| ronniev | 
 |
(20.8.2003 14:20:47)
Dobrodružství "silné rodiny" si čtu nadšeně - sama mám tři děti a tak občas řvu smíchy nahlas (stejně jako tady u "slepého střeva"....) Ale zarazily mě dvě věci. Zaprvé, nechápu, co je špatného na přístupu "nechceš jíst - nejez". Já to používám na všechny své děti a ani jedno není nezdravé a podvyživené. Když nemají chuť na snídani, však se víc najedí při obědě - nebo třeba při zítřejší večeři. A zadruhé - kdyby se můj manžel nedokázal postarat o naše děti v případě mé nemoci, nebo ostatně i přes víkend, kdy odjedu sama dělat něco, co baví jen mě (tj. třeba cvičit nebo zpívat), považovala bych to za osobní prohru. Samozřejmě nemůžu čekat, že bude dělat všechno jako já, ale na tom přece tak moc nezáleží.
Ronnie
|
| lenka, 35. týden | •
|
(21.8.2003 18:57:45)
úplně souhlasím. ženský pocit nenahraditelnosti v domácnosti mi připadá vlastně sexistický. je to stejné, jako když chlap řekne: ženská za volantem! s manželem se v domácnosti střídáme podle toho, kdo má míň práce, a myslím, že se v pohodě podělíme i o péči o dítě. navíc přechozené chřipky nejsou hrdinství, ale nezodpovědnost. opravdu nejsem ráda, když například jedu v metru plném hrdinů, kteří přecházejí chřipku. přeju všem, aby se dokázaly zbavit pocitu nenahraditelnosti. lenka
|
| Bez-inka | 
|
(23.8.2003 14:18:46)
Vzpomen si na tento článek až onemocníš vpřesně v okamžiku : kdy manžel má druhý den audit, babička je v nemocnici nebo u moře, druhá bydlí 200km daleko a nemáš třeba už jen jednoho prcka...
|
|
| Lenka, dcera 2 roky | •
|
(24.8.2003 16:28:24)
To je pěkný názor, ale v životě to je prostě jinak. Manžel, když jsem měla chřipku, byl v práci a když přišl z práce, tak zvládl taktak vykoupat dceru a do jedenácti vařil oběd na druhý den a potom hrozně naříkal, jak je upracovaný. Nakonec si vzal na mě OČR a byl pořád někde pryč. Takže jsem všechno musela stejně zvládnout sama, protože babičky jsou daleko. A jde to. Protože prcek vycítí, když je mámě zle. Vím, že člověk se může spolehnout sám na sebe. Ale musím přiznat, že jsem si často přála ať mě odvezou do nemocnice, kde bych mohla odpočívat v klidu.
|
| Yukona, 2 synove (12 a 16) | •
|
(26.11.2003 16:12:14)
to uzneje ze uz je problem....pri prvnim diteti mi konstatatovali nevylecitelnou nemoc....od te doby proste manzel prevzal skoro vsechno na sebe. kdyz jsem byla v nemocnici tak syna i kojil (vymackavala jsem si mleko, sestricky ho vozily na letiste a manzel si tam pro ne jezdil. Kdyz prisla moje kamaradka vydesena ze tam zustalo novorozene samo, manzel ho prave koupal a mel vsechno plne pod kontrolou, tak sla zase domu:). nemame babicku a nikoho z rodiny kdo by nam kdy pomohl. A tak zijeme, nekdy zvladam, nekdy nezvladam...a kdyz nezvladam, tak mne automaticky zastoupi manzel...umi (varit, starat se o domacnost, prebalovat deti (dnes uz to nastesti nepotrebujou). Kluci se taky snazi, jedny vanoce mi starsi upekl sam 17 druhu cukrovi..ja jsem mu z postele jenom diktovala co tam ma dat....proste moji chlapi zvladaji.....nastesti...protoze ja se uz nikdy neuzdravim.....
|
|
|
| Helena, dva kluci | •
|
(26.8.2003 10:06:34)
Ahoj, ale Magda nepsala, ze se manzel nepostaral, popisovala ze shora z postele JAK se postaral. Po svem, uprimne receno, typicky " chlapskem " zpusobu ! A ona to umi tak KRASNE popsat !!! Ja kdyz jsem mela salmonelu / cili jakekoliv vareni pro robatka zakazano / alespon ja jsem si to tak vylozila / jsem stonala v loznici pobliz zachoda a dolehaly ke mne jen uryvky pece . Jo jedna z nevyhod velkeho, velikeho domu... Hodne zdravi !!!Helena
|
|
|
| Ivana | •
|
(30.5.2006 14:47:45)
Milá Ronnie,
to máš kliku. Můj nemůž se postaral o syna , ktrerému bylo 10 měsíců asi den, dva, když měnakazili jeho rodiče, takže jesm měla kolem 39°C a parádní zánět středního ucha v druhém, třetím měsíci těhotenství. Navrhl, že syna odveze k matce- babičce, která se chlubila, jak hlídala synovce , který brečel celou noc a pak mu nad ránem prasklo ucho a " byl klid" a at se nestarám. navrhla jsem, že se postará on nebo se sbalí a odejde k mamince, já jdu do nemocnice i se synem a podám žáodst o rozvod a syna minimálně a druhé dítě že neuvidí nikdy. Tehdy se postaral. pak už ne, přechodila jsem po dceřině půldŕoce mononuleozu. babičku k nám nemůž pozval, ale výsledek byl, že jsem nejen všechno dealal sama a navíc musel vyslechnout komenář jak si všechno komplikuju a ajak bych to měla dělat" Vydžela jsem dva dny a dále prohlásila, t jde k čertu. Posléze šel k čertu i nemůž a já sjem s puv´berťáky, kteří mi občas pomůžou- dcera občas pod tlakem- syn. pioklud je mi fakt blbě, lehnu si a snažím se z toho dostat. většinou se léčím po večerech, odpolednách a v práci čajem za stolem. ... jen, že aby se manžel postaral a dobře postaral není tak vyjimečné. Nemůž se šTastně oženil a má další dítě- to pro ty, které mají rády šťastný konec.
|
|
|
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)