Radka U (dcera 9, syn 6) | •
|
(14.8.2003 9:55:05) Nedá mi to se nezapojit do diskuze. Rozhodně nemohu souhlasit s pravidlem, že de facto čím delší příprava, tím větší fiasko u dětí. Dělám (5 let) víkendy i týdenní pobyty pro rodiče s dětmi a vždy se mi kvalitní příprava vyplatila. Jevy popisované v článku se u nás neobjevily, čím to? Nemůže to být tím, že dětí bylo málo, a tak si nemohly "vybrat" kamaráda a ten na ně potažmo "zbyl" a zkrátka si nepadli do oka? Proč si také nemáte co říci s maminkami, které se přece hlásily na akci ze svého zájmu? Měly jiné představy o akci? Já myslím, že to má cenu ještě zkusit a přimlouvám se za to, určitě se najde skupina lidiček, která si "sedne", ale někdy to není napoprvé.Pokud máš k takové činnosti chuť, byla by škoda ji ztratit. Co to zkusit třeba ještě s někým, kdo zabaví děti?Koukni třeba k "nám"(jsem externista) nebo jinam sem.
|
jana, 2 kluci | •
|
(14.8.2003 11:28:21) Pořád mi ještě nejde se přihlásit, ale jsem to zas já...
Já bych to zas tak radikálně neviděla. Taky už tyhle akce pořádam dlouho, akorát, že tentokrát poprvé pro děti a myslim, že je jasný, že takový věci chtěj trochu praxe. Že jsme měli rozdílný názory podle mě nesouvisí s tim, co kdo od akce očekával - myslim, že Hanka (Tončina maminka) očekávala zajímavý činnosti pro děti - to jestli se někdo přezouvá nebo ne jsme opravdu nedomlouvaly a ani nás to předem nenapadlo - prostě se to objevilo. Nicméně nemyslim, že by to nějak ohrozilo, jestli se budem dál vídat - ono je to taky jiný na odpoledne, nebo na tejden. A Hanka sama řikala, že příští rok už to bude lepší, což jsem pochopila jako že pokud to vyjde, tak přijedou. Nevim jak organizuješ takhle malý děti, ale já myslim, že jakákoli větší organizace je u dvouletýho kluka nemožná, pokud z něj nechceš vymlátit přirozenou spontaneitu... (ještě nemluví a spoustě věcí nerozumí a dítě, který se bojí jednat samostatně a čeká na povely já vychovat nechci). Jinak jak tu někdo psal, je opravdu rozdíl mezi holkama a klukama a Tonča je navíc o sedm měsíců starší než Zábojek, což je v tomhle věku dost velkej rozdíl - takže doufam, že z toho mlácení Záboj prostě vyroste. a ono kdoví, jak to chápou ty děti - Tonča např. na "Tak za Zábojem nechoď, když si chce hrát sám. Nebo chceš, aby Tě zas bouchnul?" prohlásila "Jo." a hrdinně se vydala za nim na zahradu... To, že si nemohla vybrat ke hře někoho jinýho samozřejmě roli hraje - o tom nepochybuju. A proč přijelo málo maminek? Protože jedný onemocnělo dítě, jedna nestihla dodělat práci, za kterou bude moct splatit jejich dluhy apod. a možná taky proto, že pobyt u nás neměly předplacenej :-) S účastí lidí bez dětí jsem nikdy problém neměla... Nicméně na ty Tvoje stránky se kouknu pro inspiraci. Nicméně na
|
Radka U (dcera 9, syn 6) | •
|
(14.8.2003 12:42:15) Jani, na mě z toho článku dýchla deprese či nějaké znechucení, asi to byl mylný pocit.Máš pravdu, že dvouletý kluk mnoha věcem nerozumí, ale také už mnoha ano, navíc jsou (většinou) děti zvědavé a mají chuť ledasco vyzkoušet.Také u ničeho dlouho nevydrží, ale příliš mnoho podnětů je zase rychle unaví.Pokud máš pocit, že jakýkoliv kolektiv takhle malých dětí lze jen "povelovat" stylem:seď, stůj, tam běž a tam nechoď, tak to bysme asi dlouho takové akce nedělali:)). A jezdí s námi i děti s diagnostikovanou hyperaktivitou (a tam by i tak případně použité příkazy byly na nic). Jinak jsem nemluvila o odpolednách, ale o akcích na víkend a týden. Předplacení a stornopoplatky (na týdenní akce) se staly nezbytností, to je pravda. Tak hodně sil do dalších workshopů!!!
|
Jana, 2 kluci | •
|
(14.8.2003 13:52:01) Tak to jsme se fakt špatně pochopily. Já to nijak depresivně napsat nezamýšlela - spíš jsem chtěla dát vědět ostatním, co se o něco podobnýho pokouší, co je může potkat, neb je dobře být připraven :-). To, že čim víc práce je s přípravou, tim míň u toho děti vydrží jsem myslela tak, že jsem jim např. připravila mokrej molitan s temperkama, aby na něj mohly šlapat a dělat pak stopy na papír - bavilo je to asi pět minut. Tak jsem před ně vysypala dřevěný odřezky a hádej - zaujalo je to na mnohem dýl. Potom znovu objevily molitan někdy odpoledne a zrovna na to měly náladu, takže je to najednou bavilo. Nebo se zeptej Hanky jak dlouho hnětla Vizovický těsto a kdo si s nim nakonec vydržel hrát nejdýl (já). a proti tomu zase stojí bezkonkurenční hraní si v autě jako že jedou na vejlet, nebo schovávání se pod prostěradlem - tyhle dvě věci nikdo neplánoval, ale prckové se jima bavili celej tejden. No a k tomu, že jsme se neshodly - myslim, že na všem se neshodnou ani manželé, natož rodiče různých dětí. Napsala jsem to, aby bylo jasno, že je třeba s tim počítat, ne aby se maminky přestaly stýkat. Tim, že na vašich akcích žádný třecí plochy nejsou, si nejsem jistá, ale určitě je výhodou pohybovat se v neutrálním prostředí.
|
Radka U (dcera 9, syn 6) | •
|
(15.8.2003 9:01:05) Je bezva, že máš chuť do dalších věcí. Víš, myslím, si, že pokud jde o hry pro děti, tak, jak to píšeš, někdy jedna a ta samá hra je fiasko a jindy super zábava. Asi to není v přípravě tak, jak píšeš v článku, že je to pravidlo. Vidím v téhle činnosti právě tu kreativitu, a to mě baví. No a kdyby se všichni na všem shodli, to by snad ani nikoho nebavilo, nemusím se stylem výchovy druhých souhlasit, ale můžu to tolerovat a jak jsem psala, ve větším kolektivu to jde snáze.Rodičové si po takových setkání většinou říkají: moje dítě sice dělá/nedělá tohle, ale jsem rád(a), že nedělá onohle, co jiné robě...A třecí plochy nejsou zatím viditelné - tím nechci říci, že by nemohly nastat naprosto výrazné. Měj se krásně a hodně nápadů a sil!
|
Boba a Karolinka | •
|
(15.8.2003 22:22:14) Ahoj, kdybych se vesla, chceme s Karolinkou (ted 9M) pristi rok taky... Boba ;)
|
|
|
|
|
|
Heřmanka |
|
(15.8.2003 21:30:57) Jani, neztrácej odvahu. Mám dva kluky (5 a 3) po narození toho staršího se mi v podstatě rozpadla bandice kamarádů. Většina jich byla bezdětných a nějak nechápali, že my s mímem nemůžeme absolvovat to samé co oni. To mě přivedlo k založení MC. Pravda chvíli mi trvalo, než jsem sebrala odvahu a taky našla holčinu, která bylo ochotná jít do toho se mnou. Otevírali jsme měsíc po narození naše benjamínka. Začátky byly opravdu těžké, ale v současné době už jsme docela slušně rozjeté MC. S dětmi cvičíme, malujeme, chodíme do sauny. Pořádáme drakiády, karnevaly a pod. Děláme i spoustu akcí pro maminy - aranžujeme podzimní, vánoční a velikonoční dekorace, děláme si adventní věnce, malujeme na hedvábí apod. Jediný problém, který naše MC má je pronájem prostor pro naši činnost. Každý rok se doprošujeme o jeho prodloužení - a to sídlíme v DDM, který by měl mít pro naši činnost přinejmenším pochopení. Co je ale důležité, že se za těch několik roků utvořilo z docházejících mamin "silné jádro", které se stýká i mimo akce MC. Získala jsem tak spoustu nových kamarádek, většinou i se stejnými nebo alespoň podobnými názory. V minulém školním roce jsme kvůli problémům s pronájmem pořádali hodně akcí u nás nebo u kolegyně doma. Přispělo to k utužení vztahů a tak v tom pokračujeme i o prázdninách. Naštěstí disponuji rodiným domkem se zahradou. Děti, které zrovna nejeví zájem o naplánovanou činnost se tu tak nějak přirozeně rozpustí v prostoru a neruší ty ostatní. Ke konfliktům sice občas dochází, ale nejsou nijak hrozné. Naši miláčci se už totiž docela dobře znají a vědí co od sebe mohou čekat. Dokonce se vždy najde i čas na klasické podrbání si. Samozřejmě se občas něco nevydaří tak jak bylo plánováno. Např. na vandr na Potštejn jsme vyráželi jen jako rodina (ještě, že má náš taťka chápavého vedoucího), protože ostatní se na poslední chvíli omluvili. Do Častolovic už nás jelo víc. No a plánovaný vandr do Litic na konci prázdin už bude doslova přelidněný - pokud se tedy zase někdo na poslední chvíli neomluví. Tím vším jsem chtěla říct, že se práce na podobných akcích vyplácí a určitě to nechce házet flintu do žita. Už jenom proto, že děti uvidí jak mají správnou a šikovnou maminku a že je i jiná zábava než jen televize.
|
Verča, 2 děti | •
|
(15.8.2003 23:09:26) Heřmanko, před chvílí jsem ti psala na jiném místě a najednou koukám, že jsi všude. Protože místopisně nejsem tak daleko, mohla bych poprosit o kontakt na vaše MC ? Já jsem členkou MC v Hradci Králové, možná bychom mohli navázat spolupráci. Jestli budeš mít chuť, dej mi vědět. Ten Litický vandr by mě docela zajímal, od nás to není tak daleko.
|
Heřmanka |
|
(17.8.2003 12:57:45) Jo, jo, jsem všude. To je tak, když děti spí, taťka je v práci a já mám pocit, že se potřebuji vykecat. Jinak BINGO! Jsem taky z HK. Naše MC se jmenuje Domeček. A vzhledem k tomu, že se Sedmikráskou i Žirafou občas spolupracujeme je docela možné, že se známe. Co se vandru do Litic týká, zatím nemám přesně ujasněný termín. Jediné co zatím vím je, že to bude poslední srpnový týden a nebude to ve čtvrtek. Já teď mám už i nějaké pracovní povinnosti a taky zařizování kolem rozjezdu nového školního roku Domečku, takže když se mi ozveš na mail pošlu Ti včas veškeré informace a také program našeho MC. Ten náš vandr je tedy tak trošku i testem operativnosti. Jinak ještě díky za nabídku na kemp. Každá se šikne. Snažíme se jezdit každý rok jinam a poznávat dosud nepoznané a vidět neviděné. Změna je život. Takže náš mail: mc.domeček@seznam.cz Ahoj a těším se
|
|
Heřmanka |
|
(20.8.2003 21:38:58) VANDR DO LITIC - ÚTERÝ 26. 8. - SRAZ V 7,45 PŘED HL. NÁDRAŽÍM V HK (vlak odjíždí v 8,03 h) - NÁVRAT PO 18 h.
|
|
|
anielik |
|
(18.8.2003 23:17:24) obdivujem taketo maminy co stihaju popri babetkach robit take krasne veci a este aj pre inych ludi. strasne by som sa chcela takeho nieco zucastnit. Dufam ze sa mi podari najst niekoho takeho sikovneho v mojom okruhu co by bol schopny take nieco usporiadat. Ja som dost "gramblava" takze ja ten organizator nebudem. Drzim palce do buducnosti, len tak dalej !!!
|
Heřmanka |
|
(20.8.2003 21:48:05) Obdivovat není opravdu co. Nouze naučila i Dalibora housti. Já jsem taky nejdřív čekala a pak se zkusila zapojit do činnosti jiného MC, ale nebylo to ono. Kdybych našla tu odvahu už u prvního sviště, mohli jsme dnes mít už pětileté MC. A těch věcí co jsme mohli udělat. Za rok budu nastupovat do práce a začínám mít pocit, že spoustu věcí asi vůbec už nestihnu zrealizovat. Jestli Ti můžu poradit nečekej na nikoho a zkus to. Odvážnému štěstí přeje. Držím Ti palce.
|
|
|
|
|