| Vlaďka+Daniel 3/05 | 
 |
(16.9.2004 11:14:10)
Já o téhle terapii slyším poprvé, tak by mě celkem zajímalo, komu to doma funguje. Manžel po přečtení článku prohlásil, že ví, co udělá příště, až se budu vztekat:)
|
| Iva | •
|
(16.9.2004 11:25:23)
Já to zkoušela se synem když byl malý a hrozně se vztekal, radil to i psycholog, ale bylo to ještě horší, pral se se mnou tak, že jsem ho prostě neudržela a záchvaty vzteku to jen prodlužovalo, tak nám řekli ať ho tím zbytečně nedráždíme. Asi to není všespasitelná metoda, ale někdy to pomoct určitě může.U nás to chtělo asi něco ještě navíc, nebo začít hned od miminka, nevím.
|
| Bob | •
|
(16.9.2004 12:01:25)
Taky jsem si od toho hodně sliboval, a taky mě to zklamalo. Synek (2,5 roku) byl z té bezmoci v těsném náručí úplně zoufalý a hysterický, úplně k neutišení. Plácnutí přes zadek "funguje" mnohem líp - záležitost je tím vyřešená, žádný záchvat nenásleduje, za pár vteřin se na sebe smějeme. Paradoxně mi to po zkušenostech připadá humánnější než násilné obětí, i když se mi představa, že budu tak malé děcko plácat, odjakživa protivila. Popravdě z toho mám trochu výčitky svědomí pořád. Co myslíte vy?
|
| Jitka | •
|
(16.9.2004 12:36:00)
Bobe, neměj žádné výčitky. určitě nejsem zastáncem tělesných trestů,ale když byla dcera malá, řešila jsem to přesně jako ty, protože to bylo prostě nejrychlejší a nejúčinější řešení. Popravdě si nedovedu představit, jak bych objímáním dosáhla toho, aby opakovaně nemlátila autíčkem do skleněné knihovny. Zatímco když během chvíle 5x "zaútočila" na knihovnu a já jí 5x plácla přes ruku, dala si prostě dvě a dvě dohromady a byl klid. Teď už je jí 10 let a samozřejmě jí někdy za něco musím potrestat. I když bych jí to třeba potom nejraději prominula, jsem přesvědčená o tom, že ten trest má svůj smysl a tak zůstanu pevná jako skála. Musí prostě vědět, že udělala něco špatného a proto byla potrestaná a mámu to samozřejmě pěkně naštvalo. Ale nakonec to vždycky zaonačím tak, že jí dám najevo, že mě sice pěkně dožrala, ale přesto všechno jsem její máma a mám jí ráda! Vždycky si o tom průšvihu popovídáme a většinou sama uzná, že to co provedla byla pěkná volovina.
|
| ZuziP | 
|
(16.9.2004 16:17:34)
Jitka, ja by som jej to auticko jednoducho vzala z ruky.... a nebolo by treba ani placnut ani objimat.
|
| Adriana , 2 děti | •
|
(16.9.2004 17:03:50)
Hmm, vezmete ji auticko, ale v domacnosti je dalsich asi milion veci kterymi do toho muze mlatit, ze :)) Kdyz ji vezmete vsechno /jenom ciste teoreticky/ ma jeste porad tu ruku!!
|
|
| Jitka | •
|
(17.9.2004 12:23:03)
No jasně,pokusy po dobrém samozřejmě předcházely. Ale tebe děti nepodrobovaly zkouškám typu, kdo to déle vydrží? Autíček nebo jiných hraček bylo po ruce spousta nebo nakonec stačí i pěstička. Takže se párkrát upozornilo, párkrát se hračka odebrala a potom holt došlo na plácání přes ruku. A bylo to. Rodiče paličáků určitě vědí o čem mluvím.
|
|
|
| Toranoko | •
|
(16.9.2004 17:56:40)
Já si nemyslím, že trest sám o sobě je špatný. někde jsem četla, že nemá být ponižující. Myslím, že každé dítě intuitivně vycítí, jestli bylo potrestáno spravedlivě nebo ne. A co se týče plácnutí - mám pocit, že je to něco jiného než výprask - pod bitím si vždycky představím jakýsi systém trestů.
Ostatně, zvířata se taky po mláďatech ohánějí - "plácají" je
|
| maxitom | •
|
(16.9.2004 22:55:16)
S Vaším názorem docela souhlasím,je mi blízký.Hlavně co se týče těch zvířat,tak tím se vždycky trochu uklidním,když už domluva (snad pro mé 1,5leté dítě srozumitelná)nepomůže a na řadu pak přijde plácnutí,o němž jsem si ještě celkem nedávno myslela, že snad nebudu muset nikdy použít.
|
|
|
| Dana, 2 děti | •
|
(22.9.2004 13:45:18)
Bobe, Jitko - ve Vašem příspěvku je důležité slovo: NEJRYCHLEJŠÍ ZPŮSOB. Tato metoda je totiž o tom, že si dáte tu práci a dítě objímáte tak dlouho, až se uklidní. Samozřejmě touto metodou NELZE řešit věci typu: mlátí autíčkem do skleněné knihovny (která mimichodem nemá co dělat v domáctosti s dětmi!!)
Mám tuto metodu vyzkoušenou a také se moje děti vztekaly tak, že je ze začátku nebylo možné udržet. Je prostě potřeba vydržet a dítě objímat třeba i půl hodiny a déle (jednou to bylo 2 hodiny v noci). Výchova je přece především o trpělivosti - facka nic nevysvětlí, neřeší a hlavně má spíše opačný účinek - dítě se zasekne (především ve vztahu k Vám). A to i úplně malé dítě.
|
| Jitka | •
|
(24.9.2004 12:46:20)
Kdybych v té době o této metodě něco věděla, možná bych ji zkusila a dala bych si s tím tu práci. Bylo to před asi 7 lety a tehdy mi to přišlo jako nejschůdnější řešení. Jak jsem napsala, během pár vteřin bylo po všem a nenapadlo by mě spoutat dítě do kozelce a nechat ho se zalykat a dávit. To jsme ten "ušetřený čas" strávily hraním si spolu a bylo nám při tom fajn. Mě spíš napadá, že po např. 30 min. některé píšete hodinu i dvě záchvatu vzteku, řvaní a přetahování se s rodičem je dítě natolik vyčerpané a unavené, že už mu prostě nezbyly žádné síly a je úplně na dně. Upřímně-nedovedu si za této situace představit nějaké vzájemné splynutí.
A ještě k tomu sklu- pochybuji, že většina rodin by s příchodem dítěte do domácnosti vyměnila stávající nábytek za nový, vyhodila porcelánové a skleněné nádobí a nahradila jej plasty apod. Samozřejmě jsme na bezpečnost dbali, měli jsme pojistky na oknech, chránítka na ostré rohy ...
Ale že by skleněná knihovna neměla v bytě s dětmi co dělat??? Není lepší naučit dítě, že sklo je nebezpečné, počítač není hračka a sporák prostě pálí?
Neštěstí se může stát vždycky, ale to bychom nemohli vytáhnout paty z bytu, co kdyby nás třeba venku zajelo auto?
|
|
|
|
| Anonymní filozof | •
|
(17.9.2004 10:55:14)
Někdy je asi rychlý trest při nějaké destrukční nebo zlé činnosti lepší než nekonečné domlouvání bez výsledku, ale myslím, že nejdůležitější je - dítě by mělo jasně cítit, že ho rodič trestá hrozně nerad. Někomu možná funguje třeba plácnutí přes ruku, zatřesení s děckem, o objetí tedy slyším poprvé.. Nelíbí se mi trestání s časovým odstupem jako počkej, doma to schytáš nebo klečení a jiné ponižující procedůry. To už mi přijde lepší pravá česká rychlá facka :-)
|
|
|
| Lenka | •
|
(30.6.2006 16:09:15)
Ahoj! Momentálně to zkouším na dcerce (5let). Nechali jsme se instruovat od dr. Vávrové, která se touto metodou zabývá. Myslím, že pomůže odb. péče a vytrvalost..:) Lenka
|
|
|
| Monika | •
|
(16.9.2004 12:05:38)
Mě tato metoda také nazabírala, dcera se také snažila se vyrvat z objetí, tak jsem to po čase vzdala.
Momentálně u nás zabírá: "Když se chováš tak ošklivě nebudu se k tobě tulit, já se budu tulit jen k hodné holce" A za pár minut ke mě přiběhne úplně hodná holčička. Tahle metoda bude zabírat asi pouze na hodně tulivé děti.
Každé dítě je jiné a i v čase se mění, je třeba stále vymýšlet nové fígle jak na ně.
|
| Iva | •
|
(16.9.2004 12:52:32)
Zřejmě tím nemysleli řešit situaci když dítě něco dělá co se nám nelíbí (bouchá autíčkem do skla), ale to, co následuje, když mu autíčko odeberete aby to dělat nemohlo. Že se jako na vás zlobí, a tím objímáním mu dám možnost se vyzuřit v mateřské náruči a až negativní emoce uplavou, jsme zase kamarádi. Nebo když se dítě vzteká, že se mu něco nepovedlo, a vy mu tím objetím dovolíte se beztrestně vyvztekat ze zklamání a mámina náruč mu dá odvahu a sebevědomí to zkoušet znova. Ale u mě to jsou vyčtené teorie, nám se tohle nedařilo. Docela bych ráda četla od někoho, že jim to funguje.
|
| LL | •
|
(16.9.2004 13:57:09)
Zdá se mi, že reference o účinnosti této metody,mohou být negativní už jen z toho důvodu, že byla metoda prováděna prostě špatně. Paní dr. Prekopová totiž její aplikaci jako terapeutické metody výhradně uskutečňuje (a doporučuje)pod vedením vyškoleného terapeuta. Je totiž rozdíl, zda se jedná opravdu o terapii narušeného vztahu mezi rodičem a dítětem a nebo zda se jedná o tzv. životní formu - uplatňování zásady konfrontace emočních konfliktů v běžném životě (i třeba mezi manžely - žádné práskání dveřmi a odchod do hospody, ale projevení bolestí, křivd a negativních emocí, které nemá být obviňováním toho druhého, ale má vést k vzájemnému pochopení a empatii - upozorňuji, nemusí dojít k vyřešení konfliktu na konkrétní bázi - ale vždy musí dojít k tomu, že si partneři uvědomí, že se přijímají a milují i přes rozdílné názory). Ale s dětmi POZOR!!! Pokud jsou to děti již starší (víc než kojenecký a batolecí věk) je nutné metodu pevného objetí opravdu dělat s terapeutem a ne sami doma. Navíc - zdá se mi, že mnozí rodiče vnímají metodu pevného objetí jako výchovný prostředek. Ale to je zásadní omyl - dr. Prekopová důrazně říká, že jí jde o OBNOVENÍ LÁSKY a nápravu vztahu - tedy ne o POSLUŠNOST DĚTÍ!!! A v tom je myslím kámen úrazu.
|
| Dani | •
|
(16.9.2004 15:30:10)
Ja jsem o tehle metode jeste necetla, ale delala jsem to tak podle vlastniho instinktu.
Mala byla velice hodne dite, ale kdyz jednou do tydne dostala zachvat, tak stal opravdu zato. Vetsinou to bylo v utery, kdy si na me pravdepodobne vyradila jeji vztek z predchoziho dne. Chodila totiz vzdy v pondeli do jeslich a nelibilo se ji tam.
Kdyz dostala rapla, vzala jsem ji do naruci a tam se vyplakala a potom to bylo zase moje usmevave slunicko.
Takze u nas to nebylo caste, ale ucine
|
| Helena, Alex+Evička 8/02 | •
|
(16.9.2004 18:15:14)
U nás tato metoda nezabírá v případě, že děcko do něčeho mlátí, nebo dělá něco co nechci, aby dělalo, já mu to zakážu a jeho chytně rapl a vzteká se. Na Alexe nezabírá ani ledová sprcha, je to všechno potom ještě horší. Když ho seknu po zadku, nebo přes ruku tak to zabere hned. Ale zabírá v případě, že jim něco nejde (sundat, nebo nazout boty, při oblékání apod.), to potom přijdu pomůžu a pak si ho pochovám a to se vztekat přestanou.
|
| Kačka | •
|
(16.9.2004 18:25:50)
Uf, na mě by tedy ledová sprcha nezabírala, taky bych se vztekala ještě víc... Nezdá se vám to surové?
|
| maxitom | •
|
(16.9.2004 23:07:36)
No to je tedy síla,jestli někdo může provádět něco takového. To už je omluvitelnější to plácnutí,které následuje bezprostředně jako afekt na momentální situaci. Ale když si uvědomím kolik postupných kroků je třeba k "té sprše", tak z toho mrazí.
|
| Iva | •
|
(17.9.2004 7:48:52)
Asi jste ještě neviděli dítě v opravdovém záchvatu vzteku, kdy na jakékoli jiné akce typu domluvy, vysvětlování nebo i plácnutí prostě vůbec nereaguje, nevnímá vás,je vzedmuté v luk, křičí a a zmítá se na zemi, občas se i zalyká a nedýchá a dělá v křiku pauzy. Pak studená voda pomůže, vrátí ho do reality, to dítě je totiž v tom záchvatu úplně mimo, a hrozí mu i zravotní poškození. Samozřejmě to neuděláte u dítěte, co vezme mašinku a dvakrát bouchne do skříňky, a u valné většiny dětí to nemusíte udělat vůbec nikdy. Rodiče takových dětí se pak tomuto postupu diví, považují ho za barbarský, protože jejich dítě reaguje na mnohem mírnější podněty.
A k tomu sprchování - to není přesné, my jsme používali chrstnutí hrstky ledové vody do obličeje. U jednoho dítěte to nebylo nutné vůbec nikdy, u druhého to v určitém období vývoje bylo dost časté a doporučila nám to lékařka.
|
| Iva | •
|
(17.9.2004 8:00:35)
Vlastně jsem si teď uvědomila, že jsme taky sprchovali, dítě už začlo modrat, tak jsme ho v oblečení rychle hodili do vany a pustili na něj sprchu.
|
|
| Jitka | •
|
(17.9.2004 12:58:42)
Musím dát Ivě zapravdu. Tohle žádný rodič neudělá pro nic za nic a není z toho sám nadšený. Já osobně jsem tuto metodu uplatnila 2x, vždy tomu předcházel "hysterák" ze kterého pomalu tuhla krev v žilách. Dítě je v tu chvíli opravdu mimo a když se zalyká tak, že pomalu nemůže dýchat a to se střídá s tím, že se dáví a vypadá to,že bude zvracet!?!?
Na tento čin se rodič nijak nepřipravuje a nepředstavujte si to jako když chystáte dítě večer na koupání. Studená sprcha v takovouhle chvíli, to není trest, to je jen způsob, jak z toho dítě co nejrychleji dostat.
Takže já jsem dceru prostě drapla a tak jak byla, oblečená a v bačkorách jsem jí postavila do vany a téměř v okamžiku (možná jen 3-4 vteřiny)kdy na ní začala stříkat studená voda bylo po všem. Ještě párkrát vzlykla, já na ní začala normálně klidně mluvit, že se musí rychle svléknout, aby nenastydla, o tom, co se stalo jsme vůbec nemluvily, dcera si začala klidně hrát o to co bylo předtím, jako by se vůbec nestalo. A takhle nějak to myslím probíhá nebo probíhalo všude. Rozhodně si to nepředstavujte tak, že si vzteklý rodič vybije svůj vztek na dítě tím, že ho nechá 1/4 hodiny pod ledovou sprchou! Samozřejmě, že do té chvíle, než jsem to udělala jsem i já hrdě hlásla světu, že tohle já bych teda nikdy ....
|
| Jerry | •
|
(15.2.2008 11:30:10)
Naprosto souhlasím s Jitkou. Můj syn byl od nějakých 2-5 let hyperaktivní a to jak v dobrých věcech, tak i v jeho návalech zuřivosti. V návalech zlosti ničil věci kolem sebe a téměř modral vzteky. Stačilo pouze 2x jej v takové situaci postavit tak jak byl, oblečeného, do vany a jenom ho v pár vteřinách pokropit vlažnou, ani ne úplně studenou sprchou. Dochází k úžasnému efektu, protože když začněte přes vlasy, obličej dolů, dítě začne najednou naprosto spontánně řešit novou situaci (minimálně lapá po dechu) a do 60 vteřin je jako vyměněné. Není to trest, je to řešení situace. Pak jsem ho již já, nebo manželka vzlykajícího a v klidu převléknul do suchého oblečení a v úplné pohodě jsme si pak
povídali.
Myslím, že je to mnohem lepší a humánnější, než takové dítě v amoku (dítěte anebo pak i rodiče) bít nebo se ho snažit tisknout k sobě.
|
|
|
|
|
| ivig | 
|
(22.9.2004 10:54:56)
také jsem to u své dcery jednou aplikovala, už jsme nevěděli jak ji uklidnit, když večer strašně unavená zuřila, že ona spinkat nebude, když jsme na ni pustili sprchu křičela, že je to studené a když jsme ji vytáhli křičela, že spinkat nepůjde... plazila se po zemi, do všeho bouchala a strašně křičela, až nám ji bylo líto, že si neví sama se sebou rady... nakonec zabralo pochování v náručí, ale na začátku zuření to nezabíralo... asi ze sebe potřebovala trochu toho negativního dostat...:)
|
|
|
| Kačka | •
|
(16.9.2004 18:25:52)
Uf, na mě by tedy ledová sprcha nezabírala, taky bych se vztekala ještě víc... Nezdá se vám to surové?
|
| Helena, Alex+Evička 8/02 | •
|
(17.9.2004 10:19:51)
Surové mi to nepřijde, ta sprcha není ledová, špatně jsem to napsala, je studená a to je rozdíl. Nedělám to, když normálně zlobí, ale když je vzteky bez sebe. Zkoušela jsem to vydržet, ale Alex viděl rudě, a byl bez sebe. Sprcha nepomohla v tom, že by se přestal úplně vztekat, ale v tom, že ho schladila z toho nehoršího afektu. Na Evičku tohle není vůbec potřeba, většinou jí stačí, že ji jednou plácnu, když dělá něco co nemá a ona si pak dává pozor, aby to nedělala. A takhle se nevzteká. Já zastávám výchovu takovou, že dvakrát napomenu, potřetí plácnu. Když Alexe dvakrát sundám ze stromu, kam si bez problému vyleze, tak potřetí už prostě dostane na zadek. Jsou věci, o kterých prostě nediskutuji, zásuvky, silnice, lezení přes ploty a na stromy apod.
|
|
| Majka | •
|
(17.9.2004 10:24:04)
Já to sprchování studenou vodou v určité situaci (na vlastní kůži jsme to s jedním dítětem zažily) považuji naopak jako kediné možné a rozumné, protože jsou situace, že se dítě vzteká tak, až by mohlo upadnout do bezvědomí. Studená voda zaručeně pomůže. Na takový záchvat vzteku pomůže totiž jedině šok. To máte jako když má někdo z dospělích hysterický záchvat a jediná možnost je vrazit mu pár pěkných facek aby se vrátil do reálu.
|
|
| Barbora | •
|
(4.1.2005 12:55:36)
No teda!!!to se mi snad zda..placani pres zadek,studena sprcha..co bude dal ?zavirani do komor?!..to si rikate "rodice"?
|
| Martina, 6+13 | •
|
(1.7.2009 21:09:51)
Zhruba od 2 let dostavala ma mladsi dcera hystericke zachvaty,kdy sedela oprena o skrinku a vriskala, rudla,sotva popadala dech, nevnimala,pak nahle ztichla,ale aby jen po par vterinach nabrala silu na dalsi vriskot... nereagovala na vubec nic co se okolo ni odehravalo, neslo to s ni ani po dobrem (uklidnovani,promlouvani...) ani po zlem (nasilim zvednout,placnout...) v obou pripadech to bylo jeste horsi a intenzivnejsi...takovehle stavy na ni padaly nekolikrat denne a trvali nekdy i hodinu..kazdy me uklidnoval,ze to prejde..skoncili jsme u psycholozky,ktera poradila "terapii obetim" zkusila jsem to jen jednou, vydrzela jsem 45 minut, vic jsem opravdu nezvladla...skoncilo to tak,ze jsem ji nechala vyrvat, delala jsem,ze dcerku nevidim (pritom jsem ji bedlive sledovala zda je v poradku)... po roce a pul opravdu vse zmizelo, po zachvatech ani stopy... jen ja skoncila na prasky na nervy...
|
| Martina, 6+13 | •
|
(1.7.2009 21:11:40)
melo tam byt na praskach na nervy...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| hanka | •
|
(18.9.2004 21:40:14)
U dospelych se to praktikuje zalehnutim, rada pro manzela :-). Absolvovala jsem to u psycholozky, ale je tezke popsat vlastni zkusenost, terapie je dlouha a nekdy jedno objeti nestaci, je treba dozrat k druhemu. V kazdem pripade neco se uvolnilo, odhodlala jsem se postizeneho syna dat do tydenniho stacionare a nezesilela vycitkami a steskem. Objeti praktikuji i na detech, u syna je perfektni, vzteka se casto, nebot plno veci nechape, objeti trva dlouho a je vycerpavajici, drzim ho i vice nez pul hodiny, dokud se nepropoti, neunavi a je nam pak obema skvele. Dceri je uz dvanact a s prvnimi priznaky puberty se objeti aplikovat uz nema. Ona neni vztekloun, ale ma sve trable a smutky, postizeny braska je velke bremeno a objeti nam pomaha. Je asi tezke to aplikovat pokud se dite vzteka v samoobsluze, ale s malym jsem to zkousela i nekolikrat venku, kdyz nebylo zbyti, silene jecel, nechtel ven z voziku za kolo, sedli jsme si na lavicku a drzela jsem ho, nez se uklidnil. Prekopova mi vubec moc pomohla s ujasnenim si pravidel a prostoru pro deti, vrele doporocuji Deti jsou hoste, kteri hledaji cestu, Kdyz dite nechce spat, Maly tyran. Jinak na psychology moc nedam, ale tohle mi pomohlo.
|
| Ssilvie, Kubík, Domi a Maty | 
|
(20.9.2004 20:25:27)
100% souhlasím, a platí to i u zdravých dětí. Asi mám tuto metodu ze stejné knížky! Ale je opravdu super!
|
|
|
| hanka | •
|
(18.9.2004 21:41:07)
U dospelych se to praktikuje zalehnutim, rada pro manzela :-). Absolvovala jsem to u psycholozky, ale je tezke popsat vlastni zkusenost, terapie je dlouha a nekdy jedno objeti nestaci, je treba dozrat k druhemu. V kazdem pripade neco se uvolnilo, odhodlala jsem se postizeneho syna dat do tydenniho stacionare a nezesilela vycitkami a steskem. Objeti praktikuji i na detech, u syna je perfektni, vzteka se casto, nebot plno veci nechape, objeti trva dlouho a je vycerpavajici, drzim ho i vice nez pul hodiny, dokud se nepropoti, neunavi a je nam pak obema skvele. Dceri je uz dvanact a s prvnimi priznaky puberty se objeti aplikovat uz nema. Ona neni vztekloun, ale ma sve trable a smutky, postizeny braska je velke bremeno a objeti nam pomaha. Je asi tezke to aplikovat pokud se dite vzteka v samoobsluze, ale s malym jsem to zkousela i nekolikrat venku, kdyz nebylo zbyti, silene jecel, nechtel ven z voziku za kolo, sedli jsme si na lavicku a drzela jsem ho, nez se uklidnil. Prekopova mi vubec moc pomohla s ujasnenim si pravidel a prostoru pro deti, vrele doporocuji Deti jsou hoste, kteri hledaji cestu, Kdyz dite nechce spat, Maly tyran. Jinak na psychology moc nedam, ale tohle mi pomohlo.
|
| Lenka-dcera 4 roky | •
|
(19.9.2004 23:48:57)
Já jsem se o metodě pevného objetí dozvěděla na internetu, sehnala jsem si nějakou literaturu (malý tyran,...).Moje holčička má totiž velké problémy se vztekáním, vždy chce pravý opak. Karolínka se narodila předčasně v 25.týdnu a 3 měsíce byla sama na JIP, já jsem dojížděla 2x týdně za ní 120 km tam a 120 km zpět. Po 3 měsících jsem si ji směla vzít domů. Je pravda, že jsem cítila tehdy velmi podivný pocit. Měla jsem ji ráda a přitom jako by "byla cizí". Je to těžko popsatelné a asi i těžko pochopitelné. Ale a¨ž později jsem pochopila, že naše těžkosti mají zřejmě kořeny právě v tomto odloučení v prvních měsících života. Karolínka měla dětskou mozkovou obrnu hypotonického typu-dítě je jako hadr,nedrží hlavu,jen leží a téměř se nehýbá. Velmi intenzívně jsem s ní cvičila Vojtovou metodou a měly jsme to štěstí, že dnes,po 3 letech cvičení, Kája normálně chodí a kromě určité nejistoty v chůzy, protože je nevidomá, je úplně v pořádku. Ovšem pochopila jsem, že právě to intenzívní cvičení (Vojta 5x denně,cvičení zraku 3x denně) nás připravilo o hru a společné chvilky strávené "jen tak". Asi proto se v dnešní době problémy vyhrotily. Nechala jsem se Karolínkou téměř ovládat. Udělala jsem někde chyby, nevím, kde, ale dostala jsem se do role "týrané matky". To poznám tím, že vztekání, ubližování,ječení je (nebo spíše bylo) směřováno převážně ke mně. Zkoušela jsem výprask, sprchování, "do kouta",... a musím říci, že vše pomohlo jen krátkodobě a pak jako by si Kája na tento trest zvykla. Taky je dosti těžké fyzicky trestat dítě, které je těžce postižené a se kterým jsme prožily hodně těžkých chvil. Je pravdou, že jsem ji i dokázala někdy nenávidět. Myslím si, že spousta maminek se teď "otřepe", ale, ruku na srdce- jistě to poznala skoro každá z nás.
Vyzkoušela jsem na Káji metodu pevného objetí. Když se vztekala, řvala a ječela, zavolala jsem ji k sobě,vzala ji na klín, nohama jsem jí objala nohy, aby se nemohla vymanit, její ruce jsem jí složila na bříško a celou ji objala tak, aby se nemohla z mého objetí nijak vymanit. Potom jsem jí řekla, že se mi vůbec nelíbí jak se vzteká a řve a že počkám, až přestane, že ji mám ráda,ale takhle řvát ji nenechám,...
První pevné objetí trvalo asi 45 minut. Kája se vzpínala a řvala ještě víc,docel jsem měla i strach, že mně kousne do tváře,její oči byly plné zlosti a řvala a řvala. Vzpomněla jsem si, že nesmím povolit a tak jsem ji držela dál a když jsem cítila, že její vztek trochu polevuje,začala jsem jí říkat, že ji mám ráda a že počkám,až jí bude zase dobře. Ke konci byla úplně zplavená potem (já taky) a najednou jsem cítila, jak se mi položila do náruče a pak mi tiše řekla, že mně má ráda. Kdyby mně někdo nepoučený viděl, jak s ní bojuji, řekl by si, že týrám dítě. Ta věta nakonec byla nádherná a ještě dlouho jsme seděly v objetí a užívaly si ho. V průběhu asi 5 měsíců jsem tuto metodu musela použít celkem 7 krát. Nejprve Denně,pak 1 za týden a dnes jsem ji už nepoužila 2 měsíce. Na Káju dnes platí, když ji okřiknu. To dřív vůbec nepomáhalo. Samozřejmě, že taky řve, ale je to už jen vzteklý brek a ne řvaní až k bezvědomí. Tedy sama z vlastní zkušenosti jsem poznala, že výprask,sprchování se sice dá použít, ale asi nebude tak účinné, jako pevné objetí. Kája jako by víc věřila, že mám pravdu a že to myslím dobře. Sice na slovo neposlouchá ale to,myslím, je správně.
Lenka
|
| hanka | •
|
(20.9.2004 11:19:20)
Ahoj Lenko, presne vim, o cem pises, Simi byl narozeny v 26tt a prozili jsme si peklo, retinopatie - dnes ma po patnacti dioptriich, ale vidi dobre s cockami na sest metru, tezka DMO spasticka kvadrupareza, dnes v sesti letech ani hlavu neudrzi a co je nejhorsi, mentalne celkem dobre, vse chape. Ale nemluvi, je proste zajatcem sveho tela a je vzteky bez sebe, kdyz mu nerozumim, vlastne neustale se nudi. Vojtova metoda je dilo, cvicime od mala, podrizovali jsme tomu denni rezim, ale u nas ma spis efekt pomalejsi degenarace svalu a slach, o zlepsovani nemuze byt rec. Myslim, ze to je neskutecne narocny pusobit diteti bolest, zvlast, kdyz extra efekt nevidis, dost jsem se sebou bojovala. K tomu druhe zdrave dite, ktere nesmi byt sizeno, ma take sve naroky a potrebuje mi uplne stejne, proste mam ted v podstate dva rozmazlene jedinacky. Simi se mnou cvici, ale ja nevim, kdy place bolesti a kdy chce jen koukat na video, obcas ho necham jecet a pak zjistim, ze ho nekde neco tlaci, kouse, je mu zima...Lina ma zase co chce, prijde mi zazracny, ze chodi, mluvi, chce hrat na klavir, muze, chce hrat na fletnu, muze, chce fotit, koupim ji fotak...Je to vsechno nejake uplne jine a o dost tezsi, nez jsem si predstavovala. A tak objimam a objimam, nekdy kricim a fackuju a pak objimam o to vic....
|
|
|
|
| Pipipoi | •
|
(1.7.2007 9:49:32)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
|
|
| Pipipoi | •
|
(1.7.2007 9:49:44)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
|
|
| Pipipoi | •
|
(1.7.2007 9:49:44)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
|
|
| Pipipoi | •
|
(1.7.2007 9:49:52)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
|
|
| Pipipoi | •
|
(1.7.2007 9:49:52)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
|
|
| Pipipoi | •
|
(1.7.2007 9:50:03)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
|
|
| Pipipoi | •
|
(1.7.2007 9:50:17)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
|
|
| Pipipoi | •
|
(1.7.2007 9:50:17)
Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.
|
|
| Monika | •
|
(25.9.2011 0:22:12)
Já stouhle metodou sice žádnou skušenost nemám a ani bych nechtěla jelikož jsem schlédla soukromá dramata kde tuto metodu neboli terapii jak tomu říkají a můžu říct,protože mám doma autistické dítě že je to týrání a podle mého názoru se to akorát tim zhorší!!!!
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)