20:53:11)
Vis Jani, muj vymysl to neni. Rikaji tady tomu demokraticka vychova deti anebo vychova Montesori. Zacina to ted byt zname i u nas, ale nevim jestli pujde o to same. Ono jde treba o dalsi priklad, ktery jsem videla " dite v obchode"- mluvi k mamince ( zadne osloveni ) " kup mi auto!!! Mama se otoci, usmeje a jde dal. Dite: " ty blba kravo, kup mi auto!!! ", mama se usmeje a jde dal. Blbou kravou byla nazvana jeste nekolikrat. Maminka se smala, lide okolo taky. Kdyby se otocila a "lehce podotykam" ho placla pres zadek tak by se mohlo stat, ze ji nektery z nakupujicich uda za tyrani deti. Ono se to zda prehnane, ale prehnana je tady nanejvys jejich opravdu " demokraticka vychova." Tak promin, jestli jsem se Te tim dotkla, ale psala jsem jen to, o cem to tady v cizine je. Nerikam ze vsude, ale tady v povetsine pripadu ano.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(26.12.2004 15:39:35)
Tak to tam tomu říkají trošku zcestně. Ani demokracie ani Montessori pedagogika původně neznamená to, co popisuješ.
 Eva 1 dite 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(25.12.2004 20:57:43)
Promin, jeste jsem zapomnela dopsat podstatu "demokraticke vychovy deti tady" - Dite si muze delat co chce ( DOSLOVA ), a ty bys na nej nemela zvysit ani hlas...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(28.12.2004 0:02:21)
Eva, si dalsia, ktora nechape, ze mali "spratci" su dosledkom nedoslednej vychovy? Co s tym ma placnutie? Dosledna vychova moze byt aj bez naplacania, to s tym nic nema.
Nuz ale nechtiac si zas pripomenula koren
problemu.... deti sa placaju, lebo si rodicia nedokazu predstavit spravnu vychovu bez toho. Boja sa, ze bez placnutia budu zle vychovane. Uff, a zas sa opakujem, pardon. Som strasne tvrdohlava, len mi vadi, ked sa na nevychovane dieta ukazuje ako na dosledok vychovy bez placnutia. Je to moja obrana.
 Eva 1 dite 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(28.12.2004 23:49:53)
Vis Zuzi, to je tezke. Ja jsem se tady jen snazila vysvetlit, ze tady ani ta "dusledna vychova" NEEXISTUJE. Jak jsem uz napsala, jsou vyjimky. Vim, ze se vychova da zvladnout i bez "placnuti na zadek". Jenze tady si ty deti opravdu delaji co chcou a rodice se tomu jen smeji. Jen se budu snazit, aby me dite melo alespon trochu ucty ke starsim a vubec k lidem. Samozrejme zacinam s duslednou vychovou. Sve dite jsem jeste nikdy neuhodila a verim, ze kdyby k tomu placnuti jednou doslo ( radeji ne, ale.. ), tak by me to bolelo vic, nez to dite. Svou dceru miluji a otloukat ji pro nic za nic nehodlam. Nechci si tady hrat na dokonalou matku, takze nevim, jestli nekdy na ten zadek dostane nebo ne, nevim, jestli nebude stejne tak drza jako nektere z deti i kdyz budu dusledna, nevim... Asi to nema cenu porad dokola omilat, takze to vzdavam. Pekny den a novy rok! :-)
 w 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(24.12.2004 10:36:36)
q
 Dáša 
  • 

Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 22:00:18)
Myslím, že odvádět pozornost na jinou aktivitu je príma, ale není to moc výchovné. Dítě by nemělo přestat mlátit jiné dítě proto, že mu maminka začala stavět bábovičky, ale proto, že je mu vysvětleno nebo naznačeno, že se to prostě nedělá.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:30:50)
Jana, preco radsej na dieta nedas pozor, aby ti nevypadlo z okna alebo ho nepreslo auto? Radsej ho naplacas, pritom je to tvoja zodpovednost.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: fyzické tresty 

(21.12.2004 17:37:03)
Jano,

jses tak presvedcena, ze z tebe vyrostl normalni a vychovani jedinec, kdyz ti fyzicke tresty prijdou normalni?

Co je na fyzickych trestech osvedceno jako dobra vychovna metoda? Kdyby tomu tak bylo, tak jsou fyzicke tresty schvaleny na skolach, skolkach apd. Tomu tak neni, pokud dobre vim. Proc jsou fyzicke tresty v nekterych statech zakazany uplne a jsou trestnym cinem, pokud jsou tak osvedcene, jak rikas ty? Ja bych jenom rekla, ze jsou jednodussi pro rodice, kteri si s vychvovou nevedi rady, a jinou vychovu, nez placanim vlastne ani moc neznaji. Nemluvim o tzv. volne vychove. To je o necem jinem. Moje dcery jsou prozatim velmi slusne vychovane, nezlobi vice , nez je pro deti zdravo, nikomu neublizuji, spluzaky ani mamu ani nikoho jineho vidlickou neohrozuji a presto nepouzivam fyzicke tresty ani ja ani muj manzel.
 Dáša + 2 holčičky 
  • 

Re: Re: fyzické tresty 

(22.12.2004 21:51:52)
Já myslím, že to asi Eliška řekla ve zkratce. Určitě Lidušku předem upozorní, co nemá dělat a plácnutí přichází až když už dítě prostě zkouší, co rodiče vydrží. Moje zkušenost je, že u některých dětí a v některých situacích opravdu nic jiného nežli plácnutí nepomůže. Naše starší dcera - taky Liduška - si vždycky nechala domluvit a výchova probíhá celkem v pohodě. Tu mladší nebezpečí přímo přitahuje. Je jí 14 měsíců a než se otočím, stojí na židli. Vrhá se ke každému psovi. Trouba a sporák ji přímo fascinují. Když se vzteká, klidně nás nebo sestru kousne, a to pěkně silně. Nejde o to, že ji to plácnutí bolí - plácnu ji jen malinko přes plenku. Spíš aby věděla, že už se opravdu zlobím a že je konec legrace. Ono totiž když tě dítě neposlechne na silnici nebo v nějaké nebezpečné situaci, může ho to třeba stát zdraví. To už je lepší to občasné plácnutí. Alespoň myslím.
 erika 
  • 

Re: Re: fyzické tresty 

(11.1.2005 1:05:07)
Milá lído!
Nejsi náhodou maminka holčičky s bagetou z obchodu?Přesně kvůli maminkám které mají takové názory se i podobně chovají.Co do 3let dítě nenaučíš tak pak bude těško něco dohánět.Pochybuji otom,že jen domlouváš a vysvětluješ to je mířeno na maminky s podobným myšlením.Ještě jsem se nesetkala stím když nějaké dítě ve společnosti více dětí reagovalo na upozornění rodiče př.že nesmí ubližovat jiným dětem jen slovně.Ano jsou rodiče,že to skusí a nic se neděje a nakonec dítě ovedou,nebo jim to je jedno atd.Tak to je pořád dokola a divím se,že vás to neunavuje a jste schopni tuto situaci podstoupit několikrát zasebou a pořád nic.Kdy dítě zareagovalo hned,že to nemá dělat bylo upozornit a pak plácnout přez ruku nebo zadek a hned jsou výsledky.Dle mého názoru to k výchově patří.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: fyzické tresty 

(11.1.2005 13:18:18)
Hm, eriko, na některý děti prostě plácnutí neplatí ať si myslíš co chceš. Já klukům vždycky jen říkám, že něco nemají - někdy zareagujou, někdy ne, tak to opakuju, případně je odtáhnu a řešim to s nima ještě bokem dokud se neuklidní a přesně jako Ty některý matky mají pocit, že dokud dítě neuhodim, neudělala jsem toho dost. Občas ten tlak okolí nevydržim, dítě plácnu, efekt žádnej - jen některý z těch matek nabydou falešnýho sdojmu, že jsem se alespoň pokusila něco udělat - ale já vim, že plácnutí ještě nikdy nepomohlo a že jsem to dítě uhodila úplně zbytečně.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: fyzické tresty 

(11.1.2005 14:45:37)
Eriko,

je spousta jinych vychovnych prostredku, nez jenom placani, o tom jsem jiz dostatecne psala drive. Samozrejme, ze dite musi byt vychovavano a to od ranneho veku, s tim s tebou naprosto souhlasim. Nejdulezitejsi ale na vychove neni to, jestli diteti dam nebo nedam pres zadek, ale to, ze je clovek ve vychove dusledny. Trvat na tom, ze dite bude, ci nebude neco delat se vsak da i bez placani. To, co popisujes ty, je nedusledna vychova, ze rodice neco nechaji byt apd.,mavnou nad necim rukou; to casto delaji rodice at uz uzivaji placani, ci ne.

Podivej se treba na takove kriminalniky, myslis, ze ti vsichni doma nebili nikdy biti? Ja bych rekla, ze spise naopak. A kde skoncili? Placani neni zadna "kouzelna" metoda na vychovu. Vychova je totiz trosku slozitejsi, nez jedno placnuti na zadek.

A ja opravdu znam spoustu slusnych deti, ktere doma rodice nebiji ani neplacaji, ale take znam spoustu nevychovanych deti, ktere doma tlucou temer porad.Ale take zanm deti, ktere jsou slusne a obcas dostanou pres zadek. Rovnitko neni mezi tim, slusne vychovane dite = placani, ci naopak. Jde o celkovy pristup.


 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(11.1.2005 15:05:53)
Jeste jedna poznamka. Kdyz jsem kdysy davno jeste ucivala, tak jsem vypozorovala jednu vec. Obvykle, nejvetsi problem byl s tema detma, ktere byly doma casto bity. Ty deti, kde se doma fyzickych trestu neuzivalo bud vubec, nebo minimalne, byly vetsinou ty nejslusnejsi. Nevychazim ze zadnych vyzkumu, jeno z meho pozorovani, ale urcite rovnitko tam bylo znatelne.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(11.1.2005 15:19:58)
Lido,

uplne s tebou souhlasim, co se tyce dusledne a nedusledne vychovy. Taky s tim, ze vetsina tech "rostaku" a problemovych deti byli ti, kteri byli doma hodne biti (ale pozor, to uz mluvime o biti, ne o obcasne pres zadek). Doma videli "nasili" a tak ho uplatnovali i na ostatnich. Nebo taky ti, kteri vyrostali jen s jednim rodicem a ten je nezvladal. Nebo s obema a ti si ho nevsimali. Ale ne vsichni, nekdy to bylo treba naopak, ze dite rodice doma bili nebo na nej jeceli a ono ztratilo sebeuctu, sebejistotu a byla z nej nervozni troska. Zalezelo na povaze ditete. A treba naopak z nekterych, kteri byli vychovani bez telesnych trestu, tzv. domlouvaci a diskusni metodou se stali pekne rozmazleni spratkove, kteri museli mit vsechno a hned a hezky ti to v klidu oduvodnili...Dite se proste uci napodobovanim a od nas odkouka mnohem vic, nez si myslime. Nikdy jsem neucila, ale mela jsem takove spoluzaky. Taky jsem tenkrat odpozorovala jednu zajimavou vec - ti z te prvni skupiny byli vetsinou z tech "chudsich" rodin a ti druzi z tech "bohatsich" (ted myslim majetkove). To je taky zajimave, ne/

PS Lido, ja vim, ze jde o obsah (jak uz tu taky nekdo napsal), ale nektery ty hrubky jsou fakt strasny (treba zrovna ta posledni - kdysy...). Nechci te kritizovat, ale kdyz uz clovek takhle nekam pise verejne, tak by si na to mel dat pozor.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(11.1.2005 15:29:59)
za hrubky se samozrejme omlouvam, nemam zadnou vymluvu, jenom to, ze uz strasne dlouho nejsem doma, ale to neni vymluva, to je lenost.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(11.1.2005 20:16:44)
Lucko!
Teď ses mne tedy velice dotkla, a říkám to narovinu, že je to vyloženě osobního charakteru. Protože moje rodina shodou okolností patří k těm chudším - i já, manžel + dítě, i moje matka atd. Nejsem si teda zcela jistá, zda jsem to správně pochopila, kdyžtak mne oprav. Ty děláš rovnítka mezi chudý = mlácený, nevšímaný, problémový a bohatý = O.K., vychovaný, diskutovaný?
Moje babička pocházela z chudé, velice chuďoučké rodiny, měla 6 sourozenců, a od ruky do úst takříkajíc dost daleko. NIKDO NIKDY NEKRADL, nepodváděl, děti byly vychovávané k čistotě, poctivosti, pracovitosti. Babička i ostatní její sourozenci byli dříči, to si dneska nikdo ani neumí představit, co ti lidé museli všechno zvládnout, překousnout, přetrpět. Samozřejmě se sedmi dětmi se nedalo moc "vykládat" - a ani to tehdy, za první republiky či ještě za císaře pána, nebylo jaksi zvykem. Jestli byli byti nebo ne, to nevím, ale kdyby ano, tak by se to ke mně dostalo, neb babička o svém dětství vyprávěla hodně - a byla také velice citlivá, takže by se jí něco takového jako nářez zatraceně zarylo do paměti. Ani když měla babička svoji vlastní rodinu, nebyla ani zdaleka bohatá, naopak - před nástupem socialismu je bohatí sedláci ze vsi pěkně brali na hůl, a mí prarodiče byli takoví poctivci a dobráci, že proti tomu nic nedělali. Totéž se dělo i po Únoru - v družstvu je taky spíš zneužívali. Na moji matku nikdy nikdo nevztáhl ruku, a ať vůči ní mám jakékoliv výhrady (jakože mám), tak se jí nedá upřít, že je to poctivá, pracovitá duše, dříč, kterej by nikdy nikomu záměrně neublížil. - A my? Jsme chudí jak kostelní myši, nemám práci, protože na jedno pro mně vhodné místo se hlásí klidně 70 uchazečů - a já nemám moc čím oslnit: ani atraktivním vzhledem, ani sebejistým vystupováním, ani extra odbornými kvalitami... Trochu na tom pracuju, přihlásila jsem se do rok trvajícího rekvalifikačního kurzu, čekám, jestli mne vezmou - musela jsem si na to půjčit. Ale práci - tu mi to ještě nezajistí... Pravda, občas synovi "nějaká ta" přiletí - např. když na mne vyplázne jazyk (z vyložené provokace, ne jako že by nevěděl, že to nemá dělat). Pravda - syn JE problémové dítě - ale rozhodně to nesouvisí se stavem našeho konta. Ačkoliv jsem chudá, stejně s ním hodně a hodně povídám, hodně a hodně vysvětluji, hledáme řešení, ať spolu, nebo třeba mezi sebou s manželem atd. atd. Tedy - není pravda, že bychom se synovi nevěnovali. V čem mu chudoba vadí nejvíc - že nám (rodičům i synovi) nemohu dopřát tolik kultury - tolik bych chtěla třeba bydlet v Praze a každej týden zajít do divadla - jednou se synem na pohádku a jednou třeba jen tak sami s manželem... A těch výstav, koncertů, jak mně je líto, že nám unikají všechny ty skvělé koncerty, jak vážné hudby, tak třeba džes atd. atd. - To mi teda dost vadí a hněte.
Jinak by se Tvé vývody křížily i za předpokladu, že bys dávala rovnítko mezi bohatý = rozmazlený, neb o synovi mi pár lidí (profesionálů i amatérů) řeklo, že je rozmazlený...
Takže bych Ti doporučovala, abys jako laik nezacházela do žádných vývodů typu chudý = spratek a bohatý = skvělé dítko.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(11.1.2005 20:21:35)
Pardon - chybička se vloudila, samozřejmě jsem nechtěla napsat "V čem mu chudoba vadí nejvíc", ale "V čem MI chudoba vadí nejvíc".
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(11.1.2005 20:41:45)
Jo, ještě bych chtěla doplnit, že MÁME pár základních hmotných statků jako např. střechu nad hlavou (družstevní byt), a i pár "moderních" vymožeností typu počítač či video, na které jsme ovšem nasyslili ještě v dobách tzv. lepších časů: před těhotenstvím jsem měla docela slušně, i když ne extrémně krásně, placenou práci, a i mateřská pro nás byla proti dnešku docela luxus. Ale teď nemám příjem žádnej, a když se nám třeba v létě rozbila pračka, museli jsme si na ni už půjčit...
M.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(11.1.2005 20:44:35)
Jeje, Mirko, nečerti se tolik, já vím, že tohle je docela bolavý téma, pokud se člověka osobně dotýká, ale předpokládám, že ty poznámky nebyly mířeny na lidi jako ty :-)))
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(11.1.2005 21:03:31)
A víš, že, Lízo (a Lucko), já se při tom čertění nad počítačem docela odreaguju?:o))) My teď doma nad synem řešíme takové perličky, jako že se bojí dětí ve škole - a tak se schovává na záchodě, a není připravenej na hodinu, a já mu to vysvětluju, večer, ráno a pak třeba ještě i cestou do školy mu přesně "diktuju", co přesně má dělat (přijít do třídy, připravit si učebnice a PAK teprv třeba vyběhnout na chodbu) - a on nic, příště to dělá zas. A na učitelku vyplázl jazyk - vůbec to zřejmě nesouviselo s tím, co mi říkal, že ho děti strkaly a on se bránil a p. uč. to vyšetřovala a... A taky řešíme, jestli ho nedáme na jinou školu do jiného města, jak bychom řešili dojíždění a náklady na každodenní provoz auta (manžel to spočítal na asi 4 tis. měsíčně, přitom kdybych do třetího města dojížděla do práce za minimální mzdu, tak by nám zbyla tak tisícovka navíc měsíčně, což je málo...) - Takže zhádat se tu s Vámi (Lucko) mi připadá jako docela příjemné kamarádské škorpení...
Čau a zdravím...
M.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(11.1.2005 21:08:25)
To tedy urcite ne, Lizo, myslim, ze jsi me pochopila.

Mirko, taky jsi urcite chtela napsat "byli biti" a ne "byli byti";o) Ale vazne - nechtela jsem se nikoho osobne dotknout. Je mi lito, ze jsi to vzala osobne. Ja jsem ale take z tech "chudsich". Psala jsem jen o tom, co jsem jako skolacka tenkrat vypozorovala mezi svymi spoluzaky. Take jsem ty "bohatsi" a "chudsi" dala do uvozovek. Jednak protoze tak lidi nerozdeluju ani neposuzuju a za druhe se tenkrat (mluvim o zakladce a to bylo 1981-89) nedalo mluvit o nejakych vyraznych rozdilech (no, ale treba deti diplomatu...). Take jsem pouzila slova NEKTERI a VETSINA. A to v zadnem pripade neznamena "=" !!! Mysli si, co chces, treba to u vas ve skole bylo jinak. Ja jsem bohuzel, ac neprazacka, vyrustala v Praze. U nas ti nejvetsi grazlove byli doma biti jako zito, v mnoha pripadech s mnoha sourozenci, rodice na ne nemeli cas atd. Ve skole byli za hrdiny, s oblibou bili ostatni deti atd. S tema rozmazlenyma, kteri v nekterych pripadech (napsala jsem skutecne nekterych!) byli z bohatsich rodin se nedalo absolutne vyjit z jinych duvodu. Co se tyce tvych prarodicu - nevim, jak je to mozne, ale tenkrat byli ti z tech "chudsich" rodin evidentne lepe vychovani nez ti z opacneho konce. Moji prarodice jsou take z mnoha sourozencu, vsichni byli chudi jak kostelni mysi, dreli do umoru na poli...zaroven byli vychovani k poslusnosti a bazni bozi. Chudoba nam zustala, pole taky. S tou poslusnosti a bazni bozi uz je to horsi. Hlavne u me...
Preju hodne stesti s praci, doufam, ze se brzy uchytis!
L.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(11.1.2005 21:28:31)
Ty, Lucko,
jestli jsi dokázala takhle sledovat povahy svých spolužáků už na základce, tak to jsi fakt dobrá. To mně tyhle věci v tom věku vůbec nic neříkaly. Až dneska jako dospělá sleduju nějaké řekněme rozdílnosti ve výsledcích výchovy. Ovšem já bych řekla, jak, pravda, hodně zpovzdálí, sleduju synovy spolužáky, že ti chudší jsou takoví "normální", a ti bohatší, jsou to holky, jsou nesnesitelně nafoukané, arogantní fifleny, které se navíc ještě projevují nejagresivněji ze třídy. Je to jen takovej hrubej odhad, zas až tak s nimi do styku nepřicházím, ale tak trochu se mi to takhle jeví.
Takže bych to shrnula asi takhle: záleží hrozně moc na tom, JACÍ JSOU rodiče, popř. jejich děti, nikoliv jen a pouze na majetku. Ačkoliv i ta přílišná chudoba, i to přílišné bohatství může mít zhoubný vliv na způsob výchovy - přesto si myslím, že bude podstatná povaha - a taky energie - rodičů...
Zdravím a mějte se hezky. Já jdu řešit nějaké ty naše "lahůdky" s manželem (dneska to mám z první ruky - byl rodičák...).
M.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(12.1.2005 10:00:54)
Tak jak dopadl rodicak, Mirko?;o) Mate docela slozitou situaci s vasim synem, tedy - jeste jsem nepoznala zadne dite, ktere by melo podobne problemy (bylo tak moc bojacne atd.). Takovy je opravdu od malicka? Prece to musi mit nejakou pricinu - dite muze byt povahove bojacne, ale ze by to zachazelo az do takoveho extremu, aby se schovaval na zachode? Chodil tvuj syn do skolky? Mel tam taky problemy? Neublizuji mu deti ve skole - myslim to tak, ze ne, ze by ho primo byli, ale sama urcite vis, jak rychle deti vyciti, ze je nekdo "jiny" a pak se mu posmivaji, urazeji ho a podobne? A co na to rika ucitelka?
Div se, ale ja jsem skutecne uz na zakladce hodne vnimala chovani svych spoluzaku a rozdily mezi nimi. Duvody a dusledky jsem samozrejme byla schopna vyvodit az pozdeji. A nemyslim si, ze to bylo tim, ze jsem byla rozumove vyspelejsi nez mi vrstevnici; rekla bych, ze vetsina lidi chovani svych spoluzaku vnimala uz na ZS, dokonce i ve skolce (nepamatujes se treba na nektere vyraznejsi deti ze skolky? Ja ano). Jinak - urcite moc zalezi na tom, jaci jsou rodice i deti. Vcera me jeste napadlo, proc to asi bylo jinak za casu nasich babicek a starsich, proc lide z tech chudsich rodin byvali mnohem slusnejsi nez ti z tech bohatsich. Oni sice meli lide treba hodne deti, jenze to byli prave vetsinou ti chudsi, takze museli drit, aby deti uzivili. Tim padem na ne nemeli moc casu. vtip byl v tom, ze ty deti tenkrat musely pracovat taky, takze nemely cas na nejake lumparny:o) Taky me napadlo, ze tomu podobne bylo i u nas, protoze jsem vyrustala jen s mamou. Samozrejme musela pracovat a tak na me nemela tolik casu (vecery a vikendy). "Grazl" ze me zrejme nevyrostl jen diky tomu (mam trosku nespotanejsi povahu), ze me mama drzela zkratka, byla dusledna a mela me k praci, takze jsem na nejake vylomeniny skutecne nemela moc casu...Taky si se mnou hodne povidala, diskutovala, usmernovala me...no ale taky mi klidne prisila par facek nebo dala na zadek;o) Takze bych rekla, ze mnohem vic nez jake jsou deti zalezi na tom, jaci jsou rodice, v tom s tebou naprosto souhlasim.
Zatim pa
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(12.1.2005 16:26:30)
Ahoj Lucko!
No, úplně od malička jsme tu bojácnost nepozorovali - protože pochopitelně jako batole byl všude s námi, případně babičkami. Ale když jsem s ním po třetím roce věku začla občas docházet do mateřského centra, tak už se bál, nechtěl si hrát ani sám, ani s cizími dětmi, jen se mnou. Od čtyřech let nastoupil na dopoledne do školky. Pravda je, že neprodělal žádné takové to hysterické období řevu, zvracení atd., jak některé děti mívají, ale taky se s dětmi nekamarádil. Nevím proč, kde byla chyba: nesporně je nesmělý a neví, jak začít. Taky se poněkud lišil, neb místo poklidného kecnutí si na koberec "měřil" místnost školky a hraje si na strojvedoucího, vlak a staniční rozhlas v jedné osobě, hlásil stanice vlaků - čímž velice dráždil dospělé osazenstvo školky (stěžovala si na něj ředitelka). Taky to možná trochu flákaly samotné učitelky - mám dojem, že mu měly trochu pomáhat, a ne ho kritizovat. A to neplatí jen o tom, že měl potíže se zkamaráděním, on byl taky dost pomalý se strojením, a podle tónu, kterým o tom se mnou ředitelka MŠ hovořila, bych si tipla, že místo psychické podpory, povzbuzení ho peskovaly, kritizovaly či hubovaly (taky ho jednou kvůli tomu údajně nechaly zavřeného ve školce v době, kdy ostatní šli na procházku; jen doufám, že tam s ním tehdy byla aspoň kuchařka...) - a taky velice lezl pedagogům MŠ na nervy tím, že nechtěl být sám s dětmi - všude běhal za učitelkou. - Kromě toho ho ve 4,5 letech postrašili nějací strarší kluci z MŠ, strčili ho k papírovému čertovi. Kluk se pak bál chodit do školky, kňoural, neustále chtěl ujišťovat, že "to bude dobrý"... Což se spravilo po několika měsících. Mezitím začal chodit dvakrát týdně do kroužků, zase - ve vzdáleném městě, kamarády si tam ale nenašel - a já musela být "nadosah", jinak bych ho tam asi ani nedostala. Pak bylo ještě jedno období strachu ze školky, v tom už měl psychosomatické potíže, a spravilo se to opět po několika měsících. -
Teď ve škole ten strach vlastně nezačal hned - kluk byl první měsíc docela v pohodě. Jenže mu tam děti nějak chvíli ubližovaly (nějaké facky, přibouchnuté dveře, strkání, škrcení) - a ačkoliv jsem to velice rázně řešila, s třídní uč., pak i s ředitelem, a ubližování po týdnu skončilo, syn se prostě dětí ve škole bojí - přesněji řečeno přestávek, vyučování je v pohodě.
- Byli jsme v PPP, tam řekli, že nemá trauma, takže se to musí udolat otužováním - pobytem mezi dětmi. Takže teď jsem začala nechávat syna v družině do půl třetí, uvidíme, co to udělá - nicméně nám psycholog řekl, že to bude trvat 2 až 3 měsíce. - Ale co s tím záchodem, to nevím, protože jsem se o tom dozvěděla až po návštěvě PPP...
Ufff, vymysleli jsme, že bychom mohli použít chytrou výchovu podle dr. Koeniga: tabulku, do níž učitelka na konci každého dne vyplní několika hieroglyfy, co dělal a co nedělal, a my udělíme buď pochvalu, nebo trest(-y). Taky nám kdosi navrhl některé činnosti prostě "nadrilovat", aby o nich nemusel přemýšlet, ale dělal je tak nějak automaticky (čímž myslím třeba to, že ráno zdrhá na toaletu a nemá nachystané pomůcky na lavici, takže několikrát za odpoledne ho nechat doma cvičně vyndat věci "na lavici").
Jo, není to legrace. Dneska jsem byla za ředitelem školy říct mu, že uvažujeme o přeložení na jinou školu (dojíždění asi půl hodiny vlakem + autobusem, který jezdí zhruba jednou za půl hodiny až hodinu). No, radost z toho neměl, páč jsme vesnice, bojuje o každého žáčka, a je teď docela reálná "śance", že překročí limit a škola bude zrušena (přičemž před 10 lety se tu pracně stavěla nástavba pro dosud chybějící druhý stupeň). Mimo jiné mi však pan ředitel řekl (a to přesto, že jsem paní učitelku hájila), že jaksi za to je holt učitelka přímo odpovědná, protože ona by prostě neměla připustit, aby se jí žáček "nudil" a měl čas přemýšlet třeba nad tím, jak unikat na WC apod. Jenže máme prostě smůlu - ona učí teprve třetí rok, a sám pan ředitel pravil, že takovéhle věci chtějí zkušenosti, že možná kdyby se jí to stalo za dalších šest let praxe, že by už si s naším synem věděla rady...
Ach bóže, musela jsem se dneska zajet odreagovat do města, už mi z toho trochu hrabe...
Díky za účast.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(12.1.2005 19:58:06)
Tak, dámy, Lucko, Pettino a další,
které jste se eventuelně zajímaly o náš případ:
tak jsem se oklikou dozvěděla, co si o mých (našich) problémech se synem myslí moje ctěná paní matka: můžeme si za to sami, protože nemáme druhý dítě... Hahaha, tak nevím, jestli se mám smát nebo brečet. Moji matinku prostě NEZAJÍMÁ, že bych dvě děti se svojí konstitucí prostě nezvládla, že je na tom syn líp takhle, než kdyby byly děti dvě... Holky, rozesmějte mě, mně je tak smutno... Čau!
M.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(14.1.2005 14:34:20)
Mirko, odborniky na sve deti jsme jedine my sami;o) Ja s tvoji maminkou nesouhlasim. Naopak v tomhle pripade opet souhlasim s tebou, protoze si myslim, ze takhle se svemu synovi proste muzes naplno venovat. Mozna by se to bylo vyvinulo jinak, kdyby mel sourozence jen o neco mladsiho (ale mozna taky ne). To ale nikdo nemuze s jistotou tvrdit. Pry to nekdy funguje jako skvela terapie, ale slysela jsem, ze to spis funguje u sourozencu, kdy je starsi holcicka a mladsi chlapecek - tedy, ze holcicky majici mladsiho bratricka maji takove ty ochranitelske pudy a to jim pomuze prekonat jejich vlastni bojacnost. Stejne, vykasli se na to, co kdo rika, svemu synovi davas maximum a delas pro nej to, co povazujes za nejlepsi. Chapu, ze je ti z toho smutno, zvlast kdyz ti tohle rekne tvoje vlastni mama. Prestan smutnit, setri slzu;o), hlavu vzhuru (vis, ze to pry opravdu pomaha? - kdyz si proste stoupnes, narovnas se, zdvihnes hlavu...). Kdyby to precejen nepomohlo, pridam jeste par vtipu, ktere mi poslala moje mamca (pro jistotu vyteckuju sprosta slova, nektere weby to blokuji):
Jede babka tramvají a nad ní stojí děda a pořád bubnuje holí do
> * podlahy. Babka už to nevydrží a povídá: - Musíte pořád třískat
> * tou holí? - Musím, odpoví děda, já si připomínám, že mám
> * vystoupit v Bubenči. - Já zase jedu na Malou stranu a taky tady
> * neuchcávám.

* Udýchaný mladý pošťák příjde s důchodem k dědkovi a řiká: -
> * Dědku! Už mě nebaví chodit každý měsíc za vámi na samotu 18 km od
> * vesnice.
> * Dědek na to: - Moc mě ne..r! Nebo si objednám denní tisk!

Matematickej...
> * Přijde učitel do třídy a řekne: - Tak děti tato místnost má 15m2,
> * sluníčko sem svítí pod úhlem 20 stupňů, kolik mi je let? Udivené
> * děti otevřou pusu dokořán a neví. Přihlásí se Pepíček a řekne: -
> * 48 let
> * Na to učitel řekne: - Jak jsi na to přišel Pepíčku?
> * Pepíček odpoví: - Já mám doma bratrance, kterému je 24 let a táta
> * říká ze je napůl debil...

* Policajt zastavil auto.
> * Pane řidiči, nesvítí vám heligon. To bude za 500,-
> * Snad halogen, ne?
> * Á tak pán je ještě suterén...
 Dea 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(14.1.2005 23:57:52)
Lucko, myslíš ho nebijí viď, ne nebyjí?:-)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: fyzické tresty 

(15.1.2005 10:50:13)
:o))) Jasne, omlouvam se! NO jo, ja tady do lidi rypu, ze pisou s hrubkami a sama tu udelam takovouhle perlu;o) U mene to byl ale vazne preklep - puvodne jsem zrejme mela nacatou vetu a dokoncila jinak nebo ja nevim, neco takovehleho se povedlo snad naposledy na zakladni skole...
 Eva, dcera 3 roky, syn 1,5 
  • 

Plácáš a dobře děláš 

(27.12.2004 23:28:28)
Klidně si plácni, dobře děláš, protože aspoň z Tvých dětí vyrostou lidé, kteří si jakž takž budou uvědomovat, co to je slušné chování, a které nepolezou všem okolo na nervy.
plácnutí dobře funguje u dětí do zhruba tří let, prostě malému dítěti, které polovině toho, co říkáš, nerozumí, těžko budeš půl hodiny vysvětlobat, o co jde, zvlášť když vedle pořivuje starší sourozenec, který má také své nároky.
Jakmile je déte schopno přijmout argument slovní, popřípadě je schopno jakési diskuse na dané téma, frekvence plácání velmi rychle klesá, téměř až na nulu. Tak tomu je u nás a u spoustu dalších rodin, které znám. Plácnutí dítěte do tří let nepovažuji za nic špatného, samozřejmě tím nemyslím bití, to je vyloučeno.

Eva
 Sára 
  • 

Re: fyzické tresty 

(8.1.2005 10:31:43)
souhlasím, se stejně starou a vzdorovitou holčičkou zacházím stejně. a fakt je, že když ji plácnu zaslouženě, ani nebrečí, jen zavrčí něco jako "no tak to tentokrát nevyšlo"...
 JAFILA 
  • 

Re: fyzické tresty 

(5.7.2006 14:12:40)
Matka 3 dospělých dětí a dnes babička 3 vnoučat
Váš názor je zcela správný. Jednak včasná reakce ve formě tělesného trestu úměrného věku opravdu vymezí hranice, kam až dítě může, navíc ho tím uchráníte před nebezpečím, které samo nedokáže odhadnout. Také je známo, že i tak malé dítě ví, že dělá něco nedobrého a čeká na Vaši reakci. Automaticky se v něm vytváří pocit viny (tím i vnitřní stres), kterou(ý) Vy vhodným potrestáním zlikvidujete. Tím je věc vyřízena. V zápětí je dobré, aby následoval projev lásky trestajícího. Je to dobrý postup.který mán ověřený v praxi. Přeji Vám hodně úspěchů při výchově, ale hlavně hodně radosti a štěstí s Vašimi dětmi
JAFILA
 Xantipa. 


Re: Re: fyzické tresty 

(5.7.2006 14:23:42)
JAFILO, to si snad děláte legraci. Mám naplácat svému dítěti za nevhodné chování /dle Vašich slov abych ho uchránila od stresu a pocitu viny/ a pak ho mám pochovat, aby vědělo, že ho mám stále ráda? No to je krásné. Už vidím, jak rodič mlátící své dítě říká - to je pro tvé dobro a a bys věděl, že tě máme rádi. To mi připadá, promiňte mi to slovo, sadistické.
 *Aida* 


Re: Re: Re: fyzické tresty 

(5.7.2006 14:34:55)
Xantipo,
klidek :o)))). Taky je strasne "fajn", kdyz dite urcitou vec nedela proto, protoze vi, ze za to "dostane". Zrovna nedavno jsem na tohle tema mela celkem plodnou diskusi se svou nevl. matkou. Ja jednoduse chci, aby dite neco nedelalo proto, ze chape, ze je to pro nej spatne ci nebezpecne, nikoliv ze strachu pred dospelym. To mi trosku pripomina ten "dril" ve skole, o kterem tu take bezi diskuze.
 dasa 
  • 

Re: Má výchova je nejlepší! 

(24.12.2004 13:55:39)
možná že ale kdyby maminka holčička řekla promiň za svou holčičku té druhé mamince, která je také součástí situace a dotklo se jí, že její dítě bije jiné dite a jeho maminka mu na to nic nerekne...doslo totiz k dvema konfliktum: mezi detmi a mezi zenami...detem s konfliktem mely pomoct mamy a vlastni maminkovskej konflikt si mely vyridit spolu... jinak obou je mi lito: dokazu si predstavit pocity obou.
 stepanka 
  • 

Re: Má výchova je nejlepší! 

(27.12.2004 9:25:12)
Nejsem si úplně jistá, že máte pravdu. Možná Vás svým názorem zaskočím, ale před tím, než jsem měla děti jsem něla nezbedného synovce a psa. Nevěřili byste, jak jsou výchovy psů a lidí podobné. Nemyslím tím, že učím děti aportovat, ale jedná se o způsob výchovy. Říká se mu tuším "cukr a bič" - pochvala a potrestání, přičemž je třeba brát v úvahu, že za potrestání lze považovat i nepochválení.

Nemá smysl trestat štěně ani malého človíčka dobu po tom, co něco provedl. Nevznikne tam ta správná asociace. Pokud pes zaútočí na člověka bývá většinou potrestán či dokonce utracen. Pokud zaútočí človíček, je to součást výchovy (dnes jsou přece potřeba ostré lokty.) Nejsem příznivcem fyzických trestů, ale přes zadek už mé děti dostaly. Ne moc - jen výchovné plácnutí.

A pokud se týče mého názoru na článek - když se neomluví dítě samo, měl by se za něj omluvit dospělý (je přece za něj zodpovědný.) V tomto případě bych asi nejraději majzla tou bagetou maminku. Je mi jedno, jakou metodu výchovy používá - to je její věc, ale co kdyby tou bagetou holčička bouchla třeba do oka nebo co kdyby to bylo něco jiného než jen bageta?? Pokud bude mé dítě zraněné, tak se ona matka také otočí na podpadku a nebude mě vidět? A co kdyby se to stalo jí? Myslím, že by její "demokratická" výchova vyústila právě ve fyzické násilí. Pochybuji, že by řekla: "Nic se neděje." A odšustila někam jinam.

Je tu ještě jedna věc - za demokratickou výchovu často pokládáme anarchizmus někdy i terorismus našich dětí. Možná by se nad tím měla ona maminka zamyslet...
 Gabča, Adélka 12/02 


Trest nebo domluva? 

(27.12.2004 16:41:35)
Ahoj maminky, dost me zaujala tato diskuze a rada bych slysela vas nazor jak resit nektere situace. Po prohresku se snazim vysvetlovat a domlouvat, spis jak s kladnym vysledkem se setkam s rozezlenym "nebudu, nechci" atd. To v lepsim pripade. Jinak me ve zlosti, ze ji od neceho velice zabavneho odnasim, proste nafackuje. Pak mi ujedou nervy a uz to lita. Priklad neni tak stary: na zastavce MHD si Adelka nasla uzasnou zabavu - rozhodla se, ze si bude hrat s "vajglama", fuj jeste ted se mi zveda zaludek z te zaplivane zeme, do toho klasika prijizdi ocekavany autobus. Samozrejme ze sem se snazila vse zvladnout v klidu, nakonec jsme se stali stredem pozornosti a kritiky, ze by mala za tu scenu zaslouzila na zadek. Domu jsme jeli dlouhych 17 minut. Celou cesu sme stravili vysvetlovanim jak je ta zem a ty "vajgli" hnusne atd. A takova mila pani se k male sklonila v dobre vuli mi pomoct. Chudak, chytla od nasi Adelky facku. A to uz ode me dostala. Tak a ted mi reknete, to se mame nechat terorizovat uz od takoveho prcka?
 Jitka 
  • 

Re: Trest nebo domluva? 

(27.12.2004 18:08:57)
Možná tvoje dítě vidí, že když už dojde na nejhorší a ty se opravdu rozzuříš, použiješ fyzickou sílu. A ona, když si nemůže hrát s něčím co jí baví to taky považuje za hroznou situaci a také použije fyzickou sílu, zfackuje tě.
Já bych si od svých dětí nikdy nafackovat nenechala, ale také je nebiju, tak mě možná proto nefackují.
 ZuziP 
  • 

Re: Trest nebo domluva? 

(27.12.2004 23:41:45)
Gabrusa, napisem ti svoj nazor a dufam, ze sa hrba tolerantnych mamiciek na mne nevyvrsi. Podla mna dieta tuto situaciu vidi takto: dala som tete facku a mama dala facku mne... co vlastne odo mna chcela? Na jednej strane mi tvrdi, ze bit sa nema, ale sama mi da po zadku.... Aky vysledok z tychto myslienok vzide? Pravdepodobne ziadny, ste si kvit a ona mozno s radostou tento cin zopakuje.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(27.12.2004 23:46:04)
Stepanka, rozdiel medzi psami a detmi tu je.... deti su inteligentnejsie... To, co sa robi so psami, ja nazyvam vycvik a to, co by sa malo robit s detmi, volam vychova... podla mna je rozdiel velky. Pes ma robit veci, ktore mu prikaze alebo zakaze jeho pan, dieta ma vyrast v dospeleho, ktory sam vie rozhodnut, co je spravne a nespravne a podla toho kona... Je vsak pravda, ze mnoho rodicov deti skor cvici ako vychovava.
 RIK 3 deti 
  • 

Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(29.12.2004 16:18:06)
Mila Zuzi, se skripenim zubu tu ctu Tvoje tvrdohlave nazory. Budiz mas na ne pravo. Do debaty o vychove placat, neplacat zatim neprispeju, dokud si to nedoctu do konce.

Ale s temi psy a detmi jsi trochu vedle. Tady je videt, ze psy nemas, anebo se k nim chovas evidentne spatne. Je mnohem dulezitejsi psa VYCHOVAVAT nez cvicit. V tom je rozdil. Dite i psa bys mela vychovavat a i kdyz jsou deti inteligentnejsi zakladni principy one vychovy jsou naprosto stejne. A temi je vymezeni mantinelu chovani, vedeni k tomu co je akceptovatelne a co nikoli. U deti i psu to lze cinit ruznymi metodami, ale vysledek by mel byt stejny. A i reakce psu jsou do znacne miy podobne tem deckym. Pes muze byt zrovna tak jako dite snadno zranitelny, palicaty, nebo delat naschvaly. Doporucuji vsem kdo si chteji poridit deti, nejprve vychovat psa, je to skvela skola.

A to cemu rikas u psa vycvik, je u deti ekvivalentem vzdelani, chces-li. V kazdem pripade vycvik psa se nerovna vychove deti!
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(5.1.2005 15:47:31)
Uz jsem se tu predtim v jinem "stromecku" zminila o tom, ze VYCHOVA psu a malych deti ma podle me mnoho podobneho. Myslim, ze to byla Lida, byvala chovatelka psu, kdo me za to malem ukamenovala. Mela jsem pejsky, ted mam i dite a skutecne shledavam mnoho podobnych triku, zkousek a reakci. Az na to, ze deti jsou v tom diky vyssi inteligenci vynalezavejsi a "tvrdsi".

Zuzi, uz drive jsem se te ptala, co te vlastne primelo zmenit nazor na "placani", kdyz jsi se tu zminila, ze jsi svoje mladsi ditko do cca. 3 let obcas placla? Skutecne by me to zajimalo, ale neodpovedela jsi mi. Nic ve zlem, ale ted obhajujes sve neplacani skutecne tak tvrdohlave, ze mi pripominas kuraka, ktery prestal kourit...
 Lucka a Amaia 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(5.1.2005 17:39:50)
Lucko,

mas pravdu, nesouhlasim s tim, ze vychovavat dite je to same, jako vychovavt psa. Ale nikoho, kdo ma jiny nazor nebudu ukamenovavat (preci jen jsem proti tomu nasili jak na detech na na dospelych).
Nevim, jak tvoje deti, ale moje (a predpokladam , ze i vetsina ostatnich) vykazuji preci jenom jiz od ranneho detstvi vyssi inteligenci, nez psi. Ja nevychovavam svoje deti pouze k naproste poslusnosti, ale hlavne ke kreativite, sebejistote, socialni asimilace apd. Od meho psa pozaduji naprostou poslusnoust a oddanost, nepotrebuji jeho nazor. Se svymi detmi bych se preci jenom rada i o nekterych vecech pobavila, takze je naopak podporuji v tom, aby vyjadrily svuj nazor.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(5.1.2005 17:40:58)
Omyl, napsala jsem do zahlavi LUcka a A maia, ne tam melo byt Lida +2
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(5.1.2005 18:41:28)
Beru, jak pises - "Nevim, jak tvoje deti, ale moje (a predpokladam , ze i vetsina ostatnich) vykazuji preci jenom jiz od ranneho detstvi vyssi inteligenci, nez psi" - moje deti tedy vyssi inteligenci od ranneho detstvi v porovnani od psu nevykazovaly, ovsem bylo obdobi, kdy psy prekonaly a od te doby vyssi intelingenci vykazuji. (intellego, intellegere, intellexi, intellectus = rozumet), tak to mas uplne specialni deti, pokud nemas klokany a ranne detstvi neprozili ve vaku.
MMCHM jsou lide, kteri od psa nazor ocekavaji, ty mezi ne nepatris, zda se, ze o psech nemas vysoke mineni. Myslis si, ze tyranim psa, ziskas jeho oddanost?
Co ma kreativita spolecneho s trestama?
C
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(6.1.2005 12:15:37)
Cokney,

na tvuj dotaz " myslis si, ze tyranim psa ziskas jeho oddannost" ti odpovidam, ze si to nemyslim, protoze ja totiz nebiji ani psy (ani deti), natoz abych je tyrala. Odpovidala jsem na prispevek , kde mi nekdo rikal, ze vychovava deti a psy stejne, bitim, protoze je to stejne.

Stale se ale domnivam, ze me deti dosahuji vyssi inteligence, nezli psi, jelikoz samozrejme srovnavam psa a dite ve stejnem vyvojovem stadiu. Tzn. mlade psa a mlade ditete v podobnem vyvojovem stadiu. Je celkem dokazano, ze clovek ma obecne vyssi inteligenci nez pes.

Ps: dite rozumi jiz ve velmi ranem obdobi. Pokud nerozumi, neboli, mam na nej pozadavek, ktery neni schopno vzhledem k vyvojovemu stadiu pochopit ci splnit, pak mam obavu, ze to nepochopi ani kdyz ho naplacam na zadek, nebo snad ano? 18 mesicni dite proste nepochopi, ze nema behat do silnice. A to ani domluvou, ani naplacanim na zadek. Proste od tak maleho ditete to nemohu ocekavat. Jako matka musim tedy udelat vsechno pro to, abych to diteti zamezila - drzet za ruku, mit ho v kocaru apd.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(6.1.2005 14:57:16)
Jsem rada, ze se shodneme alespon na tom, ze biti jeste neni tyrani ("protoze ja totiz nebiji ani psy (ani deti), natoz abych je tyrala.").

Porad se snazim pochopit, co jsi myslela "Je celkem dokazano, ze clovek ma obecne vyssi inteligenci nez pes." O tom, ze clovek jednou inteligencne predci psa a pak vykazuje vyssi inteligenci, jsem uz psala ("....bylo obdobi, kdy psy prekonaly a od te doby vyssi intelingenci vykazuji.").
Nevim, cim jsi se v zivote zabyvala, ale biologii urcite ne (ackoliv dobre o tom dokazes promluvit, v cemz mi pripominas nasi ucitelku cestiny). Srovnani vyvojovych stadii u cloveka a psa je tezke i kdyz se clovek soustredi pouze na mozek, ktery jsi asi mela na mysli. Nejspis mi odpovis, ze vis o tom, ze se clovek rodi s mozkem vyvinutejsim nez treba pes. Takze mi urcite vysvetlis(quote Lida: "jelikoz samozrejme srovnavam psa a dite ve stejnem vyvojovem stadiu") o co vyssi inteligenci projevuje dite v deloze v porovani se 6ti nedelnim stenetem? (quote Cockney: "moje deti tedy vyssi inteligenci od ranneho detstvi v porovnani od psu nevykazovaly, ovsem bylo obdobi, kdy psy prekonaly a od te doby vyssi intelingenci vykazuji." ).
C
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(6.1.2005 15:34:28)
Cocney,

ocenuji tve znalosti biologie; ja biolozka nejsem ale do skoly jsem chodila a tam nas nejakou biologii ucili.

Sronavam male dite = stene; dospeli pes = dospely clovek.

Ostatne, pokud se nad tim zamyslim, tak jsme se dostali do nesmyslne diskuse, protoze prapuvodem bylo, ze nekdo zde popisoval, ze vychovava sve malinke deti placanim, ci bitim, stejne jako psy, protoze tyto deti nic jineho nepochopi, stejne jako ti psi.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(6.1.2005 19:14:27)
quote Lida: "ocenuji tve znalosti biologie"
Lido,
Nechapu, jak clovek, ktery si ze skoly odnesl, ze vyvojova stadia cloveka jsou: male dite a dospely clovek.....a o tyto znalosti opira svoji konverzaci, kterou nota bene sam zacne (!!!!), na tema "srovnani vyvojovych stadii u cloveka a psa", muze vubec hodnotit neci znalosti biologie (opravdu nejsi nase ucitelka cestiny????).

Quote Lida: "Ostatne, pokud se nad tim zamyslim, tak jsme se dostali do nesmyslne diskuse," do nesmyslne diskuse, tedy konkretne do diskuse, kde nemas co rict, jsi se dostala sama, ja jsem jen reagovala na tvoji vyzvu, aby ti vetsina pritakala na vyrok: "Nevim, jak tvoje deti, ale moje (a predpokladam , ze i vetsina ostatnich) vykazuji preci jenom jiz od ranneho detstvi vyssi inteligenci, nez psi".
Tim nehodlam opomenout tvuj pristup ke psum, od kterych neocekavas nazor, ktery me ulpel na mysli.
Lucka + Amaia: Netvrdim, ze Lida psy tyra, to jsi si spatne precetla. Jen jsem mela dojem, ze Lida povazuje biti za tyrani - to jsme si s Lidou vysvetlili, ze biti neni to same jako tyrani.
C
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(7.1.2005 19:05:39)
Cocney,

o co ti jde? To mam rozepisovat v kazde diskusi presne vsechna vyvojaova stadia a pouzivat presnou terminologii pripadne i latinskou aby si mela radost? Nepisi prirucky pro biology ale zucastnuji se normalni diskuse, takze pouzivam jazyk, jakym mluvim bezne, ne jazyk, jakym se popisuji odborne stati.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(8.1.2005 17:34:49)
Tak uz naposled, o co mi jde.

Quote Lida: "To mam rozepisovat v kazde diskusi presne vsechna vyvojaova stadia a pouzivat presnou terminologii pripadne i latinskou aby si mela radost?"

Rozhodne do kazde diskuse by se to nehodilo, ale ja jsem o presne terminologii, pripadne i latinske ani o vyvojovych stadiech nezacala prvni.

Shrnu-li tvoje a svoje prispevky, prvni, kdo pouzil cizi termin "inteligence" - slovo majici zaklad v latine - jsi byla ty (dale jsi hovorila o kreativite a socialni asimilaci, slova, ktera take nemaji puvod v cestine a jsou i odbornymi terminy). Ja jsem reagovala odpovedi laika, bez jakychkoliv citaci vyvojovych stadii, coz ty jsi neprenesla pres srdce a zamirila jsi diskusi smerem "vyvojova stadia": quote Lida "...jelikoz samozrejme srovnavam psa a dite ve stejnem vyvojovem stadiu. Tzn. mlade psa a mlade ditete v podobnem vyvojovem stadiu.". - a to dokonce dvakrat.

Kdyz jsem ti nabidla dve "srovnatelna" vyvojova stadia cloveka a psa a zeptala se, jestli v techto stadiich se ti zda inteligentnejsi pes nebo dite, tak jsi mi odpovedela, ze ty rozlisujes: quote Lida: "Sronavam male dite = stene; dospeli pes = dospely clovek" - To, ze timto zpusobem pokracujes v diskusi, KTEROU SAMA ZACNES na tema: "...samozrejme srovnavam psa a dite ve stejnem vyvojovem stadiu." je uz opravdu vysmech.

Quote Lida: "Nepisi prirucky pro biology ale zucastnuji se normalni diskuse, takze pouzivam jazyk, jakym mluvim bezne, ne jazyk, jakym se popisuji odborne stati."
Ja jsem zadnou prirucku pro biology zatim jeste necetla a tak vlastne nevim, jak by takovy clovek mel vypadat. Nejsem si vedoma, ze bych v nasi diskusi pouzila nejake odborne terminy, ktere by jsi ty pred tim nepouzila sama a nebo, ze bych te nutila do nejake vedecke diskuse. Jestli ano, tak se ti omlouvam.

Doufam, ze jsme si to vyjasnily.
C
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(8.1.2005 20:39:34)
Cookney,

ty se rada hadas, ze? Libi se mi, jak se v tom hadani a podstrkavani dukazu vylozene vyzivas. Pokud nejsi pravnicka, ci advokatka, tak je to skoda, protoze by si na tomto poli urcite byla dobra. Kdyz nic jineho, tak by si druhou stranu alespon ubila argumenty, ktere sice jiz s kausou nemaji nic spolecneho, ale prudi..takze soudce by radeji rozhodl ve tvuj prospech.Takze jsem si sice nic moc nevysvetlili, ale sprudila jsi me docela dost dobre, v tom jsi vyhrala.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(9.1.2005 13:01:22)
Hele, Lído, mně to zas nedá. Naštvala jsi fůru lidí svojí netolerantností, slovíčkařením atd. a divíš se, že s tebou skoro nikdo nesouhlasí? Nebyl by už opravdu čas zamyslet se sama nad sebou? Vyprovokovala jsi Cockney k diskuzi a
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(9.1.2005 13:04:46)
(dítě rozhodlo, že by bylo zajímavé vyzkoušet klávesu Enter - takže pokračuju, snad nezkusí Escape).
a zlobíš se, že tě nachytala na švestkách - to je jednak legrační a jednak trochu nedospělé, ne?
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(10.1.2005 11:41:29)
Sylvo,

ja vubec nechapu, proc jsem nastvala spoustu lidi. Tim, ze jsem rekla, ze nesouhlasim s tim, aby se deti placaly, bily ci tyraly? Nebo tim, ze rozdil mezi placanim a bitim je dost maly? A kazdy si to muze vykladat jinak? Proto jsem netolerantni? Ano, netoleruji to, ze nekdo detem ublizuje. Ale to mam pocit, ze by se fura lidi nenastvala.
Mimochodem, ta fura lidi byla asi 4 pripevovatelky, ktere se do mne pustily a zacaly posleze rozvijet tema meho vztahu ke psum, kterezto s puvodnim problemem nemelo nic spolecneho.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(10.1.2005 13:36:30)
Lído, máš zřejmě problémy i s počítáním, viď. Ale to je vedlejší. Podle mého názoru svoje děti psychicky týráš, přesto jsem to tu předtím nepsala, neřešila a nerozebírala. Myslím si, že mnohem menší újmu utrpí dítě, které někdo plácne občas přes zadek (přes plenku) (OBČAS, Lído!), než když dítě každý den (KAŽDÝ DEN!) usíná způsobem, že se vyčerpá pláčem. To je zas něco, co bych například já svým dětem nikdy neudělala. A mám i jiné výhrady k tvému přístupu k dětem - ovšem necítím potřebu tady řešit, pitvat a rozebírat, jak jsi dle mého názoru špatná matka - což jsi ale dělala ty. Možná by sis měla především zamést před vlastním prahem, než začneš kritizovat ostatní.
No, jinak bych ještě ráda napsala, že jsi zdatný demagog a máš opravdu velký talent naštvat hodně lidí (spočítej si je sama).
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(10.1.2005 13:47:24)
Sylvo,

kde a kdy jsem psala, ze me deti KAZDY DEN usinaji s placem do vycerpani?????? O tom nic nevim. Moje deti neusinaji s placem, natoz do vycerpani - nota bene , jeste ke vsemu kazdy den.Kdes to vzala?
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(10.1.2005 14:46:32)
Sylvo, me by tedy take zajimalo, jak jsi dosla k tomu, ze Lida sve deti psychicky tyra? Tedy, napsala jsi, "podle meho nazoru". Psychicke tyrani je dost silna kava na to, abys z toho nekoho narkla, obvinila, nebo podezirala jen tak...??? Kdyz uz jsi to tu tedy nacala, tak bys, dle meho nazoru, mela uvest sve duvody/argumenty, ktere te vedou k tomuto tvemu nazoru (odkud napriklad vis to, ze jeji deti usinaji kazdy den s placem?)

Lido, pises, ze netolerujes to, kdyz detem nekdo ublizuje, s tim naprosto souhlasim. Nesouhlasim ale s tim, ze pokud dite netrestas fyzicky (upozornuju, ze tvuj pristup respektuju a uz se o tom nehodlam dale bavit), neznamena to, ze mu neublizujes, ublizit se da i jinymi zpusoby. No a ohledne toho, kdo se do tebe "pustil" a rozvinul tema tveho vztahu ke psum - ano, byla jsem to ja, kdo prvni nadhodil, ze vychova psu a malych deti ma spolecne rysy. Ovsem ty jsi se ihned zacala dost urputne branit a ty sama jsi toto tema rozvijela! Posleze se pod jinym "stromeckem" objevily prispevky, ktere se tomu memu velmi podobaly. A na ty jsi uz reagovala pomerne dost "rozvinute". A mylis se v tom, ze toto tema s tim puvodnim nemelo nic spolecneho. Uz to tu pak nikdo nenapsal, ale myslim, ze ona "fura lidi" (soudim ovsem jen dle jejich prispevku) by se mnou souhlasila, co se tyce porovnani chovani cloveka vuci psum (nebo i jinym zviratum) a detem (viz. jeden z mych minulych prispevku, ze z chovani ke psovi/vychovy psa lze docela slusne odhadnout, jak bude onen clovek vychovavat deti) - RIK dokonce napsal(a), ze vychova psa je vybornou skolou k vychove deti, s cimz naprosto souhlasim.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(10.1.2005 15:20:08)
Pro Lucku a Lídu:
Lída se nijak netají tím, že nejlepší způsob uspávání dětí je nechat je "vyřvat". "Každý den" byla zčásti parodie na Lídu, která tvrdila, že my "bijeme" své děti několikrát denně - taky nevím, jak k tomu přišla. (A mimochodem si neumím představit dítě, které šťastně a spokojeně usne, sotva ho matka položí do postýlky a zavře dveře - leda by už rezignovalo).
Lucko, mně tohle tedy připadá jako psychické týrání, stejně, jako Lídě připadá jako fyzické týrání, když já plácnu své dítě přes zadek. Je to věc názoru. Napsala jsem svůj názor, stejně, jako Lída napsala svůj. Mimochodem - ona mě už dávno obvinila z fyzického týrání. Souhlasím, že to je silný kafe. Už jsem psala jednou, že to je pitomá diskuze a že pokaždé lituju, že se zas nechám vyprovokovat.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(10.1.2005 15:31:08)
Sylvo,

mne by opravdu zajimalo, kde jsem tvrdila, ze NEJLEPSI metoda uspavani ditete je ho nechat vyrvat?

Ps: ja jsem nikde netvrdila, ze vy bijete deti nekolikrat denne. Na zvysenou frekvenci biti jsem pouze upozornila v pripade Elisky a jeji Lidusky, kde po vyctu, za co vsechno Liduska dostava naplacano vychazelo, ze musi dostavat naplacano nekolikrat denne, protoze vycet byl opravdu dlouhy a veci, ktere deti bezne (alespon me) delaji velmi casto.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(10.1.2005 16:42:20)
Sylvo, ja bych tomu nerikala, ze se nechas vyprovokovat, protoze to bychom na tom byly vsechny stejne - proste chceme vyjadrit svuj nazor, co je na tom spatneho? A ta diskuze taky neni pitoma, i kdyz uz ted k tomu miri, protoze porad dokolecka opakujeme to same, kazda tu svou pravdu:-) Je mi lito, ze te Lida obvinila z fyzickeho tyrani, nevim detaily, okolnosti atd., ale to je taky silny kafe, takze by ti mela urcite svuj nazor zduvodnit. Pokud to bylo jen proto (opakuji, nevim souvislosti, dohaduji se z tveho prispevku), ze sve dite obcas placnes, tak je to podle me hodne neadekvatni. Ale uz tady byla slovickarska diskuze nas vsech a take mezi Lidou a Cockney, kde Lida sama napsala, ze biti a tyrani neni to same. Takze myslim, ze tyto rozdily uz jsou ji jasne...No, musim rict, ze na jednu stranu se mi nelibi, ze Lide oplacis stejnou minci a obvinujes ji z psychickeho tyrani, na druhe strane te ale chapu a priznavam, ze bych za dane situace nejspis udelala to same. Jsem dost spontanni a primocarej clovek a diplomacii se teprve ucim...(jak tu napsala ZuziP - nejlepsi obranou je utok...).
Neznam souvislosti diskuze a Lidiny prispevky na tema uspavani deti. Osobne si nemyslim, ze prorvat se ke spanku je ta nejlepsi metoda. Ale taky si nemyslim, ze to bylo zrovna tak mysleno - tedy doslova se ubrecet ke spani. To je podle me spatne. Nicmene "rvaci metoda", kterou mela zrejme Lida na mysli (rikam zrejme, protoze skutecne neznam podrobnosti) byla nejspise ta, kterou jsme pouzili my a miliony dalsich lidi (miliony pisu opravnene, protoze knihy na toto tema se uspesne prodavaji mnoho let). Ovsem pojem "rvaci metoda" je dost zjednoduseny - odborne kruhy nazyvaji tuto metodu "jak naucit dite, aby samo docililo spanku" a nejde o zadne psychicke tyrani. Pravda je, ze si dite zpocatku trochu pobreci, ale dle odborniku nejde o nic jineho, nez o nejistotu z neznameho a neschopnost docilit spanku. A prave to jej mame naucit. Pokud to dite neumi, stavaji se z nas "otroci" (nadnesene, ale citovane z jedne knihy) - tzn. dite napr. zabreci, zarve, ze chce napit apod. = vi, ze my okamzite pribehneme...proste zkousi svoje moznosti a meze, stejne tak, jako v pripade zlobeni. Ze zkusenosti nasi a naseho okoli to netrva dele nez 3 noce. Zakladem je ovsem NENECHAT dite samotne napospas noci, ale naucit a utvrdit jej v tom, aby se citilo bezpecne, v urcitych intervalech k nemu chodit a ujistovat jej o nasi pritomnosti, lasce atd. Take musi mit urcite prostredi (postel, oblibeneho plysaka atd.), urcity ritual ritual, ktery se provadi ve stejnou dobu (koupel-vecere-pohadka/zpivani-cisteni zubu-postel)...jen nastinuji hrube rysy, jinak by to bylo na jinou diskuzi. Ono to ale skutecne ve valne vetsine funguje (vyjimky existuji). A je mi te docela lito, ze si neumis predstavit, jak dite spokojene usne pote, co jej rodice ulozi do postylky. U nas a mnoha dalsich znamych lidi tomu tak skutecne je! My malou vykoupeme, dame ji veceri, chvilku si pohrajeme/precteme pohadu/zazpivame, dame malou do postylky (dodrzujeme striktne ritual a hodinu), rekneme ji dobrou noc, ona nam zamava, otoci se na bok a za chvili usne. Podobny ritual provadime i v pripade denniho spanku. Vysledkem "rvaci" metody tedy je, ze:
1) dcera sama usne, nemusime ji houpat, drzet v naruci atd. Proste nas k tomu nepotrebuje.
2) od cca. 6ti mesicu spi nase dcera celou noc (10 hod)+ donedavna 2 denni spanky. Ted spi 12-13 hod v noci a jednou denne od 13 do 15 hod. (plus minus 15 min)
3) diky rekvizitam (plysovy meda a 2 dalsi hracky) v pohode usne i jinde nez doma. Staci vzit rekvizity a dodrzet cas a ritual.
Upozornuju, ze dcerka jde do postylky spokojena (ma svoji jistotu ritualu, casu atd), nebreci. neplace ani po probuzeni. Vi, ze jsme vedle v pokoji, ze ji slysime a ze pro ni prijdeme. Take pro nas je to vyhoda a uleva v tom, ze vime, ze od 13 do 15 mame volno a od 20 hod taky...
Jsem si temer jista, ze Lida mela na mysli neco podobneho.
Takze, Sylvo, ja byt tebou, bych tu "rvaci" metodu nepodcenovala!
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(10.1.2005 18:03:16)
Ahoj Lucko!
Zajímalo by mne, jak staré máš dítě. Jsou mu dva? Tři? Rok? - Můj syn spal ve zhruba dvou letech 10 hodin v noci a 2,5 hodiny ve dne, tj. o 2 hod. méně než spí Tvé dítě. Ve 2,5 letech přestal ve dne spát úplně a v noci spal asi 11 hod., což se kolem pátého roku stáhlo na 10, a teď se to ustálilo asi na 9,5 hodinách (bude mu za měsíc 7 let).
Odmalička je velmi úzkostlivý a bojácný, a dává najevo dost silnou vůli - není moc tvárný a přizpůsobivý. Tj. když jsme se pokoušeli o tu slavnou metodu "vyřvání" dítěte, tak jsme to velice brzo vzdali: řval jak tur, neutišitelně, srdceryvně, nepřetržitě, zoufale, bezmocně. Já ani manžel jsme neměli nervy to poslouchat. Tj. uspávali jsme ho do asi jeho 5 let. Zabíralo to, pravda, spoustu času. Ale když dneska vidím, jak je citlivej (to se v kojeneckém věku tak snadno nepozná - miminka brečí, a někdy se vlastně ani nepozná, proč) - tak si říkám, že by z toho býval měl akorát tak trauma, kdybychom bývali hodlali vydržet. A podle toho, jak jsem syna do současné doby poznala, tak by taková akce netrvala "pouhé" tři dny, ale spíš měsíc. A podle toho, jakej mám pocit z jeho citlivý dušičky, tak konkrétně ON by NEMĚL pocit, že ho máme stále rádi, kdybychom ho bývali nechali "vyřvat" - i kdybychom ho jinak bývali byli na rukou nosili. Apropos - plyšáky vždycky nějaké měl, i hračky - ale žádná pro něj nebyla do těch 5 let tak významná, aby dokázala "nahradit" přítomnost rodiče.
Proto se odvažuji tvrdit, že metoda "nechat vyřvat" je jen pro děti s hodně tuhým kořínkem, a že je nesmysl ji chtít "zavádět" jaksi paušálně. A proto se taky stavím aspoň částečně na stranu Sylvy - pokud by při "vyřvávací" metodě dítě zažívalo totéž, co si myslím, že by zažíval můj syn, šlo by nepochybně o něco velmi blízkého psychickému týrání.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(10.1.2005 18:13:59)
Dodám ještě to, že je syn někdy poněkud panovačný - ale už poznám, kdy, kdy si "jen" chce dosáhnout svého - a kdy naopak jde o skutečný strach, nefalšovaný, nehraný.
- Syn nespával jen doma - občas býval u babiček, takže ta závislost nebyla na "rodičích", ale na "blízkých lidech".
M.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(11.1.2005 15:01:55)
Ahoj Mirko,

tvuj syn je zrejme jednou z tech vyjimek, o kterych jsem psala, ze existuji. Souhlasim s tim, ze by se metoda mela zavadet "pausalne", ale to jsem ani netvrdila, pouze jsem poznamenala, ze na vetsinu deti funguje. Dodnes jsem znala jen jednu rodinu (z tech co metodu pouzily; znam dost tech, kteri se o to ani nepokouseli), na jejichz dite to proste nefungovalo. Take souhlasim s tim, ze pokud jsi mela pocit, ze by se syn byval trapil a mel z toho trauma, tak to nemelo cenu. Ale o tom to prave je - dite se o tom ve svem veku rozhodnout nemuze, takze to za nej rozhodneme my - metoda nam musi vyhovovat, tzn. musime vedet, ze ji stoprocentne chceme pouzit a pak to chce byt dusledny. Pokud mame ovsem pocit, ze nam to nevyhovuje (jako ty v pripade tveho syna), tzn. ze citis, ze vy nebo potomek to nezvladnete, tak tu metodu proste nepouzijeme. Ovsem nesouhlasim s tim, ze zminenou metodu uspavani lze pouzit jen na deti ktere maji "tuhy korinek". Nevim, co presne si pod "tuhym korinkem" predstavujes, ale predpokladam, ze nejaka samostatna supermimina, ktera nepotrebuji pritomnost rodicu??? Ono to skutecne funguje na deti ruznych povah, i na ty citlivejsi...Priklad z blizkeho okoli - svagrova ma tri kluky, kazdy je jiny (povahove) - jeden (6 let) je hloubavy, zamlkly, citlivy, dokaze si hodiny hrat sam -doslova introvert. Druhy (4 roky) je pravy opak - jak z divokych vajec, cely den se nezastavi, nic ho nezastrasi, ale boji tmy a bourky. Treti (2 roky) je palicaty, vztekly, a protoze je benjaminek, tak se stal dost zavislym na rodicich a prarodicich. U vsech tri uspavani funguje.
Plysaci: Amaia (je ji temer 16 mesicu) k plysakovi take neprirostla. Ani k mesicku a hvezdicce, ktere ma v postylce. Tyhle rekvizity jsou proste v postylce a kdyz prijde cas spani, tak se muze spolehnout, ze tam bude mit jejich spolecnost. V zadnem pripade ovsem tyhle rekvizity nemaji nahradit pritomnost rodice, to ne! Hodne deti, co znam, maji silny vztah k nejake hracce (asi nejcasteji plysovy meda) - a vubec to nema co delat s jejich vztahem k rodicum!
Re psychicke tyrani v pripade "rvaci" metody: Musim rict, ze cela manzelova rodina (nejen jiz zminena svagrova) je vyrazne "postizena" detmi - deti jsou svate a neexistuje, aby dostaly na zadek! Zahrnuje to i to, ze jakmile se neco stane a jeden z nich se rozbreci, cela rodina je na nohou a utesuje. Zrovna nedavno me proto dokonale prekvapil svagr, kdyz jejich nejstarsiho za opetovne hlasite krkani pres ten zadek placnul (predtim jej ovsem varoval). Ale to sem nepatri; zkratka chci tim rict, ze rozhodne sve deti netyraji; ani fyzicky, ani psychicky. Spis je naopak rozmazluji, ale to by byla jina kapitola. Metodu se presto rozhodli pouzit a funguje. To je ovsem jen priklad z velmi blizkeho okoli, tudiz muzes namitnout, ze jsem zaujata. Podivejme se dale: tech knih popisujicich "rvaci" metodu je vic. Osobne jsem cetla pouze dve. Obe byly napsany pediatry a detskymi psychology! Ta kniha, podle ktere jsme se ridili my, napriklad zminuje i ruzne triky, ktere deti pouzivaji na privolani rodice - od breceni, pres rev, zadosti o vodu, jidlo az k bouchani hlavou o postylku, ci dokonce zvraceni (ano, ctes dobre ZVRACENI). Autor tvrdi - vydrzet - proste dodrzet intervaly navstev detskeho pokoje, promluveni k nim atd., nenechat se "vytocit". To se lehko rekne, ze? Priznam se, ze ja bych v takovem krajnim pripade nevydrzela, a neznam ani nikoho, kdo ano. Myslis, ze tyhle knihy by se vybec VYDALY a nekdo by je cetl, natoz se podle nich RIDIL??? Ze pokud by rvaci metoda byla psychickym tyranim (nebo mu velmi blizko, jak pises), ze by vsichni tihle slavni odbornici - pediatri a detsti psychologove - nebyli zalovani nebo ve vezeni?? (Mmch jedna z tech knizek je od americkeho autora a vime, jak americani zaluji i za to, ze se oparili horkou kavou, protoze na ni nebylo upozorneni, ze je horka) A jeste me napada srovnatelna situace - co kdyz dame dite k nekomu na hlidani (prarodice, chuva) nebo do jesli/skolky?? Osobni zkusenost zatim nemam, ale mam dost znamych na to, abych vedela, ze deti ve skolce prvni den nebo par dni breci. Zrovna tak se jim urcite styska po rodicich pokud jsou u chuvy nebo prarodicu (i kdyz tam to byva lepsi). Jesle a skolky jsou plne, deti tam chodi mraky. A kolik rodicu je z te skolky vezme, protoze tam breci a styska se jim??? Z toho, co jsi napsala, tak by se toto take kvalifikovalo jako "velmi blizko psychickemu tyrani".
Stejne - jako vzdycky - mame na vyber.
L.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(11.1.2005 15:06:08)
Samozrejme to melo byt: "Souhlasim, ze by se metoda NEMELA zavadet "pausalne"....omlouvam se;-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(11.1.2005 15:25:24)
Když se něco nazve metodou, hned to zní líp - že? To, že něco funguje, ještě neznamená, že to má blahodárné následky. V tomhle případě bych efekt nazvala spíš rezignací.
Knih, ve kterých se píšou blafy vychází spousta - co by se tak dalo srovnat s týráním... - např. knížky propagující fašismus. Takže na to bych se neodvolávala.

Malá poznámka pod čarou - naprosto chápu vyčerpanou maminku, která dítě nechá u sebe v posteli brečet, protože už jednoduše nemá sílu ho nějak tišit, nebo vidí, že trošku větší dítě ji evidentně zkouší, řádí v době, kdy už je prostě potřeba jít spát s ohledem na ostatní členy rodiny a tudíž si ho přestane všímat, aby se uklidnilo. Ale dítě pozná, kdy maminka už nemůže nebo má jiný důležitý důvod a kdy se rozhodla "vychovávat" (notabene v několikaminutových intervalech podle nějaký knížky - kdo sakra rozhodnul o tom, kolik minut je správně a kolik špatně, když každý dítě je úplně jiný?).
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(10.1.2005 15:26:06)
Lucko,

souhlasim s tebou, ze deti se daji trapit i jinak, nez fyzicky, to je samozrejme pravda. A i kdyz jsem byla nazvana psychickym tyranem deti (stale mi vrta hlavou, na zaklade ceho), tak jsem , samozrejme proti jakemukoliv tyrani deti, jak fyzickemu, tak i psychyckemu.

Co se tyce tech psu, bude asi lepsi to nechat plavat, protoze i kdyz jsem psy nejakou dobu chovala, necitim se byt "odbornikem" na jejich vychovu. Jsou lide, kteri se tim zivi a ja jsem velmi rada sverila me psy do jejich rukou.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(11.1.2005 20:50:27)
Lucko, já tuhle metodu bohužel znám, používali ji totiž mí rodiče. Dodnes nejsem schopná pochopit, jak mě moje máma, která miluje děti a svým vnoučatům by snesla modré z nebe, dokázala nechat bezmocí a strachem řvát několik večerů. Když jsem se jí na to nedávno ptala, řekla mi, že si vymýšlím, že si to nemůžu pamatovat, protože jsem byla malinká, no a navíc to prý trvalo "jen" pár večerů a pak už jsem si "zvykla".
Jasně, že si to pamatuju, byl to totiž v tom věku tak strašný zážitek, že si to dodnes dokážu přesně vybavit – jak mě máma dala do postýlky, dala mi pusu, zhasla a odešla. Řvala jsem do úmoru, protože jsem naprosto nechápala, co se děje a myslela jsem si, že mě už nechce, že už mě nemá ráda a nevěděla jsem, PROČ. (Ke "řvací metodě" – opět si něco neumím představit – třeba jak bych usnula, kdyby mě někdo v pravidelných intervalech chodil kontrolovat a ujišťovat o své přítomnosti a lásce). Právě proto tuhle metodu ráda nemám a nepoužívám. A přesto si nepřipadám jako otrok. I u nás uspávání je určitý rituál – vykoupeme, pohrajeme, strčíme do houpací sítě a zpíváme (kdo má čas). Dítě usne někdy během druhé písničky, někdy je třeba repertoár rozšířit, ale nevadí nám to, zpíváme docela rádi a já si umím u zpívání i číst – na což jinak moc času nemám :-). S usínáním problémy nemá a nikdy neměla, spí 11-12 hodin v noci, během té doby 1-2x kojím (nevadí mi to), odpoledne spí většinou 1,5 h, někdy i déle. Je jí 21 měsíců a je pohodářka, spokojená, klidná, veselá, není bázlivá ani ufňukaná, nebojí se cizích lidí (bohužel ani psů :-)). Usne v pohodě taky kdekoliv – moje máma je neustále u vytržení, že i u ní usíná tak rychle a bez problémů.
Pokud se mi nepodaří omylem ji zavřít samotnou v nějaké místnosti, tak se mě ani nijak extra nedožaduje – hodně brzy pochopila, že stačí na mámu zavolat, když ji něco trápí, a máma přijde. Vycházím z teorie, která se zas líbí mně – že totiž děti zkoumají, co dělat, když je něco trápí. Začnou brečet, a když zjistí, že jejich trápení okamžitě rodič řeší, jsou spokojené a uklidní se a už necítí potřebu zkoušet to znovu. Aspoň u nás to funguje, ani náhodou se nestává - nikdy se nestalo!, že by nás dítě nějak šikanovalo, dožadovalo se neustále naší přítomnosti, že by mělo hysterické záchvaty, zvracelo nebo něco podobného – dokonce je Anička chválená, že je velmi samostatná.

Takže bych na konec ráda znovu napsala, že všechny děti jsou jiné, všechny mámy jsou jiné, a různé výchovné metody můžou vést k tomu, že z našich dětí vyrostou spokojené, tvořivé, samostatné, sebevědomé a v rozumné míře poslušné děti (u naprosto poslušných dětí mi jaksi chybí jejich názor na věc). Což jsem se snažila vysvětlit Lídě a tuším ZuziP (nejen já). Ony ovšem tvrdily, že jen ta jejich výchova je správná a jakákoliv jiná (například ta moje) je týrání dětí. Kupodivu mě to po čase naštvalo, asi mi chybí ten potřebný nadhled a napsala jsem Lídě, co si pro změnu myslím o já její výchově. Nedokázala bych totiž Aničku nechat brečet ani ty tři večery - bylo by mi jí prostě líto. Je to divné – Lídě se to nelíbilo.
No a tohle je doufám už můj opravdu poslední příspěvek do téhle diskuze.


 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(12.1.2005 11:22:32)
Sylvo,

ty neustale tady tvrdis, ze moje vychova je nechat deti kazdy den vyrvat. Ja jsem se te nekolikrat ptala, jak a kde jsi na to prisla, protoze nic takoveho jsem netvrdila???? Tak mi prosim odpoved a nerikej zde neco, co jsem nerekla. Taktez jsem nikde nerekla, ze tvoje vychova je nespravna a jenom moje vychova je spravna. Jedine, co jsem rekla, je, ze nesouhlasim s fyzickymi tresty a myslim si, ze se da vychovat slusny clovek bez toho, aby fyzickych trestu pouzival. Takze prosim te, netvrd neco, co jsem nerekla a co neni pravda.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(12.1.2005 12:38:29)
Lído,
přečti si znovu svoje příspěvky v této diskuzi i v jiných diskuzích.
Já už opravdu v téhle diskuzi končím, ale neodpustím si jednu zlomyslnou poznámku - vypadá to, že se mi podařilo naštvat tě úplně stejně, jako ty jsi naštvala hodně lidí před vánocemi.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(12.1.2005 12:48:05)
Jestli ti slo o to mne nastvat tim, ze si vymyslis neco, co jsem nerekla, tak tu radost ti neudelam. Nastvana nejsem. Spise mi je te lito.


Mimochodem, metodu "vyrvani" obcas (ne kazdy vecer jak tvrdis ty) pouzivam, a neberu ji jako tyrani deti. V nekterych situacich je docela ucinna. Zvlaste v situacich, kdy se dite vzteka (dokazi totiz rozpoznat plac mych deti a odhadnout, kdy je to plac smutny, zoufaly, knouravy, vztekavy, natlakovy apd.)
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(12.1.2005 14:55:16)
Lído,
nemusím si nic vymýšlet, stačí si projít tvé příspěvky, jak už jsem psala, a to i v jiných diskuzích. Navíc jsi poměrně známá konfliktní osoba, takže informací mám opravdu dost a dost.
Litovat mě nemusíš. Já jsem spokojená, moje rodina rovněž. Ale mohla by ses nad sebou zamyslet, to by bylo opravdu fajn.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(12.1.2005 14:10:03)
Sylvo,
Kolik ti bylo let, kdyz tvi rodice zacali u tebe s touhle metodou? Deti si pry do dospelosti pamatuji zazitky az z okolo 2 let. Takze jsi nemohla byt uplne miminko. Na me mama taky uplatnila rvaci metodu, nic si nepamatuju, bylo mi tak pul roku. A zadne trauma z toho nemam (i kdyz, kdo vi, treba by ho nejaky psychiatr objevil:o)) Ted k tomu chozeni rodicu za usinajicim ditetem – ma to svuj smysl – a tim je ujistit dite, ze jej mame radi a ze jsme jej neopustili. Ze jsme stale nablizku. Co vim, tak kdyz my byly deti (nevim kolik ti je, ale predpokladam, ze jsi asi stejne stara jako ja - 29), tak takovehle vychytavky jeste moc neexistovaly, co vim, tak mama mi rekla, ze me proste nechala brecet a nechodila za mnou. Pokud tvoje maminka delala totez, tak se ani nedivim, ze jsi mela ten pocit, ze uz te nema rada a nevedela jsi proc. Proto maji ty navstevy smysl a jsou presne k tomu ucelu – aby dite vedelo, ze jej mame stale radi atd. No a je snad jasne (i kdyz jsem to nenapsala), ze kdyz vidis, ze uz dite usina, tak tam nejdes (kdyz jsme videli, ze Amaiu nase navstevy uz spis otravuji od usinani, nez aby splnily svuj ucel, tak jsme do pokoje uz nechodili). A jeste neco – kniha, kterou jsme se ridili, se zabyva v prvni rade nespavosti u deti (take se myslim v cestine tak jmenuje) – neschopnosti usnout a caste buzeni se v noci. Coz je, jak se tam pise, dusledek nespravneho nauceni navyku spani v utlem veku (vetsinou jde o problem u starsich deti). Ano, vychazi z toho, spani je navyk, s jehoz znalosti, resp. znalosti toho, jak jej samo dosahnout, se dite nenarodi. Musi se jej teprve naucit, resp. musime jej to naucit my, protoze samo to nedokaze. Take uvadi vhodnou dobu – 4 mesice ditete. V tu dobu uz je totiz miminko schopne rozeznavat ritualy – kdy se jde ven, kdy spat atd. Jako reseni na "nespavce" nabizi kniha prave tuto “rvaci” metodu. Pokud vim, pomohla mnoha lidem, kteri uz meli i starsi deti s problemem nespavosti. I kdyz, cim je dite starsi, tim je to tezsi. Pokud zvolite odlisnou metodu a vyhovuje vam, to uz je jina vec. Pokud vy jste spokojeni s tou vasi a funguje vam, proc ji menit? Dle prispevku soudim, ze problem se spanim nemate, tim lip! Tedy, zatim (nevim, kolik Anicce je). Nekdy se to pry projevi az pozdeji. Pro nas je zase lepsi, a nezapiram i pohodlnejsi a mene narocna ta nase metoda. Treba Mirka psala, ze syna uspavala az do 5ti let. No, zatim mame vsechny jen jedno dite, co jsem pochopila; ted si predstavte situaci me svagrove, ktera ma deti 3 (s rozdily 2 roky); nebo ze mame treba dvojcata nebo trojcata a mely bychom je vsechny uspavat, to by byl “zahul”...nehlede na to, ze aspon jedno z nich by urcite behem uspavani druheho brecelo...
“Nedokázala bych totiž Aničku nechat brečet ani ty tři večery - bylo by mi jí prostě líto”. Sylvo, promin, ja to sice chapu, protoze mne bylo Amaii take lito, kdyz plakala, ale jako argument mi to pripada dost zvlastni. Myslim to vseobecne, ne jen na tuhle konkretni situaci. Hned vysvetlim proc:
1) Kolikrat v zivote udelame veci, ktere se detem nebudou libit, budou brecet, a my je presto udelame, protoze budeme presvedceni o tom, ze je to, co delame, pro dite to nejlepsi? Nemyslim tim, ze by breceni bylo pro dobro ditete, to ne! Pro dobro je vzdycky az ten vysledek, ktery se ukaze za nejakou dobu. A pravdou je stare rceni, ze pro dobro veci se vzdycky musi neco obetovat. V tomhle pripade je to “neco” plac ditete. Dite z toho bohuzel jeste “nema rozum”, tj. do urciteho veku jaksi neumi myslet do budoucna, takze to musime (nebo bychom meli) to udelat za nej. Treba zrovna s tim spanim jsme my verili tomu, ze to bude pro dcerino dobro (vy ne, ale to je vase vec). A proc? Treba proto, ze se nauci usinat sama, aniz by k tomu potrebovala nas. Coz je, podle me, prvni krucek k samostatnosti. Taky proto, ze bude spat lepe a dele. (Mmch, dceri take zpivam, ale pred spanim, ne proto, aby usnula. Je to soucasti ritualu, te chvilky, co predchazi ulozeni do postylky – to je prave ono – pokud bych ji zpivala, aby usnula, vyzadovala by to pri usinani porad – navyk!). A co kdybychom tu jednou nebyli…
2) Kdyz jsem mela prvniho pejska (coz se dalo prirovnat k prvnimu “diteti”), tak, ac mi ho bylo velmi lito, kdyz porad prosebne knucel, jsem mu nedovolila vlezt do postele. Bylo mi ho strasne lito a byla bych to byla velmi rada udelala. Znam lidi, kteri to “dopustili” a pak meli treba ctyricetikilovou dogu denne v posteli. Na jednu stranu byli radi, ze maji pritulneho pejska, na druhou stranu, a ta prevazovala, byli nastvani, ze se nevyspi, nemaji soukromi...Clovek v te kriticke chvili proste nedomysli dusledky, jake muze mit nedusledny pristup. (kdyz byl muj pejsek nemocny, radeji jsem si vzala spacak a spala s nim na zemi – kulatni reseni!).
3) Moje mama me jednou nechala v nemocnici, byly mi temer 2 roky. Mela jsem horecky, prujem, zvracela jsem. A dodnes se pamatuju, jak jsem rvala a protestovala, ze chci byt s ni a kdyz presto odesla, citila jsem se stejne jako ty tenkrat ve sve postylce . Namitnes mozna, ze me v te nemocnici nechat musela. Omyl, nemusela – nabidli ji, ze si me muze nechat doma, protoze meli temer plno. Tenkrat rodice nemohli zustat s detmi v nemocnici. Ona presto zvolila to, ze me radeji necha v nemocnici, i kdyz to znamenalo rev jako tur, ale byla presvedcena, ze se tam o me lepe postaraji a v nejhorsim pripade bude pomoc na dosah.
4) Predstav si, ze jednou das svoji dcerku do skolky (nebo na hlidani). Uz jsem tu tenhle priklad zminovala v prispevku Mirce. Hlidani – musis treba pracovat, abys zabezpecila rodinu nebo vylepsila rodinny rozpocet (pro blaho deti a vas vsech). Skolka – to same plus doporuceni odborniku, ze dite od cca. 3 let potrebuje kolektiv. Vetsina deti zpocatku place, protoze se jim styska po rodicich. Pak uz se jim tam vetsinou libi! Co udelas? Jen proto, ze ti bude ditete lito, protoze prvni den/par dni place, ze skolky ho vezmes?? V tom pripade mu prece upres tu nadhernou zkusenost byt v kolektivu, hrat si s ostatnimi detmi, trochu se osamostatnit (dalsi krucek), ucit se szivat se s detmi…
5) Sylvo, az se jednou tvoje Anicka bude chtit osamostatnit, vyletnout z bezpeci rodinneho hnizda, postavit se na vlastni nohy, zaridit si svuj vlastni zivot...budes to ty, komu to bude lito, bude ti asi lito sama sebe, mozna budes plakat (potaji:o)). Myslis, ze kvuli tomu te tvoje dite "neopusti", ze ho to zastavi? Urcite mu te bude lito, treba bude taky plakat, ale bude chtit poznat, jak ten okolni svet chutna...uprela bys mu to, jen proto, ze je ti to lito?
Tim vsim chci jen rict, ze si myslim, ze litost neni argumentem ani dostatecnym duvodem pro to, abychom slevili ze svych zasad/vychovnych pristupu a byli nedusledni. Ze litost neni dostatecnym duvodem pro to, abychom diteti upreli rozvoj osobnosti, poznavani sveta, moznost osamostatneni..., proste to, co je pro dite podstatne.

A jeste posledni: Tvuj pristup – to, ze “deti zkoumaji, co delat, kdyz je neco trapi”, se mi moc libi!…akorat musim rict, ze mate mimoradne vzornou dceru, poklona! To jeste vazne nikdy nezkusila brecet “jen tak”, tedy, ze jen chtela testovat, zda hned priletite a budete “resit problem”? Vetsina deti, co znam, to dela (obcas az casto). Vcetne te nasi mrnouskove:o) No a s tou naprostou poslusnosti…uz jsem svoje mineni Lide napsala – take si myslim, ze se to neslucuje s kreativitou, sebejistotou, vlastnim nazorem.

Mej se krasne,
L.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(12.1.2005 14:55:44)
Lucko,
jen stručně - je mi 38 let a mám dvě děti, obě pohodářské. To, o čem jsi psala, máme vyřešené a nemáme s tím problémy - ani u psů :-). Víc napíšu mailem, už se mi to tu opravdu nechce pitvat veřejně.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(12.1.2005 16:38:04)
Sylvo,
souhlasim, ze uz by to bylo spis na soukromou diskusi a tesim se na tvuj mail!
L.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(12.1.2005 15:08:29)
Lucko,

s tou naprostou poslusnosti - samozrejme to je blbost, to co jsem napsala, jelikoz jsem prave mela na mysli, ze psi se vychovavaji k naproste poslusnosti ale deti naopak ne, jenom jsem se do toho zamotala, takze to vyznelo ze deti vychovavam k naproste poslusnosti take. Ne, nechci s nich mit cvicene opicky ale poslouchat museji (i kdyz ne naprosto).
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(13.1.2005 17:06:18)
Lucko, já jen zírám.


Taky jsem se k vyřvávací metodě vyjadřovala, naše děti uspávám (někdy už to není potřeba, ale většinou ještě jo) a máme děti dvě - neruší se vzájemně pláčem, protože před spaním NEBREČÍ - proč taky, když leží spolu v jedný posteli a u nich někdo z rodičů. I tak se postupně učí usínat i samostatně - prostě k tomu postupně dozrávají a není tudíž "potřeba" nechat je brečet "pro jejich dobro, budoucnost a samostatnost". Kdybychom tu jednou nebyli, tim myslíš co? Přeci pokaždé když spí u babiček nebo u tety, nejsme tam a děti usínají s babičkama či tetou - starší už by možná zvládnul i školku v přírodě, ale v jeho věku (3 a půl) stejně na žádnou ještě nepojede.
Poslušnost si myslím, že s kreativitou souvisí, ale to by bylo na dlouhou debatu.

Jak jsi to myslela, že děti se musí učit spát? To umí už od narození (první dny skoro nic jiného ani nedělají).
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(14.1.2005 21:58:49)
Jano,

Nejak jsem nepochopila na co/proc (ziras)? Mozna by mi pomohl mensi kopanec v podobe blizsich informaci ci vysvetleni.

Tvuj predchozi prispevek (z 11.1.) jsem si precetla az ted, takze se vyjadrim k obema zaroven.

Jeste jednou, snad naposledy: mne je skutecne srdecne jedno, jestli nekdo sve deti uspava nebo pouzije “rvaci” metodu. Coz je mimochodem velice zjednoduseny pojem. Otazka – jak jinak bys tedy to, o cem se tu bavime, nazvala, kdyz ne metodou? Ja tedy zatim, pokud te to nebude prilis pohorsovat, budu nadale pouzivat slovo “metoda”, protoze me momentalne jine vhodne oznaceni nenapada.
Uz jsem to napsala a pro Tebe pisu znovu – kdyz vam funguje to, co delate vy a jste s tim spokojeni, proc to menit? Mne do toho vubec nic neni, to je vase vec. Pokud nemate problem s usinanim, tak je to jen dobre. Jen jsem napsalaSylve, aby tu metodu tolik nepodcenovala a snazila jsem se vysvetlic proc, tedy napsat muj nazor na vec.
Pises, ze “knih, ve kterých se píšou blafy vychází spousta”. Ano, souhlasim. Nikdo te ovsem nenuti, aby jsi ty “blafy” cetla nebo se podle nich ridila.
Par faktu pro zacatek:
- Dr. Eduardo Estivill (u nas MUDr.), je katalansky pediatr a neuropsycholog
- v soucasne dobe je sefem oddeleni poruch spanku na univerzitnim institutu Dexeus v Barcelone a take koordinuje praci dvou ruznych znamych nemocnic ve Spanelsku
Tim chci rici, ze to zrejme nebude zas az tak uplnej debil. Nicmene, mas pravdu - kdyz uz zminujes ten fasismus – treba zrovna Hitler byl svym zpusobem taky genius. Jen svoji genialitu vyuzival ponekud vysinutym zpusobem (aby si to nekdo nevykladal jinak – nejsem, nikdy jsem nebyla a nebudu Hitleruv fanousek, ani fasista; pouze uznavam fakta).
Zpet k tematu spani - poruchami spanku se Estivill zabyva celou svoji karieru; napsal uz jednu velice uspesnou knihu, ktera by se v prekladu nejspis jmenovala “Spi, detatko, spi” ( v soucasne dobe vychazi dalsi, o pohadkach a cteni pred spanim, o tom, jako deti aktivne zapojit do vypravenych pohadek). Kniha, o ktere se tu ted bavime, se v cestine jmenuje “Detska nespavost”. Jak uz nazev napovida, jedna se PREDEVSIM o pomoc rodicum, jejichz deti trpi nespavosti. Autor ji napsal proto, ze se na nej obracela spousta rodicu, jejichz deti mely problemy se spankem (evidentne nic, co by se vas tykalo).
Dalsi fakta k detske nespavosti:
- detskou nespavosti trpi 35% (!!!) deti (prokazatelne, nejsou to zadne “blafy”);
- nespavost ovlivnuje deti ve veku od 6ti mesicu do 5ti let veku;
- symptomy se projevuji od potizi usnout k pravidelnym castym probouzenim v noci;
- deti trpici nespavosti mivaji povrchni spanek, vykazuji znamky neklidnosti a jakykoliv ruch je vzbudi;
- deti se vzbudi az 15x za dobu spanku a neumi samy, spontanne a bez pomoci, opet dosahnout spanku.
A jeste cituji autora:
- “Behem prvniho roku zivota se deti uci ruznym navykum, hlavne navykum jist a spat.” Tady odpovim na tvuj opravneny dotaz – omlouvam se, ze jsem se vyjadrila nepresne (svadi k tomu preklad). EE totiz take pouziva slova “spat”, je tim vsak mysleno “dobre spat” (stejne jako “jist” v tomto pripade znamena “dobre jist”). Spanek je biologicka nutnost (stejne jako jidlo). Ovsem zalezi na tom JAK spime/jime (= dite jist musi, ale CO a JAK ho naucime jist, to uz je brano jako navyk, a je to na nas). Co se tyce spanku - EE doslova rika “Spat se take musi naucit.” (=dobre spat). Toto se ovsem vztahuje i na dospele, nejen na deti. Pristup zahrnuje tzv. “hygienu spanku”, coz jsou cinnosti/ritualy, ktere delame pred spanim a jsou pripravou naseho tela ke spanku, jehoz kvalita zavisi na tom, jak dodrzujeme tyto cinnosti/ritualy (napr. ukladani se ke spanku a vstavani ve stejnou dobu).
- “Je treba mit na mysli moznost nocnich mur – rodice ditete trpiciho nespavosti by meli rozlisit, zda se jedna pouze o spatny spaci navyk, nebo zda ma dite nocni mury.”;
- “Deti se mohou naucit spat samy, s rodici na gauci, ve sve posteli, nebo treba v posteli rodicu; pravidla vsak musi byt diktovana dospelymi.” (vsimni si, ze ani autor nas do niceho nenuti);
- “Je dulezite, aby dite citilo z nasi strany zajem, podporu a lasku a take to, ze neni se svym problemem samo.”
(Jeste stale si, Jano, myslis, ze se jedna o jakysi zpusob tyrani?)

Takze – EE proste rodicum, jejichz deti maji problemy se spankem nabizi metodu, jak situaci vyresit. Zaroven doporucuje (doporucuje!) moznym problemum s nespavosti predejit tim, ze dite naucime “dobre spat” jiz v dobe, kdy si dite osvojuje dulezite navyky (tj. v prubehu prvniho roku zivota). N anas, rodicich, uz pak je, zda se rozhodneme metodou ridit ci ne.
Jeste jeden fakt, ktery nelze opomenout – a to, ze metoda dr. Estivilla byla uspesna v 96% pripadu, kdy se aplikovala. Tj. prokazatelne nefunguje na vsechny deti. Ano, souhlasim s tebou, a souhlasil by nejspis i autor, ze kazde dite je jine; ale to, ze autor vytycil urcite casove intervaly pro navstevy detskeho pokoje, ma urcite sve vedecke a vyzkumne opodstatneni. Coz prokazuje fakt, ze metoda funguje u tak vysokeho procenta deti. Ne, funguje neni dobre slovo – metoda POMAHA vysokemu procentu deti. Tim zaroven pomaha i vysokemu procentu rodicu (a to nejen z hlediska EE, ktery rika, ze rodice se v pripade existence takovychto problemu citi vinni). Cimz se dostavam k tve poznamce, ze ne vse, co funguje, ma blahodarne ucinky (tedy, pises “nasledky”). Ano, opet mas pravdu (fasismus taky chvili “fungoval”, ale rozhodne nemel “blahodarne nasledky”). Bavime se zde vsak o teto konkretni situaci. Takze “blahodarne nasledky” v teto konkretni situaci spocivaji v tom, ze dite (a zaroven i rodice) vyresi problem k oboustrannemu prospechu. Co muze byt blahodarnejsi? Ovsem, pokud problem neexistuje (vase deti problemy se spanim nemaji), tak prece neni treba nic resit!
Take pises, ze “naprosto chápu vyčerpanou maminku, která dítě nechá u sebe v posteli brečet, protože už jednoduše nemá sílu ho nějak tišit, nebo vidí, že trošku větší dítě ji evidentně zkouší, řádí v době, kdy už je prostě potřeba jít spát s ohledem na ostatní členy rodiny a tudíž si ho přestane všímat, aby se uklidnilo. Dítě pozná, kdy maminka už nemůže nebo má jiný důležitý důvod a kdy se rozhodla "vychovávat"”. Zatim se vyjadrim ke druhe casti vety, k prvni pozdeji: Male dite nepozna, jestli maminka nemuze, nebo ma jiny dulezity duvod (nebo se rozhodla “vychovavat”). Pozna jen to, ze se mu maminka nevenuje, nebo uplne nevenuje. Dusledek je naprosto stejny – nechape PROC!?! A proto place; jinak svou nespokojenost nebo nesouhlas totiz jeste vyjadrit neumi.
V zadnem pripade ani ja, ani autor(i) “rvaci” metody nikoho do niceho nenutime. Jak jsem napsala Mirce: Odborniky na sve deti jsme jen my sami (=rodice). Proc to tu tedy vsechno pisu? Protoze mam pocit, ze ty (i dalsi odpurkyne “rvaci” metody) jaksi opomijeji fakt, ze i tahle mince ma dve strany. Taky proto, ze kdyz uz nase rodicovska odbornost neni dostatecna a nevime si rady, obracime se na jine odborniky, kteri maji casto odlisne nazory nez my a i jejich pristupy a rady se casto mezi sebou lisi. Je opet jen na nas, jakou cestu zvolime. Ovsem tobe i nekterym ostatnim se zda jaksi zatezko svoji “neodbornost” priznat. Prece ale neni vubec zadna ostuda, kdyz se s problemem, se kterym si nevite rady, obratite na nekoho jineho, kdo vam muze poskytnout ucinnou radu!!! Myslim si, ze je naopak vylozena hloupost v takovem pripade o radu nepozadat nebo ji nevyhledat.
Tim, ze pisu, “predstavte si” bych tedy rada privedla tebe i ostatni maminky k zamysleni nad tim, jak byste jednaly, kdybyste byly v jine situaci, nez jste ted (zadne problemy se spanim nemate).
Pokud si shrneme vsechna uvedena fakta, tak nam vyjde, ze kazde treti dite trpi nespavosti. To znamena, ze pokud ma clovek tri deti, je dost realna sance toho, ze jedno z nich bude mit problem se spankem (nebo treba zadne, nebo dve…). Ted se vratim k prvni casti tve vety, ze” naprosto chápu vyčerpanou maminku, která dítě nechá u sebe v posteli brečet, protože už jednoduše nemá sílu ho nějak tišit, nebo vidí, že trošku větší dítě ji evidentně zkouší, řádí v době, kdy už je prostě potřeba jít spát s ohledem na ostatní členy rodiny a tudíž si ho přestane všímat, aby se uklidnilo.” Kdyz pominu fakt, ze kdyz uz dite breci a nehodlas nebo nemas silu jej nijak utisit, tak je uplne jedno, jestli nechas dite brecet ve tve nebo v jeho posteli (pouha tva pritomnost dite uklidni jen v pripade, ze citi nejakou “odezvu” z tve strany).., tak se dostanu k hlavnimu: opet se omlouvam za nepresne vyjadreni - ten priklad s vice detmi. Napsala jsem abyste si predstavily situaci me svagrove….a pak, ze “mame treba dvojcata nebo trojcata a mely bychom je vsechny uspavat, to by byl “zahul”. (vsimni si, ze jsem pouzila “mame”, ne “maTE”). Zrovna ty, Jano, mas deti 17 mesicu od sebe. Tudiz zrejme usinaji v podobnou hodinu (pises, ze lezi spolu v posteli a uspavate je spolecne). Pokud ma ale nekdo deti s vetsim odstupem, jako treba jiz zminena moje svagrova, tak je to drobet slozitejsi – ony totiz ve stejnou dobu neusinaji. Myslim tim opravdu “usinat”, ne “chodit do postele” (chodit do postele mohou ve stejnou dobu, ale usinat ve stejnou dobu nebudou – proste proto, ze sestilete dite potrebuje o neco min spanku nez dvoulete). Takze tim rusenim jsem nemyslela jen plac; vase deti nebreci, nemaji proc; ani nase dite nebreci, take nema proc - kdyz nasi malou ulozime do postele a rekneme ji dobrou noc, tak nam rekne svoje “aoooj”, usmeje se a zamava nam. Pak se otoci na bok a usne (nekdy si jeste chvilku povida). Nicmene, ten plac byl jen priklad (opravdu jsem se hodne blbe vyjadrila!), mela jsem spise napsat “dozadovani se pozornosti”, cimz nemusi vzdy byt plac.. Take jsem mela na mysli i vyruseni souvisejici s tim, ze starsi deti si treba jeste hraji, kdyz nejmladsi spi (neboli tvoje “trošku větší dítě ji (maminku) evidentně zkouší, řádí v době, kdy už je prostě potřeba jít spát s ohledem na ostatní členy rodiny”); nebo se vstavanim nespaveho ditete v noci, pricemz jedno dite treba probudi ty ostatni. Nejstarsi syn me svagrove bohuzel trpel onou detskou nespavosti a svagrovci se tudiz rozhodli pro metodu doporucenou EE. U dalsich dvou deti ji pouzili “preventivne”, tedy v prvnim roce veku, kdy se dite uci navykum. Z prosteho duvodu – chteli, aby jejich deti dobre spaly (a oni taky). Mozna se to ze strany rodicu zda trochu sobecke, ale v konecnem dusledku tomu tak neni – je dokazano, ze odpocinuty (vyspaly) rodic ma mnnohem vice trpelivosti a chuti se diteti venovat, a take mu dokaze predat mnohem vice , nez rodic, ktery je neodpocinuty (nevyspaly).
Tak, ted si predstav nasledujici situaci:
(ano, opet te “nutim” k zamysleni, co bys delala na druhe strane reky – ono totiz to “predstaveni si” situace jine strany je klicem k pochopeni a toleranci)
Jedno (jen jedno!) z tvych deti trpi detskou nespavosti (je jedno, zda mas deti s ruznym vekovym odstupem nebo vicercata). Tj. nemuze usnout a budi se v noci. Zajdeme do extremu (na zaklade faktu) – dite vecer uspis. Je jedno, jak dlouho to trva – treba jen 3 minuty. Dite spi 12 hod. Behem teto doby se probudi az 15x, tzn. kazdych 48 minut (zakonite - pokud spi kratsi dobu, vychazi to jeste casteji)! Samo spontanne znovu usnout nedokaze. To znamena, ze musis ty nebo manzel (nebo babicky, teticky) vstat a jit dite uspat. Prinejlepsim musis uspat jen jedno dite, prinejhorsim dite dozadujici se uspani vzbudi sveho/sve sourozence a pokud ani ti sourozenci neumi usnout (ne ze by trpeli nespavosti, ale ze jsou zvykli na to, nechat se od nekoho uspat), tak musis uspat vsechny. Ne kazdy muze mit deti v oddelenych mistnostech tak, aby se navzajem neslysely nebo nerusily. Tak si predstav, ze bys v noci kazdou zhruba hodinu vstavala a uspavala jedno az nekolik deti. Jak dlouho tohle clovek muze vydrzet, nez naprosto vycerpa sve fyzicke i psychicke sily? Dovoluji si citovat jeden nedavny prispevek z jine diskuse (6.1. 2005 - kopiruji cely prispevek): “V češtině se kniha jmenuje Dětská nespavost. I my se podle ní svého času řídili a zafungovalo. Dostala jsem se k ní náhodou v Globusu, když mi padla do oka. Tehdy jsem si říkala, že je to má poslední záchrana, protože uspávání tak dvě hodiny a v noci každou hodiny a půl vzhůru.”
A co jsem tedy myslela tim, ze “tu jednou nebudem” – souvisi s tim, ze to, co delame, povazujeme za dobre pro nase deti, pro jejich budoucnost a samostatnost (koneckoncu, myslim, ze se vsichni snazime sve deti vychovavat tak, aby byly samostatne a dokazaly se o sebe postarat). Je to treba zrovna skutecnost, ze my, nebo babicky ci teticky, uz “nebudeme moci nebo budeme mit jiny dulezity duvod” (ano, ted cituji tebe!). V tom pripade nastane jisty rozdil – tvoje/vase dite/deti se budou dozadovat uspani od vas/babicek/teticek a nejspis u toho budou plakat; a protoze dotycny “uspavac” (at uz jeto rodic ci jiny pribuzny) uz “nemuze nebo ma jiny dulezity duvod” budou treba plakat dal (to jsi napsala ty sama, jen trochu jinak – viz citace vyse). Moje/nase deti brecet naopak v tomto pripade nebudou, protoze umi bez problemu spanku dosahnout samy, bez pomoci nasi ci nekoho jineho. Nemyslis, ze to tedy stoji za zamysleni? Ty sama pises, jako poznamku pod carou, ze, znovu cituji :” naprosto chápu vyčerpanou maminku, která dítě nechá u sebe v posteli brečet, protože už jednoduše nemá sílu ho nějak tišit…”. Pokud to SKUTECNE chapes, tak bys teoreticky mela pochopit i to, co se tu snazim rict – ze ke stadiu “vycerpana maminka nemajici silu utisit sve dite” vubec nemusi dojit! V nasem pripade – zjednodusim jej a pominu moznosti nemoci, rostoucich zubu apod. - tu na jedne strane stoji maminka, ktera sve dite nauci dobre spat, muze se tudiz sama vyspat, a neni vycerpana. Na druhe strane mame maminku, ktera je z nejakeho duvodu vycerpana tak, ze nema silu dite utisit. V prvnim pripade dite place, ale ve druhem take!
Zrovna tak jako u jinych veci v zivote – pokud jsou deti zvykle na to, ze je rodice v pripade problemu ci prusvihu vzdy zachrani neboli, ze jim “stoji za zadkem” a nenechaji je “sednout si na jehelnicek”, nikdy se nenauci byt samostatne. Nebo ne – nikdy – ale mnohem pozdeji a hodne pozvolna. POZOR, ted nemyslim to, ze by deti nemely mit pocit, ze je rodice nepodpori, nebo ze nemaji kam se obratit!!! Naopak, deti by tuhle jistotu mit bezpodminecne mely! (EE to mimo jine uvadi i v pripade toho spanku, jak jsem zminila vyse). Jenze to je opet na nas, rodicich, protoze jsme jaksi “zkusenejsi” nez nase deti. Ty zde pises, ze neni “potřeba" nechat je brečet "pro jejich dobro, budoucnost a samostatnost"”. Fajn, opet je to na vas. Napada me tu ted jedno prirovnani – nekteri rodice nechaji radeji sve dite trochu “spalit”. Treba, kdyz neco dela spatne, dela neco, co by nemelo a nenecha si to od nich jako od zkusenejsich vysvetlit; proste kdyz uz nevidi jinou moznost – dite je “hluche” (napr. puberta). Takze nekteri rodice voli cestu “spaleni se”, aby se dite poucilo a lepe si pro priste zapamatovalo, ze se to nedela/neni to spravne apod. (tyka se spise starsich deti). Neboli – “Chybami se clovek uci” anebo, chces-li, “nevstoupis dvakrat do stejne reky”. Tihle rodice vychazi z toho, ze pak je mnohem mensi pravdepodobnost, ze dite udela bud neco podobneho, ale casto mnohem horsiho, s horsimi dusledky.
Takze na zaver, aby se mi z toho meho “romanu” nevytratila pointa: nikdo te/vas nenuti, abys(te) pouzila/-i/-y nebo uznala/-i/-y za svou “rvaci” metodu. Ale myslim, ze neni spravne tu druhou stranu mince prehlizet nebo odsuzovat. Zatim vam pada hlava, ale co kdyby vam jednou padl orel…?

Jeste z jineho soudku – zajimal by me tvuj nazor na to, co jsi nacala – ze poslusnost souvisi s kreativitou. Nevim, jestli jsi to cetla zpet – vzniklo to proto, ze se Lida nepresne vyjadrila (jako se to treba mnohokrat stava me i jinym) a nakonec se do toho trosku zamotala (jak sama priznala), kdyz napsala, ze od svych deti nevyzaduje jen naprostou poslusnost, ale predevsim je vychovava ke kreativite, socialni asimilaci….ja a jeste nekdo upozornil na to, ze “naprosta poslusnost” nejde dohromady s tim ostatnim. Lida pak napsala, ze nemyslela “naprostou” poslusnost, ale poslusnost. Pises, ze podle tebe poslusnost souvisi s kreativitou.; a taky ze by to bylo na dlouhou diskusi; me by zajimalo, co si pod tim predstavujes (klidne si muzeme zalozit novou diskusi…).

Lucie
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 0:35:38)
Lucko, napsalas toho tolik, že nebudu reagovat na všechno. Jen pár poznámek...

Děti s většim věkovym rozdílem - drtivá většina šestiletých dětí usíná sama a pokud ne, jsou už docela schopný hrát si potišeji. Sedmnáctiměsíční dítě spí taky jinak než novorozenec. I naše děti měly období buzení se xkrát za noc (starší se budil ještě v době kdy se narodil mladší a mladší se ještě teď budí na pití každou noc) - vzájemně se nebudily, přestože nemají oddělené pokoje, protože jsem v té době spala v posteli s nima (i manžel - měli jsme velké letiště) a hned dostali napít (prso). Naše děti nejsou žádní ukázkoví spáči - od roku a půl nespí ani jeden z nich přes den vůbec, večer usínají kolem devátý a vstávají obvykle po sedmý ráno. Že se v noci budily a budí se většina dětí jen ukazuje že to je normální (i těch Tebou uváděných 33% nespavosti je tak vysoký procento, že už to snad neni odchylka). Nedávno se tu vyřvávání řešilo na jiné diskusi, taky padaly argumenty o vícečetných rodinách, ale vyřvávací metodu propagovaly téměř výhradně matky jednodětné.

Nechat děti vyřvat preventivně je názorná ukázka zneužití metody určené pro děti trpící nespavostí. Myslim si, že děti opravdu poznají jestli maminka nemůže nebo nechce a je rozdíl, jestli se ubrečí samy v postýlce, nebo se ubrečí u mámy, ke který se v závěru můžou přitulit.

U babiček naše děti před spanim snad ještě nebrečely a nejspíš už ani nikdy nebudou. Ten nějaký jiný důvod kdy by je neměl kdo uložit ještě nenastal. Vy jste si to pojistili - vaše dítě se vybrečelo pro jistotu předem pro případ že by...

Vyčerpaná maminka nemusí být nutně chodící několikaměsíční poporodní deprese, může to být maminka, jejíž dítě už dvě hodiny brečí kvůli zubům a ona už prostě potřebuje spát, ale ráno jí bude zase relativně dobře. Maminka, která je vyčerpaná dlouhodobě by měla především zapojit otce nebo vyhledat jinou pomoc - vyřvávání dítěte jí nepomůže.

Našim dětem nikdo nestojí za zadkem a nebrání jim aby se učily chybamy - kdybys nás znala osobně, věř tomu, že by Tě tohle ani nenapadlo. Ale co se týká pocitu bezpečnosti - psychologie dítěte je jiná než psychologie dospělého. U dětí mnohem víc platí, že stres neutužuje, ale vyrábí z dětí neurotiky. Proto se taky v první třídě dává přednost vytváření kladnýho vztahu ke vzdělávání před drilem. Ono i tak děti potká spousta nepříjemností, který nám ani nedochází - jde sice o to nestát jim za zadkem, ale taky neztěžovat jim to.

Jestli mi padne pana nebo orel... Zrovna včera jsem už poněkolikáté řešila s dětskou doktorkou, jestli náš syn je nebo není autista - ať už je nebo není, máme štěstí, že je to spokojený dítě. Jsou tu ale maminky, který mají děti vážně nemocný a musí se jim věnovat několikanásobně víc než Ty nebo já bez nároku na pauzu. (Dost často jsou na ně navíc samy.) Zajímalo by mě, kolik z dětí, na který se vyřvávání uplatňuje opravdu trpí nespavostí. A jestli jí trpí víc než řvaním v postýlce. A jestli maminky, který nechávají svý děti vyřvat mají opravdu děti náročnější, než ostatní.

K poslušnosti snad zítra - už potřebuju jít spát.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 0:39:29)
chybami s měkým i samozřejmě
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 0:49:20)
Jano,
já myslím, že je tady nedorozumění ohledně toho, CO je to ta "vyřvávací" metoda. Osobně si nemyslím, že je to o tom, že se dítě "ubrečí" do spánku... nedokážu si představit, že by nějaká máma dokázala nechat dítě brečet a brečet až to ze zoufalství usne.
U nás jsme prostě zavedli systém, že se jde do postýlky (mlíko, zuby, dobrou noc a pusu oběma rodičům) - pokud Tom brečel, šli jsme za ním (nic jsem nesledovala na hodinkách - prostě jsme šli - jeden nebo druhý) - prcek dostal pusu, pomazlení, povykládali jsme mu, jaký má hezký pelíšek a jak se v něm dobře spinká, uložili, přikryli, drbali na zádíčkách až se uklidnil - a šli pryč. Pokud se zase probral a brečel, procedura se opakovala. V posledním kole se obyvkle zachrul do postýlky a po chvíli usnul. To trvalo celkem tři dny - občas máme jeden "rušnější" večer (např. při nemoci nebo když se vracíme z nějakých cest), ale obvykle stačí jít za ním jednou. Zjistili jsme, že lépe usíná pokud necháme otevřené dveře - a my se normálně bavíme, pouštíme hudbu, televizi, cinkáme s nádobím... prostě když slyší, že jsme doma a na doslech.
Ale běžně chodí spát v pohodě - odneseme, dostane pusu, pohladíme, přikrejeme, on se zachruje k hrošíkovi... a je to... někdy si chvilku povídá nebo zpívá, ale nemyslím, že má nějaký problém. Ani si nemyslím, že se jedná o týrané dítě :-))
 July, dcerka 3 roky a syn 9 mesicu 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 1:02:55)
Ja jsem take zastance rvaci metody. Pouzila jsem ji u obou deti. Byl to proces 3 dnu. Od te doby moje deti spi naprosto bez problemu a to i pres den. Neznam noc, kdybych byla vzhuru. O rvaci metode jsem cetla nekolik knizek od detskych Dr a psychologu. Muj 6. matersky smysl mi rikal, ze to vsechno dava smysl a teorie se u nas potvrdila v praxi. Od te doby jsou moje deti pres den v dobre nalade a mnohem stastnejsi, nez pred tim, kdy byly unavene a neumely se uspat do spanku.

Lucko,
Zdravim!!!
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 1:05:59)
Jano,
Nemas pravdu, neni normalni aby se treba 18 mesicni ditko v noci budilo. V USA se treba vetsina deti pres noc nebudi. Rvaci metoda je tady naprosto bezna a vetsina deti se tudiz v noci nebudi.
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 1:09:36)
A jeste do 3. vseho nejlepsiho:-) Kazda jsme jina mama a urcite vsechny chceme pro svoje deti to nejlepsi. Jano, ja nezavrhuji tve nazory. Pokud to vyhovuje tobe, tve rodine a tvym detem, tak delas to nejlepsi. Mne, mym detem zase vyhovuje rvaci metoda a to, ze kazdy vecer dcerka (3 roky) se tesi do postylky. Syn (9 mesicu), usne naprosto sam v postylce, bez breku. To vse je dusledek rvaci metody... Tak ja se loucim!!!
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 10:29:13)
Ale jinak je to docela zajímavý obrat v diskuzi :o)

Pokud tu šlo o plácnutí dětí, padaly tu názory:
Lituji vas, jste chudinky, kdyz musite otloukat vlastni deti... a hlavne chudaci deti.

Jakmile se řeč stočila na řvací metodu a na to, že některým to přijde jako poměrně necitlivé vůči dětem, hned se hájíte:

Kazda jsme jina mama a urcite vsechny chceme pro svoje deti to nejlepsi.

Což je věta, se kterou souhlasím - a škoda, že padla až tak pozdě. Možná kdyby to "antiplácačky" napadlo dřív, než někdo začal mít něco proti JEJICH výchovným metodám, ušetřilo by se dost hádek ;o)

S.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 12:26:37)
Sylvie, ono totiž je otázka, kdo z lidí propagujících vyřvávací metodu je zároveň plácačkou a kdo neplácačkou - a opačně, kdo z lidí, kteří odmítají řvací metodu je zároveň neplácačkou a kdo plácačkou.
Dobře jsem nepochopila, koho za koho považuješ: jestli neplácačky automaticky nepovažuješ za odpůrkyně řvací metody a tím pádem plácačky za propagátory řvací metody. Pokud by tomu tak bylo, tak se mýlíš - já třeba se řadím k plácačkám, ale jsem zároveň odpůrkyně řvací metody.
M.
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 13:01:31)
Sylvie,
Ja se nebudim, nechodim v noci na WC (pouze v tehu) a ani nemusim v noci pit. Moje dcerka ma take piti v posteli. Syn kdyz se rano probudi, tak hned dostane napit. Asi jsme kazda jina a mame i jine deti.

Ja jsem "neplacacka" a jsem zastance rvaci metody.
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 13:03:11)
Sylvie,
Asi tuhle debatu beres prilis osobne. Tady se nikdo nehada, tedy alespon ja jsem si nevsimla...
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 21:33:38)
Osobně ji neberu, spíš mne tyhle netové šarvátky vždycky pobaví :o)))

S.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 21:30:17)
Jistěže jsme každá jiná a máme jiné děti :o))) Bylo by smutné, kdybychom všichni byli přes kopírák :o)) A právě proto nesouhlasím s tvojí větou, že " neni normalni aby se treba 18 mesicni ditko v noci budilo". JE TO NORMÁLNÍ. I rok a půl staré dítě může potřebovat pít, čůrat, někdy i jíst (samozřejmě, to už spíš jenom výjimečně).

S.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 19:41:38)
Sally – ano, to je prave ono, ze ty maminky, co se tady ozvaly, ze jsou odpurkyne “rvaci” metody, vlastne ani nevi, o co poradne jde. Proto jsem se to tu snazila vysvetlit; to, ze “rvaci” metoda je HODNE zjednoduseny pojem, ze MA sve vedecke zaklady a opodstatneni a hlavne, ze NESPOCIVA v tom, nechat dite ubrecet do spanku! Termin “rvaci” je tedy i velmi zavadejici z toho duvodu, ze v podstate lidi vede k tomu, aby si mysleli opak. Jenze se mi zda, ze jsem pres vsechno snazeni mlatila jen prazdnou slamu. Nejde mi o to, nekoho presvedcit; at si kazdy dela to, co uzna za vhodne. Jen mi hodne vadi to, ze nekteri lide smahem odsuzuji tuto metodu, aniz by poradne vedeli, o co jde. Jediny, kdo to pochopil, je Mirka. Ostatni, jak to tak vypada, se bohuzel ani nesnazi.
Mirko – mam opravdu radost, ze alespon nekdo z te “druhe strany” pochopil,co jsem se snazila vysvetlit! Precejen jsem to snad az tak spatne nevysvetlovala…Souhlasne se pripojuji k tvemu vyjadreni na Janin vyrok k zneuziti metody, tj. vyrvani deti preventivne. Kdyz uz pominu to nepochopene “vyrvani” - Jano, ted si nejsem jista, jestli si uvedomujes spravny vyklad slova “prevence” - pripada ti skutecne cesta predchazeni moznym problemum/reakcim zpusobem, kterym vime, ze pomaha (ne funguje, POMAHA!), jako ZNEUZIVANI toho daneho zpusobu??? Rikam “moznym problemum” = nikdy si nemuze byt clovek jisty, zda problem v budoucnu nastane ci ne. Nebo zeptam se te trocha jinak – nechala jsi sve deti OCKOVAT? Asi ano; pokud zijes v CR (ale tyka se to i ostatnich zemi), tak je ockovani proti urcitym nemocem povinne; coz by treba mohl byt tvuj protiargument, na ktery “preventivne” odpovim: Tu povinnost si ale jen tak nekdo z prstu nevycucal; nebo myslis, ze ano? Ale i ta nepovinna ockovani – treba proti klistove encefalitide – v oblastech s hojnym vyskytem klistat lide casto voli prevenci vakciny, nez aby riskovali mozny zavazny problem v budoucnu. Nebo pri cestovani do exotickych krajin – take existuji vakciny, nebo i prasky, ktere jsou pouze “doporucene”, presto je hodne lidi vyuzije (ne zneuzije!)...Proc? Pokud ten problem pak nastane, vetsinou byva horsi nez to, co bychom museli “protrpet”, kdybychom se proti onomu problemu predem “obrnili”. Coz je take smysl te prevence. Priklad – detska nespavost se prokazatelne resi hure, cim je dite starsi (postihuje deti od 6ti mesicu do 5ti let); a dalsi, osobni - v mem detstvi bylo nepovinne ockovani proti priusnicim. Ja ockovana nebyla. Priusnice jsem tenkrat nedostala. Dostala jsem je ovsem v osmadvaceti letech. Prozila jsem si peklo, trpela jsem bolesti jako nikdy (mnoha maminkami tolik obavany porod byl proti tomu ‘brnkacka’). Krome toho, ze jsem behem dvou tydnu zhubla 10 kg, tak jsem dalsiho pul roku hubla dal, protoze mi kvuli intenzite nemoci muesli nasadit tak silna ATB, ze mi znicila zaludek. Skoncila jsem jako kostlivec a uplne bez energie. Zachranilo me kupodivu tehotenstvi – zaludek se mi jako zazrakem “spravil”, jakmile jsem otehotnela. Muj manzel se (ac se o me obetave staral) budil v noci hruzou z toho, ze se nakazi (pro chlapa je to horsi – muze zustat neplodny, pokud chyti priusnice v dospelem veku). Nastesti si jeho maminka vzpomnela, ze byl jako dite ockovany…Nebo jiny priklad – zuby, nase zuby! Proc lekari doporucuji (a my se podle jejich rady ridime), abychom o svuj chrup pravidelne pecovali…? Ano, tomu pravidelnemu pecovani, tomu se take rika prevence. A k cemu je dobra? Opet k tomu, abychom si v budoucnu usetrili problemy (v tomto pripade se slovo “usetrili” tyka v jiste mire i peneznich prostredku, protoze zubari a jejich sluzby jsou velmi drazi…). Myslis si tedy, ze napriklad preventivnim ockovanim nebo cistenim zubu zneuzivame zpusoby ochrany lidskeho zdravi? Muzes namitnout, ze toto jsou priklady tykajici se pouze naseho zdravi – ale to je prave i ten spanek - protoze dobry spanek je pro nase zdravi nesmirne dulezity!!!
A jeste, Jano, par poznamek : bylo to 35% deti trpici nespavosti (o neco vic, nez jedna tretina), ne 33% (ale to uz je detail). Deti s vetsim vekovym rozdilem – ano, drtiva vetsina sestiletych uz umi usnout sama, ale ti dvouleti a ctyrleti treba ne. Ze se deti v noci budi (taky zalezi na tom jak stare a kolikrat), to prave moc normalni neni. Ano, stava se to, ale pokud je to pravidelne, jde uz o navyk (v tomto pripade z hlediska spanku navyk spatny). Z vedeckych vyzkumu vyplyva, ze 10ti mesicni dite by jiz bez probuzeni melo prospat celou noc (bez buzeni, bez hladu a zizne). Ano, nektere starsi deti se treba nekdy vzbudi na WC (ty, co uz nepouzivaji pleny). Vicecetne rodiny – z tehle diskuse (a moc nas tu neni) – jsou to zrovna July (taky zdravim!), Liza, myslim ze i Sally…?, ktere maji vice nez jedno dite. No a taky treba moje svagrova, ktera tu s nami sice nediskutuje, ale hojne jsem ji tu uzivala jako priklad, takze ji ted nemuzu dost dobre vynechat (pripominam, ze ma deti 3). Castecne souhlasim zrovna se Sally - kdybych mela dite, ktere ma problem s nespavosti, tak bych s dalsim urcite chvili pockala, nez se problem vyresi (a duvod je stejny – zijeme daleko od obou rodin). Taky souhlasim s Lizou; meli jsme podobnou situaci – vycerpana “zombie” maminka i unavene dite jsou k nicemu a uplne si dovedu prestavit tu promenu na usmevave, energicke slunicko (maminka i dite vyspali a odpocati). Mimochodem – Moniko, ty asi nepracujes, ze? (pises, ze si zdrimnes behem dne, coz v praci asi tezko jde). Tak ted si predstav, ze bys pracovala; nebo treba musela pracovat, abys vylepsila rodinny rozpocet. (Hm, ale abychom se tu zas treba nedostali k diskusi na tema Proc si porizovat vice deti, pokud je nemuzeme uzivit, aniz bychom je treba “zanedbavali” tim, ze musime do prace, zatimco by pro ne bylo nejlepsi, abychom byli s nimi….) Jeste Jano: Tvoje poznamka o tom, ze je rozdil, jestli se deti ubreci u mamy nebo samy v postylce – hmm, to je prave ono – smyslem rvaci metody NENI to, aby se dite ubrecelo! Nemluve o tom, ze vycerpana maminka je vycerpana maminka. At uz je vycerpani chvilkove, nebo dlouhodobejsi, nebo treba z ruznych duvodu (nemusi to byt zrovna potomkova nespavost) – vysledek je stejny (a take neni prilis blahodarny) – porad je to vycerpana maminka, ktera se zrovna v tu chvili potomkovi venovat “nemuze” nebo, chces-li, nemuze tisit jeho plac (jak jsi napsala). Dale - netvrdila jsem, ze zrovna VY stojite svym potomkum za zadkem (ani bych si to nedovolila, protoze vas neznam) – psala jsem to vseobecne, jako jiny podobny priklad.
Co se tyce narocnejsich deti – byli jsme na tom zpocatku stejne, jako pise k tomuto tematu Liza. Take ve stejnem veku. Dcera od malicka nebyla zadny velky spac. Pres den spala jakz takz, ale v noci ani nahodou, jakmile jsme ji uspanou polozili do kosiku/postylky, probudila se. Absolutne totiz odmitala spat na zadech a na boku - jen v kocarku ji to nevadilo. V prvnich mesicich jsme se s manzelem stridali, protoze jeden by to nezvladl. Oba jsme byli jako chodici mrtvoly (a to ani jeden z nas nepracoval). Stridave jsme celou noc travili na gauci - v napul lezici poloze, s malou na hrudi v pozici “zabicky”. Po 5ti mesicich jsme zacali s metodou dr. Estivilla. Behem 3 dnu zacala dcera spat od 22 hod do 5 hod (bez preruseni!). Situace se jeste zlepsila, kdyz jsme ji z nasi loznice na pocatku jejiho 7. mesice prestehovali do jejiho vlastniho pokojicku. Spala jeste dele. Dodnes neni buhvijaky spac – od 10. mesice spi pres den jen jednou; ted uz ji nekdy staci jen pul hodiny. V noci vsak od 12. mesice spi 12 hodin, od 20 do 8 hod. (myslim tim za normalnich okolnosti, pokud neni nemocna). Nejlepe spi sama v pokoji (s nami – na dovce v hotelu nebo v podobne situaci spi mnohem hur – ne, ze by se budila, ale vydava hodne zvuku – zrejme se navzajem rusime prevalovanim apod.). A take se ji nejvic se ji libi v jeji vlastni postylce (myslim, ze Liza psala tu samou zkusenost). Kdyz jsem malou treba nedavno vzala na utiseni v noci k nam do postele (byla nemocna), nechtela tam byt, dozadovala se sve postylky.

No, a co se tyce souvislosti placacek a neplacacek vs. zastankyn a odpurkyn “rvaci” metody. Pomerne dlouho jsme tu diskutovaly o tom, ze obcasne placnuti neznamena biti nebo fyzicke tyrani; a tudiz, ze matka hlasici se k taboru “placacky” se hned neradi do “skatulky” rodice fyzicky tyrajiciho sve deti. “Placacky” se zacaly hajit a zaslo to az k psychickemu tyrani, kdyz tu nekdo zminil “rvaci” metodu - myslim, ze to byla Lida (ktera je “neplacacka”). Takze by se mohlo zdat, ze matky “neplacacky” uznavaji “rvaci” metodu (napr. Lida, July) a naopak, ze matky “placacky” rvaci metodu odsuzuji nebo - jsou jeji odpurkyne (napr. Mirka). Ve vsi vaznosti diskuse mi to pripada trosku legracni, protoze kdyz by se to vzalo v puvodnich nahledech prispevatelek, tak “neplacacky” obvinuji “placacky” z fyzickeho nasili a naopak “placacky” obvinuji “neplacacky” z psychickeho nasili…pritom nam z toho vseho vyplyva, ze deti maminek z obou taboru jsou spokojene, usmevave, dobre prospivajici a stastne bytosti. A jeste - ja (a tady jeste Sally) se radime k “placackam” a pouzily jsme “rvaci” metodu. Takze bychom teoreticky patrily do skupiny jak fyzickeho, tak psychickeho tyrani…Nase dcera je velice spokojene, vesele a stastne dite (jak jsem psala, i spat chodi s usmevem a do postylky se tesi – to psala i July). Ze Sallyinych predchozich prispevku vyvozuji, ze jeji deti jsou na tom stejne.

No, tak uz tu mam zas roman…holky, omlouvam se, prala bych si, abych se umela vyjadrit strucneji…na druhou stranu – mnoho lidi na interpretaci jedine myslenky “spotrebovalo” celou knihu;o)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 20:42:26)
Ted jsem se vsimla, ze jsem tam zrovna k tomu prikladu ockovani chtela jeste neco napsat - v souvislosti se "rvaci" metodou se to vsechno toci kolem place ditete (tedy hlavne ze strany odpurkyn) - kdyz mimco dostane "pigaro" vakciny, tak vetsinou taky breci. Ale pokud vypustime to ockovani (=prevenci), tak plac ditete v pripade injekce je "brnkacka" ve srovnanim s placem v pripade nemoci, ktere by se byvalo dalo predejit ockovanim. (Pomijim to, ze v tomhle pripade by se mohlo stat i neco mnohem horsiho, nez ze by dite "jen" brecelo). Tolik dodatek k prevenci.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 22:32:33)
Sally, Lucka tu psala o metodě, jejíž součáástí jsou návraty k brečícímu miminu po třech, pěti, deseti nebo kolika minutách (ta čísla si nepamatuju, jen jsem je na Rodině už vícekrát četla).

July, v Americe je taky normální stravovat se ve fastfoodu. Nedávala bych do souvislosti, že spokojenost vašich dětí je důsledek řvací metody - všichni tu tvrdímě, že máme spokojený děti a doufam, že je to hlavně tim, že jsme tu povětšinou relativně normální milující mámy.

Sally, k těm budícím se dvěma dětem najednou - ty větší už se budívají jen na tu flašku (pokud teda člověk nekojí obě děti zároveň) - že by nějak brečela a musely se utěšovat, to jsem asi ještě neslyšela. Neříkám, že to je sranda vstávat k oběma, ale starší si jen bral tu flašku a mladší říká "mamí, pití". Plačtivý buzení se týká spíš těch nemocí a tam se tomu asi nevyhne metody nemetoda.

Lízo, to nošení celej den Ti teda nezávidim - náš první prcek se teda celej den 3/4 hodiny kojil, stejně dlouho nosil a znova, ale to znamená, že aspoň půl dne jsem mohla sedět :-) Blbý bylo, že asi od tří týdnů měl dávivej kašel, při kterym se dusil a modral, takže jsme ho museli zvedat na výšku ve dne v noci, často co půl hodiny, protože jsme se báli, že se udusí (byli jsme s tim v nemocnici, ale důvod se nepodařilo zjistit a odeznívalo mu to asi do deseti měsíců věku). Ale to je zrovna taková situace, kdy se nedá dělat nic jinýho, než vstávat, chovat a utěšovat, když konečně popadnul dech a uvolnil pláč. No ale abych se vrátila k tomu jestli si myslim, že děti týráš (ne že bych to měla soudit :-)) - nemyslim. Myslim si, že jsi měla dost dobrý důvody, neprovozovala jsi žádnej "preventivní program" ani výchovu proti rozmazlenosti z pozice "v tomhle věku už by mělo...", ale "pokud mám fungovat, je potřeba...", neučila jsi celonočnímu spánku čtyřměsíční nebo půlroční dítě (jak jsem se dočetla v jiné diskusi od jiných maminek na Rodině)...

Mirko, hezky napsáno.

Toˇzatím vše - jdu se prokousat Lucčiným románem...
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 23:35:51)
Jano,
Omyl, v USA rozhodne neni normalni stravovat se fast food. Jenom chudsi lide tam chodi pravidelne, jelikoz je to na mistni pomery velmi levne stravovani. Stredni vrstva se tak rozhodne nestravuje... to jenom, aby jsi byla v obraze.
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 23:37:24)
Sylvo,
Nesouhlasim, neni normalni, aby se 18 mesicni dite budilo. Pokud to ty povazujes za normalni, tak to je tva vec.
 Sylvie 


Re: Má výchova je nejlepší! - Aháááá :o) 

(16.1.2005 10:46:24)
Ahááá, tak už to chápu :o)))) Cokoli se děje u nás v rodině, to je normální a tam se budu dovolávat vaší tolerantnosti (viz "řvací metoda"), protože vy přece musíte uznat, že u nás jsme normální. Cokoli se u nás v rodině neděje, to je zkrátka NENORMÁLNÍ (například aby rok a půl staré dítě během deseti nočních hodin mělo žízeň nebo potřebu se jít vyčůrat, a v důsledku toho se probudilo), a jakápak tolerance s lidmi nenormálními, že? (viz tvé výpady proti plácnutí dítěte). Skvělá životní filozofie :o))))


S.
 sally 


Řvací metoda... 

(16.1.2005 1:26:27)
Jano,
flašku v noci nedáváme. Tom spí celou noc od cca šesti (tj. čtyř gestačních) měsíců. To prosím před tím, než jsme ho začali učit usínat - to jsme dělali o pár měsíců později, když se nám přestalo líbit že usíná u flašky. Pokud vím, tak noční krmení a obzvláště formou "flaška v posteli" se nedoporučuje kvůli zubům. Skutečně si nemyslím, že roční či dokonce osmnáctiměsíční dítě "potřebuje" v noci jíst. Ano, možná je naučeno, že ve tři ráno se jí - nakonec když ty si dáš pár dní za sebou ve tři ráno housku s máslem, tak se za chvíli budeš také na toto jídlo pravidelně budit - ale že by to znamenalo, že dítě zemře hlady pokud se cca v roce poruší tříhodinnový cyklus jídla?

Jinak k buzení dětí - v noci se budí děti VŠECHNY klidně i pětkrát a více - rozdíl je jen v tom, jestli to dítě nastálou situaci vyřeší řevem (protože "usíná se vždycky u flašky / ukolébavky / hopsání na míči atd.") - a nebo se prostě převrátí na druhý bok a spí dále. Což je další efekt toho, když dítě naučíte samo usínat - nepřestane se v noci budit - ale přestane vyžadovat uspávací rituál.

Stravování ve fast foodech - nevím - neznám nikoho, kdo by se tam "stravoval" (tj. nějak pravidelně). Osobně zde chodím do fast foodů mnohem méně než v ČR (celkem asi třikrát za čtyři a půl roku? Pokud nepočítáš jako "fast food" zeleninový bar - kam jsem chodila často na obědy) - právě proto, že zde můžu i jako nekuřák (či s malým dítětem) jít do "normální" restaurace (a ani nemusí být moc drahá - zvlášť asijské "jídelničky" mám hodně ráda) - a protože žiju v hodně kosmopolitní oblasti, tak mám stravu mnohem pestřejší, než jsem měla kdy v Evropě (nejsem odkázaná na guláš s knedlíkem, smažený sýr a kuře s broskví a se sýrem)
 Alicee 


Re: Řvací metoda... 

(16.1.2005 3:47:58)
Sice tady bylo o tzv. "řvací metodě" napsáno vlastně všechno...ale připojím se.
Připadá mi to stejné jako debata "plácaček" a "neplácaček"...ale pravda ja (jako ostatně vždy) někde uprostřed.
Když se mi narodilo dítě, ani ve snu by mě nenapadlo, že budu někdy muset řešit problémy se spánkem. A už nikdy bych ho nenechala vyřvat, to byla brutalita v mých očích nejvyšší...:)
Když ale bylo malému něco kolem roku, uvědomila jsem si, že nedokáže sám usnout...a že trávíme spoustu času kolébáním a následných chozením po špičkách, nočním vstáváním. Začala jsem se zajímat o problémy dětského spánku a mezi jinými zdroji narazila na dost zajímavou knížku psanou psychologem, otcem tří dětí a specialistou na dětský spánek v jednom. Bylo to docela fascinující čtení a já jsem zkusila se řídit několika radami. Ne, že bych brutálně nechala dítě řvát, ale začala jsem ho dávat do postýlky samotného a vracela se k němu...někdo to tu už popisoval. Pláč trval první den asi deset minut, druhý už jenom dvě minuty. Asi jsme měli štěstí...:)))
Od té doby malý spí sám celou noc, a hlavně...dokáže se sám uspat.
V knize byly také dost zajímavé rady týkající se spánku přes den. Nebudu se tu rozepisovat, to by bylo na dlouho...ale musím říct, že poté, co se syn naučil sám spát, je to jako by nám někdo vyměnil dítě. Lépe jí, je celkově veselejší...a my, rodiče taky, protože většinu nocí malého uložíme v sedm večer a nevíme o něm až do osmi do rána...:)))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Řvací metoda... 

(16.1.2005 8:01:35)
Včera jsem musela odejít a dneska se sem asi taky moc nedostanu, tak jen stručně k Sally - ve flašce nemáme jídlo, ale pití. Není to flaška s dudlíkem a není to pití s cukrem, takže o zuby se nebojim (navíc klukům začínaly růst až v roce a ten dvouletej jich má zatim teprve deset :-)).
Ještě jsem si večer vzpomněla na něco k tomu plánování druhýho dítěte až se první nebude budit - mám kamarádku, jejíž dítě usínalo odjakživa spokojeně samo (přesně ten typ "pápá, hají"). Je prostě ten typ - samo se odstavilo asi v osmi měsících, není moc chovací atd. Teď se jim má každým dnem narodit druhý mimčo a skoro dvouletý dítě začalo před pár dny cestovat k rodičům do postele.

Na Lucku budu potřebovat víc času, tak nevim kdy se k tomu dostanu... Sorry.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Řvací metoda... 

(16.1.2005 14:26:21)
Sally, moc hezky napsano! Souhlasim. Jeste male upresneni s tim nocnim buzenim - ja (a nejspis i July) jsem mela nocnim buzenim na mysli prave to, co tu zminujes – buzeni se kvuli jidlu, piti atd. Stava se to, ale normalni – mozna by se lip hodilo slovo “bezne” - to neni. Je dokazano, ze jiz od desateho mesice veku dite dokaze prospat celou noc bez potreby potravy ci piti. Pokud se tedy jeste v 18ti mesicich budi v noci na jidlo, jde uz o navyk, a to navyk spatny z hlediska dobreho spanku. (I my, dospeli, se prece lepe vyspime a odpocineme si, pokud ve tri rano neprovadime nalety na lednicku, ne?). Verim tomu, ze vetsina deti se parkrat za noc vzbudi – nebo spise lehce probere. Ale ty, co umeji usnout samy se, jak rikas, proste otoci a pokracuje ve spanku.
Alice – konecne dalsi tvar, ktera vi, O CEM je “rvaci” metoda! Mmch, jak se jmenovala ta kniha, jejiz radami jste se ridili a kdo je jejim autorem? Ony tyhle knizky opravdu obsahuji velmi zajimave informace! Estivill ve sve knize take zminuje denni spanek – jednim pravidlem je treba davat dite ve dne spat jinam nez do postylky (ta je na noc) a zachovat normalni rezim domacnosti (pracka, rozhovor atd.), aby se dite naucilo rozeznavat denni a nocni rezim/spanek.
Jano, co se tyce te vasi zname, jejiz dite se zacalo stehovat k rodicum do postele. Nejsem zadny odbornik, ale pripada mi, ze se jedna o nejistotu spojenou s narozenim sourozence; diteti treba pripada, ze sve rodice “ztrati”, nebo se boji, ze uz ho nebudou mit tolik radi, mozna i trocha zarli…bohuzel dvouletemu diteti se to neda moc vysvetlit. Tedy tak, aby to pochopilo; nevim, asi bych se to snazila tomu diteti vysvetlit, ale hlavne mu asi projevovat lasku. Tezko rict, nemam s tim zadne zkusenosti.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Řvací metoda... 

(16.1.2005 12:00:09)
Nemám sice čas číst tuhle debatu celou, nicméně nedá mi to a přidám pár poznámek. :o)
Různých "osvědčených" metod jsou desítky, na všechno, stejně tak jako moudrých rad o tom, co se má nebo nemá dělat, ale vtip je v tom, že děti nejsou stejné a to, co platí na jedno nemusí platit na druhé.
Ohledně toho pití v noci, nevím co je to za nesmysl, že by 18ti měsíční dítě nemohlo mít v noci žízeň? Vy fakt neznáte žádného DOSPĚLÉHO, co má v noci na stolku skleničku s pitím nebo nikoho, kdo chodí v noci na záchod??? To, že sto dětí NEMUSÍ ještě neznamená, že nebude muset sto první.
Pokud jde o spaní, náš syn neusne dřív než v deset večer. Spíš později. Obě babičky to zkoušely se svými metodami - jedna ho dávala do postýlky, ze které nevyleze v devět hodin. Usnul v deset. Druhá ho v půl deváté dala do své postele, držela ho na ní, aby z ní neslezl, vyprávěla mu pohádky, cpala mu kaši z flašky, usnul v deset. Je úplně fuk, jestli řve nebo neřve, prostě dřív NEUSNE. Je lhostejné, jestli spal odpoledne nebo nespal, kolik hodin spal v noci předtím, prostě desátá nejdřív, není co řešit. Jaký by mělo smysl mučit jeho i sebe dalšími nefungujícími "zaručenými metodami"? Proč by vůbec měl chodit spát dřív? Protože to NĚKDO řekl? A kdopak? Pánbůh? :o)
Ohledně plácání/neplácání... já plácám fakt minimálně, a to jen v případě, kdy s fyzickým "násilím" začne on. Když dělá něco, co mi vadí, tak mu normálně v klidu řeknu, že pokud toho nenechá, přijdou sankce. Zopakuju to dvakrát třikrát, pak přijdou sankce a on VÍ, proč přišly. Nepomůže mu vztekání, řvaní, prostě udělal něco, co neměl a tečka. Nikdo na něj neječí, neřve, nikdo ho nemlátí, já jsem za všech okolností flegmatik. :o)
Jo - a nejlíp mi zabírá nechat ho přesvědčit se o vlastní blbosti. Když dělá něco nebezpečnýho, upozorním ho, že si rozbije pusu (spálí se apod.). Stane-li se to, je zaraženej, fňuká, ale podruhý už si dává zatraceně pozor. :o)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Řvací metoda... 

(16.1.2005 14:35:49)
Monty, mozna to tu z te diskuze nebylo jasne, protoze jsme se tu chlubily, jak nam deti chodi spat ve 20 a budi se rano v 8 - ono nejde o to, V KOLIK das dite spat, jde o to, aby jsi dodrzovala rezim, tj. ukladat ho pokazde ve STEJNOU hodinu!!! Takze pokud tvoje ratolest neusne drive nez ve 22, je hloupost dat ho spat ve 21 nebo ve 20. Pokud bys treba chtela davat dite spat driv, muzes zkusit pozvolne posunovani (kazdy den treba o 10 min driv a postupne a polehoucku to treba dotahnout na 21). My to takhle delame, kdyz cestujeme nebo se stehujeme nekam, kde je casovy posun (ale treba v pripade jedne hodiny to neresime - napr. kdyz letame za obema prarodici, mame casovy posun 1h a jsem tam treba na 5 dni, tak proste malou dame spat v tu hodinu, kdy je zvykla jit spat tady doma).
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(16.1.2005 17:38:17)
Lucko
Vím co je prevence, ale to očkování se mi nezdá jako moc dobrý přirovnání. Taky jsem neměla žádnou dětskou nemoc a až je jednou budou mít naše děti, dostane je na starost tatínek a já se postěhuju k babičce. Ale když nenecham děti brečet "preventivně" a nastane situace, kdy to bude s jejich uspávánim neúnosný, nestane se nic horšího, že je budu (možná) budu muset nechat vybrečet o něco později. Mně to pořád nějak nedává smysl - proto abych dítě nemusela nechat možná brečet v budoucnu ho nechat brečet teď. Náš starší syn byl prevence ušetřen a tahle metoda už ho pravděpodobně nikdy nebude muset potkat, protože teď už stačí ho pohladit, někdy stačí mu jen říct, že je čas jít spát a on se svlíkne, zaleze do postele a přikreje, aniž by ho to někdy někdo učil - prostě k tomu dozrál a okoukal to od nás. Zatim nemam důvod si myslet, že mladší syn by to měl jinak.

Z věděckých výzkumů může vyplývat, že některý děti už se od deseti měsíců nemusí budit. Že se nemusí budit všechny děti je podle mě stejně nehorázný jako když se věděcky dokazovalo, že kojit se má po třech hodinách apod. To se vědci těch miminek ptali o co jim jde když se v noci vzbudí?

Pořád si myslim, že krátkodobě a trvale vyčerpaná maminka je dost velkej rozdíl. Vědět, že teď už s padám na h..., ale za dvě hodiny přijde manžel a vystřídá mě je něco úplně jinýho, než když takovou možnost nemám.

Vícečetnýma rodinama já myslim trošku něco jinýho - rodiny, který maj víc než obvyklé dvě děti.

Naše děti taky nechtěly spát na zádech a na boku - tak spaly na břiše (prvorozenej taky ze začátku na břiše na mym břiše - kvůli tomu kašli to bylo pro mě nejsnazší, protože stačilo abych si sedla hned se dostal do svislý polohy, aniž bych musela úplně vstávat - na to už bych sílu neměla - v nemocnici mě ani nemoh nikdo vystřídat).

za to USA se omlouvám. Měla jsem pocit, že podle nějakých statistik je v USA nejvyšší procento lidí s nadváhou a nedávno jsem četla o dokumentu o stravování ve fastfoodu v souvislosti se zdravotním stavem, tak jsem si to nějak spojila. Jo, vlastně ještě tři spolužáci, kteří byli v USA na studijních pobytech nebo jako au-pair přijeli shodně o dost silnější než když odjížděli a taky říkali, že to je změnou stravy. Sama do MC Donalda (a Lídla) kvůli ekologii nechodim a v USA jsem taky v životě nebyla, takže moudra si příště odpustim :-(

Lucko, myslim, že dítě naší známé nejspíš vůbec nechápe, že bude mít sourozence - sice to po mamince zopakuje, ukáže na bříško, ale prej jí to nejspíš ve skutečnosti nic neříká. Je fakt, že maminka první 4 měsíce prozvracela a teď jí zas DR. řekla, že se předčasně otevírá ať jen leží, takže teoreticky by pozornosti mohlo bejt míň, ale mají velmi schopnýho tatínka, kterej se podílí opravdu ukázkově a to odjakživa, takže myslim, že žádnej problém nemají - psala jsem to spíš jako ilustraci toho, že plánování nemusí vyjít.
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(16.1.2005 17:45:49)
Jano,
Nemusis se omlouvat. Lide maji zkreslene predstavy. Ale realita je takova, ze prumerny American do fast food nechodi. Ano, mas pravdu, ze mistni lide maji problem s nadvahou. Ale ostatne to v CR take. Problem v USA jsou obrovske porce. Porce jidla v restauracich jsou 1x tak vetsi nez treba v CR. Mistni lide s nadvahou jsou proste "rozezrani". Ja nastesti problem s vahou nemam, jelikoz praktikuji tzv. "francouzskou dietu". Jim co chci, ale mensi porce. Tak jako ve Francii:-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(16.1.2005 18:28:24)
A já se zas cpu jako drak a ne a ne přibrat. Teda teď už je to dobrý, ale po porodech jsem došla až na 50 kg ke 178 cm, tak jsem do sebe bouchala větrníky a čokolády ve velkym - nebyla to špatná dietka :-)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(16.1.2005 19:40:19)
No, Jani, to mas stesti, co by za to spousta jinych holek dala:o)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(16.1.2005 21:25:15)
No a jeste - vim, ze vsichni americani nejedi ve fast foodech ale - neco pravdy na tom jejich zivotnim stylu bude (i kdyz, ted uz je to spise "byvaly zivotni styl"). Videla jsem spousty americanu treba i na dovolene, jak si v 5* hotelu, kde byl vyber jidel vseho druhu (svedske stoly), tudiz i zdrave zelenina, ryby, testoviny...a zmineni americane (i jejich deti!!!) si nabirali hamburgery, hranolky, nekteri na "odlehceni" trochu salatu; k snidani hory (doslova hory pancakes, javoroveho syrupu, marmelady)...a pak se jeste shaneli po nejvetsi nadobe na zmrzlinu s cokoladovou polevou;o)
Ja se taky nijak nepreziram..., nikdy jsem to ale moc neresila - manzel mi naopak rika, ze bych mela pribrat (mam 173/52). Pojem "francouzska dieta" (promin, July, ja vim, ze to tak neni!) mi pripomina takove ty obrovske talire s malou hromadkou jidla uprostred;o) - takove to, co treba v Praze serviruje restaurace Flambee. Vtip je ovsem v tom, ze jednotlive minimalisticke chody jsou oddeleny asi 15ti minutovou prestavkou, takze clovek fakt skonci plny, ackoliv toho moc nesnedl. Takze ono na tom taky neco bude...
 16.5Salám&Lajka14 


Fast foody 

(16.1.2005 18:42:38)
Byla jsem sice v USA jen tři neděle, nicméně všimla jsem si, že fast foody byly vždycky plné a normální restaurace téměř prázdné. Asi je v USA hrozně moc lidí nižších vrstev a hrozně málo střední třídy, nebo jsem byla v extra chudobné lokalitě (Kalifornie)... těžko říct. Taky je hodně divný, jak drahý auta mají nuzáci, co před fast foodama kolem dálnic parkujou.
Btw. - že mají v USA problém s nadváhou, to teda fakt mají, každá druhá Američanka, kterou jsem potkala, měla skoro metrák a zajímavý je, že byly úplně jinak tlusté než ženské u nás - měly ohromné zadky, od pasu nahoru byly víceméně symetrické. Asi to mají rozsezené z aut. :o)

Mimochodem, zajímalo by mne, co to je "americká restaurace" a co se tam jí. Navštívila jsem jednu v Santa Barbaře, řekla bych vcelku luxusní podnik, a k jídlu tam nabízeli buď kuřecí nuggety nebo sendvič, který přinesli s příborem. Jinak všude samé čínské, italské, francouzské, japonské, atd. atd.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Fast foody 

(16.1.2005 19:45:10)
Monty, v Cechach je taky spousta "tlustejch" lidi, vice nez 60% Cechu trpi nadvahou...Pravda, americani maji sve fast foody, ale my zase mame nase pivo, salamy ci salaty z papiru s rohlikem k svacine (a k tomu jeste americke fast foody). Vsimni si, ze v CR jsou McDonalds a KFC taky plne...americani maji tu smulu, ze je jich mnohem vic, nez Cechu, tak jsou trosku vic videt...
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Fast foody 

(16.1.2005 20:34:32)
Jo, Monty, a ten podnik, co jsi navstivila v Santa Barbare byl skutecne luxusni, nebo mel jen luxusni ceny? Nuggety mi totiz moc luxusni nepripadaji...pravda, nekde podniky to vylepsuji temi pribory - v CR treba smazak s bramborem v "ceske" restauraci/hospode je 4.-3. cenova, pokud ho dostanes s oblohou a dalsimi serepetickami - ovsem POLOVICNI porci - to uz je 2. cenova. A tomu odpovidaji i ceny...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Fast foody 

(16.1.2005 20:47:47)
Třeba to nebyly nuggety, nevím jak to nazývali, ale byly to obalovaný kuřecí kousky.:o) A ta restaurace byla rozhodně jedna z nejlepších na tý promenádě či jak to nazvat, přece jenom je to už řada let. :o)
Jinak já nekritizuju, že je někdo tlustej nebo není, o to nejde, jen mi prostě přišlo úplně zcestný, co psala July... asi se pohybuje mezi úplně jinou společenskou vrstvou nebo je to v jiných státech USA tak diametrálně odlišný, nevím, nicméně nevěřím, že do fast foodů chodí jen lůza, to fakt ne.
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Fast foody 

(16.1.2005 20:58:00)
Monty,
V USA ziji jiz temer 10 let a krome Kalifornie, jsem zila a nebo procestovala minimalne polovinu USA. Opravdu normalni, prumerny Americane se nestravuji ve fast food. Tim normalni mam namysli stredni vrstvu. Co vas muze zarazit, ze fast food restaurace jsou situovane, tak ze jsou vyrazne viditelne. Jsou totiz hodne kolem dalnic, ulic, kde je veliky provoz aut.

A jinak k obezite lidi v USA. Je to dano i zivotnim stylem, nedostatkem pohybu, stravovacima navykama. Je to globalni problem, ale rozhodne je pekna blbost rici, ze americke deti se stravuji ve fast food. Jinak zrovna treba ve zminene Kalifornii, tak tam chodi do Fast Food hlavne lide z Latinske Ameriky.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(16.1.2005 21:03:42)
Ha ha, July, chceš říct, že já, když nejsem tzv. střední třída, nejsem NORMÁLNÍ?!? Tak tos mně teda dost naštvala!!!
M.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(16.1.2005 21:38:01)
Mirko, prosim, neber to tak osobne, ja vim, ze to July tak nemyslela! Take uz jsem se te nechtene dotkla tim, ze jsem v jednom svem prispevku pouzila slova "chudsi" a "bohatsi", i kdyz jsem je dala do uvozovek (ale to uz jsme si vysvetlily:o)). Kdyby tohle byl rozhovor a ne psana diskuse, dalo by se to vsechno snadno hned vysvetlit. Je pravda, ze psane slovo vetinou boli mnohem vic, protze se neda "odepsat". Myslim, ze July mela na mysli, ze ani v USA (ac o tom mame takovou predstavu) lide BEZNE nechodi do fast foodu. Treb v CR to neni zrovna nejlevnejsi zpusob stravovani venku - lepsi je zajit do nejake ceske hospody, ale v jinych zemich (a neni to jen USA) -treba i Nemecko, Holandsko, Velka Britanie.....- je to jeden z nejlevnejsich zpusobu stravovani mimo domov.
 16.5Salám&Lajka14 


Malý rychlotest: Jste lůza nebo "nóblhoch"? 

(16.1.2005 22:14:34)
1) Síť osvěžoven McDonalds je pro mne:
a) nejlepším možným místem, kde se lze dobře najíst a napít, event. zde uspořádat dětskou párty pro potomstvo ... 5 bodů
b) místem, kam směřuji vrhané dlažební kostky během anarchistických a antiglobalistických demonstrací ... 3 body
c) totéž co ubytovna Armády spásy nebo centrum Naděje naproti Wilsonovu nádraží ... 0 bodů

2)Do restaurace čtvrté cenové skupiny:
a) bych co živa nevkročil(a), neboť se zde koncentrují nevábní, smrdutí spoluobčané, balancující na hranici mezi chudobou a bezdomovectvím ... 0 bodů
b) vcházím jen v převleku za bědnou stařenku nebo pod záminkou sociologického výzkumu ... 3 body
c) zajdu kdykoli, když mám chuť na jedno orosené ... 5 bodů

3)Pinacolada je:
a) pravidelnou součástí mých objednávek v restauračních zařízeních ... 0 bodů
b) extrémistická skupina, bojující za návrat generála Pinocheta do čela Chile ... 3 body
c) podstatně hnusnější než "bavorák" ... 5 bodů

4) Deset dekagramů dietního salámu z papíru bych snědl(a):
a) jen pod pohrůžkou brachiálního násilí ze strany po zuby ozbrojeného ganstera ... 0 bodů
b) pokud by mi hrozila smrt hladem ... 3 body
c) bez problémů kdykoli a kdekoli ... 5 bodů

5) "Čůčo" je:
a) nadávka, zhusta používaná našimi romskými spoluobčany během jednání na sociálce ... 3 body
b) laciné ovocné víno, kterým jsme se opíjeli v dobách studií ... 5 bodů
c) nevím ... 0 bodů

VYHODNOCENÍ:

0 bodů:
O vaší příslušnosti k high society nemůže být sporu. Lidé Vás obdivují a zbožňují skoro jako Michaela Jacksona, neboť jste pro ně vzorem stylovosti a ukázkou toho, jak se má správně žít. Gutha-Jarkovského máte v malíčku a vaše bankovní konta zcela odpovídají tomu, jak vysoce inteligentním a společensky přínosným člověkem jste. K lůze máte zhruba tak daleko, jako domorodý Austrálec ke studiu na JAMU, možná ještě dál. Gratulujeme!

1 - 15 bodů:
Jste na tom špatně. Opravdu, měli byste se nad sebou vážně zamyslet. Kolik nul je na Vaší výplatní pásce? Moc ne, viďte? Vy sám jste totiž nula, nezajímavá, obyčejná, průměrná nula. Nikdy nebudete jezdit ničím jiným než omlácenou Škodovkou z bazaru, leda že byste někomu lepší automobil ukradl. Vaše náklonnost k pivnímu sýru a smaženým kroketám Vás vede pomalu, ale jistě do záhuby. Jste a zůstanete lůza.

16 a více bodů:
Vám tento test s největší pravděpodobností někdo předčítal, zřejmě ošetřovatel v léčebně drogově závislých nebo dozorce v kriminále. Lidé s Vašimi morálně volními vlastnostmi totiž nemohou dosíci úrovně běžné gramotnosti. Pokud ještě nepijete Okenu a nevybíráte popelnice, začnete s tím ihned poté, co Vás propustí na svobodu. Jste lidská troska, parazit, na evolučním žebříčku někde mezi virem a láčkovcem. Označení "lůza" by ve Vašem případě bylo lichotkou, které nejste hoden.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Malý rychlotest: Jste lůza nebo "nóblhoch"? 

(16.1.2005 22:32:19)
:-)
 MirkaEyrová 


Re: Malý rychlotest: Jste lůza nebo "nóblhoch"? 

(16.1.2005 22:46:16)
Monty, dobrý:-)))
Pokud je July tak výrazně netolerantní a hloupá, jak se zdá po posledních příspěvcích, tak si asi nic jinýho ani nezaslouží než mírné nakopnutí někam...
M.
 Valkýra 


Re: Malý rychlotest: Jste lůza nebo "nóblhoch"? 

(17.1.2005 12:23:07)
Monty,
bravo! Mám 25 bodů, pouze s poznámkou k otázce č.1 - Mc Donalds nemám moc ráda (přijde mi neosobní a sterilní), ale dlažební kostky tam nevrhám a narozeninovou párty dcery asi budu nucena tam tolerovat.
Tak teď už jen začít vybírat popelnice a skončit v léčebně. Jinak, výraz čůčo jsem rozšířila i o laciná vína ve dvoulitrové PET lahvi nebo v krabici ze supermarketu. Jo, klasický čůčo z dob našich studií už asi skončilo v propadlišti dějin.
 Valkýra 


Re: Re: Malý rychlotest: Jste lůza nebo "nóblhoch"? 

(17.1.2005 12:58:39)
Monty,
taky mám nejradši klasické české "čyřky", takové pivko a pravý hospodský guláš nebo nakládaný hermelín... Zvlášť na výletě na kolech. Zatím jsme to přežili ve zdraví,žloutenku ani svrab jsme ještě neměli, neštovice jenom plané. Už jsem viděla lecjaké hospůdky, obzvlásť na venkově jsou k vidění úžasný věci.
A co KFC? Ten je teď "in" nebo už ne? Mně tedy přijde stejně neosobní a sterilní jako Mc Donalds.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Malý rychlotest: Jste lůza nebo "nóblhoch"? 

(17.1.2005 14:14:55)
Ja jsem nestihla precist uplne vsechno, ale cetla jsem komentar Julie a McDonalds. Nemohu soudit podle US, tam neziji, a byla jsem tam pouze na dovolene, takze mi neni souzeno. Ale, mohu soudit dle UK. Tady image fast food typu McDOnald/KFC atd. je take velmi nizky (rekla bych ze nizsi, nez nase 4rky, protoze tady do hospod chodi jini lide nez do McDonald, tak jako v Cechach). Jednak by tu asi nikdo ani nenazyval McDonal restauraci a s restauracemi by je nezamichaval. Fast food je proste kategorie sama pro sebe. Jednak, pokud tady do McDonald zajdete, tak tam vetsinou vidite opravdu tu "slabsi socialni vrstvu", kterou ja bych ale nutne nenazyvala "luzou" a potom mladi lide, kteri se chteji nekde rychle najist. To slozeni lidi, kteri tady chodi do McDonalds je diametralne jine, nez to, co ja znam, v Praze.
PS: pokud bych chtela nahodou usporadat kids party v McDonalds, tak mam obavu, ze by se mnoho deti nedostavilo. Ne kvuli prostredi, ale kvuli nezdravemu "jidlu", ktere je tam servirovano. Ale to se muze zmenit, az holky budou vetsi.


Ale, zrvona vcera jsme holky do McDOnalda vzali, protoze si strasne praly zmrzlinu a naze cukrarna byla zavrena a McDonald byl nejblize. Byly tam poprve a zmrzlina byla opravdu dobra, ale problem byl, ze holky okamzite zmercily hranolky a kecup a domahaly se jich (nedostaly je). Nebylo to tak spatne, az na konci mne ale otravil clovek, ktery si sednul vedle nas. Byl to spinavy a urousany bezdomovec, ktery si tam zasel na hranolky s kecupem.



 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Malý rychlotest: Jste lůza nebo "nóblhoch"? 

(17.1.2005 17:07:01)
Téda Pettino, já na ten test reagovala smajlíkem, páč jsem si myslela, že si to nikdo počítat nebude a teď koukám že jo! Tak jsem se k němu vrátila a koukám, že já bych si teda u prvních tří otázek odpověď ani nevybrala - 1) MC Donald je místo, který ze zásady nenavštěvuju, ale to ještě neznamená, že házim do výlohy dlažebky, 2) restaurace IV. cenové se sice neštítim, ale nepiju pivo 3) vim, že pinacolada je pití, ale fakt nevim jaký... Jen z toho, že na čtvrtou a pátou otázku bych odpověděla po pěti bodech můžu odhadovat, že s podobnym vývojem u otázek předchozích mi test předčítal ošetřovatel nebo dozorce :-)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Malý rychlotest: Jste lůza nebo "nóblhoch"? 

(17.1.2005 16:28:50)
Moooc hezky, Monty!!! Taky jsem "luza";o)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(16.1.2005 22:58:55)
Lucko, dík, mám dojem, že Ty na tom nejsi tak špatně s tolerancí a nadhledem...
Ono je to tak jednoduché žít si "na úrovni", když má člověk od narození "štěstí" - na bohaté rodiče, na přirozenou drzost, se kterou si vyšlápne za úspěchem a bohatstvím, na manžela, který vydělává závratné částky, na hezkou tvářičku, která otevírá brány... Ale žít na duchovní úrovni i přesto, že je člověk chudej jako kostelní myš, nehezkej a neurozenej - to je to pravé umění, to pravé hrdinství, ta pravá oběť... Jenže to asi někteří lidé nechápou, nectí a ještě třeba odsoudí... (Ačkoliv moje tchýně mě naučila jedno zvláštní moudro: všude musí vládnout rovnováha. Když osud někde přidá, jinde ubere. Takže i na ty, které štěstěna provází, může jednou neštěstí přijít - a pak i oni mohou procházet peklem a očistcem na zemi...)
Ahoj a měj se hezky.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(17.1.2005 1:40:25)
Milado,
asi Tě zklamu, ve třech tečkách nebyly obsažené zdravé děti. V tom příspěvku šlo o "život na úrovni", narážela jsem na narážku July, že když se někdo stravuje ve fast foodu, je prý lúza. Takže jsem tím myslela požitky, které se dají koupit penězi - zdravé, kvalitní jídlo, krásné moderní oblečení, hezké vybavení bytu, plesy, koncerty a jinou kulturu "za peníze", luxusní auta, luxusní restaurace, dovolené u moře apod.
- Myšlenka toho příspěvku byla jiná. V odpovědi pro Monty jsem potvrdila to, co sama Monty napsala - že peníze nejsou všechno. Že za ně člověk nekoupí zdraví svoje, partnera ani dětí, lásku a úctu partnera, šťastný osud svých dětí, dobré vztahy mezi blízkými lidmi ani spoustu dalších věcí. Zdá se, že Ty i Monty si těchto hodnot vážíte patrně více než peněz samotných, což je moudré, neboť tyto hodnoty jsou trvalejší, potřebnější a jako jediné mohou přinášet skutečnou spokojenost, ne-li přímo štěstí. - Ovšem na druhou stranu když se peněz hodně nedostává, tak to taky není zrovna dvakrát příjemné...
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(17.1.2005 1:53:41)
...když si tak čtu svoje příspěvky zpětně, uvědomuju si, že každý vyznívá trochu jinak. Ale ony se doplňují a dohromady vytváří obraz - obraz mého já, které je zmítáno různými protichůdnými pocity - chvíli jsem šťastná, že mám ty své chlapy, bez nichž nemůžu žít, a chvíli jsem nešťastná, že nemůžeme dělat volně, co bychom chtěli. Chvíli jsem hrdá sama na sebe, že tak obětavě plním roli dokonalé matky, a chvíli sama sebe nesnáším za to, že jsem tak neschopná a nemožná, že ani peníze nedokážu vydělat. Chvíli hledím jasně k zítřkům, kojená nadějemi na lepší příští, a chvíli upadám v beznaděj a pesimismus... Tak to jsem prosím celá já...:o)))
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(17.1.2005 8:39:26)
Milado,
Ty máš možná na mysli asi tolik, že když má člověk dítě postižené, a má ho rád takové jaké je, tak se o něj bude poctivě a obětavě starat, ale tím pádem si nebude moci dovolit trávit spoustu času různými výdělky - a tím pádem si také nežije nijak moc lehce a fajnově... No, tak to máš teda pravdu - to je pak teda opravdu štěstí, když jsou děti zdravé... A to nemluvím o tom, co se traduje, že mnozí muži - manželé náročnou péči o postižené dítě nevydrží psychicky a utečou za jednodušším životem a vztahem...
Držím palce.
M.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(17.1.2005 7:19:44)
Mirko,
samozřejmě že žít s málo penězi je těžší než žít v dostatku, o tom se s tebou asi nikdo dohadovat nebude. Ale opravdu si myslíš, že každý, jehož rodiče byli slušně situováni, je pěkně do začátku pumpne, aby náhodou neměl starosti? (Já bych se hanbou propadla.)Že drzé čelo a hezká tvářička přinesou prachy jaksi samy od sebe? (Já jsem si trošku průraznější, i když ne drzé, čelo vypěstovala, ale to není samo o sobě k ničemu, jen dá člověku odvahu zkusit to, co by jinak předem odmávl jako ztracený podnik.) A hlavně, myslím, že hodně lidí, kterým jehloupé žít na účet svých rodičů a pracují v oborech, které nejsou příliš lukrativní, si projde obdobím chudoby. Právě a hlavně v době, kdy jsou děti malé. A není to tak jenom teď, bývalo to tak i dřív. To, že teď nenacházíš práci, kterou bys mohla skloubit s rodinou a že tímpádem nemáte moc peněz, neznamená, že to tak zůstane nadosmrti.
I já mám za sebou finančně velmi krušné období - ale, vidíš - nikdy jsem neříkala, že jsme chudí, ale že nemáme peníze (což už zní časově ohraničeně).Kdybych měla dojem, že jsme chudí v pravém smyslu toho slova, musela bych si pak taky myslet, že se to nikdy nezmění...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(17.1.2005 8:10:14)
Lízo, jo, o té odvaze začít něco nového, nevídaného a "drzého" tady právě mluvím. To je právě to, co mi chybí a těžce se k tomu propracovávám za vydatné podpory manžela (vlastní máma by mi tyto "ztřeštěné útěky" nejen nepodpořila, ale asi ani netolerovala - kdyby to bylo na ní a nechala bych se jí ovlivňovat; za těžce nerozumné považuje už jen to, že se chci místo ekonomického místa ucházet o místo knihovnice...)
Taky jsem se dřív nepovažovala za chudou. Dokud jsem nenapsala mírně podnětný a mírně kritický dopis do MF Dnes, kde jsem se vyjádřila přibližně v tom smyslu, že se sice vydávají za nejvíce čtený deník pro nejširší vrstvy, ale některé přílohy tomu nenasvědčují. Že místo třeba rad o bydlení, které by byly dostupné široké veřejnosti, píší o luxusních výdobytcích typu vnitřní bazény, elektronické zabezpečení bytu atd. atd. Označila jsem naši rodinu jako že přes nedostatek peněz se cítíme být ve střední třídě, neboť si udržujeme jakési duchovno (v jejich případě např. místo Blesku MF Dnes). Reakce? Nedlouho poté MF Dnes zveřejnila "rychlotestík" Patříte ke střední třídě? Podle toho testíku se do střední třídy vejdou jen ti, jejichž rodinný příjem činí 30 tis. a výš - což platilo asi tak před těmi dvěma roky, takže dnes to bude ještě více. I když nakrásně půjdu do práce, tak takové mety nikdy nedosáhneme. Takže to máš fakt těžký... Kromě toho k podobnému označení naší rodiny "veřejně" jsem se nechala víceméně vyprovokovat velmi nehezkým nařčením z toho, že "pokud se stravujeme ve fast foodech" jsme lúza...
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(17.1.2005 8:17:08)
Jo, ještě o tom "pumpnutí" rodičů. Chodila jsem před synem do RELATIVNĚ slušně placené práce (tehdy to byl "krásný" průměr 7 tis. hrubého). Oba jsme šetřili na stavební spoření, manžel byl už v "pokročilejším" věku (bylo mu 30, když jsme se brali), oba jsme chtěli děti dřív než těsně před důchodem. Řeknu Ti na rovinu, kdybychom ani jeden nedostali určitou finanční částku do základů, tak dneska nemáme nejen skoro sedmiletý dítě, ale ani vlastní (družstevní) střechu nad hlavou, neb bychom se k tomu prostě nepropracovali. A to splácíme úvěr ze stav. spoření, takže ten byt jsme si z většiny hradili sami. Jenže dnes už jsou zase úplně jiné ceny, takže co by před šesti lety stačilo, dnes už ne atd. atd.
M.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(17.1.2005 8:26:06)
Víš, já ten článek July taky beru jako hodně velký úlet, to podle mě snad ani nemohla myslet vážně.
Kdybych se vrátila k její definici lúzy, no tak to jsme my taky. A proč? No protože poměrně často cestujeme autem s dětmi na velké vzdálenosti, a protože přitom zastavujeme u dálnic u McDonaldů. Protože jsou zařízené na děti. Protože tam nikdo nehulí. Protože rozlámané děti podlouhé cestě se protáhnou na prolézačkách a klouzačkách.
Paradoxně v době, kdy jsme ty peníze neměli, ani to auto, a na dlouhé cesty jsme mohli zapomenout, protože stojí moc peněz, jsem k tomu McDonaldovi nezavítala, jak byl rok dlouhý.
Takže ze mě se ta lúza stala až ve chvíli, kdy se naše rodinné příjmy zvýšily :-))))
Na July kašli, buď se přepsala, nebo to myslela ironicky a zapomněla to nějak graficky vyznačit, no a nebo nestojí za to její příspěvky brát vážně.
 16.5Salám&Lajka14 


Mirko, 

(16.1.2005 23:24:07)
píšeš: Ono je to tak jednoduché žít si "na úrovni", když má člověk od narození "štěstí" - na bohaté rodiče, na přirozenou drzost, se kterou si vyšlápne za úspěchem a bohatstvím, na manžela, který vydělává závratné částky, na hezkou tvářičku, která otevírá brány... Ale žít na duchovní úrovni i přesto, že je člověk chudej jako kostelní myš, nehezkej a neurozenej - to je to pravé umění, to pravé hrdinství, ta pravá oběť...

To je hrozně černobílý vidění, já třeba osobně neznám nikoho, komu by prachy spadly do klína a kdo by měl nějakou extra podporu od rodičů v tomhle směru... jasně, je samozřejmě úplně ideální (pro ženskou) být krásná, jednoduchá, leč cílevědomá, sbalit pracháče, užívat si a nic nedělat... ale chtěla bys to třeba ty? Já fakt ne, celý život bych si připadala jako legalizovaná prostitutka. A prachy - když je teda musíš vydělávat, ne že ti je někdo dává sám od sebe, aniž bys na to hnula prstem - k čemu jsou, to podstatný se za ně koupit nedá... a to nepodstatný je opravdu nepodstatný. Na poměry týhle republiky vydělávám hodně peněz. Nemusím koukat na ceny v obchodě. OK. A co víc z toho mám? Vcelku nic, ty peníze jsou samy o sobě na prd, nekoupím si za ně nic z toho, po čem opravdu toužím. Prachy dovedou cele uspokojit jen primitivní lidi s primitivníma potřebama, věř mi. Je blbý je nemít vůbec nebo jich mít vážnej nedostatek, ale jinak... je to v podstatě fuk.
 MirkaEyrová 


Re: Mirko, 

(17.1.2005 0:51:23)
Monty, samozřejmě že to je mírné zjednodušení. Mnozí lidé by se taky vešli pod tu "drzost", čímž jsem nemyslela nic hanlivého, prostě spíš sebevědomí. Sebevědomí, které člověku dovolí jít za určitým cílem, taky odvahu a spoustu energie. Konkrétně já jsem třeba dost nespokojená s tím, že mě naši dali na ekonomku, a přitom mně to nic neříká - ani účetnictví, ani jazyky, ani burzy, prostě nic. Rodiče omlouvá fakt, že tehdy byla jiná doba, byly velké účtárny, kde by se nějaká průměrná (či spíše dnes podprůměrná) šedá myška schovala: dělala bych si svou práci, která by mě nebavila, ale celkem nic bych neriskovala. Dneska už taková ženská od fochu musí mít v malíku všechno, počínaje evidencí majetku přes fakturaci, účetnictví, základy práva, statistiku, někdy burzu až ke mzdovému účetnictví - a navrch ještě ovládat internet a Excel a k tomu jazyky. No, a takovej borec nejsem - a tak nemám uplatnění. Mohla bych se vypracovat - kdybych strávila denně hodiny samostudiem - a to i při zaměstnání. Domácnost, děti i manžel by museli stranou. A to se mi nechce udělat - jestliže mám notabene k té práci skoro odpor. Takže jako základní podmínku úspěchu vidím to, aby - když už člověk musí pro to své zaměstnání něco obětovat - aby ho ta práce bavila, zajímala, anebo aspoň neobtěžovala. A to už je o odvaze, drzosti - jít za něčím, na co nemám školu - při dítěti, které mě potřebuje. Při chudobě, která mi nedovolí si "vyskakovat" a platit jeden kurz za druhým a zkoušet jeden koníček za druhým - co by se uchytilo. A já tuhle drzost, odvahu, sebevědomí nemám - mimo jiné i díky ne zcela optimální výchově, která na pěstování sebevědomí rozhodně nehleděla.
- Ano. Udělala jsem první krok. Poté, co jsem zamítla fotografování, které se dost prodraží, psaní, na které bych potřebovala větší dávku optimismu (mám sklon k pesimismu a léčím se na depresi - a to není zrovna dobrej základ na psaní pohádek, ke kterému jsem se chtěla uchýlit), vymýšlení her pro děti (poté, co mi jednu hru zamítli v Dinu) jsem se "vrhla" na knihovnictví. Mám objednaný kurz v Praze za třiapůl tisíce (půjčila tchýně), ve městě se bude rozšiřovat knihovna - kojím se nadějí, že by se tam mohlo jedno místečko najít, aspoň pro začátek v šatně... Jenže ani celej kurz se vším všady mi to místo nezajistí. To by zajistily nejlíp známosti - a ty já nemám...
- Vrátím se k penězům. Vím moc dobře, že peníze nejsou všechno. Stokrát radši budu chudá, hlavně když mám naději na to, že se nám třeba podaří dobře vychovat syna, a když to stále vypadá, že mě manžel má rád, i když z toho tady občas mírně cvokatíme. To mi žádné peníze nedají.
- Ale na druhou stranu, když máš místo pestré palety ovoce, zeleniny, kvalitního masa a mléčných výrobků baštit rohlíky se šunkou anebo chleba s jablky, to taky není žádná sláva (zatím se tak neděje, ale vzhledem k tomu, že se patrně schyluje k tomu, že dáme syna do ZŠ vzdálené 15 km, protože místní nám tak nějak nesedne, tak nám to docela reálně hrozí...). A když místo televize a jiných domácích "činností" upřednostňujeme divadla, koncerty, kina, knížky a výstavy - tak to taky není moc příjemné být úplně na dně...
No nic. K těm kráskám a manželům. Chápu, že inteligentní žena by si připadala podceňovaná, kdyby její osud závisel na tvářičce. Jenže holka, odborníci na zaměstnanost se shodují, že o přijetí do pracovního poměru rozhoduje prvních cca 20 vteřin setkání s uchazečem. No neříkej mi, že za 20 vteřin se dá rozeznat inteligence a znalosti. Pochopitelně že rozhoduje (je-li tato teze pravdivá) VZHLED: tvář, úpravnost, oblečení, postavení těla, nonverbální komunikace apod.
Pro ženu jako já, která má (snad) hezčí duši než tělo, to není moc povzbudivé. Obzvlášť když eventuální práce na vzhledu by zase a opět stála peníze...
Čau, a měj se co nejlíp. Ať je manžel zdráv a Ty též. Život je i tak hezkej.
M.
 Valkýra 


Re: Mirko, 

(17.1.2005 12:02:35)
Mirko,
Monty to píše úplně přesně. Taky jsem poznala život v nedostatku (před mateřskou), teď jsem finančně zajištěná. Jako chudá jsem byla šťastnější. Nemohla jsem si skoro nic koupit, ale základní potřeby jsem zajištěné měla. Pracovala jsem sice za málo peněz, ale práce mě bavila a navíc jsem měla pocit, že má velký smysl. Měla jsem dost volného času, nesla jsem zodpovědnost pouze za sebe a nemusela jsem mít hrůzu z toho, že neseženu práci pro zaměstnance, budu je muset propustit s odstupným a pod.
Teď je všechno jinak. Navíc se z manžela stal sebestředný sobec a na to má jeho "zbohatnutí" určiě vliv. Já jsem se moc nezměnila, on se změnil hodně. Myslí už jen na peníze, ale není čas je užívat. Kdybych byla mrcha, budu utrácet a kompenzovat si tak svoje frustrace. Já mám ale jiné hodnoty, právě s financemi ne moc spojené.
Pokud máš manžela, který Tě podporuje, naprosto respektuje, nenutí Tě přijmout za každou cenu nějakou práci, jsi šťastný člověk a nenech si podsouvat, že jsi sociální případ.
Ten test v MF Dnes jsem si dělala taky a ačkoliv jsem se do té střední třídy vešla (těsně), stejně mě zvedl mandle. A taky mě pobavily ty články za testem, jak se má příslušník střední třídy oblékat, kam má jezdit na dovolenou, kde mají studovat děti.... Tak podle toho jsem těžká socka, ale to mi játra netrhá.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Mirko, 

(17.1.2005 18:20:10)
Tak nam ta diskuse zase vzala pekny obrat…od puvodniho tematu pres uspavani k fast foodum a penezum. Penize jsou proste vsude, at chceme, ci ne. Jak jsem uz napsala Mirce, co si myslim ja – penize nejsou vsechno, nicmene jsou proste nezbytne k zivotu a taky prijemne v tom, ze pokud je jich dostatek, nemusi se resit takove veci jako – jit ci nejit za kulturou, muzu si dovolit jednou za cas vzit rodinu do restaurace, muzu si dovolit dat sve dite do jine skoly, ktera je dal, protoze nasemu diteti to hodne prospeje?..takovych veci je mnoho. Osobne znam lidi, kteri se v “blahobytu” narodili a v nicem jinem nikdy nezili, protoze se cely svuj dosavadni zivot nechali “pumpovat” rodici (to bych se taky hanbou propadla). Pak znam lidi, kteri byli v blahobytu vychovani, ale take si prosli obdobi nedostatku penez, protoze se snazili osamostatnit a bud nechteli, aby je rodice financne podporovali, nebo take naopak. Znam i lidi, kteri byvali “chudi” a vypracovali se k lepsimu, tj. co se tyce majetku. Ti byvaji asi nejnestastnejsi, protoze maji z detstvi pocit nedostatku penez a utvrzuji se v tom, ze oni se “vypracuji” a vydelaji si spoustu penez. Vetsinou vsak zjisti (dost pozde), ze sice maji penize, ale ten zbytek, ten zivot, jim jaksi unikl mezi prsty. K teto skupine jsem patrila i ja - vyrostla jsem pouze s mamou, penez nebylo nazbyt, obleceni jsem dedila po dceri maminy kamaradky, doma jsem musela delat vsechno, protoze mama na to proste nemela cas – musela vydelavat. Delala jsem to ovsem rada, protoze pak mela mama cas na me, protoze nemusela prat, zehlit, luxovat atd. A ona byla zase rada, ze ji pomaham, a taky skryte – ze jsem nemela cas na hlouposti typu rozbijeni oken apod. Kapesne jsem nikdy zadne nedostavala (zpetne myslim, ze to nebylo moc dobre, protoze to jen zbytecne podporilo moji touhu po tom, vydelat hodne penez). Zacala jsem si vydelavat co nejdrive to slo a usetrila jsem si na veci, po kterych jsem touzila. Diky tomu jsem mohla vystudovat i zahranicni VS. Pri studijich jsem stale pracovala za “maly peniz”, jako to dela spousta studentu. Pak se o slovo prihlasila nahoda a ja dostala uzasnou praci, skvele placenou…ovsem na plny uvazek. Takze jsem chodila rano do prace, odpoledne do skoly a vse ostatni slo stranou (je to zahul, ale dela to tak hodne lidi). Penez bylo dost…, ale mne to porad nestacilo – chtela jsem zajistit mamu, babicku a taky sebe (to byla cela nase rodina!). Takze jsem makala a makala…Jenze pak mi k tomu pribyla mamca, ktera mela vazne zdravotni problemy (po operaci patere) a denne musela na rehabilitaci. Najednou jsem zjistila, ze je mnohem dulezitejsi byt s ni a podporovat ji, nez abych ji vydelavala penize pro budoucnost. Timto stastnym dilem nahody jsem zrejme neskoncila jako hodne tech “chudych, co se vypracovali” – tedy s vetsinou dost frustrujicim pocitem, ze jim pri te honbe za penezi zivot a laska utekli mezi prsty...

Mirko, moc ti fandim a preju hodne odvahy a stesti k tomu, aby jsi ziskala takovou praci, ktera by te aspon trochu bavila. A hlavne: neves hlavu!!! Znas to: nikdy nemuze byt tak zle, aby nemohlo byt jeste hur (Murphy). Pokud mas vuli k tomu, abys zmenila soucasnou situaci a veris tomu, ze ji zmenis, nakonec se ti to podari! Hlavni je to, co tu napsala Pettina – pokud mas lasku sveho manzela a svych deti, NEJSI CHUDA!!!

Pettino, je mi opravdu moc lito, co se stalo s tvym manzelem (neboli z tveho manzela). Musim rict, ze mam obrovske, ale skutecne obrovske stesti, ze neprozivam to same – manzel ted vydelava hodne penez, ale vzycky tomu tak nebylo. Myslim, ze pokud dojde k takovemuto pripadu, tak strasne moc zalezi nejen na tom, jaky clovek je, ale hlavne na hodnotach, ktere mu rodice v detstvi vstepovali.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(17.1.2005 17:13:02)
Mirko, neni vubec zac, takovou vec jsem proste nemohla nechat bez odpovedi;o) Ja tobe naopak dekuju za projev uznani; priznam, ze me to moc tesi. Proc? Vis, ja jsem na tom povahove asi tak, jako July - mam prudsi, impulzivni a primocarou povahu. Prave proto taky asi chapu jeji reakce lepe nez nekdo jiny. Tim ovsem nechci obhajovat to, co napsala – proto jsem taky reagovala. Ja jsem ale take dost impulzivni a primocara, pokud jde o veci, do kterych jsem “zapalena”. Ale uz jsem se parkrat spalila, ze jsem se nechala unest a napsala neco oskliveho a taky me to pak moc mrzelo. Tolerance ani nadhled mi nikdy nechybely (mama se snazila!), jen jsem se hodnekrat unahlila s vyjadrenim – proste takovy ten typ, ze to ze me vypadne driv, nez si to promyslim. Jenze psane slovo boli mnohem vic…Takze se snazim, abych tohle vylepsila a tak ted, kdyz nemam cas si to poradne rozmyslet, tak radsi nic nenapisu...(viz me zrovna ted Jana vykolejila jednim svym vyrokem, na ktery jsem reagovala az po 2 dnech; mozna jsi to cetla). Takze me tesi, kdyz vidim, ze moje “uceni se” to ma alespon nejake vysledky;o)
Tvoje tchyne ma s tim moudrem o rovnovaze pravdu, moc se mi libi! Oni totiz ti bohati lide (majetkem) casto nejsou z ruznych duvodu stastni; ani ti, kteri treba drive byli “chudi” a ted se za majetkem zenou, aby uz nikdy nemuseli stradat. Ja si proste myslim, ze majetek neni vsechno, ale pokud jej mas, v hodne smerech muze pomoci, pokud jej spravne pouzivas.
Mej se krasne,
L.
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(16.1.2005 21:13:23)
Monty,
Ano, v USA je spousta bezvadnych restauraci. Napr, tebou navstivena Kalifornie je velice bohata na siroky vyber jidel. Neexistuje krome Indianu rodily American. Proto na tvuj dotaz "co je americka kuchyne". Tak to rozhodne neni tebou navstiveny Fast Food Restaurant. Ale treba v Kalifornii americke restaurace nabizeji jidla ovlivnena bud mexickou kuchyni a nebo i Asijskou. Coz je treba i nazev Asia de Cuba. Smes asijske a kubanske kuchyne... Nicmene zaverem. V Kalifornii je mnoho vynikajicich restauraci. Je skoda, ze mas tak mylne informace a zkusenosti.

Tak ja se loucim:-) Hezky zbytek vikendu!!!
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(16.1.2005 21:14:52)
Mirko,
Pokud chodis do Fast Food Restauraci a stravujes tak sve deti, tak jses LUZA - jak uz tady nekdo napsal.

Damy,
Reste si tady ty vase kraviny a ja jdu delat dulezitejsi veci...
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(16.1.2005 21:59:41)
Teda July, ze se nechas tak vytocit...urcite jsou dulezitejsi veci na reseni, my si tu jen trenujem vyjadrovaci schopnosti:o))) Ted vazne, jak jsem te v predchozim prispevku obhajovala, zes to urcite tak nemyslela, tak jsi mi to ted vyvratila; s tou LUZOU jsi to opravdu prehnala. Ted uz nejde jen o "skatulkovani" podle majetku, ale take o vyjadrovani. Ted se vyjadrim za sebe - slovo "luza" mi mi v soucasne dobe pripada jako sproste slovo; i kdyz byly doby v nasi historii, kdy toto slovo "pouze" oznacovalo chudou cast spolecnosti (stejne jako slovo "negri" oznacovalo cernou cast populace; dnes uz se "negr" pouziva vetsinou jako nadavka). Lidstvo jako celek jsme nyni v procesu civilizace mnohem pokrocilejsi, ovsem stale se najde spousta jedincu, pro ktere existuji "red necks", "white collars", "luza", "negri", "zidaci" atd...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(16.1.2005 22:08:22)
July,
závidím ti tvoji suverénnost, se kterou někoho od stolu kulatýho dokážeš nazvat "lúzou". Za prvé, rychlá občersvení typu hamburgery zpravidla nejíme, když už tak zcela výjimečně českej párek v rohlíku nebo bagetu, jinak mé dítko má běžně jídlo ve škole, o víkendu vařím doma. Ale i kdybych se stravovala jinak, tak podle mě je ta tvoje tzv. lúza o něčem úplně jiným: o měsíce nepraným oblečení, o týdny nemytých vlasech, o mnoho dní nekoupaném a nemytém těle. - Podle mě osobně není lúzou ten, kdo normálně vodí své dítě do školy, ještě třeba navíc uvažuje o změně školy za jinou lepší, byť s velmi náročným dojížděním (i za cenu "lacinějšího" stravování), pere, vaří, myje se, pečuje o sebe i rodinu. Podle mě není lúzou ten, kdo nekrade, ale žije z poctivě vydělaných peněz, notabene jsou-li zmiňovaní lidé středoškolského vzdělání (manžel dokonce s dvěma maturitami), a pokud budou moci, plánují dopřát dítěti i vysokou školu - bude-li též mít dítě schopnosti a zájem. Lúza určitě není ani ten, kdo chodí párkrát do roka do divadla, dítěti dopřává mimoškolní aktivity, kulturní požitky ve formě výstav či návštěv kulturních památek, čte knížky a má knihovnu s více než tisícem svazků, poslouchá hudbu atd.
- Až budeš chtít někoho soudit, čiň tak raději s rozmyslem a nenech se tak snadno zmámit chutí někomu ublížit. (Kromě toho by ses asi měla zamyslet i nad svým "obecným" přistupem k ostatním lidem, i v tom tvém slavném USA, na které, zdá se, nedáš dopustit...)
M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Fast foody 

(16.1.2005 21:23:36)
July, ve fast foodu jsem byla v USA pokud dobře počítám 3x - jednou v Burger Kingu, protože mne o to požádal kámoš, abych tam zašla "za něj" (byl tam krátce přede mnou za svou tehdejší snoubenkou), jednou v In´n´out (nepamatuju si, jak se to přesně píše, sorry) a jednou v Taco Bell. Jinak jsem chodila do normálních restaurací s obsluhou, nebo do klubů. Luxusní restaurace (takové ty stylové, nevím jestli to řeknu správně, ale třeba v LA podnik Bohemian nebo nějak podobně?) byly PRÁZDNÉ. Fast foody byly vždycky PLNÉ. Ano, máš pravdu, jsou kolem dálnic atp., ale jsou PLNÉ, takže tam lidé asi chodí, a já si fakt nemyslím, že jen ti sociálně nejslabší...
Mimochodem - fakt myslíš, že lidi patří do nějakých kast podle toho, kde se stravují? :o) Já třeba miluju klasické české zaplivané "čtyřky", to bych se asi měla přestěhovat pod most, ne? :o)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(17.1.2005 16:15:27)
Jani, ockovani je mozna extremni priklad, ale tady jde o ten zakladni PRINCIP - ktery je stejny – dite breci “predtim”, nebo breci “potom” (tzn. trochu breci pri vakcine, nebo pak vic breci pri nemoci; take zpocatku trochu breci, kdyz ho ucime uspat se sam; nebo a . Jde o to, ze to “potom” muze byt mnohem horsi. Ale nebo taky nemusi byt vubec. Jenze to nikdy dopredu nevime.
Odstavec 2 – napsala jsem, ze je dokazano, ze dite jiz od 10ti mesicu veku je SCHOPNO spat celou noc. To neznamena, ze vsechny desetimesicni deti prospi celou noc.
Ad 4) vicecetne rodiny – moje tolik zminovana svagrova ma deti 3; a treba manzelova sestrenice ma 4…skoda, ze se nemohou ucastnit…
Jeste jedna velmi dulezita vec ad odstavec prvni: “Taky jsem neměla žádnou dětskou nemoc a až je jednou budou mít naše děti, dostane je na starost tatínek a já se postěhuju k babičce.” Doufam, ze tohle NEMYSLIS VAZNE??? V prvni chvili me to tak strasne sokovalo, ze jsem ti chtela odpovedet rovnou, ze v tom pripade jsem se strasne spletla a uz nemam vubec chut s tebou diskutovat. Jenze to je blbost, kolikrat clovek neco napise a vyzni to jinak, nez by chtel. Mohla bys mi tedy, prosim, vysvetlit, jak jsi to myslela??? Ze treba ty jsi nemela zadnou nemoc a nebyla ockovana, proto nechces riskovat nakazu, protoze manzel ockovany byl a tudiz mu nic nehrozi, takze se o deti muze postarat a k cemu by jim vsem byla jeste to, kdyby onemocnela maminka? Takze ta se radeji odstehuje k babicce. Je to jedine rozumne vysvetleni toho, co jsi napsala, co me napada. Je to tak? Tohle je ale treba taky zrovna priklad prevence…
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(17.1.2005 16:39:05)
Lucko, myslela jsem to přesně tak (já bych to mohla chytit, ale manžel ne a k čemu by bylo dobrý, kdybych zůstala doma a chytla to taky navíc s daleko horšim průběhem). Jak jinak sis to vysvětlila?
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(17.1.2005 17:23:36)
No, ja si to vysvetlila zrovna tak, jak jsem ti ted navrhla a tys to schvalila:o), ale musela jsem si to v te me hlave "premlit", protoze na prvni precteni jsem to nezkousla a prislo mi to desny=mama opusti nemocne deti, o ktere by se mela obetave starat, a to jen proto, aby to sama nechytila. Jenze pak mi doslo (tuk, tuk!), ze je to kravina, ze k cemu by to bylo, kdyby to ta mama chytila taky, navic s mnohem horsim prubehem a manzel by se musel starat o vsechny, pak byli vsichni vycerpani a nemel by se o ne kdo postarat. (i kdyz - je to tezky rozhodovani - pud veli "postarej se", rozum zase "k cemu to bude, kdyz to chytnu taky. pokud zustanu zdrava, muzu se pak o ne postarat"). Pak me taky jeste napadlo, ze si ze me trochu utahujes a ironizujes, protoze - Jani - TOHLE, cos tu zminila, je taky PREVENCE, uvedomujes si to? Princip, princip...;o)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(17.1.2005 17:40:40)
Aha. Tak mě by to vůbec nenapadlo vnímat jako že někdo opustil nemocný děti - nedělám si iluze, že bych se o ně postarala líp než manžel (úplně jinak, to jo, ale ne líp nebo hůř), takže z mýho pohledu je úplně jedno kdo se o ně postará.

Teď jsem se na jednom kurzu bavila s holkou, která před odjezdem na kurz odvezla děti k babičce a dědovi (protože manžel musí do práce) a druhej den jí volali, že dcera omdlela a obě děti mají vysoký horečky a jsou v nemocnici na kapačkách. Vždycky večer po kurzu jela z Prahy na Moravu, v noci držela děti za ruku a ráno zas jela zpátky na kurz, kterej s kruhama pod očima probrečela, tak jsem jí říkala co blázní - ať kašle na školu a je s dětma a ona na to že dětem je tam líp s prarodičema, protože ona by jen brečela, zatímco oni to zvládají líp, snaží se děti zabavit a udrží je víc v pohodě (děti jsou už trošku větší a prarodiče milujou). Já to teda chvilku zpracovávala, ale když se nad tim zamyslíš, tak kdyby s nima byla v nemocnici, pravděpodobně by to bylo lepší pro její svědomí, ale opravdu horší pro její děti.
 Lida +2 
  • 

Má výchova je nejlepší! 

(17.1.2005 17:52:27)
Jano,

ja nevidim problem v tom, ze se vyhnes nakaze (deti) a nechas je tatinkovi. Problem spise bude ten, ze vetsina nemoci je prave nejvic nakazlivych daleko drive, nez se projevi jejich symptomy. Tak jenom nevim, jak uteces te "inkubacni dobe"?

PS: Ja asi nemela plane nestovice, alespon mama si to nepamatuje, tak se desim, kdy je holky chutnout a ja taky. V loni je mela moje kolegyne z prace a dost trpela.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Má výchova je nejlepší! 

(17.1.2005 17:58:18)
Samozřejmě počítám s rizikem, že to chytnu ani nebudu vědět jak. Ale tomu se vyhnout asi nedá. Teď už mi zas o tolik nejde - horší bylo, když jsem byla těhotná - to by byl hodně velkej průšvih :-(
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(17.1.2005 18:30:49)
Jani, s tim uplne souhlasim. Cloveku to hned nedojde (zrovna tak, jako mne), ale kdyby nastala nejaka takovahle situace, tak verim tomu, ze i kdyz se predpoklada, a mnohdy plati, ze mamina pritomnost je nade vse, tak pokud by to melo byt tak, ze je nedokazu podporita jen by ze me (placici) byly jeste vic vydesene nez uklidnene, tak bych nejspis take prenechala misto. Zrovna tak, jako treba bych prenechala misto doktorovi, ktery vi, jak me dite vylecit, kdyz ja to nedokazu...
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 21:26:13)
Mirko, já v obou případech citovala July a přijde mi to jako příjemný zvrat ;o) Její a Lídiny (taky zástánkyně "vyřvávácí metody", jestli jsem dobře pochopila) příspěvky mne totiž - no, ne popudily, na to už se na internetu pohybuju dost dlouho, ale spíš zarazily, zaujaly svými výpady proti "plácačkám".

Jinak mne je vcelku putna, jak si kdo vychovává dítě - předpokládám, že maminy tady jsou taková ta sorta víceméně normálních lidí a typická tyranka tu nebude žádná (mezi jmény, které se tu pravidelně zapojují do diskuzí, a které tudíž - byť třeba jen z příspěvků - znám).

S.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 10:11:19)
Ale July, nepřeháněj :o) Mně je třicet... a stejně považuju za normální, že se v noci budím :o) Nevím, jak TVOJE děti, ale MOJE děti se v noci budí na záchod nebo na napití. O buzení na pití nevím - hrníčky s čajem nebo vodu mají holky u postýlky a obslouží se samy. O čůrání vím, protože jim někdo musí rozsvítit na záchodě. S předchozím nebo následným usnutím problém nemají, spí tvrdě a vzájemně se nebudí.

S.
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 1:15:13)
Jinak to, že o téhle metodě píšou především matky jednoho dítěte - pro mě to, že první dítě bude samo spát celou noc je základní podmínkou pro to, abych vůbec uvažovala o druhém. Nedokážu si představit, že bych kromě kojení cca po třech hodinách měla ještě několikrát za noc vstávat k staršímu sourozenci. Manžel je v práci od nevidím do nevidím, babičky daleko - na všechno budu sama - žádné "dospání" se přes den mezitím co někdo jiný hlídá děti...
 Monika,5dětí 
  • 

Pro Janu 

(15.1.2005 3:02:42)
Milá Jano,znám tě i z jiné diskuse,se vším co jsi tu napsala musím souhlasit. Jsem odpůrce vyřvávací metody.
Já mám 5dětí z toho 4 jsou narozené během 5 let a nejsou to žádná dvojčata,takže nočního vstávání jsme si užila a užívám dost a dost. Ale neobtěžuje mě to a beru to jako fakt,že mě to dítě v té chvíli prostě potřebuje a má k buzení důvod. Takže přikryju,podám láhev,pohladím,uklidním atd. atd. Po narození 3.mimi jsem zapojila tatínka a střídáme se. Na nejmenší miminka platila metoda inkubátoru:prostě jsem s novorozencem prvních 6 týdnů chodila po venku v šátku, nejezdil v kočáru, každý večer u tv jsem seděla,mimi leželo na bříšku na mém břiše celé zakryté jemnou a teplou dekou a simulovali jsme mámino bříško. Je to časově náročné a tatínek by mohl žárlit-ten můj ne,velmi to podporoval.Ale opravdu se mi to osvědčilo a mimi bylo krásně zklidněné.
Všechny děti se mi budí tak do 2let 3x za noc,pak asi 1x-2x za noc a nepřetržitě spí až tak v 6l. Nedostatek spánku jsem vyřešila denním pospáváním-prostě využiji každou chvilku,hlavně po obědě,když nejmenší mimi spí a větší děti po obědě jsou ochotní chvíli posedět, lehnu si někam k nim a na 20-30min. bliknu a dost to pomůže.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 7:02:26)
Jano, na konci svého příspěvku pokládáš nějaké otázky, já ti na ně zkusím odpovědět.
Vyřvání jsem aplikovala na své starší dítě. Nebylo to "vyřvání EE", bylo torhcu jinak.
Co se týče náročnějších dětí - no, moje starší dcera náročnější jednoznačně byla, alespoň ve velmi raném věku, kdy jsem ji musela zhruba od 6 ráno nonstop nosit do 11 večer, kdy usínala (podotýkám, že v noci tehdy spala dobře, mluvím o věku prvních dvou tří měsíců). Tehdy ještě šátky nebyly a kv klokance se jí nelíbilo. Nesnášela klid, takže jsem ji nosila na rukou a drncala a houpala (a každý večer chcípala). To mi ale vnitřně problém nedělalo, u tak malého dítěte nezbývá než na pláč ihned reagovat, aby se necítilo samo a bezmocné, to je jasný.
K vyřvání jsem přistoupila cca v 10 měsících. Přecházely tomu dva měsíce zhoršujícího se spaní. Začlo to zuby, při jejichž prořezávání si dcera zvykla se v noci tak 5x vzbudit a nechat se ukolíbat, ale pak už byly zuby prořezané a ona pokračovala (ostatně v tomhle věku už poznáš, jestli brečí bolestí, strachy nebo něčím jiným). postupně jsme dospěly k probuzení 20x za jednu noc. Ze mě byla zombie. Manžel se při své časově i na soustředění náročné práci moc zapojovat nemohl, a zvlášť když časem se stalo jediným způsobem uspání prso (20x za jednu noc). Když už jsem za dne opravdu spala s otevřenýma očima a dělala kraviny a vstupovala pod jedoucí auta a připalovala si ruce při vaření, rozhodla jsem se něco s tím udělat.
Při každém jejím probuzení jsem ji vzala, pochovala, slovně utišila a vátila do postýlky. Vedle té postýlky jsem měla svou postel, dcera mě celou dobu viděla. Nechala jsem ji řvát do usnutí (poprvé přes hodinu), při dalším probuzení znova vzít, uklidnit, vrátit, nechat....první noc byla náročná, druhou noc už to bylo clekm dobrý, takže třetí noc už jsem ji ani nezvedala, jen zavolala, že jsem tu a ať hezky spinká. Od té třetí noci už nikdy (kromě nemoci nebo jiné výrazné zátěže) nebylo víc než jedno probuzení za noc. A co se týče psychických následků, z mimina, které bylo (stejně jako já) nevyspalé, nefungující a mrzuté, se během těch tří nocí znovu stalo usměvavé energické sluníčko.

Mám i druhou dceru. Ta byla odmala schopná usnout sama v postýlce, v kočáře, kdekoli. Chvíli kňourla a odpadla. Ani v tom třičtvrtě roce, kdy se to obvykle se spaním u dětí zhorší,to s ní nebylo dramatické, takže jsem nic neřešila, nevyřvávali jsme, normálně jsem si ji párkrát vzala k sobě do postele a celkem brzo si nechala vysvětlit, že v její postýlce se spí líp.

Ještě dodatek k té starší, měla nějaký dorbný neurologický problém, cvičili jsme Vojtu, zvýšeně dráždivá byla prý i proto, nevím. Temperamentově je dodnes jiná než její mladší séra. Ale při tom "vyřvání" řvala vzteky, že ji neberu k sobě. Ne bolestí ani strachy. Jak říkám, v tomhle vysoké věku to už poznáš.

I já si myslím, že 4 měsíce jsou z psychologických důvodů brzo a že by mělo nejdřív pominout období separační úzkosti v těch 8, než člověk začne něco takového dělat, ale opravdu jsem sinevšimla žádného poškození.
Uf, to je román.

Tak nevím, týrám ty děti nebo ne?
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(15.1.2005 12:19:40)
Tak holky, možná se taky trochu připojím.
Lucka tady vysvětlila "vědeckost" vyřvávací metody. Podle mě jde ale o to, že většina matek to nebere jako "vědeckou" metodu, že ani vůbec nevědí o vědeckosti jakéhosi základu (ani já to dosud netušila) - a že nechají dítě vyřvat jen tak, prostě proto, aby nebylo rozmazlené. Což narážím taky na Janin postřeh, že jde o zneužití metody jaksi preventivně, aniž by byly závažné důvody. V případě třeba Lízy použití této metody mělo určitě opodstatnění - tam už se možná ani nic jiného dělat nedalo.
- Dále si tu chci na chvilku posypat popel na hlavu, neb poté, co jsem maminy používající vyřvávací metodu nařkla z postupu blízkého týrání, jsem si uvědomila, že moje švagrová ji používala u svých čtyř dětí taky - a ta své potomky taky netýrá... Takže beru částečně zpět. - Takže přitakávám k tomu, že - jak píše Sally - je pro někoho samostatné usínání dítěte podmínkou pořízení dalších dětí - což sedí patrně i na moji švagrovou.
Nicméně jde tu stále o to, že někdo tohle používá jen tak, aniž by o tom přemýšlel, aniž by se snažil vcítit do dítěte, aniž by to třeba bral jako ještě tu nejméně špatnou variantu řešení prekérní situace. - Ale připouštím něco, co jsem dosud si neuvědomila nebo to ani netušila - že nejde o metodu, ale o člověka, který ji eventuálně použije, o sílu jeho vcítění a lásky vůči dítěti.
- Nemění to ovšem nic na tom, že my jsme radši kluka uspávali bez vyřvávání - víc nám to sedlo.
M.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(6.1.2005 15:47:40)
Lido, v pohode, clovek se obcas preklepne:-) S tim ukamenovanim jsem to prehnala, omlouvam se. Docela jsi ale vyjela, kdyz jsem to zminila. To, ze maji deti vyssi inteligenci nez psi, to nepopiram, napsala jsem to i ve svem prispevku - ze diky tomu jsou deti mnohem vynalezavejsi ve svych "bejkarnach", jak by to trefne nazvala pani Ruzickova. Myslim, ze to byla Stepanka, kdo tu zminil, ze pouziva vychovnou metodu "cukr a bic" - ale to prece neznamena, ze sve psy i deti vychovava bitim!!!
Cockney, s tim tyranim je to prehnane - Lida psy netyra ani nebije, uz to tu zminila (i kdyz se porad dohadujeme, biti je neco jineho nez obcasne placnuti). take zminila, ze jejich vycvik (i vychovu?) mel na starosti jeji manzel. Ale uz jsme se nedozvedeli, JAK je manzel vychovaval. Nicmene s tebou souhlasim, ze to vypada, ze ma o psech dost nizke mineni.
Lido, hodne me ale zarazilo tve srovnani, ze od psa vyzadujes "naprostou poslusnost a oddanost", zatimco sve deti vychovavas nejen k naproste poslusnosti (je vubec mozne?), ale kreativite, sebejistote atd. K pejskum - nevim, co jsi mela za psy, ale ja jsem mela labradory a ti jsou mimo jine znami svou pratelskou povahou a vysokou inteligenci (jinak by asi tezko mohli delat vodici psy, ze?). Samozrejme jsem od nich ocekavala a vyzadovala poslusnost a oddanost, ale na druhou stranu oni ti psi take potrebuji neco na oplatku, nemyslis? Kazdy vztah by mel byt oboustranny. Psi jsou sice zvirata, ale jsou to zive bytosti a potrebuji od nas, panicku, take projev lasky a oddanosti. Tedy, pokud chceme, aby oni nam byli oddani a meli nas radi. Nehlede na to, ze maji svoji vlastni hlavu a zcela presne ti dokazou svym zpusobem rict, co chteji. Jde jen o to, jestli jsme ochotni jim naslouchat. Nekomu na tom treba nezalezi, ale mne ano. A opet musim rict, ze vychova pejsku mi byla vybornym treninkem pro vychovu deti. A ted tedy k detem - s tou naprostou poslusnosti u deti jsi to urcite tak nemyslela (nebo jo?). Jednak to snad ani neni mozne a za druhe se to drobatko bije s tim zbytkem - kreativita a sebejistota. Deti by samozrejme poslouchat mely, ale pokud jsou vedeny k "naproste poslusnosti", tak jsou na tom vlastne asi tak, jako ti pejskove - jsou nuceny potlacit svoji osobnost (pejskove ji take maji!), nechat si vlastni nazor pro sebe a to utlumuje jiz zminenou kreativitu i sebejistotu a samostatnost. Ze jsi to s tou naprostou poslusnosti u svych deti tak nemyslela???
Skoda, ze jste v Londyne, lip by se diskutovalo ustne. Takhle je to vzdycky na roman...
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(7.1.2005 18:55:12)
Lucko a Cookney

nesla jsem uplne nazpatek, abych precetla presne, jak jsem to napsala, ale urcite jsem nemela na mysli, ze vychovavam deti k naproste poslusnostt. Prave naopak. K naproste poslusnosti vychovavm/nebo nevychovavm jak pises, psy, ale deti ne, ty vychovavam k poslusnosti ale ostatni veci jsou velmi dulezite.

Nejak mi neni jasne, proc porad bazirujete na tom,jak ja vychovavam psy??? Nebo dokonce jak muj manzel je vychovava? Vubec nechapu, co to ma spolecneho s tim, ze nejsem zastancem vychovy deti bitim, ci placanim na zadek. Navic, nechapu, z ceho jste vydedukovali, ze mam nizke mineni o psech. Jedine, co jsem rekla je, ze psi maji nizsi inteligenci nez lide, tak jako naopak, psi maji vyssi inteligenci nez slepice. Nenapadam timto ani psy ani slepice, nic proti nim nemam, jenom konstatuji, co jsem se ucila v biologii. Nejak nerozumim, z ceho me chcete obvinit - ze jsem spatna vychovatelka deti nebo spatna vychovatleka psu, ci co?
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(7.1.2005 22:43:45)
Lido,
nikdo te neobvinuje z toho, ze bys byla spatna vychovatelka (psu nebo deti). Tedy alespon ja ne. K vychove psu jsme se dostali tak, ze ja a posleze i Stepanka, RIK a Cockney jsme se shodli na tom, ze vychova psu a malych deti ma mnoho podobnych rysu (pricemz ty jsi stale trvala na svem, ze deti maji vyssi inteligenci. To jsme ti ovsem nevyvraceli!) Tudiz - ze zpusobu jak vychovavas, nebo nechas vychovavat (narazka na tveho partnera) psy a jak se k nim chovas lze soudit mnoho z toho, jak vychovavas/chovas se (nebo budes) ke svym detem.
Pro tvuj predchozi prispevek jsi nemusela chodit daleko - odpovidala jsem prave na nej. Cituji te (doslova, zkopirovala jsem to a nic jsem nevytrhla z konceptu)- "Ja nevychovavam svoje deti pouze k naproste poslusnosti, ale hlavne ke kreativite, sebejistote, socialni asimilace apd. Od meho psa pozaduji naprostou poslusnoust a oddanost, nepotrebuji jeho nazor. Se svymi detmi bych se preci jenom rada i o nekterych vecech pobavila, takze je naopak podporuji v tom, aby vyjadrily svuj nazor." Takze - porad se mi zda, ze se ti u tech deti ta naprosta poslusnost s tim "hlavnim" zbytkem drobatko kryje. A s temi pejsky - prave z tohoto tveho konstatovani vyzaruje to, proc ja a Cockney (a mozna i nekdo jiny) mame dojem, ze mas o psech velice nizke mineni. Oni ti pejskove totiz MAJI svuj nazor...
 Luciniště 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(8.1.2005 10:45:25)
ahoj holky, skusím se připojit do dikuse. Nejssem žádný psycholog...ale myslím si, že nejvíce se dítě učí nápodobou. Pokud vidí trestat psa nějak brutálně ( to nemyslím na Vás, jen pro příklad) sleduje Vás, jak celou situaci řešíte. A nemyslím si , ře v danou dobu rozlišuje, že jde o psa a ne o dítě či člověka.
Mám i príklad ze svého vzdálenějšího okolí, kdy maminka šla se svou agresivní holčičkou k psychologovi a dobrali se toho, že je velici citlivá, jak se páníčkové chovají ke svému psu, se kterým vyrůstala od malička. Svou nevoli řešila tím, že bouchala do maminky....ale moc o tom případu zas nevím, tak nechci zas dělat vělké závěry... Myslím si že pes je velkým prostředníkem komunikace v celé rodině. O tom asi není pochyb. Jen je to jak s ohněm. Můžete dětem ukázat, jak být nekompromisní, že existují hranice, ale jak být i laskavý, hrát a mazlit se se svým pejskem...ale bohužel i jak být agresivní :-(((
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(8.1.2005 14:58:27)
Lucko,
tak fajn, tak asi mam nizke mineni o psech, kdyz si myslim, ze jsou mene inteligenti nez me deti. A nebo naopak, mam vysoke mineni o svych detech. Ale abychom to uzavreli. Nemlatim, neplacam ani sve ani cizi deti , ci psi, at mam o nich jakekoliv mineni a at ma urovne vzdelani biolobgie je vysoka ci nizka. Proste to jsem ja. A stale si myslim, ze vychovavat se da bez placani, ci biti, a to i v pripade vzdoroviteho ditete.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(8.1.2005 15:25:45)
Jen tak nadhodím do fóra, nic neprosazuji, nic tu nechci nějak extra naznačovat, jen nadhazuji:
syn (prvňák) přinesl poznámku "Vyplazuje jazyk na vyučujícího". Je to "slušně" vychovávané dítě: rozhodně VÍ, že takovéhle věci se nedělají - a přece to udělá.
Povídali jsme si o tom. Vyzvídala jsem, co se stalo, že má tu poznámku a ještě škrtnutý obrázek (na týden dopředu dostanou do notýsku razítka, když je dítě hodné, obrázek mu zůstane, když zlobí, paní uč. ho škrtne). Dalo mi to dost práce. Nesvěřuje se rád, nebo to neumí přesně formulovat, nebo se též bojí mého hněvu, či co, prostě jsem si připadala tak trochu jako u výslechu, který jsem ještě ke všemu musela vést tak jemně a decentně, aby se kluk nešprajcnul. Vyzvěděla jsem, že (synova verze) ho dvě holky bouchaly a strkaly do něj, že on je teda taky začal strkat. Pak zazvonilo, přišla p. uč., holčina na syna žalovala, že "do nich strkal". P. uč. se ptala syna, co se dělo, ten jí pověděl, že to není pravda, že do nikoho nestrkal. Na to prý p. uč. nic neřekla. A co se týče toho jazyku, tak to dělal, jako že o tom neví, a rozhodně neví PROČ ho vyplazoval. Závěr: vysvětlila jsem mu, že se má vždy chovat tak, aby se za své chování nemusel stydět, a že když už něco dělá v sebeobraně, má to klidně přiznat. Takle že udělal chybu, neboť lhal. Připouštím, že mi něco asi zatajil a dozvím se to v úterý na třídní schůzce, a připouštím také, že teoreticky si mohl začít on; ale to není pravděpodobné, protože to byly holky, kterých se normálně bojí - těm by se asi vyhnul, jak ho znám.
... Trest: zákaz večerního čtení po dva dny. --- Když jsem o tom řekla své matce, kterou znám jako totálního pacifistu a naprostého odpůrce fyz. trestů, pravila, že kdyby to bylo na ní, dostal by jednu pěknou přes pusu. I pravila jsem, že kdybych té jeho akce byla svědkem, že by mu přilítla i ode mne.
- Jak byste tohle řešily vy, dámy "neplácačky"? Není to totiž poprvé, co vyplázl jazyk na p. uč. - a když jsem ho trestala poprvé (netělesně), tak jsem taky doufala, že už nikdy víc se to nestane.
M.
 Alicee 


Jazyk 

(8.1.2005 18:18:40)
Ahoj Mirko, napsala jsi docela zajímavý příběh. Pokud jsem to pochopila dobře, tak syn byl nejdřív pošťuchován holkama, pak za to byl neprávem sám osočen a když chtěl říct jaká vlastně byla pravda, učitelka ho ignorovala. To je dost velká frustrace a být na jeho místě, tak asi taky nevím co dělat a ze zoufalství bych ten jazyk vyplázla nejspíš taky...:)))
Všechny zdánlivě nesmyslné věci, které děti dělají jsou zrcadlem něčeho jiného, co není hned vidět. Podle mě vinu měla na této situaci sama učitelka, protože nepřímo dětem naznačuje, že lhát se může a pravda se dá úspěšně ignorovat. My do dětí hustíme věci, jako "nikdy nelži" apod...pak v tom mají zmatek.
Já bych synovi zkusila říct, že chápu jeho vztek a bolest ve chvíli, kdy ho nikdo neposlouchal a kdy byl neprávem osočen, ale že vyplazování jazyku není nejlepší řešení. Ať třeba příště zkusí svůj vztek na chvíli odložit a pak o tom třeba namalovat obrázek, nebo něco napsat.
Měj se.
 MirkaEyrová 


Re: Jazyk 

(8.1.2005 19:37:29)
Ahoj Alice!
Ono tak prosté to není: syn přece sám zatloukl to, že je skutečně strkal. Doma jsem mu pak vysvětlila, že by měl říct: Ano, strkal jsem je, ale až poté, co strkaly a bouchaly ony mne. Takhle si samozřejmě p. uč. může myslet cokoliv. - Ano, máš asi pravdu. Pokud v tom není ještě něco jiného, co syn zatloukl pro změnu mně, tak to vyplažení jazyka bylo patrně z frustrace z toho, že byl tónem hlasu nebo event. způsobem řeči učitelky označen za toho "špatného" - a nevěděl si s tím rady, protože by mu to pak právem přišlo nespravedlivé a on sám by se cítil bezmocný. Ale děkuji za "nakopnutí", samotné by mi to tak hezky jasně "necvaklo". - Ovšem potíž je, že on už při několika incidentech (které nastaly jako jeho reakce na ubližování jinými dětmi, viz diskuze "Šikana" před pár měsíci) dokázal přede mnou úspěšně zatloukat jedno vypláznutí jazyka, lezení pod lavici při hodině, braní pastelek dětem a další drobnosti. O tom jsem se dozvěděla až od p. uč. - Situace je tudíž nejasná, a jestliže mi vadí takové chování (vyplažený jazyk), tak s řešením musím počkat až po pohovoru s učitelkou. Pokud máte někdo ještě nějaký tip, napište.
- Dík za inspiraci.
M.
 Cockney 
  • 

Re: Jazyk 

(8.1.2005 19:40:12)
Ja to tedy vidim jako Alice. Jestli si nekdo zacal a pak jeste ne nej zaluje a jeho obranu ucitelka ignoruje, tak bych taky prinejmensim vyplazla jazyk. Je maly a jeste se vubec neumi pohotove ubranit nespravedlnosti a tak na ni reaguje fyzicky. Ja to tedy vidim jako nespravedlnost a jestli jsem to tedy dobre pochopila, tak ja bych zase syna netrestala, potrestany je uz ze skoly. Vyplazovani jazyku bych samozrejme nepodporovala, ale jen vysvetlila, ze to neni slusny a ze nakonec dostane jeste poznamku. Jsou veci, ktere si pani ucitelka musi vyridit (potrestat) sama (toho ceho nejsi sama svedkem se tezko posuzuje), kdyz vyplazuje jazyk na tebe, tak ho potrestej podle sveho. U nas ve skolce to zatim tak funguje, pani ucitelka nepodava rodicum stiznosti, svoje problemy s detmi resi sama. Meho syna nejaky kluk skrabnul do obliceje. Kdyz jsem ho vyzvedavala, tak to nebylo k prehlednuti a podivala jsem se tazave na pani ucitelku. Ta mi oznamila, ze ho osklive skrabnul ten a ten kluk a ze se musel omluvit a pi ucitelka to vydezinfikovala - opravdu jsem mela pocit, ze muj nazor na celou vec uz nebyl potreba.
C
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(9.1.2005 16:08:19)
Cockney - to vyjasneni biti s tyranim jsem si precetla az po napsani meho prispevku, takze se omlouvam.

Lido,to, ze si myslim(e), ze mas nizke mineni o psech nesouvisi jen s tou inteligenci, to sis to moc pozorne neprecetla. Navic ses vyhnula tomu hlavnimu - to, ze se ti ty pojmy (naprosta poslusnost vs. kreativita atd.) vzajemne biji. Jak se takova vychova dela?
Navic, tady nejde o to, kdo vyhraje, ani o to, nekoho presvedcit. Diskuse je od toho, abychom si mezi sebou vymenili nazory; nekdo tomu rika hadani. Pokud se tedy Cockney podle tebe rada "hada", tak ja ani ty na tom nejsme o nic lip, protoze jsme nenechaly zadny prispevek bez odpovedi. Ja bych tomu ale rikala - vysvetlovani nebo upresnovani toho, co jsme napsaly, protoze je to nekdy spatne pochopeno. No a ze se ti zda, ze Cockney hodne slovickari? O cem jsme tady tedy celou dobu vsichni diskutovali - o tom, ze slovo "placnuti" neznamena totez, co "biti" a "biti" neznamena totez, co "tyrani", zrovna tak, jako "zeleninova jidla" neznamena automaticky "vegetarianska jidla"...Navic jsem toho nazoru, ze clovek by nemel pouzivat slova a terminy, kterym nerozumi, i kdyz jde "jen" o laicky projev...

PS Cockney, neboj, pokud si pozorne prectes Lidiny prispevky, zjistis, ze ucitelka cestiny urcite neni a nikdy nebyla. Jo, a mmch, povolani pravnicky by ti opravdu moc sluselo:-)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(5.1.2005 15:52:15)
Sary, myslim, ze uz tady neplacaci strana zminila jako neprijemny trest pobyt v koute, v pokoji, ci stop komunikace. Kdyz to porovnam, tak mi v detstvi vzdycky vadilo mnohem vic, kdyz se mnou nasi pul dne nemluvili, nez kdyz jsem dostala jednu pres zadek. Nemuzu ale rict, ze to bylo ucinnejsi.
 Šáry 
  • 

Tichá domácnost 

(5.1.2005 16:06:17)
Lucko, souhlas, tichá domácnost je podle mě psychické týrání mnohem horší, než lehké třepnutí přes zadek, kterým je všechno vyřízené.

Dítko se v poslední době občas zapře (nechce chodit do schodů, stoupne si dole pod nima a třeba dvacet minut odmítá jít, chechtá se a kouká, co my na to.) Vzhledem k tomu, že se chystáme na další a věčně ho do těch schodů nebudu moct nosit, tak jsme ho těch dvacet minut přemlouvali, horem dolem vysvětlovali, a pak mu řekli: pomůžeme ti za ručičku, buď půjdeš nebo tě vyneseme, ale to pak nahoře dostaneš na zadek. Reakce: dítko si lehlo na studené dlaždičky, že nepůjde. Tak jsme splnili slib (dali jsme mu přes zadek v kombinéze a plínkách, takže to asi ani neucítilo).

Pro skalní neplácače: fakt jsme se předtím snažili vyřešit to jinou cestou (těch 20 minut přemlouvání snad mluví za vše). Další možnost by byla poté, co dítko odmítlo pochodovat, vynést ho nahoru a zapomenout na to. To jsme z pochopitelných důvodů udělat nechtěli. Na to, abychom ho tam přemlouvali ještě dalších deset minut, jsme neměli čas ani chuť.

Ač se o tom tak rozepisuji, necítím za to žádnou skrytou vinu, jak už tu někdo nadhodil. Říkám to jen jako příklad, kam až jsou "plácači" schopni zajít ;o))
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(17.1.2005 15:48:53)
RIK... a tak som nemala chut sa do tejto diskusie vratit...
Ale o psoch som tu este nehovorila (vsetko ostatne minimalne raz, aj to, preco som sa rozhodla neplacat, hoci mozno v inej diskusii, Lucka prepac, uz nemam chut to opakovat).
Ja nemam psi, mas pravdu, ale ako je to? Vie pes, preco ma ist pre palicu? Vie, preco nesmie vyskakovat na ludi? Preco vtedy a vtedy nesmie brechat? Mylim sa, ak si myslim, ze nevie preco, vie len, ze to je pravidlo a ze to chce od neho jeho pan... ze to jednoducho musi a basta.
Ano, niektore mamy takto vychovavaju svoje deti... a ja hovorim, ze podla mna vychova je to, ze vysledkom je, ze dieta sa sprava spravne a vie PRECO to robi... a to preco nie je to, ze sa mama nahneva alebo mu naplaca, ale ze je to nespravne, ak berie inym hracky, ze sa je pri stole a nie v posteli, lebo inac by sme doma mali ako v chlieve, ze sa bracek netaha za vlasy, lebo ho to boli atd atd.
Tak toto je podla mna dost velky rozdiel. Neskrip zubami, prosim ta, je to moj nazor... ja volam vychovou toto.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(17.1.2005 16:10:16)
Zupi,

ja bych na tvem miste tady tu vychovu psu moc nerozebirala, jelikoz pravdepodobne budes narcena, tak jako ja, ze mas velmi nizke mineni o psech.


Ale jinak s tebou naprosto souhlasim.
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(17.1.2005 17:30:27)
ZuziP, myslim, ze to, o cem pises, neni tak jednoznacne.
Myslim si, ze male dite v nizkem veku az tak moc nechape duvody, proc je neco spatne a neco dobre. Podle meho nazoru se uci spise instinktivne (s trochou nadsazky jako ten pes.). Myslim, ze dite neni od narozeni altruista, aby chapalo, ze kdyz nekoho taha za vlasy, tak to toho druheho boli. A i kdyby to chapalo (cemuz neverim), je mu to jedno. Proto mu pri vychove naznacujeme, ze tahat za vlasy se nesmi! Tecka! Duvody proc se to nesmi pochopi pozdeji.
Tak to alespon chapu ja...
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(17.1.2005 18:22:32)
Zuzi, kdyz uz to zminujes - ony ty male deti ale take nechapou PROC neco nesmi nebo neco MAJI delat...to pochopi az v urcitem veku, az k tomu dozraji...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(18.1.2005 15:22:21)
Tymto odpovedam aj Honzovi... ano, deti v urcitom veku este nechapu preco urcite veci nemozu alebo musia robit... Prave preto sa snazim ich za tieto veci netrestat a neobmedzovat ich zakazmi a prikazmi prilis... Preto radsej vazu odlozim, ako dieta budem za to donekonecna capat po rukach.
Ide ale o ciel... cielom vychovy dietata je to, aby z neho bol samostatne mysliaci a zodpovedny clovek, ktory sa vie rozhodnut sam, co moze a co nie, nepotrebuje k tomu prikaz ani povolenie rodica. Ale mnoho rodicov vychovava este 5-rocne dieta zakazmi a prikazmi bez vysvetlenia, pritom dieta v tomto veku je schopne chapat velmi vela. O to mi islo, o tento podstatny rozdiel.
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(18.1.2005 16:30:59)
Zuzi, je to velmi kulantně napsáno a v zásadě s Tebou souhlasím, přinejmenším v souvislosti s tím cílem.

To o čem píšeš už ale není o způsobu trestání, ale o výchově vůbec. Připadá mi nicméně trochu nebezpečné odsouvat výchovu až do věku, kdy je dítě shopno samostatně rozhodovat, co je špatné a co ne. To už je asi dost pozdě. Navíc, podle čeho pozná, co je špatné a co ne, když mu to my jako vůbec první zprostředkovatelé spojení se světem neukážeme?
Netvrdím, že všichni rodiče to vědí a předávají dětem tu nejkvalitnější výbavu do života, ale myslím si, že teprve až v tom věku, o kterém píšeš, ty děti mohou začít srovnávat a vybírat z toho, co se naučily do té doby. A pokud nemají z čeho vybírat... ???

Myslím, že by se to dalo srovnat s tím, co se učíme například ve školách. Spousta věcí je nám z počátku předávána jako fakt, bez hlubších souvislostí. Později, když už jsme zralejší, dostáváme ty stejné informace podávané v širších souvislostech. Každý má vlohy pro něco jiného, proto i v této době někdo ty souvislosti chápe, někdo ne. Buď pochopí později, nebo třeba vůbec. Nic to ale nemění na těch faktech.

Stejně tak to vidím s tou výchovou. Z počátku jen říkame: "Ne, to nesmíš". Nejspíše podvědomě říkáme i proč, ale to dítě to stejně nechápe. Jak roste, začíná si uvědomovat i souvislosti a samostatně rozlišovat. Ale nějaký zaklad, co je dobře a co ne, mít přece musí...
 Lida +2 
  • 

Má výchova je nejlepší! 

(19.1.2005 11:31:00)
Honzo Bl.

Myslim, ze mas naprostou pravdu ve vsem, co pises Zupi.A take si myslim, ze Zupi s tebou bude souhlasit. ALe, problem, ktery se tu diskutoval nebyl o tom, ze zacneme vychovavat az dite zacne rozumet, ale o pouzivani fyzickych trestu, ci placani. Samozrejme, ze s vychovou se musi zacit hned, jak se dite narodi. Zacina to tim, ze se snazime dat diteti rezim, aby si privyklo spravne spat, potom jist atd. atd.Je take samozrejme, ze kdyz male dite udela neco, co nema, tak matka musi zhodnotit a) dite neco udelalo spatne, ale vhledem ke svemu veku neni schopno pochopit, ze mu hrozi nebezpeci apd. pak samozrejme dite trestat nemohu (viz. pokud je mu 10 mesicu a stahne ubrus, tak maminka musi vedet, ze proste na stul ubrus davat nema a nebo dite od stolu dat co nejdale b) pokud dite udelalo neco spatneho a je schopno porozumet nebo je nutno zacit s prevenci, pak diteti mohu napriklad s duraznym NE z oci do oci naznacit, ze to neni spravne ci nebezpecne. Nemusim kvuli tomu dite placat. Pokud postavim dite pred sebe, divam se mu do oci a durazne reknu "Ne", tak tomu rozumi i dite v utlem veku a mozna lepe, nez placnuti, protoze je to daleko jasnejsi komunikace.Nebo, pokud dite neco dela a neposlechne, tak ho od te cinosti proste odnesu pryc a z oci do oci znovu zopakuji "Ne", diteti je hned jasne, co delalo spatne.
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Má výchova je nejlepší! 

(19.1.2005 12:14:16)
Jasne, Lido. To je presne to, o cem jsem psal. Ze to uz neni o zpusobu trestani, ale o vychove vubec.

Jen mi neni jasne, podle ceho usuzujes, ze durazne NE z oci do oci je jasnejsi komunikace, nez placnuti...? Zvlaste, pokud dite od urcite cinnosti "odtahnes" a teprve uplne nekde jinde se mu podivas do oci a reknes NE. To, si myslim, muzes dovolit uz u vetsiho ditete, ktere z toho ma rozum. Instinktivne se chovajici batole si z toho (dle meho soukromeho nazoru) nic nevezme...

Pricemz samozrejme netvrdim, ze se to tak nema delat a ze deti mame bit. Spis by mne zajimalo, cim muzes dolozit, ze NE je pochopitelnejsi, nez placnuti. Ja se priznam, ze zadny takovy dukaz neznam (coz neznamena, ze neexistuje. Pokud ano, rad se dozvim neco noveho) a neznam ani dukaz, ze je to obracene (ze placnuti je jasnejsi, nez durazne NE). Spise se to domnivam tak nejak instinktivne, coz je samozrejme velmi subjektivni.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(19.1.2005 12:33:28)
Honzo bl,

HOnzo, tak to je na trochu delsi povidani a vrtani se do psychologie cloveka. Uplne ve strucnosti, clovek "komunikuje" a to verbalne (samozrejme az na vyjimky, jen aby me nekdo zase nechytal za slovo). Proto je mu verbalni komunikace blizzi a lepe ji chape. Takze ja kdyz udelam toto: odnesu dite od zdroje, kde provadi neco spatneho (samozrejme , jiz pred tim jsem navodila jasne situaci, ze to co dela je nespravne), otocim ho k sobe tak, aby se mi dival do oci a do obliceje (opet velmi dulezite pro komunikaci, protoze clovek pochopi vice, kdyz se nekomu diva do oci) a pak jeste reknu durazne "Ne" mohu i zvednout varovny prst - tak jsem pouzila 3-4(s varovnym prstem) prvky, jak jasne sdelit diteti, ze neco dela spatne. Z trohoto vychazi = dite ma vetsi sanci si zapamatovat, ze neco udelalo spatne. Pokud mu placnu pres zadek (ze zadu, takze dite nevidi navic muj oblicej)tak jsem pouzila prvek pouze jeden, ktery nemusi byt diteti az tak jasny, proc nebo za co ho placam.
Je to celkem osvedcena metoda.

Co se tyce placani, ci fyzickych trestu. Ja si osobne nemyslim, ze je to dobra metoda a to zejmena z toho duvodu, ze mi prijde nedustojne dite (i dospeleho) cloveka placat, kdyz jsou jine metody. Deti maji stejna prava jako dospeli (nejsou to zadni druhoradi obcane), tak vubec nevidm ani jeden duvod, proc bych je mela placat.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(19.1.2005 22:08:16)
Lído, jak bys ses podívala dítěti do očí a důrazně mu řekla "ne", když ve chvíli, kdy ho odneseš od zdroje, s sebou švihne v hysterickém záchvatu na zem a nevidí a neslyší, a vlastně můžeš být ráda, pokud ho někam odneseš, protože se ti snaží "prosliznout" mezi rukama na zem už ve chvíli, kdy ho odnášíš?

S.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(20.1.2005 17:05:31)
No, neda mi to, abych se zase nezapojila;o)
Chtela bych prispet svoji troskou do mlyna k tomu "odnaseni od zdroje". Nebo i "odnaseni zdroje" od ditete. Uz to tady psala i ZuziP (tedy, ze bud odstrani zdroj nebo dite). Nehlede na to, ze v nekterych pripadech prote dost dobre nejde oddelit zdroj od ditete, tak si myslim, ze v pripadech, kdy to neni nebezpecne, by zdroj ci dite byt oddeleny nemely; a to z toho duvodu, ze pokud to ci ono (ted sama sobe pripominam Klause;o)) - tedy zdroj nebo dite je z mista odstraneno, tak se dite nenauci to, ze na TOHLE (=zdroj) nema sahat (nebo jej brat do ruky, hrat si s nim atd.)- treba horke topeni; a ze nase durazne NE je opravdu "ne", myslime jej vazne a neni radno si s nim zahravat. Nevim, zda se vyjadruju srozumitelne, tak pouziju priklad: v kuchyni mame pracku kombinovanou se susickou, ktera ma kolecka programu vycuhujici ven. Nelze ji "zamknout" - tedy zamknout nastaveny program, aby jej nahodny ci chteny dotek nemohl zmenit. Vycuhujici kolecka jsou pro dite velmi lakava (ne vsak nebezpecna). Take je to zrovna pripad, kdy s tim nemuzu nic moc udelat, protoze do kuchyne proste musim kazdou chvili jit nebo v ni byt (byt je pronajaty; v nasem vlastnim byte mame sice take pracku v kuchyni, ale je mozne ji zamknout). Dceri jsem xkrat durazne rekla "ne", aby na kolecka nesahala (pokud ji tohle rikam, vzdy si kleknu na jeji uroven a divam se ji do oci, pritom si jeste nonverbalne pomaham ukazovackem;o)). Kdyz neposlechla a stale s nimi otacela, snazila jsem se zpocatku odpoutat jeji pozornost k necemu jinemu (bylo to pro ni nove, chtela to prozkoumat); a parkrat jsem ji klepla pres prsty - symbolicky...tim myslim, ze to bylo pouze pro ten "duraz" (bohuzel to neumim presne vyjadrit cesky, v AJ se tomu rika "to make a point"). Casem jsem docilila toho, ze si kolecek prestala vsimat; uz pro ni nejsou nova, a take uz vi, ze je "spatne", kdyz na ne saha;-) Ovsem ted zacala delat jinou vec (nekdy) - saha a otaci kolecky SCHVALNE. Pritom se na me diva takovym tim pohledem "co ty na to, mami"; proste me zkousi nebo se snazi privolat pozornost. Co delam ja? Kdyz vidim, ze me testuje: nekolikrat ji reknu ne, pak si ji proste prestanu vsimat. (Coz se osvedcilo pro vychovu, nikoliv vsak pro pracku, nebot ta prestane fungovat pokud se ji v prubehu praciho cyklu "zatoci koleckama";o)) No a kdyz vidim, ze chce pozornost, tak se ji proste zacnu venovat. Dalsi priklad "zdroje" mame s krbem v obyvaku - mame takovy ten plynovy s "uhlim". Nepouzivame, ale od toho uhli se stejne muze desne umazat a umazat spoustu ostatnich veci; po nekonecnych "ne" z nasi strany uz si krbu vubec nevsimne. Ponekud jina situace samozrejme treba je u schodu, kde hrozi uraz. To ji samozrejme hlidam; ale NEODNASIM, naopak - snazim se ji naucit chodit po schodech. Docilila jsem toho, ze vi, ze se ma bud drzet zabradli nebo zastavit a cekat (pokud se nema ceho chytit), az ji pomuzu. Chci tim proste rict, ze si myslim, ze neni jednoznacne dobre pro vychovu ditete, pokud jej distancujeme od ruznych situaci nez abychom ty situace vyuzili k pouceni, vychove, vymezeni hranic...tedy v praxi - pokud "zdroj" neni vylozene nebezpecny, tak bychom jej spise meli vyuzit k praktikovani vychovy a vymezeni hranic kam se muze zajit a kam ne. Jsem toho nazoru, ze je to pro dobro ditete - pokud dite bude neustale chraneno, tak nebude schopno rozeznat nezadouci nebo dokonce nebezpecne situace. A pak se treba muze zranit mnohem vic. Ted mam treba na mysli nejen fyzicka, ale i psychicka "zraneni".
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(20.1.2005 18:03:29)
"to make a point" v CJ znamena predsevzit si, ulozit si..., ale teda do kontextu mi to nezapada.
C
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(20.1.2005 18:33:21)
Asi to ma byt "zduraznit", to by slo...:)))
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(20.1.2005 18:37:22)
Coocney,

asi mas pravdu, "zduraznit" sedi lepe ale porad to neni ono, mozna "dat najevo"?!?. I kdyz v techto pripadech je to hrozne tezke prekladat, protoze v cestine se proste nektere vyrazy nepouzivaji a naopak, proto si radeji definice hledam primo v anglictine. Pokud je tady ale na Rodine nekdo, kdo studoval tlumocnictvi, tak mozna bude vedet o adekvatnim vyrazu (v teto situaci).
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(20.1.2005 18:20:05)
Lucko s Amaiou,
ja s tebou v tomto naprosto ale naprosto souhlasim a myslim si, ze i Zupi to tak pravdepodobne myslela (alespon jsem to tak chapala). My take neodnasime deti od vsech zdroju, to snad ani nejde, to bychom museli mit holobyt. Ale pouze od zdroju, ktere jsou bud a) nebezpecne, jak jsi rikala nebo za b) nam na nich moc a moc zalezi a je snad na 70% jasne, ze 10 mesicini dite nam do te milovane vazicky drive nebo pozdeji prasti.
Jde jenom o to, ze 10 mesicnimu diteti proste nikdo nevysvetli, ze na tu vazicku nemuze sahat (a pokud ano, byt placanim, ci domluvou, tak to jste svetci). Takze, jestlize maminky nekde tvrdi, ze kdyz jim 10ti mesicni dite saha na vazicku a oni ho proto musi naplacat, protoze jinak by nepochopilo, ze to nema delat, tak to ja si myslim, ze je holy nesmysl a naplacano by mela dostat radeji ta maminka.

Vzkaz pro Cookney:
Ja si myslim, ze Lucka pouzila vyraz "to make a point" zcela spravne! Nevim, kde jsi vzala ten tvuj preklad?

Vysvetleni ze slovniku:
v : make a point of doing something; act purposefully and intentionally [syn: make sure]

 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(20.1.2005 19:56:33)
Lido, nejsem si tak jista, ze ZuziP myslela to same, spis mi to pripadalo, ze zastava postoj chranit sve dite prede vsim "nebezpecim"...ale nemuzu to tvrdit najisto, mozna to myslela tak, jako my...

Zaroven se omlouvam za vyjadreni v cizim jazyce (Cockney). Proste me prilehavejsi vyraz v tu chvili v CJ nenapadl. Ani ted me nenapada;o) Cockney ma "point" - tedy ted nemyslim "bod", ale urcitou "pravdu" v tom, ze ji to nezapada do kontextu. Bodejt by zapadalo, pokud se divala do slovniku;-) Schvalne jsem se totiz divala taky...bohuzel nemam nijaky podrobny, ale preklad meho vyjadreni uvadi stejny, jako pises ty, Cockney, nebo i Lida. (Cockney, pokud treba umis spanelsky, maji identicky vyraz "hacer caso"). No, zrovna tak, jako nektera ceska slova/vyjadreni nemaji synonymum v cizim jazyce (coz je casty pripad, protoze CJ je nesmirne bohaty jazyk), tak nektera cizi slova se nedaji presne vyjadrit v CJ (prekvapujici!). No, jak bych jinak prelozila "to make a point"...asi "polozit duraz"/"zduraznit"/" udelat neprehlednutelnym"...
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(20.1.2005 20:18:16)
...ale ani to neni uplne presne. Proste ten presny vyznam do CJ prelozit neumim, bohuzel:-( Taky to urcitym zpusobem znamena upoutat pozornost na to, co je dulezite...proste - urcitym zpusobem na sebe durazne upozornime, ze chceme neco velmi duleziteho rici/naznacit...no, chapete to?;o)
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(20.1.2005 21:01:08)
Lucko, co treba "vypichnout"?
J.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(20.1.2005 22:43:16)
Nejdriv mi nebylo jasny proc ty vyzvy pred placnutim nebyly durazny, pak jsem se podivala do slovniku a zmatek se unasobil.
Ja se zkusim na to vyspat :)))).
C
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(21.1.2005 8:46:00)
Lucka, ale myslela som to tak, ako pisala Lida. Dieta chranit pred tym, pred cim sa da. Aby veci, na ktore dieta budeme upozornovat, nebolo vela a ono sa automaticky nepostavilo na odpor... Lebo ak dietatu zakazujes prilis vela, zacne protestovat.
Samozrejme, pride cas aj na vazy a ostatne... ale nie v 10 mesiacoch.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(20.1.2005 18:27:31)
Lulo,
prominte, ze vam vpadam do debaty...podle me spravedlive rozdelene prace jsou takove, ze oba mate cas na relax/konicky. Tedy kdyz to vezmu tim tradicnim zpusobem - muz chodi do prace a vydelava penize; zena se stara o dite a "vydelava" socialni davky. Vyskou vydelku se to sice neda srovnat, ale oboje je svym zpusobem prace. Kamen urazu je v tom, ze vetsina muzu starost o dite jako "praci" nebere. Pritom je casto narocnejsi nez ta jejich. Docela pomaha, pokud je muz nucen starat se nejakou dobu o dite. Pozna totiz, ze to neni takova "brnkacka", jak se na prvni pohled zda (tohle treba funguje ve Svedsku - aby byla rodicum proplacena materska dovolena, manzel se na ni musi podilet - tj. musi zustat s ditetem doma a starat se o nej). No, ale to jsme nekde jinde...Takze po pracovni dobe obou by melo nastat jakesi rozdeleni domacich povinnosti. Takto to bohuzel v mnoha pripadech nefunguje- maminka vetsinou preferuje jakoukoliv cinnost, ktera neni spojena s ditetem (treba i vareni nebo zehleni); partner bohuzel casto preferuje "rozvaleni se na gauci s novinami" (tak to funguje v rodine me velmi dobre kamaradky). Ze zkusenosti z okoli mohu rici, ze partneri se v mnoha pripadech uvoli alespon varit...
Moje tchyne je take takova "kvocna", tedy zena, ktera zije pro deti, at jiz sve, nebo deti svych deti. Manzel je nejmladsi dite, jediny chlapec, takze taky "milacek". Nastesti stravil hodne let v zahranici a naucil se starat sam o sebe. Samozejme se mu libi (i mne), kdyz se o nej nekdo stara, ale zaroven nastesti chape to, ze dite je take prace na plny uvazek. Takze treba nejen uvari (coz ho bavi), ale i umyje nadobi, vyluxuje nebo vytre, vypere, vyzehli...ovsem - stridame se. Tvuj muz byl zrejme vychovan podobne, ale nemel nikdy tu potrebu ci nutnost postarat se sam o sebe, coz by mu urcite prospelo;o) Tim padem jen tezko pochopi, jak narocna je prace zeny v domacnosti (nejspis tomu ani nerika prace). Snazim se predstavit si, jak byc postupovala v tve situaci...nejspis bych navrhla, at si to se mnou vymeni - ja budu chodit do prace a on bude doma s ditetem; ovsem v mnoha pripadech to z emocionalnich nebo financnich duvodu nelze. V takovem pripade bych se snazila vyuzit vikendy - nechat partnerovi dite na nekolik hodin nebo posleze na cely den. Pokud nenechas detailni instrukce, tak bude zrejme co chvili volat - breci, co je mu? co mu mam dat k jidlu?....Kdyz uz nic jineho - alespon pozna, jak narocna je pece o dite;o) a bude se snazit ti pomoci. Ono je tezke (ale zaroven i lehke) radit, kdyz clovek neni v te situaci...
 erika 
  • 

Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(20.1.2005 0:15:02)
Lído tak to jsi ještě neviděla můj pohled.Má starší dcera má větší strach z mého pohledu než když jí jednu střihnu.A jak jsi přišla nato,že mají děti stejná práva jako dospělí.To je vtip né!!
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(20.1.2005 11:32:02)
Prava ditete specificuje listina zakladnich prav a svobod cloveka. Dite je clovek!!! Dite ma prava stejna jako dospely + dalsi prva jako pravo na bezplatne vzdelani atd.....Nebo si snad Erico myslis, ze dite ma prava mensi?
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(21.1.2005 14:30:32)
Lido, z vlastni zkusensti musim rici, ze vzdycky se snazim nejprve rici to durazne NE z oci do oci. Napriklad u starsi dcery to pomaha dokonale. Myslim, ze na svuj vek byla vzdycky mentalne hodne vyspela a premysliva a tudiz se s ni da "rozumne" mluvit.
To stejne ale tak uplne neplati u mladsi dcery. Je to tvrdohlavy divocak, ktery na reci moc neda a mam pocit, ze i kdyz ji neco rikam z oci do oci, je myslenkama uplne jinde a vubec me nevnima.

Stane se, ze provede neco, za co ji vzapeti pokaram (presne dle Tveho zpusobu). Jenze ona si z toho nic nedela a bezprostredne potom to opakuje. Mohlo by se zdat, ze to dela ze vzdoru, ale ze zkusenosti mam pocit, ze ona to vazne nevnima (nechape to jako dostatecny duvod pro preruseni ji tak mile cinnosti). Tak to jeste dvakrat bezuspesne zopakujem a ja vidim, ze to nezabira. V tu chvili ji lepnu po zadku (trikrat a dost. Teda lepnu ji jen jednou) a hle, naraz vidim ze teprve ted zaregistruje ze ji chci neco duleziteho sdelit a zacne komunikovat (nebo alespon poslouchat).

Nejde v zadnem pripade o nejake biti. Spise o ziskani pozornosti. Ale o intenzite uz se s Tebou prit nebudu, protoze pro Tebe je stejne kazdy podobny fyzicky kontakt neprijatelny.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Má výchova je nejlepší! 

(21.1.2005 18:40:05)
Honzo Bl.

Pokud by kazdy pouzival lehke placnuti pres ruku nebo na zadek ve vyjimecnem pripade a to opravdu jenom na to, aby nejakym zpusobem upoutal pozornost, tak bych proti tomu az tak nic moc nemela. Problem je v tom, ze jestlize nekdo pouziva placani na zadek jako bezny trest, tak to drive nebo pozdeji konci tim, ze to dite jednou dostane proste silene narezano, protoze mamince ci tatinkvovi ruply nervy. Proto zastavam nazor, ze placani na zadek ani ve vyjimecnem pripade. Navic, uprime receno, ja znam tolik maminek a tatinku v Cechach, kteri placani na zadek pouzivaji uplne jako bezny prostredek a velmi casto jsem videla, ze tomu diteti opravdu narezali - a to proste nejsem schopna prekousnout.
 Lizí 
  • 

Re: Má výchova je nejlepší! 

(8.1.2005 15:34:59)
NIKDO nemá právo jiného bezdůvodně napadat natož bít. Ta holčička byla nevychovaná a maminka taky. Kdyby mé dítě něco takového udělalo, omluvilo by se. je to prostá a normální (dnes, jak je vidět nenormální) slušnost. Kdyby bouchla holčička do hlavy vás, asi byste jí ještě poděkovala. Když je to podle vás v pořádku. Ještě, že neměla v košíku něco pádnějšího, aby měla její snaha tu pravou váhu. Celá scénka je samozřejmě drobnost, ale říci promiňte nebo omluv se k tomu prostě patří. A vás ať si mlátí po hlavě kdo chce, pokud se vám to líbí (bez urážky, ale z příspěvku tak soudím.
 Kač. ♀ + ♂ 


Ono všeho moc škodí 

(21.12.2004 8:29:16)
Mě taky rodiče moc netloukly (až na vyjímečné případy) ale máma mi všechno HROZNĚ vysvětlovala, prostě do mě hučela jak do dubu. A já jsem si říkala ať mi jednu vrazí že to bude rychlejší. A si to na mě nechalo stopy, mám tendence o vešem hluboce přemýšlet... možná mi to zůstalo po větách " nad tímhle se zamysli..." A když jsem dneska u šéfa na koberečku a on mi vysvětluje, jak jsem to či ono nezvládla, tak si v duchu říkám "ať mi jednu vrazí, bude to rychlejší".
Myslím, že když bude vysvětlování a občasné plácnutí přes ruku nebo jednu na zadek, v jakési rozumné rovnováze tak to bude akorát.
Taky jsem byla svědkem kdy dvlouletý chlapeček mlátil babičku klackem vší silou svých dvou let a když ho to přestalo bavit tak šel a kopat do babičina psa a rodiče koukali a ještě se smáli jak se pěkne rozvíjí jeho osobnost se slovy " to se nedělá". Až bude chlapeček velký nechtěla bych jeho rozvinutou osobnost potkat večer v parku.

Kačenka
 Konstanta & 3 raraši 


Re: Ono všeho moc škodí 

(21.12.2004 9:17:04)
To mi pripomnelo jednu krasnou historku, ktere se stala svedkem ma kamaradka. Misto: prazske metro. Akteri: maminka s cca 2-3 letym chlapeckem, starsi pani, do ktere chlapecek kope, ostatni cestujici. Pani, do ktere je kopano, zatimco maminka tomu s usmevem na lici prihlizi, po nejake chvili pozada maminku, aby si chlapce ohlidala, aby do ni nekopal. Maminka: "Pani, on ma volnou vychovu." Dalsi stanici vystupuje mladenec. Vytahne z pusy zvykacku, a se slovy "Ja mam taky volnou vychovu" ji prilepi mamince na celo.
 Jitka, dcera 10 let 
  • 

Re: Re: Ono všeho moc škodí 

(21.12.2004 13:26:48)
Tak u toho bych chtěla být :-)
Vždycky mám radost, když někdo dokáže nějaký problém nebo nepříjemnost vyřešit takovýmto "kulantním" způsobem. A maminka je předpokládám z té "volné výchovy" vyléčená.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Ono všeho moc škodí 

(21.12.2004 19:17:59)
Konstanto, hezký :-)

Tak mě napadlo, že neznám nikoho, kdo by sám o sobě tvrdil, že má volnou nebo liberální výchovu.
 Petra II. 
  • 

Fyzické tresty 

(21.12.2004 8:39:16)
Me a mojí sestru taky rodice nikdy fyzicky netrestali, kdyz nepocítám pár pohlavku, ke kterým ale docházelo opravdu zrídka. Sama neschvaluji takové fyzické tresty jako bití páskem, vareckou apod. a nikdy jsem to na svých detech neuplatnila.(A byla jsem opravdu prekvapená, kdyz jsem treba nekdy z rozhovoru jiných lidí pochopila, ze to tak delají - to jsem myslela, ze uz je opravdu minulost!) Ovsem plácnutí rukou po zadku nepovazuji za nejaký fyzický trest a kdyz selze vsechno napomínání a domlouvání, tak to klidne pouziju. Pravda, ze ne na verejnosti,(ale tam jsou moje deti vetsinou andílci) ale pokud se neco deje doma, tak ano. Západní model, kdy se proste na díte nesmí sáhnout, i kdyby Vám podpalovalo strechu nad hlavou, povazuji za nesmyslný.
 Evelina 
  • 

Vychova. 

(21.12.2004 8:46:48)
Zdravim vsechny rodice.Ja s vychovou meho syna(10m) bojuji kazdy den a snazim se byt ta nejlepsi mama:-)Nekde jsem cetla dobrou historku ktera se hodi k dnesnimu temamtu.
V autobuse jede maminka s tri letym chlapeckem,kteru ji sedi na kline a pred nima sedi mlady 16lety klucina.Celou cestou (15minut)tri lety chlapecek kope mladeho klucinu do nohy.Klucina to nevydrzi a upozorni maminku na chovani sveho syna.Ona na to reaguje slovy:"ja na tom nevidim nic spatneho vzdyt si jenom hraje."Pri vystupovani z autobusu to klucina nevydrzi,vytahne zvykacku z pusy a nalepi ji mamince chlapecka do vlasu a rika:"ja na tom nevidim nic spatneho,vzdyt si jenom hraju.
CO vy na to rodice?Mne se to zdalo rozumne a poucne.
 Berrinkaa 


Re: Vychova. 

(21.12.2004 10:14:28)
Jak se říká všeho s mírou...mám syna 25 měsíců, tudíž takové to vzdorovací období. někdy jsem už opravdu u konce svých sil, když 3ox!opakuji, že něco nemá dělat, se stále stejnou intenzitou--nikoli stoupající s mým vztekem a on se stále tváří, že nevidí a neslyší, tak prostě dostane na zadek,at se to komu líbí nebo ne. Nebo když na písku se rve o hračky, dostane přes ruku, vysvětlím mu, že se to prost+ě nedělá a mamince se za chování svého synka omluvím. Sama vím, že by mi bylo nepříjemné, pokud by se totéž dělo mému synovi a matka jen přihlížela bez jakékoli reakce. Myslím si, že každé dítě potřebuje znát své hranice, co se smí a nesmí, a kdo jiný mu je má dát nkdyž ne rodiče?? Dnes už přistupuji k fyzickým trestum opravdu minimálně, jelikož stačí říct, že dostane na zadek a už peláší si třeba uklidit hračky a tak, A to si nemyslím, že bych ho nějak týrala, prostě ví, že určitě věci dělat musí....samozřejmě dle svých možností a některé prostě nesmí a myslím si že je to opravdu štastné dítě.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Vychova. 

(21.12.2004 14:17:28)
Danýsku, Lído!
Nejsem přítelem fyzických trestů. Když lze zakročit jakýmkoliv jiným způsobem, jsem pro to, aby se tak učinilo - a sama se tak snažím dělat i ve výchově svého syna (6 a 3/4 roku). - Ovšem nic není vždy tak snadné, jak se to některým lidem může jevit. Obě dvě máte DCERY. Věřte nebo ne, dívky jsou skutečně VÝRAZNĚ povolnější, poslušnější a hodnější než kluci (většinou). - Ano, možná Danýskovi či jiným rodičům pomůže šoupnout zlobící dítě do vedlejší místnosti - u nás tomu tak ve věku mezi rokem a 5 lety nebylo, neboť syn je velmi úzkostný a bojácný, takže s hysterickým pláčem lomcovával klikou, dokud si neotevřel a nevrátil se k nám. - Ano, možná Danýskovi či jiným rodičům pomůže zakázat televizi, počítač, hračku - u nás tomu tak mezi rokem a 4 či 5 lety nebylo, protože syn neměl žádnou extra oblíbenou činnost nebo hračku. - Můj repertoár trestů byl tak zkrácen na naprosté minimum, skutečně nevím o ničem jiném, co by mohlo zabrat, kromě zvýšeného hlasu nebo zařvání či plesknutí přes zadek. - Jakmile jsem tedy chtěla dát synovi nějaké hranice, tak to prostě nešlo jinak než zařváním či plesknutím. - Navíc můj syn nebyl (a nikdy nebude, i kdybych se stavěla na hlavu) žádný poddajný beránek, který po prvním vysvětlení věci pochopí a přestane vyvádět. Naopak, učení u něj trvá dlouhé roky, a může mu být věc vysvětlována stokrát, tisíckrát za ni může být potrestán, ale stejně Vám to provede příště zas. - Ne, nechci nikomu doporučovat fyzické tresty: naopak, vyvarujte se jich, jak to jen jde. Jen jsem chtěla upozornit, že výchova není vždy "hračka" - že je to někdy dlouhý, vyčerpávající boj pomalu s větrnými mlýny. Aspoň tak mi teda připadá výchova mého syna.
Zdraví M.
 Haluška 


Re: Re: Re: Vychova. 

(21.12.2004 13:48:53)
Souhlasím s tím, že trest musí být přiměřený. Když dítě plácnu přes zadek, neznamená to přece, že ho mlátím kvůli každé blbosti. Mám dvouletou dceru a funguje to u nás asi takhle: Když neposlechne, řeknu jí to ještě jednou, dvakrát důrazněji. Když znovu neposlechne, pohrozím jí, že dostane na zadek, a to si většinou dá říct. Když ani to nezabere, plácnu ji.
Pak jsou situace, kdy plácnu rovnou, protože dělá něco, co velmi dobře ví, že dělat nesmí (nebezpečné věci - knoflíky u sporáku, strkání do žehlícího prkna nebo lezení do silnice). To jedno plácnutí je dobré varování a lepší, než by byly skutečné následky.
Jinak je celkem poslušná, občas se vzteká a řve, ale to spíš když je unavená, takže nejlepším lékem je jít brzo spát.
Někdy stačí odvést pozornost, když zlobí. Každé dítě je jiné a na každé může platit něco trochu jiného.
Přiznám se, že občas ji plácnu i ve vzteku, protože se neudržím, ač bych to tak dělat neměla.
A ještě něco, co radí Prof. Křivohlavý: nebít dítě rukou, ale třeba tou vařečkou (rukou hladíme a projevujeme lásku). Když se dítě vzteká, polít studenou vodou (rychle, překvapí ho to a vzpamatuje se). Když je nepříčetné a hrnek vody nezabere, pod sprchu.
Sama jsem to ještě nezkusila, tak nevím...
 Apolena. 


Re: Re: Re: Vychova. 

(21.12.2004 15:53:01)
No vidíš, Danysku, já bych zas své děti nikdy netrápila tím, že je budu někam zavírat, to mi tedy připadá poněkud "nekonsekventní". Hlásím se k matkám "upozornění-upozornění-výhrůžka-plácnutí". Nemám pocit, že by 21 měsíční dítě nějak extra reagovalo na zákazy oblíbených činností. Opravdu je třeba děti odlišit. U nás zákaz oblíbených činností nefunguje ani na puberťáka, zato se nám osvědčilo omílání (docela jsem se pobavila při představě, jak Fanda za pár let stojí před svým šéfem a říká si "ať mi radši jednu vrazí, ať je to rychlejší" :-))). Ale my jsme došli k názoru, že radši poslechne, než by to poslouchal pořád kolem dokola.
No a když plácnutí přes zadek je týrání, tak co je pak bodání vidličkou do babičky?
 Konstanta & 3 raraši 


Re: Re: Re: Re: Vychova. 

(21.12.2004 16:26:40)
Sylvo, bodani do babicky je rozvoj osobnosti pichajiciho, zadne tyrani. To bys prece mela vedet :o)))
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Vychova. 

(21.12.2004 21:01:37)
Sylvie to vystihla opravdu naprosto presne se svym "Na plácnutí přes zadek nevidím nic špatného, pokud se nezmění v fyzické týrání, na domluvě taky nevidím nic špatného - pokud se nezmění v psychické týrání." Ja se take hlasim k systemu "upozorneni-upozorneni-varovani-placnuti".Zatim jsem tenhle system v praxi vyzkousela az do konce jen asi dvakrat-koncici lehkym placnutim pres ruku nebo zadek. Musim rict, ze to zafungovalo lepe, nez jakekoliv predchozi vysvetlovani, varovani a nekonecne "ne". Moje dcerka je jeste docela mala, ale uz na ni pozoruju, ze je dost tvrdohlava (po mne) a upozorneni na ni neplati. Muzu ji to rici petkrat, desetkrat, ukazat, jak se to dela spravne, odvest pozornost a zabavit necim jinym, proste to nebere. Mechacek to taky krasne vyjadril....jako proste nekdo absolutne odmita fyzicke tresty a radeji deti zavre do pokoje nebo posle do kouta, tak nekdo zase odmita zavirani do pokoje/kouta jako psychicky trest a radeji sve dite ve finale placne pres ten zadek. Pokud se vam dite na ulici snazi po nekolikererem neunavnem vysvetlovani a varovani utect do silnice, asi ho tezko poslete do pokoje, aby se zamyslelo...Vyborne sice funguji ksiry s voditkem, ale nemuzete je pouzivat vecne:o) Odvest pozornost sice funguje, ale ne na dlouho, aspon u nas. Deti kdyz si proste usmysli, ze se jim neco libi, tak neni lehke je "osulit", protoze uz jsou to proste osubky se svym vlastnim rozumem.
Takze, Danysku, "BYTIM", bych svoje dite rozhodne neponizovala, muzu ho prece ponizit i jinak - treba ho poslat do pokoje a zavrit ho tam. Co myslite - citi se dite vice ponizene bitim nebo nekomunikaci ze strany rodicu???
No nic, mne proste pripadaji psychicke tresty typu zavirani do pokoje mnohem horsi nez placnuti. Z vlastni zkusenosti si pamatuju, ze kdyz jsem byla mala, praktikovalo se u nas jak zavreni do pokoje a "ticha domacnost", tak vyprask a musim rict, ze prvni zpusob me potrapil mnohem vic, nez ten druhy, ale nepusobil lepe. Napada me ted jeste dalsi vec, ale ta souvisi i s vyvojem civilizace - myslim, ze tu na to narazila Lida, ze fyzicke tresty nejsou normalni, jinak by se oficialne praktikovaly i ve skolach/skolkach. V minulem stoleti byly fyzicke tresty naprosto bezna zalezitost i ve skolach (a jeste i ja pamatuju, jak nas ve skolce pani vychovatelka (?) bila pravitkem!) a lide byli vseobecne mnohem slusnejsi nez ted, kdy vladne demokraticka vychova bez fyzickych trestu a nasili (toho mame dost v televizi, ze?). Mnohdy se to vsak blizi k "vychove bez vychovy", tj. deti neznaji sve meze a je jim dovoleno vsechno (viz extremni pripad pichani babicky vidlickou). Ano, Lido, vime, ze v nekterych zemich jsou fyzicke tresty trestne. Jsou to ty "zapadni, vyspele" zeme, ktere praktikuji moderni, volnou vychovu. Coz je v dnesni dobe bohuzel temer synonymem "delej si, co chces, jsi osobnost". A ja si myslim, ze je to kravina, protoze by mely byt trestne i ty psychicke. Jenze ty jsou vetsinou tezko detektovatelne...Pokud se nemylim, zacali s tim v USA. Pokud sledujes zpravy, urcite vis, jak si pubertaci strili po spoluzacich a ucitelich jen proto, ze jim dali spatnou znamku...jen do toho, mladej, nelibi se ti, co ti dali? Bran se a ukaz sve sebevedomi a osobnost!
Takze zaverem - sama mam zatim jen jedno male dite, ale na svych synovcich vidim, jak muze byt pristup k nim rozdilny, zrovna tak, jak jsou rozdilni oni. Jeden je klidnejsi, a kdyz se mu domluvi, zastydi se, omluvi, a uz to neudela. Dalsi je drak a na toho domluvy proste neplati, zato placnuti pres zadek nebo ruku (ne vyprask a ne facky!) na nej funguje stoprocentne. Oni to vedi, tak to rozlisuji. A to jsou svagrovci take ze "zapadu". Ztotoznuju se s nazorem, ze kazde dite je jine a je treba k nemu tak pristupovat, jako k osobnosti. Nicmene je take treba stanovit mu meze, ktere se neprekracuji. JAK toho docilit, to uz je zalezitosti naseho osobniho nazoru a pristupu. Nekomu pomuze domluva, nekdo holt pres ten zadek potrebuje placnout.

 Alicee 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vychova. 

(21.12.2004 21:15:06)
Lucko, v mnohém s tebou souhlasím, ale tvrdit, že v USA může volná výchova za to, že teenageři po sobě ve školách střílejí je dost zjednodušené. Musí se do toho započíst další faktory, jako třeba dopování hyperaktivních děti Ritalinem ("lék", který je v USA velmi běžně používaný a vede k nečekaným výbuchům agresivity), nebo volný přístup ke zbraním. Není to jen o tom, že agresorům nikdo v dětství nenaplácal.
Stejně tak "psychický trest" by neměl být ponížením, stejně tak, jako by jím neměl být trest fyzický. Bohužel tzv. "volná výchova" je často zaměnována za ignoraci ze strany rodičů...a to není výchova vlastně žádná.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vychova. 

(21.12.2004 23:03:16)
Alice, měla bys nějaký další info k tomu Ripalinu? Je k tomu nějaká studie, nebo článek? Já na to četla asi před třemi lety ryze kladný ohlas, tak by mě hodně zajímalo.
 Alicee 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vychova. 

(22.12.2004 1:51:47)
Ahoj Jano,
Já bohužel všechny informace ohledně Ritalinu mám v angličtině, bylo toho napsáno fakt hodně, je to (alespoň v severní americe) dost kontroverzní téma. Tahle stránka má docela zajímavý linky na různé články a studie, tak se podívej. http://www.breggin.com/ritalin.html
Problém je, že před lety začali Ritalin davově předepisovat jako všelék pro spoustu dětí, které měly problémy s učením a fungoval jako malý zázrak. Děti se soustředily, prospěch se zvedl, problém byl vyřešen. Jenomže pozdější studie začaly ukazovat zvýšený výskyt psychóz, sebevražd...díky Ritalinu se dětem změnila totálně osobnost....je toho hodně a je to, jak říkám, dost kontroverzní téma. Největší problém asi je (někde jsem četla), že vlastně nikdy nebyla udělána pořádná studie, která by sledovala to jak se používání Ritalinu projeví v dospělosti. Protože je to relativně "mladá droga", tak její první uživatelé teprve teď dospívají do dospělého věku.
Já osobně bych své dítě nikdy na Ritalin nedala...ale věřím, že v extrémních případech to může pomoct.

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vychova. 

(22.12.2004 19:31:01)
Díky moc, kouknu tam.
 Danysek 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vychova. 

(22.12.2004 22:15:41)
Alice, videla jsem jeden prispevek v tv, ale i cetla, o tom, ze jestli rodice v usa odmitnou ritalin pro sve dite, tak jim muzou dite odebrat, a soud urci, ze dite ritalin musi brat. Jako rodic tam v tomhle pry nemas sanci. Je to doublemoral, chcou mit ve skole klid s detmi, tak jim daji drogy, ty deti se ale v puberte zmeni v agressory, a ty odsoudi. Kazdy dela ted problem s hyperaktivnimi detmi, ale dal si nekdo otazku proc je jich ted tolik, a co protimu delat?
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vychova. 

(22.12.2004 8:17:40)
Alice, ano, o tom USA je to skutecne velmi zjednodusene tvrzeni. Uvedla jsem to jen jako prikklad, bez rozpitvavani, protoze to by urcite bylo na dlouho:o) Je mi jasne, ze za to mohou i dalsi faktory, o kterych se zminujes (popravde, o tom leku jsem nevedela, ze je tak moc rzsireny!). Taky bych pridala televizi se svymi nasilnickymi akcnimi filmy. Nikde jich neni tolik jako prave v USA. Ovsem to je taky na rodicich, jestli sve deti nechaji koukat...
 Lida +2 
  • 

Trosku popletene 

(21.12.2004 13:44:05)
Mila Lucie,

Vas clanek je zajimavy, jenom mam nejak pocit, ze michate jablka s hruskami.

Nevim, jestli pointa Vaseho clanku byla - "pouzivani fyzickych trestu je vhodny vychovny prostredek" nebo " nektere deti (viz. holcicka v obchode) nejsou vedeny ke slusnemu chovani"

Ja jsem absolutni nepritel jakychkoliv fyzickych trestu, a presto, kdyz moje dcery nekomu ublizi, tak se okamzite omluvi. Fyzicke tresty nejsou totiz jediny zpusob, jak vychovat slusne dite a jak mu stanovit mantinely v chovani.

Vase ukazka z Italie nebyla totiz o tom, jestli rodice pouzivaji fyzicke tresty, nebo ne, ale o tom, jestli rodice stanovuji diteti nejake mantinely, coz v pripade Vasi Italske rodiny tomu pravdepodobne tak nebylo.

A vite vubec, ze v nekterych statech je fyzicke trestani trestnym cinem? A to i placnuti pres zadek.

 babuška, Adélka, Kačenka 


Re: Trosku popletene 

(22.12.2004 9:15:07)
Víte Lído, ono všechno je hrozně relativní. Já také nejsem zastáncem fyzických trestů, mě doma byl otec a pamatuju si jak "výchovné" to bylo. Dosáhl toho že jsem se ho bála ještě léta po tom, co se naši rozvedli, ale nikdy to nemělo ten účinek jaký chtěl - totiž abych bezhlavě poslouchala (a to mě mlátil se sadistickým úsměvem a potěšením a hlava nehlava). Nebyla jsem zlá, jenom svá. Jenomže je dítě a dítě, každé je jiné. Na některé platí domluva, na některé ne. A to můžu říct po zkušenostech z dětského letního tábora, kdy jsem měla 14 šesti až osmi letých děvčátek. Snažila jsem se jim domlouvat, když se praly, že se to nedělá, že jsou děvčata a že to ty druhé bolí - všechno marné. Pak přijela maminka, vzala na prtě řemen a ... bylo to stejné. Na některé děti neplatí nic, oni totiž kopírují naše chování. V rodině děvčátek, které bily své okolí, se většinou dělo nějaké násilí, ať už byl otec je nebo i matku. Děti jsou tvárné a berou si vzor z rodičů, nejbližší vzor, který vidí, pokud nemusíte na děti ani zvyšovat hlas, je klidně možné že jim "jen" jdete správně vzorem. Takže jen tak dál.o)
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Trosku popletene 

(22.12.2004 10:07:08)
Babuska, ja to napisem z opacnej strany.... Deti, ktore v nasej skolke najviac robia zle, su presne tie iste deti, ktore som videla, ze im rodicia v satni natrieskali na zadok.
Ano, ludi vacsinou napadne, ze tieto deti to potrebuju... Mna napada, ze to moze byt aj naopak... nie su tieto deti take ake su, prave kvoli sposobu vychovy?
Nehovorim o tom, ze plieskajuca vychova tychto rodicov je absolutne bez efektu - tie deti sice v ten moment prestanu, ale po case svoje chyby opakuju..... Niekde je chyba, nemyslis?
 Hiram+Mates(10/02)+Nýs(15.11.) 


Re: Re: Re: Trosku popletene 

(22.12.2004 10:51:20)
ZuziP, Petro a spol.
Původně jsem chtěl jenom nastínit problematiku výchovy také z jiného pohledu. Šlo mi především o to, upozornit na fakt, že každé dítě musí být dobře vychováno, jinak z něj může vyrůst s prominutím spratek, který nakonec zkončí v kriminále. Hlavní problém spočívá v tom, zda je vhodné dítě potrestat, když zlobí, nebo mu donekonečna vysvětlovat, že to není správné. Docela by mě zajímalo, jakým způsobem se vám podaří vysvětlit malému dítěti, které ještě nemá rozvinuté abstraktní myšlení, že to co dělá není správné. Jestli chcete čekat až do dobÿ, kdy Vás Vaše dítě pochopí, může být už pozdě, protože osobnost dítěte a jeho vazby na okolí se utváří již v hodně nízkém věku, ještě dříve, než se plně rozvine abstraktní myšlení. Netvrdím, že je správné dítě řezat hlava nehlava za každý prohřešek, ale v případě, že se děcko vědomě dopustí nějakého jednání, o kterém ví, nebo by mělo vědět, že je nezprávné, měl by následovat přiměřený trest, takový, který si dítě jako trest uvědomí. Když malému dítěti přikážete, aby šlo do pokojíku, může se totiž stát, že to jako trest vnímat nebude a bude si hrát a zlobit i tam.(nadruhou stranu to může být vnímáno i jako psychické týrání, dítěte, takže jste na tom stejně jako rodiče, kteří dítěti plácnou jednu přes zadek) Hlavní je ale to, aby dítě vědělo, že přestože jej rodiče potrestali, mají je stále rádi.

Petro, Ty jsi psala, že Tě rodiče fyzicky trestali jen vyjímečně, ale vždy to byla záminka ke scéně. Myslím si, že problém není v tom trestu, ale v tom, co následovalo po něm.
ZuziP Ty jsi zase sama přiznala, že jsi u svého prvního dítěte fyzické tresty také používala, takže v čem si myslíš, že jsi jiná, nebo lepší, než rodiče, kterří svému dítěti občas jednu plácnou, když zlobí?


Na závěr bych ještě rád dodal, že dělám u Policie a při své práci se setkávám s mnoha lidmi, u kterých rodiče nezvládli jejich výchovu a nenaučili je, že existují nějaká všeobecně uznaná pravidla, kterými je třeba se řídit. Takoví lidé pak končí za zdmi vězení, nebo v lepším případě s pokutou. A věřte mi, že nestojím o to, aby mé děti takto zkončily. Proto udělám vše pro to, aby z nich vyrostli slušní a vyrovnaní lidé i za cenu toho, že je občas budu muset plácnout přes zadek. Jak jsem již jedou řekl, radši je vychovám sám pořádně, než aby to později za mě musel udělat soud, nebo jiná instituce.

Toť vše. Sbohem.
H.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Trosku popletene 

(22.12.2004 10:57:19)
Hiram, nikde som nepisala, ze som lepsia ani ina... Mam len ine nazory na placanie... a na tresty ako take. Ak mas chut, precitaj si prispevok, kde som dala odpoved toho psychologa... jeho nazory sa mi pacia a ja s nim suhlasim a snazim sa podla toho konat... Prve, co sa mi podarilo, bolo odstranit fyzicke tresty a placanie.... Dufam, ze sa mi podari odstranit moje dalsie neduhy a zbavim sa vychovnych chyb, ktore robim.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Trosku popletene 

(22.12.2004 11:09:30)
Zuzi, zajimalo by me, co si predstavujes pod pojmem "vychovne chyby"???
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Trosku popletene 

(22.12.2004 11:13:44)
Lucka, ked napriklad nie som dosledna a dovolim vec, ktoru som uz raz zakazala.... alebo upodozrievam jedneho zo synov, ze nieco vyviedol predtym, ako zistim, ze to bol skutocne on.... atd atd, chyb robim dost. Preco sa pytas?
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Trosku popletene 

(22.12.2004 11:42:36)
No, zajimalo me to ciste ze zvedavosti. Nejak jsem si pod tim obecnym pojmem nedokazala predstavit, co presne myslis. Tim, ze mame kazdy jina meritka, mame i ruzne chyby a delame ruzne chyby, o kterych si myslime, ze to treba chyby nejsou, ale jini si to mysli...takze se pojem vychovne chyby neda nijak presne vymezit. To, co jsi uvedla, je ale dost logicke a v podstate vseobecne, je skutecne chyba, kdyz clovek neni dusledny. Dekuju za odpoved!
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Trosku popletene 

(22.12.2004 11:00:36)
Hiram, som zvyknuta, ze na moje prispevky reaguju ucitelky, au-pairky a teraz uz aj policajti, ktori maju stovky pripadov, ktore sluzia ako odstrasujuce priklady dopadku vychovy bez fyzickeho trestania.
Radsej to ani nebudem komentovat, dobre vies, ze toto ako argument neberiem a som presvedcena, ze kriminalnikom sa nikto nestane preto, ze ho rodicia necapali po rukach... to je pritiahnute za vlasy...
Zla vychova, prosim... ale opakujem, som presvedcena, ze moze byt bez placania a to je jediny nazorovy rozdiel medzi nami. Zbytocne hladame ine veci, nie su.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Trosku popletene 

(22.12.2004 14:04:07)
Zuzi, jeste by me zajimalo-je na tobe, zda odpovis -co te vlastne privedlo k tomu, ze jsi tak trochu zmenila postoj ve vychove (zminila jsi se, ze jsi sveho mladsiho do jeho 3 let parkrat placla)?
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Trosku popletene 

(22.12.2004 12:33:16)
Mily Hirame,

ja myslim, ze vsichni s tebou souhlasi co se tyce toho, ze jdeti je nutno vychovat. Ale, vychova precce nemusi byt biti. I malemu 2 letemu diteti muzes vysvetlit, ze neco je nespravne a nemusis na to pouzivat biti.

Co se tyce tech vyrostku, se kteryma se setkavas jako policajt - kdyz se jich zeptas, jestli je rodice bili, tak verim tomu, ze ti 100% rekne, ze ano. Pochybuji, ze nekdo z nich nikdy nebyl svym rodicem uhozen. Spise si myslim, ze mnozi byli malceni vice, nez je zdravo. Takze vidis, ze vychova neni v tom, jestli se nekdo bije nebo ne!!!
 babuška, Adélka, Kačenka 


Re: Re: Re: Re: Trosku popletene 

(22.12.2004 14:32:55)
Ted sis to trošku poplet ty.o) Já jsem jiná petra - babuska. Mě otec týral a nestydím se to přiznat. Víš ono má být všechno s mírou. Někde úplně ke konci tohohle dlouhýho seznamu odpovědí je můj postoj k tomuhle. Já nejsem proti trestům, pokud nevidíš jiný východisko. A dost mě tu prudí názor že plácnutí (kdy se dítě pouze lekne a proto brečí) a bití je totožné. A když jsme u té kriminality...je otázka jestli by pomohlo tehdy ty děti víc bít nebo mít je prostě víc rád. Všechno je hrozně relativní
 Mecháček 
  • 

Každý máme svou výchovu a svou pravdu 

(21.12.2004 14:12:34)
Tak nevím, jak tak čtu Vaše příspěvky, tak se mi jeví, že každý hájí hlavně tu svou pravdu a přitom jí máte vlastně všichni. Otázka vhodnosti či nevhodnosti tělesných trestů ve výchově dětí je vděčné téma, zjm. pak pro ty, kteří vlastní děti buď ještě vůbec nemají, nebo jsou tak malinké, že o nějakém skutečném zlobení vlastně nemůže být ani řeč. Je to spíš jen takový symbolický náznak a stejně tak symbolický je samozřejmě i případný trest. Myslím, že je zbytečná diskuse kolem příležitostného plácnutí přes zadek, z toho se opravdu nestřílí. Koneckonců je čistě záležitostí potomka, zda to příště riskne znovu, nebo raději ne. Důležitější, než forma trestu, je to, že tam vůbec nějaký takový prvek ve výchově existuje a že si obě strany postupně a důsledně zvykají na hranice soužití a učí se je vzájemně respektovat. A na někoho stačí se zamračit, někomu stačí pohrozit (třeba tou vařečkou, nebo klidně proutkem) a někdo holt reaguje jen skutečný tělesný kontakt s předmětem doličným. Děti jsou prostě různé a nelze ničím poměřit vhodnost výchovných postupů ani mezi sourozenci, natožpak dětmi úplně cizími. Ujišťuji Vás, že skutečnou zatěžkávací zkouškou vztahů, vzájemné důvěry, poznání, pochopení a citů, která každého z rodičů čeká je dospívání, kdy si mnozí kladou otázku(mne nevyjímaje), zda to přeci jen s tou volností a demokracií nebylo zbytečně přehnané a jestli by nebylo bývalo lepší ve výchově trochu přitvrdit. Možná i trochu víc. Ono to co je uvedeno jako motto tohoto příspěvku, není jen tak ledajaké rčení, to je mnoha generacemi utvářená výchovná filozofie, pravda dnes už překonaná, já to také vím. Nicméně, když tak nahlédnu na poslední období např. u nás doma, tak se nemohu ubránit dojmu, že na tom možná přeci jen něco bylo, ne snad tak úplně doslova, ale přeci jen ...
A ta proklamovaná volná výchova západnáho typu, ta mne osobně tedy vůbec neoslovila, myslím že je to nesmysl, stejně jako každé jiné generalizování. Pokud mám děti citově hodně vázané a přizpůsobivé, pak mohu bez problémů aplikovat výchovu co možná nejvolnější a prakticky nic neriskuji, děti se v podstatě vychované už narodily. Pokud naopak mám děti od mala vzdorovité, tvrdohlavé a panovačné, pak nezbývá, než nasadit potřebný vývhovný kalibr, abych je vůbec zvládnul. A není to otázka hranic ani národností, to je prostě fakt, který je chyba přehlížet.

A taky je můžete mít doma klidně "namíchané", to je pak panečku výchovný doktorát.

Tolik mé zkušenosti s výchovou

Mecháček (kluci 14, 16, 17)
 MirkaEyrová 


Re: Každý máme svou výchovu a svou pravdu 

(21.12.2004 14:27:54)
Mecháčku,
myslím, že jsi ťukla hřebík na hlavičku. Napsalas to moc hezky - a je fakt, že osobitý přístup ke každému dítěti podle toho, jakou má dítě povahu, je asi fakt dost důležité - a přesto jsou rodiče, kteří to přehlédnou.
M.
 Danysek 
  • 

Re: Každý máme svou výchovu a svou pravdu 

(21.12.2004 14:32:04)
Ja taky nejsem pro volnou vychovu, z toho az na vyjmky vyrostou egoisti zahledeni do sebe.
Puberta je asi opravdu to nejhorsi obdobi, mam skoro 14letou nevlastni dceru, ktera byla hodne rozmazlovana, i kdyz to bylo hodne dite, je totalne nesamostatne, nebot za ni vsechno delala maminka. Takze na zodpovednost je mala, ale na nakupy a velke kapesne velka dost.Nemela donedavna doma zadne hranice, to poprve zazila az u nas, a ji se to libi, protoze vi co si muze dovolit a co ne. Dite ktera nezna hranice, tak nevi kde patri, co muze a co ne.
Je pravda, ze mam holku(4 roky), ktera byla moc hodna, ale od te doby co zacala chodit do skolky, tak zacina byt drza, dovoluje si , chce me bit ( v zachvatu), tak jsme museli prijit s trestama. A byl mesic, kdy mela kazdy den trest, ted tak jednou za tyden, uci se pomalu co muze a ne.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Každý máme svou výchovu a svou pravdu 

(21.12.2004 15:01:29)
Jo, Danýsku, a to je přesně ono: Tvoje malá dcera má období, kdy ji musíš potrestat JEN jednou týdně, a když nejčastěji, tak jednou denně. Zatímco třeba můj syn v jistém věku (asi tak od 4 do 6 let) míval s námi konflikty několikrát denně!!! Neříkám, že jsme ho několikrát denně propleskávali, ale několikrát denně jsme museli řešit, JAK ho přimět, aby respektoval daná pravidla. - Když takové věci prožíváš jen párkrát do roka, tak je snadné zachovat chladnou hlavu, ale když to máš několikrát za den (byť rozdílné přestupky), už je to víc "o nervy".
M.
 Danysek 
  • 

Re: Re: Re: Každý máme svou výchovu a svou pravdu 

(21.12.2004 15:50:28)
Mirko to ti zase verim, ze je to jine u kazdeho ditete, a asi mam i stesti ze je dcera docela hodna, a ze ke kazdemu diteti se potrebuje jiny pristup. Ja nikoho neodsuzuji kdyz obcas diteti placnou na zadek, jsem jen proti dite jen fyzicky a casto trestat, nebo jeste horsi ponizovat
 Jana 
  • 

Re: Re: Každý máme svou výchovu a svou pravdu 

(21.12.2004 15:33:01)
Fuj,tebe bych nechtěla za matku ani omylem.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Každý máme svou výchovu a svou pravdu 

(21.12.2004 19:34:06)
Danysku, možná ale nebyla tak špatně vychovaná - třeba jen zkoušela nový hranice v novym prostředí a jestli jsem to dobře pochopila, tak zkušenosti s vlastním dítětem v pubertě ještě nemáš, takže to bylo těžké i proto, že jsi do toho šla bez zkušeností. Jinak nevim, co prožívá - jestli se její rodiče rozvedli, nebo někdo zemřel, ale rozhodně nová máma bude pro puberťačku taky dost zatěžkávací zkouška...

Mecháčku, jen malá poznámka - i na některé zlobivé děti může víc platit vlídný slovo a objetí, než trest. Někoho trest naopak vyprovokuje k ještě většim průšvihům, ale za ocenění by se přetrh (já osobně odjakživa).Takže souhlasim, že na každý dítě platí něco jinýho, ale nespojovala bych to bezvýhradně s tim, jestli je hodnější, nebo zlobivější.
 Xantipa 
  • 

Re: Každý máme svou výchovu a svou pravdu 

(21.12.2004 14:57:59)
Naprosto souhlasím. Dcera byla vždy bez problémů, nyní v pubertě žasnu. Ale vím, že to může být i horší, takže doufám, že se to nebude zhoršovat, ale zlepšovat. U mého mladšího syna mám pocit, že je už v šesti letech v pubertě /to když to srovnávám s dcerou/. U něj to prostě na domluvu nejde. Musela bych mít opravdu svatozář, abych v klidu téměř všechno 20x opakovala. Svatozář nemám, jsem normální ženská. Takže syn ví, že řeknu jednou, zopakuji podruhé a tím domluva skončila. Pak nastoupí ráznější metoda. Funguje to. Při té volné výchově, tzv. západní, bych se asi musela zbláznit.
 Jitka, dcera 10 let 
  • 

Bravo, Mecháčku 

(21.12.2004 15:34:28)
Myslím, že Mecháček to vystihl ze všech nejlíp. Každé dítě je prostě jiné a na každé také něco jiného platí. Sama jsem šla se svojí dcerou(paličatou svéhlavičkou) cestou: upozornění-upozornění-výhružka-plesk! Nemyslím si, že bych jí jakýmkoliv způsobem ublížila (fyzicky ani duševně)a ani ona to tak podle mně nevnímala. Dokonce dnes, když přijde na věc, hrdě hlásí, že "naši mě nidky nebili". Dnes už mi přijde velká na to, aby dostala na zadek, to se přece pro slečnu nehodí, ale stačí jen napřáhnout nebo se zmínit o "jednom výchovném" a hned má jasno v tom, že přestřelila.
Těm, kteří tady brojí proti fyzickým trestům bych chtěla jen připomenout, že my nemluvíme o týrání dětí!!!!!!!!
Prostě máme děti z jiného soudku než vy. Našim dětem nestačilo nekonečné domlouvání a vysvětlování, nechtěly si nechat vnutit náš názor. Jsou to prostě osobnosti (a není to s nimi vůbec lehké) a přestanou dělat to co se nám nelíbí, až jim to v té jejich hlavince sepne, dojdou jim všechny souvislosti a samy uznají, že takhle to prostě nejde. A mezitím holt slíznou nějakou tu za ucho.
A když vím, že je to to jediné, co zaúčinkuje, tak to prostě udělám.
 Rani 
  • 

Hezky Mecháčku 

(21.12.2004 18:36:09)
Myslím, že je problém ve tvé reakci pěkně nastíněn.
Jen se mi při čtení všech reakcí chtělo smát nad termíny jako je " výchova západního typu", protože mám úplně odlišnou zkušenost z vlastního života. Jako au-pair jsem byla v Anglii u tří dětí, co žily již dva roky bez mámy a já po hodině pobytu u nich vyfasovala asi metr dlouhou tyč se slovy, že jí mám použít, kdy uznám za vhodné :o)Stačilo ji jen připomenout...Nějakou dobu jsem žila v Moskvě, což je počítám "východ" jak když vyšije a tam, když moje sestra na ulici plácla synovce přes zadek, tak nás málem zlinčovali...Teď žijeme ve Francii na venkově, což vidím teda jako ten "západ" a děti tu bijí o sto šest i na ulici :o).
 Alicee 


Re: Hezky Mecháčku 

(21.12.2004 19:42:11)
Rani, taky mám podobnou zkušenost. Když jsem pracovala jako au pair ve Francii, žádná extrémně volná výchova tam neprobíhala. Matka dětí mi řekla, že za odměnu jim mám dát pusu a za trest jednu na zadek.
A pak mám taky další extrém. Má švagrová žila nějakou dobu v Číně a v té oblassti kde byla, se zase propagovala velmi volná výchova. Prakticky děti nechávali dělat co chtěli do věku čtyř let, protože tvrdili, že do té doby nemají z ničeho rozum. Ve čtyřech letech ale naopak nastoupila docela tvrdá disciplína.

Jak už tady někdo uvedl, tahle debata se stejně zvrhne v hádku těch, kteří s fyzickými tresty souhlasí a těch, kteří je odmítají. Závěru se nedoberem, protože každý stojí jen a jen za tím svým...:)))

Ale nedá mi se nevyjádřit k tomu chlapečkovi, co bodal svou babičku vidličkou. Nesváděla bych to na žádný konkrétní způsob výchovy, sváděla bych to na absenci zdravého rozumu v oné rodině. Ale říct, že každá rodina, která zastává volnější způsob výchovy, zkončí s babičkou, která má vidličkou rozpíchanou ruku, je stejná blbost jako třeba říct, že každý cikán krade.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Hezky Mecháčku 

(21.12.2004 19:52:14)
Alice, fakt Ti - jako cizímu člověku - dovolili dávat pusu vlastnímu dítěti? To je nějaký divný, to bych určitě nechtěla, aby mi chůva líbala dítě.
 Alicee 


Re: Re: Re: Hezky Mecháčku 

(21.12.2004 20:02:05)
Mirko, to byla Francie...tam se líbá horem dolem...a není to tak intimní záležitost jako u nás...:)))
 Rani 
  • 

Re: Re: Re: Hezky Mecháčku 

(22.12.2004 10:56:55)
Mně to dovolili i chladní Angličané :o))). Ovšem Francie je v tomhle bezkonkurenční. Stačí, když Ti jednou někoho někdo představí a už se s ním líbáš při každém setkání :o) A když se mi tu narodila dcera a bylo jí 7 dní, tak mi jí na poště vytáhla poštmistrová - cizí člověk z kočáru a olíbala jí celé pošta...Stály mi vlasy hrůzou na hlavě, ale co naděláš? - Jiný kraj - jiný mrav a holka to přežila kupodivu bez újmy :o)I já se už líbám bez zábran, ale rok mi to trvalo :o)
 Líza 


Re: Re: Re: Hezky Mecháčku 

(26.12.2004 10:36:28)
Mirko, pročítám si tu nějak zpátky...píšeš, že bys určitě nechtěla, aby ti chůva líbala dítě? Co ti na tom přesně vadí? Moc tomu nerozumím, je přece logicky dobré, aby měly děti s chůvou velmi blízký vztah (jinak bych zas já nechtěla, aby se o ně staral člověk, který jim není blízký), a k blízkému vztahu pusa patří, ne?
Já jsem ráda, že když naše slečna na hlídání odchází, řeknou si jí děti o pusu, protože to je známka toho, že se spolu cítí dobře. Takže vím, že pusa na tvář od ní by pro ně byla skutečně odměnou.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Hezky Mecháčku 

(26.12.2004 20:38:38)
Lízo,
nevím, co přesně mi na tom vadí. Asi představa naprosto cizí ženské, která se TAK MOC intimně stýká s mým dítětem. - Ale připouštím, že to může být tím, že jsme poměrně chudí a já nemám žádné atraktivní povolání, abych o chůvě vůbec mohla uvažovat.
M.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Hezky Mecháčku 

(26.12.2004 20:46:10)
No ale to právě přece je podstatou povolání chůvy :-)))), to je prostě cizí ženská, která dítěti dělá náhražku mámy po dobu, kdy je máma pryč, ne? Člověk do toho ale nesmí jít s nějakou žárlivostí - pro dítě je ideální, když se s chůvou mají rádi a není to jen o penězích.
No, já mám dost špatně placené povolání, ale abych si odbornost zachovala, tak holt slečnu k dětem na jeden den v týdnu mám ( a jaké procento platu jí dávám, to tu radši nebudu psát, nebo si už opravdu úplně každý pomyslí, jaký jsem debil).
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hezky Mecháčku 

(26.12.2004 21:04:40)
Hele, Lízo,
Ty to máš tak, že máš s "chůvstvím" zkušenosti. Takže si dovedeš představit, co to obnáší, a asi jsi taky musela vědět, co od té cizí ženy chceš. Jenže já ty zkušenosti nemám, a nemám ani práci, takže kdybych já si byla chtěla (i v době "mateřské") platit k synovi chůvu, tak bych počítám musela žít z dárků od našich rodičů, kteří jsou ovšem taky chudí. Když Ty si můžeš dovolit platit chůvu, byť jen na chvíli, tak na tom nejsi ani zdaleka tak špatně, jako jsem na tom byla já.
- Pochopitelně k mému názoru na líbání mě nevede žádná žárlivost, nemyslím, že bych byla žárlivá, nežárlím, ani když se syn tulí s tátou, babičkami atd. Jen mi to prostě přijde poněkud nevkusné, když přijde lautr cizí holka do domu a máma ji hned říká, aby líbala její dítě. Aspoň by se měli s tou holkou seznámit, oťukat si ji, a nechat je, aby si na sebe s dítětem zvykli, nebo tak něco. Hele, já o tom fakt tak nepřemýšlím, a protože synovi bude sedm a druhé dítě neplánujeme, tak to ani nepovažuju pro svůj život za podstatné.
Takže ať si to zařídíš se svým dítětem a svou chůvou jakkoliv, je to jen Tvoje věc, a u mne to bylo jen takové pohoršení, kterým se nikdo vlastně ani nemusí příliš zabývat, to bych si musela sama se sebou vyřídit jen já sama, kdyby to bylo potřeba.
M.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hezky Mecháčku 

(26.12.2004 21:11:20)
Víš, Mirko, jestli se tě dotýká, že na tebe reaguju, sorry. Myslím, že jsem neřekla nic, co by tě muselo tak nadzvednout - a pokud jde o tu žárlivost, tak například dokud byla starší dcera malá, musela jsem se já svou žárlivostí prokousat pokud jde o její babičky a dědy, takže mluvím nikoli svrchu, ale podle sebe.
Když jsem tu chůvu objednávala, měla jsem nula nula nic jako ty, ale jinak bych na to místo nenastoupila. Chodím jednou týdně - pracovat více dní v týdnu zadarmo by opravdu byla hloupost, ale tohle má mnoho pozitiv a otevírá mi to i cestu k nějaké slušné práci po MD. Takže finančně vzato jsme si nepřilepšili ani o korunu. Děti mě jednou týdně nemají a jsou samostatnější - jde jim to k duhu. Já se dostanu mezi lidi, dělám smysluplnou práci a snažím se v mezích možností udržet či zvýšit svou odbornost. Manžel už nemá ten utkvělý pocit, že jen on někam "chodí do práce". Je to fajn.
Necpu ti to. Jestli ti to vadí, ještě jednou sorry.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hezky Mecháčku 

(26.12.2004 21:29:46)
No, Lízo,
ono mě to až tak nenadzvihlo. Kdybych měla zkušenosti stejné, jako když byl synovi rok nebo dva, tak bych Ti, pravda, měla za zlé, že od dítěte odcházíš a pořizuješ si k němu chůvu (ačkoliv je to na dost krátkou dobu, možná že bych to i tehdy bývala strávila). - Dneska mám zkušenosti už jiné, dnes už nepovažuju za až tak hrozné, když někdy ta máma od malých dětí jakoby poodejde - ovšem za předpokladu, že se nestřídají chůvy jako na běžícím páse, a že k chůvě mohou rodiče dítěte mít důvěru. Což si ovšem zase nedovedu představit, JAK vybírat chůvu mezi naprosto neznámými lidmi. - Beru to hlavně z toho hlediska, že sama jsem v podstatě díky mateřské zabředla do tzv. skryté deprese, a dnes už myslím třetím rokem beru antidepresiva. Takže nějaké to provětrání bez dítěte a jiné vyžití než přebalování, žvatlání a vaření jsem po vlastních zkušenostech začala považovat za docela slušné řešení eventuelních problémů.
- Nicméně musím připustit, když sama sobě pohlédnu nemilosrdně do osrdí, že tak trochu závidím maminám, které mají nějakou naději na příjemnou práci; mně ta práce moc chybí, či spíše - chybí mi něco, co by mě naplňovalo a zároveň to bylo prospěšné. (A samozřejmě mi chyběj i ty peníze, které by nám moje práce mohla přinýst...) Takže ačkoliv se poctivě snažím nikomu nezávidět, občas mi nějakej ten spodní podtón nezdravejch myšlenek unikne... Pardon.
M.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hezky Mecháčku 

(26.12.2004 21:33:13)
Ne, to nic :-) tak mě napadlo, že to z tvých příspěvků možná mezi řádky cítím (to o čem píšeš, a že ti není dvakrát do skoku a možná se cítíš trochu v pasti nebo jak to vyjádřit) a právě proto jsem na tebe reagovala. A s tím vypadnutím a provětráním hlavy to funguje opravdu VELMI dobře - když si vzpomenu na sebe před rokem a srovnám se sebou teď, to je jak dva jiní lidé :-)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hezky Mecháčku 

(26.12.2004 21:45:00)
Ono moje "nedoskoku" je taky ještě o tom, že je synáček mírně řečeno divoch. Paličák, není snadný ho přimět k tomu, aby se vešel do určitejch mezí. A ještě má problémy se začleněním do kolektivu, bojí se mezi dětmi, a tak. Ale uvidíme, v PPP nás nějak nasměrovali, pokusíme se podle toho zařídit. No není to zrovna snadné, navíc měl syn víkend před Vánoci skoro čtyřicítky, takže už jsem měla pocit, že z toho leknu a Vánoce že ani mít nebudeme. Dobře to dopadlo, máme aspoň nejhezčí stromeček z celé naší manželské historie, a synáčka se nám podařilo celej večer tak napínat a nadchýňat, že to nakonec bylo velice roztomilé a příjemné...
"Pomodlila" jsem se k betlémskýmu světýlku (které nám darovala manželova maminka), a vůbec, v tuhle chvíli doufám a věřím v lepší příští...
Dík. M.
 Apolena. 


Re: Re: Hezky Mecháčku 

(21.12.2004 20:12:15)
Alice, řeč je ovšem o dvou protichůdných názorech. Dost nás ovšem stojí někde uprostřed - tj. fyzické tresty nikoliv, ale plácnutí, pokud není vyhnutí, proč ne. Ovšem srovnávat tohle a mlácení, fackování atd. mi připadá zcestné. Stejně tak hlásání názoru "u nás to jde, tak u vás to musí jít taky". Setkávám se s tím poměrně často - někteří "ví, co je správné". A pokud má někdo jiný názor, je špatný. Odmítají si připustit, že nejsme všichni úplně stejní a nežijeme ve stejném prostředí.
 Alicee 


Re: Re: Re: Hezky Mecháčku 

(21.12.2004 20:41:39)
Sylvo, já si taky nemyslím, že jenom ta moje cesta je správná...naopak, každý se snažíme své děti vychovávat jak nejlíp dovedeme a každý máme jiný způsob.
Já jsem sice "neplácačka", ale neodsuzuju matky "plácačky"...:))) a je mi jasné, že držet se zuby nehty svého "jediného správného postoje" je hloupé. Já osobně ráda srovnávám a učím se...protože můj způsob výchovy může být špatný, co já vím. A tak se snažím získat co nejvíc informací z různých zdrojů a pak se podle toho řídit.
 Adéla,dcerka 
  • 

Trestání 

(21.12.2004 21:45:36)
Přečetla jsem si vaši diskuzi a nestačím se divit.Mám dojem,že maminky,ktere považují bití dětí za přijatelné(někdy"jen"plácání),zapomínají na jednu objektivní skutečnost,a tou je,že je takovéto jednání ze zákona nepřípustné!Zákon to sice explicitně nevyjadřuje,ale problematika spadá pod ochranu osobnosti upravenou v Občanském zákoníku.V některých zemích se dokonce jedná o trestný čin,a nemám dojem,že by například všichni Švédové byli rozmazlení a nesnesitelní lidé vzhledem k požadavku na důstojnou výchovu.Další věcí je ,že tyto zastankyně často zaměnují výchovu demokratickou(která je psychology považovaná za optimální)a anarchii.Ještě jednu poznámku,alternativou k "nebití"přece není psychické týrání.Pokud někomu domlouvají rodiče takovým způsobem,že z toho má trauma,tak se jedná o týrání stejně jako u fyzického ubližování.
O důsledcích ponižování dětí by se dal napsat román.
Nebijte,neplácejte ani jinak neponižujte své děti,a pokud se jim budete věnovat,vyrostou v dospělé lidi
 MirkaEyrová 


Re: Trestání 

(21.12.2004 21:51:40)
Holky, mírně si rejpnu: a co laškovné poplácávání po zadku při "veselé" chvilce s dítětem, to je už taky trestné?...
M.
 Corra 


Re: Re: Trestání 

(21.12.2004 22:47:47)
Mirko,to už zase hraničí se sexualním obtěžováním s doživotními psych. následky :-))))))))))))))
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Trestání 

(22.12.2004 14:15:02)
No jiste, Mirko, za to by te treba v USA zavreli!:-)))

Adelo, zajimalo by me, jak dlouho jsi byla ve Svedsku? Mas pravdu, ne vsichni svedove jsou rozmazleni frackove...oni z toho do dospelosti vyrostou, ze? A do soukromi jim nikdo nevidi...Kdyz uz jsi u toho Svedska a trestu, jen se podivej na tu jejich prohibici - staci vyjit vecer na ulici a vidis davy pubertaku chlastajici kdejaky alkohol je v dohledu (skryte, ale presto viditelne), dospeli jezdi na "chlastacich" trajektech do Finska, z ostatnich zemi si vozi litry tvrdeho alkoholu...hmmmm, takze kdyby doslo na ty tresty, tak je trictvrte Svedska za mrizema za alkohol nebo fyzicke nasili.
 Lizí 
  • 

Re: Re: Trestání 

(8.1.2005 15:50:34)
Já své děti nebiju, až na pár plácnutí po zadečku, když byly menší a nic jiného nefungovalo. Myslím, že nejde tolik o to plácnutí, ale o to, že facky a pohlavky nemohou být jediným argumentem. S dětmi se musí mluvit a je třeba se jim věnovat, a to dá opravdu hodně práce. Ale říci si - Já děti nebiju, jsem Matka Tereza, je hloupost a pro výchovu je to žalostně málo. A s tím jazykem? Já bych to neviděla tak hrozně - paní učitelka by to měla použít jako názorný příklad neslušného chování, tak to s dětmi rozebrat a říkat přímo, že to byl váš syn, kdo se takhle choval - zeptat se ho, proč to udělal a pak se zeptat jiných dětí, proč si myslí, že to udělal a jestli to považují za špatné. Zatím je to tak, že syn se předvádí před jinými dětmi a možná se cítí jako hrdina - revoltuje proti takové autoritě, jako je učitelka. Ale jako příklad neslušného chování před vrstevníky nechce figurovat nikdo. Jinak, pokud se chová slušně, bych z toho aféru nedělala. Časem dojde k tomu, že je to hloupé a nechá toho. Alespoň si to tak naivně myslím :-)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Trestání 

(8.1.2005 16:20:58)
Ano, Lizí,
je třeba hodně mluvit s dítětem. Hodně mluvím se svým synem. Přesto to udělá; a není to jen toto, některé nepřijatelné věci dělá i doma. I přesto, že s ním mluvím. A myslím, že dost.
- S tou paní učitelkou. Ano. Přála bych si, kdyby to tak fungovalo. Ale je to tak doopravdy?... Syn je na "normální" české škole, a na těch se tyto věci moc nepěstují. A mám nějakých pár prvních náznaků, které mi říkají, že synova škola je typická česká "normální" škola. Příklad: tř. uč. si mě pozve po vyučování, aby přede mnou vyhubovala mému synovi: místo tichého, intimního místa zvolila šatnu plnou děti...
M.
 Líza 


Re: Re: Re: Trestání 

(8.1.2005 18:15:52)
Lizí, to, co dooručuješ, by asi za určitých okolností fungovat mohlo, třeba i dobře fungovat, ale dovedu si představit, jak snadno by paní učitelka takovým přístupem mohla taky dosáhnout toho, že proti Mirčinu synovi poštve celou třídu - označí ho za toho špatného a děti nechá, aby rozebíraly jeho pohnutky...to se mi moc nezdá...aby to do tohohle nespadlo, musela by být hodně osvícená...(podle mě)
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Hezky Mecháčku 

(21.12.2004 23:19:09)
Alice,
kéž by takhle uvažovali všichni.
 Fouňa 
  • 

?? 

(21.12.2004 19:10:55)
Docela by mě zajímalo, jak by rodiče aplikující demokratickou výchovu řešili zpětnou vazbu, kdyby se malý Giorlamo z článku rozhodl píchat babičku vidličkou do oka místo do ruky. To by byl takový pedagogický oříšek.
 Klekí 


Re: ?? 

(21.12.2004 21:49:43)
No, to by byla legrace.Myslím, že očko na vidličce není k zahození.

Ale holky, s Lidou se nedomluvíte, to je pedagožka, jak jsem zjistila i chovatelka psů, navíc žije ve ,,vyspělé zemi", má jedinečné výchovné metody,i když zatím nikoho nevychovala, atd atd.Bůhví, co se z ní ještě vyklube za skvost, když ještě chvíli bude psát.

Já chápu, že někdo může mít k fyzickým trestům odpor.Ale ať mi tu netvrdí, že on nikdy.Nikdy nevíš jaká situace může nastat.

Nejsme generace potlačených osobností a zakomplexovaných jedinců.Přitom, jsme určitě každý někdy dostal.Tady nikdo neohajuje denní dávku výprasku.


 Lida +2 
  • 

Re: Re: ?? 

(22.12.2004 13:26:45)
Mila Kleki,

dekuji za ironicke poznamky.

Jenom abych dodala neco vice k tomu, jaky jsem skvost = zmylila jsi se, ze jsem jeste nikoho nevychovala.Vychovala. Dve deti, ktere jsou dnes jiz dospele. Jeden konci prave Pravnickou fakultu, druha vystudovala 2 VS skoly, je stastne vdana a slusna. Nikdo z nich neni kriminalnik, oba maji dobre vztahy s lidmi, jsou sebevedomi atd, atd. To jenom abych dodala, jaky jsem skvost! A potom jsem se jeste podilela na vychove nekolik stovek deti zakladni a stredni skoly (bez biti).

Momentalne jsem uspesne vychovala 3,5 leta dvojcata, bez biti jsme vsechny kojenecke a batoleci nastrahy zvladli - Kleki, to jsem hvezda, vid?? To se klubu, ze? To koukas? Na jejich vek mam pocit, ze jsou to deti celkem slusne vychovane, nikoho nepropichuji vidlickou, ve skolce nikoho ani fyzicky ani verbalne nenapadaji. A zlobi celkem zdrave, jak kazde male dite by melo zlobit.

Nikdy jsem nerekla ze nikdy. Jenom rikam, ze biti nepouzivam jako vychovny prostredek a jsem proti tomu, aby ho nekdo pouzival at na svych ci cizich. Ja netvrdim, ze vsechny moje vychovne prostredky jsou nejlepsi, ja jenom tvrdim, ze jsou i jine prostredky, jak diteti vysvetlit, ze neco ma nebo nema delat. Pouzivat mlaceni na zadek jako trest se mi prici jiz z podstaty a navic u kojencu a batolat - mi pripada az perverzni. O tom se se mnou nemusi nikdo domlouvat. To je muj nazor, za kterym si stojim ! Proc bych se o tom mela s nekym domlouvat. Jsem zastance prav ditete a dite ma pravo na to nebyt mlaceno!!


To jsem hvezda, Kleki, ze jo?




 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 13:41:56)
Nevím, ale ten styl mi nepřipadá fér. "Plácnutí" na zadek má k "mlácení" na zadek asi tak blízko, jako polibek na tvář ke koitu. Ono je asi rozdíl, jestli dítě lepnu po zadku (jako důraznější upozornění na to, že hranice byla překročena), nebo jestli vezmu švihadlo a bezhlavě mlátím, dokud si nevybiji zlost...
 Klekí 


Re: Re: Re: ?? 

(23.12.2004 9:18:37)
A já si myslím, že lžeš jak když tiskne.
Nevěřím ti a působíš,ne jen na mně, opravdu jako demagog.
Všimni se, že většina hádek tu vzniká na základě tvých podnětů a názorů, nemám pocit, že by se tu někdo obořoval tak ostře proti jiným pisatelkám.
A promiň, ale souhlasím s názorem, že se chováš jak magor.
S tímto končím.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: ?? 

(23.12.2004 16:16:58)
Kleki,

ja nerozumim tomu, ze rikas, ze "lzu, jako kdyz tiskne"? Muzes mi uvest priklad, z ceho jsi vydedukovala takovyhle zaver? Rikas, ze napadam ostatni, co tu diskutuji. Mozna ano, ale na rozdil od tebe nepouzivam vulgarnich slov.
 haf 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: ?? 

(12.1.2005 21:48:07)
magor mi nepříde nějak vulgární myslím že tě ještě šetřila.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: ?? 

(22.12.2004 14:18:56)
Me by tak ciste teoreticky zajimalo, jak Lida ty psy vychovavala. Ze by jim pokazde vysvetlovala, ze pocurat se na panovu nohavici neni spravne? Oni totiz ti psi, a prominte mi to srovnani, v mnohem pripominaji male deti. Kdyz se jim rekne ne, tak sice rozumi, ze ne, ale nevi proc...
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 14:30:43)
Lucko,

ja jsem ty psy take nemlatila.

Svoje deti neprirovnavam ke psum, predpokladam ze maji vyssi inteligenci. To ze neumeji mluvit neznamena, ze se s nimi neda komunikovat a take to neznamena, ze jsou uplne blbi.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 14:37:58)
Lucka, nech zije ironia... Dalsi dokaz tolerancie - zhodit a zosmiesnit za kazdu cenu.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 15:05:31)
Tak pozor, Zuzi, nikoho jsem neshazovala nebo nezesmesnovala. Skutecne jsem byla ironicka, a to z toho duvodu, ze Lida se tu vyjadruje jako kdyby spolkla vsechnu moudrost sveta a druhou stranku veci proste nechce tolerovat.
Lido, nikdo tady nemluvil o MLACENI. Ja jsem sveho pritele proto, ze mlatil naseho psa, opustila. A pokud to nevis, psi jsou VELICE inteligentni bytosti a umeji velice dobre komunikovat. Srovnavala jsem pouze stav, kdy nejmensi deti jeste neumeji mluvit, presto umeji komunikovat. Ale maji zatim omezene moznosti, takze, stejne jako pejskove, rozumi, ze NE, ale nerozumi PROC. Ted mi rekni, sve psy jsi nemlatila - JAK jsi je vychovavala? To jsi je opravdu NIKDY neplacla pres zadek? Nebo pres cumak?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 15:10:10)
Lucka, ale ironicka si bola k mojmu vyroku. Necuduj sa, ze sa ma to dotklo.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 15:35:16)
Lucko,

ja se omlouvam, jestli moje prispevky vyznely, jako "ze jsem spolkla vsechnu moudrost".

Nechce se mi rozepisovat, jak jsem vychovavala, ci nevychovavaly psy. Ja jsem totiz nebyla cvicitelka psu, ale chovatelka. Ale psy jsem nebila.

Ani se mi nechce srovnavat vychovu deti s vychovou psu, at jsou stare, jak jsou stare.

A s tou maminkou, toho 18 mesicniho ditete - pokud si prectete, co ona tam vypsala, pri kterych prilezitostech sve batole placa - ja nevim jak vase batolata, ale moje batolata tyto veci delala opravdu hodnekrat za den, a kdybych je za to mela placat, tak bych je placala od rana do vecera. Take se mi nechce verit, ze kdyz batole lehce placnu pres plinky tak ono uz tu cinnost nikdy neudela nezopakuje?!?
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 15:54:42)
Lido, prispevek Elisky me take dost vykolejil, to je uz trosku moc. Myslim ale, ze jsme tu vicemene vsechny mamky "placacky" pouze v krajnich pripadech. Tedy, ja zatim pouze teoreticky, protoze nemam tak stare dite, abych praktikovala tu nebo onu metodu. Nicmene uz o sobe vim, ze v krajnim pripade placnu (zatim 2x), takze se pocitam mezi matky "placacky".
Rikas, ze jsi byla chovatelka, ne cvicitelka. Nicmene, pokud mi pamet slouzi, chovni psi musi mit nejen urcite parametry, ale i projit jistymi zkouskami, aby byli uznani jako chovni. Takze jsi je aspon trochu cvicit musela...
No nic, srovnani vychovy psu a deti je skutecne absurdni, souhlasim. Ja ale nesrovnavala vychovu, ale jen urcite chovani - pes: inteligentni, vi co ano, co ne. Nevi sice proc, ale to je prave to, co ASI zvlada rocni dite. Jen me proste napadlo, ze zrovna v urcite situaci to ma hodne spolecneho - nevim, jak stare mas deti, ale moje dcera ma 15 mesicu a je velmi vnimava. Ale porad je to dite. Rozumi hodne, vi, ze neco nema delat, ale nevi proc, proste tomu jeste nerozumi. Zrovna tak, jako pes. Proste mi to pripomnelo meho pejska, ktery se choval temer stejne. Jen byl o neco poslusnejsi...;o)

PS Pejska jsem nebila, ani nepretahovala novinami pres cumak. Ale ano, parkrat jsem ho placla.
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 15:57:08)
Lucko,
Nevim, zda se radis mezi matky "placacky", pokud placnes jenom v krajnim pripade a to jak rikas zatim 2x. Ja si predstavuji, ze tyto matky placnou za "neco" dite kazdy den.
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 15:59:05)
Lucko,
DIK a krasny den. Ozvi se mi:-) Ted toho mam dost... a na mailu budu az asi koncem tydne. Tak zatim Feliz Navidad y un prospero Ano Nuevo!!!

Vsem:
Koncim. Musim padit... tak Krasne a Vesele Vanoce:-)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 16:23:21)
July, my zitra odletame do Spanelska a budu zpet na prijmu az po 4.1.! Napisu ti jeste dnes maila, ale predem se omlouvam, pokud to nezvladnu...takze a vosotros igualmente - Feliz Navidad y prospero Ano Nuevo (=nebo jak rikaji krajane meho manzela - Zorionak eta Urte Berri On!)
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 16:17:18)
Aha July....no jo, to je prave to, ze kazdy ma o tom jinou predstavu...ja se pocitam mezi "placacky" proto, ze kdyz to bude nutne (ted nemyslim, pro me vlastni uspokojeni a vybiti emoci), tak vim, ze ji placnu. Zatim jsem ale, ac je Amaia hodne ziva, nemela moc duvodu/situaci pro placnuti. Jak jsi rikala, ze to nektere maminky, ktere znas, mrzi (pote, co dite placnou), tak me to nemrzelo. Protoze to bylo "zaslouzene". Na druhou stranu me mrzelo strasne moc, kdyz jsem na ni jednou uplne nepravem byla hnusna (z klina jsem ji postavila na zem, protoze knucela a byla protivna) a to jen proto, ze ja sama jsem mela blbou naladu. Ona zacala brecet a lisat se...no a ja se citila jak kreten..;-( Jinak se mi po mem placnuti taky vzdycky prisla "lisat", tak jsem byla chvili prisna a vysvetlila ji, ze se to nedela (stejne to jeste nechape, ale....), a pak jsem ji objala a bylo. Nekdy mi dela to, ze naschval protahuje plac, uz je to jen takovej ten "pitifull" a zkousi, co to se mnou udela. Tak to si k ni sednu, reknu "nech toho, nema to cenu", a kdyz ona prestane, tak ji vezmu do naruce a "usmirime se". Dneska mi ale zrovna predvedla takovou scenu, kdyz jsem ji vzala obal ze syru ze zubu - prisla ke mne, objala a vriskala - brekot/vztekly rev. Doted to neudelala, tak jsem ji chvili nechala (pritom me objimala jak o zivot) a kdyz neprestavala, tak jsem ji vzala do koupelny a rukou se studenou vodou jsem ji prejela oblicej. Pomohlo to...
S Duchem se svezla i Maria (nevim, zda se na ni pamatujes), oba meli dost zarezu od studentu...vic v mailiku!
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 15:57:18)
Tedy, Lido, pokud jsi z UK, jak mysli July, tak jsme skoro sousedky...
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 16:17:19)
Lucko,

ano, jsem z UK, ne respektive, jsem z Cech a ted ziji v UK.

S temi psy - ja je na cvicak nevodila, nechavala jsem je tam s cvicitelem,nebo manzelem, aby si udelaly ty zakladni potrebne zkousky. Ja jsem spise byla pres ty vystavy, stenatka a oplodnovani, atd.

Pokud jsi sve dite placla, jak rikas 2x, tak mam pocit, ze snad take nepatris uplne do matek "placacek". Jak vis, bourlive jsem reagovala na ty prispevky, ktere berou placani jako bezny vychovny prostredek viz. Eliska s Liduskou, te Lidusky je mi opravdu lito.



 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 16:27:39)
Lido, ted jsem zrovna napsala, proc si myslim, ze se pocitam do "placacek"...
Kdepak v UK bydlis? Tedy, pokud nechces prozrazovat, tak ne, nebo pisni na mail v zahlavi. My jsme ve Skotsku, v Edinburghu.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ?? 

(22.12.2004 16:32:47)
Lido, ja myslim, ze Eliska uz patri do te dalsi katerorie - matky, co vychovavaji za pomoci fyzickych trestu. S placackami (coz po dnesni diskuzi povazuji za obcasnou na zadek) nema nic spolecneho! Chudak Liduska...
 Petra Neomi 
  • 

Re: ?? 

(21.12.2004 22:05:52)
Výchova bez fyzických trestů nerovná se automaticky deomokratická výchova :)) Ostatně, demokratická výchova by měla být především výchovou k zodpovědnosti.
 Konstanta & 3 raraši 


Re: Re: ?? 

(22.12.2004 9:17:28)
Mno, nezlobte se, ale termin "demokraticka vychova" je podle me blbost. To jako, kdyz budu mit treba dve deti a ony se rozhodnou, ze micem se do cizich oken hazet muze, protoze je to desna sranda jak to krupe, tak je vlastne vsechno v poradku, protoze muj 1 hlas svymi 2 prehlasujou? Rodic prece se svymi nazory a zkusenostmi NENI na stejne urovni jako dite (aspon do puberty).
At se nam to libi nebo ne, tak rodic neni v prvni rade kamarad, ale autorita. Dite nenese vuci spolecnosti zodpovednost za sve chovani, tu nese prave rodic.

Myslim, ze je obrovsky rozdil mezi placnutim a bitim. Z biti dite trauma nejspis mit bude, z obcasneho placnuti dost tezko.

Souhlasim s tim, co tu napsala Petra Neomi, ze vychova by mela byt "především výchovou k zodpovědnosti."
A predevsim s tim, co napsala Sylvie - take souhlasim s fyzickymi tresty, pokud nejsou tyranim a domlouvanim, pokud nejsou psychickym tyranim (Sylvie to napsala kulantneji ;) )
 Zahrádka 


Kazdy rodic - jina povaha 

(23.12.2004 17:49:42)
Záleží nejenom na osobním názoru na to, zda dávat dítěti přes zadek nebo ne, ale také na tom, jakou povahu má dítě a rodič.
Různé povahy dětí zde už probrána byly, ale různé povahy rodičů tady ještě nikdo nezmínil. Maminka cholerik se určitě bude chovat jinak než maminka melancholik.
První z nich dojde trpělivost dřív a spor s dítětem vyřeší drobným třepnutím na zadek. Druhá bude mezi tím vysvětlovat a k "malé přes zadek" třeba ani nedojde. Kdyby se maminka - cholerik snažila potlačit svou prchlivost a být trpělivější, frustrovalo by ji to, byla by nespokojená a dítě pravděpodobně také.
Každá jsme holt jiné povahy. Monika
 Petra Neomi 
  • 

Dámy, tak se v tom tak nepatlejte 

(21.12.2004 22:36:25)
Možná, že se tu trochu směšuje bití za trest a "nonverbální komunikace". Jaký je rozdíl mezi tím, když dítě (nebo štěně, mám tu jedno sedmitýdenní :) odstrčíte, chytíte za ruku, případně odnesete a když ho přes tu ruku plácnete? Žádný a navíc, to není trest, je to jen určitý komunikační mod.

Jsem odpůrce tělesných trestů u dětí (naproti tomu některé dospělé bych klidně traumatizovala mrskáním na náměstí), ale ani dítě nemůže člověk vyčlenit z běžné komunikace a ta není vždy jen libá. Na druhé straně nemám potřebu nijak tělesné tresty obhajovat a dokazovat jejich nutnost. Já dostala za celý život doma jen pár pohlavků (pokud si pamatuju, takže bůh ví, co se mnou vyváděli v 18 měsících :), jako trest jsem to nebrala, spíš jako záminku k velké rodinné scéně na téma "zničila si vše krásné, co mezi námi bylo", pak jsme se usmířily a naše náklonnost zase vzpalnula vysokým plamenem, takže výchovný dosah byl nulový. I když možná... měla jsem pocit, že mě má matka miluje a ctí a já ji, takže jsme se lépe dohodly. :)

Každopádně, plácnutí/neplácnutí je imho podružný problém, důležité je, jestli to, co děláme, dítěti opravdu ubližuje, nebo ne.

No a konečně, chápu, že to tak autorka nemyslela, ale představa akční scény" dvouletá holčička ozbrojená bagetou versus malý chlapeček" vyloudila na mé tváři spíš úsměv, než pohoršení nad špatnými výchovnými metodami. Připadá mi to, jako vysvětlovat čochnícím se štěňatům zavrženíhodnost jejich počínání. :))
 Sarella, 2 cácorky 
  • 

Re: Dámy, tak se v tom tak nepatlejte 

(22.12.2004 12:45:34)
Petro, pod tvou výzvu se podepisuji.
Diskuze, zda je přípustné dítě, snažící se vydloubnout psovi oko, plácnout po zadečku či ne, mi připadá jako forma trávení volného času, ne jako řešení skutečného problému. Nad následným vzájemným napadáním "plácacích" a "neplácacích" maminek se musím pousmát.
Zároveň souhlasím s Mecháčkem, že takovéhle diskuze mohou vést pouze rodiče velmi malých dětí, kteří opravdové výchovné problémy ještě nezažili.
Naše rodina, resp. její dospělá část, rozhodně není "vychovatelsky ukázková". Mému muži se v dětství bohužel dostalo svérázné vychovatelské péče včetně fyzického a psychického týraní, ponižování ab absurdum, "psí" výchovy (rány a pamlsky), rozmazlování, uplácení dárky, to vše v závislosti na osobě vychovatele, kteří se střídali. Já sama jsem měla velmi hezké dštství a na vychovávání (byť postižených dětí) mám dokonce vysoskoškolský titul.
Tyhle faktory po narození prvního dítěte nutně vyústily do mnoha ostrých diskuzí až konfliktů, během kterých se můj muž učil (a stále učí), co to znamená být dobrým tátou a já jsem si musela ujasnit, co je při výchově podstatné a co ne. Nabízím k posouzení tímhle procesem vygenerouvanou "naši pravdu":
- hodně dítě chval a objímej
- nezesměšňuj jej, nerozmazávej jeho chyby
- neodpírej mu lásku (př.: "Jsi zlobivá holčička a už tě nemám ráda:")
- trvej na dodržování daných pravidel
- pokud trestáš, potrestej jenom jednou, vzápětí vysvětli, proč to děláš.
- pokud myslíš, že musíš trestát fyzicky, tak pouze po zadečku, nesmíš dítěti ublížit
- pokud potrestáš nespravelivě nebo příliš přísně, omluv se
- nevylívej si na dítěti špatnou náladu nebo zlost
Vše ostatní mi připadá nepostatné. Myslím si, že pro dítě je důležitější, jaký má prostředí, ve kterém vyrůstá, emoční náboj, než zda jej plesknu přes zadeček s vysvětlením, nebo na něj zvýším hlas.

Pro upřesnění: starší dceři jsou skoro čtyři roky, prochází zrovna střídajícími se obdobými vzdoru. Po zadečku občas dostane (i když to není denně).
Nepovažuji se za dokonalého rodiče, jenom doufám, že děti psychicky nemrzačíme. Všem, co vědí, jak děti zaručeně dobře vychovávat, závidím.
Přeji všem hodné děti, vašim dětem hodné rodiče a všem a veselé Vánoce!

PS: Otázka pro odpůrkyně jakýchkoliv fyzických trestů: jak se k tomu staví otcové dítěte? Souhlasí nebo přenechávají podobná rozhodnutí vám?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Dámy, tak se v tom tak nepatlejte 

(22.12.2004 14:25:07)
Sarella, s manzelom mame rovnaky nazor.
 Hiram+Mates(10/02)+Nýs(15.11.) 


Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 1:16:16)
Přeju všem šťastné a veselé!

Prošel jsem si tuto debatu a rád bych na pár věcí zareagoval...
Tak především si myslím, že pokud by se vzaly všechny zákony, pravidla a nařízení, včetně(a hlevně) těch, co jsme převzali, nebo převezmeme z EU a těmi se naše už tak přetížené soudy striktně řídily, zkončilo by 95% rodičú za mřížemi. Buďto za zanedbání povinné péče, v případě, že jejich dítko některému svému vrstevníkovi třebas během hry ublížilo, nebo za týrání dítěte v okamžiku, kdy se jenom pokusí dítě vychovávat. Podle nějaké listiny, jejíž název přesně neznám, která se zabývá právě problematikou týrání dítěte, lze každý způsob výchovy, snad s vyjímkou "italského demokratického modelu" považovat za fyzické, nebo psychické týrání...
Ne, vážně si nedělám legraci. Za týrání může být považováno například to, že s dítětem za trest nemluvím, to, že dítě okřiknu, nebo mu vynadám... vpodstatě všechno, co u dítěte může způsobit strach, obavy pocit izolace může být považováno za traumatizující zážitek a tudíž za psychické týrání.
Kam vede "Italský demokratický model výchovy" je krásně vidět.
Takže je nasnadě otázka, kde končí výchova a kde začíná týrání dítěte? Nebo ještě lépe, kde je hranice mezi výchovou dítěte a týráním rodičů? Existuje deklarace práv dítěte, kterou se teď ohání skoro každá výchovná instituce a dokonce i děti ve věku kolem 10 let, které ale nejsou podle zákona právně způsobilé. Nadruhou stranu jsem se nesetkal s deklarací práv rodiče, snad s vyjímkou biblického desatera, kde je řečeno cti otce svého a matku svou.

Můj táta mě vychoval podle zásady "Škoda rány, která padne vedle", a když jsem udělal průšvih, dsostal jsem od něj pohlavek, nebo jednu přes zadek. Tehdy mi to připadalo jako něco strašného. S odstupem času ale vidím, že mne vychoval dobře a jsem mu za to vděčný. Naučil mě totiž, že musím být připraven nést následky za všechno, co udělám. Vypěstoval ve mě zodpovědnost za své činy. Netvrdím, že je to jediný správný přístup, pouze je osvědčený.
Znám rodinu, kde mají asi šestiletou holčičku.její výchovu určila její máma(učitelka) a vychovávali jí bez fyzických trestů, za pomoci vysvětlování a domluv. Z dcerky jim vyrostl rozmazlený capouch, který si vše vynucuje řevem a vztekáním se.
Já mám dvouletého syna, u kterého má doktorka už rok podezření na hyperaktivitu. Je to hotový šotek a chvíli neposedí. Samozřejmě, že stále zkouší, co si může dovolit a co mu už neprojde. Vychováváme ho tak, že když zlobí, ho nejprve okřikneme. Když zlobit nepřestane, řekneme mu, že zlobí, ať toho nechá, nebo že dostane na zadek, ukážemem mu, do kolika budem počítat a pomalu začneme před ním počítat na prstech buď do tří, nebo do pěti. Pokud ani to nezabere, příjde na řadu plácnutí přes zadek, nebo pohlavek. Ve chvíli, kdy je vidět, že trest splnil svůj účel, mu řekneme, že teď je hodný, za co přesně trest dostal a že ho máme rádi a pak se s ním obejmeme.
V současné době už ví, co si smí a co si nesmí dovolit a občas, když udělá nějaký průšvih, sám přijde a před námi se plácne přes zadek. Myslím si, že to dokazuje, že si již uvědomuje, co je správné a co ne a že je za své chyby připravený nést odpovědnost. Radši ho to naučím sám teď, jako malého, než abych se za pár let musel dívat na to, jak ho to učí výchovný ústav, nebo vězeňská služba.

Myslím si, že většina z nás, rodičů,chce pro své děti to nejlepší. A to nejlepší, co jim do života můžeme jako rodiče dát, je kromě materiálního zabezpečení i to, že z nich vychováme řádné a zodpovědné lidi... nebo snad ne?

Hiram
 July,dcerka a syn 
  • 

Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 1:38:49)
Tyto debaty vlastne nemaji smysl. Vzajemne se nepresvedcime. Ja sve deti neoplacavam. Prijde mi to nedustojne a neumim si predstavit, ze bych to delala denne. Vazne si neumim predstavit duvod, ze bych pravidelne mlatila svou 3 letou dceru.

Zuppi, Lido + 2 a ostatni maminky, jez nepraktikuji oplacavani:
Muzeme byt rady, ze nase deti si neponesou trauma do budoucna. Rekla bych, ze oplacavani se nese z generace na generaci. Maminky, jez byly doma fyzicky trestany, to nejspis budou praktikovat na svych detech. Nesou si tento model ze sveho detstvi. Ale nastesti vyvoj spolecnosti smeruje proti fyzickym trestum. Tak ze mozna deti nasich deti uz ani nebudou vedet, co to je facka a nebo rana na zadek...
 Hiram+Mates(10/02)+Nýs(15.11.) 


Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 2:14:25)
Ehm... jestli tyto debaty nemají smysl, jak říkáš, proč se jí zúčastňuješ?..
Další zajímavý fakt, je ten, že se asi ani nenamáháš číst příspěvek, na který reaguješ... u toho mého se při jeho délce ani moc nedivím, ale i tak mě to připadá přinejměnším podivné.
Ve svém příspěvku jsem se zmínil mimo jiné právě o tom, kam vývoj společnosti směřuje, a jaké máme jako rodiče vyhlídky... Bohužel se zdá, že jsi to ve svém spravedlivém zápalu pro věc jaksi přehlédla.... Mimochodem, když se zmiňuješ o vývoji společnosti a o tom, jak se chovají dnešní děti, bych se Tě rád zeptal, kolik znáš učitelů na základních školách a jestli občas jsi ve městě v době, kdy se dítka základní školou povinná vracejí domů... Domnívám se, že nemáš moc jasnou představu o tom, jak jsou dnešní děti vychované...

Budu Ti vděčný, pokud si příště příspěvek, na který reaguješ přečteš alespoň jednou... vyvaruješ se tak podobným blamážím, jako v tomto případě...
H.
 sally 


Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 3:05:13)
July,
já nemluvím o tom, že bych dítě mlátila denně - jenom o tom, že jsou situace, kdy je podle mě plácnutí ta lepší varianta (když ta druhá je, že si ublíží). Uvidíš, jak to bude s chlapečkem - myslím, že s holčičkama je to většinou jednodušší - že mají mnohem menší tendenci k "technickým" hrám a objevování "neznámých území". Tom se v podstatě ničeho nebojí - skluzavky - i takové ty vysoké, zatočené řeší tak, že se do nich vrhá po hlavě - v případě skluzavky to nevadí, ale on se doslova po hlavě vrhá kamkoliv - chodí tři týdny, ale klidně poleze na žebřík atd....
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 8:27:06)
Sally, placnutie je jednoduchsie a ma mozno kratkodobo lepsi efekt... Existuju vsak aj ine sposoby, na dlhodoby efekt ucinnejsie.
Mam dvoch chlapcov, mladsi je z tych, ktoreho by vacsina maminiek urcite s radostou naplacala... ale ja to nerobim a ide to.
Nie je to o tom, co funguje a co nie, ale o tom, co si vyberieme.
 sally 


Re: Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(23.12.2004 0:27:56)
... jejda, tady to žije...

ZuziP,
ty preferuješ dítě odstínit od všech negativních vlivů a svazovat ho do kočáru a neustále jej chránit, já preferuji dítě NAUČIT, že do silnice prostě NESMÍ. Byli jsme na dětském hřišti v uzavřené vilové čtvrti, kde jezdí jen místní obyvatelé a jezdí opravdu pomalu - skutečně nehodlám Toma držet v kočáru či na nějakém vodítku i na dětském hřišti. Jenomže ho zaujal kanál v chodníku, osahával si ty šrouby tam, a když na stopce zastavilo auto, tak se za ním rozběhnul a nereagoval na moje volání (ty dva kroky náskoku mu stačilo k tomu, aby doběhnul k silnici dřív než jsem ho chytla). On se tomu smál - bylo potřeba mu dát důrazně najevo, že to nebyla veselá hra, ale že se skutečně VELMI zlobím.

Pokud jsme na rušné ulici, tak je většinou v kočárku - to mi přijde nejbezpečnější - a v naší klidné čtvrti naopak neustále učíme, že než vstoupí do silnice musí podat ruku - prostě ho zavčasu chytíme, vysvětlujeme atd. atd. atd... ale v krizové situaci prostě došlo na plácnutí.

Jak tady někdo naznačoval, tak mě to teda líto není. Myslím, že moje reakce byla přiměřená závažnosti situace - Toma normálně nebiju, ani si na něm nepotřebuju vybíjet vztek či léčit svoje komplexy (jak tady opět spousta lidí naznačuje). Na běžnější situace stačí ostré NE (ani to nepoužívám často - opět hlavně na situace, které ohrožují jeho - např. když se natahuje pro ostrý nůž), případně přísná "domluva" - u nás asi tak pětivteřinová - jen do té chvíle, kdy vidíme, že si uvědomil, že dělá něco špatného.

Míšo,
s tím odpouštěním to vidím tak, že je třeba nějak celou tu záležitost ukončit - nesnáším takové ty nekonečné tresty hraničící s psychickým týráním a vydíráním. Děti vnímají trest jinak než dospělí - a hodinová "tichá domácnost" může být pro malé dítě mnohem tvrdším trestem než jedna přes plínu. Nebo takové to věčné omílání a otloukání dotyčného prohřešku o hlavu. Myslím, že rodiče by měli umět přijmout omluvu, snahy o udobření se a tak - samozřejmě přiměřeně věku. Myslím, že stačí když dítě pochopí, co udělalo špatně - že není třeba trest natahovat, připomínat, oživovat. Že musí dostat šanci začít znovu - a ne hned nálepku "zlého" dítěte, která nejde už nikdy strhnout.
 Alicee 


Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 2:21:32)
Hirame,
do tvojí výchovy ti opravdu kecat nikdo nemůže, děláš to, co si myslíš, že je nejlepší...ale ne všichni asi půjdou tvou cestou. Ale to z jejich způsobu výchovy nedělá nic podřadnějšího než je ta tvoje...je to prostě výchova jiná.

Nejsem právník, ale myslím, že se nemusíš bát, že ti zákony na ochranu dítěte seberou nějaké tvé bohem dané práva rodiče. Ty zákony jsou na ochranu a ne na útok. Samozřejmě, že zneužitelný je zákon každý, ale nemá cenu spekulovat nakolik je zrovna tento zákon zneužitelný...to je debata bez konce a beze smyslu.

A nakonec mě dojal výraz "demokratická italská výchova". To je přesná ukázka hloupé bagatelizace a tupého generalizování (bez urážky). To, že tady jedna pisatelka uvede jeden případ z jedné rodiny, náhodou italské, zapříčiní vznik nové, krásné škatulky..."demokratická italská výchova"...fakt akurátní. Ono je ale jednodušší svalit všechno na "blbou výchovu"...nejlépe spojenou s celým národem (jako např tzv. americká výchova). Těžší je se zaměřit na jednotlivé případy a říct, že prostě výchova v oné italské domácnosti byla špatná...nebyla ani demokratická, ani volná...byla jenom a jenom hloupá a špatná. A tyto vlastnosti se nevztahují k národům, ale k lidem.
 Hiram+Mates(10/02)+Nýs(15.11.) 


Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 2:50:12)
Milá Alice, pokud jsem se Tě výrazem "demokratická italská výchova"dotknul, omlouvám se Ti. Použil jsem jej s nadsázkou, s ohledem na původní příspěvek a proto jsem jej dal do uvozovek... v žádném případě jsem to nechtěl bagatelizovat.
Jinak já osobně sice také nejsem vystudovaný právník, nicméně se pohybuji v prostředí, kde je znalost základních právních norem a principů nezbytná. Navíc se znám s několika učiteli na základních školách a vím, jakým způsobem jsou dnešní děti seznamovány a poučovány s listinou práv dítěte. Vím i to, že učitelé mají povinnost hlásit každé podezření z týrání dítěte nadřízenému úřadu. Vzhledem k tomu se, myslím že oprávněně, domnívám, že pokud se některý ze státních úžedníků rozhodne, že se zviditelní, může kterémukoliv z rodičů velmi znepříjmnit život, nebo téměř znemožnit výchovu jeho dětí.
Zastávám názor, že děti je třeba chránit před týráním a zneužíváním, ale není vhodné, aby měly nedospělé děti možnost vydírat své rodiče, což v současné době díky těmto mechanismům možné je.
H.
 Alicee 


Re: Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 3:52:46)
Hirame, omlouvám se...nepochopila jsem tvojí nadsázku...:)))
Asi jsem trochu přecitlivělá, co se škatulkování týče, no nic.

Jsem asi velký optimista a tak věřím, že zrovna tento zákon se nebude ve většině používat jako nástroj k vydírání, ale že bude sloužit svému účelu...na ochranu dětí. Záleží jenom na kompetenci osob, které tento zákon vykládají.
 July, dcerka 3 roky a syn 9 mesicu 
  • 

Re: Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 12:38:49)
Hiram,
Ja jsem nereagovala primo na tvuj prizpevek, ale na vsechny predchazejici. Rozhodne si stojim za svem, ze vyvoj spolecnosti jde proti fyzickym trestum. Moje 3 leta dcera chodi kazdy den do skolky a kdyby ji Miss Wendy (jeji ucitelka) placla, tak na skolku rovnou podam zalobu a to myslim naprosto vazne. Mne prijde placani naprosto nedustojne. Silou se nic nevyresi, akorat se dite uci agresivne reagovat.

Sally,
Ja vim, jak to myslis. O tebe rozhodne nemam strach, ze by jsi Toma nejak doma mlatila...
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 12:44:07)
July,
mlácení a plácání OPRAVDU není totéž.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 14:34:37)
July, pokud je Annabelle dobre vychovana, jako ze si myslim, ze je, protoze se ji tak moc venujes, tak by Miss Wendy vubec nemela mit duvod ji placnout. S tou zalobou mi to pripada malinko prehnane, ackoliv tam u vas se zaluji vsichni za vsechno...Neber to spatne, jen ze cloveku pripada trochu absurdni zaloby typu McDonalds za to, ze se spalil o horke kafe a oni tam nikde nemeli upozorneni a podobne. Na druhou stranu ty pripady, ktere by zaslouzily pozornost jako fyzicke a psychicke tyrani (nejen deti) zustavaji v pozadi.
Jen jeste s tim ponizovanim - jako tobe pripada ponizujici ji placnout, tak me pripada ponizujici ji poslat do kouta. Pamatuju si, ze jako dite jsem "poslanim do kouta" trpela mnohem vic, nez kdyz mi mama jednu placla, pak mi to vysvetlila, ja se omluvila usmirily jsme se a hotovo. Ale to je jedno, kazdy mame svou metodu.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 2:27:52)
To, jak všichni, kdož byli v dětství vychováváni nějakými fyzickými tresty píší, jak jsou za ně s odstupem času vděčni, mi připadá absurdní.
Jsou dvě možnosti...
za a) je to klišé
za b) je to nějaká forma vyrovnání se s tím, že mě někdo silnější bil a já se mu nemohu ani pomstít, ani ho nenávidět.

BTW, nepřipadá vám trochu perverzní patlat se v popisech situací, kdy plácnete, či neplácnete batole na zadek?
 Hiram+Mates(10/02)+Nýs(15.11.) 


Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 3:42:44)
Petro,

neznám Tě a proto nevím jak Tě rodiče vychovávali. Z toho, co píšeš se domnívám, že nepoužívali fyzické tresty. Nevím, zda vůbec nějaké tresty používali...

Já jsem byl vychován tak, že za každý prohřešek následuje nějaký trest, který závisí na jeho závažnosti. Nejde o to, jaký ten trest byl,jestli byl fyzický, nebo ne, ale o to, že mne rodiče nějak potrestali(někdy stačilo mi domluvit, jindy mi rodiče vynadali a někdy jsem třeba dostal pohlavek). Nejsem rodičům, a hlavně tátovi vděčný za to, jak mne trestal, ale za to, jak mne vychovali! Hlavní smysl trestu není trest samotný, ale výchova. Fakt, že jsou nějaká pravidla a za jejich porušení následuje trest, se uplatňuje i u dospělých.

To, že se tresty dělí na fyzické a na psychické podle mne není správné. Oba typy trestu dokáží, pokud jsou neopodstatněné hodně ublížit, a domnívám se, že rány na duši se hojí podstatně pomaleji. Proto se domnívám, ž by se trestz měly spíš rozdělovat na oprávněné a neoprávněné.

Mimochodem, já jsem jako dítě byl radši, když mi táta dal pohlavek a tím to považoval za vyřízené, než když na mne byla máma třeba půl dne naštvaná a nemluvila se mnou...

H.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 9:10:38)
July, je jasne, ze se vzajemne nepresvedcime, ale od toho ta diskuse prece neni. A proto s tebou nesouhlasim, ze nema smysl. Z toho vseho tu tak nejak vyplyva a porad se tu omila, ze jsme ruzni a sve deti proste vychovavame jinak. Vetsina jedne strany tvrdi, ze respektuje, ale nepraktikuje zpusob te druhe strany. Ne, Petro, nepripada mi to perverzni patlat se v situacich, kdy potrestat a kdy ne - ony ty situace jsou prave ty MEZE, ktere vytycujeme svemu diteti a ktere ma kazdy jine - proto tu o tom tak bourlive diskutujeme. Jaksi automaticky jsme se tu rozdelili na fyzicke a psychicke tresty. Myslim ale, ze Hiram ma pravdu a spis by to mely byt opravnene a neopravnene tresty. Nekdo se tu zminil, ze dostal neopravneny vyprask a dodnes si to pamatuje a boli ho to. Takze neopravneny trest urcite nadela hodne skody.
K opravnenym trestum - jak to tu ctu, tak spousta z nas se priznava k tomu, ze je vic trapilo, kdyz s nimi rodice nemluvili (a treba je zavreli v pokoji), nebo jim nekonecne domlouvali, nez kdyz si jednu "slizli".
Nekdo tu take psal, ze ma i dnes skoro trauma z vecneho domlouvani a prednasek z detstvi. Takze si, July, nemyslim, ze vase deti si do zivota trauma neponesou jen proto, ze nejsou fyzicky trestany. Vubec mi pripada, ze jsi se svym prispevkem tentokrat slapla trochu vedle. Sally uz se ozvala - ze to neni tak, ze sve deti placame denne. Urcite mame pro vychovu urcity vzor v tom, jak nas vychovavali nasi rodice, ale rozhodne neplati to, ze rodice, kteri v detstvi schytali nejaky ten pohlavek nebo vyprask, budou totez praktikovat na svych detech. Mnohdy je to prave naopak, a to si myslim, jsou zrovna pripady, kdy jsme jako deti byly pohlavkovany neopravnene a rikame si, ze SVE deti rozhodne fyzicky trestat nebudeme. A uz jsme zase u toho - neopravnene. Jak tu pise Hiram, je hrdy a vdecny za to, jak ho rodice vychovali, i kdyz take obcas nejkou schytal, ale opravnene! U me taky mama nesla pro ranu daleko (byla jsem dost zlobive a svehlave dite, a casto jsem na ni byla drza - zkousela jsem, co si muzu dovolit), ale nepamatuju si, ze by me trestala neopravnene. Co ovsem delala bylo, ze me trestala ihned, tj. nekdy i na verejnosti. A to jsem se citila fakt ponizene, i kdyz to bylo treba jen okriknuti. Ale ucinkovalo to a ja si priste dala pozor. A naucila me to nejdulezitejsi - ze za kazdou spatnost nasleduje trest. Jeho podoba uz pak zalezi na individualnim pristupu rodicu. Takze kde je pravda? Zadna univerzalni neni, protoze jsme kazdy jiny a kazdy mame tu svou pravdu jinou. Existuji ovsem jista vseobecna pravidla slusnosti, ktera by se mela ctit. Myslim si proto, ze bylo zcela na miste, aby se maminka utocici holcicky byla omluvila za jeji chovani mamince Krystofa. Jak si to "vyridi" se svou dcerou, to uz je na ni, ale pokud chovani sve dcery necha bez trestu, priste by to nemusela byt bageta, co vezme holcicka do ruky...

A jeste neco - Petro, jak sama pises, rodice ti dali sem tam nejaky pohlavek, ale pro tebe to byla pouze zaminka k rodinne scene. Promin, ale pripada mi to jako prinejmensim podivna reakce z tve strany. Tedy, abych to rekla naplno, pripada mi to trochu "spratkovske".
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 14:36:29)
Jeste July - diskuse neni o tom, abychom se vzajemne presvedcily, jedna strana druhou, ze ta jedna ma pravdu a druha ne. Diskuse je od toho, abychom si vymenili nazory, clovek se u toho i neco priuci. A to rozhodne smysl ma.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 20:42:12)
Hirame, musím přiznat, že jsem nenarážela ani tak na tebe, jako na zástupy diskutérů, kteří se na idnes vynoří vždycky, když se tam mihne článek o dětské kriminalitě, systému vzdělávání apod.

Mimochodem, v debatě jsem postřehla, že pracuješ u policie a tak mi to přišlo takové přízněačné. :)
Z dětí, které holt vědí, že když udělají něco špatně, přijde trest, se stanou policisté a z dětí, které (jako já, když něco udělaly špatně, pohlédly na to z hlediska globální spravedlnosti, celospolečenského konsenzu a hlubinné psychologie a poté se nechaly utěšovat zjihlou rodinnou a pedagogy) jsou holt žurnalisté, kteří se hihňají na tiskovkách na direkci. ( Na větu policejního prezidenta Koláře:"Nesmějte se, jste přece zástupci medií" hned tak nezapomenu.)
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 8:32:27)
Petra Neomi, je to zvlastne.... Ja som tiez rozmyslala nad tym, ako to, ze si ludia nespominaju, co vtedy citili?
Ale je asi tazke vobec si pripustit, ze dlhe roky zauzivany sposob vychovy nie je ani zdaleka najlepsi a vlastne nie je vobec spravny.... A ludia, co ho pouzivaju, radsej vzdy hladaju argumenty, ktorymi svoje spravanie vysvetluju, akoby sa zamysleli nad tym, ze mozu robit chybu.
 Olina 
  • 

Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 8:49:47)
Milá Neomi, se zájmem jsem si přečetla vaše příspěvky na téma fyzické tresty, jelikož patříte k lidem, před kterými nás rodiče varovali, takže jste k tomu skutečně kompetentní.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 10:10:55)
No já nevím, mě teda rodiče před BDSM nijak nevarovali, proč by měli? To bych si jako dospělá stejně musela rozhodnout sama, ne? A navíc, Petro oprav mě, pokud jsem to špatně pochopila, zas tak se v tom nevyznám, ale pokud by domina měla potěšení z bití svého dítěte, stavěla bych to prakticky na roveň pohlavního zneužívání dítěte otcem. A to je úplně jiná debata.
 Petra II. 
  • 

Re: Re: Re: Re: BDSM 

(22.12.2004 12:41:11)
Jenom dotaz, co to znamená BDSM? Jak to patrí do diskuze? Neco jsem prehlédla?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Re: Re: BDSM 

(22.12.2004 16:21:05)
Nepatří to sem vůbec, to si jen Olina chtěla rýpnout do Petry Neomi.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 19:27:11)
Jistě, když někdo se sm sklony cítí sexuální libost při bití svého dítěte, je to rovno sexuálnímu zneužívání.
Na druhé straně, je fakt, že spousta sadomasochistů má právě proto tělesné tresty u dětí "zablokované". Prostě, záměrně dítě nebijí, stejně jako by mu nadávali "francouzáka".

Bití dítěte na prahu puberty je dost častá sexuální fantasie zejména u spankerů, také je to častý scénář sm her. Možná je to taky jeden z důvodů, proč mi "institucionalizace" trestů u dětí vadí.

Plácnou dítě přes ruku, když vám ji strká pod nůž, nebo po zadku, když chce mermomocí uhasit oheň benzínem je normální a není potřeba to nějak filozoficky zdůvodňovat a hájit se, ale také není třeba se dovolávat nějakých svatých práv a zdůrazňovat, že dítě, které neplácnete, zraje pro šibenici :). Pokud dítě není sociopat, pozná, kdy se jeho rodiče opravdu zlobí, kdy mají strach, atd. Pozná to i šestitýdenní štěně. Ptoto jsem hned v prvním příspvěku mluvila o tom zbytečném patlání.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Re: Výchova, nebo týrání? 

(22.12.2004 19:49:54)
Právě, vzhled k tomu, že tímhle tématem teoreticky i prakticky zabývám léta, připadám si dostatečně fundovaná, abych se tak zúčastnila :))
 Mája 
  • 

otloukání 

(22.12.2004 10:13:02)
Po přečtení diskuse k článku, dovolím si také vyjádřit svůj názor. Musím říct, že já jsem bývala bita, kolikrát jako žito, na druhou stranu - nikdy jsem nezažila pocit, že mě doma nemají rádi.
Plácnutí přes zadek je vyřešení situace, kdy je domluva krátká, kdy se - jak už tu bylo řečeno - jedná o nebezpečí. A po něm následuje vysvětlení - ale pro rozjeté dítě, které zkouší, co ještě může, je právě to plácnutí takové usměrnění, získání pozornosti a řečení důrazného ne.
A jít do kouta? Ve vší úctě, to mi přijde jako ten nejhorší trest. To je přesně to, co by mi řeklo - máma mě nechce.
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Tolerance 

(22.12.2004 11:47:36)
Je to zvláštní, ale po přečtení celé diskuse mám pocit, že zrovna ty maminky, které samy sebe nazývají "neplácačkami", jsou velmi militantní, netolerantní a ve svých písemných projevech až agresivní. Navíc jsou, narozdíl od těch upřímných, které občas i plácnou (a přesto věřím, že své děti milují a netýrají), naprosto "dokonalé" a zcela jistě "neomylné".

Popravdě řečeno, taky se doma potýkáme s výchovou a oba s manželkou máme odlišný pohled na věc. Každý z nás se snaží dělat to nejlepší pro své děti a přesto to dělá každý jinak. A to jsme jedna rodina. Jak se tedy má domluvit tak velké množství lidí v této diskusi, když ty rozdíly jsou už na té nejnižší urovni?

Myslím, že je uplně zbytečné se tady vzájemně napadat, kdo má pravdu a čí způsob je lepší. O to přece v diskusi vůbec nejde. Stačí si přečíst názory ostatních napsat ten svůj. Myslím, že tu padají rozumné argumenty z obou stran a každý z nás si z toho může odnést něco k zamyšlení. Jen se vážně nemohu ubránit dojmu, že právě ty "mlatičky" jsou mnohem mírumilovnější, než ty "vživotěbychdítěneplesklapozadku!".
 Věrka 
  • 

Re: Tolerance 

(22.12.2004 12:43:26)
Právě jsem dopsala svůj příspěvek (níže), kde naznačují mj. to samé, ale ne tak pěkně :))))
 July, dcerka 3 roky a syn 9 mesicu 
  • 

Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 12:52:08)
Lucko,
Nemyslim si, ze jsem slapla vedle. Pouze mam jiny nazor nez treba ty. Vazne si neumim predstavit, ze bych mela dceru pravidelne placat treba pres zadek. Nevidim v tom nic pozitivniho. Spise naopak bych se musela citit hrozne. A vis co je zajimave. Znam nekolik maminek, ktere placani obcas praktikuji. Jsou dobre mamy, ale obcas jim ujede ruka. Co je ale zajimave, ze pak je jim to lito... to mi nekolikrat priznaly. Je jim lito, ze se neudrzely. Rikam si, proc... A jeste tvuj prizpevek ohledne kriminalite deti v USA. CR s USA urcite neni pozadu. Musis si uvedomit, ze v USA je 50 statu a CR je jenom malicka zeme. Tak ze pravdepodobnost, ze casteji uslysime o kriminalite deti z USA je (dalo by se rici) 50x vetsi. Na kriminalitu deti na svete ma hlavni vliv (dle meho nazoru) rodina, to ze se rodice detem nevenuji, vliv medii atd...

Tak ja se loucim. Jdeme na Vanocni Party. Vsem Hezke Vanoce a detem, aby nebyly alespon pres Vanoce fackovany....
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 13:10:11)
Sarella,
Vpodstate s tebou souhlasim. Nikdo nejsme dokonaly. A myslim, ze vetsina z nas, co tady pise, jsme opravdu dobre a obetave matky. Take souhlasim s tim, ze zalezi na veku ditete a co si pod "placanim" predstavujeme. Ja neplacam a ani nevim, kdy a proc bych mela placat. K tvemu dotazu. Muj manzel je naprosto proti fyzickym trestum. Jeho rodice fyzicke tresty nepraktikovali a to meli 4 deti.
Naopak mne by zajimalo. Budete sve deti placat pres zadek treba i v 7 letech a nebo v nejakem veku prestanete. Mam synovce 7,5 roku a prijde mi, ze je to kus chlapa. Neumim si predstavit ho placat a nebo fackovat. Moje svagrova ho bije, to vim... ale u ni je to otazka vlastnich nervu. Ujedou ji nervu, kluk trochu zlobi (nic zavazneho), tak dostane...
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 13:55:36)
Jojo. Ne, nemám jen jedno malé dítě, jak už jsem psala, máme doma i jednoho patnáctiletého puberťáka.
Dítě přestanu plácat (nikoliv mlátit, to jsem nikdy nedělala), až pochopí, že něco dělat prostě nemůže. Nebo až bude možnost se s ním na tom domluvit, což už se docela blíží.
Kdyby učitelka plácla mé dítě, tak se jí nejdřív zeptám, co se stalo.
Tahle diskuze mi připomíná diskuzi o plenkách (látkové či papírové), nebo o porodech (doma či v porodnici). Skalní zastánci jednoho tvrdí, že jedině a pouze oni vědí, co je správné, a kdo to dělá jinak, je špatný (nezodpovědný, tyran, úchyl atd.) Vždycky mě to naštve, vložím se do diskuze a celkem brzy pochopím, že tito lidé nechtějí debatovat, ale šířit svoji pravdu. Takže jiné názory je ani nezajímají.
Třeba jednou zmoudřím, zatnu zuby, vydržím a nic nenapíšu...
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 13:32:08)
Jak píšeš, znáš maminky (znám i tatínky), které občas své děti plácnou i když jsou to dobré mámy. A že je jim to pak líto. Bingo. Myslím, že rodiče, kteří své děti "bijí" s chutí by se na této diskusi na Rodině dali spočítat na prstech jedné ruky, která je navíc od ramene dolů amputovaná. Pokud by se tady takový rodič našel, je to spíše případ pro orgány činné v trestním řízení nebo minimálně pro psychologa.

Žádný normální rodič není rád, když uhodí své dítě (byť je to jen plácnutí po zadku) a dal by všechny krásy světa za to, aby k tomu vůbec nemuselo dojít. Ale stane se. Někdy se člověk neudrží (kromě těch dokonalých) a plácne. Z afektu, ze zoufalství, když už nic jiného nefunguje. Občas nezafunguje ani to plácnutí. A pak je Ti (tedy Tobě ne, protože Ty nikdy neplácneš) to líto. Možná to šlo udělat jinak... Možná to byla taky více moje vina a přestřelil jsem... I to se stává. A pak je na místě se třeba i omluvit. A dítě pak vidí: "Aha, tatínek taky udělal něco špatně. Není dokonalý stejně jako já... A omluvil se mi... To se asi má, když člověk zlobí a ví o tom. A asi má mě rád, i když mi dal na zadek". Nevím, jestli přesně takto děti uvažují. Možná jinak, ale přesto si myslím, že si z toho ten malý tvoreček může odnést i něco pozitivního... Doufám... Věřím... Jinak by mne naše holky už musely dávno zatratit. A zatím ten pocit nemám...
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 13:40:34)
Honzo Bl.

Pises, a sama priznavas, ze dite uhodis ze zoufalstvi, kdyz ti ujedou nervy, kdyz ... a pak je ti to lito. Takze ppriznavas, ze biti neni whodny vychovny prostredek? Fajn, pokud to tak je, tak pravdepodobne se asi snazis vice kontrolovat sve nervy a reakce. Problem je v tom, ze tady v teto diskusi, matky hovori o tom, ze schvaluji biti, jako vychovny prostredek - potom moc nechapu, proc je jim lito, ze sve dite biji, kdyz ho preci bit nemusi?!? To moc nechapu.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 13:42:04)
zase ty preklepy, omluva
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 13:47:14)
Jeste jedna poznamka. Ty matky, ktere zde uvadeji, ze sve deti nebiji (neplacaji) take neuvadeji, ze by jim bylo lito pouzivat jejich vychovne prostredky. Ja osobne, pouzivam vychovne prostredky takove, abych sve deti vychovavala a potom mi neni lito, ze jsem tetno prostredek pouzila. Proc by me melo byt napriklad lito, ze jsem sve dceri z oci do oci rekla durazne "Ne"?
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 13:54:59)
když dítě občas třepnu (lehce přes zadek po plínce), líto mně to není. Zřejmě se nás, Lído, snažíš tak trochu vmanipulovat, abychom si "přiznali", že sice používáme fyzické násilí, ale sami v hloubi duše víme, že to není správné.

Myslím, že z nás, co sem chodíme, opravdu není žádný sadista, co děti opravdu denně řeže a vybíjí si na nich vlastní frustrace. Jak píše July, že "přeje všem dětem, aby nebyly aspoň na vánoce fackovány", tak doufám, že tím nemyslela ty naše - enbo si, July, fakt představuješ, že my "plácači" se vyžíváme v tom, že fackujeme děti, jak je rok dlouhý?

Myslím, že "nemlátiči" mají štěstí v tom, že mají děti zvladatelné i bez toho občasného plácnutí, že to "nemlácení", respektive to, že mají k dispozici účinné mírnější prostředky, je tak trochu i zásluha těch dětí. Tím nechci tvrdit, že "mlácení je správné" ale z těch "nemlátičů" tady fakt čiší trochu fanatismus.

Znoivu opakuji, že ti opravdoví mlátiči sem na Rodinu asi těžko přijdou.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:06:36)
Sari,

to, ze z nas obhajcu nemlaticu cisi fanatismus bude prave asi proto, ze my, obhajci nemlaticu "bojujeme" za prava deti a to i tech vasich, protoze oni bojovat nemuzou, jsou zcela ve vasi moci.

Ja take preji VAsim detem alespon Vanoce bez trepnuti, bez pohlavku, bez placani, bez biti, bez tyrani ...nevim az kam stupnice tvrdosti muze dosahnout.
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:15:30)
... zatímco my své děti mlátíme, ponižujeme a týráme. Rétorika, za kterou by se nemusel stydět ani sám velký mistr bonmotů Miloš Zeman. A že ten si při osobních výpadech také žádné servitky nebral...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:36:22)
Sary, ja zas vidim fanatizmus v nekonecnom presadzovani a obhajovani placnutia na zadok... ak totiz placnutie boli, podla mna nie je v poriadku, ak neboli, tak to urcite lahko najdeme inu metodu, ved co ak nabuduce placneme silnejsie a bude boliet? Alebo chcete, aby bolelo, co len trosku? No toto ja nechcem. Nazvi ma fanatickou, ked chces a potom ak sa na to nastvem obvin ma, ze som netolerantna....
Netolerancia a fanatizmus nie je na nasej strane mensi ako na vasej.
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:48:43)
A už se tady řežeme. Naše strana, vaše strana... Plácačky, neplácačky... Už to zašlo tak daleko, že se tady všichni (ani já jsem se neubránil) hádáme, napadáme, obviňujeme, urážíme... Přitom šlo jen o to, podělit se o své názory, zkušenosti,... A pak se divíme, že vznikají válečné konflikty. Vždyť kdybychom se někde společně sešli a "diskutovali" tváří v tvář, snad i na ty facky by došlo... A přitom bychom měli být spřízněné duše, jelikož nám všem jde o naše děti... I když v této hádce už ne. Tady už jde jen o slovíčkaření a osobní invektivy.

Škoda, škoda, stokrát škoda.
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 13:56:19)
Nezlob se, ale to už je jen čirá demagogie...
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 13:49:58)
Asi proto, že jsme lidi. Neznám člověka (snad kromě Tebe, podle toho, co tu píšes), který nedělá chyby, u kterého nedochází k vývoji názorů, který v každé situaci a za každých okolností jedná s chladnou hlavou a bystrým úsudkem. Který není občas unavený, zaskočený, bezradný. A jestě jednou opakuji, že vídím propastný rozdíl mezi tím, jestli dítě lepnu po zadku nebo jestli ho mlátím. Mlátit dítě je zrůdnost!
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 13:59:27)
Honzo Bl.

ja take delam chyby, a navic, chybama se clovek uci, o tom ale tato diskuse neni.
Jde o to, ze nekteri rodice placani,mlaceni berou jako vhodny, nekteri dokonce jako osvedceny vychovny prostredek a schvaluji ho. Ne o to, ze nekdy nekteremu rodici ujedou nervy a placne dite na zadek (pokud mu neujizdi 3x denne)
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:04:04)
Ale Ježíšku na křížku,

to tady, Lído, ale pláčeš dobře, ale na špatném hrobě.

Myslím, že převážná většina nás "mlátičů" tady jen absolutně nezavrhuje občasné lehké plácnutí, NE že to považujeme za naprosto běžný zpúsob výchovy.

Akorát holt nejsme takoví vzorňáci, abychom byli schopní kategoricky prohlásit - ne, to já NIKDY!
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:10:04)
Sary,

tak si jeste jednou precti ten clanek, na zaklade jehoz diskuse vznikla a nekolik prispevku ze zacatku - viz. poznamky o osvedcenem vychovnem prostredku. A take pripevky referujici k frekvenci placani. Ty nezneji jako obcasne placnuti!! Ty trochu zavaneji tim, ze dite je placano temer za vsechno.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:19:44)
Lído,

ať čtu, jak čtu, tak tam nikde nevidím nikoho, kdo by se v tom vyžíval.

Jen tu 18-měcíční holčičku, na jejíž maminku tak emocionálně reaguješ (vždyť tu chudinku, které je teprve 18 měsíců, utluče). Já mám dítě 19 měsíců a to, co ta maminka psala, mi připadá OK.

No nic, jdu zfackovat a zkopat své dítě, abych se trochu odreagovala.

(Pro "nemlátiče" a pro jistotu - to byl jen VTIP.)
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:10:38)
Tak nějak. A taky se mi moc nelíbí, jak Lída vytrhuje věty z kontextu a neustále (opakovaně, urputně a neodbytně) klade rovnítko mezi PLÁCNOUT a MLÁTIT.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:17:45)
Honzo Bl.

Pro mne PLACNOUT a MLATIT je to same, takze davam rovnitko. Nevim, kde je hranice mezi placanim (a tvrdosti placani) a mlaceni, ci biti. Promin, to co ty treba nazyvas placani, muze pro nekoho jineho, znamenat mlaceni. Nebo muzeme merit silu vynalozenou na placnuti a silu vynalozenou na mlaceni. Kazda placaci matka si pripevni silomer a bude merit??? ....
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:26:13)
Díky, Lído. Přesně tohle jsem si potřebovala přečíst, abych pochopila, že tahle "diskuze" opravdu nemá smysl. Protože jsi demagog, což je pro mě totéž, jako magor, a s magorem nemá cenu se bavit.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:34:29)
Sary,


je mi lito, ze pro tebe clovek, ktery nesouhlasi s bitim ani placanim deti (jelikoz hranice mezi bitim a placanim je velmi tezko posuzovatelna) je magor.

Ted nevim, kdo je vice agresivni. Jestli my fanatici, kteri obhajuji prava ditete, nebo ty uvedomele matky, ktere obcas udelaji chybu, sve dite naplacaji a pak reknou, ze je to v poradku, protoze je to vlastne dobry vychovny prostredek.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:31:54)
Honza, v tomto uplne s tebou suhlasim. Placala som aj ja a mala som zly pocit. Prestala som a funguje to.... Ja bojujem (pardon za vyraz, ale fakt bojujem) za to, aby to chceli skusit aj ine maminky, namiesto vecneho vysvetlovania, ze oni dieta placnut musia, lebo inak sa neda. Ja tvrdim, ze da!
Rozdiel je len v postoji k placaniu, pokial si niekto pripusti, ze je placanie pripustne, tak placat bude.
Opakujem, nie som super mama a nepokladam sa za dokonalu. Naopak a prave preto si myslim, ked som to ja, mama cholericka (a niekedy neskutocny nervak) dokazala, urcite to dokazu aj ine mamy (90 percent z vas ma urcite lepsie nervy ako ja).... ale to by museli fakt chciet.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 15:14:08)
July, s tim pranim, aby deti nebyly alespon pres Vanoce fackovany, to uz vazne prehanis!
Skutecne mame jiny nazor, al zda se mi, ze ty jaksi jeste porad nechapes - nechci, abys to akceptovala nebo uznala - ale POCHOPILA, ze tady se nejedna o PRAVIDELNE placani!!! Vetsina maminek "placacek" tim resi krajni situaci, nejde o pravidelny narez!
S tou kriminalitou mas ovsem pravdu, v CR je to take dost hrozne (ze by to bylo tim, ze nase spolecnost smeruje k vychove bez fyzickych trestu??) Promin mi tu ironii, ja jen, ze ta situace se rapidne zhorsuje od te doby, co maji deti a mladez v CR pristup k akcnim a nasilnickym filmum (vetsinou americke produkce). Samozrejme to neni jen tim, roli hraje sposta dalsich veci, ale tohle je jedna z nich.
 ZuziP 
  • 

Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:17:58)
Honza, ze ja toto iste citim, ale naopak? Precitaj si svoj prispevok, ako nas nazyvas nepriamo neuprimnymi, netolerantnymi a tymi, ktore zo seba robia dokonale.... Tvoj prispevok ti teda za pravdu nedava...
Ja mam zas pocit, ze su tu mnohi, ktorym len ide o to, najst na nas, maminkach "neplacackach" nieco negativne, to je jedno co a potom sa tym ohanat. Aspon netoleranciou, ked uz nicim inym....
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:39:14)
ZuziP,
to co jsem napsal o "neplácačká" bylo vzjádření mého pocitu, který vyplynul z přečtené diskuse. Smím tady vyjádřit svůj pocit?

Nevím, kdo z nás se tady snaží najít na "neplácačkách" něco negativního. Ačkoli nejsem psycholog ani sociolog, z celé diskuse mi spíše vyplývá, že ostatní se pouze brání narčení z týrání dětí, které je nám tady podsouváno Lidou a spol. Viz. plesknutí=mlácení..., kde je hranice?... atd.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:50:25)
Kto sa snazi najst nieco negativne na "neplacackach"?
Tu to mas:
SylvaS pisala Lide: "Protože jsi demagog, což je pro mě totéž, jako magor, a s magorem nemá cenu se bavit."
Toto je podla mna tiez pekne urazlive: "Ale Ježíšku na křížku, to tady, Lído, ale pláčeš dobře, ale na špatném hrobě." to pisala Sary pre Lidu.
Ty si tvrdil "Nezlob se, ale to už je jen čirá demagogie..."
SylvaS: "Vždycky mě to naštve, vložím se do diskuze a celkem brzy pochopím, že tito lidé nechtějí debatovat, ale šířit svoji pravdu. Takže jiné názory je ani nezajímají."
....
atakdalej.... citaj, uvidis...
Tu uz nejde o to, diskutovat, ale hladat cokolvek, pozri posledny Luckin prispevok... Lucka, radsej si vyventilujem hnev tym, ze si v kupelni zahresim, ako natrieskam decko - mne to na rozdiel od teba pride normalnejsie... si rada, ze som to napisala, pekne si si to prekrutila v svoj prospech, co?
Debata je v kybli, jedna strana kyda na druhu, vy nas obvinujete z fanatizmu, ja tvrdim, ze uz len hladate, co na nas najdete...
.....
Opakujem moj pohlad na vec: ja som proti placaniu, vam placanie pride ako normalny, pre mnohych krajny pripad....
Nechajte to uz tak, preboha! Nechcite nam dokazat, ze su vase deti ine a ze placnutie potrebujeme, lebo vam to neuzname... Uplne rovnako, ako vy neuznate nam, ze deti vychovavame rovnako dobre a ze nase deti nie su lepsie ako vase a preto ich neplacame.
Kaslite na to, otrasne sa obvinujete a diskusia sklza uplne priserne....
Nech zije tolerancia a schopnost byt sebakriticky.
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 15:13:41)
Ano, napsal jsem, "...to už je jen čirá demagogie". A to proto, že Lída vytrhla jednu jedinou mou větu z kontextu a pak to samozřejmě vyznělo úplně jinak. A to je přece demagogie, nebo ne? Nikoho jsem neurážel.

A když se podívám na ty ostatní, jsou to už jen zoufalé reakce lidí vmanipulovaných do absurdních obvinění z týrání dětí. To už je zatraceně silné kafe a chápu, že méně zdrženlivé povahy se prostě neudržely...
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 15:17:07)
A jak to s tou ucitelkou zkoncilo. Ta nemela problemy, ale moje mamka ano. Bylo to za tezkeho komunismu, nikde mamka nemela odvolani. Ucitelka navrhla meho bratra na zvlastni skolu, ze je nezvladatelny, psychicky zaostaly (debilni). Mamka se proti tomu vzbourila a tudiz ZS navrhla jedine reseni, ze musel byt muj bratr na 2 mesice na pozorovani na nejakem detskem oddeleni v Motole. Musel tam i spat. Mamka tam za nim kazdy den dojizdela pres celou Prahu. Nakonec psychiatri dosli k zaveru, ze bratr je naprosto normalni 7 lete dite a mamce skola dovolila preradit ho na jinou ZS. Nakonec bratr vystudoval bez problemu SS. To se dely veci, co?
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 15:21:09)
Lucko,
Ja nemyslela tvou dcerku. Ale ver, ze je hodne deti, ktere fackovany jsou. Ja mam treba priklad v rodine, jak uz jsem uvedla. Jinak kriminalita deti v dnesni dobe je rozsahle tema. Nemyslim si, ze to souvisi s tim, ze deti nejsou trestane fyzicky. Rekla bych, ze je to dusledek mnoho faktoru casove zaneprazdnenych rodicu, zebricek hodnot v rodine a samozrejme i vliv medii atd...
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 15:29:29)
July, to s tvoji svagrovou je mi fakt lito...pripada mi ale, ze v tomhle pripade by ona potrebovala odbornou pomoc...ja vim, ze tyhle veci se proste deji, a deji se hodne. Nedavno nam tu davali reklamu na neco jako je fond ohrozenych deti v CR, bylo to fakt hnusne, zabery maleho miminka na dychacich pristrojich, infuzich, vsude modriny...
 July, dcerka a syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 15:32:57)
Lucko,
A vis co je nejhorsi, ze ona si to ani neuvedomuje. Moje mamka uz ji navrhovala, aby si dosla k psychiatrovi. Ale ona nepujde. Ji proste vytoci kazda blbost a hned vybouchne. Krici, breci atd... a odnese to i syn. Ja to zazila nekolikrat tuhle scenu. Prave proto si myslim, ze zeny jako ona povazuji sve placnuti jako normalni vychova a neuvedomuji si, ze tim vlastne resi sve vlastni problemy a ze se tim "vyvrcholenim" uvolni...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 15:21:17)
Honzo, uznaj, ze tie dalsie reakcie su zas obrana pred obvineniami z demagogie a reakcia na ironicke poznamky.... Ja si myslim, ze obe strany su si kvit. Skus sa pozriet na to aj takto.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 15:24:06)
No a teraz uz vsetkym pekne Vianoce, neviem ci sa tu dovtedy ukazem.
Nechajte si vychladnut hlavy a kazdy si pomyslite na svoje chyby a preklepy v tejto diskusii, na to, ako ste pomohli VY tomu ("neplacacky" aj "placacky"), aby sa takto zvrhla. Ak toto kazdy urobi, atmosfera sa uvolni.
 Hiram+Mates(10/02)+Nýs(15.11.) 


Každej ať si zamete před vlastním prahem! 

(22.12.2004 17:58:52)
Sice jsem si říkal, že už nebudu na nic reagovat, ale ZuziP mě přesvědčila o opaku.

Ve svých příspěvcích jsem se snažil zdůraznit spíš problematiku nedostatečné výchovy, nebo přehnaného trestání, než to jestli jsem "Plácač" , nebo "neplácač". Bohužel, smysluplné reakce jsem se dočkal převážně ze strany "Plácaček" Většina reakcí "Neplácaček" byla spíš útočně zaměřená a jejich autorky se ani NENAMÁHALY MŮJ PŘÍSPĚVEK POŘÁDNĚ PŘEČÍST, natož se nad ním zamyslet.

Honzův příspěvek mi připadal jako rozumné zhodnocení debaty. Honza jenom vyjádřil svůj názor a znechucení vývojem situace. Reakce "Neplácaček" byla blesková a bohužel stejná, jako vždy. Sesypaly se na něj jako hejno vos a začaly ho obviňovat ze všeho možného.
Korunu jsi tomu nasadila právě Ty, ZuziP, když jsi vyzvala všechny, aby se nad sebou zamysleli, jak přispěli k zvrhnutí se celé diskuze. Protože podle mne jsi to byla převážně Ty.
H.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 16:35:39)
Zuzi P,

myslíš to dobře, ale já se domnívám, že si kvit nejsme.

Tím nemyslím přímo Tebe, Tebe znám i z jiných diskusí a znám i Tvoji zásadu dítko nikdy ani neplácnout, sice to není přímo moje filozofie, ale uznávám to a plně respektuji.

Nicméně mi v tomhle případě přijde, že strana N (neplácačky :o) začala provokovat stranu P (plácačky), strana P se vcelku zaslouženě začala ohrazovat a v tom momentě strana N začala křičet, jak je jí ubližováno, a ať toho ten druhý, mamí, okamžitě nechá.

Tento způsob komunikace používají malé děti a já si myslím, že to není fér. Tedy někoho neustálým pošťuchováním vyprovokovat k ostřejší reakci a pak běžet žalovat, mamí, on mě praštil. A maminka přijde za "agresorem", aby se bratříčkovi omluvil. Co mu bratříček prováděl předtím, to se jaksi nepočítá.

Já beru, když někdo sám uzná, že přestřelil. Ale když to chce primárně po mně, i když já mám z toho pocit, že jsem byla vyprovokována a že omlouvat se a zamýšlet se nad sebou jaksi není proč... to se zasekne i to malé dítě, které to vycítí, natož dospělý.

Omlouvám se ostatním za tohle extempore, ale nedalo mi to. Myslím, že to také souvisí s tématem - učit děti rozpoznat nečisté formy komunikace a bránit se jim.



 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(27.12.2004 23:34:44)
Sary, je prirodzene, ze takto reagujes, clovek tazko hlada chyby v sebe a vo svojich spojencoch. Mas pravdu, ani ja si nemyslim, ze sme si kvit a myslim si uplny opak ako ty. Z mojej strany to bol pokus vec urovnat, lebo najlepsim sposobom urovnania je priznat si svoje chyby. Ja som to urobila s dobrym umyslom a vsetci, ktori to tu otocili proti mne, ma len presvedcili o tom, ze nie ja som tu demagog, ale oni su ti, ktori diskutovat absolutne nedokazu... lebo ak si niekto nie je schopni priznat najmensej viny, diskutovat schopny nie je... to vy hucite do mna svoje pravdy, neustupite ani o krok a mna pri tom obvinujete z demagogie... vidim, ze to nema zmysel, niekto citi asi velke viny, ak jedine, coho je schopni, je utocit, ze? Nie nadarmo sa hovori, ze najlepsia obrana je utok... a navyse plati, ze najutocnejsie sa brania ti, ktori maju na svojich pleciach vinu... vezmite si to ako chcete...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(27.12.2004 23:34:45)
Sary, je prirodzene, ze takto reagujes, clovek tazko hlada chyby v sebe a vo svojich spojencoch. Mas pravdu, ani ja si nemyslim, ze sme si kvit a myslim si uplny opak ako ty. Z mojej strany to bol pokus vec urovnat, lebo najlepsim sposobom urovnania je priznat si svoje chyby. Ja som to urobila s dobrym umyslom a vsetci, ktori to tu otocili proti mne, ma len presvedcili o tom, ze nie ja som tu demagog, ale oni su ti, ktori diskutovat absolutne nedokazu... lebo ak si niekto nie je schopni priznat najmensej viny, diskutovat schopny nie je... to vy hucite do mna svoje pravdy, neustupite ani o krok a mna pri tom obvinujete z demagogie... vidim, ze to nema zmysel, niekto citi asi velke viny, ak jedine, coho je schopni, je utocit, ze? Nie nadarmo sa hovori, ze najlepsia obrana je utok... a navyse plati, ze najutocnejsie sa brania ti, ktori maju na svojich pleciach vinu... vezmite si to ako chcete...
 Zuzka,1pubertak,1batole 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(27.12.2004 23:48:11)
Taky nevidim nic spatneho placnout male dite.Takove ty keci, ze male dite se nema bit a pod. me rozesmivaji.I ja si myslim, ze je skoda kazde facky, ktera padne vedle.Ale jsem proti mlaceni hlava nehlava nebo necim jako je remen, vareka a pod.proste facka v pravou chvili a ne az po hodine nebo nekolika dnech.I takove rodice znam.
Nasemu 1,5letemu prckovi stacilo cca 3x placnout po ruce, kdyz bral starsimu brachovi knihy z police a snazil se je trhat.Ted uz jen ukaze prstikema rekne,,Nene, baci, baci!"A jde dal.Urcite vi, proc to rika, nemyslim si, ze by byl jeste ,,tak" maly, ze by tomu nerozumel.
Kdyz jsme hledali dva dny jeho kartacek na zuby a po dvou dnech hledani me napadlo se ho zeptat, kam ho dal, sice zdlouhavyma a priblble detskym zpusobem, kam ho dal, mavajic pritom svym kartackema zduraznovanim, ze tento nene, ze ten je jen muj...bezel do koupelny a zacal mlatit vikem od pradelniho kose.No a kartacek byl na svete.
Tak stejne si myslim, ze dobre padnouci plesknuti po ruce, je pro tak male dite zapamatovatelne a vi, ze priste to udelat nesmi(nebo nemelo by).Vse je myslim hlavne o trpelivosti, protoze kazde dite je jine.A na kazde plati neco jineho.Ovsem telesny trest plati malokdy.Myslim hlavne u tech vetsich a ve vetsi mire nebo kdyz je pouzivan jako hlavni metoda potrestani ditete.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 0:19:08)
Zuzka, si dalsi krasny priklad tolerancie... Nez uznat iny nazor a iny postup vo vychove, radsej nase nazory nazves kecmi a smejes sa nad nimi.... Nuz, ktovie, preco to robis.... Haloooo, kde ste vy, vsetci tolerantni a kriticki, co vy na to?
 Zuzka,1pubertak,1batole 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 0:29:20)
Zuzko,ja tolerantni jsem.Jen mi pripada k smichu kazat,,Nebijme a neplacejme deti, je to spatne!".
At si kazdy vychovava dite dle sveho uvazeni ,to je tolerance.Ja mam nazor ten, ktery jsem napsala.Ty mas jiny.Diskuze je od toho ,aby se diskutovalo.Toleruji tvuj nazor a nevyvracim ti ho.Jen jsem ti napsala, ze ja mam jiny.
Taky jsem snad jasne napsala, ze nejsem zastancem mlaceni a biti, jako hlavnim vychovnym prostredem.Tak se laskave zklidni a prestan nekoho napadat a osocovat, ze je prikladem tolerance, kdyz ty sama se tak nechovas.
Nebo mas snad nejaky problem???Pokud ano, tak si ho res na jinem miste.
Stale si myslim, ze placnout dite za trhani knihy nebo treba za ublizovani zviratku neni nic spatneho.
Zajimalo by me, jak bys ty, pani spravedliva resila problem napr, kdyz male dite opakovane neco dela a nici.Jen kazanim a recima??Tak takovou matku neznam siroko daleko a to ani z rad vystudovanych psycholozek, detskych lekarek, zdrav.sester.Asi ziju na jine planete.Nebo ze by na Slovensku byly jen same super matky, ktere pouzivaji netradicni vychovne metody???Tak tomu taky neverim, jsem totit ceskoslovenska rodina, a vychova na Slovensku je taky obcas s placnutim.
Pouc me, jak se ma vychovavat 14lete a 1,5 lete dite bez placani.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 1:05:44)
co my na to.. že má Zuzka pravdu, aspoň pokud jde o tebe.

To podsouvání "ty máš názor, se kterým nesouhlasím, protože tě k tomu vedou bůhvíjaké temné pohnutky ve tvém nitru", to je opravdu perla hodná pravého fanatika. Co k tomu dodat. Toleranci zjevně každý nedorostl.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 0:21:39)
Zuzka, este nieco... ja nesuhlasim s tvojimi nazormi, ale za to ich nenazyvam kecmi a nesmejem sa nad nimi.... Je to tvoj nazor a skusenosti, za to ta nemusim zhadzovat. To si ale asi nikto nevsimne, ze?
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 1:01:10)
ZuziP, ty jsi mě odhalila.. kroutím se pod tíhou viny, uj, uj, to to bolí!

Souhlasím s Udivenou a z větší části i se Zuzkou, akorát bych to nedokázala tak pregnantně napsat.


Ty, ZuziP, vyvádíš, jako bychom tě tu všichni přesvědčovali, ať svoje dítě mlátíš.

Mě vůbec nedere, že ty nikdy neplácneš a já občas plácnu. Nebudu ti přece kázat, jak máš vychovávat své dítě, to by byla drzost. Stejná drzost by ale byla od tebe kázat mně, jak mám vychovávat to svoje.

Čistě teoreticky a bez urážky, zajímalo by mne, jak matky neplácačky řeší to, že pokud dítěti chtějí v něčem zabránit a opravdu to nejde po dobrém, musejí mu nutně způsobit něco, co je mu nepříjemné. U nás plácaček je to třeba to plácnutí. Ale patřičně nepříjemná může být i domluva. Jak se vyrovnáváte s tím, že tomu dítěti působíte něco, co mu není příjemné?

Ten poslední odstavec nemyslím jako ironii, opravdu by mě to zajímalo.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:55:40)
Honzo a ja sa branim obvinovania, ze "nevychovavam urcite svoje deti", ze "ktovie co z mojich deti vyrastie, ked ich neplacam", ze "urcite mam take deti, co to nepotrebuju a lahko sa mi hovori", ze "som fanaticka", ze "sa tvarim ako dokonala".... aj ja mam pocit, ze sa musim branit.....
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:57:19)
Uznajme si obe strany, ze sme sa rovnako zasluzili o zosypanie tejto diskusie.... sme rovnako netolerantni a tvrdohlavo presadzujeme to svoje....
Bola by som zvedava, kto je schopny si toto priznat.
 Jitka, dcera 10 let 
  • 

Slovo muže 

(22.12.2004 14:41:03)
Honzo díky, mluvíš mi z duše. Jsem matka "mlátička" a chtěla jsem taky poznamenat, že matky "vysvětlovačky" mi přijdou trošku jako fanatičky, které vlastně žádnou diskuzi nepřipouští. Mlátičky se snažily vysvětlit kdy, proč a za jakých okolností dítě plácnou a že před tím třeba i domlouvaly, zatímco ty druhé pouze křičí nééééééé, nikdyyyyyyyy, fuj!!!!!
Trošku mi to přijde jako ty chytré příručky, které jsem četla, když jsem byla novopečenou matkou. Tam také tvrdí, že když je miminko, napapné, přebalené,není mu teplo ani zima, tak musí být spokojené a nemůže plakat!!!!!!!! Ale všichni víme, že to tak není.
Tak ty matky "vysvětlovačky" mi přijdou jako ty příručky.
 Less 
  • 

Re: Slovo muže 

(29.12.2004 10:08:51)
NA kazde dite funguje neco jineho a kazdy rodic postupuje jinak. Co je na tom spatneho????
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:42:23)
Verko a Honzo,
take jsem mela ten dojem z maminek neplacacek. Zuzi tu treba napsala, ze se ji kolikrat uz zveda ruka, ale nakonec je rada, ze neplacne. No jo, ale kolikrat to vydrzi, tu ruku nezvednout (nedopadnout)? Musim rict, ze ac nejsem jeste ve vychove tak daleko (a muj manzel je zastance absolutniho neplacace! - takze take rozdil hned v rodine), tak si dost dobre dovedu predstavit, ze mamy neplacacky, ktere maji nekdy chut placnout a neudelaji to, tak se v nich hromadi emoce a ono to jednou vybuchne. Nemusi to byt pak na diteti, a ne zrovna pohlavkem nebo vypraskem, ale treba si vyleje zlost na partnerovi...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:51:58)
Lucka, mala som dojem, ze s tebou sa da slusne diskutovat... ze si priama a neprekrucas... a hups, uz je to tu. Skoda. Mohli sme ist prikladom, ze sa da slusne debatovat, aj ked dvaja nemaju rovaky nazor.
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 17:33:22)
Holky - Lido a Zuzko, opet to neplati na vsechny, to jsou spis jen vyjimky, ale jsou. A Zuzi - prece jsem nic neprekroutila - nebo jo? Pokud ano, nebylo to mym umyslem a omlouvam se - napsala jsi prece, ze se ti uz kolikrat ruka zveda a pak jsi rada, ze neuhodis? A take jsi napsala, ze jsi sveho mladsiho obcas placla (do 3 let veku). Z toho jsem, zrejme mylne vyvodila a pouzila jako priklad, ze v tvem puvodnim pristupu, ktery zrejme prameni z tve povahy a z tvych rodinnych pomeru, jsi zpocatku take byla matka "placacka". Take jsem se te pred nejakou dobou zeptala, co te primelo tvuj pristup zmenit. Me to opravdu zajima, jinak bych se neptala. Bohuzel jsi mi neodpovedela. Pokud se ti obcas zveda ruka, a neuhodis, je to o tom, ze musis potlacit svoje emoce a ovladnout se. A vetsine lidi to proste casem pretece. Emoce by se mely ventilovat, ale nejlip "kontrolovane", abychom neublizili svym blizkym...jenze jsou lidi, kteri to proste nedokazou.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 14:53:53)
Lucko,

ja nemam ani chut placnout a vztek se ve me nehromadi. Ja nemam potrebu vybijet si vztek ani po troskach na svych detech. Jsem proste osoba, ktera si nepotrebuje vztek vybijet (ne kazdy clovek ma tuto potrebu). Ja jsem spise ten typ cloveka, pokud teda uz vztek ma, ze zacne brecet - takze to je mozna muj zpusob vybiti si vzteku a vetsionou je to v pripade, ze mam vztek, ze mi nekdo ublizil (coz moje deti zatim nedelaji).
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: Tolerance 

(22.12.2004 17:40:54)
Lido, jak uz jsem odpovedela Zuzce - jen dodam, ze potlacene emoce se proste nejak ventilovat musi, jinak se z toho clovek zblazni. Pokud nemas zadne potlacovane emoce, jsi stastny clovek (zavidim, nikoho takoveho zatim neznam). Ja sama jsem na tom podobne jako ty - ve vetsine pripadu se rozbrecim. Prala bych si byt "silnejsi" (=nebrecet), ale neumim to.
 Iva  
  • 

Re: Re: Re: Tolerance 

(23.12.2004 14:43:50)
Jsem přesvědčená, že je to hodně i o povaze dětí - mám dvě a zatímco s jedním to šlo jak po másle a nebylo nikdy nutné plácnout ani o tom uvažovat, druhé mě občas vytočilo tak, že na plácnutí došlo, a ani to nepomohlo. Kdo má štěstí na dítě přístupné domluvě, myslí si, jaký není vychovatel, ale třeba lehké plácnutí po ruce je mnohem čitelnější zpráva, že tam tu ruku nemá strkat, než hodinové přemlouvání. Každičká výchova je v principu vlastně určité násilí páchané na dětech - je to tedy nadsázka, ale je pravda, že výchova je v podstatě nucení dětí podřídit se našim představám jak se mají chovat a co je a není správné dělat, což často odporuje tomu, co by děti samy rády dělaly nebo naopak nedělaly.A jestli je víc ponižující plesknutí nebo poslání do pokoje na dlouhé desítky minut - viz výchova americká - to ať si každý rozhodne sám.
Co se týče článku, tam mě obzvláště popudila zejména snaha pisatelky vychovávat kromě vlastního dítěte i ostatní matky v okolí. No comment.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 0:17:19)
Iva, je to viac o presvedceni mam ako povahe deti, hoci aj o tej to je... Ale v prvom rade: keby som bola presvedcena o vhodnosti placania po zadku, svoje deti by som placala. Starsieho menej a mladsieho viac. Tych deti, ktore nas nedovedu do situacie, kedy vacsina placne, je strasne malo... A vela z nas, mam, ktore neplacame, to nerobime preto, ze to povazujeme za nevhodne a nepripustne. Uvadzanie dovodu, ze kazde dieta je ine, je vyhovorkou.... Preco si nikto otvorene neprizna, ze ano, placnem dieta v krajnom pripade, lebo mi to v krajnom pripade pride ako najvhodnejsi sposob? Ja viem, ze kazde dieta je ine, niektore nas vyprovokuju viac a ine menej, ale sposob, ktory si zvolime, je na nas, nie na dietati. Ale nie, to radsej, nez si to niekto prizna, na mna zautoci a obvini ma z dogmatizmu a netolerancie, ze?
 udivená 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 0:23:37)
"Preco si nikto otvorene neprizna, ze ano, placnem dieta v krajnom pripade, lebo mi to v krajnom pripade pride ako najvhodnejsi sposob?"

Boha jeho a o čem se tu asi celou dobu píše? Že tu žádná z mamin dítě netříská, ale v krajním případě to udělá, protože je to momentálně vzhledem k situaci a k povaze dítěte ten nejvhodnější způsob. Teda jestli svoje děti vychováváš se stejně buldočími řečmi, měla by si na tebe sociálka posvítit za psychické týrání svěřené osoby :))) Patří přesně do kategorie, kdy bych jako dítě radši obdržela facku než pořád dokola poslouchat stejné kecy o ničem.
 Zuzka,1pubertak,1batole 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 0:40:50)
Udivena, presne jsi to napsala , tak, jak to vuidim i ja.
VIm, jak to bylo, kdyz jsme my se segrou byly male.Keci nasi mamky nas privadely k silenosti a stejne jsme to udelaly zas.Facka pro nas byla odstrasujici vic.V tu pravou chvili mela tu pravou vychovnou pointu!

Starsiho syna nemusim placat vubec.Staci durazne upozornit a je klid.Kdyz byl maly obcas jsem placla.Durazne a v pravou chvili, aby si zapamatoval, co muze a co ne.A dnes nemusim rikat , ze je to ,,spratek".To stejne bude doufam u mladsiho.Kdyz dela neco , co se nema, placnu ho po ruce.Musim rict, ze to ma vysledky.Urcite veci proste nedela a pamatuje si, ze by bylo baci, baci.

Za dob nasich babicek byly ve skole rakosky.A jak byly deti ukaznene, ze?
Dnes by ani hul nestacila.
A proto znova, skoda kazde facky, ktera padne vedle.

Miluji takove ty super zeny a super matky, ktere kazou a moralce a slovni vychove.Ale kdyz prijde na lamani chleba, jsou to vetsinou jejich deti, ktere jsou ty mene zvladatelni.
Kdyz v plavani v hernicce nas maly jedl susenku a kus mu spadl na zem, prisla za mnou super matka, ze si to mam jit laskave uklidit a sve dite si hlidat.
Kdyz o 10minut pozdeji jeji stejne stara holcicka zacala mlatit meho syna do hlavy bezduvodne kostkou, tato maminka sedela a jen se usmivala.Rekla jsem ji, ze si sve dite ma laskave hlidat, aby neublizovalo druhym.Udelala na ni tytyty a rekla ,,Lucinko to nesmis, bacat jine deti!"..a bylo.Za chvilku to mala opakovala na jinych detech.Maminka opet slovne napomenula a bylo.
Takto se to opakuje kazdou hodinu plavani.
Fakt vychovne!A ucinne.Smeju se!
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 1:07:03)
No, bez ohledu na to, že si nemyslím, že plácnout dítě je zločin, argument s rákoskami je zcela mimo mísu.
Děti ve škole s rákoskami nebyly o nic ukázněnější, naopak, v dobách, které si v tělesných trestech libovaly, byla obecná úroveň brutality vyšší než dnes. Ono to jen tak vypadá, že jsou dneska děti drzejší... protože forma je jiná.
 Zuzka,1pubertak,1batole 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 1:13:50)
Petro, ono to s rakoskami je samozrejme mineno obrazne.A mimochodem, ty jsi v te dobe zila, ze to tak vis??To by me taky zajimalo.Protoze , kdyz babicka vzpominala na detstvi a rikala pribehy ze skoly a o rakosce, nepripadalo mi to, ze by tam brutalita byla na prvnim miste.Podle me to byl predevsim respekt.Ale to je zas do jine diskuze.

Jinak Sari, taky by me zajimalo, jak matky neplacacky a odpurkyne placani resi urcite situace.Asi nemaji nic jineho na praci, nez jen vychovu deti, pak muzou asi cely den dokola opakovat:,,Nenene, to neni spravne, nedelej to!" nebo teda jinak si to nedovedu predstavit.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 1:31:27)
Nežila, ale studuju historickéo prameny :)) Ostatně, nemyslím, že by tvá babička zažila dobu, kdy se ve školách nějak masivně užívalo rákosky. Předpokládám, že sen narodila na počátku 20 století, ne?

Respekt je jiná věc a rákoskou ho určitě nezískáš, ale i tak si myslím, že vyprávění o byvších školních poměrech je trochu "oldies goldies" a že vždycky na postech učitelů byli i pitomci.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 1:29:55)
Petro,

mám takové temné podezření, že v každé generaci se najdou hajzlíci i slušňáci, akorát čím je člověk starší, tím víc vnímá tu drzost "té dnešní mládeže". Neznám člověka, kterému by, když byl malý, doma rodiče neříkali, jak oni sami byli vedeni zkrátka, ale dneska ti mladí všechno můžou a pak vidíte ty konce.

Už staří Římané naříkali "o tempora, o mores" a nadávali na mladé Římany, jak jsou zkažení, a že jestli to takhle půjde dál, tak lidstvo zaručeně brzo vyhyne.

Nedělám si žádné iluze o starých časech, stačí si třeba přečíst něco o Jakubu Janu Rybovi, který učiteloval před nějakými dvěma sty let a stěžoval si na nevychované žactvo.

Stručně řečeno: myslím, že procento hajzlíků a slušňáků je v každé generaci víceméně konstantní, mění se jen náš úhel pohledu v závislosti na tom, ke které té generaci právě patříme. Rákosky ani jiné metody na tomto faktu nic podstatného nezmění.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 18:45:58)
Sary,

tvuje prispevek opravdu sedi. Tak to presne je.
 Alicee 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 6:31:11)
Zuzko, nezlob se na mě, ale do extrémů teď zacházíš ty. Stejně tak jako ty můžeš vyjmenovat stovky příběhů, kdy se dítě "neplácané" chovalo nezvladatelně, tak se dá odpovědět příběhy ze strany druhé.

Už jsem se do téhle debaty (nedebaty) nechtěla zapojovat, ale nedá mi to. Obviňujete všechny Zuzi z nedostatku tolerance...ale přečetly jste si některá po sobě, co vlastně píšete? Ironie, překrucování, zesměšňování...vytrhávání slov z kontextu. Zuzi vám netvrdí, že její cesta je nejlepší, ale stojí si za svým názorem. A to, jak vy jí odpovídáte...vztekle a sarkasticky, mě osobně určitě na vaší stranu nepostavilo.

Takže, klidně si plácejte koho chcete, ale zkuste se chovat trošku slušně...teď nemám na mysli jenom Zuzku, ale všechny jedovaté vychovatelky s absolutní pravdou, které sem napsaly své rozumy v posledních pár hodinách.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 0:46:13)
Ani se mi moc nechce zapojovat do této diskuse, ale nedá mi to:o). Mám dvě děti a řadím se mezi "matky plácačky"-t.j. nevidím nic špatného na mírném plácnutí přes ručičku nebo přes zadek. Podle mě hodně záleží na povaze dítěte, pokud má někdo klidné a poslušné dítě, je jako rodič taky v pohodě a k nějakému plácnutí nemá vůbec důvod. Ale jsou i děti, které se snaží vyskočit z kočáru, za ruku chodit nechtějí, nevydrží ani vteřinku na jednom místě, zásadně dělají jen nebezpečné věci... a to se pak člověk nějakému plácnutí neubrání, pořád je to lepší než aby si dítě samo přivodilo nějaký vážný úraz. Se svými dětmi jsem zažila obojí a i když já jsem povahově pořád stejná, každé dítě vychovávám jinak.

E.
 Zuzka,1pubertak,1batole 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 0:44:34)
Zuzi,
ja tu teda otvorene priznavam, ze v krajnom pripade sve dieta placnem, protoze mi to v dane situaci pripada , jako vhodny vychovny zpusob.Ale pouze placnu.Ne lisknu, ne prastim, ne zmlatim, ne dokopu nebo dobiju do bezvedomi.Pouze vychovne a durazne placnu.

Ja placam dite, ale ty my pripadas , ze placas pate pres devate a protirecis si.Mela bys jit uz spat a pokracovat az se z toho placani vyspis!
 Vamp 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tolerance 

(28.12.2004 10:58:11)
na úvod - nemám děti,jen toho psa,ale je to pes velmi divoké a jen těžko vychovatelné rasy,o výcviku nemůže být téměř řeč,má 4 roky - a já postupem zjistila,že po dobrém se s ní (je to fenka) domluvím vždycky a líp.Dnes stačí jen mírně zvýšit hlas a ona ví,že má poslechnout,když už zařvu /většinou v hrůze,že se jí něco stane/,poslechne naprosto bleskově.Ano přiznávám - párkrát jsem ji taky plácla - když byla menší a divočejší - ne denně !!! a většinou to bylo k ničemu,spíš pomáhalo,když jsem dala svým chováním najevo,že se opravdu zlobím.
Paní chovatelka - od které fenku mám,má malého synka - v době,kdy byl batole měla doma 2 fenky této rasy a s výchovou si snad právě proto nelámala hlavu - když kluk zlobil - fenka ho jednoduše rafla a bylo to ! Ne nebojte se - bylo to varovné,lehké rafnutí do ručičky,která zlobila.Zkrátka - chovaly se k němu,jako ke zlobivému štěněti a nikdy nepřekročily tu správnou míru,to příroda jim nadělila schopnost rozeznat hranice trpělivosti a potřeby trestu pro toho,kdo se ve "smečce" neumí chovat.Dnes je to fajn kluk,který ví ,kde jsou ty mantinely i díky zdravému a psychologickými teoriemi nezatíženému postupu zvířecích matek,kterým radí jen instinkty,jak vychovat mládě,aby přežilo.
Všem Vám přeji,ať už své děti vychováváte jakkoliv ,aby Vaše děti ve zdraví vyrostly,aby Vám Vaše ideály vydržely i ve stáří,až uvidíte své děti jinýma očima,a aby jste mohly být na své děti vždy pyšné.
 Misa3 


Bara A Vamp 

(28.12.2004 11:10:01)
Oba prispevky jsou moc pekne, Bara ma neco jako trikrat a dost:-)))a Vamp zase, ze skutecne neni spatne se drzet vychovy mladat tak, jak to delaji psi maminky. Mimochodem vsimly jste si, ze pokud si dite hraje se psem nebo kockou, kteri ho znaji( a casto i neznaji) ze ho vetsinou nekousnou(pripadne nedrapnou) a maji s nim svatou trpelivost? Proste je to mládě a pokud mládě skutecne velice vyrazne prekroci hranice dostane lehkou tafku, je to skutecne jen velmi lehoucke upozorneni na to, ze tohle tedy ne.
 Věrka 
  • 

Pohlavek a alternativa 

(22.12.2004 12:38:03)
Ahoj maminy,
osvědčila se mi jedna metoda na naše dítko. Jistě znáte den "blbec", kdy Vaše neposlucha prostě neposlouchá.
Velmi se mi osvědčili masáže (a to i např. teď v době pracovního předvánočního shonu nebo právě proto?). Udělat si čas, pustit tichou hudbu a třeba olivovým olejíčkem začít s masáží od stehýnek, přes šlapky, bříško, hrudníček a ručičky, obličej a potom záda a zadeček. Překvapivě to uklidní jak dítě i Vás a najdete zase společnou řeč. Funguje to přímo zázračně - na puberťáky už však asi ne :)))

Kromě této metody však používám ovšem téměř všechny výše jmenované metody včetně lehkých pohlavků, ono se tak totiž rychle poví, to co je oběma stranám všeobecně známo. Naznačení, že toto je už ta nejzažší hranice.

A k maminkám "neplácačkám", které některé tady přímo agresivně (asi si vybíjejí nějaký svůj vztek) hájí svoji pravdu a dávají na odiv, jak jsou výborné matky. Když se mi narodila malá (7 let) snažila jsem se být nejlepší matkou podle různých knížek a návodů. Skoro rok mi trvalo, než jsem pochopila, že na to, abych byla dobrou matkou nás nejlépe vybavila matka příroda - totiž mateřským pudem a zároveň nervy, které vydrží jen něco. Ten zbytek je už pouze doporučená četba. Nehovořím ovšem o násilí, tam přirozené instinkty, zřejmě byly nějak poškozeny.
Každá z nás napáchá na svém dítku nějaké "škody", nikdy nic nebude dobře, ale právě proto je každý z nás jiný.

Jednou mě uvedla do rozpaků jedna maminka, která již před sedmi lety nosila dítko v šátku a zabývala se výchovou Montesori, na návštěvě u nich naše dítko nechtě rozbilo hračku a přišlo. To jste měli slyšet keců o tom, že při její výchově se to stát nemůže, protože její dítě je vedeno k tomu, aby se vždy zeptalo, jak se s čím zachází. Měla jsem z toho vnitřně špatný pocit. Za týden jsem je potkala na bluesovém festivalu. Kolem 22.00 hod. večerní viselo její "vzorně vychovávané dítko" doslova na nohou, maminka se vesele bavila - třičtvrtě hodiny bez povšimnutí. Tak jsem si uvědomila, že radši budu svou.
 ZuziP 
  • 

Re: Pohlavek a alternativa 

(22.12.2004 14:22:35)
Verka, tymto tvojim vyrokom:

"A k maminkám "neplácačkám", které některé tady přímo agresivně (asi si vybíjejí nějaký svůj vztek) hájí svoji pravdu a dávají na odiv, jak jsou výborné matky."

Chces mna a ostatne mamy "neplacacky" presvedcit, ze ty nie si agresivna?
 Věrka 
  • 

Re: Re: Pohlavek a alternativa 

(22.12.2004 14:50:41)
Chci tím říci, že z této debaty vycházíte jako ty agresivnější viz. příspěvky většiny, ne však všech z Vás. Poměřuji komunikaci, nepoměřuji plácání na zadek, protože v tomto máme rozdílné názory. Já však plácání nepovažuji za výraz agrese, ale součást komunikace. Pokud plácání pochází z agrese je to špatně. Bolestivé fyzické tresty ve výchově neuznávám - vařečka, řemen apod.

Víš Vaše přesvědčování mi připomíná jeden zážitek ze školních let, kdy jsme byli na prohlídce kláštera. Jeptiška, která nás provázela během naší půlhodinky snad stokrát pronesla poměrně důrazně v různých obměnách větu: Kdo má to štěstí a je věřící, né jako vy...... né zrovna přívětivým tónem. Nás puberťáky neoslovila, naopak potlačila tu trochu touhy "vědět". Naši zvídavost a přemýšlení potom podnítil jeden kazatel, který k nám docházel do školy, asi třicetiletý. Působil velmi inteligentně a hovor s námi zapředl spíše kamarádsky, kladl otázky a "poslouchal" naše odpovědi. Nic nám nevnucoval a světe div se, na debaty s ním o Bohu jsme se nejen těšili ale i si je vyžadovali. Myslím, že mnohým z nás změnil život, i když na víru jsme se samozřejmě hromadně neobrátili. Získali jsme však respekt a úctu.........a v neposlední řadě jsme měli o čem přemýšlet.

Myslím, že vaše příspěvky typu: Fuj, nechtěla bych být tvým dítětem (to je ten nejextrémnější) na víru v neplácání nikoho nepřivede, naopak spíše mě vede k poznání, že autor-ka příliš inteligence nepobral/a.

Většina maminek sem chodí, protože se o své děti zajímá, ty ostatní sedí někdě v hodpodě nad půllitrem. Myslím, že je zbytečné je urážet, tím jak špatné matky jsou. V předešlém příspěvku jsem psala, že každý z nás dělá chyby. Ani plácačky ani neplácačky se jich nevyvarují. Jenom čas ukáže, která z nich byla u našich dětí na nejhorší. Ale všechny své děti milujeme. Myslím, že existuje spousta dětí, které by za milující mámu plácačku či neplácačku dala nevím co. I mámy jsou jenom lidé, i mámy dělají chyby a z těch chyb si mi dcery odnášíme to poznání "todle já svým dětem dělat nebudu", někdy to dokážeme zvládnout, někdy jdeme ve šlépějích svých rodičů a někdy příjdeme na to, že to ti naši možná dělali líp než já. (nemluvím jenom o plácání).

 Adela,dcerka 
  • 

Nesmiřitelné postoje 

(26.12.2004 21:06:59)
Pokusím se vysvětlit,proč zřejmě názory maminek,které své dítě nebijí,jsou prezentované radikálně.V některých příspěvcích je nám vyčítána netolerance k jednání druhých.Ovšem problém,který se zde řeší,není ze své podstaty předmětem tolerantnosti.O toleranci,akceptaci odlišných názorů a pohledů jde například tehdy,když jeden vyznává vážnou hudbu a druhý punk ,a ti dva navzájem své pojetí kvalitní hudby respektují.Nebo je jeden politicky orientován levicově a druhý pravicově a tak dál..
Dítě je do jisté míry(s ohledem na věk)bezbranná bytost,kterou mají povinnost VŠICHNI chránit.Primárně jsou to rodiče,ostatní rodina,ale dále pak i společnost,stát.To znamená,že maminky,které bití v jakékoli jeho podobě odmítají,cítí i jakousi spoluodpovědnost za děti,které jsou plácané či bité,a mají potřebu je ochránit tím,že se alespon snaží přesvědčit jejich rodiče.Co se bití týka,člověk přeci také neřeší neshody a prohřešky s partnerem či přáteli tím,že je plácá.Stejně tak ,jako každý ,i dítě má právo na dustojné zacházení!(POZOR!jak už jsem jednou psala ,nebití neznamená anarchii,nevšímání,psychické týrání či jiné výchovné defekty,které jsou zde poměrně často předkládané jako alternativa)
Ještě co se agresivity týká,tak na můj předchozí příspěvek byly dvě poměrně agresivní a netolerantní reakce,ne tak svými slovy jako obsahem,ze strany "maminek plácaček".Pominuly podstatu sdělení,vytáhly jednu část z kontextu a reagovaly poměrně demagogicky,snažíce se o ironii.Bohužel se nejedná o téma,ze kterého je dobré si dělat legraci.
 ZuziP 
  • 

Re: Nesmiřitelné postoje 

(27.12.2004 23:49:21)
Adela, hovoris mi z duse.
 babuška, Adélka, Kačenka 


Asi se nějak zamotávám 

(22.12.2004 13:48:59)
Mám takový pocit, že se v těch vašich příspěvcích strácím, už jsem zamotaná dokonale. Hádáte se jedna s druhou a navzájem se překřikujete a úplně zbytečně. Takže se přiznám, že jsem nečetla všechno a pokud už opakuju něčí názor, tak prdon.o) Diskuse je od toho vyslechnout si názor, uvažovat nad ním, a ne změnit svoje chování teď hned a okamžitě.
Všimla jsem si, že málokdo tu rozlišuje několik důležitých pojmů a většina lidí je shrnuje pod pojem plácání. Ale ono znamená něco jinýho NADAT, DOMLOUVAT, PLÁCNOUT, BÍT A MLÁTIT (to poslední už řadím do kategorie týrání). Nemám děti, jsem na to ještě moc mladá (ačkoliv plnoletá už jsem), ale můžu mluvit z pozice týranýho dítěte. Tím totiž zaměňujete -a to absolutně a ad. absurdum- plácnutí po plíně, který je naprosto symbolický a dítě se vpodstatě jenom lekne a nebolí to, za mlácení denodenní a neustálý a to mě dost šokuje.
Nechci nikoho napadat a nechci tvrdit, že vychovávat dítě takhle nebo takhle je dobře nebo špatně, bez praxe to budou stejně jenom řeči a vyzní to naplano.
Taky jsem tu postřehla názor, že děti, který byly bitý, budou svoje děti sami bít. Tak to je dost odvážný tvrzení. Moji mamku bili doma jak žito, pamatuju si od ní pár výchovných pohlavků, který byly zasloužený. Vždycky jsme k sobě měli blízko a já, když jsem něco vyvedla, jsem se chodila sama omlouvat (pouze jí, otci ne) aniž by mě to někdo učil. Jak vychovávali otce nemám ponětí, ale to on mě mlátil (a to hlava nehlava). Nemám v úmyslu bít svoje děti, násilí znamená že člověku dojdou argumenty. Ale pořád se musí rozlišovat bití a plácnutí, který má vpodstatě překvapit a dá se víceméně používat jen u malých dětí. Totiž zkuste si po ruce plácnout puberťáka - nebude dalek aby vám ji nevyťal (obzvlášť pokuď není váš.o) ).
Mimochodem týrat se dá i psychicky a ne vždy to musí být spojeno s předcházejícím násilím, jak to zavání, může to být třeba právě to, že trestáte dítě nevhodně. Neumím to nevhodně přesně vystihnout, tak si tam dosaďte co se vám hodí, ale znamená to, že z toho má trauma a ne malý.
Pokud jsem někoho naštvala tak se omlouvám, ale zároveň to byl můj úmysl. Nevidím důvod proč by se člověk nemohl vymanit ze své výchovy a vychovávat stejně svoje děti. Ono totiž u dětí, který byly bitý záleží na povaze - někoho to položí, rozloží, bude dělat to samý, někdo se postaví a řekne si: tak takhle JÁ to dělat nebudu.
Mimochodem mě absolutně vytáčí pokud někdo mluví o týrání a sám nedostal ani facana (obrazně řečeno)
 Katka, Klára 3roky, Jakub 10 let 
  • 

Má zkušenost 

(22.12.2004 16:40:36)
Ráda bych připojila svou osobní zkušenost se svými dětmi. Syn je hodné dítě a jako malý se nikdy nevztekal, žádnou scénu v obchodě s hračkami či sladkostmi neztropil, v roce a půl stačilo vzít jej stranou a říct mu že to se nedělá a domluvit se s ním, neříkám že mu nikdy žádná nepřiletěla to ano ale spíš výjimečně. Když jsem viděla v obchodě maminku s hystericky se vztekajícím se dítkem říkala jsem si jak jsou ty ženské neschopné.
Po narození dcery se jim všem hluboce omlouvám. Dcerka je miláček ale: svéhlavička, která na kterou neplatí nikdo a nic, v 10 měsících se tak vztekala že zůstala chvíli bez sebe. U malé opravdu platí škoda rány atd. Je to opravdu v osobnosti dítěte, některé je hodné nechá si vysvětlit a některé prostě hodné není a na něj se musí tvrději. Teď malé hrozíme že jí Jěžíšek donese brambory když bude zlobivá, asi tuší že to s jejím chováním není úplně OK, protože nedávno jsem ji pozorovala jak si to chce u Ježíška pro jistotu posychrovat a prosí k oknu: Jěžíšku prosím Tě přines mi Barbínu a ne brambory.
Prostě to ví že co dělá správné není ale už je taková a je na nás jestli jí to budeme tolerovat a za 2 až 3 roky ji nezvládneme nebo teď přitvrdíme a pak budeme moci povolit - naopak to jde velmi velmi těžce.

Katka
 Dáša 
  • 

RE: Fyzické tresty 

(22.12.2004 21:58:42)
Myslím, že odvádět pozornost na jinou aktivitu je príma, ale není to moc výchovné. Dítě by nemělo přestat mlátit jiné dítě proto, že mu maminka začala stavět bábovičky, ale proto, že je mu vysvětleno nebo naznačeno, že se to prostě nedělá.
 Lexi, 1 sestapolrocna dcera 
  • 

Výchova inak 

(23.12.2004 6:36:36)
Deti naucene vlastnym pozorovanim spravania rodicov že "nesmies" rovna sa uder (na plienku,zadok, na ruku, na lice...) VZDY neskor uplatnia tento model na okolie, ktore povazuju za podriadene. Este horsie je ked nasilie
na inych detoch tresta rodic opat nasilim.

NASILIE PROSTO PLODI DALSIE NASILIE.

Placanie po plienke sa v case, ked deti najviac hnevaju meni na udery mimo plienky (trojrocne a starsie deti ju uz vacsinou nenosia). Aj ked nemusi byt bolestive v tom pravom zmysle slova, je ponizujuce a devastujuce dusu a mysel dietata.

Nasilne spravanie rodicov k detom vedie k neprimeranym reakciam dietata a jeho deformaciam v mysleni, spravani, citovom zivote aj komunikacii s inymi ludmi.

Nasledky nasilneho spravania bohuzial vidime az v case, kedy je uz neskoro na napravu.

Za nasilie povazujem akykolvek prejav moci rodica nad dietatom.

Opakom fyzickeho nasilia vo vychove nie je psychicke tyranie manipulativnym "vysvetlovanim", ale vyrovnane partnerstvo v konflikte, ktory sa musi riesit. Rodic ako skusenejsi a mudrejsi musi predvidat nebezpecne situacie a chranit dieta - je to jeho povinnost ale nedava mu to moc, ktoru nad dietatom ma prejavit.

Byt nasilny na dieta preventivne (bezi cez cestu, co keby ho RAZ zrazilo auto - t.j. placam este predtym, ako sa stalo to, pred cim dieta placnutim varujem) mi pride ako prejav totalnej rodicovskej bezmocnosti.

Uviedli ste vela prikladov, kedy ste dieta placli. Kazdy sa dal vsak riesit bez placnutia - chce to vsak urobit si CAS (v istom obdobi musi byt dieta z hladiska vytvorenia casu absolutnou prioritou, najma ked potrebujeme modelovat jeho spravanie), byt napriek okolonostiam LASKAVY, vzit sa DO POZICIE dietata (je a bude vam partnerom) a az potom reagovat (a zastavit svoju ruku).

Ja som nikdy svoju dceru nebila, hoci mna doma bili. Prave preto.

KAZDA RANA SA RAZ VRATI, nie na tele ale na dusi. Moji rodicia by vam to potvrdili.

Laskyplne Vianoce.
Lexi
 MirkaEyrová 


Svatozář? 

(23.12.2004 11:06:53)
Mno. Nevím, zda má smysl se ještě do této debaty zapojovat, opravdu už se tady jedna druhou napadáte - a to není diskuze. Ale nedá mi to.
- Všechny "neplácačky" tady argumentují tím, že STAČÍ DÍTĚTI VYSVĚTLIT, že to či ono nemá dělat, eventuelně párkrát na tom trvat. Obávám se, že toto přesvědčení "neplácačkám" může být úplně k p.. při setkání s takovým dítětem, jako je můj syn. Např. včera. Žehlila jsem závěsy. Syn si nějakou dobu něco nedaleko kutil, já přitom zpívala koledy, on chvílema pobrukoval se mnou. Pak se ale začal nudit (je mu SKORO 7 LET!!!!) a jak se nudil, dostal nápad, že se bude šmrdolit blíž ke mně. I začal se protahovat mezi žehlicím prknem a nábytkem, asi tak 5 cm od žehličky. VYSVĚTLILA JSEM MU vážným a pevným hlasem, že nesmí chodit kolem žehličky, neb by se mohl popálit. Za 2 minuty mi to udělal zas. Zase jsem mu vše řádně vysvětlila (netrvalo déle jak minutu, neb je už dost velký, co to je bolest ví, třeba z vrtání zubu, a že popálenina bolí jsme mu říkali mnohokrát). Možná ani ne za pět minut se mi kolem té žehličky smýknul zase!!! Ne, neplácla jsem ho. Jen jsem Vám chtěla naznačit, jak je to strašně těžké se udržet tzv. v klidu - a já nejsem anděl se svatozáří. - Takových věcí je totiž u nás denně několik - neustále buď zapomíná, co jsme mu kdy řekli, nebo neposlouchá, nebo i vyloženě provokuje. Ve včerejším dni došlo k NĚKOLIKA podobným střetům, kdy VÍ, že něco neměl dělat, a přesto dělal. Samozřejmě se nejedná JEN o bezpečí dítěte, ale i třeba o to, že se naučil šťourat hřebíčkem nebo prstíčkem do zdi, kde pak musí manžel sádrovat - a spoustu dalších věcí. A ať mi tu nikdo netvrdí, že SI HO MÁM OHLÍDAT!!! Je už přece velký na to, abych mu stála za zády - to jsem dělala do jeho zhruba dvou let, a možná že je to důvod, proč je dnes tak nesamostatný.
- Navíc - on není tak velký problém ještě v klidu všechno s dítětem rozebrat, pokud je KLIDNÉ a chová se takříkajíc rozumně. Ale když ho "popadne rapl" a začne řádit, tak nějaká tzv. rozumná domluva není k ničemu - prostě nezabírá (mám to mnohokrát vyzkoušené). Pak je opravdu NUTNÉ udělat něco, čeho se dítě jakoby lekne, protože to je jediný způsob, který ho z toho stavu vytrhne (jiný fakt a doopravdy neznám, a o takových věcech se v "chytrých" knihách moc nepíše!!!). Jak říkám - zabavit hračku či zakázat činnost je vždycky sázka do loterie - nikdy nevím dopředu, jestli to zapůsobí nebo ne. Výjimečně stačí i jen zvýšit hlas, častěji stačí zařvat. Ano, je fakt, že když už vztáhnu ruku, tak je to buď za naprosto nehoráznou DRZOST (ke které, promiňte, 18ti měsíční dítě nebo tříleťák ještě nedorostli), nebo když mi rupnou nervy; ale při takovém tlaku, jaký tu někdy prožívám, by ty nervy neruply jen andělům svatým. - A jak tu někdo naznačil - domnívám se, že když mu později stejně intenzivně dám najevo, že ho mám ráda, jen že mi ruply nervy, že to nadělá méně škody, než když mé mámě ty nervy ruply, co si pamatuju, jen dvakrát (jednou secmazec, podruhý letěla knížka do kamen), ale zato cítím, že mě nemá doopravdy ráda...
M.
 Misa3 


Re: Svatozář? 

(23.12.2004 12:45:29)
Ano a skutecne si myslim, ze kdyz je mezi matkou a ditetem laska, soulad a jakasi laskyplna telepatie, tak se i naplacani, muze byt za urcitych okolnosti na miste. V pripade, kdy dite skutecne UMYSLNE dela veci, ktere jsou pro nej nebezpecne.

Pak jsem tu jako nematka rozvadela teorii, ze jako jsme vsichni( vsechny) ruzni(e), je ruzna i rodinna atmosfera a tedy i ruzna vychova a vychovne prostredky. Nikdo tu nepropaguje skutecne biti, jen to, ze zive, temperamentni dite, nekdy proste napomenuto byva.

Neznam nikoho, kdo by si stezoval na to, ze v detstvi dostal obcas naplacano, ale znam hodne lidi, kterym skutecne nasili nekoho z rodicu zlomilo na dlouha leta zivot.

Shodly jsme se vsechny na tom, ze dite by nemelo byt skutecne zbito, nedej boze bito pravidelne a debatujeme tu jen placano obcasnem a v nekterych pripadech snad i zduvodnitelnem. Jde tu take o miru lasky, kterou dite ma vzdy citit, ze ma vedet, ze matka je clovek pro nej nejblizsi a mela by byt i clovekem, kteremu se sveri, pokud se dostane do skutecnych nesnazi. Je jasne, ze pokud ma rocice spojeny s nasilim a ponizovanim, nebude je v dospelosti milovat a muze dokonce dojit k tomu, ze se bude chovat surove ke svym nejblizsim. Nebo naopak bude extremne opatrny(a), pri vychove vlastniho ditete. Ja byla v detstvi take bita a zarikala jsem se, ze bych nikdy na sve dite nesahla, ale jak jsem psala ted po letech si nejsem jista, zda by mi nikdy neujely nervy a nekdy by k najakemu naplacani prece jen nedoslo. Ale moc jsem se modlila, abych dite nikdy nebila skutecne, v nenavisti a ve vzteku.

 Šáry 
  • 

Re: Výchova inak 

(23.12.2004 12:14:58)
Lexi, jestli Tě doma nepřiměřeně bili, tak chápu Tvůj odpor k jakémukoli bití.

Ale proč se proboha (jako ostatně většina "neplácaček" tady), nespokojíš konstatováním, že pro TEBE je byť i jen plácnutí naprosto nepřijatelné a nikdy své dítě nebiješ (to beru a uznávám), ale pouštíš se do rozkladů o tom, jak je to pro dítě vždy a za všech okolností ponižující, přičemž absolutně nerozlišuješ mezi lehkým plácnutím a surovým zmlácením?

Promiň, ale, cituji, "Byt nasilny na dieta preventivne (bezi cez cestu, co keby ho RAZ zrazilo auto - t.j. placam este predtym, ako sa stalo to, pred cim dieta placnutim varujem) mi pride ako prejav totalnej rodicovskej bezmocnosti" - to myslíš vážně, máme počkat, až to dítě nedejbože srazí auto, abychom mohli něco udělat?
 Lexi 
  • 

Re: Re: Výchova inak 

(23.12.2004 13:07:59)
Sary, toto su moje nazory a nepridavam sa k jednej ani k druhej skupine. Len vyjadrujem, co som si sama na sebe a svojej dcere odskusala.

Pripad cesty a preventivneho placania je jasnym dokazom, ze uplatnovat nasilie nema zmysel, pretoze dieta si neposilni vazbu nebezim-nebezpecenstvo, ale vazbu bezim-uder. Ono si totiz hrozbu zrazenia autom vacsinou nedokaze spojit s behom cez cestu - aspon do isteho veku. Posluchne (mozno) len zo strachu, nie preto, ze by to bola jeho vola. Preto uz nabuduce opat neposluchne, opat bezi... opat uder, atd. A navyse - v case, ked prestane mat z rodicov strach a oni ho prestanu placat je uz tych placnuti tolko, ze ich zacne povazovat za normalny sposob komunikacie a riesenia konfliktov. Netvrdim ze mame cakat ci sa nieco naozaj stane, ale prave preto ze mame ako dospeli viac skusenosti a predvidavosti, musime zacat s vychovou pri utekani cez cestu ovela, ovela skor nez dieta vobec napadne samostatne bezat.

Od asi roka a pol, kedy sme s mojou malou zacali chodit na prechadzku za ruku, som ju pri kazdom obrubniku upozornila, aby ma drzala za ruku (ona mna!), aby ma nezrazilo auto. Dalej som postupne podla veku pouzivala pribehy a vyuzila som aj situaciu, ked videla v televiznych novinach psika, ktoreho zrazilo auto. Dala som si aj cas, aby sme stali na chodniku, cakali ked pojde auto a rozpravali si co by sa stalo, keby sme tomu autu stali v ceste. Skusali sme aj na stojacom nasom aute, co sa moze stat - skutocne som jej ukazala ako by to auto do mna narazilo, ako by som spadla na chodnik a ako by to muselo strasne boliet keby to tazke auto preslo cezo mna. Zda sa vam to mozno smiesne, ale moje ciperne a zive dieta skutocne stalo pred obrubnikom a cakalo, aby ma mohlo drzat, aby sa mi nic nestalo a od isteho veku, ked bola schopna realne si predstavit nebezpecentvo sa strazi sama a na cestu nevybehne, nehra sa so zapalkami, nechyta hrnce na sporaku ani aktivnu zehlicku, nelezie do vyssej vysky ako vie zoskocit. Ale vsetko som sa snazila vopred jej dat vyskusat, bezpecne zistit, ako to funguje a preco su veci nebezpecne. Pozerali sme uz aj do kanalizacie, skusali pilku atd. atd.

A zvladli sme to bez jedineho placnutia.

Takto som to riesila ja, ale univerzalne navody neexistuju, lebo neexistuje univerzalne dieta. Na kazde plati nieco ine a ja ako dospela sa snazim to zistit, nie bezhlavo uplatnit svoju nadvladu nad dietatom. Samozrejme, ze musim vzdy zabranit bezprostrednemu nebezpecenstvu (bez placnutia), ale potom skumam,PRECO to asi to dieta urobilo/robi a snazim sa ist po pricine a konfliktnu situaciu vyriesit pomocou dohody s dietatom.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Výchova inak 

(23.12.2004 15:07:56)
Lexi,

moc se mi libi, jak jsi popsala zpusob, jakym vysvetlujes sve dceri "nebezpeci". Jsem presvedcena, ze tento zpusob je daleko efektivnejsi nez placani ale take vyzaduje vice energie z tve strany, placnuti je rychlejsi a jednodussi.

To stou silnici. My jsme zacinaly obdobne. Dokud holky nebyly jeste ve stavu, ze by pochopily jakekoliv vysvetlovanim, ci hrozici nebezpeci,t ak jsem je proste po ulicich vozila pripoutane v kcaru a ven jsem je poustela pouze na bezpecnych usecich jako park, louka apd. Jakmile zacaly trochu chapat, tak jsem kolem 2 heho roku take zacaly s vycvikem. U nas existuje takovy "klub" ktery se jmenuje "traffic club" posilaji nam 1x za ctvrt roku takovou vychovnou brozurku, s obtisky, omalovankami a navodem pro rodice. V te brozurce je po kapitolach rozebirano vsechno, kolem dopravy - jak prechazet chodnik; jak se drzet za ruku; jak si nehrat na chodniku s micem; atd. atd. takze hrou jsme nejprve teoreticky doma delaly cviceni a pak vyrazily do ulic na praktickou vyuku. Za dalsi tri mesice nam prisla brozurka nova, uz narocnejsi atd. No a takhle se ucime my, hrou, bez nasili. Holky take do silnice nevbihaji a samy nas uz poucuji, co mame kdy delat (jako treba pred prechodem atd.)

Ja souhlasim, ze je tezke vysvetlit 18ti mesicnimu diteti, ze nesmi behat do silnice. Ale na druhou stranu si myslim, ze se to od 18ti mesicniho ditete ani neda cekat. Ja si spise myslim, ze maminky by proste deti takhle malinke za ruku, kolem rusnych silnic nemely vodit. S tim, ze se vytrhne se proste musi pocitat. To dite to opravdu nechape a myslim si, ze to nepochopi ani po vyprasku.
 sally 


Re: Re: Re: Výchova inak 

(23.12.2004 19:42:43)
Eh, fascinuje mě, jak maminky holčiček mají spoustu dobrých užitečných rad, jak naučit děti neběhat do silnice... neznám žádnou holčičku a velmi málo chlapečků, kteří mají stejnou obcesi na auta jako náš Tom. Naučit dítě, aby nedělalo něco, co ho v podstatě nezajímá je úplně něco jiného, než zakazovat něco, čím je dítě naprosto fascinováno (nastartovaná = hlučná = zajímavá auta v křižovatce).

Dále nevím jak ony vzorné vychovatelky, ale my teda nežijeme na mýtince v lese - žijeme ve městě, silnice jsou tu všude - před naším domem, u dětských hřišť (ani ta nejsou uprostřed pustého lesa) - nedokážu si představit, že bych Toma vozila až do jeho osmnácti spoutaného v kočárku.

Dále - není to - jak tu kdosi naznačuje - že dítě se rozběhne a dostane ránu a zase se rozběhne a zase dostane ránu - dostal jednu na zadeček, když se rozběhnul do silnice, neuposlechnul příkazu k zastavení a zcela zjevně si neuvědomoval, že udělal něco špatně (neposlechnul). Od té doby se problém neopakoval - Tom se na příkaz zastaví na kraji chodníku a počká na mě. Na rušných ulicích ho vozím na kočáru, běhat ho nenechám...

.. v jiných situacích (rozbitá váza, rozsypané kořenky, útěk v obchodě atd.) ho netrestám. V těch jiných situacích funguje NE - a nebo se jim dá jednodušše předejít. Ale zrovna ta milovaná auta jsou tak silným lákadlem, že se prostě zapomene... a jsou VŠUDE, nedokážu zabránit tomu, abychom se s nimi tisíckrát denně nesetkávali.
 sally 


Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(23.12.2004 20:29:38)
PS - vysvětlit Tomovi, že za vánoční stromek se netahá bylo velmi jednoduché. Protože konkrétně vánoční stromek ho nijak zvlášť nezajímá (trochu ho zajímal u kamarádky, která na něm měla leské barevné koule). Náš stromek stojí zcela volně uprostřed obýváku.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(23.12.2004 20:46:40)
sally, seznam se prosim s moji anetkou, ktera odchazi do vozovky s fascinovanym brebentenim auto auto a absolutne nevnima zadne NE, ac v jinych pripadech reaguje pomerne spolehlive. silne uvazuji o tom, ze si skutecne poridim samonavijeci voditko ktere pripnu na ksiry od kocarku a bude venku v blizkosti frekventovane silnice na voditku, protoze za ruku chodit nechce, kocar uz skoro nepouzivame a ja nejsem jinak schopna na 100% zarucit, ze kdyz jde ted vedle mne, za pet vterin kdyz ja se ohlidnu nebude v silnici. fakt se bojim, ze to neuhlidam a vim, ze vysvetlovani nebo biti to neresi, ona to zapomene v momente, kdyz se do te silnice rozebehne, az dodatecne se tvari, ze vi, ze to nesmi.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(23.12.2004 22:27:59)
Sally, Ivo,
tak koukám, jak mi bylo hej, když můj synáček až do nějakého roku a čtvrt nebo půl v kočárku zásadně SPAL...
Jinak co se týče kšírů, jednou jsem je použila, právě asi někdy v těch 18 měsících, ale připadalo mi to tak nedůstojný, že jsem je víckrát nepoužila...
M.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(23.12.2004 22:37:09)
Mirko :-) my meli kocarek od pul roka zasadne jako vyhlidkovou plosinu :-) a to jestli ksiry ano nebo ne zvazuju uz asi tri mesice, taky mi to pripadalo blby a ponizujici atd, ale cim lip a rychleji chodi, tim je to horsi a vzhledem k tomu, ze v jejim veku (09/03) ma ten rozoumek jeste spis nerozoumek, tak na ne zrejme dojde.
Jeste mi zdraha za psy a za kocarky, ale tam je to lepsi, tam brzo zjistila, ze pes je ve skutecnosti podstatne vetsi nez v knizce, tak kdyz se priblizi moc, tak bere zpatecku. Za kocarkem leti do te doby, nez se ji pokusi tlacici osoba pratelsky oslovit, ma od mala velkou neduveru v cizi lidi (nastesti) tak tam obvykle taky zabrzdi. Ale ta auta, to je o strach.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(24.12.2004 12:22:29)
Mirko,

mam dotaz? Co ti pripada na pouzivani ksir nedustojne pro 18ti mesicni dite? Ja je pouzivam jeste doted ( a to je holkam 3,5) a to z bezpecnostnih duvodu. Pokud jdu nakoupit, tak beru dvojkocar, abych nemusela tahat nakup v ruce a ten nema zadnou zabranu u sedacek zepredu. Takze po te, co se mi jednou stalo, kdyz jsem je nepripasala, ze zaseknutim na chodniku mi jenda vyletela dopredu, tak se ted samy ochotne vazi. Me to zase tak nedustojne nepripada, respektive, ani me to doted nenapadlo, ze by to mohlo byt nedustoje. Beru to, ze je to jako v aute, kde ma kazdy ksiry, nebo bezpcnostni pas. Myslim, ze holky to take tak berou.
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(24.12.2004 22:27:11)
Lido +2,
mas opravdu uplne jine deti, pravdepodobne velmi klidne a staticke... neumim si predstavit, co by vyvadel Tom, kdybych ho ve 3,5 letech chtela vozit v kocaru. Ma akorat tech 3,5r a asi od 2 let nesel do kocaru za zadnou cenu.
Z meho pohledu je nedustojne tak velkeho a samostatneho muze vozit v kocarku... toz tolik o tom :o)
J.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(24.12.2004 22:44:32)
Jani, možná je rozdíl v tom, že Lída má dvojčata. Já když jdu tříletým synem ven, rozhodně si kočár nevezmu, protože vím, že něco už ujde a kdyby náhodou ne, vždycky ho můžu vzít na koníčka nebo do ruky. Když jdu se dvěma dětma někam, kde se jde podél rušné silnice a nemám zrovna sílu řešit, že ten menší mi utíká na všechny strany a nemůžu mít na očích ani toho většího, kterej sice už jentak do silnice nevběhne, ale taky má svý chvilky, kdy se může začít vztekat, nebo se unaví, nebo dokonce (když je to delší výlet a většinu jdiou pěšky) může usnout, je pro mě mnohem snazší vzít dvojkočár a vezu i toho většího. Dvojkočár jako mám já je fakt na kšíry, protože vpředu nemá žádný madlo a má dost krátkej sed, takže naše děti ač v normálním sporťáku kšíry nikdy neměly a ani nejsou kočárový typy - vydrží tak maximálně 20 minut, v tomhle dvojkočáru kšíry mají, protože se mi opravdu stalo, že i na menším drncáku je to vyhodilo ven...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(25.12.2004 8:47:42)
Když jdeš nakoupit Ty, nemáš dvě tříletý děti. Když jdou ven učitelky z MŠ, mají i děti starší, výběr těch samostatnějších, který už byly zralý na školku, většinou používají co nejbezpečnější trasu k procházce, při které nemusí absolvovat nákup v Supermarketu ani odnést nákup a taky mají často plné ruce práce, což je ovšem jiná situace 6 hodin v práci, nebo nonstop jako to má Lída už několik let. Naprosto chápu, že si to chce usnadnit a pokud její děti neodmítají kočár, pomáhá si kočárem. Jestli používá kšíry závisí i na typu kočáru.
My taky chodíme pěšky, taky jsme používali šátek + kočár, taky používáme golfky + odstrkovadlo, ale taky používáme dvojkočár, pokud chci s dětma udělat delší výlet (nejen po rušné ulici, ale třeba i do lesa, což je dohromady asi 5-6 km okruh, který někdy ujdou oba a někdy ani jeden). Taky znám situace, kdy jsem posledních pár desítek metrů z výcházky bez kočáru nesla kromě batohu dvě utahaný děti - na jedný ruce 11, na druhý 15 kilo - počítám, že u Lídy to je o něco víc. Držela bych se toho, že každý dítě je jiný - některý prostě je schopný chodit spolehlivě a některý ne a nestojí to jen na výchově...
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(25.12.2004 10:35:47)
Přesně to se snažilo pár lidí Lídě vysvětlit - že totiž každý dítě je jiný.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(25.12.2004 16:20:25)
Já to nečetla celý a ani teď na to nemám čas, takže sorry, jestli jsem něco překroutila - reagovala jsem jen na to podivení nad tříletými dvojčaty v kočárku...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(25.12.2004 11:12:02)
Milado,
několik poznámek.
Je naprosto nemístné a nesmyslné srovnávat schopnosti matky laičky, která v životě třeba s malými dětmi neměla co do činění, a učitelky MŠ, která si péči o děti vyvolila jako svůj celoživotní úděl - a kromě toho se na to několik let profesionálně připravovala. Žena se opravdu NERODÍ se schopností umět zacházet s dětmi - to se učí až PRAXÍ, kterou většina novopečených matek NEMÁ.
K těm nákupům. Já bych si podle Tvých rad ani neškrtla, neboť:
1) nemám řidičák, a naše přibližovadlo je mi tedy opravdu na nic, a i kdybych ho měla, tak naše finanční situace není ani zdaleka tak růžová, abych si mohla na nákupy jezdit autem (což u nás v ČR je běžně rozšířené - žen na mateřské, jejichž muž má tak vysoké ohodnocení, aby rodina mohla KDYKOLIV A KAMKOLIV jet autem, je v ČR jako šafránu, většina musí zoufale šetřit)
2) nechat doma dítě (nebo děti) do nějakých 6, 7 let (dle zralosti dítěte) samotné bez dozoru považuji za hazardování s životem a zdravím dítěte - takže to bych nikdy nepraktikovala
3) některé matky opravdu NEMAJÍ KDE své dítě nechat; některé mají štěstí, že prarodiče dětí jsou doma a ještě bydlí ve stejném domě, některé mají nějaké přítelkyně či známé či sousedky, na něž je spoleh - ale jsou i tací, kteří nemají v místě bydliště NIKOHO známého a spolehlivého (viz např. já) - Milado, nevím, kde přesně žiješ; jestli v USA, tak o té se i u nás běžně traduje, že tam jsou lidé více zvyklí se setkávat, kamarádit, dělat společné akce atd., u nás se to teprve rozbíhá - a někdo na to ani nemá povahu
4) můj manžel dokáže a má i možnost nakoupit běžné potraviny; ale aby nakupoval třeba oblečení pro dítě anebo třeba dárky širší rodině k Vánocům, tak na to nemá ani chuť, ani povahu, a už vůbec ne čas - to teda musím skutečně zařizovat já; navíc je spousta mužů, kteří NEMAJÍ ČAS nakupovat ani ty potraviny, a navíc u nás panuje místy ještě starý dobrý patriarchát, takže jsou i tací mužové, kteří by považovali za nedůstojné pomáhat ženě s domácími pracemi (mezi které nákupy lze počítat)

Takže dost dobře nemůžeš po matkách batolat chtít, aby na nákupy zásadně chodily bez dětí.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(26.12.2004 1:16:54)
Milado,
pokud to měla být ironie, tak se Ti omlouvám za prudění. Jenže ono to není tak snadný. Hele, já po netu brouzdám intenzivněji (ne ovšem celodenně) asi tak dva a půl měsíce, takže takové fígle jako smailíky prostě neznám. Ani nemám tušení, co přesně to je. - Jinak: v mluveném slově si myslím, že bych ironii poznala; nadsázku někdy ne - když manžel "zlehčuje" nějakou vážnou situaci, tak dost často nepoznám, jestli to myslí vážně nebo ne. Ale ironii v hlase bych asi vycítila. Nicméně v tištěné podobě se ironie poznává skutečně ztěžka. Maximálně bych si mohla říct, že to snad ten dotyčnej nemyslí vážně. Jenže když se podíváš jen na místní diskuze, tak tady jsou zcela vážně míněné takové nesmyslnosti, že opravdu na dálku sta či tisíce kilometrů nepoznám, kdo má jaké názory a přesvědčení. - Já v tunajší praxi používám aspoň nějaké slovní upozornění, že následuje ironie.
- Ty nežiješ na území ČR, tak poznámka z praxe: počítač nemá každá rodina, internet není přístupný úplně kdekoliv, ačkoliv je snaha dostat ho aspoň do škol a knihoven, je poměrně drahý, hodně lidí není zvyklých s počítači byť jen okrajově pracovat, a já se už jen třeba blbej Windows "učila" až na rekvalifikačním kurzu od úřadu práce před dvěma a půl lety (předtím jsem s ním občas okrajově dělala, ale vůbec jsem tomu nerozuměla).
Jinak to s těma učitelkama MŠ: pochopitelně nevím, jaká je praxe. "Celoživotním údělem" jsem myslela zhruba to, že když se někomu nelíbí otravovat se dětma, tak to přece nemusí dělat, že? - A zase, možná že Tvá narážka koresponduje s Tvými zahraničními zkušenostmi; třeba v USA je prý zvykem poměrně často měnit nejen zaměstnání, ale i profesi, a dokonce se kvůli práci stěhovat stovky kilometrů apod. U nás si ale lidé mnohem víc zakládají na něčem trvalém - většina se nechce stěhovat jen kvůli práci, změna zaměstnavatele se tady pomalu rozšiřuje, ale spíš z důvodů finančních, nebo kvůli propouštění z organizačních důvodů, a měnit profese není už vůbec nic obvyklého, dokonce ani úř. práce to nepodporují.
- Ale nepoznám, zda Tvoje poznámky nebyly opět ironií, takže promiň.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(26.12.2004 1:25:50)
Jo, u nás učitelé vůbec mají tak mizerný platy, že když do toho není ten dotyčnej zažranej, tak z toho klidně i uteče. Jinými slovy, kdo do toho jde a zůstane u toho, asi to musí s těma dětma umět trochu líp než totální laici.
- Jinak, je mi líto, že i se mnou možná "hovoříš" ironicky. Pokud to první měla být ironie, nemáš pro to nejspíš vůbec žádnej důvod.
M.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(26.12.2004 7:22:37)
Mirko, ahoj, myslím, že Milada v Česku žije jako ty a jako my všichni a se školkami má dvojitou zkušenost (2 děti, starší už ve škole, mladší čerstvě ve školce). Jen pro upřesnění.
Jinak smajlíci jsou ty zvláštní skupinky dvojteček pomlček a závorek a přečteš je tak, že se na ně podíváš jakoby pootočeně o 90 stupňů a vypadá to jako ksichtík s nějakým výrazem. Tenhle se třeba směje :-)
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výchova inak 

(26.12.2004 15:24:03)
Milado, div mi oči nevypadly, než jsem to celé přečetla, ale jen k tomu konci, ano, poradnu by sis určitě otevřít mohla.
Píšeš, že prodáváš - znamená to, že jsi našla domů nějakou práci? V tom případě gratulace :-)
 MirkaEyrová 


<