| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Adopce - díl 8. - Zamítnutí

 Celkem 108 názorů.
 Kačka 
  • 

stopování 

(16.8.2004 8:54:05)
Nezlobte se, ale nepovažujete "stopovací dovolenou" za značně nezodpovědné jednání pro mámu od dětí? Stopování je jedna z celkem hodně pravděpodobných možností, jak přijít k úhoně.. Připadá, že mi zbytečně riskujete, nepřeju Vám nic zlého, ale nikdo Vám nezaručí, že na cestách nepotkáte nějakého lumpa... Hodně štěstí, kačka
 Klára 
  • 

Re: stopování 

(16.8.2004 11:24:13)
Taky mě to zarazilo. Já jsem jezdila stopem pořád, ale skončila jsem přesně ve chvíli, kdy se mi narodilo první dítě. Přišlo by mi to vůči dětem nezodpovědné, protože kromě toho, že mě může někdo napadnout - to asi není tak často - jde víc o to, že mě někdo může vybourat.
 Petra 
  • 

Re: Re: stopování 

(16.8.2004 11:48:14)
Vybourat tě může i manžel ve Vašem autě, letadlo může spadnout a stav autobusů taky není nejlepší. Tohle jsou hypotézy o "kdyby". Zítra mě může srazit auto na kole a ani nemrknu. To nemám na kole jezdit do práce, protože už mám děti?
 Petra 
  • 

Re: Re: stopování 

(16.8.2004 11:48:33)
Vybourat tě může i manžel ve Vašem autě, letadlo může spadnout a stav autobusů taky není nejlepší. Tohle jsou hypotézy o "kdyby". Zítra mě může srazit auto na kole a ani nemrknu. To nemám na kole jezdit do práce, protože už mám děti?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: stopování 

(16.8.2004 12:15:11)
Čekala jsem tuhle reakci :-)

Stopem jsem najezdila tisíce kilometrů a nikdy se mi nic nestalo - kromě jedné menší bouračky. A to je taky to, co považuju na stopování za nejnebezpečnější - když se mi nelíbí jak někdo řídí, radši si vystoupím. Úchyláci jsou proti stopařům trošku v nevýhodě - nikdy si nemůžou naplánovat, že dneska na té silnici bude stopovat samotná holka nebo dvě. Stalo se mi víckrát, že se někdo snažil vymámit ze mě nějaký ten sex, ale vždycky to byly jen řeči, na které se dá reagovat zase řečmi a žádostí o zastavení. Na agresivního řidiče jsem nikdy já ani kamarádka nenarazila - notabene na takovýho, kterej by si troufnul na dvě holky zároveň. A to kamarádka narozdíl ode mě cestuje po Evropě i sama (nebojte, děti neplánuje). Na druhou stranu - ve Francii se nás nějakej buran snažil nalákat do hotelu, kde bychom si prý báječně užily, když jsme šly jentak po ulici. To by se nám mohlo stát, i kdybychom jely s cestovkou. Jenže to bychom nepoznaly tolik milých a zajímavých řidičů...
 Jana 
  • 

Stopovani je risk 

(16.8.2004 19:46:18)
No jenze znas manzela a vis, jak ridi a ze se bude snazit ze vsechn sil nevybourat. Stopnout si muzes nejakyho nafetovanyho psychopata, ale stacil by i nejaky hazarder, co ho prave vykopla zenska z bytu a kterymu je vsechno sumak... A ted mi rekni, jak to behem chvilinky, co ti ten clovek zastavi poznas - natolik jiste, aby sis nenechala zbytecne ujet auto, na ktere jsi cekala treba 30 minut.... Nepoznas to! Musis to risknout a to je podle mne velice nezodpovedne chovani. A to ani nezminuju eventualitu znasilneni a jinych nasilnosti... Stopovani je velmi riskantni, jak pro stopujiciho i ridice. Znam pripad, kdyz si chtel stopar sednout dozadu za ridicku. Ona mela divne tuseni, tak mu na pumpe ujela, a kdyz odevzdavala jeho tasku na policii, tak tam policajti nasli skrtici strunu...

Je mi moc lito, ze vam byla adopce zamitnuta, protoze vim, ze byste se o dite starali dobre a ze existuje spousta deti, kteri maji u svych biologickych rodicu mnohem horsi podminky a zazemi, ale bohuzel na adopci se musi clovek priblizovat urednickemu "idealnimu rodici" a k nemu stopovani (a marjanka) nepatri ani podle mne.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Stopovani je risk 

(17.8.2004 7:36:03)
A opravdu víte o někom, komu se to skutečně stalo? Tuhle historku jsem totiž už slyšela mnohokrát od různých lidí. Nikdo neznal tu paní osobně... Pokud to neni úplně vymyšlený, přinejmenším se to nestává ani jednou za každých deset let...
 Emina 
  • 

Re: Re: Stopovani je risk 

(17.8.2004 17:08:41)
Jo. Tuto povídačku používala již moje maminka na mě před třiceti lety.
Silnice jsou skutečně plné šílenců, ale to většinou nejsou ti samí lidé, co berou stopaře.
 Líza 


Re: Re: Stopovani je risk 

(19.8.2004 10:08:25)
Jano, neznám nikoho, komu se to stalo se skrtící strunou, ale znám nekoho, koho velmi brutálne znasilnili. Postoj "doted se mi nic nestalo tak se mi ani nadale nic nemuze stat" je hodny dvacetilete holky bez zavazku. Ja jsem toho taky po Evrope nastopovala dost, dokud jsem nemela nikoho kdo je na me existencne zavisly. Odkdy mam deti, davam si i na sebe vic pozor a tak to podle me fakt ma byt.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Stopovani je risk 

(17.8.2004 7:36:43)
A opravdu víte o někom, komu se to skutečně stalo? Tuhle historku jsem totiž už slyšela mnohokrát od různých lidí. Nikdo neznal tu paní osobně... Pokud to neni úplně vymyšlený, přinejmenším se to nestává ani jednou za každých deset let...

Jo a psala jsem, že když se mi nelíbí jak někdo řídí, řeknu mu ať mi zastaví - pohledem do očí bych to taky nepoznala :-)
 Petra 
  • 

Re: Re: Stopovani je risk 

(18.8.2004 17:58:57)
Nam se bohuzel stalo neco velmi podobneho jako v te "povidacce" a policie se netvarila, ze by to bylo az tak ojedinele!! Jely jsme s pritelkyni, stopar nas zacal ohrozovat nozem. Uz ani si nepamatuju, co vsechno pozadoval, byla to desna situace, ale nastesti kolem jela policie. Nebyt toho, tak jsme prinejmensim obe znasilnene. S policajty mam ruznorode zkusenosti, ale temhle bych do ted ruce libala! A stopare neberu, at padaji venku trakare. Mozna bychom ani nezastavily, kdy nekdo nekde kricel a potreboval pomoc. Akorat bych mu mobilem zavolala zachranku. Co ja vim, zda ten zraneny ve mziku nevstane a nebude mit pistoli! Tuhle prihodu mi napriklad vypraveli ti policajti. Jsme ted o mnoho obezretnejsi a opatrnejsi. Aktivne stopovat jsme se obavaly uz pred touto udalosti, myslim, ze je to strach opravneny. Deti nemame, ale za stopovani s detma bych mozna hnala rodice na socialku, aby proverili, zda je rodina v ostatnich aspektech v poradku. Sice ve vetsine pripadu bude vse v poradku, ale myslim, ze to je urcity rizikovy ukazatel, ze ta rodina nefunguje prilis standardne...
 Sylvie 


Re: Re: stopování 

(16.8.2004 12:15:01)
A to my máme známé, kteří od cca dvou let mladčího jezdilo stopem. Táta + jedno dítě, máma + druhé dítě, dohodli se, kde se sejdou. Jezdili takhle na vandry, ale polehčující okolnost, s dětmi spali v lese pod stanem, nikoli pod širákem, jako za bezdětna. No jo, zodpovědnost se u nich přihlásila ;o)

S.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: stopování 

(16.8.2004 12:19:41)
Díky. Už jsem se bála napsat, že pokud je jedno naše dítě s tátou i autem pryč, jezdim s tim druhym stopem do mateřskýho centra. V létě od nás ze vsi ani nejezdí autobusy (teda jeden jede v pět ráno a další až v poledne - v MC je otevřeno od půl devátý do 12-ti).
 Vranimůra s Lištičkou 


Re: Re: Re: Re: stopování 

(16.8.2004 12:36:41)
Ahoj Jani, to není špatnej nápad, ale asi na to nemám dost odvahy. Od nás jezdí autobus v 6 a pak až ve 12 hod. V mateřským centru vzdáleném 14 km mají od 9.30 hod. A protože dvě auta nemáme, je docela problém se tam dostat.
A taky si dovedu představit ten rachot doma až bych řekla - miláčku jezdíme stopem.
 Ivule+Hony 


Re: Re: Re: Re: Re: stopování 

(16.8.2004 14:05:38)
no třeba by pak manžílek rád uvolnil autíčko :)
 Vranimůra s Lištičkou 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: stopování 

(16.8.2004 14:38:21)
Ivule, u nás není problém s půjčováním auta, když ho manžel nepotřebuje. Ale bohužel je služební, takže vždy musím počkat, až se vrátí z práce.
 Mirka, 3 letá holčička,  
  • 

Re: Re: Re: Re: stopování 

(17.8.2004 11:20:07)
Ahoj,
myslím si, že je lepší stopující máma nebo máma kouřící občas marjánku, než žádná máma. Zdá se mi, že nechat rozhodování o adopcích na "místních maminách", bylo by těch realizovaných adopcí ještě méně. A co potom chudáci naše biologické děti? Kdo na nás, rodiče, jménem státu, bedlivě dohlíží? Zda nestopujeme, nefetujeme, nebydlíme v příliš malém bytě, nedej bože, s otcem studentem? Vzpomněla jsem si na jednu knížku, kde paní autorka, snad psycholožka? psala o matkách, jak by se měly věnovat dítěti, že by ho měly pořád k něčemu vést (jinak by nedostaly mateřskou), nikdy nedat někomu hlídat, hlavně ne babičkám, které jsou o generaci starší a tudíž zcela "out" a na vše by bedlivém okem měly dohlížet sociální pracovnice a matku hodnotit. Neumím si představit ten "hon na čarodějnice" který by se rozpoutal. Podotýkám, že kniha byla z 90. let a autorka knižky nějaká odbornice, která se k nám "na stará kolena" vrátila z USA, trousit podobná moudra v Čechách.

Je mi moc líto, že vám nedají děťátko třeba hned zítra a vůbec neberou ohled na vaše plány do budoucna. Vždyť podmínky se pořád mění a s děckem je často za měsíc všechno jinak, tak rychle se vyvíjí.
Mirka
 Jana 


Re: Re: Re: stopování 

(16.8.2004 12:24:18)
Fakt stopem se dvema detmi? :o)
Proc nas to takhle nenapadlo? To zkusime taky, za "mlada" jsem prostopovala tisice kilometru...
ROmantikooo, vrat se. Miluju cestovani stopem.
J.
 Kaaja 


ne  

(16.8.2004 12:48:56)
má ho na klíně. Jak to asi dělali naši rodiče, když nebyly autosedačky, helmy na kola, chrániče,..........
 Konstanta & 3 raraši 


Re: ne  

(16.8.2004 12:56:09)
Kajo,
ale na DALNICI v tom pripade porusujes dopravni predpisy ;)
 Kaaja 


ne  

(16.8.2004 13:09:29)
no jasně, ale v tom případě se musí ŘIDIČ rozhodnout, jestli je vezme nebo ne. Nebo musí jezdit po okreskách. Já bych asi už stopem nejela. AA s děckama už tuplem, ale je to asi každýho věc. Taky záleží na situaci.

No ale původně jsem chtěla napsat, že je blbý, kdeyž rodina, která stojí o adopci (navíc jakékoliv rasy) dítě nedostane. Proboha vždyť jsou plný děcáky!! Podle mě se to někdy zbytečně přehání. Biologicky může počít dítě každej magor a nikdo se ho neptá, jestli má kde bydlet atd.... A když chce někdo pomoct, tak to nejde, protože ..bla, bla, bla
 Konstanta & 3 raraši 


Re: ne 

(16.8.2004 13:28:32)
Kajo,
s tim Tvym druhym odstavcem NAPROSTO souhlasim.
K.
 Sylvie 


Re: Re: ne  

(16.8.2004 13:11:00)
Určitě naši známí jezdí bez sedačky, jak by s ní stopovaly? ;o) Vlastně jsme se o tom bavili asi před dvěma lety, nevím, jestli tak cestují stále. Vlastně popravdě řečeno si ani nikdy nejsem jistá, jestli jsou zrovna doma, není to tak dávno, co byly snad někde v Himalájích, či kde, vyučovat místní obyvatelstvo, v hlavně jim "straší", že pojedou vyučovat do Rumunska do nějaké české osady... :o) S dětma, samozřejmě. Už jsem tu o nich pod Janiným článkem psala, holt každý má jiné životní hodnoty ;o)

S.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: ne  

(16.8.2004 13:17:50)
Na dálnici jsem s dítětem ještě nestopovala - cestou do našeho MC by to byla "trošku" zajížďka. Prcka mám v krosničce pro případ, že by nikdo nezastavil a museli bychom to jít pěšky (průběžně jdu), což se ale ještě nestalo. Několikrát už mi zastavil i někdo s prázdnou autosedačkou.
 Jana 


Re: Re: ne  

(16.8.2004 13:20:12)
No jo, ty autosedacky.. s tema se blbe cestuje i vytahem, natoz stopem ;o))) Muz mi to stejne "nedovoli", sama zenska s ditetem na stopu.... no nic, ale je to pekna predstava.

Jane s klukama se nedivim, ze se neboji jet stopem. Zvlast jestli jede nekam do vedlejsiho mesta do MC. Pokud si pamatuju, bydli na nejakem bohem zapomenutem miste ;o), lidi kolem je jenom malo, urcite bude vetsinu projizdejicich ridicu znat. Aspon tak si to predstavuju a nevidim v takovem stop-dojizdeni problem.
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: ne  

(16.8.2004 13:26:37)
Tak tohle se mě bohužel už netýká. :o) S naším dítětem by se dalo jít na stop jedině tehdy, kdybych ho předtím napojila silným makovým odvarem a ještě ho preventivně zafrixovala ve svěrací kazajce. :o) A krom toho v mém věku už by mi těžko kdo zastavil. :o)

 Jana 


Re: Re: Re: Re: ne  

(16.8.2004 13:31:38)
Monty, kdyby sis ve svem babickovskem veku vzala slusivou jupku, kapsar, Stanika a kolovratek do nuse, jeste by ti nekdo zastavil, starobo jedna stara.
Pokud se nepletu, jsem o nejaky ten rocek starsi a nepochybuju, ze by mi zastavili ;o) (nusi mam totiz cistou) Se porad nepodcenuj.
J.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: ne  

(16.8.2004 14:17:34)
Monty, já když jedu autem, tak zastavuju i stopujícím babičkám :-)
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: ne  

(16.8.2004 14:26:33)
Když teda jedeme s manželem v autě, nabádám ho, aby zastavil stopujícím babičkám (co kdyby náhodou za další začátkou stopovala prsatá osmnáctka ;o) )

S.
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: ne  

(16.8.2004 14:30:27)
SYlvie :o))))))))))))))))))
Taky nabadam, vetsinou lobbuju pro mlade muze sympatickeho zevnejsku ;o) Prsate osmnactky az ctyricitky totiz cihaji vsude :o)))))
J.
 Kaaja 


Re: Re: ne  

(16.8.2004 13:24:09)
Milado,
já jsem samozřejmě taky ráda, že už můžu děcko připoutat do sedačky. Nic proti nim nemám. :o))
 Gábi, 2 děti 


Autosedačky 

(17.8.2004 8:32:11)
No jet s dítětem dnes bez autosedačky třeba jen 100 m může jen šílenec. S přilbou na kole je to stejné. A autosedačky pro děti byly už před 35 lety - moje tchýně ji měla ;-)
 Alena 
  • 

Re: Autosedačky 

(17.8.2004 10:11:33)
Naprosto souhlasím.Možná jsme fanatici,ale kluci jezdí z helmou na kole i po zahradě.Ale mě přilba na kole zachránila život,tak možná proto.
 maceška 


Re: Re: Autosedačky 

(17.8.2004 11:40:40)
Vždycky jen kroutím hlavou, když se rozvine diskuze na téma, jestli chodit na červenou nebo ne, jestli jezdit stopem nebo ne, jestli používat autosedačky nebo ne, jestli nosit helmy... Pracuju v nemocnici, a příliš často se setkávám s těmi, co věřili ve vlastní štěstí nebo nesmrtelnost či co já vím. Vídám tolik zbytečně zraněných, že v tomhle mám naprosto jasno: vše, čím lze minimalizovat rizika, má svůj smysl. Je přece úplně jedno, co říká statistika, když nevím dopředu, ve které skupině se ocitnu. Zodpovědné chování je právě v tom využívat všech dostupných bezpečnostních opatření, která se mi nabízejí ( včetně toho, že naučím děti, jak se chovat v kritických situacích).

Nemůžu souhlasit s tím, aby děti do NRP dostal každý, kdo má dobrý úmysl. Sama vím velmi dobře, jak náročná zatěžkávací zkouška pro manželství, pro rodinu je přijmout do péče dítě sociálně osiřelé. Přesto ale považuju za hazardování s něčím tak cenným, jako jsou lidé ochotní nabídnout dítěti rodinu, doporučení žádost pouze odložit. Mnohem efektivnější by bylo, kdyby příslušný KÚ s těmito lidmi poctivě rozebral, v čem spatřuje určitou nezralost a navrhl konkrétní cestu, jak s těmito žadateli pracovat, aby dejme tomu za ty dva roky byli k přijetí dítěte zralí.
To samozřejmě předpokládá taky určitou zralost - těžko lze ke spolupráci někoho nutit. Pokud jsou žadatelé přesvědčeni o tom, že psycholog je člověk, který se je snaží poškodit, pak asi opravdu není jiná cesta než odvolání.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Autosedačky 

(17.8.2004 12:55:52)
Maceško, doufám, žes to nemyslela na mě - s tím psychologem. Nikde jsem nenapsala, že nás chce poškodit. Kdyby nám nabídl nějakou spolupráci na principu rodičovské přípravy, tak to beru, ale jím uvedené důvody se mu nepodařilo mi uspokojivě vysvětlit. Můžem se tu dohadovat o tom, jestli bych to chtěla slyšet, ale já nejsem dub. Věci okolo adopce mě zajímají a je i v mym zájmu bejt co nejlíp připravená. Taky proto by mě ani nenapadlo spojovat se hned s právníkeem, ale právě odvolání, ve kterym samozřejmě autor musí odůvodnit proč ho píše.
Mimochodem, jestli se nepletu, na diskusi náhradní rodina jsou i tací, kteří se s právníky spojili (nebo je aspoň použili na sociálce jako argument) a děti už mají doma. Na jejich dveře jsi už ťukala?
 maceška 


Re: Re: Re: Re: Autosedačky 

(17.8.2004 13:18:36)
Myslela jsem to zcela obecně, protože možnosti jsou obě - jak žadatelé, tak i psychologé jsou jen lidé, a jako takoví se můžou mýlit. Chtěla jsem svým příspěvkem říct, že lze dělat i víc než sedět s rukama v klíně a čekat, až dozraješ ( a vím, že ty víc děláš), jen je potřeba pro to vytvořit podmínky. Mrzí mě, že se nepodniká víc akcí společných pro NR a žadatele, považuju to za velmi cenný zdroj podnětů a informací.
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Re: Re: Autosedačky 

(17.8.2004 12:59:47)
Maceško,
tak pod tenhle tvůj příspěvek bych se s chutí podepsala taky. U minimalizace rizik ze zkušenosti (kamarádčina holčička si způsobila otřes mozku při přejíždění cca 100m mezi lavičkou v parku a domovem - vždycky jezdila s přilbou, jen tentokrát už byla líná si ji "na ten kousek" nandat a maminku ukecala), u NRP považuji tvůj názor za velice rozumný, byť tuto problematiku znám vlastně jen z diskuse tady (chodím pravidelně "šmírovat" na Náhradní rodinu ;-)
 Bosorka31 


Re: stopování 

(16.8.2004 12:18:33)
pokud stopují dvě ženské, které mají zkušenosti (nikoli jedna, která neví, jak se zachovat) zas tak nebezpečné to není. Pokud vím bylo na našich silnicích ročně asi 3000 mrtvých a 5000 vážně zraněných. Stopařů je z toho mizivé procento. Nebezpečné není stopovat, ale vůbec jezdit autem. S tím se ovšem těžko dá něco dělat.

Stopem jezdí lidé, kteří jsou otevření, chtějí poznat lidi i mimo svůj obvyklý kulturní okruh, kteří opravdu chtějí poznat zemi, po které se pohybují. Jsou to lidé, kteří většinou mají, nebo rychle získají schopnost řešit nenadálé situace, nepanikaří.....podle mě je to pro výchovu cizího dítěte lepší předpokad než to, že dotyčný jezdí pravidelně s Fišerem na Mallorku.
 Kačka 
  • 

Re: Re: stopování 

(16.8.2004 12:28:18)
Hodnotit výchovu dětí podle toho, na jakou jezdím dovolenou, to je demagogismus. Takže ti, co jezdí pod širák stopem, vychovávají děti lépe než ti, kteří jezdí k moři? Ach jo. Já jsem se jen pozastavila nad tím, jak někdo může být lehkomyslný, ač má děti. Nevyhledávám zbytečně riskantní a nebezpečné situace, abych eliminovala možnost, že se mi něco stane, protože má dcera má jen mne. A klíďo jí dopřeju moře nebo i chatu na Sázavě, ale rozhodně nepojedu stopem, s ní ani sama. Za mlada jsem jezdila stopem hodně, taky po cizině, a vždycky jsem měla štěstí... ale co když bych ho příště neměla? Ale každý je svého štěstí strojvůdcem, jak říká můj děda.
 Bosorka31 


dovolená a výchova dětí 

(18.8.2004 12:18:35)
odhadnout podle dovolené jakou si člověk sám vybírá jeho povahové vlastnosti mi zas tak demagogické nepřijde. Pokud tvrdím, že někdo kdo jezdí stopem a spí pod širákem je pravděpodobně samostatnější a schopnější řešit krizové a nenadálé situace než někdo, kdo jezdí do hotelu k moři, tak nevím, co se ti na tom nezdá :-))
 Tara zelená 


Re: stopování 

(18.9.2004 20:31:05)
No jasně! jak si vůbec dovoluješ stopovat?! Nevíš, že správná máma od dětí má sedět doma na zadku, štrikovat fusekle a sledovat telenovely? :)

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: stopování 

(18.9.2004 20:48:18)
Hele, a Ty bys taky měla přestat hrát ty šachy... co kdyby Tě teď v těhotenství ještě kopnul kůň!!! :-)
 Tara zelená 


Re: Re: Re: stopování 

(20.9.2004 13:01:48)
V žádném případě! Vše jsem konzultovala s lékařem - specialistou a ten říkal, že do konce 7. měsíce můžu hrát šachy a potom taky, akorát bez těch koní! A na doktory já dám.
 Nika 
  • 

Souhlas 

(16.8.2004 11:42:58)
Nejsem psycholog, ale po přečtení všech dílů Vaše vyprávění, bych na jeho místě udělala přesně stejné rozhodnutí. I ze stejných důvodů.
 Eva 
  • 

Re: Souhlas 

(16.8.2004 12:19:17)
Musím taky souhlasit - myslím tím s názorem psychologa. Je super, že chcete dát domov dítěti, které mělo v životě smůlu, ale z Vašich článků (jiný zdroj informací nemám) mám stejný dojem jako on. Je jistě spousta rodin, kdy jeden nebo oba rodiče studují, nemají dořešené bydlení apod a v celku rozumně fungují, ale souhlasím s tím, že pro posuzování adoptivních rodin musí fungovat přísnější kritéria. Adoptivní rodina by měla mít tyhlety "drobnosti" vyřešené tak, aby se mohla plně věnovat adoptovanému dítěti, které potřebuje speciální péči a přinese s sebou sooustu nových a nečekaných problémů.
Držím vám palce!
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Souhlas 

(16.8.2004 12:26:12)
Eva, díky za názor, ale mám pocit, žes asi nečetla úplně pozorně
- máme kde bydlet a nehrozí, že bychom neměli
- studium je pouze nadstavba, kterou lze v případě potřeby kdykoli ukončit (potřebné tituly už oba máme - pouze jsme si dovolili dál se rozvíjet ve svých oborech :-))
 Gábina 
  • 

Re: Re: Souhlas 

(16.8.2004 12:28:13)
Po přečtení všech článku musím přiznat, že asi opravdu jednáte emotivně, i co se adopce týče. Je to moc pěkné, že chcete adoptovat dítě, já nemám tu zodpovědnost to udělat a moc jsme o tom s manželem přemýšleli ( tedy ne adopci, ale pěstounskou péči). Prostě přijde mi , že prostě cítíte , že uděláte dobře, ale rozum trošku pokulhává. Vždyť nedávno v článku tady na rodině psali, jaké problémy to sebou nese i u lidí, kteří měli pevný svazek a adopci-péči brali rozumově a emotivně, a jak jsem pochopila, jejich manželství chvíli bylo v troskách. A jen pomocí chladného rozumu vše překonali, rozumu-ne emocí.
Hodně štěstí.
 Konstanta & 3 raraši 


Re: Re: Re: Souhlas 

(16.8.2004 12:55:25)
Hm...
jenom par poznamek:
1. emocne snad jedna (alespon nekdy) kazda normalni zenska - protoze je to zenska... Pokud prehnane emocni jednani neni na dennim poradku a kvuli kazde prkotine, neprijde mi to jako duvod pro jakekoli souzeni schopnosti a neschopnosti dotycne zeny.
2. pokud je takovato rodinne prostredi oznacena jako labilni a nevhodne, jak je mozne, ze deti mohou adoptovat (a aspon podle clanku v novinach adoptuji) ruzne "hvezdy" (zpevaci, herci...). Pritom se (alespon me) jevi, ze takova typicka "hvezda" se za svuj zivot minimalne 2x rozvede, jezdi po vselijakych turne (tj. neni moc doma), zije diky svemu zamestnani hlavne vecernim az nocnim zivotem... nepripada mi to jako idealni prostredi pro vychovu adoptovaneho ditete.
Konstanta
 Olina 
  • 

Re: Re: Re: Souhlas 

(16.8.2004 12:58:57)
Tedy vy jste mě tak naštvaly, že musím napsat znova. To nejdůležitější na výchově je to dítě opravdu poctivě a nezištně milovat a řídit se tím. A myslím, že normálnost je taky o rovnováze rozumu a citu. A do třetice: matka bez citu není matka. A toho psychologa bych se ještě zeptala, co myslí výrazem nezvládnutelný.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Souhlas 

(16.8.2004 13:31:25)
Snažila jsem se z něj vytáhnout nějaký konkrétní příklad, ale nepodařilo se mi to.
 Lidka, dva kluci 
  • 

Re: Re: Souhlas 

(23.8.2004 19:53:39)
Ahojte, já tedy nevím, co rozumíš pod speciální péčí pro adoptované děťátko. Čtvrtým rokem pracuji v zařízení, kde se staráme o děti od O do 10 let a od nás odcházejí nejčastěji právě do NRP. A jediné co tyhle děti potřebují je láska a pohoda, žádná speciální péče. Mimochodem jako sociálního pracovníka mně napadá jediná otázka, proč pan psycholog nenabídl možnost pěstounské péče? Mj. i vzhledem k financím? Lidka
 Rebekah 
  • 

Re: Souhlas 

(18.8.2004 12:46:11)
Tedy já si myslím, že opravdu jsou trestaní za to, že upřímně zveřejnili svůj případ.

Takže opravdu je to drsné, ale dovolili si hodně, tak ať platí. Ne????

Musím říct, že já stále píši o nás velmi nekonkrétně, protože se obávám reakce a to mám právníka. Takže já je považuji za naprosto odvážné a statečné.
Co se týká způsobu života, tak já jsem takhle vyrostla, tedy dovolené pod stanem, na divoké vodě, na lyžích, na plachetnici a jsem svým rodičům velmi vděčná za krásné dětství a i za to, že mě učili už jako malinkatou zacházet se svíčkou, s kamny, udělat ohniště, uklidit v lese najít sever, kdybych se ztratila, orientovat se v mapě.

Myslím, že jsem díky výchově daleko životaschopnější a odolnější.
 Toranoko 
  • 

Re: Souhlas 

(9.9.2004 13:57:09)
A vysvětlíš mi teda, proč je lepší být nezvladatelný než senzitivní ?
 Bosorka31 


dítě teď, nebo.... 

(16.8.2004 12:13:31)
"Rozhodnout se pro dítě biologické by teď pro nás znamenalo nechat jiné dítě bez rodiny."

Ano, to je MOŽNÁ pravda - tedy , byla by to pravda v případě, že by vám to dítě dali. Dát vám ho nechtějí a nikde nemáte jistotu, že v budoucnu chtít budou. Pokud dítě mít můžete vlastní, je asi nejjednodušší řešit to vlastním dítětem.
 Rebekah 
  • 

Všechno to jsou naše děti ! 

(18.8.2004 14:01:12)
To přeci není o tom jestli porodím a nebo neporodím, ale o péči o dítě a já to vidím tak, že všechny děti jsou naše nikoliv jen ty co si porodíme.

Kdo myslíte, že bude vydělávat na Váš důchod???? Právě ty dnes malé bezbranné děti a je jedno jestli jsou teď doma nebo v kojeňáku.

Takže umožnit dítěti vyrůst v rodině je i nejen chvályhodné, ale i velmi rozumné, protože je předpoklad lepšího vývoje a socializace dítěte. Tedy větší pravděpodobnost, že nebude na útraty nás všech sedět ve vězení, ale bude vydělávat na naše důchody.

Napadlo Vás, že i psychologové jsou jen lidé a jsou omylní, úplatní a kdoví co ještě????

Bohužel stát netestuje jejich schopnost tuto práci vykonávat. Prostě je pověří. Co se týká sociálních pracovnic, tak tam žádné prověřování také neprobíhá.

Jak je pravidelně ověřována psychická stabilita lidí, kteří rozhodují o našich dětech?????
Nijak.

Všehno je o moci a bohužel o jejím zneužívání a také o bezmoci žadatelů.
 Olina 
  • 

To máš z toho... 

(16.8.2004 12:39:16)
že jsi všechny dotazníky poctivě vyplnila a na všechny otázky pravdivě odpověděla.
O nějakých krajně nepravděpodobných možnostech jsi se neměla zmiňovat (vlastnictví domu - je rodinný a šlus, co je jim do toho, studium manžela - letos končí, možná že to tak nebude, ale nejsi Libuše, abys to uhodla. Když psychologovi vypočítáváš všechny eventuality, které mohou nastat, tak mu nepřipadáš jako zodpovědný člověk, který se snaží se na vše důkladně připravit, ale jako labilní člověk, který si maluje samé špatné konce. Aspoň mě to tak připadá, podotýkám pro ty, které si už sbírají kameny. A nezapomeň, není psycholog jako psycholog. Hodně štěstí, papa
 Sosan 
  • 

Proč možná byla zamítnuta 

(16.8.2004 13:26:30)
Jestli mohu prosit, zajímalo by mě podrobnější zdůvodnění těchto dvou vět:

"Rozhodnout se pro dítě biologické by teď pro nás znamenalo nechat jiné dítě bez rodiny." Ať už dítě adoptujete nebo ne, stejně zanecháte tisíce jiných dětí bez rodiny (všechny ty, které jste zrovna vy neadoptovali). To není podstatný rozdíl - vaše reálné možnosti, jak "snížit krutost okolního světa" (lepší pojmenování mne teď nenapadá) jsou zanedbatelné. Jak se s tím vyrovnáváte?

"Druhé zamítnutí žádosti by ale možná znamenalo že už si nikdy další děti nepořídíme…" Jste snad dost mladí na to, abyste i po dvou letech znovu zvažovali, zda nemít další vlastní dítě. Nebo - to už po dvou letech plánujete, že se pak už budete věnovat jen cestování a kariéře a další mimino by pro vás bylo nepřijatelné?

Život se čtyřma dětma může být bezproblémový, ale také to tak vůbec být nemusí. A vy musíte uvézt i tu druhou alternativu. U libovolného z těch dětí se může objevit nějaký zdravotní či psychický problém, který způsobí, že bude vyžadovat víc pozornosti, než jste původně předpokládali a že s ním nebudete moci kočovat dle libosti. A jediné možné řešení může být, že s dětma jeden z vás dlouhodobě (tak 10 let) zůstane doma a zahodí tak svojí kariéru a potažmo vzdělání. Reálný scénář pak bude vypadat tak, že vy budete doma sama s mateřskou 4 tisíce, manžela půl roku uvidíte než o víkendech (t.j. budete na všechnu práci sama a i bez psychické opory). Z jednoho platu si na nové bydlení neušetříte (ani na nábytek) a za deset let takového živoření doma, vás budou chtít vaši příbuzní vystěhovat, neboť jim přestane vyhovovat, že jejich dům je obsazen 2 dospělými + 4 puberťáky, v té době pravděpodobně ne bezproblémovými. Vy si pak ty marihuanové koláčku budete péct spíš pro únik z této příšerné reality než pro výraz nezávislosti a inspirace. A vaše manželství takovou zatěžkávací zkoušku těžko vydrží i kdybyste byli oba diamantoví. Opravdu si myslíš, že je tato budoucnost tak nepravděpodobná? To je podle mě ten důvod, proč byla vaše žádost zamítnuta.
 Dita 
  • 

Re: Proč možná byla zamítnuta 

(16.8.2004 13:47:26)
Myslím, že máš pravdu a že tak nějak to asi viděl i psycholog, včetně té marihuany.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Proč možná byla zamítnuta 

(16.8.2004 14:05:45)
Sosane

Vyrovnávám se s tím velmi snadno podle hesla je lepší udělat aspoň něco, nežli vůbec nic.

Ad další děti: nevím, jestli bychom se za dva roky případně pokusili o bioděti. Neni to ani kvůli cestování ani kvůli kariéře. Prostě to jen nemůžu takhle dopředu říct.

Někde jsem tu psala, že se těším na bezproblémový život se čtyřma dětma? Napsala jsem už v článku, že pro nás není problém, v případě, že by to nevyhovovalo dítěti / dětem, životní styl změnit. Myslím si, že jsme oba poměrně dost flexibilní. Když se někdo ve svém volném čase vzdělává, ještě to neznamená, že je kariérista. Manžel nikdy neodjel na plánovanou cestu, pokud jsem se na to necítila a v případě, že někde byl a já jsem po jeho odjezdu potřebovala pomoc (např. jsem dostala zánět prsu a měla horečky), buď přijela babička a nebo se manžel vrátil domů. (Podle situace.) Stejně ale manžela nevídám jen o víkendech - to nevím, kdes vzal (Já to určitě nenapsala, protože má volnou pracovní dobu a pracovní dny versus víkendy pro něj nehrají roli).

Každému z nás hrozí situace, kdy by musel zůstat s dítětem roky doma. Adopce neadopce. Většina matek je schopná to pro děti udělat a dost možná, že většina z nich kvůli tomu ztratí manžela. Taky adopce neadopce.

Nedokážu si představit, že by nás manželovi rodiče chtěli vyhodit. Nicméně i já mám rodiče, kteří žijí sami v obrovském rodinném domě se zahradou a vždycky si přáli, abychom já nebo sestra žily u nich, což se jim nepoštěstilo. To už je ale vážně mluvení z cesty, protože i situace, kdy bychom měli bydlet v současném domě s tchánovci, je krajní a nepravděpodobné řešení. Zatím máme na dům našetřeno přes polovinu a ještě k tomu čistě náhodou přibydou nějaké nečekané peníze po prababičce. Kolik mají našetřeno oni na svůj nevím, jen vím, že by rádi zůstali tam kde bydlí dnes.
 Zuzka 
  • 

Re: Re: Proč možná byla zamítnuta 

(16.8.2004 14:20:28)
Já teda zase moc nechápu, proč vás neschválili, protože mi přijde, že i když máte třeba kočovnější život a nežijete tak "standartně" jako většina lidí se dvěma dětma, tak dvě děti máte, zvládáte, zatím se nerozvádíte, máte se rádi a dítěti by u vás bylo rozhodně líp než někde v kojeňáku nebo děcáku. A docela chápu, že se ti moc do třetího těhotenství se dvěma dětma nechce, je to přece jenom zátěž. Mně přijdou nároky na adoptivní rodiče děsný. Známý taky neschválili a jako hlavní důvod byl, že nezvládají udržet doma pořádek a ona byla, myslím, taky nějaká nestabilní. Je to už pár let, zatím jejich děti v pohodě prospívají, myslím si, že mnohdy líp než v nějakých sterilně čistých rodinách a ona sice nestabilně mění zaměstnání, ale přesto mají s manželem hezký vztah a jeho plat je uživí. Někdy to fakt nechápu. Tihle známí to teda vzdali a zůstali u dvou vlastních dětí. Ať se pak nikdo nediví, že jsou přeplněný dětský domovy, když ty děti nechtějí nikomu dát.
My s manželem taky zvažujeme adopci, ale po tom co čtu a slyším, mám takový pocit, že by nás taky zamítli. Přijdu si taky taková nestabilní a mám určitě divný zájmy a bordel v bytě. No ještě to zvažujeme, možná učiníme pokus :-)
 Jana, 2 dcery 
  • 

Re: Re: Proč bych vás já schválila? 

(16.8.2004 17:57:32)
Pokud by rozhodnutí bylo na mně, tak bych vám do adopce dítě romského původu takříkajíc přiklepla. Neboť to, co se nám usedlým, který by s dítětem nevyrazili na dovolenou aniž by měli v místě pobytu zajištěn
100 % servis zdá nepochopitelné, nezodpovědné apod., tak právě to je pro dítě romského etnika mimořádně vhodné. Navíc evidentně zvládáte řešit i situace, které vyžadují schopnost improvizace. Vašemu případu jsou navíc silně nakloněny i statistiky.

Takže můj návrh. Smluvit si schůzku s jiným psychologem a získat od něj vyjádření. S ním bych pak došla znovu k psychologovi, který vás zamítnul, cca za 6 měsíců a v rozhovoru bych se snažila, aby změnil názor. Možná by bylo vhodné, kdyby jste "vykázali také praxi" např. dovolená s pěstounskými rodinami.

Jinak velmi oceňuji Vaši snahu pomoci, něco jiného by samozřejmě bylo pokud byste vznesli obligátní požadavek miminko co nejmenší, bílé a zdravé. Myslím, že si přijetím dítětem nechcete řešit své vlastní problémy, ale převažuje u vás snaha pomoci.

Držím moc palce

Jana
 Rebekah 
  • 

Re: Re: Re: Proč bych vás já schválila? 

(18.8.2004 14:18:14)
Musím říct, že jsem byla vychovávaná sportovními rodiči a 100% zajištěnou dovolenou add např. pobyt v hotelu považuji za naprostou stresující hrůzu. Trávím dovolené na plachetnici plavbou po moři nebo sjížděním řek a spaním pod stanem.

Nejsem romka a naši nás takhle vychovali 3 (dovolené s námi trávili nevlastní bráškové z tátova předchozího manželství) a nikdo z nás neměl jakýkoliv problém se zákonem, s uplatněním - lékař, VŠ učitel a ekonom a všichni se sportu věnujeme dále. Oba bratři i se svými dětmi. A já budu své děti taky vozit v zimě na hory a učit lyžovat v létě jezdit na plachetnici a spát pod stanem.
 Alena,2 kluci 
  • 

Zvládnout 

(17.8.2004 6:15:53)
Když jsem četla Sosanův příspěvek,přišlo mi,jako by přesně popsal důvody,proč nemám odvahu k adoptování dítěte.Máme barák jak hrad a jedno dítě navíc by nám životní standard určitě nesnížilo příliš mnoho a pomoct alespoň jednomu bych moc chtěla.Ale...
Náš nejstarší syn měl obrovské psychické problémy.Strašně se bál lidí,v podstatě jsem s ním nemohla jednu dobu jít ani po chodniku s kočárkem.Strašně nepřiměřeně reagoval.Pomocí psychologa a psychiatra se povedlo mu pomoci.Ale že by šel ve třech letech do školky nepřipadalo bez léků v úvahu.Ve čtyřech už to s bráškou zvládnul.Myslim,že kdo nezažil alespoň ve svém okolí,nepochopí,nakolik takové dítě vykolejí životní styl,jak moc to člověka omezí.
Zvládli jsme to.Syn teď půjde do osmé třídy a je "v pohodě",jako všichni jeho vrstevníci.Ale "puberťáci" se tu probírali jinde.
Takže když si teď zpětně promítnu čím jsme prošli a uvažuju,jestli bych to byla schopná udělat i pro adoptované dítě,tak,strašně se za to stydím,ale asi nebyla.Moc obdivuju všechny,kteří to dokážou a držim jim palce.Ale víc nezvládnu.
 Alča a 18.měs. holčička 
  • 

Tak to je síla. 

(16.8.2004 14:33:09)
Upřimně řečeno,je mi z toho článku tak trochu na nic. Je mi moc líto,jak jste dopadli. Fakt to nechápu. Tolik dětí potřebuje nové rodiče a naše sociální pracovníci jim to nedopřejí. Přitom nejdůležitejší,že všeho je to,že je budete mít rádi a že je s láskou vychováte. Je to opravdu hrozná birokracie.
držím palce,aby to nakonec dobře dopadlo. Alča
 Rebekah, žadatelka o poručnickou péči konkrétního dítěte 
  • 

Mocní nemocní .... 

(16.8.2004 16:38:50)
Vzhledem k tomu, že jsem se setkala také s naprosto otřesným přístupem "psycholožky" (řešila jsem to požadavkem na přidělení soudního znalce) mimochodem z hlediska právního žalovatelným a dále bohužel i chybné rozhodnutí věcně příslušného OPD, také by bylo možno ho zažalovat a i se obrátit na kancelář ombudsmana.

Já jsem slovně byla vyrozuměna o výsledku psycho vyšetření ( bylo potřeba 7 návštěv!!! a ještě ta paní neměla oprávnění k uvedenému vyšetření) a nebyl mi výsledek předán. U soudu jsem se divila, obsah naprosto neodpovídal sdělenému výsledku, bohužel mě nenapadlo si k vyhodnocení vzít svědka a ani jsem neměla diktafon. Do dnešního dne jsem neobdržela písemné vyhodnocení, mám pouze kopii, kterou jsem si jako účastník řízení vyžádala u soudu.
Takže moje zkušenost je mít právníka a zase právníka a komunikovat s úřady s právníkem za zády. Můžete okamžitě požádat věcně příslušný soud o přidělení soudního znalce ( bohužel se to platí). Soudní znalecký posudek je nadřazený jakému koliv psychologovi od OPD a OPD ho musí přijmout a nebo objednat oponentní soudní znalecký posudek, který vyšetření Vašeho soudního znalce napadne.
Nedejte se, jsme právní stát, tedy braňme se pomocí práva.
Požádáte-li soud o přidělení soudního znalce, tak ho soud vybere a seznámí se svým výběrem jeho i Vás, pokud nevznesete námitky, pošle mu Vaši žádost, případně spis ( jako u nás) a od obdržení spisu má soudní znalec 30 dní na vyhotovení znaleckého posudku a 15 dní na jeho doručení soudu, kolik dní má soud na to, aby Vám ho předal to nevím, já si ho vyzvedla osobně. A pak máte něco o co se můžete opřít, čím argumentovat.

Já osobně bych ráda založila Občanské sdružení hájící zájmy pěstounů, adoptivních rodičů a poručníků. Takže scháním informace, co je pro založení třeba. Už je nás víc, kdo se domlouváme, že budeme hájit zájmy svoji i našich přijatých dětí. Jako soukromá osoba podstoupím boj s úřední absurditou neúspěšně, ale jako člen Občanského sdružení, to už nás bude slyšet.
Vydržte a bojujtě jsou plné kojeňáky a dětské domovy dětí.
Bohužel, pokud vím, tak u nás na rozdíl od ostatní Evropy není omezená doba pobytu dítěte v ústavu, u nás může v ústavu zůstat až do zletilosti a to je chyba zákona. Pokud by se povedlo limitovat dobu pobytu v ústavní výchově, tak věřím, že i procedury okolo adopce se urychlí.
Pokud se někdo z Vás chce ozvat a připojit se, budu ráda.
Kontakt: Rebekah@seznam.cz
 Gábi, 2 děti 


Re: Mocní nemocní .... 

(17.8.2004 8:09:00)
Rebekoh,
nevím, jestli rada mít na vše právníka je v praxi použitelná. Pokud to nebude dobrý kamarád, který někoho zastupuje v podstatě zadarmo nebo za protislužbu, je právník finančně nedostupný pro 70% populace. Cena za jeden právní úkon je poměrně vysoká a proces adopce je běh na dlouhou trať. Ať už se člověk soudí o cokoliv, ať má velkou šanci že vyhraje, musí na to mít. Žádný advokát nepracuje se slibem, že mu zaplatíte náklady za 5 let, až vyhrajete ;-)
 Rebekah 
  • 

Re: Re: Mocní nemocní .... 

(17.8.2004 10:04:18)
Právník je například ve Fondu ohrožených dětí, Lize lidských práv a tam se porada neplatí, organizací, kde je právní porada zdarma je víc chce to hledat a nestydět se zeptat i na maličkosti.
Jinak mě zatím právník stál minimum za jednu poradu, taky mám málo peněz takže musím maximálně využívat informace. Ptát se, ptát se a hledat. Ušetřila jsem tím, že jsem si veškeré podklady připravila podle rady právníka sama, takže jsem platila jen tu poradu.
Není to jen o penězích, za dobrým právníkem jsem jela do Kladna. Pokud se zúčastní soudního projednávání, tak samozřejmě budu platit zastupování a dopravu k soudu.

Soudit se s úředníky nechci, je to zbytečné, chybu může udělat každý, jde o to zajistit, aby chyby neměly tak katastrofální dopad.

Takže chci založit Občanské sdružení pro rodiče (pěstouny, poručníky, adopční rodiče) a jejich přijaté děti. Jednak si pak budeme moct dovolit mít svého právníka - odborníka na danou tématiku a taky soudního znalce z oboru psychologie a jak už jsem psala před tím, tak pro soud má větší váhu posudek soudního znalce.
Pokud by ho třeba sociálka (věcně příslušné OPD) oponovat tak musí požádat soud o přidělení soudního znalce, myslíte, že se jim bude do toho chtít?
Prozatím jsme všichni byli v pozici, že jsme scháněli informace, kde se dá a byli odkázáni na leckdy zkreslené ústní informace. Nebo vy jste dostali něco písemně??? Já tedy ne.

Takže připravuji vznik Občanského sdružení. Budu pomáhat bojovat s úředním šimlem i ostatním budoucím rodičům. Rozhodnutí přijmout dítě je velmi těžké, ale i krásné. Není třeba, aby jsme to měli těžší, jen proto, že jsme včas neměli informace.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Mocní nemocní .... 

(17.8.2004 16:52:34)
Je pravda, že písemně jsme ještě nic nedostali. A dokud nedostanem, nemůžem se ani odvolat. Zatim doufam, že je to jen otázka času a kdyby to tak přestalo vypadat, vydám(e) se za sociální pracovnicí.
 Rebekah 
  • 

Re: Re: Re: Re: Mocní nemocní .... 

(18.8.2004 12:30:39)
Nedejte se, já sama vyrostla, tak, že naši každý víkend byli na zájezdu vodáků pod stanem, v zimě na lyžích, běžkách. Později na bráchové ( nevlastní) každý víkend na závodech na divoké vodě a já po závodech na plachetnicích. Mladší létá na křídle a samozřejmě ke všem sportovním aktivitám vede i své děti. Starší je úspěšný lékař a samozřejmě jezdí na vodu a lyžuje spolu se svými dětmi.
Nikoho z nás nepostihlo, že nám do stanu občas nateklo a že jsme přespali na louce. Bylo to báječné.
Já už nejezdím okruhové závody, ale jsem námořní kapitán a tak občas jezdím na moře a moje děti budou jezdit všude se mnou.
Jen na jednu jedinou dovolenou jsme s našima nemohli a to v dobách komunistické totality, kdy jsme museli zůstat doma, aby náhodou naši neutekli, takže řeky v tehdejší západní Evropě jsem s nimi nesjížděla. Všem nám to bylo líto, byli jsme zvyklí trávit prázdniny s rodiči.
Díky sportu a nekonvenčním rodičům, nikdo z nás neměl touhu se uchytit v nějaké pochybné partě, prostě proto, že tam byla nuda.
Jsem svým rodičům velmi vděčná a doufám, že se mi podaří své děti ochránit, tak jako se to podařilo jim.

Mimo jiné umím rozdělat oheň z mokrého dřeva, uklidit po sobě v lese, nebát se bouřky, znám hodně o kytičkách na loukách i v lese, protože mě to bavilo.

Prostě svým rodičům děkuji a jsem ráda, že čtu o Vás, nenechte se zvyklat, děláte to dobře.
 Misa3 


Psychologove??? 

(18.8.2004 14:48:47)
Abych pravdu rekla, mam na ne ponekud vztek. Pokud doporucuji znamym psychoterapeuta, priklanim se k psychiatrum, dokonce i kalanetiku, nebo rodine konstelace, s psychology nemam sama prilis dobre zkusenosti a tak je nebudu nabizet jinym/( zvlast kdyz ostatni znami ty zkusenosti taky nemaji nic moc)/ a i v tehle pripadech je varuji, ze pokud si nepadnou na prvnim nebo druhem sezeni do oka je lepe odejit a najit nekoho jineho. Je to silene, radit lidem, kteri jsou casto az v ohrozeni, aby brouzdali mestem a hledali psychoterapeuty, ale byla jsem svedkem mnoha poskozeni pacienta jak somatickym lekarem tak psychologem. Laik si vetsinou neumi predstavit jak snadno se da nekolika slovnimi obraty( casto i naucenymi) ublizit.

Muj dojem: Zavery, pro ktere nejste uznani jako vhodni rodice byly pravdepodobne udelany nekdy na samem pocatku. Co za tim, je tezko rict. Ty i manzel jste na peci o deti zvykly, tim jiste nebude( zvlast, kdyz zvazime za jakych podminek jsou nektere deti nuceny zit a socialni urady neme cela leta prihlizeji). Muze byt za tim i pozadi zbytek rodiny ditete, pokud nejaky zbytek, ma az po to, ze jeho detsky domov ma malou obloznost a pokud by jeste klesla mohli by ho zrusit nebo sloucit a je mozne, ze jsou ted tak na pomezi a snazi si udrzet kazde dite... Proc by to melo zruseni D.D. vadit? No, lidi(hlavne urednici) by tim mohlo prijit o praci. Rozhodne necekej zadne ojektivni a cestne duvody, spis neco na tohle tema.
 To je pravda 
  • 

Re: Psychologove??? 

(9.9.2004 14:25:49)
Bohužel je to tak, u nás je kojeňák, doslova "přecpaný" dětmi, jedna "teta jich tam má 10 - 15. Ty děti ve dvou letech nechodí, nemluví, jen se proti každému vrhají a chtějí se mazli - sednete si u nich na zem a během vteřiny jich máte 5,6 v náruči - to ty větší. Ty malé bohužel jenom leží v zamřížovaných postýlkách.
Ale pan primářka si holt chce udržet primariát (podmíněný počtem dětí), takže se ta situace nezmění. Kromě toho je u nás dobrovolnická práce v plenkách, takže dobrovolníci tam pomáhat nemůžou. Děti do dvou let neznají procházku, maximálně je postaví v kočáru na balkon. Od dvou let chodí na "procházky" na kus trávníku u hlavní třídy : čtyři děti sedí v kočáru a z každé strany se jedno drží a cupitá, to vše max. půl hodiny.
Taky byste to pro svý dítě chtěli, ne? Určitě je to lepší než v rodině.
 Zita 
  • 

Re: Mocní nemocní .... 

(18.8.2004 18:13:36)
Velice dobry, trefny prispevek. Tak to skutecne ve skutecnosti je. Mocni nemocni rozhoduji o zdravych a rozumnych lidech. Nemelo by to byt naopak?
Po precteni prispevku mi nezbyva jen kroutit hlavou. Zajistena rodina, stastne deti, moznost bydleni v rodinnem domku se zahradou, jezisi kriste, co by za to moje deti daly, mit takove detstvi. A notabene, otce, ktery si je vezme na tydenni cundr a ja bych mela tyden klid pro sebe a odpocinula bych si. Takt o se vidi jednou za sto let. A jeste ani to jim nestaci k tomu, aby do takove rodiny daly dite, ktere je nekde ve svete samo a odstrcene. ja bych Te rodine dala tolik deti, kolik by chteli.

Jsem pro zalozeni nejake organizace, ktera by hlidala ty vsechny psychology a OPD a kontrolovala jejich "nemocna" rozhodnuti. Kdyz to tak vezmu, tak vsichni ti "nemocni" maji deti taky, doma se hadaji, jsou rozvedeni, nemaji vyresenou byt. situaci atd., ale ostatnim budou radit, ze nemaji narok na deti. Jim bych to dite sebrala na ukazku.

Zijeme sice v pravnim state, ale nase zakony jsou daleko od ostatnich zemi, kde je tato otazka velice dobre vyresena. Ano, jsou testy, ale ne tak byrokraticky nesmyslne, jako ty nase, neceka se na dite"sto" let a kolik manzelstvi se pak rozvede. Nikdo jim uz dite nevezme. Ale u nas to proste nejde. U nas sedi na mistech nevhodni lide, kteri si mysli, ze snedli vsechnu moudrost sveta.

Ja jsem si pred 10 lety chtela s manzelem vzit taky dite s ustavu. Netrvali jsme na miminu, suhlasili jsme i se starsim ditetem v batolecim veku. Jak to dopadlo? Nakonec jsme prisli na OPD, oznamili, ze nez se nechat ponizovat nejakymi nesmyslnymi testy, tak si to dite radeji poridime sami a oni, jako stat, at se dal staraji o ty deti a odeslijsme. Proste nam dosla trpelivost. Pracovnice OPD zustala sedet s otevrenou pusou a nezmohla se na slovo. Jen ji zajimalo, jak to ted vysvetli....ale to uz nebyla nase vec.

Proto drzim vsechny palce, aby se uz konecne v nasem state neco pohlo kupredu, aby nasi mocipani konecne jednalo o rozumnych zakonech a ne porad jen o tom, jak oskubat obcana na nejakych DPH atd.

Jen do toho
 Nelly, kluci (6/2001, 7/2003) 
  • 

Jana H. 

(16.8.2004 22:43:45)
Pouze chci vyjádřit svůj upřímný obdiv nad vitalitou a životním optimismem paní Jany H.

Já sama bych chtěla čtyři děti, jenom nevím, zda-li jsem na to ještě fyzicky způsobilá. Přeci jenom mi není dvacet a to vůbec nemluvím o bytových či finančních poměrech naší rodiny.

Přeji Vám, aby se Vám poštěstilo pozitivní adopce a co více, zachování životního přístupu. Takových žen jako jste paní Jano H. Vy, mnoho skutečně není.

Nelly
 Malina 
  • 

Tak nevím 

(17.8.2004 11:42:08)
Vážená paní Jano,
již dlouho čtu Vaše zajímavé příspěvky o plánované adopci. Nacházíme se s manželem ve stejné fázi žádosti jako vy a o to více nás Vaše články přitahují.
Bohužel při každém dalším díle začínám mít pocit určitých rozporů mezi jednotlivými díly - výrazné změny názorů a postojů, odlišný popis stejných událostí...
V tomto díle mě nejvíce překvapilo Vaše současné hodnocení - dle Vás téměř ideálního a stabilního bydlení a popis stabilního a dostačujícího zaměstnání Vašeho manžela a malé zatížení studiem a jeho brzké ukončení. Bohužel v předchozích dílech situaci popisujete trochu jinak - zejména studium, zaměstnání a bydlení.
Uvádíte: Máme totiž s manželem dohodu, že si další dítě můžeme dovolit až o něco později (až dostuduje a bude mít stálou práci), což bude asi za dva a půl roku. Těch důvodů je víc ...
Tak teď nevím. Vaše příspěvky mně dosud připadaly velice zajímavé, ale teď mám pochybnost, zda jsou vůbec pravdivé...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Tak nevím 

(17.8.2004 13:13:35)
Malino, máš pravdu. Názory se samozřejmě vyvíjí, mění se i úhel pohledu. Nepíšu články v jednom čase zpětně za několik let, ale postupně tak jak se věci dějou a jak získávám informace, či se mění situace (i já). Taky často zjednodušuju, protože romány by nikdo nečet. Původní představa byla, že by to celé trvalo asi tři roky, Pak najednou soc. pracovnice zmínila dohromady rok a půl, čímž nás trošku zaskočila. Časem jsme ale tu myšlenku promýšleli a promýšleli, vymysleli jsme např. variantu absolvovat rodičovskou přípravu, na té ještě probrat, jestli by pro nás nebyla vhodná třeba poručnické péče a další záležitosti, jenže se ukázalo, že i na tu rodičovskou přípravu bychom čekali několik měsíců a hlavně - po zamítnutí se k ní ani nedostanem. Možná taky působí zmatečně, že někdy uvádím celkovou "čekací dobu" a někdy dobu čekání od zveřejnění článku, což může být v kombinaci s posunem názorů opravdu chaos. Zkusím si na to dávat větší pozor.
 Gábi, 2 děti 


Pro Janu 

(17.8.2004 11:53:09)
Když jsi napsala první článek o vašem martýriu ohledně adopcí, přiznám se, že jsem příliš nechápala důvod (vás rodičů), proč jste ten krok udělali. Nebylo mi jasné, proč takto mladí lidé, kteří mohou mít vlastní dítě, chtějí v situaci poměrně nejisté nějaké dítě adoptovat. Určitě tam v diskuzi něco takového ode mne je ;-)
Ale o to víc jsem obdivovala vaši odvahu, že jste se k tomu odhodlali. Adopční proces je v ČR neuvěřitelně byrokratický a poměrně potupný. Představa, že mi domů neustále lezou sociální pracovnice a jiní úředníci, je mrazivá. Řekla bych, že i pro dobře fungující rodinu je to veliká zátěž. A to pominu riziko, které představuje genetická dispozice přijatého dítěte, kterou láskou a výchovou ovlivnit nelze. A k tomu to naše podvědomí v krizi někdy generuje poměrně negativní emoce.
Prostě za odvahu ti tleskám!
Důvody, které uvedl psycholog v posudku, mi ale připadají laciné a povrchní. Studovat přece může člověk celý život a bydlet v domě se zahradou se většině z nás nepoštěstí celý život :-)
Zkusíte to za dva roky znovu?
Neuvažovali jste o pěstounské péči? Možná, že jsi to psala, ale dílů bylo moc :-)
P.S.: Nejsem zrovna fanda do stopu (připadá mi to jako velké riziko pro obě strany, v dnešní době skoro šílenství), stopaře zásadně neberu a dítě bez sedačky do auta nepustím, ale to s tématem moc nesouvisí.
 lenka 
  • 

Re: Pro Janu 

(17.8.2004 14:57:29)
Ackoliv mi autorka na prvni pohled take nepripada jako idealni vzor pro svereni ditete do jeji pece, na druhou stranu biologicke rodice take nikdo nezkouma jestli jsou zpusobili mit deti. Adoptovane dite se bude mit u ni urcite lepe nez v institucich:kojenecky ustav, detsky domov atd.. A to jestli budou cestovat, stanovat, stopovat apod bych vubec nebrala jako argumenty, specielne v tehle dobe, zkratka na to bude od mala zvykle na dejme tomu "trochu dobrodruznejsi zivot" a bude se vyvijet uplne normalne obohaceno o hromadu zazitku. Drzim vam jano palce at uz jste jakakoliv :-)).Obdivuji vas..
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Pro Janu 

(7.9.2004 17:41:20)
Ono to o těch obdivných příspěvcích taky hodně je. :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Pro Janu 

(9.9.2004 19:45:49)
Psychouši, nerozumim Tvýmu příspěvku...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Pro Janu 

(9.9.2004 19:45:51)
Psychouši, nerozumim Tvýmu příspěvku...
 Slávka, 2 kluci 
  • 

je to neuvěřitelné 

(17.8.2004 21:07:50)
Pročítala jsem se zájmem články o adopci, protože jsme o ní s manželem také uvažovali. Píšu záměrně uvažovali, protože po tom, co jsem si přečetla, je mi jasné, že nemáme šanci. Tady jsou skutečně plné děcáky dětí, spousta "rodin", které týrají svoje vlastní děti a aby někdo zasáhl, tak je nejdřív musí aspoň ztřískat do bezvědomí, ale získat dítě k adopci je složitější než se stát kosmonautem...
(Ono nemusí jít jen o adopce, stačí pouhý rozvod, kdy se mě ptal psycholog, zda v případě svěření dítěte do péče jsem ochotná pořídit si televizi, aby dítě nebylo handicapované v kolektivu.)
Prostě u adopce, jak jsem pochopila i z literatury a váš příběh mi to potvrdil,je podstatnější "průměrný" životní styl, než skutečné vztahy v rodině, jde o to, aby se výchova nevymykala "střednímu proudu". Je jedno, jestli dítěti budete kouřit v pokojíčku a foukat mu kouř do obličeje, nebo jestli ho budete cpát buřtama, ale běda, když budete vegetariáni nebo budete jezdit stopem...
Kromě toho existuje pořád mýtus biologického rodičovství, které je nějakým způsobem "skutečnější" než rodičovství adoptivní- ale to, že "vrhnu mláďata" ze mě přece matku ještě nedělá, a naopak, můžu být matkou dítěti, které porodil někdo úplně jiný, to přece nehraje roli. Podle mého názoru je rodičem ten, kdo se o dítě stará, má ho rád a vychovává ho, ne ten, kdo k tomu dal svoji spermii nebo vajíčko... Koneckonců u umělého oplodnění se taky za rodiče nepovažuje dárce semene nebo vajíčka, naopak je dárcovství většinou anonymní.

Byla jsem svědkem toho, jak bylo v internátní školce dítě, které otec zmlátil tak, že mu několikrát zpřerážel obě nohy a pak ho zavřel na několik dní do sklepa. Ale protože je otec, tak se s ním všichni párali, spolupracoval s ním psycholog, aby mu vysvětlil, že to je špatné a takhle že se chovat k dítěti nemá a na víkendy mu to dítě dávali domů!!!
 Rebekah, samožadatelka o poručnickou péči konkrétního dítěte 
  • 

Re: je to neuvěřitelné 

(18.8.2004 10:24:21)
Nevzdávejte to, opuštěných dětí je hodně, stálo mě to spoustu nervů a času a klidného spánku, ale vyhrála jsem budu mít dceru.
Nenechte se otrávit, ty děti za to stojí.
Všechno nepříjemné smaže jedno pohlazení od holčičky, která před 9 měsíci nekomunikovala a teď si říká o pochování a pusu.
V našem případě došlo k několika pochybení, ale zažalovat to nemá smysl.
Má smysl se pokusit změnit tento špatný systém, takže budu zakládat Občanské sdružení na ochranu budoucích pěstounů, poručníků, adopčních rodičů a jejich přijatých dětí.

Nejsme všichni podle šablonky, takže naučme úředníky, že nás musí respektovat jako jedinečné osobnosti a že se taky můžeme bránit.

Já jsem se taky bála ozvat, co když svoje vytoužené dítě nedostanu, když se ozvu.

Nevzdávejte to, v kojeňácích a dětských domovech jsou děti, které toužebně vyhlížejí, zda ta paní co tam jde není náhodou jejich nová maminka. Ty malá stvoření chytají každou příchozí za sukně a dožadují se pohlazení a pochování a jsou ochotna okamžitě s Vámi odejít pokud by jste si je vzala ( mluvím o vlastním zážitku s dětmi ve věkovém rozmezí od 1 do 3 let)

Děti potřebují rodiče, které za ně dokáží bojovat.
 Rebekah, samožadatelka 
  • 

Držím Vám palce 

(18.8.2004 10:31:11)
Nenechte se otrávit a sebrat si sebejistotu. Máte-li posudek v písemné formě a to jsou povinni Vám ho v písemné formě předat. Můžete požádat soudního znalce o osobnostní posouzení Vás jako eventuelních žadatelů a tento posudek má větší váhu než posudek pověřeného psychologa a příslušná úřední místa k němu musí přihlédnout, opakuji musí.
 Psychouš 
  • 

Re: Držím Vám palce 

(7.9.2004 17:44:01)
Člověku ale bere energii, hledat nové a nové psychology k napsání konečně vysněného hodnocení. ;-)
 Hanele 
  • 

nenechte se odradit 

(18.8.2004 16:19:57)
Myslím, že jste fajn rodina a nenechte se otrávit jak psychologama, tak poučováním o odpovědnosti, zralosti atd. Jste upřímní, narozdíl od některých, kteří pro jistotu radši neříkají psychologům všechno (ale nedivím se jim) a ještě ke všemu svůj příběh sdělujete veřejně, to se možná příslušným pracovníkům taky nelíbí.. Takže si nepřestávejte věřit, jste dobrá rodina a určitě jednou u vás bude bydlet šťastné a spokojené dítě.
 taky Jana 
  • 

souhlas s psychologem 

(19.8.2004 10:25:27)
Mila Jano,

velmi si cenim vasi snahy pomoci, ale mam pocit, ze psycholog tentokrat opravdu rozhodl spravne. Kdyz ctu vase prispevky, mam pocit, jako bych v nich videla hodne sebe. Jsem podobne jako vy pomerne cinoroda, zvladam se postarat o sve deti, mame s muzem hezky vztah, a podobne jako vy obcas delam "ulitle" veci, coz nekdy muze a nekdy nemusi svedcit o jiste nezralosti. A ja si myslim, ze ve vasem pripade, podobne jako v mem, to nekdy o jiste nezralosti, mozna presneji o dozravani je. Prijde mi, ze podobne jako ja, se porad jeste hledate, kdo vlastne
jste a jake je vase misto na tomto svete. A jeste to nevite, ale jste netrpeliva, a tak si chcete dat rychle nejakou nalepku napr. adoptivni matka. Je mozne, ze az zjistite, kdo jste, prijdete treba opravdu na to, ze jste adoptivni matka, jenomze treba taky muzete prijit na to, ze nejste, ze vase zivotni cesta je jina, a co potom, kdyz uz dite adoptovane mit budete?
 Psychouš 
  • 

Naprosto výstižné 

(7.9.2004 17:37:37)
Naprosto výstižné.
 Toranoko 
  • 

Re: souhlas s psychologem 

(9.9.2004 14:35:24)
Tak ho vychová, ne?
Kdo z biologických rodičů "dozrál"? Člověk dozrává celý život(a možná i víc životů).Není to o tom, že když budu mlčet a podřídím se konvencím, jsem zralý. Naopak, odvaha hledat se je projevem daleko větší zralosti než ustrnout kdesi v normách psychologů.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Otevřenost 

(19.8.2004 21:35:49)
Bylo vás víc, tak odpovím najednou...

Kdyby moje články nebyly otevřené, neměly by smysl pro další žadatele. Zrovna tak, kdybychom nebyli otevření k psychologům. Krom toho upřímnosti (přímosti) si cením i jinde - radši vím hned na čem jsem...

Gábi - pěstounskou péči manžel nechce kvůli kontaktu s rodiči dítěte, zvažovali jsme poručnictví, což je něco mezi PP a adopcí, ale chtěl jsem se poptat na podrobnosti na rodičovské přípravě.
 Sidi (2 synove 11/04 + 03/07) 


Nestacim se divit! 

(23.8.2004 7:22:17)
Tak tomu taky nerozumim. Pro pany psychology je asi porad lepsi, kdyz nejake mimco vyrusta v kojenaku, pak v decaku a pak v pastaku, nez aby vyrustalo v normalni rodine, kde ho chteji. Nevim, co pan psycholog ocekava - naprosto dokonalou, tabulkovou rodinu bez chyb? Tak rovnou muzou adopce zrusit. Vsude je nejaka chybicka a zadny psycholog na svete nemuze poznat, jestli ta chybicka bude na skodu anebo jestli se z ni naopak vyvine neco dobreho. V souvislosti s tim si vzpominam na jedno cinske uslovi, ve kterem zakovi, ktery se desil chyb, mistr rekl: "Ti, kdo nedělají chyby, chybují nejvíc ze všech - nepokoušejí se o nic nového." Myslím, že to dokonale sedne na tuhle situaci. Tedy mne to povidani vzdycky tak rozcili! Co je spatneho na tom, ze otec studuje? Jak asi strasne musi trpet normalni rodina bez adopcatka, kdyz je tatinek obchodni cesstujici a je porad nekde v lufte - nemel by se nahodou na takovou rodinu uvalit socialni dozor, vzdyt je to hruza, jak je otec porad nekde pryc? No a co si to dovolil Vas starsi kluk? On si klidne nemluvi! No to je jasny dukaz toho, jak trpi otcovou nepritomnosti? O senzitivnim reagovani ve vypjatych situacich nemluvim uz vubec, tam taky nechapu, jak by mel clovek reagovat. Jako robot? N e t ra p i m s e, s t o p, j d u s i t u a c i r e s i t a n a l y t i c k y, s t o p! Takhle nejak, bez emoci, stroha analyza situace, vyplyvnuti vysledku, provedeni a dalsi analyza. Tedy ja fakt nevim. Rozbehla bych adopce na plne pecky jen s minimalni kontrolou, jestli nahodou budouci adoptinvi rodice nemaji malou fabriku na detskou pornografii a vic bych neresila - vzdyt diteti se da mnohe dat i v drevene boude na koleckach a naopak luxusni barak se spickovym vybavenim, nacancana maminka a afektovany tatinek nemusi pro prcka znamenat vubec nic. Jak ten psycholog poznal, ze zrovna u Vas by adopcatko nebylo stastne, ze zrovna u Vas by z nej nevyrostl treba sruhy Einstein nebo Dali. Ach jo, asi je zbytecne se rozcilovat. Drzim Vam moc palce, at odvolani dopadne dobre a panu psychologovi a kolem vzkazuji, at vezmou do hrsti ne rozum, ale trochu citu a predstavi si sami sebe v kuzi ditete z decaku - co je pro nej lepsi - byt v "normalni" rodine (kde ma maminka obcas nervy a tata obcas neni doma) anebo vyrustat s tetama a dalsima 30 braskama a sestrickama ve spolecne nocleharne?
Zdenka
 Psycholog 
  • 

Re: Nestacim se divit! 

(7.9.2004 17:48:17)
Píšete, že nevíte, co psycholog očekává. Bral bych to jako podnět k samostudiu. :-) Ale dobrá, poradím. Splněným úkolem psychologa bylo ochránit žadatelku před sebou samou. Že se její názory vyvíjejí tady ostatně píše i sama.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Nestacim se divit! 

(9.9.2004 15:41:26)
Řekla bych pouze: Názory lidí se vyvíjí. Kdyby se moje názory nevyvíjely, byla by to asi patologie (nebo sebestřednost?). Vcelku logicky se může stát, že po několika marných letech snažení o adopci se můj názor vyvine dokonce směrem k tvrzení, že je čas to vzdát.

 Venda 
  • 

Stabilizovane manzelstvi 

(1.9.2004 14:25:06)
Jani, ja myslim, ze stabilizovanym manzelstvim nemysleli pocet roku trvani manzelstvi. Ale pro Tve osobni prirovnani bych uvedla jako stabilizovane manzelstvi napr. Evicku a Toma - harmonie, souhra- nejen nazorova, ale i dusevni, troufam si rict duchovni a zapocitam i volny cas, ktery travi spolu. Proste souzneni- nejen na prvni pohled.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Stabilizovane manzelstvi 

(1.9.2004 19:27:45)
Vendo, on mi to nestabilizované manželství vysvětlil tak jak jsem napsala - studium, cestování apod. V pondělí jsme se byli seznámit se spisem a domluvili jsme se na změně formulace, protože to vyznívalo jako nestabilní vztah, ačkoli psycholog to tak nemyslel - myslel tím opravdu výše uvedené. Jinak si myslim, že i délka vztahu o nějakém souznění může vypovídat - pokud se lidi i po deseti letech milují, což si troufám říct, že u nás rozhodně platí (poslední zamilovaná SMS od manžela mi přišla dnes dopoledne, pokaždé, když se pár dní nevidíme, tak se na sebe těšíme, před spaním si i hodiny povídáme... - zeptej se někoho se dvěma dětma, jestli je to samozřejmost).
Evičce a Tomovi to samozřejmě přeju, ale jejich styl by pro mě ani manžela nebyl. Oni a my to máme v hlavě úplně jinak zařízené :-)
 Helena, 1 dítě 
  • 

názor 

(11.9.2004 16:11:39)
Jistě chápu vaše rozhořčení nad přístupem sociální pracovnice a psychologa, ale... Jestli jsem správně pochopila, máte dvě děti, předpokládám že vlastní. My máme jedno dítě adoptované a na adopci druhého čekáme, víte jak dlouho- 5 let?!. Jak ráda bych v noci vstávala bez ohledu na to, že mám školáka nebo bez ohledu na jakékoliv jiné okolnosti! Promiňte, že takovéto situace mně vždy rozruší až rozčílí, máte vlastní děti a jste rozčarovaná, že teď hned vám nedají další dítě do adopce! Jak hrozné... Já děti mít nemohu, všechna doporučení na adopci máme v pořádku, máme vlastní rodinný dům,vyhovujeme všem požadavkům na osvojitele, ale bydlíme v kraji, kde je málo volných dětí k osvojení a proto je prý naše šance na osvojení druhého dítěte prakticky nulová. Pochopte, že jsou i rodiny, které nemají jinou možnost, jak mít dítě, jenom adopci!!! Myslím si, že miminka a kojence by měli mít možnost adoptovat jenom neplodná manželství, to je i moje jediná šance, nemyslíte, že si také zasloužím mít v náručí miminko? Vy můžete mít svoje miminko, já ne... Promiňte upřímnost, ale je to tak.
 Líza 


Re: názor 

(11.9.2004 16:16:36)
Heleno, chápu tvou bolest a rozhořčení, ale myslím si, že nemáš pravdu. Opuštěných dětí jsou plné ústavy, pokud je ve vašem kraji právně volných dětí málo, pak by měla otázka znít, proč není možné, aby vám dali dítě z jiného kraje, nebo jak to, že jsou ústavy plné neadoptovatelných dětí...to máš pravdu - jsi odkázaná jako na milost na to, že ti to děťátko dají...Jenže adopce je především šance pro to dítě, to mi prostě nevymluvíš. A čím víc párů si chce dítě vzít a starat se o něj, tím líp. (Já bych tu odvahu asi neměla, obzvlášť když vlastní děti mám, a tak smekám před lidmi, kteří do toho jdou.)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: názor 

(11.9.2004 19:21:39)
Heleno, kolik znáš párů, které nemohou mít vlastní děti a žádají o mrně dvouleté libovolného etnika (náš případ) nebo postižené (případ jiných "dětných"?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: názor 

(12.9.2004 9:39:32)
Milado, to je prostě smutný...

Samozřejmě, že ta matka, která s tim má osobní zkušenost ví nejlíp co všechno to opravdu obnáší a jestli je v jejích silách to zvládnout. Bohužel si myslim, že psycholog nebo soc. pracovnice, kteří to zatrhli mají ještě navíc dobrej pocit, že zachránili dítě od cesty do rodiny s následnym návratem do DD, matku od selhání a výčitek a biologické dítě od vyhořelé matky. Neboli sami si potvrzují, že jejich rozhodnutí bylo správné a matka nemá šanci dokázat jim opak, takže příště se asi rozhodnou stejně :-( (Aspoň takhle na mě zapůsobil rozhovor s "naším" psychologem.)
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: názor 

(14.9.2004 8:50:39)
Chtělo by to tu matku vidět. :-) Treba už teď to 1 dítě nezvládá, jen si to myslí. Blbý názor, co?
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: názor 

(14.9.2004 8:50:57)
Chtělo by to tu matku vidět. :-) Treba už teď to 1 dítě nezvládá, jen si to myslí. Blbý názor, co?
 Červánek 


Re: názor 

(14.9.2004 11:48:59)
Milá Heleno,

nebude ta dlouhá čekací doba souviset s Vašimi "požadavky" na své budoucí dítě? Ono těch modrookých, blonďatých, naprosto zdravých miminek s IQ 150 v KÚ zrovna moc není!!!!!
Kde se ve Vás bere vůbec ta drzost takhle se rozhořčovat - jsou snad děti exkluzivní zboží o které se budeme rvát??!!!
Mimochodem vím o čem hovořím - jsem taky adoptivní matka a naši dceru jsme si přivezli 8 měsíců od podání žádosti.

Zkuste třeba přijít do diskuze o náhradní rodině a alespoň částečně tu svoji hořkost a rozhořčení otupit. Najdete tam rodiče/žadatele, kteří jsou na tom ještě hůře než Vy - nemají vůbec žádné dítě - a taky nás ostatní, co jsme měli trošičku jiné "požadavky" a ty děti už máme doma.
 Edita 
  • 

Re: názor 

(14.3.2006 23:50:27)
ahoj Heleno i já s manželem se nyní pokoušíme o adopci dalšího člena rodiny jsme na začátku a chystáme se odnést veškerou dokumentaci na Mú a není toho málo to sama znáš. I mě řekli,že budeme čekat 5 let. Máme vlastní 1 dítě a další děti již mít nemůžu. Má dcera které je 11 let velice touží po sourozenci a my po dalším dítěti. Měj se hezky a snad už dlouho nebudeš muset na další děťátko čekat.
 Konstanta & 3 raraši 


douska pod carou :) 

(20.9.2004 17:18:17)
Nekolikrat tu zaznelo, ze Jana je prilis mlada, prilis (a hlavne spatnym zpusobem) cestuje, nema stabilizovanou rodinou situaci, dum vlastne neni jejich a co by kdyby...
Pujcila jsem si z knihovny knizecku, kterou vydal Advent-Orion s.r.o. v roce 1995. Knizka se jmenuje Jen klid, maminko!, podtitul: Podnety pro vychovu deti do 3 let, autorkou je Claudia Muhlanova, matka 12 deti, 6 je jich osvojenych. Pri cetbe teto knizecky jsem si nemohla nevzpomenout na Janu, ktera ma mnohem lepsi podminky a predpoklady pro prijeti ditete (navic chteji jen jedno, max dve) nez autorka. Posudte sami:
V jejich 21 letech se jim narodilo prvni dite. Byla ponekud nestastna, ze kvuli jednomu diteti se musi vzdat svobody, cestovani - "Budu ted porad sedet doma - a to jen kvuli jednomu diteti? To se prece vubec nevyplati!" ... "Hned prvni den me materske dovolene jsme si osvojili dve male holcicky, ktere byly odlozeny v rehabilitacnim centru." ... "Nejsem ani ucitelka ani vychovatelka, mym pracovistem byla kancelar a o techto vecech jsem nemela ani paru. Nevedela jsem, co dvoulete deti jedi, kdy maji spat a jak si hraji." ... "Obrovskym darem naseho nebeskeho Otce bylo, ze jsme se jako peticlenna rodina mohli restehovat do stareho venkovskeho staveni na okraji mesta a jeste jsme tam smeli rok bydlet zadarmo. Jak bychom jinak vysli, nevim, protoze Eberhard (pozn. to je manzel) studoval poslednim rokem pedagogiku." ... "Mezitim si nas vsiml urad pro peci o mladez. Vzdycky jednou za par mesicu nam zavolala jedna starsi dama a ptala se, jestli bychom jeste meli misto pro dalsi "nalehavy pripad". ... a tak jsme si behem jednoho roku poridili sest malych deti, z nichz nejstarsimu byly ctyri roky, nejmladsimu nekolik mesicu."
Pro uplnost jeste dodavam, ze od te doby do napsani teto knizecky uplynulo 18 let.
 JaninaH 


Re: douska pod carou :) 

(20.9.2004 18:18:29)
Konstanto, :-))))
Takovou Claudii by "Janin" psycholog spolu se Sosanem poslali rovnou do blázince ;-).
J.
 Sosan 
  • 

Re: Re: douska pod carou :) 

(20.9.2004 19:21:00)
Dost zajímavý příklad. Zajímalo by mě, jak to s nimi bylo dál. Tak za 10 let...
 Konstanta & 3 raraši 


Re: Re: Douska pod carou :) 

(21.9.2004 9:27:20)
Sosane,
co se s nimi delo za 10 let od prijeti deti, tak to presne nevim. "Zivotopis" autorky je v knize zminovan jen tak mimochodem - kniha se zabyva predevsim vychovou deti, ne autorcinym zivotem.
Nicmene - zda se, ze 18 let po prijeti tech prvnich deti ziji vsech ted uz 14 clenu rodiny spokojene a vyrovnane. Tatinek vydelava (kde to netusim) a maminka je doma s detmi a angazuje se navstevami a vyukou v ruznych klubech, vecernich kurzech, v necem jako materskem centru a tak.
Jednoduse - happyend.
Uznavam, ze vzdy to tak byt nemusi.
K.
 Meduska, 3 děti 
  • 

K doušce a pro Janu 

(28.3.2005 14:17:12)
Knížky jsem od nich četla, všechny, co jsem sehnala. Jsou to úžasní lidé, kteří jsou schopni vychovávat, pokud se nepletu 6 svých a 7 osvojených dětí. On je pokud jsem to dobře pochopila činný v evangelické církvi, ona byla doma s dětmi a jen tak mimochodem zorganizovala minimateřské centrum u nich doma. Jejich knížky jsou úžasné, samozřejmě jsou tam i věci, které člověk musí převést na své možnosti a schopnosti, ale čerpat se z nich dá mnoho moudrosti. Všem moc doporučuju.
Mimochodem, když čtu ty články divím se co je v některých lidech zloby a netolerance k ostatním.
Já moc držím palce, ať vám to dopadne
 Psychouš 
  • 

Bez diskuse a to šupem!  

(28.10.2004 12:25:47)
Bez diskuse a to šupem!

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.