| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Tatík je jiný

 Celkem 25 názorů.
 Carewna 


Tatík je opravdu jiný :o) 

(24.1.2003 8:42:52)
Magdo, jako vždy, skvělý článek!
Moc jsem se pobavila, Tvůj manžel je velmi kreativní, viz uspání kusem salámu :o)
Ještě tak před rokem bych nechápala, o čem píšeš, ale máme 14 měsíční holčičku, takže teď už vím :o) Když manžel posledně přebaloval, tak bodíčko zapnul přes punčošky, které ke všemu dal ještě opačně, já myslela, že omdlím, ale dítě nevypadalo, že mu to dvakrát vadí. A v tom to asi je, muži mají svůj chlapský přístup, který ten náš ženský (povětšinou úzkostlivý) perfektně doplňuje. Přeju hodně radosti s holčičkami! (I s manželem) :o)
 Karo 


Re: Tatík je opravdu jiný :o) 

(24.1.2003 11:33:17)
Take u nas tatinek obcas velice rad pomuze, jako misto aby vychladil lahev s mlikem ve studene vode, tak do ni tu studenou vodu prilije, cimz mleko neni uz tak sladke a malej ho samozrejme nechce a tak musite jit a udelat celou lahev znovu, cimz vam tedy opravdu pomohl, ze... :o)))
 sally 


Re: Re: Tatík je opravdu jiný :o) 

(24.1.2003 17:48:35)
Copak tatík... jako malá (tří čtyřletá?) jsem trávila zimní prázdniny u svojí "babičky Aničky" (vlastně to nebyla moje babička, ale sestra mojí babičky, což mi nikdy nepřišlo podstatné).... ráno mě ve spěchu rozespalou oblékala a když mi navlíkla rovnou punčochy a já protestovala, že chci kalhotky, řekla jenom "ty naděláš" a navlíkla kalhotky PŘES punčochy... vím, že mě její logika tenkrát ohromila natolik, že jsem se nevzmohla na další protest :-)))
 Inka 
  • 

Re: Tatík je opravdu jiný :o) 

(24.1.2003 12:26:13)
Fakt bezva článek, jako vždy. Musím připojit, že když byl manžel se synem na pánské dovolené a přivezli zpět kufr čistých věcí, dozvěděla jsem se, že i spali v plavkách, abych nemusela moc prát. Když jsou sami doma večer koukají v ložnici z postele na televizi a kolem sebe mají spoustu jídla.
 Martina, Honzík 3 roky 
  • 

Supermatka 

(24.1.2003 8:54:46)
To jsem ráda, že pocit supermatky, která všechno ví LÍP nepřepadl jen mě. To časování pacholíků přesně sedí! No a knížka v posteli u robátka přes noc - jedna velká hrůza!
Doufám, že tomu učiní přítrž druhé dítě (které doufám brzo bude) - prostě na to nebudu mít čas.
 Jája 
  • 

Ubrousky atd. ... 

(24.1.2003 10:45:17)
Ahoj Magdo,
trefa do černého!
U těch ubrousků jsem se nasmála (jako kdybys byla u nás :o))))).
Muži maji určitě jiný cit pro postupy a způsoby péče o děti ,nicméně jsem přesvědčena,že to dělají s velkou snahou(napodobit nás) a láskou.A děti to jistě cítí a právě proto nic nenamítají.
To,že maminkám často ,když to vidí,vstávají vlasy na hlavě,je určitě zcela v pořádku - ženy jsou přece mnohem citovější.
 Lucka, Kryštůfek (11 měsíců) 
  • 

Nejen chlapi myslí jinak :) 

(24.1.2003 11:15:22)
S těmi ubrousky... Když byly Kryštůfkovi asi 2 měsíce, nechala jsem ho na jedno odpoledne u manželovy maminky. Namísto ubrousků zavřených do krabičky (Fixies) jsem jí dala ubrousky jen v plastovém obalu s otevíráním. Byla jsem naprosto vykolejená, když jsem se po pěti hodinách vrátila a ubrousky byly po straně rozstřižené, protože babička prostě NENAŠLA to otevírání. Prostě byla zvyklá na krabičku a hotovo...

Studuju u miminka vysokou, a protože se všemi vyučujícími se nejde rozumně domluvit, musím dvakrát týdně jezdit do nedalekého Brna, skoro pokaždé v jiných časových intervalech. Takže nějaké detaily jako je přesný čas oběda, přesnídávky atd. prostě s manželem neřešíme. Stává se, že když se vpoledne vracím domů, má syn pod tepláčkama oblečené pyžamkové kalhoty namísto punčocháčků, ale myslím, že to prostě není důvod, proč na manžela řvát.

Ovšem na druhou stranu mě do nepříčetnosti vytáčí řeči mých okouzlujících švagrových, které mají neustále pocit, že mi musí radit, JAK to všechno dělat a vnucovat mi své modely péče o děti. Ano, možná Kryštůfek nemá úplně ten nejpravidelnější režim - někdy chodí spát v sedm a někdy v devět, ale pochybuju, že ho to nějak naruší.
 segra 
  • 

Re: Nejen chlapi myslí jinak :) 

(27.1.2003 8:37:40)
Muzu te uklidnit :-)
Neter a synovec se narodili s odstupem par dni, takze jsem mohla sledovat spucasne pusobeni dvou ruznych vychovnych systemu - jedno dite vyrusta v rodine s presnym rezimem a druhe ma rezim pomerne dynamicky. Ted uz chodi oba do skoly, jsou oba zdravi, veseli, sikovni, proste fajn deti.
Myslim, ze pokud clovek dodrzi urcite minimum (nejake to jidlo, spanek, trocha hygieny a hodne lasky) tak hlavni je, aby byla mama v pohode - a k tomu jedna potrebuje presny rezim a druha dostatecnou volnost.
 Snehurka, 6 a 2 roky 
  • 

NO jo, ALE... 

(24.1.2003 19:07:40)
Mila Magdo a ostatni,

ja uz jsem take samozrejme rezignovala a pokud ponechavam deti s tatinkem, mam jedine prani, a to ve zdravi je zase vsechny nalezt....

PROBLEM JE V TOM, ze ta moje draha druha polovicka si dela veci "po svem" i za me pritomnosti a s tim jeste porad bojuju.

Vim, ze se snazi a deti treba sam oblekne, sbali na cestu apod., jenze ja si(i kdyz zkousnu, jak jsou deti oblecene)neodpustim nekolik poznamek typu:"Maji deti rukavice? Mas piti na cestu?"...a on to MOOOC tezce nese!!

Vim, ze bych ho mela chvalit :-)a asi to vsechno nejak taktne zkontrolovat, ale kdo na to ma mit porad nervy????




 Terreza 


Tatínkova péče 

(24.1.2003 19:23:46)
Já jsem s konáním svého manžela spokojena, on je opravdu dokonalý a naopak mě žene k pečlivosti, protože já se k Anežce chovám jako k "jednomu z dětí" kdežto pro mého muže je dcera první, je to malé miminko a musí mít prvotřídní péči!
Lahvičky (zejména po tom, co jsem je dvakrát připálila) už nevyvařuju, můj muž je přesvědčen, že je to stále potřeba a zase to není taková "námaha" to není !!!

Moje sestra, když byla malá, chtěla změnu při koupání a vyžádala si do koupelny našeho tatínka. Ten si počínal dost chaoticky,sám se vůbec nekoupal, jen sprchoval ve sprchovém koutě, takže chvíli zápasil s pákovým mechanismem baterie,hledal špunt, umyl sestru houbou na vanu a namazal jí obličej zubní pastou !!!
 Barča, syn 18 měsíců 
  • 

Re: Tatínkova péče 

(20.8.2007 22:02:34)
Dobrý Terko, už dlouho jsem se pořádně nezasmála (tak jako u tvého druhého odstavce :-))
 Mary... 


I nas tatik je iny 

(24.1.2003 22:10:09)
Som rada, ze v tom nie som sama.Pri prvom synovi ma tiez prepadol bacil dokonalosti, ale s pribudajucimi detmi(mame ich uz tri)znizujem zo svojich narokov.Pred tym som sa snazila obhospodarit vsetko sama, aby vsetko bolo tak ako ma byt.Uz som sa vsak naucila prenechat niektore veci, povinnosti a zodpovednost na tatina.A som velmi rada, ze nas tatino doplna nasu rodinnu mozaiku svojou pre mna niekedy velmi zvlastnou logikou a svojimi postupmi.Ale deti su stastne a spokojne a my tiez.
P.S. Posledne sa mu podarilo zapnut plienku naopak, ze to zapinanie bolo na chrbte.Potom som to skusala, ale je to problem.Ked dieta normalne lezi na chrbatiku a chcete mutie lepky zapnut tam vzadu na chrbte, tak ked ho podvihnete, tak sa vam vysuchne cela plienka.No nas tatino to zvladol.
 Libushe+3 


I nas tatik je jiny. 

(25.1.2003 3:40:02)
Ja jsem se take nechala unest presnymi a dokonalymi postupy ve vychove syna. Kdyz vidim jak "dokonale" se muj manzel o dite stara tak se musim velmi premahat stale mu neupresnovat co dela spatne. Ono asi tak moc opravdu nezalezi na tom kolik susene formule se da do vody, a kolik vrstev a kilo kremu namaze na zadek. Ale mesice mu opakuji aby drzel lahev smerem nahoru, protoze dite saje s mlekem vzduch a on ten sklon stale jeste neodhadl. Nemluve o tom ze ty polohy a zalomeny krk co muj syn ma u krmeni me privadi k smichu a obdivu jak se male deti jsou schopny najist.
Velmi si ovsem vazim toho ze mi hodne pomaha ikdyz mu stale musim stat za zady. Vlastne nemusim... co oko nevidi srdce neboli.
 Bez-inka 


Na 3měsíce jsme si vyměnili role... 

(25.1.2003 21:26:06)
Když bylo potomkovi 18 měsíců a byla jsem v 5. měsíci těhotenství, tak jsem šla ze dne na den na 3 měsíce pracovat. Hrozně jsem se těšila, vyhlídky na pobyt doma mám ještě na dlouho, a říkala jsem si, že si na své staré židli u počítače krasně oddechnu. Nastoupila jsem na normálka od 6 do 14,30. První dny jsem napsala podrobný itinerář manželovi, který s ní zůstával doma, ale pak jsem zjistila že je to naprosto zbytečné a že o jejich denním programu je lepší se nepídit, nebo člověk zjisil např. toto: že nestihli udělat oběd, tak si dali jen rohlíček nebo, že byli na obědě v restauraci a naše dítě umí jít servírku požádat o pití, že u čínanů dělaj super rizoto no a co maj na sobě a jestli je to do města nebo na hřiště je zcela nepodstatné a čas oběda je mezi 11.30 a 14,00jak to vyjde. Ale určitě to bylo pro všechny zůčastněné přínosem, Tonča s tatínkem se prima sehráli, tatínek vše zvládne- tedy když chce- což s blížícím se porodem je supr a já se v práci skvěle odreagovala, byla mezi lidmi i si svým způsobem oddechla.
Hanka
 Petra, Kryštof 01, Kubík 08 


Věřte jim!  

(26.1.2003 21:21:35)
Četla jsem text a příspěvky opravdu se zájmem. Říkám si, jestli těm svým chlapům dost věříte... protože když jim budete věřit, všechno půjde v pohodě. Nemám osobní zkušenost, ale nevěřím tomu, že muž se nemůže naučit dělat všechno co žena - matka. Jen se mu musí dát příležitost a pořád ho nekontrolovat, protože se pak na kontrolu spoléhá. Připadá mi to jako já a řízení auta - když vedle mě sedí můj otec, který mi dokonce ještě dnes říká, kdy mám přeřadit (a říká to o zlomek vteřiny dřív, než já sahám po páce), také moje pozornost najednou polevuje, jako by spoléhám na jeho "vedení" a řídím mizerně...
Já od Kryštofova narození vůbec neuvažovala, že by moje partnerka nemohla (kromě kojení) o Kryštofa pečovat stejně dobře jako já. A nemyslím, že je to jen proto, že je ženská, nemyslím, že muži mají nějaké vrozené "antibuňky" na děti (vždyť už je dost tatínků na MD). Ukázala jsem jí po návratu z porodnice, jak ho obléknout, jak přebalit, koupaly jsme spolu a tak to šlo dál. Přitom chodí do práce, takže na to učení se zacházet s dítětem má taky jen jako tatínkové večery a víkendy. Je fakt, že když jsem měla první pracovní schůzku po delší době, dala jsem jim skleničku mrkve a instrukce, kolik toho asi Kryštof sní. Najednou mobil, hrozný řev a zoufalá Zdena, že Kryštof snědl místo půlky lahvičky celou a stejně "má asi hlad". Dorazili na tu schůzku, brouček se přisál k prsu a byl spokojený... a Zdena se příště už prostě nenechala obalamutit. A takovým tréninkem probíhalo všechno. Když mu byl rok, odjela s ním na týden, abych mohla v klidu pracovat. Všechno v pořádku, užili si týden. Dokonce po návratu viděla, jak v noci držím broučkovi lahvičku s mlékem a divila se - on si ji umí držel sám! Jenže když jsem mu to řekla já, schválně ji pouštěl! Prostě to na mě zkoušel...
Opravdu zdůrazňuju, že si myslím, že to byl prostě trénink a ne nějaké její speciální žensko-mateřské buňky. Jediný rozdíl vidím v tom, že jsem vůbec nepřemýšlela o tom, že by něco nezvládla a nevěděla - brala jsem to tak, že prostě vysvětlím, vyzkouší si, naučí se.
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: Věřte jim!  

(1.2.2003 10:23:58)
Ahoj Petro,
Zdravim po čase! - celkem s Tebou souhlasím. Jsou prostě lidi, co na péči o děti mají buňky a ti, co jich tolik nemají. Třeba můj muž jich myslím pobral víc než já:-) Ani moc nevadí, že nekojil - v tom jediným jsem asi byla trošku lepší...
Mužské myšlení většinou je dost jiné, např. mi vadí tatínkova snaha dítko už od pár měsíců otužovat - ale na druhou stranu, partneři se takhle doplňujou, a pokud dítě oba typy péče přežije, je to jistě k jeho dobru :-)))
Takže souhlasím s Tebou - pokud tatík/ partner/ partnerka není nezodpovědný šílenec (což v 99% není) - víc věřit, nechávat víc samostatnosti a zodpovědnosti - pokud nechcete jen maminčina mazlíčka...
ahojky Ester
 oli 


Re: Věřte jim!  

(20.3.2010 12:18:34)
můj "kojil" z flašky, vstával v noci když já spala, dělal dvanáctky a já si toho nevážila, pak se narodila dcera a mě na syna nezbyl čas, jak jsem jí kojla, tak jsem k ní přilnula a můj vztah se synem se o to zhoršil, mažel mi to vyčítal a je fakt, že malému byl mámou i tátou, on ale k dceři přilnul a jya k synovi ne, dnes uvažujeme o rozvodu, tedy spíš on, a já bych se ráda změnila,jenže už je asi pozdě.~Rv
 KáKá 


:-) 

(26.1.2003 22:29:47)
Nevím jak nazvat můj příspěvěk, ale souhlasím, chlapi jsou prostě jiní. Ve všem. Je pravda, že dokud jsem neměla děti, tak dát mi hlídat malé dítě, tak to dopadne asi podobně. Jenže jak má člověk svoje, plno věcí mu dojde automaticky, na plno věcí je zvyklý. Naproti tomu, tatínci v letu vnímají, že doma přibyli nějací malí lidé, ale ačkoliv denně vídají jak se koupou, jedí, přebalují, nechat je to udělat samotné, bez řádného vysvětlení je obvykle katastrofa. Ale to samé by bylo asi se ženami, kdyby měli udělat něco co stabilně dělají tatínci. My plno věcí v domácnosti považujeme za samozřejmé a jednoduché, kdežto pánové dokáží udělat problém i s hledáním másla v ledničce. Nezapomenu na to, když jsem svému partnerovi v době, kdy jsem byla v porodnici řekla, aby otrhal a zmrazil jahody. Jak jsem řekla, tak udělal, ale doslova. Takže já jsem se při pohledu do mrazáku ohromně pobavila, když jsem tam nalezla plastovou bedničku plnou krásných jahod i s lístky. Řekla jsi otrhat a zmrazit, o mytí a otrhávání zeleného nebyla řeč. Sdělil mi miláček.
A s dětmi..... kabátky místo košilek, plínky zapnuté lepítky mimo, dupačky obráceně, pořád mun nejde do hlavy to, že jedny mají zip vpředu a další vzadu a tak podobně. Ale alespoň je legrace.
 Věrka  
  • 

Re: :-) Jste si jisti, že je oni jsou ti neschopní? 

(6.2.2003 16:36:44)
I já jsem matinkou dnes již 5-leté holčičky. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že by tatínek některé věci neměl zvládnout. Samozřejmě, že jsem se o malou starala více já, alespoň ze začátku. Tatínkovi se do spousty věcí nechtělo, ale situace ho přinutili a vždy to zvládl. Uznávám, že některé věci řešil jinak než já, ale nejsem si jista, že má řešení jsou vždycky lepší. Často, když mám konflikt s malou (neposlouchá) divím se jak bravurně to vyřeší a naopak, když jemu dochází síly nastupuju já a myslím, že zase kouká on jak bravurně to vyřeším já. Myslím si, že přístup ženský i mužský je právě to, co děti potřebují, aby z nich vyrostli vyrovnané dospělé osůbky. My dámy potřebujeme, aby každá maličkost seděla a byla v pořádku. Pánům stačí hasit největší požáry a hlavně, když je nám dobře. Musím uznat, že já často se přistihnu přitom, že se od manžela spíše učím jeho klidu a nadhledu nad věcí. Vždyť to, že jednou za čas není všechno, tak jak má být dává pocit svobody, zvláštnosti a schopnosti řešit situace jinak než je obvyklé. Ony ty děti jsou dostatečně chytré, aby pochopili, že něco je správné a něco se občas může.

Takže pokud se děti smějí, když jsou se svými tatínky - maminky buďte v pohodě. Všechno je v pořádku. Je to to nejlepší co mohou dostat lásku tatínka,...maminky, babičky i děděčka. A že to dělají trošku jinak? Hmmmm.

Ještě jeden příběh na závěr: Vždycky jsem si říkala, že náš dědeček (tchán, bydlí s námi v domě), dcerku jenom rozmazluje a nevychovává. Domča ho má však moc ráda a já jsem za to moc vděčná. Jednou se jí však stal průšvih ve školce. Děda byl první komu to řekla, komu se svěřila. Byla jsem ráda ještě víc. Pochopila jsem roli dědečka v Dominiččině srdíčku - je to kamarád, nevychovává, ale je tu když má bolístku.

Každý jsme na něco - někdo na plínky, někdo na bolístky, někdo na hraní. Každý jsme nějaký a pokud dáváme lásku, dáváme to nejlepší ze sebe. A děti to vidí, vidí i když kritizujeme svého manžela a on potom klesá v jejich očích. Opravdu to děláme tedy líp?
 Konie 


Re: :-) Jste si jisti, že je oni jsou ti neschopní? 

(19.8.2007 8:23:22)
Naprosto souhlasím. A navíc jsem zjistila, že i já se od něj učím. Já například nejsem příliš trpělivá čekat, až si dítě s něčím poradí samo. Takže když se měli učit zavazovat tkaničky, nebo si mazat chleba, nalít pití... chvíli jsem vydržela, ale když mi děti řekly, že jim to nejde a prosily mě o pomoc, udělala jsem to za ně. Manžel nikoli. Vydržel a nechal je ať se s tím poperou. Já mu vyčítala, že je trápí, že jsou ještě malé, že se to mohou naučit později... Bla bla bla. Pochopila jsem, že nikoli a začala dětem i manželovi víc důvěřovat. Vždyť on se taky chudák někdy chytá za hlavu, když některé věci řeším jinak než on :-) A tak se od sebe učíme, nekritizujeme se, radíme si a doplňujeme se. Ale chtělo to snahu z obou stran, ne jen z té jeho. My ženy přece nemáme monopol na to jak mají věci být :-)
 Káně 


Maji to i "celebrity" :o) 

(28.1.2003 10:02:07)
Neda mi to, abych nepripomnela, co jsem cetla o Tereze Maxove a jejim synkovi a manzelovi. Psala, ze kdykoliv ji manzel s Tobiasem vitaji na letisti, tak je maly napr. jen v pyzamku a bez ponozek, ale kdyz vidi jak jsou oba spokojeni, tak to proste neresi :o)))
 millikolos 


Tak tak 

(18.8.2007 23:01:51)
Úplně se ve vašem článku poznávám a někdy si říkám, že toho chlapa asi z mých příkazů, jak má všechno dělat a kdy, musí jednoznačně trefit minimálné šlak!
Vlastně, ať mi někdo řekne, proč tak lpíme na detailech. Po čase si stejně dítě řekne, že chce ten salámek a jídlo, co máme my! Přestaneme mu urputně mazat prdýlku po každém přebalování, ochutná písek a hlínu a vyválí se úplně všude!! Tak proč????????????
 Kudla2 


Re: Tak tak 

(18.8.2007 23:27:58)
Hm, tak to já jsem asi chlap. Domácnost ani děti nepovažuju za svou výsadní doménu a už vůbec si nemyslím, že by něco mělo být jen takto a ne jinak a přes to nejede vlak. Vlastně nemám nic přesně nalajnované, aby to bylo přesně podle mě, obědváme taky nepravidelně mezi jedenáctou a druhou, jak to zrovna vyjde, co oblékne manžel dětem, když jdou spolu ven, je mi jedno, hlavně když je oblékne někdo jiný :-)). Trvám snad jen na tom, aby se v létě namazali krémem na opalování.
 Lizzie 


Re: Tak tak 

(19.8.2007 0:49:54)
Kudlo, mám vtíravý a neodbytný pocit, že budu tobě podobnou matkou..:-))))))))
 Michaela syn 9 měsíců 
  • 

Re: Tak tak 

(19.8.2007 9:12:31)
Souhlásím taky. Jsem mladá mamina a vím že máma skákala kolem chlapů. a tak jsem si řekla že nechci být otrok. Přítel je skvělý už od okamžiku otěhotnění se mi snažil pomáhat. Měla jsem kupu příkazů co smím kupu zákazů co nesmím až mi ho bylo líto.Samozřejmě jsem se toho nedržela a taky si pak pěkně vyslechla. Dnes se mi snaží také pomáhat. Co se týče malého tak lepšího tatínka jsme si nemohli přát. Taky mu pořád do všeho kecám co jak a na co nemá zapomenout ale vždy mě odbyde. Když to neudělá on tak to druhý den udělám já když je v práci a nechám ho při tom jak je super.I když se rozčiluju.Ale zase na druhou stranu ho obdivuji že bojuje a že je z něj ten nejštastnější a nejpyšnější táta. Taky lpím na maličkostech ale už ne před ním protože to nemá cenu. On má svou výchovu a já svou. a ty prostě kombinujeme aby vše zapadlo do sebe jak má.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.