| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Broučku, neviděla jsi...???

 Celkem 92 názorů.
 hela 
  • 

asi jsou všichni stejní 

(23.3.2004 11:30:47)
já mám doma to samý. někdy dostávám hysterický záchvaty vzteku či smíchu, někdy jako rezignuju, někdy mě přemáhá apatie a on?... sotva ho napadne, že cokoliv hledá, chtěl by najít, udělá, možná udělá nebo by měl udělat, začíná otázkou: "Kde máme...???" Dovedl to k takové dokonalosti, že se mne před spaním ptá, zda si může jít lehnout a před ledničkou, v níž je vyštosován proviant od jeho maminky, zda se může najíst, popř. si vzít to či ono. Kdyý se zeptá, zda by mohl jít na chvilku na počítač - u kterého právě nikdo nesedí a já očividně dělám jinou práci - pokouší se o mne mdloby a počítám si do deseti.
 schamka + krakeni 


;o))))))))))))))))))))))))))) 

(23.3.2004 12:12:57)
Tak toto poznam - aj u otca, aj u manzela. Asi su naozaj vsetci postihnuti touto chorobou ;o))))
J.
 Míša 
  • 

Broučku, neviděla jsi...? 

(23.3.2004 11:39:19)
Milá Kláro,
zcela s tebou soucítím! Naše muže postihla zcela stejná choroba... Můj m. není ovšem tak laskavý jako tvůj - podle něho za "ztracené" věci můžu já, čehož je důkazem, že je vždycky okamžitě najdu :o)
Silné nervy!
Míša
 Kris 
  • 

Re: Broučku, neviděla jsi...? 

(23.3.2004 12:02:13)
A úplně nejvíc mě dostává, když se mě můj muž zeptá, jestli jsem neviděla šupleru, štípačky nebo "třináctku oříšek":-)))
 Eva, 
  • 

Re: Re: Broučku, neviděla jsi...? 

(24.3.2004 16:31:40)
Jak tak koukám asi mám doma to samé. Nejenže je lenoch cokoli hledat, netož najít. Samozřejmě za to mohu já,když to nenajde. "Já to měla určitě vždy poslední." O oblečení ani nemluvím,"to mám na starosti přece já",tak samozřejmě vůbec neví kde jsou ponožky,trenýrky, trika(ikdyž na to kouká ve skříni)...I nářadí jsem určitě měla naposledy já....Najít věc, která leží před ním, je nadlický výkon...
Už jsem uvažovalo, jestli když přijde domů nevypíná mozek....
Když jsem koupila gofák a rozložila ho u nás v pokoji,tak kolem něj asi pětkrat prošel a nic.Až když jsem řekla ,že jsem koupila kočárek ,zeptalse a jaký....Já se na něj podívala,jako ,že se úlpně zbláznil...Teprve pak zapnul a všiml si ho....
Už se ani nezlobím.Spíš se tomu směju. A jsem moc ráda,že není jediný.Asi to je "normální"
 markéta 
  • 

Re: Re: Broučku, neviděla jsi...? 

(26.10.2005 14:56:14)
Tož kromě štípaček (to vím, co je) možná i viděla, ale nevím o tom :-)))
 Hanca 
  • 

Re: Broučku, neviděla jsi...? 

(23.3.2004 12:51:36)
Podobnost jiste ciste nahodna.
Veci mivaji sve misto, pokud je ovsem jisty pan v nasi domacnosti nenajde, nepouzije a ??? jejich dalsi osud byva neznamy a nachazeji se naprosto nahodne nebo pri hledani neceho uplne jineho.
Vcera se takhle neuveritelne podivne nekam podely panovy klice - vesak na klice je samozrejme hned za dvermi, ale asi se jim tam nelibi, protoze jsem je tam nikdy viset nevidela. No nic ...
 Ivana, Terka8/99, Šimon7/02 


Re: Broučku, neviděla jsi...? 

(23.3.2004 13:16:09)
Holky já fakt zírám, myslela jsem si, že takového "exota" mám doma jen já a ona to není pravda!:-))))))))) Hned se mi ulevilo a budu o to trpělivěji snášet svůj úděl věčné hledačky ztracených pokladů:-) Kláro super povídání:-)
 Pamian 
  • 

Re: Broučku, neviděla jsi...? 

(24.3.2004 8:22:19)
To jsem ale rada, ze to muj muz opravdu nedela schvalne, jak ho obcas podezrivam, ale ze je to vlastne muzska zakladni vlastnost :-))))
Nejcerstvejsi priklad - vcera vecer hledal papir, po mem nasmerovani ho nasel, potom odesel do loznice dat si ho k vecem do prace s papirem v ruce a vratil se asi za pet vterin bez papiru ale s dotazem - "nevidela jsi prosim Te nekde ten papir ?" a moc se divil, proc se tak desne smeju :-))))
 Marketa 
  • 

Jsou vsichni stejni 

(23.3.2004 12:56:37)
Uplne to samy mam doma. Me jeste navic manzel nadava, ze porad vsechno nekam uklizim, takze ON nemuze nic najit. Hm, tak jsem tentokrat teda neuklidila, uz od vikendu se vali v loznici jeho kufr s vercajkem + napul smontovanej stresni nosic na auto. Vcera rano jsem se ho optala, jestli to muzu uklidit - pry ne. Tak to halt lezi porad na podlaze pred posteli, chodit se okolo toho neda. Dneska v noci sel manzilek na zachod, tajne jsem doufala, ze se o ten kram prizabije, lec uz se rozednivalo, takze to zvladl preskakat... Pocitam, ze az o to zakopne, tak to bude taky moje vina, protoze neuklizim:-)))
Zase by bez manzelu zivot nebyl takova zabava:-)))
 Kris 
  • 

Re: Jsou vsichni stejni 

(23.3.2004 14:57:26)
No jasně:-) Věta jako: "kam si to zase uklidila?" je u nás taky docela častá:-)
Jenom teda nechápu, proč my si ty chlapy vybíráme, když pak stejně zjistíme, že jsou všichni stejní:-)))))))
 Eva + Vládík 5 měsíců 
  • 

Re: Re: Jsou vsichni stejni 

(25.3.2004 23:00:15)
Jé, u nás je to to samé. Také pořád někam manželovi něco uklízím. Už na to reaguje slovy: "Až já ty trpaslíky chytnu..."
 nada 
  • 

Re: Jsou vsichni stejni 

(29.7.2007 18:28:05)
asi je to opravdu mužská vlastnost....bohužel už to pozoruji i u 9letého syna (dědičné to není..synovi jsme poručníci)já jsem mu přece podepisovala úkol do školy tak asi můžu za to, že zůstal doma...syn tvrdil, že sešit asi ztratil,ještě horší varianta...podepsaný úkol, sešit přímo přede mnou dát do složek a tašky...ve škole on ho nenašel v těch složkách???? co na to říct? ale manžel měl ještě jednu vlastnost...kdykoliv šel do skříňky..v lince, pro oblečení..tričko, ponožky apod. (jednu dobu našeho manželství jsme dělali oba na směny)tak se nemohl zeptat,...nechal dvířka otevřené. Vztek, prosby, automatické zavírání dvířek. Už jsem myslela, že vždy to bude vypadat u nás jako kdyby bytem prošli zloději..tak z toho ho vyléčila rozbitá hlava o roh dvířek...a 4 stehy. dnes převládá neviděla jsi? nebo kam jsi dala?
 Marcela, Tom 2,5 
  • 

:-) Viděla a neřeknu - hledej Šmudlo 

(23.3.2004 12:57:12)
Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos. Máme to doma taky...
Někdy mi taky připadá, že o všech věcech mám přehled jen já. Ale můžu si za to sama, chci mít v domě pořádek...
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: :-) Viděla a neřeknu - hledej Šmudlo 

(23.3.2004 19:20:23)
Tak tak nějak reaguju já - zákeřně jsem ti to schovala, obvykle přímo před nos :-).
 Raketka 


Přesně!!! :) 

(23.3.2004 13:28:57)
No já zírám ... :)
Přesně jako u nás - jsem ráda, že v tom nejsem sama :)
Nejlepší ovšem je, když se mě má drahá polovička snaží nenápadně dotlačit k hledání něčeho, co sám nutně potřebuje, ale hledat to ještě ani nezačal a ani se mu to hledat nechce :)
Prostě se ani nepokusí a už hezky hledáním dotyčné věci zaúkoluje mě - protože JÁ jsme to měla naposledy v ruce a JÁ jsem to určtitě dala někam, kam by to ON nikdy nedal :)))

Přeji pevné nervy :)
 VeronikaVeronika 


Re: Přesně!!! :) 

(23.3.2004 13:53:29)
ÚŽASNÉ!!!!!!!! Nejsem sama!!!Jenže já už to řeším tak, že se neobtěžuji zvedat - a hle!!! ONO se to najde samo (respektivě pán domu si to najde sám:-) Zrovna včera přišel z nohejbalu a začal se shánět po masičce na koleno (má po operaci, tudíž mu otéká..) Dabata: Matýsek: Kde mám tu mastičku na koleno? JÁ (ležíc v posteli): Na pořádku. Matýsek: Kde je na pořádku? JÁ: Jako obvykle. Matýsek: Je na pořádku jako v lékarničce? JÁ (poněvadž mě ruší od televizních novin) naštvaně: Co kdyby ses podíval? Matýsek (vítězoslavně): Já to říkal, v lékárničce není!!! JÁ: Tak to tě holt bude bolet koleno... Matýsek: Mám ji, ale ona byla zastrčená vzadu, já ji hned neviděl... Jednou mě klepne, nebo budu mít svatozář....:-)
 Kristina 
  • 

Že by výjimka? 

(23.3.2004 14:58:47)
Tak to u nás je to jiné. Kdo ráno zběsile něco hledá jsem já, manžel většinou ví, kam si věci dal. A když už něco hledá, tak to není tak často a já většinou vím, kde to je. A když už něco doopravdy ztratí, tak se k tomu, pak dokáže v myšlenkách dostopovat. Jednou jsme takhle na poslední chvíli vytáhli důležitý dokument ze sběru...:-)
 Ulicnice, Barborka *21.5.2003 


Re: Že by výjimka? 

(25.3.2004 21:24:39)
Děkuju, už jsem si myslela, že jsem chlap:-))) Každé ráno: muž - "musíš tady pobíhat jako blázen?" a já běhám a hledám. Věci u nás ztrácí babička, která vždy opravdu zastrčí vše na to nejneuvěřitelnější místo, které si samozřejmě nepamatuje...mě už takhle zmizely hezký kalhoty, Karlova mikina. Jedna z věcí, s kterými má ten můj velkej problém, jsou odjezdy vlaků. A z toho opravdu rostu!!! Jwezděj pravidelně a on pravidelně chodí tak, že mu ujedou a pak se diví, že mu jede až za hodinu a půl...Když jindy jezděj po půl či pohodině. Ta mezera je za den pouze jedna!!!

...:)))teď mi volal, že nestihl vlak, přišel na nádraží včas a on už nebyl...v telefonu slyším najednou hlášení: "Nastupujte do...", muž: "A kurvy, támhle je" - pokládá telefon. Pak hned volal, že ho teda stihnul, že nebyl vidět, protože byl moc vzadu...na osvětlenym peroně na hlaváku, vlak, kterym jezdí spousta lidí...
 Ulicnice, Barborka *21.5.2003 


Re: Že by výjimka? 

(25.3.2004 21:25:26)
Děkuju, už jsem si myslela, že jsem chlap:-))) Každé ráno: muž - "musíš tady pobíhat jako blázen?" a já běhám a hledám. Věci u nás ztrácí babička, která vždy opravdu zastrčí vše na to nejneuvěřitelnější místo, které si samozřejmě nepamatuje...mě už takhle zmizely hezký kalhoty, Karlova mikina. Jedna z věcí, s kterými má ten můj velkej problém, jsou odjezdy vlaků. A z toho opravdu rostu!!! Jwezděj pravidelně a on pravidelně chodí tak, že mu ujedou a pak se diví, že mu jede až za hodinu a půl...Když jindy jezděj po půl či pohodině. Ta mezera je za den pouze jedna!!!

...:)))teď mi volal, že nestihl vlak, přišel na nádraží včas a on už nebyl...v telefonu slyším najednou hlášení: "Nastupujte do...", muž: "A kurva, támhle je" - pokládá telefon. Pak hned volal, že ho teda stihnul, že nebyl vidět, protože byl moc vzadu...na osvětlenym peroně na hlaváku, vlak, kterym jezdí spousta lidí...
 Hana (Barca, 3 měsíce) 
  • 

Re: Že by výjimka? 

(1.6.2004 20:56:39)
I u nás je to opačně, můj muž je téměř dokonalý systematik, má přehled o všem. To mu můžu leda závidět. Nedávno jsem se ho dokonce ptala, kde máme v ledničce tvaroh! On není ženská, jenom je to nejlepší chlap na svetě takže mi prostě řekl "Pořádně se podívej." a bylo. Našla jsem si ho sama jako ti vaši pánové. :))
 Alili 
  • 

Zájmena 

(23.3.2004 16:00:33)
Ten můj taky pořád něco hledá, ale jeho specialitou je, že používá místo podstatných jmen zájmena. Jeho časté: Mám TO vyhodit? Mám TO vyprat? Mám TO dát do myčky? mě dohání k šílenství. Když se zeptám, co je "TO", dostanu odpověď, že se mám přijít podívat..... Říct mi to nemůže, prý by musel moc přemýšlet, jak se to jmenuje...

Další specialitou je, že neposlouchá, co mu říkám. Takže můžu třeba třikrát nebo pětkrát říct, že někam jdeme, nebo že někde něco leží a on se stejně pak diví, jakoby to slyšel poprvé. Jeho "Tos mi neříkala!" je taky pomalu na zabití... :o)

Úplně nejlepší je hledání něčeho na poslední chvíli. Máme třeba někam jet, chystáme se už přes dvě hodiny a on si vzpomene, že se ještě oholí, najde seznam kamarádů (co dkyby chtěl někomu zavolat...!), začne hledat šálu nebo čepici, případně klíčky od auta....Ve většině případů jde o nepodstatné věci, bez kterých bychom se přes víkend obešli. Málem mě kleplo, když jsme měli jít na autobus - poslední možný, abychom stihli další spoj a on si vzpomněl, že musí na pračce přidat máchání... Autobus jsme nestihli ani omylem.

Zase na druhou stranu máme tátu, který příjde každý večer domů, i když třeba o dvě hodiny později a na tu dovolenou nebo návštěvu taky nakonec dorazíme. Moje kamarádka zůstala s dítětem sama a to je podle mě horší než zlobení s chlapama. Sice mají své mouchy, ale jsou to tátové našich dětí a taky je s nimi občas i nějaká sranda.... :o)

Alice
 Eva 
  • 

Jsem zoufala 

(23.3.2004 16:36:26)
Prozivam take neustale zadosti o hledani, aniz by se ten muj obtezoval sam, nebo hledal vice jak 10 sekund sam. To, ze me nevnima, kdyz mu rikam dulezite veci a pak za to muzu ja je take samozrejmost.
Za vrchol vsak povazuji, kdyz se ho zeptam: Dal jsi do auta ten zeleny batoh? Nutne ho potrebuji, mam tam vlozky (a my jedeme na vikend pryc)!
On: Jo, jasne, je tam.
Ja, na miste pobytu o vikendu: A kde je ten batoh?
On: Ja myslel, ze jsem ho sem daval + nechapavy vyraz...

No reknete sami, nezabili byste ho???
Obcas se snazim utesovat jeho kladnymi strankami, ale nekdy ani to nepomaha ...

Holky, drzme se!!!
 Lefff 


:o))) 

(23.3.2004 23:13:14)
Musím uznat, že TOHLE doma nemám :o), manžel ví, co kde je a naštěstí mě blbými otázkami nevytáčí :o). Bohužel, zjistila jsem, že hledat a nacházet musím já - například propocený dres mezi čistými věcmi ve skříni (proč by dával dres do koše se špinavým prádlem, když si ho může dát do skříně mezi čisté a pak se mě v jedenáct v noci zeptat, jestli bych mu ho na zítřek nevyprala...) - takže u nás není jen problém s "KDE" (hledat), ale i s "KDY" (nejlépe v noci a ihned).
Co se týká "dochvilnosti" v předešlém příspěvku zmíněné... to je něco! Máme-li být v určitou chvíli na nějakém místě, jsme v tu samou minutu ještě na cestě, nejlépe s manželovým návrhem, že se ještě stavíme u pumpy dohustit pneu..., domluvíme-li se, že večeře je v sedm, v půl osmé nikde nikdo, volám mu, co se děje... "Jejda, to už je tolik?"...on se prostě zapomene v práci u počítače...
A v otázce zapomínání a vzpomínání KDY co je... třeba narozeniny příbuzných spojené s úkolem vymyslet dárek pro oslavence (=zážitek z dneška)... Manžel, ačkoli byl dva tři týdny dopředu zaúkolován koupit dárek pro tátu k narozeninám(přece jen své rodiče a jejich vkus zná líp než já), mi s klidem den před dnem D oznámí, že nic nevymyslel... a tím pokládá problém za vyřešený...:o) Pokud nechci ovdovět vlastní rukou, musím se s tím nejspíš smířit (tohle koneckonců nejsou zásadní chyby), ale kdybyste některá měla recept, jak naučit manžela hospodařit s časem svým i s časem druhých a přizpůsobovat se různým termínům, nepohrdla bych :o)).

Někteří chlapi...jsou všichni stejní :o), minimálně v tom, že bez nich by byl život nesnesitelný :o), s nimi... je jen -trošku-občas- o nervy :o)
 markéta 
  • 

Re: :o))) 

(26.10.2005 15:05:16)
S dárky jsem to hned od začátku zavedla tak, že pro moje příbuzné obstarávám já, pro jeho příbuzné on. Jsem ochotna mu maximálně třikrát připomenout, že má něco koupit. Když na to zapomene, je to jeho trapas, ne můj. Ale on většinou na poslední chvíli něco obstará - zpravidla flašku a kytku u pumpy. Jestli jsou jeho dárky vhodné nebo stereotypní taky neřeším - opět je to jeho věc.
 nada,2 děti v pěst. péči 
  • 

Re: Zájmena 

(29.7.2007 18:57:19)
Trefné...hlavně poslední odstavec. Je to bezva táta ...našich přijatých dětí, což je někdy opravdu těžké, a bez nadsázky, humoru a prostě toho, že je to správný chlap by to nešlo. Tak mu přichystám spoustu věcí pod nos a někdy se smějeme, že nám pračka sežrala ponožky, Lukáškovi sám odešel sešit...nebo prý s námi bydlí pan Franta Samo. Ale těžko bychom hledali jiného tatínka, který už se těší na třetího raráška...(máme vyřízenou třetí žádost a už se nemůžeme dočkat, až budeme větší rodina.....Natálka (6) to vidí takto: bude nás víc, bude větší sranda a bugr. Přesně před chvíli...Nadi, neviděla jsi ty velké modré nůžky?
 Evka 
  • 

Že by od mládí? 

(23.3.2004 19:38:24)
Ahoj "postižené",
mám neblahý pocit, že mi něco podobného vyrůstá doma. Honzík má 9, ale neustále něco zapomíná. Má se například ráno oblíkat do školy. Sundá pyžamo, oblíkne slipy, ponožky a začne např.počítat DPH něčeho veledůležitého,nebo zkoumat objížďky v Jihlavě i když bydlíme v Ostravě...Tak na něj po chvíli houknu, že se oblíká. řekne, jo, já vím, sundá si ponožky a slipy a obleče si pyžamo. Vrcholem bylo, když šel na záchod čurat, sundal si kalhoty, chytnul do ruky pinďu a po chvíli se mě přišel zepta: co jsem chtěl dělat(stále držíc v ruce svůj nástroj). Ale opravdu není duševně zaostalý, zatím má samé 1 - spíš roztržitý profesor.
Mám neblahý pocit, že časem dospěje do stádia jako vaši drazí, chudák jeho budoucí žena!
 Ori, 3 děti 


Re: Že by od mládí? 

(23.3.2004 20:54:49)
Evko, bomba:-)), asi k tomu taky dospějeme. Nám mladej začíná tím, že uklízí věci na těžko zjistitelné místo - mikinu připravenou k oblečení vytáhnul dneska při koupání vítězoslavně z pračky (podotýkám že obléknout jsem jí chtěl minutu po připravení), klíče, které měl v ruce se po týdnu objevily v pracím prášku, jednou jsem dva dny přemýšlela kde jsou kolíky na prádlo - našla jsem je ve špajzu u brambor a tak můžu pokračovat. Manžílek jen jednou uklidil mobil do lednice;-). To ptaní "Nevidělas to?" taky znám a odpověď teď už zní: a) "Neviděla" nebo za b) "Hledej šmudlo":-).
 alka, 3 děti 


něco mi to připomíná... 

(23.3.2004 22:02:05)
Přečetla jsem s chutí článek, téměř se vším souhlasila, když mě napadlo: Jak asi musím vytáčet svého muže tím, že se cca každé tři měsíce ptám, kde mám v autě lékárničku... ON prostě nemůže pochopit, jak si tohle můžu nepamatovat. Jenže pro mne je to nepodstatná věc (nikdy jsem jí naštěstí nepotřebovala, ani pro policajty při kontrole). Tak mi to trochu připomnělo tu psí osušku, lékárnička je taky stále na svém místě, jen to prostě občas pustím z hlavy... A tak svému muži odpouštím, že v kuchyni nenalezne víc než hrnek na čaj, talíře a příbor... Chce to prostě trochu tolerance. Zdraví Alka
 Melinda 


Re: něco mi to připomíná... 

(23.3.2004 22:27:30)
Tak jsem maželovi řekla " Hele, tady o tobě píšou na Rodině" On koukal, ale nakonec se smál..

Takový to " Dej Mišce džusík" " A kde je?" probíhá u nás denně.

A takový to " Tyś to uklidila, jsi děsná bordelářka" už ani nekomentuju.. Použít "uklidila" a "bordelářka" jedním dechem se přece vzájemně vylučuje..:-)

MMCH, většinou vím JÁ kde máme šroubovák, příp. kladivo. To je ten případ, kdy je jednodušší nechat si to podat:-) Bára.
 Gabča;2 kluci 


I u nás... 

(23.3.2004 23:32:21)
...je to stejné! A jsem ráda, že v tom nejsem sama :o)
Manžel má snad mlhu před očima, když se mě ptá, kde je určitá věc a ona leží přímo před jeho očima.
A nejhorší je, že to už pozoruji i u svého staršího syna."Kde je auto?" "Adámku, je za tebou." "Neni!" "Ale je, jen se musíš otočit". Otočí se..."Auto není" "Je. Musíš se kouknout na zem." Jenže mezitím se otočí zpátky...A už vztekleji" Kde je auto?"
Ještě, že ten mladší neumí mluvit...zatím.
 Lea - holky 02/02 + 03/05 


Re: I u nás... 

(24.3.2004 7:46:17)
Super článek i komentáře. Já mám doma to samý:-) Chvílema se tomu směju - po deseti letech v jednom bytě miláček neví, kde má osušky, kapesníky, dosaďte si co chcete. Chvílema mám pocit, že to snad dělá schválně, že to přece nemůže být možný. Největší "hit" je u nás každé ráno, kdy manžel hledá klíče, doklady a mobil. Nepřejte si vidět, na jakých místech tyto věci občas nachází:-)
 LenkaM 
  • 

Re: Re: I u nás... 

(24.3.2004 9:22:09)
Kdysi jsem četla, že kdesi prý prováděli takový pokus: stejný počet žen a mužů nahnali do jim neznámého domu, ve kterém byli poschovávané různé věci. Hádejte jak to dopadlo? Většina žen našla všechny, většina mužů nenašla žádnou (velice zjednodušeně):) Muži asi opravdu nemají na hledání talent a tu ženskou logiku:)

A přesně tak to i já pozoruji u svého manžela a denně se setkávám s větou, která začíná (u nás) Myšátkóó? Někdy už také předem odpovídám NEVIM:) Ale snažím se tím už nevytáčet a docela se bavím, když hledá věc, na kterou kouká:) A nejlepší je přesně to, když má najít něco ve skříni, šuplíku, když tu věc nevidí navrchu, tak tam podle něj prostě NENÍ a nenapadne ho podívat se "hlouběji":)

V souvislosti s "psím ručníkem"jsem si vzpomněla na náš "morčecí ručník":) Když myju našim morčátkům akvárium (terárium tedy spíš:) vždycky ho utřu starým speciálně jim určeným ručníkem (výborně totiž saje:) Jenže teď čekáme miminko a manžel nechce, abych tahala tak těžký předmět do koupelny(přičemž mám pocit že ho unesu hravěji než on:)a převzal čištění za mě. Pokaždé mu vysvětluji, jakým ručníkem to má utřít (pro jistotu mu ho i připravím) a stějně pak "morčecí ručník" nacházím netknutý:)) Pro jistotu pak hodím do pračky všechny osušky a ani se neptám čím to utřel:) Ale co,snaha se cení a se sebezapřením ho stejně pochválím:)

Na druhou stranu zase vím, že já ho vytáčím zájmeny:) U nás jsem to já, kdo říká, podej mi TO, přines mi TO:))) Prostě si v tu chvíli opravdu nemůžu vzpomenout, jak se to jmenuje, a protože TO potřebuju rychle, nemůžu se zdržovat přemýšlením,jak se TO jmenuje. Pak se divím,že mu není jasné, co má podat:))) Aspoň je nějaká legrace,ne?:)

Ježiš to je dlouhé, tak zdravím a přeji všem pevné nervy:)
 If & 3♥ 


Geniální vysvětlení! 

(24.3.2004 9:29:50)
Allan a Barbara Peaseovi: Proč muži lžou a ženy pláčou, Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách!

Chlapi za to nemůžou. Může za to příroda. Ostrý zrak je uzpůsoben na rekognoskaci terénu a hledání kořisti či nepřítele. Prostě lednice a 2+kk jsou malé prostory na jejich DALEKOZRAKOST. Nevidí věci blízko sebe.
Ženská narozdíl od chlapa se neumí orientovat v prostoru, zato vidí každou bobuli a kořínek pod sebou... toliko na vysvětlení ale přečtěte si tyto geniální knihy!

PS: já to mám doma v bleděmodrém:o)))
 Vanesa Valer 
  • 

je to hra i priroda 

(24.3.2004 12:42:47)
Holky, nedejte se zmast.
Je to hra, zkouseji nasi trpelivost, pro ne je to velmi zabavne, nam jde o nervy. Ale je v tom take kus te prirody. Jak konstatoval Zrzecek, muz je lovec, vychazi pouze za jednou urcitou koristi, kterou ovsem je schopen v tlupe ostatnich samcu nalezt, tedy v pripade, ze je to Mamut a je na hole planine. Zena je sberacka nejen lesnich plodu. Ma vrozeny talent prehlednou jednim okem blizke okoli a nalezt ve dvou vterinach to co bude zrovna dnes potrebovat do hrnce. Je to jako v supermarketu. Nekde jsem to cetla, muz jde koupit jednu urcitou vec, zena brouzda s pojizdnym vozikem hodiny a vzdy neco uzitecneho co by se pozdeji mohlo take hodit najde.
Muj muz je velice inteligentni, inzenyr, ale po mesici, co se mne vzdy rano ptal, po tom co rozsvitil hlavni svetlo bez varovani, "kde mam ponozky" jsem nabyla opacneho dojmu. Ze zacatku jsem porozespala mirne odpovedela "v prvnim supliku". Po 14 ranach a stejne otazce, nervy nevydrzely. "To ze mne delas blba, nebo co, moc dobre vis, kde jsou a jestli to nevis, tak jsem se opravdu zmylila, myslela jsem si, ze si beru inteligentniho muze a ne bl....e. Jestli se mne jeste jednou na neco, co nemuzes najit a lezi to pred tebou zeptas, stehuju se pryc a zhasni, chci spat. Kojim celou noc po dvou hodinach, jsem unavena a to posledni co mne zajima jsou tvoje fusekle". "Proc rves, to mi proste nemuzes v klidu rict, ze jsou v supliku. Take jsem se zmylil. Myslel jsem ze mne milujes, ze jsi hodna a trpeliva a ty jsi uplna furie. Jasne, klidne si spi, ja musim jit makat".
Ano, mela jsem chut ho zabit, ale na druhou stranu jsme zjistila, ze je to takova hra.
A tak kdyz po 14 dnech, co se nezeptal, nasledovala otazka, kde mam ponozky, jsem se uzasle zeptala "ponozky???? ty mas nejake ponozky, no pockej, ja jsem v zivote u tebe nic takoveho nevidela, to neni mozny, kde muzou byt??? Jejda pod polstarem nejsou, a tady, pod posteli taky ne, ale pockej skocim se podivat do mycky na nadobi treba tam budou.... nejsou, to je divny, nevysej na vesaku na bundy a nesroloval jsi si je nahodu do bot???
No vidite, docela jsme se pak nasmali a uz se strasne dlouho nezeptal, teda ovsem pouze na ty ponozky. A na to ostatni s nim tu hru hraju dal. A obcas take zacinam. Kdyz je napriklad jidlo pripravene na stole, zacnu zbesile pobyhat to byte a kricet "kde jsou pribory, to neni mozny, ty jsi je nekam dal, vcera jsi je mel jako posledni, kde jsou, prosim Te nemuzes se po nich podivat :-)
Sach Mat - mej te se a prijemnou zabavu
 Lucka 
  • 

Re: je to hra i priroda 

(24.3.2004 13:13:09)
...jako u nas vcera - manzel delal vyjimecne veceri (delala jsem 4 dny 16 hod.) s dodatkem - klidne spinkej ja to udelam a pak ti to prinesu - nez ji uvaril vzbudil me 5x!!! s otazkami kde je to ci ono a jakou ryzi chci, jestli muze okorenit... kdyz jsem pak vyjela at me necha spat tak se urazene stahl a prohlasil ze jsem stejne nespala ... jak bych taky mohla :-))) ale vecere byla mnam a dostal pochvalu (dnes musim uklidit kuchyn ale stejne si toho vazim)
 Didísek 


Výstižný článek 

(24.3.2004 13:24:06)
Díky moc za tento článek, kolikrát jsem si myslela, že snad mám doma exota (jak už podotkla jedna pisatelka), ale zjišťuji že mužské hledání naprosto viditelných věcí je normální. Také mi někdy přijde, že to dělá schválně, jako by zkoušel jestli taky mám přehled :-)) Když jsme spolu začali bydlet,jeho každoranní (nemohu napsat každodenní) otázky : "Kde mám slipíky? A kde ponožtíky? " ... mě dokázaly tak vytočit že to málem skončilo mým odstěhováním (nepatřím zrovna mezi trpělivé osoby). Naštěstí se ale tak nestalo. Včera například nemohl najít olej na který se koukal ... Ale je to s nimi legrace. Někdy si s ním stoupnu k ledničce a volám: Hořčice, hořčice, kdepak jsi, kampak ses mi schovala? ...Atd ...
 Dita syn Kryštof 
  • 

CAVEMAN 

(24.3.2004 13:34:04)
Samozřejmě mi není vše co jesem tu četla cizí a taky jsem z této mužské nedokonalosti občas šílela, nebo naopak beznadějně se smála.
Vše jsem, ale pochopila po shlédnutí divadelního představní v klubu Lávka "CAVEMAN". Kde se podařilo během dvou hodin téměř vše uvést na pravou míru jak to vlastně je mezi muži a ženami a naopak a mezi muži a mezi ženami. Role pro jednu osobu se dokonale zhostil herec Miroslav Dušek a ač do té doby nepatřil mezi mé oblíbence, můj názor se po tomto kusu diametrálně změnil a od té doby mám o žívotě - TEORETICKY - zcela jasno. Teď je to prostě jen o tom uvést to do praxe, ale i to si myslím že se mi začíná dařit. Stejně tak je na tom i můj muž, který byl stejně jako já po přdstavení vržen do úplně jiného ůhlu pohledu na vše.
Dita
 Jana, dva synové 
  • 

Re: CAVEMAN 

(25.3.2004 21:29:18)
Představení jsem viděla loni v létě. Také mě i mužovi bylo po představení všechno jasné. Postupem doby však poučení z představení bylo zapomenuto a mě opět některé věci začínají vytáčet :o).Asi budu muset navštívit opět Duškovo "školení". Já jsem chodila na Duška a Zbrožka už za totáče. Byli to moji oblíbenci.
 Sosan 
  • 

Z pohledu muže 

(24.3.2004 13:52:34)
Již delší dobu sleduji tuto diskusi, které se účastní výhradně ženy vzájemně si klepající na rameno, jak jsou ti jejich manželé hrozní, jak nic nemohou najít a jako malé děti neschopné samostatné existence se jich soustavně na něco ptají. Zajímavé je, že mimo konstatování tohoto faktu a vyslovení vzájemného soucitu se žádná z žen v diskusi nepokouší problém řešit - když pominu jediný pokus, kterým je dosti fantasmagorická teorie o tom, že muž-lovec nevidí na krátkou vzdálenost jakou je byt. Což patrně k vysvětlení a řešení nepostačuje. Potvrzuje to tvrzení, že ženy se o problémech baví nikoli proto, aby je vyřešili, ale proto, aby vzájemně sdílely pocity, které v nich tyto problémy vyvolávají. Nuže já, jako vzácný exemplář muže zde na rodině se pokusím nabídnout řešení, protože tento problém moc dobře znám, pochopitelně z druhé strany.
Základní příčinou je to, že byt je zařízen tak, že vyhovuje ženě, která měla navrch v tom, jak je byt uspořádán a kde jsou věci uloženy. Muž, který se na uspořádání bytu a věcí v něm uložených nepodílel se s tímto systémem zavedeným ženou neztotožnil, nerozumí mu a neorientuje se v něm. To, že k tomuto uspořádání došlo je způsobeno obdobím mateřské, kdy žena tráví doma celý den a organizuje byt podle sebe kdežto muž je doma jen málo a tento čas musí vykonávat neodkladné domácí činnosti (opravy a domácí práce + pasivní odpočinek) a nezbývá mu jaksi čas na řežii nutnou k tomu, aby byt přeorganizoval podle sebe a s touto organizací se ztotožnil. Příchodem dětí se byt pochopitelně přeorganizoval a to byl onen zlomový okamžik, od kdy se muž ve vlastním bytě ztratil. Muž je pak ve vlastní domácnosti tak trochu na návštěvě a ženu používá jako jakýsi interface pro komunikaci s neznámým prostředím vlastního bytu. Muž věci hledá proto, že NEVÍ kde jsou a ptá se na to ženy, protože ona VÍ kde jsou. Nedá jí ani sekundu přemýšlení, kde co je, zatímco pro muže to znamená minuty hledání. To, že žena pak muži na otázku kde co je neodpoví (přestože odpověď zná) a místo toho mu dělá schválnosti (posměšné odpovědi od televize typu najdi si to sám a pod.) jen víc bourá již narušený vztah. Je to zhruba stejná nezdvořilost, jako když by muž na prosbu ženy o otevření kompotu odpověděl, nauč se to otevřít sama. Teprve ve chvíli, kdy si alespoň jeden z nich toto uvědomí jako problém hodný nějakého řešení, je možno stav zlepšit. A jak nato?
Vy, kdož si stěžujete na neustálé hledající manžele je vyzvěte, aby si sami určili, kde tyto často hledané věci v bytě budou mít své místo. Musíte vrátit muži vztah k vlastímu bytu, ze kterého jste učinili svoje království. Musíte byt přeorganizovat tak, aby i on v něm byl doma a věci byly tam, kde je on chce mít a kde to jemu připadá logické podle jeho způsobu uvažování. Pak není nic jednoduššího, než tento nový systém, se kterým se i on ztotožní, dodržovat. A stanovte nějakou skříň či místo v bytě, které bude jen jeho, část bytu, ze které může vyhodit všechny dekorativní předměty a kraviny, které se mu tam nelíbí a uspořádat si tam svoje věci podle sebe. Neuděláte-li to, bude problém pouze eskalovat a rozhodně to není zdravý stav, kdy je muž ve vlastním bytě jako na návštěvě.
 VeronikaVeronika 


Re: Z pohledu muže 

(24.3.2004 14:09:16)
Sosane, je mi líto, ale myslím, že to nebude tím, že "žena si zařizuje byt dle svého" a muž "se tak trochu ztratil v tom kvůli dětem přeorganizovaném bytě"... Jak mi vysvětlíš, že tohle dělejí chlapečci od malička (od malička mají věci na jednom místě), nebo trefný příklad: když jsem se nastěhovala k příteli, OKAMŽITĚ se začly tyto situace odehrávat - podotýkám, že jsem mu opravdu NIC nepřemísťovala. Když jsme se přestěhovali do nového bytu, tak jsme se na zařizování porovnávali rovnou měrou a stejně dochází k situacím: Miláčku, kde mám ta přepisovatelná CDčka (jako bych je používala, nebo mu je uklízela:-( Nebo: Kde jsou čisté ručníky? Po několika letech společného bydlení a koupelně 2.5x2.5 m se skříňkou přímo na tyhle věci mě to opravdu udivuje - kdyby se nad tím zamyslel, tak ho třeba napadne, že ručníky nedávám do špajzu mezi marmelády....?!!

A myslím, že vás nechceme předělávat, jen tu probíráme, že v tom nejsme samy, nehledě na to, že víme, že zajisté i my máme mnoho vlastností, které vás vytáčí a kterým se vy divíte...
 Matketa 
  • 

Re: Z pohledu muže 

(24.3.2004 14:15:50)
Teda Sosane, my bydlime uz 3,5 roku ve stejnym byte a komodu s oblecenim mame od zacatku na stejnym miste, na ktery jsme ji stehovali spolecne s manzelem a slipy + ponozky jsou v ty komode v prvni policce. Triapulroku! A stejne to nevi:-)) Co by chtel jeste vic?
Ja to ted resim tak, ze kazdy rano pripravim slipy+tricko+fusekle na jedno misto na posteli a tam uz je konecne po navratu z koupelny najde. Ale nesmim je nahodou polozit na druhou pulku postele, protoze to uz je moc daleko a tam je nenajde. Ale jinak je to moje zlaticko:-)))
 Marťuška 
  • 

Re: Re: Pro Sosana 

(24.3.2004 14:31:24)

No tohle snad nebylo myšleno vážně Sosane.Jediná věc,která by zabrala je,aby si svoje věci po sobě chlap uklízel sám.Bohužel mnohé by shnili ve špíně,takže ženská aby nezakopávala o věci-manželovi je prostě uklidí.Vidím to u nás doma-táta i manžel dopije kafe a nechá to na stole.Ať se pak nikdo nediví,že nemůžou nic najít-když po sobě nic neuklidí.Já když jsem byla nemocná a uklízela moje mamka-v mém bytě-taky jsem nemohla nic najít a ptala jsem se tam jak na návštěvě.

Chlapy,kteří jsou doma na návštěvě ať tam rači nejsou-stačí když pošlou na účet peníze,protože na nic jiného tam opravdu asi nejsou.Ženská se nikdy neptá-kde mám kalhotky,nebo ta tvoje jo?? Asi by sis řekl,no to mám doma hospodyňku-nebo by sis řekl-jak to,že neví kam to ONA uklidila.Kdyby si chlap pral,žehlil a uklízel slipy,tak by se neptal kde jsou.


Takže dámy-dejme protějškům více prostorů pro úklid domácnosti-jinak jsou tam fakt jako na návštěvě.A taky mám pocit,že je to naučený vzorec chování od jejich matek.Nemuseli se starat sami o sebe.Takže máme druhé malé děti-mami kde je....??? miláčku kde je...????
 Vanesa Valer 
  • 

Sosane 

(24.3.2004 18:02:15)
vis jak si te predstavuju? Jako stareho, mrzuteho trpaslika, ktery uz prosel v zivote vsim a tudis vsechno vi a vsechno zna. Ostatnich sest trpasliku se vesele kouluje na zahrade, ty vsak stojis opodal a zbrblas "jak detinske" Znam te z jinych diskuzi a vzdy mne napada neco podobneho. Zkus se trochu rozveselit, kup sve zene kvetiny, rekni ji, jak ji to slusi. Jaky si to udelas, takovy to mas. Moc neplanuj, vice improvizuj. A trochu lasky do toho pocinani.

Caveman, to je ono, z toho bylo to prirovnani ze supermarketu.
Ale jak bylo trefne recno - lenos dusevni i fyzicka jsou toho valnou pricinou tez. Tot tedy odpovedi na Sosanovu otazku, kdy o schopnost zvladnou naprosto nezazivne veci, jako je hledani ponozek a jinych nudnych predmetu, nasi manzele a partneri prisli.

Ale na obranu muzum, kdyz zenska nepracuje, nebo je na materske dovolene, oboji je muj pripad, tak by se preci jenom mela o tu domacnost starat a pomoci mu tudiz i nalesti nejake ty predmety, ktere zakerny sotek, nekam, kdyz muz tvrdel pracoval, schoval.

Prijemny podvecer
Vani
 Sosan 
  • 

Re: Re: Z pohledu muže 

(24.3.2004 15:01:16)
Jo, dělat si prdelky, to vám jde dobře. Ale zkuste tedy samy odhalit příčinu a navrhnout řešení. Jsem zvědav, co z vás vypadne. Předpokládám, že byste si nevzaly individuum neschopné najít ve svém mládeneckém bytě vlastní ponožky. Kdy tedy vaši manželé tuto schopnost ztratili a proč?
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Re: Re: Z pohledu muže 

(24.3.2004 18:09:54)
Sosane!!! Komu říkáš prdelky? :-)))

Milado, dík, minule jsem ten příspěvek hledala a za svět jsem ho nemohla najít. Bavili jsme se s manželemo tom, jak se asi bydlí jinde a toto mi nechtěl věřit. Konečně mám důkaz. Dík ještě jednou :-))).
 segra 
  • 

Re: Re: Re: Z pohledu muže 

(25.3.2004 12:44:44)
Ahoj Sosane!
Mne se tvoje prispevky vetsinou libi a s leccim se ztotoznuji. I to, co jsi napsal o muzi, co se po reorganizaci domacnosti v nicem nevyzna, celkem chapu. Ale uznej, ze mnohe pripady hledani jsou o jinem. Kdyz chlap kazdy den, nota bene v byte ktery vzdy byl jeho a kam po pristehovani partnerky pribyly akorat tak dva kufry knih, hleda sve klice nebo bryle, na ktere krome nej nikdo jiny nesaha, tak to muze byt maximalne tim, ze uz pri jejich odkladani netusil, kam je vlastne ma dat - ale to by si mel byt schopny rozhodnout sam, ne?
 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Z pohledu muže 

(25.3.2004 14:26:13)
Ono je to rochu jinak, Sosane... maloktery muz zije v "mladeneckem" byte. Vetsinou zije s rodici a tedy i s maminkou... a proto je schopen se rano do skoly nebo do prace radne obleknout - protoze mu maminka veci vypere, vyzehli, uklidi do skrine a kazde rano pripravi:-)))))))
 Jarma 
  • 

Re: Re: Re: Z pohledu muže 

(1.4.2004 18:03:01)
Musím říci, že Sosan se vyjádřil zcela přesně jako můj muž. Argumantace je naprosto stejná skoro doslova :-). Ale zároveň musím říci, že já to beru. Moc se mi popravdě nelíbí, když se ženský baví o tom, jak jsou ti jejich miláčkové "blboučcí" a neschopní. Přijímám to tak, jak to je. Můj muž by samozřejmě mohl po sobě věci uklízet a mohl by vědět, co si má vzít na sebe, jaké má různé oblečení,.. kde co je apod.. Není to tak. Dobře, smířím se s tím. Mě nedělá problém vědět, kde co je, tak mu ráda poradím. (A je pravda, že bych nechtěla, aby domácnost byla organizovaná mým mužem, protože bych nevěděla, kde co je :-) Na druhou stranu očekávám, že on bude do jisté míry "respektovat" zase mé nedostatky a případně mi v nich pomůže. A asi by se mi nelíbilo, pokud by o mě s jinými mluvil, jako o "tupoučké" nešice, která není schopná si zapamatovat, jak naistalovat/archivovat program v PC např..
 Adriana, syn 13, dcera 8 let 
  • 

Re: Z pohledu muže 

(24.3.2004 14:34:59)
Preji Vam hezky den,
neda mi, abych na Vas prispevek nereagovala.
Myslite si zrejme, ze husicky zeny si pouze klepou na rameno a souciti jedna s druhou a nejsou schopny najit reseni problemu. Tak to nemate pravdu, to poklepavani na rameno je pouze dusledek marneho hledani reseni. Protoze kdyz je problem neresitelny je lepsi aspon se o nej s nekym podelit a zjistit, ze i nekdo jiny se potyka s tim samym. Ze se zeny sveruje temer vyhradne pouze zenam je dano tim, ze muzi
a) neposlouchaji
b) povazuji "problem" za trivialni
c) predkladaji okamzite reseni - ovšem pouze teoreticky proveditelne
Priklad ze zivota
Ja: Potrebuji a chci mycku na nadobi
On: Nevim na co, pozadej o pomoc deti
Ja: Nejsou ochotny mi pomoci, zrovna tak jako ty
On: Moje matka myla cely zivot nadobi rucne
Ja: Muj dedecek cely zivot sekal travu kosou
On: To je obrovsky rozdil, sekat travu je rucne je tezka prace
Ja: Rudnu, odchazim a triskam dvermi :))
Na muj podnet si vsicni clenove rodiny rozeberou svou hromadku obleceni po vyprani a uklidi si ji do skrine.Dokonce i manzel, ale co to? Pta se uplne stejne: nevis kde mam džíny, černé ponožky, cyklistickou helmu, dres na hokej atd.....
Tak jak mu mam vymezit prostor???
 Kristina 
  • 

Re:Z pohledu muže 

(24.3.2004 16:12:26)
Tak nevím, jak je možný, že můj manžel takový není. Možná je to tím, jak maminky své děti vychovávají. Neříkám, že by se kluci měli o sebe starat sami, ale je mi nepochopitelné, že někdo svému muži chystá oblečení, nebo, že neví, kde muž své oblečení má. Pravda je, že manželovi doma maminka rozhodně věci nechystala, když už byl větší. Asi taky brzo rezignovala na nějaké uklízení v jeho pokoji a tím, že občas byla někde v zahraničí, se asi byl nucen naučit starat se sám o sebe.
U nás to je tak, že když jsme se stěhovali do společného bydlení, tak se určila jedna skříň, ve které má každý svých několik poliček, kde má věci. Můj muž to má rozdělené i tak, že má na jedné straně trička slušné a na druhé ty, které má maximálně na lezení a na ven...Sám má vymyšlený systém, že vždycky vypraná trička dává dospod, aby nenosil furt to stejný... Oblečení po zemi neválí, akorát si někdy nesklidí vyprané věci hned (tzn. když mu to řeknu, ale třeba deset minut poté:-) Jinak máme jednu společnou poličku na sportovní věci, jinam dáváme šusťákovky a do jiné poličky věci na lezení... Přijde mi, že to byl on, kdo vnesl trochu řád do naší ledničky (a rozhodně ví, kde co je-vždyť to tam na začátku sám dával). No a já umývám nádobí a on ho sklízí-takže to musí vědět:-). Myslím, že důležité je, aby i muž měl vědomí podílu na běžném chodu věcí.

Adriano, u nás se problém myčky taky probíral, ale naopak to byl manžel, kdo ji chtěl. On fakt nesnaší mytí nádobí. A protože se ho to osobně nějak dotýká. Občas to nádobí mýt musel, třeba když jsem byla dlouho někde pryč, nebo ho o to někdy požádala, tak rozhodně nemá ty blbé kecy o tom, že to není potřeba. Když to nedělá, tak mu to samozřejmě nepřijde nutné...

Možná se to s lety mění, třeba až přijdou děti, tak ho taky stihne podobný druh slepoty, ale doufám, že ne...
 Yukona, 2 synove 
  • 

Re: Re:Z pohledu muže 

(30.3.2004 16:49:52)
muj muz rozhodne tenhle problem nema, vi naprosto perfektne kde co je, myslim ze dokonce lip nez ja. Zrovna tak je schopnej (jako byvaly lodni kuchar a hotelovy kuchar) navarit kdykoliv to potrebuju, i kdyz teda vetsinou varim ja....ale dochucovani pokrmu to je jeho konicek..Ja nemyslim ze by byl az zase takova vyjimka, znam spoustu muzu pro ktere je vareni konicek (ale pozor, muj manzel po uvareni i uklidi, i kdyz nadobi uz mi prenecha. Do jidel jako stejky a barbiques se mu nepletu vubec..a jeho indonezska ryze? Tak ta je neprekonatelna..... a kdyz neco potrebuju najit tak je to: Milacku, prosim te nevis kde mam ten cervenej svetr? Milacek spolehlive najde...pritom to neni zadna domaci puticka, projel stopem celej svet a ale od doby co odesel z domova (25 let) se vzdycky se musel starat sam o sebe..zvykl si na to a je naprosto sobestacnej.....Prosim neberte to jako vytahovani, ona je to fakt pravda.....on se hrozne rad o nas stara..S klukama je to pravda uplne jina story......
 Hella 
  • 

Re: Re: Re:Z pohledu muže 

(2.4.2004 13:23:17)
To je ono - můj manžel taky žil několik let bez maminky, hodně cestoval, asi proto vždy ví, kde má své věci, a jestli neví,tak to skutečně je tím, že, řekneme, zimní oblečení do kufru schovávala já.
Co se tyká úklidu, není to s nim ideální. Ale třeba před měsícem jsem všimla, že už jsem dlouho neviděla povalující špinavé ponožky, z čehož jsem měla velkou radost.
 Majda 
  • 

Re: Z pohledu muže 

(24.3.2004 15:07:22)
K názoru, že muž by v bytě dozajista vše našel, pokud by věci byly ukládány na místa dle jeho výběru a ne na záludná místa vybíraná partnerkami či manželkami :o) mám také jeden příspěvek ze života:
K nejoblíbenějšímu místu pro uložení a odložení čehokoli, je pro mého skoro-manžela šatní skříň s botníkem, hned u vstupních dveří do bytu. Sem je opravdu schopen odložit vše, klíčemi od bytu počínaje a zahrádkou na auto konče. Pokud se mi např. zdá, že už dlouho nepřišel účet za telefon, stačí zajít k botníku, zašátrat v příslušné poličce a hle - příslušné obálky jsou na světě. Můj milý chodí z práce dříve než já a tak i do poštovní schránky nahlíží přede mnou .. a nalezenou poštu pak prakticky odloží .. kam jinam, než do botníku. Děje se tak již několik let, od našeho nastěhování se do bytečku. Partner se se mnou ovšem pře o sto šest, že žádné!! věci do botníku neschovává, to se tam asi musely nějak zatoulat sami. :o)
Ovšem: před týdnem jsem byla pár dní na služební cestě. Po návratu a odkládání bundy právě do oné šatní skříně koukám, že ve skříni se krčí jakási taška. Byla to igelitka Delvita a v ní jablka a dvě lahve mineralky. I donesla jsem tašku do kuchyně, kde na ní miláček upřel nevěřícně zrak a pravil: "Teda to jsem blázen, KDE jsi ji našla? Jak jsi odjela, tak jsem večer došel na nákup a měl jsem toho dvě tašky ... a doma koukám, že mám jenom jednu. Jsem si myslel, že jsem to buď nekoupil, nebo nechal v krámě...?!?"
A tak jsem ze své zkušenosti a z článku přispěvovatele Sosana došla k závěru, že kdyby úložné prostory a řád ukládání věcí byly jen a pouze na mé drahé polovičce, bylo by vše velmi prosté: měli bychom jeden velký botník a v něm úplně všechno! :o))))

 Jana 


Re: Z pohledu muže 

(24.3.2004 17:00:13)
Sosane, jako obvykle padam. Smichy :o))
Postreleny zajic se ozval.

Nemyslim si, ze by se muzi stali vetrelci ve vlastnim byte v dobe, kdy je zena s detmi doma. Tohle delaji nekteri muzi, i kdyz jsou bezdetni, dokonce i muzi ve vlastnich bytech, kam se manzelka/pritelkyne pristehovala.
Je tak jednoduche vypnout oci, vypnout mozek a ptat se na kazdou pitomost. A je tak lichotive citit se nepostradatelna, bez ktere se manzel ani neoblekne.

Predpokladam, ze kazdy muz ma v byte nejakou skrin, nebo jiny prostor, kam si uklada sve veci - jak jinak, kdyz nejake veci ma, musi si je nekam ukladat ;o) A tam snad sve veci najde, ne?
Nedivim se, ze muz nevi, kde jsou treba spendliky, nebo vodovky, protoze je nepouziva. Ale ma tuseni, kterym smerem je hledat. Stejne tak ja nevim, kde je presne vrtacka nebo rozbrusovacka, ale tuseni mam a nasla bych je...
Je to z vetsi casti problem dusevni i telesne lenosti, nic vic.
J.


Milado :o))))))))))))
 Pett* (děti 2004, 2006, 2010) 


Re: Z pohledu muže 

(24.3.2004 19:42:56)
Kecy, kecy a zase jenom kecy. Pominu to, že jako muž - Marťan, nabízíte řešení. Obávám se, že diskuse, jak jste správně podotkl, většiny žen zde je právě o tom "poplácání" a sdílení pocitů o řešení se tu snad ani nikdo neprosil.
Můj manžel naštěstí není takový ignorant, aby všechny věci "ztrácel" v našem vlastním bytě, ale občas se mu to stává a kupodivu to není tím, že by pobýval doma méně než já, neboť v našem bytě žijeme již dlouho, zařizovali jsme jej společně, stejně tak jeho uspořádání je naším společným dílem. Takže určitě to není tím, že "žena na mateřské si byt uspořádá dle svého ..." nebo jak jste to pokoušel vysvětlovat.
To mě zvedá ze židle úplně jiný problém. Taky se vám doma stává, že váš chlap prohlásí "nemám nic na sebe"? Zvlášť pokud se mění roční období? Odvětím-li vezmi si ten červený/modrý/zelený svetr/tričko/košili dostane se mi odpovědi, "jakej? žádnej nemám!" a se mi teprve "otvírá kudla v kapse". Můj chlap si totiž absolutně nepamatuje, co má ve skříni. Vždycky si oblíbí jednu věc a tu nosí do "rozervání" a všechno ostatní prostě zapomene. To že právě ta součást jeho šatníku, kterou on přeci vůbec nevlastní :-)) byla ještě před několika měsíci jeho nejoblíbenější na věci nic nemění, protože on přeci nemá vůbec nic na sebe:-))

P.S. Sosane, nepotřebuji pro tuhle záležitost řešení. Jsem docela šikovná holka, takže vezmu manžela za ruku, dotáhnu ho ke skříni a trpělivě mu ukážu to oblečení se slovy "miláčku, myslela jsem tenhle/tohle/tuhle". Odcházím se zaťatými pěstmi až ve chvíli, kdy prohlásí něco ve smyslu "jéé, no vidíš, to vůbec nevím, že to mám".
 Dita syn Kryštof 
  • 

Re: Re: Z pohledu muže 

(25.3.2004 14:05:43)
Pett, pokud chces trochu uklidnit, tak tě ujišťuji, že případ "slepec" před skříní znám uplně přesně a do puntiku, tak jak ho popisuješ. A taky asi tak 4x do roka dělame společně reorganizaci jeho skřině, to aby se seznamil se svým oblečením a pronikl do tajemství svého šatníku. :)
 Meta 
  • 

Re: Re: Re: Z pohledu muže 

(26.3.2004 8:02:33)
Jo,jo, slepec před skříní, to znám taky. Zrovna tento týden si manžel chystal večer oblečení na ráno a nemohl najít oblíbenou košili. "Ta košile ve skříni není!" Odpovídám v klidu: "Musí tam být." "No prostě tam není, já nevím co s tím prádlem pořád děláš!" "Ale nepovídej, v prádle není a v koši s vypraným oblečením také ne, tak musí být vyžehlená ve skříni. Podívej se pořádně!" "Já se na to vykašlu, fakt tady není!" Kapituluji a opouštím vyhřátý pelech. Pohřešovaný exemlář leží na komínku všech košil PRVNÍ shora!
 Evik 
  • 

Re: Re: Z pohledu muže 

(24.1.2005 11:15:21)
Problém Pett je naprosto kopírovatelný s naší domácností. Rozhodně je s našima polovičkama sranda. Problém, miláčku, kde mám...? u nás býval na denním pořádku. Já coby žena na mateřské jsem se samozřejmě orientovala lépe, tudíž jsem mu ráda pomohla, či se sama ujala hledání (vždy najisto). Občas už má trpělivost dosáhla konce a jelikož jsem se nechtěla s mým mužem hádat, prostě a jasně jsem řekla, že nevím, kdo mu tohle všechno bude hledat a chystat až budu chodit do práce - starám se o 2 děti a 3. dítě navíc už ne! Musím říct, že se to velmi zlepšilo. Ovšem zrovna nedávno mi zvednul náladu hezkou větičkou: Miláčku, co si mám obléct?
Moje kudla už byla v kapse dávno otevřená. Tak jsem mu ještě dala šanci a řekla: vem si rifle a mikinu. Myslím, že mě zkoušel nadzvednout ze židličky, kde já právě loupala brambory. Aby ta pointa byla fakt zajímavá, pro jistotu se zeptal: a kde je? Tak jsem totálně vytekla. Ale myslím, že jsem byla ještě moc milá. Já přece neběhám po bytě, co si mám obléct a najdi mi kalhotky a najdi mi ponožky! Musím říct, že k mé nebetyčné radosti se zvládl obléct.
No řekněte, bez těch našich manžílků by tu byla nuda!
 Alili  
  • 

Re: Z pohledu muže 

(24.3.2004 21:38:02)
Milý Sosane!

Tvoje teorie u mě neuspěla. Můj manžel žil celou dobu ve stejném domečku - od dětství až do doby, kdy jsem se vzali. Ani tam nemůže svoje věci najít... Je schopen se vrátit autem pro plavenky, které po prohledání celého domu objeví ve své peněžence....

Takže organizací bytu to asi nebude.

Alice
 kobliha s koblížkem Kubíkem 


Re: Z pohledu muže 

(25.3.2004 17:52:06)
Sosane, obavam se, ze v tomhle pripade reseni neexistuje. Muzi jsou proste jini nez zeny. Stejne tak jako zeny byly, jsou a budou dejme tomu upovidanejsi nebo citlivejsi pro barvy, tak muzi budou treba dvacet let hledat suplik se svyma vlastnima ponozkama.
 Helena ,dva kluci 
  • 

Vychova chlapcu v Cechach. 

(31.3.2004 12:34:15)
Ahoj Sosane a vsichni, nevim sice, co je eskalovat, ale asi to v osobnim , pouze chlapskem prostoru nebude. Ma draha polovicka bloudi i ve vlastnoucne vyrobene, a opecovavane dilne.Takze ma svuj vlastni prostor , kde se muze realizovat, lec, chyba.Kdyz si jdu pujcit rukavice na zahradu, musim si je najit sama, ac je predtim ukladal muj bobecek sam osobne. Ale ruku na srdce,vazim si toho, ze ses hrdinne ozval, a take, co by jsme delali, kdyby chlapi byli jako my, zensky ? Na co bychom zehraly? Helena
Jako matka dvou synu se snazim, aby trefili se slipama do kose od odby ,kdy si je dokazali sami sundat.prsla jsem z buzerovani a prikazu na jiny system. Chce to nervy. Nohy jim jeste tak nesmrdi , a tak jiz snad pochopili /13 a 15 let / ze pokud vsechny jejich fusekle lezi spinave pod posteli nebudou mit rano ciste.Proste jejich spinave pradlo respektuji a zabyvam se jim, jen kdyz je v kosi na pradlo. To same se zasivanim.kos na siti, jinak promin, broucku. Nastesti chodi i do Skauta , coz je organizace natolik skvela, ze mohu mluvit pouze v superlativech. Co se tyce naplne prace v oddile, to mam vlastne jen z druhe ruky, ale fakt, ze nejaka jimi touzebne ocekavana akce pro ne skonci v chvili ,kdy nestihli vlak,nebo si napsali blby termin odjezdu, je vychovne naprosto k nezaplaceni..
A pokud stravi vikendovou akci bez neceho pro ne nepostradatelneho , rychle se nauci,jak si na baleni dat pozor.Proste je to aktivita, kdy mohu s klidnym svedomim nechat na nich, jak se nauci starat se o sebe. Jinak mam porad tendenci / treba u skolnich veci / to na posledni chvili vyresit za ne nenechat je v prusvihu. A zo prave u Skauta nemusim, ze.. Helena
 Sosan 
  • 

Re: Vychova chlapcu v Cechach. 

(31.3.2004 13:23:22)
Ještě jsem o tom hledání přemýšlel a mám ještě jeden důvod, který tady nezazněl a který tomu trochu dává smysl. Ona totiž ta nepořádnost a roztržitost vašich manželů může být důsledkem zcela obyčejného přetížení. Přetížení ze zaměstnání, z finančních starostí, z rodinných problémů, každý si dosadí dle svého. Ženy na mateřské za ta léta už nekdy zapomínají, že zaměstnání není jen relaxace v kanceláři. Že ve spoustě firem je dnes normální pracovní styl, kdy se provozovaná činnost stíhá doslova s odřenýma ušima, vše nepodstatné se hází pod stůl a přežívá se ze dne na den a čas od času je taky pořádný průser a je nutné mimořádné nasazení, aby si člověk vůbec místo udržel nebo aby celá firma nekrachla. A člověk si časem zvykne na to, že tato kontinuální stresující pohroma je vlastně normální, dlouhodobě to funguje a hlavně, že by to jinde stejně nebylo lepší, tedy, má-li ta práce a ty peníze za něco stát. A muž pod tlakem pak prostě racionálně volí priority - neboť správná volba priorit je v náročném zaměstnání naprosto klíčová záležitost. A jakou prioritu pak mají uklizené ponožky a přehled o sezónním oblečení ve skříni? Zvlášť v dnešní době, kdy se ve všech ženských časopisech píše o tom, jak jim mají muži naslouchat a chápat je stojí za úvahu, zda se to děje i obráceně. Zda ženy chápou svět svých mužů, zda vůbec vědí, co je trápí a co řeší "na pozadí" v době, když jim v hlavě nezbylo místo na to, kam si odložili ponožky. A jestli by si s nimi místo posměšků neměli promluvit spíš o tom, aby zvolnili svoje nasazení, které většinou stejně nědrží jen kvůli sobě.
 VeronikaVeronika 


Re: Re: Vychova chlapcu v Cechach. 

(31.3.2004 13:36:46)
No, tak Sosane tímhle jsi tomu nasadil korunu:-) Ony ty ženy na mateřské celej den leží s nohama nahoře, takže jsou odpočaté, tudíž nemají problém s orientací po bytě... To bude tím:-) A hele, představ si, že já taky pracuju a doma se orientuju... Už jsem říkala, že je príma, že jsme každý jiný - prostě se smiř s tím, že jste takoví (ne všichni) a my jsme jiné. Tobě vyhovuje, že ti žena napíše seznam úkolů na počítač, já prostě chlapovi řeknu co po něm požaduji apod...
 Iva 
  • 

Re: Re: Vychova chlapcu v Cechach. 

(31.3.2004 15:36:30)
Sosane, tos mě teda pobavil!!
Víš, mám hodně náročnou práci, plno stresů, změn, věcí na poslední chvíli a tak, ale v porovnání s tím, co jsem měla na mateřských dovolených, je to občas taky pohodička. Tedy, střídá se to, občas je chvíli klídek, ale doma to bylo "vždy ve střehu". Neříkej, že ty, a ostatní muži, v práci jen a jen dřete a nikdy si nedáte voraz...ovšem s děckem za patama (záleží jaké je, jsou i děti pohodáři) si prostě neodfrkneš.

Je to prostě klasická mužská výmluva, nechce se jim, tak jsou přepracovaní, žena ovšem na to nemá nárok. No, chtěla bych pár chlapů vidět na mateřské (ale ne tak, jak to dělají ti, co doma zůstanou - ten můj mě občas zastoupil, ale nedělal nic než jen obhospodařoval dítě, domácnost šla naprosto stranou, a co mě to pak stálo dřiny to uvést do původního stavu !) jak by jim pak protějšek vyprávěl, jak se nadřel v práci...a jak by mu to žrali...
 Sylvie 


Re: Re: Vychova chlapcu v Cechach. 

(31.3.2004 20:25:08)
:o))) TO je fakt, Sosane, zaměstnání opravdu není jen relaxace v kanceláři. Na druhou stranu mateřská zas pro změnu není jen hraní s dětma, relaxace při úklidu domácnosti a drobné povyražení při zaměstnání (ano, jsou i ženy, které na mateřské pracují, byť ne třeba na plný úvazek). A to nemluvím o situaci, kdy OBA chodí naplno do práce :o)

S.
 Lida 
  • 

Re: Re: Vychova chlapcu v Cechach. 

(3.5.2004 15:30:10)
Taky blbost, sorry :). Pokud vim, manzel dela relativne klidkovou praci, a dela ji hooodne dlouho. Rozhodne nekolik let predtim, nez jsme se poznali. V tom ta zmena neni, je to proste lenost. Jinak se seznamem nutnych cinnosti pripichnutym vedle kompu nebo na lednicce mam vybornou zkusenost, mame tam kazdy svou kolonku, i kdyz plneni je pochopitelne jine. Vam asi vyhovuje takove to zachvatove pojeti :))). Ale hlavne ze neco. Lida
 Agneska 
  • 

Re: Z pohledu muže 

(31.3.2004 16:04:23)
Tak to nechápu. Bydlíme tři roky v novém (starém)bytě který je nově (starým nábytkem) zařízený, oba chodíme do práce a máme už velké děti, takže šance uspořádat si věci v bytě tak jak chce on tu byla a naopak byla jeho iniciativa žádaná (bylo nutné vyrovbit nějaké police a změnit uspořádání v bytě a já nijak netrvala na tom, že to bude po mém a návrhy dělal obvykle můj muž).
Přesto nemá šajnu kde co je, a to proto, že se o to prostě nezajímá, jemu halda ponožek a kdoví čeho na podlaze kdekoli po bytě nevadí a počítá s tím, že mě ano, takže i když se skřípěním zubů to přece jen občas uklidím.
Výklad že to neuklízí protože je mu to cizí neberu, já se v domácnosti taky nevyžívám ale už nemám na koho to hodit, bohužel, ani když si vymyslím sebehezčí zdůvodnění. Leda bych pak žádala po magistrátu nový byt z důvodů vybydlení, ale nevím, jak by to dopadlo.
 Lída 
  • 

Re: Z pohledu muže 

(3.5.2004 15:01:31)
Sorry, ale tvuj nazor me dost pobavil. Jsem vdana od srpna, u sveho muze ziju ani ne rok a pul. Ve vetsine pripadu ukladani veci jsem se prizpusobila tomu, jak to mel zavedene. Presto se me chodi vyptavat, kde mame hadry, cistidla, vanocni obaly a podobne kraviny. Vlastne jsem zmenila jen usporadani spize, protoze mym prichodem okamzite zratil schopnost si sam varit (nejen to, do te doby si skladal obleceni do kominku, utiral prach a uklidil kazdy drobecek na lince, nyni je na urovni trileteho ditete, kde mu co upadne ....). Preci jen usporadani potravin podle velikosti obalu mi prislo trochu nelogicke. Naprosta vetsina prispevku popisuje situace, kdy s tvrzenim, ze MY zenske jsme si zaridily byt podle sveho a VY chlapi se v nem nevyznate, naprosto nevystacis. Jakto, ze nasi manzele jsou dokonale mozky a organizatori v praci a doma se ani nejsou schopni rozhodnout jestli vyhodit nebo nevyhodit prazdnou krabici od bot? Kazdeho musi napadnout jen dve moznosti - bud si ze me dela prdel (sorry to nejde jinak napsat) nebo je linej myslet, protoze vi, ze to na me muze kdykoli hodit. Vzpoura nebo ignorace z nasi strany je pak zcela logicka. Nebudu nikomu (ani milovanému muzi) delat saska nebo nahradni mozek.
Takovych nepochopitelných chlapskych neschopnosti, dusledne omezenych jen na domaci prostredi, je vic. Me osobne nejvic tocila ta neohrabanost a pomalost ve vykonavani jakekoli domaci (i technicke) prace. Vim, ze spousta chlapu to dela s tim cilem, aby to manzelka nevydrzela a udelala si to radsi sama. Jsou schopni kvuli svymu klidku i neco schvalne rozbit nebo zkazit a sami to priznaji (manzelce samozrejme ne). Vrazdila bych, kdyz mi milacek rekne "udelej to ty, tobe to tak jde, ty mas na to to zensky nadani" a na to nemusim byt feministka. Ucel takovych vet je zcela jasny. Takze moje reseni je nepocitat s tim, ze to bude rychle, a nechat ho, at si tim zkazi treba cele odpoledne. Vetsinou ho to prestane bavit dost rychle a poradi si.
no nic, pokracovat nema smysl. Ja jsem totiz docela spokojena, naucila jsem se temhle chlapskym figlum smat a muj muz to bere. Takze za mnou nechodi automaticky, ale az kdyz si nevi rady (vetsinou). I tak mam prilezitosti na trening trpelivosti a ovladani dost a dost. Beru to jako pripravu na nase blizici se rodicovstvi. Budu mit proste decka dve, jedno cerstve a nevinne, druhe fousate a vycurane :). Lida
 markéta 
  • 

Re: Z pohledu muže 

(26.10.2005 15:22:52)
Konečně chlap, tak mi třeba poradíš. Když jsem se k manželovi nastěhovala, měl na všechno oblečení jednu skříň. Mým spolužitím se na tom nic nezměnilo. Má stále tu samou jednu skříň (sám pro sebe). Džíny, trička, svetry a mikiny má ve dvou šuplících ve 4 hromádkách. Ostatní věci visí. Nejprve jsem se pokoušela udělat jednu hromádku ze svetrů, jednu z triček a ostatní mišmaš. Ale on to nedodržoval, tak jsem toho nechala a dávám mu to tam, jak to přijde pod ruku. Přesto manžel otevře šuplík (ve skříni, která je jen jeho již 15 let), koukne dovnitř. Tam dvě hromádky. V té blíž k němu je asi pět triček a navrhu svetr. V té dál od něj jsou tři trička a pyžamo. Manžel tedy nakoukne do šuplíku a prohlásí "už zas nemám žádný trička". Proč nejdřív tu hromádku neprohrábne, aby zjistil, jestli tam opravdu žádná nejsou? Můžeš mi to ty nebo nějakej chlap KONEČNĚ VYSVĚTLIT? PROSÍM !!!!!!!!
 Milada, 2 deti 
  • 

Re: Z pohledu muže 

(3.5.2006 10:21:42)
Sosane, myslim, ze jste svuj prispevek nazval primo genialne: "Z pohledu muze". To je presne to. Mozna jste zenaty, mozna se ozenite. Vsechny ty manzelky si podle Vas stezovaly, kritizovaly sve muze a NERESILI PROBLEM. Ony nechtely resit problem. Ony si chtely jen s humorem popovidat a ujistit se, ze ostatni zeny jsou na tom stejne, ne-li "hure". Ony miluji sve muze i se vsemi nedostatky a snazi se to preklenout s humorem - ne resit.
Az si Vam Vase zena bude takto stezovat, nenabizejte ji reseni. Nabidnete ji sympatie. Obejmete ji, dejte ji najevo jak s ni citite, ze ji poslouchate, ze se zajimate o jeji problemy. Ona chce, abyste ji vyslechl a trochu politoval. Chce Vase souciteni. Reseni uz si najde sama.
 Šeračka 


Mužské království 

(29.7.2007 17:21:33)
S chutí jsem si přečetla postřeh muže, který doporučuje nechat protějšku určit systém uspořádání. Vážím si snahy, leč skutečnost je trochu jiná. Vlastníme velký dům, kde je vše v mé režii. Jeho součástí jsou garáž a dílna, které jsou zase naopak v péči mého muže. Vedle nářadí a svého miláčka tam má i své křeslo a časopisy. Prostě své mužské království, bez jakéhokoliv zásahu ženy. Problém hledání se bohužel nevztahuje jen na prostory v mé režii, ale i na ty jeho. A neustále tam nemůže něco najít. Pro mě to má jednu velkou výhodu, při hledání nevolá "miláčku, kam si to dala?!" Všem vřele doporučuji! Martina
 Franta, 2 děti 
  • 

Z pohledu muže 2 

(26.3.2004 20:15:42)
Zdravím diskutující obojího pohlaví. Nečetl jsem z nedostatku času všechny příspěvky, článek mi poslala do práce manželka (pro rejpaly uvádím, že nikoli proto, aby mě naštvala). Docela jsem se pobavil (bez ironie), podobných témat z obou stran je opravdu hodně, neboť pohled obou pohlaví se na různé věci dost liší, a nakonec to je přece také zpestření našeho soužití, ne ? Také se necítím ve vlastním bytě ani po mateřské mé manželky "ztracen" (viz. příspěvky dříve), ale na druhou stranu sebekriticky přiznávám, že řadu věcí opravdu občas nenacházím. Proto se také (možná i dost často) ptám, kde co je, ale vidím tu dost zásadní problém pohledu na věc :
- Já se ptám, protože v dané chvíli něco nemohu najít (důvody neřešme, dejme tomu, že jsem sklerotik) a s vysokou pravděpodobností vím, že manželka přesně ví, kde to je. Ptám se jí tedy proto, že chci hledání zkrátit a pokud by mě žena jen přátelsky odpověděla, tak mi to pomůže a ušetří mi to čas. A jí by nakonec mohlo udělat radost, že mi s hledáním pomohla - ani nemusí běhat od těsta, stačí mi zpravidla pouze odpověď.
- Ženu zpravidla moje otázka trochu nadzdvihne a žene se danou věc hned vyhledat (což jsem většinou ani nechtěl). Většinou si myslí, že bych to měl vědět a tedy někdy zbytečně záležitost "rozmazává" (viz. některé příspěvky).
Řekl bych, že pro muže jsou asi nějak jinak od přírody nastaveny priority - takže nemaříme paměťovou kapacitu na pamatování si, že "žlutý hrnek je vždycky vpravo vepředu", ale prostě ho vždycky hledáme. Takže ho ale taky bohužel vracíme pokaždé trochu jinam, ale jelikož ho zpravidla nehledáme potmě, tak ho tam příště najdeme. Ale zase si většinou lépe pamatujeme, jak se třeba programuje video nebo něco na PC a rádi to uděláme nebo ženě poradíme. Samozřejmě ani jedna varianta se nesmí přehánět a partnera využívat pro vlastní pohodlí.
Takže bych navrhoval vstřícný postup z obou stran - vždyť jsem spolu proto, abychom si pomáhali, ne ? Ale tím nijak nezavrhuji obdobné články z obou stran, pokud nejsou ovšem míněny jako stížnost ale konstatování, že máme prostě 2 světy - ženský a mužský, a ty se sice liší, ale hlavně krásně doplňují. Franta
 Sylvie 


Re: Z pohledu muže 2 

(26.3.2004 22:06:58)
:o) Franto, taky se ženu danou věc vyhledat, i když mě o to nikdo nežádal. Z jednoduchého důvodu - ta otázka mě většinou naprosto znejistí. Prostě - vím, že by věc měla být tam a tam... ale to přeci musí vědět i manžel, dáváme (oba) ji tam už roky... jak to že ji tam nevidí?... kde je chyba?... neuklidila jsem ji omylem jinam?... neodnesly mu ji děti?... No, a kolikrát mě taky vytočí, když ta věc tam JE, manžel na ni KOUKÁ, ale já přerušila nějakou rozdělanou činnost, abych ji našla...

S.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Podivný rozhovor 

(28.3.2004 10:09:33)
U nás se podobné dotazy tak často nestávají, a když, tak je oboustranné skóre poměrně vyrovnané. Ovšem dva dny po přečtení tohohle článku u nás proběhl másledující rozhovor:

On: "Nevidělas" moje tajné plány na ovládnutí světa?"
Já (myji si hlavu, překvapivě mi okamžitě dochází, co má na mysli): "Jsou srolované vedle polystyrenové hlavy."

Když nám oběma došlo, jak absurdně to zní, a přesto oba víme, o co jde, smáli jsme se ještě dvacet minut.
 JaninaH 


Re: Podivný rozhovor 

(28.3.2004 10:39:49)
Markéto, to je krásné. :-))))))
U nás:
Já:" Kam zmizel můj Strach z padesátky?"
Manžel:"To tedy nevím. Ale vždyť máš ještě pět let čas!"
J.
 Denisa, dcera 3roky 
  • 

Tak i u nás doma 

(28.3.2004 20:34:57)
Tak mi připadá, že je zbytečné se namáhat s ukončením jakéhokoliv vzthau s jakýmkoliv mužem, protože oni jsou vážně všichni postzižení stejně... U nás doma to funguje podobně, pokud něco můj miláček "ale opravdu nemůže najít" tak v tom lepším případě na to přímo kouká, a v tom horším (pro něho) to má bezpečně uložené ve svém autě. Zaplaťbůh máme každý své!
Děvčata, nezvdávejme naše snažení a hledejme s našimi manžílky cokoliv, co jsou ochotni hledat, pokud se nejedná o milenku či novou partnerku!
 Lenka 
  • 

a co ty kompoty? 

(1.4.2004 23:29:56)
dámy, nezlobte se, ale všechny jste opominuly sosanovu relevantní poznámku o otvírání kompotů. ruku na srdce, nevidíte věci trošku jednostranně? Lenka
 Sylvie 


Re: a co ty kompoty? 

(2.4.2004 0:34:22)
:o) Já si kompoty otevírám sama :o) Manžela využívám pouze tehdy, je-li otevření nad mé fyzické síly (přeci jenom - on narozdíl ode mne nachází zálibu ve zvedání činek :o) ), na oplátku jsem třeba ochotná mu svými menšími prstíky vyhrabat zapadlé šroubečky ve špehýrkách, kam se on se svými silnými nedostane :o) Rozhodně mu nestrkám KAŽDOU flašku kompotu, kterou doma objevím :o)

S.
 Pamian 


Re: a co ty kompoty? 

(2.4.2004 3:54:31)
Rekla bych, ze zenskych, ktere utikaji s kazdym kompotem za svym muzem zas az tolik neni - co by asi delaly nez prijde muz z te vycerpavajici prace ? Pro Ty co nevedi - zasekle vicko se da nahrat, pripadne prizvednout bud specialnim otvirakem nebo opatrne lzickou. Takhle povoli kazde vicko i bez muzske pomoci :-)))
 Agata 
  • 

Re: Re: a co ty kompoty? 

(2.4.2004 9:26:20)
Gidigy a spol, já Vám teď povím mé velké tajemství, ale než si to přečtete, slibte, že to nikdy nepovíte mému příteli. .... Děkuji!
Umím otvírat kompoty. Ale fakt to na mně neprozraďte, já jsem ta ženuška, co když je přítel doma, tak mu hned podstrčím nějaké ty okurky k otevření. A on má báječný pocit, že se bez něj neobejdu, když mu se slzou v oku děkuju :-)a ještě mu řeknu jakou má sílu - ách!
Zatím ho nenapadlo, jak to dělám, když doma není a neví, že holky v práci, potřebují-li otevřít flašku, jdou s tím za mnou.
Vždyť je to legrace. A nemůže-li přítel něco najít a volá to na mně z druhého pokoje, tak nepřeruším rozdělanou práci v kuchyni, ale zavolám slabým hlasem, co jsi říkal? A on, protože mne špatně slyší, tak za mnou příjde... a já mu buď řeknu, kde to je...a řeknu mu miláčku, počkej prosím tě, já ti to podám, hned jak tohle dodělám ... A on si to podá sám a je spokojenej. Holky, oni to bez nás ti chlapy taky zvládnou. Oni nám možná taky chtějí jen udělat radost, že jsme nepostradatelné. Prostě je to taková hra.

 Jana 


Re: Re: Re: a co ty kompoty? 

(2.4.2004 9:56:21)
Tak ja vam taky povim tajemnstvi :o)
Kompoty, presnidavky a jine oteviram sama... mnohdy za pomoci horke vody, lzicky, sikovek(jednou), otviraku na konzervy (mnohokrat jsem se radeji "prokrajela" vickem, nez bych ho otevrela)
Ale kdyz jsme doma oba, tezka prace samozrejme pada do rukou meho muze. On je ten princ, ktery si ochranuje zenu od prikori bezneho sveta (kdyz je zrovna doma a prikori jsou nablizku). Kdyz neni doma, princezna moc dobre vi, kde jsou sikovky a jak je pouzit ;o)
Zdravim vsechny novodobe princezny!
J.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: a co ty kompoty? 

(2.4.2004 12:24:52)
tak ja vam teda reknu, jak je to u nas. tri mesice po porodu jsem se vratila do prace (mam volnou pracovni dobu a nektere veci muzu delat doma, muj muz je na volne noze). ja se staram o dite (kojim, prebaluju), peru, zehlim. manzel nakupuje, vari (kazdy den), uklizime spolecne (kazdy pulku bytu). asi dvakrat tydne manzel hlida syna - normalne ho prebali, ohreje odstrikane mliko, nakrmi. kdyz prijdu z prace oba vypadaji spokojene a v poradku. manzel obcas nemuze najit klice, reknu mu tri mista, kde by mohly byt a on si je najde. ja nechavam hrnky od kafe po celem byte. rucnik si manzel bere ze skrine. kdyz ve skrini nejsou ponozky vi, ze je najde mezi nevyzehlenym pradlem a na nic se me nepta. kdyz potrebuju vzit neco z mist, kam nedosahnu, zavolam manzela, ackoli mame k tomuto ucelu schudky. kdyz nas sousedi vytopi, ja vytru a manzel vymaluje. v zivote bych nikdy nerekla, ze muzi jsou neschopni a nemam to rada. myslim, ze vetsine zen vyhovuje se tvarit, ze jsou schopnejsi nez muzi a v domacnosti zcela nepostradatelne. neni to pravda. a taky si myslim, ze takzvana nepostradatelnost v domacnosti dava zenam pocit moci a nadrazenosti - protoze ony zvladnou vsechno, praci, deti, domacnost. lenka p.s. jsem feministka.
 Lida 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: a co ty kompoty? 

(3.5.2004 15:52:30)
Tak gratuluji,
k tomu bych se chtela nekdy propracovat. Zatim mi to funguje, jen kdyz oba mame dobrou naladu a nemame stres. Jinak se musim pri kazde prosbe o rozdeleni prace napul divat na hooodne otraveny oblicej a vyslechnu si, ze jsem hrozna, ze porad neco chci. Pro upresneni - ja zehlim, peru, varim o vikendech, uklizim (podlahy, prach, stlani, veci, ktere manzelovi nekde "upadnou") a zasivam. Manzel jednou za cas zapne mycku, kdyz ma neco umyt rucne, zepta se me, proc to nemuzu umyt ja, umyva zachod a vsechny umyvadla, ridi auto, jezdi na nakupy i sam, kdyz me se nechce, a vydelava podstatne vic nez ja, ackoli nase prace je minimalne stejne narocna. Neni to idealni a az se narodi dite, budu potrebovat o dost jine usporadani. Sama se desim tech reci, nez se to vyresi.
ber to tak, ze takovi chlapi, jakeho mas ty, jsou dost vzacnost a zenska musi byt moc chytra a trpeliva, aby se domohla aspon neceho a pritom udrzela doma pohodu a klid. Mej se fajn. Lida
 Papka 
  • 

Pozor! 

(7.4.2004 13:16:25)
Pozor na to! Může být, že tvlj přítel je jenom nepraktický. Já bych to spíš viděla jako lenost, pohodlnost, využívání druhách ve svůj prospěch. Být tebou, rychle ho to odnaučím, nebo to bude časem o hodně horší!!!
 Vašek 
  • 

Broučku, neviděla jsi...??? II 

(25.11.2004 9:57:11)
Milé dámy, napadlo Vás někdy, že chyba nemusí být jen ve Vašich mužských protějšcích, ale i někde jinde? Stejný problém samozřejmě panuje i u nás doma. Netvrdím, že vždy dávám věci na stejná místa, ale ve většině případů je mi jasný okruh míst, kde by se daná věc mohla, nebo měla nacházet.
Problém však vidím vtom, že rodinné zvyky každého z nás jsou samozřejmě jiné a taky mužský a ženský pohled se místa pro určité věci je značně odlišný. To co je pro manželku místo nepochopitelné je pro mě místo naprosto přirozené. (Tím samozřejmě nemyslím ponožky na opěradle křesla)
Jelikož manželka automaticky přebrala starost o domácnost, své místo pro většinu věcí určila ona. Výjimkou jsou pouze 3 police ve skříni s nářadím ve kterých mě nechala úřadovat samotného. A věřte mi, že tam najdu vždy všechno co potřebuju.
Po 15 letech svobodného života si totiž i chlap zvykne na svůj styl uspořádání domácnosti a přizpůsobit se úplně jinému modelu není zas tak triviální.
Většina z nás proto bez hádek rezignuje a podvolí se Vašemu uspořádání domácnosti, ale pak se nelze divit, že po mnoha věcech neustále pátráme a i po několika letech nám umístění řady věcí zůstává utajeno.
Ale abyste neřekly, že problém svaluju jen na Vás, připouštím, že je v tom možná i určitá lenost, nebo podvědomá nechuť převzít Váš model domácnosti a nemít na jejím uspořádání žádný vliv.
Zkuste se tedy svých protějšků zeptat i na jejich názor jak si dmácnost představují. Pokud Vaši partneři ještě neskouzli do úplné rezignace, možná budete překvapeny, že jejich skleroza se podstatně zlepšila. Když se Vám však jejich návrhy nebudou líbit a hned zkraje je setřete, že takové a takové místo či způsob uložení je blbost atd. můžete mít jistotu, že se totální rezignace brzy dostaví (jako u mě) a do smrti jim logika domácnosti zůstane utajena.
Přeju Vám i Vašim partnerům hodně trpělivosti.
Václav
 markéta 
  • 

znám 

(20.10.2005 15:38:32)
Znám i když ne v tak velkém rozsahu. Můj muž celkem bez problémů nachází věci "volně ložené", ale zásadně oslepne, když se dívá do lednice nebo do skříně. Otevře skříň a říká "už nemám žádný čistý triko". Já už usínající zamumlám "máš". On "tady žádný neni" stále čumíc do skříně, ve které má dvě hromádky oblečení - kalhoty, svetry, trika, pyžama - všechno dohromady, protože to odmítá funkčně třídit. Takže vstanu, z první hromádky sundám kalhoty a ejhle - pod nimi tři trička. Pak z druhé hromádky sundám kraťasy a ejhle - pod nimi dvě trika. Odpověď z jeho strany "ajó". Jednou už jsem dostala strašný vztek a řekla jsem mu "máš tam několik triček, tak já vstanu, ale všechny, který tam najdu, ti hodim na hlavu". Když setrval u názoru, že tam žádný není, vyskočila jsem z postele a všech 5 triček jsem mu vztekle naházel na hlavu - to byla úlevááá :-)))

To samé je s hledáním řízku, okurek, rizota, polívky apod. v lednici. Jenže tam si nemůžu ulevit házením na hlavu.
 LUcie, 2 děti 
  • 

Re: znám 

(20.10.2005 17:04:22)
Také to znám a mám doma- dokonce 2x. Tátu a manžela. A syn k tomu jistě doroste. Jak jsem ale někde četla, tak je to naprosto normální a je to dáno rozdílnou prací mozku u žen a mužů. U chlapů se prý zapojuje více jen jedna hemisféra, či co. Zkrátka to neřeš a ber to jako něco za co chlapi nemůžou:-)
 Myška69 


Jako u nás... 

(29.7.2007 15:48:16)
Při čtení tohoto článku jsem se musela opravdu pousmívat,ač jsem měla chvilkami stav,kdy jsem se ocitla v naší domácnosti a ten Honza byl můj manžel.U nás - asi jako v každé rodině - uklízím já.A pak tedy vše padá na moji hlavu.Po 3 letech manželství a po 5 letech společného žití v jednom domě si můj manžel nepamatuje,kde má kraťasy,kde jsou pracovní věci...atd.Takže já,ač spím nebo sekám zahradu nebo mám ruce v těstě,musím jít a vyndat mu oblečení ze skříně a připravit mu to jako malému prvňáčkovi.O společném jídle ani nemluvě:naše maličká připraví prostírání (je ji 2,5 roku),on si dřepne na zadek a čeká.Malá tedy donese i příbor,která ji samozřejmě připravím a on dřepí.Malá donese i různá dochucovadla,on dřepí.A když pak konečně nanosím jídlo já a sednu k jídlu,něco mu chybí.Teda se zvedne,stoupne si před kuchzňskou linku,zírá na ní a ptá se mě:kde to je?,aniž by otevřel jakákoliv dvířka.Jednou jsem nestila doběhnout včas a byly vyndané všechny mouky,cukr se mu vysypal...byl o skříňku vedle - od té doby ani neusedám ke společnému jídlu,dokud on nezačne jíst a já mám tak jistotu,že se taky v klidu najím.
 Lassie 
  • 

Re: Jako u nás... 

(29.7.2007 22:28:34)
Myško, nezlob se, ale moc nerozumím tomu, proč se nepokusíš něco změnit a přistupuješ na tuto hru. Jak si můžeš vážit "chlapa", kterého přirovnáváš k prvňáčkovi a který si neumí ani vyndat příbor? Pokud je malá dcerka samostatnější, než dospělý chlap, bude někde chyba. Nemyslím, že bude až tak nemožný, jak ho popisuješ. Věřím, že pokud by ho okolnosti donutily, naučil by se otáčet v domácnosti stejně tak, jako Ty nebo kdokoliv jiný. Pokud tedy není mentálně retardovaný či netrpí žádnou jinou poruchou či chorobou. Otázkou je, zda Ti stávající stav nevyhovuje -proč bys to jinak nechala dojít takhle daleko?
 Šárka 
  • 

Prosím tě, máme...? 

(29.7.2007 16:15:06)
... kladívko, hřebíčky, metr? Jo? a kde to, prosím tě, je?
Ano, ano, můj přítel se ptá i na tyto věci (očimakroutícísmajlík).... ptá se mě prostě na všechno.

A z jiného soudku...ale jistě všichni znáte... :
"Stojí ve dveřích a pojď už...zase zdržuješ... (že se roční dcera neoblékla sama, to už je vedlejší...že nikdo nezavřel dveře do pokojů kvůli psovi...atd. atd.), když už stojím ve dveřích i já, začne panikařit...jé, nemám mobil, prosím, podáš mi ho, ještě nemáš boty...jé a počkej, klíče od auta...kam jsem je dal....(když je hodně sebekritický, nazve se blbcem ;-) ovšem klíče jdu hledat stejně já...nemám přece ty boty... tak takhle já pořád zdržuju... ;-) )
 klatovan 
  • 

Re: jak to vidí chlap 

(30.7.2007 10:07:43)
Možná jsem jediný chlap na této diskusi ale když čtu vaše příspěvky, tak prostě musím. Ještě donedávna jsem byl v domácnosti za moulu který stále hledá, pak ale přišlo druhé dítě a po roce manželčiné mateřské jsem na rodičovskou dovolenou se starostí o domácnost a děti nastoupil já. Neuklízím ani nevařím tak dobře jako má drahá polovička ale snažím se. Po roce pobytu v domácnosti kdy jsem to já kdo dává věci na "své" tedy jinak řečeno mnou určené místo jsem to já, kdo vše ví a manželka tápe po bytě. Člověk si prostě podvědomě zafixuje polohu věcí a vidí je dříve než ten kdo je neukládal. Pokud vám mohu poradit tak nechte prostě manžela víc uklízet (alespoň své věci), on pak bude vědět kde je hledat.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.