| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Starý pes a nové kousky aneb "Je čas naučit se žít normálně!"

 Celkem 112 názorů.
 Jorix 


Jsem taky taková:-) 

(20.3.2003 10:32:31)
Ahoj Monty, asi jsme "astrální sestry" - docela jsem se v tom tvém článku poznala:-) Též jsem mírně infantilní - když se syn v obchodě dožaduje Kinder vajíčka, ví, že u mně většinou uspěje a že si pak s jeho obsahem budeme hrát společně (jako ostatně i se spoustou jiných hraček;-). Když mi ho předají ve školce špinavého od hlavy k patě od bláta, vědí, že jen mávnu rukou a řeknu "to se vypere". Už teď tuším, že až bude ve škole, tak nebudu dělat vědu ze špatných známek. K holiči též nechodím (stříhá mě manžel a poté, co jsem ho přesvědčila, že nanášení barvy na vlasy se moc neliší od barvení modelu letadla, zvládá i to:-) a nehty si nelakuju:-) Mateřská mě taky nezměnila. Našlo by se toho víc.
A navíc se náš malej taky jmenuje Stáník:-)
Tak vám oběma přeju hodně legrace a pevné nervy.
J.
 Renítko 


Re: Jsem taky taková:-) 

(20.3.2003 11:05:23)
pekne napisane! nie je pravda ze tvojmu humoru nemoze nikto rozumiet...
krasny den!
 petra,marianne 6mesicu 
  • 

Re: Jsem taky taková:-) 

(22.3.2003 17:05:06)
Moje mama je takova,ja taky a moje tchyne je v soku,kdyz vypravim,jak jsem lezla po stromech a nosila domu kobylky.jeji dcery byly zalezle v koutku s panenkami a stale nafintene.
Ja uz premyslim,kdy dceru postavit na lyze a jestli bude spat v teepee.
A myslim,ze nezodpovedne nejsme,jen se to nesmi brat tak tragicky.
Manzel mi kupuje Kinder vajicka plysaky,zbytek rodiny puzzle.
 Aneka_ 


Směju se:-)) 

(20.3.2003 11:23:54)
Tak tenhle článek je jak z mých představ. No, zatím nejsem matkou, ale obávám se, že až budu (snad za 8,5měsíců):-) že budu stejná, jako jsem teď, podobná tobě. Jo Kinder vajíčka rozbaluji taky, vnitřek uschovám, venek sní synovec. On to po mne chce občas prohodit, ale já nedám:-D K letošním Vánocům jsem chtěla knížku o pejscích, tu s těma obrázkama. Sice jsem kynolog duší i tělem, jenže tu obrázkovou jsem doma ještě neměla:-) Těším se na miminko hrozně a mužíček taky, ale jediné co nám v hlavě leží, jsou blbiny, které se dají s takým či onakým dítkem dělat. Myslím, že Stáník bude šťastný a vy taky. Měj se krásně, jsi dost dobrá:-))
 Mikulášova babička 


Monty, 

(20.3.2003 12:29:50)
ten problem se svetlikem resim cca od peti let dodnes. Trochu se to utlumi v dobach prebyvani v byte, kde jmenovany neni:). A jinak neboj, bude te mit rad:).
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Monty, 

(20.3.2003 22:50:08)
A proč se jmenuje horník horník, když pracuje v dole?
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Monty, 

(21.3.2003 15:35:44)
Protoze rube do horniny...
 Mikulášova babička 


Re: Re: Monty, 

(21.3.2003 21:22:22)
No, to je protoze driv ty doly byly v hore... tezit se chodilo do hory a pak holt pod zem, kdyz doslo:))). Tohle jeste ma jakys-takys vysvetleni, ale ten svetlik....:)
 Wet 
  • 

Re: Re: Monty, 

(14.8.2004 8:06:13)
Protože doly se kopaly směrem dolů do hor. Horníci pak se dostali do vnitra hor.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


taky tak 

(20.3.2003 12:33:44)
Když jsem posledně zaparkovala 18-ti měsíční dítě v nákupním vozejčku u stojánku s kindervajíčkama a na chvíli se otočila, stihnul jich několik rozmáčknout. Nebyla jsem si jistá, jestli si toho někdo všim, tak jsem jedno vzala a s komentářem: Tak teď už si ho musíme koupit., jsem ho strčila do košíku. Bylo tam super spřežení - vozejk táhly žáby. Mimochodem, už jsi určitě postřehla, že v některých obchodech jsou nákupní autíčka - rallye mezi regálama Tě určitě bude bavit :-)
Jo a nepochybuju, že Staník šťasnej bude - my to tu máme podobně: tchýně vyloženě trpí (její nezodpovědnej ještě studující syn už dvakrát neplánovaně otěhotněl svou stejně nezodpovědnou taky studující holku - ona mi dokonce kupuje i saponáty na vytírání, protože má pocit, že se dost nevěnuju domácnosti - sama totiž celý dny jen uklízí :-( ) a nadšený dítě (menší zatim nechodí) běhá po bytě, roztlouká křídy na tabuli kladívkem, z převrácenýho houpacího křesla si dělá průlezku, z židle na kolečkách kolotoč, může si doma kopat do míče, oblečení máme kvůli teplu a ne abychom se báli sednout si venku na zem a jestli v blízkosti nevznikne škola, kde se učitelky s dětma kamarádí a hodnotí slovně, nechám si prcky v domácím vzdělávání :-)
Nejsem až tak infantilní, abych měla nárok na diplom od psychiatra, ale kdybyste chtěli přijet na návštěvu, jste vítáni...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: taky tak 

(20.3.2003 12:42:35)
To je teda nespravedlivý, Jano, protože u nás u Meinla ani v Delvitě na Palmovce autíčka nejsou. :o)
Vozejk se žábama nemám, ale máme dýni, co ji táhnou myši. Ovšem nejbrutálnější je včerejší úlovek. Manžel přišel domů lehce po půlnoci, neboť poseděl s kamarády, a přinesl mi jedno vajíčko na omluvu, i když já bych se nezlobila ani bez něj... a v tom vajíčku byl OŘÍŠEK s křídlama ve tvaru pírek, vrtulí - kytičkou a vevnitř sedí malinká veverka jako pilot!!! :o)
Mimochodem do 23. je v Technickém muzeu výstava figurek z Kinder vajíček, tak se tam o víkendu chystáme. :o)

 Jorix 


Re: Re: taky tak 

(20.3.2003 13:46:53)
:-) vrtulník s veverkou máme taky. A pak třeba domeček ve tvaru jablíčka, co z něj kouká červík, oranžové strašidlo na spirálce, co skáče, když se na něj zmáčkne...
Jinak já jsem spíš blázen do plyšáků - od kamarádky jsem si nechala darovat plyšovýho netopýra a když jsem kupovala neteřince dárek, tak jsem sobě koupila sametovýho pejska plněnýho malinkýma kuličkama. Je krásně ohebnej a dá se s ním báječně hrát divadlo (podrbe se zadní nohou za uchem, sedí na zadku, umí i brečet - to když mu předníma packama zakryju oči;-).
 Fyfy 


Re: Re: taky tak 

(21.3.2003 21:55:09)
Malá náhražka za středověké Lego, v Kinder v. jsou teď taky svítící duchové! Zatím mám jen jednoho :-( a asi dvacet pitomejch skládaček.

Brigita
 Jana 


Jedna příhoda z porodnice 

(20.3.2003 12:53:05)
Když jsem ležela s Tomem v porodnici, Jirka mi s sebou samozřejmě dal mého plyšového králíka.
Přišla sestra : "to vaše miminko dostalo krásnou hračku"
Já: "To je moje!"
Sestra jen hodila udivený pohled :o))

Monty, až tak "vážný případ" nejsem, ale buď klidná, nejsi v tom sama ;o)
 Slunicek, 24.tt 
  • 

hracky 

(20.3.2003 13:13:18)
Hehe, to my jsme si s manzelem pred mesicem k jeho narozeninam koupili super stolni hokej, tak ted po vecerech hrajeme zapasy.
Plysaku mame doma spoustu, potvurky z Kindervajicek maji svou stalou vystavku na policce, vlasy mi taky striha manzel (a ja jemu)a barvim si je sama. Jsem rada, ze podobne postizenych infantilnich lidi je vic:-)))
Moje mama sili z toho, ze jeste nemame pro mimi zadny dupacky a kosilky a ze nas to moc nezajima (ono nas to teda zajima, ale zda se nam, ze mame porad dost casu). Kdyz jsme se dovedeli, ze nase mimi bude holcicka, nejvic zklamany jsme byli z toho, ze nebude autodraha a vlacky. Pak jsme si s manzelem rekli, ze i holka si muze hrat s bagrem, ne?
Jo a co povazuje nase pribuzenstvo u nas za nejsilenejsi - ze slavime narozeniny naseho psa a ze dostava kazdy rok regulerni dort se svickama a darky:-))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: hracky 

(20.3.2003 13:24:10)
Ale zas jí můžete koupit malinkatou automatickou pračku, co doopravdy pere!!! To jsem viděla u dcerky jedné mé kamarádky a docela mně to zaujalo. Strávila jsem u té minipračky asi dvě hodiny, přesněji řečeno. :o)

 Petra, 3 kluci 
  • 

Ať žijí psychiatři! 

(20.3.2003 13:27:12)
Ahoj Monty,
Tvůj syn s Tebou bude zcela určitě šťastný. Já chci podotknout, že i přesto, že první syn byl vymodlený a moc jsme ho oba chtěli, tak se u mě v porodnici zkrátka ten "pocit stěstí" nedostavil :-)) A nedostavil se vlastně až dodnes, i když máme 3 kluky. Miluji je, to ano, jsem s nima šťastná a oni (doufám) se mnou, ale jaksi asi nejsem ta správná kvočna a matka "lvice". Jsem praktická - zatímco ostatní rodiče pojišťují děti, my jsme je sice pojistili taky, ale taky jsme se pojistili "proti dětem" - tak důvěrně nazýváme pojistku, která nás zachrání vždy při investici větší částky např. za vykopnuté okno balonem. Pojištovna by mohla vyprávět - my se jim rozhodně nevyplatíme :-)) A mám taky jednu slabost - sbírám a aplikuji "tetování" ze žvýkaček. Klukům dám vyžvýkat obsah a můj je obrázek. Jen když mám 2 stejné mají šanci... Za vrchol své nenormálnosti považuji klouzání se na skluzavce v kostýmu (holt tomu jsem se v práci nevyhla) - co by tomu říkali moji obchodní partneři , to tedy nevím :-)), ale místní čistírna ze mne má na rozdíl od té pojišťovny určitě radost - jsem jejím stálým klientem :-))
Takže ať žije na světě víc takových lidí, kteří jsou nebo by klidně mohli být pacienty renomovaných psychiatrů, protože do té šedivé nudy možná jednou spadnem všichni - jedna moje kamarádka by bez nalíčení nešla vynést ani koš - naši kluci s úspěchem používají moje oční stíny a rtěnku při líčení sebe a svých kamarádů na Indiány ...
 Lenka, 2 pr+do3ci 
  • 

Fakt se bavím 

(17.4.2003 23:21:53)
Tak si surfuju a že se kouknu na Rodinu. Nějaké příspšvky jsem přelouskla, a pak jsem narazila na ten od Monty a už se jen směju a směju ... a čtu a čtu a říkám si, že by s vama mohla být dost sranda. Mám doma dva sviště, jeden je kliďas (tak ho trochu pošťuchuju) a jednu ještěrku, které lezou čertoviny i z uší... U nás jsou taky kramlíky na vlaštovky a indiány, v paneláku pořádáme ralley na motorkách,.. Mám výhodu, že manžel je stejného ražení(Kinder mi nenosí, zato Lentilky celá rodinka) a že pomáhá vymýšlet a provozovat blbiny se mnou. Moje máma už kapitulovala (ta se vdala za hadru :-) aneb den bez úklidu je promrhaný...)ale už skousla to, že my hold máme jiné priority. No a tchýně...ta je spíš přes opatrnost a nachlazení a podobné nesmysly;-) ale to vždycky nějak vyřešíme... Naštěstí máme kamarádský vztah a ona si, až na tyto "drobnosti" na mě nestěžuje, ba naopak...
Takže takový umírněný infantil, ... ale bavila jsem se dnes královsky. Mnoho štěstí!
 xxxxxxxy 


Myslím, že to s tebou není tak hrozný :-)))) 

(20.3.2003 13:38:21)
Určitě to s tebou není tak hrozný, když jsi schopná napsat souvislej a inteligentní článek. :-)))) Myslím, že bude mít Stáník dobrou mamču, nevím, jestli mu budou chybět tvoje nenalakované nehty (já si je taky nelakuju a dcerka si nikdy nestěžovala - sama si je ovšem v pěti letech už lakovat chce), ale určitě bude v pohodě a vyrovnanej. Hele a to a s tím světlíkem bych byla schopná rozebírat taky, s manželem takové slovní hrátky provozujeme často. Ale jinak mi připomínáš jednu mojí kamarádku Střelce,která je ve svých 32 letech blázen do Star treku a nedávno si nechala ušít startreckou uniformu. Děti ještě nemá, ale nemyslím, že jí mateřství jakkoliv změní (proč taky?) :-) Jo a mám ještě jednu, který je 36, má dceru, sbírá žáby (včetně velkých plyšových potvor), má jich plný byt, v noci se hodí houpat na hřiště na houpačce a na poutích se vozí na kolotoči. Mimochodem taky Střelec. Já jsem proti nim nechutně normální, i když....no asi by se toho taky našlo dost :-))):takže držím palce a žádný normálnění, to by byla nuda.
 Ulicnice, Barborka *21.5.2003 


Re: Mateřství 

(20.3.2003 14:20:22)
Já bych si Monty nedělala žádný starosti...
Všichni moji kamarádi a známí si ťukali na čelo, když zjistili, že jsem těhotná. Ty a matka? Zbláznila ses? Nevěřili mi, že se na miminko těším. Nevím proč, také oni ale očekávali, že mě těhotenství změní a že se začnu chovat jinak (přestanu mluvit sprostě, vyprávět oplzlé vtipy, smát se nahlas na veřejnosti... atd. atd. mohla bych pokračovat do nekonečna).
Můžu ale říct, že Barborce, která se má narodit 10.5. závidím, co už všechno zažila:-))) Byly jsme v cirkusu, kde jsem se nechala slonem pohoupat na chobotu. Pak jsme na týden jely polopracovně na Kanáry - všichni se báli do třímetrových vln oceánu vlézt - jen já, na konci sedmého měsíce a s velkým pupkem, jsem do nich skákala, podplavávala je a následně se obalovala v písku. Večer pak na nás čekala živá muzika a my tančily kankán, rokenrol a dělaly další skopičiny. Taky jsme si byly na půlhoďku zajezdit na velbloudu... Minulý víkend jsme řádily dál - spolu s přítelem a jeho osmiletou dcerou jsme vyrazili na Matějskou... Úžasně jsme si s Barčou zajezdily na horských drahách všeho druhu a dalších vymoženostech... Jen nevím, proč se na mě vždycky, když něco takového dělám, všichni tak divně koukaj.
Jo - a přítel ví, že když jde dcerce a neteřím koupit Kinder vajíčka, byla bych hodně smutná, kdyby na mě zapomněl:-)))) A já si je občas (abych moc neutratila:-))) kupuju sama.
 ronniev 


Re: Re: Mateřství 

(20.3.2003 14:32:07)
Ahoj Uličnice,
moc přeju, aby tě optimismus nepřešel! Jenom - teď budu asi strašně protivná - na to tancování a jiné skopičiny bacha! Já takhle málem přišla o mimino, a to jsem tancovala jen obyčejný standard (zato v dost pozdním těhotenství:-)) A mladík měl pak šňůru kolem krku a u porodu to byl moc pěknej fofr... málem to nestihli. Doktorka pak říkala, že to klidně mohlo být tím tancováním, dodneška bych si nafackovala, když si vzpomenu, že jsem ho kvůli svýmu šaškování taky nemusela mít...
Držím palec, Ronnie
 Ulicnice, Barborka *21.5.2003 


Re: Re: Re: Mateřství 

(20.3.2003 14:56:26)
Ronnie,
samozřejmě jsem netancovala několik hodin. A ani ne tak dlouho, abychse cítila špatně nebo unaveně. A co šňůry kolem krku týče myslím, že doktorka zbytečně a snad i nechtěně svalila vinu na tebe. Miminka mívají šňůru kolem krku a jinak zamotanou, i když jejich maminky třeba leží pořád v posteli. Znám takových případů celkem hodně. Vždyť se tam otáčejí, i když netancuješ. Já bych naopak řekla, že když dělám něco aktivního, tak je Barča spokojená a líbí se jí houpání a odpočívá. Zato jakmile si lehnu, začne dělat kotrmelce (teď už teda ne, i když jeden by udělat mohla, aby nebyla KP jako já) a kopat a bušit pěstičkama... Takže myslím, že záleží na osobním pocitu a samozřejmě musí být všechno v naprostém pořádku. Když má mamina nějaké problémy, takby určitě skopičit neměla. A jak říká moje babička - čím víc pohybu, tím snazší porod (i když samozřejmě je to u každého stejně jinak...)
Rozhodně se ale na tebe nezlobím, abys to tak nepochopila...
Měj se krásně a pozdravuj mrně:-))
 Jitka 
  • 

Re: Myslím, že to s tebou není tak hrozný :-)))) 

(20.3.2003 14:27:53)
Monty, napsala jsi ten článek moc hezky, ikdyž asi ne dost výstižně, protože ta tvoje "nenormálnost" je tam dost těžko odhalitelná. Já chci z Lega lokomotivu Harry Pottera a u nás v sámošce mě nepovažují za infantila jen díky tomu, že Kindervejce nakupuju ověšená dětmi, ikdyž moje zvědavost a nadšení z nich je asi větší než jejich.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Myslím, že to s tebou není tak hrozný :-)))) 

(20.3.2003 14:34:37)
No, lidičky, děkuju... to potěší, že v tom člověk není úplně sám. :o)
K té nenormálnosti se možná časem dostanu, přemýšlím totiž o tom, že bych sem tam nějaký článeček o naší rodině zveřejnila, ono to za to nejspíš stojí... ale začala jsem jen tak zlehýnka. :o) Bude hůř. :o)

Mimochodem, taková otázečka na závěr. Dneska jsem očuchávala malému pusinku a zjistila, že miminkům nesmrdí z pusy. Ale nejsem si jistá, jestli je to tím, že nemají zuby, nebo spíš tím, že jedí jenom mlíko. Myslíte, že kdyby dospělej (tzn. zubatej) člověk pil jenom mlíko, že by mu taky nesmrdělo z pusy? Anebo by musel být bezzubej?
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Re: Myslím, že to s tebou není tak hrozný :-)))) 

(21.3.2003 15:39:30)
No, myslim, ze je to tim, ze nema zuby. U nasich holek to bylo stejne. Ted uz ty zoubky musime cistit... Uz je to stejny jako u dospelych...
 Fyfy 


Re: Re: Re: Re: Myslím, že to s tebou není tak hrozný :-)))) 

(21.3.2003 22:38:08)
Mohlo by to být zubním kamenem, ne zubama. Ale starým lidem bez zubů z pusy smrdí, nebo ne??? Taky za to hodně můžou žaludeční šťávy, tzn. potažmo čím se člověk stravuje. Tedy čím je strava náročnější na trávení, tím hůř...

Brigita

PS: dneska si budu čistit zuby opravdu dlooooouho
 Blanka, syn 


Není to nenormální... 

(20.3.2003 16:07:38)
A co takgle dát Lego Stáníkovi k vánocům?Já když se Štěpán narodil, první co bylo,že jsem koupila LEGO koleje a mašinky a jezdili jsme si s manželem nejdřív sami a postupem času i s klukem.To bylo čóro! Teď už mě ale mezi sebe nechtějí,chlapi mizerný, musím si jezdit jen tehdy, když jsou koleje volné.
 Hanka 29, 8 mesic 
  • 

Re: Není to nenormální...aneb nakup Lega Stanikovi k vanocum ;o))) 

(20.3.2003 18:02:00)
presne tak, Monty. Kup to krasne Lego Stanikovi k jeho prvnim vanocum. Kdyz jsme okolo 20. tydne sli z ultrazvuku (oba samozrejme presvedceni, ze "tam" musi byt kluk!) a nas doktor vyvedl z omylu s holcickou - prvni reakce manzela byla - zase si tu autodrahu nekoupim!!! ;o)))
 Sosan 
  • 

Zas taková sranda to není 

(20.3.2003 18:01:55)
No, ono to takhle podané vypadá velmi roztomile. A je dobré, když se člověk v dospělém věku dokáže radovat z maličkostí a sdílet dětskou radost. To, co zde popisujete, to není samo o sobě ten handicap, o který jde. Nevím přesně, jaký handicap se snažili léčit ti psychiatři, ale asi tam něco bude. Ono totiž rodičovství není jenom o té legraci s dětma. Být rodičem v sobě nutně zahrnuje i tu vážnou stránku věci. Je např. dobré být způsobilý řídit auto a moci tak vozit děti k lékaři či na výlety. Být schopen řešit finanční problémy rodiny, problémy kolem bydlení. Správně rozhodovat, když budou děti nemocné nebo dojde k úrazu. Unést odpovědnost v době, kdy bude třeba rozhodnout, zda třináctiletá dcera smí již večer na disco nebo ne. Ustát situaci, kdy děti dorostou do věku, že začnou koketovat s drogama. Pokud si v této době budete místo rodičovství hrát s vláčkama, tak to asi nebude ono. Možná tohle všechno bude na vašem manželovi a ten bude na řešení těchto věcí sám, protože se nebude moci poradit s někým, kdo mu bude rovným partnerem - nebo si nějakou partnerku-konzultantku časem najde a vás určitým způsobem adoptuje. Pokud o ženách-matkách mluvíte jako o slepicích či kvočnách, asi opravdu na rodičovství nejste zralá. Ale co, stalo se a nějak se to vyvrbí. Znovu říkám - to, že dokážete prožívat dětskou radost, to je dobře. Otázkou je, zda máte na to, ustát tu vážnou stránku rodičovství - pokud je tam nějaký vážný handicap, tak to může být časem problém.
 Ája, 35. týden 
  • 

Re: Zas taková sranda to není 

(20.3.2003 19:37:41)
Sosane,

neměl by ses brát až zas tak vážně, nebo budou lidi mít srandu spíš z tebe :o))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Zas taková sranda to není 

(20.3.2003 19:46:51)
Bingo, Sosane. :o)
Z tohoto úhlu pohledu bych nebyla na mateřství zralá nikdy. Nejde o to, že bych nedokázala vydělat peníze, zavolat doktora nebo v krajním případě odvézt někam dítě autem (které nemám - ale řidičák kupodivu ano). Nedokážu ovšem vychovávat dítě tak, aby později nemělo problémy ve "většinově smýšlející" společnosti. Nemohu mu říkat, že musí za všech okolností poslouchat paní učitelku, protože si velmi dobře pamatuji, jak pokrytecké a nespravedlivé byly učitelky mého dětství. Nemůžu mu vyhrožovat tím, že mu urazím pazoury, pokud sáhne na marjánku, protože jsem si tou zkušeností prošla sama. Řekněme, že jsem takový zastydlý hippík, to bude pro přirovnání asi nejvhodnější. Jenže on bude konfrontován s úplně jinou společností. Hodně proto uvažuji o domácí výuce, mnohé by to vyřešilo, ale má to i své stinné stránky... které momentálně nechci rozebírat, tahle debata o tom není.
Vy jste to popsal přesně. Lidé, kteří se stanou rodiči, začnou být najednou hrozně zodpovědní a zapomenou na to, že kdysi - a poměrně nedávno - byli také dětmi. Vystupují z pozice autority, nikoli staršího kamaráda. Já autoritou být nedokážu a ani nechci. Nemyslím si, že by to byla nějak zvlášť potřebná role.
Na manžela bych zrovna moc nespoléhala, je možná o něco méně dětina, leč jinak dosti nepraktický kavárenský intelektuál, který nemá ani ten řidičák. :o)
O své diagnóze - ačkoli, co je to diagnóza, vezmeme-li do úvahy, že psychiatrie není ani v nejmenším exaktní věda a staví pouze na dohadech - možná pohovořím v nějakém dalším článku... na závěr už jen o těch slepicích. Možná jste uvědomělejší a tolerantnější než já, ale mne tohle slovo automaticky napadne, jakmile potkám některou ze svých kamarádek/známých, se kterou se dříve dalo hovořit o - dejme tomu - čínské astrologii a teď mluví už jen o tom, kolik váží její dítě a kolikrát denně chodí na velkou stranu.
Nemyslím si totiž, že mateřstvím by se měl mozek scvrknout na sušenou švestičku a jeho místo zastoupit pouze citoslovce a nadšené komentáře ala "co hezkého zase naše robátko provedlo".
Asi tak. :o)
 Mikulášova babička 


Re: Re: Zas taková sranda to není 

(20.3.2003 19:59:32)
Sosan by mohl psat taky denicek. Jmenovat by se mohl "Zas az takova sranda to neni, aneb Sosanovy postrehy odjinud":).
 Lucajda, Vojta a Petruška 


Re: Re: Zas taková sranda to není 

(20.3.2003 20:22:29)
Víš Monty, u nás to bude podobný :). Nevím jak bude Vojta fungovat ve většinové společnosti jako vegetarián z téměř samoty bez televize s matkou, co si furt něco píše a s otcem "máničkou":). Jenže kdo chce určovat, kdo může a kdo nemůže mít děti že...
Večery se u nás odehrávají na koberci, kdy se s Vojtou oba dva pereme o hračky a občas se přistihneme, že si s nima hrajeme i bez něj :). Ale doktora myslím zavolat zvládneme a řidičák máme oba. Asi bych to fakt neřešila, protože u dítěte víc záleží na tom, jestli ho necháš rozvinout jako osobnost a to u vás, zdá se nebude problém.

Sosane,
snažit se zařadit do stáda není žádná výhra. Ani pro děti, ani pro dospělé. Je to ale jednodušší. Monty má možná papíry od psychiatra, ale nesvéprávná tuším není. A navíc celkem bravůrně ovládá počítač, což znamená, že by zvládla vytočit i to telefoní číslo. Tím tě nechci napadat, ale tvůj příspěvek mě zamrzel :( Toť vše.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Zas taková sranda to není 

(20.3.2003 20:32:01)
Lucajdo, náš mladej má taky otce máničku. :o)
Televizi sice máme, ale až začne Stáník rozum brát, půjde z bytu. Nerada bych, aby začal sjíždět Teletubbies, Pokémony a podobné strašlivosti. :o) Když by MOC chtěl, pojede se dívat k babičce do Strašnic.
Jedno vesnické staveníčko taky vlastníme, ale manžel tam nechce jezdit, takže nám asi spadne na hlavu. :o( A to jsem tam chtěla přes léto bydlet. Než jsem poznala manžela. :o)

K těm papírům na hlavu, jsem samozřejmě svéprávnej člověk a nemám žádnej invalidní důchod, ne každý choromyslný je nutně takto vyobcováván ze společnosti. :o) Akorát bych myslím nemohla jít do vězení, kdybych něco spáchala. :o) Poslední verdikt byl paranoidní schíza, ale jsem šest let bez prášků a řekla bych, že to umím zvládat docela dobře. Zlatej Internet a zdejší "převtělovačky", že ano. :o)
 Lucajda, Vojta a Petruška 


Re: Re: Re: Re: Zas taková sranda to není 

(20.3.2003 20:47:12)
Monty, tyhle úžasný dětský seriály mě taky děsej. Babičky televize taky mají, tak ať se kouká tam. Aspoň bude mít na co se těšit :). I když on Vojta teď jeví největší zájem o tiskoviny (leporela, noviny atp). Budeme ho v tom podporovat :)

Mimo jiné za Internet jsem taky vděčná, protože moje sociální fobie je taky moc prima:). I když se dá zvládat a snad i léčit, takže vhůru k světlým zítřkům :).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Zas taková sranda to není 

(20.3.2003 20:53:50)
Taky v koutku duše doufám, že bude čtenář po rodičích a ne televizní maniak po táborské babičce, která věčně sjíždí telenovely. :o)

 Lucajda, Vojta a Petruška 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zas taková sranda to není 

(20.3.2003 20:55:41)
Vy máte babičku v Táboře? No to je od nás necelých 30 kilásků :). Jezdíme tam na ouřady.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zas taková sranda to není 

(20.3.2003 20:59:50)
V Táboře jsem do roku 1992 žila. Hezké město, ale po pravdě řečeno jsem ráda, že jsem pryč. :o) Rodinné poměry nebyly z nejutěšenějších.

30 km kterým směrem? :o) Třeba ty končiny znám...
 Lucajda, Vojta a Petruška 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zas taková sranda to není 

(20.3.2003 21:03:00)
5 kilometrů od Bechyně. Taková díra :) Haškovcova Lhota se to jmenuje. Jsme sem prchli z Kutný Hory - taky už to nebylo k životu.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Zas taková sranda to není 

(20.3.2003 21:11:12)
Tak to fakt neznám. :o) Bechyni trochu jo, ale okolí moc ne, spíš to znám směrem na Pacov. :o)

Přes Kutnou Horu se jezdí na mojí chaloupku, co asi brzo spadne. :o) Mě ten útěk mimo civilizaci nevyšel, zatím trčíme v Praze. Ale není všem dnům konec, doufám...
 Lucajda, Vojta a Petruška 


Re: Re: Re: Zas taková sranda to není 

(20.3.2003 21:16:43)
Tu vaši chaloupku jsem tuším viděla v nějakým tvým albu...je jako perníková :) Byla by jí škoda. Jestli má ale střechu tak si myslím vydrží, tyhle domky to není žádný panel tuhle panel támhle, já bych mohla povídat :).
Vojta je vzhůru, jdu chlácholiti.
dobrou noc
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


pro Monty a Lucajdu 

(20.3.2003 21:24:46)
Jen jsem si vzpomněla v souvislosti s tou marjánkou - naše mímo už umí sestavit vodní dýmku, heč :-) (Pro případné prudily: Ne, opravdu nenecháváme ještě nemluvící dítě užívat drogy :-( )
Mimochodem - telku nemáme, ale máme na počítači Krtečka, Pojďte pane, budeme si hrát a A je to. Jinak naše mládě si odmítá prohlížet obrázkový knížky s rodičema - bere naše bez obrázků a předstírá, že je čte :-)
 Lucajda, Vojta a Petruška 


Re: pro Monty a Lucajdu 

(21.3.2003 6:30:18)
Jano, já myslím, že to vhodně rozvíjí jeho jemnou motoriku - myslím to sestavování vodní dýmky :))).
Nějaké pohádky do počítače taky pořídíme, máme slíbenýho krtečka :).
 Sosan 
  • 

Re: Re: Zas taková sranda to není 

(21.3.2003 9:26:33)
Hele, Monty, když si vás představim, to bude fakt docela hustý - nepraktický kavárenský intelektuál + schizoidní hipízačka - to bude harmonická rodina, no Addams family hadr :-) S tím stádem máte pravdu, ale popravdě, já ze svého okolí neznám ani jednoho člověka, který by odpovídal tomu zmiňovanému stádnímu ideálu. On je každý svým způsobem svůj, má svojí osobnost a projevuje se posvém. Ale kvůli tomu se nechodí k psychiatrovi. Když už jsi tak na ty deníčky, co tě na tu psychiatrii vlastně přivedlo, jaká konkrétní příhoda? Ona totiž schíza probíhá v atakách, a když ataka přijde, tak je člověk fakt magor na entou (znám ze svého okolí). Pak je zas období, kdy je to více-méně v pohodě a nikdo by neuhádl, co bublá pod pokličkou. Žít s tím znamená, že okolí toho člověka musí být pořád připraveno převzít zodpovědnost ve chvíli, kdy ho "chytne bláznivka". Nicméně 5 let bez léků a bez příznaků, to jsi podle mě zdravá. Opravdu se to občas vyléčí (či spíš samo vytratí), k tomu ti gratuluji a přeju hodně štěstí. Může to vyléčit (či rozjet) právě i třeba to těhotenství a hormonální změny v něm.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Zas taková sranda to není 

(21.3.2003 9:27:12)
Hele, Monty, když si vás představim, to bude fakt docela hustý - nepraktický kavárenský intelektuál + schizoidní hipízačka - to bude harmonická rodina, no Addams family hadr :-) S tím stádem máte pravdu, ale popravdě, já ze svého okolí neznám ani jednoho člověka, který by odpovídal tomu zmiňovanému stádnímu ideálu. On je každý svým způsobem svůj, má svojí osobnost a projevuje se posvém. Ale kvůli tomu se nechodí k psychiatrovi. Když už jsi tak na ty deníčky, co tě na tu psychiatrii vlastně přivedlo, jaká konkrétní příhoda? Ona totiž schíza probíhá v atakách, a když ataka přijde, tak je člověk fakt magor na entou (znám ze svého okolí). Pak je zas období, kdy je to více-méně v pohodě a nikdo by neuhádl, co bublá pod pokličkou. Žít s tím znamená, že okolí toho člověka musí být pořád připraveno převzít zodpovědnost ve chvíli, kdy ho "chytne bláznivka". Nicméně 5 let bez léků a bez příznaků, to jsi podle mě zdravá. Opravdu se to občas vyléčí (či spíš samo vytratí), k tomu ti gratuluji a přeju hodně štěstí. Může to vyléčit (či rozjet) právě i třeba to těhotenství a hormonální změny v něm.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Zas taková sranda to není 

(21.3.2003 10:15:02)
Popsals to přesně. :o) Se mnou to tedy bylo malinko složitější, mě tahali po psycholozích a psychiatrech už když jsem byla dítě, asi od deseti let, protože jsem se prostě projevovala "divně". :o) V šestnácti mi ovšem hráblo "natvrdo" (tebou zmiňovaná ataka jedna báseň), takže na mě zavolali "rychlou rotu". :o) No, nebudu to rozepisovat do detailů, od roku 1996 jsem celkem v klidu, i když samozřejmě takové ty lehké náběhy na harašení musím sem tam řešit. Ale dokud si člověk uvědomuje, že to dělá jen jeho hlava a že to není doopravdy, tak se to dá zvládat docela dobře. A kdyby NÁHODOU něco, máme v pohotovosti rodinného psychiatra. :o)
Vzhledem k tomu, že můj manžel s tím má také své zkušenosti, jsem pod kontrolou. On by to poznal. :o)
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Zas taková sranda to není 

(21.3.2003 10:38:51)
Jo, můžeš si gratulovat, jsi na tom ještě opravdu hodně dobře. Držím palce!
 Šárka, dcera 3,5 r. 
  • 

Re: Re: Zas taková sranda to není 

(23.3.2003 10:18:41)
Čauky Monty,
mluvíš mi z duše. Já mám u nás trochu smůlu, protože okolo mě se pohybují maminy, které jen dokola mluví o dětech, vaření apod.. však to znáš, takže pokud si chci normálně popovídat, tak nejbližší kamarádka, která podobně smýšlí jako já, je v Litoměřicích. Taky chci říct, že mě nikdy nebavilo chodit s malou na písek, sedět tam a drbat o věcech, výše zmíněných. Naše oblíbená zábava je nyní jízda vlakem, myslím, že to malou baví víc než rochání v písku a plácání báboviček. Takhle užijeme víc legrace (i trapasů,ale vo tom to je, ne ?). Domácnost udržuju tak nějak normálně, a nepovažuju za handicap to, že nemeju okna 6x do roka. Narážím také na nepochopení příbuzných, podle nich správná matka má běhat jen okolo dítěte a čekat s teplou večeří na manžela. A ještě je tu něco, co nemůže spousta lidí pochopit. Jednou ročně jezdím s kamarádkou na týden na dovolenou, samozřejmě bez malé. Začala jsem s tím, když jí byly 2 roky. Známí a příbuzní to nechápou, některé kamarádky závidí. A myslíš, že mě to odradí ?:-)


 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Zas taková sranda to není 

(23.3.2003 10:55:14)
Šárko, chystám se letos v září na dovolenou s kamarádkou... pokud mi ovšem vyjdou peníze, nějak to teď není slavné. Stáníkovi bude třičtvrtě roku. Manžel to vzal jako samozřejmost, ale když si představím, co bude vyvádět moje máti, babička a tchýně... to budu mít asi prvních pár dní na dovolené lehce kyselo v puse. :o)))
 Šárka. dcera , r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Zas taková sranda to není 

(23.3.2003 15:17:20)
Monty,nic si z toho nedělej, mnohem důležitější než názor babiček, tchyní
apod... je to, že si rozumíš s manželem a on Ti nebrání, když se chceš odreagovat. S penězma je to někdy svízel, ale kde je psáno, že musíš hned jet třeba k moři, u nás je nádherně a vyjde to mnohem méně a navíc, kdyby byl doma nějakej malér, tak se lehce vrátíš domů, ještě ten den. Nechci nic přivolávat, mně se to zatím nestalo, a doufám, že nikdy nebudu muset narychlo odjet z dovolené (s věcmi, jako je vysoká horečka apod.. si manžel hravě poradí). Užij si to
 Zuzava* 


Re: Re: Zas taková sranda to není 

(24.3.2003 11:50:45)
Monty, asi teď budu odporně poučovatelská, ale já si fakt myslím (mám na to už roky a zkušenosti), že rodič nemůže být starší kamarád, ale, i když to zní fakt hrozně, taky občas ta autorita, a že děti to docela uvítají. Já osobně mám s tímto problémy, jde mi taky o moc líp ta starší kamarádka, taky jsem infantilní, a do pozice rodiče se (občas) musím nutit (taky jsem kvůli tomu musela přestat kdysi učit, protože mi ta kamarádka seděla líp,a to vadilo).
To, že mě štvali učitelé si pamatuju, a s těma životníma zkušenostma, co se s nima moc lidi nechlubí, kdo by je neměl, že, ale ...
Nemůžu prostě nechat děti růst jako dříví v lese, a navíc, kamarádů mají dost, ale mámu jen jednu...

Četla jsem Sosan, občas je kousavá, ale tady má pravdu. Jasně že jsem to taky nevěděla v době, když děti byly v kočárku...Sosan je asi taky starší, tak jen počkej, a uvidíš...(to není vyhrožování) :0)))

Skluzavku si sjíždím i teď, a spoustu jiných věcí, ale jak jde o to, kdy přijdou děti z té diskotéky, holt se musím zapřít, a být neoblomná. A to, že jsem si to sama dřív prožila a (hlavně) na to nezapomněla, mě pomůže v tom, že jejich chyby nesoudím tak přísně, ale nejde se tvářit, že o nic nejde, stačí se podívat co ta "tolenrantní" a "kamarádská " výchova napáchala v Americe...
Uf, už končím. Tohle byla jen reakce na příspěvek Sosan a ty další, co ji za to osočovali. Jinak článek je hezký a dost fandím lidem, co si umí užít života a nejsou zbytečně brzo "usedlí" a bez fantazie. Jen tak dál!!!:0)))
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Zas taková sranda to není 

(24.3.2003 12:41:03)
Ta zkušenost, zda se chovat k dětem jako kamarád nebo jako autorita čeká každého, jehož děti budou starší než 3 roky. Děti v tomto věku totiž už mají určité povinnosti, které musejí plnit, i když se jim do toho zrovna nechce (čištění zubů, úklid hraček, společné stolování a pod.). Také určitě všechny děti začínají lhát (podle výzkumu inteligentnější děti lžou víc a dříve). Jako kamarád si prostě nevystačíte a nutně musíte svojí roli rozšířit o dimenzi rodiče-autority, jinak budete dál už dítěti jen pro srandu a dítě si tu potřebnou autoritu najde v někom jiném.
Snažím se, aby se moje děti nestkávali se zbytečnými problémy, se kterými jsem se setkával já. Především jde o to, že mi bylo zakazováno všechno možné s tím, že jsem na to ještě malej nebo že bych to rozbil a pod. Tak dětem dovoluji prakticky vše, kde není opravdu vážný důvod to nedělat (nesmí se např. hrabat v zásuvce, že). Ale když kupříkladu chtějí hrát na syntetizátor, tak hrají. Když chtějí číst (necelé 4 roky), tak sednu a ukážu, co je které písmenko, jak se tvoří slabiky a slova. Pravda, že je to za chvíli přestane bavit a číst tedy neumí, ale to už je jejich problém, šanci dostaly. Tak naše starší např. již ve třech letech hrála na počítači dětské adventury. A tady zas nastává úloha pro rodiče - dítě by sedělo u počítače pořád. Nejedlo, nepilo, jen hrálo a rostl by z něj malý neurotik. Musíte se zas převtělit do rodiče, vzít rozum do hrsti a naplánovat třeba výlet do přírody nebo si jít malovat barvami a ne jen virtuálně na počítači. A ještě k tomu lhaní. Snažím se, aby děti měly jasno v tom, že to, že mi lžou je větší provinění než to, co se snaží tou lží zakrýt. Chci je prostě vychovat tak, aby se mi nebály svěřit s problémem. Jestli se mi to povede, nevím, ale pokud ano, bude to jistě veliké plus, obvzlášť, jestli jim to vydrží do věku "drogového experimentování". Ta autorita se dá budovat na různém základě. Nemusí to být nutně na tom, že jen pouštíte hrůzu a trestáte (i když možná i tento přístup je furt lepší než nemít autoritu žádnou).
 16.5Salám&Lajka14 


O výchově 

(24.3.2003 12:54:52)
Nemá smysl, abych své "názory a zkušenosti" popisovala sáhodlouze tady - bude o tom příští díl "deníčku". :o)
Díky za vaše komentáře. :o)
 Ivana 
  • 

Re: Zas taková sranda to není 

(21.3.2003 6:05:03)
Sosane,
o zivote vis malo! zapomenout na dite v sobe je proste pruser... V Tvem pojeti by na rodicovstvi nebyl zraly nikdy nikdo :-)
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Zas taková sranda to není 

(21.3.2003 15:49:29)
Ivano, nemohu si pomoci, ale to, co jsi napsala, je pouze lacine placnuti o nicem. Tohle to je totiz uplne o necem jinem. Clovek (a nejenom rodic) by nemel zapominat na dite v sobe, v tom mas pravdu. Ale to, o cem se tady mluvi je zodpovednost. A o tu se clovek musi alespon v nekterych ohledech snazit.

A hlavne, rodic je rodic a rozhodne ne kamarad. Myslim, ze neni pravda, ze prisnejsi (ne despoticky) rodic = nemilovany rodic. Ale to je na slozitejsi diskusi...
 Gábi, 2 děti 
  • 

"Světlík" 

(21.3.2003 7:47:59)
Ahoj, Monty!
Moc jsem se nasmála. My jsme doma problém "světlíku" vyřešili jednou provždy - říkáme mu "tmavík".
 Eva, dva synové 
  • 

Každej jsme nějak praštěnej :-) 

(21.3.2003 8:39:24)
Ahoj Monty!

Píšeš moc pěkně, díky za hezký článek. Asi patřím do kategorie „normálních“ matek, protože jsem vždycky hrozně moc chtěla mít děti, ale přesto si myslím, že Tě chápu. A hlavně si myslím, že všichni jsme nějak praštění, akorát že na někom je to víc vidět a jiný to umí lépe skrývat :-) Myslím, že děti si užijí daleko víc s maminkou jako jsi Ty než s úzkostlivou „normální“ matkou.

Já jsem zase jinak „postižená“. Moje vlastní ustaraná maminka stále trne, když se svými kluky prolézám různé jeskyně, touláme se lesy, šplháme na různé skalní vyhlídky nebo lezeme po žebřících nad vodopády ve Slovenském ráji, ale my si to TAK krásně užijeme! Tenhle tulácký bacil mám ze všech dospělých v rodině jen já, ale už jsem úspěšně nakazila oba potomky. Vůbec se nemusím přemáhat a tvrdit, že „to dělám jen kvůli nim“. Ne – já to totiž dělám taky kvůli sobě! A myslím si, že právě tohle je moc fajn, když rodič s dítětem prožívá nějaké společné aktivity, které je baví všechny, malé i velké. Jako malá jsem si toulek v přírodě moc neužila, tak si teď plním dětské sny se svými kluky a je to moc fajn.

Myslím si, že Ty si zase budeš ohromně užívat se svým synem, až spolu budete budovat stavby z Lega. A syn vycítí, že si s ním hraješ RÁDA a bude Tě mít o to víc rád. Užijete si spolu krásné chvíle, které budou pro radost Tobě i jemu.

A k tomu Legu – no, já si myslím, že by sis ho mohla klidně koupit! :-) Fakt! Však proč ne? Vždyť řada dospělých lidí si přece taky hraje, jenže někdo si holt třeba hraje s počítačem, což navenek vypadá „lépe“. Ale já si myslím, že je zcela jedno, jestli si tatínek hraje na počítači Tetris nebo jestli si Ty budeš hrát s legem! Jiná maminka si zase hraje hodiny se svými vlasy, nehty, zkouší kosmetiku, různé oblečení atd. a vlastně je to taky hra. Jiný tatínek zase tráví dlouhé hodiny u auta a dá se říct, že akorát dětské autíčko vyměnil za to opravdové, ale jinak v tom moc velký rozdíl nevidím :-)

Živím se už léta účetnictvím a daněmi – tudíž jsem „suchar, co má v hlavě kalkulačku a paragrafy“. Ale můžu Ti říct, že se mi už hodně let líbí plyšáčci z pohádek o krtečkovi. Moji kluci už mají dva plyšové krtečky a ježečka, trika s krtečkem, kalendář s krtečkem atd. A já jsem dost často říkala napůl žertem, napůl vážně, že „chci taky krtečka“. Nikdo to samozřejmě nebral vážně, snad jen moji kluci, kteří se mnou soucítili a občas mi půjčovali své plyšáky :-)

Tak si představ, jak jsem byla ohromně překvapená, když jsem zjistila, že k Vánocům 2002 mi Ježíšek přinesl krásného plyšového krtečka!!!
:-)))
Vůbec jsem to nečekala, myslela jsem si, že dostanu jako vždycky nějakou kosmetiku nebo hudební CD a tím to skončí.

Měla jsem tak ohromnou radost a pořád jsem se hlasitě smála a telefonovala celé rodině, že jsem dostala krtečka! Všichni si mysleli, že jsem se zbláznila, hlavně manžel se mě byl téměř v šoku, jen kluci se upřímně radovali se mnou.

Tenhle dárek měl na svědomí manžel, jak mi později přiznal. Prý sháněl klukům dárky a narazil na tohoto krtečka. V té době ještě neměl žádný dárek pro mě a vzpomněl si, jak jsem říkala, že chci taky krtečka, tak mi ho koupil jen tak z hecu, jako vtip. Myslel si, že se zasměju a že krtečka posléze předám klukům. Byl hrozně moc překvapený, jak velkou radost jsem měla, on si totiž myslel, že ty řeči o krtečkovi nemyslím vážně. Krteček mě ještě neomrzel a stojí stále v rohu mé postele, případně si ho postavím na pracovní stůl, když pracuju. Manžel nade mnou kroutí hlavou – taková racionálně založená podnikatelka ekonomka a spí s krtečkem
:-))

Zato kluci mají radost a občas mi půjčují svoje plyšáky, případně vezmou i mého krtečka a povozí je všechny na náklaďáku.

Tak, snad jsem Tě pobavila. Takže ještě pohladím krtečka a pak zase nasadím svou podnikatelskou masku a jdu dělat daňová přiznání. Ale zítra se zase převléknu do tuláckého, na záda hodím batoh, do auta posadím kluky a vyrazíme někam do skal :-)

Měj se pěkně a nedej se!!!
 Lida, 3 kluci a holka 
  • 

Re: Každej jsme nějak praštěnej :-) 

(21.3.2003 11:48:31)
Taky mám jednoho kamaráda, který si k Vánocům řadu let kupoval Lego Technik. A to v době, kdy už měl vlastní děti - tehdy ještě maličké. Dobře se pamatuji na jednoho Silvestra, kterého jsme u nich krásně strávili stavěním buldozeru. :-))
Já si taky s dětmi nejradši hraju se stavebnicemi, vyrábíme hrady, lodě, vozidla... Ale taky slečně pletu a háčkuju oblečky na panenky - když jsem byla malá, panenky mě nebavily, ale tohle ujde.
Pak taky dvakrát do roka jezdíme na celostátní setkání Mensy, kde se většina programu skládá z nejrůznějších naprosto praštěných soutěží, včetně celodenní bojovky. Vřele doporučuji, pro účast není nutné být členem, zkuste se podívat na http://www.mensa.cz
 Klára 
  • 

To nic, nikdo není "normální". 

(21.3.2003 21:43:45)
Monty, podle mě jsi vcelku v pohodě, pokud máš vedle sebe manžela jako oporu, podle mě budete možná trošku "netradiční" rodina, ale co:-) Věř mi, moje sestřenice má mnohem větší psychické problémy, roky léčení za sebou, řady prášků, mnoho pokusů o sebevraždu a poslední dobou ji posedlo, že chce mít dítě. Narozdíl od tebe nedovede dát dohromady ani nějaký souvislý text. Cokoliv, co se jí nedaří, ji pořádně rozhodí. V tomto jejím stavu opravdu nepovažuji mateřství za vhodné. A bojím se toho, protože ačkoliv jsem o 4 roky mladší, moje sestřenice se snaží můj život jakoby opakovat a to samozřejmě nikam nevede.
Nyní žiji již delší dobu se svým přítelem, zařizujeme si teď svůj byt, máme domácí zvířata. Moje sestřenice se teď snaží o to samé, moc jí teď držím palce v její snaze pracovat - to jí nikdy dřív moc nešlo. Jenže jak mě tak sleduje, začíná o tom, že by si pořídila taky psa (jednoho už měli, ale neuměli ho vychovat a museli ho dát pryč). A bohužel, párkrát jsem se už zmínila já sama o dítěti (zatím času dost, ale určitě ho chci) a sestřenice teď zoufale chce dítě. Nedovedu si vůbec představit, jak by ho zvládala.
Když člověk žije v rodině, kde se někdo takový, opravdu tvoje situace není z mého pohledu tak problematická jako asi z pohledu ostatních. Až na tom bude jednou (snad!) moje sestřenice tak jako ty, budu šťastná.
Přeju vám hodně štěstí a hlavně dost výdrže, aby jsi vydržela bez léků a bez léčení v pořádku i dál:-)
 Boba 


Maly prispevek od slepice 

(21.3.2003 23:39:10)
Ahoj Monty,
pred rokem o tomto case jsem sledovala vyvoj na eurodevizovych trzich, dnes vecer Kajcinu teplotu po ockovani. Pravidelne se potkavame s byvalyma tehulkama z cviceni a rozebirame, ktere dite jak spi a nespi, papa, kaka...Bavi mne to a prijde mi prirozeny zit (a tim padem si povidat) o pritomnosti - pravdepodobne za par let budu s deckama na horach, a jeste za par na tech eurodolarovych trzich a jinych servrech ;)
Vubec Ti Tvuj nazor nechci brat ani vyvracet - jenom na okraj, ze nekdo muze byt se slepicim stavem spokojeny ;)))
Boba a Karolina
 Eva, dva synové 
  • 

Re: Maly prispevek od slepice 

(22.3.2003 0:07:45)
Ahoj Barboro,
já si myslím, že je hrozně moc důležitá tolerance. Ty jsi byla se svým životem spokojená před rokem - OK. Teď jsi spokojený se svým zcela jiným životem - OK. Monty je zase spokojená se svým způsobem života - taky OK.

Myslím, že je moc fajn, když dokážeme připustit, že někdo jiný může mít svůj způsob života, zcela odlišný od našeho pojetí, a může být spokojený po svém. Kdybychom tohle dokázali, myslím že by ubylo hodně problémů v řadě oblastí života.

Přeju Tobě, sobě i všem ostatním tolik potřebnou toleranci k odlišnostem. A jen na vysvětlenou - doufám, že tohle povídání nevyznělo jako že je namířené proti Tobě. Tak to vůbec nemyslím. Mějte se všichni pěkně.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Maly prispevek od slepice 

(24.3.2003 11:06:21)
No právě, že Monty té tolerance moc neprokázala, když ženy, které považují v určitém životním období za prioritu děti a baví se především o nich, nazývá slepicemi. Právě to mne přimělo k tomu sepsat reakci.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Maly prispevek od slepice 

(24.3.2003 11:22:03)
Ale Sosane, nic takového jsem nenapsala. Napsala jsem, že se u některých mých kamarádek začaly po porodu projevovat slepičí tendence. A pokud to z napsaného jasně nevyplynulo, tak to doplňuji teď.
Znám dost matek, které jsou i přes své mateřství úplně normální a nikdo by je nejspíš za "slepice" neoznačil, ale existují i zcela odlišné případy... asi tak. :o)
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Maly prispevek od slepice 

(24.3.2003 11:26:33)
Ono existuje i dost slepic bezdětných, si myslim. Tam bude možná příčina.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Maly prispevek od slepice 

(24.3.2003 11:46:05)
Jo, i to je možné. :o)
 Lenka, 25 


Re: Re: Re: Re: Maly prispevek od slepice 

(25.3.2003 16:58:31)
podle mne jsou slepice ty matky, které nepřipustí, že existují i jiné problémy, než ty, které mají ony. nemůžeš před nima v podstatě říci vůbec nic, protože obrátí oči v sloup a řeknou něco jako "tvoje problémy bych teda fakt chtěla mít" nebo "počkej, až budeš mít děti, to teprve uvidíš" a pod.

matky neslepice jsou ty, pro které je dítě na prvním místě, ale nekoukají se opovržlivě na ty, co děti nemají a dovedou se bavit i ostatních věcech.

to je můj názor:)

l.
 Ája, 36. týden 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Maly prispevek od slepice 

(25.3.2003 17:52:01)
Souhlasím, souhlasím, souhlasím !!!!
 Sosan 
  • 

Slepice naruby 

(26.3.2003 9:48:02)
V době, kdy odejdete na mateřsku a začnete se věnovat dětem, tak se zcela změní spektrum vašich starostí. Je to zcela přirozené, přirovnal bych to třeba ke změně zaměstnání. (Že se někdo o děti nestará a věnuje se jiným věcem teď pominu - ono starat se o děti, věnovat se jim nebo jen je mít rád a chtít pro ně to nejlepší jsou dvě různé věci). Také se dokážete dobře bavit se svými kolegy, se kterými prožíváte a spolupracujete na podobných problémech. Pokud se - pro příklad - z administrátora IT třeba stanete pekařem, těžko se budete moci dobře bavit s vašimi bývalými kolegy o houskách. A upřimně řečeno, jako pekaře vás nebudou až tak zajímat problémy s nastavením třeba firewallu. Přitom se jedná o dvě rovnocenná zaměstnání. Připadá administrátorovi IT ten pekař jako slepice? Možná některému ano, ale bez toho pekaře se ten administrátor IT nenají. Také analogocky může odsoudit ten pekař toho administrátora, že to je nějakej "počítačovej blázen", se kterým se vůbec nedá bavit. Podobná skleněná stěna v komunikaci tedy vyvstane mezi ženou na mateřské a jejími bezdětnými kolegyněmi. Ženu na mateřské asi nebude moc zajímat, kde jsou nejlepší lyžařská střediska v Itálii (na které nemá peníze) nebo jak je nová verze Windows zase hrozná (stejně ji nepoužívá). Docela chápu, že zahrnována informacemi tohoto typu od svých kamarádek odpovídá: "Vaše starosti bych chtěla mít". Tím, že ji nazýváte slepicí, tak ty její nové starosti degradujete, vyjadřujete tím, že je blbá, když takovým věcem věnuje svoji vědomou pozornost, mozkovou kapacitu a čas. Žena v domácnosti je velmi kvalifikované a náročné zaměstnání, které zabírá spoustu času a zaslouží si potřebnou pozornost a ocenění. Pokud v práci nestíháte, také se na daný problém koncentrujete a ostatní necháte dočasně plavat. To je přesně stejné "slepicovatění" - jen se o něm takto asi nikdo nevyjadřuje. Takže to není o tom, že nepřipustí, že existují i jiné problémy - jen se jim už nestíhá věnovat.
 Ája, 36. týden 
  • 

Re: Slepice naruby 

(26.3.2003 12:01:09)
Sosane,

podle mě slučuješ dvě odlišné věci.

Jasně, že když je někdo na mateřské, tak je asi v centru jeho pozornosti potomek. Ale myslím, že holky tady mluvily o situaci, kdy se ta dotyčná NEDOKÁŽE A NECHCE bavit o NIČEM jiném, ani když je třeba na kafi s kamarádkou, která není matka, a tudíž ji zajímá zase něco jiného. Asi záleží na tom, nakolik jsou obě strany tolerantní (nepředpokládala bych, že se s bezdětnou kamarádkou nebudu moct bavit o dětech VŮBEC, ale asi ji ušetřím podrobností o konzistenci stolice našeho děťátka, a na oplátku si zase já vyslechnu, co právě zajímá ji, pokud o tom nebude mluvit od začátku do konce a taky někdy mě pustí ke slovu).

Co by sis myslel o tom pekaři z tvého příkladu, kdyby se neuměl ani v civilu bavit o ničem jiném než o pekařině? Asi by z něho byl pro ostatní časem trochu nudný patron.

Jo a mimochodem - znám holky, co už mají děti odrostlé a stejně se nedokážou bavit o ničem jiném a vlastně se ani o nic jiného nezajímají.

Nevím, jak se změním já po narození našeho mimoňka, ale opravdu pevně doufám, že se moje zájmy neomezí tak děsivě, jak to popisuješ. A jsem připravená pro to dost udělat.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Slepice naruby 

(26.3.2003 12:30:21)
Děti potřebují péči nebo alespoň dohled 24 hodin denně, takže to, na kolik se budeš moci věnovat svým zálibám záleží především na tom, jak si dokážeš zařídit hlídájí dětí, když se budeš věnovat svým zálibám. Můžše si to zkusit naplánovat předem. Kdo připadá v úvahu - babička, manžel, baby-club (tam ovšem musíš tu svojí zálubu realizovat také v tom klubu, i když třeba o patro výš), pak školka, ale ta je až od 3 let a dítě ti z ní bude chodit domů pořád nemocné. Času pro sebe vyšetříš tak 10 hodin týdně. Co za tu dobu stihneš? Něco ano, ale s životem za bezdětna se to nedá srovnávat.
Navíc ta péče o děti je poměrně zajímavá a zábavná, takže "o čem se bavit" budeš rozhodně mít - jen tvoje kamarádky to jaksi nebude zajímat. Některé méně tolerantní kamarádky pak prostě vyměníš. Nevidím na tom nic špatného.
 Sofie 
  • 

Re: Re: Slepice naruby 

(26.3.2003 13:08:41)

Ahoj Sosane,

mluvíš mi z duše.Je mi 23, jsem vdaná a teď už i těhotná.Strašně se těším a miluju povídání s rodiči o tom,co jsem dělala,když jsem byla malá nebo probírání se v obchodě hračkami pro děti.Já už se na ty debaty strašně těším. Připadá mi právě všední bavit se o práci a už i teď pociťuji,že moje kamarádky žijí v jiném světě,protože ještě studují VŠ a mají prostě jiné zájmy.Žijí bezstarostně a mají jiné hodnoty a zatím i jiný pohled na svět než já - pracující. Je fakt,že já byla za dob studií stejná.Řeší třeba ještě diskotéky,což už je pro mě prostě typ zábavy,která mě neláká.

Zato s mamčou a tchýní to je labůžo mluvit o miminkách a takových těch praktických věcech jak co vyprat a co komu chutná a kdy vyzkoušíme novou buchtu atd.Prostě každá ženská je jiná.A já bych spíš tíhla a chtěla se bavit s tou mamčou "slepicí" ,protože já se za pár měsíců budu hrdě hlásit do "hejna"(:o)

Já jsem také celkem dost let studovala a "budování kariéry" už mám dost,protože biologické hodiny byly prostě silnější(:o).Teď už mile ráda přenechám budování kariéry jen na manželovi a budu si to pořádně užívat,protože tyhle krásné chvíle-těhotenství a pak se starat o mimčo už se nevrátí.

Připadá mi také přirozené bavit se o dětech a starostech s nimi.Vždyť je to smysl života-celoživotní radost i starost.To by tak přeci mělo být.Ještě jsem neviděla mámu,která když potká kamarádku tak se baví 3 hodiny o módě,kam se půjdou bavit a kam pojedou na dovču a pak jen tak mimochodem dodá "našemu Pepíčkovi byl včera 1 rok" a rozloučí se.Spíš tohle by mi přišlo divné.

Ale vůbec Monty její názor neberu.Prostě každá mamka je jiná. Vidím to i u svých kámošek. Záleží také jak je každá vychovaná a z jakého je rodiného prostředí. Naše mamča je také taková jako já-na prvním místě rodina a kolem ní se všechno točí.Jsme také na sebe dost fixované,což nevím jestli je dobře nebo špatně,prostě je to tak(:o)

Článek Monty je mi sympatický a také budu ráda s děckem blbnout,ale všeho s mírou.

Je to také obrovská zodpovědnost,kterou si také uvědomuji a občas mám obavy, zda všechno zvládnu.Dítěti bych chtěla být hlavně rodičem,který umí naslouchat,ale také autoritou,která mu vytyčí mantinely a bude mu uporou.Chtěla bych ho připravit na podle mého názoru dost drsný život, ne jen s ním blbnout a hrát si s ním.Myslím,že být spíš přítelem nemusí být pro dítě dobré.

V podstatě se vším,co psal Sosan souhlasím,akorát to neumím tak dobře napsat.

Mějte se

Sofie

 Ája, 36. týden 
  • 

Re: Re: Re: Slepice naruby 

(26.3.2003 18:50:54)
Ahoj Sofie,

já taky na sobě pozoruju. že mi dělá občas hodně dobře bavit se o miminkách, což jsem nikdy před tím necítila, a jsem ráda, když mám s kým.

Ale abych se nebavila O NIČEM jiném, to bych asi zešílela... a to asi měla Monty na mysli.
 sally 


Re: Slepice naruby 

(26.3.2003 19:52:30)
Sosane,
Mám (hodně) kamarádek s dětmi, a dá s nima bavit i o jiných věcech. Samozřejmě, že děti jsou hlavní náplní života, ale neměly by být tou jedinou. I kamarádka s miminkem přeci nakupuje, mejluje, sleduje zprávy, jezdí na dovolenou (i když přizpůsobenou dítěti), kouká na filmy, komunikuje se svým manželem, (ne)vychází s tchýní, zoufá si nad daňovým přiznáním... prostě ještě pořád zbývá spousta oborů, které může mít bezdětná a "dětná" žena společné. Nejsou to ani "pařby až do rána" ani "konzistence dětské stolice", ale něco mezi. Podobně jako tvůj IT pracovník a pekař se nemusí bavit o firewallech a nové tehcnologii pletení housek, ale třeba o fotbale, ženských nebo politice.
 Lucajda, Vojta a Petruška 


Re: Re: Slepice naruby 

(26.3.2003 20:58:50)
Musím souhlasit se Sally. Mám kamarádky s dětmi i ty bezdětné a pokud se nás sejde víc mluví se I o dětech, ale taky o všem, co se kolem děje.

Sosane nevím, třeba ještě pořád nejsem desetiměsíčním dítětem dost vytížena, možná až bude chodit, až budou dvě, až budou tři...Zatím zvládám docela dost věcí kromě péče o Vojtu, manžela, dům a zvířata. A to myslím, že syna nezanedbávám, hlídání nemám žádné (babičky 120 km daleko) a tak je pořád se mnou. Když spí, starám se o domácnost, když je vzhůru a hraje si sám dělám své věci (píšu, maluju, děláme s manželem internetový časopis, připravuju různé akce...). přestane-li ho bavit hraní, věnuji se mu. Čtu mu básničky, zpíváme, jdeme ven a tak dál. Den má 24 hodin a je pravda, že tak 12 - 14 z nich Vojta ještě prospí. Jelikož mě stačí hodin pět mám fůru času na všechno. Budoucí maminky bych nestrašila, kdo aktivní byl, aktivní zůstane a to bez zanedbávání dítěte. Chci mít svému dítěti co nabídnout až bude třeba a to pro mě znamená udržet si určitou úroveň. To co tu píšu je jen o tom jak to dělá já, žádné všeobecně platné pravidlo. Nechci se tím nikoho dotknout.
Lucajda
 Ája, 36. týden 
  • 

Re: Re: Re: Slepice naruby 

(26.3.2003 23:51:35)
Lucajdo, díky,

mám takový iracionální strach, že se mi stane to, o čem píše Sosan, a příspěvky, jako je ten Tvůj, mi vracejí naději, že to tak nemusí být. Díky ještě jednou.

Ája
 Lucajda, Vojta a Petruška 


Re: Re: Re: Re: Slepice naruby 

(27.3.2003 7:24:34)
Ájo tenhle strach jsem měla taky, podporovaný maminkou a známými: počkej až se to narodí, to budeš mít konečně jiný starosti. Mám i jiný starosti, obohacuje mě to, ale nějak moc jsem se nezměnila. Naopak jsem si pár věcí přidala, pár jich dělám intenzivněji a na pár se ještě chystám. Naštěstí mám kamarádku, která má syna o půl roku staršího než je Vojta a vidím jak funguje. Jelikož nemají moc peněz ještě navíc překládá + hromada jinejch věcí včetně výstav. A nakonec děti jednou vyrostou a co pak. Takže se drž a hýčkej si své zájmy, vždycky se to dá nějak udělat.
Lucajda
 Kristýna+Robík 


Re: Re: Re: Re: Re: Slepice naruby 

(31.3.2003 0:10:15)
Ahoj Lucajdo,
s tím, že děláš některé věci intenzivněji si mi připoměla mé pocity. Od té doby, co mám chlapečka, který mi denně zabírá opravdu dost času, jsem zjistila, že dřív jsem vlastně spoustu času proflákala. Teď se snažím naplnit každou volnou chvilku nějakou smysluplnou činností. Například se z celé televize dívám jen na večerní Zprávy, protože TV se prostě do mého denního programu už nevejde. Mimochodem ještě studuju - což mi zejména zpočátku opravdu pomohlo od výše zmíněného zeslepicovatění. Hrozně ráda si popovídám s ostatními maminkami o zoubcích, kakání i papání, ale s bezdětnými spolužáky řeším otázky typu zda jde v Iráku více o ropu nebo o islám. Diář mám na "mateřské dovolené" nabitější, než když jsem pracovala v kanceláři.
A co se týče té infantility: přidávám se ke všem ostatním, co dají dítěti z Kinder vajíčka čokoládu a už se třesou nedočkavostí, co bude uvnitř. Dneska jsem si zrovna koupila Pexeso s krtečkem a minulý týden barvičky na sklo a celý večer místo daňového přiznání malovala úúžasnou zelenou housenku na okno. Byla jsem teď týden s klukem na horách, kde děti ohromně bavilo honit se po hotelových chodbách. Samozřejmě jsem tam lítala s nimi ...
Ale na druhou stranu mí rodiče říkají, že mě mateřství dost změnilo. Dřív jsem byla samej "sex, drogy, a rock´n´roll" a dneska, když máma (dobrovolně a ráda) hlídá a já jdu občas někam zapařit, tak se vracím do půlnoci a držím se jenom piva, jointy odmítám se slovy: Až přijdu domů, musím zvládnout spočítat odměrky Sunaru do lahve. Prostě mi ta zodpovědnost pořád leží za krkem.
 Daniela 
  • 

Re: Re: Re: Slepice naruby 

(27.3.2003 1:59:34)
Lucajdo, souhlasím. Je to spíš o povaze, buď si s tím člověkem máš co povídat nehledě na stav, v jakém se nachází, od přepracovanosti, přes těhotenství, mateřskou atd. nebo prostě nemáš. Kamarádek, kterým se svět zúžil na zdánlivě - viz. dále - spokojené manželství, maximálně spokojené děti a naglancovaný byt, mám opravdu málo, ale vážím si jich o to víc. Ona je to práce víc než na celý úvazek a navíc, úžasné sebeobětování se, ač to tak necítí, poněkud ubíjející dělat "jen" tohle. Tudíž jsem daleka nazývat je slepicemi. Fakt je obdivuju.
Některé z nich to celé, bohužel, dotáhly do stádia, kdy se manžel poohlédl po jiné, zpravidla slečně, protože ho jeho žena (udržující rodinný krb) prostě nechápe. Holt, život je složitej.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Slepice naruby 

(26.3.2003 21:27:58)
Ale jistě že. Jen ten kompromis musí být učiněn z obou stran. Pokud se prostě budete bavit s novopečenou maminkou o tom, jak jezdíte na dobrodružnou dovolenou do Mongolska a balíte kluky na diskotéce, tak pak těžko říct, která ze zůčastněných je větší slepice. Ta placená výpomoc v domácnosti je docela zajímavá věc, jen nemám představu, jak to v Čechách chodí - kolik se za to platí, co se asi tak po ní může chtít a tak. Navíc je tady podstatný problém s tím, že vám ta služka (či jak to nazvat) bude značně narušovat soukromí - tak nějak to vnímám, že by si asi leckterá ukidila raději sama, aby si před tou pomocnicí neudělala ostudu. Máte s tím někdo konkrétní zkušenosti?
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Slepice naruby 

(27.3.2003 9:29:55)
OK, tak tedy "paní na úklid", to je dobré označení. Nevím jestli to luxování a vytírání je zrovna ten nejpalčivější problém. Co by měla konkrétně dělat, to bychom se už domluvili. A kolik tedy jí jako měsíčně platíte, za ty 4 hodiny týdně? Označení, že "je to dostupné" je dost nepřesné.
 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Slepice naruby 

(27.3.2003 10:11:27)
Sosane, mám v tomhle jisté zkušenosti, protože jsem sháněla výpomoc pro sebe a také pro domácnost mého táty.
Začínali jsme se slečnou za 100 na hodinu, časem jsme pro tátu našli paní, která za 70 gruntuje jako drak a nemá prostoje.
K nám chodí slečna za 50 na hodinu (studentka), která sice není z nejrychlejších, ale je velmi pečlivá a starší syn se s ní zžil a má jí rád, takže v dobách, kdy jsem s mladším synem nemohla chodit přes zimu ven, tak chodila se starším na delší procházky a dokázala si pro něj přijít i mimo smluvený termín a bez nároku na mzdu, jen tak pro potěšení obou.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slepice naruby 

(27.3.2003 11:45:46)
Tak ještě na vysvětlenou...
Měla jsem na mysli takový ten hrůzný stav, kdy se ženská prostě NEUMÍ a NEDOKÁŽE bavit o ničem jiném, než jsou děti, domácnost, vaření atd. Přijde mi strašlivé, že někdo bere práci v domácnosti jako radost a hobby. Pro mne je to nutné zlo a nebýt toho, že bydlíme v garsonce, mám "paní na úklid" taky. :o) A hned, jak se přestěhujeme do většího, ji začnu shánět. Ale jsou i takové ženy - to, že jsou pro mne "slepice" je jen takové pojmenování, stejně tak ony mohou o ženách jako jsem já říkat, že jsou "krávy". Na to slovíčkaření zas tak moc nedám. :o)
Nejsem na mateřské, nemůžu si tenhle "luxus" dovolit, pokud chceme v dohledné době bydlet ve větším bytě. Manžel jako státní úředník na byt vydělá těžko a moje práce je přece jen o něco líp placená - i když dosti nejistá a na žádné konkrétní peníze za měsíc se spoléhat nemůžu. Asi mám výhodu babičky, která nám každý den tak na 3 hodinky chodí s kočárkem venku a já ty tři hodiny můžu dělat svoji práci. Když prcek spí, udělá se ten zbytek - umyje nádobí, vypere... ale s hadrem po bytě nelítám a spoustu věcí dělá manžel. Má taky ručičky. :o)
Je mi docela divné, že tady na Rodině slyším často nářky, že se na mateřské nedá nic stihnout a jaká je to hrůza - moje kamarádky na mateřské s jedním dítětem maximálně fňukaly, že se ¨hrozně nudí. Se dvěma už ne, pravda... ale s jedním snad opravdu všechny. A to ani jedna z nich není takové čuně jako já a mají doma i uklizeno. :o)
Prostě si myslím, že život není jen o utírání pokaděných zadečků a šišlání na miminko, že jsou i JINÉ věci a opravdu mi není příjemné bavit se s holkou, která před svatbou - dejme tomu - hrála na kytaru, skládala vlastní písničky, jezdila s partou na "čundry" a teď pořád jenom mluví o tom, kolik má Zdeněček (Karlíček, Jindříšek...) zubů, co všechno už papá, čím se dají vyprat fleky od džusu a že ten "její" myslí jenom na to, jak se zdejchnout z baráku do hospody. Po pravdě řečeno, vůbec se mu nedivím. :o)
 Lucajda, Vojta a Petruška 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slepice naruby 

(27.3.2003 12:21:33)
Monty, taky jsem přemýšlela o čem se pak ty maminky baví doma s manželem. Teda mýho muže zajímá Vojtova stolice atp. jen pokud není něco v pořádku a nebo pokud má koupit nové plíny :). Vojta ho zajímá, to jo, je s ním každou volnou chvilku, ale tyhle normální běžný věci ho moc neberou. Asi bych ho nepotěšila, kdybych s ním místo jeho práce, politiky :( nebo knih které zrovna čteme probírala celé hodiny Vojtovo vylučování. Pak bych se asi taky mohla divit, proč chodí domů čím dál tím později... Jenže je fakt, že vzhledem k absenci televize máme na povídání tak nějak mnohem víc času :).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slepice naruby 

(27.3.2003 12:50:12)
Lucajdo, s tou stolicí jsi mi připomenula dost čerstvý zážitek... o víkendu jsem vařila oběd a manžel začal najednou kňourat: "Pojď sem, prosím tě, on se pokadil... prosííím..." :o))) On se totiž Stáníkových hovínek tak nějak štítí, ještě aby si o nich povídal. A já ani nějak nemám potřebu. :o)

My sice televizi máme, ale díváme se akorát na zprávy (a já na seriál "My všichni školou povinní" 1x týdně - a dneska už mi stejně končí). Takže je toho času na povídání taky dost... když si zrovna manžel nezaleze do postele s knihou. :o)
 Lucajda, Vojta a Petruška 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slepice naruby 

(27.3.2003 13:01:13)
Monty, manžel zalézá s knihou do křesla a pak na něj nesmím mluvit :(. Kdo to má vydržet...
Jinak Vojtu párkrát přebaloval, ale pokud tam fakt něco je, tak volá taky :).
V rádiu teď večer posloucháváme šíleně blbou detektivku z prostředí taborska, od deseti na Praze :) To abychom měli taky kontakt s médii :))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slepice naruby 

(27.3.2003 12:57:42)
Milado,
přesně tak to je. :o) Když tuhle byla nastydlá a tři dny s ním nebyla venku, byla z toho úplně na nervy. :o)
Je fakt, že kdybychom ji neměli, bylo by to horší, musela bych pracovat přes noc, když Stáník spí, a to by ze mě za chvíli byla oživlá mrtvola. :o)
A k té paní na úklid, když se švagrová stěhovala do většího baráku a vzala si ji, taky se tchýně cítila dotčená, protože předtím jí pomáhala ona... no ale už se s tím snad nějak srovnala. I tak toho stíhá dost, divím se jí, já bych v důchodu ležela s nohama na stole... a nedělala lautr nic. :o)
 Jarmila 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slepice naruby 

(27.3.2003 12:57:42)
Monty, zdá se mi, že to vidíš trochu černobíle. Kam bych zapadla já? Byla jsem doma s dětmi celkem 9 let. Chodila jsem na písek a kafrala s ostatními maminkami na téma - děti a vše s nimi spojené. Uklízela jsem denně, vařila, prala, žehlila, utírala poakakané zadečky, četla pohádky, učila říkánky, hladila, mazlila, chovala, v noci nespala s nemocným drobátkem. Ale zrovna tak jsem s nimi chodila na výlety, vymýšlela pro ně zábavu a hry, poměrně často jsem vypadla si zacvičit, do divadla, do kina, navštěvovala jsem různé akce i bez dětí.
Nemyslím si, že jsem tím nějak zaostalá nebo slepiciózní. Ale bylo v mém životě zkrátka období, kdy jsem byla především matkou. Pokud si pořídím dítě, považuju to za naprosto normální. A docela chápu, když některou to mateřství pohltí natolik, že ostaní svět kolem sebe vnímá pouze okrajově. Konec konců - mateřská není jako doživotní galeje. Trvá jen určitou dobu. A většina maminek se dříve či později stejně zapojí do pracovního procesu. Pro někoho je mateřská ztráta času a přemýšlí, jak by z toho vypadnul, pro jiného je to čas, který stráví v blízkosti svých děti v jejich ranném dětství, tedy v době, kdy každé dítě mámu opravdu hodně potřebuje. Strašně to toiž utíká a až ti z tvého malého roztomilého andílka vyroste pěně jedlej puberťák, budeš ještě s láskou vzpomínat na nekonečné žvatlání a upatlané ručičky, věř mi.
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slepice naruby 

(27.3.2003 19:30:17)
Monty,
na rozhovory o dětech bacha :o) Tuhle se mě ptala kamarádka, kolik má Tom zubů, jestli už má všechny. Po pravdě jsem jí řekla, že nevím.....
Souhlasím s Tebou, každý má, co si zařídí. Taky se snažím pracovat (ve všední dny bez hlídání musím po nocích - z toho nakonec vyjde 5 hodin spánku :o/), naše domácnost se rozhodně neblýská, ale potkani u nás ještě neběhají. A pokud ano, umí se dobře schovávat ;o)
J.
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slepice naruby 

(28.3.2003 1:05:34)
Jani,

kolik je všechny? :-)
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Slepice naruby 

(28.3.2003 10:05:18)
Henri... no prave. Nevedela jsem, ani kolik jich ma, ani kolik by jich mel mit. Ale utesuju se tim, ze anomalii bych si vsimla :o)
J.
 nekázanka 


něco mi to připomíná, 

(26.3.2003 18:44:43)
já si zase kupuju pro sebe hračky-nedávno jsem si koupila skvělý hlavolam. Nejlepší je, když mi má pubertální dcera říká: mami, kdy už z těch svejch dětinskostí vyrosteš?!?
 Sofie 
  • 

Re: něco mi to připomíná, 

(27.3.2003 8:16:16)
Ahoj holky,

jasně,že s kamarádkama nebo holkama z kanceláře probíráme všechno možné-od mého bříška k módě,kosmetice,vaření až k politice(válce).Docela mě teď znepokojuje i ten "zápal plic" z Asie.

O paní v domácnosti jsem uvažovala už dávno.Teď to není ještě tak zapotřebí,protože bydlíme v paneláku 3+1,ale až se za 2 roky nastěhujem do baráku,který je 5+1 a zahrada 3000m2 tak to budu raději šetřit a dávat nějaké peníze na stranu,abych potom měla na výpomoc.A také když vidím mamču jak každý den lamentuje nad nevyžehleným prádlem,které se jim tam stále kupí a vzniká větší a větší "problém"(:o)Také už jsem jí navrhla,že jí tu výpomoc klidně zaplatím a že se nemusí stydět,že na to prostě nemá čas a hlavně náladu.I když mě určitá domácí práce prostě nebaví a i bych ten čas měla,proč si neudělat radost a nenajmout si výpomoc.Třeba to bude znít jako že jsem rozmazlená,ale já to tak neberu.Od toho ty služby jsou(:o)

Úplně mě zamrazilo,že mamča to cítí jako selhání,že se nedokáže postarat o vlastní domácnost.To je ta starší generace.Takže sem jí to vysvětlila jak to cítím já.Já bych s tím určitě problém neměla.A narušení soukromí na pár hodin týdně-to je to nejmenší. Je to jen otázka peněz,kterých je u nás podstatně víc,než volného času a ten je k nezaplacení.To bych pak neměla čas na rodinu ani na sebe.Stačí,že taťky si mimčo také užije méně,než bych si přála,ale co se dá dělat,někdo musí živit rodinu a ještě ta stavba:O(

Samozřejmě pokud bych sháněla paní na hlídání na celý úvazek,to jako zásah do soukromí beru.A také bych se bála svěřit dítě někomu cizímu.Mám naštěstí obě babičky blízko,takže pokud budeme chtít mít s manželem víkend pro sebe-nastartují babičky,které už se na hlídání jen třesou.

Jedině vítám,že takové služby jsou k dispozici a jsou také dostupné.Ono to tak drahé není a časem to půjde ještě dolů.Bude to běžná záležitost.

Paní na úklid obdivuji,protože si nedokážu představit,že uklidím svůj barák a ještě uklidím za týden třeba i 6 domácností,aby mě to uživilo.Takže opravdu smekám-tyhle podle někoho "služky" mají svoje domácnosti,které musí zvládat + ještě ty naše "resty"

K tomu označení "služky" - to bychom byly služky všechny(:o)Ale Sosan to určitě tak nemyslela,jen nenašla to pravé slovo-paní na úklid.Také mě dokázalo docela nadzvednout,když někdo řekl o
au pair - vždyť je to jen služka.Pak se divíme,že práci v domácnosti nikdo neocení-vždyť si jí neceníme sami.Většinou totiž tohle označení používají ženy.Od chlapa jsem to nikdy neslyšela.Ale to je zas jiné téma.

Třeba se časem dočkáme,že budeme dělat jen ty domácí práce,které nám dělají radost a to ostatní přenecháme elektrospotřebyčům a paním na úklid.

Mějte se fajn

Sofie

 Sofie 
  • 

Re: Re: Re: něco mi to připomíná, 

(27.3.2003 12:29:20)

Fakt? To je jedině dobře.

Já jsem si to nejdříve myslela,ale pak mě zarazilo,že má takový respekt k domácím pracem a názory,které mají většinou jen ženy.Kéž by bylo takových mužů,kteří dokážou ocenit péči o dítě na mateřské a mají v sobě takovou zodpovědnost víc.

Takže Sosana mohu jen pochválit a každé ženě bych přála takového manžela. Já čekám jak se vybarví ten můj a Sosana mu mohu dát za příklad(:o)

Jak to máte doma zorganizované? Počítač Ti připomíná mytí oken? Ono je fakt,že organizace domácích prací a jejich rozdělení je důležité.Když je v tom chaos tak není nikdy uklizeno a nic hotovo.

Takže třeba mi dáš nějakou radu.Jak to funguje u Vás? Kdo co dělá? A kolik máte dětí?Já ještě žádné,takže se připravuji na pořádný zápřah(:o)

Díky a měj se hezky.

Sofie
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: něco mi to připomíná, 

(27.3.2003 16:02:11)
Ptáš se na rozdělení domácích prací? Na to bych se tak nesoustředil, ono se to nějak vyvrbí samo. Každý dělá na co má čas a co ho baví. Zbydou takové ty věci, co nebaví nikoho, tak ty si napíšete na seznam a nějak se pak o ně už podělíte. V rodině se pořád něco mění a vyvíjí, tak se nesnaž stanovovat nějaká příliš pevná pravidla, bude se to různě měnit. Hlavní je udržet vzájemnou ochotu vůbec něco pro společnou domácnost dělat.
 segra 
  • 

vypomoc v domacnosti 

(1.4.2003 14:39:05)
Sofie,

je fakt ze starsim generacim se ta vypomoc v domacnosti muze zdat nezvykla, ale co kdybys treba mamince zkusila vysvetlit, ze to neni nic jineho nez treba jit ke kadernici? Proste si nechat za par penez udelat neco co me nebavi, neumim nebo nestiham, od nekoho kdo se k tomu sam nabizi.
Koneckoncu spousta veci ktere si driv delal kazdy sam (jidlo, obleceni, staveni domu, ...) se ted uplne normalne kupuji, sice ne zrovna kazdy vari z polotovaru ale ja osobne neznam nikoho kdo by si kazdy den sam pekl housky.
Taky me kdysi udivilo, kdyz jsem poprve slysela od mladeho kluka, co zije sam, ze ma pani na vypomoc v domacnosti. Ale kdyz jsem se trochu zamyslela, tak to neni nic jineho nez vymena prace kterou dela nerad (surovat, zehlit, ...) za praci kterou dela rad (jeho zamestnani - vzhledem k tomu ze je na volne noze, tak si muze rict jestli bude pracovat a vydelavat vic nebo min), akorat tam jsou jako meziclanek penize.

Jo, taky jsem slysela ze nekde existuje tzv. "obcanska vypomoc", ze se daji dohromady ruzni lidi a "changujou" bez toho penezniho meziclanku. Takze treba zenska kterou bavi zehlit zehli dalsim 5-6 lidem a oni ji za to na oplatku nosi nakupy, instalujou pocitac, malujou byt atd. Ale nevim presne jak to funguje, musi to byt asi dost dobra dohoda, aby si nikdo nemyslel ze ho ti ostatni vykoristujou.
 Sosan 
  • 

Re: vypomoc v domacnosti 

(1.4.2003 15:59:24)
Ta placená výpomoc v domácnosti je docela zajímavá tím, že dokáže tu práci nějak tržně ocenit. Dá se to taky chápat tak, že čas věnovaný úklidu je sice čas ztracený pro záliby, rodinné výlety a pod., ale také je to čas, kdy fakticky pro rodinu vydělávám peníze v hodnotě, za který bych si ten úklid jinak musel koupit a to z čisté mzdy, ze které jsem již zaplatil daň, zdravotní a soc. pojištění a pod. Tedy peněz dosti draze získaných, které se mi nechce promrhat za to, co "každej normální člověk" stihne během několika hodin týdně a to dokonce bez ztrátových časů na dojíždění do zaměstnání.
 segra 
  • 

Re: Re: vypomoc v domacnosti 

(3.4.2003 12:42:41)
To uz je pak otazka priorit, jestli se clovek smiri se stavem jaky je, nebo prekona svuj odpor k danne cinnosti, nebo zaplati. Koneckoncu od ceho ty penize jsou, nez od toho aby se s nimi platilo co si clovek sam nezaridi. (Jestli to je proto, ze nechce nebo nesmi - viz dane atd. - je zas jina otazka.)

A kdyz tu tak sleduju ty diskuse jak nekteri chlapi na pokakany miminko proste nesahnou, tak myslim ze pokud by nebylo zbyti, tak by do toho ty tezce vydelane a zdanene penize fakt vrazili. A pokud ne, tak by se naucili neco noveho, to taky neni k zahozeni ;-)
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: vypomoc v domacnosti 

(3.4.2003 13:04:18)
Když si představím tu placenou pomocnici v naší domácnosti, tak si stejně myslím, že by asi moc platná nebyla. To nejpracnější je totiž ten kolotoč nepřetržitých drobných prací typu: Připravit jídlo, dát na stůl, nakrmit, uklidit ze stolu, vyklepat drobečky z ubrusu, roztřídit špinavé prádlo a dát ho do pračky, naládovat myčku, umýt to, co myčka nezvládne, uklidit prádlo do poliček, vyluxovat rozdrobenou sušenku z koberce, utřít rozlitý džus z podlahy, obléknout děti, svléknout děti, přebalit, uklidit hračky.... Náhodného pozorovatele nenapadne, co to je za práci, udržet do večera byt plný dětí v obyvatelném stavu. Fakt si neumím představit, jaké odlehčení by v tomto mohla přinést nějaká pomocnice pracující tak 4 hodiny týdně. Ledaže by na ní vždy čekala hora nádobí za celý týden, bordel za celý týden, to by byl humáč.... to by asi nešlo. A ještě by tato víceméně zbytečná pomoc stála minimálně 2 tisíce měsíčně - fakt si dovedu představit lepší způsoby, jak si ty 2 tisíce užít. My bychom potřebovali spíš tak otroka pracujícího celodenně a zadarmo :-) Zajímalo by mě, kdož takovou pomocnici máte, co přesně dělá. Není to náhodou práce - víceméně zbytečná?
 sally 


Re: Re: Re: Re: vypomoc v domacnosti 

(3.4.2003 19:53:44)
Sosane,
taková pomocnice v domácnosti dělá ty velké práce. Domácnost není jen o utření rozlitého džusu a vyluxování drobků, ale o tom, že se třeba musí občas pořádně umýt celá podlaha v kuchyni, že se musí utřít prach (všude), vyluxovat (i pod gaučem, kde "nejsou drobky"), že nestačí vanu opláchnout sprchou po koupeli, ale musí se umýt kachličky, vyleštit poplivané zrcadlo. Otřít kliky a oťapkané dveře, vypínače.... Prostě aspoň jednou za týden domácnost potřebuje takovou hrubší údržbu. A právě na to je ta pomocnice. Protože když se rozlitý džus, mastné kapky u sporáku a razťapkaná sušenka jen tak setřou na inkriminovaném místě, tak se zachvíli k podlaze v kuchyni budete pěkně lepit.
Samozřejmě - je otázka, na co by se konkrétně vám pomocnice hodila - třeba ne, ale třeba je nějaká jiná práce, kterou bys(te) rádi přehodili na někoho jiného. Co třeba kdyby nějaký skřítek jednou za týden vyžehlil pečlivě všechno prádlo. Nebo pravidelně umyl okna, vypral a naškrobil záclony? Třeba děláte všechny práce rádi sami, třeba si neumíte cizího člověka v domácnosti představit - a třeba časem zjistíte, že je lepší obětovat pár korun, než stát čtyři hodiny u žehličky... to je prostě na vás.
 Leona, dcera 2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: vypomoc v domacnosti 

(8.4.2003 14:26:18)
Ahoj,

k nám také pravidelně docháží slečna na výpomoc. Také utítam rozlité, vysávám drobky,atd., ale slečna umyje podlahu - 120m2, koupelnu, poutírá všechen prach - prostě dotáhne úklid do dokonalosti. Tento čes mohu věnovat dcerce a nemusím ji odstrkovat, "počkej musím uklízet" a raději si čteme, povídáme a hrajeme. Je otazka, co je důležitější - uklízet nebo si hrát. Oboje dokonale nejde.
Leona
 Renda a spol 


pro MONTY 

(28.3.2003 23:07:02)
Mila Monty,

tak ted konecne chapu Tvoji prezdivku...dalo mi to,ale praci...

tve radky jsem cetla, smala jsem se a tekli me i slzy...tva slova jsou me blizka a snad poznavam i sama sebe...ale jedno musi podotknout-Kinder vajicka si v obchode vazim a jsem si vzdy 100%jista,ze tam ta figura je...tak snad stesti budu mit priste...

RENDA

 Zita 
  • 

pro MONTY 

(30.3.2003 22:51:26)
Monty jsi dokonalý příklad magora. Když tak čtu Tvoje příspěvky je mi z Tebe na nic. Nejdříve drogy, alkohol a teď hrad z lega. Otázka zda smíš políbit vlastní dítě. Myslím že psychiatři jsou na místě !
Divím se že Ti svěřily do péče dítě ! Zita
 Carewna 


Re: pro MONTY - pro Zitu 

(31.3.2003 7:48:51)
Lepší matka magor, která se už vybouřila a ví, co chce, než nepřející a zapšklá Zita.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: pro MONTY 

(31.3.2003 9:29:50)
Každý holt nemá to štěstí, aby se narodil s červeným diplomem z FFUK v jedné ruce a příručkou Gutha-Jarkovského ve druhé, jak tomu bylo zřejmě ve tvém případě, Zito...:o)
 Blanka, syn 


Re: Re: pro MONTY 

(31.3.2003 10:08:09)
Chudák dítě, s matkou typu Zita. Kdybych si mohla vybrat jako dítě matku, radši bych tu, která si se mnou bude hrát s LEGEM a bude mi kupovat KINDER vajíčka, než tak ,která měbude nutit "sedět v pozoru" a tvářit se usedle a zodpovědně od malička.
 segra 
  • 

Re: Re: pro MONTY 

(1.4.2003 14:21:51)
Monty to mi nedelej,
brouzdam tu v pracovni dobe a kdyz se smeju na cele kolo tak asi nikdo nebude verit ze je to mym nadsenim z budovani kapitalismu
:-)))))
 Lucie, 30, bezdětná 
  • 

Černobílé vidění 

(1.4.2003 1:49:42)
Monthy má svůj názor na výchovu dětí, svůj styl života, který si zvolila a do kterého jí možná i částečně uvedly okolnosti. Kdo ví, jak by se u ní projevovalo "pošahání" mateřskou láskou, kdyby nezažila to, co popsala ve svém článku. Je obdivuhodné, že se dokázala se svým onemocněním poprat, se souvisejícmi problémy a šla "do toho." Její písemný projev napovídá, že to s proklamovanou infantilitou nebude až tak zlé. Naopak, připadá mi, že jde o velmi originální osobnost. Proto mne zaráží její poněkud černobílé vidění ostatních a projev netoleranci při jinak svodomyslných názorech.
Existují ženy, které v mateřství vidí své osudové naplnění, děti a všechno kolem nich jsou alespoň na určitou část jejich života alfou a omegou, pupkem světa, středobodem vesmíru, co já vím. Na tom není nic špatného a nevidím důvod použít slovo "slepice". Když Monthy tak nejde o slovíčkaření, tak proč zvolila zrovna onen termín. Více tolerance by to chtělo.
Přítelkyně má zkrátka dětátko a je z něj celá pryč. Tak se usměji, pokývám hlavou a poctivě to vydržím klidně tři hodinky, jak mi vypráví o kakání a papání. Irák si nechám pro jiné.
Mám-li takovou kamarádku, tak přeci svůj názor na ní nezměním jen proto, že poněkud posunula priority. A když Ti to Monthy vadí, že už s ní podrobně "geopolitickou" situaci neprobereš tak jako dříve, zkrátka se po nějaké chvíli rozluč a odeber se pryč. Ale "slepicovatění" je chybné označení. Uzkoprsá a omezená můžeš být s dítětem i bez něj, na tom mateřství nic nezmění. Takové rychlé soudy příliš nesvědčí o tvém jinak volnomyšlenkářském přístupu. Co když si tvé dítě vybere jako kamaráda či kamarádku dítě s matkou kvočnoslepicí? A dokonce se nebude chtít pri hraní ráchat vždycky v blátě a tvojí případné dceři učarují baletní střevíčky, "barbíny", růžové mašle a nadýchané sukýnky. Co pak?
Trochu mi to připomíná, když můj tehdy čerstvý přítel slavil na chatě narozeniny a já tam přijela jako poslední. Ve služebním autě,
v kostýmku, načesaná, navoněná, namalovaná ( úplně vyždímaná taktéž). Zrovna jsme natáčely rozhovory s vysoce postavenými lidmi z určitého oboru, zkrátka nešlo to jinak, jela jsem z placu a přesto strašlivě pozdě.
Já se přikodrcala, pozdravila napůl neznámý kolektiv Ahoj, já jsem Lucie, promiňte byla jsem v práci" a se slovy" "díky, teď zrovna ne", jsem s úsměvem odmítla jointa(fakt to nemusím, ale klidně přivezu rostlinky z Amstru darem) a vínko(jinak miluji) a šla si vařit čaj. Ze zahrady se vznesl despektní hlas jedné jeho kamarádky z FFUK:
"Téda, co to je za nafrněnou dámičku..." Atd...no ostatní mne podrželi, to musím nechat...
Druhý den se ona "rychlá samosoudkyně" jaksi mimochodem o mne dozvěděla např:"jo, mrzí mne, že letos nepoběžím maraton, ale akorát mi do toho vlez odlet do Indie", "točíme teď seriál o logistice a dopravě, kamióny, přístavy, hlavně Hamburg, na tom jeřábu se mi fakt líbilo 74m nad zemí","černobílé fotky si dělám sama, jen ten velký formát jaksi...", "můj brácha má dva malý kluky, jsou to dáblíci, úplně mne vždycky utahaj",
" hm, na kolo půjdu později, přijedu za váma, mezitím udělám ten dort, jak jsem slíbila", ... tehdy jí spadla čelist a kupříkladu ohledně dortu se začala hnedle lísat. Nemusím si hned padnout s každým kolem krku, ale nechápu ( a nesnáším, v tom se zase NETOLERANTÍ já), jak je možné okamžitě člověka zařadit a odsoudit podle vnějších znaků. A to dokonce veřejně a všem to zatepla sdělit. I když jí bylo známé, že já mám k Danielovi velmi blízký vztah a chci poznat i jeho ostatní přátele.
Monthynino konstatování, že heč heč, nechodí k holiči, nemá kostýmek a nalakované nehty neznamená, že ona je lepší matka než ta která se těmito atributy vyznačuje. To přeci nemá s výchovou dětí absolutně nic společného. Ani s charakterem oné maminky. Pokud něco není v mém stylu, v souladu s mými názory, ale zároveň mne neomezuje v mém životě a neodporuje to dobrým mravům, měl bych to u ostatních lidí respektovat. Pohrdat něčím jen proto, že je mi to neznámé a cizí ...ach ach
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Černobílé vidění 

(1.4.2003 8:05:15)
Lucie, já to tak opravdu nemyslela... píšu dost rychle a nepřemýšlím nad každým jednotlivým slovem, čtu si to po sobě už jako celek a nad slepicí jsem se nepozastavila, je to pro mne normální a snad ani ne moc hanlivé označení "čehosi". Myslím, že jsem všechno jiné, jen ne netolerantní...

Připomíná mi to situaci z naší rodiny. Starší sestra mé nejlepší kamarádky - bylo jí tehdy asi 13 nebo 14 let - řekla mé matce, že je slepice. Moje matka s ní od té doby nemluvila, neodpovídala jí na pozdrav, ignorovala ji, až do letošního ledna, kdy jí potkala před domem, zrovna když nesla první fotky svého vnoučka z porodnice. DVACET LET s ní nemluvila kvůli jedné slepici. :o)))

Ještě jednou se omlouvám všech, kterých se to dotklo... příště budu cenzurovat přísněji. :o)

 Lucie 
  • 

Re: Re: Černobílé vidění, pro Monty a segru 

(1.4.2003 15:27:37)
Klobouk dolů, tomu říkám rozumná reakce a uvažování.

Omlouvám se, jestli jsem to trochu v příspěvku našponovala, ale určitě znáte některé lidi, onen "snobismus převrácený naruby" aneb "kdo se myje a slušně zdraví je vůl."
Vždy mne rychlé soudy rozlobí a jsem schopna se pak bít do krve. Což znamená, že si občas "nabiju čuni" sama a dotyčný se nakonec projeví jako mé duchovní dvojče. Mea culpa...

Myslím Monty, že nejsi ani infantilní ani psychopat, jen si "pěkné číslo" :-), což není nic špatného a tvé děti si svou mámu pořádně užijí.
Někoho zkrátka berou klouby, někoho zlobí žlučník a někoho zabolí dušička.
Tak přeji hodně zdaru a hravý život co nejdéle...

(P.S. je mi 30 a MUSELA jsem si půjčit od kamaráda Velkou knihu komiksů z Abíčka. Vzpoura mozků nebo Ztracený svět, to zase tajně sjíždím já!)
 segra 
  • 

Re: Černobílé vidění 

(1.4.2003 13:51:54)
Me ta slepice u Monty taky trochu zaskocila, ale pak jsem si rekla, ze jednak nevim jak to M. mysli a druhak treba by se mi ta dotycna taky zdala jako slepice ;-) Jsou lidi kteri reknou pet vet o svem uzasnem miminku a uz mi jdou na nervy, a jsou lidi kteri mi muzou o miminkach vypravet hodinu a ja jsem jedno velke ucho - ale ono to neni jen o miminkach, blbe se to vysvetluje, zkratka "kdyz dva delaji totez neni to vzdy totez".

Taky je problem, ze kdyz lidi mluvi stejnym jazykem, tak si hned mysli, ze rozumi, co ten druhy rika - respektive jak to mysli.

Kdyz mi bylo tak asi 14, byla jsem navstivit kamarada, mela jsem kratasy z ustrizenych kalhot, nejake vytahane tricko, mozna jsem i byla bosa, to uz nevim. Kazdopadne mi pak kamarad rikal, ze jeho mama prohodila, ze vypadam jak dite od cirkusu. Vic jsme to neresili, jen ja si leta letouci myslela jakou to ma netolerantni a ofrnenou maminku - az mi nedavno rekl, ze jeho mama jako mala touzila utect s cirkusem, takze ta jeji poznaka byla cokoliv jineho, jen ne kritika.
No, "slepice" asi (aspon v cestine) nebude nikdy pouzivana zrovna obdivne, ale urcita volnost vykladu tam prece jen je. A potesilo me, ze to ted i Monty povrdila :-)
 Sofie 
  • 

Re: Re: Černobílé vidění 

(2.4.2003 8:10:48)

Ahoj holky,

také si myslím,že Monty to nemyslela tak,jak to někteří pochopili. Docela jí chápu.Mě také některé ženské - třeba v práci připadají jako slepice. A jsou to přitom mladé holky,které děti nemají.Neustále klevetí o "blbostech" a když jde jedna na WC tak jí zdrbnou od hlavy až k patě.

A pak jsou ženské,které mají děti a jsou prostě fajn.Já si můžu postěžovat o těhotenství a o životě a zeptat se na různé věci,které mě třeba o mimču zajímají.Jinak se taky bavíme o ženských věcech,co já v práci atd.Prostě tak o životě.

Vím,že označení "slepice" je nelichotivé,ale souhlasím s Monty,že občas je tedy opravdu trefné.

Sosan mě také potěšil se svým mailikem.Lépe se mi teď bude žehlit,protože si budu říkat,kolik jsem za každou hodinu ušetřila(:o)Mamka o tom nechce ani slyšet,že prý si to vyžehlí sama.Takže tento víkend už jsem začala a další budu pokračovat...(:o)přece jí v tom nenechám.

Mějte se fajn

Sofie
 Petra, kluk4, holka 8m 
  • 

Re: Re: Re: Černobílé vidění 

(1.10.2003 23:59:11)
Ahojte, sice po půl roce od vaší bouřlivé diskuse, ale chci se ozvat. Myslím, že je skvělý uchovat si "dítě v sobě" pro své děti. Taky už vím, že je potřeba být dětem kamarád, ale i přísný rodič. Jen je nutný ty role nepomíchat a nasadit je ve správný čas.
A k namalovaným maminkám - někdy se ráda maluju, říkám tomu spravování sebevědomí. Možná to taky znáte - lezete po zemi, tu a tam na vás někdo prskne (pravda, u nás častěji poblije - dcera má nedorostlý svěrač a tak 8 měsíců aspoň 5x denně převlíkáme Míšu , postel, snažím se marně likvidovat skvrny na zemi, na koberci, v kočárku, ve vaku, na sobě, na případné návštěvě...kdo nezažil, neuvěří) a tak se občas "převleču" za ženu. Kamarádka (2děti) mi říká - kde na to bereš čas? Fakt nevím, ale rozhodně kvůli lakování nehtů a "tapetování obličeje" svoje potomky nešidím. Sebevědomí se upokojí a zas lezu, lovím prchající miminko, posílám auta, snažím se vařit se synem, pokud chce (mamíí, uděláme buchtu? včera krájel salát) a v nutných případech i uklízím.Jsem ráda, že nechodím ven v teplákách, ale chápu maminy, který prostě nemají peníze, nestíhají nebo jim to prostě nevadí.
Moc zdravím. Petra

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.