| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Stesk

 Celkem 22 názorů.
 MarkétaP + 4 dcerky 


To je krásný ..... 

(18.2.2004 9:51:40)
Mám pusu od ucha k uchu a děkuji za nádherné zahájení dne. Moc vám fandím, jste báječní rodiče!
 Červánek 


Takytak 

(18.2.2004 10:06:05)
Maceško - naše Marťule podobné období neprožila - to co bylo bylo nej, protože jsme si ji brali ve třech letech a z celých 3 let ji nezůstala v hlavince jediná vzpomínka - alespoň ne taková, kterou by do kázala pojmenovat - těch ostatních má bohužel plnou hlavinku a pomalu se z nich stávají strašáci:o(
ale měli jsme doma na prázdninách tehdy 8letou holčičku - a jak jsem už psala Lence v adopcatkach - vsude kam jsme prisli - tam byla s mamkou, vsude kudy jsme jeli - bydlela teta, babicka apod., presne jak jsi psala - vsechno uz s mamkou delala, jedla, prozila a vse samozrejme bylo mnohem lepsi.
My jsme se s tim setkali poprve v tak velke mire (jinak jsme se s tim setkavali na tabore FODu- ale trosku mirneji) - a treba nas tatka to velice tezce snasel.
Velkou pusu Helence:o)
 Katka... 


:o))) 

(18.2.2004 10:59:14)
Ať Vám děti přinášejí samou radost!
 Jana,Janka(08/04) Tomi(10/06) 


Děkuji 

(18.2.2004 11:10:08)
Je to nádherné... Doufám, že jednou takhle budeme vyvádět doma i my :-)
 Lenka 


Jste báječní ... 

(18.2.2004 11:15:00)
Maceško to je super ... Jste báječní a děti mají velké štěstí, že vás mají. Držím vám všem palce.
 Večernice, Adam a Daniel 10/02 


Jste prostě skvělí 

(18.2.2004 13:43:43)
Milá Maceško, vždy si pročítám tvoje příspěvky a vždy mě zahřejí. Upřímně obdivuji s jakou láskou jste si k vlastním dětem vzali ještě nevlastní a že jste se na své cestě nevzdali. Moc vám držím palce a doufám, že až naše děti trochu odrostou (je jim rok a půl), budeme mít taky takové krásné zážitky.
Ahoj Večernice
 Agata 


Oslovení 

(18.2.2004 15:58:25)
Maceško, v kolika jste si hločičku vzali?
Můj přítel má holčičku, kterou mu sociálka předala v jejích třech letech. Byla odebrána od matky, která měla diagnostikovánu "poruchu osobnosti" a již její jiné dítě jí bylo také odebráno.
Nyní je jí 6 a půl a já jí znám už rok. Původně jsem paní na hlídání, aby jí měl kdo vyzvedávat ze školky atd. Takže jsme začali se jmény. Nejsem teta, ale Agata. Občas si ale hraje a žvatlá a říká mama ( mumlá to tak jako by to chtěla říci a zároveň se i styděla...) Ted mi někdy řekne mami...
Nevím, jak jí to usnadnit...jak reagovat.
Na zážitky z ranného dětství si prý nepamatuje. Jen jednou z ní vypadlo, že byla dlouho doma sama, když její máma šla s košem...
 maceška 


Re: Oslovení 

(20.2.2004 7:24:10)
Agato, Helence bylo sedm ( skoro osm) let. Ona, i když na to nevypadá, je v jádru silná osobnost. Hrozně moc chtěla žít jako ostatní děti, a na rozdíl od Mecháčkova Kuby zvládla překonat to období "cizoty" a oslovuje nás bez rozpaků jako rodiče. jednou se jí ptala jedna kamarádka, proč mi říká mami, když má přece jinou mamku. A Helenka - v té době od nás nebyla nijak na takovou konfrontaci připravovaná, bylo to krátce po jejím příchodu do rodiny - jí odpověděla: "Protože se jako mamka CHOVÁ."
Myslím, že u Tvojí holčičky je to podobné - chováš se k ní laskavě, mateřsky, a dítě matku potřebuje. Co na to říká otec dítěte?
 Agata 


Re: Re: Oslovení 

(25.3.2004 12:14:26)
maceško, tak už nějakou dobu má období, kdy říká mamí maminko, mamko skoro za každým slovem. Asi odříkaného chleba největší krajíc :-)
Otec dítěte je myslím rád :-) .
Jen já mám kdesi vzadu v dušičce pochybnosti. Ne kvůlimalé, ale kvůli otci. Spadla jsem do toho příliš rychle a vím určitě, že kdyby neměl malou, tak bych se s ním dohromady nedala.
 Mecháček 
  • 

Máma, táta ... 

(18.2.2004 16:50:40)
Tak se Vám to Maceško nakonec povedlo zlomit - nezbývá, než tiše závidět. Nám se to, přes veškerou snahu nepodařilo, tedy zatím. Bohužel se domnívám, že už je naše společná šance asi definitivně pryč. Je to buď tím, že k nám Kuba přišel v hodně pozdním věku (12 let), nebo tím, že je prostě taková povaha - nejspíš od každého trochu. Dělat se s tím nedá nic. Zvykli jsme si, že nás přímo neoslovuje - prostě to spolkne, nebo nějak obejde. Ale o třetí osobě mluví bez problémů - "táta mi řekl", nebo "máma mne poslala". Taky do textovky mi napíše "ahoj tati...", ale takzvaně "z oka do oka" toho asi není schopen. Škoda, na náš vztah to žádný vliv nemá, ale přeci jen nás to tak trochu mrzí. O to víc potěší, když se to jinde povede.

Mecháček
 Misa3 


Re: Máma, táta ... 

(18.2.2004 17:36:48)
Mechačku, myslim, ze to vidis prilis negativne. Vis prece jakou maji pubertalni deti potiz s tim dat na jevo nejake laskyplne city, proste je mozne, ze si Kuba pripada jako "dospely chlap" a ma obavu, ze kdyby naznacil, ze si na Vas neceho moc vazi, za neco dekuje, proste ze Vas ma rad, tak by to holt nebyl takovy ten tvrdy muzsky, jak se sam ve svych 12 letech vidi. Proste si myslim, ze vse teprve prijde a ze se toho, ze bude davat sve city vic najevo, rozhodne dockate, i kdyz treba az bude skutecne rozum brat a opravdu dospeje. Myslim, ze je to hlavne vec puberty, kdy muze mit dojem, ze se prece "nemuze chovat jak mimino" a moc davat najevo city. Vidim to tak, ze na Vas ta odmena za vse, co jste pro nej udelali teprve ceka, protoze az skutecne dospeje, pochopi, ze tim, ze bude sve city k Vam davat najevo, nezdetinsti, ale naopak dokaze svou zralost.
 Mecháček 
  • 

Re: Re: Máma, táta ... 

(19.2.2004 9:23:32)
Milá Míšo, díky za povzbuzení, určitě nám ho je třeba, ostatně jako čas od času každému. Ale abych byl upřímný, opravdu Tvůj optimismus nesdílím, víš ono je mu už 16 let a to se lidi až zas tak moc nemění. Smířili jsme se s tím a vrásky si z toho neděláme, doufáme, že i přes tento "malý handicap" si z doby strávené u nás odnese do dalšího života něco pozitivního, třeba vědomí, že je tu někdo, komu na něm záleží a kdo ho má rád, i přes jeho "drobné charakterové vady". Za této situace asi opravdu nelze čekat víc.
Máme také zcela opačnou zkušenost se vzpomínkami na biologickou rodinu, než má Maceška s Helčou. Náš Kuba jakoby ani nikdy žádnou vlastní rodinu neměl, to období je zastřené černou tmou a až dosud nepronikla ven ani jediná vzpomínka, vůbec nic. Zkoušeli jsme kde co, bez výsledku. Nakonec jsme to nechali být, osobně se domnívám, že se, při své poměrně značné přirozené inteligenci,za svou původní rodinu velmi stydí a nepřeje si, aby mu byla jakkoliv připomínána. Tak to respektujeme. Myslím, že tady hraje velkou roli čas, musí se prostě se svým životem srovnat, minulým i tím současným, a to asi přijde až později.
Z toho všeho je vidět, jak je každé z těch dětí úplně jiné, přestože je spojuje vlastně stejný životní problém - ztráta vlastní rodiny, ztráta identity, pocit naprosté osamělosti - každý se s tím vyrovnává po svém.

Mecháček
 Misa3 


Re: Re: Re: Máma, táta ... 

(22.2.2004 13:00:39)
Mechacku, sam pises, co vsechno Vasemu synovi prineslo do zivota obdobi, ktere mel moznost stravit mimo svou puvodni rodinu a detsky domov, at se ted (v dobe puberty) chova jakkoliv, pokud si cely zivot zachova vedomi, ze jsou lid, kteri ho maji pres vsechny jeho chyby radi, je to nejvic, co jste pro nej mohli udelat. A pokud se tyka zralosti osobnosti, lide se meni po cely zivot, je pravda, ze nejvyznamneji tak do konce puberty- do dospelosti, ale mnoho lidi skutecne dozraje treba az hluboce po dvacitce, az skutecne se setkaji se zivotem se vsemi problemy a nacerpaji vic zkusenosti. Kuba bude po cely zivot vedet, ze kdysi v detstvi se nasli lide, kteri udelali vse, aby mel normalni detstvi a milujici rodice a casem si uvedomi, ze vetsina chyb prameni z jeho chovani, ale skutecne v 16 letech bych to rozhodne nejak prisne nevidela. Vydrz, skutecne verim, ze nakonec uzna vse, co vse jste pro nej udelali. Preji Ti, aby se uz brzy projevily prvni znamky nejakeho zamysleni, nad vsim, co dobreho jste mu vnesli do zivota.
 Misa3 


Re: Re: Re: Máma, táta ... 

(26.2.2004 18:38:41)
Mechacku, ted jsem cetla Tvuj dalsi prispevek na tema "trestani deti" a ubezpecilo mne, to ze do lepsich rukou nez do Vasich se Kubik nemohl dostat, skutecne se snazis vychovavat dite s laskou, i kdyz to asi neni vubec lehke a je mi lito, ze Ti to nemohu napsat osobne, protoze me PC na tou adresu nepusti. Ale velice si vazim toho, ze alespon trochu znam nekoho jako Ty, dobreho cloveka, ktery se ke sve filosofii snazi vychovat i sve deti. Je to nadcasove, takze nema cenu resit, zda je to ted bezne nebo vyjimecne (i kdyz bych se spis priklanela k druhe variante). Moc zdravim Misha
 Misa3 


Krasne clanky 

(18.2.2004 17:23:28)
Macesko, ctu Tve clanky moc rada a vzdy mi spravi naladu a ujisti mne ze je mezi nami mozna ze ne spoista ale rozhodne par velice dobrych lidi, kteri miluji deti a vsechny deti, jsou pro ne bez rozdilu jejich, kteri dokazi detem porozumet a netrestat, ale vzdy se snazit pochopit a pomoct. Jsi skutecne skvela maminka a Tve deti si odnaseji do zivota to nejcennejsi: detstvi stravene z vetsi casti v milujici rodine. Nekdy nad tim brecim, protoze jsi proste moc dobry clovek a vzdycky nejak vycitis, co by Tve deti potrebovaly a dokazes jim pomoct i kdyz to, co by si vlastne praly musis casto spis odhadnout empatii a tedy srdcem. Jsi skutecne skvela.
 Sysyna 


Vynalezavym detem a rodicum! 

(18.2.2004 22:27:15)
Tak u Vas jiste doma nuda neni!!!Takovy listeckovani a blbnuti je skvele!!!
A slyset mamo a tato od nevlastniho ditete, chce jiste obrovskou trpelivost, protoze buh vi ,co vse se odehrava v tech malinkych hlavickach.Buh vi, jak v sobe musi dlouho bojovat, naz zapomenou na to spatne , co prozily a zjisti, ze ta nova ,,mamka" a novy ,,tatka" si prece zaslouzi slyset to touzebne ocekavane ,,mami" a ,,tati"!!
Hodne trpelivosti,pohody..srandy a usmevu od vsech Vasich preje Syssi
 Jasanka 
  • 

Re: Pohlazení 

(19.2.2004 10:03:50)
Maceško, děkuji za Tvůj článek. Četla jsem ho ráno a je pro mně krásným zahájením dne. Je jako milým pohlazením v dnešním světě, kde materiální stránka vede nad lidskými city. Takových lidí jako jsi Ty a Tvůj manžel by mělo být víc.
 Monika, Danielka a Tomášek 


Máte určitě skvělé děti 

(19.2.2004 17:23:48)
OPravdu je vášpříběh nádherný. myslím, že vaše děti mají také štěstí, že jste takový rodiče. Můžu jedině doufat, že budeme mít někdy taky takové vzpomínky.
 Margita 


:-) 

(25.2.2004 6:50:24)
moc hezka inspirace
 Jarmila, 3 děti 
  • 

A tak se ptám 

(21.3.2004 13:38:46)
Maceško, vždy jsem si přála mít rodinu, kde budou společně vyrůstat naše vlastní děti i osvojené a teď už delší dobu uvažujeme o tom (je pravda, že víc chci já než můj muž, což je důvod proč to všechno ještě zvažuji...), že je asi čas tuto myšlenku začít uskutečňovat (i když je pravda, že občas ještě toužím i po našem dítěti, ale toto je pro mne nyní ještě důležitější - vytvořit domov a rodinu pro opuštěné dítě). Proto pravidelně sleduji Tvé povídání, a skoro bych řekla, že s netrpělivostí vyhlížím další pokračování. Velmi pěkně o tom všem píšeš, a i když vím, že to všechno pro vás muselo být náročné, cítím z Tvého psaní hodně radosti a lásky. Nechtěla jsem Tě zdržovat mými řádky, velmi ráda bych si o tom všem s Tebou popovídala, ale vím, že jsi hodně vytížená, tak Tě o to ani nežádám. Jen se chci ještě zeptat na jednu otázku - jak jsi tohleto rozšiřování rodiny zvládala společně s prací - tedy myslím se zaměstnáním. Jsem ředitelkou základní školy a docela ráda bych v této práci i nadále pokračovala, bude-li to samozřejmě možné...Není to nijaká zásadní podmínka, ale tato práce mne dost naplňuje a i přes všechny současné těžkosti z ní zase zpětně čerpám...Babičky nemáme a tak jsme s manželem zvyklí se u "výchovy dětí" i některých domácích prací střídat, a tak jsem i u našich malých dětí pracovala. Teď by situace byla asi trochu jiná a tak se ptám... co Ty na to?
 maceška 


Re: A tak se ptám 

(30.3.2004 13:22:58)
Ahoj Jarmilo,

pokud si chceš popovídat, napiš mi na adresu v záhlaví, vůbec mi to neva.
Ke Tvému dotazu: vždycky záleží na úhlu pohledu. Často se nás lidé ptají, jak to zvládáme - tolik dětí, domácnost, oba máme zajímavé zaměstnání, koníčky, spolupracujeme na letních a víkendových pobytech pro pěstounské rodiny. Pravda je taková, že děláme to, co nás těší, baví, naplňuje, v čem se cítíme spokojení. I to patří k výchově, jsem o tom přesvědčená. Nejsem typ ženy, které největší radost udělá vyluxovaný koberec a vitrína plná růžového porcelánu. Máme s manželem velmi rádi svoji práci, a děti to vědí. Před časem, když jsem měla kolem naší nejmladší holčičky opravdu hodně práce, jsme se domluvili, že večeři bude chystat vždy někdo jiný. Děti si mohly naplánovat, co udělají, dostaly peníze na nákup potravin, a volnou ruku. Máme z toho období spoustu fotek, jaké vznikaly krásné kreace. Míša, tehdy asi pětiletá, chtěla taky přispět, a vehementně se hlásila o pořadník na večeře - dostala ho, a k večeři nám nachystala každému lízátko!
Pro pořádek ale musím dodat, že při přijetí staršího dítěte je podíl deprivace opravdu veliký a je potřeba alespoň na nějakou dobu zůstat s ním doma na plný úvazek. V časovém horizontu desítek let pracovního života je to zanedbatelné, a pro vývoj dítěte a rodinných vazeb má toto období nenahraditelný význam.

Ahoj Maceška
 Hana, svobodná, bezdětná 
  • 

Predem dekuji 

(24.3.2004 21:07:26)
Děkuji za sdělené zkušenosti, zážitky, podnětné úvahy, a to tak krásnou formou !! Necekala jsem, ze tu budu cist literaturu, ale ctu. Precetla jsem vse (napreskacku) jednim dechem. Macesko doufam, ze budes psat sve články dal ! Predem dekuji.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.