| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Otcovské fejetony: Hledá se matka

 Celkem 201 názorů.
 Petra 
  • 

No, 

(27.10.2004 8:44:03)
pokud ta zena ve triatriceti tvrdí, ze má jeste pet let cas (coz je vzhledem k biologickým hodinám dost rizikové tvrzení, a navíc mám pocit, ze je to spís výmluva a té zene vyhovuje být bezdetná), tak mu asi nezbyde nic jiného nez jít hledat jinam. Svazek dvou lidí, kterí si nerozumí v tak zásadní veci, je k nicemu.
 Berrinkaa 


Re: No, 

(27.10.2004 8:59:29)
já bych naopak řekla, že rodit IN je. Myslím, že Honza by si měl asi najít partnerku, pro kterou už nejsou tak důležité peníze a kariera ale rodina,. Nebo taky může své stávající manželce "dohodit" novou kamarádku, která je bud zrovna těhotná nebo má malé mimi. Věřte, že pohled na takovou ženu působí doslova jako infekce - tedy pokud má ta dotyčná aspoň nějaké mateřské pudy - u nás i v okolí to takto fungovalo.

Honzovi držím palce, aby tu svou nakonec ukecal, protože to je opravdu to nejhezčí v životě ženy --a není to fráze - Katka
 Kaaja 


Re: No, 

(27.10.2004 21:47:03)
je to špatné rrrrozhodnutí, ale je to její rrrrozhodnutí :o))))))))
 Adina 
  • 

Re: No, 

(30.10.2004 21:02:50)
Myslim, ze pro kazde partmerstvi neni zakladni veci dite. Josu taci, kteri bohuzel dite mit nemohou. Ci jim to dlouhou dobu nedovoluje jejich financi situce...Treba. I to je mozna mozne. Souziti dvou lidi neni za kazdou cenu o tom, ze situace jednou prirozene vyvrcholi ditetem. Ano, bezne se tak stava. Je to prirozene a ve vysledku to nejhezci na svete.

Sylvie libil se me Tvuj nazor. Pravdou je, ze zrejme tomu druhemu Honzovi neslo ani tak o dite, jako, ze ve vztahu citil jiny problem, postradal zrejme neco jineho :-) Nebo, ze by vyspel ci naopak zaslepene zblbnul.
Pouha vymluva toho muze, jednoznacne se nudil.:-)Nebo uz svoji ambiciozni partnerku neustal.:-) A vetsina takovych muzu, nakonec ma dite a po te co si budeme nalhavat mnoho z nich stejne vede zivot druhy tzv. po svem. I kdyz rodina pro ne je stale svata. Kdyz dojde na lamani chleba, takovy muz zustava nerozhodny a radeji zvoli jistotu tepleho krbu a obcasnych vyletu za dobrodruztvim. To je realita.

Navic ta divka druheho Honzy v pribehu Sylvie, evidentne touzila po diteti, ale branilo ji neco jineho...zrejme jistota pohody.

Nikdo by si nemel delat pro jistotu radeji iluze. Nepatrej neprepinej to je asi nejlepsi heslo spokojeneho partnerstvi na obou stranach.Priznavam, ze asi nebude lehke procitnout a nasledne s onym faktem fungovat...kazdy pak musi resit vec podle svych priorit.

Navic rozumni partneri se i po tricitce dohodnou na diteti, pokud je jejich zivotni cil je mit. Pokud ne, nema smysl, aby v takovem vztahu pokracovali.

Roznez si myslim, ze 80 % zen co se brani diteti ve veku i po triceti, zrejme nenabyly pocitu, ze rodinu jejich muz uzivi, dle standardu na ktery jsou zvýkli. Kazdy nerad jde o stupinky dolu bez presvedceni, ze to za to stoji. Takove zeny netusi, ze dite za to opravdu stoji. Trva jim to nezli na to prijdou, ale pak jsou schopni podle meho venovat vychove ditete po urcite obdobi maximum.Ten dotycny Honza by mel asi vice s manzelkou vice hovorit, paklize je rozumna, je schopna zmenit svuj nazor. ???Mozna.

Zakladem uspechu je dohodnout se mezi sebou a delat vzajemne kompromisy. Bez nich to asi neni mozne. Avsak jednostrane kompromisy asi dost skodi.

Muz i zena by v partnerstvi i za deti meli mit kazdy zhruba stejnou svobodu, a moznost se spolecne i samostatne realizovat a zaroven spolecne vychovavat deti. To je muj osobni nazor. Pak muzou byt vsichni stastni.

I kdyz je treba pamatovat na to, ze ve vestine pripadech uspesny muz rodinu zivi, a ve vyslekdu ma skutecne omezeny cas se venovat plne rodine. Opet jsem u toho ze to vse je na dohode mezi obema a na tom nakolik zena ci muz to ci ono dokazi prijmout. Jsou i pripady kdyz muz zustava s ditetem doma...

:-)))


Zaverem jeste - ta zena muze tvrdit, ze ma jeste pet let cas. Dnes 35 neni pozde.I kdyz pravda, riziko je vetsi. Nekdy to je jen a jen poza te zeny.

A rovnez at mi zadny muz ve 23 letech v soucasnem svete (jinych moznosti, nezli tomu bylo v dobach temna) netvrdi, ze je pripraven na fungovani rodiny. Mozna ano. Nketeri muzi nejsou pripraveni jeste v 50 letech to je tez fakt. Je to asi individualni vec.
 tyna24 


Re: Re: No, 

(1.11.2004 11:31:25)
Zdá se mi, že muže ženský podceňujou!! Buď mám doma supermuže (a spousty našich kamarádů jsou supermuži)nebo nevim, ale on si mě ve svých 24 vzal a o rok později se hrozně těší na naše květnové miminko. Myslim, že by ženský měli jít příkladem a uvidíte co to s chlapama udělá. Když pravidelně čítáme Cosmopo+litany s rubrikami nejlepší sex na světě..., jak nebýt nikdy spoutaná..., je jeasný že si pořádnýho chlapa nenejademe!!
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: No, 

(1.11.2004 12:48:30)
Takove zeny, ktere se dlouho nevdavaji z duvodu kariery prave Cosmopolitant a jine podobne vazne neberou, nemaji na to cas. To Ti mohu z vlastni zkusenosti rict. Clovek to prolistuje a pobavi se nad humornosti nekterych hlasek. Pravda cte je hodne zen....ba nektere v nich hledaji zcela vazne inspiraci. Proc ne? Je to jejich zivot?

Gratuluji, a zcela uprimne preji hodne stesti a at vam to leta vychazi. Jsou takove pripady, kdy poznaji toho praveho a nestihnou se s nim po sesti letech mileneckeho vztahu rozejit a vyusti to krasnou spolecnou veci. Oba jset zrejme po tom touzili. Josu taci, co touzi jeste v tomhle veku poznat svet moznosti. Rekneme ,ze vice maji tuto potrebu muzi.

Kazdy je jiny, nekdo je dospely drive, jiny potrebuje cas a ma jine priority. Rozumni lide nehledi na nazory populistickych clanku, mohou si vybrat jen neco.

V kazdem pripade ne moc divek ci kluku ma takove stesti jako mas TY. A mnoho z nich skutecne ve 23 letech nevi jeste co presne chce. Tomu ver.

I kdyz ja mohu rict, ze jsem spise ten pripad jenz mel na kvalitni pratelstvi stesti. A kazde vtahy jsem si prozila s fajn muzi. Jen s tim rozdilem, ze my jsme nebyli ve veku 24 tak vyzrali jako se povedlo byt vam. A toho praveho jsme potkala pozdeji. Nesouvisi to s pravosti ale spise s pripravenosti na spolecny zivot. Mozna?!
Vek neni meritko. Je to o rozdilnosti lidi. V zivote neexistuje mustr mer vse stejnou merou. Vse je individulani. Kazdy sveho stesti strujce.

 Adina 
  • 

Re: Re: Re: No, 

(1.11.2004 12:49:08)
Takove zeny, ktere se dlouho nevdavaji z duvodu kariery prave Cosmopolitant a jine podobne vazne neberou, nemaji na to cas. To Ti mohu z vlastni zkusenosti rict. Clovek to prolistuje a pobavi se nad humornosti nekterych hlasek. Pravda cte je hodne zen....ba nektere v nich hledaji zcela vazne inspiraci. Proc ne? Je to jejich zivot?

Gratuluji, a zcela uprimne preji hodne stesti a at vam to leta vychazi. Jsou takove pripady, kdy poznaji toho praveho a nestihnou se s nim po sesti letech mileneckeho vztahu rozejit a vyusti to krasnou spolecnou veci. Oba jset zrejme po tom touzili. Josu taci, co touzi jeste v tomhle veku poznat svet moznosti. Rekneme ,ze vice maji tuto potrebu muzi.

Kazdy je jiny, nekdo je dospely drive, jiny potrebuje cas a ma jine priority. Rozumni lide nehledi na nazory populistickych clanku, mohou si vybrat jen neco.

V kazdem pripade ne moc divek ci kluku ma takove stesti jako mas TY. A mnoho z nich skutecne ve 23 letech nevi jeste co presne chce. Tomu ver.

I kdyz ja mohu rict, ze jsem spise ten pripad jenz mel na kvalitni pratelstvi stesti. A kazde vtahy jsem si prozila s fajn muzi. Jen s tim rozdilem, ze my jsme nebyli ve veku 24 tak vyzrali jako se povedlo byt vam. A toho praveho jsme potkala pozdeji. Nesouvisi to s pravosti ale spise s pripravenosti na spolecny zivot. Mozna?!
Priparvenost nemusi byt jen o veku. Je to o rozdilnosti lidi. V zivote neexistuje mustr mer vse stejnou merou. Vse je individulani. Kazdy sveho stesti strujce.

 tyna24 


Re: Re: Re: Re: No, 

(1.11.2004 13:23:17)
to přeci není otázka vyspělosti, rozesmívaj mě ti, kteří se schovávají za to že ještě nejsou zralí!!!!!!!OK je to jejich věc ale ať řeknou že nechtěj zodpovědnost. Normálně jen nechtěj ztratit svojí volnost a tomu se neříka nevyspělost ale sobectví.Já to vidím jako otázku rozhodnutí. Jednou jsem se rozhodla mít děti a tak teď nebudu brečet ze trčim doma zatim co kolem mě dělaj lidi kariéru.
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: No, 

(1.11.2004 13:49:15)
:-) Sobetstvi ci nezralost...to je preci jedno kazdy tomu rika jinak. Pokud se bavime o lidech jenz jsou karieristi(tedy zrejme prototyp fejetonove manzelky Honzy) povetsinou se jiz od puberty vzdelavali za nejakym cilem, maji ambici. Ve 23 ma tak clovek zbidou po promoci a je dobre zakusit prace:-)Pokud byl jejich cil pokusit se neco sam sobe dokazat a postarat se o sobe. Nemyslite, nac pak ta studia. Kdyz se vsak nerozhodne pro studia, pak uz po 5 letech prace je nekterym zenam cas dlouhy v pracovnim procesu,ne vzdy to ma gradaci. Neni to nic spatneho, je to normalni. Neni duvod ztracet cas, kdyz treba neprijde prilezitost. Ne vzdy je vse jen o uzivani si. Prominte zni to mozna podivne, ale je to tvrda pravda. Je otazkou jake sance zena ci muz dostanou. Odtoho se odviji jejich chtic mit rodinu tehda ci tehda.
 Lizí 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: No, 

(14.11.2004 17:02:19)
Souhlasím - chce to trochu zodpovědnosti. Vdávala jsem se ve 22 letech - z lásky i rozumu - z lásky - to je snad jasné a z rozumu proto, že jsme s manželem každý z opačného konce republiky, svatbu jsme tedy z praktických - rozumových - důvodů uspořádali krátce po promoci v městě našich studií. První dítě se nám narodilo, když mi bylo 25 let. Tehdy bych brala, kdyby to bylo ještě o trochu později. Dnes vidím, že to bylo dobře - měla jsem čas být s ním pár let doma, a pak se věnovat kariéře beze stresů. Druhé dítě jsem také nějaký čas po třicítce pořád odkládala, kvůli práci, jak jinak, pak ale už byl nejvyšší čas - bylo mi 36 a nejen rozum, ale i instinkt matky se hlásil o své. Od rozhodnutí byl ještě skoro rok k tomu, než jsem mohla s radostí zjistit, že miminko je na cestě. Dlužno také podotknout, že mateřství pro mne bylo mnohem více namáhavé a zatěžující (fyzicky) než v 25 letech. A to jsem nebyla žádná chudinka, ale v celku sportovně zdatná žena. Mít v tomhle věku první dítě bych ale neriskovala především z genetického hlediska. I otěhotnění déle trvá - většinou. Pokud chce fejetonový Honza děti, ať si najde partnerku, která bude mít stejný cíl a touhu.
 Věra. 


Svobodné, bezdětné.. 

(27.10.2004 9:51:50)
Známé, které mám, a nemám témeř žádne jiné, než právě svobodné, bezdětné, se mi spíše stěžují, že dítě nechce partner, či přítel.

Ještě tato cesta..ještě tohle vybavení do bytu..ještě lepší bydlení...rýsuje se mi lepší místo...vždy je důvod proč dítě odložit.

Je to samozřejmě svobodná volba každého páru..faktem ale je, že žena zase tak moc času jak chlap nemá, když se po třicítce rozhoupe, často zjištuje, že to nejde a nejde...

U žen co dělají karieru je pak tato volba ještě těžší...na začátku je fajn udělat si praxi..kdy ale z rozjetého vlaku vyskočit ???

Univerzální recept asi na to není, máme ho každý svůj, někde ve svém srdci..:-))
 Gábi, 2 děti 


Pořád dokola ... 

(27.10.2004 9:55:07)
Už mě to začíná unavovat ... Mediální obraz "rodiny" s jedním dítkem žijící ve velkém domě a zároveň řeči typu "rodí se málo dětí", "stát nepodporuje rodiny s malými dětmi" atd.
Pořád se chceme nacpat do nějakých škatulek: rodí se málo dětí - vymíráme, rodí se moc dětí - kapacity porodnic nestačí, málo děti - rušíme školy, moc dětí - třídy jsou přeplněné, matky jsou moc mladé, matky jsou moc staré, a to se opakuje posledních třicet let stále dokola. Zneužívání statistických údajů pro politické a mediální manipulace ... Zkreslený mediální obraz opravdového života ...
Vždycky to ale záleží na dané partnerské dvojici - někdo děti chce a někdo ne, někdo se trápí neplodností a někdo zase podniká opakované interupce.
Co se s tím dá dělat globálně? Jediné, co mohu stále dokola sdělovat svému okolí je, že: mít děti je úžasné, že život dostane nový smysl, že vůbec nezáleží na penězích ani na majetku, že "užít si" cestování, zábavu i kariéru lze s dětmi ještě lépe, než bez nich. Ale je to jen moje osobní zkušenost, která se nedá zobecnit.
 tyna24 


Re: Pořád dokola ... 

(1.11.2004 11:47:05)
Mám stejný názor. Vlasní zkušenosti budou sice až v květnu ale z okolí vím, že to tak je.
 emkohacko 


Re: Pořád dokola ... 

(30.10.2010 13:34:37)
Mám také stejný názor. Děti mám poměrně mladá a cestovat s nimi se dá báječně (a to nemám ani auto!), bydlení a peníze se vždycky vyřeší! Jsem pro to, budovat kariéru až s dětmi ~;) je to větší sranda ~t~
 Psychouš 
  • 

Vysvetleni 

(27.10.2004 10:30:30)
I kdyz je tento clanek k okomentovani nezajimavy, rad bych opravil jedno spatne pochopeni.

Jedna se o zminovanou reklamu. Je to reklama na GSM sit Oskar a ten "temer epilepticky zachvat" je elektricky šok pri pokusu promluvit (cokoliv), coz je metafora vyssich poplatku konkurence pri volani mezi sitema.

:-)
 bead 
  • 

Autorovi 

(27.10.2004 11:41:27)
U vetsiny Tvych clanku se objevuji prispevky lidi, kteri nepochopili obsah a kritizuji. Ac tomu tak vetsinou neni umne, tentokrat se k nim pridam. Myslim, ze Tebou tolik oblibene - pouzit pribeh "ze zivota", tentokrat trochu pokulhava za realitou. Pokud nekdo zije ve vztahu s nekym vice jak sedm let a neni uplny zabednenec, vi, proc jeho protejsek konkretni reseni situace odmita. Tedy pokud Honza svou partnerku tolik let miluje a ma s ni za sebou par let zivota, dostane nejlepsi odpoved prave od ni. Pokud tedy ona i on existuji. Ja o tom silne pochybuji. Mam spise dojem, ze Te prilis nenadchla reklama operatora..(mne take zrovna neoslovila, i kdyz jindy prave "jeho" reklamy byvaji nejlepsi - nejvtipnejsi)a tak sis vzpomnel na zde tak trefne komentovane skatulkovani lidi a strcil vsechny tricitky, bezdetne, relativne uspesne v kariere do jednoho pytle a zasil ho hrubou zaplatou. Proc proste nenapises, co konkretne Ti na trendu velkych mest vadi a proc. Potom by se mozna mohla tahle diskuse ke clanku odvijet ponekud smysluplnejsim smerem. Zatim to vypada jako jakasi pseudoporadna.
p.s. je mi 29, jsem vdana, zamestnana a prave bojuju s celym svetem, ktery ode mne ocekava neco ve smyslu..jsi vdana, bude ti tricet, penize vydelat umis, tak uz toho nech a koukej rodit deti. Nutno podotknout, ze ten "cely svet" jsou chlapi. Zenska se mne na to, kdy prijdou deti neptala zatim zadna...
 Adina 
  • 

Re: Autorovi 

(3.11.2004 11:07:30)
bohuzel nemam sanci sledovat reklamy v Cechach a tak me skutecne nedoslo :-), ze by se autor mohl snizit k takoveto verzi, vyuzit zrovna tento takrka "vyjimecny" pribeh. V kazdem pripade mohl to podat ponekud sofistikovanejsim zpusobem.
:-)

Drzim palce, aby ti odolavani vydrzelo alepson do doby nezli si sama budes jista. Tve pocity dobre znam. Muzi tez maji pocit, ze po tricitce bychom meli byt vsichni zaskatulkovane.
:-)

Jedno Ti vsak reknu, ze ve finale clovek jenz pristupuje k praci a zodpovednosti a taky k zabave zpusobem ze zije temer naplno...je ve vysledku stastny s faktem, ze se bude starat o nove "ja",ktere je mixem dvou. Ona je to myslim daleko tezsi-zodpovednejsi prace nezli byt zodpovedna za x milionovy rozpocet ci za x lidi, kteri jsou si sobestacni. A jeste tezsi je to zkloubit s praci. Nebot neni mozne se soustredit jen na dite, i kdyz mnoho zen bude mit zrejme opacny nazor.Good Luck!
 bramama+3 


Re: Vysvetleni 

(27.10.2004 20:24:38)
psychousi dik, konecne som pochopila, o com ta reklama na oskara je ;) asi sa zameriavaju na inteleguanskejsie cielove skupiny ;)
 Janinac1 


Re: Vysvetleni 

(3.11.2004 0:19:12)
Proč se tedy zabýváte nezajímavými věcmi a nenecháte si svůj hloupý názor.
Na co je ta reklama dobře každý průměrně inteligentní člověk pochopil.
Zmínka o miminku vyvolala reakci u jinak tiše vypadajícího mladíka a pak nastal ten el. šok.
 Lizí 
  • 

Re: Vysvetleni 

(14.11.2004 17:09:22)
To je nepochopení ne autorovo, ale tvé. Proč to tam není obráceně? Proč se před zmínkou o mateřství neotřásá dívka? Autor článku samozřejmě ví, žde o reakci na poplatky, to druhé, o čem se zmiňuje, je mezi řádky. Dívka se neotřásá, je to přece - piodle autorů spotu - vždy žena, kdo chce dítě. Autor článku jen reaguje, že to tak vždy není. Trochu lidství do života přeji...
 Markéta 
  • 

In nebo out 

(27.10.2004 13:37:41)
Nevím jestli rodit je in nebo out,ale znám stejný názor z druhé strany.A tak aby "tatínka" ten prcek neomezoval,vzal nohy na ramena a po třech letech společného života změnil bydliště a dál si buduje svoji úžasnou kariéru.Malé je teď sedm měsíců,práci jsem odložila na období školek a škol,recituju Paci,paci,v kabelce se mi místo diáře roztahují chrastítka a to co nám chybí nejvíc je trocha klidu a táta co umí mít rád.
Když dva jsou spolu a chtějí být spolu,asi je dítě logické vyústění situace.Možná je čas na poslední pokus o dohodu,která vyhoví oběma nebo ještě spíš na to sbalit si ty kufry.Ale to je jen můj názor.
 Klára, dítě zatím žádné :-) 
  • 

Opustit :-) 

(27.10.2004 14:27:44)
Řeším podobný problém. Ne s dítětem, ale se svatbou, která by podle mého názoru měla dítěti předcházet. Přítel má stále dost času. Takže co doporučuji ? V jejím věku je dost divné, že neustále dítě odkládá, to také může odložit úplně. Měl by si o tom s ní vážně promluvit, jak je z toho nešťastný, že by miminko chtěl a jaká je její představa. Pokud se její představa nezmění ? Ať se rozejde, proč by setrvával v manželství, kde by byl nešťastný ! Je dost žen, které děti i svatbu chtějí, myslím, že do roka najde tu pravou.
P.S. Sem s ním :-)))
 Vlaďka26/Ondra04,Káťa06,Thea14 


Taky znam 

(27.10.2004 17:54:51)
2 pripady, kdy chlap chtel a zenska ne... jedni se rozvedli (taky se znali a byli svoji hodne dlouho, ale ona - 27let - mela porad dost casu, prace ji bavila...), ted se nejak pofiderne davaji zase dohromady, tak jsem zvedava, co z toho bude? uz je ji 30...
druzi jsou svoji taky dost dlouho (ona ma casu dost, nevim, jestli ji prace natolik bavi, ale ma "vyssi" cile a ve firme povysuje, kouka hlavne po financnim zabezpeceni a uzivani si... ma taky nazor, ze ted uz je veda tak daleko, ze si muze dat zmrazit vajicka, nebo se za par let necha naklonovat...je ji 31) JE TO NORMALNI?!!! (myslim myslenkovy pochody te druhe...)
Ja jsem vzdycky chtela hodne deti a manzel taky, takze jsme do toho praskli, jak jsme meli kde bydlet...myslim, ze s vice detma je vic srandy (starosti je se vsema stejne a vydaje jsou vedlejsi i kdyz si zrovna nezijeme jak prasata v zite...clovek se holt bud CHCE nebo NECHCE uskromnit)... a z predstavy velkyho domu s jednim prckem, mi beha mraz po zadech...co kdyby se za par let neco stalo (ted v dobe malych, pozdeji velkych, kriminalniku je to dost pravdepodobny :-() a my zustali bez deti?! Co pak, kdyz mi bude treba 40,45?!...
Doporucuju odejit, pokud jsou si opravdu souzeni, tak cestu zpet k sobe urcite zase najdou (tyhle pripady taky znam, ale to zase patri nekam jinam...)
 Věra. 


Re: Taky znam 

(27.10.2004 18:11:06)
Vladko, myslím že kvalitu lidí nelze soudit podle toho zda chtějí nebo nechtějí děti...prostě různí lidé mají různé priority.Dnes je dítě jen jednou z možností v životě, náš svět je nyní takový.

Pravdou ale je, jak si hezky postřehla, že občas mají ženy pocit, že to "mají pod kontrolou" ..."až budu chtít , vysadím a dítě přijde, v nejhorším umělou cestou..", a odkládají a odkládají....pak to občas nejde..ani normálně ani jinak...a je problém...

Jako zlomovou vidím zhruba tu třicítku, po ní plodnost prudce klesá, a ženy co dítě odkládají i po 30 reálně riskují, že jej mít nikdy nebudou, myslím že tohle by mělo být více v obecném povědomí, než " věda je dnes všemocná, můžu rodit i ve 40, je to jedno...".

Ale neodsuzujme nikoho, kdo po dítěti netouží, samotné mi nikdy děti nic neříkaly a "chytlo mne to" až po jejich narození.

Když je v páru v této zásadní otázce dlouhodobě nesoulad, asi jiné řešení než rozchod nelze volit.
V tomhle kompromis udělat nelze, "dítě jen na víkendy" si půjčovat nejde. :-))
 sally 


Re: Re: Taky znam 

(27.10.2004 20:51:56)
Věrko,
já si nemyslím, že bezdětné ženy jsou výdobytkem současné doby... různé neprovdané tetičky byly v dobách našich babiček a prababiček poměrně běžné - a taková tetička často žila s provdanou sestrou nebo ženatým bratrem a pomáhala s jejich dětmi a domácností... myslím, že totáč tohle narušil - neprovdaná nedětná ženská byla "divná", všeliké tlaky (novomanželské půjčky omezené věkem) na to, aby se lidi brali a množili... myslím, že se to vrací zase do normálu - že zase bude určité procento neprovdaných žen a starých mládenců, příp. bezdětných párů, kteří z nějakého důvodu svatbu/děti nechtějí, nemůžou mít.

Jinak přiznám se, že Honzu nechápu - o dětech by se lidi měli bavit před svatbou - a ne po sedmi letech naříkat, že ten druhý nechce něco pro mne tak zásadního.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Taky znam 

(27.10.2004 21:35:08)
ale takový Neruda byl svobodný mládenec tuším proto, že by svoji ženu (a rodinu) neuživil, ne proto, že by nechtěl děti
 Lucka, Kryštůfek 2,5 roku 
  • 

Re: Re: Re: Taky znam 

(31.10.2004 17:21:13)
Tak nedavno jsem - tusim v Lidovkach - cetla minirozhovor s Rabušicem - vedoucí katedry sociologie na Fakulte socialnich studii v Brne. Napsal vyslovene: "ŽENY, naučte své syny uklízet a vařit, jinak nenajdou partnerku." To je sice přehnané, vždycky se najde nějaká slepička, která tomu svému bude dělat první poslední, ale přece jen...
 Věrka 
  • 

Tak to vidím já 

(28.10.2004 0:38:51)
Kdo nechce mít děti, ať je radši nemá. Nemilovaných dětí je na světě víc než dost. Půlka lásky nestačí....v tomto případě otcovské
 Jana 
  • 

Re: Opustit :-) 

(31.10.2004 19:22:08)
To PS bylo nejlepší. Tak, tak, sem s ním. Už sice mám jak partnera, tak miminko. Ale proč ho (Honzu) nedat nějaké volné, po miminku žíznící dívce.
 Lucie 
  • 

placebo 

(27.10.2004 18:23:06)
Doporucuji nenapadne vymenit antikoncepci za vitaminove tabletky a kdyz to nezabere, tak mam kamaradku ktera by miminko moc rada!
 Petra Neomi 
  • 

Pokud je to o reálných lidech 

(27.10.2004 18:57:01)
a není to jen nějaké podobenství, je to opravdu hezký doklad egoismu a to oboustranného. A mimochodem, jestli ten vztah existuje, musí v něm skřípat mnohem víc věcí, než jen rozhodnutí o dítěti. Pokud se totiž lidé mají rádi, tak se o takovéhle věci dohodnou. Navíc, ona přece neříká "nikdy dítě", ale jen "počkáme" a čekání, když jí ani není třicet je imho normální. V tomhle věku už se člověk neutrhne, ale opravdu si to dobře rozmyslí a odhodlat se, to chvíli trvá.

Ostatně, předpokládám, že mužská polovina páru nepředpokládá svůj odchod na mateřskou, každopádně nebude dítě nosit dlouhých devět měsíců, nepovolí mu břicho, nezkazí se zuby, nebude po dvou hodinách kojit... Být chlap, směle bych plodila děti :) a dokonce bych je i ochotně živila. Pracovat totiž člověk musí tak co tak.

Prezentace ženy, které táhne na třicítku a chce ještě čekat s dítětem, jako kariéristické egoistické bestie, je hodně laciná. A k té panice se zabřezáváni po třicítce ... Sama mám teď 7týdenní dítě, je mi 35 a početí jsme se snažili jeden měsíční cyklus. A okolo rodí své první děti mé vrstevnice, takže nevím, jestli je situace tak tragická. Je jasné, že pokud máte první dítě v 35, těžko stihnete druhé, ale pokud člověk plánuje dítě v tomhle věku, většinou se nehodlá obklopit početnou rodinou.

Většina životních partnerů ví, s kým žijí a koho si vybrali. Takže pokud si někdo najde ženskou, pro která je práce prioritou, nemůže čekat, že se náhle změní v maminu. Zázraky se zpravidla nedějí.
 Marika 
  • 

Re: Pokud je to o reálných lidech 

(27.10.2004 19:12:44)
souhlasim s tim ze mit dite je jedna z moznosti me je 27 a po diteti netouzim ani trochu. Proste vubec nemam ten pocit nemam a nechce se mi se k tomu nutit a manzel me taky nuti a problem s tim mame taky. Neni proste moji prioritou mit dite. Mam bajecnou praci, ktera me uplne pohlcuje a jsem naprosto spokojena.
 Věra. 


Re: Pokud je to o reálných lidech 

(27.10.2004 19:19:59)
Petro statistika drží a nepustí..:-))..argumentovat že "já jsem otěhotněla ihned" je o ničem..., dalších deset neotěhotní ve 35 vůbec...

Ta plodnost doopravdy po 30 klesá a naopak přibývají komplikace a předčasné porody, prostě ženské tělo je nějak stavěné a můžeme se stavět na hlavu, prostě to tak je....

někde jsem nedávno četla, že i u nás ženy směřují zhruba k tomu co je obvyklé na "západě"..cca 20 % procent žen se orientuje jen na rodinu, 20 % jen na karieru a ten zbytek se nějak snaží o oboje a lavíruje jak se dá..:-))....a že je to těěěžké, víme všechny..:-))

 Klár@ 


Zase nás dostal:o)) 

(27.10.2004 20:33:09)
Příběhy "ze života" páně Karbana mě příliš neoslovují, ale musím uznat, že svůj účel plní stoprocentně.Většina čtenářů má neodolatelné nutkání se k nim vyjádřit.Proč? Gratuluji, pane Karbane!:o))
 Psychouš 
  • 

Re: Zase nás dostal:o)) 

(28.10.2004 12:39:45)
Protoze na internetu prece pindá kdokoliv k cemukoliv :-).
 Rina 
  • 

Re: Zase nás dostal:o)) 

(14.11.2004 17:18:00)
Poradím - stačí zodpovědět si otázku, proč ses vyjádřila ty... Když mě něco nebere, nestojí mi to za námahu, ne?
 Petra 
  • 

Re: Nesoudit jen podle sebe 

(29.10.2004 9:04:43)
Myslím, ze nemás pravdu s tím,ze to mohl vedet pred svatbou. Lidi se dokázou velmi zmenit, a to na obe strany. Mám známou, která se vdávala v 21 s tím, ze az zaplatí hypotéku, porídí si rodinu, coz by bylo asi v 25. Jenomze pak dostala dobré místo, zacalo jí to bavit, zacala postupovat v kariérním zebrícku a díte se odsouvalo a odsouvalo... Dnes je jí 30 a o díteti nechce ani slyset. Manzel je z toho dost rozcarovaný, protoze preci pred svatbou bylo vsechno jiné... A co se týce toho, ze ty jsi otehotnela v 35 po mesíci, to naprosto nic neznamená. Vubec ne to, ze tak otehotní kazdá, takze se nedávej za príklad. Píses, ze do tricítky cekat s dítetem je normální. Jenomze té dáme z clánku je uz 33 a tvrdí, ze má jeste pet let casu,coz je trochu jiná situace. A nazývat egoismem to, ze manzel touzí po díteti, kdyz chudince manzelce z toho povolí bricho...
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(29.10.2004 18:38:43)
Milá jmenovkyně, svůj příklad použít mohu prostě proto, že to příklad je. Příklad z praxe :) Nikdo jistě nemá záruku, že to tak bude i u něj, ale klidně to tak být může. Nebo taky ne a bude se o dítě marně snažit do 45. KOneckonců, proč ne, Marta Chadimová porodila první dítě,když jí bylo kolem patesátky a její životospráva určitě nebyla zrovna příkladná.
Zkrátka, Španělé mají takové hezké úsloví: "Vem si co chceš a zaplať za to, řekl Bůh." Prostě, někdo chce zůstat bezdětný do poměrně pokročilého věku, jde jen o to, aby pak počítal s placením.

>A nazývat egoismem to, ze manzel touzí po díteti, kdyz chudince manzelce z toho povolí bricho... < A ne? Jen o svém břiše může člověk rozhodnout sám, o cizích ne :))
Ze zkušenosti vím, že postoj určitého typu ženských po třicítce k těhotenství se dá charakterizovat slovy: "Bojím se, že zblbu a ztloustnu, bojím se, že na mě přátelé zapomenou, bojím se, že mě v kšeftě někdo vyhodí ze sedla a že zůstanu sama v pustém bytě se řvoucím miminem. BOjim se smrti, komplikací a změn." Nejde o to, že by dotyčné byly neschopné, spíš o to, že v tomhle věku už člověk zvažujr rizika. Všechny ty strachy jsou dost opodstatněné a buď dotyčnou její partner dokáže dostatečně věrohodně ujistit, že ty negativní dopady spolu minimaliuzují, nebo se nemůže divit.
Pokud chlap tyhle obavy bagatelizuje, zaslouží spíš nakopat zadek, než se stát otcem dítete a pro jeho partnerku je to jasný signál, že z tohohle směru kýžená pomoc nepřijde.
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(29.10.2004 19:17:19)
Jenomze ne kazdý príklad je hodný následování... Co se týce ostatního ve tvém príspevku, tak se proste nemuzeme shodnout, to se ukázalo v diskuzích uz mnohokrát.Já proste takový zeny, co koukaj na díte jako na rvoucí prítez a bojí se, ze jim tehotenství zkazí postavu,nechápu a nesouhlasím s nima. A stejne tak nechápu chlapy, který se bojej, ze manzelce zkazí tehotenství postavu. Holt máme kazdý jiný priority. Ale je to jejich vec, at se bojí, ceho chtejí, sami si tím komplikují zivot. Pekný víkend :o)
P.S. Myslís tu Chadimovou, manzelku Mikuláse Chadimy? Jak mela problémy s tou falesnou restitucí? To me docela zajímá - kdy se jí to díte narodilo? Ale to jsem jenom tak zensky zvedavá..;o)
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(30.10.2004 0:03:57)
Jojo, to je ta Mara Chadimová, manželka Mikoláše Chadimy. Tuším, že jejich Justýně je tak rok, rok a půl.
 Bosorka2 


Re: proc zena po 30 nechce dite? 

(1.11.2004 8:39:55)
No, většinou je to proto, že svého partnera rozhodneě nepovažuje za ideálního otce a nedůvěřuje mu natolik, aby se odhodlala být na něm nějakých 10 let finančně silně závislá.
Takže když si ten chlap stěžuje, že jeho ženská odkládá dítě, chyba nebude jen v té ženské.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(29.10.2004 19:29:15)
"Bojím se, že zblbnu a ztloustnu, bojím se, že na mě přátelé zapomenou, bojím se, že mě v kšeftě někdo vyhodí ze sedla a že zůstanu sama v pustém bytě se řvoucím miminem. BOjim se smrti, komplikací a změn."

Tak třeba takhle bych to neviděla, i když připouštím, že i takové myšlenky někdo může mít.
Podle mého je hodně velký problém v něčem trochu jiném. Prostě ve třiceti, zvlášť když mám nějaké zajímavé a slušně placené místo, jsem zvyklá na nějaký standard, na určitou životní úroveň a styl života - a tohle je těžší opouštět ve třiceti než ve dvaceti. S dítětem už to nikdy nebude takové, ať si to zařídíte sebelíp.
Vytahané břicho spraví operace, dobří přátelé se na člověka nevykašlou, nezblbnout taky není zas až tak těžký, i hlídání se dá vyřešit - ale co se NEDÁ SROVNÁVAT je odpovědnost za to dítě, to, že když si bezdětná na čtrnáct dní vyjedu s partou někam na výlet, nic se neděje... ale když někde nechávám dítě nebo ho beru sebou, je to omezení jak pro mne, tak pro něj...
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(29.10.2004 21:07:24)
Je fakt, ze jsem v poslední dobe slysela názor, ze by bylo nakonec lepsí mít deti práve v tech dvaceti nez triceti. A duvody byly presne takové - ze mladsí lidé proste jeste nepodléhají vsem tem obavám, stresu, jsou flexibilnejsí a není pro ne takový problém vyjet ze zajetých kolejí. I kdyz to zase má jiné nevýhody, treba finance, a zvlást v dnesní dobe, která do cloveka hustí, ze si musí hlavne uzít, pak muze jednoho napadnout, ze nic neuzil a zacít to dohánet... A to uz je s detmi jistý problém... Takze preji vsem matkám, at starsím, ci mladsím, zdravý nadhled a prirozené chápání vecí prirozených...
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(29.10.2004 21:22:39)
A co třeba takhle:

Ve třiceti a více už jsem v podstatě zažila, co se zažít dalo. Mám stabilizovanou kariéru, jsem žádaná a mohu bez problémů pracovat z domova, aniž bych o svou práci přišla. Luxusních večeří v restauracích už mám plné zuby, plesů, cestování a jiných zábav jsem si taky užila ažaž a už mi to nic moc neříká. Už pár let mám milovaného partnera, který to cítí stejně. Je načase dát životu trochu jiný smysl a teď rozhodně nebudu litovat, že jsem si nic neužila :o))

MMCH, Petro Neomi, mám podobnou zkušenost jako Ty. Postrašená články v novinách, že po 30. roce se lidem rodí už jen zrůdičky, jsem se rozhlédla okolo sebe - a uviděla hodně holek, které bez problémů otěhotněly i po té třicítce, a několik, které měly bohužel problémy i přesto, že byly o mnoho mladší.

Tím rozhodně nechci snižovat mladší maminky, naopak si jejich rozhodnutí vážím. Ale už mi občas leze na nervy ta kampaň proti "starším matkám" a jejich, mnohdy dost nechutné, obviňování ze sobectví, kariérismu a bůhvíčeho ještě.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(29.10.2004 22:03:35)
Chtěla bych mít někdy v životě pocit, že jsem si užila až až...
Dítě jsem měla ve 28 letech neplánovaně, kdybych měla čekat, než si dostatečně "užiju", byla bych starobní důchodce - pokud bych se toho dožila. :o)
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(29.10.2004 22:09:10)
Monty,

možná kdybys počkala ještě pár let jako já, měla bys ho taky ;o))
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(29.10.2004 22:56:01)
Šáry - zkrátka: Nudím se, pořídím si medvíd... ééé, teda - miminko ;o)

Sorry, chápu jak to myslíš a mně osobně je putna, v kolika kdo rodí nebo nerodí děti. Jenom ten tvůj popis života... no, nedalo mi to si nerejpnout ;o)

S.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(30.10.2004 0:21:42)
Šáry, ten pocit znám :)) Člověk má najednou pocit, že už všude byl nejmíň třikrát a že opakuje každý večer stejné řeči stejné partě ve stejném klubu. A pak má v zásadě jen dvě cesty. Buď najít jiný klub a jinou partu a po nějaké době za opakovat stejné věci a nebo hledat novou životní zkušenost, a tou mateřství nepochybně je.

Každopádně si myslím, že pro mateřství se ženská musí rozhodnout z vlastních vnitřních pohnutek, ne pod tlakem okolí, protože pak hrozí reálné nebezpečí, že si pak bude připadat jako "obětovaná jednotka".

A jak tu někdo psal o řvoucích miminech... možná to není přítěž, ale komplikace každopádně. Zatraceně těžko se člověk soustřeďuje na popisování klíčové scény mučení druida nekromantkou, když poblíž fňuká mimino. :)))
 Adina 
  • 

prochazime-prosly jsme si podobnymi uvahami 

(2.11.2004 13:19:44)
:-)
 Lajla 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(14.11.2004 17:28:59)
Kdes četla, že po třicítce se lidem rodí jen zrůdičky. Pokud je to nadsázka, tak tedy jak Grónsko. To je ale hloupost!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
 Rina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(14.11.2004 17:26:27)
Co to zkusit z druhé strany - co když je dítě obohacení - na cestách - a stojí za trochu toho mého omezení? Úspěchy dětí - ať je jim sebeméně, jsou i mými úspěchy, děti jsou dar. A to nejsem "matka rodu" - mám ambice i v zaměstnání a celkem vše jde. Bez toho, abychom jakkoliv zanedbávali děti.
 Simona 
  • 

Re: Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(30.10.2004 9:17:43)
Ty strachy o kterých píšeš se týkají i mě, až na to, že jsem je měla i ve 20, i v 30 a měla bych je i ve 40. Nikdy jsem si nepřipadala dost hezká (a tak jsem cvičila a zdravě jedla..) a dítě by to ještě zhoršilo, navíc kde najít partnera, který to nenechá jen na mě a psychicky mě podpoří? Opustila jsem muže, který moc dítě nechtěl (věřím tomu, že bych ho přemluvila, jenže fungovalo by to až bych měla to "povolené břicho"a pořebovala pochopení, že z toho doma blbnu?) A našla si jíného a předem ho upozornila na všechy problémy které těhotenství skýtá, svěřila se mu se všemy svými strachy..., Myslím, že takhle je to lepší, než když pak třeba manžel zjistí, že sex po porodu není dlouhodu dobu co býval, manželka už není tak přitažlivá jako předtím apod. Je lepší na to muže připravit.
 Martina, Ditka 3m 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nesoudit jen podle sebe 

(8.12.2005 15:24:00)
Termín "obětované jednotky" je úžasný. Musím říct že ačkoliv jsem byla "na zkušené" jako au-pair v Anglii (měli 3měsíčního drobečka a dva větší kluky), ačkoliv jsem přečetla co se dalo o těhotenství, výchově a dětech obecně, stejně mě zaskočilo že jsem brzy po vysazení antikoncepce otěhotněla a ta nezvratnost toho rozhodnutí mi dávala docela zabrat. Představy jak to bude vypadat až budeme ne dva ale tři byly na nic, skutečnost je vždycky jiná. Krásná a úžasná. Pochopitelně také si připadám že blbnu, že se do ničeho nevejdu, že si nejsem jistá jestli vůbec někdy bude sex tak úžasný jako býval.... Ale protože jsme do toho šli vědomě a manžel se o všechno zajímal a podporoval mě, zvládáme to. Do naší dcerunky jsme oba zamilovaní a i když to už bude vždycky jiné než ve dvou, moc se na to všechno těšíme. Bez manželovy podpory (duchovní i finanční) si miminko neumím vůbec představit.
Tak povoleným břichům zdar a hodně miminek.
P.S: v porodnici na pokoji jsme byly tři a já ve svých 27 tam byla nejmladší (všechny první mimi) - ale všechny nadšené a spokojené, bez komplikací.
 Adina 
  • 

Re: Pokud je to o reálných lidech 

(1.11.2004 13:31:13)
Petro uplne s Tebou souhlasim. Strucne se Ti podarilo vystihnout realitu.
Preji hodne radosti a co nejmene starosti s mimcem. Me to teprve ceka. Oba se moc tesime a to patrim k onem karieristkam. :-)
 Irena, 2 Berušky 
  • 

Návrh pro fejetonového Honzu 

(27.10.2004 20:58:27)
Pokud Honza nechce svoji manželku opustit, tak by ještě mohl zkusit navrhnout, že kariéru opustí on a bude se po několik let věnovat výchově děcka.
Co na to asi Honza?
 Marketa, 1 mimi 
  • 

Re: Návrh pro fejetonového Honzu 

(28.10.2004 8:23:31)
Jojo, to je presny. Zajimalo by me, jestli by byl fejetonovy Honza ochotny hned od porodu prevzit kompletni peci o dite, vzdat svou karieru a byt s nim nekolik let doma. tim by umoznil manzelce, aby se venovala dal svoji praci. jenomze vetsina chlapu dite sice chce, ale jaksi automaticky predpoklada, ze doma s nim zustane manzelka a on si s nim maximalne pohraje, kdyz prijde z prace domu. Cest vsem panskym vyjimkam, ktere jsou na materske, zastupy jich nebudou. Ja jsem svoji karieru ve prospech ditete taky opustila a nemrzi me to, jsem rada, ze manzel vydela tolik, ze nemusim s navratem do prace pospichat (jestli vubec me jeste budou chtit) a nemusim resit, jestli dat dite do jesli nebo premlouvat pribuzny a babicky na hlidani. Ale preci jenom nekdy mu trosku zavidim, ze on chodi kazdej den mezi lidi, ktery resej tezsi problemy nez to, jestli uz je plinka pocurana nebo ne.
Priznejme si to, pro naprostou vetsinu zen predstavuje materstvi mnohem vetsi zavazek a zmenu dosvadniho zivota nez pro chlapy a to je mozna duvod tolika bezdetnych zen kolem tricitky. Ono je strasne obtizne si predstavit, ze muj dosavadni zivot tak rapidne vyjede z koleji a prehazi se. A i kdyz se zena vrati po par letech do prace, tak malokdy uz zvladne delat karieru tak jako predtim. Tezko se vraci domu z prace kolem 9 vecer, kdyz clovek vi, ze skolka zavira v 5. Existuje asi par zen, ktere to dokazi nejak perfektne skloubit a byt treba reditelkou obri mezinarodni firmy a zaroven mit tri deti. Moc jich teda neznam.
 toriamos 


Re: Re: Návrh pro fejetonového Honzu 

(31.10.2004 0:17:53)
Ono se to rekne, at chlap zustane doma s miminkem, jenze castokrat vydelava vice nez zena a tak plni funkci zivitele rodiny. Zena by to nejspise ze sveho platu neutahla....ale to zrejme neni pripad fejetonoveho Honzy a jeho manzelky..:o)
 Magda77 


Re: Návrh pro fejetonového Honzu 

(29.10.2004 17:30:11)
No konečně to někdo řekl. Přesně tak - navrhnout rozumné řešení. Fakt by mě zajímalo, jestli ti dva opravdu existují, tak jestli by to toho Honza šel a co na to ona.
Rada typu "když nechce dítě, tak ji opusť!", to je teda síla. Po deseti společných letech? Ten kdo takhle radí, ať se nad sebou trochu zamyslí...
 Chacha 
  • 

Hm - hledám otce pro druhé dítě 

(27.10.2004 21:46:42)
Fejetony pana Karbana neznám.
Škoda,zní to zajímavě.
Já to znám taky spíš obráceně,v okolí vím o ženách,které by děti chtěly,ale muži nejsou.
Já taky hledám otce pro své druhé dítě...Aby nežil v cizině atd.
Z mých spolužáků na SŠ,má ze 40 lidí,jedna čtvrtina 3 děti,to se mi zdá dost.
V mateřském centru vím o 7 lidech,co mají 3 děti,tam se mi zdá,že je snad norma mít 3 a s jedním dítětem je človek nenormální.
Odkládat je nesmysl,ale je umění najít toho pravého a vhodného a obráceně tu vhodnou.
Mně by se líbila velká rodina,ale to zůstane už asi jen u snů.
Nebo že by?
 Hračka 


Re: Hm - hledám otce pro druhé dítě 

(28.10.2004 21:17:57)
Ono je to těžké.Já jsem měla dceru z prvního manželství a našla jsem si druhého manžela o 2roky ml.Máme spolu syna 12 měsíců.Je ing. ekonomie a dělá karieru.Ovšem oba děláme stejný sport a max.se mu věnujeme.O víkendech jsme na turnajích a hlídají rodiče.Pokud manžel příjde z práce přebírá starost o děti on.Chodí a malým i spát.Já jedu občas na turnaj bez něho a on hlídá děti.Dvakrát týdně jsme společně na tréninku a navíc manžel chodí jeden den v týdnu na kulečník-ovšem zeptá se,zda-li má jíti.Jsem spokojená a oběma nám to vyhovuje.Teď jsme byli s dětmi u moře a bylo to opět super.Záleží hodně na dohodě,ochotě a vstřícnosti.Myslím si,že mateřství je nádherný dar a nikdy bych neměnila.Honit se v práci,když mám doma sladké dítko-nikdy.Já si to vychutnávám podruhé a jsmem šťastná!Co by za to dali jiné,které děti mít nemohou.....Na co kariera,když mě bude doma čekat pes,nebo nic?!Dětský ůsměv je to nejkrásnější!!
 Krucipísek 


Pošlete mi takovýho Honzu! 

(28.10.2004 23:04:05)
Normálně pošlete mi ho, kluka. Jestli mu nebude vadit, že jeho první dítě bude moje druhý... mám krásnou princeznu, o kterou táta poblouzněnec chudák hloupej nestojí. No teda v první řadě nestojí o mě. Lépe řečeno nestál o mě těhotnou. My o něj taky nestojíme, když je takovej blb. My potřebujeme sehnat super tatínka hodnýho, aby měla Barča nejmíň jednu ségru nebo bráchu! Mít děti je žůžo! Chci jich víc! Chudák karieristka, až na to přijde, bude pozdě. MY CHCEME HONZU! MY CHCEME HONZU! MY CHCEME HONZU!
 Martin 
  • 

Re: Pošlete mi takovýho Honzu! 

(29.10.2004 11:34:49)
Neboj, ono je i vice takovych honzu, ja se mezi ne taky pocitam , a to je mi "jen" 23 a pritelkyne nechce o rodine skoro slyset a ja zvazuji co bude dal....
 Adina 
  • 

Re: Re: Pošlete mi takovýho Honzu! - Martinovi 

(29.10.2004 15:09:28)
Nejsi blazen Martine:-) Vseho moc skodi. Za tri roky se budes rozvadet? I KDYZ TO NEMUSI BYT PRAVIDLO. Radsi si pujc kamaradu mimco, kdyz chces. Ve 23 letech si jeste uzivej cestovani, kultury, sportu, nezavislosti, i hospod, kamaradu, muziky, a buduj karieru at ma pak Tva partnerka sanci byt s ditetem doma a dat mu dobry zaklad do zivota. Protoze s mimcem, pak uz na nic moc cas neni a kdyz se oba nevenuji je pak jeden nestastny a v podstate i to male je ochuzene o pritomnost obou. Lepsi je se tzv. vyradit.
Uzivej :-) A jednou to prijde a budes urcite stastny. Lepsi nezli litovat, ze jsi jak v kleci a nemuzes z ni, ze jsi do neceho vlezl brzo. Najdi tu relativne pravou! Good Luck!
 Rina 
  • 

Re: Pošlete mi takovýho Honzu! 

(14.11.2004 17:37:17)
Moc přeju, abyste ho našly. Dřív jich přece byly plné pohádky - a když to byli na první pohled balíci, na ten druhý pohled už to většinou byli správní mužští. A i když to byly "jen" pohádky - na každém šprochu...
 16.5Salám&Lajka14 


Ach jo, 

(29.10.2004 11:24:15)
zase ten starý známý sexistický pohled na svět - žena je tu od toho, aby MĚLA děti, a pokud je nemá (nechce), je divná, hnusná, egoistická kariéristka, které by se měli chlapi vyhýbat obloukem... takový Cosmopolitan naruby. :o)
Jako kdyby osoba narozená se ženským pohlavím neměla mít jiné touhy než vychovávat děti a opečovávat manžela. Práce ji přece nemůže TAK uspokojovat, nemluvě o tom, že by třeba měla i nějaké ZÁLIBY. To přece ženské nemají. Ostatně i ty zmiňované reklamy tenhle "stav" tlačí lidem do hlav - už jsem to tu někde psala. Muž je obvykle mamanžer v sáčku, s kufříkem, je zobrazován buďto při práci nebo při zábavě (u piva), event. rodinná idylka z reklamy na "hrocha od Kinder". Tatínek si čte na kanapi, synek fantazíruje u akvárka a maminka podá žvanec. Reklama na Figo - synek si hraje pod stolem, maminka stojí u sporáku a okamžitě mu podává pití. Reklama na Jupík - dítě jezdí po kuchyni, maminka stojí u sporáku a podává dítěti pití. Reklama na nějaký Milchschnitte - děti si hrajou venku, matka s babičkou se starají o žrádlo. Reklama na Bebe - matka se stará o žrádlo. Takhle by se dalo pokračovat do nekonečna. Osobně si pamatuju na jedinou reklamu, kde ženské pily někde v baru pivo a běžela dost krátce, takže se asi neujala. Pokud se v reklamě někdo BAVÍ, tak je to mladá svobodná (a krásná) holka. (Btw. - reklamy sleduju z čistě "profesionálních" důvodů.) Jakmile má ženská rodinu, už ji při zábavě neuvidíte, leda při zábavě S DĚTMI a to spíš výjimečně.
Fakt by mne zajímalo, jestli ten HONZA z fejetonu páně Karbana by byl ochoten jít na mateřskou, podílet se na péči o dítě rovným dílem, v noci k němu vstávat, chodit s ním denně na procházky, prostě se mu věnovat, i s tím, že by na rok, dva, tři přestal pracovat na SVÉ kariéře a zásadně omezil SVÉ společenské kontakty. Spíš asi ne. Takových mužů je minimum. Tak proč automaticky očekává, že to jeho žena udělá?
Mimochodem zrovna nedávno jsem byla na večeři s kamarádkou, kterou po hodně dlouhém manželství opustil chlap proto, že ona chtěla dítě a on ne. Byli spolu víc jak deset let.
 Líza 


Re: Ach jo, 

(29.10.2004 11:43:19)
Jo, Monty, tak tentokrát s tebou naprosto souhlasím. A to při plném vědomí toho, že jsem realtivně mateřský typ a na MD se cítím přirozeně, ale tyhle stereotypy jsou šílený.
Zrovna včera mě málem kleplo, když při prohlížení jakéhosi katalogu hraček moje dcera utrousila, že by si k Vánocům přála VYSAVAČ. Nechápu to. U nás se skoro neuklízí, to co se přece jen uklízí, děláme všichni rovným dílem, manžel je schopen i ochoten čas od času vařit (a dobře) atd atd, ale moje dítě má pocit, že báječná hračka na hraní je vysavač. Kde to vzala...třeba z těch reklam, co já vím :-(
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 11:48:10)
Lízo, můj syn měl taky dětský vysavač a hrozně ho to bavilo, bohužel z toho uklízení vyrostl:o). Na reklamy nekoukáme a když už, tak se těm nepřirozeným rodinkám smějeme...

E.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 11:59:20)
To je klasická podprahovka - konzum si vychovává spotřebitele. Reklamy jsou dělané pro konkrétní cílové skupiny a vycházejí z jakýchsi zažitých archetypů, protože jejich upevňování v psychice člověka konzumu přímo slouží.
Potíž je v tom, že všichni lidé (ať už muži nebo ženy) nejsou stejní a každý statistický výzkum je pouze vzorkem uvnitř vzorku - tzn. otestuje mínění lidí, kteří jsou OCHOTNI se tomuto výzkumu podrobit, což je skupina ve skupině. Klasický případ jsou třeba peoplemetry - ony de facto postihují VŠECHNY kategorie diváka (i když je jich cca 600 v celé republice, tedy aspoň tolik jich bylo cca před 4 lety), takže tam bude dejme tomu lékař, prodavačka, úředník, ale pouze z kategorie lékařů, prodavaček a úředníků, kteří si tu blbinu nechají dát domů. To, že jeden lékař z dejme tomu 50 vytipovaných řekne "ano, dejte mi ten peoplemetr" ještě neznamená, že se 49 zbylých bude dívat na to samé, co ten jeden. :o) A další věc je, že i kdyby se na to samé dívali, peoplemetr už neřekne, jaký na to měli názor, jestli to opravdu sledovali nebo přitom hráli karty, souložili nebo listovali v Květech. Statistika není zas až tak exaktní věda, jak by se mohlo zdát...:o)

Každý člověk má určitá specifika, někdo odpovídá nastavené "normě" víc a někdo míň, ale rozhodně nelze generalizovat. Já třeba ve svém okolí neznám žádnou ženu, která by NIKDY NECHTĚLA MÍT DĚTI (pravda, já dítě "nechtěla" - tzn. neplánovala, ale v okruhu lidí, s nimiž se stýkám, to byla sakra výjimka a lidí znám opravdu hodně). Ženy, které znám, děti buď mají nebo aspoň někdy plánují, a je přitom úplně fuk, co dělají, za kolik peněz, jakou mají v práci funkci atd. Ony pouze neplánují, že by se jim smysl života smrskl jen a jen na ty děti. Což je podle mého názoru největší střet mezi tím podsouvaným "ženským" a "mužským" pohledem. Můj manžel mi zcela vážně řekl, že když má žena dítě, je především matka a bavit by se měla pouze tím, že si s ním hraje, a to je vlasatý hippík s dost nekonvenčními zájmy a názory... nicméně, v tomhle naprostá konzerva. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 13:01:21)
Pettino,
já zas znám ženy kolem třiceti, co se na to cítí, ale jaksi nemají s kým to dítě počít. :o) A je jich docela dost. :o)
Ona ta třicítka je pro ženu dost nešťastný věk. Chlapi mezi 30 - 40 jsou buď ženatí, nebo rozvedení (obvykle kvůli milence, takže vlastně taky zadaní), nebo sice rozvedení bez milenky, ale koukají spíš po dvacítkách a nehrnou se do nového manželství s dalšími dětmi a dalšími povinnostmi... anebo staří mládenci, kteří jsou obyčejně z nějakého důvodu pro život nepoužitelní...
 toriamos 


Re: Re: Re: Ach jo, 

(31.10.2004 0:25:19)
To je hezky, s temi peoplemetry....!!!
 Čajda 
  • 

Re: Re: Re: Ach jo, 

(14.11.2004 17:42:36)
Reklamy jsou pouze ukázkou toho, jaký názor na svět a lidi mají ti, kdo je zadávají - tedy majitelé firem, jejichž produkt reklama nabízí. Často se i netrefí a vnutí na národní trh reklamu, která tomu určitému národu vůbec neodpovídá. A ještě k těm stereotypům - vůbec nejhorší jsou v tonmhle reklamy myslím na Opávia - výrobky. Reklamy jsou totiž jasně podle německého vzoru - stačí přepnout kanál. A to u nás moc nesedí...
 Dreza 


Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 12:43:33)
I náš drobek by rád vysavač, no tak mu občas půjčím náš a když s tím chvíli šudlí kuchyň, mám dojem, že už by ho nebavilo ještě si na vysávání hrát :) Děsně miluje utírání prachu :) Po kom to asi má? Táta doma taky uklízí, ale tváří se přitom, jako by byl zralej na transplantaci obličeje. Prostě nechápu, kde ten kluk bere to nadšení. I když pravda, většinou ho to baví tak 5 minut.
A k těm reklamám: Existují dva reklamní typy mužů a dva žen - chlapi a) již zmínění manažeři v obleku, b) naprostí strupi a vypatlanci od pohledu (většinou pivo - nechápu, že se s tímhle má nekdo chtít "ztotožnit"). Ženy a) zmíněné "kuchařky a uklízečky", b) ozdoby s postavou modelek a vlasama jako luční víla, co se nechaj sbalit někde v baru a koketně pomrkávaj. Funkce = 0. Jak se tak dívám kolem sebe, nevím, kam reklamky na ty nápady chodí.
 Marťa11 


Re: Ach jo, 

(29.10.2004 11:58:03)
já myslím, že to je spíše o tom, jak se ti dva hodí k sobě... mně třeba být na MD vyhovuje a manžel pracuje a jsme spokojený oba a nechtěla bych to měnit, ale třeba sestřenice byla doma 6 týdnů a na mateřské je její manžel a ona pracuje a taky jim to vyhovuje, také to chtěli oba... proto myslím, že Honza má právo hledat ženu, která bude chtít s ním dítě a být ona na MD..., je to jeho představa, na kterou má právo a jistě nejade ženu, které to bude vyhovovat, jen nemá právo k tomu někoho nutit... stejně tak jeho žena pokud nechce dítě nebo chce aby byl její muž na mateřské nemá právo nutit setrvávat Honzu v tom manželství a hledat někoho, kdo děti nechce nebo bude - on - doma na MD... prostě to musí vyhovovat oběma...
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 12:10:05)
U nás byla volba jasná. Manžel má vyšší plat a z mého platu bych rodinu neuživila, doma jsem byla ráda. Kdyby to s penězi bylo obráceně, zůstal by doma manžel, rozhodovali jsme se podle toho, co je nejlepší pro rodinu.

E.
 Petra 
  • 

Re: Nemyslím, ze by 

(29.10.2004 12:04:39)
to byl sexismus. Nikdo tu zenskou nenutí,aby mela deti, jenom se pak nesmí divit, ze si ten její najde takovou, která deti, stejne jako on, bude chtít. Za chvíli bude za sexistu povazován kazdý, kdo chce rodinu!
 Jarma 
  • 

Re: Ach jo, 

(29.10.2004 12:09:40)
Ona ale žena tu je od toho, aby měla děti, bohužel nikdo jiný je mít nemůže. To tak zařídila příroda a snad k tomu měla nějaký důvod. "Rovnoprávnost" žen je sice dobrá věc, ale vše má své hranice, nemyslím, že lze docílit totální variantu takové rovnoprávnosti právě proto, že žena může rodit děti a muž prostě nemůže. A je asi dobré to pokorně přijmout.

Tento svůj názor říkám z pozice ženy, která první dítě měla ve 34 letech a nyní v 37 čeká druhé a zároveň je ředitelka poradenské firmy. Rozhodně by mi nevyhovovala role té starostlivé a o celou rodinu pečující ženy v domácnosti na 100% po dobu aspoň 6 let (než děti odrostou), a přesto nejsem zastánce toho, že obě pohlaví si mají být úplně rovni - nejsou a nemůžou být. Takže uklízím, vařím, více času trávím s dítětem než manžel, starám se o běh domácnosti a zároveň mám práci, která mne baví, své záliby a nepřipadám si nijak uzurpovaná.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 12:24:19)
Aha, takže proto, že já můžu rodit děti a můj muž ne, nemůžu chtít rovnoprávnost v tom, aby i on vařil, uklízel a staral se o děti?
A proč jako ne? Co tomu brání?
Já si myslím, že krom toho rození dětí a jejich kojení může muž dělat ÚPLNĚ TO SAMÉ JAKO ŽENA.
Nepřijde mi ani správné, ani nijak ospravedlnitelné, že žena bude pracovat stejně jako muž, ale na rozdíl od něj ještě NAVÍC výhradně pečovat o dítě, o úklid, o domácnost, o nákupy atd. Tohle jsou věci, které by si manželé prostě MĚLI rozdělit rovným dílem - anebo si zaplatit někoho, kdo to bude dělat za ně, pokud na to mají.
Kdybych byla manželka nějakého Honzy, který by přišel a řekl mi - miláčku, chci s tebou mít dítě. Ty ho porodíš, budeš s ním nejméně dva roky doma, krom péče o něj mi budeš dělat každý den teplé večeře, udržovat byt ve vzorném pořádku, vítat mne s úsměvem na tváři, ať už přijdu domů kdykoli a v jakémkoli stavu; já budu chodit do práce, dávat ti peníze, večer přijdu domů, najím se, přečtu si noviny, pak se svalím na kanape nebo k počítači, doma nehnu prstem, na dítě maximálně udělám "ňu ňu ňu", ale víc mne nebude zajímat, v noci budu pravděpodobně obden vyžadovat sex... zkrátka budeš dítěti matkou, mně hospodyní a milenkou, tak pojede jako namydlený blesk.
 Jarma 
  • 

Re: Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 13:05:27)
Jasně, že může chlap dělat to samé, co žena kromě rození a kojení - může vařit, uklízet... atd. a žena zase může spravovat pojistky a montovat nábytek a svalit se na kanape a číst si noviny atd... ale je to na " oboustranné dohodě" těch dvou a nemyslím si, že by to byla nějaká jeho povinnost daná "rovnoprávností pohlaví". Některý to dělat bude (jako např. můj otec) a některý to dělat nebude a nebude (jako můj muž třeba). A žádný z nich kvůli tomu není v mých očích lepší či horší / více ctící rovnoprávnost či kašlající na rovnoprávnost...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 13:19:15)
A povinnost ženy to je?
Víš, já jsem si vždycky myslela, že lidi tak po různu dělají to, co je potřeba nebo to, co je baví, ale nikde není ani psáno, ani dáno, že někdo nějakou konkrétní věc MUSÍ udělat, protože je to jeho POVINNOST. Mám daňovou povinnost vůči státu, všechno ostatní beru jako dobrovolné. :o)
Nikdy by mne nenapadlo, že mám nějakou povinnost doma uklízet. Vůči komu? Když manželovi vadí neutřený prach, ať si ho utře sám. Neříkám, že nikdy nic nedělám, ale s dítětem za zadkem to moc dobře nejde (umýt nádobí dejme tomu, ale luxovat už třeba moc ne, protože neustále vypíná vyasavač, hraje si se šňůrou apod.) a když je syn někde mimo domov, tak obvykle pracuju. Že bych jako ve svém volném čase lítala s hadrem po bytě, to ani náhodou.
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 13:24:20)
Monty neříkám že je to povinnost. A taky nešúruju každej den.
A s tím luxováním :o) Nemáš sama dítko co vypíná neustále vysavač a nebo dělá jiné vylomeniny. TAKOVÝCH JE NÁS VÍC :o)))))) Zapoj ho do luxování taky !
My máme všude plovačku a na té už za dva dny poletujou chuchvalce prachu - a třeba já tohle nesnáším - takže to prostě uklízím proto, že mi to vadí ! Prach na nábytku už zase tak moc neřeším, ale ta podlaha mi vadí :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 13:35:07)
Jo, my máme taky všude plovoucí podlahy, takže s tím prachem vím, o čem mluvíš. Navíc jsme s manželem oba dlouhovlasí, takže se v tom prachu válí i ty vypadaný vlasy. Samozřejmě že ty chomáče zametu nebo seberu, ale odmítám připustit, že by to byla moje POVINNOST. :o) Prostě - vidím chuchvalec vlasů, seberu ho. Vidí ho manžel, sebere ho on. Manžel si všimne prachu na polici, tak ho utře. On si ho všimne spíš než já, protože na tý jediný polici, kam lze vidět, má naskládaný kazety, který si pouští.
On by určitě rád, kdyby si toho všímat NEMUSEL, ale já prostě nepřistoupím na to, že je úklid a péče o domácnost výhradním úkolem ženy. A nehne se mnou. :o)

Syna se snažíme zapojovat, jak to jde - vyhazuje třeba po sobě věci do koše, včera na zastávce dokonce sám od sebe sbíral vajgly a vyhazoval je a bavilo ho to celkem dlouho - ale na zapojení do vysávání mi přijde možná ještě malej. Navíc nemá rád ten hluk, co dělá vysavač. Jako miminko se ho bál, teď už se ho sice nebojí, ale snaží se ho vypnout, aby to nemusel poslouchat. :o)
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 13:40:47)
Monty tak to je dobře, že zapojuješ a učíš Stáníka - aby pak neměl v dospělosti problém s tím, že nevytírá :o))))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 13:54:06)
No u nás doma rozhodně žádný "sexistický" chování neodkouká. :o)
 Jarma 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo, 

(4.11.2004 13:17:58)
Nikde jsem nenapsala, ze je to povinnost zeny. Napsala jsem, ze jde o dohodu dvou lidi. To je dost rozdil.
Jde o to, aby se dva domluvili, jak spolu budou zit a fungovat. Asi to nebude fungovat tak, ze zena bude mit nazor, ze neni jeji povinnosti uklizet, takze at si laskave muz uklidi, kdyz chce. Oba by se meli domluvit na tom, co povazuji za dulezite a co kdo bude delat. Takze muz klidne muze uklizet a zena pracovat a nebo naopak - ale vzdy by se o tom meli navzajem infomovat a dohodnout se tak. Pak by mozna predesli rozcarovani, ze jejich ocekavani nejsou naplnena.
Rekla bych, ze ta rovnopravnost spociva v tom, ze neni automaticke, ze zena bude uklizet stejne jako neni automaticke, ze muz bude uklizet.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ach jo, 

(4.11.2004 13:29:07)
Jarmo,

s tím se nedá než souhlasit :o))
 Čajda 
  • 

Re: Re: Re: Ach jo, 

(14.11.2004 17:53:28)
Ty máš, Monty, bohužel, doma sobeckýho balíka, zatímco někdo jiný ne. Mě taky nenutí nikdo, abych dělala všechno v domácnosti sama, manžel mi pomáhá, ale pravda, není to půl na půl. A představ si, že mi to vůbec nevadí. A to mám vcelku odpovědnou práci a vůbec si nepřijdu ušlápnutá. A dokonce mám čas i na koníčky. Prostě je to o lidech. Měla bys možná víc mluvit se svým manželem, on problém evidentně nemá, ale způsobuje problémy tobě. A to by neměl, neboť se rozhodl s tebou v dobrém i zlém... A řečeno s malým princem: "Je zodpovědný za svou růži..." ať chce nebo ne. Hipík jeden!
 Simona 
  • 

Re: Ach jo, 

(29.10.2004 12:44:38)
Naprosto s Tebou souhlasím Monty... :-)))
 Hanka 
  • 

Re: Ach jo, 

(29.10.2004 13:11:17)
Monty - jaký si to uděláš,takový to máš !
Mě třeba vyhovovalo být tři roky doma, vařit ,uklízet a starat se o domáctnost .
A to jsem nikdy nebyla domácí typ - ale spíš rozlítanej blázen, co taky vždycky tvrdil,že děti možná někdy a když už tak hodně pozdě :o)A o všechno se budem s partnerem dělit :o)))))))
Ha ha ha....
Ty třeba máš dobrou práci, kterou můžeš dělat, ale Monty prosím tě uvědom si už, že všichni to štěstí nemají. a když do práce chodí vydělávat peníze jen jeden, a fakt se snaží, aby jsme nemuseli slevovat z našeho standartu ( v tomto případě partner) ,tak po něm nemůžu chtít, aby ještě doma uklízel, vařil atd. A mě osobně se tahle představa i příčí. Neříkám nepomáhat - ale aby mi tu šmejdil s prachovkou tak se mi totálně zhnusí a nebudu na něj koukat jako na pořádnýho chlapa. Spíš jsme si rozdělili starání o dítě - pokud to tedy bylo v jeho rámci možností. Ale snažil se !
Nevím, prostě mi to všechno nějak vyplynulo samo a nevadilo. Prostě mám ráda takový to domácí prostředí a rodinu.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 13:27:02)
Hanko, ale o tom to přece je...
Když chodí chlap do práce od nevidím do nevidím, živí rodinu a žena je doma s dětmi, tak úplně chápu, že nepřijde domů, nevezme prachovku a nezačne s ní šmejdit po bytě. Mluvím o situaci, kdy OBA pracujou, dejme tomu stejně časově, fyzicky i psychicky náročně, a žena ještě MUSÍ DĚLAT VŠECHNO OSTATNÍ (úklid, péči o děti, vaření atd.).
Když chlap vydělává opravdu hodně peněz, tak si rodina obvykle vezme paní na úklid, ale když vydělávají oba srovnatelně, nicméně tak nějak "normálně", nevidím jediný důvod, proč by se i o domácí práce neměli rozdělit. Chlap vytře podlahu úplně stejně jako ženská... a pokud to schválně dělá špatně, aby to nemusel dělat, tak ta podlaha prostě bude vytřená špatně, ale já jako žena se STEJNĚ exponovanou prací to po něm nepůjdu opravit, protože to není moje povinnost a na rozdíl od jiných na rovnoprávnost věřím. :o)
 Šáry 
  • 

Re: Re: Ach jo, 

(29.10.2004 20:58:24)
Hanko,

to myslíš vážně, že by sis svého muže nevážila, kdyby utíral prach?

Já si naopak svého muže velice vážím za to, že se neštítí žádných domácích prací, a doufám, že i on sí váží mě za to, že mi není zatěžko vydělávat penízky a občas zavézt auto do servisu :o))

Souhlasím s Monty, že nikde není psáno, že starost o domácnost je automaticky povinností ženy a starost o živobytí a "technické" věci, jako je třeba auto, automaticky starostí muže. To by mě uráželo a myslím, že i mého muže, pokud mohu mluvit za něho.

OBA se o tohle musí postarat SPOLEČNĚ. Jak si rozdělí konkrétní úkoly, je už na tom daném páru, podstatné je, aby se nikdo necítil TRVALE ošizen (nemyslím občasné takové pocity, ty má občas skoro každý).

Takže nemám nic proti "tradičnímu" rozdělení, za předpokladu, že to OBĚMA z toho páru vyhovuje. Mně by z toho naskákala kopřivka, ale to je můj problém a moje věc taky byla najít si partnera, který to cítí podobně jako já.
 Pusinka 
  • 

vzory chování dle televizních reklam 

(30.10.2004 10:41:45)
Včera v televizi běžela ta reklama na pochoutku HROCH- ta o které píše Monty. Tedy: chlap sedí na pohovce, manželka u plotny. Já říkám manželovi: ach jo, už zase cpou dětem do hlavy, že maminka patří k plotně, zatímco se chlap válí na polohce. A manžel na to:
ona je žena v domácnosti, ten chlap vydělá dost na to, aby ona nemusela do práce a ta reklama cpe do hlavy chlapečkům, že je jejich povinnosti vydělat tolik, aby jejich budoucí manželka pracovat nemusela.

Takže tak to vidí chlapi. Podotýkám, že já pracuji, hlavně z domu /podobný systém jako má Monty/, manžel taky pracuje ale není to podnikatel, který chodí domů až malá usne. Každé odpoledne máme oba vyhrazeno pro naši malou a o domací práce se dělíme.
 Adina 
  • 

Re: Ach jo, 

(1.11.2004 14:47:36)
Taky me tento styl reklam vytaci. Zahy si vsak uvedomim jake cilove skupine je urcita reklama urcena a snazim se uklidnit. Ono totiz prumerny obcan ma asi vesmes takto domacnost ala stara skola zarizenou. Muz prijde z prace dostane zvanec, pri nejlepsim usedne k "bedne". Je unaven z prace...uznej...:-)

Mozna az pobezi reklama na nejaky sortiment nebezneho charakteru, mozna autori pouzijou sofistikovanejsi pohled na vec.

Kdyby si alespon ten otec hral s detmi ci se s nimi ucil, nezli ta zena onen kus zvance dovali. Ze? Ci ze by prisel s tenisovych hodin (ano to neni vsak prumerna cinnost), ci z projizdky na koni, ci z jizdy na kole, ci z pouhe prochazky, jizdy na koleckacich,lyzovani a ruzne...Hned by to lidi smerovalo k tomu zit jinak nezli jen na pohovce...mozna, ve vysledku asi stejne ne.

Tvrde, mozna osklive hodnoceni, ovsem to by ono zminovane zbozi, kupovalo podstatne nizsi procento populace. A to neni cil. Jen se podivej do pruzkumu kolik procent lidi sleduje NOVU a kolik CT1 ci dokonce CT2. A hned Ti bude jasno, vyrobci by asi moc neprodavali.A ekonomika by sla zatracene dolu...

Bohuzel tento styl zivota u nekterych rodin pretrvava, takze si lepe nedelat iluze, ze meritko jenz funguje v nekterych "normalnich" rodinach ze funguje v kazde normalni rodine, kde je zena prominte mi "otrokem".


 Petra 
  • 

Páry, co se neshodnou 

(29.10.2004 14:44:00)
Vzdycky, kdyz slysím, ze v páru panuje nesoulad co se pocetí potomku týce, tak mi to pripadá hrozne smutné. Pro toho odmítaného to musí být hrozne frustrující, at je to muz nebo zena. Netroufám si soudit, na cí strane je problém casteji, to neví asi nikdo z nás. Známe samozrejme kazdý nejaké prípady, ale to je jen z naseho okolí a jaká je situace celkove, tezko ríct. Jenom me tak napadlo, ze se sice porád mluví o biologických hodinách zeny (coz je fakt), ze zena má mít rodinu (coz je podle me taky fakt), ale na to jsou jaksi treba dva. Proto by asi bylo dobré mluvit o tom, ze i muz má mít rodinu, ze muz má být otcem. Ze jako je pro zenu normální být matkou, melo by pro muze být prezentováno jako normální být otcem. Muze sice netlací biologické hodiny, ale tezko se dá spoléhat na to, ze se vybourí a v sedesáti zacne plodit. Takze by tam mely být pro nej jakési psychologické biologické hodiny. A ne ve vsech médiích (podle kterých se valná cást lidstva orientuje, ani o tom neví) mluvit porád o biologických hodinách zeny a muzi ze jsou svobodní sekáci a free. S kým si mají tedy ty zeny deti potom rídit?
 Adina 
  • 

neni to challenge Ze strany one zeny to muze byt jen poza...potrebuje cas 

(29.10.2004 14:51:53)
Asi bych Tvemu kamaradovi doporucovala, pokusit se probudit zajem ve vlastni zene. Paklize spolu vydrzeli 10 let, asi to znamena, ze si maji ci meli co rict. Sama jsem si prosla situaci, kdy jsem znala vesmes praci a karieru. Ono se to velice lehce rika zenam jenz se do situace budovani kariery a prilezitosti nedostanou. Pak je jejich tuzba jasna. Myslim si a to podle sve zkusenosti, ze takova zena jenz praci brala svedomite, velice rychle prehodnoti zivotni hodnoty a naopak postavi na prvni misto deti. Ovsem musi to byt rozumna zena ne jen zena prahnouci po penezich tzv. slechtena slepice. Navic zeny kolem tricitky si zeny ve finale tehotenstvi vic vychutnavaji a asi i narozeni ditete. Totez plati o muzich, kteri dokazi byt daleko zapojenejsi v tomhle veku. I kdyz neni to pravidlo. Nekdo to ma od prirody dano i v mladsim veku. Jiny-jina potrebuje vyzrat.
Honza musi vedet sam co ke sve zene citi. A hlavne zda si s ni dite dokaze predstavit. Reseni, ze pujde o dum dal, nemusi byt to nejspravnejsi. Je uz zvykly na urcity standard. A navic jak to tak byva nasel by si ve vysledku podobnou zenu.
Drzim mu palce. :-)
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: neni to challenge Ze strany one zeny to muze byt jen poza...potrebuje cas 

(31.10.2004 21:42:19)
Podle mne by se par, ktery se dostal do zasadniho rozporu ohledne ditete, kdy neni schopen ani jeden ustoupit aniz by to zanechalo pocit krivdy nebo obetovani se, mel skutecne rozejit, i kdyz tady nekdo rikal, ze v zajmu tech spolecnych 10 let by spolu zustat meli.
Muj dobry kamarad chodi se svoji partnerkou od roku 96. Vojna, budovani zazemi, hledani moznosti jak spolu bydlet, konecne sestehovani, spolecna domacnost - a najednou on zjistuje veci, jakoze je odmitnut jeho navrh na snatek, deti v zadnem pripade... teoreticky by se meli po tech letech DOBRE znat a vedet takovehle zasadni zivotni postoje - no nevi. Resi to tak, ze si na vetsinu tydne kazdy zorganizuje svuj program po praci jeden den tenis, druhy den plavani, o vikendu k babicce, stezuji si po kamaradech, jako Honza na interentu - a nic se nemeni a neresi, "protoze kdyz uz jsou spolu tak dlouho" ....ale spokojeni nejsou.
Nemyslim si ale, ze chyba je jen v partnerce meho kamarada -je to mix volby partnera, povahy obou dvou, situace, ve ktere jsou (treba kdyby spolu driv zacali bydlet, driv by na ten rozpor prisli - i kdyz by dalsi prubeh byl mozna zas stejny). Mozna ze nedokazal ve sve partnerce vzbudit dostatecny pocit jistoty, ze nebude mit doma dve deti - male a velke. Myslim si, ze on je presne typ "vhodny" na to, aby za nim jednou pritelkyne prisla "jsme v tom" - myslim, ze si predstavoval, ze takhle to chodi a ze deti a rozhodovani o detech je zalezitosti zen a ze bude loven a uhanen a bude moct pred chlapama rikat "musel jsem se zenit" a nepredstavoval si, ze se dostane do situace, ze se bude sve partnerky pomalu doprosovat o to, aby si ho vzala a mela s nim deti.
Ja mam velice harmonicky vztah v manzelstvi a nekdy mi podobne vztahy pripadaji, ze funguji ze setrvacnosti a zvyku, bez vzajemne ucty a vzajemnych impulsu, protoze je to pro zucastnene strany pohodlnejsi, nez si zvykat zas na jineho chlapa(zenskou) ktera beztak nebude o moc lepsi, nez to predtim , protoze jsou vsichni (vsechny) stejny. Rozchod je hodne radikalni reseni, protoze vpodstate to docela klape, ale kdyz setrvaji, jsou nespokojeni a nestastni.
Kazda rada draha, chce to NEJAKOU zmenu.
Jsem zvedava, jestli se nekdy dozvim, jak to s Honzou bylo dal
 Mirka 
  • 

Re: Re: neni to challenge Ze strany one zeny to muze byt jen poza...potrebuje cas 

(31.10.2004 22:46:02)
Nevím, zdá se mi to všechno zvláštní. Nevím, jak "to chodí" u jiných párů; připouštím, že jsem prostě možná ze "staré" školy, ač je mi jednatřicet. Ale některé věci tak trochu nechápu.
Třeba u mně a mého muže (je o sedm let starší než já, takže když jsme se poznali, měl za sebou svá "léta užívání si") bylo naprosto samozřejmé, že když jsme spolu chodili (rok a půl po seznámení požádal o mou ruku a pak jsme se tři měsíce nato vzali), bavili jsme se o tom, jestli chceme děti, kolik dětí chceme, já jsem sledovala s potěšením, jak sympaticky se chová ke svým maličkým neteřím a představovala si, jak fajn bude jednou táta...
Možná že mladí lidé (a nejenom dnešní, možná že už i předchozí generace) jsou příliš orientovaní sami na sebe, svá potěšení, koníčky, kariéru, a zapomínají, že vztahy jsou holt zpravidla většinou o dětech, zakládání rodiny a celoživotním budování vztahů mezi jednotlivými členy rodiny. Možná že by svobodní lidé měli víc hledět do té vzdálenější budoucnosti, až budou chtít děti, a slaďovat své nároky na partnery i podle tohoto kritéria. Třeba pro mě bylo naprosto samozřejmé, že jsem kluka, se kterým jsem chodila, hodnotila z hledisek: jak se mi s ním bude dlouhodobě žít? bude se mnou komunikovat? bude dobrým tátou?
Je smutné, že plánování rodiny je tak nějak moc vzadu za ostatními zájmy. Smutné hlavně proto, že pak lidé zažívají velká zklamání, bolest u srdce, skepsi, zůstávají třeba už na potomky sami bez partnera a někdy i bez střechy nad hlavou...
Škoda.
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: neni to challenge Ze strany one zeny to muze byt jen poza...potrebuje cas 

(1.11.2004 13:21:03)
Mirko,to ze se To podarilo Tobe a nam nekterym dalsim mit harmonickou rodinu jeste bohuzel neznamena, ze se to podari jinym. Kazdy clovek je jiny a mozna se lide dopousteji chyby v tom, ze si najdou partnera, ktery neni s nimi na jedne lodi. Ani jeden z nich neni k sobe uprimny , snazi se sobe behem dvou let zalibit a po te ejhle prekvapeni. Ovsem co kdyz se behem onech let naivne, nebot vsichni ostatni si to prozivaji, rozhodnou ozenit a nasledne zjisti, ze to neni ono. Myslim si, ze clovek az kolem 26 let (ano nekteri stastni drive)u zen u muzu mozna kolem 30 ci pozdeji, hovorim o prumeru ne o vyjimkach dokaze realne uvazovat o skutecnem partnerstvi. Ano i drive to tem mladsim probleskne hlavou, predstavuji si toho druheho jako otce ci matku rodiny, ale zcela uprimne nemuzu to brat moc vazne, vzdyt nejsou po vetsinou pripraveni na svym zpusobem zlata pouta. :-)

Musim rict,ze jsem mela stesti na partnera, jsem stastna. Okolo sebe vidim stastna partnerstvi, ale take stastna vedouci dvoji zivot. Cili proto zminuji, ze je lepsi si skutecne nedelat iluze o nicem a s nicim snad ani nepocitat. Nikdo neni neomylny a jsme jen lide. Jen male procento, mozna k nim patrime ci nepatrime, buh vi...ma to stesti, ze to funguje. Ale nebudme v nasem veku naivni, nic neni idelani ani my ani muzi.

To ze Ti pripada, ze lide nepremysli o rodine...jak by mohli ve veku -24. Neni to caste. Doba se skutecne zmenila.

Rozumni vetsinou prijdou na to, ze je krasne mit rodinu...

K onomu Honzovi, chyba neni jen na jeho ci jeji strane. Zakopany pes je jinde. Troufam si rict, ze je to o pozach jenz jeden pred druhym hrajou. Nedokazou si rict co jeden od druheho ocekavaji, dokonce si neumi rict ani konec. Ani jeden uprimne nerekne co vlastne od zivota ocekava. Pokud si tech 10 let nerozumi, nedelaji spolecne aktivity, pak opravdu at jdou od toho, je to ztrata casu pro oba. Pokud vsak jejich vztah funguje relativne normalne co do spolecneho zivota, pak nac by meli koncit, kdyz vec nemaji vyrikanou.
Myslim si,ze hodne problemu v partnersti je o tom,ze partneri spolu o problemech nemluvi. Nejosus chopni si priznat pravdu.

Tez od mnoha svych znamych vim, ze skutecne narazili na podobneho partnera a ve vysledku litovali,ze vice s tim jehoz zklamali ci opustili nehovorili. Jednoduse litovali... A ten druhy uz mel o zivot postarano...:-)

A souhlas, kdyz uz se lide berou, berou se i za ucelem mit rodinu. Ale najdou se i pripady kdy se berou jen za ucelem,ze se maji radi, ci kvuli jinym spolecnym cilum a dite to zrovna nemusi byt. :-) Vse je individualni.

Kladu si stale otazku ... Proc by fejetonovy Honza byli spolu deset let, jen proto ze se boji najit partnera, neni to slabostvi? Mozna to tak je, to se asi nikdo nedozvi.

Rekla bych ze je lepsi uz tento clanek nepitvat. :-) Nebo se do toho spise zamotame a to vsechny do jedne. :-)
Ale ze nas autor primel k diskusi co? V tom pripade jde docela o uspesne tema.

Tak vam vsem i sobe preji hodne stesti.



 Dana, syn 
  • 

Mám opačný problém 

(30.10.2004 0:54:53)
Chápu milého Honzu. Jsem na tom stejně ikdyž už matkou jednoho syna jsem.Toužím ale tento zázrak prožítještě minimálně jednou, ale zdá se nepotkávám ty pravé muže.Muži mé věkové kategorie už buď mají děti odrostlé a užívají si pohodlí nebo jsou již léta svobodní, rozvedení a zdá se jim docela nevyhodné vyměnit rodinu za své sobecké pohodlí.Takže milý Honzo neváhej a hledej určitě někde je žena pro kterou je rodina ještě stále vším.jako pro mne.Držím palec
 Petra Neomi 
  • 

Re: Mám opačný problém 

(30.10.2004 1:21:43)
A napadlo tě, že, pokud by šlo o reálné lidi, bys tímhle příspěvkem ve svém svatém nadšení právě jednu rodinu rozvracela?
 Petra 
  • 

Re: Re: Mám opačný problém 

(30.10.2004 9:24:26)
No nevím, jestli je to zrovna tenhle pripad, ale existuji bezdetne pary zijici si jiz zcela vlastnim zivotem, ac oficialne manzele, a tam bych vyraz rodina teda nepouzivala...
 Sylvie 


Re: Re: Mám opačný problém 

(30.10.2004 10:41:29)
Petro, já znám dva "Honzy". Taky chtěli mímo, a jejich manželka/partnerka ne. Ten jeden chtěl nejenom mímo, ale navíc i svatbu ;o)

Nakonec se oba páry rozešly, nicméně kupodivu iniciátory rozchodů v obou případech byly ženy. Ta "nezávislá" proto, že už nechce žít s chlapem, který se chce ženit. Ona je přeci nezávislá a nepotřebuje žádný papír z radnice. Hmmm, do roka po rozchodu byla vdaná za někoho jiného, najednou jí papír z radnice nevadil, a pokud vím, teď už i to dítě má.

Druhá se s ním rozešla poté, co se začal tahat s jínýma holkama. Tady jsme se s manželem pohádali - já tvrdím, že ta dotyčná udělala dobře, že ho vykopla, protože chlap, kterej básní o dítěti, ale přitom je schopnej narazit si jinou, stojí za starou bačkoru. Oproti tomu manžel byl toho názoru, že onen dotyčný udělal terno, že došlo k rozvodu. A že když ženská dělá z chlapa blbečka (rozuměj - dítě odkládá a odkládá a odkládá, přičemž chlap doma normálně se podílí na chodu domácnosti, nemluvě už o tom, že navíc ještě vydělává podstatnou část peněz), tak se nesmí divit, když chlap začne koukat po mladších, které jsou ochotné mu to dítě dát.

Oběma holkám mohlo být těsně přes třicet, když k rozchodu došlo. No ale co jsem chtěla napsat - myslím, že pokud se dvojice dlouhodbě nedokáže shodnout na dítěti, tak má stejnak největší šanci se rozpadnout. Protože tam "něco" neklape, když se nedokážou shodnout ani na tak základní věci, jako jestli dítě ano nebo ne, a pokud ano, tak kdy. A to, že jeden z dvojice je frustrovaný (chci dítě a nesmím ho mít) nebo ten druhý naštvaný (proč mě furt tlačí do dítěte?) nebo dokonce obojí najednou... to asi vztahu taky příliš nepřidá.

S.
 Hračka 


muři... 

(30.10.2004 14:45:22)
Manžel byl z domu zvyklí dělat vše.když jsme spolu začali žít,myslel si,že nebude dělat nic!pořádně jsem si s ním pohovořila a vyplatilo se.Manžel vysává,utírá prach a zalévá kytky-já to nedělám.Když se narodil syn,tak on v noci vstal,malého přebalil,dal mi ho na kojení a pak ho uložil do postýlky.Stará se o děti rovným dílem a o domácnost také.Jsme spokojeni oba a nikdo z nás nemá pocit,že dělá něco víc něžli ten druhý.Sportujeme také společně,děláme prostě vše spolu.Když jsem byla v porodnici,staral se o dceru,umyl okna,vypral záclony a vše dokonale připravil,ovšem za vydatné pomoci babiček.
 eliška 
  • 

výběr 

(1.11.2004 10:15:10)
mnooo, můj manžel dítě chtěl, víc než já. Stará se o dceru stejně jako já, kariéru dělám též, zapojily jsme babičku...Manžel pomáhá jak může, nahrazuje mámu, když jsem na služebce, taky přestěhoval kancelář domů, abych mohla do práce a babička nebyla přetěžovaná. prostě kompromis.Fejetonovému Honzovi bych poradila,at hledá novou partnerku, nebo at je teda doma s dítětem, když ho chce.ženě at umožní kariéru a pokud se mu to nezamlouvá, at neotravuje s děckem,když o něj partnerka nestojí. Na světě je spousta jiných žen, které dítě chcou.Nevím, proč by zrovna jeho žena měla toužit po dítěti, kvůli němu...?Rovnoprávnost není o tom, že jsme stejní muži ženy, ale o tom, že si žena může vybrat,jestli počne a porodí, nebo ne a muž si vybírá partnerku. Pokud chce být otcem, nikdo mu nebrání at najde ženu, která mu děti porodí a bude je milovat stejně jako on.
 tyna24 


Re: výběr 

(1.11.2004 11:37:30)
To mi příjde jako dost divnej názor po tom co básníte o kompromisu u vás doma. Kariéra není dost dobrej důvod proto nemít dítě. a klidně ať mě feministky ukamenujou!!!!!
 Adina 
  • 

co to je vlastne feminismus???:-) 

(1.11.2004 14:17:53)
na zkonstatovani tohoto nazoru nemusi byt clovek feministka :-)
Eliska ma rozumny, vyspely nazor zeny, ktera se venuje jak detem tak i sve praci. Troufam si rict,ze takove vztahy funguji. Eliska v te situaci neni sama.
Evidentne manzel patri mezi rozumne chlapiky, kteri dokazi uznat, ze zena i po tom co deti vychova chce fungovat paklize na to MA. Oba delaji kompromisy. Je treba si uvedomit, ze zena ma v businessu daleko slozitejsi trnitejsi cestu nezli muz, u nehoz je business prave automaticky. A navrat takovych zen zpet do sveho ranku je nesnadny a obavy jsou vzdy na miste. Kazdy ma odlisny pristup k zivotu a vse je o kompromisech.

Je na kazde zene, jake ma priority a jak vse zkloubi.

Nekrituzujme postoj, mila Tyno. Kazdy si zaridi zivot takovy jaky chce. Rozhodne Eliska a ji podobne femistky nejsou. Feminismus v sobe neprinasi snahu jen po kariere, ale spoustu dalsich veci. S nimiz zena v pravem smyslu zustavajici krehkou bytosti zeny nemuze ani souhlasit.


Zena neni od toho, aby vse ze sebe dala vychove deti a manzelovi a jendoho dne se dockala prekvapeni. J elepe byt alespon z casti nezavisla. To se vyplaci.
 Petra 
  • 

Re: co to je vlastne feminismus???:-) 

(1.11.2004 16:40:30)
No já musím souhlasit s Týnou. Eliscin príspevek mi prijde taky trochu nevyvázený, ehm. Nejdrív jak to klape u nich, a pak radí Honzovi, at si teda najde jinou, protoze proc by jeho manzelka mela chtít díte... To mi moc rozumné a vyspelé nepripadá.
 Adina 
  • 

kariera je jeden ze zakladnich duvodu proc se nekteri nerozhodnou mit deti 

(1.11.2004 17:18:40)
pokud vim snaha o reseni byla, pokud vsak on trva na diteti a ona touzi po kariere bez ustupku a kompromisu, pak necht jde o dum dal

Kariera je jeden z duvodu proc nemit dite! Jine duvody, krome toho, ze treba bohuzel partneri nemohou mit prirodni cestou dite. Dalsi duvod muze byt nelecitelna nemoc, ekonomicka situace. Jine duvody me nenapadaji.

Ano takova zena, ktere tzv. ujel vlak, v padesati muze i litovat.Pravdepodobne i bude. To je vsak jeji problem a jeji rozhodnuti. Treba naopak zjisti jak je stastna ( ci se bude chlacholit odstrasujicimi pribehy svych znamych), ze nemusi resit drogovou zavislost svych deti,jejich rozvody, alkoholismus, spory mezi nimi vzajemne ci nezajem svych deti o ni jako takovou, odlozeni do ustavu a jen chozeni si pro penizky v duchodovou dobu. I takove pripady jsou. Ano zalezi na vychove.Vse je individualni. Clovek vidi kolem sebe obcas paradoxni pripady.
 16.5Salám&Lajka14 


K rozdílům mezi pohlavím 

(1.11.2004 17:40:09)
Tohle je prosím pěkně autentický článek z časopisu ČAS NA LÁSKU (rubrika "Poradna pro domácí pohodu").

Proč muži neradi zvelebují byt?
Co na to Karel?
Byt je totiž hájemstvím žen, které si toto své absolutistické království hýčkají a postupně přetvářejí k obrazu svému po celý život. Ženy, zřejmě nemaje tolik příležitostí jinde, uplatňují svou kreativitu a fantazii (běda nám mužům!) právě na domácí půdě. Nutno dodat, že jejich míra vkusu mívá velmi proměnlivý charakter. Zatímco jeden rok bouřlivě obhajují sněhobílé stěny, o pár měsíců později již přesně vědí, že na zdech jsou jediné možné barvy pastelové. Naše nesmělé návrhy na rozestavení nábytku rozmetávají svou neúprosnou ženskou logikou, která naprosto jasně zdůvodní šatník v levém rohu pokoje, aby se napřesrok hodil podle stejné logiky přesně na stranu opačnou. Naše názory a nápady ke zvelebování domácnosti evidentně nepotřebují, a tak zůstáváme v jejich vědomí jen nemyslícím nástrojem k realizaci těch jejich skvostných myšlenek.

Co na to Iva?
Muži si totiž myslí, že jsou zrozeni pouze pro realizaci tzv. vyšších cílů. Ne že by pro ně byl domov nedůležitý, ale považují jej spíše za útočiště skýtající klid po celodenní dřině, chutný žvanec a dobrou postel. Proto samotné zvelebování domácnosti řadí mezi činnosti nedůležité a je notoricky známé, že je velice rádi odkládají na neurčito. A co z toho plyne pro nás? Chceme-li doma cokoli vylepšit, přivolejme raději řemeslníka. Chceme-li šetřit, potom se musíme ozbrojit trpělivostí a čekat na mužovu chvíli, zvanou chuť do práce. Pokud se náhodou dostaví, je zapotřebí soustavně ji povzbuzovat obdivem, úžasem a chválou jeho dovedností, případně také orosenou dvanáctkou. Toto vše je samozřejmě nutné po každém zatlučeném hřebíku!

No tak jestli TOHLE mají být ty správné a přirozené rozdíly mezi pohlavím, tak si snad do těch dveří, co mají muži otvírat, dobrovolně skřípnu hlavu.

 Evelyn1968,2děti 


Re: K rozdílům mezi pohlavím 

(1.11.2004 17:46:46)
:o))), a tohle někdo bere vážně?:o)))

E.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: K rozdílům mezi pohlavím 

(1.11.2004 19:43:59)
Nevím, jestli to někdo bere vážně, ale ty časáky, co kupuje moje máti, jsou toho plný...:o)
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: K rozdílům mezi pohlavím 

(2.11.2004 11:26:02)
lucky prodejci, jeste ze to lidi kupujou :-) I kdyz jsou to vesmes xkrat omlety "bullshity"

ale uprimne, i kdyz to kritizujeme, kdyz u nasich tchynich takovej casopis je, nejedna si v nem polistujeme:-)
 Adina 
  • 

zeny a muzi premysli kazdy jinak - neni to pestrejsi :-) 

(2.11.2004 11:19:24)
Zajimavy clanek. Na obou nazorech tech dvou je kousek pravdy. Fkatem je,ze pro nas zeny je zabavou zarizovat dum, byt a nektere zeny mozna muze k nazoru moc nepripousti.

Na druhe strane je faktem,ze kdyz chcete po muzi nejakou praci musite ho motivovat, chvalou. I kdyz zena potrebuje totez. Kazdy rad dela neco kdyz je za to uznan.
Svet a zivot je plny rozporu.

A to ze jsem jini..muz a zena a ze jinak premyslime to nemuzeme poprit.

Ja si dvere od chlapa rada otevrit necham, dokonce to vyzaduju, ovsem v businesse uznavam pravidlo rovnopravnosti. Zena ma sanci na nazor zrovna tak jako muz (nekdy ma muz lepsi nazor jindy zena, je to o vzajemne toleranci nazoru a uznani obou pohlavi navzajme a prostoru k diskusi) a na stejnou pozici pokud na to ma jako muz. Stava se ze muz nema na pozici na niz je zena a naopak. O cem jsem vsak presvedcena, ze bych se nerada sunula do role, zeny, ktera prebira muzovu praci, ze bych treba stavela dum. Umet muze clovek vse, to je vychova me matky...ale ukazovat muzi,ze to ci ono( mam na mysli treba sekani travy, pribiti hrebiku, vymena kola u auta a jine radosti:-)) to uz nedelej.

Vite, obecne, ja se nezabyvam pripady "buran" alias "buranka" nebo lepe "bone heads"...tim se nehodlam zabyvat.


 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: výběr 

(1.11.2004 17:34:56)
Tino, píšež, že:"Kariéra není dost dobrej důvod proto nemít dítě". Pro tebe možná ne, ale každý má své priority jinde. Já jsem sice kariéru nikdy nedělala, ale chápu, že někdo to má jinak.

E.
 Janča 
  • 

Militantní Týno, 

(3.11.2004 12:03:38)
píšeš, že "Kariéra není dost dobrej důvod proto nemít dítě."

"Kariéra" (to slovo fakt nerada používám) je pro mnoho lidí způsob seberealizace, sebepoznání a důvod pro to zdokonalovat se a překonávat sama sebe. Peníze, které kariéra většinou přináší, jsou příjemným vedlejším efektem, ale ne hlavním důvodem, proč "dělat kariéru" (takže pojmy "kariéra" a "vydělávání peněz" neztotožňujme).

Některé ženy se seberalizují v mateřství, některé něco takového třeba vůbec nehledají, ale ty, které jejich práce naplňuje a posouvá je vnitřně dál prostě "mít dítě" zcela logicky a přirozeně "odloží na později".

V nedávné době v jednom příspěvku zazněla věta, že "v dospělosti nás budou děti posuzovat ne podle toho, co jsme pro ně obětovali, ale podle toho, jací jsme skutečně lidé". A to je přece dost dobrý důvod, proč se po určitou dobu v určitém věku věnovat s plným nasazením svému zaměstnání ("dělat kariéru") na úkor toho, že děti až později.

Umím si představit, že některé ženy vše, co vnitřně potřebují, najdou v mateřství (nebo v jiné sféře) i bez toho, aby předtím prošly náročným zaměstnáním a dokázaly si, co umí. Ale prosím, měj aspoň trochu pochopení pro nás, které pracovní kariéra prostě naplňuje.

P.S.: Btw., své první dítě jsem porodila ve 32 letech, po zcela fyziologickém a bezproblémovém těhotenství a po té, co jsem asi tak od 20 let až do cca 31 let také tvrdila, že "dítě až za pět let" :). Těhotenství bylo plánované (prostě to ve mě dozrálo), na MD se cítím zcela přirozeně a nemám vůbec pocit, že bych něco v oblasti mateřství díky své kariéře zmeškala.
 Adina 
  • 

Re: Militantní Týno, 

(3.11.2004 12:15:21)
no coment Janco, GREAT! nemohu to nevyslovit...
 Mirka 
  • 

Re: Militantní Týno, 

(3.11.2004 12:35:45)
Upřímně řečeno, věta (nevím ji přesně)"děti nás budou hodnotit ne podle toho, co jsme obětovali, ale jací jsme skutečně byli" je větou k hlubokému zamyšlení nebo dokonce k celé filozofické debatě.
Nicméně mně se zdá, že vůbec nehovoří o zaměstnání či kariéře.
Ať má člověk dítě dřív nebo později, děti fakt nebudou oceňovat případné rodičovské připomínání "tohle jsem mohl dokázat, kdybych neměl tebe". Ale rovněž nelze tvrdit, že když rodiče půjdou především za kariérou a dítě si sice nakonec pořídí, ale stále na něj "nebudou mít čas", že si to dítě v první řadě bude všímat pracovních úspěchů rodiče. Naopak.
Jeden příklad za všechny. Moje matka byla učitelka prvního stupně ZŠ. Domnívám se, že na svoji dobu byla dost dobrá. Používala sice "autoritativní" způsoby působení, ale zároveň užívala některých metod, které by se dnes označily za alternativní. Věnovala se tomu s vervou a energií sobě vlastní, byl to její živel, a myslím, že ji to plně uspokojovalo. Ve vztahu ke své rodině měla tzv. "čisté svědomí": do práce chodila na osm hodin, po návratu se celý podvečer a večer věnovala domácnosti a výchově nás dětí a manželovi, a po nocích dělala tzv. přípravy, tj. plánovala, co bude další den s dětmi ve škole dělat, kromě toho opravovala sešity atd. Potud si jí jako "člověka" vážím.
Ale: když jsem dospěla a vymanila se z jejího vlivu, a také po narození dítěte, jsem začala "dozrávat", snad pozdněji dospívat. A začalo mně leccos docházet. Včetně toho, že i když se nám s bratrem matka věnovala, věnovala se nám tak, že vůbec nebrala v potaz naši osobitost. Měla o nás prostě jakousi svoji představu, do které jsme se museli "vejít" a když jsme se nevešli (pochopitelně záporným směrem, že), nebyli jsme hodni pochvaly, úsměvu, laskavosti. Dále všeobecně se dá říct, že je moje matka dost netolerantní - nikdo, kdo se nevejde do "její" představy o životě, životním stylu, hodnotách, výchově dítěte - není prostě "dost dobrej". Do dospělosti jsem vstoupila: s velmi nízkým sebevědomím, životním pesimismem, spoustou mindráků (i když jsem měla domácnost celkem v lati, nikdy to "nebylo dost dobré", abych byla se svým výkonem spokojená), s nevhodně zvoleným povoláním, které naprosto neodpovídá mé povaze a mým předpokladům, se spoustou někdy i nesmyslných předsudků... Jinými slovy řečeno: veškerou svoji "vychovatelskou" energii věnovala moje matka svému povolání, a pro vlastní děti ji nezbyla ani kapka snahy o vcítění se a porozumnění...
Takže ač svoji matku uznávám v jejím povolání jako dost dobrou profesionálku, její soukromý život hodnotím jako jedno velké selhání.
A co myslíte? Která z těch dvou složek mého hodnocení vlastní matky převládá, jestliže se s následky její nevhodné výchovy potýkám vlastně denně po celou dobu dospělosti?...
 JaninaH 


Pro Mirku - dotaz 

(3.11.2004 14:06:14)
Páni, Mirko,
toho se nechci dožít, aby moje děti hodnotily můj soukromý život jako SELHÁNÍ.
Zrovna dnes na to od rána myslím. Kde začíná a kde končí zodpovědnost rodiče za život jeho dítěte v dospělosti, tj. za jeho zdraví, za volbu povolání, za jeho sebevědomí, životní postoje, výběr partnera atd.?
Moje šestnáctiletá dcera už nějakou dobu kouří. Mně to strašně vadí, ale neumím jí v tom zabránit. Neumím, nevím, co mám dělat. Nemůžu ji někam zavřít, nemůžu ji vodit do školy a zpět, nechci jí sebrat peníze, které si vydělá na brigádě. Dnes v noci jsem ji slyšela kašlat a mám o ni strach. Dokonce mě napadlo, jestli velice přísný způsob výchovy včetně častých tělesných trestů, který na mě a na sestru aplikoval náš otec, nebyl lepší než moje snahy o empatii a podporování všestranného rozvoje její osobnosti :-)). V 16 letech bych se nebyla odvážila kouřit, protože bych se bála výprasku. Dcera se nebojí ničeho. Ale co když mě za pár let, až bude třeba mít následkem kouření zdravotní potíže, řekne, že je to moje vina, moje SELHÁNÍ, že jsem měla být přísnější?
Zajímal by mě tvůj názor.
J.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Militantní Týno, 

(3.11.2004 17:03:37)
Mirko,

myslím, že Tvoje maminka by byla úplně stejná, respektive k vám dětem se chovala stejně, i kdyby byla ženou v domácnosti. Bylo to prostě asi zčásti v její povaze, zčásti byl tehdy takový trend "studený odchov".

Nebo máš pocit, že kdyby byla s vámi doma, byl by to úplně jiný člověk?

Taky si myslím, že život je složitější, než aby ho bylo možné nacpat do škatulek pracující matka = hnusná na děti a matka v domácnosti = automaticky milující máma.

A kdyby byla s vámi tehdy zůstala v domácnosti, měla by teď třeba jen pocit, že se obětovala dětem, které si myslí, že selhala. Takhle má za sebou aspoň tu úspěšnou kariéru.

Nechci obhajovat její styl výchovy, to rozhodně ne, sama si pamatuji, že tehdy se obecně moc nechválilo "aby dítě nebylo namyšlené" a oproti těm, co chválí, je to nebetyčný rozdíl.

Jen jsem chtěla upozornit, že to opravdu není jednoduché.

 Sylva 
  • 

Re: Militantní Týno, 

(3.11.2004 14:01:22)
Já bych taky přidala svoji osobní zkušenost (inspiroval mě dotaz na týdenní jesle).
Vdávala jsem se ve dvaceti a v té době už všechny mé spolužačky minimálně jedno dítě měly. Můj manžel dítě chtěl, já "zatím" ne. Chtěla jsem cestovat, chodit do kina, do divadla...prostě "si užívat".
Po roce manželství mi "dobré duše" začaly radit. Např. který lékař se zabývá léčením neplodnosti atd. Nejdřív jsem se snažila vysvětlovat, že se na dítě zatím prostě ještě necítím. Pak začaly "dobré duše" být agresivnější - když můj manžel dítě chce, je moje povinnost mu ho pořídit. Nejagresivnější byla jedna známá, která jako správná žena už dítě měla - pravda, v týdenních jeslích. Dokonce mě objednala k psychiatrovi - prý nejsem normální, když nechci dítě.
"Dobré duše" jsem postupně poslala do háje (a nejen tam). Ale lehko mi nebylo...

První dítě jsem si "pořídila", když mi bylo 30 let a jemu 7. Další dítě se mi narodilo v 36 letech. Jsem spokojená, nemám pocit, že by mi něco uteklo. Kariéra mě nikdy nelákala, nejsem vůbec ambiciózní. Prostě jsem se na dítě dřív necítila, a asi bych dřív fakt nebyla moc dobrá máma. Teprve až teď si připadám klidná a na puberta a batole patřičně flegmatická.

Můj (nyní už bývalý) manžel má mé děti rád, své děti nemá stále žádné. Stále má problémy sám se sebou a s alkoholem. Děti bere jako milou hračku. Do dneška nepochopil, že dětem je třeba věnovat se neustále, že dítě není možné odložit a odejít do hospody. Ale tenkrát to dítě tolik chtěl, že přeci byla moje povinnost mu ho pořídit...

 Adina 
  • 

uvaha  

(3.11.2004 15:20:46)
Tedy mile damy, nemam co rict, k Vasim zkusenostem. Klobouk dolu.
Snazim se najit najakou obhajobu Vasich matek. Nebot jiste doba nebyla snadna a pracovat musely, nebylo jiste dostatek zajimavych lakavych prilezitosti, mnohdy slo o "praci" a v te dobe zrejme trendy jak vychovavat dite byly jine. Nerkuli zadne rady, inspirace, krouzky, kluby a buhvi co jeste. Vetsinove zivotni styl byl takovy nejak velmi odlisny od soucasne doby, alespon ve vetsim meritku.

Navic matka v roli uicitelky byla si pod tlakem, musela stihat domacnost,pripravy a tez deti...zkloubit to bylo asi nelehke a mozna si nehohla dovoli byt doma, asi by vas tata neuzivil.
Navic si myslim, ze nelze jen davat vinu rodicum, nebot i my jako deti situaci jsme jiste nezlehcovali...zrovna tak jako nam ji ulehcovat deti nebudou. Nechci Vase matky v zadnem pripade obhajovat, ale jsou to vase matky, jenz se staraly akorat ta forma je jina. Ja vim.
Clovek si rodice nevybira snad ani dite si vybrat nemuzeme...je to jednoduse asi osud.


I kdyz me zkusenosti z detstvi jsou naprosto odlisne. Mamka se nam venovala a pri tom vsem dokazala pracovat samozrejme v ramci moznosti doby a nadale se vzdelavat spolu s nami. Mela jsem skutecne stetsi, kdyz to tak vse ctu. Matku uznavam. I kdyz v dnesni dobe chci delat nektere veci tzv. dost po svem. Detsvi jsem prozila skutecne pekne, i kdyz nejake drobnosti by se tomu dali vytknout. Ale to vzdy, nebot jako deti bysme chteli to ci ono jinak a neuvedomujeme si co je a neni realne a mozne. Ale myslim, si tez ze bychom nemeli byt az tak kriticti ke svym rodicum, paklize se snazili...A snazme se my pristupovat k nasim rodinam, detem podle toho nejlepsiho vedomi a svedomi a nezijme z minulosti.

Vazne si nedovedu predstavit, ze o me jednou takhle na netu ci kdekoli jinde bude me dite hovorit jako o matce jenz SELHALA, je to drsne. Chapu pro Vas opodstatnele.


Asi si rikate te se to rika, kdyz matku uznava.

Ani jedna z vas skutecne nema zadne pozitivni vzpominky na matku jako cloveka, ktery by Vas pripravil do zivota formou zabavy. Myslim,ze prisnost rodicu je vsak na miste, to je asi nutne nebot dite zkousi co rodic vydrzi. Ale nemeli bychom detem zanaset do jejich charakteru vlastnost jen se pozdeji ukaze jako nizke sebevedomi. To vsak byl obecna situace v Cesku...mnoho cechu trpelo nedostatkem sebevedomi. Dnes uz je doba jina, snad.

 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: uvaha  

(3.11.2004 17:06:00)
Pettino,

na domácnost a na matčiny kecy se vy...kašli, dcera je jednoznačně přednější.

Já taky pracuju, doma máme bordel neskutečnej (jen když má přijít návštěva, tak se trochu posnažíme) a já to NEŘEŠÍM. Když se to matce nelíbí, tak ať ti přijde uklidit.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: uvaha  

(4.11.2004 9:17:40)
Pettino,

já, já, určitě já :o))

Já už maminku nemám, od mých 15 mě vychovávala teta se strejdou. Teta je naprosto úžasná ženská, chodí mi občas pomáhat a prakticky ji považuju za svou maminku.
Před časem podnikla snahu mě převychovat z bordeláře na pořádného člověka. Bezvýsledně, ale její vina to opravdu nebyla. Dodneška má skrz to poznámky, ale i když znějí drsně, já vím, že drsné nejsou. Taky se vždycky ohradím, ale spíš v legraci, vím, že mne má ráda a já ji, a tohle prostě patří k našemu běžnému špičkování.

Jsem moc ráda, že ještě v mém věku mám někoho, kdo mně občas láskyplně vynadá ;o))
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: uvaha  

(4.11.2004 12:30:51)
Pettino,

můj strejda s tetou nebyli bezdětní, takže věděli, zač je toho loket :o))

Chtěla jsem tím říct, že spolu lidi můžou dobře vycházet i přes to, že mají v určitých oblastech odlišné názory.

Možná v tom hraje roli i to, že jsem se nikdy nenechala ani nalomit v tom smyslu, že by mělo být doma vždycky uklizeno a že se to automaticky očekává ode mě ;o)) Nikdy jsem neměla ani sebemenší výčitky svědomí v tomhle ohledu.

Beru to tak, že teta je člověk, kterého si velice vážím a mám ho ráda, v některých názorech se sice neshodneme, ale to je naprosto nepodstatný detail. Když má přijít na návštěvu, tak trochu uklidím, aby ji z toho netrefil šlak :o))

Manžel ani já už rodiče nemáme, teta se strejdou jsou náš jediný babička a děda, a já si toho patřičně považuji. Chci, aby se s dcerkou vídali co nejvíc, na hlídání je nezneužívám a myslím ani nevyužívám, ale chci, aby od nich načerpala jejich pohodu, lidskost a moudrost, a oni aby se trochu potěšili s lidským mládětem :o))
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: uvaha  

(4.11.2004 12:48:56)
:-)
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: uvaha  

(4.11.2004 12:39:02)
to je humor. Co treba pozvat mati at uklidi, dkyz jste pryc? Je tam snad nejake riziko :-)))

Byt vama bych ji zadala co potrebuju udelat a jela bych na dovcu. Kdyz chce tak at se realizuje uklidem.

Ma kamaradka to vyresila nasledovne. Je hodne zamestnana. Kdyz ma cas radeji vyrazi s muzem a malou na kola ci na surf ci do ZOO. Mamka ji pravidelne urcite dny ci hodiny pohlida a cas od casu uklidi ve firme ci dokonce i doma...dcera ji za to prilepsi. Nebot mati je v duchodu a take to snadne z drzenim bytu a dalsich veci nema.

A ve vysledku jsou spokojeni vsichni.
Ovsem faktem je ze jeji mami, neni pripad kritika, ale spise se snazi obcas i do niceho nekecat.
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: uvaha  

(4.11.2004 13:08:14)
V tom pripade je vazne nejlespi si udelat vse sam.
Zapojte holcinu a manzela. :-)At nejste za silence.

Vase matka je tedy trida:-(
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: uvaha  

(3.11.2004 19:54:08)
Pettino, myslim si, ze by si rozhodne na sebe zapominat nemela, mela by jsi o sebe dbat, doprat si kosmetiku, kadernika, obcas neco pekneho. Cas si na sebe musis udelat, Tva dcera to naopak bude vitat nebot uvidi v matce vsestranny priklad. Navic, by se Ti to Vam mohlo vymstit v otazce vztahu. Nikdy by zena nemela zapominat, ze ma partnera a ze je dobre byt stale pritazlivou zadouci zenou i kdyz ma rodinu.

Jinak samozrejme i ja jsem presvedcena, ze kdyz podnikate s dcerou vylety, venujete se ji co do krouzku a jine zabavy, ze je to jen a jen dobre. A jiste jste skvelou matkou, kamaradkou v jednom.

Matka mela svuj styl domacnosti, muze rict nazor, ale vy si z neho absolutne nic nedelejte. Jen pro Vase dobro, skutecne jsem presvedcena, ze je dobre decentne v ramci moznosti udrzovat mirny smysl pro poradek. Obzvlaste , kdyz mate dceru. Je dobre, kdyz si dcera jednou uvedomi, ze matka byla pomerne vsestrannou.

Mohu rict, ze jsem se setkala z konstatovanim, ze matka me kamaradky mela neporadek vsude. Myslim si, ze je urcity smysl pro system a poradek je na miste, neni to jen o poradku, ale saha to daleko hloubs k celkovemu pristupu k zodpovednosti.

Nemam na mysli zabyvat se jen uklidem.
Zapojte do uklidu dceru.

Ono take dalsi vec, muzum neporadek ackoliv ho mnohdy vytvareji nevyhovuje. Paradox ze?

V kazdem pripade Vase domacnost je jen Vase vec. Pokud to skutecne vyhovuje vsem clenum vasi domacnosti pak neni co resit.

Ale vazne venujte si prostor sama pro sebe...nedavejte ze sebe vse chodu rodinneho zivota.




 Raději anononymně 
  • 

Pettině 

(4.11.2004 23:19:39)
Ahoj Pettino,
zjišťuji, že máme hodně podobné názory, možná i povahy. Každopádně já narozdíl od tebe mám děti dvě. Dokud jsme měli s manželem jen jedno dítě, moc se zase nezměnilo. Manžel chodil do práce, já byla doma, vše jsem stíhala, tzn. uvařit, uklidit, nakoupit, vyprat, vyžehlit a ještě se věnovat dítěti, chodit s ním do MC, na houpačky apod. Navíc jsme měli i hodně hlídání, moje máma (ale i táta) byli z vnoučka jako u vytržení, hodně si ho brali na víkendy i mimo něj, máma neváhala trávit s ním velkou část dovolené, takže jsme s manželem měli i čas na vlastní zájmy (sport, knihovna, PC apod.). I tchýně se docela hodně zapojovala do hlídání. A taky babičky, resp. prababičky.
Jenže manžel chtěl druhé dítě a před pár měsíci se narodilo. Od té doby nic nestíhám, vařím stěží 1x - 2x týdně, prádla mám hory, přestala jsem žehlit (nebyl čas), nakupuji až když se vrátí večer manžel z práce (kdo má dvě děti, ví jak je těžké obstarat nákup s kočárem a mrňousem za ruku) a hlavně NESTÍHÁM uklízet. Takže je u nás prakticky permanentní bordel - hračky, oblečení po zemi, různé manželovy krabice se součástkami k PC atd. atd. Dřív se tu taky válely hračky starší dcery, ale to byly jen hračky, nyní je to spousta dalších věcí (noviny na stole, mezi tím použité nádobí), já to jen obtížně zvládám hrnout na jednu hromadu, když potřebuji např. vyluxovat (stěží jednou týdně, dřív v pohodě 2x) a nádobí naštěstí můžu cpát do myčky, která ho umyje za mne. Přestože jsem zrušila žehlení, mám neustále hory prádla, která jen s vypětím sil zvládám složit a uklidit do skříněk, ze kterých se ale stejně zase okamžitě vytahuje (kdo má dvě malé děti a manžela coby třetí, ten mě určitě chápe).
Konec popisu naší domácnosti. Dalším problémem je, že všichni příbuzní okamžitě po narození druhé dcery začali tvrdit, proč bychom měli chtít hlídání, ať si hlídáme sami, když máme dvě děti, že pro nás nemá existovat zábava, ale úklid a věnování se dětem, co z nich vyroste, nějaké kino, divadlo, sport zkrátka neexistuje, když mám hlídání, tak jen na to, abych stihla nakoupit, uvařit a hlavně uklidit, protože to takhle nejde...
A to všechno jen proto, že máme DRUHÉ dítě, u jednoho nebylo skoro nic problém, u druhého je VŠECHNO problém.
A bohužel i manžel, ač s prvním dítětem docela pomáhal, s dcerou chodil (hlavně když už byla pak větší a dokud byla menší, tak proto, že byla jen jedna, jsem vše stíhala) ven, já mohla vařit, uklízet, nakupovat nebo si i zajít ke kamarádce (ty jsem taky už zrušila), ke starší dceři i v noci vstával, pečoval o ni, pomáhal v domácnosti a teď?
Najednou je to všechno moje starost, manžel se chce bavit (hospoda, kytara, kamarádi, sport), muž má vydělávat a žena se starat o děti a domácnost (jako tvůj manžel, Pettino, co?), kritizuje nepořádek doma, proč to není jako dřív, přitom sám ruku k dílu nepřiloží, maximálně ještě tak vezme na ruku prtě a lehne si s ním před televizi či vleze před PC a pomíjím, že kritizuje můj vzhled po porodu dvou dětí (ale to snad tvůj manžel nedělá, Pettino, nebo jo?).
Omlouvám se za dlouhý výlev, ale nějak to na mne dnes dolehlo.
RA
 Sagittarius 


Re: Pettině 

(4.11.2004 23:40:35)
Jejda :-(

Taky u nás kdysi býval binec, nějak jsem nezvládla skloubit dítě, práci a domácnost, ani manžel se s pomocí zrovna nepřetrhnul. A našla jsem pomoc tady na Rodině. Místní holky založily českou odnož Fly lady, to jsou stránky v angličtině, které ovšem stojí za zhlídnutí. LídaK nám všem denně přeposílá do češtiny přeložené mejlíky od FL - co máme dnes uklízet, jak to máme uklízet, ať si nezapomeneme odpočinout, zkušenosti a povzbuzení od ostatních "bordelářek"... Z úklidu se stala docela zábava, nezabere to moc času, ale přesto je to doma znát...

Začala jsem s FL uklízet kvůli sobě - sama jsem se v tom binci necítila zrovna nejlíp. Trvalo několik měsíců, než se mi byt podařilo uvést do stabilního téměřuklizeného stavu... teď už mě ale nerozhází ani nečekaná návštěva. Co jsem ale chtěla napsat - v uklizeném bytě se JÁ cítím líp... a manža i děcka začali sami od sebe taky uklízet. Zvláštní, dokud jsem nestíhala a doma byl binec, tak manžu ani nenapadlo, aby mi pomohl, naopak, práci mi spíš přidělával...
 Konstanta & 3 raraši 


Re: Re: Pettině  

(5.11.2004 9:25:38)
Sagittarie,
diky za tip na FlyLady, jdu to zkusit... Taky potrebuju doma s tim neporadkem trochu zatocit...uz mi to pomalu prerusta pres hlavu :( A to mam manzela, ktery obcas i pomuze :)
Konstanta
 Šáry 
  • 

Re: Pettině 

(5.11.2004 0:32:07)
RA,

a chtěla jsi to dítě ty? Z toho, jak to píšeš, to vypadá, že ani moc ne, že ho chtěli spíš jiní (manžel) a pak tě nechali ve štychu.


S tím se, pokud je to pravda, už moc nadělat nedá, a ten človíček si zaslouží si to "nevyžrat". Takže dál budu řešit už jen praktické aspekty :o))

Jestli je mu jen pár měsíců, nemusíte mít to být zčásti tím, že ještě nemáte "zaběhaný" režim - vzpomeň si, jak dlouho to trvalo s prvním.

Já bych byla tou radou - sedni si a promysli nebo napiš, jak by sis představovala další existenci , jak by to podle tebe mělo vypadat v ideálním případě. Jak bys chtěla, aby vypadal tvůj život s dětma, tvoje záliby, domácnost, vztah s manželem.

A pak si rozmysli, co k tomu budeš potřebovat. Víc času? Pomocnici do domácnosti? Promluvit si s manželem?

Hlavně to udělej rychle nebo si koleduješ o průšvih.

A nezapomínej, že není normální, abys ty jen kmitala a manžel jen kritizoval.

 Raději anonymně 
  • 

Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 10:38:13)
Máš pravdu, Šáry, já druhé dítě nechtěla, mě by bývalo v pohodě stačilo jen jedno. To druhé samozřejmě mám ráda, mazlím se s ním, hraju, pryč bych ho nikdy nedala, ale není to takové jako s prvním dítětem. Vím, že to bude znít hrozně, ale zkrátka druhé dítě narušilo všechno co bylo předtím. Nemám prakticky žádný soukromý život, jen uklízím, vařím, peru, nakupuji, ale znát to není. Samotné mi není milé, že jsem pak nervózní, bohužel občas i na děti a trápí mě to. Připadá mi, že to druhé dítě jsme neměli mít, neměla jsem dát na přemlouvání manžela, že jedináčci to mají těžké, že s druhým dítětem v rodině bude víc legrace, že se děti spolu zabaví, budou si hrát a já budu mít víc času. Nevím, možná časem, teď akorát starší (4,5 roku) žárlí, když si mladší (9 měsíců) půjčuje její hračky, občas pravda malou taky zabaví, ale rozhodně mám (snad zatím?) mnohem víc starostí než užitku s druhým dítětem. A obávám se, že se to jen tak brzy nezlepší. Prostě mám pocit, že s druhým dítětem jsem si sama pod sebou podřezala větev a že mě, jak říkáš, ostatní nechali na holičkách. Což o to, tchýně i moji rodiče stále hlídají, ale už to není tak bezproblémové jako kdysi. Mají u toho spoustu řečí, nehlídají rozhodně spontánně jako první dceru a druhé dítě jim musím vyloženě na hlídání nutit. První si brali sami. Vím, není to jejich povinnost, ale... A bohužel si nemyslím, že se to nějak zlepší až třeba mladší trochu odroste, začne chodit, sama jíst, pít, oblékat se, zkrátka bude samostatnější. Vždycky ta starší bude mnohem víc napřed a mladši ji bude brzdit, takže prarodiče budou chtít vzít starší např. do zoo, ale mladší nevezmou, protože by ji to nebavilo a nudila by se a otrávila by tím všechny ostatní a narušila daný program.
Zdá se mi, že zaběhaný režim nebude nikdy. U prvního to trvalo cca půl roku, u druhého konce nevidím.
Kde bych měla vzít víc času? Kouzelnice, abych si přičarovala ke dni další hodiny navíc, nejsem. A pomocnici v domácnosti nechci paradoxně já. Není mi nějak příjemný pocit, že by se mi po domě pohyboval někdo cizí. S manželem o současné situaci mluvím hodně, ale mám spíš pocit, že ho to obtěžuje a je pak nervní a naštvaný. Jo, jo, je to se mnou těžké.
Sagittario, nenapsala bys mi, prosím, odkaz na tu českou odnož FL? Já se taky v uklizeném bytě cítím mnohem líp než v binci, ale zkrátka nestíhám to změnit. Na jednom konci začnu a než jsem hotová, je to znova od začátku. Dřív jsem mívala dům jako klícku, bez problémů jsem mohla přijmout kdykoliv návštěvu )stačilo před ní jen na pět minut naházet hračky starší do krabic) a teď návštěvy raději odmítám a různě se vymlouvám. Navíc bych už ani neměla ten čas se věnovat návštěvě, pít kafe a povídat. Maximálně by tu návštěva seděla v obýváku a já bych u toho uklízela a zpracovávala prádlo :-))
Díky za vaše názory a postřehy a rady.
RA

 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 11:57:08)
Petiino,
ale já myslím, že je to úplně přirozené, že matka má ke každému dítěti jiný vztah. Ale to nemusí znamenat, že jedno dítě má víc ráda a druhé míň. Řekla bych, že to tak je všude. Každé dítě je přece jiné. A když tak o tom přemýšlím, připadá mi, že v mém okolí mají rodiče "vřelejší" vztah k mladším. Například moji rodiče měli vřelejší vztah k mojí mladší sestře, protože já jsem byla takové zasmušilé a hloubavé dítě :-), kdežto ona veselý diblík. Stejné je to s manželem a jeho starším bratrem. A u nás je to vlastně taky takové: syn je naše sluníčko, dobrák, srandista, narodil se v neděli, prý nedělňátka taková bývají. Dcera je zase "lvíče", má vlastní hlavu, musí mít poslední slovo, jak není po jejím, kouše. Mám je oba stejně ráda, ale s chlapcem, řekla bych, si rozumím víc. Ovšem manžel to má úplně opačně: klukovy věčné vtípky ho někdy šíleně rozčilují, zatímco holčičku zbožňuje a všechno jí dovolí.
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 12:25:11)
Je fakt, že nad tím taky hodně přemýšlím. Syn je jediné dítě v celé rodině (bratranci od švagrové jsou od něj 17 a 13 let starší, moje sestra má 21 let a děti plánuje až kolem třicítky, takže budou zase o hodně mladší) a myslím si, že by sourozence mít měl. Děti má rád a je na ně hodný. Doma jsme se víceméně shodli na tom, že to budeme řešit, až mu budou tak tři roky. Jenže já jsem si tak nějak zvykla na to, jaký je syn a docela se bojím, že by další dítě mohlo být úplně jiné.
Syn je totiž z mého pohledu opravdu "ideální" dítě. Je sice hyperaktivní, takže nám ještě v jedenáct v noci skáče po hlavách, ale jinak s ním nejsou žádné problémy a nikdy nebyly. Nikdy neplakal, neměl žádné koliky, nemuseli jsme ho chovat nebo houpat. Zuby mu narostly, ani jsme o nich nevěděli. Není nijak výrazně vzteklý, nezlobí v obchodě, že něco chce, není k dětem úskočný nebo mstivý, i když je tedy v kolektivu výrazně dominantní a snaží se vždy prosadit svou - ale nenásilně a bez afektu, prostě jde a něco udělá nebo si něco vezme (nepere se, to ne). Je veselý, společenský, komunikativní, myslím, že na svůj věk docela šikovný.
Neumím si představit, že bych měla dítě plačtivé, úzkostné, přecitlivělé; samozřejmě, měla bych ho ráda, ale těžko bych k němu měla takový vztah jako k synovi, který je v podstatě prototypem dítěte, jaké je mi blízké a jaké mám ráda. Kdykoli přijdu někam ke známým, kde je ufňukané, stydlivé nebo věčně ječící dítě, jsem z toho dost nesvá a radši rychle vypadnu.
Spousta věcí se dá ovlivnit výchovou, ale úplně všechno ne... jsem sice flegmatik, ale opravdu si neumím představit, co bych si počala s dítětem, které má vlastnosti, jaké já osobně považuju za příšerné...
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pettině 

(6.11.2004 8:35:47)
Teď jste mě rozesmály:o). Než se narodil Péťa, byla jsem u kamarádky, která měla ročního kluka. Během asi pěti vteřin proběhl obývákem a když zmizel, zůstala tam po něm spoušť-všechny šuplíky vyházené, kytky převrácené atd. a on už "pracoval" v jiné místnosti. Strašně jsem ji litovala, ještě když vyprávěla jak pořád brečel a blinkal, chvíli neposedí, nejí... a za pár měsíců se mi narodila skoro kopie jejího synka:o))).
Do druhého dítěte se mi taky vůbec nechtělo, přiznám se, že hlavním důvodem dalšího miminka bylo to, aby syn nezůstal sám. Teď jsem moc ráda, že tu naši holčičku máme. Celou mateřskou jsem s dvěma dětmi (syn školák) zvládala mnohem líp než s jedním. Dcera byla miminko "za odměnu"-moc hodná, tak jsem se stihla věnovat i malému školákovi a domácnosti. Taky jsem zjistila, že (přesně jak tu někdo píše), i když jsou děti od sebe víc než šest let, na hřišti, v bazénu, apod. jsou mnohem jistější a víc v pohodě (včetně mě:o)), než když jsem chodívala jenom sama se synem. Jsem moc ráda, že jsme se takhle rozhodli.


E.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 12:47:37)
Chacha, Monty, posledním odstavečkem jsi mě ohromně rozesmála! Co by sis s takovým dítětem počala? To vím přesně. Milovala bys ho, ale často by ses ptala: PROČ? Je to osud? Nebo nějaký vyšší záměr? Aspoň u mě to tak je.
Jojo, geny jsou prevíti.
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 13:08:36)
Janino, jasně že bych ho milovala... ale těžko by to prostě bylo takové, jako se synem. Hodně je to dané tím, že v něm poznávám fůru svých vlastností; já jako dítě byla víc samotář, protože u nás doma to fungovalo jinak a vyrůstala jsem jen s dospělými, kteří rozhodně nebyli tak "trhlí" jako ti, co chodí k nám domů. Neměla jsem tolik zábavy. Kdybych měla, kdo ví. :o) Každopádně ve spoustě věcí je mi podobný. Snažila jsem se ho od začátku vychovávat tak, aby NEBYL zakřiknutý, bázlivý, jenže on není a nebyl, tak to jde snadno. Lámat charakter dětem mi připadá extrémně nechutné, nikdy bych to nedělala. Sama dobře vím, jak se o to neustále pokoušela moje matka se mnou a jak dlouho trvalo, než jsme se spolu začaly normálně bavit.

Pettino,
pro mne byly dokonalá antikoncepce děti jedné známé. Neskutečně ufňukané, rozmazlené, jak na ně někdo jen sáhl, už kvičely "mami, mami!" a dostávaly hysterák. Nutno podotknout, že ona je tak vychovávala. U nás na chalupě lítala za DVOULETÝM klukem, jakmile se jen přiblížil ke schodům z verandy na dvorek (je jich tam asi šest). Děti nic nesměly, všechno bylo nebezpečné, pořád měly mámu za zadkem. Syn po těch samých schodech lítal v roce a půl sám a nespadl NIKDY. :o)
Ale když si vzpomenu, jak jsem já jako dítě chtěla mít nějakého "kumpána", jak jsem ráda jezdila k pratetě, kde byly tři děti v mém věku a jak jsme se vyblbli... když se poprvé oženil strejda a vyženil o dva roky starší holku, nechtěla jsem nikdy, aby odcházeli z návštěvy a ječela jsem u dveří, ať Martina nechodí domů, a to samé manžel, měl sestru, dvě sestřenice a dva bratrance s malým věkovým rozdílem a dodnes vzpomíná, jaký míval úžasný prázdniny u babičky. O tohle prostě syna připravit nechci. Kolem nás je dost málo lidí s dětmi, nebo mají děti už velký. Jediná kamarádka se stejně starým klukem bydlí daleko a když tam občas jedeme, je Stáník nadšený a pořád mluví o tom, že tam bude Áda. Doteď chodí s takovou pružinou a říká mi, že ji měl Áda. A přitom si s ním Áda ani moc nehraje, on je takový zaražený a trochu morous - byl jako miminko dost nemocný a po operaci ucha mu zůstal ochrnutý lícní nerv, takže pořád jezdí po rehabilitacích a doktorech. Tady v Praze máme jednu kamarádku s holčičkou o tři měsíce mladší a když jsme za ní nedávno byli, byl taky úplně hotovej a hrozně se mu to líbilo...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 13:29:45)
Pettino,
moje sestra je o devět let mladší (nevlastní). Když byla dítě, tak jsem ji velmi sofistikovaně mučila a péče o ni mne šíleně otravovala. Po čase se z ní stal parťák na blbnutí (ačkoli je fakt, že ne každý dovede v patnácti dělat kraviny s šestiletým dítětem) a dneska jsem taky ráda, že ji mám, i když ji vidím tak 2x do měsíce maximálně...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 13:30:00)
Pettino,
moje sestra je o devět let mladší (nevlastní). Když byla dítě, tak jsem ji velmi sofistikovaně mučila a péče o ni mne šíleně otravovala. Po čase se z ní stal parťák na blbnutí (ačkoli je fakt, že ne každý dovede v patnácti dělat kraviny s šestiletým dítětem) a dneska jsem taky ráda, že ji mám, i když ji vidím tak 2x do měsíce maximálně...
 Mirka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 20:58:40)
Ahoj holky!
Taky máme doma jedináčka (6,5 roku) - a vypadá to, že jím zůstane. A to ačkoliv manžel míval chuť na dvě a já kdysi dokonce na tři děti, aby si se užili, a ještě tak nejvýš s třemi roky odstupu mezi sebou.
Nicméně sama o sobě jsem poznala, že nejsem ten pravej typ ženy, kterou by bavilo "jen" běhat kolem domácích prací a plenek a kočárků. Což o to, byla bych možná ochotná se částečně obětovat, a díky tomu, že miluju hračky, dětský knížky a takovýhle věcičky, tak by nebyl problém to aspoň trochu skloubit dohromady. Jenže jsem taky zjistila, že nejsem taková ta "holka do nepohody", naopak že jsem děsná citlivka, taková skleníková květinka, že nic neunesu, že mě všechno extrémně moc trápí...
Ani nevíte, kolik slz jsem za ty poslední roky uronila, že je pro mě tak těžké vychovávat dítě! Tak moc bych si bývala přála mít byt plnej dětí, a všechny šťastné, a šťastnýho manžela, a sama šťastná...
Ale takovej je život. Už jsem se smířila, že syn bude sám. Jestli se s tím smíří on sám, to je otázka, ale bohužel - lépe to nedokážu. Teď je mnohem důležitější, abych si vypiplala to jedno živoucí dítko - a v budoucnu mohu jen doufat, že sourozence nahradí milující partner nebo aspoň dobrý přítel...

Co se týče úvah o tom, jestli by matka mohla milovat dítě, které by mělo vlastnosti, které ji samotnou odpuzují. Je to těžké. Ale záleží to na úhlu pohledu, a na samotné ženě. Je k tomu určitě potřeba HODNĚ duševních sil, které žena takovému dítěti musí obětovat.
Zřejmě je potřeba si uvědomit, že TO DÍTĚ ZA TO NEMŮŽE. Nemůže za to nikdo: povaha dítěte je vždycky směsicí genů několika, ne-li celé řady, svých předků, rodiči počínaje, přes prarodiče až k různým prastrýcům a jiným praprapra.
A z toho vycházeje je pro matku dobré řídit se pravidlem: na člověku nehledej jeho chyby, ale jeho přednosti. Skrze tyto přednosti pak je možné si dítě zamilovat a odpouštět mu i některé jeho nedostatky. Ve věcech, které se dají ovlivnit, je dobré NEZTRÁCET VÍRU v dobro svého dítěte. Nikdy to s ním nevzdávat, neházet flintu do žita, a neustále a znovu dokola mu pomáhat překonávat sám sebe a rozvíjet jeho lepší já.
Taky by neměl člověk být až moc náročný. Všichni jsou JEN LIDÉ, a všichni tedy máme spoustu svých "much". Co na tom, že je dítě plačtivé nebo přecitlivělé. Hlavně když nekrade a netýrá své kamarády.
Přiznám se, že když se syn narodil, vykreslila jsem si přesně do detailu jeho podobu: bude mít dobré srdce, nikomu neublíží, naopak - bude ochraňovat slabší a bude ostatním pomáhat a zastávat se jich. Bude kamarádský, statečný, bude své ženě jednou oporou, bude jí pomáhat v domácnosti, bude milovat své děti a vychovávat je k lásce a statečnosti...
A skutečnost: je bojácný, citlivý, nesmělý, neumí si najít kamaráda, a o statečnosti si můžu nechat jen zdát. Ano, už se dvakrát popral ve škole s nějakým chlapcem, který mu chtěl ubližovat (to jsem byla nadmutá jako pávice). Ale na druhou stranu když se na něj sesypaly čtyři holčiny a strašily ho a fackovaly, a pak dvě - jedna držela ruce a druhá škrtila - tak to s jeho psychikou tak otřáslo, že se teď bojí chodit do školy. A co s tím mám dělat? Změnit ho nemůžu. Nesnášet ho? A proč, když má spoustu jiných dobrých vlastností - a nakonec je to přece MŮJ SYN... A tak prostě několikrát denně ujišťujeme, že to bude ve škole dobrý, že si postupně zvykne, že si jednou najde kamarády a bude se mu tam líbit. Obíháme tř. učitelku, ředitele, pedagogicko-psychologickou poradnu a pomáháme, jak se dá. Do aktovky přibyl maskot - plyšáček, obálka s fotkami naší rodiny. Vytvářím miniaturní knížečku, kterou může do školy nosit "pro potěšení" (umí číst), jen řeším detaily - jestli tam budou vtipy, citáty nebo veršíky nebo od každýho trochu...
Prostě i dítě, které není přesně podle našich představ, je možné milovat. A věřím, že když rodiče milují své dítě takové, jaké je, že to je ten nejlepší vklad do života, který mu mohou dát...
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mirce 

(5.11.2004 22:43:46)
Milá Mirko, jak píses o svém synovi, tak to opravdu není lehké. Ale myslím si, (ale nic nevnucuji, proste to byl jen muj dojem z tvého príspevku), ze by treba opravdu pomohl sourozenec. Mozná Vám obema - syn by získal partáka (i kdyz by byl mezi nimi dost velký rozdíl, ale stejne)a ty by si se zase tak úzkostne nezabývala synem. Mám zkusenost, ze kdyz jsem mela jenom dceru a chodily jsme treba na hriste, tak jsem vzdycky cítila takovou vnitrní úzkost, jestli si tam s ní bude nekdo hrát, kdo si s ní bude hrát a pod. I ona mi pripadala vzdycky taková nejistá, kdyz jsme tam sly a porád se ptala, "mami a bude tam tahle holcicka, a tahle, a budou si se mnou hrát". Ted kdyz má bratra (a ten je o 4 roky mladsí)tak jdou na hriste suveréne. On vzhlízí k velký (6 let) sestre, ona tam má svýho brásku a já jsem úplne klidná, ze i kdyby tam nebyl jinak nikdo, mají tam jeden druhého. A díky tomu, ze jsou v pohode, tak se hned kolem nich vyrojí spousta kamarádu...
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 11:34:11)
RA,

mezi řádky z tvého psaní dost vyplývá, že se z nějakého důvodu neztotožňuješ s tím, co děláš.

A taky z nějakého důvodu trochu masochisticky odmítáš pojmout problém z čistě technického hlediska.

Takže se nemohu nezeptat, co je za tím ještě jiného.

Kdyby to byl jen "technický" problém (málo času na sebe a domácnost), dalo by se to opravdu asi řešit tou pomocnicí do domácnosti. Manžel, jak říkáš, není ochoten se příliš zapojit ani něco moc řešit, a Ty se sebemrskačsky trápíš (domácnost asi objektivně nestíháš sama, otravuje Tě, že neděláš nic jiného, než to, ale přesto odmítáš nechat si s tím pomoct). Připadá mi to, jako bys měla pocit, že manžel ani Tvé okolí Ti nejsou tou oporou, jakou bys čekala, a jako bys za to chtěla trestat sama sebe.

Vím, že to není jednoduché, sama váhám, ze kterého úhlu se na to podívat.

Kdybych byla na Tvém místě, asi bych zavolala na linku důvěry a nechala si doporučit dobrého psychologa. S tím bych pak rozebrala svou situaci a možnosti jejího řešení. Potřebuješ někoho, kdo není citově angažovaný a kdo dokáže Tvou situaci nahlédnout bez zbytečných emocí.

A asi bych se snažila neuvažovat stylem "já VÍM, že ani když dcera bude starší, nebude to ono". Život nás někdy dokáže velmi překvapit, a kupodivu ne vždycky to bývají překvapení nepříjemná :o))

Hodně štěstí a síly, věřím, že to vyřešíš tak, abys byla spokojená.

Šáry
 Raději anonymně 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pettině 

(8.11.2004 22:02:08)
Janino, doufám, že příští rok už to bude lepší, až bude mladší chodit a bude samostatnější, naděje umírá poslední.
Šáry, jo máš pravdu, být na mateřské se dvěma dětmi zrovna není to, co jsem si představovala. Chtěla jsem mít jen jedno dítě a být tak přeci jen o něco víc nezávislá než dneska jsem, ale holt jsem vyhověla manželovi v druhém dítěti a už to nezměním. Ale mladší dceru mám taky ráda, snad se to bude jen a jen zlepšovat. Už dneska je mi příjemné, když se spolu mazlíme a mladší už celkem reaguje, v těch prvních týdnech a měsících po jejím narození to bylo nejhorší. To jsem nestíhala vůbec nic a byla na dně se silami fyzickými, ale hlavně psychickými.
S tou oporou manžela a okolí máš taky pravdu, prarodiče i manžel mluvili před narozením malé jinak než jak se nakonec chovají (samozřejmě chápu a respektuji, že prarodiče nemají POVINNOST hlídat, ale holt starší si brali spontánně i sami, i když jsem hlídání nepotřebovala a mladší sice pohlídají taky, ale v mnohem menším rozsahu než tenkrát starší, raději hlídájí jen starší a mladší co nejdříve vracejí :-(, u starší to bylo naopak, tu by nejraději nevraceli vůbec. Já je chápu, se starší dcerou už mohou podnikat mnoho věcí, je už docela rozumná, dá se s ní mluvit, je celkem samostatná a mladší je zatím na ostatních závislé mimino, kterému je nutné se stoprocentně věnovat.
Jinak už nikdy to nebude jako když byla na světě jen jedna dcera, se dvěma dětmi je vždycky mnohem víc práce a starostí, ale snad jak bude mladší víc chápat to přeci jen o trochu lepší bude. Doufám v to :-).
Sagittario, myslíš, že Lídě nebude vadit, žes mi dala její mail, myslíš, že ji nebudu otravovat? Díky za tip, zkusím to zkusit :-).
RA
 JaninaH 


Re: Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 11:39:48)
RA,
nač tolik pesimismu? Když jsem četla tvůj příspěvek, vzpomněla jsem si, že jsem ve stejné situaci jako ty měla úplně stejné pocity. Dcera je o 2 roky a něco starší než syn. Zpočátku to bylo pro mě opravdu krušné, také jsem si myslela, že to už nikdy nebude lepší, že napořád zůstanu jen otrokem dětí a domácnosti. Řekla bych, že ve věku dětí, jaký popisuješ (mladší kolem jednoho roku), to bylo nejhorší. Obě děti najednou nikdo nepohlídal, starší dcera byla divoká, děti byly často nemocné. Ale musím tě ujistit, že s tím, jak děti rostly, to bylo čím dál lepší. Není to tak, aspoň u nás ne, že by mladší brzdil starší v rozvoji, jak se obáváš, ale naopak: mladší se chce ve všem vyrovnat staršímu a zvládne věci, které v jeho věku starší, v té době jedináček, nedokázal. Věř tomu, je to tak. Mladší mají (i když náš kluk by to nikdy nepřiznal :-)) v tom starším veliký vzor. A starší zase vůči mladšímu pocit zodpovědnosti a potřebu ho ochraňovat - dcera svého bratříčka neustále zlobila (a zlobí dodnes), ale běda tomu, kdo by mu chtěl na písku nebo později na táboře zkřivit vlásek!
Zkrátka, chtěla jsem tě ujistit, že tvůj pesimismus není namístě, že stačí jen zatnout zuby a překonat tohle nelehké období, podle své zkušenosti odhaduji, že bude trvat maximálně jeden rok. Pak se to bude jen a jen lepšit, uvidíš.
J.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 11:51:57)
Mám kamarádku se třemi dětmi cca 2 roky od sebe. Myslím, že mají velmi vstřícné babičky, přesto však jsou jen málokdy (tj. jindy než v případech opravdu krajní nouze) ochotné hlídat najednou víc než jedno dítě.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 11:52:18)
Mám kamarádku se třemi dětmi cca 2 roky od sebe (nejstarší má teď 5 let). Myslím, že mají velmi vstřícné babičky, přesto však jsou jen málokdy (tj. jindy než v případech opravdu krajní nouze) ochotné hlídat najednou víc než jedno dítě.
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 13:45:51)
Moc placete na rozlitym mlekem...

Ano nedovedu si to vubec jeste predstavit.

Ale co vim jiste, jak jiz zde nekdo rozumny zminoval. Musis si sednout a v klidu nadefinovat priority. A podle toho se do akce pustit s vervou.
Rozhodne zapojit manzela. Necht si napriklad vezme deti a jde s nimi do parku a ty se venuj uklidu. Udelej si den ci hodiny pro sebe at si zajdes na kosmetiku ci zacvicit ci jine aktivity, treba i na kavu s kamoskou.

Pokud to neudelas, preroste Ti to pres hlavu.

Neni to snadne, kdyz ctu co jak mas vse zvladat...ale moc se litujes. Zenske jsou v jednom rozlicni od muzu, dokazi byt obcas neunavne a zvladnou hodne veci najendou tzv. multi-tasking. Jde jen o system, kdyz ho najdes, vse Ti pujde snad.

Hodne stesti. Chapu ze je to nesnadne. Ale bud tvrda, jinak mas vazne prusvih na svete. To souhlas. :-)
 Sagittarius 


Re: Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 22:08:33)
No, jestli myslíš české stránky, tak ty nejsou. My fungujeme přes mejlíky - Lidak si nechává posílat originál mejly, přeloží je a přepošle. Napiš jí, ať tě přidá do seznamu, a sama uvidíš, jestli ti to vyhovuje ;-)

Adresa na Lídu je lidakos@centrum.cz
 Adina 
  • 

Re: Re: Pettině 

(5.11.2004 15:28:44)
Pettino, co to mate za manzela...:-)At je rad, ze se stihate alespon vy venovat dceri. A pritom jeste da se rict stihate v ramci moznosti podnikat. Mela byste byt tvrda a stat si za svym. At je v tom pripade vice doma on a vy jiste ve svem businessse pak vydelate vic.

Vazne kocourkov. Vycitat vam, ze prinesete malo penez z businessu, no to je vec. Pracujete preci primarne proto, ze vas to bavi a prinasi vam to uspokojeni a fakt,ze Vas to zivy8ci prilepsuje situaci) je az ten druhotny efekt, paklize on se intenzivne venuje businessu. On je ten co prinasi finance na fungovani firmy, paklize jste se dohodli, ze se vy venujete vice dceri.



 Adina 
  • 

Re: Re: uvaha  

(3.11.2004 20:06:17)
Pettino, tou jinou dobou jsem nemela na mysli budovani socialismu, mnoho rodin socialmus v te dobe skutecne nebudovalo, jen nucene prezivalo podle sveho v danem systemu. Nekteri tvrde sli za svym a zem takoveho zivotniho stylu a nazoru opustili. Byl jiny trend, jina vychova, jiny styl zivota, moznosti a od toho se v nekterych rodinach profilovala vychova. Jen si vezmete co a jakym zpusobem se vyucovalo na vybranych skolach nekterymi politicky angazovanymi lektory. Matky zrejme uprednostnovali hodnoty dane tou dobou. Ci byly tlaceni dobou do nejake skatulky. Ze se tam nechaly "natlacit" to je druha vec. I nyni jsou zeny, jenz nejsou dostatecne silne individuality. Jinak si to vysvetlit neumim.

Nebo slo jednoduse o sobectvi te matky. V tom okamziku asi netreba hledat jakoukoliv obhajobu.

Nedokazi posoudit zda zeny byly nuceni chodit do prace ci zda to bylo naopak snadnejsi zustat s detmi doma.

Mozna to prave nechce prilis nad tim spekulovat, faktem je ze vy mate pocit, ze matka vychovu zanedbala. .


 Adina 
  • 

Re: Re: Re: Re: uvaha  

(4.11.2004 12:27:44)
jeste jsem premyslela v cem muze byt zakopany pes. Jak jsem zminovala ony trendy doby. Chapejte, v te dobe bylo in kdyz divka byla vdana do 23 let mozna. Nebyla vubec doubou resena situace, kdyz zena nebyla pripravena na dite a chtela si sama sobe jeste neco dokazat viz ma slova a slova jinych diskutujicich, ktera se prolinaji v otazce reseni"kariera" a rozhodvani 30-ti letych, ono uzivani, vyzralost apod.. Vase matka nemusela byt natolik silna, aby sla cestou nekterych zen te doby (tzv. cernych oci) budu svobodna a budu jeste na sobe pracovat, abych si dokazala co vlastne ve me je...Ale zvolila dite, byt v jejim pripade na to nebyval dostatecne pripravena a zrala. Byla zamilovana a sla do toho. A nepremyslela o tom,z e by tez dite timto zpusobem mohla zanedbavat - jednoduse nebyla pripravena.

Nebudme zaslepene, nektere divky i dnes kdyz nejsou dukladne pripraveni a sitauci nezvazi,zaslepene vpadnou do sitace rodiny, nejsou dobrymi matkami ve veku 20 let a nasledne nektere z nich voli jeste dite ve veku 30 let a teprve tehdy si dite vice tzv. uziji. Venuji se mu formou "kreativniho" pristupu na "plno".

Cili to mohl byt problem, matka chtela stihnout vse. A resila sitauci jak ji resila.


Tez k te dobe a stylu vychovy ...svedci o tom i clanek Heleny Chvatalove Nase deti...ona popularni lekarka te doby skutecne "vnucovala zenam" vychovu prostrednictvim "socanskych" jesli apod." Cili to byla ona doba.

Priklad z jineho soudku...chovani lidi te doby:
Nekteri nemeli uctu k historickym predmetum, historickemu nabytku a likvidovali vse co dnes a i drive melo ve svete hodnotu a menili to za drevotrisku v te dobe velice popularni...davam to jen za asociaci...jiste prirovnani, k priblizeni onoho stylu zivota.


Vse souvisi se vsim :-)

 Mirka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: uvaha  

(4.11.2004 19:12:35)
Ahoj Adino!
Nevím, jestli jsi reagovala na můj příspěvek o vztahu s matkou. Jestliže ano, pak Tě musím ujistit, že moje maminka měla možnost alespoň částečně vyzrát - vdávala se až ve svých asi 27 letech. Teď jí je pětašedesát - věk moudrosti a nadhledu - ale ani tu moudrost, ani ten nadhled u ní nepozoruji, bohužel.
No, co se dá dělat. Nuže, hurá k telefonu zavolat matince, aby se necítila tak opuštěná (a nedožadovala se osobního kontaktu...).
(Upřímně doufám, že budu mít se svým synem lepší vztah a že mu nezavdám příčinu k takovému "nevděku"...)
 aDINA 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: uvaha  

(5.11.2004 16:30:10)
Ahoj Mirko,
nemam co dodat, neni to snadne. Tak snad S nadhledem. Rekla jsi ji nekdy co si o tom jejim pristupu myslis? Zajimalo by me jeji obhajovani se.
Mej se pekne
 Zuzana + kluk04 + holka06 


Nic není tak horké, jak se to upeče... 

(1.11.2004 14:16:37)
(jen tak mimochodem: V tom posledním odstavečku by tedy pan Karban své mindráčky nezapřel. Chlapi, kteří sem píší, se ostatně často vyznačují přitroublým šovinismem...)

Názor mám takový, že ti dva dohromady i každý zvlášť si to musí hodit na misku vah. Když usoudí, že se rozejdou, tak budou mít na růžích ustláno. Davy ženských touží po rodinném životě a spousta chlapů po bezdětném vztahu.

U nás to bylo také tak. Já jsem chtěla dítě, manžel (tehdy přítel) ne. Tak jsem ho vyhodila ("...nemám čas!!!"). Druhý den byl zpátky s jiným názorem. Dnes máme krásného synka. Manžel přijde domů a vrhá se celý šťastný k dětské postýlce. Několik hodin si hraje s dítětem a až když dostane hlad, vzpomene si, že bych v tom bytě měla někde být i já. Inu, časy se mění.

Zuzka
 Adina 
  • 

Re: Nic není tak horké, jak se to upeče... 

(1.11.2004 14:20:06)
Konecne nazor , ktery potvrzuje, ze to jde! :-)
 Petra 
  • 

Re: Re: Nic není tak horké, jak se to upeče... 

(1.11.2004 16:21:17)
Ted jsem to nejak nepochopila, píses, ze konecne názor, který potvrzuje, ze to jde..., ale co? Jako ze by mel být ten Honza razantnejsí, bouchnout do stolu, vyhodit manzelku a cekat, co to udelá, jestli manzelka zmení názor?
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: Nic není tak horké, jak se to upeče... 

(1.11.2004 16:48:45)
to, ze se mohou pokusit pokracovat ve vztahu a nemusi jit o dum dal do stejne brindy ci jeste horsi i to nekdy byva. Jak je videt jsou pripady, kdy se ona tvrdost :-)vyplaci. Ovsem pokud je Honza chlap s CH a vi co chce pak dupnutim a jasnym vyjadreni svych predstav o zivote muze ledascos vyresit. A pokud ona je zena s cili, ktera jen zapomnela uvazovat o rodine a neuvedomuje si sled udalosti rodineho zivota v danou chvili. Oba potrebuji ve svych mozkovnach rozsvitit.
Muzeme se milit...pak to je tupy nerozhodny Honza, a slechtena slepice. To ma tedy na case si hledat nove prince a princezny jenz jsou naladeni na totoznou notu. Budou pak vsichni stastnejsi. Ci kombinace normalne uvazujiciho Honzy co vi co chce a slechtene slepky ci naopak zeny co vi co v zivote chce a Honzy ve vleku, ktery se neumi jasne vyjadrit a zenu zabezpecit ci nadchnout...Pak se nedivme,ze vztah stagnuje.
 Petra 
  • 

Re: Re: Nic není tak horké, jak se to upeče... 

(1.11.2004 16:21:32)
Ted jsem to nejak nepochopila, píses, ze konecne názor, který potvrzuje, ze to jde..., ale co? Jako ze by mel být ten Honza razantnejsí, bouchnout do stolu, vyhodit manzelku a cekat, co to udelá, jestli manzelka zmení názor?
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: Nic není tak horké, jak se to upeče... 

(1.11.2004 16:50:36)
jeste dodatek ke stejne veci - mel by si tedy zabalit svych par svestek a cas ukaze...Ma vyresino. Na to vsak musi byt chlap s CH
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nic není tak horké, jak se to upeče... 

(1.11.2004 17:20:07)
Když to vezmu pragmaticky ... Nějaká doba na rozvod, pak hledání partnerky, pak počkat, než se budou znát natolik, aby spolu měli dítě... No, skoro mi to vychází na víc, než počkat si těch pět let se stávající partnerkou :))
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Nic není tak horké, jak se to upeče... 

(1.11.2004 17:41:21)
Ve vysledku svata pravda. :-)
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Nic není tak horké, jak se to upeče... 

(1.11.2004 17:58:33)
Vlastne je to pravda, jenomze jestli teda muzeme verit clánku, tak jí bude uz v té dobe 38, to mi fakt uz prijde docela dost... Tam uz mi to riziko neschopnosti pocít pripadá dost velké... Prece jenom ne kazdá je Marta Chadimová...:-)) Jinak souhlas s Adinou, meli by si to jasne vyríkat a podle toho se zarídit, i treba udelat nejaký radikální rez, ale jenom fnukat jeden druhýmu za zády a léta utíkají, to je k nicemu...
 Adina 
  • 

vite jiste ze NE znamena NE v ustech zeny :-)))) 

(2.11.2004 11:39:08)
Kdyz tak o tom premyslim...vite jak to je. Cista divenka v osmnacti ci ve ctrnacti uz nevim jak jsou dnes ty casove limity - krici...ne,ne Kristiane. A co ve vysledku mysli, tak uz at to je, ale mam strach.NEVIM.

Muzi maji pravdu v tom kdyz konstatuji, ze zeny obcas tvrdi opak nezli si mysli,mysleno vuci muzum.
Mozna to tak nekdy delame, aniz bychom si to uvedomovali.

Jen, kdyz onen Honza je tak schopny, ze vybudoval se svoji zenou to co vybudoval, jiste schopni jsou oba, proc tedy vice nepremysli.Problem je v tom,ze oba zijou mezi sebou v pozach.

Ta zena je jiste pri tom vsem , ze je karieristak je stale zenou. Vychazim z toho ze je normalni, inteligentnim jedincem.:-)

Myslim,ze by se to cekani nemuselo odvijet na presny pocet zminovanych let. Jsou to pozy co obcas my zeny pronasime. Prave pro to,ze nechceme ztratit tvar nam vlastni, silne osobnosti...jenz to ma na haku.

Nekdo v diskusi zminil, ze se jakysi par rozesel se po x letech vyjasnovani si zda dite ne ci ano...a pak za rok cekala ona bytost dite ,ovsme ona byla tou co dite "nechtela" a dotycny partner jen koukal. Pokud si to dobre vzpominam.
 Xantipa 
  • 

Re: vite jiste ze NE znamena NE v ustech zeny :-)))) 

(2.11.2004 12:25:57)
Adino, Vy když říkáte ne, myslíte ano? To snad ne. To je pak těžká komunikace. A utvrzovat muže v tom, že když říkám ne, myslím ano, je nebezpečné. Jak potom má poznat, že to ne je opravdové ne. Já teda nevím, o jakých pózách mluvíte, ale já osobně když řeknu ne, myslím tím vždy ne. Nedávám možnost nikomu si nic domýšlet. Vy to snad děláte jinak?
 Adina 
  • 

NE X ANO 

(2.11.2004 13:01:45)
Xantipo, ja hovorim obecne. A troufam si rict, ze je to obecne meritko jak nektere zeny reaguji.
V teto humorne story muzu s nimi souhlasim.

Vite, me se to stalo co si vzpominam jednou ( nechci byt moralista, mozna vickrat, to sam clovek nikdy nerekne). S manzelem hodne sportujeme, a jedenkrat jsme skutecne v dobe me periody mela co delat ujet 60 mil. Muj manzel se me ptal, chces jet jeste na plaz nebo domu. Ja jsem vedela, ze se tam tesil. Cili jsem nemela silu ho odmitnout cili jsem rekla ano, a v duchu jsem si prala, aby on vypozoroval,ze jsem to sdelila prave kvuli jemu a rekl, vis co, jedem dom.
On pochopitelne nebot je to chlap co vi...vedel oc me v duchu jde...ale chtel me vyskoli. Tak jsme jeli na plaz.

V zasadnich vecech se zcela jasne vyjadruji, nebot ma profese me jinak nedovoli, pokud chci byt profesionalni musim vedet co chci a znat priority. Jinak bych mohla sama sve ja zabalit.

Doma obcas zrejme clovek selze.

A nerikejte mi, ze se Vam to nekdy nestalo v soukromi. Pokud ne, pak jste naprosto dobra. A smekam.

Pozy bohuzel do zivota patri. Je to asi smutna realita, ale soucasna doba to bohuzel sebou nese. Svet je plny poz, a je dobre se v nich vyznat, pocitat s nimi a umet s nimi hrat. Rozdilna prostredi a zkusenosti z jinych oblasti me docela vyskolili v zalezitosti poz a pretvarek.


Na zaklade tohoto pozistickeho NE versus Ano me tak napada, zda ona divka v pribehu nechce byt nejak "okolo lesa" premlouvana, motivovana, ubezpecovana, ze onen Honza, je jiz pripraven...Mozna potrebuje podrzet. J emnoho veci, kterych se zena po tricitce, navic pohledna, uspesna, ctizadostiva obava...to zu tady bylo tez nekym rozumnym reseno. Myslim Petrou N.ale nejsem si jista.
 Sara 
  • 

Nezralý muž hledá budoucí matku svých dětí 

(1.11.2004 15:25:07)
Zdá se mi to, nebo muž kterého Jirka, popisuje pusobí podivně právě proto, že svolavá konferenci na téma: poraďte mi, co mám ve své situaci dělat?Pokud to neví, asi by skutečně bylo lépe nic neměnit, protože pokud není schopen vlastní vůlí nějakou změnu provést, bude lepší, když vše zůstane při starém. Jinak by celé rodičovství asi leželo na budoucí partnerce, protože patrně není ani schopen se rozhodnout jestli chce snídat rohlík nebo chleba. Je taky otázka jestli by ho jeho manželka nechala vůbec rozvést. Může tedy jen čekat, že přijede princezna na bílem koni, proseká se křovím jeho nerozhodnosti a přes odpor jeho ženy si ho posadí na koně a odjedou do země jeho snů. Nějak nevím, proč by to nějaká žena vůbec dělala, jedině, že by toužila po extrémně nerozhodném a slabém muži. Nerozhodnost není vždy totéž co slabost, ale v tomto případě asi ano. Pokud si neumí poradit ani s nejzákladnějšími věcmi svého života, bylo by asi pro něj lepší zůstat pod kuratelou své manželky, která alespoň ví, co chce.
 Janča 
  • 

Re: Nezralý muž hledá budoucí matku svých dětí 

(4.11.2004 17:18:07)
Víš, Sáro, ono se ti to zdá podivné asi proto, že si ten příběh (alespoň podle mého soudu) pan Kaban pěkně vymyslel.

Viděla jsi někdy chlapa, který by se svým kamarádům svěřoval, jak mu to doma neklape a že neví co? Já teda ne!! To děláme, my, ženské, ale pro muže je jejich rodina a problémy v ní prostě tabu. Ti budou pěkně z ostra drbat kolegyně z práce - ale své manželky? Ani náhodou!!
 Xantipa 
  • 

musí se rozhodnout 

(2.11.2004 9:36:52)
Mám kamarádku, která měla vztah a poté manželství také 10 let. Když po cca 5 letech chtěla dítě, podle jejího manžela bylo brzo, ještě si dostatečně neužili. Potkala jsem ji po 10ti letech, kdy byla v rozvodovém řízení. Nechápala jsem, vždyť byli tak šťastní a spokojení. Ona mi řekla, že když jí manžel po jejím stálém naléhání řekl, že vlastně žádné dítě nechce, byla to pro ni zrada, protože jí to měl říci hned na začátku kdy ona sama mu řekla, že děti rozhodně chce, ale ne hned. Řekla mi, že její láska okamžitě vyprchala, protože ho začala vidět jinýma očima. Podle ní to byl sobec, chtěl si jen užívat, cestovat a hlavně nebýt omezován. Teď už má jiného partnera, který, jak mi řekla, je šťastný, že našel ženu, která dítě chce víc než co jiného. Jsou oba šťastní a já doufám, že jim to vydrží.
Můj názor je, že Honza/nebo jak se jmenuje/ se bude muset rozhodnout - zda bude čekat, jestli jeho manželka opravdu se rozhodne pro dítě po dalších x letech a nebo zda ji opustí. Jestliže je tak praktický tip, tak by po 10ti letech měl už vědět, jestli jeho manželka dítě opravdu chce nebo ne. Já myslím, že on to ví, ale nechce si to přiznat, vždyť ona je tak dokonalá a úžasná, ale asi se nechce omezovat. Tak ať ji netrápí, stejně by nebyli šťastní. Ať ji nechá žít život bez dětí /pro by nemohla/ a když on se s tímto rozhodnutím neztotožňuje, ať si najde ženu, která si naopak život bez dětí neumí představit. Pak budou šťastní oba.
 Adina 
  • 

Re: musí se rozhodnout 

(2.11.2004 11:58:14)
Xantipo, hezky pribeh, ze se Tve kamaradce podarilo najit toho praveho, i kdyz mozna nebyla nejmladsi. Je to moc fajn. Mas pravdu, ze kdyz jeden definitivne dite nechce asi musi partneri zvazit jak silne se maji radi a co s tim udelat a treba jit i od sebe. Zabijet sve plodne obdobi ve vztahu s muzem jenz dite nechce je nesmyl. Navic ten muz muze mit dite jeste da se rict kdykoliv...i kdyz realne, v sedmdesati si dite uz neuzije. Ale zena ma limity.

Stejne si vsak myslim, ze v pripade Honzy, by si meli vec vyrikat, meli by tzv. otestovat sve partnerstvi,zda se skutecne miluji a pro co vse. Zda maji spolecne nazory, zaliby apod. Nebot opustit se paklize se radi maji pro duvod momentalni,ze je jeden z nich zasprajcovany a dite nechce. To asi je ukvapeny zaver.

Mam pritelkyni, jenz zije 4 roky s muzem,ktery ji z pocatku tak dokonale ovlivnil, ze ani ona nechtela deti. Mela asi pravdive a pochopitelne duvody v dnesni dobe. Nasledne kdyz i u nas zbyvajich "karieristek" se zacalo ono tehotenstvi objevovat. I ona zmenila nazor. Situace ji ted skutecne nedovoluje, paklize je rozumna a chce, aby vse probihalo v pohode mit deti ted hned ( i kdyz asi prilis nad tim premysli)...ale s manzelem hovorila. On sice sdelil, kdyz dite chce proc ne, ale je to jeji vec. Cili opetovne pozza, on nevi neni si jist, ale dite budeme mit, kdyz ho chces. Coz tez neni idealni odpoved. Ale deti snad, snad nekdy budou mit, kdyz nepresvihnout jeji vekove moznosti.

Ja stale verim v to, ze ve smyslenem ci realnem pribehu figuruji dva rozumni jedinci, kteri se mohou dohonout tak ci tak.

Deset let preci neco znamena, a urcite se ve vztahu nenudili, a nebyli spolu ze soucitu ci jinych stupidnosti, proto neni skoda takoveho vztahu?
Ovsem pokud je to jinak a Honza nebyl nikdy dost silny ani jeho manzelka a byli spolu z nejakeho nizkeho duvodu...penize, pohodlnost,obava, ze nikoho nenajdou...tak je mi jich dost lito...to asi je jeden nebo druhy totalni slaboch. A zabyli deset let zivota pro nic.

Radikalni rez tak ci tak a nikterak jinak.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: musí se rozhodnout 

(2.11.2004 12:11:03)
Já myslím, že není dobré, když manžel Vaší přítelkyně řekne, že mu je jedno, jestli ona chce dítě. Co když potom řekne, Ty jsi chtěla dítě, tak po mně nechtěj pomoc, např. vstávání v noci, pohlídání, přebalování apod. Je to těžké být na dítě sama a myslím těžké dvojnásob, když je na dítě sama, i když má partnera, který se z pomoci vyvlíkne slovy, já Tě do dítěte nenutil.
 Adina 
  • 

pro Xantipu ne uplne k obecne diskusi 

(2.11.2004 12:28:05)
Presne to jsme spolu s pritelkyni nespocetkrat rozebiraly. Je to zacarovany kruh. Navic on je vychovan zcela podle jinych principu. Pochazi ze extremne zamozne rodiny a nema prilis ctizadosti v sobe. Pradoxne. Problem je, ze je ma pritelkyne temer bez vychodiska. V jine zemi,s pujckou na krku, pri cemz nyni pracuje a studuje sama, muz ztratil dobrou praci a rad si zajde lest do extremnich podminek. On pocita, ze jendou se budou mit skvele...Ji to pochopitelne neuspokojuje, nebot je snaziva, ctizadostiva i za neho. :-) On doma pomaha se vsim, je na ni hodny, maji stejne zajmy...ona ho ma rada, nedokaze od nej odejit. Vse je dano tez tim rozdilem,ze pochazi z rodiny jenz na nej na mela cas ona z harmonicke rodiny. Pratele mel vesmes zname ci typicky kamarady do pohody. A tento fakt se na nej podepisuje. Pritelkyne neni v idealni situaci, ale sla do toho, vedela co ji ceka a tak nezbyva nelzi se pokusit vec doresit. Nebot ve 33 letech odejit a hledat milujiciho muze tez nebude snadne. Doporucila jsme ji vse prehodnotit a volit radikalni rez. Tak ci onak. Je vzdelana, schopna, ppohledna...neni ceho se bat si myslim. Vse vsak zalezi na tom nakolik se maji radi.
 Petra 
  • 

Jirí, dejte vedet 

(2.11.2004 11:46:39)
jak to s nasimi hrdiny (tedy pokud jsou skutecní a ne literární fikce:-))dopadá dál. Takový fejetonový seriál...
 Emma 
  • 

Re: Jirí, dejte vedet 

(3.11.2004 16:35:45)
Zabloudila jsem na tento server jen nahodou.
Musim konstatovat, ze mi v Cechach vadi to vecne odsuzovani a skatulkovani.
Vztah tvori dva lide a utvari jej, takze pokud se jeden po 7 letech probudí a ma chut utect, nebude to vyhradne vina jedne strany. Celkově je v tomto članku onomu muzi venovano minimum. Muze chtit dite jen proto, ze v jeho sbirce movitosti a nemovitosti chybi.
Bylo tu take hodne receno o zhoubnych nasledcich na tele zeny zpusobene tehotenstvim a porodem. O plitcich a hloupych muzich, kteri si techto zmen nejsou vedomi.
Zena ma mit (vyhradne dle mych zkusenosti) dite v zivotni etape, kdy si jej preje (tim podstupuje dobrovolne i negativni soucasti tohoto rozhodnuti).
Je idealni pokud tak ucini v harmonickem vztahu s muzem, ktery si preje totez a tez si je vedom vsech moznych nasledku.
V 16 letech je pro nas pritazlivy predevsim obal
V 25 letech nas krom atraktivniho obalu zacina zajimat i obsah
v 30 letech je dulezity obsah a atraktivni obal je prijemny bonus
Prosim vsechny ty, pro ktere jeste tento cas nenastal, neztracejte hlavu. Nejake tabulky kdy je vhodne otehotnet, kdy komu ujizdi vlak, kdy je vhodne se vdat hodte za hlavu a zijte - ten cas prijde.
Take je nutne zkoncovat s hlouposti typu - pokud mate dite a milujete jej - musite zustat 3-4 roky na materske dovolene.
Materstvi i otcovstvi je krasne a hodne narocne, jedna se o uvazek do konce zivota.
 Simona 
  • 

.... 

(2.11.2004 11:57:11)
Tak jsem si pročetla diskusi a musím konstatovat, že asi podle většiny nebudu normální. Nechtěla bych muže, který se mnou chtěl být jen proto, že chce on dítě a já jsem vhodná samice(to s tím dítětem raději budu sama). Mám 5ti letou dceru a težko říct, že bych po jejím narození byla štastnějsí, než když jsem ji neměla.
 Adina 
  • 

... 

(2.11.2004 12:07:19)
celou dobu se zde snazim rict, ze vztah je o lasce, o dvou lidech a ze dite je toho vyustenim.
Mas pravdu samicoidny pristupy jsou mimo misu stastneho zivota rodiny jako takove. Jsou rodiny jenz drzi vztah kvuli detem a pomalu partneri mezi sebou nemluvi.To ma byt spokojena ridina. Deti pak pokracuji ve svem zivote podobnym stylem.To moc prima zaklad do zivota neni.
Naprosto souhlasim, radeji byt stastna sama s ditem.I kdyz to ma sva uskali tez a lehke to asi vubec neni.
 Simona 
  • 

Re: ... 

(2.11.2004 12:35:59)
Adino, tvoje názory, jako jedné z mála v téhle diskusi se mi líbí...
Mám prostě pocit, že vztah, manželství je o lásce a touze dvou lidí spolu žít a ne cílem jak mít děti.
Já jsem třeba dlouho nemohla otěhotnět, nějak jsem se nestresovala a nechtěla jsem to hnát do krajnosti a zkoušet umělé oplodnění apod. a můj manžel mi tehdy říkal, že se mnou zůstane napořád, protože mě miluje a proto je se mnou a ne proto aby měl děti...
 Adina 
  • 

Simono 

(2.11.2004 12:45:48)
Dekuji. Vis ja jsem presvedcena,ze by se zeny i muzi meli navzajem tolerovat a uznavat, pak muzou byt partneri stastnejsi. Jak je videt v nekterych reakcich je jeste dost kvalitnich partnerstvich jenz umi delat kompromisy. I kdyz nekdy pravda, obzvlaste , kdyz se sejdou dva silni partneri neni to snadne delat kompromisy. Ale teprve silna zena muze ustat silneho "kvalitniho" muze a naopak. Pohodlny byt uspesny muz si vybira jak ja rikam slechtenou slepici...pohoda doma, nasype a na vecerich si chodi pokecat a v jeste ulitlejsim pripade ona mu zanasi se slechtenym. :-))) trochu odlehceni nezaskodi. Nebavilo by me zit s clovekem s nimz bych obcas neresila problemy a neprekonavala je. :-)Komunikace nekdy chybi. Partnerstvi at uz pracovni ci zivotni nazyvam challenge.
 Mirka 
  • 

Re: .... 

(2.11.2004 16:51:08)
Simono, nemusíš to vidět tak černobíle. Rozhodně si nemyslím, že když můj muž chtěl mít se mnou děti, že by ve mně viděl "jen" samici. Nemůžu hovořit za něj, ale myslím, že principem výběru je najít parntera, se kterým "mi bude fajn" a který nebude "proti dětem", jestliže já sám (sama) ty děti chci. Super je, když si chlap s dětmi "poradí", nebo aspoň se jim nevyhýbá jako čert kříži. Nevím jak kdo, ale já rozhodně v touze muže mít děti nevidím žádnou, natož pak vyhrocenou, snahu o degradaci ženy na "samici vhodnou jen na plození dětí". Pokud bych na takového tupce narazila, tak bych si ho ovšem nebrala za manžela...
Jinak co se týče "většího štěstí" s dítětem nebo bez něj, nemůžeš zobecňovat svůj osobní pocit. Samozřejmě že péče o dítě a jeho výchova přináší spoustu starostí a vyžaduje spoustu energie a nemálo obětí. Ale obecně většina žen považuje dítě za nejvyšší životní hodnotu, chvíle štěstí s dítětem za nejopravdovější radost - a co na tom, že to přináší taky nějaké ty vrásky a trápení... (Nebo se mýlím?...)
 Mirka 
  • 

Re: .... 

(2.11.2004 16:52:38)
Simono, nemusíš to vidět tak černobíle. Rozhodně si nemyslím, že když můj muž chtěl mít se mnou děti, že by ve mně viděl "jen" samici. Nemůžu hovořit za něj, ale myslím, že principem výběru je najít parntera, se kterým "mi bude fajn" a který nebude "proti dětem", jestliže já sám (sama) ty děti chci. Super je, když si chlap s dětmi "poradí", nebo aspoň se jim nevyhýbá jako čert kříži. Nevím jak kdo, ale já rozhodně v touze muže mít děti nevidím žádnou, natož pak vyhrocenou, snahu o degradaci ženy na "samici vhodnou jen na plození dětí". Jistě že i tací muži existují, ale nelze to vidět pod pouhou touhou po dětech.
Jinak co se týče "většího štěstí" s dítětem nebo bez něj, nemůžeš zobecňovat svůj osobní pocit. Samozřejmě že péče o dítě a jeho výchova přináší spoustu starostí a vyžaduje spoustu energie a nemálo obětí. Ale obecně většina žen považuje dítě za nejvyšší životní hodnotu, chvíle štěstí s dítětem za nejopravdovější radost - a co na tom, že to přináší taky nějaké ty vrásky a trápení... (Nebo se mýlím?...)
 Adina 
  • 

Re: Re: .... 

(2.11.2004 19:43:09)
Mam pocit, ze mluvite o necem jinem nezli Simona. To je muj pocit.
Mate vsak ve svem nazoru nazor s nimz lze souhlasit a prijde mi, ze se az tak od Simonina nazoru neodlisuje. Zni to paradoxne ze.
 JaninaH 


Re: Re: .... 

(2.11.2004 20:22:41)
Mirka píše:
Ale obecně většina žen považuje dítě za nejvyšší životní hodnotu, chvíle štěstí s dítětem za nejopravdovější radost - a co na tom, že to přináší taky nějaké ty vrásky a trápení... (Nebo se mýlím?...)
Plně s ní souhlasím, dokonce si myslím, že nejen většina žen, ale i většina mužů tak uvažuje.
Aspoň v mém okolí takoví lidé zjevně převažují nad těmi, kteří hledají štěstí a zpestření života ;-) jinde než v dětech. Ale nic proti nim, vždyť jak se říká, každý svého štěstí strůjcem.
J.
 Adina 
  • 

uziti zivot a zpestrovani je na miste pred detmi a po jejich odletu do vlastniho zivota proc ne...nebudte zahaleni do roucha cnosti 

(2.11.2004 20:41:35)
nikdo s ni v tomto bodu nepolemizuje. Ma pravdu.
Kazdy tady mluvime o necem jinem. Ono zpestreni zivota a naboj zcela prirozeny bez deti ma navaznost s vekove udobi...kazdy si prochazi udobim uzivani zivota. Kdo ne, pozdeji muze jen a jen litovat. Nebudme zaslepeni. A priznejme si to. Na co si tu hrajeme, kdyz napadame za uzivani si,zpestrovani kdyz hovorime o uzivani si za doby bez dite jeste.

Rodina ma byt vygradovanim onoho pestreho zivota. Tot me presvedceni, ale nemusi nikdo dalsi se mnou souhlasit.


Doufam, ze me nekdo prvoplanove narkne za pojem cnosti a sdeli me, ze mam snad na mysli uzivani si nekolika zivotu (vino, muzi zpev, kariera) pri rodinem...:-)Nezabranime tomu, aby si to nekteri tak nevysvetlili ze???

Zajimave je kam se clovek v diskusi vsude dostane pod zaminkou jednoho fejetonistickeho pribehu Honzny :-)
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Re: .... 

(2.11.2004 22:01:22)
Dítě je biologicky přirozeným vyústěním partnerského života dvou lidí opačného pohlaví, ale že by to byla automatická poukázky na štěstí... A nejvyšší hodnota? No, když je dítě na světě, určitě má nárok na péči a náklonnost svých rodičů, ale takhle to zní skoro jako adorace dítěte.
Asi takhle... dokud jsem dítě neměla, nijak jsem ho nepostrádala :)
 Mirka 
  • 

Re: Re: Re: Re: .... 

(2.11.2004 22:43:28)
Děvčata, děvčata! Já jsem přece vůbec nechtěla Simonu až zas tak kritizovat. Ani já nevidím "jen a jen dítě"! Jak ráda s váma tady pokecám na netu! Jak třeba miluju brouzdat knihkupectvíma a jak se těším na každou další výplatu, abych si nějakou tu knížečku mohla nasyslit! (Většinou jsou to beztak dětský knížky, protože to já děsně můžu...)
Ale chtěla jsem říct spíš tak, že když se DAŘÍ V MATEŘSTVÍ, většina žen je celkem spokojená. Když se něco V MATEŘSTVÍ NEDAŘÍ (dítě má problémy s chováním, zdravotní, je dlouhodobě nešťastné, dlouhodobě trpí apod.), může se člověk utíkat kam chce, stejně se nakonec smutek, žal, trápení nebo i beznaděj jednou přihlásí a člověk trpí jako zvíře...
Musím připustit, že nemám život se synem snadnej. Ono já ho nemám snadnej ani sama se sebou... Dokážu si určitě představit, že PROVOZNĚ by mi život bez syna vyhovoval víc: nemusela bych se dnes a denně stresovat, jestli bude jíst, jestli bude poslouchat paní učitelku, jestli nebude poznámka v notýsku, jestli mu někdo něco neukradne, jestli se na něj nesesype několik děti a nezbančí ho...
Ale! Jsem asi děsnej sobec. Nedokážu si představit, že by nebyly ty dojemně prťavý tlapky, který mě pohladěj, když mi je třeba smutno, že by nebylo to andělsky milý zviřátko schoulený při spaní v postýlce, že by se ke mně to někdy tak něžňoučký stvoření nikdy nepřitulilo... Ne, rozhodně bych neměnila!
M.
 Mirka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: .... 

(2.11.2004 22:49:33)
Ještě chci dodat, že láska milenecká či manželská má svý určitý kouzlo. Ale: dospělej chlap, ať je třeba anděl svatej, nikdy nebude tak roztomilej, něžně malinkatej a vůbec dojemně sametovej... Takový jsou totiž jenom mláďata...
 16.5Salám&Lajka14 


Re:  

(3.11.2004 13:59:07)
Tak jsem se musela jít podívat do občanky, jestli jsem opravdu žena. :o)
Nebaví mne zkrášlovat byt, z duše nesnáším všelijaké dečičky, obrázečky, kytičky a podobné věci. Když něco chci udělat, udělám to buď sama nebo si zavolám řemeslníka. Chválit manžela za zatlučený hřebík mi přijde dost úchylné, jednak nevím, proč bych si ho neměla zatlouct sama a hlavně, proč za takovou prkotinu někoho chválit.
Prostě si NEMYSLÍM, že to tak automaticky funguje a jsem přesvědčená o tom, že kdyby nebylo právě těch "podprahovek", archetypální a sexistické výchovy, tak by těžko byla většina ženské populace jako vystřižená z těch časáků (je-li vůbec).

 JaninaH 


Re: Re:  

(3.11.2004 14:23:14)
Včera jsem dostala vánoční číslo katalogu Knižního klubu.
V úvodu stálo asi toto:

Máte v ruce nový katalog, blablabla, spousta zájímavých novinek, každý si tam jistě něco zajímavého najde. Kupříkladu pro holčičky nové příběhy o princezničce, která se stará o kytičky a zvířátka a chystá se na svůj první ples, pro chlapce dobrodružné příběhy...
A abychom nezapomněli na ženy. Pro ně je připraveno několik nových romantických románů a dále překrásné publikace s návody, jak zkrášlit a vyzdobit příbytek před nadcházejícími svátky.


Jednou mě paní z Knižního klubu zavolala domů, protože jsem si zapomněla objednat. Aniž jsem jí v tom stihla zabránit, začala mi z výše uvedené romantické literatury předčítat. Byla to veliká legrace :-)))
J.
 Mirka 
  • 

Re: Re: Re: Re: .... 

(2.11.2004 23:57:50)
Ahoj Petro!
K té adoraci. Předpokládám, že tu míníš jakési "zbožštění" dítěte. Jestliže ano, tak chci podotknout, že já si pod tím představuji cosi jako nekritický obdiv vůči dítěti, jeho povýšení do stavu "svatosti", nebo něco podobného.
Myslím, že tomu u mne tak není. U svého syna vidím naprosto reálně a zřetelně jeho nedostatky, povahové i dané výchovou. Jasně si uvědomuji jeho nedokonalost, a dělá-li něco špatně, rozhodně to neschvaluji, ale naopak se snažím zjednat pro příště nápravu, ať už domluvou, výtkami či dokonce tresty.
Rovněž v obecné rovině je mi jasné, že děti dokáží své rodiče pěkně potrápit, a že výchova je jedním z nejnáročnějších, ale zároveň též nejzodpovědnějších úkolů běžného člověka.
Ale na druhé straně: k dobré výchově dítěte vychovateli nesmí chybět laskavost vůči dítěti, která vzniká, jak předpokládám, pouze láskou, citem. A cit - a to nejen mateřský či otcovský, ale i manželský - zahyne, jestliže není pěstován a opečováván. Neboť v každodenním životě dochází denně k menším či větším zklamáním, problémům, potížím, které cit ohrožují. Takže aby cit vydržel, je potřeba ve svém srdci uchovávat špetku jakési "dětské naivity", špetku víry v dobro toho druhého, špetku jakési naděje do budoucnosti, že vše se v dobré obrátí. Bez téhle až naivní víry by cit zahynul. Je to škoda, když to dopustíme v (reálně dobrém) manželství, a je to tragédie ve vztahu k dítěti. Když člověk vychovává dítě, musí na jednu stranu reálně vidět jeho meze, možnosti, chyby, ale na stranu druhou v rámci těch mezí musí doufat a věřit, že se dítě bude vyvíjet k lepšímu (a taky ho má pochopitelně k tomu vést, podaří-li se mu to).
Takže hurá, jdu si pěstovat svůj cit (potěšit očko pohledem na spícího andílka, který se úderem sedmé změní v kotel rošťačin a potíží...)
Nazdar!
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: .... 

(3.11.2004 8:57:13)
...opravdu to neni jendoduche. Ale co v zivote je. Mirko, Vase slova muzou jen potvrdit ten fakt, proc se vsechny ty devcata, jenz se zabyvaji praci a zivotem svym a sveho partnera tak obavaji one zmeny. A tim jsme se opet vratily k tomu, proc ona divka v pribehu se obava. Kazde normalni z nas jsme se obavaly zmeny. A mnoho z nas jeste ani nevime co nas presne ceka. Vy uz jste v tom svete radosti a starosti zapojena jak vidim intenzivne. Drzim moc palce, aby Vam ten Vas mily rostak prinasel jen vesele strasti. Poznamka nic neni :-)

Jeste me tak napada, nektere zeny s ditetem pro jeho rozkosnost zapomenou na lasku k manzelovi...a to je pak zacatek konce. Doslova zblbou, zijou si jen ve svem svete, svych deti. Cili kazda z nas bychom meli mit na pameti to, ceho se vzdy bojime pred onou zmenou...ze je treba zustat hodne ve stejnem naladeni jako pred pocetim ditete. Ano prijde zmena je treba se ji prizpusobit, udelat kompromisy, ale sveho z mirou. Jinak si zabijime sve manzelske stesti a to s nami teoreticky zustava i po odletu deti do svych vlastnich hnizd. Ne vzdy, ano:-)

Stale si v duchu rikam, hlavne nezblbni :-)Jako zasadni projev onoho zblbnuti povazuji ten fakt, ze se zmeni totalne tema diskusi s partnerem - na misto koutoucovych brzd u kola :-)a globalni politicke situaci ci kulture, architekture a jine se zmeni v diskusi jen o plenach a bobku :-) To bych skutecne nechtela, to je dle meho, nemusite se mnou souhlasit konec osobnosti na jejimz rustu si clovek nejakou dobu pracuje. Vse ma sve meze.
 Mirka 
  • 

Re: .... 

(2.11.2004 16:53:25)
Simono, nemusíš to vidět tak černobíle. Rozhodně si nemyslím, že když můj muž chtěl mít se mnou děti, že by ve mně viděl "jen" samici. Nemůžu hovořit za něj, ale myslím, že principem výběru je najít parntera, se kterým "mi bude fajn" a který nebude "proti dětem", jestliže já sám (sama) ty děti chci. Super je, když si chlap s dětmi "poradí", nebo aspoň se jim nevyhýbá jako čert kříži. Nevím jak kdo, ale já rozhodně v touze muže mít děti nevidím žádnou, natož pak vyhrocenou, snahu o degradaci ženy na "samici vhodnou jen na plození dětí". Jistě že i tací muži existují, ale takovýto náhled na ženu rozhodně nelze vidět pod každou touhou po dítěti.
Jinak co se týče "většího štěstí" s dítětem nebo bez něj, nemůžeš zobecňovat svůj osobní pocit. Samozřejmě že péče o dítě a jeho výchova přináší spoustu starostí a vyžaduje spoustu energie a nemálo obětí. Ale obecně většina žen považuje dítě za nejvyšší životní hodnotu, chvíle štěstí s dítětem za nejopravdovější radost - a co na tom, že to přináší taky nějaké ty vrásky a trápení... (Nebo se mýlím?...)
 Petra 
  • 

Re: Re: .... 

(2.11.2004 17:14:44)
Nemýlís se Mirko, samozrejme. Rict, ze "nemuzu rict, ze jsem s dcerou stastnejsi nez bez ni" nebo tak nejak to bylo receno, je dost zvlástní názor.
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: .... 

(2.11.2004 19:52:45)
je to nazor jenz nam neprislusi soudit, nebot Simona to tak vnima. Kazdy muze mit jiny vjem. Nekdo ma zivot ne az tak naplneni pestrosti a tak dite mu skutecne vnese do zivota naboj. Jinemu ten zivot dospestri.Troufam si tvrdit, ze vestine lidem to zivot dospestri, doda smyslu a vyznamu byti mozna. Ale dospestri. Nikoliv, ze je to jedina vec diky niz muze byt clovek statny. Dite je pekna vec, jenz prinasi radost,je to vlastne dar svym zpusobem ( nebot kazdemu s etak nepostesti) ale i vykoupeni, strasti, zodpovednost. Na to musi byt kazdy pripraven. Aby to nedopadalo tak jak nam zminuje autorka clanku pribehu deti jejich rodice se rozvadeji.
Simonin nazor nikterak nechapu tak, ze by byla s ditetem nestastna. Vidi vec daleko ve vestim globalu. Nehodnoti prvoplanove. Chce tim zrejme rict, ze i bez ditete lze zit zivot podstate plny. A to pravda je, vse je pro kazdeho individualni. Proto nesudme nazory jenz se zakladaji na zivotnim stylu druhych.Ja vim je to tezke. Kazdy znas soudime, kdyz ma nekdo jiny jiny pohled na vec, je to prirozene. Ale tolerujme vice...Nebudme typicti cesi...kritika,kritika...Ano kazdy k tomu mame sklon
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: .... 

(2.11.2004 22:39:55)
Kazdý má právo ríct svuj názor a kazdý má právo ho kritizovat. Proc ne? Od toho preci jsou diskuzní fora, aby si na nich lidé vymenovali názory, ne? A kdyz nekdo s necím prijde, musí být pripraven na kritiku. To by se tahle fora mohla zrusit. Uprímne receno, nic by se nestalo.:-) No ale kdyz uz jsou, tak povídejme, kritizujme! Nesnásím takové to, nekritizuj, kazdý má právo zít jak chce! Samozrejme, ale proc bych se k tomu nemohla v diskuzi vyjádrit? Ty doby, kdy se kazdý bál otevrít pusu, jsou nastestí pryc...
 Adina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: .... 

(3.11.2004 9:08:25)
Mila Petro, kazdy hovorime o nicem jinem. Krituzujme smele dal,(nikdo vam v tom nebrani) mejte vsak argumenty pohlzizejici na vec nejen z jednostranne a jdete prikladem. Pak je kritika na miste. Jsou lide, jenz jen krituzuji a sami nejsou schopni udelat jediny krok ci reseni.

Diskusni fora jsou prinosem pokud nekam smeruji a nezacykluji se. I kdyz v kazdme pripade je to zajimave i pokud se cykli, pro nekoho dokonce jeste vice :-)vyzvou
Ja se docela ucim, abych pravdu rekla je zajimave sledovat jak se jednotlive nazory profiluji. Je to zabavne, a poucne.

Ja za to nemohu, jsem priznivcem necht si kazdy zije podle sveho. Kazdy individualitou. Ano sdelit nazor ano, ale vnucovat sve presvedceni neni vzdy asi na miste. Nemyslite? Delame to vsak kazda z nas.

Ano je smutne videt pribehy zivotu nestastnych. Ale co naplat kazdy strujce sveho stesti to plati a platit bude.
Tato diskuse nema absolutne nic co do cineni s dobem temna. Osvicena mysl, je fajn vec, kez by se rozdavala na pokani.

Dekuji za pokec a mejte se moc pekne

 Adina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: .... 

(3.11.2004 9:25:07)
Pettino, jiz jsem planovala opustit tuto diskusi. Nebot se vsichni cyklime kolem jedne veci. Moc me potesilo jak jsi vec shrnula a uzavrela. Me teprve ono kojenecke obdobi ceka a priznam se ackoli nevim presne do ceho jdu (znam to jen ze zkusenosti svych pratel), tesim se na obdobi, kdy sve dceri budu moc predavat sve znalosti,zkusenosti, pocity a kdyz ji budeme pomahat vytvaret si jakysi zaklad do zivota.Jen doufam, ze k tomu me dite bude pripraveno a schopno. Asi bych velice tezce nesla, kdyby tomu bylo jinak. :-( Kazdy skutecne mame jiny pristup a jine predstavy o praci versus rodina. Mnoho z nas hleda idelani propojeni, jen tak muzeme byt si myslime stastne.
 Simona 
  • 

Re: Re: Re: .... 

(3.11.2004 9:42:19)
Milá Petro, mým jediným cílem opravdu nebylo a není mít dítě. "Visím nad propastí na 4 provazech, tím jedním je dítě, druhým manžel, třetím práce a přatelé a tím čtvrtým rodina. Když jeden selže mám jako záchrany ty tři další, abych do propasti nespadla" Každá z těchto čtyř "záchran" je pro mě důležitá! Mít dítě je jistě úžasné, ale jen to dítě by mě štastnou neudělalo. Dítě "nevlastníme navždy". (Mám kamarádku jejíž tchýně bydlí 200km daleko, sestra jejího manžela je v Anglii (i on tam nějaký čas byl) a jezdí domů 1x za rok. A oni pořád řeší problém, že tchýně pořád k nim chce jezdit, pořád se jim plete do života. Obětovala dětem celý život. Zrovna včera jsme o tom s kamarádkou dlouho debatovaly, říká že neví co má dělat, že ji chápe, ale nechce aby k nim stále jezdila. Jooo to je život...)
 Simona 
  • 

Re: Re: .... 

(3.11.2004 9:15:46)
Ahoj Mirko, já s Tebou samozřejmě souhlasím. Jen jsem chtěla reagovat na to, že to nevidím tak, že jediným cílem manželství je mít děti! Ale že podle mě je cílem manželství touha dvou lidí být spolu. Rovněž tak si nemyslím, že každou ženu udělá štastnou jen dítě, že může najít v životě naprosto jíný cíl a být štasná možná i víc...
Co se týká toho mého pocitu, tak jsem to myslela tak, že jsem byla štastná, spokojená předtím, než se mi malá narodila a jsem štastná i ted. Tedy jinými slovy nestala jsem se o 100% štastnější, když dítě mám.
Reagovala jsem prostě na některé z příspěvků.
Co se týká toho článku, podle mě v tom vztahu neklape více věcí. Mám pocit, že ta žena se něčeho bojí a tak by si měl Honza s ní promluvit.
 maki 
  • 

jen názor 

(4.11.2004 20:27:36)
Můj názor je: Odejít, ale neskočit hned na první kolemjdoucí. Dát své milované nějaký čas na rozdejchání. Ale neflákat se a nevzdychat,pěkně se nadýchnout té svobody, která může být vskutku ochromující.Někdy k tomu pochopení stačí už jen změna, at už ji udělá kdokoliv. Všechno zbytečné jaksi odpadne a zůstane jen ta nahatá pravda.Jaká- to se dopředu nikdy neví. Přeju hodně štěstí
M
 Adina 
  • 

Re: jen názor 

(5.11.2004 13:59:09)
:-)
 martinka m 
  • 

neotálet 

(31.10.2010 14:40:08)
za těch 5 let bude tvrdit, že je na těhotenství moc stará...
 F 
  • 

Jak to dopadlo?? 

(1.11.2010 15:49:24)
Od napsání textu uteklo 6 let - docela by mě zajímalo, jak tento příběh dopadl, pokud má autor chuť se k tomu vrátit ...

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.