| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Markýz de Sade junior

 Celkem 255 názorů.
 Tulačka(Bety 9/96+Anička 4/98) 


Co takhle porada s dětským psychologem? 

(29.9.2004 11:33:43)
Myslím, že není dobré na jeho "teror" reagovat terorem vlastním. Neříkám ale, že se máte chovat čistě čechovovsky a jenom útrpně přijímat rány. Já bych mu pokaždé, když ublíží vysvětlila, proč to není dobré a potrestala ho jiným způsobem než fyzicky (aby nebral násilí jako normu)-zákazem pohádky, zavřením v pokojíčku - prostě zákazem toho, co má rád. A pokud se situace nezlepší, zvolila bych odborníka v pedagogicko-psychologické poradně. Zdraví T.
 Marti+Maty+Niki+Teri+Vojta 


Re: Co takhle porada s dětským psychologem? 

(4.10.2004 15:39:28)
Tulačko, ale ty máš velké děti! Montyho malému ještě nejsou dva roky! V tom věku je zákaz pohádky naprosto bez efektu a složité vysvětlování většinou taky. Jediná možnost je prostě takovému jednání zabránit - fyzicky, prostě ho zadržet, nepustit k sobě, když vidím, že se mě chystá kousnout ap. To ale platí za normálních okolností, tady bych poradu s dobrým psychologem (třeba v Centru Paprsek v Hloubětíně) rozhodně neodkládala. Můj soukromý tip je, že budou pracovat s celou rodinou. K podobným problémům často dochází tehdy, když dítě cítí, že má nad rodiči "navrch". I z Montina článku se mi zdá, že už se svého "malého tyrana" bojí. A on přitom možná ani netouží způsobovat svým nejbližším bolest, možná jen prostě hledá hranice, protože je ve svém věku nutně potřebuje.
 Marti+Maty+Niki+Teri+Vojta 


Re: Co takhle porada s dětským psychologem? 

(4.10.2004 15:39:47)
Tulačko, ale ty máš velké děti! Montyho malému ještě nejsou dva roky! V tom věku je zákaz pohádky naprosto bez efektu a složité vysvětlování většinou taky. Jediná možnost je prostě takovému jednání zabránit - fyzicky, prostě ho zadržet, nepustit k sobě, když vidím, že se mě chystá kousnout ap. To ale platí za normálních okolností, tady bych poradu s dobrým psychologem (třeba v Centru Paprsek v Hloubětíně) rozhodně neodkládala. Můj soukromý tip je, že budou pracovat s celou rodinou. K podobným problémům často dochází tehdy, když dítě cítí, že má nad rodiči "navrch". I z Montina článku se mi zdá, že už se svého "malého tyrana" bojí. A on přitom možná ani netouží způsobovat svým nejbližším bolest, možná jen prostě hledá hranice, protože je ve svém věku nutně potřebuje.
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Neboj 

(29.9.2004 11:55:25)
Monty, myslím, že z toho vyroste. Naše Áňa byla a je taky pěkně od rány, když se v jejích dvou letech narodila Tonička, koupili jsme Aničce radši plakací panenku, aby na ní prováděla pokusy, které jinak trénovala na Toni a nemohla jsem se ani otočit, když náhodou byla v její přítomnosti (roh knížky do očíčka, buch koustkou do hlavy, co to udělá, švihnutí ohebnou pastelkou přes ručku...). Kousnutí mne do stehna až do krve byl častý jev, stejně tak facka jako hrom, tahání za vlasy, skákání po břichu (jen když jsem byla těhotná jsem důrazně zakročovala-je to vůbec česky? :-). Postupně se jí to dalo vysvětlit. Dnes to taky zkouší, ale ví že bude zle, pokud se pokusí někomu ublížit. Zle znamená, že jí odvedu do pokojíčku a řeknu jí, že pokud si neumí hrát s dětma (sestrou), bude si hrát sama a když se rozhodne být hodná, může přijít - už tomu rozumí. Samozřejmě, že se brání a mně to trhá srdce, ale zdá se mi to výchovnější, než jí nasekat na zadek (ale jak bych si někdy ráda ulevila! a to nejsem žádný sadista :-). Vždy po chvilce přijde klidnější, nechá si vysvětlit, že se to nesmí, že to bolí, slíbí, že už ubližovat nebude, pak to zase po chvilce udělá :-), no a takhle pořád dokola a snad jí to dojde, než půjde do školy :-).
Jo, učitelky ve zatím nemlátí :-).
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Neboj 

(29.9.2004 11:59:46)
... učitelky ve školce ... samozřejmě :-)
 Tulačka(Bety 9/96+Anička 4/98) 


Re: Re: Neboj 

(29.9.2004 12:33:43)
Henri, jen taková poznámka mimo mísu: dříve jste tady bývala dost často, od narození Toničky na Vás narazím málokdy. Nemáte alespoň fotoalbum, abych mohla zkouknout drobotinu? Díky zvědavá T.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Neboj 

(29.9.2004 12:47:02)
Holky, dík za povzbuzení. :o)
V pondělí jsem se byla zeptat dětský doktorky, když jsem byla malýho přeobjednat na očkování, a ta mi řekla, že na psychologa je ještě brzo, to až po dvou letech. A že kdyby nic nepomohlo, máme zkusit proutek a vždycky ho jemně švihnout... do toho se mi vůbec nechce, i když mi to radí i babička, který to kdysi blahé paměti doporučila "sousedka kovářka", když měla moje máti v dětství záchvaty vzteku. :o(
Ono je docela blbý, že činnosti, který ho SKUTEČNĚ baví má z 99% zakázaný, takže ho moc nejde trestat jejich zákazem. Navíc je vcelku splachovací - měl třeba takovou knížku o autech, která ho hrozně bavila, ale když potřetí roztrhnul list, vzali jsme mu jí a on do dvou dnů na auta zapomněl. Nebo možná nezapomněl, ale přece se nebude doprošovat. Je docela dost sebestřednej a arogantní, dětem sice neubližuje, ale automaticky počítá s tím, že ho všechny budou respektovat jako "vůdce smečky" a nedá jim naprosto šanci. ON si chce hrát s nějakým autíčkem, tak si ho prostě vezme a konec. Je mu jedno, čí je nebo že si s ním hraje někdo jinej. Chová se jako král k podannejm. Doma taky. Prostě ON něco chce a je mu šumafuk, co na to rodiče.
Možná je to blbý přirovnání, ale připomíná mi mého prvního psa, který byl jako štěňátko strašně roztomilej a protože ho všichni obdivovali, začal se chovat jako pán. Urážel se, nekomunikoval s náma, jakmile někdo dával najevo nevoli, kamarádil se jen s tím, kdo mu podkuřoval. Syn je taky takový sladký dítě, každýho si získá a všichni jsou z něj "hotoví", zvlášť když je jediný malý dítě v rodině...
 Jana Ryba :-) 2 kluci(4 a 2 roky) 
  • 

Re: Re: Re: Re:Sourozenec 

(29.9.2004 16:59:46)
Monty já bych vám doporučovala další dítě.Sebestředně se chovají všechny děti v jeho věku a zvláště ty co nemají sourozence.Já mám chlapečky dva,občas se pěkně perou,to k tomu samozřejmně patří.K nám jako k rodičům se sadisticky nechovají.Jasně že taky s nima blbneme,ale když už to není příjemný tak to dáme najevo a konec legrace.No a oni si to pro příště pamatují,že odtud potud,jinak je po zábavě.Toť mé zkušenosti.Jana
 Martina+F+H+L 


Re: Re: Re: Re: Re:Sourozenec 

(29.9.2004 18:43:53)
Náš Filípek (13m) je taky pěkný číslo, bloube mě do oka, štípe do rtu, tahá za vlasy a fackuje. Nakonec mi udělá malá. Ví, že to nesmí dělat a chce, abych se nezlobila :o)
 Pafka, synové Matěj, 3 roky, Štěpán, 16 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re:Sourozenec 

(13.10.2004 5:20:32)
Milá Jano Rybo. Pořídit sourozence jako varianta psychoterapie - ano, i my to tak udělali, když náš syn nespal, projevoval známky hyperaktivity, neposlouchal a tvrdě si vyžadoval svou. Taky nás kousal - evidentně jako projev velmi silné emoce, se ketrou si nevěděl rady, nikoliv zábava z ublížení na těle.
Nám to vyšlo. Ke svému o téměř 2 roky mladšímu bratrovi se choval hned z počátku moc mile, teď, po nástupu do školky, poněkud lhostejně (velký chlap x mimino :))
Ovšem při čtení Mintyna příběhu mě zamrazilo: Ježíši, co kdyby to nevyšlo?! Myslím, že pokračovat v myšlenkách by mě přivedlo k těžké nevolnosti a každý si to umí představit sám.
MIlá Monty! Pokud další dítě nechcete jen pro ně samé (výhradně), ale rovněž coby terapeutickou pomůcku (nadsazuji), raději počkejte, až jak se Váš "veselý" synek bude vyvíjet. Našeho syna to nějak přešlo samo, i masochistické mlácení hlavičkou o nábytek (teď si ovšem stejným způsobem ubližuje ten druhý, když něco nedostane). Prostě hledejte dál, zkoušejte a hlavně: vytrvejte! Budu Vám držet palce!
 starší mamča 
  • 

Re: Re: Re: Re: Neboj 

(29.9.2004 22:21:44)
Ahoj Monty,
taky mě Tvůj příběh dojal. Hezky napsané.
Převýchova půjde ztuha - ještě si užiješ. Mám dva dospělé syny s věkovým rozpětím skoro dvanáct let. První byl vychováván spartánsky, byli jsme mladí a přísní - vysledkem byl vychovaný ale zakřiknutý mladík, u druhého syna jsme chtěli dosáhnout silné osobnosti, napravit naše nedostatky vypozorované při výchově prvního syna, tudíž se jednalo o výchovu spíš NEVÝCHOVU, stručně řečeno - co nebylo životu nebezpečné, to bylo dovolené. Sebevědomí druhého syna bylo opravdu od prvopočátku velice vysoké. Jeho bez ostychu pronášená moudra a činnosti nás i okolí bavily a udivovaly, ale odcamcať až pocamcať - najednou byl ve věku, kdy už to zdaleka roztomilé nebylo, kdy už to hraničilo s drzostí. Pak jsme byli nuceni začít s "převýchovou"ˇ, tedy s opožděnou výchovou. Šlo to ztuha, pomalu, ale ŠLO TO!!!
I já si vzpomínám, jak jsem srovnávala. Co jsem si mohla dovolit v jejich asi dvou letech. U každého něco úplně jiného. Starší byl od malička ohleduplný, pokud mě viděl únavou usnout, dokázal mě i přikrýt dekou, oproti mladšímu synovi, který v tom samém věku by mi nejspíš vydloubával oči nebo si vymyslel něco ještě drastičtějšího - v tomto jeho věku jsem si vedle něho lehnout se zavřenýma očima netroufla.

Přeji Ti hodně síly a hodně trpělivosti.
 Tulačka(Bety 9/96+Anička 4/98) 


Re: Re: Neboj 

(29.9.2004 12:33:59)
Henri, jen taková poznámka mimo mísu: dříve jste tady bývala dost často a Vaše článečky jsem měla moc ráda, od narození Toničky na Vás narazím málokdy. Nemáte alespoň fotoalbum, abych mohla zkouknout drobotinu? Díky zvědavá T.
 Tulačka(Bety 9/96+Anička 4/98) 


Re: Re: Neboj 

(29.9.2004 12:34:38)
Henri, jen taková poznámka mimo mísu: dříve jste tady bývala dost často a Vaše článečky jsem měla moc ráda, od narození Toničky na Vás narazím málokdy. Nemáte alespoň fotoalbum, abych mohla zkouknout drobotinu? Díky zvědavá T.
 Tulačka(Bety 9/96+Anička 4/98) 


Re: Re: Re: Neboj 

(29.9.2004 12:36:59)
To jsem to vyvedla...
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Pro Tulačku :-) 

(29.9.2004 17:40:14)
... hned třikrát? :-)))) ..... tak naše album je rodina.cz/hynkovic, srdečně zvu ;-)
 vojtami 


Re: Pro Tulačku :-) 

(29.9.2004 22:47:54)
nedávno jsem četla tvůj (váš) článek o malé toničce. zkoušela jsem ten článek znova najít, ale nějak mi to uniklo.
s jedním dechem jsem ho přečetla a ve finále jsem zjistila, že jsem článek četla přesně o rok později. a myslela jsem na toničku, protože jí vlastně byl rok.
tak nějak mě to ( jak bych to jen řekla ) potěšilo.
ať ti dělají obě děti radost nadále
 Jana 
  • 

Re: Neboj 

(30.9.2004 10:24:43)
Přidávám svou zkušenost k Henri - vyroste z toho. Děti experimentují se vším, i s násilím.
Náš kluk byl postrach sídliště - když jsme přišli na pískoviště, znalé maminky se se svými dětmi balily a odcházely. Terorizoval nejen dospělé, ale i děti. Skončili jsme v Krči na psychiatrii, ale stejně to k ničemu nebylo. Dnes je naprostý pohodář, bezvadný kluk, v kolektivu velice oblíbený. Vyloženě pacifista.
Chce to trpělivost a neustálé vysvětlování, že nám ubližuje a to se nedělá.
 Káně 


Skvely clanek Monty! 

(29.9.2004 11:57:56)
Jako by mi to vzdalene pripominalo moji dceru - jinak 15ti mesicniho modrookeho kudrnateho andilka. Nikdy bych neverila jakou silu muze mit stisk a krouceni dvou malych prstiku, proto se pred ni nemuzu objevit "nahore bez" :-). Jestli to je odplata za to, ze jsem ji kvuli me operaci kojila "jen" 3 mesice...nevim.
 Káča, kluk 17 měs. 
  • 

Bože, co mně ještě čeká :-))))) 

(29.9.2004 12:02:00)
Monty, budiž vám slabou útěchou, že jsem se při čtení válela smíchy jako už dlouho ne :-))))) Ne že bych vám to přála, a taky jen tiše trnu, kdy to popadne moje mládě :-))))) Zatím nekouš, ale kopance na solar při přebalování zvládá s bravurou profíka ve wrestlingu :-)))))
A teď vážně: nepřejde to samo? Nezkouší si svoji sílu (bez postranních úmyslů) jako koneckonců všechna mláďata? Matně si vzpomínám, že jsem coby tříletá rajtovala po tátovi, rvala mu chlupy z hrudníku a strašně se mi líbily jeho obličeje a skřeky, které přitom vydával... věděla jsem, že se mu to nelíbí, ale radost z reakce byla prostě silnější :o)
 vcielka 


Re: Bože, co mně ještě čeká :-))))) 

(29.9.2004 14:40:17)
Monty, nasa mala ( 5 rokov ) to obcas este robi, ale teraz napr. len u babiny, pretoze ta hned vzdycha, hresi ju, hovori o tom pomaly hodinu. Mne to nerobila nikdy, lebo ked to skusila, jednoducho som si to nevsimala. Manzelovi to robila tiez, ale ked prestal okolo toho robit vedu, tiez prestala. Takze moja rada znie - nevsimat si to ! Ked vidi, ze reagujes, tak dosiahol to co chcel. Urcite to bude este skusat, ale ked sa nedostavi zelana reakcia, prestane s tym. Urcite ho za to telesne netrestaj a uz vobec nie prutikom. Co to mas preboha za doktorku ? Drzim palce, ahoj
 ZuziP 


Re: Re: Bože, co mně ještě čeká :-))))) 

(30.9.2004 16:24:19)
Jaaaaj, Vcielka, presne to iste ma napadlo!!!! Ktora psychologicka v roku 2004 odporuca pouzivat prutik. Preboha!!!
 ZuziP 


Re: Re: Re: Bože, co mně ještě čeká :-))))) 

(30.9.2004 16:25:34)
Mam totiz pocit, ze jedina informacia, ktoru by si z mileho prutika odniesol, by bola tato: "Aha, ked to robia oni, mozem aj ja... asi je to spravne...."
 ZuziP 


Re: Re: Re: Bože, co mně ještě čeká :-))))) 

(30.9.2004 16:31:58)
Jaaaj, pardon, to bola detska doktorka, nie psychologicka.... ufff, ale aj tak je to velmi divna rada.
 Káča, kluk 17 měs. 
  • 

Re: Re: Re: Bože, co mně ještě čeká :-))))) - pro ZuziP 

(1.10.2004 0:04:39)
A tohle ti něco říká? "Ohýbaj ma, mamko, dokud su já Janko... až já bedem Jano, neohneš ma, mamo"... a taky "škoda rány, která padne vedle".
Nejsem pro fyzické tresty - nejsem pro strach, ponižování, modřiny... ale plácnutí přes ruku nebo přes zadek je účinnější, než padesáté vysvětlování, proč ce do té zásuvky nesmí sahat, ne?
A možná, že kdyby ten tebou tolik zavrhovaný proutek používali rodiče dnešních puberťáků, nemuselo by se teď řešit, co s třináctiletými vrahy.... :-/
 Káča, kluk 17 měs. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bože, co mně ještě čeká :-))))) - pro ZuziP 

(1.10.2004 0:05:42)
omlouvám se za překlepy všem případným rýpalům :-)))
 ZuziP 


Re: Re: Re: Re: Re: Bože, co mně ještě čeká :-))))) - pro ZuziP 

(1.10.2004 18:06:44)
Kaco, vrahom sa nikto nestane preto, ze nebol bity... mozno snad preto, ze vychova nebola dosledna... ale byt dosledny sa da aj bez jednej po zadku. Stopro...
Mozno by si bola prekvapena, ze prave vacsina trinastrocnych vrahov usetrena od fyzickych trestov nebola.... Fyzicky ublizuju vacsinou ti, ktorym bolo fyzicky ublizovane....
Zeby aj mne niekto capol po zadku, ked je to tak ucinne a ze by ma konecne naucil napriklad zhasinat svetla v dome? Alebo sef, ked nieco zbabrem v praci?
Teraz rypem ja, sorry... Neviem, ci mam chut s niekym polemizovat o tom, ci to bez tych "po zadku" ide, tych diskusii mam za sebou niekolko a viem, ze nikam nevedu. Len obvykle zazijem sprsku utokov, ked oznamim, ze som proti capkaniu po zadku a ruke a comkolvek... Hned sa ozvu ludia s kopcom prikladov, ako su deti, ktore nedostavaju, nevychovane.... A hned davaju do rovnosti: vychova bez fyzickych trestov = zla vychova.
To ma stve, pretoze to nie je pravda....
 16.5Salám&Lajka14 


Jen ještě k tomu spaní... :o) 

(1.10.2004 19:23:34)
Samozřejmě není nejlepší, když dvouletý dítě chodí spát ve 23 hodin, ale my bohužel nenašli způsob, jak to změnit. Když ho dáme spát třeba v devět, tak okamžitě vstane a vyleze z postele. Zkoušeli jsme ho dávat do dětský postýlky - normálně spí s námi - jenže on z ní vyleze a skočí dolů. Musíme ho držet s manželem oba dva a on stejně neleží v klidu, brání se a řve. Prostě dokud sám NECHCE, tak se uspat nedá. To není tak, že bych ho z pohodlnosti dávala spát pozdě, aby ráno dýl spal... od miminka má takhle nastavenej biorytmus, zkoušeli jsme to x krát, i babičky (obě), bez výsledků. V devět usnul, jen když bral 2x denně Zyrtec. A není ani důležitý, jestli spí odpoledne nebo ne. Někdy přes den nespí a usne brzo (v devět), někdy v půl dvanáctý...
 EvčaK 


Re: Jen ještě k tomu spaní... :o) 

(1.10.2004 19:40:33)
Ahoj Monty,klobouk dolů nad tvou vytrvalostí v zásobování rodinky články. Jestli to píšeš, aby jsi vyvolala diskusi, tak rozhodně pokaždé máš úspěch. Trochu nechápu lidičky, co to tu tak prožívájí. Typuji tě (v dobrém úmyslu) na osobu silně extrovertní. Myslím, že jsi fajn, i když asi trochu "střelená".
Jinak, co se týče dnešního tématu: mám skoro 3letého hyperaktivního divocha a měsíční velmi klidné a nenáročné klouče. Nik - starší měl podobné móresy ve věku tvého kloučka a vyrost z toho. Nemyslím, že tvé dítko je divné, jen se chová podle svého věku. Myslím, že je důležité dětem ukázat, kde jsou hranice. Samy se to nenaučí. A jak je těm hranicím naučíme, to už záleží na našem úsudku a citlivosti. Ať už to budou občasné tělesné tresty, odměny, slovní pochvala apod.
Přeju ti hodně úspěchů v práci, v manželství i ve výchově a budu se těšit na další tvé články. Hlavně pak na tu diskusi, co to rozpoutá. To je vždycky "nářez".
 EvčaK 


Re: Re: Jen ještě k tomu spaní... :o) 

(1.10.2004 19:47:03)
Ještě k tomu spaní: Nik usíná mezi 22-23h a já jsem ráda, protože ráno spíme déle a tak mi to vyhovuje. Určitě od 3 let bude chodit do školky. Těším se na klidná dopoledne (vyžaduje 85% mé energie a pozornosti), ale to vstávaní mě mrzí. Pár lidí mi do teď tvrdí, že jsem špatná matka, protože mé dítko nechodí spát do 8h večer. Je toho samozřejmě víc, co dělám "naprosto špatně". Ale upřímně řečeno mám tyhle názory "v paži". Každé dítě je originál, potřebuje jiný přístup a jestli někdo tvrdí něco jiného, pak si jsem jistá, že je mimo. Tak výchově zdar!
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Jen ještě k tomu spaní... :o) 

(1.10.2004 23:24:03)
Hm, Jak to děláte s tim vyspávánim ráno? Naši kluci usínají mezi devátou a desátou večer a přesto vstávají ráno v sedm. Když jsem je zkoušela uspávat dřív, o to dřív vstali, takže jsem si nepomohla. Po obědě už nespí a minimálně jednou denně jdeme někam ven, i když je venku hnusně - pokud je hezky, nezřídka vyrazíme ráno a vracíme se k večeru.

Monty, řekla bych, že režim se posunout dá snad vždycky - pokud bys o to ale měla opravdu zájem. Nemusí se přeci začínat dřívějším uspávánim - může se začít jemným probuzením. Možná kdyby měl Stáník po narození přehozenej režim jako náš prcek (ve dne spát, v noci hrát nebo řvát), zjistila bys jak rychle mu to dokážeš přehodit - jen abys přežila :-) (Obzvlášť, když máš ještě starší dítě, který má režim normální.)
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Jen ještě k tomu spaní... :o) 

(2.10.2004 13:37:30)
:Jani, Nik se budí mezi 7:30(vyjímečně) a 10:00. Od narození má lehké spaní a ještě teď se minimálně 1x za noc budí a potřebuje namazat svědící tělíčko. Takže potřebuje díky tomu asi víc hodin spánku. Ale spí i odpoledne. Téměř každé. Chápu Monty s tou nucenou úpravou usínání a časnějšího buzení. Taky se mi Nika nechce budit, když usne v 6 večer a já vím, že se za hoďku probudí a bude tu strašit do 12v noci. Radši si obětavě prodloužím večer a pospím si ráno - když to dovolí brouček č.2.
Znám pár maminek, co jsou na tom hůř. Dítko od dvou let odpoledne nespí, usíná kolem 23h a vstává v 6ráno. To už i na mě by bylo moc. Prostě mají děti víc energie, ale maminky zároveň taky.
 vcielka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bože, co mně ještě čeká :-))))) - pro ZuziP 

(1.10.2004 22:41:10)
Zuzi, absolutne suhlasim. Tvoje nazory su mi velmi sympaticke aj z babetka, vacsinou mam rovnaky nazor, len sa uz nechcem opakovat rovnakou odpovedou :-)
 ZuziP 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bože, co mně ještě čeká :-))))) - pro ZuziP 

(4.10.2004 8:34:21)
Ahoj Vcielka! Chodis aj na babetko? Mas ten isty nick? Lebo som si ho tam doteraz nevsimla. Kolko mas deti? Ake velke? Nikdy si nepouzila ruku?
Je prijemne, ak niekto zdiela rovnaky nazor....
 Karolina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bože, co mně ještě čeká :-))))) - pro ZuziP 

(4.10.2004 8:08:16)
Já mám dvě dospělé děti a myslím, že v době, kdy byli malí, se používalo mnohem víc tělesných trestů než dnes. KUpodivu jsem je nemusela používat, opravdu výjimečně jsem je plácla, lehce, jen pro znázornění toho, že nemá opakovaně dělat určitou věc, když jsem mu (jí) to předtím několikrát vysvětlila, že se to nedělá. Je pravda, že je pohodlnější dítě plácnout než dalekosáhle vysvětlovat. Už vůbec jsem nemohla pochopit rodiče, kteří dítě systematicky tlučou a mají na to třeba řemen, rákosku či vařečku. Děti jsem nerozmazlovala a jsou vychované dobře i bez bití. Akorát ve věku kolem tří let se dcera začala občas příšerně vztekat, na všechno říkala ne a tehdy jsem fakt nevěděla co s ní. U syna toto období nebylo. Ale pak to přešlo. V pubertě samozřejmě nějaké problémy byly, to si každé dítě myslí, že rodiče jsou neschopní apod., ale naštěstí to ve věku osmnácti let zcela přešlo. U každého dítěte probíhá puberta jinak, u některého je to opravdu hrůza, dcera mě rozčilovala mnohem víc než syn, ale jak říkám, jak dosáhla plnoletosti, vše se zklidnilo. Chce to nesmírnou trpělivost. A tu právě někteří rodiče, dost často otcové se syny, nemají - a proto ty tělesné tresty.
 Helena,Evička+Alex 8/02 


Znám to... 

(29.9.2004 19:32:38)
Ahoj Monty, máme dvojčata, a chlapeček je to samé. Je jako neřízená střela, když se nudí, likviduje byt. Leze po výškách, 2-3 metry, nejsou pro něj žádný problém. Ubližuje taky, sice ti není asi tolik jako ten tvůj, ale i tak mi to přijde hodně. Dvojčata chodí do jesliček, tam je schopen si podmanit si tříleté děti tak, že jim jezdí po zádech a dělá si z nich pejska. Prostě s každým jedná stylem, já jsem někdo a vy, jste tady pro mě. Holčička taková není. Sice jetaky rozený vůdce, ale Evička je přirozený diplomat, takže každýmu vysvětlí co chce a je to.Nemyslím si, že by sourozenec něco změnil. Prostě doufám, že z toho vyroste.
 Bob 
  • 

Klid 

(29.9.2004 20:14:17)
Nepochybně z toho vyroste, s naším klukem to bylo podobný. Dobře mu stříhej nehtíčky. Jinak Ti, až ho poneseš v krosně, poteče krev z boltců až za límec.
Ale Monty, je to pěkně napsaný článek! Máš pěkný styl.
 vojtami 


to je docela síla :-)))) 

(29.9.2004 20:28:44)
ahoj všem. při čtení jsem se také dost pobavila, i když PARDON. ono to opravdu není k smíchu když se to týká přímo vás, ale nevím, zda se mi to zdálo nebo ne, ale působilo to humorně.
jsem zatím máma čekatelka, ale nechtěla bych zažít to samé co ty. i když já si asi jen tak nenechám něco líbit. myslím si, že pokud mi dítě bude dělat něco podobného jako tobě, tak se asi bohužel neubráním a jednu mu "plácnu" přes zadek. je velmi těžké někomu radit.
ale asi bych nerespektovala radu lékařky a vyhledala bych psychologickou pomoc i bez doporučení. tebe přece dítě týrá a ne doktorku.
já mužovi říkám, že máma ( jako já ) bude ta zlá a bude vychovávat a on bude ten hodný, který si s dítětem pohraje. kamarádka má dvouletého syna. říká, že z ní nemá vůbec žádný respekt a že si z ní dělá legraci. zato prý když přijde táta, tak syn seká latinu.
nevím, jak je to u vás doma, ale z článku vyplývalo, že tatínek je taky obětí teroru.
určitě bych nevolila radu - nevšímejte si toho. sice by dítě nemělo radost z vašeho nereagování, ale myslelo by si, že to nebolí ani ostatní. to už by potom opravdu mohlo na někoho vzít motorovku...

pokud lékařka sama neví, co má poradit, určitě se na někoho obraťte. třeba z toho opravdu vyroste. ale pro jistotu.....
ušetříte si o několik měsíců zdraví
mějte se a přežijte to :-)

 VeronikaVeronika 


Re: to je docela síla :-)))) 

(29.9.2004 20:50:24)
Dopředu podotýkám, že jsem odpůrce tělesných trestů, stejně jako Monty jsem byla mamkou často bita... Ale pokud nepomáhá co Monty zkusila, malý si z ničeho nic nedělá... Vycházím z předpokladu, že nikdy nebyl bit - pak bych ho plácla - třeba třikrát, důrazně po zadku, odvedla bych ho do pokoje a řekla mu, že vrátit se smí, až tohle nebude dělat. Protože jako každé malé dítě zkouší, pokud ho necháte zajít... A pokud nebyl nikdy bit, může pro něj pár na zadek znamenat otřesení jeho dosavadní "nedotknutelnosti" a mohl by přestat... Samozřejmě bych ho nejprve varovala, pak ještě jednou, pak napočítala nahlas do tří a až pak "uhodila". Pokud si dobře pamatuju, tak neteř byla podobné kvítko, nikdy nebyla bita - až jednou kvůli podobným věcem (kousala děti do krve) a od té doby zase bita nebyla - je jí 11 a VELICE dobře si ten svůj jediný "výprask" v životě pamatuje...
 sally 


Re: Re: to je docela síla :-)))) 

(29.9.2004 21:14:36)
No já nevím - kousnout dítě zpět - tím mu naznačujete, že kousání je "normální" způsob komunikace mezi lidmi. Pokud se rozpláčete, tak samozřejmě, že to bude dělat dál - zjistí, že nějkým svým činem (kousnutí) vyvolá předvídatelnou rekaci rodiče (pláč, výkřik bolesti) a bude to zkoušet znovu a znovu - protože tím se jeho svět pro něj stane přehlednější a srozumitelnější.

Náš Tom začal kousat v době nemoci - myslím, že to bylo ze zoufalství - máma ho chovala a stejně mu bylo špatně (zánět oušek je určitě hodně bolestivý). Občas se mu to ještě pořád stane - obvykle když je hodně rozladěný (unavený), protivný a neví už coby, tak se najednou přijde přitulit a při tom kousne. Ne, že bych občas bolestí nevykvikla, nebo že by mi nevytryskly slzy, ale prostě ho odtáhnu, řeknu "ne", nebo ho klepnu prstem přes nos nebo něco takového. On je ještě malý a rozzlobenou mamku moc často nevídá, takže to docela funguje, i když se zlobím třeba jen pár vteřin (protože vím, že mě nekousnul proto, že by mi chtěl ublížit - jen z nějaké svojí frustrace).

Těžko se mi radí co se staršími dětmi, když sama zkušenost nemám - ale určitě bych zvolila nějaký způsob, z kterého pochopí, že tohle se nedělá. Krátce vynadat, odnést do jiné místnosti a bez ohlédnutí odejít - dát najevo "tohle nechci a tebe taky nechci, dokud to děláš". Nenechat se vytočit (ječící a poskakující rodič je docela dobrý divadlo :-)) a být konzistentní... jakmile to člověk jednou vezme s humorem, bude to dítě považovat jako signál k nějaké legraci.
 ZuziP 


Re: Re: Re: to je docela síla :-)))) 

(30.9.2004 16:30:15)
Sally, s tymto sa neda nesuhlasit... Hovoris mi z duse. Odplatit bitku bitkou? Vlastne urobim to, co jemu zakazujem. To je proti logike....
 Šári 


přesné 

(29.9.2004 20:51:07)
Jak jsem zhlédla název článku, hned jsem ho otevřela a nelituji, rozesmálas mě, moc pěkně napsané! Učitelka v plavání měla stejný dotaz na domácí násilí a to pěkně před všemi dalšími účastnicemi neboť mé tělo připomíná týraného bojového čokla. Stále doufám, že to mého téměř ročního synka přejde, ale jak tady čtu i další komentáře, má se to tedy stupňovat???!!!! Mám tříletého synovce a ten své kopance do lýtek dospělých a trhání vlasů komentuje slovy: Mám ladost! (A to má prosím staršího bráchu).
A teď jeden můj úlet, za který se dodnes stydím, při jednom obzvláště bolestivém kousanci jsem se neovládla a kousla malýho do ručičky. Hrozně brečel, ale za minutu o tom nevěděl a kouše si vesele dál. Holt, musíme vydržet...
 vojtami 


dlouhý ale pravdivý dodatek 

(29.9.2004 22:12:18)
musím se přiznat, že ani já jsem nebyla zrovna andílek. ale nepoužívala jsem násilí na rodiče, ale na bráchu. pamatuji si, jak jsem mu vyrazila zub. on mi to po několika dnech také oplatil. pořád samá modřina.
mamka byla naše spása. nikdy si nepamatuji, že by proti nám vztáhla ruku. zato táta bych řekla že se s námi moc nemazlil :-) bylo-li třeba, usměrnil nás.
pamatuji si, že když mi bylo asi tak 2,5r ( možná že i méně ), byla jsem v postýlce. prý jsem se šíleně vztekala. byla jsem prý opravdu křikloun. asi mě táta musel naštvat, protože jsem prý vzala nějakou velkou knihu a mrskla jsem jí po tátovi. bohužel :-) nebo bohudík? jsem se netrefila do táty, ale přímo do zasklených dveří. celá léta pak byla slepená lepenkou, protože naši neměli finance na nové. ale táta říkal, že mi tak "zlískal" zadek..... a je pravda, že jsem si tuto událost i pro příště zapamatovala...
ale bylo toho mnohem víc... třeba když jsem puslila v koupelně vodu a nechala téct, nebo korálek v uchu, toaletní papír v nose...
ale to jsou spíš lumpárny. mamka se snažila tátovi nic neříkat, ale bohužel někdy se stali průšvihy aniž by si to někdo uvědomil.
ale je pravda, že když dítě řekne, že už to nikdy neudělá.... rodiče změknou:-) teda alespoň u nás to platilo na tátu:-)
ale co řekl táta, to platilo. pamatuji si, že pro mě bylo strašné, když se mě snažil odnaučit brát si dudlík na noc. za to jsem ho nenáviděla :-) třeba máčet ho do pepře atd...

ale k tématu... nemyslím si, že bít dítě je správné...
ale výchovně na zadek si myslím neuškodí. pamatuje si někdo také na nášup k nezapomnění? já mám spoustu vzpomínek na příhody s babičkou. tenkrát i dnes jsou k smíchu, i když někomu by to přišlo strašné. a teď, když si sbráchou ty příhody vyprávíme, popadáme se za břicho. a někdy nám až tečou slzy.
ale po pravdě. myslím, že naši by si nenechali líbit od nás nějak mlátit. a my jsme si to ani nedovolili. jednak z respektu a jednak nás to nenapadlo.
třeba je to tím, že takový druh násilí v době našeho dětsví nebyl probírán mezi dětmi a my jsme se dívali na " my všichni z kačerova a chip a dale" a o žádném spidermanovi ani batmanovi jsme neměli ani "šajn"

tak ještě jednou hodně zdaru. tímto zamyšlením jsem si vzpomněla na historky dávno minulé.
a ještě... někdo tu zmínil, že ho rodiče dost často bili. je to hrozné a potom chápu, pokud mají odpor k nějaké ruční razii.
snad tolik dnešních maminek nemá tuto zkušenost za sebou....
 Marťa11 


Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(29.9.2004 23:34:04)
Monty, to braní hraček je podle mě normální vtomhle věku, ale já to řeším tak, že hračku vezmu zpět, vrátím dítěti, které se s ním hrálo a pořád dokola vysvětluju, že musí počkat, až bude volná... učím ho střídat si a půjčovat hračky a tak, občas to zpestří super scénkou, ale snad vydržím s trpělivostí...

U nás pomájá hrozně moc, že chodíme minimálně 1x do týdne na dopoledne do herny, kde se prostě musí učit hračky půjčovta, čekt na lepší a oblíbenější a tak... je znát, když vynecháme, to je vždy o krok zpět...

A pak vybíjet energii... dlouhé procházky, hřiště no a teď, když je hezky, tak chodíme do heren častěji... tam běhá a skáče a vybíje energii lepším směrem...

Já myslím, že prostě musí vypouštět hodně energie, to pomáhá... když jsme doma celé dopoledne nebo celé odpolene či dokonce celý den, tk to je neúnosné... prostě pak vymýšlí kraviny...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 0:54:03)
No jo, teď je to už blbý, dokud bylo hezky, tak s ním babička chodila na hřiště mezi děti... já ho odpoledne skoro nikdy nemám, na oběd ho vozíme k babičce a vrací nám ho tak v šest. Dopoledne většinou spí, budí se často až v půl desátý, v deset. Takže s tím chozením mezi jiný děti to bude trochu problém.
Od ledna bych ho ráda zkusila dát do jeslí, ale netuším, jak to zařídit s tím "příjmem". Dřív než v osm ho budit nechci, to by skoro nespal, když usíná v jedenáct.
Chá, veselá historka, včera jsem se manžela ptala, jak by to bylo s event. voděním do jeslí.
Manžel: "No já ho ráno vodit nikam nemůžu, když mám ranní, tak vstávám v půl šestý!"
Já: "Někdy máš taky odpolední."
Manžel: "Přece nebudu vstávat v sedm JAKO BLBEJ."
Zajímavý, automaticky předpokládá, že já můžu vstávat v sedm jako blbá, když dost často sedím u práce do dvou, do tří do rána. :o( Viz teď.
Fakt nevím, jak to zařídit, jestli jesle nebo slečna na hlídání, babičku a dědečka už využívat nechci, přece jenom je jim kolem sedmdesáti a mají toho už docela plný brejle. :o(((
Kolektiv by asi potřeboval, ale pod zvýšeným dohledem. Já se na to necítím, maximálně po hodině bych měla pocit, že se flákám a doma mi leží práce. Je to asi hnusný, jenže co můžu dělat... když nebudu pracovat, tak se jednak dostaneme pod hranici životního minima, dluh na bytě budeme splácet sto let a ještě vypadnu z branže a pak už si ani neškrtnu. :o(
 Kačka 
  • 

Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 1:56:03)
Páni, takže dopoledne tě mrňous terorizuje dvě hodiny a večer pět? A to si stěžuješ? Já tedy nemám tak hyperaktivní dítko/kvítko, ale jsem na něj sama, pracuju taky po nocích a hlídačku nemám.... to musí být bezva mít taky občas "voraz"... :-)
 Marťa11 


Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 8:04:57)
Monty, a jsme zase u toho :-))), u vás je to jiný, u vás nic nejde nebo to je problém... a tak je to to se vším... že já v.. ti na to vždycky skočím a "píšu rady do zahrady"
 Pavla, A6, E4 
  • 

Pohadka 

(30.9.2004 8:23:46)
Ahoj,
davala jsem Emu do Pohadky v Braniku (neco jako male jesle), je tam asi 5-6 deti, dum se zahradou, byla tam moc spokojena. Je to samozrejme drazsi nez statni jesle, vyplati se spis dopoledne - to je za pausal, odpoledne uz se plati hodinova sazba. Dite tam ale privedes kdy chces. Jedina obrovska (alespon pro me) nevyhoda byla, ze tam nemaji kuchyni, takze ohrivaji jidlo, ktere musis kazde rano privezt s ditetem. Jinak jsem byla spokojena.
 SAXANKA dcera 15m 
  • 

Re: Pohadka 

(16.10.2004 17:28:22)
Ahoj Pavlo,
mohu poprosit o podrobnejsi informace o Pohadce? cena za dopoledne a pripadny telefon a adresa?

diky moc
SAXANKA
 Lisa, dva synci 
  • 

Jediná správná výchova 

(30.9.2004 9:55:53)
Ahoj Milado, zamyslela ses někdy nad tím, jestli Tvoje výchovná metoda je opravdu ta jediná správná, nebo jestli existuje spousta jiných alternativ? Že třeba neexistuje žádná "objektivně správná" ale že je třeba najít způsob života, který bude vyhovovat té jednotlivé rodině co nejvíc, aby všichni byli co nejspokojenější? Jenom pro Tvou informaci: po celá staletí bylo úplně normální, že matky pracovaly, a to v zásadě hned po narození dětí, protože prostě nebyl nikdo, kdo by to udělal za ně. Jenom ty nejbohatší si mohly dovolit nepracovat, ale ty stejně nepracovaly nikdy v životě.. Takže pořídit si děti a makat u toho a nestarat se o ně celý den osobně (ano, dělaly to většinou babičky, nebo starší sourozenci, nebo jedna sousedka pro více rodin)je úplně normální a přirozené.
Přestav si, že jsou národy, které svoje děti nenechávají lézt po zemi protože je velké nebezpečí, že je rafne nějaká jedovatá potvora. Zeptala by ses jich proč si ty děti pořizují, když jim ani nechtějí umožnit lézt po podlaze? Tvoje děti přece po podlaze lézt můžou, tak je to asi správné? Připadá Ti to jako nesmysl? Třeba je nesmysl ptát se jiných, proč si pořizovali děti, zejména když o té rodině tak moc nevíš..
 Jára, 1 dítě 


Re: Liso, proč ta zloba? 

(30.9.2004 10:39:45)
Milada přece jen napsala svůj názor. Na to podle vás nemá právo? Nezlobte se, ale pocitově jsem blíž Miladě, než Monty. Ani s Vámi zcela nesouhlasím s tím, že ženy si pořizovaly děti, o které se pak staraly babičky a sousedky. Pokud vím, třeba na venkově si braly pracující ženy svoje malé děti "do práce" (na pole atd.) s sebou - ona by si ta babička se sousedkou asi s kojením moc neporadila. A když děti povyrostly, setsakra brzo se musely zapojit do pracovního procesu. Jsem z vesnice, takže nevím, jak to chodilo ve městě. Ale určitě bych tak nezevšeobecňovala. Navíc Milada tady nepsala o žádné "správné" či "nesprávné" výchově.
 Lisa, dva synci 
  • 

Re: Re: Liso, proč ta zloba? 

(30.9.2004 20:30:22)
Járo, ale v tom příspěvku není ani kousíček zloby.. vůbec žádné emoce. Mě jen vždycky zarazí, jak by někdo chtěl předepisovat ostatním, že si mají nebo nemají pořizovat děti a jak se o ně starat. Myslím, že speciálně tady na rodině je vidět, že těch modelů rodiny je obrovské množství a docela funkčních, a že to, co funguje u nás na dvorku může ale taky nemusí fungovat jinde, ale proto to ještě nemusí být špatný a nemusím druhým vykládat, že si neměli pořizovat děti, když to nedělají jako já.
K těm pracujícím matkám - sama to tam píšete - chodily na pole a staraly se o hospodářství, ve městech chodily do práce, děti brzo pracovaly samy; takže jakápak mateřská? Konkrétně dědečka mých dětí vychovávala jeho babička, protože už nemusela - a nemohla - pracovat v hospodářství, tak se prostě starala o děti. Jejich matka pracovala, tak to dělat nemohla. A takhle to tam fungovalo po generace.
A vážně, žádná zloba :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Jediná správná výchova 

(30.9.2004 12:31:05)
Už jsem to tu psala mockrát - ale opakování je matka moudrosti. :o)
Lisa má pravdu, když se podíváte do nepříliš vzdálené historie, opravdu nebylo nikdy zvykem, že by se matka věnovala dětem a nic jiného nedělala. Bohaté rodiny měly chůvu, chudé (ve městě) dávaly děti na opatrování babičkám, sousedkám, na vesnici to obvykle bylo tak, že si rodiče brali malé děti sebou např. na pole nebo je hlídali starší sourozenci. Krom toho nevidím rozdíl mezi tím, jestli je dítě v jeslích nebo těch 6 hodin denně u babičky a dědečka.
Mimoto - proč by se měla pořád všeho vzdávat jenom matka? Otec není rodič? Otec si může pořídit dítě, i když ho vidí dvě hodiny večer před spaním nebo spíš jenom o víkendech? Nechci se ani obhajovat ani si stěžovat, každý má ostatně právo na svůj názor, ale já se dítěti v době, kdy je doma věnuju "podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí". Nedávám ho k babičce, abych mohla chodit někam popíjet nebo lítat po obchodech, prostě pracuju - což za prvé musím a za druhé chci.

Jo, a s tím chováním u babičky, princi Jindřichu - moc velký rozdíl v tom není. Nedá se říct, že by prarodiče měli extra velkou autoritu, syn jako autoritu nebere celkem nikoho. Tím, že jsou na něj dva, to ale zvládají trochu líp než já, když jsem na něj prakticky sama.
 Šárka 
  • 

Re: Re: Jediná správná výchova 

(30.9.2004 13:06:00)
Mám pocit, že Monty se vůbec neměla mít děti, neměla se vdávat. Chápu, že ne každé ženě vyhovuje být doma s dětma, ale to co tady předvádí Monty je k nepochopení. V článcích si neustále stěžuje, manžel jí nevyhovuje, dítě obtěžuje. Na případné rady odpovídá s tím, že ne vše je v článku pravda, že čerpá i odjinud atd.
Monty k čemu je tobě rodina? Co ti dává?
 Lenka K 
  • 

Re: Re: Re: Jediná správná výchova 

(30.9.2004 13:10:23)
Monty vždyť ty podle toho co píšeš, tak na syna čas nemáš! Tak kdy se mu věnuješ???
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Jediná správná výchova 

(30.9.2004 13:16:09)
Šárko, nikdy jsem neřekla, že mne dítě obtěžuje, to mi akorát každou chvíli někdo podsouvá. :o)
Co mi dává rodina - týhle otázce moc nerozumím. Nepřemýšlela jsem o tom, co mi dává nebo nedává, asi jsem fatalista, beru věci tak jak jsou a moc nad nimi v tomhle ohledu "nedumám". Svýho syna miluju, jsem s ním ráda, baví mne si s ním hrát, povídat, těším se na spoustu věcí, který s ním budu podnikat, až bude větší... a jestli mi něco dává, tak dětskou lásku a takový ten pocit, že budu moct někomu něco předat ze sebe. Jinak nevím... co by mi měla dávat? Čistě pragmaticky, rodina toho daleko víc "bere", člověk má daleko víc odpovědnosti, víc se omezuje, musí se naučit být nesobecký... to proboha není stížnost, to je konstatování. :o)
 Šárka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jediná správná výchova 

(30.9.2004 13:30:58)
Monty připadá mi, že tě rodina omezuje. Bere ti čas, svobodu atd. A tobě to moc chybí a nějak to nedokážeš překousnout.

To co jsi psala o té dětské lásce, to zní od tebe spíš jako že čekáme že něco takového řekneš.

Ale neber to ve zlém. Je to tvůj život a záleží čistě na tobě jak si ho uspořádáš. Jestli budeš spokojená, nebo skřípat zubama.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Jediná správná výchova 

(30.9.2004 13:36:18)
Šárko, já opravdu nejsem tak krkavčí matka. Opravdu jsem ráda, když mne syn obejme, když se se mnou mazlí, a tu lásku z něj cítím... to jsem neřekla jen tak, že to někdo chce slyšet, bylo to jediný, co jsem mohla říct, aniž bych si v duchu musela říkat "teď kecáš". :o)
Rodina asi v něčem omezuje každýho, samozřejmě mne někdy zamrzí, když kamarádi pořádají nějakou akci a já nemůžu jít, ale neprožívám to zas až tak dramaticky, ostatně syn nebude pořád malej a konkrétně tohle se časem upraví samo. :o)
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Jediná správná výchova - omezování rodinou 

(30.9.2004 14:17:12)
Monty,
myslím si, že rodina omezuje každého. Sama dokážu dost dobře pochopit, jak to myslíš. Dceru taky miluji, ale to neznamená, že bych rodinu jako celek nevnímala jako dost omezující. Veškerá rozhodnutí nedělám jen za sebe, ale ovlivňuji tím i její život a to omezuje. Zvlášť v poslední době jsem odsunula řešení dost pro mě důležitých věcí na neurčito. Kdybych byla svobodná a bezdětná, rozhodovala bych jen za sebe a hlavně bych se do těchto situací a k těm úvahám vůbec nedostala. Když jsou děti malé, je povinností a omezení mnohem víc než těch radostí. Rodina je spíš investice do budoucnosti.
K těm jeslím - věřím, že ti pomohou a nebudeš litovat, že kvůli nim musíš vstávat "jako blbec v 7 hodin". Odpoledne si pak se Stáníkem užijete a nebudeš mít pocit dluhu vůči tchyni.
Jinak - ve Stáníkově věku byla dcera taky takový malý tyran, ale rychle ji to přešlo, prakticky samo od sebe. Ale dělala to spíš nechtěně než vědomě, až pochopila, že tím ubližuje, odeznělo to. Taky jsem bývala samá modřina.
 Anna, dvě dětí 
  • 

Re: Re: Jediná správná výchova 

(30.9.2004 19:00:11)
To je fakt zvláštní, že váš syn nebere nikoho jako autoritu :o))) Nezávidím mu to, že jak se zdá, nezná žádné hranice. A upřímně řečeno, myslím si, že jaho agresivita, protože jinak se to nazvat nedá, v nejmenším nesouvisí s naznačenou mírnou hyperaktivitou.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Jediná správná výchova 

(30.9.2004 19:30:16)
Těžko tu můžem posuzovat jak se Stáník opravdu chová a co už je Montyina nadsázka, jestli je opravdu extrémista, nebo to tak vidí jen Monty (viz některé minulé diskuse), nebo je opravdu nešťastným dítětem bez hranic... ale existujou i děti, které mají opravdu silnou hyperaktivitu jako diagnózu (je u nich narušen transfer čehosi v mozku - pardon - to cizí slovo si nepamatuju) a tam s tim matka moc nenadělá. Zajímavý čtení o tom je v knize A. Treina: Specifické poruchy chování a pozornosti (Portál 1997), kde se těžké případy (zdůrazňuju, že ne ta hyperaktivita, která se dnes diagnostikuje kdekomu) řeší dočasně medikamentózně a asi velmi úspěšně (jestli jsem to správně pochopila, nejde tam o oblbováky, ale naopak o podporu nějakých nervových spojení - ale už je to tři roky, co jsem to četla). To jen k tomu, že ne všechno musí bejt vina matky - jinak jsem se nedávno dozvěděla, že i diagnóza "malý tyran" oficiálně existuje a tam už to vlivem prostedí je.
 sally 


Re: Re: Re: Re: Jediná správná výchova 

(30.9.2004 20:26:36)
Monty,
tak to zase pročítám a napadly mě ještě dvě věci.

Agresivita může být důsledkem příliš "liberální" výchovy. Nejde o to, jestli dítě biješ nebo nebiješ, ale o to, jestli žije v prostředí, které má nějaké hranice. Někde jsem četla, že pro dítě je přijatelnější narodit se do zaběhnutého systému a do rodiny, kde se ono musí přizpůsobovat, než když všichni kolem něj skáčou a přizpůsobují se jemu. V partnerském vztahu taky hledáš člověka, který tě nějak osloví, který je osobností s nějakými pevně danými hranicemi. Člověk, který by ti na vše odpovídal "ano miláčku" a byl zcela amébovitý by ti asi hodně rychle lezl na nervy. A začala bys zkoušet, KDE má ty HRANICE - kde jsou meze, za kterými si to už nenechá líbit. Protože žít s člověkem, s kterým vlastně nikdy nevíš, jestli je spokojen nebo nespokojen, jestli tě má rád, nebo jestli ti ustupuje čistě z důvodu že prostě nemá vlastní názor, musí být velmi frustrující.

Je možné, že Stáník hledá nějaké hranice a zákony u vás - nějaké hranice, které by mu pomohly zorientovat se ve světě, vědět, že něco se nedělá, něco je nebezpečné atd. A pokud je nenalézá, tak holt přitvrzuje a čeká, kde ta hranice je.

Další varianta, která mě napadla. Tom se přijde občas pomazlit a přitulit, ale také velmi často vyprovokuje nějakou kontaktní hru - na schovávanou, na honěnou - kde výsledkem hry je, že my ho chytíme, pevně obejmeme, opusinkujeme, zlechtáme. Myslím, že chlapečci v zásadě moc nejsou na mazlení a ňuchání, ale že svou potřebu fyzického kontaktu a fyzického projevu lásky můžou hledat právě v nějaké trochu drsnější hře. Pak jde jen o to, usměrnit hru tak, aby nedošlo k ublížení - samozřejmě, že když se kulíme někde na zemi, tak mě třeba Tom kopne do hlavy, zatahá za vlasy, nebo dloubne loktem do oka - to ale není agresivita - to je prostě nechtěný úraz v zápalu "boje". Zajímavé ovšem je, že při takovéhle hře mi ještě nikdy neublížil vědomě - tj. že by kousnul, nebo mě schválně praštil. Nicméně pokud si hrát chce, tak napřed provokuje (stojí opodál, juká za rohem, dělá ksichty a směje se), pokud nereaguju, tak mě začne tahat za nohy nebo se ke mě vrhat - a to pak třeba i kousne.
 Anna 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jediná správná výchova 

(30.9.2004 20:28:30)
O hyperaktivitě vím celkem dost, mám s takovým dítětem čest už skoro sedm let, ale žádné dítě, ani hyperaktivní nesmí nikomu ubližovat... a nemusí.
Jasně, jsou různé formy hyperaktivity a podobně, ale to, co líčí Monty, není žádná obzvlášť velká hyperaktivita a ční z toho právě jen to násilí... velmi bych se divila, kdyby zrovna takhle se tato porucha projevila.
To čemu se říká hyperaktivita a co skutečně souvisí s chybami na transferech vzruchů v mozku, se diagnostikuje zhruba takto:
a) dítě trpí poruchami pozornosti a chování
b) je impulzivní
c) je hyperaktivní
A to nejméně po dobu šesti měsíců.
O násilí ani slovo... je pravda, že tyhle děti mají někdy k násilí sklon, ale spíše, když jsou ve stresu, je na ně moc podnětů, pak jednají zkratovitě a někdy i násilně. Nebývá to ale takovéhle soustředěně mučení.
O malém tyranovi pro změnu mnoho nevím, protože s tím naštěstí tu čest nemám :o) Ale jak diagnóza se mi to moc nezdá, protože z toho mála, co jsem o tom četla, malý tyran je především dítě rozmazlené, které si dolsova zotročilo své rodiče.
A na mě Staník působí spíše takhle, než jako dítě hyperaktivní. To by se nejspíš na nějakou takhle vytrvalou činnost dávno vybodlo :-)))
 Anna 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jediná správná výchova 

(30.9.2004 20:30:58)
Jen dodatek: právě hyperaktivní dítě potřebuje více než které jiné hranice :o)
 Věra. 


Anno, máš pravdu. 

(30.9.2004 20:42:12)
Anno, napsalas to hezky, máš na 100 procent pravdu, podepisuji.
I s tou agresivitou...přesně jak píšeš.
Tyhle věci jsou o temperamentu, o výchově, o dávaní hranic, ne o hyperaktivitě .
Monty tuším někde nedávno psala, že dítě dostalo do karty nálepku "hyperkinetický", neznamená to nic víc že jde o dítě živé, neposedné, tak jak už chlapečci často bývají.
Dávejte mu dostatečné hranice, malé dítě si je samo utvořit ještě neumí a potřebuje je, svět má pak pro něj řád, je pro něj bezpečným a předvídatelným místem.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Anno, máš pravdu. 

(30.9.2004 20:53:19)
Věro, on má v kartě oboje, i hyperkinetický, i hyperaktivní. :o)
Jinak on má samozřejmě určitý hranice, nemůže dělat úplně všechno, ale problém je spíš v tom, že to stejně bude pořád zkoušet. Jemu nestačí něco 100x zakázat, 100x ho od tý věci odtrhnout, půjde a udělá to po sto prvý. To mě fascinuje. Kdyby byl hloupej, tak OK, ale to rozhodně není - že bude v nějaký reklamě traktor, to mi hlásí předem, ale že se NELEZE DO LEDNICE, to mu prostě nevysvětlíte. :o)))
Není ani nějak záludnej - třeba dítě jedný známý je navenek hodný a zaútočí nečekaně zezadu, třeba jiný dítě něčím flákne po hlavě - a myslím, že ani zlej, ale hrozně divokej a prudkej. Navíc skoro necítí bolest a asi to logicky předpokládá i u okolí.

Sally, kupodivu JE mazlivej, objímá a pusinkuje lidi na potkání... hladí je a tak. Výjimečně i bez toho, aby je na závěr nafackoval nebo jim vypíchl oko. :o)
 sally 


Re: Re: Anno, máš pravdu. 

(30.9.2004 21:05:43)
Monty,
no já mám pocit, že do lednice lezou všichni mužský.... ten můj je o 38 let starší než Stáník a stejně přijde domů, rozevře lednici i mrazák, chvíli do nich hledí a pak odejde. Když jsem mu to říkala, tak mi nevěřil, že by takovou "blbost" dělal, až jsem mu to připoměla "při činu" :-)))

Tom si lednici otevřít neumí, ale jakmile jí otevřeme my, tak do ní taky leze. Holt mu oznámíme že se dveře zavírají - někdy odejde dobrovolně, někdy ho odsuneme - ale proč z toho dělat vědu. Pokud Stáník ovšem dveře otevírá, tak bych tam dala nějakou hranici - např. dveře můžeš otevřít, můžeš se podívat, ale musí se lednice zase zavřít a nic z ní nebudeš brát. Nemá cenu na dítě pořád ječet "ne" - chce to vybrat jen ty věci, které jsou fakt "škodlivé" a naučit ho dělat nějaké kompromisy. U nás byly boje s myčkou - Tom lezl do ní a já se bála jednak že tam olíže nějaké chemikálie a za druhé, že se řízne třeba o nůž. Teď to holt dělám tak, že vysunu spodní šuplík (takže nemůže vlézt dovnitř) a jako první vytáhnu košík s příbory. Na příbory se prostě NESAHÁ - ale jestli pak ručičkama mlátí na čisté hrnce - no tak mlátí... hrncům je to jedno.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Anno, máš pravdu. 

(30.9.2004 21:24:51)
Mno, kdyby do ní jen civěl, tak je to ještě v pohodě... on z ní vytahuje věci, leze do poliček, otvírá krabičky a lahvičky... vyhazuje ven vejce a tak. Samozřejmě když to nevidíme - jsme třeba na záchodě nebo telefonujeme, jinak je vždy od lednice odstrčen a zabráněno mu v přístupu. Někdo tu psal o existenci nějakých bezpečnostních zarážek, ale netuším, kde se to kupuje? V domácích potřebách?
On moc dobře ví, že to nesmí a že mu to zakazujeme - neřveme na něj, to fakt ne, ale prostě ho NENECHÁME tam lézt. A stejně tam leze. To mne zaráží, ta umíněnost... jako kdyby zkoušel, jestli ho jednou náhodou nenecháme...
 sally 


Re: Re: Re: Re: Anno, máš pravdu. 

(30.9.2004 21:38:01)
Monty,
mě ta umíněnost přijde normální... my to máme taky - s ledničkou, myčkou, televizí.... ví, že to nesmí a stejně to zkouší... zkrátka zakázané ovoce. Myslím, že i to je určitý rituál a určité ubezpečování se, že věci mají stálý řád a že jednou vytyčené hranice platí. Když jdu sahat na čudlíky u televize, tak mi řeknou, že ne....
 Marťa11 


Re: Re: Re: Re: Re: Anno, máš pravdu. 

(30.9.2004 22:08:53)
Monty, vždyť to dělají všechny děti... někdo chodí do ledničky, někdo skáče z gauče nebo mlátí vším do akvárka... atd., atd. - jsou to prostě děti a nám nezbývá než pořád dokola opakovat, že toto ne... :-)))

Hele, mě docela zaujalo, to, kdy jsi se Stáníkem... to s ním vůbec nechodíš na hřiště a tak? Jako mezi jiné děti a maminky s ním chodí jen babička?

Jinak s tím stanovením hranic, jak píšou holky, moc a moc souhlasím... já bych řekla, že je to přesně jak psali... když nejsou, tak se děti v tom ztrácjí... nemyslím, stanovovat je násilím, ale když něco nemí, tak to prostě nesmí nikdy...

a k tomu zmiňovanéme domácímu učení (škola doma???) :-))))) to jsi fakt myslela vážně? a proč jako? to mě fakt pobavilo... promiň... :-))) jako, že něco by jsi ho učila ty a něco manžel? když máte problém s autoritou v jeho necelých 2 letech? :-)))
 barb 
  • 

lahka pomoc ;-) 

(21.12.2004 21:09:00)
ked do tej chladnicky tak velmi che vliezt, preco mu to teda neumoznite a nenechate ho v nej zavreteho 1-2 minuty? Skusila som to raz na nasom kocurovi... oplatilo sa, uz nikdy viac do nej nevliezol... a po otvoreni dvier uplne poslusne a sam vyliezol ;-). Ked to plati pre kocura, preco by to nemalo platit pre nejakeho maleho spratka?
 Iveta, 3 synové, i dcera 
  • 

Re: Drsnější mazlení 

(5.10.2004 3:14:13)
Podle mých zkušeností se jedná pouze o trochu drsnější způsob mazlení, asi jako to dělají malí tygři. Mají ho v oblibě zejména kluci, opět z mé zkušenosti - zejména ti zlobivější, hyperaktivnější - ovšem tím pádem taky bystřejší a chytřejší. Jedná se vlastně o tělesný kontakt s rodiči, pro "pachatele" příjemný a zajímavější než nějaké pusinkování a hlazení. Je to hra.
Výchovně se mi osvědčil jednoznačný přístup - dokud se jedná o hru, tj. batole mne honí s koštětem, hraju si, dělám vylekanou atd. a batole se baví. Jakmile mne ale tím koštětem udeří, okamžitě zjistí, že příjemná hra skončila a teď už se zlobím. Musím mu dát jednoznačně důrazně a vážně najevo, že toto je mezi lidmi nepřípustné. Totéž, pokud po mně leze a "dělá, že kouše", hraju si s ním. Pokud kousne doopravdy, setřesu ho na zem, změním výraz obličeje, vyčiním mu a jdu si po svých. Protože je bystré, za chvíli se naučí prodlužovat si legraci a nepodlehnout pokušení si ji pokazit. Taky ho učím "malá malá" - ví, že když toto se řekne a pohladí rodiče či sourozence, dostane se mu pomazlení, pochvaly a nadšených ovací. Pokud bouchne či zatahá za vlasy, dostane se mu opaku. Učenlivý človíček vyhledává rozkoš, nikoli nemilost.
Je pravda, že toto mi šlo hůř u úplně prvního dítěte, s těmi ostatními už člověk nemá tolik času se "párat" a nostalgicky zvažovat, zda plácnutí po zadečku ho psychicky poznamená, či nikoli. S odstupem musím říct, že je to k dobru těchto dětí, instinkt prostě napověděl, kdy už plácnout a kdy jen křiknout, na zcestné výčitky svědomí jaksi nebyl čas a ty další děti prostě jsou v pohodě. Na rozdíl od nejstaršího, který se dodneška projevuje občas rozpínavě a mívá sklony rodiče citově vydírat a naučil se skvěle stavět do role utlačované chudinky, kdykoli nedosáhne svého.
Stran fyzických trestů - četla jsem například knížky o koních - volně žijící koně běhají ve stádu a hříbata, zejména dorůstající hřebečci, mají také sklony !zkoušet hranice", různě ze stáda vybíhat a tím ohrožovat i sebe, i ostatní. O pořádek se starají určité klisny, které běží po obvodu stáda. Pokud takový hřebeček nereaguje na výstražné pokyny, různé stavění hlavy, těla, atd., normálně ho dloubnou a fyzicky ho přinutí, ať se zařadí.
Jistěže není správné děti mlátit, ale myslím si,že úplný ústup od fyzického kontaktu při usměrňování dětí - to je ode zdi ke zdi a dobrého výsledku se nedosáhne. Některé děti - ne všechny!! - ho prostě vyžadují, de facto i jako potvrzení rodičovského zájmu. Mluvit si člověk může co chce - nereagují a dělají si své. Rodič předstírá pláč, už je doopravdy zoufalý - dítě se baví. triumfuje. Rodič dítě zavře do pokoje - tohle už je psychické týrání a některé děti se po tomto psychicky hroutí a začínají být hysterické. Tak co dělat? To byl případ mého nejstaršího, na kterého naplácání na zadeček mělo jednoznačně nejlepší efekt. Měl rád drsné mazlení, tomuto rozuměl, navíc cítil, že ho při tom nepřestávám mít ráda, zatímco vystrčení za dveře bral zoufale emotivně. Po naplácání mne začal respektovat - asi jako tygří mládě - a příště si dal opravdu pozor, stačilo předvést rukou, že jinak zase bude mazec. To byl prostě trest, který "bral". Náš vztah se zlepšil, prakticky upravil. Získal jistotu, kde jsou hranice, já jsem přestala být "vytočená" a on v přestal být v úzkosti a nejistotě, že bude "bez lásky", sám , vystrčený do pokojíčku. Škoda, že jsem na to nepřišla o rok dříve, asi v době jeho deseti měsíců.
Nutno podotknout, že šlo o plácání nakoso rukou, zadeček možná zčervenal, trošku to zapálilo - jinak by se mi totiž junior jen smál! ale rozhodně nešlo o bití a modřiny. A hlavně, když takto jednoznačbě zasáhla rodičovská autorita, nebylo nutné trest často opakovat. naplácala jsem mu opravdu jen párkrát za celé předškolní období, v mezidobí poslouchal a tím jsme si ušetřili i pro něj mnohem bolestivější trable - kdyby například lezl, kam neměl, silnice atd.
Jsou děti klidné a hodné, pro které je dostatečným trestem to, že se na ně maminka zamračí, či je pokárá. I takové mám a u takového samozřejmě žádný ani mírný fyzický trest není nutný ani vhodný.
Myslím, že soudný rodič pozná, jednak které dítko "plácání" potřebuje a které ne, a taky, kde je hranice mezi "plácnutím či naplácáním" tedy jednoznačným fyzicky sděleným nesouhlasem - a bitím- které je týráním a je nepřípustné.
Dítě možná chvíli protestuje či trucuje (ale ne vždy, někdy prostě souhlasně drží, protože ví, co nemělo provést), časem si ale ověří, že jde o správné, reprodukovatelné a pevné střežení správných norem chování a z máminy strany je to projev téhož intenzivního zájmu, jako když se s ním mazlí, krmí ho, koupe, chrání před nebezpečím atd. Občas jsem taky po pravdě řekla, že mne to sice bolí víc než jeho - nejen ruka, ale hlavně srdíčko - přesto se musím přemoct a za tohle mu naplácat. Taky jsem se snažila mu metodicky naplácat v klidu, a ne "vytočená" - toho děti zneužívají, a taky člověk ve vzteku se špatně ovládá - plácání se opravdu nikdy nesmí přehnat v něco jiného než plácání. Může zapálit, ale nesmí ublížit. Jako takové úplně stačilo.
 Andrita a Vítek 3 roky 
  • 

Re: Re: Drsnější mazlení 

(27.12.2004 10:57:11)
Naprosto souhlasím. Jsem přesvědčená o tom, že všechny děti potřebují hranice. A kdo jiný by je měl stanovit než rodiče. Nedokážu si představit, že bych se svého synka bála. Jde prostě o to nebát se říci ne a pokud tomu dítě nerozumí, tak mu to vysvětlit přiměřeně věku. Když byl Vítek malý, tak buď stačilo přestat si s ním hrát nebo zvýšit hlas, v nejhorším případě plácnutí po zadečku. Můj systém je takový, že jednou mu řeknu, že NE, podruhé mu řeknu, že pokud nepřestane, tak potřetí už mu jednu plácnu. Teď už je dost velký, aby pochopil, že má na výběr - buď skončí sám nebo "bude ukončen". Řekla bych, že výchova ani někdy není tolik o tom, jestli je přísná nebo ne, ale spíše o tom, jestli je důsledná. Důslednost je velmi důležitá a pokud dítě vidí, že mu sice 10x řekneme že ne, ale nic se nestane, abychom tomu zabránili, tak je to k ničemu. Pokud my sami jako rodiče se necítíme jako autorita, tak o tom těžko můžeme přesvědčovat své děti.
Jen na okraj - náš syn Vítek je od mala velmi hodné dítě, je to moje zlatíčko, moc rád se mazlí a pusinkuje. Na druhou stranu také někdy zlobí, měl i krátké období, kdy to "na nás zkoušel" a vztekal se. Když to provedl poprvé manželovi, tak ten ho na radu svých kolegů z práce pocákal lehce ve sprše studenou vodou. Od té doby jsem již nikdy nemuseli takto zakročit a nikdy se nám nestalo, že by přišel nával vzteku a odmlouvání.
I z toho krátkého příkladu (nejsme rozhodně žádní sadisti, to byl nejhorší trest a pouze 1x který našeho broučka potkal) je vidět, že jsme spíše zastánci toho stanovit jasné hranice hned od začátku, protože zaběhlé stereotypy se mění hůře.
Všechny zdravím.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 12:30:14)
Taky mě Montyino přiznání, že jí každý den mnoho hodin pomáhá babička, ohromilo. Celé je to pak o něčem jiném. Ale to je obecný úkaz. Rodiny, jimž prarodiče intenzivně pomáhají, si toho zpravidla vůbec neváží a ještě reptají, že už mají těch koláčů a pečínek plné zuby. Neumí si představit, v jakém fofru žije máma, které nepomůže nikdy nikdo. A všimli jste si, že právě takovéhle holky si naopak skoro nikdy na nic nestěžují?
 Káně 


Re: Re: Re: Re: Re: pro Boba 

(30.9.2004 14:06:37)
Taky si nestezuji. Mam manzela, ale stejne jsem furt sama (po vecerech) a obe babicky i dedy. Zatim co jedna mimo sledovani telenovel mi dceru neskutecne rozmazluje, druha pracuje na smeny. Pokud dceru dam na hlidani te duchodove babi je dcera dalsi dva dny rozknourana a ma uplne rozhozeny zajety "rezimo :-) No a kdyz ta pracujici babi ma cas, tak se seberu a mimoprazskym busem ji hodinu dceru s kocarem a batohem :-) vezu - tak mne vecer i s ni posle domu, protoze si chce odpocinout - cemuz se taky vubec nedivim. Nastesti od Monty ZATIM nemusim pracovat (manzel chce nove auto, tak mne do prace posila :-)) I kdyz je fakt, ze uz zacinam na zkousku chodit do prace na zkraceny uvazek (i s malou a to je obzvlast narocne). Jak to bude az nastoupim zatim neresim...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 14:11:38)
Nečetla jsem úplně všechno, tak se omlouvam, jestli budu něco opakovat.

Montyiny články čtu ráda, ale z diskuse pod nimi taky začínám mít pocit, že u Monty "nic nejde" :-( Že sice chce pobavit, ale nechce poradit...

Nemusíš přeci dávat dítě od sedmi do jeslí, aby bylo v kolektivu. Můžeš zajít třeba do mateřskýho centra (kluci se tam zabaví skoro sami a nemysli, že se tam musíš bavit o plenkách a kašičkách - i v MC jsou normální lidi (náhodou taky matky) a já si tam s sebou občas beru i nějakou práci; může tam i babička). Taky si můžeš najít (třeba i přes net) podobně smýšlející kamarádku a vzájemně se navštěvovat (já takových našla už několik). Každopádně dětskej kolektiv ho může naučit spousu věcí o tom, že neni jedinej na světě a že jsou i silnější děti než on.

Bojek byl jeden čas taky agresor (on teda výhradně na děti, který mu něco braly, nebo měly něco co chtěl) - psala jsem tu o tom v jednom článku (http://www.rodina.cz/scripts/detail.asp?id=3335) Přešlo to samo po pár tejdnech, teď je z něj hotovej opatrovatel. Když od někoho něco chce, zkouší mu např. něco nabídnout výměnou, nebo mě tam přivede a já podle situace buď vysvětlim, že musí počkat, nebo že můžou spolupracovat.
Kili začal kousat (jen mě, poté, co jsem ho přestala kojit) někdy v červenci, děti občas bouchne (vlastně vždycky ty stejný), ale poslední dobou už to vypadalo, že s tim skončil, ale dneska v MC poprvé kousnul dítě - vzala jsem ho za ruku a velmi důrazně mu vysvětlovala že a proč se to nedělá (po zkušenostech s Bojkem rozhodně s kamennou tváří bez úsměvu) - vypadal, že mě vnímá, tak uvidim jak se to bude vyvíjet. Nekoušu ho na oplátku z důvodů, který tu napsala tušim Sally.

Takový to skákání po našem těle beru - ještě nemají odhad a občas se to přehoupne přes nějakou hranici, kdy jim oznámim, že to bolí, tak já si hrát nechci a končim. (Ale opravdu končim.)
 Jára, 1 dítě 


Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 10:02:01)
Monty, jak už psala MD - vy zřejmě poradit nechcete. Předem víte, že u vás to fungovat nebude. Já nejsem zastánce volné liberální výchovy - když si bude v rodině dělat každý co chce, kdy chce a jak chce, pak se dopracujete k jakési rodinné anarchii. Podle mě má dítě mít určité hranice, které by mu měly vytýčit rodiče. Pokud trávíte s dítětem de facto jen část dne,jak jste popsala, pak dítě vychovává i babička. Problém může být už jen v tom, že každá z vás preferuje jiný model výchovy a dítě pak reaguje tak, jak jste popsala. Už Komenský říkal, že ve výchově má být vzácná jednomyslnost. Psychologa bych se rozhodně nebála navštívit i v tomto věku, sama jsem toho využila. Dcera byla hyperaktivní dítě. Ale i ten psycholog vám poradí to, co částečně napsala MD - totiž UTAHAT. S dcerou jsem podnikala ne procházky, ale spíše tůry (v roce a půl nebyl problém, aby uťapala denně až 10 km), a to za každého počasí a pokud dělala něco, co neměla a nepomohlo důrazné NE, pak jsem ji třeba násilím (tím myslím za použití síly - kdo se snažil polapit kopající a vzpouzející se dítko, tak to zná) odnesla od předmětu jejího nežádoucího zájmu. To lze ovšem těžko vyžadovat od babičky (tedy pokud nemáte extra trénovanou a sportovně založenou babičku).
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 12:27:55)
- Monty, obávám se, že asi budeš muset vstávat v sedm jako blbá, pokud budeš chtít vodit dítě do jeslí. Tvoje zaměstnání umožňuje volit si pracovní dobu zcela volně a nikdo tě nenutí, abys pracovala zrovna do 3 do rána a dopoledne pak vyspávala. Asi se teda budeš muset přizpůsobit a vstávat podle toho, jak to bude potřebovat tvoje dítě, které budeš muset do té doby vychovat do té míry, aby bylo schopno vstávat také v těch 7 hodin.
- Mimochodem, zvážili jste nulovou variantu = že by s dítětem zůstal doma manžel? Tvrdila jsi, že jeho příjem ve srovnání s tvým není pro rodinu významný. Nebylo by tedy nakonec výhodnější, kdyby zůstal s dítětem doma (eventuelně s ním chodil na ty tůry, aby vás z přebytku energie večer tolik nebil)? Bylo by to možná dostatečně alternativní, nezávislé i levicové na to, aby na to přistoupil :-) Zvlášť když uvažuješ o placené paní na hlídání (je-li příjem tvého manžela srovnatelný s tím, kolik bys té paní platila). Dokonce by to i lahodilo tvé potřebě nic po něm nechtít, protože by to po něm chtěl de fakto Stáník.
- Pokud se ti zdá, že to nějak nestíháš, tak si navrch ještě adoptuj dvě děti z dětského domova. Uživíš a zvládneš to jistě levou zadní, no zeptej se Jany H :-))) Mám dojem, že vaše situace je totiž zhruba srovnatelná. (Kdybyste se v té garsonce v domácím stereotypu nudili, tak můžete třeba jet stopem do Afriky).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 12:50:06)
Bobe, já jsem tchánům velice vděčná, že mi hlídají dítě a rozhodně si na ně v tomto ohledu nijak nestěžuju. Kdyby nehlídali, musela bych to řešit jinak - jesle, paní na hlídání, což od příštího roku budu stejně muset. Rozdíl je v tom, že holky, které mají JEN děti a nepracujou, to můžou docela dobře stíhat i bez babičky. Moje kamarádky s dětmi (jedním, dvěma, třema), které NECHODÍ do práce, si aspoň nestěžujou, že by něco nestíhaly. Jistě že je to výhoda, mít babičku, ale když nepracuješ, dá se to zvládnout i bez ní (event. bez jeslí a paní na hlídání).

Sosane, ono ani tak nejde o to, že bych nevstala v sedm já. :o) Blbé je, že v sedm nevstane dítě. Možná jsem v tomhle moc alternativní, ale nemám chuť měnit mu biorytmus jen kvůli tomu, že v téhle zemi se už od dob Franze Josefa chodí do práce za kuropění. Mimochodem, někde jsem četla, že nám ostatní evropské národy právě říkají "Franz Josef people". :o) Navíc je ještě malej. I tak už dopředu přemýšlím o tom, kam třeba bude chodit do školy, aby nemusel vstávat v šest. Každý člověk má jinou potřebu spánku, někdo je skřivánek, někdo sova. Já jsem sova a syn očividně taky.
Manžel na MD jsme řešili, bohužel manželovi se do toho nechce, jak už jsem mockrát psala - on je schopný se o kluka postarat jen když nejsem doma. Jakmile jsem doma, staví se k tomu tím stylem, že jsem matka, tak prostě MUSÍM. On jako otec nemusí. Dokonce mi nedávno řekl, že jsem nějaká divná, když se chci občas jít někam pobavit, protože normální ženská, která má dítě, se baví jenom s tím dítětem a úplně jí to stačí. Navíc by to asi dost blbě nesl, kdyby byl odkázaný jen na moje prachy, takhle si žije za své a je celkem klid.

MD,
ty mi nerozumíš, já jen přemýšlím nahlas, vůbec neříkám, že tvoje rady jsou pro mne nepoužitelné nebo že je u nás "všechno jinak". Chápu, že je důležitý, aby se dítě během dne utahalo (i když se nám to ještě nikdy nepovedlo a uděláme-li si "utahávací" víkend s dítětem, jsme utahaný všichni, jenom dítě ne... nedávno vzali prarodiče a teta syna na výlet, celé odpoledne byli venku, syn vylezl pěšky na nějaký šílený kopec, byla to turistická trasa asi 3 km, vrátili se v devět a stejně usnul v jedenáct...), jenom to TEĎ aktuálně nejde moc řešit. Do poloviny listopadu nejmíň, pak budu mít celkem klid s prací a můžu vymyslet strategii na příští rok. Zatím mám představu, že by mohl týden chodit do jeslí, týden by hlídala babička a na zbytek bych měla paní na hlídání, event. týden druhá babička, pokud nesežene práci. Jenže ještě nevím, jak to bude s tím Londýnem, kdybych do toho ještě musela na týden v měsíci vypadnout, u nás se to hrozně mění právě podle mý práce. Takže to není vymlouvání, jenom takový úvahy o něčem, co může být za týden jinak. Já jsem ráda za každou radu a nemysli si, že o nich nepřemýšlím. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 15:32:15)
Milado,
z toho, co píšeš, mi v podstatě vyplývá, že spíš než jesle budeme shánět paní na hlídání. Taky mi to přijde lepší, když se dítěti věnuje jen jeden člověk a do kolektivu s ním může chodit - třeba do těch mateřských center nebo na hřiště. Otázka je, kde ji vzít. Nesvěřím dítě jen tak někomu, koho neznám. Kdyby moje nezaměstnaná máma nebydlela 100 km daleko a neměla na starosti osmdesátiletou babičku, tak by to bylo ideální, mámě je 54 a energie má poměrně dost, navíc je sama hodně dětinská, takže si s dětma rozumí. Normálně bych ji zaměstnala. Takhle nevím... přes agenturu by to bylo podstatně dražší, ráda bych se vešla do nějakých 15ti tisíc měsíčně.
K práci - moc si jí přizpůsobovat nemůžu. Už jsem to tu psala, když jednou nějaký kšeft odmítnu, příště žádný nedostanu. Můžu se na ní leda úplně vykašlat... ale to zas nechci, baví mne to a ty peníze taky nejsou k zahození. Pořád mám ještě 400 tisíc sekeru na bytě. Navíc teď budeme rozjíždět tu pobočku v Anglii - kdybychom se tam chytli, bylo by to daleko snazší, mohla bych se na většinu kšeftů, které mne teď živí vykašlat, ale to je otázka, taky to vyjít nemusí. Uvidíme.

Škola - tu domácí výuku jsem ještě úplně nezavrhla, to se právě uvidí podle situace. Když si to budu moct časově dovolit, tak proč ne. Jenže on taky Stáník může sám chtít chodit do školy. To teď nemůžu vědět, je ještě malej. S autem je to totéž, ne že bych ho nějak moc chtěla, ale pro syna je to prostě pohodlnější... já se jako dospělej člověk můžu sebrat a jet vlakem nebo autobusem kam chci, jenže dítěti se musí stavět na čůrání, dlouhá cesta ho nebaví, pořebuje se proskočit, vylézt ven... letadlem se všude lítat nedá. :o)
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 16:12:45)
Teda Monty, já žasnu. Na jednu stranu radíš lidem, aby si vydělávali domácí výrobou svíček a na druhou stranu jsi ochotná dát za hlídání měsíčně 15 tis. Já snad začnu psát taky po nocích Murphyho zákony :-)
 Evelyn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 16:25:19)
Monty, já už zase dneska chápu, proč jsi vždycky psala o luxusních vilách a dovolených, když se někdo v diskusích zmínil o penězích:o).

E.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 16:40:36)
Od šesti do jedenácti, než jde spát - to je docela dost času, ne?
Krom toho taky je vzhůru ráno, někdy vstává už v devět, další dvě tři hodiny.

Sosane, patnáct tisíc je strop. Nemám pravidelnej příjem, možná nějaký minimum, který za měsíc tutově vydělám, nicméně nikdy nevím tak přesně, kdy ho dostanu zaplacený. Když budu počítat s tím minimem, tak po zaplacení 15 tisíc na hlídání mi zbyde 15 na ten zbytek. Což mi zas jako nějak extra příjem nepřipadá... je to víc než průměrný plat, ale vyloženě HODNĚ taky ne. Krom toho Murphyho zákony už vlastně skončily, v edičáku jsou poslední dva díly a ty budou až napřesrok. :o) My děláme docela dost jinejch věcí... a to není jen o psaní, dělají se překlady, vydávají se určitý kompilace a tak.
Na luxusní dovolený nejezdím, nemám drtivou většinu věcí, který se dneska považujou už za standard domácnosti, snob určitě nebudu, ale o penězích prostě uvažuju jinak. :o) Krom toho je fakt nemám zadarmo. :o)
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 17:22:24)
Ovšem, k tvým cca 30 tis. čistého příjmu je ještě třeba připočítat příjem manžela. Takže suma sumárum jste dost zazobaný, bych řekl? Nebo on se na provozu domácnosti nijak finančně nepodílí? Splátky půjčky, telefon, internet, energie, oblečení pro dítě... To všechno táhneš jen ze svýho?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 18:22:50)
Sosane, zazobaný lidi nemají 400 tisíc dluhů. Ne-li o něco víc, nepřišlo mi ještě vyúčtování ze sociálky a VZP. :o)
Můžu ti říct, že třeba tenhle tejden nám zbývá všeho všudy pětistovka v kapse a asi 1500 na účtech. :o) Takže jsme vždycky pár dní žebráci a pak je to o něco lepší. :o)
Mimochodem, on je někdy lepší menší, ale pravidelnej příjem... jelikož nejsme hospodárný lidi, tak skoro pravidelně tejden v měsíci jíme čínský polívky za 3,90,- :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 18:25:52)
Nájem platíme tak nějak na střídačku, teď 2x manžel, předtím 3x já... energie jdou z manželova účtu. Internet a telefony platím já, věci na dítě taky, splátky na byt taky. Jídlo jak kdy, manžel si kupuje třeba cestou do práce oběd nebo svačinu, já nakupuju pro všechny tak nějak průběžně. Nějak takhle.
 Evelyn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 18:31:57)
Monty, já vím, že nejezdíš na luxusní dovolené:o), to je jen poznámka k absolutnímu nepochopení obou stran v diskusích typu "uživíme třetí dítě" apod. (ty názvy si nepamatuju), kde jsi psala, že to k životu nepotřebuješ. Člověk, který považuje 15 tis.za příjem pro celou rodinu se s Tebou fakt nemůže shodnout na tom, kolik dětí se dá dneska slušně zaopatřit z "normálního" platu:o).

E.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 15:35:21)
K těm konzultacím - další důvod, proč mít auto. Metro všude nejezdí a jsou lokality, kam to městskou trvá dýl než z Prahy na chalupu. :o)
My jsme se s dětskou doktorkou domluvily, že to budeme řešit po druhém roce, teda od Nového roku. Jak psychology, tak nějaké eventuelní konzultace.
 Adriana , 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(1.10.2004 11:59:05)
Ahoj Monty a ostatni :)
Tak si to tady procitam, dovolim si napsat par svych postrehu:
Nevsimla jsem si,ze by si Monty stezovala, mam z toho pouze dojem, ze si potrebuje ulevit a nema si o tom s kym popovidat. Manzel sice vidi problem, ale nevi jak ho resit, tak neresi.. skoro bych rekla, ze neresi nic.
/.. protoze neni prece blbej..:)) /
Prarodice jsou ve stejne situaci jako Monty, ten problem spolu nevyresi.
Navic si myslim, ze Monty je silna osobnost, jeji manzel taky - takze tezko muzete ocekavat submisivni dite, ze?
Jsem taky sova, dokazu pochopit pristup Monty k rannimu vstavani, ale nechapu, ze maly je take sova, protoze at se kouknu kam chci, deti vstavaji brzy a to tak ze zatracene brzy - moje nevyjimaje :)

Myslim, ze diteti, kteremu " nevadi temer nic " nebude ani v nejmensim vadit casne vstavani a od toho se brzy odvine i drivejsi ulehani - aby dvoulete dite usinalo v 23.00 mi pripada opravdu nevhodne.
Tak nevim, jestli mamto "moudro" vubec zverejnit, budte shovivavi :))
 perdita 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(1.10.2004 12:49:43)
Monty, je radost si přečíst všechno, co napíšeš, až to v jádru ani veselé nutně není.
Omlouvám se, ostatní příspěvky jsem nečetla, není čas.
Nebudu zdržovat: něco podobného se nám stalo u ne-hyperkynetického ale hypercitlivého syna. Bylo mu tehdy 14 měsíců, když mě začal kousat, štípat, manželovi to dělal jen výjimečně, jenže jak všechny víme, tatínkové se doma zase tolik co maminky nevyskytují. Podobně jako ty nejsem mateřský typ, ačkoli za dobrou matku se považuju a druhé dítě už mi citově vyšlo daleko víc než první – zní to surově :-(((
Na pohánění mé matky, šílené psychiatrofilky jsem navštívila jednu psychiatričku, která mi radostně oznámila, že to jí některé z jejích čtyř dětí dělaly taky, a že dokud nebudu přejetá parním válce, nemám nač si stěžovat. Neschopnost synovi porozumět mě deptala, a tak jsem sama se sebou poprvé v životě navštívila psycholožku. Nemůžu říct, co mi poradila, protože to vlastně nevím. Neodcházela jsem odtamtud se seznamem: Pět klíčových kroků, jak se nenechat vlastním dítětem přizabít. Paní dr. jen vedla můj hovor, moje myšlenky, až jsem tak nějak k řešení dospěla sama. Jediná věc, kterou řekla, mi utkvěla v paměti dodnes: on se z vás možná snaží vymlátit matku. Chce, abyste byla skála, o níž se může opřít, která mu vymezuje hranice, u níž je bezpečno. Nevím, co přesně jsem udělala, jak jsem se změnila, ale nějak to zabralo.
Hodně štěstí.

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(30.9.2004 14:50:45)
Sosane, já tu podobnost nějak nepostřehla - mohl bys být konkrétnější?

Z toho co tu Monty píše vím jen
že její manžel nepomáhá zdaleko tolik co můj,
že náš vztah byl před dítětem mnohem delší,
narozdíl od Monty - vcelku mi vyhovuje bejt s dětma doma,
vydělává u nich víc ona, zatímco u nás nesrovnatelně víc manžel,
děti máme dvě, nemám pocit, že by nám přerůstaly přes hlavu a nejsou hyperaktivní,
zatimco Stáník údajně mluví od rána do večera, náš stejně starej Kili užívá smysluplně a trvale asi 12 slov a mnohem starší Zábojda se od něj naučil svých prvních asi 5,
já nejsem workoholik :-), Monty sedí skro pořád u počítače, my jsme spíš kdesi "v luftě" a pokud se v něčem angažuju, vždycky to souvisí s dětma,
nemáme až tak pomáhací babičky, ale jsem za ně ráda...

Asi nás v Tvých očích spojuje to, že jsme trošku (jak píšeš) alter, ale zatimco Monty to o sobě sama píše, mně to začli psát nejdřív ostatní, neb já sama si připadám naprosto normální :-) Jo, možná jsme obě nezralý. Podle určitých měřítek normálnosti. Třeba tim, že nebijem děti, když to je tak běžná výchovná metoda. Ach jo.
 Sylva2 
  • 

Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(1.10.2004 14:52:13)
Ahoj Monty,
článek mě pobavil, díky za něj. Jen přidám jednu praktickou zkušenost. Malá do jeslí chodila na Jižní Město a tam docela stačilo přijít ráno tak do třičtvrtě na deset. Pak odcházeli na procházku a v budově už nikdo nebyl. Takže s tím vstáváním to není zas tak horké. Spíš sehnat místo v jeslích je problém...
S tou nemocností je to ale fakt. Malá byla před jeslemi velmi zdravé dítě, v jeslích velmi často nemocné. Ale už se to zůročilo, letos už chodíme do školky, stejně staré děti, co s předškolními zařízeními začínají až letos, už šechny padly. Malá nemá ani rýmu.
Měj se hezky a zase něco napiš.
 SAXANKA dcerka 15m 
  • 

Re: Re: Re: Re: dlouhý ale pravdivý dodatek 

(16.10.2004 19:39:22)
Ahoj Sylvo,taky se snazim sehnat jesle, pro zatim pouze na 5 dni v mesici,ale nejak zatim bez uspechu.
mohu poprosit o adresu a telefon.?
pripadne o reference? dekuji moc saxanka
 Karolína 
  • 

Proč sis pořizovala dítě? 

(7.10.2004 13:23:26)
Jenom mi pořád nějak uniká, proč sis teda pořizovala dítě? Když na něj vlastně nemáš čas, máš k němu spíš otcovský přístup a chceš ho cpát do jeslí. Jasně, peníze jsou důležitý, ale takhle vidím, že je to jenom a jenom na úkor toho dítěte a když vidím kolem sebe tolik nešťastných dospělých lidí, který si nemají se svejma rodičema co říct a vlastně když se k tomu dostaneme blíž, tak vlstně jim v hloubi duše vytýkají, že s nima v dětství byli málo nebo k nim nemají žádný vztah, protože byli v jeslích a rodiče viděli jenom z rychlíku. Nevím, možná ti je to jedno, dítě jsi chtěla, peníze nebyli, ale prostě musím bejt v branži a in, jinak to nejde a nebudeme mít co jíst a tak holt Stáník neStáník....
Pak máš problémy, které sis sama nadrobila a budeš je sklízet pak celý život. Hodně štěstí.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Proč sis pořizovala dítě? 

(7.10.2004 16:17:31)
Dítě bylo neplánovaný, prostě se to přihodilo. Na potrat bych nešla, manžel dítě chtěl, nebyli jsme zas v tak zoufalý situaci, abychom neměli třeba co jíst nebo kde bydlet. Vůbec jsem neuvažovala o tom, že bych na 3 nebo 4 roky přestala pracovat, dělala jsem normálně pořád, měsíc před porodem a chvíli po porodu jsem si dala pauzu a strašně mi to chybělo. Skončila jsem na antidepresivech. Jakmile jsem začala zase dělat, mohla jsem prášky spláchnout do záchoda a bylo všechno OK. To je tak nepochopitelný, že někoho práce baví, že je pro něj důležitá? Ty prachy nejsou všechno, bez nich by se člověk obešel, ale já prostě potřebuju dělat. Nemyslím si, že by to bylo na úkor dítěte, necítím žádný výčitky, syn není zanedbanej, ani frustrovanej, je to normální veselý, spokojený dítě, akorát nadměrně akční a trochu brutální. On chodí k babičce rád, když tu má na hlídání nějakou tetu, tak je taky v pohodě, neřve, když ho vezu k tchánům, naopak se tam těší. Já si fakt nemyslím, že dětem se musí člověk cele obětovat. Hlavně - někomu to evidentně ke štěstí nestačí.
To jako nikdo, kdo má řekněme exponovanější povolání by neměl mít děti? Co herečky, moderátorky, zpěvačky, například? Když vidíte v TV nějakou ženskou, co má doma mimino, taky jí nadáváte, že je to máma na baterky, když nesedí doma na zadku? Ono opravdu nejde v některých profesích vyskočit z rozjetýho vlaku a vrátit se za pár let. Už by o vás nikdo nemusel stát. A co potom? Budu za pár let synovi vysvětlovat, že chodí do školy v teplákách, protože jsem kvůli němu musela přestat dělat a teď už se nechytám? Ony čím jsou děti starší, tím jsou finančně náročnější a já bych se docela nerada dostala do situace, kdy syn nebude moct chodit na nějaký kroužek nebo jet na lyže proto, že na to nemáme. Jistě, materiální zabezpečení není všechno, ale vůbec to není tak černobílý, jak si někteří z vás myslí. Jako že buď je matka doma a pak je dítě šťastný, nebo vydělává a je nešťastný. To je podle mého názoru kravina. Dítě je šťastný, když vyrůstá v pohodový rodině, a mě teda nepřipadá pohodová rodina, kde rodiče obracej každou korunu, ale co pět minut dítě hladěj a říkaj mu, jak ho mají rádi. Asi tak.
 hrdé maminky 
  • 

Re: Re: Proč sis pořizovala dítě? 

(7.10.2004 23:13:41)
Monty, Monty,
ale vy přeci nejste "pohodová" rodina. Četla jsem jen zlomek tvých příspěvků a k tomu psychologovi by jsi měla vážně zajít! Ne proto, že jsi se nevzdala své práce. To ti asi nikdo nezazlívá, ale proto, že jsi normální MAGOR. Připadáš mi jako psychouš, protože už nejmín pul roku co chodím na rodinu, tady probíráš blbosti. Když si neumíš srovnat svuj život s dítětem a pochybným manželem, tak si to ale neventiluj tady proboha.
Proč vlastně píšeš ty svoje příspěvky? Když ti teda někdo chce pomoci a poradit, tak se na něj sesypeš jak vosa na bombon a ubombarduješ ho. Tvoje zásady a přesvědčení ti nikdo stejně nevymluví, tak proč to vlastně řešíš. Připadá mi jako by tě za ty blbosti někdo platil. JO a to že jsou maminky doma s dětma i několik let, tak to se prostě děje a mluvím určitě za část z nich, když napíšu, že i já bych moc ráda zpátky do práce, ale nebylo mi přáno, bohužel to nejde. Ale to neznamená že jsme se někde zahrabali a jsme méněcení a nebo naše děti rozhýčkaný. Prostě to tak jenom je a nejde to ovlivnit a to i kdybychom se postavili třeba na hlavu. Takže to tvoje zdůraznovaní jak jsi samostatná je až ubohé. My jsme taky samostatné!
 Sylva 
  • 

Re: Re: Re: Proč sis pořizovala dítě? 

(7.10.2004 23:18:44)
Monty,
mně se tvoje články líbí. Prosím, nenech se udolat sbírkama mindráků a piš dál.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Proč sis pořizovala dítě? 

(8.10.2004 3:15:24)
Milé hrdé maminky,
s čímpak máte problém? Když půjdu do knihkupectví a uvidím tam knihu od autora, který mi nesedí, nekoupím si ji. Když se někomu nelíbí, jak píšu a o čem - což je zcela normální a přirozené, už babička Boženy Němcové říkávala, že není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem - nemusí to přece číst. :o)
Živím se psaním, tak píšu. Nevím, jak dalece je to o potřebě něco ventilovat, spíš je to o tom, že se mi líbí interaktivní komunikace se čtenáři a zajímají mne i jejich názory. Ano, když mně třeba naštve manžel, napíšu o něm článek. Nepíšící žena mu hodí na hlavu hrnec. Rozdíl je pouze v tom, že ten letící hrnec nevidíte. :o)
Mimochodem, netřeba mne upozorňovat, že jsem magor. Já to moc dobře vím a slušně mě to živí. :o)
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Proč sis pořizovala dítě? 

(8.10.2004 5:28:23)
Monty, líbíš se mi čím dál víc. Ty hrdé maminky představují asi ty nechápající, přízemně uvažující osůbky, kterých je kolem nás bohužel mnoho. Do magora máš daleko. Cením si Tvé inteligence, talentu, upřímnosti a hlavně toho, že jsi se nanechala odradit. Docela by mě zajímalo, kam přispíváš.
 Petrunela a Kryštůfek 4/03 


Re: Re: Re: Re: Proč sis pořizovala dítě? 

(8.10.2004 18:20:51)
Nejsem pravidelný čtenář a tak se teď celkem bavím, že vlastně jde o takovou hru, kdy Monthy se dobře baví a my všechny, co jsme něco napsali nebo se snažili nad článkem zamyslet jsme vlastně slepice, které nepochopili o co Monthy jde a že u ní vlastně všechno v pořádku jenom umí o všedních záležitostech napsat nevšedně a tak vlastně nemá žadný problém, dítě sice zlobí, ale je šťastné, důvod zajít k psychologovi nemá, protože je v pohodě a vlastně jí to vyhovuje a tak jde jenom o to, jak se pak všichni baví tím, že si čtou ty příspěvky slepic, co se snaží poradit a ty, které jsou stálé čtenářky a vědí, že to nemá cenu, se taky baví tím,jak si je čtou. Hlavně, že to Monthy dobře živí.
Pracovala jsem na vysokém postu v branži, kde je každý půl rok něco nového a kde je taková mateřská velký problém, protože když odejdete, ujede vám vlak ať chcetete nebo ne a už nemáte šanci jen tak bezproblémů naskočit. Přesto jsem se rozhodla, že s dítětem budu doma, ač tím částečně trpí náš rodinný rozpočet, ač se mi někdy zasteskne, ale přesto mi to za to stojí, protože vím, že se dítěti věnuju, baví mě si s ním hrát, učit ho nové věci a vidět, jaké dělá ohromné pokroky a vím, že se mi to prostě vyplatí. Ale mám kolegyně, ktré se vrátili třeba po půl roce do práce a vymlouvají se na finance a na to, že by jim práce chyběla a podobných x dalších důvodů, proč se jim o dítě stará babička a tvrdí mi přesně to co Monthy, moje dítě je šťastné, veselé, k babičce se těší...... jenomže pak nastane nějaké ale a to už je pozdě někdy....
Nevím proč teda Monthy nejde někam k psychologovi a nezeptá se, čím to může bejt a zatím to píše jako dobré téma jen tak pro pobavení, nevěřím, že to bere až tak na lehkou váhu a články bere fakt jenom jako dobrej způsob si vydělat a pobavit se.
Já za sebe vím, že nejsem ten typ, co sedí doma na zadku a ubíjí se starostí o dítě a pláče nad tím, že přišla o dobře placenou práci a že se mi tam bude těžko vracet a nebo mě to bude stát velké úsilí dohnat ty roky výpadku. Stojí mi to za to a jeslti Monthy ne, tak prostě sklízí podle mě to, co zasela a nemyslím si, že nálady Stáníka jsou jenom čistě tím, že je příliš aktivní a musí to nějak ventilovat. Ale pravý důvod by se asi Monthy dozvěděla jedině, pokud by s tím chtěla něco dělat a ne jenom o tom psát.....
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Proč sis pořizovala dítě? 

(8.10.2004 18:46:04)
Petrunelo, možná máš klidné dítko a nikdy to nezažiješ. Podle mě je to u určitých typů dětí v období kolem 2 roku mormální chování. Je třeba zakročit, aby dítko vědělo, že se to nesmí. Ale osobně si myslím, že v tomto případě nejde o žádnou formu deprivace. Monty je milující máma, mírně vyčnívající z konvenčních hranic. A to, že chlapeček stráví pár hodin u babičky - jé, kéž bych já měla taky takovou. Syn by byl šťastný, že má víc pozornosti a já bych byla ještě víc v klidu a spokojená, protože bych se denně dostala i kněčemu jinému, než rodičovským povinnostem. Někomu holt stačí dítě, vaření, seriály v TV a sem tam něco víc. A někdo, aby byl dobrým a spokojeným rodičem holt potřebuje víc toho víc. Já se počítám mezi druhou kategorii a můžu říct, že jsem na to hrdá.
 Petrunela a Kryštůfek 4/03 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč sis pořizovala dítě? 

(8.10.2004 19:25:31)
Evo bohužel nebo bohudík to je otázka nemám klidné dítě, právě naopak, taky má v průkazu slova jako hyperkativní, velmi čilý a podobně. Myslím si, že je to každého věc, jestliže je Monthy milující a zodpovědná matka, tak tím líp a není se o čem bavit. Já ji osobně neznám a tak názory mohou vycházet pouze s tohoto článku a jeho příspěvků od Monthy a jsou rozhodně vždy subjektivní. Taky doma nesedím a nekoukám na seriály, ale pracuji většinou až když dítě večer spí a také je samozřejmě čas od času u babičky. Nicméně si nemyslím, že 70 letá babička může mít dostatek energie, aby měla každý den čas a chuť s dítětem blbnout 6 hodin denně, což je doba, kdy je Stáník u ní, jeslti jsem to správně vyčetla z příspěvků. Já osobně bych to prostě nechtěla. Mám také 70 letou tchýni a ač je úžasná a hezky se o něj stará, je to přece jenom trochu jiná péče než když je se mnou. ROzhodně si nezažije tolik legrace, nezablbne si tolik a myslím si, že starý člověk v tomhle věku už je na to rozmazlování a ne na nějakou výchovu. A právě ve dvou letech, kdy moc dobře vím, že si děti snaží svojí řekněme agresivitou, ujasnit hranice, kam až můžou a nemůžou zajít a je to věc dejme tomu dočasná, ale taky nemusí, si myslím, že babička není to pravé ořechové. Ale můžu se jenom mýlit, soudím podle svých zkušeností, třeba to má Monthy jinak. Ale to by pak tyhle diskuse neměli vůbec cenu a já myslela, že o tom to je. Nechci být po každém příspěvku ukamenovaná, že radím někomu, kdo to nestojí a nebo sděluji svoje zkušenosti. Každá jsme jiná a máme každá jiné dítě a jiný přístup. Já bych prostě výchovu na babičce nenechávala a tu hlavní část dne, dky je to dítě hravé a živé, bych asi nenechávala na 70ti leté babičce, protože bych se možná pak divila, jaké má návyky a asi bych mu hůře vysvětlovala, že u babičky může tohle a u mě najednou ne. Ale je to každého věc, jaký má přistup k výchově dítěte. Pro mě je moje práce taky hodně, ale holt dokážu bý v pohodě i bez ní a vím, že když budu dobrá, tak že si práci najdu i po mateřské a i tak se pořád snažím něco dělat, ale holt až večer a stačí mi to.... zvolila jsem prostě jenom jinou cestu.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Proč sis pořizovala dítě? 

(8.10.2004 10:25:24)
No, ono to tak skutečně je, že (jak píšeš), Monty za ty blbosti někdo platí. Vždyť Monty se psaním živí :-) No, podívej se na to z nadhledu: Monty má nadprůměrný příjem, slušné bydlení, má manžela "své krevní skupiny", jen jedno dítě a příbuzné ochotné ho hlídat, takže má i dost času na sebe a svou práci a v zásadě se má jako prase v žitě a kdyby se trochu snažila, ty problémy o kterých píše by se daly snadno vyřešit. Jenže to by potom přestala být zajímavá a neměla by o čem psát. A omílat pořád dokola Montiny všední problémy evidentně jako námět ke psaní funguje - svoje nadšené čtenáře si vždy najde. A popravdě, já si její články také rád přečtu. Je to jako když si pustím x-tý díl nějakého amerického sitcomu - předem vím, co dostanu a také většinou nejsem zklamán. Kupříkladu takový moralista Karban mi leze na nervy daleko víc, protože se s naivitou žáka 2. třídy stylizuje do svatouška a je pohoršen z každé kraviny. A občas si otráveně říkám, že jeho starosti bych chtěl mít. Monty, životem protřelá, na to jde jinak. Dobře ví, že když napíše 101 článek na téma, jak jsou manželé nemožní, děti zlobivé a vlastní stárnoucí rodiče hloupí, že se strefí do očekávání většiny čtenářů. Stačí vzít banální námět ze všedního života, trochu přehnat, přibarvit do komična, okořenit dvěma špetkami neobvyklých formulací, za které by se nemusel stydět ani Terry Pratchet ("padají z něj bonmoty jako piliny z trámu prožraného dřevomorkou") a úspěšný článek je hotov. Každý se zasměje a zahřeje ho u srdíčka, že není sám, kdo má nemožného manžela, zlobivé dítě a nemožné rodiče. A reakcí je jako máku a Monty si ještě zadrbe v chatu. Jen se proboha nesmíte snažit ty její problémy řešit. Současný stav totiž funguje a nikdo nemá zájem ho měnit, ze všeho nejmíň Monty.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Proč sis pořizovala dítě? 

(8.10.2004 11:03:42)
Sosane, napsal jsi to moc hezky. Myslím, že důležitější a zajímavější, než samotný článek, jsou ty reakce. I to, že se jich účastní mnozí "stálí dopisovatelé", dokazuje, že si Monty získala své "obdivovatele". A samozřejmě vůbec nejde o naše rady. To ale pozorný a průměrný čtenář pozná z článku.
 JaninaH 


Sosane, díky... 

(8.10.2004 11:35:45)
Sosane,
díky, konečně někdo vyjádřil přesně a výstižně podstatu a účel a smysl článků Monty. Myslím si o nich nemlich to samé a mám je moc ráda.
Doma mám knížku Průvodce mateřstvím pro zlobivý holky, kterou napsala Monty. Před několika dny jsem přistihla svoji šestnáctiletou dceru, jak si v ní zaujatě čte. Polil mě studený pot a třesoucím se hlasem jsem se jí zeptala, zda jí téma této knihy z nějakého důvodu zajímá. Odpověděla, že ne, ale že "je to skvěle napsaný a úžasně zábavný". Oddychla jsem si a přiznala jsem se, že přestože jsem knížku koupila pro ni a chtěla jsem jí ji věnovat, "až přijde čas", také jsem si ji už přečetla a chechtala jsem se jak blázen. Přesně jak píšeš, Sosane: např. v pasáži o tatíncích u porodu jsem si představila, jak zatímco já rodím, manžel za plentou vypráví sestřičce vtipy... Tak by to určitě bylo, on prostě musí být vtipnej v každé situaci a za každou cenu :-)))
J.
 JaninaH 


Re: Sosane, díky... 

(8.10.2004 11:42:50)
Momochodem, Monty, docela by mě zajímalo, co to bylo za anekdotu, kterou ti manžel vyprávěl během porodu...:-)
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Sosane, díky... 

(8.10.2004 12:48:27)
Janino,
takovou školáckou, jak přijde pan inspektor do školy a vidí žáka na hanbě... ptá se ho proč a on řekne, že vyhodil mandarinku do světlíku. Tak mu dá inspektor kázání, jak se nemá plýtvat jídlem; kousek dál stojí druhej žák, zase se ho ptá, proč je na hanbě a on, že vyhodil mandarinku z okna... zas to samý, stojí tam třetí žák a ten řekne, že se jmenuje Mandarinka.
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Sosane, díky... 

(8.10.2004 13:32:06)
Janino, Sosane,

bohuzel, priznam se, ze nejsem schopna cist Monty clanky s takovym nadhledem jak bych chtela - uz jen z duvodu, ze Monty neznam jenom jako autorku onech clanku ale predevsim jako cloveka, ktereho uz nejmene 3roky (od dob jejiho a meho tehotenstvi na stejne diskuzi) potkavam zde na Rodine a pokazde "sdeluje" stejne problemy v diskuzich, ktere se pozdeji vyskytuji s nadsazkou a humorem i v clancich...

Navic nasledne reakce Monty pod clankem pak clanek samotny jako zabavne literarni dilko proste "shazuji" zpet na neco, za cim tkvi i ten problem.. nedivim se, ze mnoho lidi reaguje se snahou pomoci..

a opravdu si nedokazu precist jeji clanek se stejnou lehkosti jako treba knizku "Maly previt" (na stejne tema)...ci Sosane Pratchetta:-)))

Nevim zda Monty opravdu neco resit chce, ci si jen v diskuzich "ulevuje" apod....to resit nepotrebuji... to je proste Monty na Rodine :-)

jana
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Sosane, díky... 

(8.10.2004 14:16:31)
Jano,
úplně s tebou souhlasím, ostatně před několika dny jsem sem psla to samé, totiž že si myslím, že Montiny "dovysvětlující" příspěvky v následné diskusi dojem z článku poněkud shazují. Ale taky jsem napsla, že možná právě ty diskuse Monty asi baví, tak reaguje a dovysvětluje a tím debatu rozdmýchává. Jen ať se baví.
J.
 Valkýra 


Re: Sosane, díky... 

(8.10.2004 15:29:07)
Taky čtu Montyiny články moc ráda a taky si myslím, že na žádnou radu ani nečeká, stejně se rozhodne sama. Baví mě pro její styl humoru a taky proto, že jsem ve stejném věku dítěte prožívala to samé. Ať už to byla agresivita - přešla sama i bez zásahu psychologa. Nebo problémy s manželem - taky chtěl dítě víc než já a pak jsem měla dojem, že by se mu měl víc věnovat. Taky nejsem mateřský typ a taky jsem měla potřebu to neustále řešit - připadalo mi to nenormální. Např. na zabijačce u příbuzných jsem raději loupala a krájela košík cibule než bych hlídala dvě neposedná dítka. Asi bych to dneska udělala stejně. Moji dceru ale miluji (a jak roste, čím dál víc), s dětmi všeobecně to vůbec neumím - nikdy ani ve snu by mě nenapadlo být učitelkou. Neměla jsem mít vůbec děti? Podle některých asi neměla, když nemluvím ve zdrobnělinách a nerozplývám se nad každým kočárkem.
Proč měla Monty dítě? Protože se prostě "přihodilo", tak jako se donedávna "přihodila" téměř většina dětí. Ptal se někdo matek, které se "musely" vdávat, proč si to dítě pořizovaly? Spousta jich určitě prožívala stejné pocity, ale nikdy by se k nim veřejně nepřiznaly. Monty se to snaží brát s humorem. Věřím jí, že Stáníka skutečně miluje, ale mateřský typ opravdu není. U mě je to to samé a nikdy by mě nenapadlo, že jsem si dceru neměla pořizovat.
K Montyinu stylu - mě se líbí moc, ale třeba můj muž její styl nechápe a nesedí mu. Každý jsme jiný.
 Helena, Alex+Evička 8/02 
  • 

Re: Proč sis pořizovala dítě? 

(8.10.2004 5:10:25)
Karolíno, já mám děti v jeslích a NEMÁM z toho výčitky. Děti jsou tam spokojené, a já chodím "relaxovat" do práce. Doma s dětma jsem se nudila a nudí se semnou i děti, protože prostě potřebují být neustále akční. Tak jsou v jeslích a ta odpoledne si s nima pořádně užívám. Jo a klidně dám děti k babičce a pojedu na týden BEZ dětí někam pryč. Jednou v roce je to psychicky nijak nepoznamená a můj názor je, že i rodiče si potřebují odpočinout.
 EvčaK 


Re: Re: Proč sis pořizovala dítě? 

(8.10.2004 5:30:18)
Helenko, souhlasím s tebou. Nemít jesle tak daleko, určitě bych tam našeho drahouška taky už dávno upíchla. Holt i přes všechnu mou snahu, by těch podnětů potřeboval daleko víc. A hlavně víc dětské společnosti.
 Helena, Alex+Evička 8/02 
  • 

Re: Re: Re: Proč sis pořizovala dítě? 

(9.10.2004 5:48:33)
Já je mám taky docela daleko, ale po cestě do práce a jezdíme autem. DOst lidí z mého okolí na mě zezačátku koukalo divně, nicméně poté co poznali naše děti, tak uznali, že jim jesličky ohromě svědčí.
 Dorinka 


Vydržžž! 

(30.9.2004 8:34:54)
Musím tě uklidnit. Já mám doma něco podobného...tedy lépe řečeno - měla jsem. Vyrostl z toho. Od té doby,co se vzpřímil na dvě, tudíž začal mít volné ruce, nás dlábil. Bohužel nejen nás, rodiče, ale i všechny ostatní. Prarodiče mně nabourávali výchovu tím, že když jim náš brouček ublížil, tak se tomu hýkavě smáli, a když jsem ho chtěla potrestat - musím říct, že v 99% nepoužívám tělesné tresty - tak ho schovávali za záda a s kamennou tváří (a monoklem pod okem) tvrdili, že jim "opravdu, ale opravdu vůbec nic neudělal".
Ubližoval i dětem, a to na tom bylo to nejhorší, protože děti od malička zároveň miloval, a vyhledával jejich společnost. A tak z lásky pokousal kolemjdoucí holčičku, z lásky umačkával svého kamaráda, občas jen tak někoho štípl...vysvětlovala jsem, vysvětlovala, vysvětlovala. Někdy jsem ho plácla přes zadek, ale to už to musel vážně přehnat. Většinou jsme zůstali u toho vysvětlování.
A ono to zabralo!!! Musím upozornit, že to nebylo hned. V podstatě se dá říct, že úplně přestal ubližovat až ve třech letech, po nástupu do školky. Chodí totiž do smíšené třídy - to znamená děti od tří do sedmi let. Stačilo, když mu párkrát nějaký "předškolák" řekl-nestrkej do mně, to se mi nelíbí, a byl pokoj. Trochu jsem žárlila, že na to, co mu já vysvětluju dva roky, nereaguje, a pak stačí starší kamarád, který ho párkrát usadí a je to. Ale hlavně, že už se chová...poněkud kultivovaněji.
Na pruty a podobné středověké praktiky se vykašli.
Chce to čas a trpělivost )a nevyčítat si, když občas rupnou nervy...).
 bora, (rebel a princezna) 
  • 

demolice 

(30.9.2004 9:42:35)
ahoj monty,
poridte si stavbu, to funguje u nas. niki tak muze demolovat a navic je pochvalen, takovy otloukani omitky a zatloukani hrebiku, nejoblibenejsi hrackou je kladivko a sroubovak.
a s nasilim na detech se nam to srovnava ted ve skolce, najednou je tam i nekdo vetsi a silnejsi, a skoro me tesi, ze se niki nehada o hracky s holcickama, ale s tim nejstarsim suverenem.
neboj, on vas neutluce.
jo a co jeste zafungovalo byla objimaci terapie, on niki utocil i na tety a jine navstevy, az ho jednou sabine misto okrikovani tezce obejmula a hle, uz do ni neboucha
myslime na vas
bora a banda
 Princ Jindřich 
  • 

Princezně Montyánské 

(30.9.2004 11:43:22)
Buďte pozdravena, velevážená princezno Montyánská!

Nechť vzkvétá Vaše ctěné království, chvíli si zde spočinu. Jedu zrovna do království Miroslavova, toť můj dávný přítel, na hon se spolu chystáme. Jsem však znaven tou dlouhou cestou a musím pozastavit a dopřát oddychu sobě i svému koni. Vidím, že máte princátko boubelaté a rozverné, nu nechť. Zdalipak se Vašemu velectěnému princi Jeníkovi Stáníkovi, pokud jsem dobře pojal v paměť jeho jméno, nezdáte Vy a Váš pan choť jako jeho spolupáže či spoluprincátko? Jakpak se Vaše malé princátko chová k Vaší ctěné pramáti královně neboli babičce? Je li k pramáti milý a poslušný a k Vám rozverný neposlušný, nu zde vidno, kde dítko cítí více zázemí rodinné a autoritu, kde mu jde k duhu více výchova. Nemá to Vaše princátko doma u Vás náhodou jen hernu, konírnu a psinec? "To víte princata", říkával můj moudrý královský děd, "dítky potřebují hlavně přirozenou autoritu a bezpečí cítiti, jak jsem sám zjistil na svých dítkách, a nejen hračičky a pičičandy, občas i tu pádnou ručičku na zadečku pocítiti, když vyvádějí nějakou tu lotrovinku čili neřádíček, to víte, ale vždy jen rukou láskyplnou a neradostnou a s obličejem vlídným a trpělivým". Sám jsem tuto moudrost v životě nejedenkrát musel uznat za vpravdě účinnou, i když se mi zprvu zdála pošetilou.

Bylo mi radostí Vás uzříti a klaním se.

 LILI 
  • 

Tyran 

(30.9.2004 13:18:18)
Nejdriv se musim priznat,ze jsem se u clanku docela nasmala.
Jen nevim jestli v tomto pripade neplati zname porekadlo o tom sklizeni toho co sis sama zasela.
Mozna kdybys venovala cas,ktery promrhas psanim na Rodine sve praci,tak zbyde vic casu i na sadisticke batole.
Mam dve kamaradky,ktere maji stejne sadoury jako ty.Jedna je velmi liberalni a necha se od maleho vytecnika otloukat.Druha je velmi prisna a klucinovi nic nedaruje.Vysledek je ovsem stejny,hosi tyranizuji sve okoli porad stejne,snad vekem se to trochu lepsi.Myslim,ze nejlepsi bude venovat vice casu spolecnym chvilkam se svym ditetem a mit aspon ciste svedomi,ze jsem pro "to"udelala fakt vsechno.
 Jardis, 18 mesicni Danecek 
  • 

Intelektualko Monty - tvoje clanky me vadi 

(30.9.2004 12:42:41)
Monty, tvoje clanky se mi vubec nelibi. Mam pocit, ze se na dite divas jako na neco co te obtezuje (treba nuti vstavat v 7). Podle me jsi jeste nedozrala k rodicovstvi.
Nechapu proc svoje clanky pises na Rodinu, takovy Cosmopolitan by byl urcite vhodnejsi medium.
P.S. neni nahodou Tvuj posledni clanek o komunikaci? Nesnazi se Tvuj syn s Tebou komunikovat a jedinou cestu kterou ma je fyzicky kontakt? Znechuceny Jardis
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Intelektualko Monty - tvoje clanky me vadi 

(30.9.2004 12:58:10)
Jardisi, ty si myslíš, že svoje dítě zavírám někam do ohrady nebo do pokojíčku, abych se mu nemusela věnovat, protože mne obtěžuje? No, nevím, fakt nemám ze syna dojem, že by byl frustrovaný nedostatkem zájmu a péče. Spíš naopak. Když přijdu na návštěvu k lidem, kteří mají stejně staré děti, tak ty děti se dovedou na chvíli zabavit samy, hrajou si, něco si staví z kostek, hrajou si s autama... já se synovi věnuju podstatně víc, protože on si sám nehraje, nebaví ho to. Prohlížíme si spolu knížky, pouštím mu pohádky, všechno mu komentuju, vyprávím mu, venku v kočárku spolu taky neustále komunikujeme, kde jde pejsek, kde jsou kameny, jaký jede auto atd. Spí s náma v posteli, v noci se k sobě tulíme, usíná zásadně tak, že mne drží kolem krku. Jenom si holt k tomu dovoluju ten luxus, že pracuju. To jako matky, který mají děti v jeslích, jsou všechny intelektuálky, který dítě obtěžuje? Hm, zajímavý názor.
 Marťa11 


Re: Re: Intelektualko Monty - tvoje clanky me vadi 

(30.9.2004 13:14:46)
Monty, to utahat jsem nemyslela kvůli tomu, aby šel dřív spát... to u nás nefunguje... Tedík taky chodí čím dál později, bohužel ráno vstává stále v těch 7 a skoro nespí už ani přes den... o tom, že se v noci budí ani nepíšu :-))) to prostě čekám, že snad jednou...

Já myslela spíše kvůli ty energii... já to vidím doma, když jsem doma více jak 3 hodiny v kuse kdy nespí, tak se nudí a začne dělat kraviny... je jedno jak moc se mu věnuju, prostě už ho to pak mezi stěnama nudí... tedy proto jsem radila pestrý program a vypouštět energii..., pak ji nebude ventilovat tak, že tě bude mlátit...

Prostě vzít balón a kopat a házet na hřišti, při procházce (oni tedy většinou nejdou, ale běží...:-))), herny a tak... prostě pohyb každý den co nejvíce a taky kopat a házet a bouchat, ale do balónu a apod. :-)))

Včera jsem potřebovali jít něco řešit kolem bydlení - asi do 3 kuchyňských studií a tak... nešlo, prostě pištěl, jak jsme vlezli kmkoli dovnitř a to jsem mu sebou vzala 2 neokoukané hračky... nezájem, venku byli kaluže a chtěl běhat a skákat... tak vždy jeden oběhl blok a 30 kaluží, druhý se podíval na kuchyně a tak až do večera...

Prostě energie ven, ale správným směrem...

 Ja 
  • 

Re: Re: Re: Intelektualko Monty - tvoje clanky me vadi 

(30.9.2004 22:58:20)
Dobrej napad - dejte toho sigra na box!
 Jardis, 18 mesicni Danecek 
  • 

Re: Re: Intelektualko Monty - tvoje clanky mne vadi 

(30.9.2004 15:05:18)
A ci je to nazor?
Nesnaz se to zjednodusovat a vkladat mi do klavesnice co jsem nenapsal. I kdyz ted zpetne koukam, ze jsem udelal v nazvu prispevku gramatickou chybu, doufam ze text toho prispevku byl jasny.
Ty vse zenes do krajnich extremu a myslim, ze dalsi debata nema smysl, kazdy jsme naladeni nekde jinde.
Preji Ti hodne uspechu pri reseni vsech problemu, ktere cestou potkas.
Ahoj Jardis

 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Intelektualko Monty - tvoje clanky mne vadi 

(6.10.2004 9:14:04)
????????????????No já tě taky nechápu, ....vyjádřeno slušně....
 Petra 
  • 

Re: Re:Dotaz na Monty 

(30.9.2004 16:17:06)
Já mám jen skromný dotaz - kdy děláte všechny ty aktivity, když celé odpoledne hlídá Stáníka babička a dopoledne spí do deseti?
 Monci 


Re: Re: Re:Dotaz na Monty 

(1.10.2004 0:40:24)
Jen taková podpoznámečka na okraj ohledně vstávání v sedm ráno - myslím, že Monty neobtěžuje její syn, ale režim v jeslích či školkách, tj. dovést děti nejlépe na osmou. Taky bych přivítala školu, kde začínají tak v deset dopoledne :-)))
 Monci 


Za hlídání 15.000 ? 

(1.10.2004 0:43:55)
Možná počítám blbě - ale vydělte si to 20 pracovními dny, dostanete 750,- Kč na den, resp. za 6 hodin hlídání, tj. 125,-/hodinu. Ještě vám to přijde přehnané?
 Kahlan+4 


Re: Re: Intelektualko Monty - tvoje clanky me vadi 

(1.10.2004 23:20:21)
Monty, na tohle uz snad ani nereaguj. Nekdo proste nechape, ze mama muze sve dite milovat a pritom s nim nebyt 24 hodin denne. U nas chodim do prace ja, o syna o par mesicu starsiho nez je Stanik, se cely den stara manzel. Vracim se po pate a syn usina kolem 22.00 nebo treba dneska ve 22.30 a presne jak rikas, drzi mne pritom v objeti (nebo tatinka, podle nalady). Nemam pocit, ze by mi neco uchazelo, protoze syn si take nehraje sam, takze ty hodiny co jsem doma, neuklizim, nevarim, nezehlim, jen jsme spolu. Ani jsem nemela v umyslu sem psat, ale kdyz uz techto odsuzujicich prispevku bylo nekolik, nemohla jsem si pomoci:-) Mimochodem, manzel sel prave okolo PC a tvuj clanek ho naprosto dostal a hned se zacal shanet po tve knizce:-)))
 B A 


Re: Re: Intelektualko Monty - tvoje clanky me vadi 

(2.10.2004 14:59:36)
Ahoj Monty,
myslim, ze spousta lidi si mysli, ze Te dite obtezuje, protoze je Stanik ve veku o kterem ses nekolikrat zminila, ze Ti u deti nesedi a ze se tesis az povyroste - tedy, ze se tesis na Stanika starsiho, ale s tim ted si nemas tolik co rict. I kdyz pak napises okolo stokrat delsi text o tom, jak si s nim hrajes a povidas, nekterym kritikum uvizne v hlave jenom tohle. Taky priznani k recem ci myslenkam na to, zes nikdy nehodlala deti mit neni zvlast oblibena ...

Co zaujalo mne je to, ze z nekterych Tvych prispevku to vypada, jako ze Ty, velka hippisacka a typ "nikdy nic jako ostatni" (to ted myslim naprosto jen v dobrem) tolik porovnavas Stanika s ostatnimi (klidnymi) detmi a obcas Tve prispevky vyzni jako "proc ja taky nemam tak klidne a normalni dite" :-)))). Ale myslim, ze s takovym normalnim a klidnym ditetem by ses jednak nudila a jednak by Ti ani neprinaselo inspiraci "etc." (mimochodem, proc nepouzivas ceske atd. ?)

Tak Ti preju hodne prijemnych zazitku a vsem ostatnim taky :-)))
 Konstanta & 3 raraši 


Literarni dilo 

(30.9.2004 13:06:38)
Dovolim si prispet svou troskou do mlyna...
Jak uz tady nekdo psal, myslim si, ze Monty nase rady nejak zvlast nepotrebuje, prestoze pro ni mohou byt inspiraci. Z jejich prispevku mam dojem, ze ma sveho rozumu dost, o inteligenci a organizacnich schopnostech nemluve.
Domnivam se, ze jeji clanky jsou predevsim literarnim dilem. Pro nas, i pro ni takovou povidkou/fejetonem pro osvezeni dne. Udalosti, ktere popisuje ve sve rodine, se urcite staly - ale urcite ne presne tak, jak si to pak my precteme. Mezitim totiz prosly kucharskou upravou - literarnim okorenenim a naservirovanim ve spravnem havu.

Hm... mozna, ze se totalne mylim... ale spis si myslim, ze ne.
Takze - Monty, at Ti psani jde dobre dal (vsak se tim uz nejaky ten patek zivis, ne?) :o)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Literarni dilo 

(30.9.2004 13:21:36)
Konstanto dík, řekla bych, že to tak nějak je. Píšu proto, abych lidi pobavila, samozřejmě mne zajímají názory a zkušenosti jiných, občas se zamyslím nad nějakou radou, jestli by se dala použít... možná tu literární nadsázku každej nechápe, ale s tím se bohužel nedá nic dělat. Jsme lidé různí a každému vyhovuje něco jiného. I styl psaní. :o)

Lenko K,
den má 24 hodin a z toho je 6 syn u babičky... 10 hodin spí... pořád zbývá osm hodin, kdy se mu věnuju. Třeba je to pro někoho málo, já myslím, že je to celkem dost. Konkrétně - vstane v deset, u babičky je od 12 do 18. Dvě hodiny ráno se mu věnuju, od šesti do jedenácti, než usne, se mu taky věnuju, a když usne, tak jdu pracovat.
 Olina, syn 20měs. 
  • 

Re: Re: Je to osud 

(1.10.2004 7:30:53)
Netrap se tím, jestli je osudem tvého syna mít matku, která není schopná ani dát ho v osm spát, tak se to i stane. Proti osudu jsme bezmocní. Jen nevím, jak bude chodit do školy. Ale ty si poradíš, od čeho je domácí škola.
Hezký text napíše třeba i někdo jiný, ale tvému synovi nikdo jiný než jeho matka nepomůže. Teď je to naposledy co je malý, už zádná další šance nebude.
To je jeho osud.
 Jára, 1 dítě 


Re: Literarni dilo ? 

(1.10.2004 8:24:37)
Monty, promiň, že jsem byla tak naivní a nepochopila, že se jedná o literární dílo! Já husa hloupá si myslela, že fakt chceš poradit, tak jsem se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí (a bylo nás takových víc) snažila poradit. Neměla jsem tuchu, že se jedná o literární nadsázku. Jen bych ještě měla pár připomínek:
1) Několikrát jsi zdůraznila, že manželovo je to "literární dítě" taky, tak že by se měl starat i on. S tím souhlasím. Ale v životě přicházejí různé pády a co v případě, že by tě otec dítěte opustil? To mu pak synátora přibalíš s sebou, protože by tě v tvém tvůrčím rozletu příliš omezoval?
2) Pokud jde o skutečného syna - tedy ne o syna "literárního fiktivního", který je skutečně hyperaktivní, pak ti zřejmě ani psycholog neporadí to, co už tu ve většině bylo napsáno. Totiž důslednost, trpělivost, stanovení hranic a jejich dodržování a hlavně dítě unavit (jakoukoli v jeho věku smysluplnou činností). Nevím, moje dítě by v tom případě, jak jsi tu popsala - totiž procházce cca 3 km - bylo jen příjemně nastartované, že se někam půjde, ale rozhodně by nebylo unavené. To, co tu psala MD, s tím kopáním do míče na hřišti, mohu jen z vlastní zkušenosti potvrdit. Fakt je, že díky dceři jsem získala takovou fyzičku, jakou jsem před tím v životě neměla :).
3) Nemyslím si, že by se matka měla starat jen o dítě, péče o dítě (i hyperaktivní) se dá skloubit s prací. Jde to, ale dře to. Taky mám svou práci ráda a i kdybych bývala nezůstala s dcerou sama, tak bych se stejně snažila dál pracovat. Fakt je, že tím jsem se pro některé lidi stala špatnou matkou, protože dobrá matka se stará jen a jen o dítě a na nějakou práci si ani nevzdychne.
4) K těm zajišťovacím zarážkám - mají je určitě v některém z těch zásilkových obchodů (Magnet atp.) - když zapátráš na internetu, určitě se dopátráš. Ale dítě zvídavé zvládne všechno, i ty zarážky (dcera ve dvou letech dokázala bravurně odblokovat i dětskou pojistku v autě).
5) Zkus místo argumentů, proč to a to u vás nejde, taky najít pár důvodů, proč bys to mohla zkusit a proč by to mohlo jít. V opačném případě totiž nezbývá než dodat - Komu není rady, tomu není pomoci.
 Julia, 3 děti 
  • 

Re: Intelektualko Monty - tvoje clanky me vadi 

(5.10.2004 13:37:13)
Tak si je nečti, každý má přeci právo se vyjádřit, pokud je to slušnou formou.A je lepší si přečíst občas i článek s trochu jiným pohledem na věc než ty většinou "rozjuchané" a často samoobdivné článečky.
 Kja 


Autorita 

(30.9.2004 13:27:29)
Každé dítě je jiné, nekteré je opravdu klidné a hodné a jiné divoké a neposlušné od přírody. Takže to stojí různou námahu, vštěpit jim aspoň základní pravidla a poslušnost. Přesto to ale podle mě jde.
Ani takhle malé dítě většinou není hloupé a pochopí, kde je hranice, pokud mu ji rodiče postaví. Chce to důslednost, tedy pokud se něco nesmí, tak nikdy. Když neposlouchá dnes, co bude dělat, až bude větší. Co je roztomilé u batolete, je míň roztomilé u tříletého a katastrofa u školáků. Potom se ozývají nářky, co s tím puberťákem, který ignoruje všechny autority.
Nemám na to žádný univerzální recept, protože (jak už jsem řekla dřív) každé dítě je jiné a na každého platí něco jiného.
Dost často hlídám synovce a neteře a děti od kamarádky, cca 10 různých dětí do šesti let - samozřejmě ne všechny naráz :-) Mojí snahou je to spíš "přežít" než nějak vychovávat, takže můžou skoro všechno, a k ničemu je nenutím. Ale nikdy se mi nestalo, že by tu vymezenou hranici překročili víc než jednou. A to například pětiletý Ivošek doma klidně jde a vztekle kopne do rodičů, pokud se mu něco nelíbí (cuká mi ruka, když to vidím). Ale přitom u nás děcka bývají rádi...
 Eva 
  • 

Krava matka, blby dite... 

(30.9.2004 18:30:33)
Ty mas ale spratka, fuj!
 Káča, kluk 17 měs. 
  • 

Re: Krava matka, blby dite... 

(30.9.2004 23:54:46)
Jéééé, Evičko, to tě zase jednou ráda vidím.... včera jsi perlila na "symptotermální metodě", už se mi po tobě stýskalo - a asi nebudu sama.... copak nám ještě povíš, broučku? :-)))))))))))))
 Boba 


Ó, to znám 

(30.9.2004 22:06:01)
Kdyz to nasi Karolinku (23 mesicu)chytne, poslu ji na chodbu, se slovy, aby se vratila, kdyz bude hodna holcicka. Neni zadny andel, nejakou chvili demoluje chodbu, ale v principu to funguje.
 Lentilka - snažilka 
  • 

Střípky z komentářů k článku 

(30.9.2004 22:25:10)
Jsem tu na rodince nováček (pokud nepočítám prohlížení fotek). Mé první dojmy po přečtení komentářů k článku Monty jsou následující:
1. Ćlánek by neměl psát nikdo, kdo nepřijme s nadšením rady ostatních.
2. Snaha o rozvedení diskuse do dalších rovin není vítaná.
3. Pracující matka = nedobrá matka, neboli matka která se dítěti nevěnuje 24 hodin denně by asi neměla zakládat rodinu.
4. Pokud nemám aspon 2 děti, manžela co mi nepomáhá s domácími pracemi a příjem na úrovni životního minima, nemám nárok na žádné starosti a trápení, protože ostatní co tomuhle modelu odpovídají zvládají vše s přehledem, kdežto já bych byla fňukna.
5. Prostě, každá odlišnost od tzv. "normálu" (který ovšem nikdo nedefinoval) je tu potírána.


Dítě zatím s mužem nemáme, nicméně už ted hovoříme často o tom, jak to zařídíme, až jej mít budeme. Zatím to vidíme takto, po dobu kojení budu doma, po půl roce až roce se vrátím do práce na částečný úvazek, neb jednak mám o něco málo vyšší příjem než manžel, ale zejména proto, abych nevypadla z odborné praxe. A přesto si nemyslím, že bych si rodinu neměla pořizovat když už ted vím, že nehodlám být s dítětem 24 hodin denně po dobu X let. Dobrá a fungující rodina snad není o tom počtu hodin, ale o intenzitě a náplni a využití těch , které strávím se svým dítětem dohromady. Každý svého štěstí strůjcem, a každý máme jinou představu o modelu fungující rodiny. To ,že některý model převažuje co do absolutního počtu přece neznaméná, že je jediný správný a kdo se mu vymyká je divný, nebo snad ano?
 Marťa11 


Re: Střípky z komentářů k článku 

(30.9.2004 22:34:05)
Ale Lentilko, myslím, že se pleteš...

Já osobně si naopak myslím, že Monty je normální holka s normálním dítětem... Jen ona má (možná) pocit, že to ona má těžší, horší, jiné, hyper apod. :-))) prostě píše články a nikdo jí to rozhodně nezakazuje, naopak bych řekla že v psaní jí dost lidí podporuje... jen má tendenci vše přehánět a nafukovat a dost lidí (včetně mě) to zlobí a tak se tady vždy sejdem a řešíme pořád to samé dokola :-))) a asi nás to baví :-)))
 Lentilka- snažilka 
  • 

Re: Re: Střípky z komentářů k článku + vlastní zkušenost s mučícím batoletem 

(30.9.2004 22:52:10)
Jejda, tak tady asi došlo k nedorozuměni, já nereagovala na to co píše Monty , ale na reakce ostatních. Některé z nich mě zarazily svojí "netolarancí" k odlišným názorům - třeba těm Montininým. . Naopak MOntin lčánek a její reakce mi přišly svým způsobem blízké některým mým pocitům, neříkám že se s nimi ztotožnuji vždy, ale přišly mi že jsou upřímné.

Ještě mě napadá přímo k tématu z článku, mmám o 6 let mladší sestru, když byla batole, mnohokrát ji museli rodiče ze mě doslova servat, neb v rámci hry mi vjela prstíky do vlasů a sevřela tak silně, že i rvala chuchvalce vlasů a když měla svůj den ještě se mi zakousla do tváře. Prostě ji to časem přešlo, jen vždy když ji ode mě odtrhli, neb já na to neměla sílu, respektive bála jsem se že jako starší bych jí mohla ublížit, dostala od rodiču po ručičkách a viděla zdvižený prst.
 Káča, kluk 17 měs. 
  • 

SHRNUTÍ 

(1.10.2004 0:20:30)
toho, co jsem si přečetla v (některých, leč četných) reakcích... Monty je hloupá, naivní krkavčí matka, která se neměla vdávat a už vůbec mít děti, a se svými příjmy a lehárem, který má na MD, už vůbec nemá právo lézt a psát příspěvky na tenhle server :-))))))))))))))))

Děvenky, které jste se poznaly - není vám trapné takhle někomu závidět???
:-)))))))))))))))))))
Monty, držte se!
 Petra 
  • 

Re: SHRNUTÍ 

(1.10.2004 9:13:15)
Už mockrát jsem si na všech možných internetových diskusích všimla, že když někdo s něčím nesouhlasí, tak se na něj hned všichni ostatní vrhnou s tím, že závidí. Ale to snad o tom není!Každý má právo na odlišný názor a nemusí to znamenat žádnou závist. To jenom možná někomu nevoní, že někdo na věc pohlíží jinak. Já jsem třeba také z příspěvků Monty někdy dost rozpačitá, ale rozhodně jí nezávidím, co taky? Když bych totiž shledávala její model tak skvělý, dělala bych to taky tak!
 Šárka s 2letou Klárinkou 
  • 

Co s tím? 

(1.10.2004 15:07:28)
Ahoj,
ta diskuse se tak rozvětvuje, že než jsem přečetla alespoň část reakcí, málem jsem zapomněla, o čem je začátek. Já jsem na svoji Klárinku sama, tatínka nemáme, a babička pomáhá jenom když jsem v práci. Naštěstí mám alespoň částečně pružnou pracovní dobu, co nestihnu v práci, můžu dodělávat doma po nocích a alespoň ráno a odpoledne se s Klárinkou užijeme.
Jenom taková malá poznámka - moje dceruška, od pohledu andílek roztomilý kudrnatý, je taky pěkné kvítko, a vlastně hodně z toho, co jsem tady četla, provozuje stejně brutálně (pořád se tu mluví o týrání rodičů a jiných lidí, ale týrat se dají i zvířátka, třeba domácí kočky, a to velice vynalézavě). Opravdu pomáhá utahání, ale teď je otázka, jak na to.
Kočárek jsem prakticky odbourala, používáme jenom golfové hole, když jdeme někam, kde je dobré mít dítě "připoutané" (kolem fontánek ve městě - kdo má s sebou pořád nosit desatero oblečení na převlečení dítěte, nebo když chci kočárek použít i jako věšák na nákupní tašky - dítě plus nákup je dost náročné zvládnout, apod.), a ve chvíli, když není kočárek nutný, prostě malou "vyhodím" a golfové hole složím. Když odmítá jít dál po svých, takticky začnu mluvit o tom pejskovi, který na ni u sousedů čeká, nebo předstírám, že jí chci utéct, prostě fantazii se meze nekladou.
Důležitá je důslednost, za každým proviněním by měl následovat nějaký trest tomuto provinění úměrný, u těch horších třeba i plácnutí přes zadeček nebo po ručičkách, případně zákaz pohádky v televizi, zabavení hračky, zákaz nějaké dobroty, prohlášení typu "když tak zlobíš, tak nemůžeme jít za ...někým... na návštěvu", atd.
Co se večerního usínání týče, probíhalo to podobně, ale tady jsem už přitvrdila a sice své dítě nemlátím, ale nutím ležet. Je dost těžké ji udržet, fakt by člověk nevěřil, co síly se skrývá v dětských pažích, ale s trochou cviku se to dá. Přitom povídám pohádky, osvědčilo se mi povídat vícekrát tutéž pohádku, ale pokaždé trochu jinak (ten, kdo kdysi vymyslel Karkulku nebo kůzlátka čekající na maminku a vzdorující vlkovi, by zíral, co se s tím dá provést). Samozřejmě to závisí na věku dítěte, aby dokázalo pohádkám porozumět. Zabírají taky některé ukolébavky nebo obecně jakékoliv oblíbené písničky a říkanky. Všechno povídám nebo zpívám záměrně pomalým tempem, ne moc, aby se dítě nenudilo, prostě "uspávavě".
Má to jednu chybu - teď toho mám v práci celkem dost, tak někdy usnu dřív než ona. Ale zase tak moc to nevadí, však ona mě probudí :-).
Tohle chování děti obvykle přejde dřív, než začnou chodit do školy, ale přece jen by bylo dobré obrátit se na dětského psychologa. Možná nepomůže, ale co když bude mít nějaký "funkční" nápad... Není dobré čekat moc dlouho, říká se, že povaha dítěte se formuje v prvních 4 letech života, takže pozor - co když to dítěti zůstane?!
Celkem by mě zajímalo, čím je to způsobeno, podle toho, co sem tam čtu, má "násilnější" povahu čím dál víc dětí. Možná na to má vliv televize (v nějaké studii jsem četla, že není jisté, jaké důsledky může mít záření, které televize, počítač a podobné přístroje produkují, na mozek, který se teprve vyvíjí, dávali to do souvislosti s větší pravděpodobností výskytu hyperaktivity a různých drobných poškození mozku včetně větších problémů se čtením). Té svojí darebačce jsem v televizi zakázala všechno kromě série večerníčků večer (nejdřív na ČT1, pak dva polské, potom je něco na RTL nebo jiné sat. stanici), aspoň jí stačím uvařit večeři... Snad to pomůže.
Zdravím a držím všechny čtyři palce.
Šárka
 Corra 


Re: SHRNUTÍ 

(1.10.2004 9:49:16)
káčo,Co konkrétně bychom měly Monty závidět?:-))))))
 Jardis, 18 mesicni Danecek 
  • 

Re: SHRNUTÍ - zase dalsi extremistka? 

(1.10.2004 12:02:53)
Kaco,
svet neni cernobily a stejne tak Monty neni to co jste napsala. Monty je proste takova jaka je.
Ja osobne zadny jeji dalsi clanek na rodine uz cist nebudu. Nesedi mi a akorat me to nuti reagovat coz se pak projevi jako naproste plytvani casem.
Navic ta zkratka k zavisti je naprosto nesmyslna - co je k zavideni? Liny Manzel? Agresivni Dite? Pretizeni praci? Nechapu.
Jardis
 Káča, kluk 17 měs. 
  • 

Re: Re: SHRNUTÍ - zase dalsi extremistka? 

(1.10.2004 19:59:55)
Proč extremistka? Já Monty fandím - umět popsat bravurně a zábavně trable všedního dne dokážou většinou jen prima lidi :-)))
Moje poznámka byla čistě ironická po přečtení některých reakcí... a co Monty závidět? Dámy, nevšimly jste si, kolik lidí se tu do Monty navezlo ve smyslu "kolik že si to vydělává peněz a jiné že jsou na tom hůř"???
Koneckonců, potrefená husa se ozve...
:-))))))))))))))))
 Evelyn 
  • 

Re: Re: Re: SHRNUTÍ - zase dalsi extremistka? 

(1.10.2004 20:10:32)
O penězích jsem psala já, ale v souvislosti s jinou diskusí. Psala jsem tam tenkrát něco o tom, že si neumím představit, jak bychom zvládli třetí dítě (hlavně po finanční stránce) a že v rodinách třeba s pěti dětmi podle mého názoru už nemůže každé dítě dostat to, co v rodinách, kde je dětí míň. Už si to přesně nepamatuju. Monty mě "napadla":o) (píšu to v uvozovkách a s nadsázkou), že potřebuju luxusní vilu a luxusní dovolené, což jsem absolutně nepochopila, když si představím naše přijmy. Teď mám konečně jasno, že ona uvažuje v úplně jiných číslech, proto jsme si nemohly porozumět. Peníze jí vůbec nezávidím, my s manželem zdaleka nepracujeme tolik hodin denně jako Monty, máme jiné priority než práci.

E.
 Olina, syn 20měs. 
  • 

Re: Re: Re: SHRNUTÍ - zase dalsi extremistka? 

(1.10.2004 20:43:35)
No mě to moc bravurní a zábavné nepřipadá.Spíš se předvádí. Je mi hrozně smutno z toho,jak tu výchovu nezvládá. Pro nás ostatní jsou ty věci taky těžké, ale vím, že když mi Olínek otevře 101x ledničku, zase mu to po 102 objasním, jenže ona to položí a naučí ho, že lednička je príma místo na krámování. Pak nám to tady předestře a není vyloučeno, že za to čeká potlesk. Mně taky třeští hlava, když po 40 opakuju, že to je multikára, ale vím, že se mi to všechno vrátí.
Naštěstí nemůžu jen hanět, díky Monty jsem si jistá, že je hodně lidí, kteří výchovu svých dětí nevzdali i když to bylo těžké a udělali to rádi a když jim dítě vylézalo z postýlky, tak si koupili jinou.

Monty, mlátit maminku je ošklivé, víš to? A kdo ti to řekl? A kdo to řekne tvému synovi?
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: SHRNUTÍ - zase dalsi extremistka? 

(1.10.2004 21:32:11)
To že někdo konstatuje, že je na tom hůř, ještě neznamená, že závidí. Asi nedokážeš pochopit, že někdo nezávidí peníze - vycházíš z vlastní zkušenosti?
 Šáry 
  • 

No, to s tou závistí, 

(1.10.2004 22:08:12)
je docela pochopitelný, (i když asi ne zdaleka správný) když holka, která má třeba dvě děti, po nocích pracuje a hlídací babičku žádnou, nemá to správné pochopení pro někoho, kdo má dítě jedno, dvě ochotné babičky, hlídání kdykoli si vzpomene, třeba nepracuje a přesto stěžuje si, jak nic nestíhá.

To nemyslím konkrétně na nikoho z přítomných, ale už Nataša Tánská ve své skvělé knížce "Vyznáte se v tlačenici?" radí, aby si člověk stěžoval na výši svého platu jen té kolegyni, která ten svůj má vyšší :o))
 Gábina 
  • 

Nesmělá poznámka 

(1.10.2004 17:09:11)
Monty a nemohou být ty "násilnické" projevy tvého drobečka spíš jeho zápornou reakcí na to, že je každé odpoledne s babičkou. Mám dojem, že sedmdesátiletá babička asi nebude pro 20 měsíční batole zrovna ten správný "parťák".
 Kristýna+Robík 


Re: Nesmělá poznámka 

(1.10.2004 21:37:26)
Babičky odjakživa byly jsou a budou těmi správnými parťáky pro děti!
Nevím, jak jsi došla ke korelaci: hlídání babičkou - agresivní batole.
Té mojí je například 80 let a syna hlídá od jeho 9 měsíců jeden celý den v každém týdnu (když jsem ve škole). Oba dva se na to vždy náramně těší. Dítě může s babičkou zažít spoustu lumpáren, co máma nedovolí nebo na ně nemá čas a náladu. (Hrajou třeba polštářovou válku apod.)Pozná, že staří lidé nepatří do starého železa, ale jsou součástí lidské společnosti do které svým vlastním způsobem přispívají. Pro babičku je to zase výborná ergoterapie. Nejhorší na stáří je pocit zbytečnosti...


Pro Monty:
Ten sadismus ve věku okolo dvou let není žádná tragedie. Dítě zjistilo, že může ovládat své okolí a snaží se tuto schopnost prozkoumat a využívat. Nerozlišuje však mezi živými a neživými subjekty. Jen se mu líbí, že na jeho působení někdo nebo něco reaguje. Např. tě kopne a ty zakřičíš - no není to sranda? Povedlo se mu vzbudit reakci! Některé děti v tomhle věku třeba mučí domácí zvířata (nejedna kočka by mohla vyprávět), i pan Čapek tomu přeci věnoval kapitolu v Pejskovi a kočičce.
Takže -1. nedělat z toho unáhlené závěry,
ale 2. stanovit dítěti hranice!!! Třeba čtyřistakrát mu sdělit (verbálně nebo i fyzicky), že jeho chování je nepřípustné.
Pouze pokud by ho to nepřešlo tak do 3-4 let, začala bych to řešit přes psychology. Monty, vím, že jsi liberální matka, ale prosím tě v tomhle případě si uvědom, že pro dítě uděláš nejlíp, když mu pomůžeš stanovením hranic najít jeho místo ve světě. Potřebuje to.
Mnoho úspěchů a radosti se Stáníkem :-)



 Petra 
  • 

Re: Re: Nesmělá poznámka 

(1.10.2004 21:51:12)
Že osmdesátiletá babička hlídá celý den malé dítě, je bezvadné, ale rozhodně se nedá říct, že by to zvládaly všechny babičky. Záleží to na zdravotním stavu, psychické odolnosti a také nátuře dítěte. Mojí tchýni je 71 let, je moc hodná, vnoučata miluje, ale na rovinu říká, že prostě déle než dvě hodiny hlídat nemůže, protože se na to prostě už necítí. A myslím, že to není ojedinělý případ, to mi spíš připadá ojedinělý případ s tvojí babičkou.
 Boba 


Re: Re: Re: Nesmělá poznámka 

(1.10.2004 22:11:48)
Monty, pises bajecne, valeli jsme se s manzelem smichy. Po dni stravenem s mymi dibliky to byl balzam ;-)
 Šáry 
  • 

Monty, 

(1.10.2004 22:24:10)
jedna faktická poznámka ke Tvým textům: Opravdu se moc hezky čtou, člověk se u nich zasměje, je to chytré, je tam spousta přesných postřehů. Ale na rozdíl třeba od článků Magdy Silné, které jsou taky velice čtivé, i když jinak (Magdo, kde jsi? už dlouho jsi se neozvala), vyvolávají ty Tvoje pravidelně bouřlivé diskuse, ve kterých se Ti spousta lidí snaží radit, protože se domnívají, že o radu žádáš. Ty ale ty příspěvky zřejmě skutečně píšeš jako literární díla a rady odrážíš tím, že by to u vás stejně nešlo. A spousta těch, co rady dávali, se naštve. Všimla jsem si toho už několikrát (a asi ne sama).

Pokud je vyvolání těchto diskusí Tvým cílem, tak je všechno v pořádku, jen snad je to maličko unfair vůči těm lidem, kteří si mysleli, že Ti jde v první řadě o tu radu a poctivě se snaží nějakou Ti dát. Ale ty diskuse jsou zábavné a člověk se při nich toho taky hodně doví.

Ale pokud toto Tvým primárním záměrem není, tak bych se možná zamyslela nad tím, jestli tak trochu nesměšuješ žánry - vtipný fejeton je jedna věc, žádost o radu druhá věc, ale když se to smíchá dohromady, může být čtenář na rozpacích, co z toho si má vlastně vybrat.

Sorry za upřímnost, v žádném případě Tě nechci napadat, píšeš moc hezky, ale přišlo mi, že by nebylo špatné Tě na tenhle rozpor upozornit.
 JaninaH 


Re: Monty, 

(1.10.2004 23:02:47)
Šáry,
to je zajímavé, co jsi napsala. Znovu jsem si článek Monty přečetla, ale nemám dojem, že by v něm Monty nějak zvlášť zdůrazňovala, že žádá o radu. Třeba se mýlím, ale podle mě Monty ví sama, co dělat. Ale vedle článku i přímo pod ním je výzva: Jaké zkušenosti máte vy? Napište nám svůj názor k tomuto článku. K tomu nás však nevyzývá Monty, nýbrž redakce Rodiny. Možná by Monty měla zvážit, jestli by nebylo lepší, aby podobně jako pan Karban na názory pod článkem nereagovala vůbec nebo jen výjimečně. Podle mě Montyino dovysvětlování, co tím chtěla vlastně říci, a obhajování kazí efekt skvělých fejetonů a vyvolává zbytečné (a furt stejné) osobní reakce. Ale koneckonců je to její věc, třeba jí právě ty diskuse baví, je to dokonce dost pravděpodobné.
Zrovna čtu vynikající humoristickou knížku Jak být cizincem, která je založena na zesměšňování Angličanů, jejich zvyků, jejich povahy. V úvodu autor píše, že byl po vydání knihy připraven na bouřlivé reakce a ostrou kritiku. Strašné zklamání pro něj bylo, když jeho angličtí přátelé knížku přečetli, aniž by hnuli brvou, a pak pronesli jen: "Celkem zábavné". Jaká potupa!
J.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Monty, 

(1.10.2004 23:13:19)
Jani, na mne tam působilo třeba tohle :"Tak nevím. Jak na něj? (...........) Jak vychovat z malého kata Mydláře umírněného pacifistu?"

Vůbec mi připadá, když už jsem si vzala do pusy Magdu SIlnou, že za Magdinými články je pomyslná tečka, za Montyinými otazník.

 Aja 
  • 

Re: Re: Monty, 

(3.10.2004 0:17:09)
fhg
 Marcela, Tomas 3 roky 
  • 

Jen na okraj, nedalo mi se nepridat do tak pekne diskuse 

(2.10.2004 10:13:47)
Pekna slohova prace, jenze pokud je to opravdu tak, ze uz ve 20 mes vas terorizuje tak jak popisujes, byt s nadsazkou, mas Monty velky problem. Literarni fikce je jedna vec, ale ten vas rodinny pribeh, jak z Tvych clanku vyplyva, je velmi neradostny.
Kdyz to Stanikovi nezarazite dusledne a jednomyslne s manzelem vcas, bude vam uz za par mesicu skakat po hlave. Mozna to uz dela,dosud je to treba legrace, ale az bude silnejsi, bude hur, bude mit i silnejsi ruce a pak vezme neco do ruky a ublizi nekomu, kdo to nebude cekat, treba malemu diteti, protoze mu bude brat jeho hracku.
Zda se, ze si "nevychovavate" zdrave sebevedomou osobnost, ale maleho tyrana. Rady nema smysl psat pod jakykoli Tvuj clanek, protoze o ne nestojis, (jen tak na okraj, ve Velke Britanii meli dlouha leta liberalni vychovu, kamaradka tam byla jako au-pair, to co licila, bych doma nechtela ani nahodou).

Tom mel pred koncem druheho roku problemy, ze kousal, kousl treba kamarada do ruky, co to udela, ten se rozplakal a neveril, ze mu to Tom provedl, kdybych tehdy razne nezakrocila a nevysvetlila mu to hned a na miste, pokracoval by, "vzdyt je to zabavne, jak Krystufek place".
Pokud to udela ve skolce, starsi deti si to nenechaji libit, treba ho kousnou na oplatku, bouchnou, povali, tak pochopi, ze to nema delat, protoze to proste boli. Proto nezavrhuji take odplatu rodice, durazne placnuti, pokud dosahne toho, ze dite nebude kousat, bit deti, protoze svoboda ditete konci tam, kde zacina hranice druheho.

Vysvetlovat, vysvetlovat a vysvetlovat, nic jineho se neda delat, trva to dost dlouho, bohuzel, ale vysledek stoji za to. Dnes uz je Tom ok, pochopil, ze se deti nebiji, nekousou a ze je lepsi se domluvit, nez brat veci nasilim, zkousi to porad, ale nastaveni pravidel do tri let povazuji za velmi dulezite.
Jsem se nejak rozepsala no nic, snad to je opravdu jen fikce... PS: jo a opravdu si taky myslim, ze pokud je pravda jen zlomek toho, co pises, opravdu Ti neni co zavidet. Marcela
 EvčaK 


Re: Jen na okraj, nedalo mi se nepridat do tak pekne diskuse 

(3.10.2004 0:08:03)
Dneska jsem četla,že ve sporu vzniká pravda.S tím souhlasím a je určitě dobře, že je v diskusích spousta protichůdných názorů.Dokonce i chápu emotivnost mnohých příspěvků.Píšou je většinou ženy, ajak známo,my rozhodně emotivní jsme.Jen mě mrzí, že jsou příspěvky často i kousavé, hořké, snad i nenávistné a sprosté. Na druhou stranu je v každém z nás něco špatného a internet je místo, kde si můžem vybít svoje frustrace na druhých bez obav z odplaty.

Monty oprav mě,jestli se mýlím. Ale domnívám se že své příspěvky píšeš s nadsázkou,vlastní tvé profesi. Nemyslím, že to píšeš proto, že by jsi byla zoufalá a potřebovala jsi poradit. Spíš prostě ve své rodině čerpáš inspiraci, spojíš ji se svým talentem a obšťastníš nás konečným výtvorem.Některé ovšem vyděsíš či naštveš.

Já to alespoň takto chápu.Při čtení se bavím a rozhodně mě to nenutí k nadměrným emocím. Některé reakce mi připomínájí časy našich babiček, kdy byli lidé schopní proklet dítě, protože bylo nemanželské. Bylo pro ně zrůdou a vůbec si nelámali hlavu tím,jaké má vlastnosti apod.
 Marcela, Tom tri roky 
  • 

Re: Re: Jen na okraj, nedalo mi se nepridat do tak pekne diskuse 

(3.10.2004 14:24:50)
Mila EvcoK. Precetla jsem dukladne celou diskusi, nez jsem napsala svuj nazor, pokud vyznel hrube nebo nenavistne, omlouvam se zejmena Monty, ale tak jsem to nemyslela. Kdyz ctu jeji clanky, zaujme me styl, ale obsah mi prijde jak cizi planety. Neni mi padesat ci sedmdesat, jen si myslim, ze to co Monty popisuje, moc humorne neni. Ale je to ctive... Clanky Magdy Silne jsou taky ctive, ale ten jeji pribeh a nahled na zivot se mi libi mnohem vic.

Ale kazdy ma svuj pohled na vec. Pokud je to slohove cviceni, je to jedine dobre, pak jsem spatne pochopila vsechny Monty pripominky k ruznym poznamkam, ktere sem pridali nekteri ucastnici diskuse.

hEzky den Marcela
 EvčaK 


Re: Re: Re: Jen na okraj, nedalo mi se nepridat do tak pekne diskuse 

(3.10.2004 16:57:29)
Marcelko,ta reakce nebyla zrovna na tvůj příspěvek. Byla jsi poslední přispěvovatel, tak jsem to použila na připojení k diskusi.Tvůj příspěvek je podle mého názoru přesně takový,jaké by měly být. I když máš na věci jiný názor, nepliveš na nikoho špínu, ani si tu nevyléváš mindráky.To se týká spíš pár lidiček, kteří takto přispívají i jinam a nejde o články či diskuse zdaleka tak kontroverzní(nebo pisatele).Nenapadlo mě, že si to stáhneš na sebe, ale nedivím se když jsem vlastně jakoby odpovídala na tvůj příspěvek. Příště se polepším.Omlouvám se ti.
Měj se krásně! Evča
 Marcela, Tom tri roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jen na okraj,  

(3.10.2004 21:23:05)
Ahoj, uz jsem se lekla :-] ze moje formulace zni jinak, nez jsem zamyslela :-] Dobrou noc. Mar4cela
 Jana 
  • 

Jak to vidím já 

(4.10.2004 8:12:05)
Tak já to vidím takto.
Buď to dopadne tak, že opravdu rodiče nevydrží a nakonec budou rádi, že je malý utýral a mají to za sebou. A pohřeb? Nebude, "malý neposeda" si je přeci nechá doma, aby mu tam pěkně hnili a zpříjemnili mu tak jeho další vývoj. A také myslím, že by mu to udělalo velkou radost.
Nebo z toho opravdu vyroste, ale k rodičům pokud ho rodiče nezačnou teď razentně usměrňovat, bude ke všem, kdo mu to dovolí takový grázl, že se opět rodiče nedožijí, ale tentokrát té maturity, protože bude v pasťáku (jestli je nezavřou pro týrání dětí!?).
Nebo se budou muset rozhodnout, zda chtějí liberální výchovu nebo mít normální dítě. V tomto stádiu vývoje grázla buď mít od psychologa jasně napsanou zprávu, že není grázl, ale že má LMD (což by Vás zachránilo, bylo by jen duševně trošku nemocné), nebo velkpou míchačku a s chutí do "vaření".
A poslední šance? Pokud nemá LMD, ale je grázl, pošli ho k nám. Do měsíce, ve Vašem případě raději pro jistotu přidám 1 měsíc a bude z něho beránek, že ho ani už nebudete chtít zpět. Máme tajnou metodu, která se již osvědčila, a to takového typu holčičky!!, která navíc nechtěla jíst a počůrávala se. Za 1,5 měsíce, kdy u nás nebyla 24 hod. denně, ale jen když její maminka byla v práci, tedy 8 hodin, tak se z ní stala vychovaná holčička, která chodila na nočník, byla hodná a v klidu si hrála, i sama bez asistence a krásně papala (až začala moc přibírat).
No a pokud máte lékařsky ověřené LMD, tak na to jsou snad nějaké léky, které ale jen zmírní "potíže" a jinak Bůh s Vámi.
 Hela, Marťula 2r 
  • 

Re: Prosím,prozraď tajný recept 

(4.10.2004 12:37:43)
Moc prosím, prozraď tajný recept jak naučit dítě na nočník. Martinka je chytré dítě umí spostu básniček, písniček , maluje, modeluje, sama se nají a obleče, prostě jako matka mám pocit, že převyšuje vrstevníky a to jak psychicky tak i fyzicky(minimálně o 15-20 cm). Je trochu divočejší a nemusí příliš dlouho spát už od miminka. jen ten nočník nás trápí. Vyskoušela jsem všechny možné i nemožné rady a nic. Nepoužila jsem pouze radu typu "dítěti nařezat a posadit na nočník" to se mi opravdu příčí. Pro dokreslení na nočník jí posazujeme a nic. Snad opravdu existuje už jen ten tvůj tajný recept. Prosím Tě o něj jsi moje naděje a díky moc.
 Mike, dcery 2,5r a 3mes 
  • 

šlapat si po hlavě - nikdy!! 

(4.10.2004 8:27:31)
Ach jo, to zase roste spolecensky nezvladatelny dareba... My jsme doma s manzelkou stanovili jasne hranice: vstavame vsichni krome miminka v sedm, ji se v kuchyni, u jidla se nikdy nehraje, od stolu s prazdnou pusou, deti se nebiji, naseho psa take nesmi bit a kdyz jej bezduvodne uderila, tak se mu musela omluvit, ze uz to nikdy neudela a pohladit ho. A mlatit rodice? No na to bych se teda podival. Neni mi zatezko jit za tou starsi na ukor sveho pohodli a jednoznacne vysvetlit, ze na mamu se nekrici ani nesteka a ani nedupe. Vysvetleni poprve, podruhe se zvysenym hlasem s hrozbou "na zadek" a potreti bez varovani placanec s vysvetlenim, za co to bylo. Vetsinou staci bod dva, hranice jsme stanovili jasne. Dcerka je poslusna, k nam -rodicum -se chova uctive a mazlive, psa miluje a deti nebije.
 ZuziP 


Re: šlapat si po hlavě - nikdy!! 

(6.10.2004 15:40:19)
Odpustte mi, ale musim si rypnut... krasne pravidlo, nebit... ale rodicia mozu... hmmmm, logika.
 Láďa 
  • 

Doporučení 

(4.10.2004 10:12:04)
Ahoj Monty,
doporučuji ti přečíst si knihu Děti a hranice od J.Townsenda.
(např. http://shop.obchodniportal.cz/samuel/zbozi?id=331368)
Myslím, že řešením je vytyčit hranice a stanovit jasné důsledky. Pozitivní nebo negativní. A pak dodržet slovo. V krajním případě to může znamenat plácnutí přes zadek.
Život v tomto světě funguje tak, že každý náš čin má pro nás pozitivní nebo negativní důsledky. Úkolem rodičů je dítě na to připravit. Dokonce to od nás děti očekávají, protože sami od sebe si hranice vytyčit neumějí. Dočetl jsem se, že po výprasku se dítě vybrečí a potom k rodiči, pokud má otevřenou náruč a nebil dítě ve vzteku, přijde a padne mu do náruče. Osobně jsem se o tom na vlastní dceři mnohokrát přesvědčil.
Přeji, ať přijdete na ten nejlepší způsob. Jsem přesvědčen, že je pro vás řešení.
 ZuziP 


Re: Doporučení 

(6.10.2004 15:42:27)
Lada, ja som po vyprasku svojich rodicov vzdy nenavidela.... citila som sa ponizena....
 EvčaK 


Re: Re: Doporučení 

(6.10.2004 15:45:18)
Zuzi a nevzpomínáš si kolik ti bylo? Myslím, že něco jiného je naplácat dítku ve 3 letech a jinak to bere ve 12. To už je spíš ponížení než trest.
 vcielka 


Re: Re: Re: Doporučení 

(6.10.2004 22:53:43)
Evca, myslim, ze nezalezi kolko rokov mala. Jasne, ze dieta padne do narucia rodicov aj po vyprasku. Kam by asi "padat" malo, vsak ?

Zuzi, myslim, ze skor nas povazuju za blaznov, ja som vzdy velmi prekvapena reakciami v diskusiach, ci ceskych, alebo slovenskych. Na babetku som ako lentilka.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Doporučení 

(7.10.2004 9:10:48)
Vcielka, asi jsi nepochopila smysl mého příspěvku. Hranice jsou třeba určit. A 2letému či 3letému dítku těžko lobicky vysvětlíš, proč to nesmí dělat, a že to může být pro něj nebo oklolí i životu nebezpečné. Máš-li divokého kloučka, který s oblibou strká různé věci do el.zástrčky, asi těžko budeš do nekonečna vysvětlovat, že to nesmí, když ho přistihneš. Děti tohoto věku velice dobře reagují na tresty a odměny, které nějak oslůoví jejich tělo - plácnutí, sladkosti... Ale starší děti naopak berou těl. tresty jako ponížení a daleko efektivněji je motivuješ zákazem či pochvalou.
 a 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Doporučení 

(7.10.2004 12:57:12)
a
 a 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Doporučení 

(7.10.2004 12:57:20)
a
 ZuziP 


Re: Re: Re: Re: Re: Doporučení 

(7.10.2004 16:01:26)
Evca, zjavne nepresvedcis mna ani Vcielku... mam doma zive dieta... a do zasuviek som dala chranice.... teraz je uz vacsi a chranice netreba. Nic do nich nestrkal a ani nestrka... Som presvedcena, ze som robila lepsie ako placnut ho po zadku.... Mnohe deti to aj tak potom urobia tajne....
A mas pravdu, nepochopila som. Ucime deti, ze veci maju aj negativne nasledky... ale dospelych nikto nebije... preco teda ukazujeme detom, ze capanie po zadku je normalne jednanie? Navyse ak to urobi dieta (napr. capne po zadku ine dieta, lebo to ine dieta, robi zle), dostane dalsi trest. Prepac, ale pre mna je toto logika postavena na hlavu.
Dieta moze mat hranice aj bez prepleskov po zadku.
 ZuziP 


Re: Re: Re: Re: Re: Doporučení 

(7.10.2004 16:04:19)
Evca, mas pravdu, ze deti dobre (skor by som povedala efektivne) reaguju na telesne tresty v urcitom veku... Ale toto je vycvik, nie vychova... Aj psi sa maju bit novinami, len u deti sa este stale uznava aj varecha....
 ZuziP 


Re: Re: Re: Re: Doporučení 

(7.10.2004 16:08:55)
Vcielka, ja som si uz zvykla, skor ma prijemne prekvapi, ked sa v diskusii niekto prida na moju stranu a ja s radostou zistujem, ze je okolo mna stale viac ludi, ktori prichadzaju na to, ze vychovu prepleskami len bezmyslienkovite prebrali od rodicov a ze existuje aj ina cesta....
Ale nerada ludi kritizujem (hoci mnohokrat moje reakcie tak vyzeraju, viem, som dost energicka a niekedy si nedam pozor), viem, ze su to len ine skusenosti a informacie... ved kazdy z nas chce z deti vychovat to najlepsie....
Takze lentilka, no fajn, tak ahoj!!
 Helena, Alex+Evička 8/02 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Doporučení 

(7.10.2004 16:21:56)
Zuzi a tobě dítě nikdy krytky ze zásuvek nevyndavalo? Nám to dělá chlapec docela pravidelně, když má potřebu luxovat. Má to fakt docela vymakané.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Doporučení 

(8.10.2004 5:37:01)
Helčo, mně zas malý vytahoval šňůru za zástrčky. Naštěstí to byla počítačová, takže jsem to hned zjistila. Teď už ho mám v tomhle doufám "vycvičeného". Ale stejně ho hlídám, jako ostříž. Je to holt inteligentní a činorodé dítko a já netrpělivá a emotivní. Výchova nám oběma vyhovuje. Teď jsme se spolu domlouvali, že bude Nik raději, když ho pláchu na zadek, než když na něj budu zvyšovat hlas. Takže jak je vidět, děti mají asi jiný názor, než někteří humanističtí rodiče.
 ZuziP 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Doporučení 

(8.10.2004 12:57:50)
Ty Helena! S tymi krytmi mam problem aj ja ich vybrat... Preto som sa ich teraz radsej zbavila :-)))))
 Láďa 
  • 

Re: Re: Doporučení 

(11.10.2004 10:58:30)
Zuzi, celkem ti rozumím. Já na výprasky ve svém dětství také nevzpomínám v dobrém. Ale to je právě to, dostával jsem je ve vzteku. A také jsem své matce neskočil kolem krku. Nechci sebe vyvyšovat, , ale má dcera mě opravdu potom obejme a chce pochovat a čeká, že ji utěším, o což se snažím. A jsem přesvědčen, že ji netrestám ve vzteku, ale s láskou. Vždycky jí zdůrazňuju, proč to dělám, že ji mám rád, a chci ji naučit chování, které pro ni bude v životě dobré. :-) Nejde o to, že bych já byl tak super, ale že se snažím řídit určitými principy, které fungují. Má to i jiné rozměry, ale to bych se musel rozepsat více.
 Emina 
  • 

Re: Re: Re: Doporučení 

(11.10.2004 18:10:08)
Hlavne bys ty "jine rozmery" musel umistit na jinak zamerene stranky....
 Láďa 
  • 

Chytrá :-) 

(12.10.2004 8:39:00)
Zdá se, že jsi geniální. Víš, co si myslím, aniž bych to vyslovil (napsal). :-)
 Láďa 
  • 

Re: Re: Doporučení - dodatek 

(11.10.2004 11:12:25)
Jak už tu zmínili jiní, samozřejmě fyzické tresty jsou vhodné jen do určitého věku. Mé dcerce je 2,5 roku. :-) Takže máme jistě leccos před sebou. Systém hranic+důsledků a jeho vysoká účinnost si myslím, že je univerzální pro celou dobu výchovy. Jen se mění způsoby vymezování hranic a důsledků - s věkem, ale i individualitou dítěte.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Doporučení - dodatek 

(11.10.2004 14:43:12)
Láďo, ty situace, který si pamatuješ, že Tě vaši bili a Tys jim neskákal kolem krku se téměř jistě neodehrávaly ve věku, ve kterym je teď vaše dcera. V jejím věku se chodí po výprasku přitulit většina dětí jednoduše proto, že nikoho jiného ani nemají - jsou závislé jen na rodičích. I týrané děti milují své rodiče :-( Pokud vaší dceři zároveň vysvětluješ proč ji biješ, není mi jasné jedno - buď to vysvětlení co udělala špatně chápe, ví proč to příště dělat nemá a pak není třeba ji bít, nebo je to nad možnostmi jejího pochopení a jako doprovod výprasku to smysl taky nemá. Já paradoxně víc chápu rodiče, kteří dítě uhodí když už neví kudy kam, než ty, kteří výprask povyšují na výchovnou metodu. Podle mě výpraskem děti učíme, že jsme silnější, že bude lepší, když příště průšvih zamaskují, že problémy se mají "řešit" násilím atd.
 Láďa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Doporučení - dodatek 

(12.10.2004 8:32:06)
Jano, když rodiče tu láskyplnou náruč po výprasku nenabídnou, tak do ní dítě nemůže ani skočit. :-)
Můj názor je navíc ten, že i v o něco pozdějším věku (nevím přesně do kolika, je to i individuální), dítě při vhodném použití výprasku náruč rodičů vyhledá. Samozřejmě, zatím to nemám ozkoušené, a můžu se mýlit.
Svůj příspěvek jsem psal jako odpověď na článek o dítěti tuším mírně mladším než je má dcera.
Problém není v tom, že by má dcera nechápala, proč dostala výprask. Hlavní je, že děti ze své přirozenosti zkouší, kam až můžou zajít. Neumějí si sami stanovit hranice. A když je mají stanovené, neumějí je vždy dodržet pouze na základě slovních argumentů. Podvědomě očekávají, že je rodiče povedou. Někdy je to očividné, jak vyloženě zkoušejí, co na to rodič. Ví přesně, že něco nemá dělat, schálvně to udělá a vyzývavě se podívá na rodiče: "Tak co ty na to?" V tomto případě slova nepomohou. Čeká, že ho těm hranicím naučíme. A když dostane na zadek, tak se situace krásně vyjasní a podle mých zkušeností to vede ke sblížení.
Myslím, že je dobré dětem zdůrazňovat, že je lepší se přiznat, než něco zatloukat. A to i tím, že důsledky při přiznání budou pro dítě znatelně příznivější.
Když se výprask používá správně, tak se děti naopak učí násilí nepoužívat. Řekl bych, že právě děti, které jsou vychovávány liberálně, mají sklon k násilí, ne naopak.
Výprask je jen jeden z mnoha "důsledků", které je dobré používat při výchově. Samozřejmě škála je široká, a je dobré věnovat velkou pozornost tomu, jak děti nejlépe motivovat - pozitivně i negativně.
 ZuziP 


Re: Re: Re: Re: Re: Doporučení - dodatek 

(13.10.2004 9:05:09)
Lada, preco preboha zase stavias liberalnu vychovu do rovnosti s vychovou bez fyzickych trestov... Pochop, dosledna vychova moze byt aj bez fyzickych trestov... Prave slovo a komunikacia je to, cim ucis... V dnesnom svete je kopec ludi neschopnych priznat si chybu, neschopnych komunikovat normalnym sposobom.... som presvedcena, ze v tom ma ruku autoritativna vychova, kde dietatu sa nic nevysvetluje a jednoducho sa mu tresne... nazor dietata nikoho nezaujima...
A neviem, neviem, ako by sme dopadli, ked by sme zacali pocitat, kolko percent nasilnikov bolo trestanych fyzicky. Ja som presvedcena, ze je to velka vacsina....
 Láďa 
  • 

Re: Doporučení - dodatek 

(18.10.2004 9:56:59)
Zuzi, Naprosto s Tebou souhlasím v tom, že s dítětem je potřeba velmi blízce komunikovat. Je moc důležité dát mu najevo, že mě zajímá jeho názor. A když to jde, tak mu nechat svobodu volby. Ale přitom se musí naučit, že rodiče je potřeba poslouchat. Jinak by rodiče byli bezmocní ve snaze ho naučit všemu, co ho naučit mají. Jak roste, musí k samostatnosti docházet postupně. Čím dál více zodpovědnosti+svobody.
Já jsem přesvědčen, že k výchově patří i fyzické tresty (možná ne u každého dítěte, záleží na povaze). Ale musí se uplatňovat správně. Ne "protestuješ, tak flák ho a nezajímá mě co si myslíš"!
A samozřejmě s mírou, jen když je to nutné, když dítě otevřeně a vědomě odmítá právo rodičů je vést. Určitě ne, když dítě něco zkazí kvůli své nezodpovědnosti, zapomnětlivosti apod.
Dítě někdy ve skutečnosti jen zkouší, jak se zachovám, jestli budu trvat na stanovených hranicích. A myslím, že se cítí bezpečně, když ano. Pravda, určitě ne vždy je nutno použít plácnutí. Někdy stačí jiný "důsledek". A ve vyšším věku ani plácnutí nepřichází v úvahu, bylo by pokořující, což u malého dítěte při správném použití není. Cíl není dítě ponížit ani mu dokázat svou sílu, ale něco ho naučit. A je důležité mu citlivě vysvětlit, že to dělám proto.
Vidím, že ty máš jiný názor než já. Já to respektuji a nic ti nevnucuji. Rozhodující budou výsledky, ne co si myslím já nebo ty. Přeju ti, aby ty tvé byly co nejlepší.
 ZuziP 


Re: Re: Re: Doporučení - dodatek 

(13.10.2004 9:00:31)
Lada, prepac, proste ma nepresvedcis... Vyskusala som vychovu bez telesnych trestov a aj s nimi…. Pre mna cesta cez bitie dietata nevedie… Je ponizujuca a to, ze dieta potrebuje po nej naruc rodica, ma len ubezpecuje o jej destruktivite… Cim mensie dieta, tym je cistejsie. Z akeho dovodu bijes prave male a tie najnevinnejsie deti? Jedine ak z dovodu sily a ich neschopnosti posudit tvoj trest ako ublizenie….
Ludia ma presviedcaju, ze deti su rozne a kazde potrebuje inu vychovu… To je pravda a ak by som tak tvrdo nestala za vychovou bez fyzickych trestov, tak stale budem tvrdit, ze z tych deti, ktore su takto trestane, je vacsina takych, s ktorymi to ide aj bez bitky. A ten efekt je urcite lepsi….
 diskuze 
  • 

Opravdu diskuze? 

(4.10.2004 10:50:22)
Takl jsem četla, že se píšeš už pěkně dlouho, a jak jsem zjistila, pořád to samé?! Takže ono asi opravdu nebude tak horké. Pamatuji se, že ti jednou napsali, proč vlastně dítě máš. A opět v tomto článku to píšeš, NECHTĚLA JSI JE! Tak proč máš to malého kata(já to napsala výstižněji, ale sprostěji - sráče).Ty že se o něho staráš? Pěkný houbeles, jsi na nic. Podílela jsi se na výchově dvou dětí a teď to nezvládáš? Možná to bylo úplně jinak a teď je to také jinak.
Takže nakonec mi z toho vyplývá, že jsi JEN NEDOCENĚNÁ NOVINÁŘKA, která umí jen (dobře) psát, ale jinak nic. Chtělo by to provaz a jít se zastřelit do rybníka!!!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Opravdu diskuze? 

(4.10.2004 12:43:52)
Nikdy jsem nebyla a ani nejsem novinářka, ale jinak dobrý, pobavila jsem se. :o)
 Lenka 
  • 

Re: Re: Opravdu diskuze? - K smíchu, ty jsi k pláči 

(4.10.2004 20:06:44)
Tak to tedy nevím co tě pobavilo?!?! To že nejsi neschopná? Tak to se nedivím, že máš takového syna. ¨Je to spíše k pláči.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Opravdu diskuze? - K smíchu, ty jsi k pláči 

(4.10.2004 20:23:32)
Lidská tupost a ubohost je vždycky legrační. Zvlášť když má za cíl někoho tzv. "urazit".
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Opravdu diskuze? - K smíchu, ty jsi k pláči 

(4.10.2004 20:35:13)
Když ti to přijde jako urážka, tak to jsi opravdu už mimo mísu. Jak to, že té jedné mamince šel kluk do jeslí a je už OK? Myslím tím, že už mi přijde, že si v tom hovíš.
 Xantipa 
  • 

Re: Opravdu diskuze? 

(5.10.2004 15:43:07)
Monty opravdu není moje krevní skupina. Ale nazvat 20měsíční dítě malým katem a sráčem - fuj, to je už moc. Dítě je čistá duše, nepopsaný list. Opravdu je pravda, že oči jsou okna do duše. U dětí to platí mnohonásobně. Podívejte se dítěti do očí. U takto malého dítěte tam nenajdete zášť a zlobu. Dítě se ale nesmí nechat růst jako dříví v lese, nejde s ním jenom blbnout, je třeba ho vychovávat. A takto malé dítě je obraz rodičů, takže k psychologovi by nejspíš měla jít Monty, protože rozhodně někde dělá chybu. Tuto chybu nemůže napravit nikdo, jen ona sama. A jestli s tím nic neudělá, možná dopadne tak, jak píše ve svém článku. A to není moc povzbudivé.
 Jinalenka 
  • 

Re: Re: Opravdu diskuze? 

(5.10.2004 16:32:52)
Monty napsala: "Jak vychovat z malého kata Mydláře umírněného pacifistu?"
Ja vim, je toho uz uz trochu moc.....
L
 Gábi, 2 děti 


Ještě vydrž :-) 

(4.10.2004 11:32:34)
Ahoj Monty,
už jsem se moc těšila na Tvůj další článek. Vždycky je kolem něj strhne báječná "krvavá" diskuse ;-)
Já bych ještě nad Stáníkem nelámala hůl, ani bych ho nezavírala na psychiatrii. Myslím, že malé děti tohle prostě dělají, někdy to nedomyslí, někdy zase zkoušejí, co se stane, když ...
Určitě je dobré držet linii: "tohle se prostě nedělá", možná by pomohlo, když dělá něco opravdu ošklivého (kromě klasického plácnutí a zvýšení hlasu) odnést ho někam, kde bude sám (nemyslím samozřejmě sklep nebo něco hrůzostrašného, třeba vedlejší místnost).
Nevěš hlavu, většina maminek má vytrhané vlasy (od miminek) a štípance a modřiny (od batolat). Vydrž! :-)
 Olina, syn 20měs. 
  • 

Re: To není pravda 

(4.10.2004 15:43:07)
Ne většina maminek nemá vytrhané vlasy a štípance od svých dětí. Ty možná ano, tak si myslíš že je to normální. Já znám jen jednu. Monty nepomůžeš, když ji v tom budeš podporovat.
 Gábi, 2 děti 


Re: Re: To není pravda 

(5.10.2004 11:03:44)
Olino, tebe nikdy miminko nechytlo za vlasy a nepustilo (je to takové vývojové stádium úchopu)??? Nebo "nekouslo" při kojení? Nebo ti batole nedalo "kousavou" pusinku? Děti moje i kamarádek a příbuzných to dělaly a vesměs to byly mazlíci a andílci :-)))
Já si zase myslím, že Monty nepomůže posílání na psychiatrii, s tím, že dvacitiměsíční batole je "případ" a má "diagnózu". Hrozně nemám ráda, když se někdo snaží někoho zapasovat do tabulek - "vše co je nad i pod průměrem, je špatné".
Z tohohle období většina dětí vyroste. Je to jen náročné, protože to vyžaduje od rodičů být stále připraven vystartovat a reagovat.
 Radka 
  • 

Markyz de Sade junior 

(4.10.2004 11:47:07)
Ahoj,
jestli můžu poradit, tak určitě návštěvu u psychologa. Teď máte sice pocit, že jste obětí vašeho syna pouze sami s manželem, ale postupem častu bude stále větší chudák váš syn. Nedělá to proto, aby vám ublížil. Snaží se tím kompenzovat zřejmě napětí, které v něm je. Píšete, že je hyperaktivní, tak to s tím bude zřejmě souviset. Musíte mu jasně stanovit hranice kam až může zajít. Je to těžké. Sama mám 14 měsíčního syna, který mě kouše. Snažím se ho při jeho "vášni" krotit tím, že jeho pozornost odvedu jiným směrem. Oplácet kousání rozhodně není dobré. Dítě nechápe, že se z toho má ponaučit, ale myslí si, že když koušou i rodiče (kteří mu svým chováním jsou vzorem), tak je to normální a bude v tom pokračovat. Také bych vám doporučila knížku Malý tyran od Jiřiny Prekopové. Je až neuvěřitelné, co všechno děti dokáží. Ale znovu říkám, nedělají to proto, že chějí ublížit, potřebují řešit problém a nevědí jak nato, tak to zkouší po svém. Hodně zdaru
vám i vašemu prckovi.
 Hanka, 7 let 
  • 

Re: Markyz de Sade junior 

(6.10.2004 9:23:41)
Ahoj Monty,

pamatuji si na dobu, kdy naše holčička měla asi tak dva roky. Hodiny jsme trávily spolu tím, že jsme po ránu ležely v posteli, a na místo běžného mazlení a říkanání pohádek se "fackovali" . Ona mně bouchla a já jí to oplatila, dala mi malou, dostala malou, dala mi velkou, já jí dala takovou aby jí cítila. To samé kousání.... Přišlo mi to, že prostě potřebovala zjistit jaký je mezi tím rozdíl. Zjistit cit. Z mé strany to nebylo oplácení, ale dávala jsem ji možnost poznat co je hlazení a co je plácnutí, jaký je mezitím rozdíl. Vše probíhalo s láskou a proto, že to dcerka chtěla, slzičky se nekonaly. Po půl roce se její zájem přesunul ke zkoumání jiného a dnes je z ní citlivá holčička.

Něco jiného je její splašenost, při které vznikají nechtěné kopance do břicha a rány do hlavy. Ale to už ví, že se to nemá, že to bolí a nedělá to naschvál.
 Xantipa 
  • 

pro Monty 

(4.10.2004 12:25:32)
Monty, podle mě jsi poněkud zvláštní žena s netypickým přístupem téměř ke všemu, takže se nedivím, že i Tvůj syn je opravdu zvláštní. To prosím neber jako urážku. Tvůj syn si v sobě nese obraz Tebe. Tak to prostě je. Proč by to mělo být špatné, Ty s tím žiješ a on také.
 16.5Salám&Lajka14 


Pro Nejanku, Xantipu a další 

(4.10.2004 12:55:07)
Nejanko, používám český i latinský zkratky podle toho, jak mi zapadnou do kontextu... btw. podobně jako anglický/internetový. :o)

Xantipo, když mě spíš zaráží ten naprostej... jak to říct, nihilismus? :o) Že je trochu zvláštní, no proč ne, ale fakt nevím, co s dítětem, na který NIC neplatí.
My mu samozřejmě zakazujeme některý věci, zkoušeli jsme ho trestat tím, že mu něco zakážeme (vezmeme), dokonce ani to plácnutí nezabírá. On chvíli řve, ale pak na to zapomene, jde a udělá to znova. Klasická situace - jde a otevře ledničku. Odnesu ho, zavřu ledničku, důrazně mu řeknu, že nesmí. Jde a otevře ledničku. Plácnu ho přes ruku a zopakuju, že do ledničky nesmí. Odnesu ho. Jde a otevře ledničku. Opakuju plácnutí, stoupnu si před ledničku, aby ji nemohl otevřít, on řve a lomcuje se dvířky ve snaze dostat se tam. Celou dobu, co stojím u lednice - dejme tomu pět minut - mu vysvětluju, že to nesmí dělat, že to hodný děti nedělají a že se máma zlobí. Odejdu od lednice, jde a otevře ji.
Tohle je docela ubíjející...
 Karla 
  • 

Re: Pro Nejanku, Xantipu a další 

(4.10.2004 13:20:50)
Když jsi ho takto vychovala, musíš u té lednice vydržet déle. On ví, že ty nevydržíš a tak si těch 5 minut počká. Ví jak na tebe, takže co by ho vlastně mělo zastavit. Sice je to kruté, ale když nic nepomáhá, tak mu kup malou dětskou lednici a zavři ho s ní do sklepa.Ne na 5 minut, ale prostě na celý den.
 Mike, dcera 2,5r a 3mes 
  • 

Re: Re: Pro Nejanku, Xantipu a další 

(4.10.2004 14:13:24)
Karlo, dobry. Takhle to delame od prvopocatku u nas a je klid. Nase Anicka vi, ze si nic nevykrici ani nevyvzteka a nad to muze jeste priletet na zadek jedna rychlovka a uz prisla na to, ze mnohem vyhodnejsi je nevztekat se, protoze to tolik neboli.
 Lea 
  • 

Re: Pro Nejanku, Xantipu a další 

(4.10.2004 14:18:01)
Tak mě napadá, a co ho nechat u té otevřené lednice prostě stát? Jen at do ní kouká když mu to dělá dobřem třeba to viděl u tatínka, nebo u tebe a nerozumí tomu proč on by nemohl. Třeba ho to omrzí když zjistí že otevřít lednici není nic zajímavého, ba dokonce ani maminka ho nezačne plácat po ručičce. Samozřejmě zakročit ve chvíli, když by od té otevřené lednice chtěl odejít, tak to mu důrazně zatrhnout, že lednice když u ní nikdo není tak se zavírá.
Copak hyperaktivní dítě bude bavit stát 3 hodiny a čučet do otevřené ledničky? Skoro bych řekla že ne.

Ruku na srdce, copak my dospělí taky kolikrát nezíráme do otevřené ledničky jen tak? tak proč se divíme že malé děti to dělají po nás?
 zlatokačí 
  • 

úkolem rodiče je vychovávat 

(4.10.2004 14:26:31)
Je to těžký, ale úkol rodiče je vytrvat a nalézt prostředky, které na dítě platí. Mému synovi není ještě rok, ale má několik oblíbených her - jedna z nich je, že leze k odpadkovému koši (jedna z věcí, kterou má zakázanou) a my na něj vždy důrazně "Nene!!" - někdy poslechne, jindy ne a třeba se směje... Tak ho zkoušíme jinak ho odtamtud dostat, přinejhorším ho odneseme, když nic jiného nezabírá... Ale ve finále se musí dostat od koše. Pravda, tato "hra" je dost stereotypní (opakuje se několikrát denně a od té doby co umí stát, cca 4 měsíce) a asi bude trvat ještě dlouho. To že leze ke koši, mi ve skutečnosti tolik nevadí, ale na něčem se holt musí naučit, že něco nesmí. Vím, že budou horší boje, ale lepší, když se naučí pravidla od rodičů, než potom někdy později a drastičtěji. P.S. Malý tyran je opravdu dobrá knížka. Doporučuju!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: úkolem rodiče je vychovávat 

(4.10.2004 14:51:56)
No... jenže on do ní NEKOUKÁ, už jsem to tu psala. Kdyby do ní jen KOUKAL, tak mi to tak nevadí. On z ní vytahuje věci a LEZE do ní, jako celej, šplhá se po přihrádkách, leze do toho šuplete dole... a to je dost těžko tolerovatelný, když pro nic jinýho tak proto, že by byl věčně nastydlej. :o)
 Marta 
  • 

Re: Re: úkolem rodiče je vychovávat 

(4.10.2004 15:20:30)
Je něco co má malý opravdu rád, na čem lpí? Např. Oblíbená hračka atd. ?

Pak bych zkusila při další´m ataku na ledničku následující slovní vodopád:
Stando, lednička není na hraní, jeslti ji budeš otvírat budu se na tebe zlobit, a jestli se ještě jednou rozlobím, zeberu ti za trest hračku, a tebe to bude mrzet, budeš plakat, ale já ti ji nevrátím dokud se nepřesvědčím že do ledničky nelezeš aspon 1 týden.
Stando chceš přijít o oblíbenou hračku? Ne? Tak nelez do ledničky, jinak se budu zlobit a když se budu zlobit, vezmu ti hračku
Stando víš kdy se budu zlobit? Když polezeš do ledničky. A co bude následovat když se budu zlobit? Seberu ti hračku .
nechceš abych ti brala hračku? Tak nelez do ledničky.

A tak pořád dokola. Důležité je, aby si malý uvědomil následující trojici souvislostí:
1. Nesmí něco dělat
2. Pokud to udělá budeš se zlobit
3. pokud se budeš zlobit bude následovat trest (obvykle naplácání na zadeček, ale i to zabavení oblíbené hračk by na delší dobu by pomohlo)

Vtip je v tom, že se to musí říct se zdviženým prstem a zdviženým hlasem a ty věty opakovat třeba 20 X. Když to nezabere, tak zabavavíš hračku třeba na týden a když se jí bude dožadovat, tak mu zopakuješ že jsi mu ji sebrala protože tě zlobil, že kdyby nelezl do ledničky když jsi mu to zakázala, že by jsi se nezlobila a že kdyby jsi se nezlobila tak bys neměla důvod mu ji brát.

Pokud bude následovat pláč po hračce, opět opakovat proč se tak stalo, že kdyby to nedělal, nemusela jsi se zlobit, kdyby jsi se nemusela zlobit, nemuselas mu ji brát, kdyby jsi mu ji nemusela brát, tak ted nemusl plakat a tak pořád dokola.

Je to x krát vyzkoušené a funguje to na jiných roštácích co prováíděli různé věci a obyčejné plácnutí na ně neplatilo, protože si nedokázali uvědomit tu výše popsanou trojici souvislosi.Tak není důvod proč by to němělo zafungovat i na Stáníka.
 Jana Z. 


Re: Re: Re: úkolem rodiče je vychovávat 

(4.10.2004 15:35:38)
Marty system je presny co ted radili v mistni (nemecke)tv - jde tu zajimavy porad o detech a vychove, kdy jsou poradci bud primo v rodine, ci napojeny pres mikrofon a kamery na maminu a radi tak rikajic "on-line"..

Mne zaujal prave pripad dost nezvladatelneho kluciny (Stanik je proti nemu andilek:-)
ale ty rady znely:

1/duslednost (tudiz co je zakazane, jaky druh zakazu nasleduje - u nich 5min v klidu v pokoji..on v pokoji rozbijel veci a zdrhal z pokoje - tak ho do pokoje pokazde vratili, pak s upozornenim ze prijde o hracky - vystehovali mu kompletne pokojik, zustala postel+zidle a hracky ziskaval zpet za odmenu, ale 5min v klidu v pokoji byla vzdy "vyhruzka-trest", jedno varovani a pak nasledoval pokoj - stacilo 5dni a chapal ze to mama mysli vazne a ze jsou takova pravidla - predtim matku absolutne ignoroval..)

2/ to sdelovani vsech veci - a to bylo dulezite- rikat diteti tak aby se ti dival do obliceje - drepnout k nemu, chytnout treba za rucky, pokud je treba tak za bradicku a zvednout ji aby se na tebe dival a sdelit mu co je treba
3 / a jak pise Marta i oni povazovali za dulezite sdelit diteti ze se nejedna o hru - otevru, zavru, mama nejak reaguje, silena psina a super hra...


Sama vim z vlastni zkusenosti ze holky lepe reaguji, kdyz jim nejaky zakaz ci vysvetleni pri vztekani se sdelim takhle "primo"- starsi se obycejne prestane vztekat a zacne knourat a vysvetlovat pro to ci ono chce a v klidu si to vysvetlime:-) nez kdyz treba rvu od sporaku ci od nejake prace -to pak nema obycejne zadny efekt (jen muj zvyseny adrenalin;-))..

Zdar a trpelivost..bude hur;-))))))

jana
 zlatokačí 
  • 

Re: Re: úkolem rodiče je vychovávat 

(4.10.2004 15:45:26)
Tak o to více je důslednost třeba. Taky jsem to dřív nechápala a neuznávala, ale když si zpětně promítnu své začátky učitelky před 30 puberťáky...zpětně chápu, že důslednost je to hlavní... a jedno dítě (navíc vlastní) by snad neměl být takový problém...doufám :-) Je pravda, že když se děti nepodchytí hned ze začátku, "rozjedou se" a pak se musí metody stupňovat. Ale nejsem žádný psycholog, mám jen chabé zkušenosti a něco načteno :-) P.S. Někde jsem vyčetla, že jste Monty z Tábora, 5 let jsem tam žila, třeba máme společné známé...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: úkolem rodiče je vychovávat 

(4.10.2004 15:53:38)
zlatokačí, odstěhovala jsem se v roce 1992, hned po maturitě, znám tam prakticky jen bývalé spolužáky; bydlela jsem na Pražáku.
 zlatokačí 
  • 

Re: Re: Re: Re: úkolem rodiče je vychovávat 

(4.10.2004 21:32:43)
tak to jsme se dost minuly, já žila v Táboře 1996-2000 a na Sojčáku, to by bylo asi dlouhé a možná i marné pátrání po společných známých :-) I když mi přišlo, že se místní často znaj aspoň "přes někoho". Jinak po zbytek života jsem Pražanda.
 Olina, syn 20měs. 
  • 

Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 15:35:08)
Prokristapána zalepte mu ji průhlednou lepící páskou na dvou místech délka asi 20 cm tak vysoko, aby na to nedosáhl a už s tou ledničkou dejte pokoj. Vy to snadno odlepíte a on z toho nebude mít sílu. Vy jste strašně nekreativní osoba.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 15:47:26)
My jsme tu ledničku dost dlouho zalepenou měli. Problém byl v tom, že nás docela dost otravovalo ji 20x denně přelepovat pořád dokolečka, tak jsme si koupili jinou vyšší, s tím, že nedosáhne na otvírání. Bohužel si ji umí otevřít i bez toho. Takže už ji nezalepujeme. Toť vše.

K těm zákazům, už jsem psala, že to moc nezabírá - oblíbenou měl knížku, vzali jsme mu ji po x krát opakovaném zákazu trhat ji. Dva tři dny ji hledal a pak se na to prostě vykašlal. Jinak jeho oblíbené činnosti jsou z 99% z kategorie zakázaných... vyjma toho, že se strašně rád koupe, ale nebudeme ho přece trestat tím, že ho nebudeme mejt. :o)

Psychologa zkusíme po 2. narozeninách, když se to nezlepší.
 Věra. 


Re: Re: Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 16:01:08)
Monty zdravím. :-))

U lednice jsme museli odšroubovat madlo, jen to pomohlo.
Ostatní obdobně, zákazy, plácnutí, vše našemu bylo jedno, a oloupané tapety za to prostě stály. Ničil vše co viděl až do dvou let.
Holky zde kousek níže píšou hezky...dávání hranic, důslednost a podobně..

Jooo, vychovat kluka, to nebýva jen tak...i když něktěří se chovají důstojně již od mala...ale asi je jich menšina...
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 16:06:54)
a jsme u toho Monty, jakVás může Stáník brát vážně, když má bezpečně ověřeno, že vás nakonec udolá. ty a manžel jsme nebyli důslední, když jste přestali zalepovat ledničku, tak si odpověz na otázku, co tě víc otravuje, to že Stáník do té ledničk vleze, nebo to že tě nebaví něco dělat 20 X? Prostě to musíš udělat po 21, a možná ještě 50 x poté než Stáník pochopí, že to myslíš vážně. Malému dítěti nestačí něco říct a čekat že to pochopí, on si to musí prožít, jinak nepochopí souvislost.
Má to ten váš klučina s Vámi vlastně jednoduché. Dokážeš si představit, že až bude větší, bude se to stupnovat? Např. vám vezme peníze z peněženky, vy uděláte tytyty a schováte ji, najde ji jinde a vezme je zas, vy ji zase schováte a tak pořád dokola až rezignuješ, protoře tě nebude bavit tu peněženku pořád schovávat. Ale o to nejde, jde o to že tvé dítě musí vědět, že když stanovíš hranice, budou nedotknutelné i kdyby se na hlavu stavěl a i kdyby jsi to měla opakovat 150 x, protože jestli on něco vydrží, ty musíš o jedno víc, od toho jsi jeho matka.
A celá historka o malém tyranovi se nám tak smrskne na jen a jen nedůsledné a trošku líné rodiče, které jen nebaví pořád zalepovat lednici.
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 16:23:18)
..jen dodávám, že se mi ta Tvoje historka líbila, jak je napsaná, ale když člověk dojde k jádru problému, už tak úsměvné a s nadhledem to není, ale neřešitelné taky ne.

Držím palce at to s tou lednicí zvládneš jednou pro vždy :-)
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 17:11:48)
Monty,

je fakt, ze moji mensi je 20mesicu a trest ci odeslani do pokoje (ktere obcas parkrat do roka pouziji na starsi) nepomuze - vzhledem k veku by ji to nic nerikalo a nechani o samote v pokoji by asi dostala psotnik (to jsou veci, ktere se daji pouzit az na starsi dite)..

Takze holt dokola rikam ne a stojim u ni .nebo ji dokola beru fixky, ktere tady starsi nechava lezet (a te zas dokola rikam, ze si to ma uklizet atd...neverending story..

Duslednost u tech malych je proste jen jineho typu nez u tech starsich, ktere uz komunikuji..

Jasne neco se da vyresit odsroubovanim madla (zasuvky od elektriny mam taky pro jistotu zaslepene nez abych spolehala na to, ze poslechne na "ne"...)..

jana

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 18:20:40)
Monty, k tomu, že skoro všechno, co Stáník chce dělat, se nesmí:
Nad tim jsem taky přemejšlela - máme bydlení upravený opravdu tak, abych nemusela děti nonstop hlídat, ale kluci vždycky vymyslely něco dalšího, co by mě do tý doby ve snu nenapadlo - jeden příklad za všechno: dělat kladivem do zdi díru (popř. mlátit kladivem do lednice apod.) - to jsem jim zakazovala dost dlouho a díry se mnou sádrovali - naštěstí už s tim skončili. Když pak někde na návštěvě vidim, že někdo roční dítě krmí lžičkou, i když to chce zkoušet samo, aby neumazalo podlahu v kuchyni, říkám si jak ty děti můžou zvládat zákazy už na týhle úrovni, když ty naše nezvládají zákazy horších prohřešků. Zatim jsem došla k tomu, že v tom jsou právě ty hranice - když dělat bordel u jídla je povoleno (z mýho pohledu jde o vývojový stádium .-) - oba sedávali samostatně u jídla od tý doby, co začli sedět a stravovací návyky časem okoukali a zvládli asi do roku a čtvrt na jedničku), tak dítě zkouší co dalšího smí - a když smí i to další, jde ještě dál. Dokud nenarazí na něco zakázanýho. Otázka teda spíš zní, kdy je zákazů moc (tlumí zvídavost a ničí sebevědomí dítěte) a kdy málo (dítě necítí zájem, neví co je dobře a co špatně, rodiče maj chuť se oběsit atd :-)) Ale o máme každej jinde a asi to tu nevyřešíme.

Jinak souhlas (pardon, už nevim s kym), že největší bordel dělají jednoznačně ve chvílích, kdy se jim nevěnuju. A souhlas, že to, co Monty popisuje neni na psychologa. To bychom tam vážně chodili všichni (někdo sice nemlátí rodiče, ale zas málo jí, nebo si hraje moc často sám a je příliš tichej, nebo nechodí ani po druhym roce na nočník, nebo nebrečí, když od něj odchází máma a kamarádí s každym koho potká... (to jsem prošla naše známý :-)) Zato ve chvíli, kdy k psychologovi vlezete, velmi pravděpodobně nějakou diagnózu dostanete, i kdybyste ji neměli (to neni jen tak, abych si zanadávala - moc bych si přála mít jinou zkušenost :-()
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 18:22:39)
Pardon - kluci vymysleli X děti vymyslely
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 18:58:50)
Jéžiš, kolikrát to ještě budu psát? Vůben netvrdím, že naše dítě je nejhorší ze všech nebo nějak výjimečně neobyčejný... jen je prostě jiný než děti, který znám a který zřejmě znají i lidi v mém okolí, protože skutečně všichni konstatovali, že takový dítě ještě neviděli. Je docela dobře možný, že děti poloviny lidí, co chodí na Rodinu jsou stejný nebo ještě horší, to ale nemůžu posoudit, protože je neznám. Ty děti, co znám, jsou prostě... jiný.

Jano, my jsme taky celkem všechno uzpůsobili tak, aby malej nemusel být neustále pod dohledem - všechny šuplíky v jeho dosahu jsou prázdný nebo jsou v nich jeho hračky, el. zásuvky jsou zabezpečený, komora s nebezpečnejma věcma zamčená. Lednici nelepíme jednak proto, že nás to už fakt nebaví a hlavně máme novou, nemusí bejt hned zničená a oblepená - tý starý to bylo jedno.
Stáník taky smí spoustu věcí, který jiný děti ne. Bordel u jídla taky tolerujeme, snesu i počmáranej stůl (dá se přece umejt), vnitřky šuplíků a tak; nevadí mi, když trhá přečtený noviny a nosí je po celým bytě, hraje si s botama, ale několik věcí opravdu nechci. To šplhání po přihrádkách v lednici, neustálý vylívání mlíka z flašky JINAM (kamkoli), sedání si do HORNÍCH šuplíků a především to mlácení rodičů.
Aby bylo jasno, on to nedělá 24 hodin denně, ale minimálně 1x za den nám nějak ublíží. Ten pitomej ukazováček nemůžu ohnout doteď, udělal se mi otok na kloubu. :o(
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 19:49:32)
To nebyla kritika - jen zamyšlení. Vycházim z toho, že nejspíš vychováváme děti dost podobně...
 Lela, čert a malinkej drak 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 20:26:55)
Monty, tvů článek mně jako vždy moc pobavil :-)) I následná diskuze ...
Mám doma podobné dítě, mám podobný názor na rodinu i na roli matky - mám syna moc MOC ráda, ale trávit s ním celý den bez možnosti realizovat se jako normální člověk, ne jen jako matka, pro mně představovalo (samo s nadsázkou) peklo ... Prcek ničil na co přišel, já si nemohla celý den sednout, protože okamžitě stál u mně a ječel, spánek přes den představoval maximálně 10 - 20 minut, během kterých já samo nestihla víc než si dojít na záchod :-))
Od září jsem se vrátila do práce, chlapeček chodí do jeslí a světe div se, je v pohodě (díky tomu, že je to takový zdivočelý extrovert, to snáší bez problémů, hihi), mezi dětma se vyblbne, spí tam - hodinu a půl!!! ... já jsem z práce odpočatá (duševní práce neuvěřitelně osvěží :-), má určitý režim - takže se mu posunulo i večerní usínání a já si můžu po víc než roce užít večer dvě hodiny v klidu a tichu, po práci a jesličkách si oba užíváme, že jsme spolu - on se dost zklidnil ... domácnost je sice v troskách, ale to předtím nebylo o moc lepší - a hlavně se netrápím tím, že jsem špatná matka, že taky myslím na sebe :-))
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 20:31:26)
Nemyslím si, že když je nějaké dítě nezvladatelné, že je hned jeho maminka špatná. Jen prostě neví, jak na něj. Ale jestli můžu napsat, tak jsem ráda, že jsi nedopadla jako Monty.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 22:10:03)
Lelo, hodně jsi mě potěšila. Jednak tím, že vidíme věci podobně a jednak tím, jak se klouček sklidnil v jeslích. Našemu staršímu Nikovi budou 3roky v prosinci. Je hyperaktivní a nadměrně společenský. Měla jsem obavy, jak bude zvládat školku. Ještě ke všemu mi dnes jedna "dobrá" duše ze sídliště s úsměvem řekla:"Nik by byl ve školce postrach,ještě že se na jaře stěhujete". Musím dodat, že je jen živější než většina dětí a hlavně strašně moc se vždycky snaží připojit k ostatním dětem, ať už jsou jakkoli staré. A mimochodem pětiletý syn téhle paní, se Nikovi pořád posmívá a je na něj velice často fyzicky hrubý, což samozřejmě ona nevidí. Nik k dětem nepřiměřeně hrubý není.

Jinak Monty a Jani, ten náš vymýšlí taky psí kusy. Jídlo zásadně nejí jako normální lidi, nebo spíš jako většina lidí. Včera jed piškoty, chvíli byl bez dozoru. Tak si udělal na zemi hada, apak ho pošlapal. Dostal vynadáno, maminka to zametla a za chvíli donesl piškoty nastrouhané na pěnovým puzzle. Má to z jedné strany hrubší okraj. Prostě jen uplatňuji důslednost a zákazy ve chvílích, kdy jde o zdraví či život. Protože jinak by mi nestačila energie.

A co chci hlavně říct, většina našich známých to nechápe a mnohdy minimálně výchovu odsuzuje. Nutno dodat, že jejich děti jsou většinou lehce zvladatelné. Ti největší kritici mají děti typu: kam mě postavíte, tam mě najdete. Takže mně to je jasné a hlavu si kvůli nim nedělám.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prokristapána Monty 

(4.10.2004 23:59:06)
Evčo
Mikronávod: piškoty dej na prkýnko, k nim kladívko a instrukci: rozbít a nahrnout do misky - drť použijem do buchet (to neva, že nepečeš, já taky ne). Základem je mít dostatek piškotů. Pak můžeš prcka chválit jak Ti pomáhá v kuchyni.
PS: Za 14 dní pořádáme u nás doma pro děti akci: roztloukání ořechů (děti roztlučou, maminky snědí) - nechcete přijet? Můžete i rozdupávat :-)
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prokristapána Monty 

(5.10.2004 11:46:50)
Jani, to je super. To se mu určitě bude líbit. Už nějaký čas se chystám na tvoje stránky, načerpat nějaké nápady. Ty mi hlava neplodí. Ale od toho mám talentované spoluobčany, abych mohla skopírovat, co už vymysleli a osvědčilo se. Dík Evča
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Prokristapána Monty - kdo umí, ten umí 

(4.10.2004 20:27:58)
To jsou samé příklady ze života. Tak mám také jeden. Mám velmi dobrou kamarádku, která má holčičku. Před 3/4 rokem jsem u ní byla na návštěvě a ptala, co malá. Lítala tam kolem nás, prostě neposeda. A ona mi říka, že dobrý. Prý jí známá radila, že musí hned od začátku stanovit hranice a prostě nedovolit nic navíc. Oni prý to neudělali a dnes hořce litují, protože kluk si s nimi dělá co chce a už s ním nic neudělají. Stali se jeho otroky. A tak kámoška udělala hranice, za které opravdu nešla. Ale tatínek milé holčičky chodil do práce a tak byl po celém dni rád, že mohl být se svojí holčičkou a dovolil jí vše. Tím myslím štípání, škrábání a kousání. Ona se tomu smála a on jen ty,ty,ty a nic. Před týdnem jsem je potkala. Jsou už asi 2 měsíce od sebe, holčička je pořád pěkná rošťanda, akorát když to přežene a maminka řekne a dost!, tak přestane. Ale když si jí prý vezme tˇatínek, je rád, že jí zase dát zpět mamince.
Takže není té svobody a liberálnosti u vás příliš? Samozřejmě opět najdete i na toto odpověď. Ale já si stejně budu myslet, kdo umí, ten umí a kdo neumí, ten čumí. A dobře vám tak.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Pro Nejanku, Xantipu a další 

(4.10.2004 16:10:21)
mne fascinuje, jak se monty soustavne snazi presvedcit nas i sama sebe, jak ma mimoradne a vyjimecne dite, ovsem na rozdil od tech mamin, nad ktere je povznesena, je stanik mimoradny nikoli tim, co umi a co se mu dari, ale samymi negativy (tedy dle clanku tady). to mne na tom fascinuje, pripada mi totiz, ze monty prece nemuze mit tuctove dite, kdyz je sama sva a originalni a tak zduraznuje presny opak toho, cim se chlubi konvencni matky. pod kazdym clankem se ozve x matek, ktere reknou - ale on se chova uplne jako moje dite v jeho veku - a monty odpovi: urcite ne, ten muj je horsi, neposlusnejsi a nezvladatelnejsi

mam o neco mladsi dite a taky hodne aktivni, sice na to nemam papir od doktora, ale znam tech deti dost na to, abych to mohla tvrdit. beru to tak, ze to opakovani 20x behem 20 vterin k tomu "vychovavani" proste patri. vidim, ze to moc dobre vi, ze nesmi, ale touha objevovat je proste silnejsi. nebo ze v zapalu hry proste zapomene, ze jsem ji pred minutou napomenula. nekdy mam chut ji prodat a nekdy mam problem se nezacit smat a napominat ji s vaznou tvari a vaznym hlasem.
kdyz treba otvira mrazak (proto se mi to pripomnelo, na lednici nedosahne, ale na mrazak ano) a sama se pritom hlasite napomina "nenene!" kdyz jde vy(za)pnout televizi, krouti hlavou a zlobi se "tytyty!", kdyz krouti cudlikama u sporaku, dotkne se ho, podiva se na mne, vidi to, ze se mracim, zavrti hlavou nene nesmis a krouti vesele dal.

a jeste neco jsem chtela rict, je to cista spekulace, monty tady sice rika, ze se klukovi venuje dostatecne, ale u nas doma to chodi tak, ze dite nejvic zlobi, kdyz chce zaujmout moji pozornost nebo kdyz jsem dlouho pryc a chybim ji, tak pak provokuje, abych ji tu pozornost vynahradila jakymkoli zpusobem, i pouhym okrikovanim "neokusuj tu knizku"
 Karca 1 


Re: Re: Pro Nejanku, Xantipu a další 

(4.10.2004 16:25:47)
Ivo,
napsala jsi to myslim dost vystizne! Mam 2,5 leteho kluka, ktery dela totez, myslim, ze je to normalni a chodit kvuli tomu s ditetem k psychologovi...to snad ne?! No pokud clovek chce z ditete opravdu udelat nejaky psychopripad a dostat to natukane na papire, pak prosim...to mi ovsem od rodicu pripadne dost sadomaso ;)
 Helena, Alex+Evička 8/02 
  • 

Re: Re: Pro Nejanku, Xantipu a další 

(4.10.2004 18:51:00)
Já tedy nevím, mám dvouletá dvojčata, a chlapec je to samé, co popisuje Monty. Nemyslím si, že bych se mu málo věnovala, čteme knížky, malujeme, pracujeme s modelínou a Alex stíhá ještě dmolovat byt. A to i přesto, že mu pokaždé vynadám, i přesto, že ho dvakrát napomenu a potřetí plácnu. K psychologovi bych ho netahala, ale taky jsem byla na pohovoru u naší dětské doktorky. Řekla mi, že je to v tomto věku normální a že ho to přejde. Ale ujiťuji Vás maminky, které takové dítě nemáte, buďte rádi. Alíček je např. specialista na zásuvky, zásuvky máme zadělané, zalepené a Alex, když "má potřebu" luxovat, tak jde, zásuvku odlepí, krytku vydloubne (klíčem, kolíčkem na prádlo, lžičkou apod.)zapojí lux do zásuvky a jde luxovat. Viděl mě žehlit, tak šel, zapojil si žehličku, vzal mi ručníky a chtěl žehlit. Toto všechno zvládá během krátké chvíle, nepomáhá ani plácání, ani důsledné vysvětlování, že nesmí a nepomáhá ani to, že se snažím ho zabavit jinou hračkou.
 Wet 
  • 

Re: Pro Nejanku, Xantipu a další 

(4.10.2004 21:19:00)
Ano, hodné děti to nedělají. Ale je třeba si přiznat, že každý nemá to štěstí mít hodné dítě.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Pro Nejanku, Xantipu a další 

(5.10.2004 10:54:31)
Já samozřejmě vím, že jsou děti lépe zvladatelné a děti velmi špatně zvladatelné. Šlo mi spíš o to, že Monty je žena opravdu se zvláštním přístupem téměř ke všemu, zřejmě i ke svému dítěti, a na tom staví své články. Vzhledem k tomu se ani nedivím tomu, co píše o svém synovi. Jsem ale ráda, že já sama mám všechny děti "hodné". Nicméně si myslím, že Monty příspěvek nenapsala kvůli tomu, že by snad chtěla radu, ale jen jako konstatování. Někde jsem četla, že dítě mladší 3 let nelze vychovávat, pouze ho vést a poskytovat mu maximum lásky. Od 3 let je potřeba začít s řádnou výchovou. Proto si myslím, že s tak malým dítětem jít k psychologovi je nesmysl. Ale zřejmě výchova syna Monty by měla spočívat hlavně v důslednosti, jenomže to asi bude v rozporu s jejím svobodomyslným cítěním.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Pro Nejanku, Xantipu a další 

(5.10.2004 10:54:49)
Já samozřejmě vím, že jsou děti lépe zvladatelné a děti velmi špatně zvladatelné. Šlo mi spíš o to, že Monty je žena opravdu se zvláštním přístupem téměř ke všemu, zřejmě i ke svému dítěti, a na tom staví své články. Vzhledem k tomu se ani nedivím tomu, co píše o svém synovi. Jsem ale ráda, že já sama mám všechny děti "hodné". Nicméně si myslím, že Monty příspěvek nenapsala kvůli tomu, že by snad chtěla radu, ale jen jako konstatování. Někde jsem četla, že dítě mladší 3 let nelze vychovávat, pouze ho vést a poskytovat mu maximum lásky. Od 3 let je potřeba začít s řádnou výchovou. Proto si myslím, že s tak malým dítětem jít k psychologovi je nesmysl. Ale zřejmě výchova syna Monty by měla spočívat hlavně v důslednosti, jenomže to asi bude v rozporu s jejím svobodomyslným cítěním.
 Petrunela a Kryštůfek 4/03 


Jak na agresivní děti. 

(4.10.2004 20:23:10)
Ahoj Monthy,

přečetla jsem si tvůj článek a trochu jsem si oddechla, že můj rok a půl letý syn nemá takovéhle nálady. Pravda je, že jsem měla možnost něco podobného sledovat u kamarádky, která se nechávala tyranizovat od svých dvojčat a nijak to neřešila a já jsem si hned na začátku řekla, že touto cestou určitě nepůjdu a řešila jsem to tak, že když mě Kryštof zatahal za vlasy, tak jsem mu řekla, to nesmíš, hele jak to bolí a zatahala ho taky. Když me kousnul udělala jsem to samé. Samozřejmě s citem, ale tak aby věděl, že to bolí. Nyní musím říct, že to bylo účinné, nikdy mě už nezatahal ani nekousl a nedělá to nikomu ani jiným dětem. Musím ale říct, že jsem o těchto problémech hodně četla a taky mám knížku od psychologa Matějčka, který je myslím výborný. Nechci říkat jaká jsi máma nebo jak to si vypadá u tebe doma, ale určitý možná pohled jsem si udělala a trochu si myslím, že s tím taky může souviset tvůj postoj k dětem, který na začátku zmiňuješ. Myslím, že děti jsou hodně citlivé a vycítí i věci, které ani netušíme, že vědí a to, že k němu máš spíše otcovský přístup a ne ten mateřský, který je plný lásky a obdivu už od narození, může být také na vině. Myslím si, že projev agresivity je určitým druhem komunikace, kterou nám dítě chce něco říct. Třeba mami chci aby ses mi víc věnovala nebo mami pochval mě, když udělám něco dobře, i když je to úplná blbost, mami dej mi vědět, že mě máš ráda a podobně.... Neříkám tím, že to neděláš, jenom čistě obecně píšu, co za tím vším může být. Mám kamaráda, který žije v Americe a má na starosti jako au-pair 9letého kluka, na kterého jeho máma totálně kašle a je hlavně v práci a otce nemá. Ten kluk je tak strašně agresivní a nenávistný ke svému okolí, že ještě tím víc, ho jeho máma nemá ráda, ale jediným důvodem je, že je nešťastný, protože ho máma nemá ráda a je s ním málo a on se cítí být hrozně sám, tak aspoň takhle na sebe upoutává pozornost. Další věc, kterou třeba říká Matějček je, že každé dítě potřebuje hranice, že taková ta teorie, že ať si dítě dělá co chce, že se tak vytváří jeho identita a tak žádné hranice mu nedávejte, je špatná. říká, že samozřejmě dítě nesmí být sešněrováno pravidly a musí mít svůj prostor na realizaci, ale hranice toho, co smí a co ne mít musí, co je a není správné, protože je to pro něj jako pro malé dítě daleko těžší a složité si je utvořit, protože samo neví, co přesně je a není správné a pak se cítí nejisté a zlobí a zkouší, co všechno si může dovolit. Nevím, nechci tady vypadat jako nějaká přechytralá mamina, ale možná bych si o tom něco přečetla, celkem dobrý článek je třeba tento http://stoplusjedna.newtonit.cz/stare/200407/so07a00a.asp a nebo spíš bych zašla k psychologovi, protože je to myslím hodně důležité, jak říkají všichni psychologové, tak nejdůležitější roky života každého dítěte je prvních 7 let, kdy se kompletně vytvářejí charakterové vlastnosti dítěte a vlastně to nejdůležitější pro život, což je vlastně hrozný, když člověk v tomhle věku něco prošvihne, tak už je pak pozdě něco dělat, protože to má v sobě. Tak bych si asi nelajsla něco prošvihnout a pak se to horko těžko snažila nějak napravovat nebo řešit. Myslím si, že je třeba problém v něčem, co by tě ani nenapadlo, že to může být a psycholog to může odhalit. Jak znám dětský doktorky, tak plno ani neví, co mají dělat nebo jak poradi, i když na svojí nemůžu dát dopustit. Když jsem měla obavu, že je můj syn hyperaktivní, protože dělal takové hrozné pokroky, když byl miminko, že jsem měla strach a i jí se nevešel do tabulek, tak mě hned poslala k dětskému neurologovi, který mě po vyšetření uklidnit, že mám jenom hodně živé a nadané dítě, ale není hyperkativní, což neznamená jenom že je živé, jak by možná název naznačoval, protože s tím je většinou spojena i lehká mozková disfunkce....
Pokud ti tvoje doktorka bez jakéhokoliv vyšetření řekla, že máš hyperaktivní dítě, tak bys myslím měla trvat na doporučení k neurologovi, protože u hyperaktivních dětí je trochu jiná výchova a přístup. Myslím, že projevy u tvého syna jsou celkem typické, ale to je zase na dlouhé psaní o hyperaktivitě.

Držím palce a hodně úspěchů přeje Petrunela
 Petrunela a Kryštůfek 4/03 


Re: Jak na agresivní děti. 

(4.10.2004 21:01:23)
Aha, tak jsem si tady přečetla až zpětně několik reakcí milé spisovatelky Monthy a vlastně jsem zjistila, že žádné rady nechce, že to je spíš literární dílko, které jí baví napsat a jenom někdy se nad něčím zamyslí. No tak to můj předchozí příspěvek vyjde asi na prázdno...... Nicméně díky tomu, že jsem si přečetla zpětně reakce Monthy, tak bych chtěla jenom dodat, že si myslím, že problém v chování Stáníka stejně pramení z výchovy a přístupu a že bych stejně navštívila psychologa. Bohužel to může být někdy dost nepříjemné, když odhalí věci, které jsou ve výchově špatné, ale to je na Monthy, jak dalece si je jistá svým přístupem, který je asi jiný a znám plno "aletrantivích matek", které nepřipouští diskusi ohledně výchovy, protože jim se ta jejich zdá být nejlepší a nejvíce jim vyhovuje a pak se možná diví, když jim dítě v osmnácti řekne v nějaké intimní chvilce, co jim v dětství chybělo .....
 Hanka, 7 let 
  • 

PRO MONTY 

(6.10.2004 9:53:31)
Ahoj Monty,

pamatuji si na dobu, kdy naše holčička měla asi tak dva roky. Hodiny jsme trávily spolu tím, že jsme po ránu ležely v posteli, a na místo běžného mazlení a říkanání pohádek se "fackovali" . Ona mně bouchla a já jí to oplatila, dala mi malou, dostala malou, dala mi velkou, já jí dala takovou aby jí cítila. To samé kousání.... Přišlo mi to, že prostě potřebovala zjistit jaký je mezi tím rozdíl. Zjistit cit. Z mé strany to nebylo oplácení, ale dávala jsem ji možnost poznat co je hlazení a co je plácnutí, jaký je mezitím rozdíl. Vše probíhalo s láskou a proto, že to dcerka chtěla, slzičky se nekonaly. Po půl roce se její zájem přesunul ke zkoumání jiného a dnes je z ní citlivá holčička.

Něco jiného je její splašenost, při které vznikají nechtěné kopance do břicha a rány do hlavy. Ale to už ví, že se to nemá, že to bolí a nedělá to naschvál.


 ZuziP 


Čo s deťmi, ktoré nás privádzajú do zúfalstva 

(8.10.2004 15:42:52)
Inspirovana knihou Dieta a ja od Penelope Leach, som sa zacala na problemy s detmi pozerat zo stranky deti…. Ak dieta robi veci, ktore ma privadzaju do amoku, snazim sa zistit, preco ich robi…. Myslim, ze dieta nebude dlho robit jednu a tu istu vec, ktoru robi z dovodu, ze chce rodica nastvat, ak mu nedame sancu tento efekt vytvorit …. Tym efektom moze byt aj nase nastvanie sa…. Preto deti, ktore su casto trestane, byvaju mnohokrat dokola trestane za to iste…. Jednoducho robia to, lebo vedia, ze tym bezpecne rodica nastvu… Horsie je to vtedy, ak je detsky protest odpovedou na nieco, s cim si nevedia poradit. Ziarlivost na mladsieho surodenca, ktoru rodicia nevidia alebo nechcu vidiet, nechut chodit do skolky, stresovany rodic, ktory nema cas na dieta…. Atd, to vsetko mozu byt priciny detskeho vzdoru… Za toto ho trestat moze byt podla mna osudnou chybou, ved dieta nam chce dat len najavo, ze sa neciti dobre…. A inac to nevie. Ja si na svojich detoch vsimam, ze ich neposluchanie a trucovanie sa zvysuje so zhorsovanim mojej nalady…. Ak som nervozna, mam vela prace a odstrkujem ich, vynucuju si pozornost takymto spravanim… Ak sa mi podari uvedomit si to a namiesto trestania sa im povenovat, dat im najavo svoju lasku, je to investicia, ktora sa mi rychlo vrati…. Ked som ja v pohode, deti su v pohode so mnou a ani nemusim sledovat, ci nieco nevyvedu… Ide to akosi samo….
Druhy pripad je, ze dieta robi vec, z ktorej sme na nervy, ale ktoru on nechape – vylieza na sporak, vbieha do cesty….. Je mi proti srsti trestat ho, ved to nechape… ale radsej pouzivam “zabranovanie tymto cinnostiam” a vysvetlovanie…. Preplesk po zadku je mnohokrat ucinnejsi, ale mnohokrat nim nezabezpecime to, ze ak sa na dieta nepozerame, danu vec neurobi….. Navyse, ako som pisala, je mi proti srsti, ale to je ina, prudko diskutovana debata, v ktorej sa na mna vyvali sprska kritiky, ze povazujem inych za tyranov a ze to nemozem posudit, lebo nemam deti, ktore to potrebuju, alebo ma zavalia mnozstvom pripadov z okolia, kde vsetci grazli vyrastli z netrestanych deti. S tym, samozrejme, ja nesuhlasim, ale nechcem teraz o tomto….
Vychova, ktoru uznavam, nie je o nekonecnej benevolencii a bez pravidiel, ale je o dobre, dobrom priklade a pochopeni toho druheho…. A pravidla je mozne dodrziavat aj takto. Najdolezitejsia vo vychove je laska k dietatu, trpezlivost a doslednost…. S nimi sa da dosiahnut urcite ovela viac ako s trestami…. Ja tymto nechcem polemizovat o trestoch, len mam pocit, ze sa pouzivaju ovela viac, ako je potrebne.
Drzim palce vsetkym rodicom, nech so svojich deti vychovaju spravnych dospelakov a nech im vychova prinasa
viac radosti ako starosti. Drzim palce!
 štěpánka 
  • 

týrání rodičů 

(9.10.2004 22:08:55)
Kdysi dávno, v době kdy jsem neměla děti mi moje kamarádka dala přečíst knížku s tímto nebo podobným názvem. Byly v ní neuvěřitelné příběhy rodičů, kteří byli týráni svými mnohdy ani ne ročními dětmi. Mě to tenkrát připadalo neuvěřitelné, ale kamarádka se též potýkala s tím, že její syn oba rodiče týral. On je sice nemlátil, ale měl na to své metody, odmítáním jídla a pití počínaje a neutuchajícím řevem konče. Kdybych to neviděla na vlastní oči. tak bych nevěřila, že tak malé dítě (asi rok a půl) je schopno takto promyšleně rodiče týrat. Kamarádka na něj opakovaně použila doporučenou metodu "pevného objetí". Poprvé ho takto držela asi 3 hodiny (do doby, kdy se přestal vzpouzet a "uznal převahu matky"). Opakovala to několikrát, vždy už kratší dobu. Z prázdninového společného týdne odjížděl klučík ne sice jako anděl, ale podstatně hodnější než dřív a už mu to vydrželo. Kamarádka též chodila do práce, chlapec do jeslí a zřejmě tímto chtěl na sebe upoutávat pozornost. Myslím, že tyto projevy vůbec nejsou mezi dětmi tak vzácné, jen se o nich nemluví, jako o spoustě dalších. Rodiče se často bojí, aby nebyli v očích svého okolí považováni za neschopné a krkavčí matky a otce. Nakonec tato diskuse je toho důkazem.
 Jolča, dcera 10, syn 6 
  • 

Zírám, žasnu a komentuji 

(9.10.2004 23:13:01)
Ahoj, opravdu žasnu co se lze na těchto stránkách všechno dočíst a jak je každý přesvědčen že ví oč ve výchově jde. Nejinak já. Mám několik komentářů:
1. nedovedu si představit, že bych se nechala týrat dvouletým dítětem takovým způsobem jak to popsala Monty a neběžela k psychologovi jako namydlený blesk, vždyť psychický vývoj dítěte nezačíná ve dvou letech.
2.zdá se mi, že knihu Malý tyran od J.Prekopové četlo méně lidí než jsem si myslela, vřele doporučuji, myslím, že pro tento případ je to prakticky nezbytné. Pevné objetí, které je popisováno i v oné knize - viz jeden z předchozích příspěvků - je opravdu dobrou cestou, ale je potřeba pochopit co to znamená a proč a jak jej použít.
3.Monty mi připadá trochu jako hráčka hry "aneby" - lze se v klasické psychologické literatuře dočíst, co to znamená - jako by jejím cílem nebylo opravdu řešit problém, ale něco jiného; jaký psychologický zisk z této situace i jejího probírání na stránkách internetu místo u psychologa má, to je otázka.
4. K tělesným trestům - zkuste si k tomu přečíst něco od pana prof. Matějčka. Jeho názory jsou myslím všeobecně známé a přesné.
A ještě něco: každý dělá výchovné i jiné chyby, a různé přístupy mohou vést k stejnému cíli - sebevědomé ohleduplné dítě. Tak hodně zdaru.
 štěpánka 
  • 

týrání rodičů 

(9.10.2004 22:09:01)
Kdysi dávno, v době kdy jsem neměla děti mi moje kamarádka dala přečíst knížku s tímto nebo podobným názvem. Byly v ní neuvěřitelné příběhy rodičů, kteří byli týráni svými mnohdy ani ne ročními dětmi. Mě to tenkrát připadalo neuvěřitelné, ale kamarádka se též potýkala s tím, že její syn oba rodiče týral. On je sice nemlátil, ale měl na to své metody, odmítáním jídla a pití počínaje a neutuchajícím řevem konče. Kdybych to neviděla na vlastní oči. tak bych nevěřila, že tak malé dítě (asi rok a půl) je schopno takto promyšleně rodiče týrat. Kamarádka na něj opakovaně použila doporučenou metodu "pevného objetí". Poprvé ho takto držela asi 3 hodiny (do doby, kdy se přestal vzpouzet a "uznal převahu matky"). Opakovala to několikrát, vždy už kratší dobu. Z prázdninového společného týdne odjížděl klučík ne sice jako anděl, ale podstatně hodnější než dřív a už mu to vydrželo. Kamarádka též chodila do práce, chlapec do jeslí a zřejmě tímto chtěl na sebe upoutávat pozornost. Myslím, že tyto projevy vůbec nejsou mezi dětmi tak vzácné, jen se o nich nemluví, jako o spoustě dalších. Rodiče se často bojí, aby nebyli v očích svého okolí považováni za neschopné a krkavčí matky a otce. Nakonec tato diskuse je toho důkazem.
 Dr. Pehr 
  • 

Re: týrání rodičů 

(9.12.2004 2:15:15)
Úvodní článek literárně zajímavý, skutečnost již méně. Na tento web jsem se dostal zcela náhodou, hledaje informace o skutečném Donatienu-Alphonsi-Françoisovi, markýzi de Sade. Zcela postrádám vyjádření odborníka, které by již od úvodu směrovalo a moderovalo diskusi. Některé rady a doporučení totiž kompletně postrádají opory v současných pedagogických poznatcích. Od vyjádření se k samotnému případu mne odradila věta na konci vyprávění ("Počítali jsme s tím, že bude magor. Oba jeho rodiče bývali v mládí na psychiatrii jako doma."). Vážení, vlastně jste se svou situací byli dávno předem srozuměni a divím se, že ostatní diskutující tyto dvě věty neodradily od reakcí taktéž. Připadá mi to ale celé spíš jako nějaká podivná zábava pro dlouhé podzimní a zimní večery, než jako snaha dobrat se skutečného řešení. Pravděpodobná je i varianta, že téměř celý příběh je vlastně fiktivní.
 Dr. Pehr 
  • 

Opravdu to musí být jen neplodné tlachání? 

(27.12.2004 17:46:15)
Ano, byl jsem na Vašem webu poprvé a dnes jsem se přesvědčil, že si opravdu nečiní nárok na řešení publikovaných problémů. Je asi stále dost lidí, kterým je počítač a internet pouze skladištěm názorů... Náhled nezávislého odborníka (se znalostí trendů) na daný problém by totiž neplodnou diskusi uťal již v počátku, což asi ale není účelem. Přeji Vám co nejméně času ubitého podobnými slovními výlevy.
 Líza 


Re: Opravdu to musí být jen neplodné tlachání? 

(27.12.2004 17:49:16)
Pane doktore, už jste byl někdy jen tak na kafi?
 Dr. Pehr 
  • 

Re: Re: Opravdu to musí být jen neplodné tlachání? 

(1.1.2005 18:39:00)
Na kafi jsem nikdy nebyl, protože kávu nepiji. Chápu ale, že pro mnoho žen jsou zase nepochopitelné dlouhé diskuse například o tom, kterak tipovat zápasy 2. finské hokejové ligy. Ale přesvědčili jste mne. Jsem zde už potřetí a na tento web budu chodit, protože na rozdíl od jiných stránek zde najdu mnoho nepostradatelných informací.
 MirkaEyrová 


Re: Opravdu to musí být jen neplodné tlachání? 

(27.12.2004 21:56:41)
Pane doktore,
já si třeba naprosto nečiním žádné ambice tady na netu něco významně vyřešit. Spokojím se s tím, že si jen tak "po žensku" pokecám, anžto k tomu v běžném životě in natura nemám příležitost. A vida, i to mi kupodivu jde k duhu, a nemusím tady přijít na bůhvíjakou myšlenku (jakože i k tomu občas dojde).
M.
 Michaela,2 děti 
  • 

monty 

(15.10.2004 14:32:27)
Myslím, že jeden z důvodů tohoto chování by mohl být i snížený práh bolestivosti vašeho syna. Když i vyžaduje trochu bolesti, třeba ani nechápe, že ostatním to může vadit.
 Veronika, 2letá dcera 
  • 

O tomhle píše paní Prekopová 

(24.10.2004 16:57:14)
Zdravím všechny mamky a tatínky.
Přestože se diskuze ubírá někdy nepochopitelými směry, chtěla jsem reagovat na to, čím začala, tedy na popis násilného chování batolete. Překvapuje mě, že tady ještě nepadlo (nebo jsem je přehlídla) jméno Dr. Jiřiny Prekopové, která o hranicích chování dětí píše naprosto konkrétně a dává praktické rady, jak je stanovit. Nejen Malý tyran (a nenechte se odradit tím názvem ani vy, kteří žádné problémy nemáte, je to velmi inspirativní kniha), ale také obsáhlejší kniha s názvem Neklidné dítě nebo známé Děti jsou hosté, kteří hledají cestu, také od ní existuje kniha Když dítě nechce spát. Píše tam i o fyzických trestech. S metodou tzv. pevného objetí, které Dr. Prekopová doporučuje jako alternativu fyzických trestů, mám vlastní zkušenosti, podařilo se mi s ní zvládnout jak pokusy a násilí, tak např. to, co není úplně samozřejmé, totiž odbourat noční kojení a přitom dál ještě mnoho měsíců kojit přes den (dceři bylo 18 měs.). Myslím však, že by rodiče neměli zkoušet pevné objetí jen po zaslechnutí z rychlíku, ale v některé z těch knih si to opravdu přečíst, má to svá pravidla.
Ještě dvě krátké poznámky k tomu, co se zde v diskuzích objevuje o násilí dětí: Moc mne mrzí, když z různých příspěvků cítím jistou hrdost na to, co všechno nám ti naši malí drsoni dělají. Jsem přesvědčená, že záměrné násilí vůči rodičům i ostatním se opravdu nemá tolerovat a nedá se to přejít jen tak tím,že z toho vyrostou.
A druhá poznámka: Nechci podceňovat mnohaleté zkušenosti pediatrů, ale slyšela jsem už tak absurdní doporučení lékařů týkající se výchovy dětí, že si nemohu odpustit upozornění, že v oblasti dětské psychologie zpravidla nejsou lékaři o nic vzdělanější než my ostatní a rady udílí spíše na základě zkušeností s vlastními dětmi, což není nic moc odborného . V případě problémů s výchovou bych radu vždy hledala raději v knihách odborníků nebo u dobrého dětského psychologa, to přece není žádná ostuda, ale výraz zájmu! Hodně štěstí.
 Maxa, 1 syn, další "na cestě" 
  • 

A takhle to vidí můj muž 

(9.11.2004 14:15:54)
a nejspíš má pravdu. Já po přečtení příspěvku a poloviny chatu nabyla totiž dojmu, že jsme příšerně zlý a přísný rodiče, když našemu "syčákovi" nechceme dovolit všechno to, co ostatní v chatu nechávají vyšumět... Tak tady je ten jeho mužský názor: "20-ti měsíční dítě nezvedne ani polovinu cihly, natož, aby někomu dvěma cihlama sbouchlo prst, pokud leze ve 20-ti měsících na peřiňák, aby skočilo, tak snad ho rodič vidí, jak tam leze a to, že se před spaním koušou jenom potvrzuje, že patří do jeskyně a ne do civilizace, (ježišmarjá, ta je hloupá a natvrdlá :-))) Lukin taky kousal a dával hlavičky, stačilo se tomu nesmát a přešlo ho to - tohle je prostě napsaný rozletně jako sci-fi a diskutující dole se chytli na pentle a diskutujou nesmysle".
 16.5Salám&Lajka14 


Re: A takhle to vidí můj muž 

(9.11.2004 14:49:31)
Naše dítě v roce a půl "zvedlo" 10ti litrový kanystr s vodou. Přesněji řečeno vláčelo ho za sebou po chodbě. Zvednout cihlu je pro něj sranda. :o)
Btw., kdybych ho měla neustále odněkud sundavat, tak nedělám celý den nic jinýho. Takže ho sundavám jen z extrémně nebezpečných míst a i to dá docela dost práce.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: A takhle to vidí můj muž 

(9.11.2004 14:54:43)
Jinak vám moc přeju, aby vaše další dítě nebylo hyperaktivní a nemělo snížený práh bolesti jako naše, protože pak by se z vás pravděpodobně také stali hloupí a natvrdlí rodiče. My se samozřejmě nesmějeme tomu, že nás dítě kouše, dokonce ho za to trestáme - manžel s ním už minimálně stokrát "fláknul" do postele poté, okřikoval ho a poměrně ostře (poté co ho kousl) a on to stejně dělá dál a je mu to úplně fuk. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: A takhle to vidí můj muž 

(9.11.2004 14:55:02)
Jinak vám moc přeju, aby vaše další dítě nebylo hyperaktivní a nemělo snížený práh bolesti jako naše, protože pak by se z vás pravděpodobně také stali hloupí a natvrdlí rodiče. My se samozřejmě nesmějeme tomu, že nás dítě kouše, dokonce ho za to trestáme - manžel s ním už minimálně stokrát "fláknul" do postele a okřikoval ho a poměrně ostře (poté co ho kousl) a on to stejně dělá dál a je mu to úplně fuk. :o)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: A takhle to vidí můj muž 

(9.11.2004 15:29:11)
A takhle to vidim já:
Naše dítě, stejně starý jako Montyino, zvedne dvě cihly hravě, dokázal by je pravděpodobně i hodit kus před sebe. To stejný dítě nedávno začalo kousat a metoda, která u vás byla úspěšná, u nás nefunguje. Jeho bratr nikdy nekousal, tak nevim nevim, jestli to je výchovou...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: A takhle to vidí můj muž 

(9.11.2004 15:58:36)
Jano, někteří lidé prostě nechápou, že každé dítě je jiné a na každé platí něco jiného. A kdo nezažil našeho syna v akci, tak mi z vyprávění taky nevěří...
Mimochodem, jediné, co "platí" na syna je zabránit mu v pohybu. I když platí... když ho pevně chytíme tak, aby nemohl mávat rukama a nemohl se celkově moc hýbat, tak začne fňukat a slibovat, že už bude dělat "hají" a nebude zlobit, ale musíme to udělat minimálně 3x, aby trochu ztratil šťávu a unavil se tím bojem, kdy se pokouší vyprostit. Myslím, že jsem to tu už psala, od narození nesnášel jakékoli omezení v pohybu, v zavinovačce byl 1x cestou z porodnice (byla zima). Když ho první noc po narození přinesla sestřička umytého - o půl noci se šíleně podělal a já neměla dost těch papírků na zadek, tak jsem ho předala k mytí na sesternu - v zavinovačce, koulel výhružně očima a tvářil se jak sedm čertů. O těch jizvách na rukou jsem psala taky. Prostě je hyperaktivní a hyperkinetickej už od časů, kdy byl v břiše a nedá se na něj aplikovat téměř nic z toho, co na jiné děti. :o)
 ... 
  • 

hm... 

(16.1.2007 11:17:04)
no nevím nevím ale raději si nepořizujtre nikdy žádná zvířata a synek asi bude navštěvovat psychologa... nebo psychiatra... nezlobte se ale on NENÍ normální.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.