| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Zoufalé ženy dělají zoufalé věci

 Celkem 20 názorů.
 Ivule+Hony 


:o( 

(14.11.2003 10:05:42)
Teda Evi,
normálně mám z toho asi kopřivku. K nám se teda chovají pěkně,ale asi jsem taky ta nechápavá, kterou zajímá, jak dlouho ještě.. :o(
 Marcela a Hanička 9/2002 


Re: :adopce-žádný problém 

(26.4.2004 13:29:34)
Jak čtu strasti vaší "adopce popř. NRP" tak s vámi cítím, musíte ty úřady popohánět, úředníci nás berou jako věci a né jako lidi.
My jsme žádali o mimi /adopce/ do 1 roku v r. 2000 a po dlouhých psychotestech a vyšetřeních a...... nám bylo řečeno Magistrátem Brna, že budeme čekat asi do podzimu 2003. %Cekali jsme čekali a já nevydržela a šla se zeptat na jaře 2003 na Krajský úřad, jak to s námi vypadá, paní byla moc ochotná a říkala, že ještě asi rok čekat a pak se uvidí. Byli jsme dost v šoku, když nám už v srpnu 2003 volali, že je pro nás volná holčička....a za týden byla už u nás doma. Je to náše velké sluníčko, je velice inteligentní a moooc hodná a sympatická....kamarádská, vše papá a spinká obvykle celou noc a má už 1,5 roku. Měli jsme celkem "velké požadavky", a bylo nám několikrát taktně naznačeno, že budeme čekat dlouho a dlouho a jestli nechceme slevit. Chtěli jsme zdravé mimi do 1 roku, bez těžkých nemocí a s perspektivou aspoň střední školy a aspoň jeden z rodičů, aby byl SŠ. Dítě jiného než bílého etnika jsme odmítli, a odmítli jsme i dítě alkoholičky, feťačky.......
A přece náš malý brouček je tak skvělý, že vlastní dítě......vlastně je už naše ......v rodném listu jsme uvedeni jako rodiče už my!!!!
Myslím na všechny žadatele a držím palce!!!!!!

Macek
 Hanka bezdětná 
  • 

Re: :adopce, prosím o radu 

(24.8.2007 11:07:47)
Je mi 33 let a s manželem jsme spolu 7 let. Už před svatbou jsem měla problémy s cyklem, přesněji řečeno, ovulace a menstruace se rozhodly TRUCOVAT!!!
Takže různé peripetie u gynekologů, kteří si nevěděli rady, nás nakonec dovedly po dvou letech po svatbě do centra "neplodných" v Brně. Kde mimo jiné zjistili sníženou plodnost i u manžela. Pak jsem získala kontakt na Imunologii v Praze, kde zjistili u mě vysoké protilátky proti manželovu spermatu a nasadili mi Prednison. I po roční léčbě se protilátky stále jevily vyšší, a tak nám doporučili chráněnou soulož. Trochu paradox v tom, že chceme brzo mít svoje miminko. Po 4 pokusech inseminace jsme stále bezdětní a je to už 3 roky. Na imunologii nám sdělili, že vysoké protilátky se tvoří i díky těmto umělým zákrokům, při pokusu mít vlastní dítě a že si to nikdo neuvědomuje.A aby toho nebylo málo, až po inseminacích jsem navštívila jen zkusmo Endokrinologa, a ten mi našel neúměrně vysoký Prolaktin, takže nějaké pokusy inseminací byly naprosto zbytečné. Ale hlavně, že si v centru v Brně brali za zákroky peníze, ale na důkladné vyšetření se vykašlali.
Po tady tomhle všem jsem si postupně začala stále více přiznávat a uvědomovat, že naše medicína bohužel nepomáhá léčit problém, ale snaží se vyhýbat řešení problému a nabízí nelidské a a neetické řešení - umělé oplodňování ve zkumavce s následným splachováním do WC, nevhodných jedinců. Do dnes nemohu pochopit, jak mohou ženy, které přijdou do tohoto centra se záměrem otěhotnět, dovolit to, že si nechají oplodnit 10 a více vajíček, nechat si zavést 3 a zbytek zamrazit nebo nedej Bože pak jako nepotřebný zboží vyhodit, zničit, zabít.
Jak jim pak je , když na úkor dvou nebo jednoho dítěte živého, zabili mu dalších několik možných sourozenců?
No nic, aby se dostala k věci problému. Všechny tyto problémy mě ničí v podstatě dodnes. Můj cyklus se prodlužuje stále více a má lékařka se tváří, že sama vidím, že ani po lécích nic nezabíralo a nebo to bylo horší, tak mi raději nedává nic.
Denně stále brečím a obviňuji sebe za to, že jsem prostě nemožná. V duchu se teď směji, protože jsem si vzpomněla na řeč jednoho lékaře, jak řekl mému manželovi (31let):" víte, vy sice máte sníženou plodnost, ale s jinou zdravou ženou by jste měl určitě děti." Tak to povzbudí a moc nepřidá.
Pak do toho kamarádky a známí, bylinky, chytré rady a léčitelé, brožurky, rady jak mít kluka či holku, změny gynekologů a nové peripetie. Děsné.Nenávidím to. Bolí to. Chci křičet, ale nejde to. Když vidím těhulu, musím se dívat jinam.

Po nějaké době neplodných a neoplodněných měsíců jsem v sobě cítila potřebu mít dítě i třeba nevlastní a začala jsem více uvažovat o adopci. Ale manžel furt doufal, že budeme vlastní. Já se v té době snažila být realista a když jsem měla už rok cyklus 90 a více dní (lékařka to nehodlala raději léčit, aby to nebylo ještě horší) tak jsem stále více mluvila o adopci. V našem bydlišti bydlí rodina, která si adoptovala 2 Vietnámky a tak jsme za nimi zašili a chtěli se o jejich zkušenostech poradit a vůbec, jak to zvládají a hlavně maminka.
Chtěla jsem slyšet důvody, jak se rozhodli, jak v sobě zlomili tu touhu pro "vlastní" dítě a oddat se cizímu.
V jejich rodině se nám moc líbilo a vůbec mi nepřipadlo, že by nebyli děti jejich vlastní. Tak nějak nevidět jejich tmavé tvářičky, řekla bych, že jsou z nich.Manžel o nich odcházel a něco se v něm natolik pohnulo, že souhlasil, že zajdeme na úřad a poptáme se na možnost adopce.
Byla jsem ráda.
Podali jsme si žádost a v podstatě teď jsme ve fázi čekání na psychologické testy.Odmítla jsem hned od začátku jakékoliv jiné etnikum, chceme bílé miminko a do 1/2 roku, zdravé.

Asi se ptáte, proč vlastně píšu a co Vám chci tím vším sdělit?
Je to už půl roku a já mám stále více problémy sama se sebou. Brečím denně nad sebou, nad naší situací a propadám depresi, že jsme se rozhodli špatně. Že touha mít dítě nás tak pohltila, že jsme ochotni podstoupit i adopci. Dříve bych všem řekla,nikdy!!
A já v sobě hledám ten cit a tu touhu, která byla na začátku. Bojím se to manželovi sdělit, mluvit o strachu a vlastní beznaději,vlastní neplodnosti. A bohužel stále to nemohu přijmout.
Přestávám sobě rozumět. Potkám na ulici dítě, malé nebo větší, to je jedno a dívám se na něho úplně jinak, představuji si, jestli by se mi takové dítě líbilo, jestli bych ho dokázala milovat, jestli by mě zaujalo na první pohled. A jen dojdu za roh, cítím, že nechci adoptované dítě, že mám strach a že prostě chci mít svoje dítě, z nás. Proč bych měla já mít cizí dítě, čím jsem si to zasloužila? A do toho, žádost o adopci je podaná a co teď?
Denně se modlím k Bohu o pomoc a sílu to vše unést.
Stydím se teď za svůj postoj a že najednou bych adopci chtěla zrušit a čekat na vlastní, i když vím, že je to tak malá šance.
Včera jsme měli návštěvu a v naší posteli spinkala jejich malá holčička. Rozvalená na jedné velké posteli. Byla to krása.Toužila jsem si k ní lehnout a schoulit se k ní a nebo nejlépe si ji u nás nechat. U známých s dětmi nemám problém, ráda si je beru do rukou a mazlím se s nimi a tolik si přeji mít jako oni vlastní. Tolik jim to závidím.
Ale jak pomyslím na cizí do dětského domova, tak konec.
Nevím, jestli mi rozumíte a jestli jste něco podobného zažila a nebo aspoň slyšela. Potřebovala bych poradit, protože sama sobě nerozumím. Asi nejsem ten pravý typ na takový odpovědný úkol jako je adopce. Děkuju za jakoukoliv radu a odpověď. Hanka
 Lelek 


Re: :adopce, prosím o radu 

(5.4.2008 23:51:59)
Hani,kdybych ti měla vykládat naši cestu za dětma,vydalo by to za román,teprve po deseti letech zdlouhavé cesty jsem se dopracovala k adoptovanému miminku...náš Vojtíšek....ale tomu rozhodnutí předcházela sposta inseminací,umělých oplodnění....což ty máš vskutku zvláštní názor,jsi asi věřící,ale já taky věřím,že někde je někdo kdo mi moc pomohl....nezoufej nebuť v depresi....já když byl Vojtíškovi rok a 3 měsíce otěhotněla a máme holčičku teť 1.5 .....jo jestly chceš vědět podrobnosti ráda tě podpořím -manžel špatné spermie a já dokonce vrozenou vadu dělohy a taky jsem pět let nemenstruovala....to chce rozebrat....lenka.gregorka@atlas.cz...měj se a když budeš potřebovat dej o sobě vědět na tento email....mám úžasné děti...Vojtíkovi bylo 6 týdnů,když jsme si ho braly,je to velice šikovný a inteligentní kluk...je mu 3.5 a umí písmena počítata do deseti a dokonce některá anglická slovíčka a to ho to nikdo neučil...jen tak v rodině odposlouchal....mám z něj strašnou radost a strašně mě těší že má sestřičku ktero má opravdu rád i když na ní žárlí!dopadne vše dobře,jen se rozhodni a jdi si za svým cílem!!!
 Marcela a Hanička 9/2002 


Re: :zoufalé ženy a adopce 

(26.4.2004 13:32:47)
Jak čtu strasti vaší "adopce popř. NRP" tak s vámi cítím, musíte ty úřady popohánět, úředníci nás berou jako věci a né jako lidi.
My jsme žádali o mimi /adopce/ do 1 roku v r. 2000 a po dlouhých psychotestech a vyšetřeních a...... nám bylo řečeno Magistrátem Brna, že budeme čekat asi do podzimu 2003. %Cekali jsme čekali a já nevydržela a šla se zeptat na jaře 2003 na Krajský úřad, jak to s námi vypadá, paní byla moc ochotná a říkala, že ještě asi rok čekat a pak se uvidí. Byli jsme dost v šoku, když nám už v srpnu 2003 volali, že je pro nás volná holčička....a za týden byla už u nás doma. Je to náše velké sluníčko, je velice inteligentní a moooc hodná a sympatická....kamarádská, vše papá a spinká obvykle celou noc a má už 1,5 roku. Měli jsme celkem "velké požadavky", a bylo nám několikrát taktně naznačeno, že budeme čekat dlouho a dlouho a jestli nechceme slevit. Chtěli jsme zdravé mimi do 1 roku, bez těžkých nemocí a s perspektivou aspoň střední školy a aspoň jeden z rodičů, aby byl SŠ. Dítě jiného než bílého etnika jsme odmítli, a odmítli jsme i dítě alkoholičky, feťačky.......
A přece náš malý brouček je tak skvělý, že vlastní dítě......vlastně je už naše ......v rodném listu jsme uvedeni jako rodiče už my!!!!
Myslím na všechny žadatele a držím palce!!!!!!

Macek
 Iv 5 ks dětí 


NECHÁPU 

(14.11.2003 11:40:07)
o TÉTO PROBLEMATICE NEVÍM VŮBEC NIC.Proč ,když si chce nekdo osvojit dítě dělají tolik problémů.Jako člověk co do toho nevidí ,tomu vůbec nerozumím???Vždyt v televizi pořát říkají jak se všichni snaži najít těmto dětem náhradní rodinu.Zůstává stoho rozum stát...
 Pat 
  • 

Gartuluju! 

(14.11.2003 21:27:28)
Ahoj Evi, úplně mi na konci vyhrkly slzy. Je to až k neuvěření, co jste museli s manželem podstoupit, abyste se dostali k vytouženému dítěti. Znamená to tedy, že pokud chce člověk adoptovat miminko, musí rovnou do kojeňáku a ne ztrácet čas s nějakými nechápavými úředníky,i když vyplnění lejster je zároveň taky nutné. K chlapečkovi gratuluji a přeji do budoucna jen to dobré!
 Alena Kennedy, 2 synove 
  • 

Je to fakt strasne dojemne:) 

(17.11.2003 21:19:05)
A moc by mne zajimalo jak to bude vsechno dal, uz je to prece jenom dost dlouho, jak jste spokojeni a jak ho bere spolecnost kolem. U nas (Canada) je ted velice normalni adoptovat hlavne holcicky z Ciny a jinych asijskych zemi...spousta lidi, kteri by mohli mit svoje dite (nebo uz jedno dokonce ma) dava prednost tomu zajet so treba do Ciny a vzit si z tam decaku holcicku, ktera by jinak nemela sanci. Strasne rada bych to udelala taky...preju moc a moc stesti:
 Kamca 
  • 

Re: Je to fakt strasne dojemne:) 

(17.11.2003 21:44:11)
Znam v Kanade take jeden par, ktery bude adoptovat mimco z Jizni Koree. Maji ho slibene cca na leto 2004. Deti sami nemohou mit a proto se rozhodli k adopci. Pry na dite z Kanady by cekali cca 9 let. Zapojili se proto to mezinarodni adopce. Nejdrive jednali s Kolumbii, avsak kvuli silenym urednickym prutahum to vzdali (menily se podminky adopce v prubehu jednani, menila se cena - samozrejme nahoru, mimco si meli jet vyzvednout do Kolumbie a tam s nim zustat (oba) cca 4-5 mesicu, aby se vyridily vsechny papiry v ruznych mestech (na to jim sociolozka rekla, ze pokud budou s malinkym mimcem cestovat, tak si na ne, jako na rodice, mimco jen tak nezvykne...). Pry s Jizni Koreou to bylo jine: vyplnily patricne formulare a jen cekaji. Pristi leto jim nekdo doveze dite primo do Kanady a bude jejich:-)))
Kdyby adoptovali mimco z Ciny, tak by ho dostali 2 roky na "zkousku" a pak teprve by bylo jejich. Nechteli ale podstupovat dvoulety strach, ze si nejaka "dobra" sousedka vzpomene, ze nekomu zavola, ze se o mimco nestaraji apod...
Vsem cekatelkam moc fandim:-)))
 Alena Kennedy, (yukona)2 synove 
  • 

Re: Re: Je to fakt strasne dojemne:) 

(20.11.2003 17:54:37)
Dik Kamco, tohle jsem nevedela. Nasi znami maji holcicku myslim z Thajska, ale nedebatovali jsme proc ne z Ciny. Vim ze jedna dalsi znama (svobodna matka) prave adoptovala cinskou holcicku, ale pro tu si tam musela jet.....Obe rodiny jsou naprosto spokojene a stastne, V neuplne je holcicka jedinacek a v druhe ma starsiho brasku ...
 Pat 
  • 

Gartuluju! 

(14.11.2003 21:27:33)
Ahoj Evi, úplně mi na konci vyhrkly slzy. Je to až k neuvěření, co jste museli s manželem podstoupit, abyste se dostali k vytouženému dítěti. Znamená to tedy, že pokud chce člověk adoptovat miminko, musí rovnou do kojeňáku a ne ztrácet čas s nějakými nechápavými úředníky,i když vyplnění lejster je zároveň taky nutné. K chlapečkovi gratuluji a přeji do budoucna jen to dobré!
 Pat 
  • 

Gratuluju! 

(14.11.2003 21:27:48)
Ahoj Evi, úplně mi na konci vyhrkly slzy. Je to až k neuvěření, co jste museli s manželem podstoupit, abyste se dostali k vytouženému dítěti. Znamená to tedy, že pokud chce člověk adoptovat miminko, musí rovnou do kojeňáku a ne ztrácet čas s nějakými nechápavými úředníky,i když vyplnění lejster je zároveň taky nutné. K chlapečkovi gratuluji a přeji do budoucna jen to dobré!
 Ivča + 3 kluci 


Blahopřeju... 

(15.11.2003 0:12:55)
...ovšem,kdyby nebylo "to léto,prázdniny a dovolenky",mohli jste spolu být o něco dříve...Holt úřední mašinerie se opět předvedla.Přeju Vám hodně radosti,na kterou jste tak dlouho čekali!
 Ája + 2 děti 


Proč jste tak dlouho čekali.... 

(15.11.2003 20:40:32)
Evi, ještě coby bezdětná jsem chodila do jednoho kojeňáku vypomáhat. Lépe řečeno - pohrát si s těmi drobečky. Musím bohužel konstatovat, že tyto ústavy jsou dětí (zdravých a krásných) plné. Nejhorší na tom je to, že opravdu není jednoduché dát dítě k adopci. Nejvíc tomu brání sami rodiče, kteří sice dítko doma nechtějí, ale proč se ho vzdát úplně? Třeba jednou zákon povolí prodej dětí. Je to zrůdnost, ale bohužel pravda.
A tak k adopci nejvíce jdou děti s nějakou "chybičkou", která je pro vlastní rodinu nepřekonatelnou "vadou na kráse" a stínem na "obrázku dokonalé rodiny". Nesoudím je, ale nerozumím tomu.
Možná pro některou úřednici byl váš požadavek na zdravé dítě právě indicií pro "nenabídnutí" mongolského chlapečka. Nevím, ale mohlo to být třeba i takto.
Asi ale ne, naše českost spíš odpovídá tvé tezi, že co si člověk neudělá, to nemá. Přeji ti hodně štěstíčka a hodně radosti - což jste už za ty tři roky určitě zvládli.
 marie 
  • 

Re: Proč jste tak dlouho čekali.... 

(22.1.2004 20:14:07)
Narazila jsem dnes na vaši sérii článků. Mám pro vás jednu "dobrou" zprávu. Celá anabáze, kterou projde asi většina žadatelů o náhradní rodinnou péči,není níčím, proti tomu, čím budete muset projít jako náhradní rodiče. Berte to s humorem a jako jistou formu tréninku. Bude to horší! Jedinou záchranou je dobrá Sociální pracovnice / to velké S je zde úmyslně/ a takových je jako šafránu. Přesto všechno ty NAŠE děti za to stojí. Přeji hodně energie a optimismu.Ať vám vaše děťatko přinese hodně štěstí.
 marie 
  • 

Re: Proč jste tak dlouho čekali.... 

(22.1.2004 20:14:09)
Narazila jsem dnes na vaši sérii článků. Mám pro vás jednu "dobrou" zprávu. Celá anabáze, kterou projde asi většina žadatelů o náhradní rodinnou péči,není níčím, proti tomu, čím budete muset projít jako náhradní rodiče. Berte to s humorem a jako jistou formu tréninku. Bude to horší! Jedinou záchranou je dobrá Sociální pracovnice / to velké S je zde úmyslně/ a takových je jako šafránu. Přesto všechno ty NAŠE děti za to stojí. Přeji hodně energie a optimismu.Ať vám vaše děťatko přinese hodně štěstí.
 Venda 
  • 

:-/ 

(17.11.2003 20:43:00)
Cetla jsem to jednim dechem a nevychazim z uzasu!!!To je uplne silene!Asi ziju nedotcena urednim simlem!Moc vam gratuluju,ze to vyslo.:-)Opravdu nechapu ,z jakeho duvodu jste to vsecko museli podstoupit.Je tezke verit,ze se takhle s clovekem jedna.
 Jana 
  • 

Gratulace 

(28.4.2004 12:46:36)
...nejen k tomu, že jste to přestáli a že máte doma poklad, ale i k tomu jak výborně píšeš. Tu myšlenku na bestseller nezahazuj. Čteš se moc dobře!
Přeji hodně štěstí celé vaší rodině.
 ivate 


Systém nadělování dětí  

(8.3.2009 21:33:09)
Také mám po této stránce velice špatnou zkušenost. Ač už jsme se dočkali, nepochopila jsem, jak se děti ,,nadělují" a nikdo mi nevymluví, že v tom buje i nějaká ta protekce. Další věcí je snaha (nebo nesnaha)úředníků dostat děti do náhradních rodin, prohlížení celostátního registru a pod.
 SofieVojta 


jupííííí 

(9.3.2009 11:21:16)
To Vám moc blahopřeji.

Pracovala jsem jako teta pro fond ohrožených dětí, takže jsem se starala o ty prďolky bez rodičů a nebo spíš rodičů, kteří o své děti měli zájem jednou za rok, a to naší legislativě stačí:-(

Takže jsem chtěla jen poznamenat, že "moje děti", co šli do adopce získaly rodiče, co na ně čekali 4 roky......Zmrzl mi tenkrát úsměv na rtech, když to řekli, je to děs...

A dětí, co jsou bez rodičů je hafo, jenže našemu státu bohužel stačí, když jednou za půl rok rodič dítěti pošle pohled.A to dle naší legislativy jeví o dítě zájem, takže pak dítě až do osmnácti tvrdne v klokánku nebo děcáku....

No a co se týká jednoměsíčního přidělování dětí do péče.......Možná by se měli nad sebou úředníci trochu zamyslet.Podle mě totiž, každý den, který dítě nestráví se svou mateřskou nebo milovanou osobou, je mu hodně na škodu a to ať mu je měsíc nebo deset let....

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.