| Gábi, 2 děti | 
 |
(27.8.2004 8:39:13)
No já jsem tedy poměrně zvyklá, že děti beru všude, do práce, na úřad, do banky, na nákup, do restaurace, do galerie, poměrně brzy i do divadla a na kocerty... Resp. hodně těžko hledám místo, kde by se mnou děti někdy nebyly ;-)
Pánů a dam Wadných samozřejmě existuje dost a nemusí to být lidé důchodového věku ... Doporučuju "odstřelit"! :-)
Naštěstí se naše společnost (alespoň trošku) mění k lepšímu, vše je vždycky o lidech a když se chce, jde cokoliv (apel na zaměstnavatele) :-)))
|
| Honza, 3 kluci | •
|
(27.8.2004 9:27:02)
Ono jde hlavně o zachování nějaké přiměřenosti. Mých 3 kluků je (nebo spíš bývalo, teď už vyrostli) taky někdy dost, ale jak se říká, všeho s mírou. Na jedné straně jsou Wadní, kterým vadí všechno (taky takové znám), na druhé rozjívení spratci, kteří dělají na veřejnosti to nejhorší, co jde, se souhlasem rodičů (zvlášť v poslední době, kdy je v módě pěstovat "osobnost dítěte" podle zářných vzorů odjinud). Prostě svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Já sám považuji za rozumné oba tyto typy zavřít někam, kde nebudou otravovat slušné lidi - nejlépe do jedné klece, aby se vzájemné vyhubili. Pak zbyde dost místa pro lidi, kteří se umějí chovat slušně a vzájemně se dohodnout na rozumném soužití. Abych to shrnul: děti nevadí, spratci ano.
|
| Xantipa | •
|
(27.8.2004 10:48:48)
Ale kde vzít definici toho, které dítě je dítě normální a které je spratek. Když se podívám po okolí, každý svému dítěti toleruje něco jiného. Někomu má výchova dětí přijde přísná, někomu příliš tolerantní. Mně tak akorát. A rozhodně ten, komu připadám příliš tolerantní, má smůlu. Děti nesmí mně ani ostatním lézl po hlavě, ale pro některé bohužel mluví nahlas a nesedí potichoučku na zadku. Znám ze svého okolí dětí, které by podle mého potřebovaly krapet přitáhnout. Ale mám právo je odsuzovat? Pouze pokud si je pozvu domů, budou se chovat tak, jak to odpovídá našim zvyklostem. Rozhodně si nenechám od nich demolovat byt jenom proto, že jsou na návštěvě.
A ve veřejných prostorech? Nechávám je, pokud mě a mé děti přímo nějakým způsobem neohrožují.
|
|
|
| Honza, 3 kluci | •
|
(27.8.2004 9:27:06)
Ono jde hlavně o zachování nějaké přiměřenosti. Mých 3 kluků je (nebo spíš bývalo, teď už vyrostli) taky někdy dost, ale jak se říká, všeho s mírou. Na jedné straně jsou Wadní, kterým vadí všechno (taky takové znám), na druhé rozjívení spratci, kteří dělají na veřejnosti to nejhorší, co jde, se souhlasem rodičů (zvlášť v poslední době, kdy je v módě pěstovat "osobnost dítěte" podle zářných vzorů odjinud). Prostě svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Já sám považuji za rozumné oba tyto typy zavřít někam, kde nebudou otravovat slušné lidi - nejlépe do jedné klece, aby se vzájemné vyhubili. Pak zbyde dost místa pro lidi, kteří se umějí chovat slušně a vzájemně se dohodnout na rozumném soužití. Abych to shrnul: děti nevadí, spratci ano.
|
| Honza, 3 kluci | •
|
(27.8.2004 9:29:22)
Sorry, nedopatřením jsem to vložil 2x.
|
| Dreza | 
|
(27.8.2004 11:55:40)
Ačkoliv nejsem zastáncem toho, že si děti mají tiše v koutku hrát, je fakt, že všechno chce jistý hranice. V bytě nad našima bydlí kluk cca 4-5 let a věřte, že když o půl šesté ráno nasedne na elektrickou motorku a jezdí s ní po vydlážděným bytě tam a zpět třeba hodinu, připadá vám to jako mučení poršující Ženevské konvence. Když se otec zotavoval po dvojitým bypassu a dovolil si matku kluka slušně požádat, jestli by nemoh na té motorce jezdit radši venku, začala na něj ječet, že nemá rád děti... Taky je to o tom, jaký máte s rodiči "narušitele" vztah. Naši známí jsou velcí kamarádi se sousedama o patro níž a tak když děti (zpravidla při návštěvě, když je jich třeba šest) už móóc řádí, "spodní sousedi" jenom mezi dveřma špitnou, že už jim zase padá ze stropu omítka...
|
| Věrka, 1 dítě | •
|
(27.8.2004 15:14:33)
Souhlasím s tebou, že je vše o ohleduplnosti. jenže nikdo neví, kde je ona hranice, kdy už se nechová ohleduplně.
My se před dvěma lety přestěhovali s tenkrát dvítiměsíční dceruškou do většího bytu. Za pár dní mě zastavila paní, že bydlí pod námi a jestli bych si nemohla pořídit papuče s měkkou podrážkou, že moc dupu, že jí to vadí. Omluvila jsem se, že musím dcerku nosit a že je na mě už dost těžká (vážila jsem 45Kg) a snažila se chodit potišeji. Po čase byl ve schránce lístek - "vaše dítě leze po celém bytě, to je bezohledné, mne to ruší". Zašla jsem za paní, opět se jí omluvila, snažil ajsem se dcerku omezit na pohyb pouze v obýváku, nebo v pokojíčku, kde měla na zemi matraci 2x2metry. Za měsíc další dopis. A tak to šlo delší dobu, vždy to samé - vaše dítě dupe, chodí po bytě, mělo by být v ohrádce, nemáte srdce, jsem stará a nemám klid..... Marně jsem paní vysvětlovala, že své dítě opravdu nenechám samotné v ohrádce v dětském pokoji, že bývá minimálně do půl osmé v posteli a v sedm už je v ní zase, takže rozhodně neruší v noci (plus polední spánek a procházky. Pak na nás začala posílat syna.
A já jsem si v určitou dobu uvědomila, že už nedokážu ovládat strach z toho, že malá zase "dupne". Měla jsem strach jí zvát kamarády, protože pak pravidelně na mě čekal dopis. A řekla jsem si dost - teď už bývá celé dopoledne ve školce, pak spí, pak jdeme ven, tudíž je v našem bytě pohyb zhruba od šesti večer do osmi. A vzhledem k tomu, že si malá doma nesmí házet míčem a skákat smí jenom v pokojíčku (na zmíněné matraci), ať mi vlezou na hrb. Na dopisy nereaguju a pana syna manžel vyhodil. Když nám vyhrožoval sociálkou, řekl mu, že to klidně může zkusit. My tam natošup pošleme udání taky, že by jeho matka potřebovala léčení a dozor a on o ní nepečuje.... Takže nám občas zespodu bouchají smetákem, ale už jsem klidnější. A mimochodem, na námi bydlí rodina se třemi dětmi a na ty prý to paní zkoušela taky...
|
| Jana a dvě cácorky | 
|
(27.8.2004 21:01:49)
Milá Věrko, ta paní je fakt nemocná. Jsou prostě lidi, kteří si hledají sebemenší záminku, jak si na někoho stěžovat. Byla jste až moc ohleduplná na tu babku, já bych už po pár dopisech přestala reagovat a malou bych nechala běhat dle libosti. Vždyť i ta babka byla kdysi malá a i ona měla děti a ty musely také dělat hluk. Jinak by nebyly normální. My jsme bydleli s rodiči v desátém patře a pod námi rodina ve stejném věku také s dítětem našeho věku."On" byl samozřejmě dokonalý, ale my jsme děsně dupali /mě bylo asi 12 a bráchovi 11 let/ a její starej byl u nás velice často a věčně si stěžoval na pí..viny. Myslím, že vadná byla hlavně ta jeho, doma si vážila salámy, co koupila v sámošce a jednou jí to nesedělo o 10 haléřů /bylo to před šestnácti lety/, fakt nekecám, a ona hned letěla do krámu, že jí ošidili. Máma tam totiž dělala, nemohli jsme se smíchy udržet. Co zbývá dodat, prostě ignorovat a ignorovat.
|
|
| agneska |
|
(2.9.2004 14:18:47)
Tak tohle si pamatuju ze svého dětství. Když mi bylo dvanáct, přestěhovali jsme se, a paní bydlící pod námi nám začala oslazovat život neustálými stížnostmi na hluk. Se sestrou jsme byly zakřiknuté knihomolky co furt jen leží na gauči a čtou, měli jsme nanejvýš rádio, ale paní neustále psala stížnosti na hluk. Žádala nás, abychom si pořídili do předsíně koberce, a chodila si stěžovat, že někdo po příchodu domů udělal dva kroky než se přezul. Každé posunutí židle nebo pád (nechtěný) předmětu na zem byl následován okamžitými třemi údery do zdi - říkali jsme si, že snad chodí se smetákem v ruce. Bylo to peklo, po čase se to vyhrotilo tak, že máma, která se nechtěla hádat a stále poslouchat ty stížnost, na nás při jakémkoli náznaku hluku začala křičet, a doma jsme byli pořád jak svázaní v hrůze, že něčím bouchneme a ta baba odzdola zas přiletí. Takže jsme to odnášeli celá rodina, všichni vynervovaní, i když bylo jasné, že ta paní je magor, občas jsme dostávali do schránky anonymní lístky s nápisy Namažte skříním panty, vržou vám, stěžovala si že se do školy učíme nahlas a podobně. Psala stížnosti na všechny strany, samozřejmě naprosto bez výsledku, od nás totiž žádný hluk kromě běžného provozu nešel (no, občas jsme se ségrou popraly:-). Dodnes mám mámě za zlé, že nás nechala nervovat, a nebouchla jí před nosem dveřma. Jenže máma na nás byla sama a tak se asi cítila víc zranitelná, sousedka se zaštíťovala svým chlapem. Pak když jsem měla syna a ještě nějaký čas bydlela u mamky, tak mi psala dopisy že "s jedním dítětem! si snad můžu práci v domácnosti zorganizovat tak, abych NERUŠILA sousedy, že oni mají PRÁVO NA KLID, že si NEPŘEJE, aby automatka prala večer ani odpoledne kdy ona je už doma z práce a tak.(sama byla bezdětná).Dovolovala si na mě, protože mě dřív znala jako dítě, a navíc stále dokazovala, že oni svým sousedům pod nimi hluk nedělají, a z toho čerpala morální právo nás terorizovat. Jednou mi dokonce telefonem probudila tři děti, byla u nás na pár dní návštěva se dvěma plínkoši a já si naprosto výjimečně dovolila pustit pračku tak, že doprala kolem osmé večer (bylo to v době látkových plen).Byla z toho hrozná scéna a hádka, to už jsem se nedala. Později jsem se se synem odstěhovala, ale mamka tam bydlí dál, a k babičce jsme já i sestra s dětmi často jezdili...a když se tam pak ve dvoupokojáku sešlo všech pět rozdivočelých vnoučat, a pobylo pěkných pár dní, tak jsem tu paní dole až docela i litovala. Na její stížnosti jsme přestali reagovat, a tak si stěžuje už jen velmi sporadicky, a to uznávám že obvykle už je proč. Prostě se jí to vrátilo i s úroky, a jsem si jistá, že kdyby máma byla v době našeho dětství víc rázná a odkázala tu sousedku do patřičných mezí, byl klid už dávno.
Jinak naše už dospívající děti jsou dost hlučné, milují hlasitou hudbu, perou se občas jako koně, kvůli čemuž se s nimi stále dohaduju, ale sousedi si nikdy nestěžovali, pamatuju jen dva případy, kdy se kvůli zvuku ozvali, a to poprvé když jsme dávali nábytek na míru a oni příšli poprosit o pauzu ve vrtání na spánek osmnáctiměsíční dcerky po obědě (rádi jsme vyhověli) a jednou se syn přiznal že na něj přišel soused, když delší dobu v bytě nacvičoval driblink. Je to opravdu o slušnosti, já se snažím být ohleduplná a nedělat hluk, ale lítat nad zemí kvůli tomu nebudu, a pokud někdo touží po absolutním tichu, nemůže prostě bydlet v paneláku. Už bych se nikdy nenechala tak terorizovat jako to bylo v popsaném případě, a všem doporučuju, aby pokud mají čisté svědomí, že to co se v bytě děje je v rámci normálu, aby se sousedy nenechali vytočit a manipulovat.
|
|
|
| Jitka W, dcera 1 rok | •
|
(27.8.2004 22:10:02)
Je to o toleranci. Moje zkušenost: Až donedávna byla naše roční Janička v našem paneláku jediné dítě. Naštěstí je poměrně tiché miminko. Pak se pod nás nastěhovala rodina s šestiletým klukem.Je fakt dost hlučný. Lítá, dupe a halasí s kamarády, vyvolává pod okny mámu (znáte takové to mamíííííí...). A to klidně i po půl desáté. Navíc jeho maminka je trošku hysterická. Ječí na něj i na manžela, bouchá dveřmi... Když už potřetí uspávám večer dítě nebo skřípu zuby, že mi ji zase odpoledne probudili už po půlhodinovém spánku a mám sto chutí na ně "vlítnout", zhluboka se nadechnu a řeknu si, že už brzo tady bude dupat a vyvolávat i moje dítě...
|
|
| vesvo | 
|
(28.8.2004 22:47:36)
Také nejsem zastánce toho,aby děti seděli tiše v koutku a hráli si potichu jako myšky.Všechno je to o domluvě a o tom,aby se člověk dokázal vcítit do kůže toho druhého(pokud tomu druhému nevadí i spadnutí špendlíku na zem).Jasně že nedovolím svému synovi házet míčem o zem do 8 hodiny ráno,protože vím,že soused pod námi chodí občas na noční.Jak já jsem se divila,když nad námi sousedovic kluk dupal a vypadalo to,že je tam místo jednoho malého kluka stádo slonů,nebo že mu snad dali na nohy dřeváky místo bačkůrek :-) Jenže pak můj prcek rostl a jak utíkal z jednoho pokoje do druhého,tak to byly taky rány,jako kdybych měla doma stádo slonů.Chudáci sousedi-jenže neřekli nám ani slovo,protože věděli,že děti jsou děti a ty se prostě potřebují pohybovat a ne sedět a čučet jen na bednu.Na oplátku zase můžou ode mě čekat,že když mají u sebe malého vnuka,tak si můj syn nebude pouštět nahlas dětské písničky,nebude hrát na bubny nebo nebude zkoušet hrát doma fotbal apod. :-) Jak už jsem řekla,je to všechno o domluvě,pakliže to chce i druhá strana.
|
| Dreza |
|
(30.8.2004 12:16:26)
Největší problém je podle mě v tom, že se lidi MUSÍ CHTÍT dohodnout. Jak jsem zmiňovala sousedy mých rodičů, ti se evidentně dohodnout nechtějí, ale zase na druhou stranu musím uznat, že otec se dostává do fáze "urýpaný dědek" a vadí mu kdeco, rozhodně ale nebombarduje sousedy dopisy a většinou jen skřípe zuby. Pokud by mu ale můj syn ječel do ucha dva dny a dvě noci, tak to mu nevadí, protože to je jeho zlatíčko... Takže asi tak. Kromě toho, my bydlíme v domku, takže Dáva není zvyklej na "nedupej" a "neječ" a neházej balonem", takže když je u babičky, upřímně lituju všechny sousedy, kteří si, mimochodem, stěžovat nechodí
|
|
|
|
|
|
| Marek | •
|
(27.8.2004 12:18:38)
Predesilam, ze deti mam rad a bezne projevi radosti mi nevadi. Nicmene jsem pomerne alergicky na spratky sousedu, kteri bydli pod nami. Maminky jsou sousedky bydlici naproti sobe, takze vetsinou usporadaji slezinu na chodbe, sednou si na schody, zacnout hulit a ty sve smrady nechaji litat a vriskat na chodbe! Nemyslim si, ze jsem hrube netolerantni, ale tady bych vyliskal matky za huleni ve spolecnych prostorech domu a decka (rodice) za ten vriskot.
Tak nejak si nedokazu predstavit tenhle druh zabavy ve svem detstvi. Vzdy, kdyz jsme jenom sli po chodbe, tak bylo jasne, ze mame byt zticha, abych nerusili hlasitou reci nebo skakanim po schodech sousedy, protoze na chodbe se proste hluky rozlehaji.
Jak rikam, deti mam rad (normalne :-)), ale nekdy bych vrazdil. Ale to je to same jako smradi+rodice, psy+pejskari, atd.
|
|
| Marek | •
|
(27.8.2004 12:18:47)
Predesilam, ze deti mam rad a bezne projevi radosti mi nevadi. Nicmene jsem pomerne alergicky na spratky sousedu, kteri bydli pod nami. Maminky jsou sousedky bydlici naproti sobe, takze vetsinou usporadaji slezinu na chodbe, sednou si na schody, zacnout hulit a ty sve smrady nechaji litat a vriskat na chodbe! Nemyslim si, ze jsem hrube netolerantni, ale tady bych vyliskal matky za huleni ve spolecnych prostorech domu a decka (rodice) za ten vriskot.
Tak nejak si nedokazu predstavit tenhle druh zabavy ve svem detstvi. Vzdy, kdyz jsme jenom sli po chodbe, tak bylo jasne, ze mame byt zticha, abych nerusili hlasitou reci nebo skakanim po schodech sousedy, protoze na chodbe se proste hluky rozlehaji.
Jak rikam, deti mam rad (normalne :-)), ale nekdy bych vrazdil. Ale to je to same jako smradi+rodice, psy+pejskari, atd.
|
| Šárka, Hanka 02, František 05 | 
|
(27.8.2004 12:48:37)
Přiznávám, že bydlení v panelovém domě se zdmi z papíru, není příjemné pro jakoukoliv hlučnější osobu (resp. pro jejich spolubydlící), ať je to dítě či odrostlý mládenec nebo hlučná čerstvá důchodkyně.
Zastávám názor, že pokud děti neničí náš nebo cizí majetek, neobtěžují hlasitým hulákáním okolí (protože vyhulákat se mohou venku na hrišti a už nemusí na chodbách), a pokud neubližují sobě nebo jiným dětem, tak všechno ostatní je normální a tudíž dovolené.
Pro některé lidi mám asi také "nevychované dítě", nechci říci spratka, ale máme to štěstí, že nebydlíme v panelovém domě.
Musím říci, že pan nebo paní Wadná existují i v domech, kde nejsou děti! Mám 81 letou babičku, která má sklerozu a několikráte za den se ptá kolemjdoucích a sousedů, kolik je hodin a který je den. A taky občas zapomene, jestli zamkla nebo ne a tak "courá" po chodbě a chodí se kontrolovat. To byste koukali, kolik stížností týdně musím chodit na Místní úřad omlouvat a kolik nepochopení je mezi lidmi. Dříve jsem byla na babičku naštvaná, že lidi obtěžuje, ale pak jsem zjistila, že obtěžuje pouze "dva" a to hospodského a jeho přítelkyni, co bydlí pod ní v bytě. Zajímavé, že sousedi nad a vedle si nestěžují ani na přímou otázku, zda něco slyšeli/viděli.
Myslím, že existuje i domovní zákon/řád či něco takového - a tam je uvedeno, že od 6 ráno do 10 večer se lidé mohou i v panelových domech chovat hlučněji - asi samozřejmě záleží i na toleranci a dohodě, ale pan Wadný by měl znát zákon, když už píše ty papíry pro Sociální a jiné úřady.
|
|
|
| krkavčí máma | •
|
(27.8.2004 13:24:45)
ahoj ahoj, mám taky děti a naprosto chápu, o co tady jde. ALE když jdu na koncert, do kina apod. tak tam jdu proto, abych si užila kulturu, nikoliv proto, abych poslouchala projevy cizích dětí, když už jsem se projevů těch svých aspoň na dvě hodinky zbavila. občas by nezaškodila větší tolerance z obou stran....dětské koutky kdekoliv je to možné jsou výborný nápad. J "krkavčí matka" - mám své děti fakt ráda, ale občas si potřebuju odpočinout.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)