| kaMyš | 
 |
(5.3.2004 21:44:26)
Nám teda takhle Vojta reaguje už asi od roku - roku a kousek, akorát je to chvílema horší a chvílema lepší. Obvykle se vztekle válí na zemi tak 3-5x denně (když ho sundám ze židle, když nejdeme tam, kam by chtěl, když nedokážu uhodnout, na co má chuť nebo když mu to nechci dát,...)
A zajímavé je, že někdy to nahrazuje chutí do něčeho si vztekle bouchnout - snažím se mu vysvětlit, že ne do mě. Nenapadá vás, do čeho bych ho měla nechat bouchnout, když to potřebuje? Do hraček mi to nepřipadá jako dobrý nápad, možná vyčlenit speciální "vztekací" polštář?
Metodu pevného objetí jsem párkrát zkusila, ale nevím - měla jsem pocit, že je ještě nepříčetnější než předtím. Vysvětlování v tomhle věku nezkouším, prostě si trvám na svém.
|
| Dana s Bryankou, 3 roky | •
|
(6.3.2004 8:33:59)
Never tomu, ze ti vysvetlovani nic nepomuze. Ono se nam mnohdy zda, ze to nase deti nepochopi, ale to je opravdu omyl! V kazde hlavice neco uvazne i kdyz je jim treba jenom 18 mesicu. Dnes se presvedcuju, kolik si moje mala pamatuje treba i rok zpatky. Bryanka se taky umi poradne vzteknout (taky sebou nekdy prastila o zem) - ted uz to nedela vubec ! Myslim si, ze to chce VYTRVAT ! ! ! ( s tim vysvetlovanim) a naucit udelat kompromis a hlavne i pres to, ze se to v Cesku nenosi - snaz se byt porad pozitivni. Dneska mala vi, ze kdyz se jde nakupovat muze si vybrat jednu malickost. V drtive vetsine pripadu ji staci lizatko (to snad kazda kapsa unese ? ?) Taky kdyz brala veci z regalu mela jsem pripraveny na papiru napsany nakup a rekla ji, ze to na seznamu nemame a jestli by mi nepomohla najit to co mam na listku. Precetla jsem ji nahlas co tam je a proste jsem ji zamestnala. Objimat dite, ktere se vzteka se muze zdat nekomu absurdni , ale ver mi, ze to funguje. A ne jenom u nas. Ale hlavne je to urcite ferovejsi, nez nasadit chudaku diteti ledovou sprchu, nebo jiny stupidni fyzicky trest. Takove chovani neni resenim, ale je jenom projevem frustrace (bezradnosti)a neschopnosti rodicu. Priznam se otevrene, ze i ja jsem byla nekolikrat pekne vytocena. Rozhodne to chce hodne trpelivoti a sebezapreni rozzurene dite zklidnit, obejmout a utesit. Udelej to pri kazdem opravdu velkem vystupu.
No a na hracky se dneska chodime divat s nadsenim. Mala je spokojena, ze sem tam koupime nejakou tu nejlevnejsi blbinku. Posledne zarila nad pytlikem sklenenych kulicek. Staci jenom rict, ze na velke hracky dneska nemame dost penizku, a neco krasneho koupime az trosku nasetrime. Ale tento slib je potreba jednou za cas taky vyplnit. Skoda, ze casto v Ceskych obchodech panuje hodne nevraziva atmosfera jak ze strany prodavacu tak i ostatnich nakupujicich - to ti na klidu a radosti ze zivota neprida. Jenom proste chci rict, ze uplne souhlasim s autorem clanku a ze holt u nas to urcite zabira.
Hodne trpelivosti a vynalezavosti vsem preje
Dana
. . . . . a ted do me !
I kdyz pripoustim, ze fakt je to nekdy nad lidske sily, zachovat klid !
|
| Marketa, mimi 7,5 mes | •
|
(6.3.2004 9:45:40)
Ahoj,
tohle praktikovala moje mama a tvrdi, ze ani ja ani segra jsme se nikdy nevaleli po zemi a nevztekali. A to jsme obe docela dobry cholerici.
Mama rikala, ze se nas snazila do vseho zapojovat a vsechno nam vysvetlovat a pry to fungovalo. Taky jsme si mohli koupit jednu sladkost na tydennim nakupu atd.
No uvidim, jestli se to osvedci i v pripade moji dcery. Uz se tesim az do toho vztekaciho veku doroste:-(( Zatim je to takova hodna princeznicka...
|
|
| Jana | 
|
(6.3.2004 10:00:27)
Dano :o)
Jo, jo, pekna teorie, taky to u nas fungovalo. A obcas to funguje i ted. Ale kdyz TOma chytne des-bes, tak nevnima. A je uplne jedno, ze mu neco povidam, co delam, akorat jeci NEE, NENIII, NEBUDEEEE... a ted, babo, rad ;o))
Vsak on z toho vyroste. (doufam)
J.
|
| Sylvie | 
|
(6.3.2004 10:08:19)
Jani, zrovna jsem to chtěla napsat :o) MMCH Verunka se při nákupech NIKDY nevztekala kvůli tomu, že by něco chtěla koupit. Až od chvíle, kdy jsme pravidelně začali kupovat lízátko dokáže být vzteky bez sebe, když se hodlám nejdřív stavit pro mrkev a chleba, a teprve potom dojít pro lízátko... :o) Ale musím se pochlubit, včera jsem se dvěma vzteklými dětmi přemýšlela, jestli je lepší zajet do delší fronty, kde maj lidi míň věcí v košících, nebo do kratší, ale s košíky přetékajícími... a jedna hodná pokladní KVŮLI MNĚ zasedla k pokladně a ještě mi klidnila dítě, abych si mohla uklidit mákup do kočárku :o)
S.
|
| xxxxxxxy | 
|
(6.3.2004 16:45:49)
Aniž bych se chtěla někoho dotknout, musím říct, že děti nejsou stejné. Rodiče těch klidnějších, kterým se něco dá vysvětlit se hrozně diví, proč to neudělají i jiní rodiče, vždyt je to tak snadné. Slíbím něco malého koupit, zapojím dítě do činnosti a je po problému. Ha ha ha! Jsou i jiné děti. My naštěstí nemáme velké scény v obchodech, ale zase máme scény doma, a velice těžko se řeší. Naštěstí mi psycholog vysvětlil, že to skutečně není naše chyba. Jak psala Jana, některému dítěti můžete říkat co chcete, a ono to prostě nevnímá a ječí dál, a někdy nejenom ječí, ale i vším mlátí, do všeho kope, nadává... A zkuste pevně obejmout takového šestiletého vzteklouna! Leda svázat. Jediné, co částečně zabírá, je důsledné trvání na svém a nevytočení se, ale je to často nad lidské síly. A ignorování vzteklouna, pokud to jde. Jak není publikum, není ani vztekání.
|
| xxxxxxxy |
|
(6.3.2004 18:22:06)
musím dodat, že se nám s manželem dneksa povedl zázrak . Oba najednou jme usoudili, že už nám došla trpělivost (dětského teroru už bylo dost) a když se štělovala ke scéně, začali jsme se jí posmívat, že se vzteká málo, že má na víc atd. Nakonec si to rozmyslela, splnila, co jsme chtěli a začala být hodná. :-))
|
| xxxxxxxy |
|
(6.3.2004 18:30:07)
jo a myslím, že není dobrá rada, aby vztekající se dítě rodič omlouval před přihlížejícími, že je unavené. Tím omlouvá sebe: "nejsem špatný rodič, který nezvládá dítě, dítě je unavené" a dítě se naučí, že jeho vzteklé chování je omluvitelné.
dítě musí pochopit, že se chová nepřijatelně. Rodiče ho samozřejmě mají rádi i tak, ale jeho chování je nepřijatelné. Působí problémy jen samo sobě. Chce to zvládnout dítě psychicky, aby pochopilo, že tím ubližuje jenom samo sobě. Fyzické tresty jsou k ničemu, je to jenom donucování silou, nikoliv výchova (když vám dá zloděj na krk nůž, taky mu "dobrovolně" vydáte peněženku).Ale psychicky by to jít mělo - např. vztekáš se, tj. nestihneš to a to do večerníčku, tudíž nebude. Vztekáš se, máme z tebe legraci. atd. Vztekáš se, tvůj problém, nás to nezajímá, za deset minut odcházíme, ty v tom stavu oblečenosti, v jakém budeš.
Postupně se to učíme a postupně to zabírá. Zhruba takhle nám to poradil psycholog.
|
| Věra. | 
|
(6.3.2004 18:38:44)
Ahoj Heli, napsalas to moc hezky a snad vám to bude fungovat, jediné co se mi trochu nezdá, je ten výsměch, přece jen, rodič a dítě nejsou si zcela rovni, dítě je na rodiči závislé, a když se mu rodič začne posmívat, nemusí to v tom dítěti vzbudit zrovna příznivé myšlenky," jsem ne ně odkázáno..a...oni se mi ještě smějí..."
Ale jinak jsi to napsala skvěle, díky, některé děti jsou fakt temperamentní až..až :-(((
|
| *Jezinka* | 
|
(7.3.2004 1:33:00)
Myslím, že Heli nemyslela výsměch, ale spíše postoj tohoto druhu: "Tím, jak se právě chováš, se jenom ponižuješ. Děláš něco, čeho si nemohu vážit. Tvoje chování je primitivní." Dobré je verbalizovat to asi takto: "Mám Tě moc ráda, škoda, že Tě občas přepadne takto nedůstojné, hloupé, směšné ... chování. Budeme se spolu bavit, až Tě to přejde!"
Děti to vztekání se pochopitelně bavit jen tak nepřestane. Ale zafixují si do budoucnosti vzorec: ať jsem se vztekal sebevíc, ničeho jsem tím nedosáhl, jenom jsem se zesměšnil.
Na některé děti možná funguje "metoda pevného objetí", ale v případě, že je 1 matka na 2 a více dětí, asi jediným možným způsobem je absolutní ignorance (vztekáš se = neexistuješ).
Když mi byly asi 4 roky, měla jsem takový pěkný záchvat u řeky nad nedojedeným hrnkem polévky (byli jsme s rodiči na vodě). Naši to vyřešili tak, že beze slova sedli do lodě a odjeli. Až do konce vody jsem byla hodná :o)
|
|
|
| kaMyš |
|
(6.3.2004 21:25:35)
To mi zní ooopravdu rozumně! Ani bych se nebála toho posmívání - myslím, že si dítě tak spíš uvědomí, že se chová směšně (i když teda na to je Vojta ještě malý, tedy je mu jedno, jak se na jeho vzteky tváříme).
V nějaké chytré knížce jsem zas četla radu, že je sice důležité, aby dítě chápalo nebo cítilo, že rozumíme tomu, proč se vzteká, že ho chápeme, ale na druhou stranu - a to je myslím velmi důležité - že by mělo vztek projevovat nějakou společensky vhodnou formou, třeba slovně ("Mami, zlobím se na tebe, protože...), že na jeho výbuchy vzteku se nejsme povinni dívat.
Ale to je z mé strany pouhá teorie, v realitě jsme zatím párkrát Vojtu postavili do kouta, ať se tam vyvzteká, párkrát jsem ho v největším amoku (když už mi ruply nervy) šoupla do postýlky a přišla pro něj až přestal křičet, párkrát jsem mu i pár lupla. Snažím se teda nechat vytočit co nejméně, mám pocit, že to je to hlavní, co můžu v dané situaci udělat. Skutečně rozvztekané dítě nevidí neslyší, takže nelze vychovávat.
|
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(7.3.2004 7:47:34)
Naprostý souhlas s Heli. Každé dítě je jiné. U nás pevný objetí taky nefunguje - jen ho víc rozčílí. Do pokoje ani postýlky ho nezavírám, ale nechám ho válet se po zemi a stojím nebo sedím u něj. V závěru se obvykle sám přitulí, i když to někdy trvá...
|
| Kika, 3 deti | •
|
(7.3.2004 13:51:33)
Jak to tak ctu a potom co za cele dopoledne tady vyvadeji dve starsi ratolesti (mam pocit, ze nam z relativne noveho domku zbyde kulnicka na drivi) jenom zhluboka dycham a nahlas pocitam. Obcas si i prerikavam dokola nazev prispevku. Doufam, ze mne tu neukamenujete, ale na nase to obcas plati. Musim jeste dodat, ze ja jako mala jsem take byla velmi zridka placnuta a zadne psychicke vykyvy to na mne nezanechalo...:-)
|
| vsechno ma svuj duvod | •
|
(7.3.2004 19:57:31)
Zrovna predevcirem jsem byla na prednasce jednoho velice uznavaneho a znameho psychologa - jsem Ceska, ale ziji v cizine. Zde se deti vychovavaji, ale ne bitim. Tento psycholog vysvetloval, ze naucit dite ovladat svoji agresi,se musi delat stejnym zpusobem, jako naucit dite chodit na zachod.
1. Pockej az dite je zrale. Okolo tri let. Kdyz dite zacne nekde kakat na gauci, tak ho musime odnest nekam, kde kakat muze. Kdyz se vzteka, odneseme ho nekam, kde si neublizi, nebo odneseme veci nebo jine deti, aby neublizil jim a cekame az to prejde.
2. Bud dobrym prikladem. Ukazujeme diteti, ze my dospeli chodime na zachod a ze my dospeli si nelehame na zem a nevztekame se, ze se dokazeme ovladat.
3. Pochval kdyz se vec povede. Pochvalime dite, kdyz se pekne vykaka do nocniku, tak pochvalme dite, kdyz zacina zvladat se nevztekat. Treba se vztekalo, ale ne pul hodiny, jenom par minut. To je treba pochvalit.
4. Prehledni chyby. Kdyz se diteti nepodari vykakat do nocniku hned, nejhorsi je zacit kricet, podivej, ty se to snad nikdy nenaucis, zase si se pokakal! Podivej, vykakal si se do kalhot, musime to sundat, do kalhot to nepatri, ale priste uz se ti to urcite povede, vid? Stejne tak se vztekanim, ted jsi se vztekal, neni to sprevne, ale priste uz to pujde bez vztekani, ze jo? Chce to trpelivost a motivaci.
Jeste vysvetloval, ze kdyz dite je agresivni, pokazde je k tomu nejaky duvod.
1. Jsou vsechny potreby uspokojene? Je dite prebalene,netlaci ho bota neboli ho neco, dite treba boli zada kdyz sedi v kocarku nekolik hodin, treba se chce jen pochovat, narovnat se, zmenit polohu, my take nevydrzime nekolik hodin v jedne poloze, nema hlad, zizen, neni mu vedro? Spouste maminek treba zrovna v supermarkedech diteti vubec nesundaji bundy a cepice. Dite se vylozene pece a pak se vzteka protoze jeste neumi rict, ze je mu vedro a jeste dostane na zadek.
2. Casto se stava, ze dite je agresivni, protoze se ukaze pozdeji, ze spatne slysi nebo vidi a take pokud je male, nema jeste tak rozvinutou komunikaci. Kdyz je dite v nejake situaci, ktera je mu neprijemna, treba mu nekdo bere hracku, nebo neco nemuze dostat co chce, nebo nemuze jit nekam ,kam chce, tak kousne nebo se vzteka, protoze jeho slovni zasoba jeste neni tak rozvinuta.
3. Dite muze byt agresivni, pokud melo nejaky silny zazitek, smutek, strach a pod. Rozhodne kdyz se zacne dite projevovat agresivne, nejaky duvod k tomu je a kdyz se ten duvod odstrani, vetsinou jde vsechno dobre.
|
|
| vsechno ma svuj duvod | •
|
(7.3.2004 19:57:58)
Zrovna predevcirem jsem byla na prednasce jednoho velice uznavaneho a znameho psychologa - jsem Ceska, ale ziji v cizine. Zde se deti vychovavaji, ale ne bitim. Tento psycholog vysvetloval, ze naucit dite ovladat svoji agresi,se musi delat stejnym zpusobem, jako naucit dite chodit na zachod.
1. Pockej az dite je zrale. Okolo tri let. Kdyz dite zacne nekde kakat na gauci, tak ho musime odnest nekam, kde kakat muze. Kdyz se vzteka, odneseme ho nekam, kde si neublizi, nebo odneseme veci nebo jine deti, aby neublizil jim a cekame az to prejde.
2. Bud dobrym prikladem. Ukazujeme diteti, ze my dospeli chodime na zachod a ze my dospeli si nelehame na zem a nevztekame se, ze se dokazeme ovladat.
3. Pochval kdyz se vec povede. Pochvalime dite, kdyz se pekne vykaka do nocniku, tak pochvalme dite, kdyz zacina zvladat se nevztekat. Treba se vztekalo, ale ne pul hodiny, jenom par minut. To je treba pochvalit.
4. Prehledni chyby. Kdyz se diteti nepodari vykakat do nocniku hned, nejhorsi je zacit kricet, podivej, ty se to snad nikdy nenaucis, zase si se pokakal! Podivej, vykakal si se do kalhot, musime to sundat, do kalhot to nepatri, ale priste uz se ti to urcite povede, vid? Stejne tak se vztekanim, ted jsi se vztekal, neni to sprevne, ale priste uz to pujde bez vztekani, ze jo? Chce to trpelivost a motivaci.
Jeste vysvetloval, ze kdyz dite je agresivni, pokazde je k tomu nejaky duvod.
1. Jsou vsechny potreby uspokojene? Je dite prebalene,netlaci ho bota neboli ho neco, dite treba boli zada kdyz sedi v kocarku nekolik hodin, treba se chce jen pochovat, narovnat se, zmenit polohu, my take nevydrzime nekolik hodin v jedne poloze, nema hlad, zizen, neni mu vedro? Spouste maminek treba zrovna v supermarkedech diteti vubec nesundaji bundy a cepice. Dite se vylozene pece a pak se vzteka protoze jeste neumi rict, ze je mu vedro a jeste dostane na zadek.
2. Casto se stava, ze dite je agresivni, protoze se ukaze pozdeji, ze spatne slysi nebo vidi a take pokud je male, nema jeste tak rozvinutou komunikaci. Kdyz je dite v nejake situaci, ktera je mu neprijemna, treba mu nekdo bere hracku, nebo neco nemuze dostat co chce, nebo nemuze jit nekam ,kam chce, tak kousne nebo se vzteka, protoze jeho slovni zasoba jeste neni tak rozvinuta.
3. Dite muze byt agresivni, pokud melo nejaky silny zazitek, smutek, strach a pod. Rozhodne kdyz se zacne dite projevovat agresivne, nejaky duvod k tomu je a kdyz se ten duvod odstrani, vetsinou jde vsechno dobre.
|
| Nicole+dvojcata | •
|
(7.3.2004 23:15:01)
Me dvojcata jsou nekdy opravdu nezvladatelne vztekli tak se ptam jestli to muze byt tim ze moje tehotenstvy nepatrilo mezi nejlepsi(hodne stresu)a par mesicu po narozeni holek sme nezili klidne(domaci hadky a zase stres)Diky Nicole
|
|
|
| vsechno ma svuj duvod | •
|
(8.3.2004 0:17:37)
Jeste bych chtela trochu vylepsit ten posledni bod o tom, ze deti mohou byt agresivni, pokud maji nejaky silny zazitek, zaziji smutek, strach nebo se citi nejisti apod. Pan psycholog nam vypravel o jednou chlapeckovi, ktery kdyz prisel do prvni tridy, tak pokazde, kdyz si deti sedly ke stolu a mely zacit jist svacinu, tak byl uplne histericky a vsechny deti napadal, kousal, bil a strasne vyvadel. Co delat? Narezat mu? Samozrejme,ze mu vysvetlovali, ze se to nedela, ze musi sedet v klidu a jist s ostatnimi detmi. Tento psycholog byl pozvan, aby pomohl v teto situaci. Ukazalo se, ze tato agrese (jako kazda jina) mela duvod. Tento chlapecek zil s maminkou a s nevlastnim tatinkem. Kdyz maminka nebyla doma a tento muz daval chlapci kasi nebo nejake jidlo, tak chudak kluk vzdyky kdyz ukapl kasi nebo rozlil stavu nebo moc patlal, tak ho tento muz vyzvedl za krk do vzduchu a odhodil ho do kouta. Toto trvalo nekolik let a pokazde, kdyz usedli ke stolu. Tento chlapec mel tezke zazitky z toho sedet u stolu a jist, takze pokazde kdyz mel usednout ke stolu vedel, ze prijdou rany. Bil okolo sebe aby se branil. Chlapec prodelal terapii a vse vypada OK.
Nebo kdyz dite zazije veliky smutek, ktery mu nikdo nepomuze rozebrat a pod. Jeden chlapec nemel stesti na rodice. Pres tyden to nejak vydrzel a na vikendy byl u sve milovane babicky. Tam dostal najist, byl vykoupan, tam jeho vlidna babicka zahnala vsechny bolistky, u babicky byl jako v raji.Jenomze jednou tuto milovanou babicku prejel nakladak. Kluk se s tim nevyrovnal, nikdo s nim tento strasny stesk nijak neprobral a on se z toho nemohl dostat sam. Tak zacal byt agresivni ke svym spoluzakum. Az se po probirani jeho situace, kde se hledala pricina, zjistilo toto. Take tento chlapec prosel terapii, vyrovnal se se smutkem, dostalo se mu pomoci a je ted OK. Ja jenom myslim na vsechny ty deti co treba ztati nekoho koho miluji ve valecnych konfliktech apod.
V Londyne stale premysleli, proc deti z chudcich ctvrti jsou vice agresivnejsi nez deti ze ctvrti bohatych rodicu. Deti z chudych ctvrti bydlely casto jenom s jednim z rodicu. Jejich matky musely hodne pracovat, treba nekde v tovarne a i v noci- vice smen- aby uzivily rodinu. Deti v techto rodinach sly rano do skoly bez snidane - mama byla stale jeste ve fabrice. Mely proste hlad. V nekterych skolach zacali organizovat jednoduche snidane a pomohlo to vic, nez tem detem porad nadavat do spratku.
Jedna maminka se porad zlobila na sveho kloucka, ze neposloucha. V kolektivu byl agresivni na vsechny deti. Po nejakem case se ukazalo, ze skoro neslysel.
Kdyz dite zazije nejaky sok nebo zaziva trauma po delsi dobu - tak je agresivni. Nemusi byt primo tercem nasili - staci kdyz je svedkem. Nekdy byva horsi byt svedkem toho jak tatinek bije maminku nebo videt jak tatinek rozbije zlosti dvere nebo stul. Dite je nejiste a stane se agresivnim.
Agresivita u ditete znamena, ze toto dite se nema dobre bud po fyzicke nebo psychicke strance. Take ruzne hormonalni problemy hraji roli. Hyperaktivita a pod. A copak vime, jak nase deti ovlivnuji vsechny ty latky v bombonech, limonadach a v jidle vubec? Co to s nami dela? Takze nez udalame ty ty ty, tak bychom radeji meli prijit na duvod, proc to dite je agresivni a snazit se mu pomoci. Vetsi dite, ktere je agresivni a treba ublizuje mensim detem, to urcite nema doma nejruzovejsi. Rodice na nej kaslou a nechaji ho rust jako kul v plote, chybi mu laska, nebo ho tatinek sikanuje a bije ho? On si pak vyleva zlost na druhych. A co s klukem, co napadne sveho vychovatele? Napadl ho jen tak z legrace? Nebo ho ten vychovatel sikanoval a tyral po dlouha leta? Samozrejme, ze nemuzeme omlouvat nasili. Vetsinou potrestame nasilnika, ale tento nasilnik byl sam obeti nasili nekdy drive. Nasili rodi dale jen nasili. Ale toto je uz zase jina diskuse......
|
| vivian | •
|
(8.3.2004 10:19:01)
Zaujal me tvuj prispevek. Take ziji v zahranici a mame 9ti mesicniho syna. Uz ted je dost hyperaktivni, takze ocekavam, ze "obdobi vztekani" se u nej urcite dostavi. Moc by me zajimalo, jestli psycholog, ktery vedl seminar, jenz si navstivila, nevydal nejakou knihu tykajici se tohoto tematu. Pokud ano, mohla by jsi prosim uvest jmeno autora a nazev knihy? Da se sehnat v US nebo v UK? Dekuji za odpoved.
|
| vsechno ma svuj duvod | •
|
(9.3.2004 0:13:57)
Knihy napsal myslim dve. Ale zjistim jestli jsou prelozene do anglictiny a napisu ti jeho jmeno. My maminky si vzdychame, jak mame uvztekane deti a pritom bychom se mely radovat z toho, ze mame uplne normalni deti, ktere se chteji a maji pravo na to se vyvinout v samostatne osobnosti. Jak muzou fungovat ve svem zivote, kdyz uz od malinka v nich potlacujeme jakykoliv projev. Maji pravo na to aby nejakym zpusobem daly na jevo, ze nesouhlasi - my je musime naucit aby se postupne naucily vyjadrovat nesouhlas a jiny nazor jinak nez si lehnout a kopat okolo sebe, ale nebrat jim to, ze maji nazory. Copak chceme mit nejake uslapnute deti, ktere jenom stoji a bez jakehokoliv odporu delaji co jim rekneme? Muj syn ma spoluzaka ktery ma myslim hyperaktivitu a bere nejake leky a nejake vitaminy na toto urcene. Je to fajn kluk.
|
|
|
|
| Věra (skoro 3 a 5 let) | •
|
(8.3.2004 11:29:03)
No synáček dřív občas plácnutý byl, ne tak, aby ho to bolelo, spíš to byl jediný způsob, jak zastavit nevhodnou činnost. Přestala jsem s tím, když jsem si uvědomila, že děti začaly tímhle způsobem řešit spory mezi sebou. Nedáš mi hračku -bum.
"Dostaneš na zadek, protože biješ sestru" je dost absurdní věta.
|
|
|
| Hana, dcera Diana 2.5 roku | •
|
(7.3.2004 20:05:18)
Moje dcerka ma vztekaci obdobi asi tak 2 mesice, silene rve, kope, vali se... Manzel tomu nerozumel a chtel ji vzdycky ztriskat, samozrejme jsem mu to nedovolila! Vedela jsem, ze jsi ta mala nedokaze poradit s vlastnimi pocity, ale neumela jsem to vedecky vysvetlit a najednou najdu tenhle clanek... Na Dianku proste zabira jenom jedno: Kdyz ji to popadne, musim zustat ledove klidna, mluvit na ni tise a pomalu ji hladit a nakonec obejmout. Zabralo to zatim vzdycky a to tak do dvou minut. Takze to maminky nevzdavejte, nebijte decka a hlavne se nenechte vynervovat spatnymi reakcemi okoli...
|
|
|
| Iva | •
|
(9.3.2004 12:16:44)
Heli, máme stejné děti.
S tím ignorováním je to ale taky těžké. Nás to přivedlo až na dětskou psychitrii, kde nám po vyšetření řekli, že dítě je velice inteligentní a vlastně v pořádku, a že na to jeho chování vlastně žádná pomoc neexistuje, a vzhledem k tomu co již bylo řečeno ať se u něj prostě střídáme a snažíme se to přežít a nějak to vydržet, že někdy nepomůže nic, pokud ho nechceme cpát tunou prášků. ŽE Z TOHO VYROSTE.ŽE JDE O TEMPERAMENT. VÍ CO CHCE A JDE SI ZA TÍM. (Šli jsme tam vlastně proto, že dítě mívalo ohromné záchvaty vzteku, kdy bylo prostě nezvladatelné, a když jsem ho ignorovala, chovalo se natolik destruktivně, že se to prostě ignorovat nedalo, specialita byla zdemolovaný pokojíček, rozbité květináče (házení věcmi) a opakované otvírání dveří a opětovné úmyslné zabouchnutí (prostě kravál) s výdrží desítky minut, a taky hlavně šlo o zdraví a možnost si ublížit. Cílem tohoto chování bylo si tu pozornost stůj co stůj vynutit (a dostat to, co chtělo). Už je to za námi, aspoň doufám. Tvrdím ale, že možnost při záchvatu cokoli vysvětlovat pro toto dítě neexistuje, snahy o objímání taky obvykle jen přilily oleje do ohně.Další dítě se sice taky občas zaseklo, ale obvykle si dalo většinu věci vysvětlit celkem snadno a bez problémů, a pokud k potížím došlo, šlo v porovnání se sourozencem o hodně vyvařený čajíček, prostě slabota (jen ve srovnání, jinak taky řádí občas hezky).
Vím, že rady jsou tady míněné v dobrém a upřímně, ale prostě je fakt že s některými dětmi to nejde tak snadno, a není to vždy jen tím, že by to rodiče dělali špatně.
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)