| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nepustím tě, dokud se nesmíříme

 Celkem 65 názorů.
 Vlaďka+Daniel 3/05 


Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 11:14:10)
Já o téhle terapii slyším poprvé, tak by mě celkem zajímalo, komu to doma funguje. Manžel po přečtení článku prohlásil, že ví, co udělá příště, až se budu vztekat:)
 Iva 
  • 

Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 11:25:23)
Já to zkoušela se synem když byl malý a hrozně se vztekal, radil to i psycholog, ale bylo to ještě horší, pral se se mnou tak, že jsem ho prostě neudržela a záchvaty vzteku to jen prodlužovalo, tak nám řekli ať ho tím zbytečně nedráždíme. Asi to není všespasitelná metoda, ale někdy to pomoct určitě může.U nás to chtělo asi něco ještě navíc, nebo začít hned od miminka, nevím.
 Bob 
  • 

Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 12:01:25)
Taky jsem si od toho hodně sliboval, a taky mě to zklamalo. Synek (2,5 roku) byl z té bezmoci v těsném náručí úplně zoufalý a hysterický, úplně k neutišení. Plácnutí přes zadek "funguje" mnohem líp - záležitost je tím vyřešená, žádný záchvat nenásleduje, za pár vteřin se na sebe smějeme. Paradoxně mi to po zkušenostech připadá humánnější než násilné obětí, i když se mi představa, že budu tak malé děcko plácat, odjakživa protivila. Popravdě z toho mám trochu výčitky svědomí pořád. Co myslíte vy?
 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 12:36:00)
Bobe, neměj žádné výčitky. určitě nejsem zastáncem tělesných trestů,ale když byla dcera malá, řešila jsem to přesně jako ty, protože to bylo prostě nejrychlejší a nejúčinější řešení. Popravdě si nedovedu představit, jak bych objímáním dosáhla toho, aby opakovaně nemlátila autíčkem do skleněné knihovny. Zatímco když během chvíle 5x "zaútočila" na knihovnu a já jí 5x plácla přes ruku, dala si prostě dvě a dvě dohromady a byl klid. Teď už je jí 10 let a samozřejmě jí někdy za něco musím potrestat. I když bych jí to třeba potom nejraději prominula, jsem přesvědčená o tom, že ten trest má svůj smysl a tak zůstanu pevná jako skála. Musí prostě vědět, že udělala něco špatného a proto byla potrestaná a mámu to samozřejmě pěkně naštvalo. Ale nakonec to vždycky zaonačím tak, že jí dám najevo, že mě sice pěkně dožrala, ale přesto všechno jsem její máma a mám jí ráda! Vždycky si o tom průšvihu popovídáme a většinou sama uzná, že to co provedla byla pěkná volovina.
 ZuziP 


Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 16:17:34)
Jitka, ja by som jej to auticko jednoducho vzala z ruky.... a nebolo by treba ani placnut ani objimat.
 Adriana , 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 17:03:50)
Hmm, vezmete ji auticko, ale v domacnosti je dalsich asi milion veci kterymi do toho muze mlatit, ze :)) Kdyz ji vezmete vsechno /jenom ciste teoreticky/ ma jeste porad tu ruku!!
 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(17.9.2004 12:23:03)
No jasně,pokusy po dobrém samozřejmě předcházely. Ale tebe děti nepodrobovaly zkouškám typu, kdo to déle vydrží? Autíček nebo jiných hraček bylo po ruce spousta nebo nakonec stačí i pěstička. Takže se párkrát upozornilo, párkrát se hračka odebrala a potom holt došlo na plácání přes ruku. A bylo to. Rodiče paličáků určitě vědí o čem mluvím.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 17:56:40)
Já si nemyslím, že trest sám o sobě je špatný. někde jsem četla, že nemá být ponižující. Myslím, že každé dítě intuitivně vycítí, jestli bylo potrestáno spravedlivě nebo ne. A co se týče plácnutí - mám pocit, že je to něco jiného než výprask - pod bitím si vždycky představím jakýsi systém trestů.
Ostatně, zvířata se taky po mláďatech ohánějí - "plácají" je
 maxitom 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 22:55:16)
S Vaším názorem docela souhlasím,je mi blízký.Hlavně co se týče těch zvířat,tak tím se vždycky trochu uklidním,když už domluva (snad pro mé 1,5leté dítě srozumitelná)nepomůže a na řadu pak přijde plácnutí,o němž jsem si ještě celkem nedávno myslela, že snad nebudu muset nikdy použít.
 Dana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(22.9.2004 13:45:18)
Bobe, Jitko - ve Vašem příspěvku je důležité slovo: NEJRYCHLEJŠÍ ZPŮSOB. Tato metoda je totiž o tom, že si dáte tu práci a dítě objímáte tak dlouho, až se uklidní. Samozřejmě touto metodou NELZE řešit věci typu: mlátí autíčkem do skleněné knihovny (která mimichodem nemá co dělat v domáctosti s dětmi!!)
Mám tuto metodu vyzkoušenou a také se moje děti vztekaly tak, že je ze začátku nebylo možné udržet. Je prostě potřeba vydržet a dítě objímat třeba i půl hodiny a déle (jednou to bylo 2 hodiny v noci). Výchova je přece především o trpělivosti - facka nic nevysvětlí, neřeší a hlavně má spíše opačný účinek - dítě se zasekne (především ve vztahu k Vám). A to i úplně malé dítě.
 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(24.9.2004 12:46:20)
Kdybych v té době o této metodě něco věděla, možná bych ji zkusila a dala bych si s tím tu práci. Bylo to před asi 7 lety a tehdy mi to přišlo jako nejschůdnější řešení. Jak jsem napsala, během pár vteřin bylo po všem a nenapadlo by mě spoutat dítě do kozelce a nechat ho se zalykat a dávit. To jsme ten "ušetřený čas" strávily hraním si spolu a bylo nám při tom fajn. Mě spíš napadá, že po např. 30 min. některé píšete hodinu i dvě záchvatu vzteku, řvaní a přetahování se s rodičem je dítě natolik vyčerpané a unavené, že už mu prostě nezbyly žádné síly a je úplně na dně. Upřímně-nedovedu si za této situace představit nějaké vzájemné splynutí.
A ještě k tomu sklu- pochybuji, že většina rodin by s příchodem dítěte do domácnosti vyměnila stávající nábytek za nový, vyhodila porcelánové a skleněné nádobí a nahradila jej plasty apod. Samozřejmě jsme na bezpečnost dbali, měli jsme pojistky na oknech, chránítka na ostré rohy ...
Ale že by skleněná knihovna neměla v bytě s dětmi co dělat??? Není lepší naučit dítě, že sklo je nebezpečné, počítač není hračka a sporák prostě pálí?
Neštěstí se může stát vždycky, ale to bychom nemohli vytáhnout paty z bytu, co kdyby nás třeba venku zajelo auto?
 Anonymní filozof 
  • 

Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(17.9.2004 10:55:14)
Někdy je asi rychlý trest při nějaké destrukční nebo zlé činnosti lepší než nekonečné domlouvání bez výsledku, ale myslím, že nejdůležitější je - dítě by mělo jasně cítit, že ho rodič trestá hrozně nerad. Někomu možná funguje třeba plácnutí přes ruku, zatřesení s děckem, o objetí tedy slyším poprvé.. Nelíbí se mi trestání s časovým odstupem jako počkej, doma to schytáš nebo klečení a jiné ponižující procedůry. To už mi přijde lepší pravá česká rychlá facka :-)
 Lenka 
  • 

Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(30.6.2006 16:09:15)
Ahoj! Momentálně to zkouším na dcerce (5let). Nechali jsme se instruovat od dr. Vávrové, která se touto metodou zabývá. Myslím, že pomůže odb. péče a vytrvalost..:) Lenka
 Monika 
  • 

Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 12:05:38)
Mě tato metoda také nazabírala, dcera se také snažila se vyrvat z objetí, tak jsem to po čase vzdala.
Momentálně u nás zabírá: "Když se chováš tak ošklivě nebudu se k tobě tulit, já se budu tulit jen k hodné holce" A za pár minut ke mě přiběhne úplně hodná holčička. Tahle metoda bude zabírat asi pouze na hodně tulivé děti.
Každé dítě je jiné a i v čase se mění, je třeba stále vymýšlet nové fígle jak na ně.
 Iva 
  • 

Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 12:52:32)
Zřejmě tím nemysleli řešit situaci když dítě něco dělá co se nám nelíbí (bouchá autíčkem do skla), ale to, co následuje, když mu autíčko odeberete aby to dělat nemohlo. Že se jako na vás zlobí, a tím objímáním mu dám možnost se vyzuřit v mateřské náruči a až negativní emoce uplavou, jsme zase kamarádi. Nebo když se dítě vzteká, že se mu něco nepovedlo, a vy mu tím objetím dovolíte se beztrestně vyvztekat ze zklamání a mámina náruč mu dá odvahu a sebevědomí to zkoušet znova. Ale u mě to jsou vyčtené teorie, nám se tohle nedařilo. Docela bych ráda četla od někoho, že jim to funguje.
 LL 
  • 

Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 13:57:09)
Zdá se mi, že reference o účinnosti této metody,mohou být negativní už jen z toho důvodu, že byla metoda prováděna prostě špatně. Paní dr. Prekopová totiž její aplikaci jako terapeutické metody výhradně uskutečňuje (a doporučuje)pod vedením vyškoleného terapeuta. Je totiž rozdíl, zda se jedná opravdu o terapii narušeného vztahu mezi rodičem a dítětem a nebo zda se jedná o tzv. životní formu - uplatňování zásady konfrontace emočních konfliktů v běžném životě (i třeba mezi manžely - žádné práskání dveřmi a odchod do hospody, ale projevení bolestí, křivd a negativních emocí, které nemá být obviňováním toho druhého, ale má vést k vzájemnému pochopení a empatii - upozorňuji, nemusí dojít k vyřešení konfliktu na konkrétní bázi - ale vždy musí dojít k tomu, že si partneři uvědomí, že se přijímají a milují i přes rozdílné názory). Ale s dětmi POZOR!!! Pokud jsou to děti již starší (víc než kojenecký a batolecí věk) je nutné metodu pevného objetí opravdu dělat s terapeutem a ne sami doma. Navíc - zdá se mi, že mnozí rodiče vnímají metodu pevného objetí jako výchovný prostředek. Ale to je zásadní omyl - dr. Prekopová důrazně říká, že jí jde o OBNOVENÍ LÁSKY a nápravu vztahu - tedy ne o POSLUŠNOST DĚTÍ!!! A v tom je myslím kámen úrazu.
 Dani 
  • 

Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 15:30:10)
Ja jsem o tehle metode jeste necetla, ale delala jsem to tak podle vlastniho instinktu.
Mala byla velice hodne dite, ale kdyz jednou do tydne dostala zachvat, tak stal opravdu zato. Vetsinou to bylo v utery, kdy si na me pravdepodobne vyradila jeji vztek z predchoziho dne. Chodila totiz vzdy v pondeli do jeslich a nelibilo se ji tam.
Kdyz dostala rapla, vzala jsem ji do naruci a tam se vyplakala a potom to bylo zase moje usmevave slunicko.
Takze u nas to nebylo caste, ale ucine
 Helena, Alex+Evička 8/02 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 18:15:14)
U nás tato metoda nezabírá v případě, že děcko do něčeho mlátí, nebo dělá něco co nechci, aby dělalo, já mu to zakážu a jeho chytně rapl a vzteká se. Na Alexe nezabírá ani ledová sprcha, je to všechno potom ještě horší. Když ho seknu po zadku, nebo přes ruku tak to zabere hned. Ale zabírá v případě, že jim něco nejde (sundat, nebo nazout boty, při oblékání apod.), to potom přijdu pomůžu a pak si ho pochovám a to se vztekat přestanou.
 Kačka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 18:25:50)
Uf, na mě by tedy ledová sprcha nezabírala, taky bych se vztekala ještě víc... Nezdá se vám to surové?
 maxitom 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 23:07:36)
No to je tedy síla,jestli někdo může provádět něco takového. To už je omluvitelnější to plácnutí,které následuje bezprostředně jako afekt na momentální situaci. Ale když si uvědomím kolik postupných kroků je třeba k "té sprše", tak z toho mrazí.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(17.9.2004 7:48:52)
Asi jste ještě neviděli dítě v opravdovém záchvatu vzteku, kdy na jakékoli jiné akce typu domluvy, vysvětlování nebo i plácnutí prostě vůbec nereaguje, nevnímá vás,je vzedmuté v luk, křičí a a zmítá se na zemi, občas se i zalyká a nedýchá a dělá v křiku pauzy. Pak studená voda pomůže, vrátí ho do reality, to dítě je totiž v tom záchvatu úplně mimo, a hrozí mu i zravotní poškození. Samozřejmě to neuděláte u dítěte, co vezme mašinku a dvakrát bouchne do skříňky, a u valné většiny dětí to nemusíte udělat vůbec nikdy. Rodiče takových dětí se pak tomuto postupu diví, považují ho za barbarský, protože jejich dítě reaguje na mnohem mírnější podněty.
A k tomu sprchování - to není přesné, my jsme používali chrstnutí hrstky ledové vody do obličeje. U jednoho dítěte to nebylo nutné vůbec nikdy, u druhého to v určitém období vývoje bylo dost časté a doporučila nám to lékařka.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(17.9.2004 8:00:35)
Vlastně jsem si teď uvědomila, že jsme taky sprchovali, dítě už začlo modrat, tak jsme ho v oblečení rychle hodili do vany a pustili na něj sprchu.
 Jitka 
  • 

Studená sprcha 

(17.9.2004 12:58:42)
Musím dát Ivě zapravdu. Tohle žádný rodič neudělá pro nic za nic a není z toho sám nadšený. Já osobně jsem tuto metodu uplatnila 2x, vždy tomu předcházel "hysterák" ze kterého pomalu tuhla krev v žilách. Dítě je v tu chvíli opravdu mimo a když se zalyká tak, že pomalu nemůže dýchat a to se střídá s tím, že se dáví a vypadá to,že bude zvracet!?!?
Na tento čin se rodič nijak nepřipravuje a nepředstavujte si to jako když chystáte dítě večer na koupání. Studená sprcha v takovouhle chvíli, to není trest, to je jen způsob, jak z toho dítě co nejrychleji dostat.
Takže já jsem dceru prostě drapla a tak jak byla, oblečená a v bačkorách jsem jí postavila do vany a téměř v okamžiku (možná jen 3-4 vteřiny)kdy na ní začala stříkat studená voda bylo po všem. Ještě párkrát vzlykla, já na ní začala normálně klidně mluvit, že se musí rychle svléknout, aby nenastydla, o tom, co se stalo jsme vůbec nemluvily, dcera si začala klidně hrát o to co bylo předtím, jako by se vůbec nestalo. A takhle nějak to myslím probíhá nebo probíhalo všude. Rozhodně si to nepředstavujte tak, že si vzteklý rodič vybije svůj vztek na dítě tím, že ho nechá 1/4 hodiny pod ledovou sprchou! Samozřejmě, že do té chvíle, než jsem to udělala jsem i já hrdě hlásla světu, že tohle já bych teda nikdy ....
 Jerry 
  • 

Re: Studená sprcha_Jitka  

(15.2.2008 11:30:10)
Naprosto souhlasím s Jitkou. Můj syn byl od nějakých 2-5 let hyperaktivní a to jak v dobrých věcech, tak i v jeho návalech zuřivosti. V návalech zlosti ničil věci kolem sebe a téměř modral vzteky. Stačilo pouze 2x jej v takové situaci postavit tak jak byl, oblečeného, do vany a jenom ho v pár vteřinách pokropit vlažnou, ani ne úplně studenou sprchou. Dochází k úžasnému efektu, protože když začněte přes vlasy, obličej dolů, dítě začne najednou naprosto spontánně řešit novou situaci (minimálně lapá po dechu) a do 60 vteřin je jako vyměněné. Není to trest, je to řešení situace. Pak jsem ho již já, nebo manželka vzlykajícího a v klidu převléknul do suchého oblečení a v úplné pohodě jsme si pak
povídali.
Myslím, že je to mnohem lepší a humánnější, než takové dítě v amoku (dítěte anebo pak i rodiče) bít nebo se ho snažit tisknout k sobě.
 ivig 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(22.9.2004 10:54:56)
také jsem to u své dcery jednou aplikovala, už jsme nevěděli jak ji uklidnit, když večer strašně unavená zuřila, že ona spinkat nebude, když jsme na ni pustili sprchu křičela, že je to studené a když jsme ji vytáhli křičela, že spinkat nepůjde... plazila se po zemi, do všeho bouchala a strašně křičela, až nám ji bylo líto, že si neví sama se sebou rady... nakonec zabralo pochování v náručí, ale na začátku zuření to nezabíralo... asi ze sebe potřebovala trochu toho negativního dostat...:)
 Kačka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(16.9.2004 18:25:52)
Uf, na mě by tedy ledová sprcha nezabírala, taky bych se vztekala ještě víc... Nezdá se vám to surové?
 Helena, Alex+Evička 8/02 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(17.9.2004 10:19:51)
Surové mi to nepřijde, ta sprcha není ledová, špatně jsem to napsala, je studená a to je rozdíl. Nedělám to, když normálně zlobí, ale když je vzteky bez sebe. Zkoušela jsem to vydržet, ale Alex viděl rudě, a byl bez sebe. Sprcha nepomohla v tom, že by se přestal úplně vztekat, ale v tom, že ho schladila z toho nehoršího afektu. Na Evičku tohle není vůbec potřeba, většinou jí stačí, že ji jednou plácnu, když dělá něco co nemá a ona si pak dává pozor, aby to nedělala. A takhle se nevzteká. Já zastávám výchovu takovou, že dvakrát napomenu, potřetí plácnu. Když Alexe dvakrát sundám ze stromu, kam si bez problému vyleze, tak potřetí už prostě dostane na zadek. Jsou věci, o kterých prostě nediskutuji, zásuvky, silnice, lezení přes ploty a na stromy apod.
 Majka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(17.9.2004 10:24:04)
Já to sprchování studenou vodou v určité situaci (na vlastní kůži jsme to s jedním dítětem zažily) považuji naopak jako kediné možné a rozumné, protože jsou situace, že se dítě vzteká tak, až by mohlo upadnout do bezvědomí. Studená voda zaručeně pomůže. Na takový záchvat vzteku pomůže totiž jedině šok. To máte jako když má někdo z dospělích hysterický záchvat a jediná možnost je vrazit mu pár pěkných facek aby se vrátil do reálu.
 Barbora 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Má někdo zkušenosti? 

(4.1.2005 12:55:36)
No teda!!!to se mi snad zda..placani pres zadek,studena sprcha..co bude dal ?zavirani do komor?!..to si rikate "rodice"?
 Martina, 6+13 
  • 

Re: Má někdo zkušenosti? 

(1.7.2009 21:09:51)
Zhruba od 2 let dostavala ma mladsi dcera hystericke zachvaty,kdy sedela oprena o skrinku a vriskala, rudla,sotva popadala dech, nevnimala,pak nahle ztichla,ale aby jen po par vterinach nabrala silu na dalsi vriskot... nereagovala na vubec nic co se okolo ni odehravalo, neslo to s ni ani po dobrem (uklidnovani,promlouvani...) ani po zlem (nasilim zvednout,placnout...) v obou pripadech to bylo jeste horsi a intenzivnejsi...takovehle stavy na ni padaly nekolikrat denne a trvali nekdy i hodinu..kazdy me uklidnoval,ze to prejde..skoncili jsme u psycholozky,ktera poradila "terapii obetim" zkusila jsem to jen jednou, vydrzela jsem 45 minut, vic jsem opravdu nezvladla...skoncilo to tak,ze jsem ji nechala vyrvat, delala jsem,ze dcerku nevidim (pritom jsem ji bedlive sledovala zda je v poradku)... po roce a pul opravdu vse zmizelo, po zachvatech ani stopy... jen ja skoncila na prasky na nervy...
 Martina, 6+13 
  • 

Re: Má někdo zkušenosti? 

(1.7.2009 21:11:40)
melo tam byt na praskach na nervy...
 hanka 
  • 

vlastni zkusenost 

(18.9.2004 21:40:14)
U dospelych se to praktikuje zalehnutim, rada pro manzela :-). Absolvovala jsem to u psycholozky, ale je tezke popsat vlastni zkusenost, terapie je dlouha a nekdy jedno objeti nestaci, je treba dozrat k druhemu. V kazdem pripade neco se uvolnilo, odhodlala jsem se postizeneho syna dat do tydenniho stacionare a nezesilela vycitkami a steskem. Objeti praktikuji i na detech, u syna je perfektni, vzteka se casto, nebot plno veci nechape, objeti trva dlouho a je vycerpavajici, drzim ho i vice nez pul hodiny, dokud se nepropoti, neunavi a je nam pak obema skvele. Dceri je uz dvanact a s prvnimi priznaky puberty se objeti aplikovat uz nema. Ona neni vztekloun, ale ma sve trable a smutky, postizeny braska je velke bremeno a objeti nam pomaha. Je asi tezke to aplikovat pokud se dite vzteka v samoobsluze, ale s malym jsem to zkousela i nekolikrat venku, kdyz nebylo zbyti, silene jecel, nechtel ven z voziku za kolo, sedli jsme si na lavicku a drzela jsem ho, nez se uklidnil. Prekopova mi vubec moc pomohla s ujasnenim si pravidel a prostoru pro deti, vrele doporocuji Deti jsou hoste, kteri hledaji cestu, Kdyz dite nechce spat, Maly tyran. Jinak na psychology moc nedam, ale tohle mi pomohlo.
 Ssilvie, Kubík, Domi a Maty 


Re: vlastni zkusenost 

(20.9.2004 20:25:27)
100% souhlasím, a platí to i u zdravých dětí. Asi mám tuto metodu ze stejné knížky! Ale je opravdu super!
 hanka 
  • 

vlastni zkusenost 

(18.9.2004 21:41:07)
U dospelych se to praktikuje zalehnutim, rada pro manzela :-). Absolvovala jsem to u psycholozky, ale je tezke popsat vlastni zkusenost, terapie je dlouha a nekdy jedno objeti nestaci, je treba dozrat k druhemu. V kazdem pripade neco se uvolnilo, odhodlala jsem se postizeneho syna dat do tydenniho stacionare a nezesilela vycitkami a steskem. Objeti praktikuji i na detech, u syna je perfektni, vzteka se casto, nebot plno veci nechape, objeti trva dlouho a je vycerpavajici, drzim ho i vice nez pul hodiny, dokud se nepropoti, neunavi a je nam pak obema skvele. Dceri je uz dvanact a s prvnimi priznaky puberty se objeti aplikovat uz nema. Ona neni vztekloun, ale ma sve trable a smutky, postizeny braska je velke bremeno a objeti nam pomaha. Je asi tezke to aplikovat pokud se dite vzteka v samoobsluze, ale s malym jsem to zkousela i nekolikrat venku, kdyz nebylo zbyti, silene jecel, nechtel ven z voziku za kolo, sedli jsme si na lavicku a drzela jsem ho, nez se uklidnil. Prekopova mi vubec moc pomohla s ujasnenim si pravidel a prostoru pro deti, vrele doporocuji Deti jsou hoste, kteri hledaji cestu, Kdyz dite nechce spat, Maly tyran. Jinak na psychology moc nedam, ale tohle mi pomohlo.
 Lenka-dcera 4 roky 
  • 

Re: vlastni zkusenost 

(19.9.2004 23:48:57)
Já jsem se o metodě pevného objetí dozvěděla na internetu, sehnala jsem si nějakou literaturu (malý tyran,...).Moje holčička má totiž velké problémy se vztekáním, vždy chce pravý opak. Karolínka se narodila předčasně v 25.týdnu a 3 měsíce byla sama na JIP, já jsem dojížděla 2x týdně za ní 120 km tam a 120 km zpět. Po 3 měsících jsem si ji směla vzít domů. Je pravda, že jsem cítila tehdy velmi podivný pocit. Měla jsem ji ráda a přitom jako by "byla cizí". Je to těžko popsatelné a asi i těžko pochopitelné. Ale a¨ž později jsem pochopila, že naše těžkosti mají zřejmě kořeny právě v tomto odloučení v prvních měsících života. Karolínka měla dětskou mozkovou obrnu hypotonického typu-dítě je jako hadr,nedrží hlavu,jen leží a téměř se nehýbá. Velmi intenzívně jsem s ní cvičila Vojtovou metodou a měly jsme to štěstí, že dnes,po 3 letech cvičení, Kája normálně chodí a kromě určité nejistoty v chůzy, protože je nevidomá, je úplně v pořádku. Ovšem pochopila jsem, že právě to intenzívní cvičení (Vojta 5x denně,cvičení zraku 3x denně) nás připravilo o hru a společné chvilky strávené "jen tak". Asi proto se v dnešní době problémy vyhrotily. Nechala jsem se Karolínkou téměř ovládat. Udělala jsem někde chyby, nevím, kde, ale dostala jsem se do role "týrané matky". To poznám tím, že vztekání, ubližování,ječení je (nebo spíše bylo) směřováno převážně ke mně. Zkoušela jsem výprask, sprchování, "do kouta",... a musím říci, že vše pomohlo jen krátkodobě a pak jako by si Kája na tento trest zvykla. Taky je dosti těžké fyzicky trestat dítě, které je těžce postižené a se kterým jsme prožily hodně těžkých chvil. Je pravdou, že jsem ji i dokázala někdy nenávidět. Myslím si, že spousta maminek se teď "otřepe", ale, ruku na srdce- jistě to poznala skoro každá z nás.
Vyzkoušela jsem na Káji metodu pevného objetí. Když se vztekala, řvala a ječela, zavolala jsem ji k sobě,vzala ji na klín, nohama jsem jí objala nohy, aby se nemohla vymanit, její ruce jsem jí složila na bříško a celou ji objala tak, aby se nemohla z mého objetí nijak vymanit. Potom jsem jí řekla, že se mi vůbec nelíbí jak se vzteká a řve a že počkám, až přestane, že ji mám ráda,ale takhle řvát ji nenechám,...
První pevné objetí trvalo asi 45 minut. Kája se vzpínala a řvala ještě víc,docel jsem měla i strach, že mně kousne do tváře,její oči byly plné zlosti a řvala a řvala. Vzpomněla jsem si, že nesmím povolit a tak jsem ji držela dál a když jsem cítila, že její vztek trochu polevuje,začala jsem jí říkat, že ji mám ráda a že počkám,až jí bude zase dobře. Ke konci byla úplně zplavená potem (já taky) a najednou jsem cítila, jak se mi položila do náruče a pak mi tiše řekla, že mně má ráda. Kdyby mně někdo nepoučený viděl, jak s ní bojuji, řekl by si, že týrám dítě. Ta věta nakonec byla nádherná a ještě dlouho jsme seděly v objetí a užívaly si ho. V průběhu asi 5 měsíců jsem tuto metodu musela použít celkem 7 krát. Nejprve Denně,pak 1 za týden a dnes jsem ji už nepoužila 2 měsíce. Na Káju dnes platí, když ji okřiknu. To dřív vůbec nepomáhalo. Samozřejmě, že taky řve, ale je to už jen vzteklý brek a ne řvaní až k bezvědomí. Tedy sama z vlastní zkušenosti jsem poznala, že výprask,sprchování se sice dá použít, ale asi nebude tak účinné, jako pevné objetí. Kája jako by víc věřila, že mám pravdu a že to myslím dobře. Sice na slovo neposlouchá ale to,myslím, je správně.

Lenka
 hanka 
  • 

Re: Re: vlastni zkusenost 

(20.9.2004 11:19:20)
Ahoj Lenko, presne vim, o cem pises, Simi byl narozeny v 26tt a prozili jsme si peklo, retinopatie - dnes ma po patnacti dioptriich, ale vidi dobre s cockami na sest metru, tezka DMO spasticka kvadrupareza, dnes v sesti letech ani hlavu neudrzi a co je nejhorsi, mentalne celkem dobre, vse chape. Ale nemluvi, je proste zajatcem sveho tela a je vzteky bez sebe, kdyz mu nerozumim, vlastne neustale se nudi. Vojtova metoda je dilo, cvicime od mala, podrizovali jsme tomu denni rezim, ale u nas ma spis efekt pomalejsi degenarace svalu a slach, o zlepsovani nemuze byt rec. Myslim, ze to je neskutecne narocny pusobit diteti bolest, zvlast, kdyz extra efekt nevidis, dost jsem se sebou bojovala. K tomu druhe zdrave dite, ktere nesmi byt sizeno, ma take sve naroky a potrebuje mi uplne stejne, proste mam ted v podstate dva rozmazlene jedinacky. Simi se mnou cvici, ale ja nevim, kdy place bolesti a kdy chce jen koukat na video, obcas ho necham jecet a pak zjistim, ze ho nekde neco tlaci, kouse, je mu zima...Lina ma zase co chce, prijde mi zazracny, ze chodi, mluvi, chce hrat na klavir, muze, chce hrat na fletnu, muze, chce fotit, koupim ji fotak...Je to vsechno nejake uplne jine a o dost tezsi, nez jsem si predstavovala. A tak objimam a objimam, nekdy kricim a fackuju a pak objimam o to vic....
 Pipipoi 
  • 

Re: Má někdo zkušenosti? 

(1.7.2007 9:49:32)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
 Pipipoi 
  • 

Re: Má někdo zkušenosti? 

(1.7.2007 9:49:44)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
 Pipipoi 
  • 

Re: Má někdo zkušenosti? 

(1.7.2007 9:49:44)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
 Pipipoi 
  • 

Re: Má někdo zkušenosti? 

(1.7.2007 9:49:52)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
 Pipipoi 
  • 

Re: Má někdo zkušenosti? 

(1.7.2007 9:49:52)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
 Pipipoi 
  • 

Re: Má někdo zkušenosti? 

(1.7.2007 9:50:03)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
 Pipipoi 
  • 

Re: Má někdo zkušenosti? 

(1.7.2007 9:50:17)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
 Pipipoi 
  • 

Re: Má někdo zkušenosti? 

(1.7.2007 9:50:17)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
 Monika 
  • 

Re: Má někdo zkušenosti? 

(25.9.2011 0:22:12)
Já stouhle metodou sice žádnou skušenost nemám a ani bych nechtěla jelikož jsem schlédla soukromá dramata kde tuto metodu neboli terapii jak tomu říkají a můžu říct,protože mám doma autistické dítě že je to týrání a podle mého názoru se to akorát tim zhorší!!!!
 Hanka 
  • 

Zkuste to na puberťáčky (i menší) 

(17.9.2004 11:26:14)
Doporučuji vyzkoušet na všech odrostlejších dětech. Speciálně na vztekajícího se puberťáka, který zuří a vlastně neví proč to má nečekané výsledky. Nevěřila jsem, ale od té doby, kdy jsem to poprvé použila se nám s dcerou lépe jedná. Použila jsem to ve chvíli, kdy bych s bezmoci - KAM TO DÍTĚ ROSTE - běžně použila českou facku.
U malých dětí si myslím, že to mohou chápat jako trest, kleště, vězení.....
 Xantipa 
  • 

studená sprcha 

(17.9.2004 12:02:01)
Když o tom čte někdo, kdo nezažil, zní to asi hrozně. S mou dcerou jsme to museli řešit také vodou. Je hrozné se dívat na své dítě, které modrá, dusí se a má vyděšené oči. Dítě už se nedokáže vrátit. Pokud včas nanastal nějaký šok, už se to nedalo vrátit. Zmodrala, přestala dýchat a upadla do bezvědomí. Jen jsem kontrolovala, zda jí nezapadl jazyk. Pak se pomalu vrátila a byla tak unavená, že ani nemohla chodit. Když se to stalo poprvé, nevěděla jsem, co se děje ani co mám dělat. Bála jsem se, že mi umře.
Ještě teď cítím tu hrůzu. Lékař mi sám řekl, že v ten správný okamžik jí mám chrstnout do obličeje vodu. Venku to bylo horší, ale navrhl facku. Zní to hrozně, ale pokud dostala při příchodu záchvatu facku, nastartovalo ji to zpátky. Nebylo to pro mě jednoduché, fackovat svou dceru na ulici a vědět, že pokud to neudělám, riskuji zapadnutí jazyka. Několikrát mě napadly hlavně starostlivé babičky. Jednou venku jsem nevystihla ten správný okamžik a záchvat proběhl. Seděla jsem s dcerou v bezvědomí v náručí na chodníku, brečela a čekala na sanitu a při tom si vyslechla od přihlížejících, jaká že jsem to hrozná matka, které by se dítě mělo vzít. Jsem ráda, že už je to za mnou, ale od té doby nikoho nesoudím, protože nikdy nemůžu vědět, jaká je přesná situace.
Takže Vy, co odsuzujete sprchu u vzteklého dítěte, pozor na to. Není vztek jako vztek.
 Jitka 
  • 

Re: studená sprcha 

(17.9.2004 13:28:08)
Dovedu si představit, jak Vám v té situaci asi bylo. Hrůza. Nejhorší na tom je, kolik je najednou kolem těch chytrolínů, co vědí všechno nejlíp a hned Vás šmahem odsoudí, aniž by vědělo, o co vůbec jde. Myslím, že kdybyste volala o pomoc, takový nával by tam nebyl. Nic si z toho nedělejte, hlavu vzhůru.
 maxitom 
  • 

Re: Re: studená sprcha 

(17.9.2004 14:44:01)
"malou spršku", která netrvá déle než pár vteřin,si ve vašich případech dovedu představit. Bohužel mě nenapadlo,že až do takových extrémů jsou některé děti schopny zajít. Když jste zmínily "ledovou sprchu", na mysl mi hned vytanuly představy, které znám z některých TV příspěvků. Nijak dál jste onu akci nekomentovala,takže pro neznalé takovýchto situací,to možná bylo jen bolestně nepředstavitelná široká oblast. Díky za konkrétní přiblížení. Ještě prosím otázka na závěr: V jakém věku se zhruba takové děti začnou projevovat tímto způsobem? Předem díky za odpověď a přeji krásný víkend ve skvělé náladě!
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: studená sprcha 

(17.9.2004 15:08:54)
U mé dcery tyto stavy začaly zhruba na půl roce věku. Na roce toto probíhalo zhruba 1x týdně. Byla jsem na vyšetření, žádnou nemoc či postižení neobjevili. Asi půl roku před jejím třetím rokem to pomalu začalo ustávat a od tří let se to už nikdy neopakovalo. U mých dvou dalších dětí se tyto záchvaty nikdy naštěstí neprojevily. Lékař mi tento stav vysvětlil zhruba tak, že v tom kritickém okamžiku se jí nějakým způsobem křečovitě sevře hrdlo, nemá přísun vzduchu, začne se dusit. I když dítě chce přestat, už nemůže. Jak upadne do bezvědomí, křeč ustane, začne dýchat a dítě se pomalu probere. Jen se musí hlídat jazyk, aby náhodnou nezapadl. Naštěstí se mi to nestalo. To vysvětlení je čistě laické, nejsem odborník. Domnívám se, že po 3. roce věku se dcera už asi dokázala ovládat, že k té křeči prostě nedošlo. Ona sama se toho bála. Nyní je mé dceři 15 let a je vpohodě. Navíc musím říct, že nikdy nebyla nijak vzpurná a vzteklá. Tento záchvat mnohokrát nezačal vztekem, ale např. bolestí, nevyspáním apod. Báli jsme se, že jde o příznak epilepsie, ale lékařské vyšetření to vyloučilo.
 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: studená sprcha 

(17.9.2004 15:30:18)
Nevím to přesně,ale bylo to někdy kolem 3.roku. Musím ale poznamenat, že dcera se nikdy předtím ani potom výrazně nevztekala. Jen běžná rozmrzelost z toho, že jí třeba něco nešlo tak, jak by si představovala. To co tady líčí některé maminky o vzteklounech (řvaní v obchodech, lehání si na chodník, mlácení do všeho a do všech) to se u nás nikdy nekonalo. Ty popisované dvě události prostě vzešly z nějaké běžné situace,dnes už bych si vůbec nevzpoměla proč.
 Helena, Alex+Evička 8/02 
  • 

Re: Re: Re: studená sprcha 

(17.9.2004 19:51:55)
U nás to začalo úderem druhého roku. Jako když mi je proutkem někdo začaroval. Běžné vztekání bylo i předtím, ale to co Alex předvádí teď je někdy docela síla.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: studená sprcha 

(4.7.2007 15:56:49)
Ahojky Heleno,
prosim Te, zda se ze mam podobnou situaci, se kterou si ale vubec nevim rady.
O vztekani toho ctu pozehnani, jeden radi nasekat na holou, druhy pevne obejmout,
zkusila jsem obe varianty, o mnoho dalsiho ale vubec si ve chvili kdy se zacne
vztekat nevim rady, jak nejlepe situaci zvladnout pro nas pro obe.
Michelle ma 19 mesicu a vztekani probiha uz asi mesic. Vetsinou kdyz se
ji neco zakaze nebo neni po jejim. Rada bych ji nejakym zpusobem vychovala,
dost neposloucha, i kdyz vim ze je to ma chyba, myslim ze je jeste cas ji naucit poslouchat
vetsina radi ze do 3 let veku ditete, ale s tim vztekanim si nevim rady.
Chtela jsem se podelit o Tve rady...

Lenka
 MiMi 
  • 

pevné objetí ANO 

(24.12.2004 19:11:13)
Terapie pevným objetím má svou vlastní filozofii založenou na bezpodmínečné lásce. V našich podmínkách jsme zvyklí, že jsme ve svém hněvu, smutku, vzteku nepřijatelní - nejen pro okolí, ale velmi často pro naše nejbližší. Je možné, že společensky nejpřijatelnější je smutek, ale co s ostatními emocemi, které jsou autentické a především NAŠE ? Týká se to jak velkých - dospělých - tak malých. Má dítě možnost svému rodiči říct : maminko, když na mě nemáš čas, bolí mě to, je mi smutno, je mi tak hrozně z toho, že je pro tebe něco důležitějšího než já ( kde pak "uměle" pěstovat sebevědomí, sebeúctu, když "cosi" má přede mnou u mých nejbližších přednost)- to, co je mnohdy vidět nejdřív je vzdor, vztek, hněv a v těch hlubších vrstvách emocí může jít o strach, smutek. O terapii pevným objetím se říká, že se jedná o emocionální, citový "souboj", který však nevede ke zkrocení "zlé zvěře", ale především k POROZUMĚNÍ citovému stavu toho druhého. A proto tento souboj nemá vítěze, ale poskytuje prostor zpočátku pro silnou citovou bouři, ve které jsou připuštěny všechny citové projevy v náručí nejbližších lidí ( má svá pravidla !!!), které však spějí a ústí do láskyplného sdílení a klidu - jak říká dr. Prekopová - až proudí láska !!! Metoda pevného objetí má dva stupně - jako životní forma,životní styl nebo jako terapeutická metoda.Byla jsem svědkem mnoha pevných objetí (i na vlastní kůži) a s doprovodem proškoleného odborníka vřele doporučuji.MiMi




 Misa3 


Pevné objetí : NE 

(24.12.2004 19:55:26)
Ja bych proti teto terapii protestovala. Zda se mi ze pokud u ditete dojde k smiseni zlosti s laskou, muze dojit k spojeni asociaci a citu, ktere jsou naprosto rozporne a mam pocit, ze mohou diteti velmi zavazne uskodit. Musime si odžít svou zlost a musime doprat i diteti aby si ji odžilo. Zlost je prirozeny lidsky cit, a pokud bude transformovana do lasky a smisena s ni, muze skutecne napachat dost skody. Objeti bych volila, pokud se dite boji, pokud je zoufale, pokud place, ale rozhodne ne, kdyz je zvtekle. My totiz jeho prirozeny cit k sobe zlomime a nasilim ho primejeme k opetovani objeti. Doporucovala bych, aby tato metoda nebyla uvedena v praxi pokud nebude dostatecne prodiskutovana a to spise s odborniky z oboru jako je sexuologie a se specialisty na poruchy osobnosti a to velmi peclive a i pak bych k ni prihlizela s krajni neduverou. Proboha, pokuste se do toho nekdo vzit, ne z uhlu rodice, ale z uhlu ditete...
 MirkaEyrová 


Re: Pevné objetí : NE 

(25.12.2004 10:37:13)
Míšo3,
nečetla jsem článek tady na Rodině, ale knihu paní Prekopové Malý tyran jsem zvětšiny přelouskala. Vynechala jsem jen statě, které vysvětlovaly mechanismus pevného objetí z hlediska neuropsychologie či čeho, zkrátka to na mě jako nelékařku bylo moc odborné.
- Tento postup PEVNÉHO OBJETÍ paní Prekopová neprosazuje u NORNÁLNĚ SE VZTEKAJÍCÍHO DÍTĚTE. Na normální dítě, které se vzteká, zabírá spousta různých druhů výchovného působení. - Paní Prekopová tento způsob terapie DOPORUČUJE pouze u dětí se syndromem MALÉHO TYRANA. Přesnou definici si nepamatuji; dle mého pochopení principu tohoto syndromu jde o dítě OPRAVDU NEZVLADATELNÉ, u kterého VŽDY MUSÍ BÝT PO JEHO - a rodiče to i tak dělají. Nedokážu tu přesně definovat rozdíl mezi malým tyranem a rozmazleným dítětem, ale z knihy mi vyplynulo, že v tom rozdíl JE. Nevím jaký přesně, mám pocit, že kdyby rodiče přece jen vyzkoušeli na malého tyrana konečně po letech rozmazlování přísnost a důslednost včetně zvýšeného hlasu a trestů, že by (na rozdíl od pouze rozmazleného dítěte) pohořeli na celé čáře a stejně by se zase museli dítěti podvolit.
- Dle paní Prekopové jde o to, že tento syndrom vzniká, jestliže dítě necítí v nejútlejším věku (do půl roku věku) dostatečně jasně a pevně definovanou lásku. Což podle ní se děje tehdy, když novorozeně rodiče ukládají do vlastního pokoje. Běhají k němu sice v noci, aby ho ukonejšili, když pláče, ale pak ho zase opustí, jdouce spát do vedlejší místnosti. Mně z toho vyplynulo, že dítě by mělo alespoň první půlrok spát s rodiči ve stejné místnosti. Další zásadní chybou je, když "bezdůvodně" plačící miminko rodiče konejší hračkami, povídáním a podobně, ale NEVEZMOU SI HO (zpravidla) DO NÁRUČE, aby dítě pocítilo BEZPEČÍ rodičovského objetí.
- Po těchto úvodních nedostatcích vznik syndromu graduje, jestliže rodiče dítě začnou rozmazlovat, tedy se podvolí dětské vůli, aniž by dali najevo sílu své vůle - a dítě opět necítí ze strany rodičů BEZPEČÍ. To bezpečí si pak vynahrazuje tím, že SVĚT SE MUSÍ TOČIT KOLEM NĚJ, jinak je zle.
- Metoda pevného objetí pak jaksi za ta léta nedodávané jistoty a bezpečí vynahrazuje ten pocit JISTOTY, BEZPEČÍ A LÁSKY. V knize je uváděna i spousta příkladů z praxe, kde když rodiče začnou tuto metodu praktikovat, nejdřív se dítě samozřejmě vzpouzí, vzteká atd. Ale když rodič nepovolí, po nějakém čase se dítě - malý tyran - podvolí přívalu klidné, pevné rodičovské lásky, a dochází k uklidnění, uvolnění. Je mu dodán tímto způsobem dosud chybějící vzor rodič = pevná a láskyplná jistota, a dítě už pak nemá potřebu si jakousi jistotu dodávat vzdorem a tyranizováním okolí.
- Takže metoda "tvrdého" pevného objetí, kdy rodič láskyplně, ale pevně, obejme vztekající se dítě a drží ho až do uklidnění, ať se vzteká jakkoliv, se nehodí pro KAŽDÉ OBYČEJNÉ DÍTĚ. - Ovšem nastávajícím maminkám bych doporučila - chovat miminko, když je miminko nešťastné (taky jsem někde četla vývod, že když je miminko utěšováno lahví, inklinuje k alkoholismu, dudlíkem - inklinuje k přejídání, hračkou - inklinuje k závislosti na majetku...)
M.
 Jaroslav 
  • 

Re: Pevné objetí : NE 

(20.3.2005 12:48:37)
Doporučuji podívat se na www.pevneobjeti.cz.
 Jaroslav 
  • 

Re: Pevné objetí : NE 

(20.3.2005 12:48:39)
Doporučuji podívat se na www.pevneobjeti.cz.
 Klára 
  • 

Re: Pevné objetí : NE 

(25.3.2007 13:15:25)
Tak já právě když se na to podívám z pohledu dítěte, tak pocit, že mě máma má ráda i když se vztekám sebevíc a máma ten můj vztek ustojí a nesmete jí, tak to je něco po čem já vnitřně toužím jak blázen a v dětsví mi to chybělo. To obětí ve vzteku podle mě může vybudovat u dítěte pocit bezpečí a jistoty, že je přijímaný se vším všudy takový jaký je...Ale aby to fungovalo musí to ten rodič v sobě vnitřně opravdu cítit, není to podle mě jen technika, musí tam být i to vnitřní a k tomu je hodně obtížný se dopracovat...
 Slávka, 2 kluci a bříško 
  • 

Záleží na konkrétní situaci 

(17.9.2004 15:19:03)
My jsme zkoušeli oboje, každé v úplně odlišné situaci. Myslím si, že jak pevné objetí, tak sprcha by se měly používat tak říkajíc "jak šafránu" ve výjimečných situacích. Já použila jednou tu vanu, když bylo dítě tak vzteklý, že se úplně klepalo a jak už jste tu některé popisovaly, ten vztek se stupňoval tak, že to prostě nešlo zastavit - už na nic nereagoval. Měla jsem zrovna ve vaně napuštěnou vodu s namočeným prádlem, tak jsem ho vzala a šoupla tam. Za chvilinku už to zas bylo moje zlatíčko. Naštěstí se takový záchvat už neopakoval, takže za těch téměř 10 let, co je na světě, už jsme do vody neházeli:)
A to objetí bylo v situaci, kdy jsme si nevěděli rady, ale nebyl to akutní záchvat vzteku. Dítěti jsme vysvětlili, že ho máme rádi, ale že v něm jsou čertíčci, které musíme vyhnat a že ti čertíci nesnesou, když má někdo to dítě rád a objímá ho. Byl to tuhý boj, ale nevzdali jsme to, malý se dokonce počůral, ale bylo nám řečeno, že se hlavně nesmí přestat, dokud se neuklidní, že pak je to ještě horší, takže jsme vydrželi a skutečně asi po půl hodině se uklidnil a situace se výrazně zlepšila a to nejen chvilkově, ale v dlouhodobém horizontu. Taky jsme to praktikovali jen jednou.
 Janijaja 


Re: Záleží na konkrétní situaci 

(18.9.2004 21:34:06)
Manzel teda taky na ctyrletou dcerku sprchu parkrat(to znamena doslovne, asi dvakrat, nebo trikrat, kdyz uz jsme opravdu nevedeli, jak ji treba primet, aby se oblekla...) pouzil, ne ze by modrala, ale mlatit dite se nam nechce. Vodu nedaval ledovou, ale studenou. Pro dite je to asi hrozne, ale voda vam neublizi tolik, jako ruka rodice. Si myslim. Ja jsem ale postupne prisla na to, ze je lepsi ji zavrit do toho pokoje, ale byt tam s ni. Vysvetlit, ze to se opravdu nedela a pockat az to pochopi. Nenechat moznost odejit. Nakonec mi vzdycky skoncila v naruci, kde jsme se usmirily a ja ji vysvetlila, ze ji mam moc rada, ale nektere veci jsou v jejim chovani opravdu neprijatelne. Prislo mi to lepsi, nez ji do toho naruci chytit hned. To jsem taky jednou pouzila, ale to je samozrejme narocnejsi. Zvlast kdyz vedle mate jeste druhe, male dite, ktere treba muze zarlit.
 jana,kluk 4,holka 1,5 
  • 

Re: Záleží na konkrétní situaci 

(15.11.2004 13:46:18)
Musím se přiznat,že jsem to zkusila zrovna včera. martin se rozčiluje kvůli všemu snad od roka. od té doby co má sestru je to ještě horší. V poslední době si na mě vylévá veškerý vztek. Když se mu něco nadaří,můžu za to já, všechno mu zakazuju,nic mu nekoupím, já jsem mu to zničila(i když s tím praštil on),prostě pořád něco, Někdy mám za celý den pocit,že jsem úplně k ničemu. Včera se kvůli čemusi vztekal a manžel ho poslal do pokoje. Mě se ale zdálo,že to nebyl nejlepší nápad,nebyla to tak úplně synova chyba . Šla jsem za ním a vzala ho do náruče. Těsně vyváděl ať jdu pryč,že chce být sám,že ho nemám ráda . tvrdila jsem mu,ře ho mám moc ráda a že když ho něco trápí,tak chci být s ním a pořád dokola mu opakovala,že ho mám ráda. Sice to trvalo asi 15minut.Dvakrát přišel manžel ať ho nechám vyvztekat,ale poslala jsem ho pryč. A pomohlo to! pak jsme se ještě asi 10minut mazlili a objímali.Ani si nepamatuju,kdy jsem něco takového se svým Martínkem zažila.Vždycky ode mě utíkal a sám nikdy nepřišel. Dneska se mi už 2xstalo,že mě obejmul a dal mi pusu. Tak nevím,co myslíte vy?
 Ssilvie, Kubík, Domi a Maty 


Má vlastní zkušenost 

(20.9.2004 20:13:46)
Měla jsem v té době cca 1,5 letého syna, který občas, musim říct, že ne moc často, ale přece dostal svůj záchvat vzteku. Nezabíralo ani domlouvíní, ani nevšímání, ani "na dupku". Hledala jsem radu u maminky je zdravotní sestra a ta zase u psychologa. Ten mi poslala knížku právě o tom jak to zvládat. Bylo to pevné obětí /u vztekajícího dítěte velmi pevné/ a klidným hlasem utišovaní. Poprvé to trvalo asi 30 min než se sklidnil popusinkoval a bylo super, po té se doba zkracovala, pak stačilo třeba jen 1min a bylo po vzteku.5eknu, že tak během cca 3 měsícu se nevztekal vůbec a mazlíme se do ted. Pak se nám narodil 2syn. Od narození uplakaný až uvztekaný, z důvodu přetažení /nebyl schopen sám usnout, musel vše kolem sebe pozorovat/ a platilo na něj opět pevné sevření. Byl tvrdohlavější a vydržel déle vzdorovat, ale úspěchy jsme měli.Uklidnil se a po té hezky usnul.Musím, ale upozornit, že je to pro silné povahy, které hned tak nevybuchnou a vydrží při tom křiku v klidu povídat jak ho máte ráda, je to namáhavé jak psychicky i fyzicky, ale opravdu to pomáhá!! Vřele doporučuji!!!
 Veronika Malečková, 2 malé děti 
  • 

Mám zkušenost 

(12.4.2007 11:48:23)
Mám s metodou pevného objetí výborné zkušenosti. Nastudovala jsem si nejdřív knížky Dr. Prekopové, které mě moc daly. Taky jsem byla na půldenní přednášce paní doktorky, zhruba jednou za rok se objevuje v Brně (v Praze určitě taky). Svoje děcka objímám při nočním nebo konečném odstavování kojení a při některých záchvatech vzteku (těch, které trvají příliš dlouho, nebo když dítě vypadá, že už to fakt nezvládá). Jednou ze zásad, které někteří rodiče nedodrží, je to, že když už do toho jdeme, musíme vydržet. Pevné objetí není o tom, že dítě obejmu a ono se okamžitě uklidní - právě naopak, vždycky se vztekne ještě víc. Ale potom přijde něco, co zvenku není vidět a co je třeba zažít - to je to závěrečné uvolnění, to čemu Dr. P. říká obnovení lásky. Je to úžasné, láskyplné a opravdové - kam se hrabou plácance a studené sprchy!! Při nich emoce nezmizí, jen se zasunou někam hluboko do dětské dušičky. Jo a dobré je, že nejdelší je většinou to první. Později, při dalších objetích, už se to radikálně zkracuje, třeba jen na pár vteřin. Tak hodně štěstí, a doporučuju jít k pramenům - ne se řídit neúplnými informacemi z rychlíku. V.M.
 Ezis 
  • 

Zkušenost z pohledu dítěte 

(4.4.2012 6:39:13)
MOC VÁS PROSÍM, NEDĚLEJTE TO SVÝM DĚTEM!!! pokud už vyrostly z miminkovského věku! Některým to může vyhovovat, ale pro některé je to hrůzný zážitek, který je negativně poznamená na celý život. A vy nemůžete vědět, do jaké skupiny vaše dítě bude patřit. Já bohužel do té druhé, asi proto, že mám ráda svobodu. Moje maminka se o této metodě doslechla v devadesátých letech a začala ji na mě zkoušet, asi od mých osmi do třinácti let. Objímala mě asi 20-30 minut, ze začátku na mě laskavě mluvila a pak začala říkat: Řekni, že jsem tvoje máma. Doteď si pamatuju ten šílený pocit nesvobody a nenávisti, kopala jsem a ječela a škrábala a hryzala a hlavně - nechápala jsem, proč moje jindy tak hodná maminka nevnímá, co jí chci říct - že chci PRYYYYČ!!! Připadala jsem si hrozně zlá a arogantní, že ji musím nutit, aby mě vnímala, kopáním, škrábáním a křikem. Protože co maminka chtěla, to jsem nikdy neřekla, i kdybych se tím měla osvobodit. Myslím, že jsem jako dítě přirozeně chápala to, na co moje maminka zapomněla: že vztah se nedá vynutit. A už vůbec ne zážitkem, jehož hrůza se nedá popsat slovy. S maminkou máme výborný vztah, ale jakmile si vzpomenu na tuhle její "metodu", znovu se mně vrátí pocit šílené hrůzy a nenávisti. Je to asi jako vztah oběti ke svému mučiteli, který je navíc komplikovaný tím, že mučitelem je člověk, kterého by oběť měla mít ráda. Intimní fyzický kontakt pro mě dlouho byl spojený s pocitem vzteku a nesvobody. Jakkoliv chci, tohle je jediná věc, co jsem kdy komu nedokázala odpustit. Takže asi chápete, že slova "láska" a "smíření" ve spojení s touto metodou mně zní jako hloupý vtip.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.