| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Proč je tak důležité objevit nadání svých dětí

 Celkem 13 názorů.
 Šárí 
  • 

Díky 

(23.2.2004 13:35:36)
Děkuji za tento příspěvek. Je to něco, co jsem potřebovala slyšet právě teď, poslední střípek do mozaiky mé připravenosti k akci.
 Misa3 


Podivny pocit 

(24.2.2004 1:01:07)
Clanek je psan pomerne pekne, ale prece jen bych autorovi vytkla nektere drobnosti. Totiz popisuje detska nadani a to jak je dulezite ho rozvijet v rannem veku, ale soucasne asi od 2/3 hovori k dospelym, o tom jak umelecke nadani proziva dospely a jak s nim zije. U ditete je skutecnost slozitejsi, je totiz odkazano na dospele ve vsem v case, ktery muze svemu nadani venovat, i to jak je nadani brano. Clanek je psan tak, jako by dite melo moznost posoudit svou praci s urcitym odstupem. Umelecky nadane dite potrebuje predevsim podporu a to je uloha rodicu, ne jeho, rodice musi odhadnout jestli nadani staci na to, aby se dite prosadilo nebo ne, protoze rvat dite pres jeho roztouci nezajem do neceho, co mu podle nazoru dospeleho jde, projekce dospekych na tema, kdyz jsem to nikam nedosahl ja, tak alespon moje dite, nebo naopak dusledne prehlizeni jakehokoli nadani, jsou faktory, ktere deti vedou do slepe ulicky, jsou na tom pak casteji hur nez deti nenadane, jsou zmatene, otresene, a mohu potvrdit, ze jsou zvysene citlive a tak se uzaviraji do sebe a bud ve svem nadani hladaji to, co jim skutecne muze dat: uvolneni, uklidneni, utechu a podporu pri vsem co je potkava, nebo cinnost za kterou jsou trestani a ktera je prehlizena nebo za kterou jsou rodici, nebo spoluzaky zesmesnovani. Umelecke nadani neni vzdycky jen dar, nekdy to muze byt dar na zpusob Danajskeho kone, na povrchu vzbuzuje zavvist uvnitr beznadej a zmatek. Takze cely clanek by se mel zabyvat detskou psychikou a ne psychikou umelecky nadaneho dospeleho do jehoz zivota vnejsi okolnosti nezasahuji natolik, aby nemohl udelat neco, co mu dodava radost.
 Valkýra 


Ano, je to důležité 

(24.2.2004 10:58:45)
Myslím si, že je skutečně důležité, aby každé dítě mělo něco, v čem aspoň trochu vyniká, co umí lépe než ostatní. V životě se vždycky najde příležitost, jak to předvést a skutečně to zvedne sebevědomí. Dobře si pamatuji situaci na základní škole, někdo uměl hrát na hudební nástroj, někdo malovat, někdo fotbal nebo gymnastiku... Prostě každý měl něco, co uměl víc, i když dnes se tím nikdo neživí.
Nadání musí ale objevit a podporovat rodiče. Neříkat si, stejně se tím živit nebude, ale ani neočekávat, že z holčičky, která si doma tancuje před televizí, bude světoznámá primabalerína. S tím tancem pro srovnání. Mně bylo kdysi řečeno: neskákej jako koza, kdyby ses viděla! Už jsem si dala pozor, abych před rodiči nikdy netancovala. Moje dcera už chodí 3 roky do tanečního kroužku a její nadání je asi tak stejné jako to moje, ale má možnost se pohybově rozvíjet a hlavně, že ji to baví. Navíc je na jejím držení těla a pohybu průprava hodně vidět. Pro změnu má ale babička o ní nadnesené mínění, a když po třech letech nevystupuje na světových pódiích - už "to nemá cenu, je to zbytečný čas a peníze".
Ještě poznámka - pokud budeme čekat, až si dítě zájem vybere úplně samo ve školním věku, bude se orientovat spíš podle kamarádů, které obdivuje než podle nadání a schopností. P.
 JaninaH 


Re: Ano, je to důležité 

(24.2.2004 11:30:49)
Pettino,
to je sice pravda, že nadání musí ale objevit a podporovat rodiče a nečekat, až si dítě vybere samo, ale netušíš, jak je to těžké, podporovat nadání dítěte, máš-li dceru takovou jako já. Už když byla malá, projevovala jazykové nadání. Tak jsem se ho snažila podporovat, stálo mě to peníze a výsledky byly dost tristní. Od první třídy chodila na angličtinu, ale hrozně tam zlobila a neučila se. Pak jsem ji dala do kursu francouzštiny, výsledek stejný, přestože jí to šlo "samo". Strašně ji otravovalo, že jsem ji do toho pořád nutila. Zlomilo se to až před dvěma lety, pod vlivem nového mladéhp učitele angličtiny v jejich škole :-))Aby se mu zavděčila, začala se učit a najednou zjistila, že je daleko lepší než spolužáci. Začalo ji to strašně bavit, dnes si čte anglické knížky, píše si deník v angličtině a příští rok si začne dělat zkoušky. Francouzštinu také vzala na milost. Letos začala s němčinou a stěžuje si mi, že ve škole nemá výuka úroveň, že by chtěla chodit ještě na nějaké kursy.
Řekla bych tedy, že začala své nadání opravdu rozvíjet až ve chvíli, kdy k tomu dospěla sama, ale moji letitou snahu o totéž brala jako nutné zlo.
J.
 agneska 


Re: Ano, je to důležité 

(24.2.2004 13:12:22)
To je zvláštní, Pettino, nás vychovávali fakt stejně!
Taky jsem spoustu věcí (včetně tance - s tím mám problémy dodnes!) nedělala protože mě někdo takto sepsul v dětství! Taky mě takové předsudky a odsudky hrozně vadí u mých dětí, pokud to od příbuzných slyším!
Já jsem například jako větší dítě psala povídky, pohádky a příběhy, a dodnes to moje matka považuje za hloupé maření času. Nedávno jsem svým dětem ukazovala velkou krabici těch výtvorů (kreslily jsme se sestrou k tomu i obrázky) a matka to komentovala mým dětem nějak jako podívejte se, na to maši mamu užilo, ale dělat něco pořádného, to teda ona ne!! I teď mě to mrzelo a pamatuju si, že největší trest pro mě bylo když po každé slohovce ve škole profesorka chtěla, abych to přečetla nahlas. Nevěřila jsem si a propadala se hanbou za to, že ostatní to slyší ...(sen všech spisovatelů - publikum ochotné poslouchat jejich texty!!!A já to zuřivě odmítala!!) A samozřejmě nikdy ani slovo povzbuzení od rodičů ke psaní, takže jsem to schovávala jak mohla a pak už radši nepokračovala. Třeba ten čas ještě přijde:-))
Proto se snažím, aby moje děti dělaly nejrůznější věci a aby jim nějaká hloupá kritika nezabránila třeba vyzkoušet si něco na co mají skrytý talent.
 JaninaH 


Re: Re: Ano, je to důležité 

(24.2.2004 13:32:44)
Agnesko,
to je moc smutné, co tu píšeš o svém zmařeném literárním nadání :-( Určitě nadání máš, protože jsi právě velmi výstižně pár slovy vyjádřila svoji hořkost...
Myslím, že moje máma tak hrozná nebyla, ale o to víc si to vynahrazuje nyní, k stáru. Také se jí na mé výchově dětí nic nelíbí, jednou jsou moc rozmazlené, jednou se jim málo věnuji, jednou jim kupuji zbytečnosti, jednou jim nic nedopřeju...Také mě to hodně trápí, i když by nemuselo, protože vím, že pro své děti dělám všechno, co můžu. Ještě by mě zajímalo - pokud to nebudeš považovat za příliš osobní - jaké bylo maminčino manželství? A jak ona hodnotí manželství tvoje, případně sestřino? A jaký na babičku mají názor tvoje dospívající děti?
J.
 Misa3 


Re: Re: Re: Ano, je to důležité 

(24.2.2004 18:53:18)
Divame se na to stejne. Ja mivala vytvarne nadani a v mnoha zivotnich situacich mi pomohlo, podporoval mne dedecek a pozdeji i rodice, protoze jsem kreslila( ne malovala, kreslila) dost dobre, a oni na to byli pysni pred navstevami. Ale ve sve poznamce jsem chtela zduraznit, ze autor popisuje pocity dospeleho cloveka, ne ditete, jemuz mohou dospeli jeho umelecky konicek zakazat nebo vysmechem ho primet od nej upustit. Jinak naprosto souhlasim, nezalezi na mire nadani, ale na tom, ze dite nejaky umelecky smer bavi a tupeni jeho vysledku je snad jeden z nejhorsich prohresku, ktere dospely muze diteti udelat. Je mi lito, ze Te matka nepochopila a ze nechape ani vnucku, ale prece jen k dobremu to slouzi alespon v tom, ze na podklade vlastni neprijemne zkusenosti svou dcerku v baletu podporujes, bez ohledu jestli v 15 stane na svetovych jevistich, nebo se bude tancem bavit spis jako cvicenim. Rozhodne ji to zlepsi naladu, umozni zapomenout na starosti a udrzi kondici i v dospelosti a to vse je velmi dulezite. Mit konicka umeleckeho nebo sportovniho smeru, je velice vyznamne a diteti v mnoha vecech pomuze i kdyz dospeje.
 Valkýra 


Re: Re: Ano, je to důležité 

(24.2.2004 13:35:16)
Ahoj,
ano, vychovávali nás stejně. S tancem dnes problémy nemám, od 17 let jsem chodila do tanečního kroužku, ale pro mě samotnou bylo překvapení, že to jde! Taky jsem literárně tvořila - psala jsem básničky (taky jsem si k nim kreslila obrázky), ale ty jsem nikdy rodičům nečetla. Až když jsem se stěhovala, matka je našla a předala mi je s poklepáním si na čelo. Na blbosti tě užije - to je taky moje "oblíbená" věta. Ano, skutečně radši dělám "blbosti" než neustále uklízet, přiznávám, že jsem nepořádná, ale zase mám radost z toho, když něco vytvořím (šiju, pletu, dělám koláže). Bohužel, v poslední době na to mám málo času, ale ráda bych dceru vedla i k tomu.
Pro Janinu H: S tím objevováním talentu rodiči jsem myslela na děti tak kolem 5 let, kdy se výrazný talent už objevuje a je na rodičích, aby byli ochotni dítě doprovázet do kroužků, protože si samo ještě nikam nedojde. Co se týče jazyků - taky jsem to flákala, dokud jsem se v 18 nezamilovala do cizince. Ovšem pak jsem se odmilovala a začala to zase flákat. P.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Ano, je to důležité 

(24.2.2004 14:35:33)
Agnesko, taky jsem si toho musela vyslechnout...
"To tvoje blbý psaní ti nikdy k ničemu nebude!" "Co si myslíš, že tím dokážeš?" "Na tebe tak někde čekají s těma tvýma žvástama..." atd. Naštěstí mi konkrétně tohle bylo úplně jedno. Odjakživa jsem věděla, že moje máti má úplně jiný vkus (nejen literární) než já, takže jsem naopak byla docela ráda, že to nechápe. :o)
Spíš mi vadily poznámky o tom, jak vypadám, proč jí pánbůh tak potrestal, kam mýho tátu tehdy čert přinesl atd. To mi přišlo nefér... a někdy kolem puberty už jsem jí na tyhle invektivy standardně odpovídala: "Mě nenadávej, měla jsi brát Antigest." :o)

K té výchově - je fakt, že moje matka byla vždycky strašně submisivní a nechala si od rodičů všechno líbit, babička ji taky vychovávala tak, aby neměla žádné sebevědomí, dodnes na ní nenechá nit suchou; ale u mne to bylo spíš dáno tím, že jsem byla nechtěný a hodně odlišný dítě, se kterým si matka nevěděla rady a který "nechtěla". Sestru vychovávala úplně jinak, tu naopak pořád vychvalovala a rozmazlovala.
 Misa3 


Re: Re: Re: Ano, je to důležité 

(24.2.2004 18:56:14)
Monty to je vazne od Tve matky nepekne, matka ma sve dite podporovat a pomahat mu a ne jeho sebevedomi zakopavat jak nejhloubeji to jde, protoze se moje mati chovala spis lhostejne, nemam tuhle zkusebost, ale umim si to predstavit a je mi lito, zes tim musela projit.
 kvitek1 


Jak se objeví ono centrum nadání ? 

(25.4.2004 18:21:03)
Píšete tu : ´.. máte v sobě centrum nadání! Můžete ho nalézt a rozvíjet´, ale kde je centrum? jaký návod na to, jak ho objevit, než to, že to vím? Stačí vědět, že ho máme, a z nadšení ono samo nějak vyplyne na povrch?
Jsem dost pesimista (protože jsem nucen k povolání, které jsem chtěl jen částečně) a jsem tedy zablokovaný. Pesimismus mne vede předem k nedůvěře. Kromě toho všelijaká zázračná probvolání jako ´najděte v sobě vnitřní harminii´, nebo ´zaposlouchejte se do ticha´, nebo ´otevření´ a podobné výzvy mne spíše ladí depresivně. Mnoho tak zvaných proroků zde přednášelo a psalo, a já se předem uzavírám všemu, co vypadá jako ´výzva´ nebo ´vnitřní´, jestliže při tom není přesný návod, nebo alespoň pokyn.
Stačí napsat ´máte v sobě centrum nadání´? Kde jako to najdu ? Chtěl bych to ale najítnejdříve pro sebe, abych pak jako osviobozený mohl rozdávat radost druhým a vést další ke správné cestě. Protože jak má naslouchat druhému ten, kdo je hkuchý? Jak rozvíjet talent druhým, když sám nezná svůj a je omotaný neúspěchem? Slepý vede slepého a oba padnou do jámy, říká se, a proto se potřebuji najít nejdříve, abych mohl nacházet s druhými a pro ně.
Kudy k centru vede cestička, prosím ?
 Boadicea 


Re: Jak se objeví ono centrum nadání ? 

(25.4.2004 19:11:50)
Nefilozofuj nad tym tolko, prestan citat odborne knihy a zacni robit to, co ta najviac na svete bavi, hrat sa - aj ked pojde napriklad "len" o zbieranie obalov od mydla. Uplne staci vo volnom case par minut denne/tyzdenne. Nepotrebujes cudzie navody :).
 Marie - sama o sobe, kdyz byla mala - nucene hrani na piano. 
  • 

Nadani je to, co ma dite - ne to, co rodice sami nedelali. 

(8.5.2005 22:40:15)
Byla jsem nucena - po deset let,( od sesti let do sestnacti, kdy jsem se konecne zbourila) studovat hrani na piano - s vyklidkou na konzervator. Nejenze me to neslo - rytmus mi kulhal, prsty neposlouchaly a pletly se, - nebavilo me to, a navic, byla jsem z toho nestastna. A to jeste v te dobe se nevedelo, ze mam dost silnou dyslexii (prava ruka se plete s levou, prostorova orientace spatna, rytmus udrzet - temer nulovy. ) Nutila ma matka - ona sama chtela v mladi hrat na piano, jeji rodice ji nenechali. Neni divu, nemela sama hubebni nadani. Ona tp pocitovala to jako obrovskou krivdu a ja ji to mela vynahradit. Hudebni sluch nemela zrejme vubec, kdyz mohla vystat to moje klopytave hrani. Otec mel absolutni sluch, umel hrat na co si vzpomnel, ale ja mu byla natolik lhostejna, ze memu trapeni na piane nevenoval zadnou pozornost. Soudnost jsem mela ja vic v deseti letech, nez moji rodice ve triceti peti. Vzdycky mi sla matematika a kresleni. V tom me nikdo nepodporoval. Zivim se ted technickym kreslenim a jsem v tom dobra.
POUCENI z MLADI : Rodice, nenutte deti do veci, ktere jste nemohli / nechteli / nesmeli - delat sami. Divejte se, co jim jde a nechte je to delat.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.