Petra | •
|
(12.9.2003 9:00:52) Ahoj Sylvo, Tvůj článek mi připomněl, jak jsem kojila já. Od porodnice jsem musela malou krmit z lahve převařeným mateřským mlékem, protože mi bylo sděleno, že žloutenku, kterou měla, má z mýho mateřskýho mléka. Moc jsem se bála, že už pak prso nebude chtít, ale povedlo a já začala normálně po třech týdnech kojit. V pěti měsících malé jsem nastoupila do práce a doma zůstal na "mateřské" manžel. Já v práci odstříkávala mléko, manžel doma krmil z lahve a já odpoledne a v noci normálně kojila. Naštěstí malá byla z té skupiny, co svedou obojí, láhev i prso. Bohužel v deseti měsících se sama odstavila (snad díky příkrmům na lžičce) a já toho moc litovala, protože není nádhernější věc než blízkost maminky a dítěte při kojení. Tyto chvilky mi moc chyběly a já se snažila ještě dva měsíce přesvědčit malou, že mlíčko z prsu je lepší než odstříkané z lahvičky. (Musím podotknout, že mléka jsem měla tolik, že si pro něj jezdili z kojeneckého ústavu ze sousedního města). Malá ale ne a ne a tak v roce jsme přešli na Hamilon (přeci jen odstříkávání bylo časově náročné). Myslím si, že dokážu pochopit Tvoji snahu. Vydrž, snad se Lada znova chytí. A když ne, tak nemusíš mít špatný pocit. Udělala jsi vše co možná nejlépe. Lepší je snad mít pohodové dítě, než hlady řvoucí uzlíček, ne? Přeji zdravé a pohodové děti a silné nervy. Ahoj Petra
|
Verunek |
|
(12.9.2003 10:38:05) To je ta rozmanitost života. Já tady čtu, jak litujete, že se Vaše děti odstavují sami a sama mám opačný problém. Maxovi je 8,5 měsíce a nechce pít z ničeho jiného než z prsu. Máme už doma dudlíky na flašku silikonové, latexové, s velkou i malou dírkou, s ventilkem, bez, hrnečky kapací i nekapací i normální, zkoušeli jsme lžičku a také všechny možné tekutiny od mého mléka přes Nutrilon, ovocné šťávy až po vodu. Max vše považuje za dobrou zábavu jen do okamžiku, než má opravdu hlad nebo žízeň, pak začne ječet a nic jiného než prs nebere jako odpověď. Příkrmy baští stejně, sní toho docela dost, ale jen navíc ne místo mléka. Už bych se opravdu ráda občas sebrala a vypadla z domu na déle než 2 hodiny, které mám mezi kojením, ale nemůžu. Jak vidíte, ani druhý extrém není žádný med. Máte-li nějakou radu, jak naopak dítko alespoň částečně odstavit, budu vděčná. Mějte se, Verča
|
Petra | •
|
(12.9.2003 11:58:23) Sama jsem měla pro dcerku připravené různé dudlíky, stejně jako Vy, ale preferovala pouze ten nejobyčejnější. Dudlík silikonový plivala úžasně dlouhým obloukem. :) Ale moje známá, která kojila do dvou let, navštívila poradnu, kterou vede p. primářka dětského oddělení v kadaňské nemocnici a žádala ji o radu, jak svého dvouletého kluka odstavit, a ta jí poradila, ať ho dá alespoň na týden k babičce. On věděl, že babička mléko nemá, a tak to nevyžadoval. A po té ho pak nenásilně odstavila. Bohužel Vaše malé tohle ještě pochopit nedokáže. Nevím, jak poradit. Pokud byste měla zájem, skuste zavolat do kadaňské nemocnice. Tam poskytují rady a vedou i poradnu pro kojení. Nejspíše tam by Vám poradili. Jinak přeji hodně trpělivosti a zdraví pro celou rodinu. Petra
|
|
Petra | •
|
(12.9.2003 11:58:31) Sama jsem měla pro dcerku připravené různé dudlíky, stejně jako Vy, ale preferovala pouze ten nejobyčejnější. Dudlík silikonový plivala úžasně dlouhým obloukem. :) Ale moje známá, která kojila do dvou let, navštívila poradnu, kterou vede p. primářka dětského oddělení v kadaňské nemocnici a žádala ji o radu, jak svého dvouletého kluka odstavit, a ta jí poradila, ať ho dá alespoň na týden k babičce. On věděl, že babička mléko nemá, a tak to nevyžadoval. A po té ho pak nenásilně odstavila. Bohužel Vaše malé tohle ještě pochopit nedokáže. Nevím, jak poradit. Pokud byste měla zájem, skuste zavolat do kadaňské nemocnice. Tam poskytují rady a vedou i poradnu pro kojení. Nejspíše tam by Vám poradili. Jinak přeji hodně trpělivosti a zdraví pro celou rodinu. Petra
|
|
Terinek | •
|
(15.9.2003 22:56:52) Ahoj Verčo, při čtení Tvého příspěvku jsem měla pocit jako bych ho psala sama. Máme úplně stejný problém. Naše Terezka má taky 8,5 měsíce a nechce pít nic jiného než mé mlíko. Vyzkoušela jsem taky vše, různé savičky, flašky a hrníčky včetně toho zázračného od Aventu a nic. Nepije ani čaj, ani šťávičky ani Sunar. Taky už nevím co dělat, z toho permanentního kojení jsem už docela vyšťavená. S příkrmama problém nemá, co jí chutná, to papá. Nevím teda co poradit, snad Tě aspoň povzbudím, že jsme na tom stejně. Zdraví Marta
|
|
Terinek | •
|
(15.9.2003 22:58:08) Ahoj Verčo, při čtení Tvého příspěvku jsem měla pocit jako bych ho psala sama. Máme úplně stejný problém. Naše Terezka má taky 8,5 měsíce a nechce pít nic jiného než mé mlíko. Vyzkoušela jsem taky vše, různé savičky, flašky a hrníčky včetně toho zázračného od Aventu a nic. Nepije ani čaj, ani šťávičky ani Sunar. Taky už nevím co dělat, z toho permanentního kojení jsem už docela vyšťavená. S příkrmama problém nemá, co jí chutná, to papá. Nevím teda co poradit, snad Tě aspoň povzbudím, že jsme na tom stejně. Zdraví Marta
|
|
Gábina, dcera 18 měsíců | •
|
(19.9.2003 14:02:24) Tak vidím, že nejsem sama, kdo se neúspěšně pokoušel dítěti vnutit dudlíky speciální i obyčejné, lahvičky všech možných tvarů, Sunary, Nutrilony, Čajánky a já nevím co ještě, a dítě stejně chtělo jen a jen mámin prs... Také jsem potřebovala svého drobečka občas opustit, ale bez stresu, že dostane žízeň právě ve chvíli, kdy odejdu, to prostě nešlo. Řešili jsme to podáváním "tekutin ve skryté formě", např. hodně štavnatých jablíček, řídké kašičky, polévky atd. Tedy ideální to rozhodně nebylo, ale pomohlo nám to alespoň trošku natáhnout onen interval 1,5 hodiny, ve kterém dítě (i po roce)vyžadovalo pít. Když bylo dceři 14 měsíců, musela jsem na operaci (neplánovanou a neodkladnou), po které mi bylo sděleno, že nejméně na 14 dní mám na kojení zapomenout (kvůli lékům, které jsem musela brát). Celá zoufalá jsem neustále volala manželovi a rodičům, kteří se střídali v péči o dceru, a dostávalo se mi odpovědí typu: "Vypila dva hrníčky sunaru a teď si hrajeme na písku...", nebo "Koupili jsme jí jablečný mošt a ten jí moc chutná...". Zkrátka dcera asi nějak pochopila, že mlíčko od maminky prostě v nejbližší době nebude, a začala pít, co jí nabídli (a bylo jí jedno, z jakého hrníčku - na láhev už jsme ji nechtěli zvykat, když jsme se bez ní tak dlouho obešli). A problém byl vyřešen. Má to ovšem jeden háček - poté, co jsem dceři opět radostně nabídla prs (celou dobu jsem poctivě odstříkávala), s výrazem "Ty jsi mi nechtěla dát mlíčko, když jsem o něj stála, tak si ho teď klidně nechej" se definitivně odstavila. Tak si teď vyberte, co je lepší.
|
|
|
Verunek |
|
(12.9.2003 10:38:13) To je ta rozmanitost života. Já tady čtu, jak litujete, že se Vaše děti odstavují sami a sama mám opačný problém. Maxovi je 8,5 měsíce a nechce pít z ničeho jiného než z prsu. Máme už doma dudlíky na flašku silikonové, latexové, s velkou i malou dírkou, s ventilkem, bez, hrnečky kapací i nekapací i normální, zkoušeli jsme lžičku a také všechny možné tekutiny od mého mléka přes Nutrilon, ovocné šťávy až po vodu. Max vše považuje za dobrou zábavu jen do okamžiku, než má opravdu hlad nebo žízeň, pak začne ječet a nic jiného než prs nebere jako odpověď. Příkrmy baští stejně, sní toho docela dost, ale jen navíc ne místo mléka. Už bych se opravdu ráda občas sebrala a vypadla z domu na déle než 2 hodiny, které mám mezi kojením, ale nemůžu. Jak vidíte, ani druhý extrém není žádný med. Máte-li nějakou radu, jak naopak dítko alespoň částečně odstavit, budu vděčná. Mějte se, Verča
|
|
Verunek |
|
(12.9.2003 10:38:40) To je ta rozmanitost života. Já tady čtu, jak litujete, že se Vaše děti odstavují sami a sama mám opačný problém. Maxovi je 8,5 měsíce a nechce pít z ničeho jiného než z prsu. Máme už doma dudlíky na flašku silikonové, latexové, s velkou i malou dírkou, s ventilkem, bez, hrnečky kapací i nekapací i normální, zkoušeli jsme lžičku a také všechny možné tekutiny od mého mléka přes Nutrilon, ovocné šťávy až po vodu. Max vše považuje za dobrou zábavu jen do okamžiku, než má opravdu hlad nebo žízeň, pak začne ječet a nic jiného než prs nebere jako odpověď. Příkrmy baští stejně, sní toho docela dost, ale jen navíc ne místo mléka. Už bych se opravdu ráda občas sebrala a vypadla z domu na déle než 2 hodiny, které mám mezi kojením, ale nemůžu. Jak vidíte, ani druhý extrém není žádný med. Máte-li nějakou radu, jak naopak dítko alespoň částečně odstavit, budu vděčná. Mějte se, Verča
|
|
Janina + Bořík, 2 měs. | •
|
(13.9.2003 13:51:28) My jsme měli s kojením potiže od začátku, malý usinal a moc nepil. po propuštěni z porodnice začal hubnout a tak doktorka doporučovala přikrmovat z lahvičky. Po třech lahvičkach už nechtěl Bořik z prsa pít vůbec. Zkoušela jsem spoustu věci, přešla na přikrmovani ze stříkaček přes prst ( po poradě na lince kojení), zkoušela kojit přes klobouček, ale malý se už jen vztekal a křičel a nic ode mně nepil. Byly to hrozný nervy a nic nakonec nepomohlo, hodně jsem to obrečela a nakonec se smiřila s tím, že kojit nebudu. Do teďka jsem odstříkavala, aby měl aspoň trochu mého mléka. U dalšího dítěte se pokusim lahvičce vyhnout. Jana
|
|
Markéta, 11týdenní dcerka | •
|
(14.9.2003 21:16:07) Ahoj, chystám se také do práce a nechat manžele doma na mateřské. Proto Tě moc prosím, jestli bys mi nemohla na e-mail napsat nějaké poznatky, které by nám to pomohly zvládnout. Díky Markéta
|
Petra, dcerka 3,5 | •
|
(15.9.2003 9:23:44) Ahoj Markéto, především se připrav na to, že manžel na "mateřské" zvládne jenom a pouze dítě (alespoň ten můj). To, že bys přišla z práce a měla navařeno, vypráno, vyžehleno, uklizeno, tak to ne. Já, když jsem přišla z práce, našla jsem byt jak po výbuchu bomby a mezi nepořádkem navýsost spokojeného tatínka a dcerku. Jakmile jsem tedy odpoledne otevřela dveře, manželovi upadly ruce od všeho, co zrovna držel (jídlo, dcerku apod.) s tím, že už nemůže a jsem na řadě já. Takže jsem nakojila, poklidila, nakojila, uvařila, nakojila, vyžehlila, nakojila, šla spát, dvakrát v noci nakojila (naposledy v pět ráno, když jsem vstávala) a šla do práce. Je pravda, že v toto období jsem stíhala spát tak 3-5 hodin denně a dodnes mě udivuje, jak jsem to mohla ne zvádnout, ale přežít! Na tom, že manžel zůstane doma jsme se dohodli po té, co jsem dostala zajímavou pracovní nabíku. Byla i finančně zajímavá. Manžel mi navrhnul, že když pracuji v oboru, kde dvou až tříletý výpadek by měl za následek, že se už v práci nechytnu, tak že zůstane doma on. Jsme ze severu Čech a když jsme na sociálce vyběhávali rodičovský příspěvek, tak se pracovnice chodily podívat na mého muže, protože byl první, kdo měl "mateřskou". Doma zůstal tak 10 měsíců a na co bych chtěla hlavně upozornit, je to, že začal po čase "blbnout". To se stává i maminkám na mateřský, ale chlapi to nesou podstatně hůř. Ztratil své obvyklé pracovní kontakty a musela jsem si dávat pozor na to, aby se pořádně "provětral". To znamenalo, že častěji než předtím nebo i teď, chodil si s kamarády zahrát (na kytaru), častěji jezdil na vandry( bez nás) apod. Taky ta jeho mateřská dovolená měla za následek několik věcí, některé pozitivní, některé negativní. Ty pozitivní jsou: nádherný vztah mezi tatínkem a dcerkou; když se mu chlapi posmívali, že má tu dovolenou, dokázal je přesvědčit, že to žádná dovolená není a že by si to měl vyzkoušet každý chlap, ať ví, co to je; manžel se dokáže zastat maminek malých dětí, protože ví, že to není žádný med; byl obskakován maminkami na pískovišti, když tam přišel s malou, protože byl mezi nimi jediný a to mu imponovalo a plno dalších věcí. Co mě ale překvapilo nejvíce bylo to, že po návratu z mateřské do práce byl pracovně diskvalifikován a v pracovním zařazení si pohoršil. Tak jak je to vlastně s tou rovnoprávností? To, že ženy s malými dětmi nemůžou najít pracovní uplatnění je známé, ale i můžům může rodičovství ublížit. Např. když je malá nemocná, ve většině případů si OČR bere muž, protože já si nemohu dovolit zůstat doma moc dlouho, nebo si na to vybírám dovolenou. Dost negativní postoje jsem ale zažila ne vůči manželovi, ale vůči mě. Označení, že jsem krkavčí matka, kariéristka a další jsem velmi těžce snášela. Nejdříve jsem se těm lidem snažila vysvětlit, že i muž se může postarat bez problémů o malé miminko, že kojím, že se o dítě staráme oba, že nejsem kariéristka apod., ale po čase jsem to vzdala, protože bych se umluvila. Tihle pomlouvaví lidé to stejně nechtěli pochopit a já jsem se zbytečně trápila. Přestala jsem vysvětlovat a přestala jsem je vnímat. Je to můj život a já se nebudu zpovídat z toho, co dělám. Vím, že například v Praze model tatínka na mateřské je celkem častý, ale v Chomutově to před třemi lety byla raritka. Tolik k negativům. Rozepsala jsem se, takže nakonec jedna malá úsměvná příhoda, aby ten můj celý příspěvek nevyzněl pesimisticky. Když jsem kojila, měla jsem fůru mléka a tak po dohodě s dětskou lékařskou jsem přebytky začala dávat kojeneckému ústavu do Mostu. Dostala jsem od nich takové speciální sterilní lahvičky, které jsem zamražovala.(Poznámka: takto jsem také uchovávala mlíčko pro dcerku. Když jsem byla v práci, manžel mateřské mlíčko rozehřál a malou nakrmil z lahvičky. V práci jsem odstříkávala a mlíčko v lahvičce dávala do lednice a odpoledne nosila domů.). Pro ty lahve si jezdil pan saniťák, který měl po Chomutovu už trasu maminek z mlíčkem, ale když už mu potřetí otevřel dveře můj muž s dcerkou v náručí a předával lahve a přebíral ty sterilní, saniťák to nevydžel, a zeptal se, kde sakra to mateřský mlíko bere a kde má tu kojící maminu......:)))) Zkušeností s tatínkem na mateřský je hodně. Pokud budeš chtít, napiš mi svoji e-mailovou adresu, ať můžeme více "pokecat". Zatím přeji hodně zdravíčka a pohody pro Tvoji rodinu. Ahoj Petra
|
|
|
|