| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
 |
(2.9.2003 7:42:48)
Jo tak to znam – akorát že náš syn vypil padesátku, ale i to se zdálo doktorce moc a tvrdila mi, že kojit musim 30 ml jednou za tři hodiny. Samozřejmě, že dítě mi brečelo hlady a já s nim. K tomu začalo blinkat. Když už mi v noci brečel fakt hodně dlouho, zašla jsem do sesterny pro radu – a sestra mi udělala to, co tu už jednou psala Magda Malá – sáhla mi pod košili, zmáčkla bradavku a řekla: Mlíka máte dost, takže hladem to nebude. A poslala mě spát. Přemejšlela jsem o tom celou noc a druhej den už jsem jim do těch přitroublých tabulek o kojení psala jednou za tři hodiny 30 ml a kojila jsem kdykoli jsem uznala za vhodný. Ještě pěknou dobu trvalo, než se mu prodloužily intervaly mezi kojenim, který jsem mu těma třicítkama pěkně zkrátila a rozhodila. Bohužel kvůli tomu, že jsem neměla sílu se hádat, praktikujou tuhle metodu i na další maminky, ale to jsem tehdy nějak nezvládla vyřešit. Když se nám narodilo druhý dítě, bylo to v jiný porodnici a kojila jsem ho kdy chtělo ke spokojenosti obou aniž by mi do toho někdo mluvil. Až asi třetí den přišla nějaká sestra, která se mě zeptala kdy budu kojit. Odpověděla jsem, že nevim, že až dostane malej hlad a ona na to: Tak to ne. Takhle to dělat nebudem. Kojit budeme po třech hodinách. Tentokrát jsem ale byla zkušenější a odhodlanější, takže jsem si dovolila odpovědět: Sestřičko, vy si svoje dítě kojte jak chcete vy a já si tohle budu kojit, když má hlad. Oznámila mi, že ho bude mou vinou bolet bříško a zmizela.
|
| hana377 | 
|
(2.9.2003 8:42:32)
Problemy s kojenim znam take, ze zacatku sice vsechno vypadalo dobre, potom byl ale prcek na mensi operaci pupiku a nesmel ode mne 3 dny pit. Bylo to 2 tydny po narozeni, takze situace na odstaveni jako usita. Samozrejme sem odstrikavala, ale pistova odsavacka neni zadny med a tudiz jsme to nedelala dostatecne. Ted uz bych na odsavacce nikdy nesetrila, pro prsa se to vyplati, muzu jedine doporucit Avent.
No meli jsme prolemy, z nemocnice jsme sli s dokrmem, protoze prckovi 40 opravdu nestacilo a volala jsem na linku kojeni, shanela velke strikacky na prikrmovani, prikrmovala z lahve... Ale vsechno se zvladlo, nejdriv jsem kojila, teprve potom prikrmovala a do mesice a pul jsme prikr uplne odbourali, do 6 mesicu byl prcek jen kojeny a dnes je mu 14 mesicu, kojim porad a nemam probemy s nedostatkem mlika. Neni to jednoduche, ale musi se vydrzet a zvladne se to.
|
| .Berunda | 
|
(2.9.2003 9:08:29)
Mila Adjo, ze kojeni neni vzdycky med a samozrejmost, o tom vim taky sve. Momentalne se dostavam z jedne patlanice a doufam, ze se nam plne kojeni obnovi, bylo by to na dlouhe vypraveni..
Co me vsak zarazi je to, zes k takove rade prisla v Baby Fr. nemocnici. Co jsem slysela, neni tak jednoduche tento titul ziskat, je za tim mnoho mesicu prace. Ja bych tedy rozhodne v zajmu vsech maminek, ktere se do teto porodnice chystaji (neuvadis kterou), tuto prihodu oznamila Laktacni lize. Myslim, ze i oni budou velmi prekvapeni, a treba by se mohlo neco v te veci udelat. Jejich stranky jsou www.kojeni.cz , ja bych napsala mail primo MUDr. Mydlilove.
Jestli s nimi budes mluvit, byla bych docela rada, co ses dozvedela, jestli v tom muzeou neco udelat.
Preju ti spoustu sily do dalsiho kojeni!
|
| mirka | •
|
(2.9.2003 10:22:32)
Mám druhé dítě a u prvního jsem právě svým tvrdohlavým přístupem kojit po třech hodinách vše "zazdila". Malá měla hlad a stále plakala nebo urputně dudala dudlík. Pak mi známá poradila, že pláče, neboť má hlad a ať jí dám láhev s mlékem. Vypila na necelých dvou měsících 80 po kojení. A tak jsem střídal - jednou kojila, jednou Beba. A tak se mi po několika týdnech malá odstavila. Skončila jsem na půl roce. Ovšem s tím, že od 4. měsíce jsem mléko statečně odstříkavala do láhve. Byla to hrůza!! K tomu měla malá reflux - blinkala a blinkala i obloukem. Dnes mám 6týdenní druhou dceru a snažím se vyvarovat chyb. Kojím, kdy malá chce - po půl hodině, po hodině a nebudím, když spí 4 hodiny. Nechám to na ní. Má taky hrozné větry a tak masíruji, piji fenyklový čaj a jediné, co trochu pomáhá je rourka do zadečku. Dělám to vždy před spaním. Uklidňuje mě to, že to po 3.měsíci přejde. A taky často pouze CHOVÁM - výchova je od slova chovat. Nikoho tím nerozmazlíte. A tak, milé maminky, nechte to na na svých drobečcích. a kojte, kojte a kojte. Kdykoli a kdekoli. Pevné nervy. Mirka
|
| Bobša, dva kluci 12/99 a 02/03 | •
|
(2.9.2003 11:03:22)
Když jsem četla příspěvek Mirky, tak to bylo přesně jako u mě. Taky jsem se snažila u prvního dítěte dodržovat nějaké časové intervaly typu 3 hodin. Bohužel člověk byl tak vyjukaný, že dal i na rady možná dobře míněné,ale absolutně nevhodné-typu musíte dětátko naučit na pravidelné kojení, jinak že bude mít bolení bříška až po to, že toho mimčo bude jenom využívat a rodiče se stanou otroky.....U mě to dopadlo tak, že jsem už po 6 týdnech přešla na BEBU-macík pořád brečel....máte málo mlíka, dávejte příkrmy...Takže jsem to taky tzv. ZAZDILA. Mléko se mi ztratilo během týdne.
Dneska je to jinak....Kašlu na tyhle rady. Druhý macík se narodil na počátku února a pořád kojíme:-))))) Už bude mít 7 měsíců, roste jako z vody. Teď už přidáváme příkrmy, přesto kojení je hlavní jídlem. Od narození se řídím pouze podle něj. Někdy kojíme co 3 hodiny, pak třeba co 1,5 hod. atd. V těch vedrech to bylo i co hodinu (pouze si cucnul na žízeň) a v noci i 4x.Ale odměna-nepamatuji, že by brečel, usměvavý klouček, prdíky téměř žádné (dávala jsem si pozor na to, co jím).Prostě Nádhera.
Pokud to jde mamči, kojte, kdykoliv bude vaše dětátko chtít. Mám s tím jen nejlepší zkušenosti.
Držím vám palce. BOBŠA
|
|
| Katka | •
|
(10.9.2003 17:26:17)
Je také důležité školit zdravotnický personál. Ty rady navíc škodí dětem a divím se, že si říkají odborníci (jsou za to dokonce placeni). Zdravý rozum některé zdravotníky opravdu opustil, a doufám, že ne na dlouho. Nebo to vyřeší až výměna generací?
|
|
|
| Nanyna, dcera 9let | 
|
(2.9.2003 10:29:21)
Souhlasím s Berundou, zaráží mě, že se ti tohle přihodilo v porodnici s označením "BFH"?!
Jinak můj názor je, že ani načtením a nastudováním materiálu, by se ti lépe nebo snadněji kojilo. Já byla tak zodpovědná:-), že jsem si přečetla a shlédla video o kojení; a stejně se mi 3 den po porodu nalily prsa tak, že mě nechtěli pustit z porodnice, protože hrozil zánět. Doma ten zánět nakonec stejně přišel-asi 3 týdny po porodu, byť předcházelo poctivé odstříkávání (měla jsem opravdu hodně mlíka a malá mi spala od 19.00 do 05.00h. v kuse). Zánět se vyléčil a za 5 týdnů byl zpět! Lékař doporučoval přestat s kojením, já přesto vytrvala a dceru jsem kojila do 19.měsíců. Během té doby ten zánět přišel dotřetice, ale už jen "slabý".
Milá Adjo, držím ti palečky. Mateřský instinkt a láska jsou neuvěřitelné pocity, že věřím, že to zvládneš a malému bude fajn.
|
| Ori, 3 děti | 
|
(2.9.2003 10:54:16)
Také mám zážitek z porodnice, označené jako Baby Friendly Hospital:-). Po císařském řezu nemají maminky mléko, proto hned druhý den dostal můj brouček glukózu, aby neměl hlad, a od třetího dne Sunar, z láhve, protože na jiné patlaniny nemají sestřičky čas - chápu to, až na drobný detail. Mléka jsem měla dost. Prcek jen nechtěl sát, což se naučil časem, po příchodu z porodnice domů. Uklidnila mě moje pediatrička, která řekla, že to bude v pořádku a že se rozkojím. Davídkovi bude za pár dní rok a kojím doteď, tak kde je ta porodnice Baby Friendly? Mimochodem, můj případ je Bulovka. A zásady správného kojení si tam můžete přečíst na chodbě.
|
| Adja | •
|
(2.9.2003 11:42:09)
Tak vidím, že nás je mnohem víc s takovými zážitky z porodnice. Původně jsem to nechtěla napsat (na druhou stranu jsem té porodnici vděčná za to, že mi provedli císařský řez bez komplikací a mám doma zdravého synka), ale zase chci varovat ostatní budoucí maminky. Rodila jsem v Brně Bohunicích a to, co jsem napsala do článku, nebyla jediná věc, která není moc přátelská k dětem. 24 hodin po výkonu jsem se nesměla hýbat. Když přišla sestřička s prckem, aby mi ho přiložila, poprosila jsem ji, aby mu nedávali dudlík. "Á, zase jedna maminka, která moc čte," byla její odpověď. Druhý den odpoledne, když mi dovolili vstát, jsem se hned šla podívat na svého synáčka a co nevidím - v rohu jeho pojízdné postýlky byl dudlík. Byla tam ale už jiná směna. Taky jsem té samé sestřičce řekla, že si nepřeju příkrm. "Ani když bude mít hlad?" ona na to. Odpověděla jsem, že ne, ať mi ho přivezou vždy, když bude potřeba (byl den po porodu, měla jsem jen mlezivo). Tak se i stalo a byl klid. No a gól nakonec - po provedeném císaři jsem měla postpunkční syndrom - obrovské bolesti hlavy (trvaly pak ještě 14 dnů). Hlava mě nebolela jen vleže. Prcka jsem ale měla u sebe od třetího dne. Strašně plakal i po přebalení a nakrmení, tak jsem jela za sestřičkama, že už nevím, jak ho uklidnit. Jedna z nich bez zeptání popadla stříkačku a stříkla mu do pusinky pěknou dávku glukózy. Malý se sice uklidnil, ale za takovou cenu? Odvezla jsem si ho na pokoj a stejně se zase rozplakal.
A tak jsem se musela smát, když jsem v návštěvní místnosti viděla plakát s Desaterem úspěšného kojení. Bohunická kobyla chodí zřejmě bosa ....
|
| Peťa & Ivka | 
|
(2.9.2003 11:57:05)
Adjo já rodila v červnu taky v Bohunicích a to co jsi napsala, pod to se můžu podepsat.
Ty plakáty o kojení na stěnách byly moooc pěkné, ale skutek utek.
Váhu jsem nenáviděla, ze všeho nejvíc.
|
| Iva | •
|
(2.9.2003 12:28:08)
Neboj, možná to, že ses o kojení nezajímala, nebyla chyba, protože moc rad je někdy horší než žádná...
Já jsem se při jednom dítěti tak hrozně snažila dělat to podle doporučení a rad, a nic moc, spíš kalamita,(ony si ty rady kolikrát pěkně protiřečí). U dalšího jsem to vzdala a vzala na pomoc instinkt. Nekoukala jsem na hodinky, kojila každou chvíli, kdykoli mimi zaplakalo, až do té doby než se napilo a uslo, střídala prsa nepravidelně, na závěr někdy dala ještě chvíli napít z druhého, někdy ne, a fungovalo to, i když laktační krize taky párkrát byly. To nadýmání jsem řešila tak, že jsem pila spoustu dost silných čajů z fenyklu, kmínu atd. já, a ono to fakt přešlo do mlíčka, a zlepšilo se to.
Hlavně se nenervuj a prostě malému dej každou chvíli cucnout, jsou taky čaje na tvorbu mlíčka, ty pomáhají už jen tím, že je potřeba hodně tekutin, a ty fenykly k tomu patří taky. Určitě vydržte, tím pocucáváním se taky rozpumuje tvorba, pokud by se náhodou nervíčkama okolo kojení snížila. To, že malý pláče nemusí být hlad, ale i tak ho kojení utiší. Dáváš dudlíček nebo ne? Někdy není podle mě na škodu.
Docela nechápu, že se ještě dnes v porodnicích drží takové pověry jako že z častějšího pití dostane dítě katar. Jako že se to natrávené mlíčko srazí s tím čerstvým? To je podle mě hloupost, když chce dítě pít za půl hodinu po jídle, tak to prostě znamená, že vypilo moc málo a už v bříšku nic nemá.Já se teda taky klidně najím půl hodiny po jídle, když už dostanu hlad.
Tak vydržte a uvidíš, jak se to spraví.
|
|
| Peťa & Ivka |
|
(2.9.2003 12:41:09)
Rodila jsem taky císařem. Na porodní nemůžu říct nic špatného. Přístup perfektní. Jedna budova, jiné patro a děs, běs.
Druhý den po porodu, v deset hodin dopoledne jsem si musela dojít na novorozenecké pro miminko (do té doby mi ji nikdo nedonesl k přiložení). Ivetku jsem poprvé přiložila k prsu po 17-ti hodinách, sála a tahala hned na jedničku. Akorát nebylo co. Mlíčko jsem neměla. Po císaři v těle nefungují hormonální procesy tak jak po přirozeném porodu. Tělo má takové 2-3 denní zpoždění. Miminko jsem si odvezla na pokoj a mamko starej se. Malou jsem přikládala k prsu pokaždé když se vzbudila. V šest hodin večer řvala jak tur a já s ní. Tak jsem jela za sestrama z dětského a tam mi řekla že jsem si měla chodit pro příkrmy. Všechno se řešilo příkrmem. Večer jsem měla vysokou teplotu a tlak. Chtěla jsem nechat malou u sester přes noc (dnes to vidím jako pěknou chybu). Reakce - co prý budu dělat doma. Objevila se tam starší sestra a ta věděla že jsem po císaři, tak si malou do rána nechala. Sestry mě nevzbudily ani 1x na kojení. Byla krmená nutrilonem. V pět ráno jsem měla malou zpátky s tím, že je nakrmená.
Ty děsné ceremonie okolo krmení....
Před každým krmením miminko přebalit, naložit do pojizdné postýlky, zvážit na chodbě (na rukou jsme miminka nosit nemohly), potom zpátky na pokoj, miminko nakojit, zpátky do postýlky, opět na chodbu zvážit a výsledek - přírůstek se zapíše do tabulky. Celodenní přírustek se zapisuje do karty. Pokud mimčo ubývá na váze a nenakojí se tolik kolik je třeba (podle personálu), tak se to řeší příkrmem. To znamená nakojit, zvážit (např. nakojeno 20 mělo být 40, tak dvacítka je dokrm), mimčo do postýlky, s ním na novorozenecké pro příkrm, zpátky na pokoj a dokrmit. A za chvíli tento kolotoč znovu (já tam opravdu nachodila kilometry). Já tu váhu opravdu, ale opravdu nenáviděla. Pokud byl příkrm do 20 tak se krmilo stříkačkou, pokud víc (stříkaček je nedostatek) tak do flašky (díra v cumlu s prominutím jak do pr...). Pokud se Vám dokrmy nelíbily, tak to byl docela boj. Malá po tom co jsem začala trochu kojit, vždycky usnula a byla spokojená. A přitom dokrmy personál chtěl dávat i dál. Tak jsem připisovala do karty víc nakojeného a byl klid. Miminka po porodu ubývají na váze, to je normální, v tělíčku je voda a ta se vstřebává. Malá měla porodní váhu 3850 a domů jsme šly s váhou 3550. Vyšlo nám to o 30gr.
S každou směnou jiné rady, hlavu jsem měla jak kopačák.
Jedna sestra při opruzenince říkala zadeček nemazat, druhá mazat, potom zase nemazat. Já jsem ji mazala Bepathenem (vzít si taky svůj, erár není) a druhý den byla v pořádku. Opravdu jsem začínala být dost vzteklá. Ze všech těch dobře míněných rad.
Celkově to nebylo v porodnici nejhorší, ale já jsem byla strašně nervozní, ze všeho vyplašená, informace o stejné věci vám říkali několikrát pokaždé jinak. Po operaci mi strašně vyletěl tlak, spodní se držel pořád kolem stovky, druhý den doma, a tlak jsem měla v pořádku. To byl určitě stres a nervozita a nezdravé prostředí z nemocnice.
Dneska je malé 11 týdnů, plně kojená byla 10 dní, do 8 týdnů jsem kojila s příkrmem a teď už jenom lahvička.
Kolikrát přemýšlím co by bylo kdybych nerodila v Bohunicích......
Nepodařené kojení přisuzuji mému špatnému psychickému rozpoložení po porodu. Těhotenství bylo báječné, teorie nastudována, kojení jsem považovala za naprosto přirozenou samozřejmost. Žádné pochyby. Ale realita byla příliš velký šok...........
|
| Věra | •
|
(2.9.2003 13:02:04)
Já byla v porodnici před šesti roky, v malé, zastrčené okresní nemocnici a snila o "báječné, vybavené a s vyškoleným personálem". Na porodním jsem byla sama, doktorky i sestřičky se chodili s malou mazlit (až na jednu, ta byla protiva), nikdo mi ohledně kojení sice neporadil (a taky jsem to oplakala), na druhou stranu, co jsem si udělala, to jsem měla. Kojila jsem 2 roky, bylo to báječné a přirozené (tedy až jsem pochopila, že všechny knížky musím zahodit). Já jsem přece byla maminkou, a to přede mnou bylo mé dítě, které jsem 9 měsíců nosila. Pochopila jsem, že nebudu nikdy vzornou matkou z knížek, která dělá všechno správně, ale mohu být vyrovnanou a chápající MAMINKOU.
Přeji vám hodně štěstí a radosti. Otevřeli jste mi oči - není co závidět.
|
|
| míša,kris (08/02)+vali (01/06) | 
|
(2.9.2003 21:10:34)
ahojky petko,
taky jsem rodila v bohunicich....porod byl super i kdyz komplivkovany (srpen 2002) cely porodnicky team mi moc pomohl. ale pojem detska sestra mi pripadal spis jako hruzna diagnoza, nez jako bohulibe poslani. s kojenim jsem nemela problem (snad proto, ze jsem kojila jak dlouho jsem chtela a kdy jsem chtela, ty uvodni vyhrozovaci prednasky typu, musite je po dvou hodinach budit, budou vam rvat bla, bla, bla. proste jsem na to kaslala a kojila si po sve linii, asi ze jsem mela osvicenou skolu sve zname, vyborne laktacni poradkyne). ale kde jsem narazila, bylo vazeni....nejak jsem uplne nepochopila proc vazit a kdy vubec, myslela jsem ze az prijde laktace...nevim asi jsem bylo po tom porodu uplne mimo. bohuzel jsem mela "stesti" na jednu sestru, ktera diky mi tomu memo nepochopeni neustale vyhrozovala pochybnymi sankcemi...jakoze budu muset zustat v porodnici dele, ze oni potrebuji vedet, jak dlouho je detsky zaludek vystaven mlecne zatezi (?) a korunu tomu nasadila kdyz mi jednou vecer oznamila, ze pristi den budou nasi male delat ultrazvuk hlavicky (?) aniz by mi o tom pediatricka cokoli rekla. na moji otazku proc odpovedela rezervovane, ze zatimco obycejne 2.doba porodni trva 10 minut, ja tlacila hodinu...byla jsem trochu na zhrouceni. nicmene noc jsem preckala diky uklidnovani zenskych sestricek a svete div se....druhy den rano nas propustili a o ultrazvuku hlavicky nepadlo ani slovo (?) tak nevim co tim chtel basnik (v tomto pripade sestra) rici. snad to dodnes beru jako jakousi psycho pomstu na nechapave prvorodicce.
suma sumarum...ze cca 6-ti sestricek, se kterými jsem se tam setkala mi prislo, ze hezky vztah k detem mela s jistotou jedna. ale to uz zase odvadim tuhle debatu na jinou kolej.
vsem maminkam i miminkum hodne uspechu v kojeni
|
|
|
| Šárka,Terinka 6 týdnů | •
|
(2.9.2003 13:13:57)
Ahoj holky,taky mám někdy pocit že aby maminka mohla správně kojit,k spokojenosti své i mimíska,měla by na to studovat speciální vysokou školu,kde se učí kojit,kojit,kojit a zase kojit.Často to vypadá tak,že toho můžem nastudovat sebevíc,vyslechnout tisíce rad jak úspěšně kojit,jenže praxe je pak stejně úplně jiná.Když se narodila Terezka,neměla jsem ji hned u sebe,protože po porodu byly nějaké problémy,takže maličkou měly dětské sestřičky a na pokoj jsem ji dostala až po dvaceti hodinách po porodu.Holčička dostávala z lahve Hamilon a čaj.Já musela užívat nějaké čípky,s kterýma se nesmělo kojit,tak jsme nekojily.Na pokoji byly informační brožury o tom jak správně kojit miminko,tak jsem je aspoň studovala,abych pak byla v obraze.Terinku jsem mohla přiložit k prsu až večer třetí nebo čtvrtý den po porodu.Holčinka se okamžitě přisála a pila.Mléka jsem ještě moc neměla,tak dostávala na dokrmení Hamilon.Rozkojily jsme se asi za dva dny,vše bylo v pohodě.Taky se mi ale nelíbilo,že mi bylo doporučeno kojit po dvou hodinách,tak jsem říkala že kojím po dvou,ale skutečnost byla taková že Terezka jedla vždycky když se probudila,což bylo průměrně po pěti až šesti hodinách ve dne i v noci.Jenže když tak hezky spinkala,bylo mi líto jí každé dvě hodiny budit.Takže se nabaštila,spinkala dál a vzbudila se zase až tak za pět hodin.A byla spokojená,téměř vůbec neplakala,tak jsem si to v porodnici praktikovala podle jejího režimu a doma taky.Ze začátku jsem si preventivně mazala bradavky,aby nepopraskaly,ale žádný problém s nimi nebyl,tak mazání odpadlo a zatím jsou v pořádku.Tak jsme úspěšně kojily,až přišel čtvrtý týden po porodu a s ním odpoledne,kdy Terinka byla neklidná a celé odpoledne poplakávala.Dostala prso,chvíli pila,dala jsem ji spinkat,na chvíli zabrala a zase pláč,prso, kočárek,pláč,prso,takhle to šlo dokolečka až do pozdního večera.Bohužel až večer mému příteli došlo,že z prsa asi nic nevytáhne.Tak udělal Hamilon,maličká pila jak o život a najednou byl klid a terezka během chviličky usnula.Došlo mi že jsem měla tak málo mléka,že jí prostě nestačilo,než mě na to upozornil přítel,tenhle důvod by mě nenapadl,protože do té doby jme kojily v pohodě.Od té doby se to však stalo několikrát,dávala jsem si pozor na to abych si hlídala zda mléko mám a vždycky když Terinka začala poplakávat po dlouhém nebo častém krmení,zkusila jsem odstříkat a ono nic neteklo.Takže maličká vždzcky v takovém případě dostala Hamilon a byla moc spokojená,já však již méně,mrzelo mě že musím dokrmovat.I když třeba jen jednou denně.Mezitím se mi udělalo mléko a další krmení bylo zase bez problémů.Zkoušela jsem hodně pít,koupila si čaj na podporu kojení,nic nepomáhalo.Pořád jednou denně dokrm.Tak jsem zavolala na Laktační ligu,vysvětlila svůj problém a čekala,že mi poradí.Ano,mimo spousty jiných věcí které mi dotyčná poradkyně vysvětlila mi poradila,že mám tedy dokrmovat alternativně,na kterých strákách na netu informace o alternativním kojení najdu a hlavně mi vysvětlila,že když Terinka dobře prospívá,je nesmysl abych měla málo mléka,že bude problém v něčem jiném.A to že mi z prsou nic neteče a prsa nejsou nalitý,a jsou úplně měkký,o nedostatku mléka nic nevypovídá.Prý mléko docela určitě mám a ať se tím prý netrápím.V posledních dnech se situace zlepšila,jenže včera jsem zas musela dát Hamilon.Tak se omlouvám,ze všeho nejvíc dotyčné poradkyni,že coby maminka jsem tak blbá,když ani nepoznám,jestli mám dost mléka nebo ne.
|
| Martina, Honzík 3,5 roku,dále 18tt | •
|
(2.9.2003 14:41:57)
Ona vám to totiž málokterá ze zastánkyň kojení uvěří, že to mléko prostě někdy není.
Mě se to stávalo často, dětská lékařka radila dokrm, po určité době odstavení (brala to jako hotovou věc), no a na Laktační lize měli jasno, že mi jen připadá, že nemám mléko.
Každý si prostě zastával jen svůj názor. Tak jsem to začala brát podle sebe, odstříkavala jsem kvalitní odsávačkou (ale pouze při kojení z druhého prsu - jinak by nevytekl ani ml :-)).To jsem mu pak dávala jako dokrm.
Zabralo to dost času a teď když čekám druhé, tak si tak říkám, že pokud by se to mělo opakovat, tak nevím, nevím, jestli bych měla tolik času a vytrvalosti.
Každopádně půjdu rodit do Baby Friendly Hospital do Svitav, kamarádka tam teď porodila a neustále mi píše SMS typu - "Nemuzu tomu uverit, ze ty sestry jsou tak pratelske a tak vstricne a ze je tu takova pohoda".
Obě jsme totiž zažily porodnici jinou, kde dětské sestry byly laxní a moc se o kojení nezajímaly a jen vyráběly "dusno".
|
| SONY, 15 syn | •
|
(11.8.2004 12:35:58)
Tak to nevím, kde jsi rodila, protože ve Svitavách je postrach všech rodiček - sestra Anča Šestáková. Každý z ní má strach a ani doktoři ani špitál s ní nic neudělá!
|
|
|
| Monika, syn 2,5 roku | •
|
(7.9.2003 23:01:53)
Ještě dnes me to rozčílilo... Syn se narodil předčasně - o dva měsíce dříve, císařem. První dny, či spíše týdny, svého života strávil na novorozenecké JIRP, napojený na spoustu přístrojů a hadiček. I úplnému tupci snad muselo být jasné, že ho nemůžu normálně kojit. V nemocnici mě sestřičky naučily odstříkávat, nejdříve mi to moc nešlo a spíš jsem si ubližovala, ale zvládla jsem to. Trpělivě jsem to dělala, i v noci jsem si kvůli tomu natahovala budík. Ještě když jsem ležela v nemocnici, poslala jsem manžela, aby mi koupil odsávačku. Popsala jsem mu přesně, jakou má koupit (na základě doporučení sestry z ženského odd.). Manžel k tomu přistoupil opravdu zodpovědně - nejenže to probral s kolegou, který měl doma několikaměsíční mimino (a jehož manželka nám poradila úplně jiný typ, za což jí dodnes děkuji, moc nám tím pomohla), ale dokonce ještě zavolal na výše zmiňovanou ligu kojení a z jejich internetu stáhnul a vytisknul veškeré doostupné rady a doporučení. A teď se konečně dostávám k tomu, proč vůbec tento příspěvek píšu - potřebovala jsem poradit, jak odstříkávat ev. odsávat - jak to prostě nejlépe udělat, aby se mi mléko udrželo do doby, než syn zesílí a bude schopný ho ode mně sám pít. Jenže pracovnice laktační ligy nemohla pochopit, proč nemůžu miminko prostě vzít a normálně přiložit k prsu - to je přece nejlepší. Manžel je trpělivý, já už bych jí dávno práskla se sluchátkem - pokoušel se jí několikrát vysvětlit, že syn leží na JIPce, váží kilo a půl a že bez přístrojů ještě ani sám nemůže dýchat, natožpak sát mléko. Neuspěl, vážená poradkyně mlela pořád to samé, prostě jedině přiložit mimčo k prsu. A odsávačku samozřejmě zavrhla. Syn byl v nemocnici 6 týdnů - kdo to nezažil, neumí si to představit. Celou tu dobu jsem pořád odsávala (na elektrickou odsávačku nedám dopustit) a nosila jsem do nemocnice lahvičky s mlékem. Syn nejdříve neměl vůbec sílu a mléko dostával přímo hadičkou do žaludku - po mililitrech (a to doslova - první dávkování bylo 2 x denně po jednom mililitru, pak 4x denně, 8 x, pak po dvou mililitrech a tak dále...) Poprvé jsme ho zkusili přiložit asi po dvou týdnech od narození a tyto první pokusy byly spíš symbolické -neměl vůbec zájem ani sílu sát, chtěl jen spát. V noci jsem pilně odsávala - musela jsem vždycky připravit dostatečnou na příští den, a přes den jsme zkoušeli kojení - když to toho ode mně vycucal málo, dorazil se pak ještě mým mlékem z lahvičky, to nebyla taková dřina. A já pak zase odsávala.... Zkrátím to - po šesti týdnech odsávání a nekonečných pokusů o kojení jsme to všechno zvládli a domů jsme si odváželi už plně kojené miminko. Kojili jsme skoro do prvních narozenin. Můj dík patří sestřičkám a lékařům motolské novorozencké JIPky, status Baby Friendly Hospital sice nemají, ale na rozdíl od jiných, které se tím honosí, oni se tak chovají.
A o laktační lize nechci ani slyšet !
|
| .Berunda |
|
(7.9.2003 23:21:27)
Moniko, klobouk dolu! Nevim jestli bych tohle zvladla s uspechem.
|
|
| Alča | •
|
(9.9.2003 0:08:19)
Ahoj,
muzu jen souhlasit s Monikou, ze Motolska nemocnice je super. Rodila jsem pred 3 lety, sestricky poradily jak odstrikat, jak nakojit, pujcily odsavacku nez jsem sehnala svoji, vaha byla na pokojich. Takze diky vsem. Na nic jsem si nemohla stezovat.
|
|
| Martina, Pavlínka 9m | •
|
(31.10.2006 9:52:56)
Na jednu stranu souhlasím se článkem i s příspěvkem. Na KAŽDÝ problém vám KDOKOLI odpoví "to máš hladové mlého" nebo "nebyl by lepší sunar?". Malá se mi po narození nechtěla přisát - malá pusinka a nedostatečně vztyčená bradavka - a musím říct, že jenom díky FTN ve které Laktační liga sídlí, jsem jela domů po 10-ti dnech s plně kojeným miminkem. Malá trpěla na koliky, takže znám i kroucení se u prsu, křik, přisávání a odsávání. Znovu jsem kontaktovala lakt.ligu, podívali se jak kojím a zjistili, že se malá dáví, protože jsem k ní nakloněná a prso nepouští nikdy mlíko rovnoměrně, ale někdy víc a někdy méně. Takže hltala, polykala vzduch a bolelo jí břicho.
Proti kolikám NIC neexistuje. Sab simplex, mastička, fén nebo teplá žínka - nic moc. Nejvíc pomohla rourka - které někteří dávají zelenou a jiní by vás obvinili z týrání dítěte (opět co doktor či lékárník to názor)- ta jí ulevila od nejhoršího a měli jsme třeba 3-4 hod.klid.
Prostě každý má plnou pusu rad a řečí, ale dostatečně poučená maminka si prostě musí díky svému citu a instinktu poradit sama, protože každé miminko je originál.
Držím palce všem a mamky nedejte se!!!
|
|
|
|
|
| partn. Adj. | •
|
(2.9.2003 13:09:13)
No tak vidis Adjo, jaka se tu rozproudila hezka diskuse, a ty jsi vahala, esli ten clanek poslat, ze to nebude zajimave! Moc hezky s´to napsala!
Uz pujdu z prace domu, doufam ze prcek zase neprorval
cely bozi den... ;-)
A ostatnim tez diky za reakce!
|
|
| Jeanne, Matěj 2m | •
|
(2.9.2003 14:26:06)
No doufám, že Brněnská porodnice - Bohunice ještě Baby Friendly Hospital není.
Pokud někdo víte, kam a jak si můžu stěžovat, aby to už stálo za to, prosím poraďe, protože jsem rozhodnutá, že jim to neprojde.
Rodila jsem v Brně - Bohunicích a proto chci všechny varovat!!! Porod a porodní oddělení bezva, šestinedělí - hrůza.
Příkrmy běžně, spíše vítané (sestra se mi chlubila, že přikrmuje 90% maminek), nechtěla jsem příkrm - i když jsem ještě nekojila, jen přikládala, malý nešel s poklesem váhy na 10% porodní váhy a i tak byly mi vnuceny příkrmy pod hrozbou, že mi mimčo jinak dají na kapačky, takže jsem začala přikrmovat, abych se dostala co nejdříve pryč. Bohužel jsem se už stala černou ovcí, do karty bylo poznamenáno nechce příkrmy a personál šestinedělí mi od té doby celý zbývající pobyt dovedl velmi, velmi znepříjemnit (nemohla jsem uvěřit, že jim to stojí za to). Ti co neuškodili ani nepomohly, kojit mě nenaučili (tvrdili, že zatím nemám mléko, i když jsem prsa měla nateklá) a když jsem si po 2 dnech pozvala do porodnice svoji porodní asistentku, ta mě a mimčo rozkojila za 5 minut!!! Když jsem pak nechodila pro příkrmy, že už kojím, bylo mi to zpochybňováno, že to není možné, že nemůžu kojit a že si mám dál chodit pro příkrmy, nechodila jsem a sestra mě na nadstandard přišla 2x za noc zkontrolovat, jestli mi dítě nebrečí hlady a čuměla, jak všichni (já, mimčo, přítel) spokojeněn chrupkáme.
Vůbec jim na šestinedělí nejde o kojení, to jsem poznala na vlastní kůži. Chování personálu je otřesné, je jedno, že jste v šestinedělí, cloumají s váma hormony a potřebujete klid i kvůli tvorbě mléka, připadáte si tam hůř jak v koncentráku. Já byla opravdu přímo otřesena chováním personálu (doktoři i sestry), každou vizitu (dětskou i gyn.), mi vytkli: "vy jste ta co nechce příkrmy" a byly opravdu hnusní, zvláště dět. doktoři, když dávali najevo, že oni mají moc, kdy půjdete domů. Z nemocnice jsem šla totálně psychicky zlomená. Díky tomu, že Matěje pokaždé vážili na jiné váze při vizitě, měl pokles, nárůst, pokles, nárůst a vždy ta jejich poznámka, vy jste ta co nechce příkrmy. Vůbec je nezajímalo, že jsem příkrmy dávala (prostestovala jsem 10 minut), než jsem se rozkojila, že kojím, že nakojím hodně, oni viděli pokles a ne blbou váhu. Díky bohu poslední den ho vážili na té "dobré", tak měl přírůstek přes 100g (nemožné, přibral 30g my ho na té dobré vážili pořád) a mohli jsme jít domů.
Proto hlavně prvorodičky varuji před touto porodnicí., vyhněte se obloukem a pokud už tam chcete jít, sežeňte si dopředu laktační proadkyni, která tam za vámi od první chvíle bude docházet, stojí to za to.
|
| Šárka s 16měsíční Klárkou | •
|
(16.9.2003 12:15:13)
Ahoj, rozhodně to všechno napiš do laktační ligy, kontaktní osoba je MUDr. Anna Mydlilová, e-mail: Anna.Mydlilova@ftn.cz. Tam by s tím už měli něco udělat.
|
|
|
| Žaba (Darek, Alan a Dora) | 
|
(2.9.2003 23:03:44)
Já jsem měla v Bohunicích podobné problémy s přístupem ke kojení před sedmi lety, ale myslela jsem si, že dneska už je to jinak! Zdá se, že ne. Jak se tady někdo ptal - Bohunice a Obilňák jsou teď jedna klinika (dřív nebyly), takže ten titul BFH asi mají dohromady (?), ale Bohunice ho měly už dřív, i když nevím proč.
Já mám ve všem ráda spíš přirozený přístup, takže i co se týče kojení mně sedí spíš kojit podle potřeb a chuti dítěte (kolik a kdy chce), u Darka to i fungovalo (i když měl katar, tak teď nevím, jestli to nemohlo být něco podobného, jako později s Alanem), ale u Alana vůbec, ten se totiž vždycky tak - s prominutím - nažral, že mu z toho bylo opravdu děsně zle. Po každém kojení 4-4,5 hodiny řval a řval a řval, evidentně to souviselo s trávením, a potom buď vyčerpáním usnul nebo se nacpal znovu. Nakonec se kojil jen 4x denně (byly mu 2 něsíce) a mezitím buď spal jak zabitej nebo řval jak tur, tak jsem volala internistovi, ke kterému jsme s Darkem chodili kvůli potravinovým alergiímm, ten si to nechal vylíčit a ptal se, jestli se nepřecpává, kolik tak vypije. Nevěděla jsem, tak mně poradil, ať ho pár dní zkusím vážit před a po kojení a až budu vědět, jaká je tak jeho míra, ať zase zavolám. No, když jsem mu po pár dnech volala, že moje dvouměsíční miminko vypije 300 ml na posezení, tak se zděsil: "Ale to mu musí být strašně zle!" A taky že bylo. Takže pan doktor poradil zkusit kojit o trošku míň, tak aby se to ustálilo na 5-ti nebo ještě lépe 6-ti kojení denně. Byl to boj, protože on se prostě CHTĚL nacpat k prasknutí (je takovej do dneška - je mu 2,5 roku a sní k snídani třeba 5 rohlíků nebo 3 chleby a 6 rajčat...) a s menšími porcemi nesouhlasil, ale je fakt, že asi tak za 14 dní si to "sedlo" s těmi menšími dávkami (kojení 5x denně) a bylo líp. Takže asi jsou situace, kdy je do toho potřeba nějak zasáhnout, i když se nám to příčí.
A ještě k tomu, jak tady někdo psal, že dítě nebude chtít znovu pít, pokud ještě nemá prázdný žaludek - naše děti všechny 3 si vždycky rády daly, ať už měly bříško prázdné nebo ne. Tedy - pokud to byl jejich nápad, nakojit třeba proto, že chci odejít, to nešlo. Doru už teď přikrmuju, od narození blije jak Amina, pořád a pořád ublinkává, a klidně se nají, i když jí to ještě teče i ušima. Takže jsem stanovila jednoduché pravidlo - kdo blinká, ať nejí! Vynahrazuje si to kojením 4x za noc, protože když spí, tak neblinká :-).
A ještě jedna drobná rada - na bolavé a popraskané bradavky se mně nejvíc osvědčilo vymáčknout kapku mlíka, rozpatlat a nechat zaschnout - co nejčastěji. Jako prevence stačí vždy po kojení. Od Darka jsem měla bradavky hodně zřízené, nic nepomáhalo (Bepanthen, Calcium pantothenicum, nic), tohle mě sice kamarádka radila, ale připadalo mně, že něco tak "slabého" nemůže pomoct tam, kde i Bepanthen selhal, ale nakonec jsem to v zoufalství zkusila, a ono to FAKT FUNGUJE! Přinejmenším na mě :-).
Ahoj a kojení zdar
Žaba
|
|
|
|
|
| berunda | •
|
(2.9.2003 18:33:46)
Orionko, jenom jestli to, co se ti prihodilo na Bulovce nebude taky tak trochu tim, ze Bulovka neni BFH. To je v Praze totiz jedine Krc. Jinak ja rodila u Apolinare a muzu rict, ze sice BFH neni, ale dle meho nazoru na ziskani titulu pracuje, protoze pristup k tomuto tam byl vyborny. A od roku 99, kdy jsem tam rodila poprve to byl rozdil obrovsky.
|
| Sylvie | 
|
(2.9.2003 19:50:20)
Berundo, to je fuk. Já prvně rodila v Krči... Brrr. Pobyt na šestinedělí jsem obulela, sestry na mne vyjížděly, že když budu kojit každou hodinu, tak mě domů nepustěj a nepustěj a nepustěj... A já tak chtěla domů :o) Tehdy jsem to brala tak, že to dělají pro mé dobro, jsou přece BFH, že. Ovšem podruhé jsem rodila v jiné BFH a přístup se nedal srovnat. Už jenom to, že když jsem se po porodu sháněla, kde je váha, na které bych mohla po kojení mimčo vážit, tak se mne sestra zeptala: "Vy jste asi prvně rodila v nemocnici, kde se kojí postaru, ne? Je zbytečné děti vážit tak často, většinou to akorát maminku stresuje..." No, neprozradila jsem, kde jsem prvně rodila, tak nějak jsem se v tu chvíli za tu nemocnici styděla :o)
S.
|
| berunda | •
|
(2.9.2003 22:53:13)
Teda Sylvie, to je sila, jedine co bych udelala, ja bych to te Mydlilove vsechno napsala. Oni do toho vkladaji tolik energie, perou to lidem do hlavy, porad dokola, a pritom jejich personal se chova takhle, je to hruza. Ja si myslim, ze by o tom meli vedet.
|
|
|
| Halka | •
|
(3.9.2003 13:39:39)
No ja jsem sice nerodila primo na Bulovce, ale byla jsem tam na sestinedeli. Bylo to letos v lednu a vazili jsme jenom jednou denne, vzdy ve stejnou hodinu pri koupani.
Jinak, pristup sestricek byl docela uchazejici, zalezelo na osobe. Mleka jsem mela dost a ani jine problemy nebyly, vetsinou mi i docela poradily, jenom obcas kazda kazala neco jineho... ale protoze jsem o kojeji mela nacteno, tak jsme se moc nestresovala, jenom jsem si rekla o kapicky na rozpraskane bradavky, ktere mi prinesly asi po 24 hodinach.
|
| Iva, Vilém 4 měsíce | •
|
(11.9.2003 2:48:02)
Mám podobnou zkušenost, některé sestry byly celkem milé, jiné komisní. Ovšem byla tam jedna nejspíš vrchní, která prohlásila, že uděláme kontrolní kojení, posadila nás na novorozeneckém na židli a řekla, že mám kojit 10 minut z jednoho a 10 minut z druhého prsu. Ještě se na mě nevěřícně dívala, když jsem zaúpěla, protože mě po prokojené noci bolely bradavky: "Vás to opravdu bolí?" ptala se. Zaškrtila bych jí. Vilímek po 5 minutách sladce usnul, tak jsem najednou byla vybátá jak ve škole, že mi ta sestra snad vynadá. Hormony pracovaly, zmatek v hlavě... Pak jsem si řekla, ale co, prostě mu to stačí, já se z toho nezblázním. Zvedla obočí, že dobrá a prý až se probudí, ať přijdu znova a budem pokračovat. Po probuzení jsem ho nakojila, ovšem na pokoji, a přinesla zvážit. "No, takhle by to tedy nešlo," odsekla s tím, že jsem ho ani před kojením nepřebalila. Řekla jsem, že nebylo proč, když nečural. A jak by jinak mohl zhubnout za tu hodinu, ptám se? To se snad tolik potí? :-) Bylo to celý trapný a vyčerpávající, tak jsem nakonec odešla o den dřív z porodnice, protože jsem je už nemohla vystát, a hlavně jsem byla totálně nevyspalá. Doma jsem si krásně odpočinula.
|
| Lida+2 | •
|
(11.9.2003 11:44:33)
V Cechach se jeste stale vazi deti pred a po kojeni? To se divim. Ja rodila v UK a tady se deti vubec nevazi. Vazi se akorat hned jak se narodi a potom az 4ty den. Vsechny deti (nebo tedy temer vsechny) stejne po porodu ztrati 10% vahy v prumeru. Dulezite je aby se to po 4tem dnu zastavilo, to je jiz potreba aby dite pribiralo. Takze proc se stresovat prvni 4 dny????? Ty jsou na to aby se matka a dite naucily kojit. Ne na to aby se zavodilo, ktere dite vice vypije.
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(3.9.2003 23:21:10)
No, já o kojení nečetla nic, na kursech jsem snad radši ani nepochopila, co nám říkají, a neměli jsme žádný problém - ani jsem si nepřipouštěla, že by být mohl. Rodila jsem na Bulovce a je fakt, že tam kojení odbyli letáčkem na šňůrce na věšáku, který jsem ani nevzala do ruky... takže kdybych nějaké problémy měla, asi by mi rada či pomoc scházely. :o)
|
|
|
|
|
| Líla | •
|
(2.9.2003 19:25:42)
Hm. Další důkazy,že "vědecké" názory některých zdravotníků
vedou do pekla. Proboha, maminky, spoléhejte se v prvé
řadě na svůj zdravý rozum, na druhém místě rovněž a teprve
až za veeelmi dlouho na takové zdravotníky, kteří sami
zdravý rozum nepostrádají a nejsou to "fachidioti".
|
|
| Pavla dvojčata 24.měs | •
|
(4.9.2003 15:24:09)
Ahoj,
taky jsem to zažila. Rodila jsem císařem, mléko se mi vytvořilo až 6-tý den po porodu. Taky jsem v porodnici musela děti vážit před a po kojení a dokrmovat. Váhu jsem nenáviděla. Taky měli dudlíky a mlého z lahve. Musela jsem kojit v přesných intervalech. Když kluci řvali hlady dříve, tak nic. A když v noci spali (a já s nimi), přišla sestra a nekompromisně nás všechny vzbudila, že se jde kojit. Nakonec jsme z porodnice šli s tím, že jeden chlapeček je plně kojený a toho druhého musím po kojení dokrmit Bebou. Zkusila jsem ho nedokrmovat a pak jsem oba kojila plně do 8.měsíců. S příkrmem pak do 15.měsíců. Do půl roka přibývali každý o 1 kg měsíčně.P.
|
|
| majka | •
|
(6.9.2003 16:40:38)
Celý ten současný povyk kolem kojení považují za zbytečnou blbost. Výsledkem jsou pouze utrápené maminy s rozkousanými bradavkami a hladové dětí, které se díky kojení nenaučí v noci spát. Jo, a ti pupkatí fotří z laktační ligy jsou pouze fanatici, kteří by si sami dobrovolně nikdy bradavky rozkousat nenechali.
|
| Zajda99 | 
|
(6.9.2003 17:10:59)
Možná by nebylo od věci rodit rovnou panenky Chou Chou, že? Ty se dají i vypnout.
|
| berunda | •
|
(6.9.2003 21:28:30)
Tak pozor, panenky Chou Chou jsou tak opravdove, ze kdyz jsem jednu drzela v naruci jeste tehotna, tak mi malem spustila laktaci! :o))
|
|
|
|
| Sarka, Lenka 1 rok | 
|
(10.9.2003 12:01:34)
Souhlasim s pisatelkou. V 10/02 jsem rodila v Brne-Bohunicich. Pri prevzeti ditete jsem byla poucena kojit po 4 hodinach. Nastesti vybavena selskym rozumem jse kojia podle potreb male. Problem nastal kdyz jsem do zapisu o mnozstvi nakojeneho mleka zacla psat cifry 80, 70 ml.... Sestra me upozornila, ze ji tim roztahuji brisko a at si tolik kojim doma ale tady ne. Tak jsem jednoduse prestala malou pred a po vazit a psala si tam udaje do 40 ml. Pri odchodu z porodnice byla mala na porodni vaze a bez problemu jsem ji kojila plne pul roku a s prikrmy stale tak 4x denne.Myslem ze by si maminky urcite meli precist co nejvice knizek o kojeni a kojit zcela podle potreb ditete.
Idealni je navsteva predporodniho kurzu vedeneho zkusenou porodni asistentkou.
|
|
| už ne | 
|
(10.9.2003 16:18:36)
ano, také jsem se dověděla, že mám kojit po 3 hodinách a mám dítě budit!!! v noci také po 3 hodinách, aby neměl hlad. A on tak krásně spinkal. také jsem se dověděla že mám velká prsa a to bude problém, maminka ve vedlejším pokoji je měla zase malá, tak nevím, kdo ten problém měl, protože jsem kojila skoro dva roky bez pár týdnů. Všem rozhodně radím, řídit se dle selského rozumu a nenechat se zviklat. Kojit třeba po půl hodinách, což je šílená otrava, protože pak má člověk dojem, že nic jiného nedělal,jenom kojil nebo třeba po hodinách šesti, když dítě prospívá.
držím všem palce a doufám, že to i ty "moudré" sestřičky pochopí.
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)