| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Manžel Jekyll, manžel Hyde aneb Dva v jednom

 Celkem 238 názorů.
 máta 


Je čas udělat iluzím pápá? 

(11.8.2004 9:47:59)
Monty,

velmi decentně, elegantně a přitom vtipně napsáno. Obávám se nicméně, že to je neřešitelný problém a chtěla jsem tě připravit na názory (které jistě přijdou) ve smyslu, že to přece ty sama máš svému manželovit poskytovat podněty, aby tě miloval/opečovával/vyváděl do společnosti neustále ... a pokud to neděláš, chyba bude jistě v tobě, ale pak jsem si uvědomila, že ty na něco takového připravovat nepotřebuješ. Ty se s tím vyrovnáš, jako se vším. Tak ti i nadále tiše držím palce :-)
máta
 *** 
  • 

Re: Je čas udělat iluzím pápá? 

(11.8.2004 9:56:19)
Co může chtít, když se chová jak mužatka a zastydlá puberťačka zároveň.
 Alena 
  • 

Brečím......smíchy 

(11.8.2004 10:13:07)
Ano,zažila jsem to.Ale mám doma manžela,který mě nutí abych chodila do společnosti,na anglinu,abych s těch dvou dětí nezblbla.
 častý čtenář 
  • 

problém 

(11.8.2004 10:19:56)
Není to první příspěvek který od Vás čtu, týkající se Vašeho manžela.Víte Monty, Vy máte problém. Ale jestli Vám pomůže ubezpečování, že tenhle model je "univerzální", tak se tím chlácholte. Ale můžu Vás ubezpečit, že tomu tak není. Tedy alespoň v mém okolí se tito nevyskytují. Možná změňte známé a potom změníte i manžela.
 Marťa11 


Re: problém 

(11.8.2004 12:26:27)
Monty, je to sice vtipně napsané, ale dost smutné... tvůj manžel je obravdu "luxusnanic", ale musím souhlasit s názorem, že to rozhodně není jak píšeš universální...

Můj manžel se doma na gauči neválí, ani by to asi nešlo, pracuje min 10 hodin denně a když je s náma, tak je s náma... Vedeme podle mě normální život, ale za to já beru to, že je pracovitý, slušně vydělá, stará se o rodinu, neshazuje mě, že jsem na MD apod., pravda, teď v chození do společnosti se střídáme, protože jak víš, máme skoro stejně satré dítko a hlídání nemáme, ale jinak cestujeme hodně apod....

Taky musím říct, že v mém okolí neznám žádného takového jako je ten tvůj... takže se každá asi pohybujeme v jiném prostředí a s tím samozřejmě souvisí to, s kým se seznámíš a koho si případně vezmeš...

Ale nevěřím tomu, že by se tvůj manžel výrazně změnil svatbou, či narozením Stáníka... On byl, jak píšeš "hovado" už předtím, jen ti to předtím buď imponovalo, nebo jsi musela být úplně slepá/hluchá...

Marťa
 Marťa11 


Re: Re: Re: problém 

(11.8.2004 12:44:53)
Milado, tak to asi nemá řešení... on se nezmění, nevěřím, že se někdo změní komplet a na pořád...

asi jim prostě vyhovovalo to těhotenství - sice měli už dítě, ale zatím s ním nebyla práce, takže se nic měnit nemuselo :-)))) a pak to přišlo...
 Jana 


Re: Re: Re: Re: problém 

(11.8.2004 12:52:49)
Monty,
uplne presne nechapu, co ti vlastne vadi. Ty po manzelovi nic nechces, at si chodi kam chce, ale zdruhe strany ti vadi, ze si chodi kam chce a nechodi s tebou... proc by chodil s tebou, kdyz ty jsi doma, hlidas a NEVADI ti, ze chodi on sam?
Chces aby s tebou sdilel, ale je ti vlastne fuk, co dela.... nechci se zastavat tveho muze, neznam ho, ty mu moc lichotivy obrazek nemalujes (a asi po zasluze). Neni nahodou kus chyby i v tobe? Nehleda on ve spolecnosti to, co mu ty nedavas? Treba zajem? Nebo poteseni z toho, ze si on vsimne (ucesu, tricka, podrzeni dveri...co ja vim...) Pokud mu porad davas najevo, ze ho vlastne na nic nepotrebujes, tak chodi tam, kde ho potrebuji. A ze ho potrebujes na SDILENI.. mno, to muze byt pro chlapa s citlivosti dubu uplne abstraktni pojem.
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: problém 

(11.8.2004 13:06:53)
Jano,
asi mi vadí, že nemá potřebu aspoň 1x za 14 dní jít taky někam se mnou. Vadí mi, že cokoli vymyslím, to ho nebaví, když něco slíbí, na poslední chvíli si to rozmyslí a nejde stejně nikam. Víš, on mi třeba řekne, že přece můžu taky jít kam chci, že Stáníka pohlídá. Teď už celkem i jo, někdy s kecama, někdy bez nich, ale proč ho sakra taky někdy nenapadne, že bychom někam šli my dva spolu? Manžel hrozně rád jezdí na chatu, já jsem alergik, tak z toho moc odvázaná nejsem. Proto tam jezdí s kamarády. Na té chatě by s námi asi byl rád, já bych se teoreticky nacpala práškama a taky bych to vydržela, jenže je to hned u vody a celý den hlídat jako ostříž dítě, aby tam nevlezlo (o což se stále pokouší, protože vodu miluje) je dost náročný. Za rok, dva to bude jiný. Jiné možnosti on jaksi nevidí. Když s rodinou, tak doma nebo na chatě. Maximálně na procházce. Teď bude mít týden dovolenou a tvrdí, že budeme jezdit na výlety, tak jsem hodně zvědavá, na kolik výletů pojedeme. Co je Stáník na světě, byli jsme jednou na Zbraslavi v muzeu a jednou v Čakovicích.

Pettino, máš pravdu, je to jeden z důvodů. Jenže manžel JE "intelektuál". S jinými se dovede bavit na "oduševnělá témata" hodiny a hodiny. Když mu kupuju knihy, vždycky se trefím. Máme docela DOST společných zájmů. Jen je mu milejší debatovat s někým, kdo se nesnaží argumentovat a není ironický. Ono je hezký poslouchat, co řekl Jung o tom nebo onom, jenže já si hovor představuju tak, že o tom budeme vzájemně polemizovat, srovnávat, vyvozovat nějaký vlastní závěr, což jeho nebaví.
 Saimona + HONZÍK a dvě ségry 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: problém 

(11.8.2004 20:24:08)
Naprosto Ti věřím, neboť jsem jednoho takového měla doma. Totiž kdo neprožije uvedené chování muže, tak nevěří. Bohužel jsem si myslela, že se chování mého skoro bývalého muže změní časem. Nic takového se nestalo. Bylo to horší a horší. Doma se choval jako hulvát a totální buran.
Když už jsme měli děti větší a měli jsme kamarádku, která by nám vždy ochotně pohlídala skoro kdykoliv, tak "milej zlatej" manžel odmítl se mnou "někam" jít. Nakonec to dopadlo tak, že jsem začala chodit sama /s kamarádkami a kamarády/, užila jsem si moc legrace, odpočinula jsem si vždy báječně......taktéž jsem jezdila sama s dětmi na dovolené /přesněji řečeno skoro pokaždé/. Prostě můj muž byl uplně nanic..... Ale pokud on šel do společnosti /samozřejmě sám/....byl báječný...vtipný....atd.
Náš vztah se hroutil až se úplně zhroutil. Skorobýv.manžel si našel, jak on říkal "lásku svého života" ...hloupoučkou husičku, která mu vše odkývala...... Pan skorobýv.manžel kvůli této slečince opustil i své dvě dcery, které ho měly dosti rády.
Dnes jsou to skoro tři roky, co odešel z bytu :). Holčičky ho ani nechtějí vidět, neboť pochopily, že tatínek nestojí ani za zlámanou grešli. A já....mám bezvadného přítele, který je přesný opak skorobývalého manžela. Čekáme miminko........
a pan skorobývalý manžel?....... už nemá "lásku svého života", a protože je naštvaný na celý svět /speciálně na mě/, tak bojkotuje soudní řízení ohledně úpravy poměrů nezletilých pro dobu po rozvodu a tímpádem blokuje i rozvod.........

Já jsem ráda, že jsem trvala na našem rozchodu, moc se mi ulevilo a hlavně jsem si opět začala věřit....... a holčičky?...jsou moc rády, že mají nového otce, který se jim maximálně věnuje a že máme konečně normálně fungující rodinu.

Držím ti palce......at už se chování tvého partnera vyvine jakkoli, hlavně, aby ty jsi byla v pohodě.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: problém 

(11.8.2004 13:07:05)
Jano,
asi mi vadí, že nemá potřebu aspoň 1x za 14 dní jít taky někam se mnou. Vadí mi, že cokoli vymyslím, to ho nebaví, když něco slíbí, na poslední chvíli si to rozmyslí a nejde stejně nikam. Víš, on mi třeba řekne, že přece můžu taky jít kam chci, že Stáníka pohlídá. Teď už celkem i jo, někdy s kecama, někdy bez nich, ale proč ho sakra taky někdy nenapadne, že bychom někam šli my dva spolu? Manžel hrozně rád jezdí na chatu, já jsem alergik, tak z toho moc odvázaná nejsem. Proto tam jezdí s kamarády. Na té chatě by s námi asi byl rád, já bych se teoreticky nacpala práškama a taky bych to vydržela, jenže je to hned u vody a celý den hlídat jako ostříž dítě, aby tam nevlezlo (o což se stále pokouší, protože vodu miluje) je dost náročný. Za rok, dva to bude jiný. Jiné možnosti on jaksi nevidí. Když s rodinou, tak doma nebo na chatě. Maximálně na procházce. Teď bude mít týden dovolenou a tvrdí, že budeme jezdit na výlety, tak jsem hodně zvědavá, na kolik výletů pojedeme. Co je Stáník na světě, byli jsme jednou na Zbraslavi v muzeu a jednou v Čakovicích.

Pettino, máš pravdu, je to jeden z důvodů. Jenže manžel JE "intelektuál". S jinými se dovede bavit na "oduševnělá témata" hodiny a hodiny. Když mu kupuju knihy, vždycky se trefím. Máme docela DOST společných zájmů. Jen je mu milejší debatovat s někým, kdo se nesnaží argumentovat a není ironický. Ono je hezký poslouchat, co řekl Jung o tom nebo onom, jenže já si hovor představuju tak, že o tom budeme vzájemně polemizovat, srovnávat, vyvozovat nějaký vlastní závěr, což jeho nebaví.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: problém 

(11.8.2004 13:20:51)
Monty,
to s tou chatou je škoda, že tam nemůžeš kvůli alergii. A ta voda - je ke koupání nebo není? Já jezdím na chatu ráda, hrozně ráda plavu. S malou jsme chodili k vodě od roka a taky jsme jí napouštěli nafukovací bazének. Samozřejmě, že jsme ji museli hlídat, ale to i když to není přímo u vody. Ale v pubertě mě to tam taky nebavilo, s našima tam nebyl žádný program, s manželem je to jiné. Ty jsi asi radši v Praze, asi radši někam za kulturou? Pokud jsi alergik a každý pobyt venku je pro tebe utrpení, asi moc nemiluješ pobyt v přírodě. Pak se s tím asi moc nenadělá.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: problém 

(11.8.2004 13:32:30)
Pettino, ta voda je sice mělký, nicméně velmi studený potok. Na koupání to moc není. Dospělý člověk tam vleze, aby se krátce osvěžil, ale koupat nebo plavat se tam nedá.

Marťo, když jsem poznala manžela, tak jsem byla přesvědčená o tom, že nemůžu mít děti. Přesněji řečeno, doktoři mi sdělili, že bez jejich pomoci to na 99% nepůjde. Dokonce jsem měla doporučenou operaci, chtěli mi vzít vaječníky, že jsou stejně nanic. Kdo mohl vědět, že po třech letech, kdy jsem se na doktory vykašlala, se to tělo "zázračně" samo zregeneruje? Můj současný gynekolog když viděl moje papíry, tak tomu ani nechtěl věřit...
 Bob 
  • 

Re: problém 

(11.8.2004 12:29:19)
Zlatý slova, kamaráde!
 Wet 
  • 

Re: problém 

(13.8.2004 10:23:12)
Četl jsem od Monty knížky, líbily se mi a proto občas sleduji i její příspěvky na internetu. M. je celý život obkolopena převážně lidmi, kterými pohrdá a asi právem. Pochází z prostředí primitivů, lidí neúspěšných ve vzdělání, v získávání majetku i neschopných vytvořit kvalitní vztahy. Zděděné vlastnosti se určitě projevují a tak je a bude obklopena stále stejným typem lidí. Úspěšní, kvalitní lidé se jí vyhnou a také ona k nim neinklinuje. Jenom jsem čekal, kdy zase začne vidět na partnerovi první chyby a ve vztahu začnou problémy, které porostou. Její osud mě zajímá sldovat snad proto, že mě těší, že jsem snad na tom v životě líp.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: problém 

(13.8.2004 12:47:15)
Mno, s těmi primitivy bych to zas až tak černě neviděla. :o) Řekla bych, že většina lidí, se kterými se stýkám, jsou - řekněme vzdělaní (nevzpomenu si ve svém okolí na nikoho, kdo by skončil vzdělání na ZŠ kromě mé babičky, které je 78 let, a vyučené bych spočítala na prstech jedné ruky), značná část těchto osob JE úspěšná v zaměstnání a má slušné materiální zázemí. :o) To, že jsou to trochu "nestandardní" typy (např. kouří trávu, chodí do hospody, jezdí na rockové festivaly nebo na CzechTech, mají poněkud volnější sexuální morálku), vůbec nesouvisí s jejich inteligencí nebo "společenským postavením". :o)
I moje máti má maturitu na gymnáziu a pracovala na poměrně lukrativním místě. :o)

Mimochodem, k tomu článku mne - jak už jsem psala - "nevyprovokoval" manžel, ale úplně jiní chlapi. Manžel je jen jeden z nich. A opakuji, ti konkrétní jiní chlapi jsou vzdělaní, inteligentní, v zaměstnání úspěšní. Nejsou to ožralá hovada, co doma seřežou všechno na jednu hromadu a žijí ze sociálních dávek. :o)

 Šáry 
  • 

Monty, 

(13.8.2004 14:23:37)
primitivismus nemusí nutně spočívat jen ve vzdělání ;o))

Mně trochu nesedí to, že u Tebe vlastně nevím, na čem jsem. Články píšeš stylem "nešťastná manželka skoro před rozvodem", pokud na ně někdo podle toho reaguje, utřeš ho tím, že jsi vlastně spokojená.

Nic proti literární fikci, ale možná je problém to, že tady se někteří lidi svěřujou proto, že něco řeší nebo že se jenom potřebujou vypovídat, a Ty tak trochu klameš tělem.
 Wet 
  • 

Re: Monty, 

(13.8.2004 17:11:43)
Vzdělání není jen ukončená škola

Neznám, kolik % lidí má v této zemi maturitu, ale zdá se mi, (alespoň co vidím kolem sebe), že ji dosáhl snad každý. Nebylo to však před 60 lety, kdy dospívala Monty babička, tehdy dosáhnout maturitu ještě něco znamenalo, od té doby její hodnota značně devalvovala.
Právě ti "nestandartní" typy lidí mají zpravidla více problémů mezi sebou a hlavně s okolím než ti "standartní". Chování lidí se ovšem neřídí exaktními pravidly a tudíž oponovat se dá navšechno. Nepřizpůsobivý, nepodajný a provokující člověk má sice radost z toho, že si "nekřiví osobnost", ale okolí se stává nepříjemným a pak se diví, že nejbližší (partner) se raději baví jinde a s jinými.
 Jasněnka 
  • 

Trefa!! 

(15.8.2004 20:09:03)
No Monty, až jsi mne překvapila, jak dobře jsem tě odhadla před časem. Nepřeju ti nic zlého, ale mým slovům dáváš nyní více než za pravdu.
 Čtenářka 
  • 

Re: Trefa!! 

(15.8.2004 20:17:44)
To je od Jasněnky velmi oduševnělý příspěvek na dané téma...Co tím proboha chtěla říci?
Proč Monty leží tolika lidem v žaludku?
Neumím si to vysvětlit.
Vy ano?
 Wet 
  • 

Re: Re: Trefa!! 

(17.8.2004 0:13:37)
Také se ostatní přispěvovatelé snaží odhadnout, pod kterými dalšími identitami se také skrývá Monty - jak občas nenápadně připomene?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Trefa!! 

(17.8.2004 1:46:50)
Musím vás zklamat, ale používám tady toliko jednu jedinou identitu. :o) Tuhle. :o)
 Iva 
  • 

Re: problém 

(16.8.2004 11:54:15)
Neznám Tě, Monty, nedokážu posoudit, do jaké míry je Tvůj článek reálný a do jaké míry nadsázkou. Pokud je to popis skutečnosti, tak je to hodně smutné. Také nemohu souhlasit, že takhle se chovají všichni chlapi. Já bych takového nevystála!! Jsem vdaná skoro 10 let, tak už snad jistou zkušenost mám.
 Valkýra 


Monty, 

(11.8.2004 10:37:46)
už jsem se těšila na další Tvůj článek!
Bohužel, takhle se chová většina chlapů. Po dvou, třech letech manželství mi to taky vadilo, teď už jsem dost zvyklá. Na válení po gauči s pivem v ruce (flaška končí pod stolem), drobení brambůrků, různé hlasité projevy trávicích procesů, naprostou nekomunikaci (muži prý "hledí do ohně" - z odborné literatury). Jediné, čeho bych chtěla docílit je, aby, až se konečně zvedne, ten bordýlek po sobě aspoň trochu uklidil. Mám pocit, že muži se cítí doma tam, kde se mohou chovat trochu jako čuníci, nedělat si vůbec žádné násilí. Čím je chlap větší elegán na veřejnosti, tím je doma větší buran. A manželka je ta jediná, která mu to toleruje a oni se dlouho přetvařovat nevydrží.
Možná by mě nakonec mnohem víc deptal pedant, který úderem 19. hodiny zasedá ve sněhobílé košili ke vzorně prostřené večeři, všechno musí jít podle jeho časového rozvrhu, doma se musí mluvit spisovně a chodit pomalu ve společenském oblečení, všechno musí být bez poskvrnky a z 10 vyžehlených košil prohlásí za řádně vyžehlenou pouze jednu. Známá takového chlapa má a je z něj na mrtvici.
Navíc - chlapi v tom nejsou sami, o mojí mami si taky lidi myslí, že i doma je to naprosto dokonalá, načesaná a nalíčená dáma. Ovšem to je velký omyl, rozdíl mezi tím, jak působí na veřejnosti a doma je nebetyčný, co do vzhledu, mluvy, způsobu jednání.
Ovšem velká nevýhoda takové proměny (chlapa i ženské) je v tom, že jaksi láska a někdy i úcta jde do háje. Začnou se oslovovat mámo a táto (to obzvlášť nesnáším) a vzniká rodina založená na zvyku a vzájemných protislužbách a pravidelném sexu v sobotu ráno (nebo ve středu večer). Myslím si, že ozvláštnění za pomoci erotického prádla moc nefunguje, pořád je to ta samá (a postupně i čím dál starší) ženská.
Dá se to vyřešit - najít si jiného partnera, ale ten v 99% bude za dva, tři roky ÚPLNĚ STEJNÝ. Moje kamarádka na to má jednu teorii - jakmile před tebou žačne (s prominutím) prdět, je to v háji...
Takže - zkus vymyslet nějakou akci, která by bavila i jeho, zkus s ním promluvit, ale nejsem si jistá výsledkem. Spíš si na to budeš muset postupně zvykat. Útěchou ti může být to, že ti ostatní jsou stejní.

 Bob 
  • 

Re: Monty, 

(11.8.2004 10:41:18)
Ne, Pettino, takhle se nechová většina chlapů. Máte pech. Ty a Monty jste si vzaly úplný hovada.
 pavla 
  • 

Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 11:04:01)
a s kolika muzi jsi dlouhodobe zil?
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:17:23)
:-) Máš recht, s žádným. Ale to je jen o jednoho nebo dva méně než většina žen, který tady diskutujou.
 Radka 
  • 

Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 11:07:57)
No, tak to patřím taky mezi ty, co si vzaly hovada. Ovšem zároveň se mnou všechny mé kamarádky, známé a sousedky. Neznám jediný případ, který by se lišil...
 kamca1 


Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 21:11:28)
tak to vás, co máte doma hovada, opravdu ze srdce lituji a škoda, že neznáte mého manžela. Nemá v sobě ani kapku z toho co vy popisujete a to jsme spolu už 8 let.
Je mi Vás opravdu líto, že jste museli potkat zrovna takové chlapi a že je jich ve vašem okolí tolik. Tím chci jenom říct, že určitě nejsou všichni chlapi stejní, tak pokud je to ve vašich silách, změňte svůj život dokud to jde. Nebudete přeci zbytek života přežívat ale žít! Hodně štěstí.
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 0:05:55)
Milá Kamčo,
nemám pocit, že svůj život pouze přežívám. To, že mám doma chlapa, který se nejraději vyvaluje u televize s hromadou chipsů, přepíná ovladačem z kanálu na kanál (fotbalový maniak), chodí doma nejraději v teplákách "koleňákách" neznamená nutně, že je to největší vyvrhel pod sluncem. Je to pro něj jen nejlepší relaxace.
Pro mne je nejdůležitější, že miluje děti a plně se jim věnuje, dokáže se smát i v těch nejtěžších chvílích - a hlavně a především, je to člověk, na kterého se mohu 100 % spolehnout. Byla jsem půl roku zcela nepohyblivá a on se dokázal bez problémů postarat o celou domácnost, 3 děti, senilní babičku a ještě chodil do práce. Neohrnuje nos nad jakoukoli domácí prací - prostě každý děláme to, co je momentálně potřeba a kdo má čas. Rovněž mu není zatěžko mi čas od času koupit i malou pozornost - jen tak, abych věděla, že na mně myslí. Pokud nechci s dětmi zdegenerovat u televize, musím se průběžně starat o jiný program já. Takže výlety, koncerty, divadla, kina, procházky a dovolené mám pod palcem výhradně já a jemu vždy akorát nabídnu, jestli chce jet s námi. Neříkám musíš, jen nabízím. Ani jednou se mi nestalo, že by odmítl.

Zažila jsem taky opak v prvním manželství - byl zábavný, milý, spousty koníčků, skvělé vystupování. Když jsem potřebovala s čímkoli pomoci, vždy se zdejchnul, jak pára nad hrncem. Nezajímalo ho, že jsem 3 týdny po porodu začala mít horečky a málem jsem vykrvácela. Vzal auto a odjel za kamarády. Do porodnice jsem jela sama (s kočárkem) autobusem a tramvají. Dorazila jsem do vrátnice a tam jsem omdlela. Nezájem. Prostě mi bylo špatně a je to jen můj problém. On vyžadoval perfektně naklizený byt, uvařeno, dítě obstaráno a perfektně ohozenou a nalíčenou manželku. Aby se mohl vytahovat, jak je skvělý a jak má skvělou rodinu. Lhal kudy chodil, absolutně nespolehlivý, opatrný na SVÉ peníze, posléze i nevěrný.

Takže, než toto, raději mám chlapa v "koleňákách" s ovladačem v ruce u kterého bezpečně vím, že by se pro mne a děti nechal i rozkrájet.
Myslím, že řada z těch, které tady sice brbláme nad drobky v koberci, by neměnila. Toť můj názor - který samozřejmě nikomu násilím necpu.

 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 14:37:56)
Radko, podepisuju.
Můj chlap je taky jinej doma a na veřejnosti, koneckonců oba jsme se asi už trochu okoukali, i on mě dokáže nadzvednout svou neomezenou schopností chrápání u fotbalu, ale respektuje mě, váží si mě a já jeho, miluje nás a pro rodinu by se - jak říká Radka - rozkrájel, a to i v době, kdy jsem já proležela těhotenství na zádech a všechno včetně péče o starší dítě bylo jen na něm. Taky se neshodnem v trávení volnýho času - on radši do města, já do přírody, no, vždycky se to nějak vyřeší, čas od času kompromisem, někdy oddělenou dovčou, ale z toho se nestřílí.
Všechno je to ale jen v takový velmi dobře snesitelný míře. Kdyby u tý telky ležel ještě víc a jít na pískoviště by ho štvalo víc než teď, asi bych taky nadávala :-)))
 Zdena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 23:25:15)
tak proč ho nazýváš hovadem??

Z.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(13.8.2004 8:14:19)
Ale to přece není můj termín... to "hovado" tu použil někdo jiný ve smyslu "Ty a Pettina jste si vzaly hovada". Ode mne to nevzešlo. :o)
 Zdena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(13.8.2004 14:14:59)
???????
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Já také ne!!! 

(14.8.2004 14:03:45)
Docela mne tady nadzvedlo sdělení, že "každá si vzala hovado". Takže nevydržím a musím vám napsat názor svůj.

Vdávala jsem se před 17 lety, se svým nynějším mužem jsem v té době chodila 6 let, takže po 23 letech vztahu mohu místopřísežně prohlásit: MŮJ MANŽEL NENÍ HOVADO, JE INTELIGENTNÍ a PŘÍJEMNÝ PARTNER, POZORNÝ MILENEC A SKVĚLÝ TÁTA! To, co jsem napsla vůbec nebrání tomu, aby mi občas nelezl na nervy (zamyká byt na 2 + 2 západy i když jsme doma), občas mně nerozčiloval (když se mne po tolika letech bydlení zeptá kde máme ručníky) nebo jsem na něho nebyla naštvaná. ALE stejně tak lezu na nervy já jemu (mám večer při žehlení či dělání papírů puštěnou televizi - jako kulisu - a on to nesnáší), občas ho rozčílím (když potřebuje něco napsat na počítači a já to zapomenu třeba i po dvou připomenutích) nebo se na mne naštve. Jenže partnerský vztah je asi 5% zamilovanosti, 5% sexu, 10% zvyku (setrvačnosti), 30% povinností a 50% tolerance.

Někde jsem slyšela, že v Itálii mají pořekadlo když se manželé hádají že "dělají lásku". Líbí se mi to. Pravda, nehádáme se tak často a hlasitě jako "italská" domácnost, ale to je dané tím jejich jižním temperamentem. Ale když máme rozdílné názory tak si to vysvětlíme, každý řekneme svoje názory, co mi vadí, co jeho štve a dojdeme ke kompromisu. A ten se stane jakýmsi "nepsaným zákonem" naší rodiny. A to je to "dělání lásky". Je to jakási prevence toho, abychom časem jeden o druhé v nakupené zlosti neměli potřebu říkat, že je hovado.

No a k tomu, že muž se válí na pohovce, kouká "do ohně", čte noviny či sleduje telku a ženuška kmitá okolo dětí a domácnosti a až se "pán a vládce", kterému ona ale v duchu přezdívá "hovado" zvedne, tak ona nakluše a vše uklidí a dá na místo... ? TAK TOTO NIKDY!!!! A to pozor - upozornění pro čerstvě zamilované a novomanželky - NIKDY nesmíte dopustit. Zůstane-li po mužíčkovi podobná spoušť zatněte zuby a nechejte ji tam!!!! Zůstanou-li ponožky pod postelí - nechejte je tam. Pohodí-li kalhoty přes židli - nechejte ji tam!!! Jasně vyhlašte pravidlo, že perete jen to, co je v koši na prádlo, nové pitivo koupíte, až bude bedna plná prázdných lahví - jinak přece nevíte, že pitivo došlo, ne? (a to prosím lze aplikovat nejen na pivíčko manžílka, ale i na limči dětiček, které mají v oblibě odnést si láhev do svého pokoje a po vypití ji tam "zapomenout".) atd. Já razím heslo, že muž je stejně inteligentní a schopný jako žena, a naopak že žena má stejně náročné pracovní vytížení, jako muž (a to pozor - i když je na MD!). Tak proč by se jeden měl koukat na televizi a druhý všechno ostatní. Mužům je třeba nechat cca 1/2 hodiny po návratu z práce klid - tvrdí i psychologové, že oni potřebují v klidu ( pozor - V KLIDU - nepálíme na něho dotazy kam pojedeme na víkend, ani za ním neposíláme dítka aby předvedla poznámky) přehodit myšlení ze "zaměstnání" na "rodinu". Ale po té půl hodině "hájení" doporučuji manžílka oslovit nevinnou otázkou zda mu nebude vadit, když bude večeře až tak za dvě hodiny (nebo neco podobného - ten můj má v žaludku budík - co víte, že mu BUDE VADIT). A když se zeptá proč, tak mu vysvětlíte, že nejprve musíte dělat s dítky úkoly - později by byla už moc unavená - a třeba pověsit prádlo, aby uschnula halenka, kterou si zitra chcete vzít. A zakončíte nevinně: "A nebo že by jsi dohlídl na ty úkoly a prádlo pověsil, abych mohla začít vařit hned?" Dalo to práci, ale podobnou ženskou manipulací jsem naučila manžela - obletovaného jedináčka - že doma pomáhá se vším a žádnou domácí príci nepovažuje za podřadnou. Mám teď práci v jiném mšstě jezdím na dvě směny. Když přijedu z odpolední v 21 hodin jsou děti naučené a po večeři, nádobí umyté, malá leží a pes je nakrmený. Prostě doma vše funguje. Taky jezdím cca 5x ročně na týden mimo domov a manžel vše zvládá. Není z toho nadšený, ale domácnost funguje.

Já vím, že to není jednoduché, ale je potřeba si uvědomit, že po prvotní zamilovanosti, kdy jste ochotné odpustit vše, přijdou všední dny. Bude-li vám přáno, měli byste spolu prožít nějakých 40 či 50 let a proč je prožívat ve stresu, pohrdání či přímo nenávisti, když je lze - po dejme tomu prvních pěti náročných letech, kdy vydržíte nádobí na stole neuklizené i 3 dny, než to vašemu "drahouškovi" dojde potom už prožívat v pohodě. Je to někdy náročné, ale věřte mi - stojí to za to!!!!

Ahoj a hlavně tu toleranci!!!
Simča
 Saimona + HONZÍK a dvě ségry 


Re: Já také ne!!! 

(14.8.2004 15:38:51)
hlavně, aby ta tolerance nebyla jen z jedné strany!!!!!!!!!!!!!!!!! Tuto situaci jsem již zažila a nikdy bych jí nechtěla opakovat. můj první muž byl klasický líný hovado!!!!!! který si o sobě myslelo, že se kolem něj točí celý svět. a to jsme spolu chodili pět let a poté bylo manželství a děti. Nevím kde se vzala ta změna k horšímu. Každopádně milá Simčo, není to tak jednoduché jak ty píšeš.

Určitě se nebudu ptát svého partnera zda by mu nevadilo, že večeřička bude o něco později. není problém mu to sdělit naprosto NORMÁLNÍM způsobem a NORMÁLNÍ partner půjde úplně NORMÁLNĚ pomoci s dětmi a dom. záležitostmi. Pokud se partner někde zdrží a ví, že domů se dostane o dost později, také mi tuto informaci NORMÁLNÍM ZPŮSOBEM sdělí a já toto NORMÁLNĚ přijmu.

Zdraví také Simona
 Karolina - dvě velké děti a dvě vnoučata 
  • 

Re: Já také ne!!! 

(16.8.2004 14:57:32)
Inu to co čtu, mi připadá trošku jako zázrak, to vám gratuluji, měla jste asi dobrou ruku při výběru. Já jsem byla vdaná 13let, poté se rozvedla, říkala jsem si, že jsem asi byla neschopná manžela zvládnout, jenže on od té doby - a je to už hodně let - žije s jinou, která vypadala, že je klidnější než já, cílevědomější, vytrvalejší - a výsledek je ten, že od něj už 2x odešla a vrátila se jen proto, že ve svém věku už asi nikoho nenajde (je starší než já)a nechce být sama. Ale nepohnula s ním v ničem. Prostě některý chlap je tak vychovaný z původní rodiny, že s ním nepohne ani skvělá promovaná psycholožka, natož normální ženská bez zkušeností!! Měli jsme dvě malé děti, on vyžadoval stále sex, přišel z práce, s ničím nepomohl, obě děti ještě měly plenky, tehdy hadrové, žádná automatická pračka, žádné auto, tahala jsem nákupy pod kočárem z krámu, ve kterém jsem stála 2 hodiny frontu...byla jsem vyčerpaná, ale jeho to nezajímalo. Sex měl skoro denně a ještě mi stačil zahýbat. V práci byl mezi ženskou populací velice oblíbený, vtipný, zábavný, pohledný.. Prostě chce to správný výběr, ale jak a podle čeho vybrat, to je dost ošidné. Říká se, že je dobré znát rodinu partnera, jejich zvyky, chování, ale pokud obvykle přijdete na návštěvu k budoucí tchýni a tchánovi, určitě na sebe neřvou a neházejí nádobí, že.
 Karolina - dvě velké děti a dvě vnoučata 
  • 

Re: Já také ne!!! 

(16.8.2004 14:57:47)
Inu to co čtu, mi připadá trošku jako zázrak, to vám gratuluji, měla jste asi dobrou ruku při výběru. Já jsem byla vdaná 13let, poté se rozvedla, říkala jsem si, že jsem asi byla neschopná manžela zvládnout, jenže on od té doby - a je to už hodně let - žije s jinou, která vypadala, že je klidnější než já, cílevědomější, vytrvalejší - a výsledek je ten, že od něj už 2x odešla a vrátila se jen proto, že ve svém věku už asi nikoho nenajde (je starší než já)a nechce být sama. Ale nepohnula s ním v ničem. Prostě některý chlap je tak vychovaný z původní rodiny, že s ním nepohne ani skvělá promovaná psycholožka, natož normální ženská bez zkušeností!! Měli jsme dvě malé děti, on vyžadoval stále sex, přišel z práce, s ničím nepomohl, obě děti ještě měly plenky, tehdy hadrové, žádná automatická pračka, žádné auto, tahala jsem nákupy pod kočárem z krámu, ve kterém jsem stála 2 hodiny frontu...byla jsem vyčerpaná, ale jeho to nezajímalo. Sex měl skoro denně a ještě mi stačil zahýbat. V práci byl mezi ženskou populací velice oblíbený, vtipný, zábavný, pohledný.. Prostě chce to správný výběr, ale jak a podle čeho vybrat, to je dost ošidné. Říká se, že je dobré znát rodinu partnera, jejich zvyky, chování, ale pokud obvykle přijdete na návštěvu k budoucí tchýni a tchánovi, určitě na sebe neřvou a neházejí nádobí, že.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Díky za reakci 

(17.8.2004 23:44:38)
No nejprve k tomu, co napsala Karolína:
je fakt, že jsem se do svého muže zamilovala skoro na první pohled. Ale pak jsme se i rozešli (po 1,5 roce) a rok jsme chdili každý s někým jiným. Ale asi jsme si byli souzeni :-)))
U nás ale dokonale neplatí to, že se má člověk koukat na rodinu. Pokud jsi tu něco odemne četla, tak jsem tu už popisovala zkušenosti s tchýní, které jsou šílené. Cokoliv udělám je špatně, osočuje mně, že mám druhou dceru s někým jiným (mimochodem kdo ví - druhá dcera je mimino ze zkumavky!) a když párkrát pečovala o vnučku (na vlastní žádost, já se tomu spíš bránila), tak šlo malé 3x o život. Pak jsem se zasekla a řekla, že dokud se nebude holka schopná o sebe postarat, tak bezemne či tatínka u babičky nebude.
U "tchánů" se všechno řídí tím "co tomu lidi řeknou", takže před cizími jsou velmi uhlazení. To, že mně vzali do rodiny, se poznalo tak, že na sebe babička a dědeček začali předemnou kydat špínu :-((.
Navíc manžel vyrůstal v rodině, kde
- maminka dělala vše, protože jen tak to bylo uděláno dobře (byla učitelka na ZŠ)
- tatínkovi denně chystala večer na židli co si má druhý den obléknout a v tomto duch vychovávala i syna
- rodina byli jen oni tři (i ke své vlastní matce, kterou já poznala už postiženou mrtvicí, byla zlá, řvala na ni a pod.)
- kdokoliv mimo je tři byl cizí = zlý a špatný
- svého jediného syna vychovávala velmi zvláštně: jednak se mu snažila vysvětlit, že on je tak dokonalý, že mu žádná holka nebude dost dobrá, ale současně cokoli udělal, tak mu vynadala, že to udělal špatně, takže mu velmi narušila sebevědomí. Manžel je lékař - myslím si, že velmi svědomitý, šikovný a svou práci dělá s láskou a dobře, ale téměř pořád má v hlavě myšlenku co když něco udělal špatně. Maminka se na něm hodně podepsala.....
Naše rodina naproti tomu žila (a přes věk mých rodičů, který se blíží osmdesátce a mají za sebou zlatou svatbu stále žije) velmi společensky, otevřeně a rodiče si v životě neřekli (alespoň před námi dětmi) křivé slovo. Dali nám dobré zázemí široké rodiny, dávali nám vždycky najevo, jak nás mají rádi a to je asi můj největší vklad do života.
Moji rodiče jsou o 10 let starí než manželovi, ale nikdy jsem doma neslyšela, že jsou staří. (Od tchýně jsem to slyšela v jejích 41 roce!)
Kdybych měla manžela hodnotit na základě jeho rodičů, tak prchnůůůůůů :-)))
Jinak určitě nepopírám, že jsem měla velké štěstí, že jsem poznala takového muže, který ač není ideální, je asi uideální pro mne.

Jinak k tomu, co píše Saimona:
Já tak s "mužíčkem" nemluvila o "večeřičce", pokud to tak vyznělo, tak se omouvám. Já jen chtěla naznačit pár věcí:
- manželka se nesmí dát a to od samého počátku společného bydlení
- ženská má i jiné zbraně, než třeba křik a zlobení se, takže proč jich nevyužít. Doporučuji zvláště mladým holkám, které svůj vztah budují, aby použily ženskou mazanost - no proto nám ji příroda nadělila, ne?
- neříkám, že to funguje s každým chlapem. Jen nedovedu pochopit, kam se po šíleném zamilování a vášnivé lásce vše vytratí a zbyde "hovado". Navíc jsem byla vychována v tom, že partneři by k sobě měli cítit úctu a jeden si druhého vážit a výrazy s hovady mi přijdou v daném kontextu hrozně silné.
- nevím, co bych dělala, kdybych si vzala (po pár letech chození přesvědčená, že jsem si vybrala dobře) muže a on se během dvou tří let úplně změnil. (Nějak si nedovedu představit, že v době chození to bude galantní muž, ochotný mi se vším pomáhat, tolerantní třeba v okamžiku mojí nemoci nebo nedávající mi najevo něco v tom duchu že on je pán tvorstva a já jen slepice a pak je naráz úplně jiný - kdy? jak? - ale asi se to někdy stává). No ale pokud by mně to potkalo, asi bych se rozvedla. Nemohla bych žít s mužem, který by doma na nic nesáhl v době, kdy já bych padala "na hubu".
Co závěrem - snad jen všem přát, aby vybíraly móóóóóc dobře.
Simona
 Vranimůra s Lištičkou 


Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:12:37)
Monty tak z praxe u nás. Začínáme spolu třetí rok a máme roční holčičku. Většinu z našich společných aktivit vymýšlí on. Nebo spíš bych řekla, ty zajímavější vymýšlí on. Ať už je to výlet na kole, návštěva restaurace, nebo nás prostě naloží do auta a odveze do nějakého města a pak se couráme po památkách, nebo naopak jdeme do lesa.
Do hospod nechodíme, nějak nám to moc neříká. Ne že bychom byli abstinenti, ale už máme asi svoje vypito. :-)Ten můj dělal x let barmana a tak si prý rád taky užije klidu.
Na koncerty a výstavy, do muzeí občas taky chodíme. Malá je zvyklá s námi chodit odmalička, takže s ní není žádný problém. Na koncertě jedné gospelové kapely začala trochu "pobrukovat", tak jsem se bála problémů, ale muzikanti se jen zasmáli a bylo vše ok.
Občas jsou jeho aktivity na zabití :-)) to když přijde v devět večer, prý máme zařízené hlídání, mám se obléknout že jedeme pryč. Kam to neřekne.. Já mám za sebou velké prádlo, před sebou hromadu kukuřičky na zavařování a teď tohle. No abych to zkrátila. Vzal mne na večeři do naší oblíbené restaurace. Je trochu z ruky, asi 50 km, ale pro něho žádný problém, ikdyž ráno vstával ve čtyři. A takovéhle krásné blázniviny tropí od začátku našeho vztahu. Možná je to sice méně často, ale vzhledem k tomu že změnil zaměstnání a už nemá tolik času jako dřív, tak to chápu.
Sami nikam nechodíme. Nějak nemáme potřebu. Jsme rádi spolu. A přitom vím, že kdybych chtěla, tak můžu jít kamkoliv. Dokonce mne nabádá, ať si domluvím srazík s maminama. Sám mi objednal víkendový pobyt se zajímavejma aktivitama pro ženy. (bože to bude babinec) Malou ty tři dny bude hlídat sám. (jestli to nebude proto, že bude mít volný pc, pacholek jeden)
A jak to je doma? Kdykoliv je potřeba tak pomůže - umyje nádobí, vyluxuje atd. Jen k žehlení ho nemůžu donutit ani násilím :-) A já ho tak nesnáším. Tedy to žehlení.
Přitom mi nepřipadá nějak méně mužný, než ty mužský co přestavuje El Bunda, (nevím už jak se to správně píše.)válej se doma na kanapi, popíjej pivo, každej den zajdou na jedno a ukázat se někde s manželku je pro ně děsnej trapas.

 Vranimůra s Lištičkou 


Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:21:37)
Ještě něco - naprosto souhlasím s Ivou a Nelindou. Jsou to krásně napsané příspěvky.

P.S. taky po tom svém uklízím poházené prádlo, rozčiluje mně, že po sobě neuklidí talíř atd atd. Ale miluji ho a beru ho takového jaký je. A on mne taky. I když na něj začnu mluvit v nevhodnou chvíli, třeba když na něj útočí protivník ve hře Age of empire.
 Corra 


Re: Re: Re: Monty, 

(25.8.2004 0:03:23)
Vrani-ještě jsi zapoměla na výlet do Mekáče:-)))))))))))))Tohle bude i pro mě zážitek na celý život:-))))))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Monty, 

(11.8.2004 10:53:29)
V takovém případě má ovšem pech 99% mých známých a kamarádek. Asi si taky vzaly hovada. A to nemluvím o pomocných dělnících nebo nezaměstnaných se základním vzděláním, ale o lidech ve vysokých funkcích v zaměstnání, zámožných, vážených a inteligentních vysokoškoláků nebo alespoň středoškoláků.
Mimochodem, já nemám problém s tím, že bych musela sedět doma a třídit hrách a čočku, zatímco můj manžel se někde "zabáva". Taky si můžu jít kam chci a dělat co chci - teoreticky, nemám na to moc čas - ale sama nebo s někým jiným. Manžela prostě mnou vymyšlené akce nebaví. Z koncertů má fóbii (chodí jen na koncerty kapel svých kamarádů), do kina "se mu nechce", v divadle jsme byli za dobu známosti 2x spolu (z toho 1x dostal lístky v práci a podruhé hrála jeho kamarádka), asi 2x nebo 3x byl s někým jiným. Na výstavě jsme byli asi 3x, nicméně dával mi docela najevo, že ho to dlouho nebaví a že mu stačí výstavní sál "prolítnout". V kině jsme byli 2x.
Nevadilo by mi to, kdyby byl takový od začátku, ale když jsme se poznali, tak byl přesný opak. Pořád něco vymýšlel, zapojoval se do toho, co jsem vymyslela já, dovedl "spontánně blbnout", byl prostě kouzelnej. Že je po pouhých 2 a půl letech tak diametrálně odlišnej, to mne zrovna do extáze nepřivádí. Bohužel souhlasím s Pettinou, i kdybych si našla kohokoli jiného, bude to nakonec stejné.
Jo - zajímalo by mne, jaké praktické zkušenosti mají ti, co se mnou nesouhlasí. Jak to vypadá u nich. Já znám "jiné" chlapy jen ze stránek Cosmopolitanu.
 máta 


Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 11:02:03)
Monty,

TY čteš Cosmopolitan? :-)))

máta
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 11:07:55)
Máto, já kdysi pro Cosmopolitan externě pracovala, psala jsem pro ně rubriku o knížkách, tak mi posílali autorský výtisky. Tak jsem si je vždycky ve vaně přečetla. Už je to pár let, od té doby ho nečtu, maximálně prolistuju, když leží někde v čekárně u zubaře. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 11:05:17)
Ještě bych ráda upřesnila jednu věc. Můj manžel se neválí na gauči s pivem a s brambůrkama, ani nesleduje "imrvére" televizi. Nechodí doma špinavý, myje po sobě nádobí, vytírá, zalévá kytky apod. Ten popsaný model se ho netýká - to vídám jinde. Jediný problém je v tom, že nejeví zájem o společně strávený čas mimo domov (tvrdí, že je mu doma nejlíp, ale jakmile zavolá kterýkoli kamarád nebo kamarádka, už si obouvá boty) ani o nějakou "duchaplnou konverzaci". Myslím si dokonce, že i vím proč. Jenže takovou jaká jsem si mne bral, mohl s tím počítat. Já si brala jinýho člověka. To je ten problém.
 Nelinda a Ondráš (10/04) 


Opačná zkušenost 

(11.8.2004 11:45:57)
Chtěli jste někoho, kdo má jinou zkušenost, tak jsem tady. S mužem jsme spolu šest let, tři roky spolu žijeme, teď čekáme miminko.
Můj muž není dokonalý - uklízí po sobě jen letmo, ale snaží se - např. mu nikdy neuklízím vyprané věci do skříně, jsou to přece jeho věci, za nezdvořilé tělesné projevy se vždycky omluví, u počítače tráví čas, jen když se opravdu nudí a třeba v době, když mě není dobře a jdu si lehnout. Nebo se zeptá, jestli mám nějakou zábavu na večer, nepotřebuju počítač a jestli mi nebude vadit, že bude pár hodin v kuse zabíjet nějaké příšery. Zase ale hodiny tráví nad knížkou nebo malováním, ale každý musí mít přece chvíle jen pro sebe.
Neignoruje mě, spolu trávíme dost času, večer občas jdeme jen tak na procházku nebo na si třeba sednout na jedno (i víc), společné kulturní večery jsou zvykem a nikdy výjimkou. Někdy jde ven on sám, někdy jdu sama já. Monty, nevím ale jak se to dá zařídit, u nás to prostě bylo vždycky tak, většinou se na tom shodnem a málokdy se stane, aby jeden musel druhého přemlouvat, aby s ním šel.
Je fakt, že k některým věcem je třeba přistupovat s trochou kompromisu. Vím, že stejně jako většině ostatních chlapů připadá i tomu mému vykecávání jako pitomost, takže mě nevnímá a vadí mu, že ho ruším zvlášť když si čte nebo se mu třeba připalují palačinky. Protože já si vždycky "schválně" vyberu tu nejhorší možnou chvilku. Tak se snažím se krotit a o kravinách mu vykládám jen když fakt nemá nic na práci - třeba když spolu někam jdeme nebo u jídla (i když to si většinou oba čteme), nebo když někde společně na něco čekáme. Takových chvilek je kupodivu dost a ke komunikaci mi to stačí. No a když je třeba promluvit si o něčem důležitém, tak to dostatečně zdůrazním a pak se to probere.
Spíš se mi v poslední době zdá, že ve vztahu lenivím víc já. Určitě je to dáno i těhotenstvím, jsem prostě víc unavená. Včera když jsem šla okolo zrcadla, tak jsem zjistila, že mám na tričku parádní flek od těsta už dva dny a vůbec jsem se neobtěžovala se převlíct, i když se na tom těhotenském pupku náramně vyjímal. Řekla jsem si, že bych měla k našem vztahu mít větší respekt a měla bych se i v těhle prkotinách víc snažit.
Já nevím, jestli to správně vyznělo, ale vpodstatě jde o to, že můj muž sice není doma tak zábavný a šarmantní jako ve společnosti, ale pořád je to veselý, ohleduplný a milující muž a budoucí otec a já doufám, že to svojí leností nezkazím, jako to možná zkazili vaši muži.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:10:04)
Monty,
tak já patřím mezi ty , jejichž manžel se s tím pivem a brambůrkami u televize válí. A neuklízí po sobě. Má zvláštní způsob sledování té televize - na všechno se dívá odprostředka, neustále přepíná, nakonec neví z ničeho nic. To moc nechápu.
Ale zase se účastní rodinných akcí, jen to musím zorganizovat. Je ale fakt, že dceři už je 7 let. Když byla malá jako Stáník, začínali jsme jezdit na kole v cyklosedačce, procházky s kočárkem nenáviděl a odmítal je. Nic moc jiného se nedalo dělat a taky s námi asi trávil čas dost nerad. Vždycky byl rád, když ho vysvobodili kamarádi. Taky trávil mnohem víc času v práci, vlastně si dával pozor, aby přišel a malá už spala. Tak zkus počkat, až bude Stáník větší. To s těmi koncerty - já a manžel posloucháme každý jiný styl hudby a dneska spíš uvítám, když si to své odbyde s kamarády. Tvůj manžel by měl ale umožnit tobě, aby sis mohla vyjít s tvými kamarády.
Co se týče duchaplných rozhovorů - o ty moc nestojí. Vedeme je prakticky jen tehdy, když otevřeme lahvinku. Někdy je to docela dobré, někdy se to zvrhne v hovor o tchyni nebo mých rodičích, o firmě a pak je záhodno rozhovor co nejdříve ukončit. Já jsem si duchaplné rozhovory užila s mojí nejlepší kamarádkou (teď už se nevídáme, bydlí v zahraničí), to jsme skutečně probraly leccos. Manžel na ty mé (prý moc intelektuální) řeči moc není.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:20:07)
Pettino, tohle je mi jasný, mě procházky s kočárkem taky nebaví. Do toho jsem ho nikdy nenutila. Já jen nechápu, proč mi do očí tvrdí, že je doma spokojenej, šťastnej, že miluje mne a Stáníka nade vše, ale přitom se jeho pobyty doma omezujou na čtení, spaní, jídlo, sezení u PC, koupání se synem (cca 10 minut), občas hraní se synem (cca 10 - 15 minut) a to je všechno. Proč mu nepřijde divnej ten rozpor - je doma spokojenej, ale využije všech příležitostí, jak odtud vypadnout. Miluje mne a syna, ale že by s náma něco PODNIKAL, to ani omylem. :o(
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:34:30)
Tebe procházky s kočárkem NEBAVÍ??????? To mi hlava neber.... Nemáš náhodou ke svému dítěti podobný vztah jako Tvůj manžel k Tobě????
 Marťa11 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:40:05)
Je pravda, že tohle taky trochu nechápu... nezlob se Monty, ale já mám pocit, že Stáník je trochu na obtíž vám oboum... já to taky cítím z tvých článků... jakoby jsi záviděla manželovi, že na na něm Stáník tak zívislý není a pro něj se až tolik nezměnilo, ale ty nemáš na vybranou...

Navíc Stáník už je dost velký, aby to nebyli klasické procházky z kočárkem... vždyť teď ty kluky baví daleko více už fotbal, basket, hokej (respektive první pokusy o tyto sporty :-))), písek, apod.? Navíc zjišťuju, že manžela to teť tímpádem taky baví daleko více... často je v práci od 6 od rána, přijede v 6 večer a volá z auta, ať mu prcka nachystám ven z balonem...

M.
 Kaaja 


Bobe, 

(11.8.2004 12:53:00)
myslím, že mám své dítě ráda, ale na procházky s kočárkem taky vzpomínám spíš jako na "Voprus". Prostě mě nebavilo objíždět dědinu každej den tou samou trasou (pravda někdy jsem to pro změnu otočila). TeĎ su strašně šťastná, protože lítáme po zahradě, blbneme v bazénu a tak. Nemyslím, že když někoho nebaví jezdit s kočárem, tak musí být nutně špatná matka.
 Valkýra 


Re: Bobe, 

(11.8.2004 13:08:38)
Tak to mě procházky s kočárkem docela bavily, jen jsem někdy nechtěla chodit sama. Byla jsem schopná chodit 2 hodiny v kuse. Co mě nebavilo, bylo dokodrcat kočárek do nejbližšího parku a tam tlachat se ženskými o blbostech. Vedle témat, co tam probíraly, jsem si fakt připadala jako praštěná intelektuálka. Nebaví mě bavit se o běloskvoucím prádle, o dietách atd... Navíc všechny vyzdvihovaly svoje skvěle vyvíjející se dítka a já myslela, že je moje malá opožděná. Stejně jsem trpěla i v mateřském klubu, kam jsem chodila kvůli tomu, aby malá měla dětskou společnost. Nějak se mi nepodařilo potkat holku s přibližně stejně starým dítětem, která by mi byla bližší. No, některé z kamarádek si děti ještě nepořídily.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:53:20)
Bobe, teď už je to jiný, protože je syn větší (19 měsíců), ale když byl mimino, fakt mě to nebavilo. On jenom spal. Teď mu můžu ukazovat věci venku, vyprávět, vzít ho třeba na houpačku; s tříměsíčním spícím miminem v kočárku člověk moc zábavy neužije. Navíc jsem musela snášet kočár z druhého patra po schodech a zpátky ho vláčet zase po schodech, kočár vážil 10 kg a tahala jsem ho takhle od 9 dnů po porodu. Mnohdy nahoru i s dítětem vevnitř, protože jsem ho nechtěla budit.

Marťo, nemyslím si, že by mi byl Stáník "na obtíž". Nestarám se o něj sice 24 hodin denně, protože pracuju, ale věnuju se mu myslím docela dost a baví mě to. Nejsem moc mateřský typ, já vím, když jsem půl roku nepracovala, skončila jsem na antidepresivech. Vadí mi jen to, že já MUSELA přizpůsobit svůj život dítěti, ztratila jsem x možností "seberealizace" a manžel nemusel NIC. On má pořád svůj svobodný život a nepřijde mu divné, že já ne. Dítě chtěl on a teď mi řekne, že ženská, když má dítě, má být především matka. OK, ale proč by chlap logicky neměl být taky především otec?
 Marťa11 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:01:40)
No jo Monty, ale to jsis buď měla Stáníka pořídit s někým jiným nebo se na tom, jak a kdy se o něj bude starat zařídit od začátku... co a jak se pro koho změnilo? Já nevím a to jste si mysleli, že Stáník bude hned soběstačný?

Prostě, jak si to zařídíte, tak to máte... možná jste měli to dítko trochu posunout... až se víc poznáte a zjistíte, že to je ono, že se opravdu změní všechno... i když vše dopředu člověk tušit nemůže, tak naivní, že to zůstane při starém snad není nikdo...
 Marťa11 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:23:57)
Aha, to jsem nevěděla, že dítko posunou nemohli... ale teď Monty psala, že po 2 měsících?

Tak to hodně vyvětluje... protože pořídít si dítko s někým, koho znám 2 měsíce? Tak to je dost jiná krevní skupina... nejsem žádný mravokárcce, ale dítě je pro mě obrovská radost, starost, ale i zodpovědnot a po 2 měsících bývalých vztahů (třeba při bezstarostném životě na kolejích :-))) jsem si o každém myslela, že je pan úžasný :-))), což se česem, ale nepotvrdilo...
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:09:09)
Jsem mimo. Neznám krásnější chvíle, než jsou procházky s naším tříměsíčním synkem v kočárku. Že spinká... ale jak je při tom krásnej a spokojenej! Ale je pravda, že se při tom nenadřu - kočárek většinu cesty nadšeně tlačí náš první, dvouletý kluk a odmítá mě pustit k řízení.
Po tom, co vyprávělas o svém "muži", mě nepřekvapuje, žes po porodu musela vláčet kočár. Vždyť to říkám: hovado!
 častý čtenář 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:33:13)
My se s manželkou ještě dnes "pereme" kdo bude strkat. Je pravda, že manželka většinou ustoupí. Říká, že chápe moji potřebu, protože nejsem s mladym tak často. Ale myslí si, že se chci vytahovat :-).
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:55:14)
Hehe, proč si to nepřiznat - nevím jak Tebe, ale mě na takové procházce pýcha přímo fackuje!
 častý čtenář 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 14:48:32)
Ale jo, samozřejmě že má pravdu :-). Říká, že je to na mě strašně vidět. Manželka nám říka (mě a mladýmu) "závisláci" :-).
 Kaaja 


Bobe, a častý čtenáři, 

(11.8.2004 15:02:15)
je skvělý, že jsou chlapi jako vy. Moc jich opravdu není. Aspoň ne v mým okolí. Můj manžel tlačil kočár akorát v lese, ale já jsem ho nikdy nenutila aby jezdil s kočárem po dědině. On ho taky radši vzal na zahradu. Ale ruku na srdce pánové, jak často s tím kočárem jedete? Denně to asi nebude, že? A nemyslím to zle. Je jasný, že když něco je jednou za týden, je to super, ale když se to stane denním stereotypem už to tolik nebaví.
 Bob 
  • 

Re: Bobe, a častý čtenáři, 

(11.8.2004 16:29:30)
Denně samozřejmě ne, tak třikrát týdně, ostatní dny nosím synka v šátku.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(21.8.2004 19:56:53)
Ježiši Monty, ty snad píšeš o mě. Fakt vím o čem mluvíš! I ty antidepresiva baštím. Moc ti děkuji, zjišťuji, že nejsem E.T. . Děkuji !!!
 Vranimůra s Lištičkou 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:35:16)
Monty a jsi si jistá, že jsi se opravdu nezměnila?
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:49:00)
Monty,
on vás má asi opravdu rád, má u vás DOMOV. A domov je místo, kde se nemusí nijak přetvařovat. Jak už jsem psala v minulém příspěvku, možná se společensky vyžije sám a nemá potřebu už chodit s vámi. Nedokáže se vžít do tvojí situace.
Neboj se, taky mě to dlouho štvalo, až jsem zjistila, že ten můj je holt takový a doma se cítí tam, kde se může chovat trochu jako prasátko. U mámy se chová taky tak. Já ho poznala v jiném prostředí a taky se dlouho přetvařoval.
Co by ho asi tak bavilo a mohli jste to dělat všichni?
U nás je tak střídavě oblačno. Jsem ráda, že ho mám, on je snad rád, že vytvářím domov a začínám se učit žít s tím, že on ten domov spoluvytváří a když za sebou trousí odpadky, je to holt jeho věc. Možná je to ten pravej relax, mít možnost tou lahev od piva hodit pod stůl... Snad žijeme dost spolu a nejen vedle sebe. Ale to, aby s námi nechtěl trávit vůbec žádný čas a dával najevo, jak ho to nebaví, to by mě asi fakt štvalo. Taky jsem tím prošla začínala uvažovat o rozvodu. Zlepšovalo se to, jak dcera rostla. Ale při procházkách s kočárkem se tvářil, jako bych ho natahovala na skřipec, pořád doufal, že začne pršet nebo přijde vichřice. Tak jsem ho s sebou netahala.
Jo a hodně se zlepšilo, když jsem začala jezdit autem. On tím získal více volna, zbavil se nudných nákupů a různých pojížděk a dnes spolu děláme jenom to, co baví oba.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:40:54)
treba je s tebou spokojeny prave proto. servis tam ma, neprsi mu na hlavu, nikdo ho nebuzeruje, nikdo po nem prakticky nic nechce, proc by te vymenoval? a z toho stereotypu s tebou, kdy ty stejne vecne nemas na nic cas a jses tak samostatna, ze ho stejne nepotrebujes, si odskoci zavířit a kdyz se vrati, vi, ze tam bude mit svy jisty, protoze ty (schopna) mu to spadnout na hlavu a vyzrat mu jeho dil zodpovednosti za rodinu nenechas, tak co by si trhal jatra.

potrebovat - ty to pokazde trochu shazujes a prevadis na takove ty materielni veci a hrozne zduraznujes, jak jsi nikoho nepotrebovala a postaras se o sebe sama. Jiste, ja se taky proklepu, kdyz mi manzel neprinese vyplatu, zatlucu si hrebik. Pripomina mi to takovy ten otrepany for, proc zena potrebuje muze? Protoze vibrator ti travnik neposeka...
Ale priznani potreby mit vedle sebe psychickou oporu neni priznani nejake slabosti. Ja sveho manzela potrebuju vedle sebe jako oporu v takovych situacich, jako je treba smrt nekoho milovaneho. Jako je ztrata duvery v lidi, kteri ti předali hodnoty, na kterych stoji zaklady tveho zivota. Kdyz se ti ztrati puda pod nohama a smysl zivota. To je mi cela ma samostatnost a schopnosti na nic. Pak potrebuju nekoho, komu mohu duverovat, spolehnout se na nej, prenest na nej celou tu vahu toho, ze on bude tim jedinym mym zachytnym bodem v zivote, nez se mu podari dostat mne zpatky. A kdo jiny by to mel v takove krizi byt, nez zivotni partner, ktery ti sliboval, ze te bude milovat a stat pri tobe v dobrem i ve zlem.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 14:04:21)
Ivo, možná to bude znít divně, ale já psychickou oporu opravdu nepotřebuju. Celej život ji dělám jiným lidem. Jsem univerzální vrba. :o) Pro mámu, pro babičku, pro kamarádky, pro ségru, pro x lidí. Možná i pro manžela. Jsem ten člověk, kterýmu se volá ve tři ráno, když jsi v hajzlu a potřebuješ pomoc. :o)
Jediná situace, kdy jsem ji potřebovala já bylo, když mi vyšly blbě ty testy AFP. Nicméně tehdy se mne snažilo podporovat a povzbudit taky x jiných lidí, manžel byl jen jeden z nich. Nemá to ani cenu hrát, manžel není hloupej a ví moc dobře, co a jak.
Stručně řečeno - chci se s ním bavit, mít s ním společný zážitky, na který by člověk po letech rád vzpomínal. Nic víc.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 14:38:01)
Monty,
ty jsi univerzální vrba, já zase univerzální skála, se kterou nesmí nic pohnout. Vždycky jsem zvládala všechno, možná jsem taky dost studený čumák a moje emoce jsem nedávala najevo. Když jsem přestala zvládat VŠICHNI se divili, co se to se mnou děje. Že jsem celý den sama v rozkopaném baráku, s nemocným dítětem (to naštěstí nebylo často) ,bez jídla a nejbližší obchod 40 minut - to nebyl důvod sebrat se a pomoci, třeba tím, že by nakoupili pár základních potravin a přijeli, ale byl to důvod k rozebírání toho, že jsem přecitlivělá, když mi to vadí, že mám šíleného manžela, který je celý den v práci a že ještě obtěžuji ostatní, které moje problémy nezajímají.
A přešlo pár let - a kdybys slyšela, co najednou řeší oni! Mnohem větší prkotiny, ale STRAŠNĚ to prožívají.
Jo, univerzální vrby to nemají jednoduché, když samy něco potřebují.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 14:57:11)
Monty, nikdy neříkej nikdy. Já si to o sobě do tohoto týdne taky myslela, že psychickou podporu nepotřebuju, taky jsem věčná vrba těm ostatním. Ale teď prožívám už desátý den stejný jako ten první, o kterém jsem si myslela, že je nejhorší v mém životě, nemůžu spát, nemůžu jíst, nemůžu nic dělat, přes den sedím na internetu, abych měla pocit, že nejsem sama a úpěnlivě čekám, až přijde muž z práce. A přátelé to nevyřeší, ti za mnou nepřijdou ve tři ráno, až budu pochodovat po obýváku "pojď ke mně, musíš přece spát" To na čem jsem stavěla svůj život jsou tekuté písky a momentálně pro mne skutečně můj muž představuje jediný stabilní záchytný bod v životě, od kterého se odrazím, až budu zpátky budovat svůj domeček z karet.
 bead 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, - psychicka opora 

(11.8.2004 16:29:46)
Monty, promin, ale kdyz nepotrebujes psychickou pdoporu opravdu od nikoho, proc se ze vsech svych problemu/mindraku vypisujes na netu ?!? (mimochodem velmi hezky, tvuj ironicky humor je mi blizky, styl zivota uz mene).
Myslim, ze v prispevcich lidi, kteri (nekdy dost nevybirave)oznacuji tve manzelstvi ci spise nektere jeho aspekty za problem maji velky kus pravdy. Utkvela mi v hlave ze vsech tech prispevku kombinace vet, a troufam si rict, ze tam je jadro pudla. Ty rikas, ze takoveho cloveka sis nebrala. Brala, Monty, Brala, jenze jsi byla v pozici tech zen, se kterymi jako s kamaradkami ted vede ty sahodlouhe intelektualni rozpravy o cemkoliv, ktere tobe schazi. Vzpomen si (s laskou a ne s litosti prosim) na ty prvni dva mesice, zkus si vybavit vase rozhovory a priznej si, ze si ho poslouchala a vnimala jinak, nez to delas dnes. Kdyz si tenkrat cetl knihu, imponoval ti, a dnes, kdyz cte knihu, myslis na to, proc nedela neco jineho s tebou nebo Stanikem...V jinych clancich i diskuzich obhajujes svuj styl zivota...myslim, ze treba umyvani zachodu si tady musela "vysvetlovat" leckterym dobrym dusim. Premyslela jsi snad nekdy pred svatbou o tom, jestli do smrti smrtouci amen budes myt misu ty nebo on ? Lide se v nasem veku meni uz jen pramalo.Jen nechavaji vice vyniknout sve prirozenosti, a tak stejne jako nekteri muzi zacnou bez ostychu prdet pred svou drahou az po svatbe, jini zacnou svym intelektualnim image oslnovat dvakrat tydne jine zeny nez matky svych deti. Vis, nekdy si rikam, jestli se tva samostatnost a nezavislost nestava pozou, ktera te nuti vnitrne bojovat s problemy zavislych a nesamostatnych zen. Mas, dle meho nazoru (nerikam, ze objektivniho)stejny problem jako manzelky, ktere jsou hrde na svou neschopnost zastat jakoukoliv muzskou praci, nedej buh vydelavat vic nez on. Ten problem by se mohl jmenovat: Muj manzel se mi tolik nevenuje, Kdyz jsem si ho brala byl uplne jiny...Manzelstvi a samozrejme i partnerstvi casem vzdy (s mensimi ci vetsimi vykyvy) trpi pod tihou stereotypů. Ty nechces zapadnout do skatulky matka, hospodynka, zenska jake jsou tisice a narozdil od Tveho muze ti v tom brani existence ziveho tvorecka. Chlap muze byt nezavisly intelektual a zaroven splodit spousty deti. Zenska, ktera chce zustat stejna - nezavisla a samostatna - se dle meho nemuze nikdy stat matkou nebo manzelkou. Muze to zkusit, ale je to trochu donkichotske. Bud zacne resit problemy tve, nebo upadne v nemilost spolecenskych konvenci (coz se ti i tady na rodine pravidelne deje), je oznacovana za krkavci matku, za hnusnou karieristku atd, atp.

Puvodne jsem chtela napsat jen jednu vetu, ale nejak mi to nedalo. Tve prispevky at uz v podobe clanku, ci diskusni si vzdycky rada prectu. Hodne sil a pevne nervy...
 Eli a ej 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, - psychicka opora 

(11.8.2004 19:12:30)
Milý Beade,
moje mamka porodila tři děti a zůstala nezávislou intelektuálkou:-)) sviští manželstvím někdy trochu prudce, rozhoduje se náhle a tahala nás od miminek s sebou všude, kam chtěla ona. Táta někdy trochu reptal, někdy nadával hlasitě, ale po 27 letech manželství se tajně drží za ruce, když si myslí, že se nedíváme. Nemám pocit, že by kdokoliv z nás strádal. Myslím že to chce jen nekonvenčnost, neochotu zapadat do tabulek "dokonalá matka a partnerka" z časopisů pro hospodyňky a dostatek fantazie - žít si své partnerství a mateřství podle jiných měřítek a brblání sousedek a příbuzných, že "nepeče-nevaří-neleštíoknadvakrátměsíčně-jezdísiposvětě" s dovětkem "puberťačka jedna" prostě neslyšet.
 bead 
  • 

Erinko, 

(12.8.2004 12:32:42)
asi jsem to nenapsala odpovidajicne svym myslenkam, tak trochu jinak. Verim tomu, co rikas o sve mamince, verim, ze zustala nezavislou intelektualkou.sama pises, ze tatka nekdy brblal, reptal, takze tak snadne to asi taky nebylo. Ja verim, ze schopna zenska si i po vstupu do manzelstvi a samozrejme i materstvim dokaze zachovat svou identitu a nezavislost. Musi ale pocitat s tim, ze jako po masle to pujde pouze s partnerem, ktery ji v tom nebude branit, nejlepe ji v tom podpori - a jsme zpatky u toho: je to o partnerstvi A clanek Monty resi problem toho, kdy ti dva si vlastne prestavaji byt partnery, neziji spolu ale vedle sebe. Asi vim, ze ze slovniho spojeni: zenske v tom brani existence maleho tvorecka, jsi nabyla dojmu, ze se domnivam, ze nelze zustat nezavislou. Myslim, ze muzes zustat nezavislou, jen musis brat ohledy /a to drive ne/ na nekoho, kdo je na tobe OPRAVDU zavisly. Monty nekde psala, jak se za svobodna sbalila nic neresila a jezdila kdesi v dalce.snad Maroko a spol. Dnes uz to neni mozne, muze byt nezavislou intelektualkou, ktera, jak pises nepeče-nevaří-neleštíoknadvakrátměsíčně-jezdísiposvětě, ale nemuze se rano probudit a rict si, je hezky, sednu na vlak a pojedu, kam mne koleje dovedou. Musi to zorganizovat tak, aby byl Stanik "zabezpečenej", a tim padem se stava na nekom zavisla..muze byt nekonvencni intelektualka, ale pocinaje porodem ZAVISLA. A to je asi i ten problem jit nekam spolu. Ona je zavisla na manzelove vuli. Ona ho na nic NEPOTŘEBUJE, a mylne se domniva, ze je nezavisla. To jestli pujdou spolu do kina, ci na vystavu je ale na 200% zavisla ne rozhodnuti lineho spiciho tvora.
Mozna se zkus nekdy mamky nad sklenkou vina zeptat na pocity nezavisle intelektualky ve smyslu teto diskuse. Treba ti rekne, ze tvuj dojem je fajn, ale tehdejsi realita byla trochu jina. I kdyz podle toho, co pises, spise ne. Ma PARTNERA a tak se ji to asi podarilo. Stastna to zena, jak pravi klasik.
 Lída 
  • 

Už vím, v čem je problém - emocionální upír 

(23.9.2004 10:18:06)
Ahoj Monty, už je mi jasné, v čem je problém! Tvůj vztah s manželem rozhodně není normální! Chudák vaše dítě! A rozhodně se nevyplácí hrát na frajerku. Každý někoho potřebuje a kdo tvrdí, že ne, tak lže. Zaděláváš si na problémy, které budeš dusit v sobě a nakonec ti zničí všechny vztahy z pocitu, že ty přece dáváš tomu druhému víc než on tobě. Neváhala bych tě nazvat emocionálním upírem. Ty prostě potřebuješ obdiv, jak jsi skvělá, jak všechno zvládáš a lidi přitom jenom využíváš. Tvůj manžel je opravdu hovado, sebevědomí má nejspíš na nule, v tom se k sobě hodíte, ale nedivím se mu. Když ty nikoho nepotřebuješ (jen k obdivu jako on ty svoje intelektuální kamarádky), proč by se namáhal? Zamysli se nad sebou, možná by stálo za to navštívit i odborníka. Vaše manželství jinak dopadne špatně.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Už vím, v čem je problém - emocionální upír 

(23.9.2004 17:15:27)
Hm, to je fakt zajímavý názor. Sice si neumím dost dobře představit, jak takový emocionální upír vysává z lidí emoce - že brčkem? - ale dejme tomu.
Potíž je v tom, že na nějaký "obdiv" kašlu, ať už ze strany manžela nebo kohokoli jinýho. Stejně tak nemám potřebu někomu (komukoli) předstírat, že potřebuju něco jinýho než to, co OPRAVDU potřebuju. Přesněji řečeno CHCI, ono potřebuju asi není to správný slovo.
A to, co CHCI, jsem manželovi řekla poměrně dost jasně. Potíž je v tom, že on nechce a já neumím a ani nechci nikoho k ničemu nutit. Takže se musím smířit s tím, že to mít nebudu, rozhodně tedy ne od něj.
Mimochodem, pár lidí už mi říkalo, že je to moje chyba, protože neumím dát chlapovi najevo, že ho potřebuju. :o) Jenže já nejsem moc emocionální člověk a na to, co ženské chlapy obvykle chlapy potřebujou, ho skutečně nepotřebuju. Přišlo by mi dost hloupý předstírat něco jinýho jen proto, aby byl spokojenej. Ostatně on taky nic nepředstírá a je takový, jaký je.
Není mi jasný, jak si to představuješ. Mám přestat pracovat, aby nás mohl živit? To by mi bylo vrcholně nepříjemný. Mám před ním začít fňukat a stěžovat si, aby mi mohl nabídnout rameno na vyplakání? A myslíš, že by mi to věřil?
Mám prostě úplně jinou představu o vztahu a o tom, jak by měl IDEÁLNÍ VZTAH fungovat. Jenže IDEÁLNÍ VZTAH neexistuje. Tudíž si můžu maximálně občas zanadávat na Rodině nebo někde jinde, ale to je asi tak všechno. :o)
 Gréta 


Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 0:40:46)
Hm, nejde jemu o ty lidi, konkrétně o pozorné a obdivné posluchače, eventuelně radu (právě jen od něj) potřebující nešťastníky, výsledek - opět obdiv? V protikladu s tím Tobě jde o aktivity - kino, výstava, divadlo. Jak moc by se sneslo s Tvým sebepojetím trocha herectví - nechat si taky poradit, poslouchat jeho výklady o Jungovi? Možná by si na Tvé společnosti začal víc zakládat... Ale jestli je to vhodná cesta pro Tebe, nevím. Jeho největší obdivovatelka... vezme ji přece do kina a na výlet...
 Valkýra 


Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 11:14:32)
A to nevíš, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají? Proto byl manžel v čase seznámení jiný. I my jsme možná byly jiné.

A ti, co s námi nesouhlasí, jsou asi chlapi Bob a Častý čtenář) nebo patří mezi to 1%. Je fakt, že pár jiných chlapů znám a dost z nich jsou homosexuálové.
Jo a můj manžel je taky vysokoškolák. Možná žiju na jiné planetě, ale manželé mých známých jsou všichni takoví. Třeba aktivně sportují, ale doma se taky válí na gauči a používají dvouslovné věty, nechtějí nikam chodit s manželkami. Je fakt, že můj manžel, pokud něco vymyslím, ochotně se zúčastní, ale ten Tvůj je asi tvrdší oříšek.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 11:35:00)
Hm, to se shoduje. Taky znám pár jiných chlapů, ale jsou to buď homosexuálové nebo psychotici. Možná existuje i nějaké promile NORMÁLNĚ SEXUÁLNĚ ORIENTOVANÝCH A DUŠEVNĚ ZDRAVÝCH chlapů, kteří se chovají jinak než mnou popsaný model, ale já neznám ani jednoho.
Manžel byl dlouho sám (ženil se ve 36 letech, poprvé, nikdy předtím s nikým ani dlouhodobě nežil) a nejsem takový pitomec, abych nevěděla, že starýho psa nenaučíš novým kouskům... jenže na druhé straně já jsem bohužel člověk, který se nemění, a podvědomě to projektuju i do svého okolí. Myslela jsem si prostě, že on je ve skutečnosti takový, jaký byl na začátku naší známosti. Moje blbost. :o(
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:23:07)
Monty, Pettino,
mate smulu na chlapy. Neni kazdy, jako ten vas, zaplatpanbuh pro nas ostatni ;o)
Muj muz mi po petiletem vztahu s dvema detmi stale rika, ze jsem krasna, stara se, ma zajem, ted jsem se napr. po tydnu dovolene s detmi vratila do uklizeneho bytu s haldou vypraneho pradla (opoustela jsem chaoticky byt s haldami vseho vsude...). Porad mame OBA chut delat neco pro toho druheho. Jo, casto to nevyjde, prece jenom dve deti do tri let nejsou idealni spolecnost. Ale snazime se oba.
Ja nechci byt utahana cuchta, ktera si jenom stezuje na deti, nadobi, pradlo, sousedku, piskoviste, on nechce byt pantata, co se jenom vali a produkuje bordel v byte.
A obema se nam to dari :o) (nekdy vic, nekdy min)

J.
P.S.: adresu vam nereknu, vy byste si ho vsechny chtely prohlednout, a mozna by mi ho nektera zvlast nespokojena ukradla :o)))))))))))
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 11:46:56)
Musím bránit svého manžela - ne všichni chlapi jsou takoví! Možná vaše životní zkušenost (pettino, monty - "všechny moje kamarádky taky") vyplývá ze společnosti, ve které se pohybujete.
Náš vztah se měnil od chození na VŠ kolejích (elektrizující impulsy při každém dotyku, mohli jsme být třeba několik dní zavření sami na pokoji a bylo to to, co jsme chtěli a byli v tom šŤastní). Přes soužití druh-družka v domácnosti jeho rodičů (to už nebyl takový odvaz, pracovala jsem od sedmi do čtyř a on od čtyř do půlnoci, řešili jsme to tak, že já ve svém volnu chodila za ním a pomáhala mu a on se mnou vymetal všechny kulturní akce mého druhého zaměstnání-redaktorka místní minitelevize, výstavy, divadlo, přednášky v knihovně..) Přes osamostatnění od rodičů a svatbu, kdy bylo třeba řešit finance, ponožky, mytí záchodu a jiné nelegrační záležitosti běžného provozu jsme si dokázali najít čas na společná sváteční jídla v restauraci a společné objevitelské výpravy. Nebaví mne manželovy motorky a počítače, jeho nebaví moje knížky a výtvarničení, ale tahle svá území navzájem respektujeme a pak máme ještě mnoho společných radostí. Teď máme dítě. Zas jsme se ve vývoji našeho vztahu posunuli o krok dál a jinam. Není to ta vášeň ze začátku našeho vztahu. Nemáme na sebe tolik času, někdy spolu i několik dní nestihneme prohodit víc, než pár vět jako "zaplatil jsi složenky" "umyj nádobí" "nakoupil jsi plínky?" ale pak vždycky jeden nebo druhý přijde a zeptá se "dáš si se mnou víno" "co kdybychom si v sobotu udělali výlet"
Některé Vaše vztahy (obzvlášť monty) mi připadají prapodivné, už jen tím, že se snažíte aby váš partner cítil, že ho vpodstatě na nic nepotřebujete, nedovedu si takové soužití představit a je mi líto, že to musíte řešit.
Taky nadávám, likviduju hromádky šatů a chlív na stole, nutím ho do větší pomoci s děckem, ale vpodstatě jsou to drobnosti a ten základ tam mám, tu oporu, druhou svou polovinu. Teď zrovna prožívám období, kdy nebýt mého muže, tak to tady na tom světě asi zabalím. Potřebuju ho strašně moc, nejen jako peněženku. Náš vztah se změnil výrazně, my dva jsme se změnili, ale já mám na rozdíl od těch vašich partnerů pocit, že ten můj vyzrál, dospěl, jako když roste dub - s rokama je pevnější a silnější a dává víc stínu.
 Nelinda a Ondráš (10/04) 


Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 11:54:52)
No, kdyby Iva napsala ten příspěvek dřív, tak bych nepsala ten svůj. Doufám, Monty, že ti nepřipadáme jako exotická zvěř, když ve svém okolí nikoho takového neznáš, ale je vidno, že to někde chodí i jinak.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:14:12)
Díky za opačné zkušenosti. :o)
Zajímalo by mne pár věcí. Především k tomu "potřebování". Ano, nevím o ničem, k čemu bych chlapa POTŘEBOVALA kromě toho, že je nutný na zplození dítěte a sex s ním je vždycky lepší než s gumovou atrapou. To je pochopitelně ironie. :o) Jenže já jsem se prostě naučila žít tak, abych byla za všech okolností soběstačná. To, po čem dejme tomu ve vztahu toužím, to vlastně taky nepotřebuju. Dá se bez toho žít nebo si to mohu realizovat s někým jiným. Ale je to to jediné, co mi - dle mého soudu - má vztah poskytovat. Pocit, že s někým něco sdílím, že máme něco společného, je nám spolu dobře, prožíváme společně nějaké hezké věci. Nejde mi o to, aby kolem mne kroužil jako vosa kolem bonbonu a vyprávěl mi, jak jsem skvělá a úžasná atd., aby mi otvíral dveře, pomáhal do kabátu a pokaždé komentoval nějaký nový hadr slovy "tobě to ale sluší". Ani nechci, aby se mnou řešil problémy a starosti - de facto žádné nemám. Nechci se s ním bavit o tom, s kým spí Lucie Bílá nebo kdo si koupil jaký auto (kožich). Chtěla bych mít jen pocit, že žiju s někým a ne vedle někoho. Jak psala Iva - ráda bych někdy slyšela, jestli si s ním dám víno nebo jestli půjdeme NĚKAM. Kamkoli.
Když jsem se včera pokoušela s manželem bavit o tomhle článku, dozvěděla jsem se, že on je spokojený, má mne i syna rád, nedovede si představit, že by byl s někým jiným. A že přece "cokoli vymyslím, tak on se zúčastní". Bohužel kdykoli něco vymyslím, tak se mu v 95% případů účastnit nechce. Už mne to nebaví, takže nic nevymýšlím a velmi naivně čekám, že taky někdy něco napadne jeho. Nenapadne.
Kdykoli odjedu, žije můj manžel bohatý společenský život. Jsem-li týden na chalupě, je on každý večer někde v tahu. Když jsem doma, je v tahu tak 2x do týdne. Spolu jdeme někam opravdu výjimečně a to ještě mezi partu lidí, sami dva jsme byli naposled loni v listopadu v kině. Kdykoli zavolá, že přijde z práce později, protože jde tam a tam, NIKDY mu neřeknu, ať nechodí, nikdy neřeknu, že by mi to vadilo. Nevadí mi to. Ale nechápu, proč mne z toho úplně odstavuje, když mi na druhé straně tvrdí, že mne má rád.
Druhá věc - píšete, že každý máte čas na své koníčky. Jenže my máme některé koníčky společné a STEJNĚ je spolu ani neprožíváme, ani se o nich nebavíme. Respektive manžel je schopen mi dlouze vyprávět, jaký včera v noci běžel film ve Filmovém klubu nebo co právě dočetl za knihu; moje vypravování ovšem jaksi není vítané.
Tak nevím. Je fakt, že pro něj je hovor s cizími lidmi příjemnější, protože ti mu nasouchají, obdivují ho, jak je chytrej a skvělej; já ráda diskutuju a jsem hodně ironická. Ale to se mám celý život přetvařovat? Nejsem zastánce nějakého přetváření lidí k obrazu svému, nebudu mu lézt do zadku ani se tvářit jako poslušná loutka, co během jeho monologu obdivně pomrkává. Jsem pořád stejná, jako jsem byla, když mne poznal. On se změnil. Nepřipadá mi to fér... ale bohužel se s tím zřejmě budu muset smířit. I když hodně nerada. :o(
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:33:15)
Monty,
píšeš, že jsi v rozhovorech dost často ironická! Možná to vypadá jako prkotina, ale protějšky (muži i ženy) to dost dobře nesnáší. Tak se začnou ironii a tím i rozhovory s tebou vyhýbat. Já možná vedu podobný styl rozhovoru jako ty, mám podobný humor a taky s tím mám problém. Zjistila jsem, že spousta lidí nepochopí nadsázku, že to, co mi přijde vtipné, jim přijde trapné... Spoustě lidí taky přijdu jako zastydlá puberťačka. S hovory s manželem mám navíc ten problém, že mám větší všeobecný přehled a když to uplatním ve společnosti, je mu trapně, že toho míň ví. Mám zkušenost s mým tátou - taky je ironický, ale hrozně! Každého opravuje, chytá za slovo, poučuje, mámu ve společnosti vždycky shazoval a tak s ním přestala vůbec někam chodit. Ale jemu to nevadí, on je hodně nespolečenský a takhle má klid. Ale takhle ironická ty asi nejsi.
Podle toho, co píšeš, se asi pohybujete v dost intelektuálské společnosti a manžel možná těžce nese, že ho humorem a "duchaplností" převyšuješ. Když půjde bez tebe, bude ten duchaplný on. A pak už je dostatečně společensky vyžitý a nemá potřebu někam chodit s Tebou.
P.S.: Mně se tvůj humor a styl psaní moc líbí.
 Nelinda a Ondráš (10/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:55:29)
Monty,
nejsem si jistá, jestli jsem tě úplně pochopila, ale jediné, co ti chybí je společenský život, který budeš mít společný i s manželem. Tzn. nějaké kino, divadla, koncerty, společné večírky. A je to všechno? Bavit o prkotinách se s ním nechceš, zahrnovat komplimenty tě nemusí. Chceš, aby si s tebou otevřel víno, ale k čemu by to bylo, když prkotiny probírat nechceš a problémy rozebírat není třeba. Vedení domácnosti tady zřejmě nehraje roli, to máte vyřešené.
Z toho mám pocit, že ty prostě potřebuješ, aby se ti někdo věnoval. Takže svého muže potřebuješ a ne, že ne. Protože ono asi pro tebe není stejné, když jdeš do kina s kamarádkou a když jdeš s vlastním mužem. Že by bylo blbé kamarádku držet za ruku?
Možná jsi prostě neměla přestávat s tím vymýšlením. Snad by stačilo méně často, ale alespoň občas. Ty teď věnuješ spoustu času a energie synovi a práci, tak prostě občas vypni, řekni o tom svému muži, řekni mu že teď potřebuješ (nebo chceš, nebo prostě musíš) jít s ním a jenom s ním do divadla nebo na koncert a že lístky už máš a nech se opečovávat, už jenom tím, že bude prostě spolu. Te by ti myslím bodlo. Ale třeba to zkusit.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:14:58)
Nelindo, přesně. Jediné, co mi chybí, je společenský život s mým mužem. Asi to není tak vyhrocené, že bych to vyloženě potřebovala - můžu jít s jiným chlapem. Dokonce i s bývalým milencem, třeba. Manžel taky chodí s bývalýma milenkama. :o) My máme docela otevřený vztah a nežárlíme na sebe. Jenom by se mi to líbilo. Jenže ne tím stylem, že manžel "se přemůže" a "odtrpí to". Prostě bych ráda, kdyby taky měl chuť být se mnou někde sám. Třeba v tom blbým kině. Ne aby tam s námi bylo deset dalších lidí. Manžel JE společenskej. Ale odděluje společenský život od rodinnýho dost zásadně. Jak psala Pettina - tady mám DOMOV, tady nemusím na nikoho nic hrát, tady se můžu fláknout do postele a číst si. Byla bych opravdu ráda, kdyby ho někdy samo od sebe napadlo, že bychom mohli někam jít. Jako v těch prvních dvou měsících vztahu, než jsem přišla do jiného stavu. Ono kdybychom se předtím znali třeba pět let, bylo by to jiné. Ale já mám takhle pocit, že jsem si S NÍM nic moc neužila. Ty dva měsíce jsou dost málo.
 B A 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:02:37)
Monty, skvely clanek :-)))
Ale presto se taky pridavam k taboru tech, ktere to maji jinak nez Ty a Pettina - a ze vsech mych znamych si umim vzpomenout jen na jednu kamaradku, ktera mela partnera podobneho jako vy - rozvadi se.
Z Tvojich clanku mam pocit, ze Tvuj manzel je stale stejny jako byl kdyz jste se poznali - jen tu svoji pozornost zameruje jinam. Mozna proto, ze uz doma nema rebelku, ale maminu od deti ? I kdyz Ty mas pocit, ze jsi se nezmenila, myslim, ze materstvi na/v Tobe nejspis zmenilo mnohe.
Jen necemu nerozumim - na jednu stranu pises, ze manzela k nicemu nepotrebujes (proc spolu tedy jeste jste ???), na druhou stranu, ze chces jeho spolecnost - jenze co KONKRETNE od nej ocekavas ? Kdyz Ti prevypravi ten film z klubu, copak si o nem pak treba nepopovidate ? Nebo Ti jen rekne obsah a tim je kontakt odbyt ? Moc si neumim predstavit co presne od manzela ocekavas a zda Ti to daval driv - mas k tomu nejake konkretni priklady ?

P.S.: na ty druhy sushi jsem nezapomnela jen jsem ten jejich seznam zapomnela v restauraci - ale myslim na to a casem Ti to poslu :-))))
 Slova skoro ze záhrobí 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:11:43)
Tak jsem původně myslela, že si to jen přečtu, ale nedalo mi...
S manželem se známe už skoro 20 let, máme 17 let od svatby. Článek bych podepsala asi tak před 17ti až pěti lety. Není to stejné úplně, ale to, že muž byl ve společnosti jiných žen okouzlující a se mnou nikam nechtěl chodit, to sedí.
Teď si už uvědomuju, že problém byl i ve mě. Byla jsem až moc tolerantní. Vlastně jsem chtěla hrozně málo, a to byla ta chyba. V článku mě zarazily věty, že autorka vlastně skoro nic od muže nechce, ani aby jí lichotil, okouzloval ji, a taky že jí vůbec nevadí, co kde dělá s jinými. Tak tomu se divím. Já jsem tohle všechno chtěla a chci i dnes, ale tenkrát jsem nechtěla být trapná a závislá a tak jsem to taky takto deklamovala. Jen jsem se tím užírala. Dnes,když jeho zájem nedostanu, tak si o něj říkám. Už to bere jako samozřejmost, a navíc mu to ani nijak nevadí. Když se mi nechce jít s ním večer třeba na pivo, tak někdy nejde ani sám. Už na to mě pozvat nezapomíná, a když ano, připomenu se, a třeba udělám radši třeba scénu, než to v sobě dusit. To neznamená, že nechodíme nikam žádný sám. Zdá se mi, že k sobě teď máme mnohem blíž než zamlada.(no, zamlada - je nám oběma 41, a žijeme zatím stejně jako dřív, sportujeme, jezdíme na kole, a o stárnutí zatím vypovídá jen zrcadlo). V čem je ta proměna? Nebylo to jen tak, taky jsem prošli mnoha krizemi i na čas odděleným bydlením. Ale já jsem začala chtít a požadovat víc a on se už tak trochu víc dokáže přizpůsobit rodině, býval bouřlivák a přechod na "taťku" mu dal dost zabrat.Hodně pomohlo asi i to, že děti už odrostly, protože když byly malé tak jsme k nim byla přivázaná já a muž si dělal co chtěl. Mateřství je nádherná věc, ale ženy může hodně omezit.

Hlavní chybu u autorky vidím v tom, že na jednu stranu se cítí zanedbávaná a stěžuje si na to, ale na druhou stále proklamuje, že od muže vlastně nic nepotřebuje. Tím ho zaručeně odrazuje, takže on svůj zájem dává raději najevo těm, co ho potřebují. Ta ostentativně a neustále vystavovaná "nezávislost" je totiž dost otravná, a pro partnera i urážlivá, ať už to myslí autorka jakkoli dobře. A na slově POTŘEBOVAT není nic špatného, je to právě základ vztahu. Já tedy toho svého chlapa potřebuju, což myslím v tom smyslu, že když ho nemám, tak mi moc chybí. A on o tom ví, a je to vzájemné(snad).Je to třeba hloupé srovnání, ale když dělám bramboráky, potřebuju česnek. Jen s ním je to fajn, když ho nemám, tak to sice přežiju, snad těmi bramboráky člověk zažene i hlad, ale rozhodně to není ono. Nepochutná si. A pak taky nevidím důvod, proč by se měl někdo přetrhnout pro druhého člověk, kterému ten první stále zdůrazňuje, že pro něj není vůbec důležitý, že ho vlastně k ničemu nepotřebuje.

Vlastně recept na dobré manželství neznám, ale zato znám plno mužů, co se nechovají tak, jak se v článku píše, a to je důvod, proč jsem se ozvala. V popsaném případě si myslím, že se ti dva lidé k sobě asi moc nehodí, že manželství možná byl omyl, když přišlo dítě po krátké známosti. Nemají o sebe navzájem zájem, nebo se aspoň hodně snaží, aby to tak vypadalo. Myslím si to proto, že partneři obvykle spolu sami chtějí být, a připadá mi hodně divné, aby partner chodil do kina s někým jiným, zvlášť když si manželka stěžuje, že by ráda chodila s ním, a děje se to dokonce s jejím souhlasem.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:27:46)
To není tak úplně přesné, Slovo ze záhrobí. Nemyslím si, že bych mu dávala najevo nezávislost. Jsem taková, jakou mne poznal. Věděl, že na rozdíl od něj jsem ambiciózní, že mne baví moje práce, vydělávám docela dost peněz, jsem soběstačná a NEJSEM příliš ženský typ. Tehdy se mu to zřejmě líbilo, jinak by se mnou nezačal chodit. Věděl, že ve vztahu určitou dávku nezávislosti potřebuju, že nejsem a nebudu hospodyňka a mamina na 101%. Myslím, že věděl, co od něj kdy můžu potřebovat. Kromě toho sám moc dobře ví, čeho je nebo není schopen. Navíc on si na mne nestěžuje, naopak vím od našich přátel, že o mě vždycky mluví hezky. Teoreticky se i chová hezky. Nehádáme se, nenadáváme si, dávám mu najevo, že se mi líbí, že je chytrej, vtipnej atd. Dokonce i s tou péčí o dítě je to o něco lepší, čím je syn větší. Nevím, jak mu dávat najevo, že ho potřebuju. Věděla jsem, že není manuálně zručnej, nemá papíry na auto, nevyzná se moc v technice. Líbilo se mi na něm něco jinýho a líbí se mi to pořád. Jen se vytratilo právě to BÝT SPOLU, někdy, občas, někde. My máme v podstatě velice hamonický manželství. Jenom mám čím dál tím větší pocit, že žijeme harmonicky vedle sebe, ale spolu moc ne.

Milado - to je profesionální deformace. :o))) Za jiný to řeší bulvár, já si to bulvarizuju sama. :o)
 Marťa11 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:30:10)
Monty, protože je to pro něj pohodlný... řekne, že vás má rád a je odpracováno.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:34:45)
Monty,
tak to možná opravdu máš docela harmonické manželství, možná ti vadí to, že jste si zevšedněli. Možná se to "být spolu" zase časem objeví, jste spolu dost krátkou dobu a každý vztah si tímhle asi projde. Já nejsem tak nezávislá jako ty, chtěla bych být, ale kdo ví, třeba by to bylo spíš na škodu.
 bead 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 16:47:31)
No a právě jak píšeš: Líbilo se mi na něm něco jinýho a líbí se mi to pořád. Jen se vytratilo právě to BÝT SPOLU, někdy, občas, někde. My máme v podstatě velice hamonický manželství. Jenom mám čím dál tím větší pocit, že žijeme harmonicky vedle sebe, ale spolu moc ne...No a to BÝT SPOLU.. to je to POTŘEBOVAT. teda myslim, ze v tvem pripade..ty ho proste potrebujes pro ty city, ne pro ten rozum,ty chces byt s nim..tak mu to PROBOHA rekni..chlapi jsou natvrdli..i intelektualove jsou natvrdli..kdyz ti vola, ze nekam jde..a ty jsi HRDA na to, abys mu rekla NECHOD..a jsi taky HRDA na to, zes mu to NIKDY nerekla..on ale neoceni, ze ty ses ta tolerantni, hodna, shovivava, prejicna nebo ja nevim co..REKNI mu jednou az takhle zavola..ALE JA BYCH TOLIK CHTELA BYT S TEBOU. CHYBI MI TO "BYT SPOLU"..a je dulezite rict: BYT SPOLU NEKDE JINDE NEZ DOMA VEDLE SEBE...Trochu mi to ted pripomnelo to neustale omylane: Muzum chybi sex, zenam neznost..On se chce milovat a ji by stacilo je se pritulit...To jsi v tom Cosmopolitanu taky prece musela cist..:))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 17:13:46)
No, jenže tak to není... Když mi manžel volá, že nepřijde, proč bych mu říkala, ať nechodí, že je mi doma smutno, když to není pravda? Manžel mi nechybí, když není doma - on mi "chybí", když doma je. :o) A něžnost taky není zrovna moje nejsilnější stránka. Natož potřeba. :o)

Jo, jak jsem tu psala, články píšu, protože mne to baví a zajímají mne reakce ostatních. :o)
 Hanka a Naty 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 20:01:21)
Monty, napsalas :

No, jenže tak to není... Když mi manžel volá, že nepřijde, proč bych mu říkala, ať nechodí, že je mi doma smutno, když to není pravda? Manžel mi nechybí, když není doma - on mi "chybí", když doma je. :o) A něžnost taky není zrovna moje nejsilnější stránka. Natož potřeba. :o)


A o to možná právě jde - zkus manželovi taky ukázet,že ho POTŘEBUJEŠ - z tvého psaní mi to toiž tak vůbec nepřipadá a možná proto je jeho chování takové jaké popisuješ.
Znáš chlapy- proč on by snažil, když ty všechno zvládneš sama........
 feuer/5 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 8:55:47)
Clanek byl moc pekne napsanej, pisatelka si sikovna. Pises, ze jste oba inteligentni lide, kteri maji nadhled. Tak toho vyuzij. Rekni manzelovi, ze je ti situace neprijemna a ze jistym zpusobem stradas. A ze kdyz se nic nezmeni, postupne i ty akceptujes, ze zijete kazdy sam pro sebe a aby sis zachovala dusevni zdravi, nezbyde nic jineho, nez-li manzela "odstrihnout", muze se i stat, ze si eventuelne lepe porozumis s jinym muzem, ktery tvym potrebam vyjde vstric. Momentalne si prejes, abyste byli spolu a sdileli se a chces naslednym skodam zabranit, at se nad tim zamysli, dokud ti na vztahu zalezi. Samozrejme, nemuze jit o nejakou natlakovou akci. Jen proste sdelit sve trapeni a mozna logicka vyusteni v budoucnu. Mel by to pochopit a pak uz je to na nem..
 Ještě jednou ze záhrobí 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:43:57)
Ale Monty, PROČ mu NIKDY neřekneš, aby nechodil? Přece chceš, aby šel radši s tebou, ne? Proč mu nevyčteš, že se na tebe vykašlal a šel si sám,a že ti to vadí? Vždyť ty si, děvče, sama stojíš ve štěstí, a pak se na internetu ptáš, co máš dělat! PROČ vůbec říkáš, že nechceš, aby kolem tebe kroužil jako vosa kolem bombónu? Jenom proto, že se to i bez toho dá přežít? Ono k přežití stačí voda a kus žvance v chatrči, a kdo z nás to chce? Holka, takové věci vůbec nevyslovuj, vždyť to je právě to, co ty chceš, to obletování, to projevení zájmu! Věci praktické si zařídíš sama, na to žádná z nás vážně chlapa nepotřebuje, jen na to oblbování, obdivování a to, čemu říkáš sounáležitost. Vykašli se na tu tvou samostatnost a soběstačnost za každou cenu, teda klidně si zůstaň samostatná, jen to nemusíš manžílkovi denně otloukat o nos. To není přetvařování se, to je využívání zákonů přírody.
Chce to taky trochu výcvik, hodně dělá zvyk. V manželství se nám dřív párkrát stalo, že si muž třeba nalil víno k televizi, a mě se nezeptal, jestli nechci taky, až jsem objevila prázdnou láhev. Byly doby, kdy jsem byla z toho nešťastná, že mě vynechal, a žrala se tím. Pak jsem se ale přemohla a párkrát udělala doslova hysterickou scénu s křikem. Nešlo mi o víno, to si můžu kdykoliv sama koupit a vypít třeba pět lahví, ale právě o to, že se mě nezeptal. A v tomto smyslu jsem i vyváděla, aby věděl proč. Od té doby mi vždycky říká ty věty jako Dáš si ses mnou víno? nebo ho přede mě sám postaví. Nejdřív to bylo s dovětkem abych zas nevyváděla, v poslední době to je už samozřejmost, a netýká se to dávno jen vína.
Víš Monty, co kdybys mu někdy nějakou tu scénku udělala, nebo na nějaký jeho plán reagovala výrazně nesouhlasně, nebo snad i hněvivě, že tě naštval, když tě vynechal...co? Co ty na to? Třeba jen ze studijních důvodů, co se bude dít. Já mám totiž pocit, že zatím jsi to nikdy neudělala, a možná by to zabralo.


 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:57:02)
No jo, ale když mi to NEVADÍ? Když mu udělám scénu, bude to brát jako dobrý fór, protože ví, jaká jsem. Neříkám mu to proto, aby byl klid. Říkám mu to proto, že mi to skutečně nevadí. Jenom bych jaksi logicky předpokládala, že vedle času stráveného jinde s jinými bude taky existovat ještě čas strávený jinde se mnou. Obvykle to vypadá takhle:
Já: "Hele, tam a tam je to a to. Šla bych."
Manžel: "Tak se s někým domluv a jdi."
Já: "Jenže já bych tam ráda šla s tebou."
Manžel: "Když mě se nechce." (Event. "Mě to nebaví.")

A ještě tohle - ten článek jsem KUPODIVU nepsala jako přímou reakci na manžela. K tomu mne vyprovokoval úplně jiný chlap. :o)
 Záhrobí už snad naposledy 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 14:16:37)
Tak tomu teda už fakt nerozumím. Co vlastně myslíš pod pojmem že ti to nevadí?
Píšeš, že bys (poměrně logicky) chtěla, abyste trávili čas spolu, a pak ti nevadí, že jde s někým jiným? Místo tebe! A LOGICKY předpokládáš, že se ti za to odmění tím, že půjde příště s tebou? Podle jaké logiky? Ví vůbec o ní? Domluvili jste si to takto?

Víš, mě by zajímalo, jestli jsi mu někdy dala najevo jak tě štve když kvůli tobě nemůže přemoct lenost a jít s tebou kam ty si přeješ. Je mi jasné, že když někoho na výstavu jít donutíš, podle toho to pak vypadá, a dá ti to sežrat. Ale lidi by se v manželství ve zklamáních měli střídat, ne? Prostě mám pocit, že když se pořád tváříš Jasně, jasně, miláčku, tak si jdi, já to tady sama zvládnu, žádný problém, dělej si co chceš a nikdy ti to nebudu mít za zlé, a nikdy mu neřekneš Nechoď dneska, je mi smutno, chtěla bych být s tebou, tak on možná ani neví, co chceš, jak moc to chceš, a nebere tě vážně.

Každopádně to možná chce si ujasnit, co vlastně chceš, protože, aspoň podle mých měřítek, si protiřečíš. Nebo prostě jen špatně chápu obsah textu já. Takže ti přeju, abyste co nejdřív přišli na to, jak spolu být ke spokojenosti obou.
 Záhrobí potřetí 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 13:58:12)
Přečetla jesm si reakce, co přibyly než jsem stvořila svůj text.
S tou samostatností si to tak myslím proto, že to kouká z každého tvého článku, prostě to všude zdůrazňuješ, takže bych se divila, kdyby to doma tak nebylo. No ale možná to tak není.
Jsem asi fakt už staromódní,ale mě nepřipadá tolerantní nechat manžela chodit s bývalou milenkou a jít se svým bývalým, spíš mi to připadá dost divné. Tak otevřený vztah si nedovedu představit, to vážně už vlastně není žádný vztah, tak můžou žít spolubydlící, ale ne manželé, a to navíc ještě jen v nějakém seriálu typu Přátelé, který je kvůli zábavnosti nadsazený. Tedy podle mého staromódního názoru.
A to, jak pořád říkáš, jak jsi vlastně v manželství hrozně spokojená a jak vám to báječně klape moc nekoreponduje s tónem několika posledních článků. Ale to je zase jen můj staromódní názor. Spíš z toho článku cítím hlubokou nespokojenost. Ale tomu, že je spokojený tvůj muž se ani nedivím. Kdo by na jeho místě nebyl.
 Valkýra 


Ještě mě napadá... 

(11.8.2004 14:04:07)
Možná, že je na závadu i to, že má Monty s manželem společné známé, společné zájmy. Kdysi dávno jsem četla článek od psychologa, který tvrdil, že když přijde dítě, obvykle se začnou manželé se společnými zájmy hádat, protože za tím, co bylo dříve společné, může jenom jeden (obvykle muž), žena se cítí odstrčená, nikdy už to není jako dřív. Pokud je tím zájmem sport, je to prý vůbec nejhorší, chlap si vesele sportuje dál a žena ztrácí formu. Pak záleží na tom, jak se s tím vyrovnají. Ten psycholog dokonce tvrdil, že společné zájmy a známé vidí spíš jako možné třecí plochy vztahu.
Monty, nešlo by třeba teď v létě jít SPOLEČNĚ do zahradní restaurace, tam můžete v klidu i kouřit a Stáníkovi se taky nic nestane, když někdy bude déle venku. Jestli se nemýlím, loni jsi psala, že to tak děláte. Jenom bude muset na Stáníka jeden z vás pořád dohlížet, ale jinak tomu asi nic nebrání? Prostě, až manžel někam půjde, tak se se Stáníkem přidej k němu. Třeba iniciativně vyber hospodu u dětského hřiště, taky takové existují. Možná se setkáš s názorem někoho staršího, že dítě do hospody nepatří a že by mělo dávno spát (mně se to stalo), ale na to se vykašli, není to přece každý den. Jestli je tohle váš jediný problém, snad se dá vyřešit, za čas na to budeš koukat jinak, možná ti budou připadat důležitější jiné věci.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Ještě mě napadá... 

(11.8.2004 14:11:34)
Pettino, VLONI jsme měli malé mimino. S ním se dalo dělat ledacos. :o) Dneska to už nejde. Párkrát jsme s ním byli v zahradní restauraci, buď s manželem nebo s kamarády, a to nemáš šanci si sednout a napít se, natož si s někým povídat. :o)

Mimochodem, už jsem to tu několikrát psala. Píšu články na Rodinu ani ne jako psychoterapii, ani jako veřejnou stížnost; baví mne sledovat reakce na ten či onen aspekt života, zajímají mne názory lidí, postoje k problémům, je to interaktivní diskuse, která je pro mne poučná z hlediska psychologie, sociologie, ale zároveň je to taky důležité pro mojí práci. Kromě toho hrozně ráda bavím lidi. :o)
 Valkýra 


Re: Re: Ještě mě napadá... 

(11.8.2004 14:24:16)
Monty,
on je Stáník v dost náročném věku. Všude vleze, ale neposlechne. Dokážu si tu návštěvu v restauraci představit! Jeden z vás by s ním musel pořád být a a ten druhý by mu pak sdělil, o čem se vedla řeč... Nic moc, ale lepší než sedět doma. A takové to bude možná ještě dva roky. Já jsem tenhle věk taky považovala za hodně vyčerpávající, ale nějak jsme to přežili. Přiznám se, že když šla dcera do školky a nebyly jsme spolu celý den, náš vztah se o hodně vylepšil. V nějaké diskuzi jsi zmínila jesle, třeba by ti pomohly. Ty večerní akce nevyřeší, ale Stáník se tam vyblbne s dětmi, bude klidnější, ty s ním nebudeš celý den, budeš mít klid na práci a přestaneš ho vnímat tak rochu jako kouli na noze.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Ješte me napadá... 

(11.8.2004 14:32:12)
Monty když víš jakej manžel je a byl tak takovej asi i bude. Stáníka klidně dej na chvíli do jeslí,jemu to nej prospějě (rozuměj dětem jako on to rozšíří obzory) a ty budeš mít víc času,ale radši si ho organizuj bez manžela,to by bylo jak nosit dříví do lesa ho lámat na nějaou akci tipu výstava. Ono ho to bude stejně mrzet,ale až za pár let,až Stáník vyroste:-(
 Valkýra 


Re: Ještě mě napadá... 

(11.8.2004 14:15:49)
Ještě mě napadá, že znám dost ženských, kterým takový vztah dokonce vyhovuje! Volno i dovolené tráví nejradši s kamarádkami a manžela mají jen na vydělávání peněz a ke zplození dětí. A nebo netráví volno nijak - například většina holek od nás ze čtvrti -popisuju to v diskuzi Žena a volný čas. Ke štěstí jim stačí koupit si jednou za půl roku nějaký luxusnější hadřík a pak o tom dalších půl roku mluvit. Každá jsme prostě jiná.
 Meta 
  • 

Co když je to takhle 

(11.8.2004 13:59:30)
Někdy je moc těžké reálně vytvořit vztah po jakém toužíme. Člověk, který už se spálil, něco zkusil, zkrátka je potlučený životem, chce sice lásku a vzájemnost, ale současně u něj působí podvědomý strach vydat se bezpodmínečně parnerovi a snaží se zachovat si zadní vrátka. Vytvoří si jakousi bariéru a na tu jeho partner stále naráží. Zpočátku se ji snaží překonat. Třeba usoudí, že hodně by mohl změnit potomek. Jenže ani po narození dítěte se nemění nic - stále se za ten krunýř nemůže dostat a tak rezignuje. Už se nesnaží. Začne žít ne s partnerem, ale paralelně vedle něj. Oba zůstanou JÁ a TY. Začnou se mstít jeden druhému za svou osamělost. Slovně, nevěrou, nevšímavostí...
 Citronove koliesko 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 18:50:27)
Monty a neuvažovala(i) si(ste) o tom žiť oddelene? Ty a Stánik (nepredpokladám že by ho chcel k sebe natrvalo manžel) ste v podstate sebestační. Zarábaš asi slušne takže k Stánikovi ak to potrebuješ si zaplatíš slečnu. A pritom by si mala možnosť stretávať sa s manželom ako predtým "za slobodna". Volala by si mu ako kamarátka (tá predstava, že ešte len zavoláš a on si už obúva topánky aby sa s Tebou stretol, veď to je celkom fajn, nie?). Občas by prišiel na návštevu, pohral sa so Stánikom alebo by si ho zobral k sebe, šli by na prechádzku. Mám pocit že asi by ste si mali oveľa viac čo povedať ako "starí známi". Ako manželia sa spolu asi neskutočne nudíte, teda aspoň manžel určite. Vytušila som, že on strašne rád rozpráva a rád svojím prehľadom a sčítanosťou ľudí ohuruje a zabáva, lenže Ty si asi dosť silný protipartner a tak ľahko Ťa neočarí najmä keď ho poznáš aj doma na gauči, večne spiaceho, pre ktorého sľub nič neznamená atď...Tiež máš prehľad, čítate podobné knihy. Lenže ako si písala manžel nechce s Tebou diskutovať, polemizovať. On, mám pocit, je na vrchole blaha keď nad jeho výrokmi a myšlienkami ostatným len padnú sánky. To ho baví a Ty mu túto "zábavu" neposkytuješ, nie si dobré obecenstvo. Preto asi od Vás uteká aj keď Teba a syna miluje. Neobdivuješ ho tak ako by chcel a on nechce obdivovať Teba (a preto si myslím, že aj zhadzoval Tvoju prácu ak sa dobre pamätám). On proste potrebuje byť bezhranične zbožňovaný a Ty mu asi príliš nastavuješ zrkadlo, žiješ s ním denne, v realite a on mám pocit že žije ako sa vraví "tak pár metrov nad zemou s hlavou niekde v oblakoch". Možno som sa netrafila ale tak to vidím ja.
 Citronove koliesko 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 18:58:39)
Monty, len ma napadlo, že máš šťastie, že manžela v podstate na nič nepotrebuješ, lebo podľa toho čo píšeš by si sa v opačnom prípade už dávno musela obrátiť na niekoho iného :(
 Gréta 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 1:07:53)
Co takhle přetvařování 1x týdně :-))?
No, nemohla by sis zase Ty svou potřebu diskutovat a být ironická řešit s někým jiným, a s manželem zkusit komunikovat podle jeho způsobu? On to tak má rád, Ty sice jinak, ale můžeš tím získat jeho pozornost. Možná.
Myslím, že se vyplatí přemýšlet o tom, jaký způsob komunikace někdo preferuje. Příklad ze zaměstnání: některý šéf miluje komunikaci po mailu, protože je přehledná, jiný zase telefonickou, další nejradši osobní. Můj šéf měl nejradši, když se za ním přišlo bez ohlášení - na maily neopovídal (i když je četl) a sjednat si termín, to mu zas přišlo moc oficiální - tak jsem chodila zaklepat na dveře, jestli tam je, a fungovalo to výborně. A proč jsem přistoupila na jeho způsob, a neprosazovala svůj? Protože já jsem flexibilnější....
 častý čtenář 
  • 

Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 11:37:12)
TAk praxe. Jsme manželé a máme jednoho 2letého kindroše. Skoro každý týden si jdeme sednout každý samostatně se svými přateli. Protože ti přátelé jsou většinou společní, jedná se viceméně o pánské či dámské sezení. Ten druhý je doma s ratolestí. 1x týdně se snažíme trávit večer spolu(večeře, kino) A víkendy, to jsme na různých výletech s mladým pánem a jeden večer (pátek, sobota) na různých akcích, ať už jen my nebo s přáteli. Před 3týdny to byl páteční bowling spřáteli a poté taneční, přes den v sobotu výlet na Komáří víšku, v neděli jsme byli s mladým pánem na kolech na výletě a večer jsme byli v kině. před 2týdny jsme byli v sobotu na opékání ( mladým pán byl také), v neděli jsme byli doma (bazén a písek má nejradši).Minulý víkend jsme byli v sobotu na moto. srazu, v neděli jsme se byli koupat. Abychom nebyli nařčeni, že se nestaráme o kindroše, tak upozorňuji, ze se ho snažíme brát všude s sebou a když jdeme ven tak až když je v posteli (když spí tak nás snad nepostrádá).
 častý čtenář 
  • 

Re: Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 12:14:09)
A to jsem zapomněl na návštěvu 3-5 koncertů za rok, letos navíc např. MS v ledním hokeji (manželce se to líbilo a jdeme i na Světový pohár).Několikery návštěvy v divadle. Dvakrát ročně dovolená u moře. V zimě navíc týden na horách. Co se týká dalších aktivit tak já si chodím od září do března zahrát hokej a někdy s manželkou zajdem na squash. Manželka když jí to chytne zajde s kámoškou na cvičení. V létě někdy po 20h. vyrazíme na kola. A takhle bych mohl vzpomínat a psát co kdy a kde jsme dělali. Je toho opravdu dost a naši všichni známí to mají dost podobné. Nejsem si vědom, že by kdokoli ze známých pil po večerech DOMA pivo. Na to si zajdem do hospody a pěkně u něj pokecáme.
 radka 
  • 

Re: Re: Re: Monty, 

(17.8.2004 9:38:24)
no to mate teda odvahu nechat 2lete dite samo doma. az se neco vysmoli, tak vas obvini ze zanedbani povinne pece. nehlede na to, ze kdyz se vzbudi a nikoho doma nenajde, neni to pro 2lete dite hodne frustrujici zazitek?
 Eva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Monty, 

(18.8.2004 8:36:50)
Asi by sa mal vyjadrit "casty ctenar", ale ja som to pochopila tak, ze idu von, ked maly spi, ale ma zabezpecene strazenie nejakou tretou osobou.
 Marta 
  • 

Re: Re: Monty, 

(11.8.2004 14:30:20)
Ahoj,
když to tady čtu, tak se musím mužských zastat. Opravdu nejsou všichni stejní. Stejně tak, jako nejsou stejné všechny ženské. Na ulici člověk potkává každý den nafiňtěné slečny, které mluví jako kanál a baví se tím, že "oblbují" mužské. Kluk kolem 25 let, který hledá slušnou, milou holku to v dnešní době taky nemá úplně jednoduché. Asi je hodně takových, jak píšete, ale ani já naštěstí takové manžely neznám.

Ráda vám napíšu, jaké je to u nás. Nechci nikoho popudit, jen věřte, že to může v mnoha rodinách fungovat i jinak. Je mi líto všech takto využívaných manželek i manželů.

Jsem si moc dobře vědoma, že mám veliké štěstí ve svém milovaném manželovi. A taky mu to narozdíl od všechn rad svých kamarádek a "chytrých" ženských časopisů dávám od začátku najevo. Jsme spolu už 7. rok (doufám, že nás čeká ještě mnoho a mnoho společných let a potom to nebude žádná doba) z toho jsme 2 roky manžele. Od začátku našeho vztahu jsme spolu byli každý den a ani teď si nepotřebujeme "odpočnout", nedovedu si představit, že by jsme se chodili bavit každý zvlášť (kromě oslav x let po maturitě). Je pravda, že jsme se asi museli oba trošku přizpůsobil, ale stalo se tak asi nějakou nenásilnou formou, kterou jsem ani nepostřehla. Spolu jsme také zařizovali a zařizujeme bydlení a taky jsme se učili domácí práce, o které se vždycky nějak podělíme, aby jsme mohli jít co nejdřív ven nebo něco dělat. Do žádných prací ho nenutím, ale vždy moc a moc chválím a můžete mi věřit, že to není žádná finta, ale jsme mu za to opravdu věčná, ale také to že to dokonale funguje a myslím, že úplně na všechny nevyjímaje ženy a děti.

Ještě vám ráda doporučím další fintu - zrušte televizi. My když náhodou máme čas (zrovna stavíme domeček), tak hrajeme různé hry nebo si povídáme. Díky manželovi mám spoustu nových zájmů a život s ním je pro mě opravdu nádhera. Doufám, že si své štěstíčko nějak nezakřiknu tfuj, tfuj!

Užívejte si hodně radosti se svým chlapečkem a věřte, že stejně tak jako je možné otěhotnět, i když nad vámi všichni zlomí hůl, tak je také možné, že se i před vámi objeví princ na bílem koni, ze kterého se nestane za 2 roky buran.

Pěkný den přeje

Marta

 petr 
  • 

Re:  

(12.8.2004 10:04:11)
Je možné že blbů a buranů je mezi chlapama hodně, ale rozhodně to není pravidlem. A musím říct že takové paušalizování mě to dost uráží.
Když si vezmeš hovado, je to i tvoje chyba. Před svatbou si s ním nežila a abys zjistila že je to blb? Nevíš snad z jaké je rodiny(velmi často je to výchovou), nezjistila sis že otec je taky debil a matka za něj všechno udělá? Tvoje chyba. A když se začal tak záhadně ze dne na den po 2 letech měnit, pročs ho neupozornila a nevyřešila to s ním? Tvoje chyba. Pak je ale zbytečné fňukat.



 Záhrobice 
  • 

Re: Monty, 

(12.8.2004 10:54:11)
Pettino a Monty, žijete v omylu. Nejsou takoví všichni chlapi! Dokonce snad ani většina. Vy si tento svůj omyl obhajujete seč to jde, jinak byste si dávno musely přiznat svou špatnou volbu a svoje milé mužíčky poslat do dáli. Upřímně, opravdu se divím, proč s nimi pořád ještě jste, jedna jak druhá. U Pettiny jsou to možná peníze, to nepodceňuju, to je fakt průšvih, když nejsou, ale u Monty to už nechápu vůbec. Jestli si sama vydělává, sama se stará o dítě, nepotřebuje ani psychickou oporu, a ten týpek co na ní doma parazití s ní dokonce ani nechce chodit ven, (a možná ani spát?) - tady není co řešit!!Jeho řečičky o tom, že vás miluje, jsou zástěrka, ví, že když to řekne (zas tak moc práce to nedá), tak si zajistí další spokojené živobytí. Vždyť co mu chybí? A že něco chybí vám? Co jemu je do toho! Tak to aspoň vidím z článků co se toho týkají.
Věřte tomu, že když vás chlap miluje, automaticky chce s vámi být. V tom je samotná povaha věci - přitažlivost. Lidi, co se milujou, nechtějí být od sebe - copak neznáte ty slavné příběhy o lásce? Nebo i dnešní nářky manželek když manžel má odjet na dvoudenní služební cestu a jim se stýská? My si i po dvaceti letech vztahu telefonujeme několikrát denně(i bez důvodu, jen tak, chceme se slyšet), i když se večer uvidíme! Když s vámi nejen nechce být, tedy netváří se nadšeně, ale navíc se tomu ze všech sil vyhýbá, tak na vás prostě kašle a ostatní jsou jen výmluvy.(krátkodobá změna může být třeba pracovní stres, ale tohle je z jiné mísy).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 12:34:39)
Vycházela jsem z poměrně širokého statistického vzorku, v němž bylo "takových" cca 90% mužů. Tím neříkám, že jsou to špatní manželé a otcové. Vydělávají, živí rodinu, mají rádi své děti, starají se o ně (byť převážně "jen" materiálně), nepijí, nehrají na automatech, dokonce ani ve většině případů nejsou nevěrní. OPRAVDU neznám chlapa, který by přišel domů a jen tak sám od sebe řekl: "Hele, nechtělo by se ti jít dneska večer tam a tam, koupil jsem lístky a zařídil hlídání." Teda jednou dvakrát za rok MOŽNÁ, ale 3x do týdne určitě NE. Nechodí buďto nikam, protože doma sjíždí TV nebo spí, anebo chodí sami. Pozor, tam není problém, že by nechtěli nikam "pouštět" své ženy, jenom prostě neradi chodí s nimi. Skutečně mne překvapuje, že je to jinde jinak a ráda bych to někdy viděla na vlastní oči. :o)
Kromě toho jsem zjistila, že svého muže nejspíš nemiluju, protože nemám potřebu být pořád s ním. :o) Ani se mi po něm nestýská, když není doma. :o)

Btw. k tomu rodinnému modelu - jeho otec chodil s manželkou všude, kam chtěla, protože byl na rozdíl od manžela dost submisivní člověk.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 13:00:24)
Monty,
jak to vypadá podle diskuse, asi takových není 90% chlapů, jen my dvě a pár ostatních máme smůlu nebo se pohybujeme v nějakém speciálním prostředí. Ale u nás se to časem zlepšilo, tedy co se společné zábavy a věnování se malé týče. Pomáhat s domácností nebude nikdy, s tím se už smiřuji.
Stejně jako Tebe ani mě by neuspokojovalo, aby se mnou někam chodil z donucení. Ideální je, když se mi ho povede někam vytáhnout a pak řekne, že je rád, že šel, i když první reakce byla "dneska nikam nejdu".
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 13:15:22)
Monty, ty si pořád vedeš svoji :o) a já teda taky :o) Máš blbý reprezentační vzorek. Potřebovala bys seznámit s mým manželem a jeho přáteli, máme všichni sice míň peněz než bychom potřebovali, zato ty vztahy jsou trochu lepší, asi musí být na světě ve všem rovnováha.

Sosane, ráda čtu tvoje příspěvky, připadá mi, že vždycky dlouho pozoruješ debatu, pořádně si to promyslíš a pak sepíšeš něco ohromně výstižného, stručného, co má přitom hlavu a patu. A ještě s tím musím souhlasit.
 Kačka 
  • 

Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 13:29:50)
Monty, je mi tě líto, ale pokud svého muže nemiluješ a společné soužití s ním tě příliš neuspokojuje, proč s ním stále ještě jsi? A neargumentuj prosím tím, že máte syna a musíte mu vytvářet rodinu, to by bylo zcestné. Proč tedy s manželem stále žiješ? Hodně štěstí při rozhodování, Kačka
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 13:45:27)
Kačko,
proč by proboha pocit zodpovědnosti vůči synovi měl být zcestný argument pro udržení manželství, ve kterém se vyskytly nějaké problémy??? To je přece ten nejpádnější argument. Aspoň já tak manželství a rodinu chápu, jak jsem napsala před chvílí, jako instituci, jejímž nejdůležitějším úkolem je tvořit zázemí pro děti, citové i ekonomické. Nebo jsem beznadějně out?
J.
 tinas 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 13:54:42)
Janino,
a ty myslíš,že fungující rodina,tak jak ji popisuje Monty je to pravé ořechové pro dítě?
Monty psala,že její manžel si se Stáníkem moc nepohraje a společně stráveného času moc není. Teď myslím Monty+ Stáník + manžel.
Toho Monty + manžel už vůbec ne,tak jaká pak rodina.
Podle mého názoru je někdy lepší vychovávat dítě samostatně,než s partnerem,který do vztahu nic nedává.

Tinas
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 13:59:37)
Tinas,
do rozvodu bych se moc nehnala, vztah lidi se vyviji, to, co ted Monty proziva, muze byt prechodna krize (zacali prilis rychle a nestihli si odžít spolu tu nevazanou cast vztahu). Je mozne, ze ted spolu "preklepou" pul roku, rok, situace se zmeni, muz zacne brat synka vic jako partnera (malej zacne mluvit "jako clovek" a to je hned jina situace), Monty treba slevi ze sve nezavislosti za cenu sebedestrukce... a kdo vi? Treba to bude spokojene partnerstvi, i kdyz mozna trochu tezko stravitelne pro konzervativni okoli.
J.
 tinas 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 14:08:56)
Jani,

já si nemyslím,že by se u nich ve vztahu mohlo něco radikálně zmenit. Starého psa novým kouskům nenaučíš.
Jo a taky si říkám,že rozbitý hrnec už nikdy nebude tak hezký jako nový.

Já jsem fakt v jistých otázkách dost konzervativní. Někdy mě to až samotnou štve.

Před chvikou o pár reakcí níže jsem se Monty ptala,proč se vlastně vdávala. Možná mi to napíše. Skoro si myslím,že ani ona ani její manžel nejsou lidé vhodní pro manželství.

Každý z nás si ze své rodiny v sobě nese určitý vzorec,který se pak snaží uplatnit ve svém manželství. Já se třeba snažím vše dělat přesně opačně,než moji rodiče. Naši se rozvedli,když mi bylo devět let a já jsem ráda,že to udělali,protože teď spolu normálně komunikují,sednou si k sobě atd. Co si pamatuji z dětství,tak byl doma jenom křik. To je důvod,proč já se tolik snažím,aby mi to doma klapalo.Nechci mít ze svých rodičů vůbec nic. Prostě jsem viděla odstrašující případ a nechci,aby tohle viděli moje děti. Navíc u nás se ani doma nesmí zvýšit hlas,protože Petřík hned říká,tak se nehádejte a to mi se fakt hádáme velice málo a většinou ani ne před dětma.

Tinas
 Iva, 3 děti 
  • 

Re:Tinas 

(12.8.2004 14:31:42)
A tady je vidět, že každému vyhovuje něco jiného. Mí rodiče i rodiče mého manžela se nikdy nehádali, vždycky byla tichá domácnost. Já jsem to jako dítě nesnášela a nechápala jsem, co se děje. U nás doma se tedy všechno řeší hned, jak to nastane. Dříve starší dcera říkala, nehádejte se. Vysvětlili jsme jí, že to jako hádka vypadá, ale že my tomu říkáme diskuze. V hádce se nikdy nic nevyřeší, ale my diskutujeme a řešíme. Trvalo dlouho, než jsme se to naučili. Proto si myslím, že je pro naše děti dobře, když jsou občas u této diskuze přítomny. Nikdy to nepřerostlo do nějakých invektiv, sprostot, apod. Prostě je to diskuze, i když občas zvýšeným hlasem. Děti vědí, že nás mají nechat to dořešit a pak bude klid. Myslím, že jim to nepůsobí žádné trauma.
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 14:22:23)
Tinas,
mas pravdu, jsou vztahy, ktere se dohromady dat nedaji. Ale casem se lidi vyviji, trochu meni, prichazeji jine zivotni situace.. to, co bys udelala ve dvaceti, neudelas treba v petatriceti. To co bys ve triceti nesnesla, v padesati budes tolerovat bez mrknuti oka :o))) (nebo naopak ;o)
Verim tomu, ze hodne veci se da zachranit a vyresit, kdyz oba chteji a kdyz na tom oba spolecne pracuji.
J.
 Kačka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 14:13:52)
Tinas to vlastně řekla za mě. Děti vycítí, jaký je vztah jejich rodičů moc dobře, myslím, že někdy je lepší, když spolu prostě rodiče nežijí ale přesto vychovávají své děti s láskou a v mnohdy klidnějším prostředí, tím myslím bez partnerských hádek a neshod. Nevím, jestli je to out, prostě mi to říká můj selský rozum. Takové to udržování "manželství" za každou cenu je vlastně pokrytecké, sice mi to doma neklape, hádáme se kůvli každé kravině, každý si žijeme svůj život, manžel má milenku atd. ale jsme rodina... Ach jo, v takové "rodině" bych tedy žít nechtěla.

Vždyť Monty se nemusí rozvádět, takové to starodávné slovo "odluka" přesně vystihuje to, co mám na mysli. A třeba jim odloučení prospěje, budou si vzácní a budou se na sebe zase těšit.

K.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 14:17:21)
JaninoH,
já taky vidím manželství jako Ty. Nejsem příznivec ukvapených rozvodů, zvlášť, když vzhledem k dětem manželství funguje. Moje dcera má tátu ráda a vůbec by asi nepochopila, že ho vyhazuji z bytu, protože po sobě neuklízí, záleží mu víc na firmě než na mě a když byla malá, nehrál si s ní. V sexu problémy nemáme, firma funguje( případné hádky kvůli ní iniciuji spíš já z pocitu nedoceněnosti), nevěrní si nejsme (snad), tak proč hned rozvod? Že už do sebe nejsme akutně zamilovaní a nevoláme si pětkrát denně(to si voláme i víckrát, ale pracovně)?
Spousta lidí musí žít pořád v pocitu zamilovanosti, jinak balí kufry a tak už mají několikátého partnera, žádné zázemí, neustále všechno zahazují a pořád to není ono.
A taky si myslím, že to Monty nechce nějak radikálně řešit, jen ji zajímaly reakce ostatních lidí. A já jsem ji chtěla ubezpečit, že se to může vyvíjet i pozitivně, i když v jádru nikoho nepředělá.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 14:34:29)
Předchozím příspěvkem jsem rozhodně nechtěla tvrdit, že je to u nás ÚPLNĚ v pořádku, co třeba nefunguje, je to, že nechceme druhé dítě. Já sama o sobě po něm netoužím a nechci ho zatím ani z "rozumových" důvodů - bojím se, že si ho zase manžel nebude 3 roky všímat, že se zase bude odtahovat, že zase bude mít pocit, že jsme pro něj ekonomické břemeno... Manžel nechce z toho důvodu, že já podle něj nejsem schopná se postarat o děti bez jeho přispění a než by se angažoval, radši ho nechce, chce se věnovat firmě, chce, abych i já byla ve firmě. Jediné, co by se mu líbilo - aby se o dítě téměř od narození starala moje matka, ale to by neprošlo. Takže kdybych toužila po dítěti, musela bych do toho jít s tím, že budu zase na všechno sama a on se bude tomu "blázinci" vyhýbat nebo se fakt rozvést a sehnat jiného partnera. Ale protože druhé taky zatím nechci, vlastně mi to nevadí. Ale normální to asi určitě není - být schopni jako rodina mít jen jedno dítě.
 Iva, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 14:57:33)
Pettino, já sice mám 3 děti, které jsme oba chtěli. Ale nemyslím si, že když rodina má pouze 1 dítě, že to není normální. Naštěstí skoro každý může mít dětí kolik chce. Nepočítám ty, kteří opravdu nemohou. Jestli ty i manžel chcete pouze 1 dítě, proč ne. A myslím, že je úplně jedno, z jakých důvodů. Jestliže bys měla další dítě jenom proto, že ti připadá normální mít děti 2, to by vůči tomu druhému dítěti rozhodně nebylo fér. Takže jestli jsi spokojená takhle, tak to nech být a žij.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 15:22:38)
Ivo,
mě nepřipadá nenormální, že máme jen jedno dítě, ale spíš ty důvody. To, že bychom se asi nedokázali vzájemně podpořit a další dítě společně vychovat a spolupracovat. Manžel dokonce předpokládá, že kdybych neplánovaně otěhotněla, šla bych na interrupci, přitom po svatbě chtěl děti dvě. Prostě - v současné době to nějak funguje, protože dcera už je rozumná, dá se s ní dělat téměř všechno, je ji schopen pohlídat (podmínka - sama se nají, nemá pleny a dorozumí se běžnou řečí). Nedávno mi řekl, že už "to s ní docela jde". No, aby ne, vždyť je jí 7 let.Prostě - mimino nebo batole hlídat nebude. Když byla velká jako Montyin Stáník, byla pro něj taky téměř vzduch. Čas s námi trávil více méně jen z donucení.
K Monty - myslím si, že s manželem zůstává, protože je tak samostatná, že jí to je v podstatě jedno. Kdyby odešla, manžel nebude vůbec, takhle funguje aspoň někdy. Nijak extrémně si na nervy nejdou, asi jim to funguje i v sexu, nikoho jiného si asi hledat nechce, manžel uživí aspoň sám sebe, tak rozchod by byl asi jen přechod z deště pod okap. Takhle má naději, že se to zlepší. Myslím si, že kdyby došlo na každodenní hádky a začali se nenávidět, asi by odešla hned.
 Jiná Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 16:14:59)
Ty důvody mi Pettino připadají docela rozumné, prostě manžel ti jasně řekl, že pokud bys měla druhé dítě, tak ti nejen nepomůže, ale bude i mít za zlé, a ty sama se na to dávat za těchto podmínek nemíníš. Není divu. Máš ovšem štěstí, že sama po druhém dítěti netoužíš, protože to by pak asi bylo neřešitelné. Kamarádka chce další dítě a její muž ne, a psycholožka jim řekla, že jeden zkrátka musí úplně ustoupit, a ztotožnit se s názorem druhého, pokud chtějí zůstat spolu, tady žádný kompromis neexistuje, buď dítě máte nebo ne. Asi by měl uhnout on- to jim neřekla, ale tak to vyznělo, protože ona se s tím třeba taky nikdy nesmíří (touha po dítěti jsou pudy a hůř se s tím dá něco dělat)a pak by se to mohlo vyhrotit k rozvodu, mohla by ho za to začít nenávidět, zatímco on to období kojence, co mu nesedlo, překoná, a proti větším dětem nic nemá. No, chlapská lenost. Uvidíme, držím jí palce.
 Janulajka 
  • 

manželstvo ... hrdosť ... ako to je? 

(13.8.2004 13:10:00)
Myslím, že udržať manželstvo len preto že je tam aj dieťa nie je práve najšťastnejšie riešenie. Moja mama sa toho držala ... až sa to po nejakom čase (17 rokov) vydržať nedalo a deti - nedeti došlo k rozvodu.
Rodinu nechápem ako inštitúciu ktorej najdôležitejšou úlohou je vytvárať zázemie pre deti - ale ako vzťah v ktorom sú si všetky strany (vrátane detí) rovnocenné a nehrá sa v prospech toho či onoho.

S manželom sa poznáme 11 rokov (z toho 9 manželíme) a môžem povedať, že rozhodne nie je typ aký opísala Monty v článku. Každý máme svoje koníčky a nejaké tie spoločné takže sa ani nie je kedy nudiť. Niektoré aktivity vymyslí on, iné ja, ďalšie sú zasa spoločným dielkom. Ale keď niečo chcem dám mu najavo, že o toto mám záujem, toto by ma potešilo. Kto nič nepovie tomu ťažko niekto porozumie. Nikto nemusí hádať čo by ten druhý chcel, o čo má záujem.
Myslím si že som dosť nezávislá (určite nie som puťka domáca, alebo naopak totálne nezávislá superžena), ale svojho manžela svojím spôsobom potrebujem stále. A som hrdá, že o ňom môžem povedať že je to človek vedľa ktorého chcem večer zaspávať a ráno sa budiť...

Monty tak často zdôrazňuje svoju nezávislosť - citovú aj finančnú ...
ALE -keď teda od nikoho nechce nič prečo stále reptá a sťažuje sa?
 Melinda 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(20.8.2004 12:56:24)
Obvykle to vypadá takhle:
Já: "Hele, tam a tam je to a to. Šla bych."
Manžel: "Tak se s někým domluv a jdi."
Já: "Jenže já bych tam ráda šla s tebou."
Manžel: "Když mě se nechce." (Event. "Mě to nebaví)

Monty, já bych na to odpověděla něco ve smyslu " Mě by se líbilo, kdybychom ten film/výstavu prohlídli, a potom si vyměnili názory"
Nebo třeba jen, že by mě potěšilo sdílet to s ním.Jak má vědět, že o to stojíš, když mu to neřekneš?
MMch, ani jeden z mých manželů nebyl to, čemu se v této diskusi říká "hovado", a s tím prvním jsem byla 7 let, s druhým to táhneme 5 rok...A mě potěší, když na chalupě vzal malou, a šli mi natrhat kytičku polního kvítí:-) ( Monty, já vím, tvoje alergie:-)
 petr 
  • 

Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 13:31:47)
pokud je to vážně tak, tak máš kolem sebe- a tvých kamarádek- dost hrozné vzorky.
Mám ve svém okolí opravdu hodně zajímavých lidí, chlapů mezi 25-35 co nejen že doma dělají věci že by polovina diskutérek tady praskla závistí, ale dokonce jsou s dětmi na rodičovské dovolené, nebo o ní uvažují, nebo jedou v práci na částečný úvazek, aby mohli být s dětmi doma. A někteří dokonce i stíhají různé zajímavé aktivity mimo práci, dobrovolnické akce, různé organizování apod.
Ale na druhou stranu chápu, že je těžké někoho takového sehnat.
 častý čtenář 
  • 

Re: Re: Re: Monty, 

(12.8.2004 13:34:57)
Máte-li zájem můžem se domluvit a já Vám takové chlapy ukážu. Vy my zase na oplátku ukážete těch 99%. Lístky kupuji na různé akce určitě častěji než 2x do roka. Já opravdu nechápu o co Vám jde. Vybrala jste si špatně a teď to potřebujete nějak odůvodnit, nejen sama sobě, ale i ostatním. Já když vidím nějakou akci, která mne zaujme tak se těším jak manželku překvapím a navíc, pro vás asi nepochopitelné, jsem šťastný když vidím, že jsem jí tím udělal radost. Vím že teď kdy je doma s kindrošem je pro ni obvzlášť důležité někam vypadnout. Jít tam sám, tak mě to ani moc nebaví. A to skutečně nejsem submisivní typ, prostě jí mám rád a je mi s ní dobře. Ještě jednou opakuji, neznám nikoho takového jakého popisujete Vy. Tedy přesněji, s nikým takovým se já nestýkám.
 :-))) 
  • 

Re: Monty, 

(12.8.2004 13:00:20)
Tak se taky přidám do dikuse. Je to tak jak píšete, taky mám takového doma, až na to že ten můj se nevyvaluje u TV a pivem a když udělá bordel tak ho po sobě uklidí a nemusím mu to ani říkat. Ten můj je počítačový maniak :-)) Jakmile přijde z práce domů, už pouští PC a hraje hry, kde se střílí tečou potoky krve, pravda občas hraje i strategie či závody aut apod... Hrál snad všechny hry co vyšly :-))) Na to co má oblečené moc nedbá a nerad nakupuje. Dostat ho do obchodu něco si koupit je utrpení (proč ještě jedny rifle, když ty orvané co už má doma ještě stačí :-))) a po doma nejraději nosí šílené tepláky a vytahané tričko s dírama - prý větrání :-))
Když je doma déle, tak ho nenapadne se ani oholit nebo vykoupat. Kvůli mě na co taky :-( Vyřešili jsme to tak, že když není vysprchovaný tak se s ním nemiluju :)) a zabralo to. S ostatním si nevím rady :-)) Ale stejně ho pořád miluju...
 Renata 
  • 

Re: no, někteří muži nad tím přemýšlet nemusej  

(11.8.2004 12:19:20)
Ahoj Monty,
docela mě tvůj článek zaujal, protože já žiju v úplně opačném vztahu. Jsme s manželem už 8 let a mám se hodně rádi, ale... on je společenský a já ne. Můj manžel nadšeně chodí na koncerty (pop, rock, vážná hudba), do kina i do divadla, na balet i na operu. Kromě toho má spoustu známých, se kterými chodí na různé společenské akce (přes "garden party" po "obyčejné bečky") a ještě moc chce, abych chodila s ním. Jeho velkou vášní je vaření a tak hrozně rád zve různé lidi (jeho kamarády, moje i společné)k nám domů na večeře. Všechno nakoupí, navaří a já se mám jen "bavit". Problém je, že já jsem dost nespolečenská, ze všeho nejvíc mě baví ležet doma na gauči a číst si, někdy chodím ráda na výstavy a plavat. Manžel mě rád doprovodí. Víš, já už po těch letech se snažím být tolerantní, ale dá mi to dost přemáhání (zvlášť plesy). Já jsem prostě domácí typ. Tak nevím, protiklady se prý přitahují. Tak my jsme ukázkový případ, protože naše manželství je přesto podle mého názoru hezké.
R.
 JJana 


Neházet do jednoho pytle 

(11.8.2004 15:30:50)
Monty,jen proto že ty máš neschopného manžela, snad nemusíš urážet ostatní muže.Opatrně s tím házením všech do jednoho pytle.Mám hodného manžela,který by pro mne a děti "šel do ohně".Manželé a partneři mých kamarádek a známých jsou také normální slušní lidé.Pomáhají svým ženám,starají se o děti,přebalují,koupou,krmí... Každý má své chyby,ale většina mužů je normálních,tvůj manžel ne.Být mužem tvůj článek by mne urazil.Jsem žena,tak se chci zastat alespoň mého muže.Vím,že on by to také udělal,kdyby někdo veřejně tvrdil,že ženy po několika letech manželství se spolehlivě mění v hnusné semetriky.Mimochodem zkuste si představit ten mazec,který by následoval,kdyby nějaký muž tu uveřejnil na hlavní straně podobný článek o své ženě a vztáhnul to na všechny ostatní.S pozdravem milujme své dobré muže Jana
 Bob 
  • 

Re: Neházet do jednoho pytle 

(11.8.2004 16:36:08)
JJano,
děkuju.
 tinas 


Re: Re: Neházet do jednoho pytle 

(11.8.2004 18:25:59)
Ráda bych se připojila se svou trochou do mlýna.
Rozhodně si nemyslím,že to jak popisuje Monty muže ve svém článku je naprosto normální a běžné.
Jistě každý v manželství-partnerství po čase poleví a už sám sobě ani partnerovi nevěnuje tolik pozornosti jako v době zamilovanosti,ale to neznamená,že se změní na čuně.
Se svým manželem končíme 1.10 společný 12 rok a z toho jsme 7 let manželé a já si za tuto dobu nepamatuji,že by se můj muž někdy choval,tak jak popisuje Monty. Snad jedině v tom,že si na doma vezme nějaké "nevytahané" tepláky nebo sportovní kalhoty,protože je v práci celý den v obleku. Stejně by mi připadalo divné,kdyby v obýváku seděl v kravatě a košili.Nepamatuji si,že by někdy doma pil pivo,natož například z flašky. To se z flašky napiju spíš já a on mě "napomene".
Každý den je dlouho do večera v práci,aby nám zajistil dostatek financí na provoz domácnosti i zábavu a když má volno,tak ho věnuje celé rodině. Především dětem,které se na něj za celý týden moc těší.
Monty,
společného času máme velmi málo,protože moc nemáme hlídání a agenturu zvát nechci,ale,když ho máme,tak¨se rozhodně nenudíme. Ať už vyrazíme někam ven a nebo jsme doma například u hezkého filmu.
Jedno ti,ale řeknu,
kdyby se můj muž choval,tak jak ty ve svých článcích popisuješ toho svého,tak bych s ním nebyla ani chviličku. Tvůj muž mi připadá krajně nezodpovědný ,protože chování dospělého muže a otce si představuji jinak. Tvého muže ovšem neznám osobně a tak se mohu plést.

Svého muže si moc vážím za to,co pro nás dělá. Osobně znám pouze jednoho muže,který odpovídá tvému popisu a to zaplaťpámbůh není ten můj.

Jano s Tomem a Zdendou,
neboj, toho tvého muže ti sebrat nepřijdu. Mám totiž svého.

Tinas
 Čtenářka 
  • 

Re: Re: Re: Neházet do jednoho pytle 

(11.8.2004 18:53:02)
JJano, Tinas,
moc vám přeji, aby vaši manželé zůstali takoví, jací jsou, a aby takoví zůstali i po letech manželství. Bohužel sama mám zkušenosti spíše s muži, kteří se DOMA chovají tak, jak to popisuje Monty. Choval se tak můj otec, chová se tak tchán, chová se tak i můj manžel (jsem vdaná 20 let). Cítila jsem se jednu dobu strašně osamělá, toužila jsem po tom, aby mi někdo naslouchal, aby sdílel aspoň některé mé zájmy, ubíjel mě „manželský stereotyp“ (vím, že je to hrozné klišé, ale neumím to jinak vyjádřit). Proto jsem si našla milence. Byl to muž hloubavý, inteligentní, sečtělý, jemuž manželka nerozuměla, zato já jsem mu rozuměla úžasně a on mně rovněž. Protože jsme oba měli celkem malé děti, rozvod nepřipadal v úvahu, scházeli jsme se v jeho bytě (manželce tvrdil, že ho pronajal). Celé večery jsme (mimo jiné, pochopitelně) dlouze debatovali, kupovali v antikvariátu na rohu knížky a jeden druhému z nich předčítali, hráli společenské hry apod. Také jsme si plánovali, kam všude spolu půjdeme, až budou naše drahé polovičky mimo město. Bylo to krásné, ale netrvalo to věčně. Po nějakém čase se přítel začal pomalinku měnit. Témat k diskusím tak nějak ubývalo, koupili jsme si televizi, nejdřív jsme ji zapnuli jen občas, později pokaždé; když jeho manželka z města skutečně odjela, zrovna se mu nikam nechtělo, proč bychom někam chodili, vždyť je nám spolu (a s televizí) tak dobře. No, zkrátím to. Po dvou letech jsem zjistila, že je úplně jedno, jestli jsem doma nebo s ním. Nudila jsem se zase strašně a těšila jsem se domů. Byl strašně nešťastný, když jsem mu to řekla. Tak skvěle jsme si přece rozuměli…
Možná jsem měla jen smůlu, ale stejně jako Monty mám po svých zkušenostech sklon generalizovat a považovat většinu mužů, s prominutím, za hovada. Ale nechci tím žádného muže urazit, používám tento termín pouze pro označení typu mužů, o kterých píše Monty. Nebo možná je to jinak, třeba je chyba ve mně, třeba to s muži neumím... Myslím, že jsem toho od nich nechtěla zas tak moc, ale zatím všichni mě zklamali.

P.S.: Běžně sem na Rodinu píšu pod jiným nickem, ale dnes raději zůstanu v anonymitě, s ohledem na děti, které na Rodinu občas zavítají.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Re: Neházet do jednoho pytle 

(12.8.2004 9:42:10)
čtenářko, nad vaším příspěvkem se mi okamžitě vybavila jedna věc a to předávání vzorců chování v rodině. Zarazilo mne, že říkáte, že muži jsou takoví, protože i otec byl takový, tchán je takový... To VY jste si vybrala za manžela muže, který je obrazem vašeho otce a trpěla jste ten model proto, že jste ho považovala za normální (vždyť jako dítě jste to přece viděla u svých rodičů, že tak se to dělá, ta hra na mámu a tátu)
Můj dědeček takový nebyl, můj otec ani tchán takoví nejsou a můj muž už vůbec ne. Znám jediného muže ve svém okolí, který se blíží titulu "hovado" a s tím bude jak znám tu ženu udělán rychlý proces - pochopila, že to není muž, se kterým by chtěla mít dítě. Je fakt, že Monty ten čas na to poznat svého muže neměla, tak je teĎ možná nemile překvapená. Nevím, jak jste na tom byli vy.

Můj otec mi vždycky říkal, že než budu s nějakým chlapem spát, musím ho vidět v divadle, na horách nebo na vodě, mezi dětmi a opilého a dýl jak dvě hodiny denně a pak že poznám, jaký je, protože jsou to rozdílná extrémní prostředí a pozice a tak dobře se přetvařovat nikdo neumí. A měl pravdu.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Neházet do jednoho pytle 

(12.8.2004 11:34:12)
Ivo, ani pozorování nastávajícího v nejrozdílnějších prostředích nic nenapoví. Já s mužem před manželstvím chodila dlouho. Sedm let jsme spolu vedli dětský oddíl, s dětmiá byl báječný kamarád, vymýšlel pro ně hry, blbnus s ninmi, nad kočárky se rozplýval, švagrové děti zbožňoval. Byla jsem přesvědčená, že bude ten nejbáječnější táta.
Po devíti letech se nám narodilo první dítě, pak další. Nikdy si s dětmi spontánně nehrál, když za ním přišly se společenskou hrou, nešel si hrát. Jezdili jsme často na výlety a další akce, nebránil se, aby celá rodina byla pohromadě, ale neblbnul s dětmi. Přitom je nesmírně miluje, dal by za ně život, ale neumí jim to dát najevo.
Když bylo potřeba, postaral se o ně včetně přebalení, koupání, nakrmení, pohádky na dobrou noc, ale když jsem byla doma, nic z toho nedělal. Mé vysvětlování, pláč, výčitk... s tím nic nenadělaly. K synovi našel cestu a pěkný vztah až na prahu dospělosti, s dcerou se ještě nenašli...
Ani devět let společného života mi nedalo obraz toho, jak to bude vypadat doopravdy.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Neházet do jednoho pytle 

(12.8.2004 11:58:45)
Nám se taky dcera narodila po sedmileté známosti a pět let po svatbě a celou dobu jsem si myslela, že manžel bude vzorný táta. Nad miminky se rozplýval,to spíš mně bylo pořád vyčítáno, že ještě netoužím po dítěti, že jsem chladná k jeho synovcům, že si neuvědomuji, že děti jsou jediným smyslem života.
Nemohlo mě napadnout, že si dcery do tří let téměř nevšimne. Teď už se jí věnuje hodně, blbne s ní víc než já, ale to období do tří let jsem snášela špatně.
 Eli a ej 


Paní dokonalá 

(11.8.2004 18:57:44)
Já to beru trochu z druhého konce: znám ze svého vlastního života situace, kdy se na veřejnosti (i když nemám náladu) dokážu vybičovat a jsem milá, vtipná, upravená. V soukromí se snažím taky, ale člověk je tvor líný a tak nejsem asi sama, kdo hřeší na to, že nám to u nejbližších lidí projde - ta nenálada, lenost, odsekávání a sem tam soběstřednost. Dávám si v duchu pár facek až v okamžiku, když si uvědomím, jak troufalé je považovat nejbližší lidi za "jisté", tedy takové, kteří se k nám neotočí zády ať se budeme chovat jakkoliv. Můj manžel je fajn a má svoje mouchy, z nichž některé se v průběhu našeho desetiletého vztahu (a tříletého manželství) projevily postupně.Na některé jsem obzvlášť alergická. I já mám svoje mouchy. Ale myslím, že tam, kde nechybějí společné zážitky (a je nakonec jedno kdo ten výlet, večeři venku, společnou vanu nebo jinou tmelicí akci navrhne a zorganizuje, případně k ní toho druhého takřka dostrká)mají mouchy dlouhodobě smůlu. Já svého muže miluju a chápu, že pokud chci mít úžasného manžela, taky se musím snažit:-) Pokud vztah nežije, není obvykle jenom jeden viník - a není to zázrak, že spolu dva tak rozdílní lidé jako muž a žena vydrží pod jednou střechou?:-)))))
 Iva, 3 děti 
  • 

Re: manžel = hovado? 

(12.8.2004 10:03:00)
Nazvat svého manžela hovadem se mi příčí. On má své chyby a já také. Myslím, že kdybych ho nazývala hovadem, tak už s ním nemůžu být. Pokud jsem s někým v jedné domácnosti, je to příliš intimní, abych domácnost sdílela s někým o kom si myslím, že je hovado. A abych s takovým měla intimní styk, ani náhodou. Aby si někdo náhodou nemyslel, že můj muž je vždy milý, vtipný, zábavný, v obleku...........Tak to ne. Ani já nejsem domácí puťka. Ale nezajímají mě koncerty, výstavy apod. Bydlím na menším městě. Co nás zajímá a vždycky zajímalo, je kolo, voda, lyže - samozřejmě s dětmi. On zajde do hospody na pivo, beze mě, já to nesnáším. Já zase zajdu do vinárny s kamárádkami, to zase nesnáší on. Ale respektujeme to navzájem. Je jasné, že když jde do hospody, hlídám děti já, když jdu s kamarádkami, hlídá děti on. Všechno musí být vyvážené a nic se nesmí přehánět. Úklid v domě děláme společně. Na večeři do restaurace nejdeme, protože bych neměla sílu děti nechat doma a s dětmi je to docela drahé. Manžel proto občas navrhne, co si uvařit něco dobrého. Minutky vaří on, omáčky a ostatní já. Není to vždycky idyla. Taky se hádáme. Život není procházka růžovou zahradou, ale každodenní boj. I když s sebou někdy plácne na gauč a jí brambůrky a drobí, nechám ho. Ani po něm neuklízím. Uklidí druhý den a když ne, tak se ozvu. Nebylo to u nás vždy takové. Teď jsme spolu manželé 16 let. Prvních 5 let manželství bylo peklo. Nevím proč si manžel myslel, že manželství funguje tak, že manželka se stará o děti, domácnost, pak chodí do práce a manžel pouze chodí do práce a pak si užívá s kamarády. Zkoušela jsem všechno, ale bylo to, jako když každý z nás mluví jiným jazykem. Pak jsem křičela, brečela a prosila. Nic nepomohlo. Už jsem si myslela, že je konec. On mi zdůrazňoval, že mě a naše dítě k ničemu nepotřebuje. Tak jsem v létě odjela na měsíc na chalupu, kterou mi půjčila kamarádka. Tam jsem si chtěla vytřídit myšlenky. Manžel měl celý měsíc pro sebe. Já jsem se vrátila domů s tím, že takhle to nejde a že se tedy musíme rozvést. Tehdy se to všechno obrátilo k lepšímu. Chtěl si promluvit. Mluvili jsme o všem a nekonečně dlouho. Zjistili jsme navzájem, že jeden druhého vůbec nechápal. Dohodli jsme se na pravidlech, která se ovšem postupem doby měnila - ale vždy po vzájemné dohodě. Oba jsme se naučili spolu mluvit o všem. Není to vždy příjemné. Ale funguje to. Takže ten úvodní článek trochu nechápu. Nikdy jsem kamarádkám jejich partnery nezáviděla, protože je pravda to, co se říká, že není radno dát na první dojem. Mám kamarádku, které manžel před ostatními říká Haničko a nosí ji na rukou a doma jí tituluje ty krávo a občas jí nějakou šoupne. Řekla mi to a já tomu nechtěla věřit. Znala jsem ho jinak.
Nemyslím si, že mám doma zázrak, ale pro mě vyjímečný je a rozhodně bych o něm i přes jeho chyby nikdy neřekla, že je hovado.
 tinas 


Re: Re: manžel = hovado? 

(12.8.2004 13:22:56)
Ivo,
tak pod tohle bych se taky mohla podepsat. Nikdy bych svého muže nemohla nazvat "hovadem". Jak bych si ho proboha mohla vážit,kdybych ho takhle titulovala. Je mým mužem,kamarádem a především otcem našich dětí. Ve vztahu musí být láska,ale hlavně taky úcta jednoho k druhému. Když tohle chybí,tak asi nestojí za to, v takovém vztahu setrvávat.

Minule jsem psala,že můj muž se nechová,tak jak popisuje Monty,ale to v žádném případě neznamená,že by byl dokonalej. I on mi občas nechává po bytě hromádky oblečení.:-)
Na druhou stranu mě,ale dokáže někdy překvapit svojí pomocí.

Nikdo z nás není bez chybičky a já ho miluju i s jeho kopkou špinavého prádla,protože vím,že má spoustu jiných vlastností pro, které ho mám moc ráda.


Monty,
píšeš,že jsi samostatná,finančně nezávislá a vůbec schopná zařídit si všechno sama. To je hezké,ale zkus se někdy od toho všeho oprostit a složit část svých starostí,smutku i radosti na bedra partnera. Připadá mi,že ho vlastně k sobě ani moc nechceš pustit.
Už několikrát mě napadlo,proč jsi se vlastně vdávala. Jako důvod neberu,že jsi byla těhotná,protože to není v dnešní době důvod ke svatbě.
Jak bys definovala manželství? Co to podle tebe vlastně je?
Podle mě je to , když se dva lidé na sebe mohou za všech okolností spolehnout. Když beze slov vycítí,co ten druhý potřebuje . Když zcela nezištně i na úkor svého pohodlí jde a udělá něco pro toho druhého,aniž by si o to musel říct a hlavně, když tu ten druhý pro nás je kdykoliv ho potřebujeme. V radosti i smutku. Je lehké milovat,když se nám daří,ale těžké v dobách, kdy to tak není.

Já jsem vlastně hrozně ráda,že jsem žena. Je pravdou,že muži hrají v naší společnosti mnohem důraznější roli,ale já jim to v mnoha případech vůbec nezávidím. Jsem ráda,že jsem žena a,že mám vedle sebe silného muže o,kterého se můžu opřít. Nechci mu být břemenem,ale partnerem. Slabším,ale snažícím se ze všech sil. Už dávno jsem si uvědomila,že se nemůžu a hlavně ani nechci vyrovnat mužům. Pro mě je příjemné vědět,že mi chlap podrží dveře a nebo mi jenom tak řekne,že mi to třeba sluší. Proč ty se tomu tak hrozně bráníš?
Já vím,teď asi namítneš,že bez tvých peněz-práce by nebyl nový byt,dostatek peněz na provoz domácnosti atd,ale ono je možná všechno jinak. Tvůj muž bude lenoch a ty jsi si toho prostě naložila moc. A nebo jsi si prostě zvolila špatnéhoc hlapa. Já bych tenhle týpek nechtěla ani za nic. I můj manžel hodně čte,dokáže vést debaty o spoustě "intelektuálních" témat,ale stojí nohama na zemi a ví,že nejdříve má nějaké povinnosti a pak se teprve může "kochat".
Někdy mám pocit,že tvůj muž ještě nedospěl,ale na druhou stranu si říkám,že vedle tebe se mu to nepovede nikdy. Možná mu vyhovuje sedět s kamarádkou,která se mu vybrečí na rameni,protože ty to nikdy neděláš. Asi je pod tvou důstojnost, hrát divadlo a brečet mu na rameni,ale já bych to být tebou nezatracovala.
Někdy je potřeba si vyčistit dušičku a všechno špatné ze sebe dostat.


Tinas

 JaninaH 


Re: Re: Re: manžel = hovado? 

(12.8.2004 13:38:28)
Tinas,
to jsi napsala moc hezky :-)) Ale to, co uvádíš jako definici manželství, je spíš definice lásky. Podle mě je manželství hlavně ekonomická instituce, ty city a parádičky okolo jsou tam navíc pro ty, kteří měli štěstí, jako třeba ty. Jen počkej, až socdemáci zavedou novomanželské půjčky, jak se zvýší počet sňatků!
J.
 tinas 


Re: Re: Re: Re: manžel = hovado? 

(12.8.2004 13:49:59)
Ahoj Janino :-)))

toho,že socdemáci zase zavedou novomanželské půjčky bych se nebála. Myslím,že je to jenom další z předvolebních slibů pro případné voliče. Doufám,že nejsme jako národ,tak pitomí,aby mohli vyhrát ještě jednou.

S tím manželství a tou ekonomickou situací s tebou nesouhlasím. Kdyby mi to doma neklapalo,tak bych se rozvedla, přestože vím,že bych na tom byla o hodně hůř,než jsem teď.
Jistě,je velmi příjemné spoléhat se na to,že mám manžela,který se o nás finančně postará,ale pro to s ním nejsem. Moc si ho za to vážím,protože vím,co ho to stojí sil a jak chodí domů unavený,ale rozhodně to není to nejdůležitější. Já nejsem spořínek. Někdy si říkám bohužel. Raději si užiju teď,než sušit v bance. Stačí malá rezerva, pro nenadálé příhody.

Tinas
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: manžel = hovado? 

(12.8.2004 13:56:06)
Tinas,
my si tady vzdycky tak medime :o))
Jen bych opravila tu tvoji definici, necekala bych, ze beze slov vycítí,co ten druhý potřebuje. Bohate staci, kdyz na vyrcena prani partner/ka reaguje primerenym zpusobem.
J.
 tinas 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: manžel = hovado? 

(12.8.2004 13:59:30)
Jani,
souhlasím. :-)))


Tinas
 tinas 


Re: Re: Re: Re: manžel = hovado? 

(12.8.2004 14:11:36)
Milado,
díky za vysvětlení, to jsem opravdu nevěděla.
Souhlasím s tím,že Monty má smůlu na špatné muže.

Mám kamarádku,která si vybírá také nesprávné muže. Bylo to tak vždycky. Hezký obal,ale bohužel prázdný. Většinou jí po čase začal mlátit a tahat z ní peníze. Stejný model si,ale vybírá pořád dokola.
Holt komu není rady,tomu není pomoci.

Tinas
 bead 
  • 

Re: Paní dokonalá 

(12.8.2004 12:05:26)
perfektne napsane, to bych mohla podepsat...
 Sosan 
  • 

Udělej vrbu sama sobě 

(12.8.2004 10:48:35)
1.) Zdá se mi, že vaše manželství je spíš jen takové mizernější kamarádství. Normální člověk od manželství čeká víc a obvykle také víc má.
2.) To, že jsi taková silná a samostatná vypadá na první pohled jako pozitivum, ale je to trochu v důsledku tvé chyby, že jsi zabouchla dveře před vlastním citovým životem a snížila svoje nároky na minimum postačující jen k přežití.
3.) Když čtu tvoje články, přijde mi, že to je u vás pomalu zralé na rozvod. Jenže to je v přímém rozporu s tvým ubezpečováním, jak máte harmonický vztah a kolik máte společných zájmů, jak tě se Stáníkem miluje nadevšechno. Asi máš v sobě dost zmatek.

Co mi z toho plyne? Podívej, vy jste oba s manželem trochu zvláštní. Nic proti tomu, když vám to tak vyhovuje. A to je otázka pro tebe. Žiješ opravdu tak, jak chceš žít? Pokud ti to totiž vyhovuje, tak si furt nestěžuj a nepomlouvej manžela na internetu. A pokud ti to nevyhovuje, tak se snaž s tím něco dělat. Ale to nejhorší je, když nemáš odvahu si citově pustit realitu k tělu. Děláš vrbu pro ostatní proto, abys zapoměla na vlastní průser. A ještě si namlouváš, že vlastně ten tvůj průser je normální stav, že to tak mají všichni a vymýšlíš kolem toho logické konstrukce podle evoluční teorie. Na dobře míněné rady z diskuse odpovídáš, že tím vlastně neřešíš svůj problém, že tě jen zajímají názory ostatních, kvůli tvé profesi. Monty, udělej taky jednou vrbu sama sobě. Co tě trápí, po čem toužíš, co ti v tom brání - uneseš-li to, být vrbou sama sobě, pak jsi opravdu silná. Ostatní je jen alibi.
 :-))) 
  • 

Re: Udělej vrbu sama sobě 

(12.8.2004 13:38:38)
No nevím Sosane, ale nedávno jsem tu četla debatu o nevěrách a musím říct, že než mít doma nevěrného muže, tak raděj toho svého. Navíc se tam spousta, žen a pár můžů vyjadřovala ve smyslu jako, že je to normální stav a že by se to mělo tolerovat nebo co. Dost jsem to nechápala a tak raději nereagovala.
Než mít doma muže který mi zahne, tak raděj budu mít toho svého, který sice není tak uplně stejný jako u Monty, ale je v některých rysech podobný.
 Iva, 3 děti 
  • 

Re: Monty 

(12.8.2004 14:48:55)
Nechci Monty odsuzovat. Možná si vybírá špatné muže, možná s nimi neumí komunikovat, je i možné, že je těžké s ní vyjít. Nevím, neznám ji ani jejího manžela. Proč ale v tomto podivném vztahu zůstává? To tedy fakt nechápu. Já bych od něj odešla i se svými 3 dětmi. Vecpat muže a ženy do statistik je těžké, takže jim moc nevěřím. Zajímalo by mě, co by Monty napsala na článek muže, který by psal, že ženy po svatbě z 99% jsou jiné a mnohem horší než před svatbou. Po zalehnutí do postele hned spí, už nechce sex kdekoli a kdykoli, nemá stále super vlasy, super oblečení a leckdy svou super postavu. Zajímá ji jen dítě apod.
Mne by takovýto článek rozčílil. Muže zase musí rozčilovat článek Monty. To, že jich tak málo sem napíše, je asi proto, že buď tuto rubriku nečtou a nebo nad tím mávnou rukou.
 :-))) 
  • 

Re: Re: Monty 

(12.8.2004 16:47:19)
Řekla bych, že toto jsou ženské www stránky, tak se sem opravdu hodně mužů nedostane.
Nevím, mě ten článek nerozčílil spíš pobavil. No a pokud by nějaký muž napsal takovýto podobný článek o ženě, tak by mě to taky spíš pobavilo, pokud by ovšem nakonec nenapsal "...a proto mám milenku a zahýbám" - tohle mě totiž opravdu dovede rozčílit :(
Monty neznám a nechodím na tyto stránky často, ale mám pocit, že jste na ni "vysazené", no nevím proč...
 kobliha s koblížkem Kubíkem 


Re: Re: Re: Monty 

(12.8.2004 21:46:59)
rodina.cz jsou stranky pro rodinu, ne vylucne pro zeny. A rodina se sklada z tatky, mamky, a deti. Tak proc sem chodi tam malo muzu? Chapu ze nebudou diskutovat na tema curani, kakani, slintani apod., ale je tu spousta jinych, zajimavych temat k diskusi. Napr. mezilidske vztahy a partnerstvi.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: Re: Re: Monty 

(12.8.2004 23:42:09)
pro nick :-)))) - nikdo není na Monty vysazený, naopak máme Monty všichni rádi, neboť je rebelským duchem této rodiny, který dokáže zaručeně rozproudit každým svým článkem rozsáhlou debatu na témata, která nás odvedou od našich plínek, zoubků a mrkviček, což je vcelku osvěžující. Taky mám zato, že se tím znamenitě baví a nasává inspiraci na další svá díla. Neočekává ode mne (od nás tady), že když si myslím, že to dělá blbě, budu ji litovat a souhlasit s ní, že ten její manžel je fakt strašný a měl by se sebou něco dělat. A navíc si díky ní a jejím článkům uvědomím, že to, proč nadávám svému muži jsou fakt blbosti a mám doma poklad, kterého bych si měla víc vážit.
Pro mne z toho plyne jeden cynický závěr - všechno zlé je k něčemu dobré. Díky tomu trápení s manželem Motny píše dobré články. Co kdyby to tak nechali? :-)
 Sosan 
  • 

Udělej vrbu sama sobě 

(12.8.2004 10:48:43)
1.) Zdá se mi, že vaše manželství je spíš jen takové mizernější kamarádství. Normální člověk od manželství čeká víc a obvykle také víc má.
2.) To, že jsi taková silná a samostatná vypadá na první pohled jako pozitivum, ale je to trochu v důsledku tvé chyby, že jsi zabouchla dveře před vlastním citovým životem a snížila svoje nároky na minimum postačující jen k přežití.
3.) Když čtu tvoje články, přijde mi, že to je u vás pomalu zralé na rozvod. Jenže to je v přímém rozporu s tvým ubezpečováním, jak máte harmonický vztah a kolik máte společných zájmů, jak tě se Stáníkem miluje nadevšechno. Asi máš v sobě dost zmatek.

Co mi z toho plyne? Podívej, vy jste oba s manželem trochu zvláštní. Nic proti tomu, když vám to tak vyhovuje. A to je otázka pro tebe. Žiješ opravdu tak, jak chceš žít? Pokud ti to totiž vyhovuje, tak si furt nestěžuj a nepomlouvej manžela na internetu. A pokud ti to nevyhovuje, tak se snaž s tím něco dělat. Ale to nejhorší je, když nemáš odvahu si citově pustit realitu k tělu. Děláš vrbu pro ostatní proto, abys zapoměla na vlastní průser. A ještě si namlouváš, že vlastně ten tvůj průser je normální stav, že to tak mají všichni a vymýšlíš kolem toho logické konstrukce podle evoluční teorie. Na dobře míněné rady z diskuse odpovídáš, že tím vlastně neřešíš svůj problém, že tě jen zajímají názory ostatních, kvůli tvé profesi. Monty, udělej taky jednou vrbu sama sobě. Co tě trápí, po čem toužíš, co ti v tom brání - uneseš-li to, být vrbou sama sobě, pak jsi opravdu silná. Ostatní je jen alibi.
 milka 
  • 

Re: Udělej vrbu sama sobě 

(14.8.2004 9:37:32)
Chtela jsem take neco napsat, ale SOSAN to napsal(a) za mne. Vidim to stejne, Monty... Vztah je predevsim partnerstvi a na to jsou potreba DVA...my mame s manzele 10 let po svatbe a porad citim nejen lasku, ale i zamilovanost! Ale musi se na tom pracovat. Kazda kytky uschne, kdyz se nazaleva...
 Voziba 
  • 

Monty, a co na to tvůj manžel? 

(12.8.2004 18:31:29)
Monty,
dáváš ty články číst i tvému muži? Nebo sděluješ mu tyto své názory? A co na to říká??? Zajímal by mne pohled nebo reakce z druhé strany :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Monty, a co na to tvůj manžel? 

(12.8.2004 21:47:22)
Manžel o tom ví... chystal se taky, že sem něco napíše. :o)
Co na to říká - celkem nic zvláštního, on že je spokojenej, že se přece nemusí doma přetvařovat a může být takový jaký je, a že to líčím moc dramaticky. :o)

K tomu zbytku - Milada to napsala přesně. Vdávat jsem se musela, protože jsem byla čerstvě rozvedená s prvním manželem, se kterým jsem sice už delší dobu nežila, ale právně jsme se rozvedli až v červnu 2002, kdy jsem už byla těhotná. Kdybych se nevdala, dodnes by nebylo vyřešené otcovství, protože ex manžel je alkoholik a jako takový krajně nespolehlivý. Pochybuju, že by někam chodil nebo podával nějaké žaloby.

Rozvádět se nebo rozcházet nechci, nevím, k čemu by mi to bylo dobré. Kromě toho mám manžela ráda. :o) Nehádáme se, nepereme, nemáme "tichou domácnost" a syn vyrůstá ve velmi pohodovém prostředí. U nás doma není "dusno". Jenom máme prostě každý jiné životní preference a možná i představy o vztahu. To ale neznamená, že bychom automaticky museli být nějak defektní rodiče. Vzít dítěti tátu jen proto, že se mnou nechce chodit do kina nebo jinam mi přijde trochu extrém. Navíc manžel se mu teď už jakž takž věnuje, čím je starší, tím je to lepší... ne že by to bylo ideální, ale lepší to je. :o)
 Marťa11 


Re: Re: Monty, a co na to tvůj manžel? 

(12.8.2004 22:14:52)
Ahoj Monty, líbil se mi příspěvek Sosana, musím s ním souhlasit...
M.
 JaninaH 


Re: Re: Monty, a co na to tvůj manžel? 

(12.8.2004 22:46:04)
Monty, taky si myslím, že to bude čím dál lepší, a přeju ti to. Napříklat mě děti také "bavily" tím víc, čím byly starší, a teď, když jsou už velké a dá se s nimi intelektuálně (snad to tak můžu napsat :-))) debatovat, mě baví úplně nejvíc. (Problém je v tom, že já zase už nebavím je, ale to je téma do jiné diskuse...)
J.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Monty, a co na to tvůj manžel? 

(12.8.2004 23:23:01)
No tak to ti nezbyde asi nic jinýho, než se s tím smířit...když je vlastně všechno v pohodě, značka ideál.

Při čtení Tvého posledního příspěvku jsem si vybavila otřepané hospodské historky o tom, jak muž v hospodě uráží nebo tluče ženu, ta se uchýlí pro ochranu k nějakému hostovi, a ten, když se hotoví násilníkovi dát po hubě, náhle stojí nejen proti násilníkovi, ale i proti té dámě, která najednou otočila, protože si přece od úplně cizího chlapa nenechá mlátit svého miláčka, co ji má přece hrozně rád, protože jinak by ji netlouk"....

Jinak musím přiznat, že čím dál víc sympatizuju spíš s Tvým manželem, než s Tebou. Přijde mi, že ty historky o něm sem opravdu píšeš jen proto, aby ses bavila našimi reakcemi (a že jich vždycky je a hojných, protože klobouk dolů, píšeš opravdu dobře a čtivě). Protože z věcného hlediska se mi nezdá, že bys něco opravdu řešila - tenhle příspěvek je asi pátý v řadě, který je v podstatě o tomtéž.
 Wet 
  • 

Re: Re: Re: Monty, a co na to tvůj manžel? 

(13.8.2004 19:23:09)
Šáry to vystihla přesně.
 Zdena 
  • 

hmmm 

(12.8.2004 23:53:08)
Milá Monty,
asi se mi trochu ztratil můj příspěvek tak to zkusím znova:
nevěřím ti ani zbla...nevěřím, že jsi tak soběstačná, tak nezávislá, tak nad věcí,nic nepotřebuješ, nic od nikoho nečekáš,nevěřím, že máš takové manželství, takového muže, který se po přečtení tvých příspěvků nějak nevypadá jako totální "hovado", jak ty a některé píšete..že chces argumentovat, diskutovat,jsi ironická? pche podle mě jen obyčejně bez nápadu provokuješ

dobře se doma bavte a mějte se

Zdena

 Nufka 


Re: hmmm 

(13.8.2004 11:50:11)
Tak nějak.....Monty, nejsi trochu rozdvojená osobnost? A to je myšleno bez urážky.
Nejdříve (a není to poprvé) vylíčíš svého muže jako "hovado", neschopného a nevšímajícího otce a když se pak objeví reakce v diskuzi, najednou otočíš a z Tvého muže je rázem téměř vzorný otec a manžel, chápající, se stejnými zájmy a popisuješ svou rodimu jako velice harmonickou!?
Tak o co Ti jde? Proč manžela urážíš, když je vlastně tak skvělý? Neměla bys sis to srovnat v hlavě? Dělat tohle já svému manželovi, už jsem nejspíš opuštěná manželka:-)
Měj se krásně a přeju Ti, abys dozrála v jednotný názor:-) D.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: hmmm 

(13.8.2004 12:51:31)
...řekněme, že "literárně zpracovávám" konkrétní podněty ze svého okolí. :o) Na tom není nic rozdvojeného - někdy vás někdo štve a někdy ne. Ano, jsem docela otrávená, když manžel během mé nepřítomnosti neustále vymetá společenské akce a v mé přítomnosti nejčastěji spí, čte si nebo sedí u PC. To ale nutně neznamená, že na něm není nic dobrého. Nejsem zas takový masochista, abych žila s člověkem, který by byl OPRAVDOVÉ HOVADO.

(Opakuji - hovado NEBYL můj terminus technicus.)
 zdena 
  • 

Re: Re: Re: hmmm 

(13.8.2004 14:38:49)
teda literárně zpracováno to máš ;-)).....ovšem něco tomu v diskuzích chybí: za koho kopeš? za okolí nebo za sebe? když napíšu něco proti..dozvíme se, že doma máte ráj na zemi? podle mě si vymýšlíš..a poměrně ti to jde..nikdo není dokonalý to víme všichni, všichni co s někým žijí ví, že je to dost práce, ale když něco tak hrotíš, máš potřebu se z toho vypsat, máš si to obhájit..no třeba příště

Zdena
 Stana 
  • 

Re: Re: Re: Re: hmmm 

(13.8.2004 15:20:40)
Zdenko ptas za koho Monty kope? Kdyz si chce Monty vyplatit hypoteku na byt na 400 000 korun do dvou let, tak za koho v dnesni valecne dobe asi ta Mothy kope? Socane vyborne napsany.
 zdena 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: hmmm 

(13.8.2004 20:17:20)
je mi líto, asi se nebavíme o tom stejném, škoda zkus to znova ;-)))

Zdena
 mony 
  • 

Re: Re: Re: hmmm 

(16.8.2004 11:32:43)
Co kecáš, že jsi "hovado" nepoužila jako první, vždyť ty v tom článku píšeš: "sobecké, nespolečenské hovado, které většinu času proválí na gauči jako pes a má i podobně bohatou slovní zásobu", takže asi tak, popřeš zpětně i to, co jsi sama napsala.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: hmmm 

(16.8.2004 13:14:29)
Jistě, ale to nebylo v pasáži, která se týkala přímo MÉHO manžela. :o) Ve spojitosti s ním to hovado použil až někdo z diskutujících. :o)
 :-))) 
  • 

Re: hmmm 

(13.8.2004 15:36:23)
Milá Zdeno, nevím, opravdu nevím jak je to u Monty, ale u mě to tak je. Jsem nezávislá, vydělám víc než manžel. Když nebylo dítě chodila jsem v devět večer z práce a vaření večeří rozhodně neexistovalo, o víkendu jsme raději někam jezdili, tak i obědy se konaly jen v restauraci. Vlasně jsem do 30ti neuměla pořádně vařit. Nejspíš by měla napsat jaký "servis" od ní její manžel očekává a taky by mě zajímalo jaký servis očekájí muži těch žen, které své muže vychvalují do nebe.
Můj manžel není takový extrém jako u Monty, ale kdo ví jaký její muž vlastně je? Monty hezky píše, moc se mi to líbí, je to jako když některý "bavič" na Nově povídá nějakou historku - jádro je stejné, jen tomu přidá "okrasy" a najednou je to něco mimořádneho. Mě se to líbí, nicméně vše co napíše neberu doslovně... Možná jen ten závěr měl být něco ve smyslu - "... přes to všechno ho miluju a jsem s ním ráda" Nebo se mýlím Monty?
 zdena 
  • 

Re: Re: hmmm 

(13.8.2004 20:31:02)
Milá :-))),
je mi jedno, o čím muži se tu píše, docela mě míchne to jak se tu diskutuje, připadá mi že jednou je to tak a ejhle o kus dál už je to zase jinak.neustálé vysvětlování nějakého postoje, názoru, že tak to vlastně ani nebylo myšleno, všechno je jinak, lépe. to mi prostě připadne dost divný, mě se to tak nelíbí tak tojsem vám, monty napsala...¨

bavič na nově? moc nemůžu posoudit to bych řekla, že má Monty trochu lepší kredit ne?

mějte se krásně

Zdena
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: hmmm 

(13.8.2004 20:54:11)
Zdeno,

nemyl se, bavič na Nově nemůže být žádný blbec. Myslím, že to jsou naopak velice inteligentní lidi a mají to promakané - takový ten fousatý, co skákal bungee-jumping (jméno se mi teď nevybavuje) třeba objíždí republiku, pořádá show a při nich si na lidech zkouší vtipy, dřív, než je pustí do TV.

V tomhle jsou to určitě profíci, to klobouk dolů. Mně na nich vadí, že nemají absolutně jiný cíl než prvoplánově pobavit.
 jana 
  • 

kdo jsi dokonalý... 

(13.8.2004 12:11:09)
milá monty, tvoje článečky se fakt super čtou a ty se asi dost dobře bavíš nad bouřkami, které rouzpoutávají.
osobně si myslím, že každá ženská by na tom svém našla nějaké mouchy - všechny víme, že ideální chlap neexistuje. je jich sice spousta, co se k tomu blíží, ale záleží přece na míře snesitelnosti "much" pro tu kterou manželku - co jedna snáší v pohodě, druhá by nevydržela ani za nic.
a ostatně myslím, že to bude platné i naopak (co, pánové?)...
 Wet 
  • 

Re: kdo jsi dokonalý... 

(13.8.2004 19:36:22)
Monty by se jistě bavila ještě lépe, kdyby reakce na její články byly hloupé. Jenže ony nejsou, takže se asi zase tak moc nebaví. Záleží na míře jejího cynismu.
 Šáry 
  • 

Trochu mi to začíná připomínat 

(13.8.2004 20:01:14)
Párala a Viewegha, a trochu Halinu Pawlowskou. A to rozhodně nemyslím jako lichotku, z Párala i Viewegha mi naskakuje husí kůže. Pawlowskou ještě schroupnu, protože ta si na nic nehraje a přiznává barvu.

Řekla bych, že Monty má z těch čtyř nejvytříbenější styl psaní (a to jako lichotku rozhodně myslím :o))).

Pokusím se to popsat: Páral i Viewegh si vytvořili jakousi představu "jak to ve světě chodí", která mi těžce nesedí. Potud nic proti, každý se nemusí na svět koukat jako já. Ale oni s rádoby světáckým přimhouřením oka dávají najevo "ale ty husičko hloupá, TOHLE je skutečný život a ty žiješ v iluzích."

Monty je také díky svému virtuóznímu talentu schopná napsat prakticky cokoli, a určitě to bude čtivé a tak trochu ze života. Ale občas se z toho vytrácí duše, začíná na tom být vidět, že to jsou jen elegantní a efektní řečnické cvičení.


 Šáry 
  • 

Re: Trochu mi to začíná připomínat 

(13.8.2004 20:02:21)
pardon, řečnickÁ.
 JaninaH 


Re: Trochu mi to začíná připomínat 

(14.8.2004 11:19:37)
Ahoj Šáry,
tvoje názory prezentované zde na Rodině mi většinou mluví z duše, ale teď bych si dovolila s tebou polemizovat.
1. O Halině P. je veřejně známo (a proběhlo to i tiskem), že "vykrádá" vtipy, a dokonce i knížky svých kolegů. Když jsem to jednou napsala Monty, potvrdila mi, že Halina snad něco "ukradla" i jí. Pod hrozbou soudu s Readers Digest Halina jistou "inspiraci" i přiznává. To je mi z duše protivné, a tím i celá Halina.
2. Nevím, jestli jsi od Párala a Viewegha četla všechno. Oba tito podle mě nesporně výborní spisovatelé mají jedno společné: dokud nezačali psát pouze "pro prachy",tj. aby se pouze psaním (dobře) uživili, byly jejich romány skvělé. Například Páralovi Milenci a vrazi nebo Vieweghova Báječná léta pod psa skvělé jsou, to snad uzná každý soudný čtenář. Ale ty konce...To je ale jen moje hypotéza, třeba jim to nejde z jiného důvodu...Pokud znáš jenom jejich poslední věci, tvému názoru se vůbec nedivím.
3. Tvrdím, že styl Monty je nejvíc podobný stylu Emila Hakla, připadalo mu, že ti dva se MUSÍ znát. Ale Monty tvrdí, že ho nezná, ba dokonce že od něj ani nic nečetla! To mi nejde do hlavy :-)))
4. Diskutovat zde o inteligenci a invenci nováckých bavičů - do snad raději ne.
J.
 Maťa. 


Re: Trochu mi to začíná připomínat 

(9.9.2004 8:24:48)
Na mna to zase neposobí ako "elegantní a efektní řečnické cvičení"... Na mna Monty posobí ako rozdvojená osobnost (ako to tu už bolo spomínané) a k tomu mi to všetko pripomína maniodepresívnu psychózu - že má dni, ked je všetko nanič, všetko jej lezie na nervy vrátane manžela a potom sa druhé ráno zobudí, je plná "energie", veci už nevidí tak čierne a tak má potrebu vyvracat svoje predošlé názory a obhajovat. A hlavne NEVIE, CO CHCE!!!!
 Jardis, 16 mesicni Danecek 
  • 

Partner je hovado?? - jste hloupe nebo zoufale??? 

(14.8.2004 0:13:27)
Mile damy,
jakou mate k partnerovi uctu, kdyz ho tady tak nazyvate? Navic kdyz v dalsich prispevcich popisete opak, treba to jak se o Vas postaral v nemoci.....
Mimochodem, vite jake zvire zije s hovadem :-)))
Je mi vas lito.
Jardis
 VeronikaVeronika 


Re: Partner je hovado?? - jste hloupe nebo zoufale??? 

(14.8.2004 15:22:51)
1. chyba - manželství po 2 měsících - i přes důvody které Monty měla, je BLBOST brát si někoho po 2 měsících a po 2 letech se pak divit, že jsem si brala úžasného zábavného dokonalého (lehká ironie) muže a on je teď jiný...
Kdyby Monty s tímhle člověkem chodila, pravděpodobně by s ním ani nezačala žít a pokud ano, tak se rozejdou, protože by zjistila, že s ní nebude chodit nikam stejně (i kdyby dítě neměli) a stejně bude ležet na gauči a jánevímcoještě...

2. chyba - házet všechny do jednoho pytle - bylo tu již 100x napsáno, že ne všichni muži jsou stejná "hovada" - já mám taky muže který dle Monty teda patří do těch 10% (nebo kolik psala) a nemám kolem sebe kamarádku, která by měla podobné "hovado" doma - až na jednu, kterou hluboce lituji a nechápu, že s někým takovým vůbec BYDLÍ natož žije

3. chyba - Monty vadí že nikam spolu nechodí, ale nevadí ji když jde sám... No ano, člověk může být sám i v posteli, kde leží ještě někdo, doufám, že jsem pochopila správně, že Monty chybí "pocit souznění že by chtěla aby manžel byl duchem s ní kdekoli". Jak bylo řečeno výše - říct mu to - největší blbost je čekat, že chlapa něco napadne a být blbě HRDÁ že si o to neřeknu...

4. chyba - taky bylo napsáno - Monty a manžel nebyli zralí na dítě ani jeden, mám pocit, že Monty má problém s tím, že ji malý "svazuje" že si nemůže chodit a dělat co chce... Že pro manžela se prakticky nic nezměnilo... A teď mu to "vyčítá" (jistě že ne, ať si dělá co chce - Monty je přece tolerantní;-)

Stejně tak se kloním k názoru, že se pohybuje ve "zvláštní" společnosti, kde budou určité problémy vždycky se vším. Nevím, myslím, že kdyby měla známé a kamarády ve všech možných vrstvách lidské společnosti, tak nemůže zevšeobecňovat a generalizovat.
 Hanka a Naty 


Re: Partner je hovado?? - jste hloupe nebo zoufale???- MONTY VZPAMATUJ SE !!!!! 

(14.8.2004 16:08:18)
Takže bych řekla, že ze všech to nejlépe shrnula MANDELINKA , která to popsala velice přesně !!!

Ano Monty, co vlastně čekáš ?!
Jestli ti to nevyhovuje tak se seber a s malým odejdi - myslím, že o problémech s manželem tu píšeš skoro - rok ?
Možná bys ale mohla opravdu trošku ze svých požadavků slevit a víc se snažit, třeba to bude k něčemu dobré. Hodně štěstí !!!!
 JaninaH 


Re: Re: Partner je hovado?? - jste hloupe nebo zoufale??? 

(14.8.2004 17:19:33)
Po přečtení příspěvku Mandelinky se mi neodbytně vkrádá na mysl rčení "po bitvě každý generálem". Pokud si totiž dokážu představit situaci, ve které Monty byla, když zjistila, že je těhotná, nedokážu si představit ženu, která by v této situaci byla schopná chladného kalkulu dle Mandelinky. Jasně, že vdát se po dvouměsíční známosti není rozumné. Ale uvědomte si prosím co měla Monty za sebou! Svůj život s alkoholikem i své dětství bez otce tu dost podrobně popsala. Po takové zkušenosti vykládat těhotné (jejíž schopnost otěhodnět označují lékaři jako vysoce nepravděpodobnou), že není zralá na dítě, je naprostý nesmysl. A doporučovat jí, ať si přítele nebere, protože není dostatečně "prověřený", a ať dopustí zapsání exmanžela alkoholika do RL jako otce a následné tahání se po soudech, je nesmysl číslo dvě.
J.
 Hanka a Naty 


Re: Re: Re: Partner je hovado?? - jste hloupe nebo zoufale??? 

(14.8.2004 17:44:37)
JaninoH,
asi ano, jestli je to pravda. Ale s tím musela Monty počítat,když to bylo takhle narychlo.
Nemyslím si, že je Monty tak hloupá ,aby si myslela,že chlap po dvou měsících chození bude pořád stejnej :o)
 VeronikaVeronika 


Re: Re: Re: Partner je hovado?? - jste hloupe nebo zoufale??? 

(14.8.2004 17:57:42)
Já nejsem generál a mám za sebou spoustu chyb... Ale Monty, jak psala, VĚDĚLA že z 99% neměla otěhotnět - že jí to řekli lékaři? To je jisté když mi něco řeknou lékaři? To znamená, že je tam pořád 1%, takže nechápu, proč ve svých letech, ve svém stavu (rozvádějící se) nepoužila antikoncepci. Jistě, stalo se, jistě, mohla to řešit potratem (což je taky kravina), vyřešila to dle jejího názoru nejlépe. Já neznám právní úpravu zákona, ale mám pocit, že žena může uvést do rodného listu jako otce koho chce. Vím o tom, že ještě 9 měsíců po rozvodu je automaticky zapisováno jméno bývalého manžela /byla jsem také vdaná/, ale nemyslím, že by to nešlo řešit jinak.

A jinak co říká zákon (nedalo mi to;-)

Hlava třetí - určení rodičovství

§ 51 (1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.

ALE TAKÉ:
§ 52 (1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo soudem.

§ 53
Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato.

atd atd atd a důležité:
§ 58
(1) Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte. Narodí-li se dítě do 300 dnů po rozvodu manželství a jiný muž o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené též na základě souhlasného prohlášení matky, manžela a tohoto muže. Toto prohlášení musí být učiněno v řízení o popření otcovství.

Ze zákona o rodině - podrobně www.epravo.cz

Myslím, že v tu chvíli to bylo pro Monty pouze NEJPOHODLNĚJŠÍ řešení. Protože jistě se to s pomocí dobrého právníka dalo řešit.

Mimochodem Janino, kdybyste (nedej bože) ty a tvoje dcera vědely, že z 99% neotěhotní Anna bez pomoci lékařů, schvalovala bys jí nepoužívání antikoncepce? No ale to jsme odbočily od tématu;-)
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Partner je hovado?? - jste hloupe nebo zoufale??? 

(14.8.2004 18:20:58)
Mandelinko, nechci se zastávat Monty, ale měla jsem kolegyni, které se stalo to samé. Tehdy taky přišla s tím, že buď se VŠICHNI TŘI (t.j. ona, manžel, milenec) shodnou na tom, že je dítě milencovo, nebo bude automaticky zapsáno manželovi. Ono to i vyplývá z těch zákonů, cos sem přepsala, pokud jsem četla správně. Mělo to jeden drobný problém - její manžel se dohodnout NECHTĚL. Prostě jí chtěl dělat schválnosti. Jestli jsem dobře postřehla, co tu Monty o svém ex psala, bylo by to s ním něco podobného, charakterizovala ho jako nespolehlivého opilce (omlouvám se Monty, jestli jsem tu charakteristiku špatně pochopila). A vzhledem k tomu, jak se u nás soudy táhnou, tak Monty asi moc času na rozmýšlení neměla, jestli nechtěla propást vhodný okamžik. Ta moje kolegyně se stihla vdát hodně těsně před porodem ;o)

S.
 VeronikaVeronika 


Re: Re: Re: Re: Re: Partner je hovado?? - jste hloupe nebo zoufale??? 

(14.8.2004 18:28:42)
Já to chápu, taky jsem v tom prvním příspěvku psala, že to chápu, že to bylo pod tíhou okolností. Jen nevím, jestli by nebylo lepší jít přes problémy a za tu dobu poznat, že je Stanislav "hovado" (v tom smyslu jak myslela Monty, nikdy bych si nedovolila tak nazvat nikoho) a žít si v klidu, anebo si jej vzít po dvou měsících a pak pomalu poznávat, že to není pravé ořechové a rozvést se... Protože upřímně si myslím, že pokud mají problémy tohoto typu po 2 a půl letech, tak spolu dalších 40-50 nevydrží;-)

A navíc... Kde je na 100% napsáno, že by první manžel Monty ten souhlas nepodepsal? Sice alkoholik a dělal jí problémy, ale zase si nemyslím, že pokud s ním Monty nějakou dobu žila, že to byl úplný "debil"
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Partner je hovado?? - jste hloupe nebo zoufale??? 

(14.8.2004 18:39:46)
Hm, Mandelinko, tak nevím, řeč zákonů je jasná, a tak tomu nerozumím, věřila jsem Monty, že se to nedalo řešit jinak než svatbou. To by musela vyjasnit ona, v čem byl problém, že to řešili takhle. A s tou antikoncepcí: to je zapeklitá otázka, sama jsem asi taky lehkovážná jak Monty a nic neužívám, protože si myslím, že už jsem moc stará, kdyby nedejbože k něčemu došlo, ani bych si tu nemohla postěžovat, určitě bys mi řekla, ať nekňučím, že si za to můžu sama, a měla bys pravdu.
A ještě k tomu "prověřování". Jsem k tomu tak nějak skeptická. Znám pár žen, které prověřovaly a prověřovaly, až byl partner prověřený skrznaskrz, pak se vdaly a stejně to dopadlo špatně. Nebo můj "případ" - ten je trochu neobvyklý, ale co se týče prověřování je do očí bijící. S manželem jsme spolu chodili hodně dlouho, takže prošel před svatbou všemi možnými prověrkami (šikovný, vtipný, inteligentní, hezký atd.). Tak jsme se vzali. Deset dní po svatbě měl vážnou autonehodu, utrpěl všechna možná zranění, včetně hlavy. Pak se rok pohyboval po nemocnicích a léčebnách, moc jsme spolu nebyli. Dal se dohromady (všichni říkají, že zázračně), ale mně připadá, že se hodně změnil, že je prostě úplně jiný než před TÍM. Jeho rodiče to tvrdí taky, jenže ve mně hlodá pochybnost, protože jak jsem měla příležitost blíže poznat jeho matku, připadá mi teď, že je celý po ní (před TÍM mi to vůbec tak nepřipadalo). Jak bys to, Mandelinko, se svým rozumným uvažováním řešila? Rozešla by ses s ním, protože už ti nevyhovuje? Nebo by sis řekla, že měl prostě (ne vlastní vinou) smůlu a že když sis ho už jednou vzala, musíš bojovat? Já volila to druhé, a tak se mi líbí, že Monty taky bojuje, a nelíbí se mi, že jí tu tolik lidí radí hned rozvod.
J.
 VeronikaVeronika 


Re: Re: Re: Re: Re: Partner je hovado?? - jste hloupe nebo zoufale??? 

(14.8.2004 18:57:49)
No Janino... Já mám trošku zvláštní názory... resp. mám hodně věcí vyřešených sama v sobě, neměním je (třeba mi taky řeknete že je to blbost), ale je to tak... Ve zkratce - např. bych nikdy nešla na potrat (pokud by v tom nebylo zdravotní riziko), moje matka byla 9x!!! na potratu, což já prostě nechápu, naposledy ve 43 letech, což nechápu už vůbec:-( To je k té otázce antikoncepce - v 21. století, kde je nepřeberné množství přípravků, NECHÁPU ženu, která otěhotní bez toho že by chtěla... Pozor, tím neříkám, že jsem se nikdy nemilovala bez ochrany - ano a pak než jsem dostala menstruaci jsem prožila bezesné noci - a ano, dobře mi tak, kdybych otěhotněla!;-)

Prověřování: já si manžela prověřovala 3 roky, pak s ním 3 roky žila a jednoznačně tvrdím, že u nás byl kámen úrazu v tom, že jsme spolu před svatbou nebydleli... Nikdy bych si ho totiž nvzala, kdybychom bydleli nějakou dobu předtím. Jsou věci, které zamilované (a jen "do soukromí nakukující") oko nevidí... Takže jistě, opět nelze říct, že lidé co spolu 3 roky chodí, pak 3 roky žijí a pak se vezmou, že budou šťastní a ti co se vezmou po 2 mesíích šťastní nebudou. Ale přece jen - je pravděpodobnější, že poznám toho partnera po delší době. Zvlášť když víme, že "zamilovanost" je stav, který nasazuje nejen růžové brýle ale hlavně trvá něco kolem jednoho roku...

Rozhodně Monty neříkám, aby se rozvedla... jen si myslím, že to tak dopadne;-)

No a Janino - k tomu úrazu... Já nevím nakolik a v jaké oblasti se manžel změnil, jestli jste byli u psychologa třeba a tak... Tohle je všeobecně dost specifické a já bych nerada řekla JEDNOZNAČNÝ verdikt... MYSLÍM si, že bych byla ten typ, že pokud by můj muž měl úraz a zůstal fyzicky postižený (jedno jestli na vozíku, nebo slepý nebo já nevím co), tak bych s ním zůstala. Pokud by se ale změnil psychicky hodně závažně, tak nevím... Asi bych odešla. Pokud by to trvalo léta... A navíc - co jsem tak kde četla, tak ty zůstáváš v manželství kvůli dětem, že? To bych nedokázala. Tvrdím že je lepší aby bylo dítě v prostředí, kde máma bude šťastná, než tam, kde podvědomě ucítí, že není všechno OK:-(



 sally 


Prověřování partnera.... 

(14.8.2004 21:15:48)
... osobně si nemyslím, že na to funguje nějaký recept... může zkrachovat manželství lidí, kteří spolu před tím deset let žili a může fungovat manželství uzavřené po měsíční známosti.
Monty má bohužel smůlu v tom, že narazila na chlapa, který považuje za nutné se v době "toku" přetvařovat. Chlapa, který ještě nepřišel na to, že jenom s partnerem, který mě akceptuje takového, jaký(á) jsem se dá dlohodoběji vydržet.
Ovšem co v Montiných článcích postrádám, je nějaká zmínka o tom, že se situaci pokoušela řešit, že si s partnerem promluvila o věcech, které jí vadí, ubližují.... třeba o tom věčném shazování její práce - co když on vůbec neví, že jí to vadí? Třeba to sám vnímá jako "vtipné"? Nedokážu si totiž představit že by někdo svého parntera vědomě a úmyslně ponižoval a shazoval - to podle mě JE už domácí násilí.
Také mi chybí jakékoliv vyjádření druhé strany - třeba MOntin muž má naopak pocit, že toho "dělá doma dost" - pokud se nepletu tak uklízí - věc, kterou Monty sama nesnáší a tak by měla být ráda, že to ten druhý zcela dobrovolně vzal na svá bedra.... a třeba má on, pocit, že teď má "právo" jít se někam pobavit...
 VeronikaVeronika 


Re: Prověřování partnera.... 

(14.8.2004 22:48:16)
Jo, Sally, taky mám trošku ten pocit... I když já si myslím, že Monty spíš chce (nebo nechce, ale potřebuje, nebo nepotřebuje ale snaží se ukázat že je taková) za každou cenu být samostatná (to je OK), sama se uživit (to je OK), být úžasná partnerka (to je OK - ve smyslu být tolerantní)... Zdá se mi, že trošku "pohrdá" ženami, které jsou "ženami" ať už namalovanými, ať už od ploten odskakujícími, ať už s dětmi na písku - přitom si neuvědomuje, že i ona žena prostě JE - ať už se snaží chovat spíš jako "chlap". Proto jí chybí Stanislav, který by s ní trávil "čas a souznění"... Nevím co je špatného na tom říct chlapovi - miláčku, potřebuju s tebou trávit čas, jinak mi na nic nejseš (lehká ironie), nebo si postěžovat na cokoli jiného... Ten chlap taky řekne - hele, mě je blbě, potřebuju aspirin, nebo potřebuju si dát oraz a jít s kámošem na pivo... Vztah dvou lidí není o tom, že se MAXIMÁLNĚ tolerují, ale o tom, že dělají spoustu věcí spolu, že spolu mluví, že se spolu baví a tolerují na sobě i to, že ten chlap čas od času prdí na gauči a ženská se o víkendu nenamaluje. Rozumíte co tím chci říct?
 sally 


Re: Re: Prověřování partnera.... 

(14.8.2004 23:26:12)
Milado,
dobrý nápad... ale má pár háčků.. maminka takového mužského nikdy nepřizná, že je rozmazlenej lenoch - a kamarádi - ti ho znají jako lva salónů, nikdy by je nenapadlo, že doma jen hnípá na gauči. A nebo naopak sami hnípání na gauči považují za to pravé "domácí zaměstnání" pro muže a v životě by je nenapadlo o tom nevěstu informovat :-))))

Mě hlavně překvapuje, že se v tom Monty pořád plácá... jiné věci řeší bez problémů a doma pořád nic a nic... možná proto, že je přesvědčená o tom, že to tak je ve všech manželstvích a je to vlastně správně? Škoda...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Prověřování partnera.... 

(15.8.2004 9:41:34)
Sally, samozřejmě jsem se pokoušela o tom mluvit. Výsledek - manžel je spokojený a všechno mu připadá v pořádku. On je přece nejraději s námi doma. Což lze chápat tak, že ve společnosti s jinými lidmi toliko trpí, a chodí tam tak často zřejmě proto, že je masochista. :o)
Pokud jde o moji práci, tak o ní poslední dobou spíš nemluvíme vůbec.

Mandelinko, nikdy jsem manželovi nepředstírala, že jsem nějak moc "ženská". Vím, že taková nejsem. Takovou si mne bral. Neslibovala jsem mu ani nenaznačovala, že se budu věnovat úklidu, že bude mít každý den navařeno, já budu lítat doma s make-upem a v dokonale střiženém modýlku od bůhvíkoho, ve volných chvílích si budu vystřihovat recepty na zkrášlení bytu nebo na levné vaření, vyšívat, vyrábět sošky z moduritu, zalévat květenu a relaxovat budu nad knížkama od Collinsové. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Partner je hovado?? - jste hloupe nebo zoufale??? 

(15.8.2004 9:23:43)
Tak věcné poznámky. :o)

1) Řešit to jinak OPRAVDU nešlo. Můj právník není blbec a ex manžel se na ničem dohadovat nechtěl. Dokonce tvrdil, že "až se na mě ten můj vykašle, bude se o to dítě starat". K čemuž měl jako alkoholik ty nejlepší předpoklady. :o) Dalo mi dost práce ho dostat k notáři kvůli majetkovému vypořádání a k samotnému rozvodu.

2) Mezi "chtít" a "očekávat" je velký rozdíl. Asi jsem se nenaučila od někoho něco CHTÍT a už vůbec ne VYMÁHAT. Jen jsem OČEKÁVALA, že náš společný život bude jiný. Netvrdím, že si kvůli tomu přepižlám žíly nebo budu doma plakat do polštáře. :o)

3) Mimochodem ani nechci trávit s manželem nějaké romantické chvilky ve dvou, tohle mi fakt nechybí. Tím sdílením jsem měla na mysli něco jiného. Sdílení společně prožité ZÁBAVY, těšilo by mne, kdyby měl potřebu se mnou někam jít - nečekám, že tam bude tokat a ani to nechci. Nemusíme pak ani dlouze tlachat o filmu nebo výstavě, na které jsme byli; pro mne je důležité tam být, ne o tom mluvit. Třeba je to malichernost, určitě se bez toho obejdu, ale byla bych raději, kdyby to bylo jinak.

4) Je mi to líto, ale těžko se můžu ubránit tomu, aby moje články nepůsobily "profesionálně" (tím myslím řemeslo bez "duše", dejme tomu), když takových let píšu na kšeft. Řekněme, že se snažím. :o)
 VeronikaVeronika 


Monty to nepochopila.... 

(15.8.2004 10:45:49)
Monty, čteš Ty vůbec, co tady lidi píšou??? Já přece neříkala, abys přesvědčovala /nebo nepřesvědčovala/ lidi /manžela/ že jsi nebo nejsi příliš „ženská“, předpokládám, že právě to, že nejsi moc „ženská“ (což je tedy jen Tvůj názor) se mu na Tobě líbilo a proto Tě chtěl. A opět – to, že vidíš „ženskou“ jako doma poletující ženušku zalévající květenu, čtoucí Collinsovou a vystřihující cosi – tohle jsi vzala kde? Nezlob se, ale Ty máš asi vážně značně posunutý náhled na svět… A na ženy jako takové. Mám pocit, že to si myslíš Ty a lidé okolo Tebe, že to takhle funguje (že jsou ženy „puťky) – myslím tím intelektuály, kteří /mimo jiné/ toho mají mraky přečtené a mají třeba obrovské znalosti, ale o obyčejném životě vědí s prominutím kulový. A nezačínej o tom, že jsi se od 14 let živila sama, prosím.

Víš jaká je dle mě „normální“ ženská? Ta která dělá práci která ji baví a vydělá při tom peníze, umí se sama o sebe postarat, může (ale taky nemusí) žít s chlapem který teda rozhodně neleží na pohovce a neobskládává se pivama, ale dělají co je baví – ať už spolu chodí ven, nebo koukají doma na filmy nebo jánevímcojebaví. Taky ženská, která si poradí s problémem typu někdo z rodiny onemocněl, někdo z kamarádů nemá kde bydlet, někdo je prostě v rejži – tak mu pomůže. Taky ženská, která nebrání svýmu chlapovi jít na pivo, protože na něj jde taky (lhostejno zdali s exmilencem či kamarádkou), pokud ji to baví, klidně může malovat, nebo plést – ale taky sportovat, nebo bůhvíco… A taky ženská, která klíďo jede pod širák nebo na chatu kde není voda a nezblázní se z toho, ale která taky občas ukáže že je krásná (třeba tím že se oblíkne, nebo namaluje). Neobstojí u mě argument, že nejsi krásná Monty… JSI – jenom to nevidíš a blbě se podceňuješ…

Ad ex manžel – opět tvrdím, že se to dalo řešit jinak. Pokud jste se domluvili na rozvodu a na majetkovém vyrovnání, jistě by to šlo. Ale beru to, to bylo Tvoje rozhodnutí…

A CHTÍT a OČEKÁVAT… to je to... Ty pořád ve strachu, aby si někdo náhodou nemyslel, že TY něco sama nezvládneš, nepožádáš o „pomoc“ nebo o cokoli… Jenže ve vztahu dvou lidí, jde právě o to, že se o ně můžeš opřít když je ti blbě… Stejně tak jako oni o Tebe!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Monty to nepochopila.... 

(15.8.2004 19:53:34)
Mandelinko, to byla ironie. Samozřejmě vím, že TAKHLE vypadají ženské jen v televizní reklamě. :o)
 Evelína 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Partner je hovado?? - jste hloupe nebo zoufale??? 

(15.8.2004 11:10:40)
Mno ... tohle je fakt zajímavá diskuse.
Někdo tady napsal, že Montyno manželství je spíš nepodařené kamarádství. S tím nesouhlasím, je to podle mě právě naopak - kamarádství, přátelství v tom vztahu, tak jak ho Monty popisuje, nevidím žádné. Spíš mi to zní jako typické manželství generace našich rodičů, pro které bylo prostě DANÉ, že se někdy okolo dvacítky vdají/ožení a budou mít hned děti. Jejich vztah se pak taky omezil na provozování domácnosti a zaopatřování dětí, nějaké společné aktivity partnerů ... spíš nula, když nepočítám snad chatu/zahrádku. V tomto případě bych si tedy taky dovolila tvrdit totéž co Monty, tedy že chlapů, co se doma jen válí na gauči, se ženou se nebaví a o společné aktivity nemají zájem je 99 procent.

ale pokud jde o nás, co jsme se narodili v 70. letech, tady to snad už tak není, že jo? To se přikláním k názoru, že máš Monty smůlu na chlapy /a zřejmě i na přátele, pokud tvrdíš, že podobné týpky znáš i ze svého okolí/. Jako jedinou "omluvu" pro tvého manžela vidím to, že už není nejmladší a - jestli jsem to dobře pochopila - žil dlouho sám. Dost mi připomíná mého švagra, ten se ženil taky někdy v 35, do té doby žil s matkou a pak sám, rád by ovšem velkou rodinu /což se mu splnilo, mají tři děti/, ale on už to prostě nezvládá, má náročnou práci a večer po příchodu domů už chce jenom KLID. Ale to jsem dost zjednodušila. Jinými slovy, doufám, že ten tvůj manžel aspoň hodně vydělává!
 AlaKs 


trénink 

(17.8.2004 15:07:52)
Hlavu vzhůru, Monty. Ber to jako skvělý trénink na Stánikovu pubertu. Viz diskuse o puberťácích a „Ostatní děti…“ Já sice na své dospívající dceři taky občas škemrám, ať se mnou jde do ZOO nebo do kina či divadla nebo na výlet. Ale pomalu se smiřuji s tím, že pro ni už nejsem ten správný partner. Občas se dá ještě ukecat, a pak máme krásné společné zážitky, ale je to čím dál tím řidší. A tak žiji z těch minulých let… Paralelu spatřuji i v tom, že ke společným aktivitám ji nedonutí ani to, že ji živím ;-)) Na rozdíl od tebe nemám moc vyhlídek na zlepšení!
 Maťa. 


Re: Re: Partner je hovado?? - jste hloupe nebo zoufale??? 

(7.9.2004 13:30:57)
Súhlasím so všetkým až na odsek "chyba 1"... ved v druhom sama píšeš, že netreba všetkých hádzat do jednoho pytle. Ano, v mnohých prípadoch príliš skoré manželstvo nedopadne dobre, ale takisto nemusia (a nedopadajú) dobre ani manželstvá po dlhodobom chodení. Viem, čo hovorím, mala som vztah 7 rokov a tri mesiace pred svadbou (už sme mali aj prstienky) som mu povedala, že sa radšej rozídem, ako rozvediem. Doteraz nelutujem, ešteže som mala dost rozumu pozriet sa na veci reálne...a na druhej strane s mojím manželom som sa poznala - svete div sa - na www.rande.cz (a to nie je reklama), hned sme spolu začali žit v jednej domácnosti a po 8-mich mesiacoch sme sa z lásky vzali. Teraz sme manželia 2 roky a nemožem si stažovat. Je to moje zlatíčko (samozrejme chybičky máme každý, ale to je zanedbatelné). Dokonca aj naše problémy s počatím potomka spoločne zvládame (čo je vec, ktorá tiež dokáže narušit vela vztahov - kto zažil, vie o čom hovorím). Myslím, že Monty nebola s manželom zrelá na manželstvo ani na dieta a práve preto majú tie problémy, ktoré opisuje...A to nemá priamy súvis s vekom, niekto je zrelý v dvadsiatich, niekto v tridsiatich a niekto nikdy.... To je moj názor.
 T., 2 dcery 
  • 

Můj manžel se po narození dětí také změnil 

(15.8.2004 14:15:14)
milá Monty, obvykle sem přispívám pod svým nickem a ikonou, ale tentokrát zvolím raději "anonymitu".
S mým mužem jsme spolu 7. rok, 5. rok manželé a máme dvě malé dcery (6 měsíců a 3,5 roku). Před narozením starší dcery jsme se znali 2,5 roku, myslím, že by to měla být dostatečná doba pro poznání partnera a rok a půl jsme spolu žili ve společné domácnosti. Pravda, už tehdy mi na manželovi občas něco vadilo, ale přesto jsem si ho vzala.
Po narození dcery jsem najednou začala po manželovi vyžadovat větší pomoc v domácnosti (předtím pomáhal, ale často to nebylo dle mých představ, ovšem měla jsem ještě čas po něm práci předělávat. Teď jsem na to najednou čas neměla a navíc jsem potřebovala pomoc ve větším rozsahu. Manžel zpočátku souhlasil, dceru i přebaloval, krmil ji, chodili jsme na společné procházky. Pak ale po zhruba 4 měsících začal pomoc v domácnosti bojkovat, byl na mě hrubý...
Situace se po čase částečně srovnala a my počali druhé dítě. Manžel taky změnil práci a nyní dojíždí do jiného města, takže když předtím byl pryč od cca 6 hodin do tří, nyní je pryč od šesti do sedmi a k tomu máme druhé dítě.
Manžel druhé dítě chtěl, mnohem víc než já, já bych byla bývala chtěla i jenom jednu dceru.
Ovšem po narození druhé dcery manžel už ani k miminku v noci nevstává (a když, např. o víkendu), tak s velkými řečmi a dává mí to tzv. sežrat, nepřebaluje vůbec (prý to už zapomněl a já stejně budu mít řeči, že to je špatně), je fakt, že když párkrát přebalil, že se dcera pročurala.
Pomoc v domácnosti veškerá žádná, s dětmi ven chodit nechce (je to nuda, jezdit s kočárkem a předškolákem po sídlišti), raději se zdržuje v práci déle a déle, protože tam ho nikdo nebuzuje a když nadávám a křičím, že mi nepomáhá a proč to sliboval, když chtěl druhé dítě, tak mi řekne, že tuplem bude v práci dýl a že si najde milenku, já mu stejně nedávám sex (po celodenní honičce vážně na sex nemám náladu), že v práci je mu mnohem líp, nikdo na něj neštěká (manžel nechápe, že na něj křičím právě z toho důvodu, že mi nechce s dětmi pomoct, kdyby mi pomáhal, nekřičela bych, pak dýl zůstává v práci, já jsem víc naštvaná, unavená, nestíhám, je to prostě začarovaný kruh), ovšem když (někdy jednou, někdy dvakrát týdně) za nímpřijdu, že děti spí, že se budeme milovat, odmítne mě s tím, že ho stejně nevzrušuju, že jsem tlustá a ošklivá a že sit o radši udělá sám před nějakou pornostránkou.
Možná si za něco můžu sama, ale myslím, že hlavně manžel se dost změnil a neplní to, co sliboval plnit.
Tak se tu mějte, já se zase někdy (už zase zaregistrovaná) ozvu. T.
 M. 
  • 

Re: Můj manžel se po narození dětí také změnil 

(17.8.2004 15:33:23)
Milá T.,
podle mě se z tvýho muže skutečně stal neskutečnej hulvát a s nikym takovým se vážně nedá vydržet. Nedovolila bych, aby se ke mně můj partner TAKHLE choval, řikal mi, že jsem tlustá a že si to radši udělá sám !? Vim, že je to těžký, když už spolu máte dvě děti, ale takhle daleko jsi to asi neměla nechat dojít. Tak ať si táhne k nějaký jiný, když tobě stejně nepomůže, jenom tě psychicky týrá (mně to tak přijde), citově vydírá (větama "když ty jsi taková, just nebudu chodit domů včas) a o nějakým pozůstatku harmonickýho vztahu není ani stopy. Je mi tě upřímně líto, že musíš řešit takovou situaci, ale on si tě vážně nezaslouží. Pokud to jenom trošku jdu, pošli ho do pr.... a pryč od něj.
M.
 Xantipa 
  • 

Re: Můj manžel se po narození dětí také změnil 

(18.8.2004 9:17:28)
Nesmíš si myslet, že za to můžeš Ty! To je začátek Tvého konce. To, že Tvůj manžel je hulvát, za to může on sám a evidentně mu to vyhovuje. Těžko říct, jak to bude pokračovat. Asi si o tom budeš muset popřemýšlet a učinit nějaké rozhodnutí. Ale rozhodně ne takové, že máš, co si zasloužíš. Tohle si nezaslouží nikdo. Hodně štěstí.
 Terka 
  • 

Re: Můj manžel se po narození dětí také změnil 

(18.8.2004 14:55:17)
Milá T.,
jestli Ti na tom vztahu ještě záleží, tak s chlapem musíš mluvit, asi nekřičet, nedělat scény, ale zkoušet si vyříkat, co bys chtěla jinak, co on by si představoval jinak, prostě se vůči jeho chování nějak vymezit. Když se na něčem domluvíte, tak pak trvat na dodržování nějakých pravidel a uplatňovat důsledky. Docela dobře o tom píšou 2 autoři (Henry Cloud, John Townsend) v knížkách Hranice, Hranice v manželství (odkazují i k Bibli, ale pokud to člověka irituje, tak to jde docela dobře přeskočit), jsou tam i takové "návody", jak zkoušet prosadit, co si vlastně přeju, no, teoreticky se to čte dobře..., praxe je asi u každého jiná. Jenom nevím, jestli si Tě Tvůj mužskej ještě dost váží na to, aby s tím chtěl něco dělat; dávat přednost pornostránkám a urážet Tě tím, z toho jde mráz po zádech. Jak mu by se líbilo,kdybys mu odpovídala stejně?

 Gábi, 2 děti 


Není ta proměna oboustranná? ;-) 

(16.8.2004 7:44:36)
Monty,
jsem vdaná deset let a přijde mi, že pěstovat vztah je potřeba oboustranně. Ona je někdy ta "jistota" - "tj. partnera už mám pojištěného a není potřeba se snažit" je poměrně vražedná.
Podle mě je dobrá metoda nepustit si domů stereotyp a věty typu "to nejde, protože ..." Jekyll a Hyde je v každém z nás bez ohledu na pohlaví ...
P.S.: Já svému muži odpustím ty brambůrky v klávesnici a on mi zase třeba odpustí, že promluvím tři slova a usnu u televize ;-)
 moona 


Příliš tolerantní a soběstačná manželka 

(16.8.2004 10:40:47)
Ahoj Monty, zdraví tě taky jedna tolerantní samostatná manželka, která má někdy pocit, že by možná měla být méně tolerantní a méně samostatná, protože jsem dospěla k názoru, že mužům, zejména manželům to na jednu stranu vyhovuje, ale na druhou se cítí nepotřební. To je samozřejmě pro jejich ego velká rána, takže si své obdivovatelky-obdivovatele musí hledat jinde. Tebe už pravděpodobně není schopen ohromit svými geniálními názory a tezemi, ty už příliš víš, co od něj můžeš čekat. Je taky možné, že na tebe svoji škálu již vyčerpal. A také, proč by se vlastně snažil, když cítí, že to vlastně takhle skvěle funguje a je vcelku úplně jedno, kdo u vás myje záchod, tady zřejmě nalezl tvoji slabinu, kterou může pokrýt.
Já žiji v manželství již 12let, dítě máme 18m. Měla jsem pocit, že nutně musíme být na dítě připravený, po takové době, kdy většina našich zábav byla společných, stále nějaké návštěvy, restaurace, výlety..Začala jsem podnikat, manžel se mi do toho neplete, ale podpořil mě, no prostě ideál. Ale stejně, po narození dcery, jak jsem se vzpamatovala mám pocit, že manžel dál pokračuje ve stejném životě, ale já ne. Já se změnila, změnily se mé hodnoty. Jsem teď i raději doma a občas se nimrám v pocitech, že jsem příliš tolerantní, že manžel furt někde lítá, kolikrát nepřijde ani na koupání, že s námi nikam moc nechodí, na společné procházce jsme byli tak max.3x od narození. Kočár jsem tahala taky vždycky sama, což mi ale přinášelo uspokojení o mé úžasné samostatnosti. Veškerou domácnost jsem taky zvládala sama, ale tady je to uspokojení menší, protože to fakt dělám nerada. A k tomu podnikání, které mi taky zabere nějaký čas, to víceméně taky sama, ale to beru spíš jako zábavu a rozptýlení.
No, teď to vypadá z mého pohledu skoro na rozvod, ale nalezla bych i nějaké polehčující okolnosti. Manžel je velice šikovný a vlastníma rukama pro nás staví nový baráček, proto taky většinu času tráví tam. V domácnosti myje okna, což umí neskonale lépe než já, a což jsem mu taky hned na začátku manželství řekla. Občas si s Barunkou docela pohraje a začíná být lepší i jejich komunikace.
Ale stejně jsem se mu svěřila se svými pochybnostmi ohledně dostatku stráveného času s rodinou. A dozvěděla jsem se, že si myslel, že sem tak úžasně samostatná, že to zvládnu sama, ehm. Tak jsem přestala být tak samostatná a ještě mi zbývá udělat něco s tou příliš velkou tolerancí. Nemůžu se plést jiným do života, ale možná by si to mohla zkusit taky.
OSVČ Monika
 Táta, kluk tři roky 
  • 

Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(17.8.2004 22:23:20)
...neboť posledních pár měsíců mákám, až se ze mě kouří, abych mohl v příštích třech týdnech říci svým klientům, že jedu se svými blízkými někam pryč a že na ně prostě nebudu mít čas.

Nejsem totiž zaměstnanec. Jsem OSVČ. Pokud nejsem doma, pak vyjíždím někdy kolem 5:00 a vracím se nejdřívě kolem 19:00. Ročně tak za svými klienty najezdím cca 60 000 km, což (bez započtení onoho placeného "povídání s nimi") reprezentuje samo o sobě asi tak cca 1 000 hodin strávených každoročně na cestách.

Pokud jsem pak doma (což je asi tak 14 dní v měsíci), je mi potěšením vstávat s prckem (tj. někdy kolem 7:00), jenž je pak evidentně také rád, že jsme spolu (na záchodě, při sprchování, mytí zubů atd. - a to až do té doby, než začne budit maminku).

Pak musím začít bušit do počítače. Naše maminka, která se v průběhu toho všeho postupně budí a poté asi tak někdy kolem 9:00 ráno vstává, mi pak průběžně zdůrazňuje, že zatímco "já si poté (asi tak 12 hodin denně) jen tak pracuji", ona se stará o prcka 24 hodin denně, nic nestíhá a já jí přitom nijak nepomohu...".

Rád bych si to s naší maminkou vyměnil a zůstal v domácnosti i s malým. Kecy o tom, že žena s dětmi nemá šanci uživit rodinu, jsou přitom jen kecy - pokud ovšem její zaměstnavatel nezjistí, že po pár dnech "docházky" si náhle bere paragraf. Někoho takového bych si totiž ani jako OSVČ, ani jako spoluvlastník Firmy s.r.o. také nemohl zaměstnat, neboť bych si to prostě nemohl dovolit (v obou těchto rolích jsem to již totiž zažil)...

Jenže naše maminka by nás podle JEJÍCH slov evidentně neuživila ani ve svém zaměstnání, ani jako OSVČ (přičemž by - na rozdíl ode mne před sedmi lety - neměla problémy ani s počátečními investicemi do auta, kanceláře, sekretářky atd., ani do ev. počáteční ztráty).

Moje účetnictví ani další činnosti, v nichž by mi mohla být při živení naší rodiny nápomocna, ji totiž zcela OSTENTATIVNĚ nezajímají. Ona přece "hlídá hnízdo" - a na mně je, abych pravidelně přinášel ZDROJE (=peníze) a poté vynášel všechny ty odpadky, které se mi v mé cca 4m2 pracovně v našem 85m2 bytě tak nějak "samy" průběžně "hromadí".

Nabídky, že bychom si to mohli vyměnit, přitom naše maminka odmítá mj. i proto, že ji takové "přízemnosti", jako jsou peníze, přece nezajímají. Namísto toho však před pár dny usoudila, že bychom si mohli v Praze (za pouhých pár milionů Kč) koupit byt, abychom byli "mezi lidmi" (námitka, že bychom jí mohli raději za pár set tisíc koupit auto, aby s ním mohla ten kousek do Prahy dojíždět, přitom "smetla ze stolu" s tím, že by tak přece nemohla před svým návratem "konzumovat" - co, to ať si každy vysvětlí sám).

Prostě typická "samička". A já Vůl "sameček" namísto hledání jiné adresy mých genů ještě makám po nocích, abychom mohli v nejbližsích dnech společně vyrazit alespoň na těch pár týdnů někam na Jih, zatímco prcka bude hlídat babička (zatímco mou práci mezitím "nepohlídá" nikdo - takže si to těď prostě musím nadpracovat a i poté budu riskovat, že na mě někteří mi klienti zanevřou).

Jo, to je ten "krásný" život toho Hovada. Samečka, který prostě dělá jen vše pro to, aby kromě sebe uživil i další dva nejen hladové, ale také - a to primárně díky oné své "samičce" - také poměrně náročné krky (a to nejen co se jídla týče).

Stěžovat si ale nemám na co. Dělám to dobrovolně, rád... jen tu občasnou Bednu a ty křupky kolem gauče (to vše asi tak jednou týdně) byste nám - Hovadským samečkům - prosím mohly Vy "samičky" tolerovat.

V každém případě však mám tu svojí holku i našeho prcka rád natolik, že se tím vším výše zmiňovaným především bavím - a už se těším, až na ně teď budu mít během oné své nastávající třítydenní "dovolené" pěkných pár dnů čas hezky od rána až do večera, a to bez jakýchkoliv omezení...

No ale Monty stejně - ten článek se Ti fakt povedl. Taky se živím psaním (jenže hodně odborně-technickým), a tak takhle čtivé to moje psaní (viz výše) určitě není.

Zdraví

Táta
 Táta 
  • 

Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(18.8.2004 1:56:39)
Ježíš, jak rád bych s sebou vzal kluka... někam, kde ho to baví.

Třeba do libereckho LUNAPARKU - pokud se to nezměnilo, tak děti pod 100 cm mají vsup zdarma, dospělý doprovod zaplatí za vstup VE VŠEDNÍ DNY cca 40 Kč (o víkendech dvojnásobek) - a těch atrakcí, které tam pak bez dalších omezení jsou!!!

Tak třeba autodrom, kde se dá jezdit celý den bez toho, že po Vás někdo chce za každých 5 minut jízdy cca 40 Kč (= sen, který mi mí skvělí rodiče nikdy nemohli splnit, neboť by je to záhy zruinovalo), "kačenkový" vláček, kde si můžete bez dalších poplatků jezdit pořád dokola celý den (náš malý tam v té kačeně posledně asi tak po 17. okruhu usnul) - což zase pro změnu na vesnické pouti na Jižní Moravě málem zruinovalo jeho "babička i dědečku".

No tam je to na celý den, a navíc (na rozdíl třeba od Aquaparku) za ceny vysloveně lidové, a pokud máte holku (holky), pak i pro ně je tam spousta atrakcí (kolotoče, chaloupky, "dětský hrad" aj.), takže jediný problém maminek, jak to vše zvládnout, je nechat tam s nimi manžela/babičku/nebo někoho jiného a jít se projít po přilehlých buticích.

Posledně to však dopadlo tak, že jsem se bavil tím, jak se bavil náš kluk, jenže když už "dělal" po všech těch autodromech, skákacích hradech a dalších atrakcích asi tak desátý okruh na "kačenách", dal jsem si u tamního bufetu pivo předpokládaje, že se naše máma (vybavená patřičnými neomezenými platebními prostředky) pohybuje po všech těch buticích kolem.

Bohužel se už nepohybovala. Butiků tam na ony čtyři a více hodin evidentně zase tolik není. Takže seděla v cukrárně naproti, jedla svůj třetí zákusek a nenáviděla NÁS (tj. mě, neboť prcek z toho neměl a v jejich očích patrně nikdy nebude mít rozum), co tam furt děláme. Tak asi takhle jsme spolu s klukem trávili těch pár dní poté, co jsme si jej vyzvedli u babičky (která bydlí cca 500 km daleko) po našem loňském návratu z Řecka.

Snažil jsem se mu totiž tímto způsobem alespoň trochu vynahradit to, že tam s námi v tom Řecku nebyl. Zřejmě by totiž vůbec netušil, co to tam v těch vedrech vlastně děláme. I když jsme bydleli v rámci "Last Minute"-zájezdu pár metrů od hotelové pláže na jihu Peloponésu v super příjemném 4* hotelu s individuální klimatizací pro každý pokoj (za ty prachy mohu jen doporučit), měli jsme taky na celý pobyt pronajaté KLIMATIZOVANÉ miniautíčko, takže jsme v době, kdy místní nevystrčí své zadky z děr (=něco mezi 11:00 a 16:00), obvykle příjemně "zklimatizováni" právě přejížděli místní horské průsmyky či hřebeny.

Když totiž jedete z peloponéské Kalmaty do Sparty, musíte přejet průsmyk ve výši cca 2000 metrů nm. Když se jedete podívat do Olympie, je zase neskutečný hřích minout nádhernou městskou pláž ve Finikoundě (sladkovodní sprcha zdarma, bez většího zájmu neŘeckých turistů) nebo asi nejkrásnější běžně přístupnou "divokou" pláž na světě, která se nachází poblíž Philosu (jež však v důsleku mořských proudů asi brzy přestane existovat).

Jinak řečeno - když už dovolená na něčem stejně velkém nebo větším, než je Kréta, tak si při jejím objednávání v CK (nám to "na poslední chvíli" zajistil Exim) raději rovnou objednejte pronájem auta na celou dobu pobytu. Je to mnohem levnější, než když tak učiníte na místě, uvidíte toho neskutečně mnoho (my na tom jih Peloponésu najezdili za 11 dní bezmála 3000 Km a viděli třeba Olympii, Monemvasii, Appolonův chrám aj.) A taky se při troše snahy vykoupete na neskutečně hezkých plážích, uvidíte nádherné vitrozemské vodopády (jichž si Řekové příliš nevšímají) nebo naopak üvidíte nenápadné pozůstatky vesnic, oproti nimž jsou tuzemské Lidice i s Ležáky příklady "lidskosti" (na což Řekové kupodivu upozorňují ještě méně rádi).

Hlavně si však s sebou neberte prcky, kterým je nějaká antika či jiná historie šumafuk a kteří s Vámi tisíckrát raději pojedou někam, jako je onen výše zmiňovaný liberecký "Lunapark" - alias "jupark" v podání našeho prcka, který zjevně již téměř rok nesní o ničem jiném, než jak se tam zase vrátit a komečně si to tam "pořádně" užít.

Pročež k moři (a to někam k teplému, letadlem a bez kluka) chce letos opět jet naše máma. A já to naprosto chápu - vždyť se o kluka stará celý rok, takže by to pro ní byla s ním kdekoliv asi tak stejná "dovolená", jako kdybych si s sebou vzal na onu "dovolenou" já svůj mobil a notebook - což učinit nehodlám ani náhodou.

Koneckonců se na to vše těším i já - stejně jako se těším, že pak (nebo možná ještě předtím) naložím v rámci svého nastávajícího volna našeho prcka do našeho prdidla a společně (ať už s naší mámou, nebo bez ní, pokud nebude mít zájem) doprdíme do onoho libereckého "juparku", na který ten náš kluk ani po roce ne a ne zapomenout.

Třeba mi pak někdy odpustí, že jsem se po většinu roku choval přesně jako to "Montyho Hovado" a ve chvílích, kdy se vloudil do mé pracovny se slovy "tatinku ja ti chcu pomahať", jsem jej posílal za naší mamkou...¨

Táta

P.S. Další "nebetyčnou" atrakcí je pro našeho prcka také to, že dojedeme autem k nákupnímu centru Metropole/stanici metra Praha - Zličín (což je u výpadovky dálnice na Plzeň, kde se přes den parkuje zdarma), tam si společně sedneme na AUTOBUS, který odtamtud jezdí na letiště v Ruzyni (pro dospělé stačí jízdenka za 8:00 Kč, děti mají jízdu zdarma) a poté cesou pozorujeme zaparkovaná, přistávající a vzlétající letadla A HLAVNĚ pak všechny ty stavební stroje, co přímo u letiště v Ruzyni staví veškeré ty nové patrové garáže a terminály.
Kdyby si totiž měl program naší letošní dovolené vybírat náš kluk, pak by zřejmě hlasoval právě pro takovéto třítydenní dojíždění právě tam - což pochopí asi jen ten, kdo s ním stál několik hodin u stavební jámy a přitom bedlivě pozoroval, jak se v ní onen bagr rýpe svou lžící...
 Gábi, 2 děti 


Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(18.8.2004 10:06:45)
Aj Táto,
tvoje přispěvky mi připoměli některé týpky z mého okolí ;-) Bohužel k článkům od Monty, která je úspěšnou matkou-živitelkou to moc nepasuje :-)
Ono to totiž nebylo o živitelích ale chování chlapů (dle mě by to mělo být obou stran) doma a a v širší společnosti.
Přirovnat dítě k mobilu a notebooku je docela ostré, já zásadně neuznávám odkládání malých dětí, dovolená se s nimi dá užít velice dobře (i když v hlavní sezóně by mě k moři nedostal nikdo ani heverem).
Spíš bys mohl doporučit své ženě, aby si našla nějakou svou realizaci, pokud jí nebaví vést ti účetnictví ;-) A možná by nebylo špatné si občas promluvit o svých představách (o práci, financích, dovolené, rodinném životě, ...) a nesplněných přáních.
P.S.: Neznám chlapa, kterého by nebavily mašinky, letadýlka apod. To asi nebude pro tebe nějaká velká obět pro rodinu, že jo ;-)
 Šáry 
  • 

Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(17.8.2004 23:58:52)
Táto,

hele, dobře víš, že žádné hovado nejsi, aspoň z hlediska dělby práce. Ty svou rodinu živíš, Tvoje žena se o ni stará a jak se zdá, základní rozdělení rolí vám oběma vyhovuje. Hovado se vyznačuje tím, že nechá na sebe dřít někoho jiného.

Vůbec se Ti nedivím, že při vytížení, které máš, se potřebuješ "svalit k televizi" a relaxovat. Stejně se ale nedivím Tvé ženě, že Ti nechce vést účetnictví a že je při celodenní péči o prcka unavená. Já svou práci při svém prckovi dělám po večerech jen díky tomu, že mě to BAVÍ, aktivity, které mě nebaví, jsem dost rázně utnula. Ona ta péče o dítě je náročná v tom, že máš vlastně pořád pohotovost a nemůžeš si třeba jako v práci dojít na oběd a na chvíli úplně vypnout.

Ale když jsi v zásadě spokojený, proč ten pasivně agresivní, dost nepříjemně působící tón? Mám pocit, že toho máš místy plné zuby a Tvoje žena taky. Zkoušeli jste si o tom promluvit (ale toho tónu zkus prosím neužívat, to byste se nejspíš pohádali :o)) Třeba by šlo něco změnit, abyste si oba víc odpočinuli. Máte přece hlídací babičky (to vám tedy fakt závidím, my nemáme ani jednu). A to fakt musíš tolik pracovat? Co s tolika penězma děláte ;o))?

Oba dva teď děláte hodně náročnou práci, u které není moc místa na nějaké nic neřešící hádání, které vám bude ubírat energii. Pokuste se domluvit na tom, v čem by se měl současný stav změnit, aby byl pro vás oba trochu snesitelnější. Kdyby to nešlo, nestyďte se najít si nějakého dobrého psychologa.

A na rovinu - tón tvého příspěvku mi přijde ufňukaný a jako ženě by mi rozhodně neimponoval. Imponovalo by mi, kdybys znal své hranice a dokázal si na tom, co chceš, stát klidně, bez urážek, ale pevně.

 Táta, kluk tři roky 
  • 

Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(18.8.2004 2:39:38)
Ne, opravdu jsem přesně to Hovado, které popsala Monty. Kdybych byl ten "správný zodpovědný" táta, tak bych se přeci tady nevykecával a místo toho bych až do rána ("a do roztrhání těla") pracoval, poté nám nad ránem vybral a telefonicky ověřil nějaký ten "LM" někde na Jihu a bylo by...

Ale ber prosím v potaz také to, že my "Hovada" se někdy prostě bavíme tím, že přispíváme do těchto diskusí. Ne, není to tak, že bych si tím z jejich účastníků dělal srandu. To bych asi nedoporučoval ani nic konkrétního (viz můj jiný příspěvek výše), ani se nezmiňoval o svých hořkosladkých zkušenostech odpovídajícím zkušenostem právě těch "Hovad", které Monty ve svém článku tak přesně popisuje a mezi něž sebe sama řadím.

Stejně jako ona jsem totiž "tak trochu" z branže (byť docela dost vzdálené). Oba se tak sice asi živíme "tukáním do klávesnice". Jenže pro Monty je téma vztahů mezi chlapy a ženskými patrně její běžné práce, zatímco pro mne je to oddechová záležitost, neboť mojí primární profesionální specializací jsou interakce podnikových informačních systémů a těch, kdo je při své práci využívají...

Pročež to vše, co bylo zmíněno výše, je sice "tak trochu" nadsázka, avšak zároveň ja v tom všem "tak trochu" něco ze života

Ahoj

Táta
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(18.8.2004 16:41:25)
Táto,
nějak mi z toho, co píšeš, nevyplývá, že bys byl "hovado". :o) Kritéria "hovadství" fakt nesplňuješ.
Ono totiž vůbec nejde o to, že vzorný manžel a otec by neměl dělat nic jiného než myslet na rodinu, vydělávat pro rodinu, "bavit" rodinu atd. Aspoň já to tak nevidím. :o)
U nás to není tak, že bych manželovi VYČÍTALA jeho koníčky a jeho volný čas. Je mi skutečně dost jedno, kam chodí a co tam dělá. Myslím si, že na to má každý člověk právo, manželství není klec a nemám sebemenší potřebu někoho uvazovat za nohu k radiátoru (stejně máme waffky) a chtít po něm, aby mi 24 hodin denně koukal do očí. Taky si ráda někam sama vypadnu, když je ta možnost. Jen mi prostě přijde smutný, že ho samotného nenapadne podnikat něco se mnou. Ještě tak se synem, to občas ano. Ale neexistuje, že by přišel a řekl "Hele, nechceš se mnou jít tam a tam?".
To není o tom, že bych ho nějak "zneužívala", moc toho po něm nechci, přesněji řečeno nic. Jsem pro dobrovolnost - manžel sice uklízí víc než já, ale je to dané tím, že mu bordel víc vadí. K ničemu ho nenutím. Kdyby nechtěl, nemusí to dělat. Peníze od něj taky nechci, ani nepotřebuju slyšet, že mi to sluší nebo že jsem krásná a podobné pitominky. Řekla bych, že má naprostou svobodu. Jen mi přijde zvláštní, že po dvou a půl letech vztahu z něj úplně vyprchal veškerý entuziasmus a chuť po nějakém "dobrodružství ve dvou", i kdyby to mělo být pitomý kino. Když jde někam sám, přijde obvykle v jednu, ve dvě ráno, někdy i déle, protože je mu tam zřejmě dobře. Když jde někam se mnou (event. i se synem), chce za hodinku dvě jít pryč, protože má "fóbii z lidí" nebo je unavenej atd. Tohle právě nechápu. Proč je unavenej jen když je s rodinou? Proč není nikdy unavenej, když mu zavolá kamarád?
Kdybych ho nějak usurpovala, vozila se po něm před lidma, dělala scény, tak bych to i pochopila. Jenže já to nedělám. Tak nevím. :o)

K tomu kamarádství - nevím tedy, jak má vypadat MANŽEL, ale pro mne by byl KAMARÁD ideální. Řekněme nejlepší nebo "jeden z nejlepších". S kamarády totiž žádné problémy nemám. Kamarádi mne někam vytáhnou podstatně častěji než manžel. S kamarády se normálně bavíme o věcech, který nás zajímají. :o)
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(18.8.2004 17:53:05)
Hele, Monty, dokážete spolu něco plánovat, na něco se společně těšit? To je první krok k tomu, abyste taky něco společně realizovali. On je to asi fakt docela problém, co u vás vzniklo. To, že jen nemáte společné plány a radosti je ta optimističtější varianta. Když si to tak beru podle sebe - já chci být s manželkou hlavně proto, že je mi s ní příjemně a jsem s ní ochoten podnikad kdeco už jenom proto, že to je prostě s ní - pokud to teda není něco, co mi vysloveně vadí. A toho času, kdy můžeme spolu něco podnikat rozhodně moc není, takže se na to v podstatě i těším. A když tvůj manžel s tebou být nechce, tak bych usuzoval, že je mu s tebou nepříjemně a tvé společnosti se tedy spíš vyhýbá. Přirovnal bych to tak ke vztahu k tchýni. S tou jsem schopen také sdílet rodinný dům a spolupracovat v praktických záležitostech. Ale její společnost je mi nepříjemná a pokud to není nutné, nikam s ní nechodím :-)
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(19.8.2004 9:31:26)
Monty, řeknu ti, kdybych žila s mužským, který by dával nepokrytě najevo, že je mu fakt jedno, co dělám, kam si chodím a s kým, tvrdil, že mě ale fakt nepotřebuje, a to ani po citové ani po materiální stránce, že se o sebe klidně postará sám, taky bych si chodila radšipo svých než s ním. Normálně bych si byla jistá tím, že o mě vůbec nestojí, a to jsem ženská!!! Být chlap tak tu tvou proklamovanou samostatnost beru ještě podstatně hůř.
A já se přiznám, já jsem s takovým chlápkem i žila. Vůbec mu nevadilo, kam chodím, byl vždy pro, když jsem chtěla někam jít, samozřejmě když si zajistím hlídání. On si taky sám chodil jak se mu zachtělo. Když jsem přišla večer v jedenáct (to už jsem dělala schválně, protože jsem chtěla vidět nějakou reakci - a taky se samozřejmě pobavit, protože když už jsme spolu někam šli, seděli jsme tam jak dvě mumie!) tak se ani nezeptal, kde jsem byla, a když jsem mu to vyčítala, že se o mě nezajímá, řekl, že kdybych chtěla, tak to přece sama řeknu, tak co by se ptal... Se mnou nikam chodit nechtěl, a co víc,on ani nechtěl, abych se o něj starala! Když jsem mu chtěla třeba ohřát večeři nebo něco vyprat, tak řekl to je dobrý, já si to udělám sám. Pak už to vypadalo i že si všechno udělá sám, a já už nemohla dál utéct otázkám jestli má takový "vztah" vlastně smysl. Já jsem to nepovažovala z jeho strany za toleranci, ale připadala jsem si jako páté kolo od vozu. Za tou celou jeho "samostatností" byla ale normální obava se "vydat všanc" někomu jinému.(závěr odborníka) Prostě se tak bál, že bude na někom (na mě) závislý, že mě neustále odstrkoval. Připadá mi, Monty, že děláš to samé. Zvaž to, a zkus občas přestat zdůrazňovat jak ty jsi ta co nikoho nepotřebuje, a riskni od muže občas něco potřebovat. Já vím, že je to těžké, koneckonců toho, že ses dokázala i v těžkých dobách o sebe postarat výhradně vlastními silami si asi na sobě nejvíc ceníš, ale může to být právě to, co způsobuje tvé potíže.
A pozor, projevit zájem a být rád s někým není vlastnění. Já bych nesnesla chlapa co by se jen pokoušel mě říkat že někam nepůjdu nebo že mi něco nedovolí. Na to jsem svobodomyslná až dost. Ale nic se nemá přehánět, a to, že mi "není opravdu úplně jedno" s kým a kde můj partner je je projev toho, že o něj stojím, a ne snaha ho omezovat. Nebo jinak - mě to není jedno, ale nenamítám, že se jde věnovat svým koníčkům, přeju mu to. Jestli je pravda, že je ti to opravdu JEDNO, tak máte velmi prapodivný vztah, a možná že o něj vlastně nestojíš vůbec, stojíš sice o partnera jako takového, ale pochybuješ, že tento je ten pravý. A z toho to rozladění.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(19.8.2004 19:47:27)
Ivo, to ne. Chovala jsem se ke všem chlapům stejně, to není o pochybování; já moc dobře vím, že ideální chlap, který by pro mne byl na 100% "ten pravý" neexistuje. Zbytek se dělí na méně a více vyhovující. :o) Prostě mám takový přístup k životu. Nedovedu si představit, že bych komukoli brala sebemenší kousek svobody a nechci, aby ji kdokoliv bral mě. Žárlivost považuju za sobectví, ne za projev lásky. Je mi fakt jedno, když manžel přijde a řekne mi: "Včera jsem v baru osahával tu a tu holku." Proč by to neudělal, když se mu chce? Komu tím ublíží? Když mu to dělá dobře, ať si osahává třeba ministra vnitra (samozřejmě bude-li ministr souhlasit). Navíc mi přijde daleko lepší spontaneita než nějaké užírání se stylem "tahle holka se mi líbí, ale když jí budu muckat, manželka se bude zlobit". Myslím, že většina chlapů, když vidí hezkou holku, MÁ myšlenky na to, co by s ní dělali, je to přirozený a normální. Oni si jí nechtějí vzít, nechtějí s ní mít sedm dětí, ani odjet do Austrálie a otevřít si tam pekárnu. Oni se s ní chtějí pomuchlovat a zase jít. :o)

Sosane,
manžel tvrdí, že je mu DOMA SE MNOU dobře. Aspoň to mi řekl, když jsme se o tom naposledy bavili.
K tomu plánování... my ani jeden moc neplánujem. Plánovat, že se půjde třeba do divadla, mi přijde zvláštní. Já to řeším tak, že prostě koupím dva lístky, když vidím někde nějaký zajímavý představení (metafora - do divadla moc nechodím). Myslím, že máme dost společných zájmů, ale každý jinou představu o životě. Respektive o IDEÁLNÍM životě. Takže plánovat cokoli je zbytečné. Až dojde na lámání chleba v nějaké fakt důležité otázce, tak se o tom budeme bavit AŽ TO NASTANE.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(19.8.2004 22:08:56)
Asi budu vypadat hrozně staromódně, ale kdyby mi manžel řekl, že mu je úplně jedno jestli se "někde s někým osahávám", čekala bych, že v další fázi přijde návrh na rozvod. To je spíš lhostejnost než tolerance. Ale jestli to opravdu vyhovuje Vám oběma......

E.
 Marťa11 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(20.8.2004 8:43:44)
Monty, píšeš: "Žárlivost považuju za sobectví, ne za projev lásky. Je mi fakt jedno, když manžel přijde a řekne mi: "Včera jsem v baru osahával tu a tu holku.""

to jako fakt jo?

možná právě proto raději vyhledává společnost jiných žen, ne tak citově chladných...
nevím, možná je to spíše soužití muže a "náhradnice jeho matky" - u ní má dítě a domov a jinde prostě žije a svojí "matce" se pak svěřuje se svým dobrodružstvím...

říkám, jiná společnost, jiná krevní skupina... ale je to vaše věc, mě by to hrozně ponižovalo, nikdy bych v takovém vztahu nemohla žít...

M.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(20.8.2004 11:43:16)

Víš Monty, na to ti musím říct tohle. Když si někdo přinese z dětství rány (myslím psychické), tak si obvykle pevně umíní, že TOHLE on nikdy nikomu dělat nebude. A pak přehání zas na druhou stranu. To je podle mě ta tvá svobodomyslnost. Když si to čtu, jde na mě husí kůže, jak stále proklamuješ, jak je ti tvůj muž vlastně JEDNO.

Proč tedy s ním vlastně chceš trávit čas? Co vás bude spojovat, když ne váš vztah? Kdo chce mít (dávat)naprostou svobodu, o vztahu ať ani neuvažuje, vztah je totiž ze své podstaty spojený s omezením svobody mé i těch druhých. Musí tam být to společné, a to beru ze své svobody.

Tvůj přístup k intimitám tvého muže vůči cizím lidem mi přijde opravdu zvláštní a dost by mě zajímalo, jestli je fakt možné, aby to někdo prožíval takto doopravdy, tedy uvnitř,a přitom o druhého měl opravdový zájem, nebo jestli je to racionalizace a obrana vůči případnému zklamání. Ono objektivně a přísně logicky vzato opravdu na tom, jestli se můj (tvůj) muž objímá s jinou nic není, ale málokdo to tak bere (ani já ne, prostě by mi to vadilo, a to dost.) Existuje vysvětlení žárlivosti, a to takové, že sbližování s jinou ženou nese riziko splození dítěte jinde a tím ohrožení dětí, které má se mnou. On se s ní podle tebe jen chce muchlovat, třeba si ji nechce vzít, no ale tebe si původně taky nejspíš hned brát nechtěl, a víš, jak to pak dopadlo...Už jen tohle může být důvod té mé "nepřejícnosti", když on chudák by chtěl tu blondýnu a já mu ji nedopřeju.:-))) A není snad frustrace z toho že bychom něco chtěli a nemůžeme to mít v životě celkem běžná? Není to o prioritách?

A k tomu tvrzení, že mu je s váma dobře - tak to chlapi běžně používají, já osobně jsem to ve svém okolí slyšela už mockrát, když se jim prostě nechce měnit zaběhaný stereotyp, nebo něco řešit. Ty tomu bezvýhradně věříš? Myslím, že tvůj muž už řekl i jiné věci... Navíc uvaž, že ženu tak "tolerantní", které nejen nevadí, že on na baru osahává blondýny zatímco ona doma střídá péči o dítě s vyděláváním penízků, ale dokonce se jí s tím může ještě po návratu domů pochlubit, by jen tak někde nenašel.

Asi byste si měli s manželem ujasnit, v čem vidíte základ manželství a vztahu, aby ta spokojenost nebyla jen na jeho straně. Ty mě připadáš v tom vztahu strašně nespokojená a ty obhajovačky zní nějak jako nebije mě, nebo teda aspoň ne moc často a moc silně, nepropije výplatu, tedy ne úplně celou, ženským větrá sukně, ale jen občas, a navíc někdy říká, že mě má rád, tak přece nerozbiju tuto skvěle fungující rodinu!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(20.8.2004 12:13:46)
Ivo, MD a další...
Opravdu si nemyslím, že bych si svým postojem vytvářela nějakou obranu proti zklamání. Ani nemám dojem, že bych byla bezcitná nebo citově chladná. Prostě pro mne některé věci nejsou důležité a nikdy nebyly. Fyzická věrnost, pokud je dobrovolná, proč ne - ale nutit k ní nikoho nemůžu a ani nechci. Nemám ráda takové to striktní "budu ti věrný až za hrob"; skoro nikdo není imunní vůči pokušení, nikdo nemůže vědět, jak se v které situaci zachová, pokud k ní ještě nedošlo. Já mám daleko radši upřímnost, opravdu bych nechtěla být "tajně podváděná", nechtěla bych žít v iluzi, jak skvělého mám chlapa, a on by mi přitom po práci muchloval sekretářku. :o) Jsem radši, když to vím; když vím, že se to může stát a nemusím se tak stresovat nějakým "co kdyby". Ostatně může se to stát stejně tak dobře mě samotné. Kdybych to zjednodušila, jediné dvě věci, které by mi fakt vadily, jsou nákaza pohlavní chorobou a nemanželské dítě. :o)
To je prostě o prioritách, ne o nějaké obraně proti zklamání.
Jinak - manžel mne nebije vůbec. :o) Ani si nenadáváme. Nehádáme se. Nepropíjí rodině peníze. V tomhle skutečně žádný problém není. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(20.8.2004 12:20:11)
To je právě to - vztah dvou lidí podle mého názoru nevyžaduje a priori omezení, ti lidé jsou ochotni se dobrovolně něčeho vzdát, ale nemusí to udělat; když mám s někým vztah - jakýkoli - dobrovolně se mu věnuji. Protože CHCI. Proč by se to nemělo slučovat se svobodou? Nemám ráda věci, které musím, a nechci je ani po nikom jiném...
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(20.8.2004 13:40:43)
Samozřejmě svobodu chápu taky tak. Pochopitelně chci, aby mě muž byl věrný dobrovolně, protože chce on, stejně tak jako já jsem mu věrná proto, že jsem se tak rozhodla.A rozhodla jsem se tak proto,protože vím, že by ho moje nevěra mrzela a ranila. A nechci ubližovat člověku, kterého mám ráda. Ale člověk je tvor slabý, málo odolný pokušení vlastními silami. Kdybych věděla, a sám mi to opakovaně říkal, že o nic nejde, že mu je úplně jedno co kde s kým dělám, asi bych to pokušení přestala zvládat. Neměla bych důvod proč se tak SVOBODNĚ rozhodnout. Asi bych suii pak nepřipadala svobodně, ale jako totální pitomec. A pak už ta pohlavní nemoc nebo těhotenství nemusí být tak daleko od reality, i když jsem to nechtěla. Já bych jako problém viděla to, že ho vůbec tyhle věci dělat napadne, a taky to, že ty z důvodů jakési falešné glorizace svobody se tváříš, jako by to bylo normální.

To s tou svobodou chápu samozřejmě taky jako že každý to musí brát od sebe(konvence pochopitelně taky hrajou roli), ale člověk musí mít proč. Některé věci jsou těžko vynutitelné, třeba to, že se mnou někdo jde ven a to rád, svobodně a dobrovolně. Ale musí vědět taky, že ten druhý o to vůbec stojí. A když o to stojí tak to má přiznat a ne tvrdit, jak je mu to jedno. To jsem se snažila říct.

S tím bitím jsem to pochopitelně myslela ilustrativně, ale to že se nehádáte ti věřím. S partnerem co jsem o něm psala jsme se taky nikdy nehádali,nebylo jaksi proč. U vás taky není proč - vždyť bys mu opačným názorem ohrožovala svobodu:-)) To ti řeknu že mi je o moc milejší se občas zhádat jako komě, když za tím vidím opravdový zájem o mě a náš vztah. Ale jestli tobě toto pojetí vztahu vyhovuje, proti gustu žádný dišputát, jen pak nechápu ty věčné stížnosti.

Hodně by mě zajímal názor tvého muže, jesstli to čte tak ho prosím o vyjádření. Díky.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(20.8.2004 14:05:44)
Ivo,
manžel sliboval, že k tomu něco napíše, zkusím mu to připomenout. :o)
Ještě bych chtěla upřesnit, že to není tak, že by manžel chodil bůhví kam a já o tom nic nevěděla. Vždycky vím, kde je a s kým. Zavolá mi a zeptá se, jestli mi nevadí, když půjde tam a tam. Protože mi to nevadí, řeknu mu to. :o)
Celou tou diskusí jsem nechtěla říct nic jiného než to, že mě štve, jak někteří (v mém okolí většina) chlapů jsou skvělí a společenští, když přijde návštěva nebo jsou někde mezi lidmi, a doma se svalí k televizi nebo do postele. A opakuju - primární podnět nebyl můj vlastní manžel, ale manželé cizí. Můj je jenom hodně stejnej. :o)
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(20.8.2004 13:54:16)
Mě to přijde, že vztah mezi Monty a jejím manželem by šel stručně vyjádřit rčením, že "kde nic není, ani smrt nebere". Konečně, jejich manželství vzniklo proto, aby Stáník neměl příjmení po jejím ex a bydlel se svým biologickým tátou. Tento účel to splnilo a nic víc od toho ani nikdo nechtěl. Bohužel, já si myslím, že pokud oba nejsou úplní pařezové, časem vznikne něco trvalejšího mezi jejím manželem (či Monty) a někým třetím. A pak je jen otázka, kam až je Monty ochotná zajít. Bude tolerovat občasné muchlání v barech, příležitostný sex, nebo i dlouhodobý poměr?
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(20.8.2004 14:24:54)
Ahoj Monty. Jestli-že Ti tento způsob soužití vyhovuje, nic proti tomu. Ale pak se nemůžeš divit, že s Tebou nikam nechodí. Proč taky, vždyť Tě má doma a venku je taková spousta holek, na které si může sáhnout /s Tebou by to nešlo, protože pak by vypadal jako totální hulvát/. No a pak příjde domů a ještě si o tom všem může s tebou promluvit a o všem Ti povykládat, protože Ty jsi taková tolerantní, chápající a nesobecká. Myslím si, že pro něj je logické se takhle chovat a Ty to na něj přímo řveš - samozřejmě obrazně. A neber to prosím jako útok na svou osobu, tak jsem to nemyslela.
 Alex,Sam 26.02.03 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(20.8.2004 14:46:54)
Ahoj Monty,treba je to blbost co ted pisu,ale napadlo me to po precteni prispevku k tomuhle tema.Nejak se tady porad schyluje k nevere atd.co si osobne myslim,ze problem mozna nebude.Neznam tveho manzela,ale popisujes h v podstate jako klidneho az flegmatickeho cloveka.Hovadem na stranku druhou,ze prestal mit zajem o spolecne aktivity.Nemuze to byt treba tim,ze je tak trochu unaveny rodinnym zivotem?Jednou si psala,ze mate hiperaktivni dite.Treba nema moc naladu na spolecne vylety,protoze ocekava,ze to bude opet jeden velky chaos a on si neda v klidu (obrazne)svuj drink nebo cigaretu a pokec neprobehne taky o nic lepe,protoze...V zadnem pripade ho nechci podcenovat jako tatu.Je to z vlastni zkusenosti kdy pozoruji sveho manzela.Miluje naseho syna nadevse,ale jsou momenty kdy vim,ze by si pral byt sam neboli bez prcka.Co si budeme namlouvat tyhle momenty mame nekdy vsichni a kdo ne,tak se omlouvam za hozeni do jednoho pytle.(Pro jistotu jeste jednou,v "nekterych situacich").Mozna je to na nej nekdy moc a podvedome unika nekam jinam.Co se tyce bez tebe je bohuzel spojeno kde je matka tam je dite kde je dite tam je "ten"rodinny chaos a jinak nebo casto jinak to ani nejde.Treba o tom ani nevi.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(20.8.2004 14:57:25)
Alex,
k rodinným výletům s dítětem je manžel myslím vstřícnější než k trávení volného času JEN SE MNOU. :o) Takže tím to nejspíš nebude. Poslední dobou dokonce daleko ochotněji hlídá, když jdu někam večer ven.
 Alex,Sam 26.02.03 


Re: Ahoj Monty, jsem taky takové to Hovado... 

(18.8.2004 0:46:02)
Tato,hovadem bych te rozhodne nenazvala.Jsi tata starostlivy a strachujici se o svoji rodinu a jeji budoucnost.Sice trochu ubreceny na muj vkus,ale mas na to pravo stejne jako tvoje manzelka by posala jeji stranu z jejiho pohledu.Verim ovsem,ze par tydnu na jihu te obmekci a ty budes mit treba i romanticky vlhke oci u vecerniho drinku pro svou manzelku.Jak Monty psala,ze o to ji nejde,myslim ,ze tak trochu by ji to urcite potesilo.Kterou zenu ne?Monty clanek me opravdu zaujal a myslim,ze i kdyz trochu z nadsazkou popsala klasicky sterotip rekla bych "zanedbaneho" vztahu.Nechci Monty radit,od toho ma svoji hlavu,jen s myslim,ze by mohla zacit nejdriv u sebe.Z jejich clanku mam predstavu zdrave sebevedome zeny vystacujici si prakticky ze vsim sama.I kdyz se to jejimu manzelovi na zacatku zamlouvalo (kteremu muzi,ne?)spoustu svobdy a tolerance.Jednou i to proste znudi.Nema o co bojovat,protoze bojovnice s hlavou na krku uz sedi doma.Mozna pocit nedostatku zavdeceni.Take jak popisuje,ze je ji jedno co dela a s kym to dela mi prijde az moc neinspirujici.Kdybych vedela o tomhle nazoru meho partnera asi by me to dlouho nebavilo.Myslim,ze tohle tema je velice stourave.Chtela bych ale od Monty vedet jestli chce mit z manzela "kamose" nebo "manzela"?Snad jsem te (vas) uplne nepopletla a rozumite co tim myslim.
 Lenka 
  • 

Monty, DĚKUJI !!! 

(21.8.2004 16:31:04)
Monty moc Ti děkuji za tvůj článek!!!
Pořád jsem se obviňovala a hledala kde jsem udělala chybu, že manžel o mě přestal stát. A už to vím, je to tím, že je chlap.Děkuji!!! Opravdu jsi mi moc pomohla.
 iva, 2 puberťáci 
  • 

souhlasím s Monty, jsou takoví muži... 

(24.8.2004 11:16:58)
Přečetla jsem si Montin článek i skoro celou diskusi. Bohužel musím souhlasit s Monty.
Závidím manželce Boba a „častého čtenáře“ ,že mají doma takového muže. Vždycky jsem byla přesvědčena, že mého muže budu mít ráda a hlavně, budu si ho vážit.
Bohužel, přese všechna přání a snahu mám doma muže podobného manželovi Monty. Bohužel. Brala jsem si před 18 lety manžela po dvouleté známosti, byl okouzlující, pořád jsme si měli co říct, šarmantní, ve společnosti jsem byla ráda, že je to můj partner, často jsme byli oba středem zábavy pro svoje vtipné a trochu erotizující špičkování, něžný, galantní, kytky nosil i na půlroční výročí seznámení, když se jeho sestře narodilo dítě – švagrovi pomáhal vybírat zlatý prsten „za porod“ - můj otec, i když žili s mamkou spokojeně takovéto věcí nikdy nedělal a já si proto říkala, jo, jo, to je jen třešnička na dortu k jeho skvělým vlastnostem.
Ke všemu měl smysl pro humor a dokázal být velice vtipný.
Do dvou let i přes moji snahu bylo všechno pryč, vše jsem připisovala vyčerpanosti a nedostatku času na sebe - stavěli jsme barák – snažila jsem se být přívětivá, starostlivá, pečující, ale častěji a častěji mi bylo nevybíravým způsobem dáváno najevo, že si to nepřeje /i když nachystané prádlo,jídlo a vše ostatní mu bylo velice vhod/. O děti jsem se starala sama, protože měl hodně práce na baráku, takže je jedinkrát nevzal s kočárkem ven, jedinkrát nekoupal. Když v noci dítě plakalo kvůli bolestí uší, tak řval, že se ani nevychrápe.
Jenže druhé dítě – dcera se narodila půl roku před stěhováním do nového a po stěhování nešáhnul na barák 3 roky, dodneška není vše doděláno, ale manžel má výmluvu – nemá čas,protože staví – už 16 let.
Mezitím někam zmizel smysl pro humor i okouzlující způsoby, hádali jsme se kvůli penězům –na cigarety a alkohol se musely vždy najít - a když klukovi bylo asi 5 let – zeptal se mne, proč se táta doma s náma nikdy nesměje. To bylo po návštěvě jeho kamaráda s manželkou, kdy sršel vtipem, byl samá sranda a vtípek – jako zamlada a když odešli, jakoby sundal masku. Musím podotknout, že já jsem od přírody veselý optimista, kterému se problémy nevyhýbají, ale snažím se je řešit a nedržet dlouho v hlavě ani nedávat najevo okolí, že nějaké problémy mám, což se mi dle reakcí okolí asi daří.
Nikdo až na moje rodiče,děti a moji přítelkyni netuší, s kým vlastně doma žiju. Co mne čeká, když se s úsměvem na tváři vracím domů, kdy otevřu dveře, po pozdravu mne čeká domácnost, ve které to vypadá, že vybuchl granát. Přijít s nějakou návštěvou přímo z práce je nemyslitelné. Celý den polehává na gauči, něco pojídá, všude samé talířky,podložky,utěrky, hadry,drobky, občas mu vypadne talíř s polívkou atd., mezitím zajde na 1-2-3 pivka, která mu už teď stačí na to, aby se tvářil jak pablb, začíná být pak agresivní – naštěstí doposud jen řečmi, řve,vyčítá mi první poslední /i to, že jsem mu zavolala záchranku,když dostal nějaké křeče a upadl do bezvědomí – načež ho časem na základě toho propustili z práce, takže je teď nezaměstnaný a nemá ani snahu nějakou práci hledat, protože za všechno můžu já/.
Doma chodí jedině v trenkách a špinavém tričku, když mu ho propocené vezmu do praní, tak ještě začne řvát, kde má svoje triko. Chová se jak primitiv, děcka se za něj stydí, když výjimečně se má jít podívat na nějaké představení, ve kterém děcka účinkují – tak děcka prosí, ať raději zůstane doma. Kdysi, když byly menší, hrozně o to stály, ale tatínka to nebavilo. A co ho nebaví, to on nedělá.
Zaplatit složenku, vybrat peníze, cokoliv vyřídit na úřadě nebo si vypsat jednoduchý dotazník, který obdrží na své jméno – nemyslitelné. Všechno musím já, jinak bychom dostávali samé upomínky a jemu to je jedno. S dětmi jsem se učila jedině já/manželovo vzdělání se nějak zastavilo asi okolo šesté třídy – i když ukončil učňák, první jeho psaný projev jsem viděla půl roku po svatbě – dopis z manévrů – a sděsila jsem se – rukopisu i pravopisných chyb/ – vlastně přemýšlím na co ho mám. Jak se říká u nás na nic a na ho…. Nikam nechodíme, proč taky., jakákoliv úcta jednoho k druhému – co to je?
Když se však náš tatínek ocitne ve společnosti – sám úsměv, podá mi kabát, otevře dveře, galantní, vtipný, usměvavý, laškuje se mnou i s dětmi – ty se však nesnaží ani nasadit úsměv, protože to divadlo je děsí. Na rodinných sešlostech před švagry vykládá, co má v plánu udělat, předělat, přestavět, natřít, opravit – a doma 4 roky kapající kouhoutek, u stropu žárovky místo lamp – koupit je sama nesmím – rozbil by je. Přesto i po těch letech cítím, že kdyby se dokázal změnit, dokázala bych ho mít ještě ráda. I když momentálně při pohledu na něj se na mne probouzí jediný cit nenávist a vztek, že nedokážu tento vztah ukončit a rozetnout. A jsou chvíle, kdy chápu, že žena ve vzteku na muže zaútočí.
Věřím Monty, že takhle to ve vztahu vypadat může. Moje přítelkyně je vysokoškolačka její manžel také a má doma totéž v bleděmodrém, ne-li horší. S denním křikem, nadávkami, jaká je neschopná atd.

 ilona 
  • 

dvě strany jedné mince.. 

(24.8.2004 11:45:18)
Začnu od začáku..
U nás v městečku byl fešák výpravčí, k tomu vtipnej, příjemnej a trochu na ženský. Trochu dost! že je ženatý - nikomu nevadilo, ani moji kamarádce, která nu také neodolala, měla s ním nějaké drobné a tak mne s ním jednou seznámila. Byl okouzlující, i když ne můj typ, ale vůbec jsem se těm ženským nedivila, že po něm šílí - hezký štíhlý třicátník, ukecanej, a ta uniforma ještě podtrhla jeho šmrnc. Nikdy jsem ho neviděla bez uniformy.
No a pak jsem se seznámila se svým nastávájícím, s výpravčím se párkrát pozdravili, na otázku odkud se znají mi řekl, že je to manžel jeho sestřenice.
Jednou jsme šli z odpoledního představení z divadla i s mými rodiči, nejel nám 3 hodiny autobus, tak můj nastávající řekl, abychom se zastavili k jeho sestřenici, že nás vždycky zve, že nachvilku k ní zajdem. Zazvonili jsme - otevřel nám plešatý /nic proti plešatým pánům - jen pro mne to byl šok/ třicátník, jenom v podvlíkačkách.
Sestřenice /4 roky na mateřské dovolené/ nadšená, že někdo přišel, kdo s ní povykládá, nás pozvala do obýváku, honem nachystala kafe a začala s náma vykládat, než nás zarazil ostrý hlas jejího manžela, že neslyší televizi. Vedle v křesle seděl pořád v těch podvlíkačkách s pivem v ruce její manžel, ano tušíte správně - ten okouzlující výpravčí.
Celou dobu seděl naštvaný metr od nás, koukal na nějaký zábavný pořad, nás totálně ignoroval - i když jsme se znali. Bylo mi trapně, že jsme tam vůbec přišli, bylo mi trapně za rodiče - kteří by nejraději byli 100 km odsud. Rychle jsme vypili kávu a snažili se zmizet. Sestřenice se omlouvala, bylo jí také trapně a zvala nás napříště. Už jsem tam nikdy nebyl, sestřenice už je rozvedená.
Ztratila jsem tehdy veškeré iluze o tom výpravčím, a když některá o něm básnila, nedokázala jsem si nechat pro sebe svůj zážitek. I když to byl potom chvíli můj příbuzný.
 Imagena 
  • 

Tátův první příspěvek 

(24.8.2004 22:53:48)
na mě zapůsobil veskrze sympaticky, říkala jsem si jak hezky a výstižně to ten člověk napsal. Ty následující příspěvky už byly trochu horší - zejména to vehementní doporučování levných atrakcí, cenově výhodných míst k parkování, půjčení auta, lacině pořízených zájezdů a kdovíco ještě - prostě, nějak moc čísel na můj vkus. A taky fůra naprosto zbytečných informací které s tématem vůbec nesouvisely. Není náhodou pan Táta nějaký špatně utajený obchodní zástupce libereckého lunaparku nebo cestovky co je vezla do Řecka? Hm...ale zpět ke vztahům...v Tátově případě by možná bylo zajímavé poslechnout si verzi druhé strany. A taky ten tón - už to tu taky kdosi naznačil - ten povýšený, arogantní tón - ten nevypovídá o tom, že by pan Táta byl milující tolerantní a už vůbec ne velkorysý partner...vidím spíš zamindrákovaného skrytého lakomce, který si potřebuje mermomocí dokazovat jak je skvělý živitel rodiny tím že ostentativně šustí bankovkama. Prostě kšeftař co cíleně vyhledává výhodné obchodní příležitosti včetně mezilidských vztahů a jehož slovník zní jako z příručky pro manažery. Děcko a ženskou má přece v tomhle věku každej opravdovej a správnej kravaťák. Táto, až budeš dospělej, potkáme se na Kanárech....
 Naďa 
  • 

Každý strůjcem svého štěstí! 

(27.8.2004 13:26:05)
Každý strůjcem svého štěstí, milé děvče. A kde je psáno, že s tím "hovadem" musíš dál žít? Dokud budou takové jako Ty (přizpůsobivé, neprůbojné a laxní), pak "hovada" nemají důvod něco na svém chování měnit. Až je někdo kopne do prdele podruhé potřetí, možná se zamyslí a když ne, tak aspoň zaznamenají, že takové, kterým by se toto líbilo, jaksi nejsou. Zatím mu dokazuješ opak.
 Ploutev 
  • 

dost dobrý 

(28.8.2004 11:06:14)
To je dost dobrý a dost vtipný - kde publikuješ? Jakou knížku si od tebe mohu přečíst.
Pravdou je, že muž touží mít za manželku milenku, hospodyni, komornou, ošetřovatelku, bankéře, rádce a pomocníka, někdy služku, ale vlastně skoro vždy ještě mamimnku. Po čase to přestane zastírat a nám nezbývá než se s tím smířit. Protože s jiný chlapem by to bylo skoro stejné. Takže oceňujme na nich i ty další jiné vlastnosti, kterými se od sebe teprve odlišují.
 Irena, báječný manžel a hodný synek 
  • 

Mám doma pravý opak 

(30.8.2004 16:26:33)
Milá Monty,
velice často čtu různé články na Rodině a nikdy jsem na žádný neodpověděla. Tvůj článek mě ovšem vyburcoval k reakci. Mám doma pravý opak všeho, co jsi popsala. S manželem se známe 10 let, 7 let jsme svoji, máme 4 letého zdravého a hodného synka a brzy chceme mít druhé dítě. Manžel je o 17 let starší než já (je mu 48 let) a nepoznala jsem lepšího a hlavně férovějšího muže. Strašně mi doma pomáhá, sám vlastníma rukama bez jakékoliv pomoci dělá nádstavbu na našem domku. Já se starám o veškerou domácnost a dělám to s velikou láskou a radostí, protože večer, až manžel přijde dolů (pracuje na půdě), tak se milujeme něžně, vášnivě, romanticky a jsme šťastní, že jsme spolu. Můj recept na manželství ale je tento: je potřeba mít stále nějakou práci, která odvede škaredé myšlenky hodně daleko. I když veškerá práce (myslím domácnost - uklízení, vaření atd.) je na mě, tak manžel bez problémů vstával k miminku, pomáhal koupat a přebalovat. Když se setkáme, vítáme se s úsměvem na rtech, a s úsměvem na rtech se loučíme.... Možná že to bude hodně lidem připadat naivní, ale já doopravdy mám takový život a jsem šťastná.

S přáním hezkého dne všem

čtenářka Irena


 majkina 


asi všude trochu podobné 

(24.9.2004 22:32:59)
No,koukám ,že je to stěma mužskýma i v jiných rodinách dost podobný.Píšu do diskuse poprvé.Můj muž na okolí působí taky velice pozitivně a kdyby ho někdo z práce nebo z klientů ,keré má -viděli unás doma...nevím jestli by i
potom budil takovou autoritu.
Totiž,já si nijak nestěžuju,ale myslím si že i my manželky doma máme právo na vybrané chování tím dobrým směrem,a né tím špatným.
 Jerry S 
  • 

POZOR 

(2.12.2005 15:36:07)
Vážené, to všecko - co je v tom článku - něco na tom je, ale taky je pravdou, že musíte chtít vidět - to, jak se vám manžel věnuje - co pro vás dělá, že pro vás vydělává a že vás třeba i miluje. Ale má taky s vámi pocit, že je vše v pohodě, nebo ho pořád a do nekonečna obviňujete ? Jerry
 Petra, 2 děti 
  • 

Re: POZOR 

(18.3.2006 14:31:55)
Skoro jako bych slyšela svého muže, Jerry.Trochu málo argumentů na vyvážení misek vah, nemyslíš. Vydělávání a milování je fakt v poměru k tomu druhému málo.Trochu mi to připomíná to pořekadlo:"Živí tě, nebije tě, tak co bys ještě chtěla...?"Petra

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.