| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Stáří 3 roky: válí se po zemi, jakmile řeknu "ne"

 Celkem 78 názorů.
 xxxxxxxy 


vtipálek 

(5.3.2004 16:30:58)
autor je zřejmě vtipálek neb se setkal jen s výjimečně hodnými dětmi.Neřekl nám, co dělat, když je dítě nepříčetné, na jakékoliv , i to nejvstřícnější, vysvětlování reaguje dalším ječením, event,do všeho kope, z obchodu se dá odvléct leda násilím...
Když telefonujete, přivinutí nestačí, řve tak, že nemůžete mluvit a nic neslyšíte. Opakovaná vysvětlování nefungují, udělá to znovu...atd.
 Iva 
  • 

Re: vtipálek 

(5.3.2004 16:59:39)
No, klasika. Jako vždycky. Když je dítě normální (tedy má obvyklé reakce), tak žádné rady nepotřebujete, a když se vymyká, stejně vám nikdo neporadí.
Moje děti například dodnes velice rádi vyrušujou, když telefonuju. Prostě žárlí, a jak si vezmu telefon, okamžitě mi něco povídají, dožadují se něčeho atd. Jedno dítě je tak umíněné, že jak se rozhodne pro jednu věc, už ji nenahradím jinou ani omylem, ono chce tamto a hotovo. To bylo od prvních měsíců, a jak záchvat zuřivosti začal, nepomohlo absolutně nic.
Podle mě jediné co má výsledek je snažit se to ve zdraví přežít a těšit se na pubertu, kdy se mi tyhle problémy budou už zdát úsměvné. Budu řešit horší.
Ale chápu, co tím autor myslel - jednat s dítetem mírně a lidsky, ale pevně. To souhlasím, jen jak to provést, že?
 Petra Konečná, kluk 3roky 
  • 

Re: Re: vtipálek 

(28.1.2005 13:15:48)
Máme doma chlapečka, necelé tři roky a bojujeme se záchvaty zuřivého vzteku. Většinou když nedostane to chce. (Manžel většinou nevydrží, tak je stejně po jeho)Skoušela jsem i osvědčenou sprchu, ale pak se zase nechce večer koupat. Nejhorší situace je u babičky a dědečka, kteří tyto záchvaty nezvládají a na Lukáše křičí, že je nevychovaný. Poradíte někdo, jak dál?
 Líza 


Re: Re: Re: vtipálek 

(28.1.2005 13:22:18)
Petro, jediný tip, který mám, je domluvit se s manželem, že bude taky důsledný. Jestliže si aspoň někdy malý vztekáním a válením po zemi vynutí, co chce, působí to jako odměna posilující nežádoucí chování. Pokud vydržíte, že nějakou (i dlouhou) chvíli ječí a válí se, přijde na to, že mu to není k ničemu dobré a časem to přestane dělat. Naopak se zaměřte na to, aby se mu "vyplácelo" klidné chování - tj. požádá-li o něco hezky, je-li schopen na splnění své žádosti chvilku počkat, chválit :-) Chce to čas ale hlavně důslednost. Podle mě.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: vtipálek 

(28.1.2005 18:55:36)
Petro,
rozhodně přesvědči manžela, že NESMÍ být po vůli syna. Když jeden z Vás řekne NE, tak MUSÍ VĚDĚT, ŽE NE a že Vás neukecá. To, že Ty řekneš NE a manžel to zařídí jako ANO, bude mít vysoce pravděpodobně za následek dvě věci: 1) syn si zvykne, že je vždycky po jeho vůli, což bude znamenat, že ani jednoho z Vás nebude poslouchat (a nebude zvyklý poslouchat ani třeba učitele ve škole), a věř, že situace bude čím dál horší pro celou rodinu (protože jak poroste, bude mít čím dál větší možnosti k prosazování své vůle, počínaje nevhodnými pořady v televizi, přes nevhodné stravování a neučení se až ke krádežím, drzému chování a ubližování druhým, což mluvím o dítěti zhruba pěti, šestiletém, a čím starší, tím pochopitelně horší věci může tropit, ve věku dospívání to může pokračovat drogami, loupežemi, znásilňováním atd.) 2) to si piš, že dítě vycítí, že netáhnete za jeden provaz, a bude štvát jednoho proti druhému, což pochopitelně může způsobit totální rozvrat manželství.
Moje rada: přesvědči manžela, že MUSÍTE táhnout za jeden provaz (samozřejmě vol co nejtaktičtější způsob - dá-li manžel na "věcné argumenty", sežeň patřičnou literaturu a dej mu ji přečíst, dá-li na "podkuřování", podkuřuj apod).
Držím palce.
M.
P.S. - nevěř, že SE TO samo spraví. Nespraví se vůbec nic. Můj syn bude za pár dní slavit sedmé narozeniny, a to KOUKÁM, co všechno se vyvrbí, že jsme dělali ve výchově špatně - ačkoliv jsme si celou dobu mysleli, že vychováváme nejlíp, co to šlo...
 Jana 


Re: vtipálek 

(5.3.2004 17:27:57)
"Vyjděte s ditetem s obchodu a okolostojicim vysvetlete,ze..."

V praxi to vypada asi takhle: mate kocar s mladsim sourozencem a v pod kocarem jeste nezaplaceny nakup. Nekde v hloubi obchodu stoji u krabice s lizatkama ten starsi, je rudy vzteky, jeci a vresti, slinta, u nosu nudli... Vy musite nakup vylozit, zaplatit, znovu narvat pod kocar, klidnym a vyrovnanym hlasem utesovat rvouci "nemluvne" v kocarku, vratit se do obchodu pro vrestana, zkontrolovat, jestli nepasuje lizatka v kapse a odnest ho. Z obchodu vychazite lehce psychicky narusena, pod pazi zmitajiciho se vrestana "neeee, to boooliii, chci taaaam, neeeee, nosit neeeeee!!", druhou rukou tlacite kocar s nakupem, mimi jeci...."
Za vami se ozyva" No videla jste to? To snad neni mozny...
A vy mate chut na vsechny okolo zajecet, at necuci, ze jste unavena. Narozdil od deti ;o)

Zdravim matky vzteklych deti! :o))))
J.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: vtipálek 

(5.3.2004 18:34:48)
Tak přesně na tohle jsem myslela - občas se zmítají děti dvě. (Nedejbože, když je to při odchodu z dětskýho koutku - než obleču druhýho, první ze sebe strhává oblečení.) Jak to dělají maminky se třema a více?
 Petra, 3 kluci 
  • 

Re: Re: Re: vtipálek 

(10.3.2004 12:26:54)
Jak to dělají matky se 3 dětmi ? - no pokoušejí se nezbláznit :-)))))))) Máme 3 chlapečky - dárečky v rozestupu 2 roky druhý od prvního a 3 roky třetí od druhého a přesně v tomhle věku jsem myslela, že se zblázním ... V našem okolí neexistoval jejidý obchod, jediná restaurace, jediná budova, kde nebyla scéna hysterického záchvatu vzteku dupáním počínaje, leháním na záda pokračuje a strhnutím regálu na sebe konče. Byl to běs - u prvního jsem měla nervy nadranc, u druhého míň a u třetího to přešlo - u prvního jsem si říkala - co tomu řeknou lidi - teď už je mi to fuk. Chce to prostě vydržet, držet se svých zádad a doufat, že z toho vyrostou. Teď, kdy už je ten nejmladší v první třídě už to docela jde - vztekají se jenom občas a s daleko menší intenzitou :-)))))))))), ale zase nám ten nejstarší leze do puberty, takže ...
Pevné nervy
 Nicole+dvojcata 
  • 

Re: Re: vtipálek 

(7.3.2004 23:05:50)
Tak s tim souhlasim taky.Ja mam 2leta dvojcata a mam uplne panickou hruzu s nima chodit do obchodu..no vlastne s nima nemuzu chodit vubec nikam...vse co jim zakazu se jim nelibi a delaji vse proto abych povolila.S jednou dcerkou mam problem a nevim si rady...jak uz sem rekla kdyz v necem nepovolim nebo ji vezmu neco s cim si nemuze hrat tak na me naprahne rucickou nebo kdyz ma neco po ruce tak s tim po me slehne(ne pokazde do me)takze ji dam na zadek nebo pres ruku a pokousim se ji vysvetlit ze se to nema ale moc to nezabira.Vim ze v tomto veku deti skousi vsechno ale nechci si to nechat libit protoze pak dele uz bych ji to asi neodnaucila.Tak se vas nekoho ptam jestli vi nekdo o nake dobre metode jak dite za tuto dobre a s dobryma vysledkama potrestat.Nicole
 Michal 
  • 

Re: Re: Re: vtipálek 

(8.3.2004 13:03:54)
Mila Nikolko,
jestlize placnete svoje detatko, tak mu tim davate najevo, ze ve chvili, kdy si nevite rady, je na miste toho druheho placnout. :-) Je to tak, deti napodobuji sve rodice. Jsou dva zpusoby vychovy deti: a) dominantni, kdy sve dite prastite, kdyz si nevite rady, z cehoz plynou dve varianty: 1) dite zacne potlacovat sve emoce, bude mist stale mene energie, nebude umet resit krizove situace v zivote nebo 2) stane se jeste vice agresivnim (jako treba kluk naseho souseda). b) pochopite, ze dite neni maly clovek a zacnete nejdriv pracovat na sobe. Jo, je to mnohem narocnejsi, zdlouhavejsi a pracnejsi. Takze se rozhodnete, jestli naucite sve dite chapat samo sebe i ostatni, jestli jej naucite odpoustet druhym a hlavne SOBE, diskutovat atd., NEBO mu budete dokazovat, ze jste autorita, coz Vam chvili bude fungovat, ale pak se to vymkne z rukou bud Vam, nebo jemu v zivote.
Nase slavna zapadni, krestanstvim vychovana (nebo resp. tim, co z nej zbylo) civllizace vi jen malo o cloveku. Bere jej jako fyzicke telo a o tom, kde sidli myslenky, emoce a jine, moc neuvazuje, protoze to nedokaze zmerit. A tak se uci sve emoce potlacovat a divi se, kdyz onemocni. Vychodni kultury jiz pred tisici lety chapaly cloveka jako system energii a fyzickeho tela. Clovek se vyviji v sedmiletych cyklech (muzete tomu verit, nebo ne, proste to tak funguje) - od 0-1 roku se vyviji prvni cakra (duvera v zivot tady na Zemi, pocit bezpeci), 1-2 druha a mezi 3. a 4. se vyviji cakra solar plexu, ktera ma mimo jine za tema prosazeni se. No a to je to vztekani, atd. Agresivita je jednou ze zakladnich emoci, nutnych pro preziti. Vice na www.cakry.cz, doufam, ze to jeste funguje.
Jinak deti odrazi nevyresene vlastnosti svych rodicu - Ti to jen nechteji chapat. Je to na dlouhe povidani.
Doporucuji knizku Muzi jsou z Marsu, zeny z Venuse a deti jsou z Nebe. Vybrat si podstatne pro sebe, nikoliv otrocky kopirovat, jak to nekteri delaji.
Zakladni zasady:
a) dite do sesti let mysli obrazne, nikoliv logicky. Tedy, pro vetu "Nechod do kaluze" se objevi obraz ditete cakajiciho se v kaluzi. Pro slovo NE neexistuje zadny obraz. Takze jako kdyby jste rekla "Jdi do kaluze". Ostatne - dite se uci, kdyz mu reknete nechod do kaluze, soustredi se na tu kaluz. Jak ma krucinal vedet, co teda ma delat? Ucte ho i sebe: reknete mu to pozitivne - vyhni se te kaluzi - je to bez zaporu a dite vi, co ma tedy udelat
b) chvalit, chvalit, chvalit - cokoliv udela dobre. Prehlizet omyly. I VY nejste dokonala...
c) kdyz se dite vzteka v obchode, znamena, ze jste nervozni VY. Cim jste nervoznejsi, tim je i on nervoznejsi, protoze CITI Vasi nervozitu, tak jako treba pes. To jenom my, vzdelani inzenyri, manageri a jini takzvane vzdelani inteligenti mame pocit, ze vime vsechno. Exkrement vime. Deti a zvirata citi emoce svych rodicu/panicku. My (vetsina z nas) jsme to zapomneli, protoze to v nas rodice nerozvijeli, protoze je to nikdo nenaucil. Pretnete ten kruh.
Dobra terapie k poznani sama sebe je www.aura-soma.cz. Prestante si myslet, ze vite vsechno, to je zaklad k tomu, abyste mohli jit dal... Fakt! Blbe se to vysvetluje, taky jsem to dlouho nechapal :-)
 Gábi, 2 děti 


Re: Re: Re: Re: vtipálek 

(8.3.2004 13:18:01)
No Michale, já bych to možná vysvětlila bez těch čaker, ale zásady jsou správné. Přenos nervozity z dospělého na dítě, vnuknutí nápadu udělat nějäkou hloupost atd. Ale zase na druhou stranu i batole ví moc dobře, co to znamená "NE!", ale dítě rádo zkusí, co se stane, když to poruší ;-) A plácnutí na zadaček nebo přes ruku zase není taková tragedie, funguje právě dobře u malých dětí, kdy jim může pomoci přetnout začarovaný kruh.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: vtipálek 

(8.3.2004 14:34:50)
Michale, to co píšeš je dobrá teorie, ale platí to s omezením, například jsem vždycky dětem říkala pojď, obejdeme tu kaluž, místo nechoD do kaluže, a nic to nepomohlo, kaluž měla magickou přitažlivost, ať jsem to řekla jakkoliv...Rozhodně to nebylo z neznalosti, prostě se jim líbilo do té kaluže jít, a stejně tak s tou nervozitou jistě vztekání souvisí, já jsem však začala být obvykle nervozní až když dítě začlo a ono prostě úplně normálně prosazovalo svoji vůli proti té mé.
A znám rodinu, kde dítě nikdy neplácli a ono se taky bít ostatní naučilo, docela důkladně...ostatně plácnout dítě když dělá něco špatně není podle mě akt bezradnosti, ale rozhodnosti, a když tím to dítě nemíním zlikvidovat, ale rázně na něco upozornit, tak to považuju za lepší reakci než si začít sypat popel na hlavu, jak já tomu dítěti, té rovnocenné lidské bytosti, asi nerozumím a měla bych teď hodně rychle pracovat na sobě, protože to dělám špatně, a proto dítě leze do kaluží a vzteká se v obchodě. To je bezradnosta ta dítě traumatizuje. Dítě je sice rovnocenné, ale šéf jsem až do určité doby já, a z toho všechno vyplývá. A výsledky z experimentální výchovy, kde rodiče neměli toto právo rozhodovat, jsou doslova katastrofální. K právu rozhodovat patří také právo vynutit si poslušnost, jinak by to právo bylo jen teoretické, a to je stejné jako by nebylo
Podle mě je to prostě složitější. Nějací se rodíme, a to je podle mě to hlavní. I v jedné rodině máš různé děti, a jedno z dětí v naší rodině mělo vždy sklony vyrážet otevřené dveře a tlačit na pilu tak, až se zasekla, (obojí obrazně)i když přístup ostaních byl vstřícný a přátelský. Ńeházela bych všechno jen na rodiče, vztekání v tomto věku je uvědomování si toho co chci, to je v pozdějším životě důležité vědět, ale taky je v tom proces učení se co vlastně můžu, a tady je určení hranic nutné.
 Píďalka jablečná 
  • 

Osbnost 

(9.3.2004 15:01:36)
Naše nejmladší holčička je velmi výrazná a nekompromisní osobnost snad od narození. Její přístup k životu je nesmírně pozitivní a dle vyjádření paní učitelky ve školce je to nadprůměrně inteligentní a přesto lehce zvládnutelné dítě. Vše je ale trochu jinak. Prostě tak trochu vidí do lidí kolem sebe a dokáže přesně odhadnout, kam až se dá zajít bez následků. V podstatě tak lidi kolem sebe dotlačí přesně tam, kde je chce mít. Na mě ale občas zkouší experimentovat, jestli by to třeba nešlo zajít ještě dál a co to pak udělá. Nezuří, nemlátí sebou na zem, ale zkrátka vede nenápadnou psychologickou válku a čeká, kdy bouchnou saze. Co si budem povídat, nakonec bouchnou vždycky, bez dalšího vysvětlování chytne zcela nepedagogicky pár přes zadek a najednou je to opět milá, příjemná a usměvavá osůbka, což vydrží tak půl roku do další krize.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: vtipálek 

(14.3.2004 17:02:44)
Nejste náhodou cvok?
 Ajanika 


Re: Re: Re: Pro Nikole 

(12.3.2004 23:18:51)
Nikol,také mám dvouletá dvojčata a začíná to být pěkně drsné!Pokud neječí a nervou se mezi sebou,tak proti mě napřahují,dělají různé grimasy a dvojitě slyším NEE!!Protože mám ještě dospělého syna a vím jaké hrůzy mě čekají,jsem celkemv klidu. Po počátečním řvaní na děti a sekání na zadek jsem zvolila metodu z knihy"Proč jsou šťastné děti šťastné"-stání v koutě.I když se mi z duše protiví americký styl výchovy,toto mě zaujalo a zdá se,že i funguje!Vím,že ve městě budeš těžko hledat kout,ale stačí když ho chvíli přidržíš pevně na místě než se uklidní a ty taky(druhé kupodivu neutíká,ale se zájmem přihlíží).Doma je to lepší,zpočátku jsem si myslela,že budou v koutě každou vteřinu,ale stále se to prodlužuje a dokonce si tam dojdou sami a čekají.Když se jich po chvíli slábnoucího řevu zeptám,jestli je to oukej a oni řeknou jo, můžou jít a vše je zapomenuto(tak na půl hoďky).Venku to ještě musíme vypilovat,zatím zabírá trocha sněhu do obličeje(co budu dělat v létě)? a při brzkém zachycení hysterického záchvatu bohužel korupce-lentilky.Hlavně to ber v klidu i když ti tečou nervy po chodníku,co jiného nám ostatně zbývá a když nejde o život...:0)))))
 Makina (Terina 2,5) 
  • 

Re: vtipálek 

(6.3.2004 2:50:08)
Tak teď se mi opravdu ulevilo, že v tom nejsme s naši princezničkou sami !!!:)
Už sme si říkali, že to není normální. Jednou se chová jak andílek a během minuty se změní v ďáblíka. Metodu zavření do pokojíčku jsme ze začatku praktikovali docela s uspěchem. Jenže po pár týdnech jsme už nezvládali ani to. Během pár minut pokojík proměnila v hromadu nakupujících se hraček. Pak vzala co bylo po ruce a začala neuvěřitelnou silou mlátit do dveí a u toho křičet "já už budu hodná". Když jsme jí řekli ať tedy uklidí hračky a přijde k nám začal řev znovu. Párkrát pomohlo ochlazení studenou vodou, ale pokud už byl vztek spojen z kopáním a válením po zemi nezabralo ani to.
Holt asi opravdu musíme zatnou zuby a vydržet !!
Takže pevným nervům zdar:)))
 Liana (dcera 2,5 roku) 
  • 

Re: Re: vtipálek 

(8.3.2004 8:36:30)
Já jsem tak ráda, když to čtu, i když to nikomu nepřeju,že v tom také nejsme sami. Při vzteku naší čertice už opravdu nevím co by pomohlo a hodně dlouho už přemýšlím o tom, že doopravdy dám pod studenou - radši ledovou - sprchu. Máte s tím někdo zkušenosti. Já jsem někdy naprosto zoufalá. Nevím, jestli to mám přičítat špatné výchově nebo sobě, že nejsem schopná to zvládnout. Pomoooooóc!!!

Je zajímavé, že takhle vzteklé děti jsou u babiček, dědečků, tetiček a strýčků naprosto v klidu. Označují je dokonce za zlatíčka!!??

Všem přeji pevnou ruku a hodně zdaru. Za pár let se snad budeme opravdu všichni jen smát.
 Katka, syn 3 roky 
  • 

Re: Re: Re: vtipálek 

(12.3.2004 3:11:07)
U nás sprcha pomohla (ani nebyla studená) - zatím tam syn skončil 4x, když vztekání přesáhlo rozumné meze. Většinou to pomůže na delší dobu (přibližně čtvrt roku), stačí mu pak sprchou pohrozit, a uklidní se. Ale taky to na všechny děti nepomáhá, u nás je to krajní prostředek, když už to opravdu jinak nejde.
 Eva, 2 holky "vztekliny" 
  • 

NAOPAK - funguje to 

(11.3.2004 20:51:59)
Z vlastní zkušenosti vím,, že to takhle nejlépe funguje. Záleží ale na tom, jestli se dokážeme "naladit", a také čeho chcete opravdu vy sama dosáhnout. Pochopení dítěte a pomoci mu, anebo zachovat si důstojnost a neztratit "glanc" před těmi v obchodě?
 Misa3 


Re: vtipálek 

(12.3.2004 17:11:12)
Jednou jsem navstivila byvalou kamaradku se dvema detmi-chlapci, bylo jim 8 a 10 LET opakuji LET nikoli mesicu, takze jsem zadne extremni problemy necekala. Kdyz jsme s kamaradkou osamely v kuchyni zatimco kluci byli ve svem pokoji, zacalo peklo, poslala je aby si hrali, abychom si mohly popovidat, coz nebylo proveditelne, deti jecely, objevovaly se v kuchyni, kam jsme si sedli kazdych tri az pet minut, rvaly na matku ruzna prani, ktera ji vytrhovala z hovoru. Proste mi to pripadalo v tomto veku dost neobvykle. Pak jsem pochopila. Vychova kamaradky spocivala v posazeni deti pred pocitac a hrani her, v mladsim veku posazeni pred televizor a sledovani jakehokoliv deje. Takze oni tak vyvadeli proto, ze si kamaradka prala, aby zacinali s pocitacem az od jedenacti a ne driv. Od jedenacti panovalo v byte hrobove ticho,( tedy pokud si odmyslim zvuky linouci se z pocitace).

Pred tim, v dobe, kdy byly deti male, zila byvala kamaradka daleko od meho bydliste a nekolikrat jsem videla jen ji, ale deti ne. Jako bezdetna to asi nepochopim, ale co s nimi bude ted? Ve skole maji mizerny prostech, mladsi ma spatnou vyslovnost spatne artikuluje, pokud si clovek nezvykne, neni mu temer rozumet a na dotazy coze to rikal, reaguje velice vztekle. neni schopen udelat dva ukony za seboui pokud mu ucitelka rekne aby si otevrel sesit a zacal opisovat text v ucebnici, skonci u toho otevreneho sesitu. Oba zacali a behem dvou az tri mesicu skoncili s x zajmy, od mineralogie, pres tenis, astronomii atd. Vzdy v detskych skupinkach, tam kde se jini zaradili a nasli neco co je bavi, oni odpadli a navratili se k milovanemu pocitaci.

Vim, ze jsem timhle povestna, ale poradili byste nekdo neco jineho, nez detskeho psychologa, aby se snazil zachranit, co se da? Nejak si neumim predstavit jak dokonci zakladni skolu, o vyuceni uz ani nemluve a co s nimi bude potom. Pokud vim, tak zadny obor, ktery by navazoval na prefektni znalost PC her, neni. Byvala kamaradka se nastesti na radu neptala, tak jsem zadnou neudilela. Diky Bohu. Ale je to hrozne mit dve krasne zdrave deti a takhle je znicit vlastnim nezajmem.

Mozna, ze se mi to mluvi, kdyz jsem nikdy vychovavat dite nezkousela, ale doufam, ze bych se alespon snazila, hledala zkusenosti u ostatnich, studovala, radila se kde by se dalo. Vim, ze clovek musi i vydelavat a mit i cas na odpocinek, ale ty deti mi pripadaly vyslovene psychicky zanedbane.

Omlouvam se, ze kritizuji neco, co sama neznam, a pokud mate nekdo jiny nazor nez, ze dite potrebuje matku a ne chuvu ve forme PC, rada si ho prectu.
 Konstanta & 3 raraši 


Re: Re: vtipálek 

(12.3.2004 18:22:40)
Radu co s tim nemam :( Je to hodne smutny pribeh...
Ale jedna profese "navazujici na perfektni znalost PC her" prece jen existuje :) Nevim, jak se jim rika, ale jsou lidi, kteri testuji a hodnoti nove PC hry... :) Takze tudy vede cesta :))
 Seven 
  • 

Re: Re: Re: vtipálek 

(16.3.2004 14:23:25)
Jenomže na testování PC her musí mít člověk sakra trpělivost a být precizní v popisu každé chybičky, na kterou narazí, ev. i vědět, jak by se dala napravit.
Ono ke psaní recenzí na filmy taky nestačí chodit rád do kina. i když mnozí "recenzenti" si to myslí a podle toho pak jejich dílo vypadá :-)

U zmiňovaných kluků by mě však zajímalo, jestli aspoň ty hry hrají pořádně, celé a bez podvádění? Jestli oni nemají ten počítač jen jako "lepší televizi", čemuž by odpovídaly i ostatní jejich projevy. Smutný příběh.. :-(
 Mirka 
  • 

počítač v 11 

(15.3.2004 16:32:50)
Omlouvám se, že jsem nepochopila smysl textu v přechozím příspěvku, ale co znamená věta "začít s PC od jedenácti"? Jedenácti (předpokládám hodin) dopoledne? večer? Neštymuje mi tam ani jedno, dopoledne mají být ve škole a v 11 večer dávno spát...
To, že nevydrží v jednom kroužku dlouho, ještě není nic katastrofického, lepší vystřídat jich víc než žádný, třeba nakonec potkají ten pravý. A i kdyby ne, budou aspoň letmo vědět, že něco takového jako např. mineralogie existuje.
 Misa3 


Re: počítač v 11 

(17.3.2004 18:51:02)
PC melo byt v 11, aby nad PC nestravili cely den. Proc nebyli ve skole, pokud si pamatuji byl vikend nebo nejake svatky, mozna prazdniny... je to nejmin rok, tak fakt nevim.

Muzes tomu verit nebo ne, ale zeptej se nejakeho detskeho psychologa, potvrdi Ti, ze takovych pripadu neni zase tak malo, jak by clovek cekal.
 Věra. 


baby friendly pokladny 

(5.3.2004 17:47:33)
Zdravím, od tohohle jsme byli naštěstí docela ušetřeni, regály se sladkostma jsem míjela obloukem a v tom nejhorším vztekacím věku je ani neznal..naštěstí..
Na sladké ho bohužel stejně naučila babička..
Také jsme ho nebrali do hračkářství "na čumendu"..nač dráždit hada bosou nohou...

Nyní už je to lepší, má docela rozum.
Občas ale bagruje u pokladen, proto se mi velice líbí myšlenka " baby friendly" pokladen,které začínají vznikat v záp. zemích, kde nejsou vystaveny všechny lákadla světa a s dítětem lze projít v klidu.
Nezbývá, než věřit, že něco podobného dorazí někdy i k nám...možná až k našim vnoučkům..kdo ví.. :-))
 kobliha s koblížkem Kubíkem 


Re: baby friendly pokladny 

(5.3.2004 19:48:04)
presne takovou pokladnu jakou popisujes jsem poprve videla v jednom prazskem Kauflandu. Meli nad ni ceduli s napisem: maminky, nebojte se pristoupit, tato pokladna je bez sladkosti :o)
Prislo mi to velmi sympaticke!
 Petra 
  • 

Já mám vzteklouny dva a ... 

(5.3.2004 18:59:44)
Já mám děti dvě (2 a 5 let ).Starší dcera nesmí ze zdravotních důvodů momentálně do MŠ, v praxi to znamená,že mám doma řev a vztekání od rána do večera.Starší neposlouchá absolutně vůbec žádné "rádobyrozkazy", prostě mě jednoduše ignoruje.Do toho provokuje malého, a tak se rvou a řvou (někdy do toho řvu i já).Malý je neskutečně vzteklý, pokud zrovna není po jeho se vším tříská (takže sklo mi pěkně mizí).Vše se takhle zhoršilo, kdy syn začal být dceři rovnocenným parťákem a vzhledem k tomu, že ona nesmí do kolektivu, tak klesla na úroveň jeho 2 let.Procházím zrovna pěknou depresí, protože vážně nevím, jak mám s výchovou pokračovat (už se tu zase perou).Naše procházky jsou pro mě utrpením, protože neustále je musím napomínat.Objímání rozhodně nezabírá ani na jednoho z nich a mě také už nedojme........P.
 Sugar+3 


Re: Já mám vzteklouny dva a ... 

(5.3.2004 21:27:07)
Ja dite teprve cekam, takze do toho asi nemam co mluvit, ale... moje sestra resila doma "vztekani" tim, ze dcerku odvedla do pokoje (ci do jine mistnosti) a zavrela (nezamkla!!) za ni dvere (neco jako "na to nejsme zvedavi"). Mala se po chvili vynorila a sla si mamu "udobrit" (na vsechny ostatni se porad mracila). To bylo prvni dite me sestry - ted uz ma 4 (4-20 let) a vsechny ji respektujou. "Vztekaci sceny" na verejnosti si nepamatuju - mozna k nim doslo (ne kdyz jsem je mela na starosti ja, ale ja se sestrinym detem - 3 holky a kluk - nijak moc casto nevenovala), ale rozhodne nebyly pravidlem.
 xxxxxxxy 


Re: Re: Já mám vzteklouny dva a ... 

(5.3.2004 21:31:50)
Sugar, metoda je to správná, ale působí jen na slabší vztekací typy, na trvdý kalibry, jako mám např. já, je to málo - dítě rozkope půl pokojíčku, třikrát práskne dveřma a ještě mámě vysvětlí, že je hnusná a zkazila mu život. :-) a zkus to praktikovat někde na návštěvě nebo v supermarketu :-)))
 Lucka, 1dite 
  • 

Re: Re: Re: Já mám vzteklouny dva a ... 

(8.3.2004 12:54:43)
Jen me tak napada, kde takhle male dite slyselo tak osklive veci. Z vlastni hlavicky to jiste nema.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Já mám vzteklouny dva a ... 

(8.3.2004 14:50:43)
No, i vy máte doma jistě třeba televizi...určité věci jdou aplikovat když máte jen jedno dítě a k tomu veškeré podmínky, pak se dá od podobných vyjádření dítě uchránit třeba až do tří let, co nastoupí do školky. Nesmíte s ním ovšem chodit třeba na nádraží, odtud si můj syn kolem 18 měsíců věku přinesl historku: "Dopedele, žikala paní!" jásal po týdny nadšeně a všem o té vzrušující záležitosti vyprávěl...Nemějte děti za blbečky, chápou strašně brzo!!!
 Sarka B 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Já mám vzteklouny dva a ... 

(8.3.2004 20:43:22)
To je fakt, deticky maji usi naspicovane brzo. Casto si vzpominam, jak se memu tehdy 1.5 letemu slunicku vysypaly hrozinky z talire, a slunicko proneslo: kuva, KU-VA! Vzhledem k tomu, ze cesky jsem mluvila doma jen ja, tak mi bylo bohuzel jasne, od koho holcicka to sluvko slysela.

Jinak moje druhe slunicko (chlapecek) ma 16 mesicu a uz zacal se vztekanim. Ma pomerne obsahly repertoar, vcetne revu, machani rucickou, praskani sebou na zem (i za cenu rozbite pusinky), a prohybani se do luku (to dela zvlast kdyz ma byt zapnut do autosedacky). Myslim, ze se s tim moc delat neda, jen pockat, az z toho vyroste.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Já mám vzteklouny dva a ... 

(8.3.2004 15:00:11)
Heli, moje děti tam prostě nezůstaly, oni chtěli ať tu demolici bytu ze zuřivosti vidím a taky z toho něco mám, a chodili se vztekat zásadně do mé blízkosti:-))) hodné děti, moje zlatíčka:-))

Tohle je těžká věc, rodiče co mají děti mírné jak ovečky a ten typ dětí, co je opiješ rohlíkem a utáhneš na vařené špagetě si pořád budou myslet, že to oni jsou ti, co to zvládli, a ti jejichž děti se vztekají a prokouknou vás když se jim budete snažit namluvit hlouposti a nenechají se manipulovat a vedou si svou že jsou produktem špatné výchovy svých rodičů...nemít doma jeden exemplář poddajného dítěte a tím možnost vyzkoušet si ten rozdíl, tak si to budu myslet taky, že asi něco dělám špatně, ale je to zkrátka povahou. Samozřejmě kromě totálních výchovných kopanců, ale to od těch, co to tady čtou, asi nepředpokládám.
 monika + 3 
  • 

Re: Re: Re: Re: Já mám vzteklouny dva a ... 

(9.3.2004 11:44:39)
Úplný souhlas, také jsem si myslela, jak jsem dokonalá matka, dokud jsem měla jen "vzorné" dítě, po 3 letech mě z toho vyvedl jeden chlapeček a po 13 další. Jediné, co na vzteklouny platí, je zachovat klid. Ale kdo to má vydržet, že?
 monika + 3 
  • 

Re: Re: Re: Re: Já mám vzteklouny dva a ... 

(9.3.2004 11:45:27)
Úplný souhlas, také jsem si myslela, jak jsem dokonalá matka, dokud jsem měla jen "vzorné" dítě, po 3 letech mě z toho vyvedl jeden chlapeček a po 13 další. Jediné, co na vzteklouny platí, je zachovat klid. Ale kdo to má vydržet, že?
 tinas 


Re: Re: Já mám vzteklouny dva a ... 

(9.3.2004 10:40:24)
Sugar,
přesně stejnou metodou,jako tvoje sestra,jsem doma zamezila vztekání já. Pokud náhodou byl,nějaký náznak,toho,že se bude vztekat,tak,jsem dítě vzala,za ruku a odvedla ho do jeho pokojíčka. Tam,jsem mu v klidu řekla,že takhle ne a,až se uklidní,tk může přijít zpět a můžeme si o dané věci ještě promluvit. Fungovalo to. Děti se mi nikde nevztekají a v obchodě si nevynucují žádné věci. V klidu se zeptají,jestli si to můžou koupit. Musím se, přiznat, že pokud by se vtekaly,tak,bych jako matka zcela selhala,protože,bych je asi rozthla.Doma máme celkem demokracii,ale vztekání strašně nesnáším.
Taky jsem doma zavedly za tzv. Kabůzu šimrání.
Kabůza je to,když syn bez důvodu,začne protahovat pusu a mračí se. Někdy to dělá,jenom,tak a někdy,protože se mu nelíbí rozhodnutí rodičů. např.když si má dělat úkol a nebo uklízet,když on nechce. Bežné věci.
Potom příjde varování,že pokud Kabůza nepřejde,musíme jí vyhnat z těla ven. Většinou,už se směje a někdy jí na mě schválně udělá ještě jednou. Potom ho chytím,položím si ho někde a trochu ho pošimrám,aby se musel smát. Kabůza zmizí a je klid.

Tinas
 lenka, syn 3,5 let 
  • 

Re: Re: Re: Já mám vzteklouny dva a ... 

(10.3.2004 9:49:23)
Kabůza je super, taky to tak praktikujeme a docela se osvědčilo.
 Lucka, dva zlobíci 2,5 a 4 roky 
  • 

Re: Já mám vzteklouny dva a ... 

(7.3.2004 20:29:20)
Ahoj Petro,
povzbudil mě tvůj popis chování tvých dětiček, mám podobný problém. Jakmile podnikám něco s oběma dohromady (děti mají 2,5 roku a 4 roky, holčička a kluk), mám pocit jako když venčím kopu blech-a zároveň poskytuji chodcům popř. nakupujícícm divadlo zadarmo. Nejhorší jsou cesty tramvají-většinou se děti servou o sedátko, pokopou několik nejbližších cestujících atp.Když je ale venčím jednotlivě, jsou úplně dokonalí a strašně hodní. A to nemluvím o tom, když jedou k babičce-taky jednotlivě-to jsou prostě vzorní.Myslím, že je to trochu kombinace jejich nadprůměrné živosti a energičnosti(prostě nejsou všechny děti stejné, mé lehce nedůsledné vychovy (dané dost vyčerpaností) a toho, že když jsou dohromady, svádějí boj o pozornost.Chce to prostě vydržet, vydržet a vydržet a zapojovat do jejich výchovy co nejvíc lidí-když je mám na starosti jenom já, strašně mě to vyčerpává a prostě už nemám sílu na žádné vychovné metody (ani na objímání, ani na vařečku).
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: Re: Já mám vzteklouny dva a ... 

(7.3.2004 22:08:40)
Pani, my se odněkud známe, ne?! :o))))
 Věra (skoro 3 a 5 let) 
  • 

Re: Já mám vzteklouny dva a ... 

(8.3.2004 11:16:37)
Tohle jsme teď taky zažili. Syn měl zápal plic, pak nemohl 2 měsíce do školky a ven taky moc ne. Doma bylo rodeo. V lepším případě si spolu hezky hráli tak, že rozebrali celý obývák, postavili si z madraci bunkr a natahali tam veškeré hračky. To jim trvá asi tak 10 minut, uklízí se to nepoměrně déle.
Většinu času se ale hádali a prali. To hlavně v případě, že tan starší má pocit nějaké křivdy (má dojem, že se mu míň věnujeme, dostal horší sýr na rohlík, cokoliv). Někdy stačí, že nereagujeme stejně když oba provedou totéž (vzhledem k věku to někdy ani nejde, což ten starší nechce chápat).

Zavření do místnosti docela funguje, ale u každého jinak, mladší holčička okamžitě slibuje, že už bude hodná, zatímco syn v jejím věku ječel, až drnčelo sklo v oknech a vydržel to tak dlouho, dokud se neunavil, čímž ale vybil přebytečnou energii, takže to taky zabralo. Teď už chápe , že se nechoval nejlíp a i když se urazí, že jsme ho zavřeli a slíbit, že už bude hodný je pod jeho důstojnost, dá to najevo tím, že si zatím uklidí pokoj. My ho za to hrozně pochválíme a všichni jsou spokojeni.
Vůbec se nám osvědčilo chválit za každé vhodné chování, ono to někde v té hlavičce zůstane jako něco co se má příště udělat zase.
Na staršího taky platí, když je v situaci, kdy se předpokládá, že už je velký kluk a zvládne co je potřeba. V sobotu děti vstávaly hrozně brzo, nás nevzbudily, oblékly se a chlapeček udělal pro oba snídani. Pak nám přišel pyšně sdělit, že můžeme spát, že se o sestřičku postaral. V takové situaci je na ni opravdu hodný, pomáhá jí a ani ho nenepadne se s ní prát nebo jí ubližovat. Takže snad to bude čím dál lepší.
 Martina, dva ďáblíci 4,5 a 2,5 roku 
  • 

Jako z našeho deníčku 

(17.6.2004 21:33:54)
Milá Petro, poradit neumím, ale když jsem ten příspěvek četla, připadal mi jak vystřižený z našeho rodinného alba. U nás je to přesně totéž, zpestřeno občasnými výkřiky tatínka "Udělej s nimi něco, ať mám chvilku klid!"
Takže srdečně soucítím a statečně se probíjím dalšími dny. Zkouším všechny zaručené i nezaručené postupy a většinou končím mým hysterickým záchvatem a následnou depresí, že jsem zase jednou něco nezvládla a odnesly to děti. (Ti slaďoučcí a neviňoučcí andílci, co tak krásně spinkají ve svých postýlkách a jakmile se probudí , tak jim narostou rohy.)
Martina
 kaMyš 


Stáří 18m, jinak stejné 

(5.3.2004 21:44:26)
Nám teda takhle Vojta reaguje už asi od roku - roku a kousek, akorát je to chvílema horší a chvílema lepší. Obvykle se vztekle válí na zemi tak 3-5x denně (když ho sundám ze židle, když nejdeme tam, kam by chtěl, když nedokážu uhodnout, na co má chuť nebo když mu to nechci dát,...)

A zajímavé je, že někdy to nahrazuje chutí do něčeho si vztekle bouchnout - snažím se mu vysvětlit, že ne do mě. Nenapadá vás, do čeho bych ho měla nechat bouchnout, když to potřebuje? Do hraček mi to nepřipadá jako dobrý nápad, možná vyčlenit speciální "vztekací" polštář?

Metodu pevného objetí jsem párkrát zkusila, ale nevím - měla jsem pocit, že je ještě nepříčetnější než předtím. Vysvětlování v tomhle věku nezkouším, prostě si trvám na svém.
 Dana s Bryankou, 3 roky 
  • 

Re: Stáří 18m, jinak stejné 

(6.3.2004 8:33:59)
Never tomu, ze ti vysvetlovani nic nepomuze. Ono se nam mnohdy zda, ze to nase deti nepochopi, ale to je opravdu omyl! V kazde hlavice neco uvazne i kdyz je jim treba jenom 18 mesicu. Dnes se presvedcuju, kolik si moje mala pamatuje treba i rok zpatky. Bryanka se taky umi poradne vzteknout (taky sebou nekdy prastila o zem) - ted uz to nedela vubec ! Myslim si, ze to chce VYTRVAT ! ! ! ( s tim vysvetlovanim) a naucit udelat kompromis a hlavne i pres to, ze se to v Cesku nenosi - snaz se byt porad pozitivni. Dneska mala vi, ze kdyz se jde nakupovat muze si vybrat jednu malickost. V drtive vetsine pripadu ji staci lizatko (to snad kazda kapsa unese ? ?) Taky kdyz brala veci z regalu mela jsem pripraveny na papiru napsany nakup a rekla ji, ze to na seznamu nemame a jestli by mi nepomohla najit to co mam na listku. Precetla jsem ji nahlas co tam je a proste jsem ji zamestnala. Objimat dite, ktere se vzteka se muze zdat nekomu absurdni , ale ver mi, ze to funguje. A ne jenom u nas. Ale hlavne je to urcite ferovejsi, nez nasadit chudaku diteti ledovou sprchu, nebo jiny stupidni fyzicky trest. Takove chovani neni resenim, ale je jenom projevem frustrace (bezradnosti)a neschopnosti rodicu. Priznam se otevrene, ze i ja jsem byla nekolikrat pekne vytocena. Rozhodne to chce hodne trpelivoti a sebezapreni rozzurene dite zklidnit, obejmout a utesit. Udelej to pri kazdem opravdu velkem vystupu.
No a na hracky se dneska chodime divat s nadsenim. Mala je spokojena, ze sem tam koupime nejakou tu nejlevnejsi blbinku. Posledne zarila nad pytlikem sklenenych kulicek. Staci jenom rict, ze na velke hracky dneska nemame dost penizku, a neco krasneho koupime az trosku nasetrime. Ale tento slib je potreba jednou za cas taky vyplnit. Skoda, ze casto v Ceskych obchodech panuje hodne nevraziva atmosfera jak ze strany prodavacu tak i ostatnich nakupujicich - to ti na klidu a radosti ze zivota neprida. Jenom proste chci rict, ze uplne souhlasim s autorem clanku a ze holt u nas to urcite zabira.
Hodne trpelivosti a vynalezavosti vsem preje
Dana
. . . . . a ted do me !

I kdyz pripoustim, ze fakt je to nekdy nad lidske sily, zachovat klid !
 Marketa, mimi 7,5 mes 
  • 

Re: Re: Stáří 18m, jinak stejné 

(6.3.2004 9:45:40)
Ahoj,
tohle praktikovala moje mama a tvrdi, ze ani ja ani segra jsme se nikdy nevaleli po zemi a nevztekali. A to jsme obe docela dobry cholerici.
Mama rikala, ze se nas snazila do vseho zapojovat a vsechno nam vysvetlovat a pry to fungovalo. Taky jsme si mohli koupit jednu sladkost na tydennim nakupu atd.
No uvidim, jestli se to osvedci i v pripade moji dcery. Uz se tesim az do toho vztekaciho veku doroste:-(( Zatim je to takova hodna princeznicka...
 Jana 


Re: Re: Stáří 18m, jinak stejné 

(6.3.2004 10:00:27)
Dano :o)
Jo, jo, pekna teorie, taky to u nas fungovalo. A obcas to funguje i ted. Ale kdyz TOma chytne des-bes, tak nevnima. A je uplne jedno, ze mu neco povidam, co delam, akorat jeci NEE, NENIII, NEBUDEEEE... a ted, babo, rad ;o))
Vsak on z toho vyroste. (doufam)
J.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Stáří 18m, jinak stejné 

(6.3.2004 10:08:19)
Jani, zrovna jsem to chtěla napsat :o) MMCH Verunka se při nákupech NIKDY nevztekala kvůli tomu, že by něco chtěla koupit. Až od chvíle, kdy jsme pravidelně začali kupovat lízátko dokáže být vzteky bez sebe, když se hodlám nejdřív stavit pro mrkev a chleba, a teprve potom dojít pro lízátko... :o) Ale musím se pochlubit, včera jsem se dvěma vzteklými dětmi přemýšlela, jestli je lepší zajet do delší fronty, kde maj lidi míň věcí v košících, nebo do kratší, ale s košíky přetékajícími... a jedna hodná pokladní KVŮLI MNĚ zasedla k pokladně a ještě mi klidnila dítě, abych si mohla uklidit mákup do kočárku :o)

S.
 xxxxxxxy 


Re: Re: Re: Re: Stáří 18m, jinak stejné 

(6.3.2004 16:45:49)
Aniž bych se chtěla někoho dotknout, musím říct, že děti nejsou stejné. Rodiče těch klidnějších, kterým se něco dá vysvětlit se hrozně diví, proč to neudělají i jiní rodiče, vždyt je to tak snadné. Slíbím něco malého koupit, zapojím dítě do činnosti a je po problému. Ha ha ha! Jsou i jiné děti. My naštěstí nemáme velké scény v obchodech, ale zase máme scény doma, a velice těžko se řeší. Naštěstí mi psycholog vysvětlil, že to skutečně není naše chyba. Jak psala Jana, některému dítěti můžete říkat co chcete, a ono to prostě nevnímá a ječí dál, a někdy nejenom ječí, ale i vším mlátí, do všeho kope, nadává... A zkuste pevně obejmout takového šestiletého vzteklouna! Leda svázat. Jediné, co částečně zabírá, je důsledné trvání na svém a nevytočení se, ale je to často nad lidské síly. A ignorování vzteklouna, pokud to jde. Jak není publikum, není ani vztekání.
 xxxxxxxy 


Re: Re: Re: Re: Re: Stáří 18m, jinak stejné 

(6.3.2004 18:22:06)
musím dodat, že se nám s manželem dneksa povedl zázrak . Oba najednou jme usoudili, že už nám došla trpělivost (dětského teroru už bylo dost) a když se štělovala ke scéně, začali jsme se jí posmívat, že se vzteká málo, že má na víc atd. Nakonec si to rozmyslela, splnila, co jsme chtěli a začala být hodná. :-))
 xxxxxxxy 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stáří 18m, jinak stejné 

(6.3.2004 18:30:07)
jo a myslím, že není dobrá rada, aby vztekající se dítě rodič omlouval před přihlížejícími, že je unavené. Tím omlouvá sebe: "nejsem špatný rodič, který nezvládá dítě, dítě je unavené" a dítě se naučí, že jeho vzteklé chování je omluvitelné.
dítě musí pochopit, že se chová nepřijatelně. Rodiče ho samozřejmě mají rádi i tak, ale jeho chování je nepřijatelné. Působí problémy jen samo sobě. Chce to zvládnout dítě psychicky, aby pochopilo, že tím ubližuje jenom samo sobě. Fyzické tresty jsou k ničemu, je to jenom donucování silou, nikoliv výchova (když vám dá zloděj na krk nůž, taky mu "dobrovolně" vydáte peněženku).Ale psychicky by to jít mělo - např. vztekáš se, tj. nestihneš to a to do večerníčku, tudíž nebude. Vztekáš se, máme z tebe legraci. atd. Vztekáš se, tvůj problém, nás to nezajímá, za deset minut odcházíme, ty v tom stavu oblečenosti, v jakém budeš.
Postupně se to učíme a postupně to zabírá. Zhruba takhle nám to poradil psycholog.
 Věra. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stáří 18m, jinak stejné 

(6.3.2004 18:38:44)
Ahoj Heli, napsalas to moc hezky a snad vám to bude fungovat, jediné co se mi trochu nezdá, je ten výsměch, přece jen, rodič a dítě nejsou si zcela rovni, dítě je na rodiči závislé, a když se mu rodič začne posmívat, nemusí to v tom dítěti vzbudit zrovna příznivé myšlenky," jsem ne ně odkázáno..a...oni se mi ještě smějí..."

Ale jinak jsi to napsala skvěle, díky, některé děti jsou fakt temperamentní až..až :-(((
 *Jezinka* 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stáří 18m, jinak stejné 

(7.3.2004 1:33:00)
Myslím, že Heli nemyslela výsměch, ale spíše postoj tohoto druhu: "Tím, jak se právě chováš, se jenom ponižuješ. Děláš něco, čeho si nemohu vážit. Tvoje chování je primitivní." Dobré je verbalizovat to asi takto: "Mám Tě moc ráda, škoda, že Tě občas přepadne takto nedůstojné, hloupé, směšné ... chování. Budeme se spolu bavit, až Tě to přejde!"
Děti to vztekání se pochopitelně bavit jen tak nepřestane. Ale zafixují si do budoucnosti vzorec: ať jsem se vztekal sebevíc, ničeho jsem tím nedosáhl, jenom jsem se zesměšnil.
Na některé děti možná funguje "metoda pevného objetí", ale v případě, že je 1 matka na 2 a více dětí, asi jediným možným způsobem je absolutní ignorance (vztekáš se = neexistuješ).
Když mi byly asi 4 roky, měla jsem takový pěkný záchvat u řeky nad nedojedeným hrnkem polévky (byli jsme s rodiči na vodě). Naši to vyřešili tak, že beze slova sedli do lodě a odjeli. Až do konce vody jsem byla hodná :o)
 kaMyš 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stáří 18m, jinak stejné 

(6.3.2004 21:25:35)
To mi zní ooopravdu rozumně! Ani bych se nebála toho posmívání - myslím, že si dítě tak spíš uvědomí, že se chová směšně (i když teda na to je Vojta ještě malý, tedy je mu jedno, jak se na jeho vzteky tváříme).

V nějaké chytré knížce jsem zas četla radu, že je sice důležité, aby dítě chápalo nebo cítilo, že rozumíme tomu, proč se vzteká, že ho chápeme, ale na druhou stranu - a to je myslím velmi důležité - že by mělo vztek projevovat nějakou společensky vhodnou formou, třeba slovně ("Mami, zlobím se na tebe, protože...), že na jeho výbuchy vzteku se nejsme povinni dívat.

Ale to je z mé strany pouhá teorie, v realitě jsme zatím párkrát Vojtu postavili do kouta, ať se tam vyvzteká, párkrát jsem ho v největším amoku (když už mi ruply nervy) šoupla do postýlky a přišla pro něj až přestal křičet, párkrát jsem mu i pár lupla. Snažím se teda nechat vytočit co nejméně, mám pocit, že to je to hlavní, co můžu v dané situaci udělat. Skutečně rozvztekané dítě nevidí neslyší, takže nelze vychovávat.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Stáří 18m, jinak stejné 

(7.3.2004 7:47:34)
Naprostý souhlas s Heli. Každé dítě je jiné. U nás pevný objetí taky nefunguje - jen ho víc rozčílí. Do pokoje ani postýlky ho nezavírám, ale nechám ho válet se po zemi a stojím nebo sedím u něj. V závěru se obvykle sám přitulí, i když to někdy trvá...
 Kika, 3 deti 
  • 

Re: Skoda "ranky" ktera padne vedle 

(7.3.2004 13:51:33)
Jak to tak ctu a potom co za cele dopoledne tady vyvadeji dve starsi ratolesti (mam pocit, ze nam z relativne noveho domku zbyde kulnicka na drivi) jenom zhluboka dycham a nahlas pocitam. Obcas si i prerikavam dokola nazev prispevku. Doufam, ze mne tu neukamenujete, ale na nase to obcas plati. Musim jeste dodat, ze ja jako mala jsem take byla velmi zridka placnuta a zadne psychicke vykyvy to na mne nezanechalo...:-)
 vsechno ma svuj duvod 
  • 

Re: Re: Skoda  

(7.3.2004 19:57:31)
Zrovna predevcirem jsem byla na prednasce jednoho velice uznavaneho a znameho psychologa - jsem Ceska, ale ziji v cizine. Zde se deti vychovavaji, ale ne bitim. Tento psycholog vysvetloval, ze naucit dite ovladat svoji agresi,se musi delat stejnym zpusobem, jako naucit dite chodit na zachod.

1. Pockej az dite je zrale. Okolo tri let. Kdyz dite zacne nekde kakat na gauci, tak ho musime odnest nekam, kde kakat muze. Kdyz se vzteka, odneseme ho nekam, kde si neublizi, nebo odneseme veci nebo jine deti, aby neublizil jim a cekame az to prejde.

2. Bud dobrym prikladem. Ukazujeme diteti, ze my dospeli chodime na zachod a ze my dospeli si nelehame na zem a nevztekame se, ze se dokazeme ovladat.

3. Pochval kdyz se vec povede. Pochvalime dite, kdyz se pekne vykaka do nocniku, tak pochvalme dite, kdyz zacina zvladat se nevztekat. Treba se vztekalo, ale ne pul hodiny, jenom par minut. To je treba pochvalit.

4. Prehledni chyby. Kdyz se diteti nepodari vykakat do nocniku hned, nejhorsi je zacit kricet, podivej, ty se to snad nikdy nenaucis, zase si se pokakal! Podivej, vykakal si se do kalhot, musime to sundat, do kalhot to nepatri, ale priste uz se ti to urcite povede, vid? Stejne tak se vztekanim, ted jsi se vztekal, neni to sprevne, ale priste uz to pujde bez vztekani, ze jo? Chce to trpelivost a motivaci.

Jeste vysvetloval, ze kdyz dite je agresivni, pokazde je k tomu nejaky duvod.

1. Jsou vsechny potreby uspokojene? Je dite prebalene,netlaci ho bota neboli ho neco, dite treba boli zada kdyz sedi v kocarku nekolik hodin, treba se chce jen pochovat, narovnat se, zmenit polohu, my take nevydrzime nekolik hodin v jedne poloze, nema hlad, zizen, neni mu vedro? Spouste maminek treba zrovna v supermarkedech diteti vubec nesundaji bundy a cepice. Dite se vylozene pece a pak se vzteka protoze jeste neumi rict, ze je mu vedro a jeste dostane na zadek.

2. Casto se stava, ze dite je agresivni, protoze se ukaze pozdeji, ze spatne slysi nebo vidi a take pokud je male, nema jeste tak rozvinutou komunikaci. Kdyz je dite v nejake situaci, ktera je mu neprijemna, treba mu nekdo bere hracku, nebo neco nemuze dostat co chce, nebo nemuze jit nekam ,kam chce, tak kousne nebo se vzteka, protoze jeho slovni zasoba jeste neni tak rozvinuta.

3. Dite muze byt agresivni, pokud melo nejaky silny zazitek, smutek, strach a pod. Rozhodne kdyz se zacne dite projevovat agresivne, nejaky duvod k tomu je a kdyz se ten duvod odstrani, vetsinou jde vsechno dobre.
 vsechno ma svuj duvod 
  • 

Re: Re: Skoda  

(7.3.2004 19:57:58)
Zrovna predevcirem jsem byla na prednasce jednoho velice uznavaneho a znameho psychologa - jsem Ceska, ale ziji v cizine. Zde se deti vychovavaji, ale ne bitim. Tento psycholog vysvetloval, ze naucit dite ovladat svoji agresi,se musi delat stejnym zpusobem, jako naucit dite chodit na zachod.

1. Pockej az dite je zrale. Okolo tri let. Kdyz dite zacne nekde kakat na gauci, tak ho musime odnest nekam, kde kakat muze. Kdyz se vzteka, odneseme ho nekam, kde si neublizi, nebo odneseme veci nebo jine deti, aby neublizil jim a cekame az to prejde.

2. Bud dobrym prikladem. Ukazujeme diteti, ze my dospeli chodime na zachod a ze my dospeli si nelehame na zem a nevztekame se, ze se dokazeme ovladat.

3. Pochval kdyz se vec povede. Pochvalime dite, kdyz se pekne vykaka do nocniku, tak pochvalme dite, kdyz zacina zvladat se nevztekat. Treba se vztekalo, ale ne pul hodiny, jenom par minut. To je treba pochvalit.

4. Prehledni chyby. Kdyz se diteti nepodari vykakat do nocniku hned, nejhorsi je zacit kricet, podivej, ty se to snad nikdy nenaucis, zase si se pokakal! Podivej, vykakal si se do kalhot, musime to sundat, do kalhot to nepatri, ale priste uz se ti to urcite povede, vid? Stejne tak se vztekanim, ted jsi se vztekal, neni to sprevne, ale priste uz to pujde bez vztekani, ze jo? Chce to trpelivost a motivaci.

Jeste vysvetloval, ze kdyz dite je agresivni, pokazde je k tomu nejaky duvod.

1. Jsou vsechny potreby uspokojene? Je dite prebalene,netlaci ho bota neboli ho neco, dite treba boli zada kdyz sedi v kocarku nekolik hodin, treba se chce jen pochovat, narovnat se, zmenit polohu, my take nevydrzime nekolik hodin v jedne poloze, nema hlad, zizen, neni mu vedro? Spouste maminek treba zrovna v supermarkedech diteti vubec nesundaji bundy a cepice. Dite se vylozene pece a pak se vzteka protoze jeste neumi rict, ze je mu vedro a jeste dostane na zadek.

2. Casto se stava, ze dite je agresivni, protoze se ukaze pozdeji, ze spatne slysi nebo vidi a take pokud je male, nema jeste tak rozvinutou komunikaci. Kdyz je dite v nejake situaci, ktera je mu neprijemna, treba mu nekdo bere hracku, nebo neco nemuze dostat co chce, nebo nemuze jit nekam ,kam chce, tak kousne nebo se vzteka, protoze jeho slovni zasoba jeste neni tak rozvinuta.

3. Dite muze byt agresivni, pokud melo nejaky silny zazitek, smutek, strach a pod. Rozhodne kdyz se zacne dite projevovat agresivne, nejaky duvod k tomu je a kdyz se ten duvod odstrani, vetsinou jde vsechno dobre.
 Nicole+dvojcata 
  • 

Re: Re: Re: Skoda  

(7.3.2004 23:15:01)
Me dvojcata jsou nekdy opravdu nezvladatelne vztekli tak se ptam jestli to muze byt tim ze moje tehotenstvy nepatrilo mezi nejlepsi(hodne stresu)a par mesicu po narozeni holek sme nezili klidne(domaci hadky a zase stres)Diky Nicole
 vsechno ma svuj duvod 
  • 

Re: Re: Skoda "ranky" ktera padne vedle 

(8.3.2004 0:17:37)
Jeste bych chtela trochu vylepsit ten posledni bod o tom, ze deti mohou byt agresivni, pokud maji nejaky silny zazitek, zaziji smutek, strach nebo se citi nejisti apod. Pan psycholog nam vypravel o jednou chlapeckovi, ktery kdyz prisel do prvni tridy, tak pokazde, kdyz si deti sedly ke stolu a mely zacit jist svacinu, tak byl uplne histericky a vsechny deti napadal, kousal, bil a strasne vyvadel. Co delat? Narezat mu? Samozrejme,ze mu vysvetlovali, ze se to nedela, ze musi sedet v klidu a jist s ostatnimi detmi. Tento psycholog byl pozvan, aby pomohl v teto situaci. Ukazalo se, ze tato agrese (jako kazda jina) mela duvod. Tento chlapecek zil s maminkou a s nevlastnim tatinkem. Kdyz maminka nebyla doma a tento muz daval chlapci kasi nebo nejake jidlo, tak chudak kluk vzdyky kdyz ukapl kasi nebo rozlil stavu nebo moc patlal, tak ho tento muz vyzvedl za krk do vzduchu a odhodil ho do kouta. Toto trvalo nekolik let a pokazde, kdyz usedli ke stolu. Tento chlapec mel tezke zazitky z toho sedet u stolu a jist, takze pokazde kdyz mel usednout ke stolu vedel, ze prijdou rany. Bil okolo sebe aby se branil. Chlapec prodelal terapii a vse vypada OK.

Nebo kdyz dite zazije veliky smutek, ktery mu nikdo nepomuze rozebrat a pod. Jeden chlapec nemel stesti na rodice. Pres tyden to nejak vydrzel a na vikendy byl u sve milovane babicky. Tam dostal najist, byl vykoupan, tam jeho vlidna babicka zahnala vsechny bolistky, u babicky byl jako v raji.Jenomze jednou tuto milovanou babicku prejel nakladak. Kluk se s tim nevyrovnal, nikdo s nim tento strasny stesk nijak neprobral a on se z toho nemohl dostat sam. Tak zacal byt agresivni ke svym spoluzakum. Az se po probirani jeho situace, kde se hledala pricina, zjistilo toto. Take tento chlapec prosel terapii, vyrovnal se se smutkem, dostalo se mu pomoci a je ted OK. Ja jenom myslim na vsechny ty deti co treba ztati nekoho koho miluji ve valecnych konfliktech apod.

V Londyne stale premysleli, proc deti z chudcich ctvrti jsou vice agresivnejsi nez deti ze ctvrti bohatych rodicu. Deti z chudych ctvrti bydlely casto jenom s jednim z rodicu. Jejich matky musely hodne pracovat, treba nekde v tovarne a i v noci- vice smen- aby uzivily rodinu. Deti v techto rodinach sly rano do skoly bez snidane - mama byla stale jeste ve fabrice. Mely proste hlad. V nekterych skolach zacali organizovat jednoduche snidane a pomohlo to vic, nez tem detem porad nadavat do spratku.

Jedna maminka se porad zlobila na sveho kloucka, ze neposloucha. V kolektivu byl agresivni na vsechny deti. Po nejakem case se ukazalo, ze skoro neslysel.

Kdyz dite zazije nejaky sok nebo zaziva trauma po delsi dobu - tak je agresivni. Nemusi byt primo tercem nasili - staci kdyz je svedkem. Nekdy byva horsi byt svedkem toho jak tatinek bije maminku nebo videt jak tatinek rozbije zlosti dvere nebo stul. Dite je nejiste a stane se agresivnim.

Agresivita u ditete znamena, ze toto dite se nema dobre bud po fyzicke nebo psychicke strance. Take ruzne hormonalni problemy hraji roli. Hyperaktivita a pod. A copak vime, jak nase deti ovlivnuji vsechny ty latky v bombonech, limonadach a v jidle vubec? Co to s nami dela? Takze nez udalame ty ty ty, tak bychom radeji meli prijit na duvod, proc to dite je agresivni a snazit se mu pomoci. Vetsi dite, ktere je agresivni a treba ublizuje mensim detem, to urcite nema doma nejruzovejsi. Rodice na nej kaslou a nechaji ho rust jako kul v plote, chybi mu laska, nebo ho tatinek sikanuje a bije ho? On si pak vyleva zlost na druhych. A co s klukem, co napadne sveho vychovatele? Napadl ho jen tak z legrace? Nebo ho ten vychovatel sikanoval a tyral po dlouha leta? Samozrejme, ze nemuzeme omlouvat nasili. Vetsinou potrestame nasilnika, ale tento nasilnik byl sam obeti nasili nekdy drive. Nasili rodi dale jen nasili. Ale toto je uz zase jina diskuse......
 vivian 
  • 

Re: Re: Re: Skoda "ranky" ktera padne vedle 

(8.3.2004 10:19:01)
Zaujal me tvuj prispevek. Take ziji v zahranici a mame 9ti mesicniho syna. Uz ted je dost hyperaktivni, takze ocekavam, ze "obdobi vztekani" se u nej urcite dostavi. Moc by me zajimalo, jestli psycholog, ktery vedl seminar, jenz si navstivila, nevydal nejakou knihu tykajici se tohoto tematu. Pokud ano, mohla by jsi prosim uvest jmeno autora a nazev knihy? Da se sehnat v US nebo v UK? Dekuji za odpoved.
 vsechno ma svuj duvod 
  • 

Re: Re: Re: Re: Skoda "ranky" ktera padne vedle 

(9.3.2004 0:13:57)
Knihy napsal myslim dve. Ale zjistim jestli jsou prelozene do anglictiny a napisu ti jeho jmeno. My maminky si vzdychame, jak mame uvztekane deti a pritom bychom se mely radovat z toho, ze mame uplne normalni deti, ktere se chteji a maji pravo na to se vyvinout v samostatne osobnosti. Jak muzou fungovat ve svem zivote, kdyz uz od malinka v nich potlacujeme jakykoliv projev. Maji pravo na to aby nejakym zpusobem daly na jevo, ze nesouhlasi - my je musime naucit aby se postupne naucily vyjadrovat nesouhlas a jiny nazor jinak nez si lehnout a kopat okolo sebe, ale nebrat jim to, ze maji nazory. Copak chceme mit nejake uslapnute deti, ktere jenom stoji a bez jakehokoliv odporu delaji co jim rekneme? Muj syn ma spoluzaka ktery ma myslim hyperaktivitu a bere nejake leky a nejake vitaminy na toto urcene. Je to fajn kluk.
 Věra (skoro 3 a 5 let) 
  • 

Re: Re: Skoda "ranky" ktera padne vedle 

(8.3.2004 11:29:03)
No synáček dřív občas plácnutý byl, ne tak, aby ho to bolelo, spíš to byl jediný způsob, jak zastavit nevhodnou činnost. Přestala jsem s tím, když jsem si uvědomila, že děti začaly tímhle způsobem řešit spory mezi sebou. Nedáš mi hračku -bum.
"Dostaneš na zadek, protože biješ sestru" je dost absurdní věta.
 Hana, dcera Diana 2.5 roku 
  • 

Hlavne se nevzdavejte  

(7.3.2004 20:05:18)
Moje dcerka ma vztekaci obdobi asi tak 2 mesice, silene rve, kope, vali se... Manzel tomu nerozumel a chtel ji vzdycky ztriskat, samozrejme jsem mu to nedovolila! Vedela jsem, ze jsi ta mala nedokaze poradit s vlastnimi pocity, ale neumela jsem to vedecky vysvetlit a najednou najdu tenhle clanek... Na Dianku proste zabira jenom jedno: Kdyz ji to popadne, musim zustat ledove klidna, mluvit na ni tise a pomalu ji hladit a nakonec obejmout. Zabralo to zatim vzdycky a to tak do dvou minut. Takze to maminky nevzdavejte, nebijte decka a hlavne se nenechte vynervovat spatnymi reakcemi okoli...
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Stáří 18m, jinak stejné 

(9.3.2004 12:16:44)
Heli, máme stejné děti.

S tím ignorováním je to ale taky těžké. Nás to přivedlo až na dětskou psychitrii, kde nám po vyšetření řekli, že dítě je velice inteligentní a vlastně v pořádku, a že na to jeho chování vlastně žádná pomoc neexistuje, a vzhledem k tomu co již bylo řečeno ať se u něj prostě střídáme a snažíme se to přežít a nějak to vydržet, že někdy nepomůže nic, pokud ho nechceme cpát tunou prášků. ŽE Z TOHO VYROSTE.ŽE JDE O TEMPERAMENT. VÍ CO CHCE A JDE SI ZA TÍM. (Šli jsme tam vlastně proto, že dítě mívalo ohromné záchvaty vzteku, kdy bylo prostě nezvladatelné, a když jsem ho ignorovala, chovalo se natolik destruktivně, že se to prostě ignorovat nedalo, specialita byla zdemolovaný pokojíček, rozbité květináče (házení věcmi) a opakované otvírání dveří a opětovné úmyslné zabouchnutí (prostě kravál) s výdrží desítky minut, a taky hlavně šlo o zdraví a možnost si ublížit. Cílem tohoto chování bylo si tu pozornost stůj co stůj vynutit (a dostat to, co chtělo). Už je to za námi, aspoň doufám. Tvrdím ale, že možnost při záchvatu cokoli vysvětlovat pro toto dítě neexistuje, snahy o objímání taky obvykle jen přilily oleje do ohně.Další dítě se sice taky občas zaseklo, ale obvykle si dalo většinu věci vysvětlit celkem snadno a bez problémů, a pokud k potížím došlo, šlo v porovnání se sourozencem o hodně vyvařený čajíček, prostě slabota (jen ve srovnání, jinak taky řádí občas hezky).
Vím, že rady jsou tady míněné v dobrém a upřímně, ale prostě je fakt že s některými dětmi to nejde tak snadno, a není to vždy jen tím, že by to rodiče dělali špatně.
 Gábi, 2 děti 


Vztekání 

(8.3.2004 9:33:45)
Mám děti 2 a 6 let, starší holčička byla vždy poměrně "rozumná" a hlášky typu "musím to mít", "chci a chci a chci", "když mi to nekoupíš, tak ..." docela s úspěchem ignoruji. Protože ví, že na mě ani tátu to neplatí, velice rychle přestane. Horší je to v případě nerozhodnosti (což jí skvěle funguje u babiček) ;-)
Syn je Beran, většinu času hodné zlatíčko, ale pokud už má "názor", tak si trvá na svém. Jediná šance je ho nechat vyvztekat nebo ho někam odnést. Je to někdy "o nervy", ale vydržet se vyplatí. Nedávno ale mému muži nějaká "hodná" starší dáma poradila (když se syn, tehdy osmnáctiměsíční, položil venku na zmrzlou dlažbu), že ho má "pořádně zmlátit, aby si to pamatoval". Taky názor ;-)
U dětských koutků apod. se mi nejvíce osvědčilo, děti včas a vícekrát upozornit, že budeme za chvilku odcházet a s jejich odporem počítat. Někdy mi "zbaští" nějakou průhlednou záminku typu jídlo nebo jiná zajímavost. Ale jejich nadšení nečekám, mě by se také nelíbilo, kdyby mě někdo v půlce představení vyhnal z kina. :-)
Myslím, že vztekací scény k dětství patří, psychika musí dozrát a na "obecenstvo" se nemusíme ohlížet. Jde přece o naše vlastní děti a ne o cizí lidi (kteří nakonec mají ke zralému a dospělému chování docela daleko).
P.S.: Docela odvážně navštěvuji s dětmi supermarkety a hračkářství (i před vánocemi) - myslím, že čím dřív si děti zvyknou, že nemůžou mít vše, co vidí, tím pro ně i pro rodiče lépe! :-)
 Ulicnice, Barborka *21.5.2003 


Re: Vztekání 

(8.3.2004 11:39:31)
tak naše Barborka už má strašné záchvaty vzteku teď - v 9 m. Co bude dál??? Bije hlavou o koberec atd. atd. Zatím to řeším tak, že ji nechám vyvztekat, sedím vedle a nevšímám si jí. Ona se pak uklidní a přijde se pomazlit. Zkoušela jsem jí pochovat, když se vztekat začala, ale to prostě není možné. Je to tak správné? Doufám, že se její vztek nebude stupňovat, to si nedokážu představit... Nejhorší je, že někdy dostane záchvat bez zjevné příčiny. Hraje si na zemi s panenkou, usmívá se, povídá a najednou sebou škubne do luku a málem si urazí hlavičku o koberec. to jsou strašný rány, mám strach, aby se jí něco nestalo...
 Helena, 19-ti měsíční dvojčata 
  • 

Re: Re: Vztekání 

(8.3.2004 11:51:07)
Naše Evička dělala to samé, kolem roka, nic na ní neplatilo, jen to, že jsem si jí nevšímala, jinak tou hlavou mydlila víc a víc.Nic se jí nestalo, já si myslím, že v tomto směru mají děti pud sebezáchovy. Jinak nevím jak mám vztekající se a svíjející se dvojčata objímat, řeším to tak, že si jich nevšímám.Jednou jsem,ale Evičku postříkala studenou vodou a pomohlo to. Jinak vzteklé záchvaty v krámech, zatím nemá ani jeden.
 helena 
  • 

Re: Re: Vztekání 

(8.3.2004 12:00:31)
Nemuze mit epilepsii ? Maly kratky zachvat bezvedomi ,nebo nejake nedokrveni mozku. Vzteka se prece jen dite, ktere chce neceho dosahnout, ne ?H
 Ulicnice, Barborka *21.5.2003 


Re: Re: Re: Vztekání 

(8.3.2004 20:42:54)
Tak doufám, že epilepsii nemá! Většinou to vztekání totiž důvod má. Jen někdy ne, teda já si spíš myslím, že na první pohled nemá důvod. Nevíš, co se v té její hlavince děje, ne? V bezvědomí rozhodně není, nejsou to ani křeče petit ani grand mal.... Vypadá jako klasicky se vztekající dítě, akorát mě překvapilo, že to přišlo tak brzy...
Já jsem se taky vztekala, pamatuji si na to ale až tak kolem těch 6 let a později. Jinak choleriků máme v rodině dost:-))))
 Eva, Lucinka skoro 2 3/4 
  • 

Vztekání někdy i sebepoškozování 

(10.3.2004 23:53:42)
Máme doma podobné zlatíčko - je hodná, milá, velmi chytrá (i když to si asi myslí každá mamina) až... až na to, že občas přijde záchvat vzteku - něco chce, je rozmrzelá, nevyspalá, nebo prostě z mě neznámého důvodu. Bohužel i genová základna je u nás co se týče vzteku velmi silná (můj otec totální cholerik, moje sestra taky, já jsem se naštěstí spíš pomamila, ale úplný kliďas taky nejsem, manželův otec také vzor klidu v mládí nebyl).
Pokud se Lůca dostane opravdu do "rauše" nepomáhá naprosto nic a jakýkoliv pokus o cokoliv je jen přilévání oleje do ohně, zkouší bít hlavou do země (až má čelíčko modré), dřív se kousala a škrábala na obličeji a řičela "maminko já se škrábu, já se bouchám..." - přišla na to, že když jsem jí odvedla vyvztekat se do pokojíčku, tak jsem jí tam nechala klidně hodinu, dokud sama nepřišla a nezačala komunikovat. Když se ale škrábala nebo bouchala hlavou do země (než mi došlo proč to dělá), tak jsem do ložnice vletěla a snažila se jí v tom zabránit - to je přesně ta pozornost, kterou chtěla. Snažím se teď i tyhle projevy ignorovat a zdá se, že sebepoškozování lehce ustupuje. Doma se její vztek většinou dá vyřešit zavřením do ložnice a až se vyvzteká, tak naprosto v pohodě přijde, ale co venku???!!! Hysterické dítě na zemi, pak prohnuté v náručí jako luk, pěna u pusy ... no pohled pro bohy a k tomu komentáře a rady kolemjdoucích.
Je to tak, že po období klidu vždy přijde období vzteku doma i na veřejnosti.
Teď je na pořadu dne spíše občasné zasekávání - něco se má dít, někam máme jít a najednou máme doma zaseklou loutku - cokoliv se děje nebo je řečeno - je s tupým pohledem skrze mne ignorováno, nebo maximálně se zmůže na "ne" na vše co řeknu - je to vždy balancování na hraně nože, buď se nám jí podaří nějak vmanipulovat tam kam chceme, nebo to skončí záchvatem. Jakmile se ale pokusím o zásadní akci, následuje bouřlivá reakce...například před Vánocema u kamárádky. Lucinka se "sekla" při odchodu a za nic nechtěla jít a my po půlhodinovém přesvědčování jít opravdu musely. Ztropila takový virvál na celý dům, že než jsem jí stačila i s golfáčem dorvat do přízemí, byli tam 3 policisté (někdo z domu upozornil na případné týrání dítěte - nedivím se, dokáže ječet tak, jako bych jí minimálně svlíkala z kůže za živa). V první chvíli jsem se už viděla na sociálce, kde budu vysvětlovat, že dítě netýrám, že jsem v podstatě celkem normální máma, která má dítě ráda,že se malá jen tak občas vzteká, že se s tím snažíme něco dělat, že chodíme k psycholožce,... Naštěstí páni policisté když mě viděli, vyptali se co a jak a Lucka jim předvedla zakončení řevu, tak nejenže mě neodveleli na sociálku, ale naopak spustili bububu na Lucinku, že pokud bude maminku zlobit, tak si jí odvedou. Lucka byla najednou zkrotlá jako beránek a od té doby má obrovský respekt na ulici z policistů - škoda, že na vyhrožování doma to nefunguje.
Nicméně chodíme si občas popovídat k paní psycholožce - tam se většinou dozvím, že jsme s manželem normální, dítě taky akorát trochu živější, že se chováme s manželem vůči Lucce dobře, že se snažíme její vzteky řešit v mezích normy, že se máme snažit pokud je to aspoň trochu možno vztekání ve zdraví a s klidem zvládnout (někdy to ale opravdu nejde, nervy máme jen jedny) a jdeme uklidněni a spokojeni domů než nastane další záchvat.
Pro jistotu jsme absolvovali EEG, aby se potrvdilo, že to zaseknutí, které se mi občas zdá bez mě znatelné vnější příčiny, nebylo způsobené něčím jiným - pro klid duše naší i paní psycholožky.
Takže závěr, každé dítě ji jiné a reaguje jinak, na vztekání neznám recept (obzvlášť když občas nezvládnu ani to své dítko a v té samé situaci nefunguje to samé co pomohlo minule ale napříště to zase pomůže), ale musíme se snažit přežít tak, abysme s manželem neskončili s nervama na dně a abychom té naší malé neublížili jak po fyzické, tak psychické stránce - jde to někdy hrozně těžko, ale pak vždycky přijde období klidu a já věřím, že jednou bude líp...:o)

Eva
 Iva 
  • 

Re: Vztekání někdy i sebepoškozování 

(14.3.2004 17:20:14)
Ach, Evi, to samé v bleděmodrém jsme zažívali my, už jsem to tady i trochu popsala, taky jsem se divila, že k nám nikdo neposlal sociálku, co to bylo občas za řev, a jednou mě dav srocený na ulici u jednoho záchvatu vyslýchal, jestli jsem matka, a jestli jsem dítě třeba neunesla, když se mnou tak nechce jít, tenkrát jsem byla na psychiatra já. Nemít další dítě, které ač ve znamení berana (a občas se to taky silně projeví) bylo normálně zvladatelné (občas jsem při tom kontrastu skutečně jen zírala), taky bych si o sobě coby vychovateli myslela své, a o dítěti taky. To rodiče poddajných dětí prostě nepochopí, to je marné. Ale vážně se to s věkem zeslabuje. Uvidíš, že brzo bude líp.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Vztekání 

(14.3.2004 17:07:45)
S tím důvodem to je tak, že syn se v podstatě vztekal tehdy, když něco nebylo jak to on chtěl. V podstatě hlouposti, občas jsem ani nepochopila, proč. Takže důvod byl třeba že jsem na záchodě spláchla (když to chtěl patrně udělat on),nebo naopak nespláchla a čekala, až to udělá, když jsem za ním šla moc pomalu a nebo ho naopak předešla a to on nechtěl, nebo jsem neviděla něco, co se mihlo a on mi to ukazoval, atd. Spousta věcí se nedala ovlivnit, takže to byly dost nervy, s čím zase přijde. On nic neřekl,(nejdřív to ani neuměl) jen poodešel, grimasa a začal se najednou hroutit na zem se strašným řvaním, vrhal se na mě nebo na věci a trhal je nebo do něčeho bušil, a já se musela dohadovat, co se mu vlastně nelíbí...Někde jsem četla o knize Dítě Tyran, tak jsme se smáli, že to byl ten náš...Už je ale v pohodě...ale sklon vztekat se má pořád, jen se většinou líp ovládá.
 Fish Family 


Ivana a Honza, dcera 3 roky, dvojčata holky 4 měsíce 

(8.3.2004 10:42:31)
Docela přesně popsané situace i reakce dítěte. Delší dobu už to zkoušíme tak, jak je to v článku posáno a začíná to pomalu (velmi pomalu) fungovat. Asi to chce vydržet, ale kdo na to má mít nervy, když vedle Vás řvou ještě čtyřměsíční dvojčata. Určitě to nebude fungovat na každé dítě stejně rychle a možná taky vůbec, ale asi to za pokus stojí.
 Kriss,Kiki 4/02 


My také 

(8.3.2004 22:11:27)
Tak jsem si tu včera četla příspěvky a říkala jsem si, že v obchodě je Kristýnka OK. Většinou si zkouši něco vybrečet, než vyvztekat. Ale to co nám předvedla dneska a hned dvakrát, to nemá doposud obdoby. V Baumaxu jsme jí dali do takového autíčka-vozíčku, aby se tam tolik nenudila, ale to jsme neměli dělat. Protože když jsme chtěli, aby vystoupila, začla ohromná scéna, která trvala přes pokladny a upínání do golfek, při kterém se vysvlíkla z bundy, jak se bránila, v podstatě až domů. Celou dobu jela ve svetru (asi 15 min.) a úspěchem bylo, že si nechala čepici. Odpoledne nám to zopakovala při krátkém nákupu v Tescu. Dozvuky byly i doma. Tak jsem si na vás vzpomněla...
 vsechno ma svuj duvod 
  • 

proc se do kaluze nesmi? 

(9.3.2004 0:33:56)
Ja se vzdycky snazim vzit se do situace mych deti a pak jim trochu vic rozumim. Bydlim ve Skandinavii a tady maminky nemohou rict - dnes prsi, tak nemuzeme ven, tak se prosim te nevztekej. Tady prsi hodne casto, to bychom se ven dostali opravdu malo. Rika se, ze neexistuje spatne pocasi, jenom spatne obleceni. I kdyz prsi, tak na pul hodinku se muze jit na prochazku, pokud dite je teple obleceno a ma nejake gumove obleceni, plastenku a holinky. Deti miluji vodu. Kdyz moje deti objevovaly svet, tak samozrejme kaluz bylo to nejzajimavejsi, to je pritahovalo. Proc porad rikat do te kaluze nechod? Dala jsem detem gumove kalhoty, kabatek,holinky a gumove rukavice, vzaly si kybliky a velke lopatky a proste misto pisku nabiraly do kybliku vodu. Nozickama plaskaly v kaluzi a byly z toho nadseny. Parkrat si to takhle uzily a pak uz je to nezajimalo.
 Petra (2 a 5 roků) 
  • 

Ještě jednou k těm vzteklounkům... 

(9.3.2004 19:02:01)
Je vidět, že problémy s dětmi nemáme doma jen my, což mě docela těší.Upřímně říct, o své výchově moc nepochybuji, už jsem "vypiplala" 3 děti (jako 18. ti letá v zahraničí)a na své děti žádné přehnané nároky nekladu.Jen jsou prostě jiní než jsem já a můj manžel.Dnes jsou děti celkově dost živější, a na každé opravdu zabírá něco jiného.Líbila se mi metoda zavřít dítě do svého pokoje.Já tu možnost mám, obě děti mají svůj pokoj, ale efekt to nemělo žádný.Prakticky to dopadalo skutečně tak, že v pokoji (vetšinou dcera,když byla malá) kopala do dveří.Metoda objímání nezabrala vůbec.Domlouvání a vysvětlování (někdy si přijdu jako totální blbec obzvlášť, když po mém domlouvání, pak pronesou nějakou nesouvisející poznámku!) zabírá sem tam. Nemohu říct, že by se děti válely ve společnosti na zemi to rozhodně ne (to praktikují jen doma), ale alespoň diskutují.Moje deprese docela ustoupila, zapojila jsem zase o něco víc tatínka a budu čekat, až to přejde, přinejmenším, až dcera půjde alespoň do MŠ.
PS:Teta s dětmi problémy také nemá a skutečně něco jiného je jedno dítě a děti dvě.Dokud jsem měla jen jedno dítě, byla to procházka růžovou zahradou!!Kromě toho ještě pracuji při mateřské, takže toho je někdy opravdu dost....
Petra
 Jana, dva kluci  
  • 

Pro Heli /Iši/ 

(9.3.2004 23:55:27)
Ahoj Heli,
zaujaly mě Tvé zkušenosti s "šestiletými vzteklouny".Máme doma taky takového tvrďáka. Myslela jsem, že s věkem se to bude lepšit, ale ...
Ráda bych si s Tebou vyměnila pár rad a zkušeností na e-mailu jonmik@seznam.cz
Díky, Jana
 Alili (Verunka 22 měsíců, bříško 32 týden) 
  • 

Liga na ochranu týraných rodičů 

(11.3.2004 15:09:03)
Motto: "Kdybych před rokem viděla maminku, jak vleče dítě po sněhu, asi bych se rozčílila, co je to za krkavčí matku! Dnes bych se jen chápavě usmála…!!"

Milé maminky!

Po přečtení vašich příspěvků - klobouk dolů! Mám doma jen normálního vzteklíka, je to naše sladká panenka, zasekne se jen občas, ale i tak to bohatě stačí. Její nejoblíbenější slovo je "NE", případně vylepšené v trojím provedení: "NE, NE, NE!" Nastává řada komických situací, jako třeba u AZ kvizu, kde se v náhradní otázce odpovídá "Ano" Ne" Verunka má jasno předem - "NE"! Nechce na nočníček, nechce čaj, nechce spinkat - prostě nechce nic, na co se jí zeptáme. Reaguje tak i na oznamovací věty... To by nebylo tak hrozné, jako když si postaví hlavu, vytrhne se mi na ulici z ruky a běží opačným směrem - klidně i zpátky do silnice. A hoňte malého vzteklíka s velikým pupkem, když máte na zádech batoh, je vám šoufl, všude je plno bláta a břečky a vy spěcháte na trolejbus! Takový pořízek váží v notičkách a bundě kolem 13 kg a zvedat jí do pěti minut 10x ze země - žádná sranda! Když pak přiletí jedna dobře mířená na plínku, dívají se na vás kolemjdoucí pohledem, jako byste vraždila neviňátko a oni cítili morální povinnost volat na sociálku....

Nevím jak vy, ale my máme s manželem jasno - chybí tu Liga na ochranu týraných rodičů!

Alice
 Martina, Matyáš 9měsíců 
  • 

šťastné děti 

(25.4.2004 11:59:40)
Ahoj,tak jsem si s velkým zájmem přečetla všechny příspěvky a jsem moc zvědavá do které kategorie zapadne ten můj šmudla.Zatím je mu 9měs.a je to zlatíčko, takže nemůžu přispět nějakou naší "historkou",ale chtěla jsem dát tip na knížku od Steve Biddulpha-TAJEMSTVÍ VÝCHOVY ŠŤASTNÝCH DĚTÍ.Je tam jak tohle všechno co tady popisujete úspěšně zvládnout.Podle některých příspěvků už pár lidiček tuto metodu "stůj a přemýšlej" a "dohoda" vyzkoušelo a jak jsem četla tak s úspěchem.V knížce je rozebrán i problém školek a odlišnosti při výchově chlapců a dívek.A také proč vůbec nevztáhnout ruku na svého potomka.
Já ji přečetla za dva dny (má 133stran) a stojí kolem 150Kč.Vydalo ji nakladatelsví Portál.Určitě víc v případě zájmu naleznete na www.portal.cz
PS:autor vydal ještě knížku Proč jsou šťastné děti šťastné, která je taky super.
Takže přeji hodně pohody a pevné nervy a jen samé "vyhrané bitvy". (samozřejmě v tom pozitivním smyslu:-))
Martina

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.