| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Míša - rodič s "ereskou". Dostane šanci?

 Celkem 33 názorů.
 Valkýra 


Je to velmi smutný příběh, 

(3.6.2004 12:24:34)
ale, bohužel, RS je těžká nemoc s nejistou prognózou. Navíc, pokud má takhle rychlý nástup, obvykle rychle končí naprostou bezmocností spojenou se slepotou. Znala jsem několik lidí s RS a nikdo z nich by se po pár letech s nemocí nedokázal postarat o dítě. Střídavou péči si vzhledem k velké vzdálenosti nedokážu dost dobře představit. Pokud otec o péči o syna má zájem, bylo by bohužel pro Míšu asi vhodnější nechat péči na něm a vymoci si návštěvy o prázdninách. Je třeba myslet hlavně na zájem dítěte. Je tu možnost, že se nemoc zastaví, že se dlouho neobjeví žádná ataka, ale když se bude dál zhoršovat, kdo se o dítě postará, až bude Míša v nemocnici? Asi babička, ale otec má přece jen přednost, zvlášť pokud o dítě stojí. Prostě je to smutný, těžko řešitelný příběh.
 Sylva2 
  • 

Re: Je to velmi smutný příběh, 

(3.6.2004 17:30:23)
Bohužel se musím připojit k Petině. Moje matka touto nemocí trpí už asi 20 let. Měla to štěstí, že se nemoc zhoršovala pomalu, takže kvalita jejího života se po jedné z prvních, těžkých atak zhoršuje také jen pomalu. Naneštěstí tahle choroba postihuje i duši nemocného. A skutečně těžce poznamenává celou rodinu. Špatně se mi o tom píše, protože je to téma nadmíru bolestné i po těch letech, kdy mám sama svou rodinu a žiji daleko od rodičů. Já vím, že je to pro matku nesmírně kruté, když musí žít odloučeně od svého dítěte, ale zároveň je pro mnohé děti velkým utrpením žít s matkou, která tuto nemoc má. U mé matky se projevuje mimo jiné tím, že opravdu nesnáší lidi a je opravdu zlá. Ty ostatní věci už jsou proti tomu maličkosti. Vím, že zdaleka všichni nemocní na tom nejsou takhle, ale zřejmě je to běžný příznak této choroby, neboť když jsme o tom kdysi mluvili s matčiným neurologem, dal nám bohužel za pravdu s tím, že je to časté.
Neznám tu paní o které se zde píše takže nemohu vynášet žádné soudy- možná se její stav zhoršuje jen fyzicky a její psychika zasežena není- přesto si myslím, že syn by měl raději zůstat v péči otce a s matkou se stýkat, co nejčastěji to půjde. Což bude asi velmi těžké. Tahle nemoc je prostě svinstvo a navíc svinstvo opomíjené. Na její výzkum jde málo peněz, léčebných zařízení pro nemocné je málo. Kam s nemocným, který se už o sebe sám nepostará a vy se o něj starat nemůžete. Pokud navíc chcete, aby dostal odpovídající péči a slušné zacházení navíc, je to situace zhola neřešitelná. Podobné jsou problémy rodin pacientů s altzheimrem.
Bohužel takovéhle příběhy nemívají šťastné konce.
 Helen 
  • 

i nemocní mají své místo 

(6.6.2004 21:28:40)
Ahoj holky!
Asi máte pravdu, že tato nemoc je velmi těžká pro nemocné samotné i pro jejich okolí. Já sama mám nemocnéno bratra. Sice se o sebe dokáže postarat, ale asi mu už mnoho let života nezbývá. (Nyní je mu 30.) Musím ale říct, že právě tato nemoc jej změnila. A dokonce k lepšímu. Začal si úplně jinak vážit života, potěší jej ty nejmenší maličkosti a často nám připomíná, že ne jen peníze jsou důležité. I nemocní lidé patří do našeho života - i když trpí, nemohou se pohyvat, nejsou na nás příjemní, přece má jejich život smysl. Minimálně pro to, abychom si uvědomili, co je pro nás v životě důležité. A taky abychom dokázali přemoct své sobectví - protože tu nejsme pouze pro sebe, ale i pro druhé, kteří nás potřebují. Myslím si, že toto jsou schopné chápat i děti. Proč by se syn neměl stýkat se svojí maminkou jen proto, že je nemocná? A proč by ji měl nechat samotnou, když trpí? Aby nebyla ohrožena jeho výchova?
Nechci pozuzovat ničí situaci - jen jsem chtěla říct, že i nemocní mají na světě své místo a svá práva.
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


:o) 

(6.6.2004 22:56:55)
Helen,
díky! napsala jsi to moc hezky ;-)
/myslím, že ledaskdo zamáčkne i tu slzu..../
 Hanka, 0 dětí 
  • 

Re: i nemocní mají své místo 

(14.6.2004 6:38:56)
Ahoj Helen,
promiň, že otravuju, ale proč si myslíš, že bratrovi mnoho let života nezbývá? Ereska už nějakou dobu není smrtelná choroba, jedině možná u relabující-progresivní formy by tam riziko mohlo být. Vím, že u každého z nás ereska probíhá jinak, doufám, že Tvůj bratr je v té většinové skupině pacientů, kteří začali remitentní-relabující formou. Takže by mu mělo zbývat docela hodně času, je mladý, v současné době už se dá fungovat i bez léků první volby, jen s klasickou imunomodulací (jsem toho živým příkladem :-)).

Každopádně díky za Tvoji reakci, mám občas pocit, že většina lidí nějak ani neví, co vlastně ereska je a jak je to dneska s léčbou, nějak nejsem schopná překousnout názor, že dítěti bude líp bez matky.

Hanka
 Iruscha 


Re: Je to velmi smutný příběh, 

(6.6.2004 20:13:23)
Ahoj holky, já sama mám "eresku".Diagnostikovanou přes tři roky, nemoc ale trvá skoro 8 let. Sama miminko nemám a dovoluju si ho plánovat.Jsem v dobrém stavu a stejně tak i moje kamarádky, se kterýma se scházík (ereskářky).Každá je na tom docela dobře.protože když berete dneska léky,které na RS pojistovna schválí, tak opravdu nic nebrání tomu,abyste chodili do práce a zpravdila od kamarádek vím, že v práci o své nemoci ani nemluví. Takže možná mnohá z vás ani neví, že s někým takovým chodí do práce :-))
Tímhle vším chci jen říct, že pokud Míša teprve nyní měla svou nemoc diagnostikovanou, tak nemusí minimálně 10 let mít nějaké závažnější problémy a bude určitě schopná se postarat nejen o sebe,ale i o své dítě. Za10 let bude dítě dávno dospělé, takže ikdyby náhodou nemoc postupovala rychleji, což při možnostech dnešní medicíny je spíše vyjímkou, tak se o sebe jistě dokáže postarat samo.
Nedávno porodila moje kamarádka dítě po 10 letech léčby eresky, další kamarádka také po 6 letech léčby. Já se k mimču chystám a nebojím se toho, že bych se o dítě nedokázala postarat. Proto mně dost zarazily vaše řeči o tom, že by Míša měla dítě přenechat manželovi, že to tak bude lepší.
Pod pojmem nemoci RS si dnes každý představí člověka na invalidním vozíku,který není schopen ničeho.Možná tomu tak kdysi bylo, ale od té doby se díky MUDr.Havdrové a jejím kolegům a kolegyním spousta věcí změnilo a také věda postoupila mnohem dál. RS dneska je nemocí sice nevyléčitelnou,ale poměrně úspěšně léčitelnou. Doba,než pacient začně mít vážnější problémy např. s chůzí se daří odsunout o mnoho let a navíc výzkum kmenových buněk dává další naději spoustám nemocných. Začátky budou sice zřejmě pro Míšu krušné, zpravidla docela trvá,než se podaří nemoc stabilizovat, ale pak má obrovské šance, že bude žít normální a plnohodnotný život a třeba si bude moct díky svému zdravtnímu stavu dovolit i další dítě. A moc jí to přeju.pokud je v Motole , je u jedněch z nejlepších :-))
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Velezajímavé!!! (a optimistické:-)) 

(6.6.2004 23:07:51)
Milá Irušo!
to co píšeš, opravdu překonalo má očekávání. Sice jsem kdysi cosi četla o mladé mamince s RS (tuším v "Děti a my"), které nemoc diagnostikovali před státnicemi na medicíně - dostudovala, praxi nevykonává, a MÁ MIMINKO! - ale raděj jsem to tu nechtěla nadhazovat. Byla tam fotka, jak vozí kočárek o holi, a vůbec vypadala bezproblémově a spokojeně.
Fakt ovšem je, že je to naprosto individuální, jak moc se u koho onemocnění rozvine. Např. otázkou je Míšin zrak... Ale nerozumím tomu.
Taky si myslím, že její syn stihne dříve dospět, než bude ona invalidní...
Držím TI moc palce,
ať se vše vyvíjí podle Tvých představ a přeju pevnou vůli...
Jsi u Hanky v "Klubu sklerotiků" :-) ?
Ahoj!
ester
 Iruscha 


Re: Velezajímavé!!! (a optimistické:-)) 

(6.6.2004 23:53:02)
Ahoj Ester, jsem tam (v klubu :-)) Ale asi pod jiným nickem. Většině lidem s ereskou je kolem třicítky (plus minus) a scházíme se u pivečka a kafíčka. Pár z nás nosí hůl a třeba hůř chodí,ale u nich je zpravidla nemoc již přes 7 let, navíc léky v injekční formě jsou u nás hrazeny tuším teprve od roku 1998, takže hodně lidí,kterým tato nemoc propukla dřív, tak bohužel tam RS natropila dost nevratných poškození. V současnosti je snahou RS center (centra pro nemocné s RS) dát pacientovi co nejdříve tuto drahou léčbu,protože je prokázáno, že čím dříve se začne pacient léčit, tím dříve se stabilizuje (mně trvala stabilizace dva roky) a tím dříve dojde ke zpomalení zhoršování této nemoci. Takže vidím u Míši docela velké šance. Nebývá časté, aby se tak brzy problémy např. s očima zhoršily během dvou let natolik, že žena oslepne.nemoc probéhá v tzv "atakáchů, kdy např. může člověk velice špatně vidět, nebo přestat chodit a být upoutaný i na invalidní vozík, ale obvykle, když ještě není nemocen dlouho, zase z vozíku "vstane" a i oči opět uvidí...Malé procento lidí trpí tzv.progresivní formou,která na léčbu těmito novými léky nereaguje a jejich nemoc se pouze zhoršuje. Atakovitá forma je ta, kdy se nemoc projeví, zhorší některé tělesné funkce,ale díky léčbě zase dojde k navrácení do puvodního stavu. (tedy téměř původního) S každou atakou možnost regenerace postižené oblasti klesá, takže čím víc atak na jedné noze, tím dřív ta ona noha bude špatně fungovat...atd...Ale to tu rozebírat nechci, to bylo jen vysvětlení a já pevně doufám, že Míšina forma nemoci je právě ta "atakovitá" a že zas Míša bude v pohodě,obzvlášt,když ji ze začátku tak zanedbali v Anglii...Tady jí určitě pomůžou. :-))
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Irušo, 

(7.6.2004 22:21:24)
To je bezva, že máte "klub". Musím přiznat, že stránky "eresky" jsem moc zevrubně nezkoumala (natož nicky), ale pamatuju si, že mě zaujaly asi už před 2 lety, kdy jsem na ně náhodou narazila.
Nejen jako zdroj informací, ale taky jako opora pro (hlavně mladé) lidi, kteří se najednou dozvědí o svojí nemoci a jsou z toho špatní...
A pokud se můžou i sejít, je to ještě lepší.
Doufám, že bude Tvůj odhad u Míši správný a "opět vstane a prohlédne".
Dík, žes napsala. Jsem ráda, že to není tak černé, jak jsem se obávala.
Snad má ještě Míša šanci, tak jako většina z vás!
ahoj:o)
est.
 Eva 
  • 

Mám taky kamarádky s RS... 

(3.6.2004 21:52:21)
... Jedna z nich se jmenuje Alena, ale nikdo z okolí jí neřekne jinak než Alenka. RS má už skoro čtvrt století. Už je na vozíku, nosí pleny, žije ve speciálním domě pro vozíčkáře, ale sama se kompletně obstará, i když jí to dá čím dál víc práce. Dlouho se snažila chodit aspoň o berlích, teď už to moc nejde, jen doma se občas postaví a za pomocí stěn či berlí si dojde o pár metrů dál. Psychika? Inu, je dost citlivá, ale ona by možná byla citlivá tak jako tak. V každém případě se snaží být příjemná, milá a laskavá na všechny. Je to takové sluníčko. Má okolo sebe pořád kupu lidí, snaží se pořád usmívat - a všichni ji mají upřímně rádi. Jak může, chodí na nějaké semináře, jezdí na rehabilitace, léčebné pobyty atd. atd., zajímá se o strašně moc věcí i o lidi okolo sebe.

Další moje spolužačka Maruška má RS už přes 10 let. Zatím stále chodí, jí, obléká se atd. bez cizí pomoci, chodí bez berlí, ale už to na ní začíná být vidět. Někdy hůř artikuluje, je někdy nešikovná, při chůzi se občas zamotá atd. - někdy vypadá, jak kdyby byla trochu opilá, ale není. Maruška má dva syny ve věku okolo 13 let, zatím to s manželem zvládají. Maruška je taky pořád rozchechtaná, příjemná, usměvavá. Uvnitř jí asi často bývá úzko a smutno, ale navenek je to pořád moc příjemná ženská - a ono se jí to vrací, protože ji lidi mají upřímně rádi.

Nemůžu dělat obecné závěry, ale domnívám se, že postup RS může být dost individuální a změny psychiky nemusejí být nutně k horšímu. Zvýšená citlivost může mít za následek jak ufňukanost (podívejte se, jaký jsem chudák, ach ach) - nebo taky zvýšenou schopnost vcítění se do druhého - a tím umět pomoct mnoha lidem, kteří oplácejí zájmem a láskou. Rozhodně člověk s RS nemusí být zlý a nepříjemný. Laicky bych řekla, že záleží na každém. RS možná jen zvýrazní rysy, které už v člověku jsou, stejně jako stáří zvýrazní povahové rysy člověka - ty kladné i ty záporné.

Držím palce všem s RS i jiným, kteří s něčím bojují. Držte se!!!
 Romana 
  • 

Re: Mám taky kamarádky s RS... 

(8.2.2005 20:36:45)
Ahoj, jmenuji se romana a je mi 32 let. Po narození své druhé dcerky se mi znovu připoměla má, až doposud nediagnostifikovaná RS - mám ji už 15 let. Letos jsem si docela hrábla - říkejme tomu na dno, když jsem byla každou chvilku unavená, trpěla jsem pocity nerovnováhy atd. atd. V 19ti letech jsem oslepla na jedno oko - ale to se brzy upravilo po léčbě a taky přišla o své první děťátko - no tědˇmám děti dvě , mám za sebou tři ataky, chodím psychologovi a pravidelně cvičím, někdy brečím, někdy se klepu strachy klepu, že to zase přijde - ale nehodlám to vzdát!!! Nyní zřejmě budu nastupovat studijní lěčbu tohohle onemocnění a doufám, že to bude zase krok dopředu pro nás s ereskou. Nesouhlasím s názory, že by bylo lepší nebýt na světě, tohle může napsat jen ten, kdo nebyl postaven čelem k podobnému problému. Je přece takových lidí s nejrůznějšími postiženímí - bez nohou, po úrazu, po infarktu, ale to přece není konec, proboha. Jistě i já se bojím, že se to může nadále zhoršovat, ale třeba ne (a já v to doufám), mám přece svou rodinu, báječnou rodinu, která mne podržela a já tu s nimi chci být
Zkrátka neházejme hned házet flintu do žita, ono se to totiž nevyplácí!!!
A Michale držím palce (a zcela sobecky sobě taky(.
 schamka + krakeni 


zdravotne poistenie 

(4.6.2004 11:20:26)
Len tak na okraj: nema Misa poistenie v Britanii? To by predsa malo potom platiti aj v Cechach.
Myslela som si, ze dnes je uz jedno, v ktorej krajine EU je clovek poisteny - jedno poistenie plati na vsetky krajiny, ci nie?
Drzim Misi palce, zelam vela sil v boji s touto chorobou!
 MUDr. Koenigsmark 
  • 

Re: no to právě asi vůbec nemá... pojištění 

(18.6.2004 21:43:26)
Na úvod: Míše samozřejmě nic takového nepřeji !
Dále: Na druhou stranu se domnívám,že není správné využívat dobroty neznámých lidí, resp. zneužívat jejich citů... Míša si za svojí situaci nepochybně výrazně může sama! Nikoliv za to onemocnění, ale za to, že se nemá za co léčit !!! České zdravotnictví NENÍ zadarmo ani pro nás pro čechy - pouze ten přelud a dlouhé roky proklamovaná fáma v lidech budí dojem, že u nás léčení nic nestojí. Opak je pravdou a skutečnost je taková, že máme jedno z nejvelkorysejších léčení. Za rok, za dva si budeme muset připlácet na léčbu čehokoliv také a určitě taková solidarita jako vůči Míše vymizí... Všichni, kdo budou laxní vůči vlastnímu zaopatření se (tady u nás myslím kromě zdravotní péče i důchody) nemůžou přece na kohokoliv jiného spoléhat...

Míše držím palce - nejvíce zmůže cvičením - medikamenty jsou jenom podpůrnou léčbou...
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Holky, děkujem:o) A není tu náhodou někdo od Míši?? 

(4.6.2004 23:36:37)
Snad někdo z Míšiných kamarádů by se k tomu mohl vyjádřit zasvěceněji?
S tím pojištěním to je tedy zajímavé! - to by finančně jistě mnohé usnadnilo.
Pettino a Sylvo - obávám se, že máte pravdu v tom, že Míšu čeká velmi náročný život. Ale po pravdě - tyto reakce jsem přesně čekala. Se synem - těžko říci! Snad by ale měl mít možnost vídat oba rodiče, ZVLÁŠTĚ, KDYŽ O NĚJ STOJÍ I NEMOCNÁ MATKA. Pro dítě je to pochopitelně kruté, vidět maminku se trápit (ale myslím, že za ten rok, co byla Míša v Anglii na lůžku, si toho musel malý Dylan tak jako tak "užít" už dost....)
Evko, díky i za Tvůj příspěvek - konečně i optimističtější náhled. Já tohle srovnání nemám. Ale znám paní, která se již přes 5let pořádně nevyspala - stará se o nepohyblivého manžela, kterého srazilo auto...:o(
Taky smutné, byl předtím úplně v kondici. Co je ale obdivuhodné, s jakým optimismem to oba snášejí!! Obdivuju je.
Jinak samozřejmě - téma je to velmi smutné, ale lidské, reálně existující, a reálně čekající na řešení...
Snad nám k tomu ještě někdo "od Míši" z přátel něco napíše...
Ester
 Petra, Matěj 7/04Kryštof 11/02 


Re: RS 

(6.6.2004 23:12:32)
Dobrý večer, je tomu 10 let , co mně byla diagnostikována RS. Vůbec si tuto nemoc nepřipouštím, kromě 1. ataky, kdy jsem najednou začala špatně vidět na jedno oko, nic nepociťuji. Snad jen, že se někdy nemůžu slovně vyjádřit. Aktivně jsem sportovala až do mého 1. těhotenství, nyní očekávám druhý přírustek. Žádné léky jsem doposud neužívala. Často si říkám, že RS má spousta lidí a vůbec o tom neví. Všem přeji mnoho zdraví a úspěšnou léčbu.
 Hanka, 1 dcera (3 roky) 
  • 

Re: Re: RS 

(7.6.2004 12:04:43)
Ahoj,
taky mam RS (cca. 7 let diagnostikovanou). U kazdeho probiha onemocneni ruzne, Lenka treba nema celkem zadne problemy , ja jsem na tom o neco hur a mam pratele, u kterych onemocneni postupuje jeste rychleji.
Bez soustavne lecby brzdici onemocneni jsem fungovala az do lonskeho roku. Pred 2 roky se muj stav zacal prudce zhorsovat a jedna ataka nasledovala druhou a citila jsem se (i psychicky)strasne. Ovsem diky prudkemu horseni jsem mela to stesti, ze jsem mohla byt zarazena do skupiny pacientu lecenych velmi drahymi leky (interferony; cca 300000 rocne). Lecba prekvapive dobre zabrala. Od te doby se objevila jen jedna velmi slaba ataka, chodim, plavu a dokonce jsem zacala pracovat. Proste tyto leky fakt fungujou, jenze jsou strasne drahy. Anglie je v tomhle moc podivna, leky se tam obecne moc neproplaci .(nutno rict, ze se zase o dost lip staraj o hodne postizene lidi. Daj jim radi vozicky, rehabka za nima prijde az dom...). Proste se rozhodli, ze je pro ne ekonomictejsi nechat nemocne radeji dospet do stadia, kdy potrebujou pomoc spolecnosti a finance investovat do pece o ne. U nas funguje vyborne lecba (dik patri prave RS centru v Motole a predevsim MUDr. Havrdove), s tou peci o invalidni je to zase dost spatne.
Pokud tedy muzete, pomozte Mise a podporte i projekt CEROS nebo treba hospic v Zirci, ktery se stara o nemocne s RS . Myslim, ze to fakt ma smysl.
Vse dobre preje
Hanka



 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Ahoj Hanko, 

(7.6.2004 22:23:05)
to jsem ráda, že jsi se ozvala (pokud se nepletu, jsi autorka "eresky"?)
Konečně začínám pomaloučku chápat, jak je to vlastně s tou Anglií... (obecně se spíš považuje "západní svět" za humánnější a schopnější zajistit dobrou zdravotní péči... takže asi jak v čem, jak je vidět :-()
Je jasný, že s invalidy to u nás není nic moc - Léčba ale dobrý.
Bohužel, účinné léky zase nejsou pro každého dostupné - podle toho co píšeš Ty i MUDr. Havrdová... :(
Ale přes to vše je tedy asi lepší léčit se s RS v ČR než v Británii?! Spoustě lidem to totiž připadá jako vtip.
Díky moc za informace.
Přeju taky, ať Ti jde práce, zdraví slouží a vůbec všechno se daří!
est.
 Hanka, 1 dcera (3 roky) 
  • 

Re: Ahoj Hanko, 

(9.6.2004 12:19:30)
Ahoj,
nechte jsem asi kde koho uvedla v omyl, bohuzel nejsem "ta Hanka" (myslim ze vim okoho jde - mohla by to byt Hanka Sibrinova).
Anglie je mezi zapadnimi staty vyjimka (vetsina "zapadni Evropy" aspon nekomu drahou lecbu RS plati), z naseho uhlu pohledu ma Anglie zvlastni pristup k lecbe nemoci obecne a pomerene slozity system zdravotniho pojisteni. Fakt ale je Ceska republika je z byvalych satelitu SSSR jedinym statem, ktery lecbu plati.Myslim, ze nase zdravotnictvi je obecne na zapadni urovni (ve zdravotnictvi pracuji). Problem je to ale vsechno ufinancovat. Jak za mene penez udrzovat zapadni uroven zdravotnictvi, kdyz i na zapade maji problem vse zaplatit. A bude hur: lekari (nebo spise farmaceuticke a jim podobne firmy) jsou sikulky a vymysli spoustu novych lecebnych metod, ale jen malokdy jsou levnejsi nez ty stavajici.
Mise ma urcite smysl pomoct - chci jen upozornit za takovych Mis je tu hodne - vetsina lidi s RS, pro ktere je tato lecba urcena onemocni mezi 20 a 30. rokem, tedy casto maji deti, prave dostudovali atd. a zkuste vybrat toho, kdo si "zaslouzi" byt lecen a kdo ne. Jenze vybirat se musi, pro vsechny nejsou prachy. A to mluvime jen o RS, onemocneni vyzadujicich nakladnou lecu je urcite mnohem vic.
Mozna by to chtelo prehodnotit system zdravotniho pojisteni. Mohlo by to treba byt opravdu pojisteni: podobne jako se domy pojistuji proti zivelnym pohromam, zdravotni pojisteni by fungovalo v opravdu zavaznych a drahou peci vyzadujicich nemocech a urazech. Proste paralen na nachlazeni by si clovek platil ze sveho, ale transplantaci jater by mu zaplatili.
No nic, to je z trochu jineho soudku. Pardon.
Hanka
 Hanka, 1 dcera (3 roky) 
  • 

Re: Ahoj Hanko, 

(9.6.2004 12:19:32)
Ahoj,
nechte jsem asi kde koho uvedla v omyl, bohuzel nejsem "ta Hanka" (myslim ze vim okoho jde - mohla by to byt Hanka Sibrinova).
Anglie je mezi zapadnimi staty vyjimka (vetsina "zapadni Evropy" aspon nekomu drahou lecbu RS plati), z naseho uhlu pohledu ma Anglie zvlastni pristup k lecbe nemoci obecne a pomerene slozity system zdravotniho pojisteni. Fakt ale je Ceska republika je z byvalych satelitu SSSR jedinym statem, ktery lecbu plati.Myslim, ze nase zdravotnictvi je obecne na zapadni urovni (ve zdravotnictvi pracuji). Problem je to ale vsechno ufinancovat. Jak za mene penez udrzovat zapadni uroven zdravotnictvi, kdyz i na zapade maji problem vse zaplatit. A bude hur: lekari (nebo spise farmaceuticke a jim podobne firmy) jsou sikulky a vymysli spoustu novych lecebnych metod, ale jen malokdy jsou levnejsi nez ty stavajici.
Mise ma urcite smysl pomoct - chci jen upozornit za takovych Mis je tu hodne - vetsina lidi s RS, pro ktere je tato lecba urcena onemocni mezi 20 a 30. rokem, tedy casto maji deti, prave dostudovali atd. a zkuste vybrat toho, kdo si "zaslouzi" byt lecen a kdo ne. Jenze vybirat se musi, pro vsechny nejsou prachy. A to mluvime jen o RS, onemocneni vyzadujicich nakladnou lecu je urcite mnohem vic.
Mozna by to chtelo prehodnotit system zdravotniho pojisteni. Mohlo by to treba byt opravdu pojisteni: podobne jako se domy pojistuji proti zivelnym pohromam, zdravotni pojisteni by fungovalo v opravdu zavaznych a drahou peci vyzadujicich nemocech a urazech. Proste paralen na nachlazeni by si clovek platil ze sveho, ale transplantaci jater by mu zaplatili.
No nic, to je z trochu jineho soudku. Pardon.
Hanka
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: Re: Ahoj Hanko, 

(9.6.2004 21:43:27)
Ahoj, to se teda nemáš zač omlouvat:-)) kiks je na mé straně - fakt jsem myslela, že jsi Hanka Šib. Ale to nic!! :o)
Aspoň vidím, že lidí se slušným rozhledem v tématu je daleko víc. Jsem ráda, že vás tolik napsalo a často to vidíte optimisticky - tedy, samozřejmě může mít Míša smůlu na nějakou rychlou progresi, ale vypadá to, že šance "dostat to pod kontrolu" jsou vysoké a skutečně TO SMYSL MÁ ZKOUŠET. Všem "Míšám" držím moc palce.
Bohužel, peněz ve zdravotnictví (i jinde!) je málo a lidí, co potřebují pomoc, je hodně;-(
Ale jednoduchý asi nikdy nic nebude....
ester
 Amálie+jeden syn 2 roky 
  • 

Re: Re: RS 

(8.6.2004 14:43:53)
Ahoj, chtěla jsem jen popřát pevné nervy a neztrácet naději a bojovat dokud to jde, jak se říká naděje umírá poslední, myslím si, že velkou roli hraje psychika a když to Míša zvládne bude mít zčásti vyhráno a o syna bych určitě bojovala, dítě potřebuje především mámu a nemyslím si, že Míša bude už jen do konce svého "krátkého" života trpět, jak už zde bylo řečeno medicína jde do předu a pokud se bude léčit, tak se to dá dostat pod kontrolu.
Mě byla taky diagnostikovaná RS před 4 roky, kdy jsem měla zánět očního nervu, to se přeléčilo kortikoidy, dnes neberu nic, žádná ataka se zatím neobjevila a já se snažím si nemoc nepřipouštět. Narodil se mi syn, kterému jsou dnes dva roky a přeji si ještě dítě jedno.
Prostě doufám, že se u mě žádná ataka již neprojeví....
 Xenie 
  • 

.  

(8.6.2004 20:06:48)
Jeden můj velmi blízký příbuzný trpí od raného mládí touto nemocí. Jen díky tomu, že čas prohlédl a nenechal se převálcovat zavedenými postupy našich lékařů, kteří ho odepsali a sdělili mu, že do x let bude na vozíku, žije zcela normálním životem. Zahodil léky, vykašlal se na standardní "udržovací" (nic neřešící) postupy a sám v sobě našel vůli a sílu postavit se nemoci a bojovat.
Dnes byste na něm nepoznali, že trpí roztroušenou sklerózou, jen trochu špatně chodí... navíc je šťastným a pyšným tátou půlročního chlapečka.
 Eva, 4 děti 
  • 

RS 

(10.6.2004 13:36:13)
Zkuste se obrátit na Domov sv. Josefa v Žírci u Dvora Králové, jednak by tam byl snad možný krátkodobý pobyt a zapůjčují spoustu pomůcek domů. Třeba by se tam dalo jet na léto na intenzivní rehabilitaci
 Misa3 


Re: RS 

(12.6.2004 9:52:52)
Mam s celeho pribehu podivny pocit a zvlast se mi nelibi tak otevrena zadost o penize nebo jine prispevky. Znam totiz mnoho lidi s ruznym postizenim vsetne RS a je nesporne, ze jejich zivot je velice tezky a pokud maji deti a musi bojovat i za ne, je jiste jeste o to slozitejsi... ale presto se vetsina za nich uzivi mizernou almuznou na socianich oddelenich, vyuzivaji svepomocnou organizaci Roska, kde je moznost nejen kontaktu s podobne postizenymi, ale i rekondicnich cviceni a pobytu, moznost probrat lekare i leky, ktere jsou u nekterych z nich aplokovany pripadne vysledky lecby, moznost si sepsat po porade s druhymi zadost o socialni davky, nebo typy na leky, ktere sice nehradi pojistovna, ale treba lze podat zadost k reviznimu lekari, ktery ji vetsinou schvali... Proste nikdo z nich by takto vicemene oficialne o penize nezadal, mam i zname, kteri ziskali granty ci jinou formu podpory od podnikatelu (kteri meli moznost odpisu z dani)napr. na elektricky rizeny vozik co jine pro postizene financne nedostupne pomucky. Ale nikdy jsem se nesetkala s tak otevrenou zadosti o penize a tak ve me hloda takovy ten cervik, jestli neci tragedie nebylo zneuzito lidmi, kteri v tom " umeji chodit" a jestli Misa sama neni obeti takovych lidi...

Ono se totiz s jakykoliv postizenim nebo nemoci zije velice tezko a temer vzdy clovek krome nemoci bojuje i s ruznymi socialnimi i financnimi prekazkami...bohuzel to proste patri u nas k veci. Sama jako osoba v plnem invalidnim duchodu, ktery nyni dela 5 400KC( mam za sebou 5 let dost namahave fyzicke prace /mizerne placene/, 5 let studia na VS/ neplacene vubec, ale do duchodu se zapocitavaji/a 5 let prace ve vyzkumu/ jako vzdy u zacatecniku mizerne placene/. Zbytek zivota jsem pracovala, kdykoliv mi bylo lepe, jako dobrovolnice, coz nebylo placeno vubec a mnoho zamestnavatelu melo casto dojem, ze dobrovolnici by si meli vlastne sve zamestnani platit samy, neb zjevne nevedi co s roupama...

No abych se vrtila k tematu, proste myslim, si ze by se Misa mela zajimat o to nakolik a jak muze vyuzit nasi socialni site, coz asi nebude nic moc, ale ti, kteri jejim jmenem sepsali zadost o penize, se mi libi jeste mene. Pripomina mi konto Patrik, po nehode tezce postizeny chlapec z pomerne financne dobre zabezpecene rodiny, jmenem ktereho byly v supermarketech vyveseny prosby o pomoc. Pomoc spocivala v tom, ze by si postizena rodina mohla najmout jeste jednu pecovatelku(jedna v ni uz pracovala a tak by mel Patrik prakticky celodenni zabezpeceni...).

No nic proti tomu, jen ze znam par starych zen, ktere si nekolik dni pred duchodem vyzebravaji na najem, par postizenych kteri ziji na socialnim pomezi od jedne mimoradne financni davky socialky ke druhemu...Znam vozickare, ktery, ac by osobniho asistenta velice potreboval, si ho proste z duchodu nemuze dovolit. Proste socialni sit pro postizene u nas selhava na cele care a rozhodne neni reseni posilat zoufale prosby o financni pomoc...jsou nas totiz tisice a nas osud prakticky nikoho nezajima, stejne jako osud nekterych starobnich duchodcu, rovnez na pomezi bidy, nebo i za nim...)

Uz proto ze kdybychom si kazdy vyvesili prosbu po financni pomoc, tak budete tezko hledat plakaty, protoze polepeny prosbami bude kazdy roh...Tedy tudy cesta rozhodne nevede a proto mam o Misu obavu a byla bych rada ujistena, ze jeji smutne situace nikdo nezneuziva...Velmi rada bych se ve svych uvahach mylila a pokud mi kdokoli s naprostou jistotou dokazat, ze se ve svem podezreni mylim, velice rada se komukoli omluvim.
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: Re: RS 

(12.6.2004 18:35:15)
Míšo,
za to krk samozřejmě dát nemůžu, ale jestli Tě to zajímá, zde jsou kontakty (byly v článku):
Jitka Bartáková, e-mail: jitka.bartakova@seznam.cz , mobil:721140798, tel.:318682179
Eva Labusová, labusovi@cmail.cz , 777 344 774
Lucie Ryntová, lucie.ryntova@centrum.cz, 608 909 979
Roman Piroch, piroch@volny.cz, 777 156 777;
tel. na samotnou Míšu (maminku): 416 815 896.
 Misa3 


Re: Re: Re: RS 

(13.6.2004 10:06:53)
No ja jen, ze znam asi tak 7-10 lidi( ne-li vic), z ruznych duvodu vlivem nemoci nebo zraneni roznez v tristni financni situaci. Jaksi je nenapadlo si napsat verejnou prosbu o podporu. Mam jim to poradit? Rekla bych, ze by to z ruznych duvodu neslo...mozna mimo jine i proto, ze zadali a nebyli vyslechnuti ne jednou, ale mnohokrat a drobet zatrpkli...Normalni clovek nastesti nevi, jak Vam dokazi vzit lidskou dustojnost uz pri oficialni zadosti po podporu na socialce, na kterou mate pravo, natoz zadat o neco na co vlastne moc prava nemate...Nevim jestli bych to dokazala sama. Je jiste ze ne hned, ale po delsi dobe naproste bidy? Kdo vi...
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


"Socka" - jak já to znám! :o) 

(13.6.2004 13:39:19)
Míšo,
já sama jsem chodívala "na sociálku" (dřív - ještě v Praze jako studentka+civilní služebník - jsme pobírali příspěvek na bydlení atp.) - nyní je manžel na pracáku /mění práci, ale i obor, takže finančně jsme velmi "na hraně" a zatím se dlužíme; naštěstí má muž "příslib do budoucna" externí práce, tak jen doufám, že to vyjde, protože toto je neúnosná situace... (jen tak na okraj - taky mám určité zdravotní problémy... kdo nemá?)
Těžko říct, kdo to je "normální člověk".....
Chci jen říct, že poměry na sociálce a na úřadech znám a vím dobře, jak se člověk cítí, když o něco "žebrá"...
Před mateřskou jsem pracovala 1rok v "neziskovce" /dnes je to www.cmelak.cz - lesní školky, ochrana přírody atp.- dřive se to jmenovalo SOJH/ - jednou jsem zkoušela shánět peníze od sponzorů, ale vůbec mi to nešlo! (přesně - ostych, žádám o něco, na co vlastně moc nemám nárok... Na to musí mít člověk povahu!!) - pak jsem dělala ekol. výchovu a práci s veřejností, to bylo o dost optimističtější :-)
Myslím, že v Míšině případě skutečně nejde o nějaký podvod, ale o upřímnou iniciativu jejích kamarádů (to se snad dá i prověřit - kontaktů je dost) - ona sama je teď chudák asi natolik na dně, že jen přežívá... :-(
Je mi jasné, že není sama, že je spoustu podobných a možná i horších případů... Nevím, asi není nějaký obecný recept, jak je řešit... Tak každý zkouší, co ho napadne...
Míša to má těžší o to, že je oddělená od dítěte, přenesená do jiného prostředí a tedy "vykořeněná" - když si to představím, asi bych v její situaci propadala do beznaděje...
Kdo máte čas a náladu, zkuste jí napsat, zavolat...
Ester
 Misa3 


Re: "Socka" - jak já to znám! :o) 

(14.6.2004 16:25:22)
No u nas mame na socialce jeste mistni špecialitku, kastovani podle ctvrti. Jak jsem na to prisla( zni to asi dost paranoidne, ze)? Proste nas dum patri do zony, ktera je na pokraji tvz, "hnedeho bronxu" protoze v nem zije dost Romu, taktze my, kteri chodime na socialku (div se svete je nas vetsina Neromu) jsme posuzovaji jako bila luza, tedy ne Romy, ale socialnimi pracovnicemi a podle toho se s nami take jedna...od toho, ze nas ujisti ze duchod 5400 je vysoce nad normou a ze dotycna pracovnice nemuze pochopit jak to ze uz nej nestacime platit najem+potraviny+leky+obleceni, az po to ze hluboce bagatelizuje nasi situace a dava nam vsemozne najevo, ze zadame o neco, na co nemame pravo. PC ktere doma mam a ktere uzivam misto psaciho stroje i kdyz neni pripojene k internetu je nadstandart i kdyz to mohu hajit jako pomucku, protoze mam castecne ochrnutou levou ruku a jinak nez na PC psat nemohu...Zakon o nadstandartu je taky vec, proste vam muze do bytu kdykoliv vtrhnout konrola a koukat jestli namate starozitnost po babicce, angorskou kocku, moc nobl pracku, aniz by bylo nejak zvlast upresneno co k nadstandardu patri a co ne, proste o tom rozhodnou pracovnici soc. odboru...

O tom ze to jde vse jinak, jsem se presvedcila pred tim, kdy jsem vlivem sporneho zarazeni meho bydliste patrila k jine ctvrti. na socialku jsem chidila jinam , kde chovani socialnich pracovnic bylo zcela odlisne, bez problemu vyhoveli v cem se dalo radi a ochotne...Vzhledem k tomu, ze vrstva hornich 10 tisic obyvaltel bydlicich v Brne kolem Masarykova onkologickeho ustavu( nejbohatsi ctvrt) dokonce sepsala petici o tom, ze si neprejí, aby pacienti ustavu chodili do parku, ktery se tehdy kousek od ustavu budoval (podepsali to i nekteri radni) takze i to uz take mluvi samo za sebe. Proste v Brne se kastuje podle ctvrti, kde zijete a tak lide bydlici v chudych ctvrtich jsou mnohem vice znevyhodneni, nez lide zijici ve ctvrti bohatych.
 Lucie (holky 4,5 a 1 rok) 
  • 

Znovu od Misinych pratel 

(17.6.2004 23:33:18)
Ahoj tem, kteri se ptaji, zda nejde o podvod a zda se jim divne, ze nekdo prosi primo o penize.
Pisu v unave pozde v noci, dve male deti stridave se budici vedle me, presto mi prijde dulezity odpovedet a par veci vysvetlit. Chapu vase obavy a stejne tak i poznamku, ze lidi, kterym by se hodila financni pomoc je strasne moc.

Je treba rict, ze Misu nenapadlo o penize pozadat. Napadlo to nas tri, kdo jsme ji znaly ze studii nebo z prace v Anglii (kde Misa ucila ceske deti anglicky, a pak zas pomahala ceskym Romum v Anglii ...) a proste se nam zdalo, ze u ni se seslo tech nepriznivych okolnosti tolik, ze by to zvladal malokdo. Mluvila o sebevrazde, dost vazne. Zustala sama v Anglii, kde se od ni odklonili pribuzni ze strany byvaleho manzela, kde ji temer nelecili a kde se snazila z poslednich sil starat o syna (i tam se obracela na charity, cirkev, socialni sluzby, ale pomoc byla jen obcasna). V Cechach ma jen matku v duchodu (otec ji zemrel, kdyz byla mala, sourozence ani jine pribuzne nema). Temer oslepla na jedno oko, spatne chodi, kdyz jsme u ni byli ve Steti, museli jsme ji treba i zapsat telefonni cislo, protoze to zrovna nedokazala. Kdyz jsme ji radili - dojdi na ten a ten urad, rikala - ale ja uz tam nemuzu ani dojit. Zadne auto k dispozici nema ani ona ani maminka. A hlavne - prijela sem jako britsky obcan (kdyz snatkem nabyla britske obcasntvi, automaticky ztratila ceske), v dobe napsani vyzvy tady nemohla byt lecena ani zadat o zadne socialni davky! Byla nejdriv hospitalizovana v Litomericich (kde se podarilo pobyt uhradit pres mezistatni dohodu), a kde ihned vyslovili zakaz cestovani zpet do Anglie ze zdravotnich duvodu (proste by tu cestu sama nezvlada - tehdy jsme zacali hledat dobrovolnika a nasli, cestu ale stale nelze uskutecnit). Mezitim jeji ex-manzel inicioval soud, ktery jeste probiha, ale je pravdepodobne, ze Dylan ji bude odebran z pece (coz je mozna z jednoho pohledu pro ni ulehceni, jak nekdo z vas napsal, ale zaroven jako rodice chapete, jake je to odlouceni sok po dobe, kdy zila v Anglii 4 roky sama se synem).Zacali jsme ji pomahat - volali do poradny pro obcanstvi, hledali akutni psycholog. pomoc, vozili ji do nemocnic, hledali pravniky, komunikovali pres mail (ke kteremu Misa nema pristup ani uz nemuze na pocitaci psat) s pravniky v Anglii atd. atd. Kazda z nas ji dala nejake penize nebo jinou pomoc. Pak uz ale nebylo v nasich silach porad to tahnout
dal samy (s malymi detmi, vlastnimi zdravot. problemy, probdelymi nocemi apod.)Tak jsme jeste s Misinym byvalym spoluzakem vypsali sbirku - puvodne urcenou zejmena tem lidem, kteri Misu znali, kdyz jeste zila kdysi v Cechach. Tem jsme to take poslali. Tito lide ale pak poslali vyzvu dal, az se dostala napr. i na Rodinu, kam jsme to my samy nepovesily.
Vidime v prubehu te doby, co je ted MIsa v Cechach a co se rozhodla tady zustat, jak strasne moc ji ta podpora pomaha. Jak uz tady v dobe zivota v Anglii ztratila temer vsechny nitky a kontakty, jak proste nikoho nema. Malokdo normalne zijici v Cechach (trpici jakkoli hroznou chorobou) je tak mimo jakoukoli socialni a zdravotni sit jako byla ona, kdyz jsme vyzvu psali.
Je ted v tom nejhorsim mezidobi - vsechno zrusila v Anglii a tady ji cesta k soc. davkam jeste chvili potrva, i kdyz ty kroky podnika jak muze nejrychleji. Rika, ze bude-li ji lip, zkusila by nejak pracovat (treba prekladat...), ale to se ted nevi. Momentalne je na kapackach v Motole, nektere dny vubec nevstane z postele. Je statecna, ale nekdy proste zoufala.

Do te sbirky preci prispivat nemusite. Dat ci nedat je vase svobodna volba - stejne jako kdyz vas nekdo oslovi s nejruznejsimi sbirkami na ulici. Muzete si informace overit. Muzete zavolat i Mise, az bude zpatky doma nebo az zprovozni mobil, ktery byl pred par dny pro ni sehnan tak, aby mohla aspon hovory a zpravy prijimat.
Kazdopadne dekujeme za Misu vsem, kdo jakykoli peniz dali.
Snad jsem aspon trochu objasnila, ze jde o skutecny pribeh a je na kazdem z vas,jak s tim nalozite (-:
Lucka.



 Misa3 


Mozna zavidim 

(21.6.2004 18:58:20)
Abych pravdu rekla je to mozne. Protoze casto jsem na tom podobne, posledniho pul roku, nemohu psat rukou, mivam obdobi, kdy nikam nad 1/2 kilometru nedojdu, obdobi, kdy nekupuji dva tri typy leku, protoze na ne proste nemam. nemam syna, ale jsem "obohacena" dementni matkou, ktera mi neda ani halir, a se kterou se o penize ustavicne hadam...Mimo socialni sit nejsem beru na berle 200KC osatneho...Duchod mam 5.400. Co mise zavidm? To, ze si muze dovolit dat najevo slabost, ja to totiz nedokazu, nedokazu nad sebou plakat, nedokazu byt ze sve situace zoufala...Pokud chci zavolat nekomu, komu bych si postezovala vetsinou koncim tim, ze najdu jeste vetsiho chudaka a tak mu napisu mail na tema jak se Ti dari...Proste nedokazu byt slaba a to Mise zavidim.
 Žofka 
  • 

Re: pro Míšu 3 

(22.6.2004 21:08:46)
Míšo,

vím, jak ti je. Ale zase na druhou stranu, pravděpodobně kdybys nebyla "ta silná" už bys tady nebyla. Já sama jsem taky před rokem po atace onemocněná skoro nemohla chodit, do toho šílená únava, každý krok byla neskutečná bolest, sednout si na vozík bylo tak lákavé. Ale mám dvě děti školního věku i báječného manžela, a tak jsem cvičila (polykala slzy) a každý den udělala o krok víc. Dnes ujdu tak těch pětset metrů, ale pořád ještě viditelně kulhám. Lidi umí být vysloveně zlí, řekla bych, že neskončit v izolaci chce doslova hroší kůži. (někdy mám fakt blbý pocit - nemocná uprostřed zdravých - a z nich nikdo nepochopí, jak člověku je, osobně se o to ani nesnažím - prostě to nepochopí) A zvlášť u nás platí, že silnější přežije, ale jak sama víš asi nejlépe, pohledy lidí bolí. Na rozdíl od tebe mám tu výhodu, že jsem velmi dobře finančně zabezpečená (pracuji tvůrčím způsobem na PC, či-li v sedě), takže prakticky všechny léky stejně jako třeba vybudování výtahu si hradím sama. Když tak někdy čtu o tvém trápení s matkou, napadá mě, nebylo by pro tebe řešení přestěhovat se do nějakého chráněného bytu? Určitě i tvoje psychická síla by tam byla pro ostatní velkou motivací a přínosem.
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Míšo, - Re: Mozna zavidim 

(27.6.2004 20:37:02)
Míšo, jsem opravdu ráda, že Ti Žofka odpověděla... Nechtěla jsem lidem jako Ty tímhle článkem ublížit, ale vidím, že Ti asi opravdu moc nepomohl... Snad ten Žofky nápad s chráněným bydlením není špatný!! Je dobře, že nejsi zoufalá a dokážeš se rvát se životem. Každý toho schopen není a spousta lidí se vzdává jenom proto, že upadli do deprese (a podřezávají si tak pod sebou větev...) - Je to možná slabost, ale není záviděníhodná.
Chtěla jsem jen říct, že jsem se asi mýlila v tom, že vím, jaké to je být socka... Vím, jaké to je, nemít peníze a nemoct si určitý věci koupit - byť někdy i důležitý věci. Ale něco úplně jinýho je nemít v nikom oporu a být k tomu pohybově handicapovaný...
(tedy částečně jsem si to zažila a zažívám s malými dětmi, když se od nás z polosamoty nedostanu kam bych potřebovala - a hlavně ne zpět do kopce, ale to je jiná kapitola - mám, co jsem chtěla!)
Takže hodně síly!!
ahoj
est.
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


MÍŠINA KAMARÁDKA NÁM PÍŠE 

(12.6.2004 18:31:41)
Zde prepisuji e-mail od jedne z iniciatorek sbirky a Misiny kamaradky:
---------
Mila Ester,
dekujeme za vas zajem o pripad Misi Pulpanove.
Na uvod bych rada opravila informaci, ktera se objevila na www.rodina. Nejde o iniciativu Aperio, ale o soukromou iniciativu nekolika lidi, z nichz 2 jsou nebo byli pracovne s Aperiem propojeni. Je mozne to na webu "rodina" opravit?
Pak bych chtela napsat, ze bohuzel neni v nasi kapacite zapojovat se do diskuse na webu, vsechny tři, ktere jsme s Misou v kontaktu (iniciatorky vyzvy ke sbirce) jsme maminky (kazda 2-3 malych deti) a hodne casu nam zabiraji telefony souvisejici
s pomoci Mise i samotna pomoc Mise (odvoz autem apod.). POkud nekdo prispel do sbirky, jsme moc radi a muze nam samozrejme kdykoli zavolat, zajima-li ho, jak se
MIse dari.
Pokusim se ted pro vas strucne shrnout, co se mezitim odehralo. Zpravy dobre: Mise se podarilo ziskat dlouhodoby pobyt pro cizince a na jeho zaklade prukazku zdravotni pojistovny, takze se zacala lecit v Motole. Vyrizuje si ceske obcanstvi, ale to bude dele trvat. Stale bydli v byte sve matky, ale ta si hleda jinde pronajem (cili Misa ma kde bydlet, ale brzy to nebude mit jak platit). Dobrovolnici na cestu do Britanie
jsme nasli, ale kvuli spatnemu zdrav. stavu Misi ted nelze cestu uskutecnit. Misa se rozhodla vystehovat se z Britanie a na dalku ji pomahaji pratele v Britanii (sbalit
jeji veci, uzavrit uredni nalezitosti apod.). Na sbirce se zatim seslo asi 11 000 Kc, aktualni cisla poskytuje Jitka Bartakova, ktera kontroluje ucet. Mise to pomuze velice, protoze bude trvat delsi cas, nez budou vyrizeny v Cechach socialni davky,
takze je prozatim zcela bez prijmu.
Zpravy spatne - byvaly manzel inicioval soud o syna a vypada to, ze soud prirkne syna do pece jemu.
Ze zdrav. duvodu nemuze Misa ted cestovat, takze se ji obtizne vyrizuji veci v Britanii. Navic nema pristup k Internetu, byva ji dost zle, nema k dispozici auto ani nikoho kdo by ji nekam vozil.
Uz nekolik dni stravila pobyty v ruznych nemocnicich (jeste pred vyrizenim prukazky VZP, coz se podarilo uhradit pres nejake mezistatni dohody).
Tento tyden v utery si volala sanitku, ktera ji vezla do Motola, protoze se ji udelalo hodne zle, od te doby zpravy nemam.
Prikladam tel. na Misu domu, kdybyste se ji chtela nekdy ozvat, mela nejaky napad jak pomoci nebo podporit, pripadne chtela primo od ni slyset, jak se situace vyviji.

Tel. na MIsu Pulpanovou do Steti (bytu jeji maminky): 416 815 896.

Prozatim diky za vasi podporu,
Lucie Ryntova.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.