| vrstevnice | •
 |
(7.8.2003 11:11:31)
Chápu pocity Jany, i když způsob, jak je vyjadřuje se mi taky nelíbí.
Ale má pravdu. Naše generace je prostě ztracená generace. O jiných možnostech než se usadit a mít děti se tenkrát nedalo ani zdát. K jakékoli kariéře musel být člověk ve straně(hádejte jaké), stejně by si navíc moc nepomohl, o cestování nebylo řeči (i do Jugoslávie se složitě muselo žádat o příslib, a navíc byl nutný posudek svazáků....), možnosti byly prostě ve všech směrech omezené, třeba ne penězi jako teď, ale i politicky...to jsou věci, co se už moc ani neví...
Tak si teda po vysoké pořídíte děti a rodinu, když se nic jiného dělat nedá, a pak přijde revoluce, a vy jste najednou staré struktury. To, co jste vystudovali nemá cenu, mladí mají přednost, protože VY jste studovali a žili za SOCIALISMU, a to je ZLOČIN. Stejný, ne-li větší zločin je mít víc jak 35, když sháníte práci, dokonce i když na to nevypadáte...nedejbože když ano.
Nechci se tady tvářit zatrpkle, ale taková čtyřicátnice i když umí výborně dva jazyky a má (na rozdíl od Jany) vysokou školu včetně pár postgraduálů, může mít při rušení místa pocit obav, a po absolvování pár pracovních pohovorů už i paniky a hysterie. Není prostě v kurzu, a tato místa, o která žádá, skutečně často získávají mladé flexibilní a dobře vypadající dívky, jejichž celou "zkušeností" je půlroční pobyt v cizině při hlídání dětí,("umí" jazyky), které nejsou na nikoho a nic vázány (přestěhuj rodinu do cizího města,to není jen tak, všichni tu mají své vazby, vztahy, školu, manžel práci atd...) U svobodné žádný problém...
I já stejně jako Jana cítím určitou nevyrovnanost s tím, že mé mládí nestálo za nic (byl socialismus a nic nebylo), raný kapitalismus v naší zemi byl zbaven výhod socialismu (skutečně byly i výhody!) ale k blahobytu dnešní společnosti bylo hóóódně daleko, a když se společnost konečně začala rozvíjet, zas přijdu zkrátka, protože jsem už "moc stará"...
Prostě to naštve, a jak jde člověku jako je Jana o živobytí, tak se ta nespravedlnost hlodající uvnitř vyvalí navenek a ona se bude se holt navážet do každého, hlavně do těch mladých, co se dneska mají tak dobře a ještě jsou dál požadovační (chudáci mladí ani neví, jak se mají dobře, to, jak jsme se měli jako mladí my, to považujou za výmysl, tak si to ani tak neužijou:-).
No, a vyrovnat se s tím, že každý den na mě hledí ze zrcadla místo holky (jak se cítím)jakási pořád starší paní, to je taky kumšt a zvlášť ty, co dlouho dobře vypadají, se s tím smiřujou dost těžce...
Já bych si být pisatelkou článku zametla před vlastním prahem, a při klidné toleranci si počkala, co se bude dít, až ty problematické roky přijdou na mě...a hřálo by mě vědomí, že na rozdíl od těch starších jsem aspoň v mládí měla plno možností, jak se svým životem naložit...(já vím je to složité), zkrátka trocha pochopení pro úlety těch "slabších", "ohrožených", a to Jana jako čtyřicetiletá středoškolačka bez znalosti jazyků na dnešním trhu práce určitě je....
|
| sestra | •
|
(7.8.2003 12:47:55)
Pratele, chtela bych vas upozornit, ze jsem to ja, o kom se tady pise. A je to taky Jana, o kom se tady pise. Je to nas soukromy zivot.
Dekuji pisatelce tohoto prispevku, dekuji ji moc, protoze s ni souhlasim. Ano, souhlasim s tim, ze nektere "starsi" zeny jiz nemaji tolik sanci jako napriklad ja, 28mileta vysokoskolacka. Vidim to hlavne na sve mamince. Vystudovala stredni zdravotnickou skolu a po 25ti letech ve zdravotnictvi se citi vyrazena, vsude se ted mluvi o propousteni a ona ma strach!!! Se strachem chodi do prace, ale zaroven rika "Vsichni maji strach, milacku, tak se podivej na sebe, ja ti tak zavidim tu tvou praci, co ja bych za to dala".
A ja vzkazuji vsem zenam, ktere maji podobne strachy - NEBOJTE SE!!!
Vy, ktere mate deti, byste asi nemohli delat tuto praci, co delam ja. A to rikam otevrene. Sedim tady u tohoto pocitace deset az jedenact hodin denne. Nebyla jsem na toto misto vybrana protekcne, moje firma za me zaplatila pekny balik jedne "radobyprofesionalni agenture". Nespim ani se svym sefem, ani s nikym jinym. Chodim rano na osmou do prace a domu se dostavam pred osmou vecer. Skutecne makam, pracuji s ruskym a anglickym textem kazdy den, jinak nez anglicky se u nas temer nemluvi.
Nesnasim lidi, kteri si stezuji, protoze kazdy ma dnes svobodnou volbu rozhodovani. A ZA TIMTO NAZOREM SI STOJIM! Ja jsem odjakziva chtela rodinu, deti a chtela jsem to vsechno hned!!! Jenze ono to je tezky, kdyz nemuzete svemu partnerovi duverovat. To, ze jsem ted sama, pro to mam sve duvody. Chci si najit toho praveho partnera - POCTIVE RECENO SKUTECNE ZADNY NA ME ASI NIKDE NECEKA PRI MEM PRACOVNIM ZAPRAZENI... Ale ja to zvladnu!
Nesnasim taky lidi, kteri zavidi. U me v soucasne dobe neni preci co! To, ze koukam do obrazovky denne 10hodin, to prece nic neznamena. V clanku se objevila ponekud zavadejici cifra oznamujici castku, kterou mesicne pobiram... No, bylo by to pekne, ale neni tomu tak!!! Vsechny ty, ktere mi neco takoveho zavidely, mohou klidne spat...
Ale at beru kolik beru, chybi mi zazemi, chybi mi rodina.
Postradam SILENE muzovo objeti.. moznost prijit domu a videt lidskou tvar nekde jinde nez na fotkach a v televizi.
Zustavam ale dal v tom zamestnani, ktere jsem si pred rokem a pul vybrala, protoze jsem se ocitla konecne proprve v kolektivu, ktery mi "sedi" - jsou tu fajn lidi, uplne obycejni, vetsinou zenati muzi, kteri si na nic nehraji a vecer spechaji za svymi rodinami. Jsem stastna, ze i ja jsem se ocitla tady. Jsou tu i moji pratele, moji rodice bydli jen hodinku z mesta. Moje fantasticka sestra, ktera dala prednost materstvi pred karierou (a to je o sest let mladsi) bydli kousek ode me... Co vic si mohu prat?
Chtela jsem jen poprosit za nas - pro vas mozna "uspesne" mlade zeny - dobre vypadajici - neodsuzujte nas... a prosim, uz vubec nikdy nam nezavidte. Ono mnohokrat skutecne neni co... A verte, ze i ja doufam v to, ze se jednou stanu maminkou a budu - v pauzach, kdy neni nutno prebalit, vyprat, vyzehlit, navarit, vybrecet se - viset na netu, a hlavne doufam.... ze nikomu nikdy nebudu nic zavidet...
Muj zivot je jedinecny a co se stalo, stalo se. Stalo me to nekdy pekne nervy a hodne usili - vubec nektere chvile ve svem zivote prezit. Ale jsem za to VDECNA... ze jsem... ze jeste chvili budu... jsem stastna.
A preji vsem zenam, aby jejich mysl byla krasna, protoze krasa zacina zevnitr. V srdci (alespon podle me)
Diky za pozornost,
SESTRA
|
| Anouk | 
|
(10.1.2005 23:24:12)
Milá SESTRO,
Tvůj příspěvek mi přijde mnohem zajímavější než ten pro který se tu tato diskuze rozpoutala. Díky za něj... za ten příspěvek.
|
|
|
| Rybule | 
|
(7.8.2003 13:44:59)
Milá vrstevnice,
jenomže ti mladí nemohou za to, že se narodili o pár let později než vrstevnice Jany. Jsou to normální lidské bytosti bojující o své místečko na světě, jako každý jiný. Každý z nás se narodil s něčím do vínku, v nějaké - horší či lepší - době (je na každém, jak posoudí, co je lepší a co horší) a je na každém, aby se s tím popral. Lidé za socialismu bojovali s něčím a dnešní mladí zase s něčím jiným. Z Jany mluvila jednoznačně závist a na to omluva není žádná. To je můj názor.
Rybule
|
|
| Dáša | •
|
(8.8.2003 9:58:09)
Neviem, ja mám skôr opačnú skúsenosť. Som už asi z tej trošku staršej generácie, skoro 40.
Školu som končila ešte v totalite. Potom prišlo zamestnanie, dostala som aj malý byt. Začala som podnikať, rozbehla som firmu. Napriek tvrdym začiatkom som si mohla dovoliť maličké auto, našetrila som si peniaze, za ktoré sme potom už s manželom kúpili vačší byt, daľšie, už vačšie auto. V 35 som otehotnela, teraz mam 3 ročného syna.
Jeho sestra, ktorá je o 11 rokov mladšia však závidí. Po revolúcii mala kopec možností. Vedela jazyky. Vysokú školu nedokončila, chcela podnikať. Žiaľ, nedarí sa jej. Vždy naletí na nejaký úžasný biznis, z ktorého sa ale vykľuje nejaký skoro podvod. A tak sa utápa v nadávaní na všetkých a na všetko. Byt je problém, snívať o aute ani nápad. Neplatí odvody, poistky. A stále len viní všetkých okolo zo svojich neúspechov. Snívať o dieťati? Dá sa, ale nejaké financie na to treba.
Takže, príležitosti sú vždy o ľuďoch. Ani tí mladší nemajú na ružiach ustlané. Zopár ich síce má úžasné joby, ale nie sú to všetci. A my starší máme zvyčajne už aspoň ten základ - strechu nad hlavou, prípadne aj rodinu. Nechcela by som veru teraz začínať po škole s holými rukami.
|
| vrstevnice | •
|
(8.8.2003 12:53:19)
Jasně, je to o lidech. Taky by Jana asi nebyla moje kamarádka, to, co předvedla, je úlet, to se prostě nedělá.
Nechtěla jsem se svým příspěvkem zastávat takových lidí, jen ukázat, co může být důvodem k jejich chování.
Ona totiž nejen že přišla o možnosti, co mají dnes mladí automaticky, ona na sobě ani (kromě vzhledu) za celou dobu nezapracovala, nenaučila se jazyky, a dokonce ani slušnému chování.
Takže je mi Jany líto (má vážně proč se bát mladších) a zároveň se za podobné vrstevnice stydím.
|
|
|
| Marie | •
|
(10.1.2005 20:50:43)
Vazena vrstevnice Jany,
do jiste miry chapu Vas postoj. Nicmene musim poznamenat, ze dnesni trh prace (stejne tak pred rokem) vypada trochu jinak, nez jak jej popisujete. Rozhodne uz v dnesni dobe nedostavaji praci "mlade holky" pouze na zaklade nekolika mesicniho ci nekolikaleteho pobytu v zahranici - bez odpovidajici vzdelani a alespon castecne zkusenosti v danem obor, nemaji ani ony sanci praci "na tech tzv. lepsich a lepe placenych pozicich" dostat.
Verte mi, ze vim, o cem hovorim - kazdy den s nekolika takovymi jako konzultantka v lidskych zdrojich pri vyberech hovorim.
Ano, Vase generace mela urcita omezeni (v mnoha pripadech opravdu vazna), ale i nase generace (je mi 25) ma svoje omezeni a hranice.....
kazda doba s sebou nese sve a je treba byt schopen se s tim vyrovnat - nikdy a ani v teto dobe neplati, ze jsme si vsichni rovni a mame stejne prilezitosti - neni to tak!!!
Preji Vam mnoho uspechu v pracovnim i osobnim zivote, a to uprimne.
Marie
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)