| Jana+Honzik 7m | •
 |
(1.4.2004 20:49:56)
Dost podivny a nepodareny pokus o aprilovy zertik!! Troufam si tvrdit, ze podobna pricinna souvislost je i mezi kacenim tropickych destnych pralesu, snizovanim porodnosti v Cechach a treba vyskytem nemoci silenych krav.
|
| majka | •
|
(1.4.2004 21:36:32)
ty jsi odbornik? myslim, ze pokud je matka nevyrovnana, tak to dite vyciti nejvic. po narozeni je nejcitlivejsi, a tak je klidne i mozne, ze se na nej odmitave chovani jeho matky takto promitne. jiste vis, ze kdyz mas depku, nejsi zrovna koser mama.
dik za pripomenuti aprilu. jdu vymejslet taskarice.
|
| Ori, 3 děti | 
|
(2.4.2004 8:46:11)
No, nevím, vzhledem k tomu že studie byla prováděná v Británii, nebude na vině spíš "podařená" výchova dítek?
|
| Sona;syn2 roky | •
|
(2.4.2004 13:26:17)
Muj nazor je ten,ze dite samozrejme vnima spatne a dobre nalady mamy po porodu,ale na druhou stranu si nemyslim,ze to ma vliv na dite pozdejsiho veku.Vzdyt kolik mamin ma po narozeni ditete vzdycky jen dobrou naladu a usmiva se cely den jako slunicko...Kazda je ospala,podrazdena vic ci min k okoli,protoze je to pro kazdou kolotoc.Ale casem se to samozrejme upravi.Pokud ma dite treba tech 11 let,tak uz je dle me hlavne pod vlivem dalsi vychovy-doma, ve skole, v kolektivu atd.A protoze je detska duse zranitelna,tak kazda psychicka „rana“ se pak na nem projevi.Treba pocinaje rozvodem rodicu,posmivanim deti,i treba drobnou sikanou at uz od deti,nebo i od ucitelu,kdyz si treba na nej „zasedne“(kdo se s tim v detstvi nesetkal,ze?) atd.atd.Takze prominte,ale myslim si,ze ta studie je pekna blbina.Omlouvam se.
|
|
|
|
| *Aida* | 
|
(2.4.2004 17:49:33)
Je prokazanym faktem, ze deti jsou nejvice ovlivnovany behem prvnich 12ti mesicu sveho zivota.
Ale:
1. Bydlim v Londyne a Jizni Londyn bych zrovna za typicky vzorek mestske populace nepovazovala.
2. Studie se zabyvala kolika rodinami? 122? To je prilis maly vzorek na to, aby se z toho daly delat nejake zavery.
|
| irena (Míša5/00+Maruš3/03) | 
|
(5.4.2004 21:06:56)
Děkuju pěkně, autorové studie:-)
taky jsem po přečtení článku z 1.4. ihned zareagovala úvahami o aprílových žertících...
Aido, souhlasím s Tebou. Vlastně i s ostatními. Majko, myslím že v tomto směru mám co říci co by "odborník" - poporodní euforií i depkou jsem si prošla a k psychickým úletům mám bohužel celoživotní sklony. máme to v rodině. ale oběsit se kvůli tomu nepůjdu a děti taky neutratím u veterináře :o)
Prostě se s tím člověk musí naučit žít. Matka v depresi má ke košér matce sakra daleko a myslím, že k jakémukoliv normálnímu člověku (teď nemám na mysli prosté a běžné "baby-blues", ale několikaměsíční patálie. TO je pech a obávám se, že v duševním životě dětí se to promítá.)
Jsem zvědavá na agresivitu svých děvčat v 11-ti letech :o)
neberu to na lehkou váhu - ale mašli si z toho taky nehodím.
o postnat.depkách se tu už psalo dost, jistě netřeba dávat další odkazy.
est.
|
| Kvetinka 2,5r a mimi na ceste | •
|
(8.4.2004 23:01:09)
No nazdar!
To je pekná koláž.Asi to tiež zaradím medzi prvý apríl. Je smutné, že za tým cítim len kritiku matiek, ale kde je pozadie toho prečo má novopečená mamka depku? Tiež som ju mala a žiadny med to nebol.Nedá mi aby som sa pri tom nevrátila k pichlavej téme o prístupe k tehotnej žene, rodiacej žene a k žene vôbec. Ten čo toto napísal si mal dať aspoň trošku práce aby si našiel štúdie o tom ako vplýva na ženu prístup pri pôrode a na sestonedelí a ako je žena frustrovaná a ponižovaná zvlášť pri tak citlivom okamihu ako je pôrod. A ako na novorodenca vplýva napríklad také burcovanie organiznu umelým oxitocinom, epidurálom, a ostatnými vymoženosťami "moderného" pôrodníctva. A ako na jeho psychiku vplýva to, že mu počas pôrodu ani bezprostredne po ňom nedajú kľud aby si pekne pomaly privykalo na nový svet u mamimy a tatka. Zato si ho však úplne cudzí ľudia prehadzujú ako horúci brambor. Je jednoduché uzavreť tému tým, že "žena je nestabilná= emocionálna, a po pôrode je ( chudinka)pod vplyvom vlastných nevyspitatelných hormónov a z toho je v depresii." Tak že je vlastne nemocná. A nakoniec jej nedokonalosť už tak prekročila hranice že ohrozuje aj tie jej úbohé deti.(to tá žena musí byť ale hrozné monštrum) A tým sme si pekne umyli ručičky a vlastná zodpovednosť za tento alarmujúci stav je v nedohladnu.
Ale čo sa zase pozastavujem nad niečim tak obvyklím. Je to typické pre dnešného obmedzeného "odborníka", vydieť všetko len cez úzku štrbinu a na celok sa proste vykašľať! Je to to isté ako keby som si myslela, že človek neni viac ako balón z ludských buniek nafúknutý asi vzduchom alebo čím, len preto, že mu pod kožu nevidím.
|
| JaninaH |
|
(9.4.2004 9:50:40)
Kvetinko,
v tom článku jsem vůbec žádnou kritiku matek nenašla. Popisuje pouze výsledky studie, která ukazuje MOŽNÉ souvislosti. Nikterak se nezabývá příčinami poporodní deprese. Po jeho přečtení jsem pomyslela na svoji silnou poporodní depresi, která byla podle mě způsobená hlavně nepěknými zážitky v nemocnici při a po porodu, a dále nejistotou a obavami, zda zvládnu péči o novorozence. Říkala jsem si, že kdybych nyní byla těhotná (naštěstí to snad už nehrozí ;o), věnovala bych velikou pozornost tomu, kde a za jakých podmínek budu rodit. Třeba na tom výzkumu něco je. Musím přiznat, že dcera mívá občas tendenci svému o dva roky mladšímu bratrovi natlouct (ale to já taky). Že by to byl důsledek mé poporodní deprese?
J.
|
| Kvetinka 2,5r a mimi na ceste | •
|
(11.4.2004 1:03:55)
Ahoj Janino,
máš pravdu. Práve v tom je ten pes zakopaný. Táto depka vzniká zo stresov a traum pri pôrode. Keby mala mamina možnosť prežiť pôrod tak ako to cíti a chce a nikto by ju pri tom neponižoval a neurážal, najpravdepodobneišie by žiadnu depku nemala. Žiaden doktor si (z čírej mužskej alebo doktorskej ješitnosti) nepripustí, že v tom má svoje prsty-to mi môžeš veriť. Už som si na túto tému prečítala tolko odbornej aj neodbornej literatúry a všade to samé.Polovičné názory, zložité vedecké a filozofické úvahy o ničom nehovoriace(alebo zavádzajúce ). Podstata problému však ostáva tabu. Nevnucujem ti svoj názor. Na mňa osobne však priamo vreští sprostredkovávanie pocitu viny v matke, ktorá si to prečíta a zrovna je v situácií, že má pubertálne decko a každý deň sa stokrát spýta sama seba čo a prečo s ním trieska. Takej matke dvakrát netreba a hneď sa cíti vinná. Môže to byť pravda, že to dieťa tú depku vnímalo a tak na neho zapôsobila, že ho to takto ovplyvnilo. A už je ďalšia depka na svete(ale zasa na nesprávnom mieste). Ale koreň problému zase ostáva tabu. Ten pocit viny by mal mať ten čo sa pričinil o to, že žena miesto krásneho tvorivého zážitku má s pôrodu len traumy. Malo tam byť napísané: následkom špatného prístupu k ťehotnej, rodiacej a žene na oddelení šestonedelia a k jej miminku, môže najpravdepodobneišie prísť k hlbokým depresiám. To môže mať ˇvážny dopad na duševný vývoj dieťaťa. Tieto problémy sa môžu objaviť až po čase. Napríklad v puberte tento hlboko zakorenený stres a pocity osamelosti a neistoty v ňom môžu vyvolať až agresivitu.
Ja teraz riešim problém kde a ako porodiť svoje druhé miminko a tak to je pre mňa pálivá téma, tak sa mi nečuduj, že to vo mne vrie pri prečítaní takýchto vecí. Ale aj ja dúfam, že už som o niečo múdreišia a tak to zvládnem lepšie.
Hodne šťastia Kvetinka
|
| Mysak, Janek a Tom | 
|
(11.4.2004 15:23:09)
Holky,
tak vam musim napsat, ze ja jsem mela nadherny pohodovy a skoro bezbolestny porod, super personal, myslim ze vic bych si ani nemohla prat. Ale za to sestinedeli byl horor. Musim napsat ze nejsem zadny stresar a jen tak neco me nerozhodi ale v tomhletom pripade jsem se prepocitala. Ja mela takovou depku ze jsem chvilema myslela ze to nemuzu prezit. Vsechno jsem videla tak nejak vzdalene v mlze ze to kojeni nikdy neskonci. Kojila jsem 24 hodin denne, mlika malo ze zacatku, maly porad brecel. Manzel byl doma se mnou tyden a pak musel jit do prace. Kdyz prisel z prace tak makal jeste doma- nadobi, vyprat, uklidit, vyzehlit, pomoct mi s malym. Byl uzasny a vlastne do tedka je a pomaha jak muze. Nekdy jsem v duchu maleho obvinovala ze me okradl o muj soukromi cas - zni to strasne. Ted uz bych tak nikdy nemyslela. Vzdyt co uzitecnejsiho muze zenska delat ve volnem case nez hrat si a vychovavat deti. Depka me presla presne po sestinedeli a dneska prckovi jsou 4.5 mesice a ja se tesim kazde rano jak vstaneme spolu a budeme zase radit. Stoji to za to vsechno pretrpet a vydrzet nez si psychicky na to telo zvykne.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)